HUDEBNÍ ROZHLEDY 022007 | ročník 60 | cena 40 Kč

Smetanovo trioSaská státní opera v DrážďanechLibuše MárováLiturgická hudba středověku

Podrobný přehled koncertů a představení Pražské konzervatoře naleznete na

www.prgcons.cz

Pražská konzervatoř

Na Rejdišti 1, 110 00 Praha 1

Telefon: 222 327 206, 222 321 833Fax: 222 326 406e-mail: conserv@prgcons.cz

Hlavní město Praha,zřizovatel

Pražské konzervatoře

vybrané koncerty a představení v období únor – červen 2007

26. 2. Koncert ke 100. výročí narození Václava Trojana.

Účinkují Petr Paulů (kytara), Ladislav Horák (akordeon) a Pavel Hůla j. h. (housle) v rámci cyklu

„Profesoři Pražské konzervatoře“

Sukova síň Rudolfi na, 18:00

26. 2. J. Suchý / J. Šlitr – „Z kytice“

premiéra Divadla konzervatoře (DIK)

Žižkovské divadlo, 19:00

28. 2. Koncert studentů akordeonového oddělení a oddělení bicích nástrojů PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

1. 3. Reprezentační ples PK

Národní dům Na Smíchově, 19:00

8. 3. Koncert studentů smyčcového oddělení PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

12. 3. Absolventský koncert s doprovodem symfonického orchestru PK, řídí prof. M. Němcová

Sál Martinů, HAMU 19:30

19. 3. Koncert Martina Rady (klavír) a Tomáše Trapla (zpěv)

v rámci cyklu „Profesoři Pražské konzervatoře“

Sukova síň Rudolfi na, 18:00

22. 3. Koncert studentů varhanního oddělení PK

Sál Martinů HAMU 19:30

3. 4. Koncert studentů kytarového oddělení PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

12. 4. Koncert komorního orchestru dřevěných dechových nástrojů PK,

řídí prof. J. Kučera

Sál Martinů, HAMU v 19:30

ÚNOR18. 4. Koncert studentů žesťového oddělení PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

19. 4. Koncert studentů varhanního oddělení PK

Sál Martinů HAMU, 19:30

23. 4. Koncert smyčcového orchestru PK, řídí prof. F. Pospíšil

v rámci cyklu „Profesoři Pražské konzervatoře“

Sukova síň Rudolfi na, 18:00

2. 5. Koncert Symfonického orchestru PK, řídí Serge Baudo

Dvořákova síň Rudolfi na, 20:00

10. 5. Koncert studentů smyčcového oddělení PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

14. 5. Koncert ke 20. výročí založení oddělení populární hudby PK

Divadlo U Hasičů, 19:30

15. 5. Koncert pěveckého sboru PK, sbormistr prof. M.Valášek

Kostel U Salvátora, 19:00

28. 5. W. Shakespeare – Jak se vám líbí

premiéra Divadla konzervatoře (DIK)

Žižkovské divadlo, 19:00

29. 5. Koncert komorních souborů PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

1. 6. M. Camoletti – Na správné adrese

Muzikálové představení studentů oddělení populární hudby PK

Divadlo U Hasičů, 19:30

5. 6. Koncert ze skladeb studentů skladatelského oddělení PK

Sukova síň Rudolfi na, 18:30

12. 6. Absolventský koncert s doprovodem Filharmonie Hradec Králové, řídí prof. M. Němcová

Sál Martinů, HAMU, 19:30

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

obsah �

� Pod pojmem Smetanovo trio si dnes již automaticky předsta-víme komorní partnerství klavíristky Jitky Čechové, houslistky Jany Vonáškové-Novákové a violoncellisty Jana Páleníčka. Jeho prvopočátky však sahají až do 30. let 20. století, kdy bylo založeno klavíristou Josefem Páleníčkem. I dnes patří k našim nejprestiž-nějším souborům, jehož nejnovějším úspěchem je nahrávka Dvo-řákova Tria č. 3 f moll, op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky, realizova-ná pro fi rmu Supraphon. Během jednoho roku za ni soubor získal hned několik prestižních ocenění: cenu BBC Music Magazine – Choice of the months a cenu francouzského časopisu Diapason d‘Or. Nejnověji pak přibyla nominace na třetí ocenění – a sice na BBC Music Magazine Awards 2007… → strana 3

� Libuše Márová se narodila na Štědrý den roku 1943. Do Národ-ního divadla vstoupila po půlročním angažmá v Plzni ve svých dvaadvaceti letech a zpívala v něm plných čtyřicet let. Kromě toho se pravidelně představovala i na scénách v zahraničí: v Ber-líně, kde ji hostování v Komické opeře přineslo celou řadu nena-hraditelných zkušeností, v Oslo, v Amsterodamu či v Maďarsku. Je stále plná energie, a tak se v menších rolích stále ještě vra-cí na plzeňské jeviště, pozorně sleduje současné operní divadlo a učí zpěv na pražské HAMU, kam v době svých studií docháze-la do třídy Přemysla Kočího. Dodnes však vzpomíná především na dirigenty, Jaroslava Krombholce, Josefa Kuchinku či Zdeňka Košlera… → strana 40

Bohatá tradice církevního zpěvu, předávaná zprvu výhradně úst-ním podáním, by byla nenávratně ztracena, kdyby nebylo pověst-ných „pilných mnichů“, kteří melodie zaznamenali na listy per-gamenu. Ještě Isidor ze Sevilly píše začátkem 7. století, že hudba, když dozní, umírá, protože není způsobu, jak ji zachytit. Tento „handicap“ byl naštěstí úspěšně překonán a my se tudíž můžeme pustit do studia pramenů, abychom si skrze ně proklestili cestu do světa staré, leč stále živé hudby. Práce s rukopisy má svůj spe-cifi cký půvab. Člověka se snadno zmocní jistý druh posvátné báz-ně, když otevírá antifonář, z něhož zpívali lidé před šesti, osmi, deseti staletími. Snad je to tím, že středověká liturgická kniha je dílem živé ruky člověka, který na pergamen promítl i kus své vlastní osobnosti… → strana 44

� Není snad na světě jediné knihovny, jež by v sobě nezahrnova-la, kromě jiných klenotů ducha, také hudební rukopisy či tisky, partitury hudebních děl nebo jejich libreta, v neposlední řadě však také záznamy hudby lidové i hudební tvořivosti národů pří-rodních.Výjimkou není ani jedna z nejvýznačnějších evropských historických knihoven – Rakouská národní knihovna (Österrei-chische Nationalbibliothek) ve Vídni. Její kořeny sahají hluboko do minulých staletí (nejstarší dílo v knihovně doložené se vzta-huje k roku 1368) a jsou úzce spjaty se samotnou existencí Sva-té říše římské národa německého, později rakouské a rakousko-uherské monarchie… → strana 50

���

ROZHOVORY3 · Smetanovo trio7 · S Markem Kopelentem nejen o přehlídce „Třídení“

UDÁLOSTI8 · Novoroční koncert věnovali fi lharmonici opět Akademii věd ČR

festivaly, koncerty9 · Hudební současnost 200613 · Praha přivítala Ruxandru Donose13 · Matiné tria ArteMiss se Šostakovičem a Dvořákem 16 · Trojnásobně „rodinný“ Mozart

HORIZONT19 · Mezinárodní festival dechových hudeb

DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL24 · Samson a Dalila bez energie26 · Vášnivý Holanďan26 · Jakobín v Ostravě27 · Temperamentní Attila v Olomouci

ZAHRANIČÍ32 · Světová operní divadla II. II. Saská státní opera v Drážďanech35 · Tannhäuser a zápas pěvců v Magdeburgu 35 · Nevzrušivý Massenetův Werther

STUDIE, KOMENTÁŘE40 · Zlatá éra české opery II. II. Aby se nezapomnělo – Libuše Márová32 · Prameny živé hudby II. Liturgická hudba středověku48 · České muzeum hudby II. Nové sídlo a nové úkoly50 · Z rakouských hudebních knihoven

KNIHY53 · Pavel Smetáček: Jsem asi umí (r) něným tradicionalistou

SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ56 · Klastr hudební výroby Music Czech Made na křižovatce rozhodnutí58 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách II. II. Tomáš Skála

REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ60 · Od fi rmy k fi rmě62 · Recenze CD

ed itor ial�

hudba je sladká líbezná mluva, každému srdci srozumitelná...

HUDEBNÍ ROZHLEDYčíslo 2 | 2007 | ročník 60Měsíčník pro hudební kulturu

Vydává: Společnost Hudební rozhledy, člen AHUV, za fi nanční podpory MK ČR, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace Leoše Janáčka, Nadace OSA

Šéfredaktorka: Hana Jarolímková

Tajemnice redakce: Marcela ŠlechtováRedakční rada: Jan Baťa,Lucie Dercsényiová, Roman Dykast,Ivan Poledňák, Jiří Štilec, Ivan Štraus,Jan VičarExterní spolupráce: Jitka SlavíkováVýtvarné řešení: František Štorm

Adresa redakce:Radlická 99, 150 00 Praha 5tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088tel. redakce: (+420) 251 550 208(+420) 251 552 425tel. sekretariát: (+420) 251 554 089fax: (+420) 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.

Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupení vydavatele fi rma SEND Předplatné, P. O. Box 141140 21 Praha 4 tel.: (+420) 225 985 225fax: (+420) 225 341 425SMS: (+420) 605 202 115e-mail: send@send.cz, www.send.czCena jednoho výtisku: 40 KčCena výtisku pro předplatitele: 30 Kč

Distribuce a předplatné ve Slovenské republice: Magnet-Press Slovakia, s. r. o.Šustekova 8, P. O. Box 169830 00 Bratislava tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy(+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné fax: (+421) 67 20 19 10e-mail: predplatne@press.skcasopisy@press.sk, www.press.skCena jednoho výtisku: 60 SKCena výtisku pro předplatitele: 50 SK

Objednávky do zahraničí vyřizuje redakce a MEDIASERVIS, s. r. o.administrace vývozu tiskuSazečská 12, 225 62 Praha 10tel.: (+420) 271 199 255fax: (+420) 271 199 902

Časopis Hudební rozhledy pro potřeby zrakově postižených zajišťuje prostřed nic tvím internetového serveru www.braillnet.czSjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČRtel.: (+420) 266 038 714

Sazba: studio Togga, PrahaTisk: Dvořák & syn, Dobříš

Odevzdáno do sazby: 10. 1. 2007Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996

Na titulní straně Smetanovo trio Foto David Port

www.hudebnirozhledy.cz

Hana Jarolímková, šéfredaktorka

Tato poetická slova o jednom z nejkrásnějších umění, jež slov nepotřebuje, napsala kdysi Božena Němcová, od jejíhož narození uplynulo 4. února 187 let a jejíž svým způsobem až symbolicky tragický životní osud se uzavřel v listopadu o dvaačtyřicet roků později. Neměla jsem původně v úmys-lu začínat tento úvodník v poněkud chmurně laděných bar-vách, ovšem v době, kdy globální oteplování nám staví počasí doslova a do písmene na hlavu a neméně zajímavé veletoče a kotrmelce předvádějí aktéři naší domácí politické scény, člověka občas napadají i ony méně optimistické myšlenky. Ale obraťme list! Hudbu se jako svéráznou promluvu k okoralým srdcím svých poddaných pokusil kdysi využít i český a uherský král pol-ského původu Vladislav Jagellonský. Ten totiž dne 18. února 1477 uspořádal masopustní veselici se zpěvem a tancem, na kterou sezval všechny Pražany. Úmysl zajisté chvályhodný jej měl sblížit s neurozenými obyvateli sídelního města a sám král si dokonce údajně zatančil s jistou měšťankou Chlupa-tou. Šlechta a církev se ovšem cítila nelibě dotčena a panov-níkovi se – i za cenu na tehdejšího mocipána opravdu neob-vyklou – bohužel, ani takto cestu k zatvrzelým českým pod-daným najít nepodařilo. To „císařpán“ Josef II., opěvovaný jako panovník veskrze dobrotivý, se zapsal do povědomí lidu českého jinak – a vzhledem k tomu, že rovněž v únoru, tento-kráte dne dvanáctého tohoto měsíce roku 1784, přímo zasáhldo osudů našeho dnešního města – i daleko hmatatelněji. Spojil totiž dvorským dekretem čtyři doposud autonomní města pražská (Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany) v jeden celek řízený magistrátem, jenž se usídlil na staroměstské radnici. Téhož dne, ovšem o čtyřiadvacet let dříve, se narodil význačný český hudební skladatel a klaví-rista Jan Ladislav Dusík, potomek rozvětveného muzikant-ského rodu, který plody svého génia i talentu zděděného po předcích štědře rozdával prakticky po celé Evropě. Rovněž Jan Páleníček, zakladatel dnešního Smetanova tria, jemuž věnujeme v tomto čísle první stránky, pokračuje v tra-dici, které vdechl život jeho otec, vynikající klavírista Josef Páleníček. Nakonec rozvíjení jakékoliv činnosti, ať již umě-lecké, vědecké či například řemeslné – a to nejen v rámci rodiny, sebou vždy neslo celou řadu výhod. Jednou z těch nejvýznamnějších byl nesporně již vybudovaný základ, o kte-rý se mohl dotyčný pokračovatel opřít a dále jej vylepšovat, zkrášlovat a modernizovat – zkrátka svým vlastním způso-bem se starat o to, aby květ předky zasetý a ošetřovaný neza-šel na úbytě. Projdeme-li jen toto číslo Hudebních rozhledů, najdeme hned několik článků, v nichž se setkáme s aktivi-tami, které mají za sebou buď kratší nebo delší historii. Za všechny stačí zmínit například obnovenou – a již v minulos-

ti velmi plodnou spolupráci České fi lharmonie s akademií věd, 4. ledna promítnutou do dalšího společně pořádaného koncertu ve Dvořákově síni (což není ovšem nic nového pod sluncem, jak vyplývá z článku o hudebním oddělení Rakous-ké národní knihovny, již v 16. století pečlivě opečovávané-ho knihovními prefekty, pocházejícími tehdy většinou z řad lékařů a historiků). V historii je prostě zakotveno veškeré lidské snažení. Nic nelze vymyslet bez návaznosti takzva-ně „na zelené louce“, a tudíž se vždy – byť leckdy je složi-tě zašifrovaný – nějaký ten ukrytý pramen najde. Nakonec kolik zajímavého se například jenom dočteme v cyklu člán-ků o houslařském řemesle v Čechách, které ještě po více než třech stoletích vychází z modelů předložených světu slavný-mi italskými Mistry v čele s Antoniem Stradivarim, nemlu-vě o sérii článků věnovaných problematice hudebních pra-menů, vyvěrajících z ještě větších hlubin minulosti, kterými se zabývá seriál Prameny živé hudby!Nakonec i Hudební rozhledy se mohou pochlubit – jak jsmeupozornili již minule – na časopis tohoto typu úctyhodnou tradicí. Pravda, neuvěřitelných 173 let trvání časopisu, kte-rý byl Hudebním rozhledům od počátku svým obsahem nej-bližší a k jehož zakladatelům patřil Robert Schumann – slav-ného Neue Zeitschri für Musik (jenž však prošel nejen několikerými změnami názvů, ale v letech 1953 a 1955 byl dokonce spojen s několika dalšími časopisy) – sice nedosa-hují, nicméně kontinuální vydání šedesáti ročníků si již také určitě zasluhuje uznání. Lze jen doufat, že tento názor nesdí-lejí výhradně ti, kteří se o pokračování jeho historie mohou zasloužit „pouze“ obsahovou náplní jeho stran, což dnes, jak všichni dobře víme, bohužel, už dávno nestačí. Na samý závěr mého úvodního slova alespoň telegrafi cky k několika dalším článkům, které bychom vám chtěli doporu-čit: a to jsou recenze operních premiér, uvedených v Národ-ním divadle v Praze a divadlech v Ústí nad Labem, Ostra-vě a Olomouci, či v rubrice věnované událostem v zahraničí pokračování seriálu o světových operních scénách pojedná-vající tentokrát o slavné Semperově opeře v Drážďanech. Určitě si však neopomeňte přečíst ani studii Josefa Herma-na o Koncertu pro klavír a orchestr Sylvie Bodorové či živé vyprávění o zpěvu a opeře z úst Libuše Márové…Ani v příštím čísle nebude o čtivé materiály nouze, zachovej-te nám tedy, milí čtenáři, přízeň a prožijte únor nejen v kli-du, ale i ve znamení krásných hudebních zážitků.

rozhovory �

smetanovo trio� Petr Veber

Komorní partnerství tří vynikajících uměleckých indivi-dualit, klavíristky Jitky Čechové, houslistky Jany Vonáš-kové-Novákové a violoncellisty Jana Páleníčka, nabízí publiku jak celovečerní triové programy, tak i kombinace, při nichž zazní trio, duo i sólo. Smetanovo trio, založené ve 30. letech 20. století klavíristou Josefem Páleníčkem a po roce 1945 působící pod jménem České trio, patřilo k nejprestižnějším českým souborům. Na tuto interpretač-ní školu navazuje i dnešní trojice. Natočila díla B. Sme-tany, J. Suka a V. Nováka (2005), deska získala prestiž-ní ocenění časopisů Diapason a Le Monde de la musique a britského BBC Music Magazine. Nejnovějším úspěchem je pak druhé CD, nahrávka Dvořákova Tria č. 3 f moll,op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dumky. Soubor v průběhu jedno-ho roku loni získal za toto CD pro Supraphon dvě prestižní ocenění – cenu BBC Music Magazine – Choice of the monthsa cenu Diapason d'Or francouzského časopisu. Nejno-věji přibyla nominace na třetí ocenění – na BBC Music Magazine Awards 2007.

Cítíte uspokojení? Čekali jste to? Měli jste pocit, že se vám povedly mimořádně výjimečné nahrávky?JP: Myslím, že každý člověk, jehož snažení je oceněno, cítí přirozené uspokojení. Ale v tomto případě jde o víc. Vnímám toto ocenění především jako hold české interpretační škole, respektive komorní tradici, ze které Smetanovo trio vzešlo. Zprostředkovaně vše vnímám jako poctu osobnostem, jaký-mi byly Josef Vlach, můj otec Josef Páleníček, či Saša Večto-mov a Miloš Sádlo. Ti všichni stáli při mých začátcích a jsou dodnes pro nás všechny velkou inspirací.

Jak sami sebe vidíte?JP: Naturelem jsme všichni romantici. Tím je dán i reper-toár, který je nám nejbližší. Avšak pravidelné návraty k dílům klasicismu vnímáme jako nezbytnou součást našeho hudeb-ního bytí.

Jaká má klavírní trio jako soubor specifi ka?JČ: Seskupení tří různých nástrojů nabízí nepřebernou pale-tu výrazových a zvukových možností. Na druhou stranu tato nástrojová kombinace skrývá nemalá úskalí, a to jak pro autory, tak pro interprety. Nerovnováha akustických dispo-zic jednotlivých nástrojů je však pro nás výzvou, se kterou se rádi v našem triu vyrovnáváme. Osobně se nechám s oblibou inspirovat smyčcovými nástroji při obohacování zvukového rejstříku klavíru.

Jak se s triem vztahujete ke Smetanovu jménu?JP: S hrdostí na tohoto českého mistra jsme přijali jeho jmé-no do názvu našeho tria. Jeho Trio g moll je považováno za jeden z největších skvostů komorní literatury vůbec a kaž-dý náš návrat k tomuto dílu je pro nás hlubokým zážitkem. K názvu Smetanovo trio jsme se však vrátili i z nostalgické-ho důvodu. První trio tohoto názvu bylo založeno ve třicátých letech dvacátého století z iniciativy mého otce.

Navazuje podle vás, Jano, Smetanovo trio na tyto tradi-ce? JVN: Smetanovo trio samozřejmě navazuje na bohatou tra-dici svých předchůdců, nejsme nově vzniklé trio. V našem dnešním složení má z nás všech největší a nejdelší komorní zkušenost Jan Páleníček, který studoval komorní hru u pro-fesora Josefa Vlacha. Rád se s námi o své zkušenosti dělí, ale zároveň je otevřený i dalším nápadům a řešením.

Zabýváte se konkurencí? JP: Přiznám se, že příliš kolem sebe nehledím a snažím se jít po vlastní cestě, která mi byla částečně předurčena těmi, o kterých jsem se již zmínil. Neznamená to však, že bych si rád neposlechl hudební názor těch, kteří mají co říct. Napří-klad Dvořákova tria, za která jsme dostali ony ceny a jsme nominováni na BBC Music Magazine Awards 2007, jsem slyšel v pozoruhodném provedení anglického tria Florestan. Nemám však rád v hudbě a v umění vůbec, soutěžení. Mys-lím si, že pro dobré umění, mající i mnohdy odlišnou tvář, je mezi posluchači či diváky prostoru dostatek.

Letos se, Jitko, opět objevíte sólově na Pražském jaru. Co chystáte?JČ: V současné době se zabývám mimořádným projektem kompletní nahrávky Smetanova klavírního díla na CD. V této souvislosti mě oslovila dramaturgie Pražského jara s nabídkou vystoupení s programem, který bude obsahovat méně známá díla tohoto českého mistra. Na koncertě tedy zazní mimo jiné Bagatelly a Impromptus, výběr z Lístků do památníku, koncertní etudy a Fantazie na české písně.

Je už Smetana ve světě prosazen?JČ: Je jisté, že Smetanovo jméno je ve světě známo spí-še v oblasti operní a symfonické. I většina klavírních trií a smyčcových kvartet má jeho dílo na repertoáru. Paradoxně však tento autor, který byl s klavírem tak niterně propojen, zůstává na okraji zájmu klavíristů, a to jak, bohužel, u nás, tak i v zahraničí. Proto doufám, že i moje nahrávka přispěje k popularizaci tohoto velikána české hudby.

Jak se vztahujete ke Smetanovu jménu vy, Jano? JVN: Já mám Smetanu úplně stejně ráda jako Dvořáka, na oba naše hudební velikány jsem moc hrdá a ráda je předsta-vuji i zahraničnímu publiku. Jako houslistka si však musím trochu postěžovat, že nám ten Smetana mohl napsat ještě něco více, než jen duo Z domoviny a – byť přenádherné – jediné klavírní trio…

Přibližte prosím studium, prozraďte něco ze své kuchyně… JP: Neměl bych to asi říkat. Ale hudební symbióza naše-ho tria nám umožňuje relativně nepravidelnou práci. V pří-padě již nastudovaného repertoáru se setkáváme vždy před konkrétním úkolem, abychom se spíše hudbou potěšili, než se ji znovu učili. Při studiu nových skladeb to často vypadá, jako bychom je společně hráli již řadu let. Snad občas nějaký detail, kterým připomenu onu slavnou epochu těch, u kte-rých jsem se učil. Každý z nás však zastává v triu zcela své-bytnou roli, jež zcela koresponduje s ostatními.

Smetanovo trio

Fo

to a

rch

iv

rozhovory�

Nemusí se housle proti violoncellu a klavíru cítit slabší? JVN: Nemyslím si, že by housle byly obecně slabým nástro-jem a že bych tudíž měla mít nějakou potřebu či nutnost se zvukově prosazovat. Vnímám klavírní trio jako trio tří naprosto rovnocenných nástrojů, přičemž housle s violon-cellem se vzájemně melodicky doplňují a klavír nám zase vytváří nezbytný harmonický základ.

Které trio z běžného repertoáru je výrazově nejtěžší?JČ: Je to hodně individuální. Hledání správného výrazu je alfou a omegou v každé hudbě bez ohledu na stylová období. Pravděpodobně však hudba romantická dává větší prostor k různým výkladům oproti hudbě klasické.

Ze které položky v repertoáru z poslední doby máte nej-větší radost? JP: To je těžko říci. Ať je to Brahms, Dvořák či v těchto dnech Schubert, vždy je to setkání s něčím výjimečným. Z méně známého repertoáru bych ale přeci jen jmenoval krásné Trio f moll Zdeňka Fibicha, které budeme v dubnu točit pro Supraphon, a Klavírní trio Iši Krejčího se zpěvem na slova žalmu pro ženský hlas, které jsme v nedávné době provedli spolu s Olgou Černou ve Dvořákově síni.

Jak často přidáváte do repertoáru novou věc?JP: Jak nám to čas dovolí. Jsme všichni poměrně vytíženi sólovými povinnostmi. Pravidelné rozšiřování triového repertoáru je však pro nás radostí. Vždy je na co se těšit. Jaký je v současné době poměr vašich sólových a komor-ních úkolů, Jitko? JČ: To nezáleží vždy na mě, je to často věcí poptávky. K mé velké radosti je tento poměr vzácně vyrovnaný. Zkušenos-ti z obou disciplín se báječně doplňují a navzájem se zúro-čují.

Uspokojuje vás komorní hra? Čím? Harmonickým souzvu-kem, lidskou spoluprací?JČ: Jde-li o spolupráci na úrovni našeho tria, a to po všech stránkách, pak s chutí ráda vystřídám osamocenost sólis-ty s možností komunikovat na pódiu se svými hudebními partnery.

A čím uspokojuje komorní hra vás, Jano? JVN: Komorní hudba mě uspokojuje po mnoha stránkách, ale především pro mě znamená většinovou náplň mého kon-certního vyžití. Můj diář není tolik naplněn sólovými kon-certy a naše triové koncerty moji touhu a potřebu veřejné-ho vystupování doplňují k mé spokojenosti. Triové koncerty jsou pro mě samozřejmě úplně jiným zážitkem než koncer-ty sólové, nejsem na to jenom sama, tvoříme hudbu spolu s Jitkou i Honzou, a tudíž můžeme spolu navzájem komu-nikovat a reagovat na podněty toho druhého – a to nás na tom nejvíc těší.

Jak je to s vaší sólovou činností, Jane? Je to vždy s Jitkou Čechovou?JP: Paradoxně se mi "na stará kolena", v době všestranné maximální vytíženosti, dostává nebývalých možností, a to jak v oblasti recitálové, tak s orchestry. Recitály hraji bez výjimky se svojí ženou Jitkou Čechovou.

Co jste společně vy dva loni podnikli a dokázali?JP: Především jsme zplodili druhý opus, syna Oskara. To považuji za největší úspěch. Z hudební oblasti to pak byla, vedle řady recitálů, nahrávka Brahmsových sonát na CD pro vydavatelství Cube Bohemia.

Přeskupila jste, Jitko, kvůli dětem priority?JČ: V oblasti fi lozofi cké jistě. V praxi však, jak víte, není jed-noduché vystoupit v naší branži z rozjetého vlaku. Snažím se ale obě role – matky a klavíristky – skloubit, jak to jde nejlépe.

Dokdy plánujete smetanovský komplet? JČ: Vyjde na sedmi CD v produkci Supraphonu v téměř chronologickém pořadí, jak skladby vznikaly. Právě jsem dokončila České tance spolu s posledními klavírními kom-pozicemi Smetany z osmdesátých let devatenáctého století. Předpokládané dokončení celého projektu je naplánované na rok 2009.

Pouštíte se mimochodem také do soudobých kompozic? Existují dobré?JČ: Interpretuji s radostí každou kvalitní hudbu, a to bez ohledu na dobu jejího vzniku. Upřednostňuji však skladby se srozumitelnou hudební strukturou oproti různým vyuměl-kovaným konstrukcím. Řada děl mně i triu byla věnová-na. Mezi jinými bych jmenovala několik klavírních skladeb Zdeňka Lukáše. A nyní chystáme premiéru tria Karla Jano-vického.

Vy jste, Jano, v triu nejmladší. Jak to při práci řešíte? JVN: Sice jsem v triu nejmladší, ale to v žádném případě neznamená, že bych musela poslouchat… Nápady jsme při práci naplněni všichni a navzájem své názory konfrontuje-me, zkoušíme různá řešení a vždy se společně rozhodneme pro to nejlepší.

Jakých vystoupení či úspěchů si za poslední roky nejvíce ceníte?JP: Řekl bych, že k vrcholným oceněním za dobu naší ne pří-liš dlouhé existence – trio započalo svoji koncertní činnost v roce 1999 – patří nepochybně ceny, o kterých byla už řeč. Velice si však vážíme i možnosti pravidelně vystupovat na prestižních tuzemských pódiích, Pražském jaru, Janáčkově máji, Moravském podzimu, v Českém spolku pro komorní hudbu při České fi lharmonii a dalších. Velkou radostí je pro nás i muzicírování pro řadu kvalitních kruhů přátel hudby na území celé republiky. Z řady zahraničních vystoupení bych jmenoval vedle spolupráce s významnými orchestry, jakými jsou Bamberští symfonikové nebo Orchestra della Svizzera Italiana, například vystoupení Smetanova tria na Expu 2005 v rámci japonského turné.

Vy se ovšem také významně věnujete hudebně organizač-ní práci. Založil jste hudební agenturu Triart Manage-ment… JP: Ano. Nerad sedím v hospodě u piva a fňukám. Koncert-ní situace u nás není v pořádku, mnohdy hrají ti, co na to nemají a naopak. Jakoby už u nás nebyl nikdo určující hie-rarchii interpretačních hodnot… Nezbylo tedy, než vzít osud do vlastních rukou. Jak v tomto oboru paradoxní, že? Založil jsem Triart Management, jehož smyslem neměl být zdaleka pouze prospěch vlastní. Zastupuje řadu vynikajících sólistů, komorních souborů až po symfonický orchestr. Dále spolu-organizuje přes osmdesát koncertů v rámci Českých kultur-ních slavností a pomáhá též řadě kruhů přátel hudby v oblas-ti dramaturgické i organizační. Na těchto koncertech pak hrají všichni ti, kterých si skutečně vážíme.

Dá se to všechno skloubit s interpretačními závazky, aniž by se musely snížit?JP: Musí. Jinak bych nedělal to, nebo ono. Nešlo by to však bez dokonale sehrané týmové spolupráce všech, kteří se mnou v Triart Managementu spolupracují. O rodinném zázemí ani nemluvě.

rozhovory �

Smetanovo trio Fo

to D

av

id P

ort

rozhovory�

Vyučujete ještě?JP: Ne. S radostí jsem předával přes dvacet let na Pražské konzervatoři a později na AMU vše, co o hudbě a violon-cellu vím. Vše ale má, jak se zdá, svůj začátek a také svůj konec…

Diapason a BBC Music Magazine k oceněné nahrávce Dvořákova Tria č. 3 f moll, op. 65 a Tria č. 4, op. 90 Dum-ky:Diapason hovoří o nejfyzičtější a nejvroucnější interpretaci, naplněné vzácným nábojem a autenticitou, vyzdvihuje pre-cizní Páleníčkovo violoncello, široký a nosný klavír Čechové a živé a řízné housle Vonáškové-Novákové, stejně jako jejich společné vibrující provedení vynikající rytmickým a přiroze-ně pulsujícím nábojem, „pružné“ uchopení hudebního času a využití výrazových nuancí až do poslední mikrosekvence. Nahrávku přirovnává k provedení Oistracha, Knusevitské-ho a Oborina. BBC Music Magazine mluví o nové defi nici Dvořáka a hod-notí provedení Tria f moll jako přelomovou interpretaci, která přivádí k životu všechnu emoční sílu, jíž toto dílo oplývá. Zvláš-tě poukazuje na brilantní a živoucí provedení první věty, pod-manivou lyriku druhé a naprosto triumfální fi nále. V Dum-kách si Smaczny nejvíce cení směsi oduševnělé působivosti a kde je to nutné i divoké nakažlivosti a podstatnou složkou úspěchu Smetanova tria spatřuje v kvalitě zvuku smyčců, roz-manitosti tónů a způsobů zacházení s vibratem. Celé nahrávce přiznává nedostižnou atmosféru interpretace Smetanova tria vytvářející výsledek, který nemá sobě rovného. •

Smetanovo trio

Fo

to a

rch

iv

TAJEMSTVÍDirigent: Zbyněk Müller, režie: Jiří Nekvasil, scéna: Daniel Dvořákkostýmy: Zuzana Krejzková, sbormistr: Pavel Vaněk

Uvádíme 6. a 24. února 2007 v Národním divadle

PRODEJ PŘEDPLATNÉHO NA SEZONU 2007 / 08 BUDE ZAHÁJEN 1. BŘEZNA 2007

www.narodni-divadlo.cz

Bedřich Smetana (1824-1884)

Foto: F. Ortmann

rozhovory �

s markem kopelentem nejen o p�ehlídcet�ídení� Miloš Pokora

To, že jedinečnost tvůrčích přehlídek iniciovaných sklada-telským sdružením Ateliér ’90 a označovaných jako Tříde-ní (zprvu Dvoudení) je dána zásadní orientací na progre-sivní směry české soudobé hudby a její konfrontaci v mezi-národním měřítku, už bylo na stránkách tohoto časopisu konstatováno. Přesto se vnucuje otázka, kam tyto aktivity v současné době směřují a jaký osud je v sousedství nově vzniklých tvůrčích spolků podobného zaměření čeká. Na loňském Třídení (6.–9. 12.), v pořadí už (počítáme-li v to zmíněná Dvoudení) čtrnáctém, bylo prezentováno dva-cet skladatelských novinek. Kvantitativní ukazatel toho-to salónu tedy zůstal (odmyslíme-li si výhradně komorní charakter předváděné hudby) ve srovnání s prvními roční-ky přibližně stejný, nápadně sestupnou tendenci však má refl exe této události, ať už ve vědomí posluchačů, u odbor-né kritiky nebo ve sdělovacích prostředcích. Zajímalo mě, jak tyto jevy vnímá sám hlavní iniciátor zmíněných aktivit a předseda Ateliéru ’90, skladatel Marek Kopelent, a pro-to jsem mu položil pár otázek.

Jaký je vůbec smysl Třídení a dalších aktivit, které Ate-liér ’90 pořádá, ať už jde o večery zahraniční tvorby nebo večery s oněmi typicky hledačskými názvy – Setkání múz, Hledání souvislostí, Spřízněni v inspiraci ad.?Za prvé bych chtěl zdůraznit, že umění má společnosti, v pří-padě, že nejde o společnost barbarskou, skládat nějaké účty, a že pokud společnost do kultury něco investuje (i když si všichni uvědomujeme, jaký je rozdíl mezi odváděným 0,47 % HDP a požadovaným 1% HDP), mělo by do této společnos-ti skutečně něco odvést. Za druhé tu existuje obrovský pře-tlak. Žádný autor nemůže donekonečna komponovat pro svůj archiv, od toho jsou tvůrčí spolky a sdružení, aby mu jeho díla pomohly prosadit veřejně. My jsme si v Ateliéru ’90 hned při svém založení předsevzali, že se budeme chtít pre-zentovat hudbou v ryze kompozičním smyslu progresivní. Přinášet svědectví o tom, že taková tvorba vůbec existuje, ale zároveň počítat s tím, že si posluchači budou muset z před-kládaných novinek sami vybírat, co je v rámci entity skla-datelského sdružení nebo entity třeba jediného skladatele obohacuje.

Je známo, že své akce organizujete za přeskromných pod-mínek, přesto – snažíte se také podepřít, aby předvedené skladby nějak žily?Usilujeme o to, aby rozhlas z koncertů pořídil nahrávky (i když letos to poprvé odpadlo). V tomto směru si však neodpustím poznámku, že instituce jako je rozhlas či nakladatelství by se o to měly zajímat samy. Vždyť by mělo jít o přirozený cyk-lus: u premiéry by byla odborná kritika, ta by věc zhodnoti-la, a pokud by se ukázalo, že ji skladba zaujala, pak by mohl nějaký rozhlasový redaktor, který si o tom v tisku přečetl, zavolat: „Půjčte nám partituru, my se na to podíváme a třeba to nahrajeme.“ Ovšem něco takového absolutně nefunguje.

Dobře si pamatuji na dobu, kdy váš kompoziční salón, tehdy ještě pod názvem Dvoudení, začínal, jak se v Mar-tinů sále scházelo dost zvídavých zájemců. Dnes se pře-hlídky konají v malé kapličce nebo Galerii Lichtenštejn-ského paláce a zájem o ně opadl. V čem vidíte hlavní pří-činy tohoto jevu?Ono nejde jenom o běžné posluchače, ale i o ty, kteří by měli o přehlídkách veřejnost informovat, ale obávají se, že

se takové téma do profi lu jejich mateřského deníku nehodí, nebo si na to prostě netroufají. V tom případě ovšem nechá-pu, proč na tuto práci solidní deník nenajme erudovaného externistu. Je pravda, že aktivity Ateliéru ’90, o nichž podal souhrnný přehled už prof. Smolka, prošly v první fázi prud-kým crescendem, pak ale přišlo – nemalou měrou v důsled-ku narůstajících komplikací jak s dotacemi, tak s byrokracií – decrescendo. Co se úbytku zájmu týče, ten mohl být způ-soben také vznikem dalších, s naší tvůrčí estetikou spřízně-ných a z části i z našich bývalých členů sestavených spolků, například Konvergence nebo Arbosu (sdružujícího soubor MoEns). To ovšem neznamená, že další nezanedbatelnou příčinu zmenšujícího se zájmu nevidím – teď pociťuji povin-nost promluvit do vlastních řad – i ve vlastní dramaturgii Ateliéru, která jako by ztrácela na své progresivitě a byla někdy shovívavá až ke konvenci. To odrazuje i kritiku.

Neopakují se v programech Třídení až příliš často stejná jména a skladby pro co možná nejmenší počet hráčů?Každý člen má možnost představit svou tvorbu. Každý nese odpovědnost sám za sebe, proto bych také nehodnotil Tří-dení jako celek. To by muselo mít nějaký řídící orgán, který by nabízené skladby posuzoval a redukoval třeba tři koncer-ty na jeden. Ovšem absence kompozičních novinek pro vět-ší soubory, orchestry nebo sbory, a to se týká všech tvůrčích spolků, mě děsivě tíží. Když se podíváme na počáteční roční-ky, tak uvidíme přesně tu hranici, kdy začaly sdružením ubý-vat peníze. Pravda, pro orchestrální novinky tu jsou Pražské premiéry, i když se vydaly trochu jiným směrem, ale kam se poděly například soudobé sbory? Takový stav trvá už 15 let. Jak podivný pohled na současnou hudbu se naskytne těm, kteří ji budou chtít hodnotit za dvacet, třicet let! •

Marek Kopelent

Fo

to a

rch

iv

událost i

novoro�ní koncert v�novali filharmonici op�t akademii v�d �rPraha, Rudolfi num

� Miloš Pokora

Nápad, aby Česká fi lharmonie otevírala nový rok koncertem věnovaným Akademii věd ČR, se zrodil už loni. Jde o šťastný počin, jednak podtrhuje vážnost fi lharmonické dramaturgie a jednak ctí logiku takového spojení. Vzpomeňme na českou vědeckou instituci v její původní podobě, kdy jako Česká akademie věd a umění, zavázaná prohlubovat poznání a sou-časně rozšiřovat duchovní obzor lidí, udělila pět cen Antoní-nu Dvořákovi a v příštích letech pak poctila dalšími oceně-ními Fibicha, Bendla, Foerstera, Suka, Nováka a další auto-ry, přičemž samotné České fi lharmonii pomáhala opakova-ně fi nanční podporou. Bylo by možno snést desítky dalších příkladů, které by blízký vztah obou institucí, jakožto pro-jevu trvale existující symbiózy mezi vědou a uměním vůbec, dokreslily, navíc onen letošní novoroční koncert přišel právě v době, kdy Česká fi lharmonie dostala od Akademie krásný dárek v podobě pomoci při vydání jubilejní publikace Česká fi lharmonie 100 plus10. Také zařazení dvou Beethovenových děl se zvlášť silným humanistickým nábojem do programu tohoto koncertu (Leonora III jakožto volná součást huma-nistické opery oper Fidelio, Devátá symfonie) mělo symbo-lický podtext – jako by chtělo co nejsugestivněji upozornit na humanistické poslání vědy. Předesílám rovnou, že atmosféra tohoto večera, uvedeného krátkými proslovy předsedy Vědecké rady Akademie věd ČR Františka Šmahela i generálního ředitele České fi lharmonie Václava Riedlbaucha a sledovaného v přeplněné Dvořáko-vě síni (4. 1.) vzácně soustředěnými a vděčnými posluchači, splnila očekávání – přijetí Beethovenovy Deváté bylo doslo-va manifestační. I fi lharmonici, řízení Zdeňkem Mácalem, jako by si uvědomovali výjimečnost okamžiku, i když – to si je dlužno přiznat – nebylo ve všech bodech jejich vystoupe-ní zrovna nejpřesvědčivější. Sugestivně, jímavě zpěvně a ve zvuku vzácně vyrovnaně zněly Mácalovi homofonní smyčco-vé plástve vstupního Adagia, zážitkem bylo poslouchat dře-va i znamenité horny a také allegrový díl se zvlášť lehounce znějícími sóly před reprízou (fl étna, fagot) přinesl mistrov-ské okamžiky. Některé detaily, například subito dynamické zvraty a pak hlavně samotný vrchol prováděcího dílu s vyús-

těním do prodlevy (před trubkovým signálem) ale trochu zanikaly, postrádajíce o poznání nervnější přístup. Pro prv-ní větu Deváté volil Mácal o poznání méně spontánní, ale přesvědčující tempový plán, na strmé crescendové zdvihy reagoval orchestr přesně a zvlášť kouzlený okamžik přišel hned v druhém díle expozice v podobě nádherně legatově znělých „odpovědí“ dřev. Po zvukové stránce zněla vůbec celá tato věta příkladně vyrovnaně, ale zase – byla tu i mís-ta, například v rozkrytí onoho geniálně rozkročeného fuga-ta, začínajícího basovou linku s akcentovanými protihlasy ve svrchních linkách, nebo v přechodu k nástupu valivě plynou-cí gradační kódy jako by zůstalo něco mechanického. Molto vivace druhé věty elektrizovalo spíš v tutti partiích než v mís-tech, kde jde o hru jednotlivých sól nebo skupin (viz výrazo-vé nedotažení oněch posedle opakovaných a posléze prudce crescendovaných fi gur horen nad pianissimovou prodlevou dominantního septakordu smyčců), za zvláštní zmínku však v každém případě stojí nádherně prokrvené hobojové sólo (Jana Brožková) ve středním díle. Silně emotivně přistoupil Mácal k počátečním fázím 3. věty, kde v expozici prvního a druhého tématu, stejně jako v počátečních variacích před-váděli fi lharmonici tak nádherné cantabile, až se tajil dech. S nástupem rychlejších variací se však projev zploštil, jako by dvaatřicetiny a triolové dvaatřicetiny tak docela nechápa-ly to, k čemu jsou zde rytmická pizzicata kontrabasu (vzpo-meňme na výraz až jakési blažené tanečnosti, jaký uměl těm-to partiím vtisknout Bernstein). Co se fi nále týče, to bylo z celkového pohledu v podání Mácalem řízených fi lharmo-niků, Jiřím Kratochvílem po výrazové stránce přesvědči-vě připraveného Pražského fi lharmonického sboru, a nad-standardně sestaveného sólistického čtyřlístku (Eva Urba-nová, Jana Sýkorová, Stephan Rügamer, Peter Mikuláš) nesporně hodno závěrečné gradace díla. V detailním pohle-du sice opět něco rušilo, například až příliš úsečná dekla-mace vstupního sborového čísla (zvuk PFS oproti Veselko-vu ideálu skutečně o poznání zvěcněl). Jak vzrušeně frázo-vané recitativo vstupu, tak přesně vystižený proces pozvol-ného narůstání tématu a další momenty, například tempo-vě proměnlivý sólistický kvartet před předposledním dílem věty (dominující soprán mně zde připadal přirozený), nebo orchestrem i sborem mistrovsky zvládnuté Prestissimo, ale prozrazovaly nadhled i pečlivou přípravnou fázi. Shrnuto – výjimečný večer, jeho symbolika hřála, odezva byla zcela skvělá a slabší okamžiky zanikaly ve světle těch silných. •

Na slavnostním koncertě věnovaném Akademii věd ČR se vedle České fi lharmonie

představili Eva Urbanová, Jana Sýkorová, Stephan Rügamer a Peter Mikuláš.

Zleva Peter Mikuláš, Jana Sýkorová, Eva Urbanová a Stephan Rügamer

Fo

to Z

de

ně

k C

hra

pe

k

Fo

to Z

de

ně

k C

hra

pe

k

fest ivaly , koncerty

hudební sou�asnost ���!Ostrava, Janáčkova konzervatoř,

Hudební studio Ostravského rozhlasu

� Jan Mazurek, Anna Neuwirthová,

Markéta Koptová, Jiří Kusák

Už po dvaatřicáté se v říjnu, listopadu a prosinci 2006 usku-tečnila ostravská Hudební současnost – cyklus koncertů sou-dobé hudby. Deset večerů trváním tradičního, ale každoroč-ním bohatstvím kompozičních podnětů a jejich interpretač-ních uchopení výjimečného festivalu poskytlo i letos nad-průměrně kvalitní posluchačské zážitky. Pořadatel festivalu – Tvůrčí centrum Ostrava při Asociaci hudebních umělců a vědců – opět umožnil prezentaci skladeb mladých auto-rek i autorů (mj. ostravských skladatelek, studentů sklad-by z ostravské Janáčkovy konzervatoře a tradičně i vítězů Celostátní skladatelské soutěže Generace 2005). Připravil koncerty z nových skladeb autorů ostravského Tvůrčího cen-tra a dalších hudebních společenství (Přítomnosti Praha, Cameraty Brno, Multi – Artu) v konfrontaci se skladbami Zbyňka Přecechtěla, Miroslava Klegy, Čestmíra Gregora, Dobroslava Lidmily a Milana Slavického – osobností, kte-ré svým kompozičním uměním obohatily ostravské hudební dění nedávné minulosti. V programech koncertů vystoupili zpěváci, instrumentalisté, komorní soubory, pěvecké sbory a orchestry z Prahy, Brna, Olomouce, Opavy, slovenské Žili-ny, Ostravy a dalších měst.Úvodní koncert festivalu (3. 10. 2006) – vystoupení varha-nice Kateřiny Chrobokové a bicisty Tomáše Ondrůška – se stal excelentním dokladem svrchovaného umění obou interpretů. V náročných skladbách Martina Smolky, Petera

Grahama, Iannise Xenakise, Markéty Dvořákové, Iva Med-ka, Edvarda Schiff auera a Sofi e Gubajduliny prokázali oba umělci technickou suverenitu a schopnost tvořivě prezento-vat jedinečnost a neopakovatelnost kompozičních kvalit jed-notlivých skladeb. V tomto smyslu mne zaujala především Sonáta pro varhany a bicí nástroje Detto I S. Gubajduliny, jejíž rytmické bohatství a barevná krása byly oběma umělci adekvátně postiženy. Hned druhý koncert (10. 10. 2006) byl ohlédnutím za úspěš-nými ženami skladatelkami, oceněnými účastnicemi skla-datelské soutěže Generace a působícími v rámci ostravské-ho Tvůrčího centra. Své kompozice představily publiku již známé Markéta Dvořáková, Sylva Smejkalová, Michaela Plachká a Petra Gavlasová. Večer byl prodchnut rodinnou atmosférou symbolického návratu, neboť všechny tři umělky-ně jsou bývalými absolventkami oboru skladba na ostravské konzervatoři. Bylo tak příjemné a snad i na místě, že se role konferenciérky ujala M. Dvořáková. Její hudba citlivě dopl-ňující křehkou poezii Jana Skácela otevírala celý večer sklad-bou Chvíle. Kromě další její kompozice Něco tiše cinká inspi-rované poezií téhož autora musím vyzvednout také To wait… P. Gavlasové, která svou hudbou připravila nezaměnitelnou atmosféru niterné básni Emily Dickinson. K nezapomenu-telnému zážitku zvláště přispěla Hana Fialková (zpěv). „Ostravské struny“, třetí z koncertů (17. 10. 2006), mě za-ujal svou rozmanitostí nástrojovou i obsahovou. Vedle Con-certina pro smyčce Miroslava Klegy bylo možno vychutnat si skladby Vladimíra Svatoše, Jana Meisla, Daniela Skály, Milana Báchorka, Jana Grossmanna a Michala Jánošíka. Zde mě pro své nepřehlédnutelné kvality zaujala kompozice Temné kroky J. Meisla pro housle, kytaru a bajan (v autor-ském podání). Netypické nástrojové trio přinášelo charakte-ristický zvuk a příjemné napětí. Dvě skladby programu pat-

Karel Bria diriguje Dechovou harmonii Janáčkovy konzervatoře

Fo

to a

rch

iv

fest ivaly , koncerty��

řily cimbálu. D. Skála – virtuózní hráč na cimbál, student skladby a vášnivý propagátor svého nástroje – se představil svým Koncertem pro cimbál a smyčcové kvarteto. Sólový part cimbálu upřednostňoval bohaté zvukové možnosti nástroje podobně jako v další skladbě Concerto fantasia pro cimbál a smyčcové kvarteto M. Báchorka. Závěrečný Koncert pro klavír a komorní orchestr M. Jánošíka odkazující na minima-listickou hudbu blízkou kompozicím P. Glasse či S. Reicha se vymykal dosavadnímu rázu celého večera. 7. listopadu byla ostravská současnost koncipována jako pře-hled oceněných prací Celostátní skladatelské soutěže Gene-race za rok 2005. Večer nabídl pestrý program skladeb mla-dých tvůrců, jejichž díla byla provedena profesionálními hudebníky. Zároveň byla pořízena zvuková nahrávka večera, neboť místem konání bylo studio Českého rozhlasu Ostrava. Zvuková archivace vítězných prací soutěže je ostatně dob-rým zvykem několika posledních ročníků ostravské hudební přehlídky současné tvorby.Z předvedených kompozic mě nejvíce zaujala vítězná práce nejmladší kategorie do 20 let Les Anny Mikolajkové, cyk-lus čtyř skladeb pro fl étnu. Mladá skladatelka a zároveň interpretka dokonale ovládala altový nástroj a představila obecenstvu jeho překvapivé výrazové možnosti a uplatně-ní v soudobé hudbě. Působivá byla také skladba Michaely Plachké Talking wind pro sólovou kytaru, z níž vyzařovala důvěrnost a vnitřní pohoda. Vyvrcholením večera bylo provedení smyčcového kvartetu čestného hosta Milana Slavického Dialogy s tichem z roku 1978. Bylo zajímavé porovnat kompoziční postupy doby dří-vější (M. Slavický je čtyřnásobným vítězem soutěže Gene-race z let 1978 – 1981) a současnosti. Pátý koncert (14. 11. 2006) byl poctou lyrickému zvuku har-fy, i když oproti všemu očekávání se tento nástroj předsta-vil v nezvyklém hudebním spojení a přesvědčil tak o svých širokých možnostech využití v soudobé artifi ciální i nonar-tifi ciální hudbě.Programovou náplň první části večera tvořily skladby ost-ravských skladatelů Vladimíra Svatoše Bagately pro har-fu, Edvarda Schiff auera Obrázky k vernisáži II a Milana Báchorka Imprese pro harfu a marimbu, ve kterých oslnila bývalá absolventka JKO Ivana Dohnalová. Zvláště zvukově lahodné bylo spojení harfy s marimbou (Lenka Korousová) v invencí nabité skladbě M. Báchorka.Druhou část koncertu otevírala kompozice Židovské úsmě-vy další ostravské osobnosti Leona Juřici. Ten ke svému dílu přistoupil s humorem sobě vlastním; vybral sedm židovských anekdot a doprovodil je harfou (Denisa Chromá) na způsob melodramu. Studentské seskupení Harp Jazz Quartet zase překvapilo nejen svým nástrojovým složením (harfa, klavír, baskytara, bicí), ale také autorskými jazzovými skladbami D. Chromé a Tomáše Kača. Sedmý koncert Hudební současnosti byl ve znamení decho-vých nástrojů. Večer 28. 11. 2006 byl totiž věnován novinkám z tvorby pro velké dechové orchestry. První půli koncertu ovládla Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře Ostra-va, druhou pak Posádková hudba Olomouc. Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře střídavě pod vedením Karla Brii a Lucie Možné provedla celkem pět skla-deb. Souvenir Zbyňka Přecechtěla otevřel celý večer a uvedlnás do nálady a zvukové barevnosti dechového orchestru. Z dalších skladeb zaujala Dramatická předehra pro velký orchestr Milana Báchorka charakteristická svým moderním zvukem a uplatněním celého orchestrálního spektra. Stejně i Variace na melancholické téma pro velký dechový orches-tr Aleše Pavlorka zkomponované pro tuto příležitost. Závě-rečnou kompozicí první poloviny koncertu – Galop Dmitrije Šostakoviče – konzervatorní Dechová harmonie pro veliký úspěch dokonce zopakovala.

Ve druhé polovině koncertu Posádková hudba Olomouc (pod taktovkou mjr. Gustava Foreta a kpt. Radomila Cílečka) provedla celkem devět skladeb, výborně dramaturgicky sesta-vených a samozřejmě také interpretovaných. Vyzvednout je však třeba především Ivančenu Evžena Zámečníka připomí-nající tragickou dobu druhé světové války a skladbu Jiřího Volfa Rebel, svěží, přednosti klarinetu uplatňující dílo.21. listopadu se uskutečnil koncert s podtitulem „Ze student-ských prací“ připravený mladými adepty skladby z Janáčko-vy konzervatoře Ostrava. Od takto strukturovaného koncer-tu asi nelze očekávat programovou vyrovnanost a homogen-nost večerů ze skladeb zavedených autorů. Jeho předností však přesto byly prezentace skladeb Jona Swinghammara (Indické trio pro housle, bajan a klavír), Michala Šupáka (na akustickém konzervatorním schodišti nádherně prove-dené Kyrie a Gloria ze Mše pro smíšený sbor a hoboj) a Pavla Andogy (Concertino pro klavír a smyčcový orchestr). Přede-vším tyto skladby nás utvrdily v přesvědčení, že na ostravské konzervatoři vyrůstá kvalitní skladatelská generace. 4. 12. 2006 proběhl komorní koncert tematicky zaměřený na prezentaci tvorby současných skladatelských osobností, kdy se zřetelným programovým pojítkem stala jejich významná jubilea: Čestmír Gregor (80 let), Arnošt Parsch (70 let) a Ivo Medek (50 let).Večer zahájila skladba Čestmíra Gregora Sonata in quattro tempi (klavír Jan Marcol), po nerozměrné kompozici Šťast-ná voda (Arnošt Parsch) následovala Tichá krajina (kompo-zice pro fl étnu, klarinet, klavír, bicí nástroje, violu a violon-cello, dir. Pavel Šnajdr) téhož autora. Originální kompozici plnou zvukovosti, imaginativní deskripce lesa provedlo na profesionální úrovni těleso Ars Inkognita. Po přestávce zazněla skladba Ivo Medka 11 Gestalten des Mondscheins (v provedení Ars Incognita, dir. Pavel Šnajdr),skládající se z jedenácti kontrastních vět s bohatou kine-tikou příznačnou pro Medkovy skladby. Za velmi zajíma-vou považuji Prší (zpěv, kvinton) autorského týmu Medek – Dvořáková na verše Jana Skácela. Jejím citlivým, muzi-kálním a vyspělým vokálním provedením zcela oslnila Gab-riela Vermelho. Předposlední z koncertů (5. 12. 2006) patřil Tvůrčímu cen-tru Ostrava a jeho hostům, přičemž si na své přišli zvláště milovníci vokální hudby.Jeho první polovinou zněla tvorba Zdeňka Lukáše, Dobro-slava Lidmily a Vladimíra Studničky. Své kvality předsta-vil opavský středoškolský sbor LUSCINIA sbormistra Jiří-ho Slovíka a Dívčí komorní sbor DAJŠ Svinov mladého, avšak již úspěšného, Jiřího Šimáčka. Program obou pěvec-kých těles byl koncipován jako přehlídka námětově různých kompozic – od duchovně zaměřených skladeb přes úpravy lidových písní až ke zhudebněným vyprávěním o lidových zvycích. O zkušenostech obou sbormistrů skvěle vypovídala kvalita provedených děl a vyváženost sborového zvuku.Hned po přestávce patřila pozornost Leonu Juřicovi a jeho Písním rozvodovým. Charakter názvu dokládá autorův humor – k písním svatebním či smutečním, jak sám dodal, dosadil chybějící písně rozvodové. Umělecké obsazení bylo odpovídající: soprán (skvělá Alexandra Polarczyk) a bary-ton (Jiří Černý).Večer pokračoval zvuky fl étny a klavíru; skladby Eduarda Douši, Jiřího Temla a Evy Kalavské – Faltusové uvedlo duo BeNe (Jana Neubauerová, Eva Benešová) na vysoké úrovni hráčské i odborně erudované. Letošní ostravská přehlídka současné skladatelské tvorby opět potvrdila své postavení a důležitost na hudebním festi-valovém poli. Nabídla kvalitu v profesionálním podání, k níž výraznou měrou přispěl dramaturgicky skvěle zpracovaný, do tematických bloků orientovaný sled koncertních večerů. •

fest ivaly , koncerty ��

www.jazznahrade.cz

Emil Viklický TrioEmil Viklický – klavír

František Uhlíř – kontrabas

Laco Tropp – bicí

Prodej vstupenek: Pokladna Kaple sv. Kříže, II. nádvoří Pražského hradu, tel.: 224 373 483, www.hrad.cz P&J Music, prodejna JMW-Dittrichova 9, Praha 2, tel.: 224 922 830, www.pjmusic.cz. Vstupenky v síti Ticketstream včetně všech hypermarketů Globus a cestovních kanceláří Čedok a Firo Tour, tel.224 263 049, ticket@ticketstream.cz. Bohemia Ticket, Malé náměstí 13, Praha 1, tel. 224 227 832, Na Příkopě 16, Praha 1, tel. 224 215 031, order@bohemiaticket.cz.

Partneři:

Mar

cus

Prin

tup

– tr

ub

ka

26|2|2007 | 20.00 hodin

Španělský sál

Inzerat_rozhledy_Printup.indd 1 19.1.2007 9:49:51

fest ivaly , koncerty��

�eskoamerický mácal#v silvestr s gershwinemPraha, Rudolfi num

� Vladimír Říha

Silvestrovské a novoroční koncerty na přelomu roku jsou publikem vždy hojně vyhledávány. Mají specifi ckou atmo-sféru, lidé včetně účinkujících jsou uvolněni, a tak dochá-zí k jakési i mimohudební auře způsobující dobrou nála-du všech a rozesmáté tváře při odchodu. V Praze jsou nej-známější tradiční silvestrovské koncerty České fi lharmonie v Rudolfi nu, stejně lákají i novoroční koncerty Pražských symfoniků FOK ve Smetanově síni a v posledních čtyřech letech i nové „hradní“ koncerty na Nový rok Talichova komorního orchestru ve Španělském sále.Letos jsem mohl absolvovat jen silvestrovský koncert Čes-kých fi lharmoniků, ale ani já, ani nikdo z vyprodaného pub-lika určitě nelitoval, protože program připravený šéfdirigen-tem Zdeňkem Mácalem byl tentokrát dost odlišný od většiny těch předchozích. Mácal ho věnoval celý skladbám americké-ho skladatele George Gershwina, což je v USA, kde působil a žil, věc velice častá. U nás ale od tohoto autora vyslechne-me z jeho tvorby něco jen občas: většinou na Silvestra a vět-šinou nejslavnější Rapsodii v modrém či Američana v Paříži. Zařadit obě a ještě přidat Klavírní koncert F dur a Kubán-skou předehru, tedy nejznámější čtyři symfonická díla tohoto génia amerického jazzu a hudebních revue, skvělého melo-

dika, jenž se stal prvním v řadě skladatelů spojujících jazz a symfonickou hudbu, bylo odvážné, ale neminulo se účin-kem. Mácal si navíc přivezl z USA svého častého spoluhráče, klavíristu polského původu Jeff reyho Swanna, jehož virtuo-zita v obou klavírních sólech (Koncert a Rapsodie) nezkla-mala a dala vyznít především melodické kráse skladeb. Díky vhodným, tempově dynamickým prvkům zapůsobil více Kla-vírní koncert, při Rapsodii bychom možná uvítali více jazzo-vějšího drivu (viz nedávný Košárek s Melody Makers či pro-slulá nahrávka Bernsteina). Ale Swann je rovněž vynikající interpret Chopina, což dokázal i přídavkem.Orchestr a jeho sólisté – vesměs bez fraků a v tmavých smo-kinzích – nejvíce nadchli v závěrečném Američanovi v Paříži, sice bez pařížských klaksonů, ale s výbornou trubkou Jaro-slava Halíře. Mácalovi se povedl i výborný nápad s opaková-ním bluesového tématu se slovním přáním publiku a v pře-vleku (on i Halíř v bílém smokingu!). Dirigentovo označení skladby jako Američana v Praze bylo i vtipnou aktualizací.Koncert v podvečerním Silvestru byl určitě (společně s loň-ským Orff em) nejlepším v posledních letech. Jen příště by stálo za úvahu místo příliš chladně zahrané Kubánské pře-dehry zařadit buď jinou skladbu autora či alespoň jednu skladbu Jaroslava Ježka, jenž byl u nás určitě Gerswhino-vou obdobou.O novoročních koncertech jen telegrafi cky – FOK řídil Ale-xandar Markovič a hrály se obě řady Dvořákových Slovan-ských tanců, na novoročním koncertě Talichovců zněla díla Rossiniho, Mendelssohna a Dvořáka, orchestr dirigoval Jan Talich, sólisty byli houslistka Elina Vähälä a klavírista Ralf Gothoni. •

Jeff rey Swann

Fo

to Z

de

ně

k C

hra

pe

k

fest ivaly , koncerty ��

praha p�ivítalaruxandru donosePraha, Obecní dům

� Jaroslav Someš

Na pražských koncertních pódiích se stále častěji objevují hvězdy mezinárodního pěveckého nebe. Je potěšující, že se tak děje v období, kdy jsou opravdu v plné síle, a nikoli už za zenitem. Mezi takto příjemné události patřilo 2. prosin-ce 2006 i setkání s mezzosopranistkou Ruxandrou Dono-se. Významná pěvkyně rumunského původu zahájila svoji zahraniční kariéru počátkem devadesátých let ve Vídni; dnes působí na předních operních jevištích v Evropě i v zámoří, v Londýně stejně jako v New Yorku, v Paříži stejně jako v Tokiu. V pražské Smetanově síni vystoupila při příležitos-ti vstupu Rumunska do EU a Rumunského státního svátku a její recitál se stal opravdovým svátkem pěveckého umění. (Dodejme ovšem hned, že Český symfonický orchestr, kte-rý paní Donose doprovázel, se – zejména v samostatných číslech, v operních předehrách a mezihrách – tentokrát pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského ve sváteční formě nepředstavil.) Ruxandra Donose předvedla pražskému publiku širokou škálu svého repertoáru, od Glucka a Mozarta přes Rossiniho až po Bizeta a Saint-Säense. Pro půvabný přídavek na závěr sáhla dokonce až do oblasti klasické operety a rozloučila se Lehárovou Giudittou (Meine Lippen sie küssen so heiss). Na úvod zvolila Gluckova Orfea (Che faro senza Euridice), tepr-ve v následujícím čísle, v árii Dorabelly z 1. jednání Mozar-tovy opery Così fan tutte (Smanie implacabili) však rozzá-řila Smetanovu síň leskem svého hlasu naplno. Její mezzo-soprán vyniká lehkostí, ohebností a vyrovnaností ve všech polohách. Proto s takovou brilancí zvládla koloraturní obor, jak ukázala už v árii Sexta z Mozartova Tita (Parte, parte), ale především v obou scénách z Rossiniho, v Rosině „Una voce poco fa“ z Lazebníka sevillského a ve zvlášť náročném závěru z Popelky „Nacqui all’aff anno“. Přidáme-li k tomu i fyzickou přitažlivost a ženský šarm paní Donose, nedivím se, že je v současnosti téměř ideální představitelkou právě takových rolí. Jako protiklad k nim zařadila v Praze do pro-gramu také Saint-Saënsovu Dalilu (Mon coeur s’ouvre a ta voix) a Habaneru z Bizetovy Carmen. Zejména tou plně přesvědčila, že je v dramatickém oboru pěvecky (ale i herec-ky) stejně doma jako třeba v Dorabelle, Rosině či „Popel-ce“ Angelině. •

ateliér ’'� plný vtipuPraha, Lichtenštejnský palác

� Michal Matzner

Závěrečný koncert festivalu Třídení, pořádaný skladatel-ským sdružením Ateliér ’90, proběhl v sobotu 9. prosince v Galerii HAMU. Milan Slavický ve skladbě Sblížení III zvolil netypickou, ale překvapivě velice nosnou nástrojovou kombinaci fl étny, violy a kytary. Co se týká kytary, je pozo-ruhodné, že v inovativní tvorbě 20. století nemá až na nečet-né výjimky příliš silné postavení. Slavický pro tento nástroj napsal hratelný part, ovšem nevycházející jen z ustálených postupů. Sblížení III vyznělo jako příjemná komorní kom-pozice, postavená na rytmu, expresivní barvě, diferencované až punktualistické technice a řadě kontrastů.Podle mého názoru byla hudebně nejzdařilejší kompozicí večera skladba Samek Jod pro violoncello sólo a smyčcové kvarteto Martina Marka. Charakterizovala ji zvukově hustá faktura (četné užívání fl ažoletů), která však byla ve výsledku velice svěží. Příjemné byly i časté tonální průniky do mís-

ty takřka pärtovské stylizace. Za zmínku stojí i několikrát použitý autocitát z Markova Prvního smyčcového kvarte-tu Dromos, který je v repertoáru slavného souboru Arditi kvartet.Ivana Loudová svou skladbičkou Zbloudilý tambor a šílená fl étna aneb Mozart stále ještě s námi složila humornou naro-zeninovou poklonu loňskému nejvýznamnějšímu jubilanto-vi. Bubeník Ivo Heřmanovský i fl étnistka Helena Mochano-vá se v rámci skladatelčiny intence oblékli do kostýmů a ved-le znamenité interpretace předvedli také slušný divadelní výkon. V Loudové poctě nechyběla řada citátů z Mozartova díla od symfonické tvorby až po Kouzelnou fl étnu či Dona Giovanniho.Mírné rozpaky vzbudila Kniha kovů, dřev a kůží pro bicí nástroje Jaroslava Smolky s doslova obrovským instrumentá-řem bicích nástrojů, který mistrně ovládla Markéta Mazou-rová. Smolkova v podstatě z romantických hledisek vycháze-jící tematická práce příliš nekorespondovala s postupy, které ve svých skladbách volili ostatní členové sdružení. Daleko lépe se významnému hudebnímu vědci Smolkovi, který ve stejných dnech obohatil naši muzikologickou lite-raturu o cenný a závažný příspěvek v podobě první zelenkov-ské monografi e, vedlo v herecké úloze v následující sklad-bě Marka Kopelenta. Kopelent v malém hudebním skeči Ovčák a člověk z EU zhudebnil starší, ale přitom nepří-liš známý vtip, který byl v této podobě vhodně aktualizo-ván narážkou na komické chování bruselských byrokratů. Po vzoru stínohry Pierrota lunairea seděli dva protagonis-té – Jaroslav Smolka a Jiří Konopásek za plátnem. Hobo-jista Vilém Veverka se se svým nástrojem promenoval bosý v pastevecké kazajce po pódiu, naopak Ivo Kopecký hrál na trombon v obvyklém koncertním oblečení ve fraku. Marek Kopelent touto vtipnou postmoderní performancí potvrdil svůj důraz na divadelní prvky přenesené do koncertního pro-středí a dokázal pobavit všechny návštěvníky závěrečného koncertu Třídení. •

matiné tria artemiss se šostakovi�em a dvo�ákemPraha, Lichtenštejnský palác

� Julius Hůlek

Prosincové matiné jako třetí část Dopoledních koncertů Českého spolku pro komorní hudbu v Lichtenštejnském paláci (16. 12.) patřilo komornímu souboru nesoucímu poně-kud zvláštní název Trio ArteMiss. Spoluúčinkovala sopra-nistka Alžběta Poláčková. Trio jako celek i jeho jednotli-vé členky (houslistku Adélu Štajnochrovou, violoncellistku Alžbětu Vlčkovou, klavíristku Janu Holmanovou, zastou-penou tentokrát z důvodu onemocnění Jaroslavou Pěcho-čovou), spolu se zmíněnou pěvkyní, charakterizuje bohatá a mnohostranná aktivita doma a zejména v zahraničí, a to především samotná koncertní činnost, dále účast a úspěchy v interpretačních soutěžích a specializovaných interpretač-ních kurzech. Vyloženě „dámských“ komorních uskupení obecně mnoho nebývá, nicméně obvykle disponují zvláštní-mi výrazovými hodnotami. To je zrovna případ Tria Arte-Miss, založeného 1995, a jeho vystoupení na pojednávaném matiné to jen potvrdilo.Klavírní trio jako žánr kompoziční a také po interpretační stránce je nelehkým problémem. Dmitrij Šostakovič v rámci své jinak poměrně početné komorní tvorby napsal sice pou-há dvě klavírní tria, ale obě jsou útvary žánrově zdařilými a přesvědčivými. Ujistit jsme se o tom mohli hned úvodním Klavírním triem č. 1, op. 8, které představuje čtyřvětý, vnitř-ně vyvážený celek Skladba vznikla ještě v době Šostakovičo-va studia na konzervatoři, je to jedno z jeho prvních opuso-

fest ivaly , koncerty��

vaných děl, trvá necelou čtvrthodinu a spočívá na kombina-ci diatoniky s chromatikou. Právě v tomto případě je třeba zdůraznit, jak promyšlená, technicky kvalitní a hlavně zain-teresovaná interpretace dokáže třeba ze „školní úlohy“ uči-nit skutečnou záležitost.Vůbec je patrné, že právě Šostakovič je jedním z těch, jimž se Trio ArteMiss hluboce věnuje. (Na koncertě byla k dispozici CD nahrávka, obsahující vlastně všechny uvedené skladby a navíc ještě Šostakovičovo druhé klavírní trio.) Další provedenou Šostakovičovou skladbou bylo Sedm romancí na texty Alexandra Bloka, op. 127. Ty jsou naopak dílem pozdním a vyzrálým. Cyklus je určen sopránu a kla-vírnímu triu, ale platí to jen zčásti, protože v jednotlivých oddílech soprán doplňuje vždy jen jeden ze zúčastněných nástrojů a všichni interpreti se „sejdou“ teprve ve fi nále. Nic-méně interpretky pokaždé dokázaly vytvořit krásný dialog se sopránem, který zněl intonačně čistě, s velkou komorní kulturou, procítěně a s plným prožitkem svědčícím o poro-zumění sdělovaného. Těžko říci, co považovat za vrchol celého matiné – jestli Šostakovičových Sedm romancí, nebo po přestávce Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 Antonína Dvořáka. Osobně bych se klonil spíše ke druhé variantě. Toto navýsost efektní dílo patří do kmenového repertoáru žánru klavírního tria. Party všech tří nástrojů jsou velmi exponovány. V duchu optimálního splnění těchto dispozic dopadlo podání tohoto Dvořákova díla Triem ArteMiss. Strhující výrazová spád-nost pečlivě odvažovala gradaci šestivětého celku. Rytmická souhra i intonace byly výborné. Nejen vizuálně, ale i slucho-vě byl znát permanentní a citlivý kontakt všech tří interpre-tek. Bylo jasné, že soubor má dílo skutečně zažité. •

Pořádá statutárn í město Brno

1 1 . – 1 5 . b ř e z n a 2 0 0 7H u d e b n í k l u b F l é d a( Š t e f á n i k o v a 2 4 , B r n o )

neděle 11. března 2007, 19.30VLADIMIR TARASOVLUC HOUTCAMP & POW ENSEMBLE

pondělí 12. března 2007, 19.30DAAN VANDEWALLEDAAN VANDEWALLE & CHRIS CUTLER

úterý 13. března 2007, 19.30BIRDS BUILD NESTS ORCHESTRAMARCELO AGUIRRE & ULRICH KRIEGER

středa 14. března 2007, 19.30PETR CÍGLER, ULRICH KRIEGER

čtvrtek 15. března 2007, 19.30HANDA GOTE, GARETH DAVIS TRIO

INFORMACE: ARS/KONCERT, spol . s r. o. , Úvoz 39, 602 00 Brnotel . : 543 420 951, fax : 543 420 950, e -mai l : ars@arskoncer t .cz

www.enh.cz I www.mhf-brno.cz I www.arskoncert.cz

�

Trio ArteMiss (Adéla Štajnochrová, Jana Holmanová a Alžběta Vlčková) na snímku zachycené při nahrávání svého nejnovějšího CD, však na koncertě vystoupilo s klavíristkou

Jaroslavou Pěchočovou a v Sedmi romancích podle A. Bloka Dmitrije Šostakoviče ještě navíc se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou.

Fo

to a

rch

iv

fest ivaly , koncerty ��

„Schönste Tenorstimme unserer Zeit“Frankfurter Allgemeine Zeitung

„Nejkrásnější tenorový hlas současnosti“ Frankfurter Allgemeine Zeitung

Po obrovském úspěchu svého prvního koncertu v ČR se v současné době nejžádanější světový tenorista Rolando Villa-zón vrací do Prahy, aby se tak odvděčil zdejšímu publiku, kte-ré mu při jeho prvním vystoupení připravilo ve Smetanově síni dosud nevídané ovace. Ve svých teprve čtyřiatřiceti letech má Rolando Villazón, který je mezinárodním tiskem označován za největší hvěz-du současné operní scény, za sebou velmi strmou kariéru. V krátkém čase si podmanil publikum všech prestižních operních scén od londýnské Covent Garden, přes vídeňskou Staatsoper až po Metropolitní operu v New Yorku. V letošním roce slavil triumfy na koncertech v New Yorku, Paříži, Mnichově, Monte Carlu, Berlíně, Los Angeles, Víd-ni a Londýně. Nyní sklízí ovace publika i nadšené kritiky v Metropolitní opeře v New Yorku jako Rodolfo v Puccini-ho Bohémě. Po únorovém vystoupení v Praze ho v této sezo-ně čeká ještě mj. koncertní turné v Německu, titulní role v Hoff mannových povídkách v Paříži, Galakoncert v Met-ropolitní opeře v New Yorku a koncerty v Římě a na Salc-burském festivalu.Díky mimořádným pěveckým schopnostem, výraznému hereckému talentu a obrovskému charisma se Rolando Villa-zón stal miláčkem publika. Jeho pódiový projev je strhující, dokáže se mistrovsky dát svým posluchačům a publikum to cítí a nemůže z něj spustit oči.Rolando Villazón získal řadu prestižních ocenění – napří-klad za své debutové album obdržel cenu ECHO Klassik 2004. V roce 2005 byl poctěn touto cenou opět, tentokrát v kategorii „Pěvec roku“. Zároveň zvítězil v prestižní cenách Gramophone v kategorii „Nejlepší zpěv “ a dále byl nomi-nován v kategoriích „Umělec roku 2005“ a „Nejlepší album roku 2005“. Zpěvákem roku 2005 byl vyhlášen také ve výroč-ní anketě časopisu Opernwelt. Jeho sólové album francouz-ských árií bylo nominováno na cenu Grammy a v New Yorku byl vyhlášen Zpěvákem roku 2005 při slavnostním udělování prestižních cen Musical America.Temperamentní Mexičan přednese ve Smetanově síni zce-la nový koncertní program. Ve světové premiéře se Rolan-do Villazón v Praze představí tím nejlepším ze svého široké-ho a výrazově bohatého repertoáru, zazpívá zde árie z oper Verdiho, Pucciniho, Donizettiho, Čajkovského, Massene-ta a Gounoda. Svůj mnohostranný talent předvede publi-ku i ve španělských a latinskoamerických písních. Rolanda Villazóna doprovodí Pražská komorní fi lharmonie, kterou bude řídit italský dirigent Daniele Callegari. •

Rolando Villazón v Praze

Datum:

27. 2. 2007 v 19:30 hodin

Místo:

Obecní dům,

Smetanova síň,

Náměstí Republiky 5, Praha 1

Prodej vstupenek:

Obecní dům, Ticketpro

Z a d á n o p r o : P a n a r t

fenomenálnítenoristarolando villazónse vracído prahy

Fo

to J

aso

n B

ell

fest ivaly , koncerty��

trojnásobn� „rodinný“ mozart Pardubice, Dům hudby

� Vladimír Kulík

V úterý 19. prosince byla Sukova síň Domu hudby v Par-dubicích svědkem originálního dramaturgického počinu. V novodobé premiéře zde zazněl v první části vánočního večera Koncert pro tři klavíry a orchestr F dur, KV 242 loň-ského světového jubilanta Wolfganga Amadea Mozarta, který autor věnoval kdysi v Salcburku rodině svých blízkých přátel – hraběnce Lodronové a jejím dvěma dcerám. V úterý zazněl Trojkoncert rovněž v rodinném podání Zdeňky Kolá-řové, Martina Hršela (Pražské klavírní duo) a jejich syna Jana. A do třetice – sólisté umocnili svého Mozarta opět za pomoci „rodinného balení“ tří skvělých nástrojů od Petro-fa – koncertního křídla ze 70. let pokřtěného Mondial, zvu-kově skvělého piana Mistral a zbrusu nového modelového mladšího bratříčka (i co do velikosti) Passat 210, zapůjče-

ného fi rmou Petrof speciálně pro tento účel zcela zdarma! Vůbec první uvedení Mozartova Trojkoncertu v Pardubi-cích se setkalo se zcela výjimečným ohlasem publika, které spontánně vzdalo hold jak geniálnímu rakouskému tvůrci, tak i perfektní stylové interpretaci všech tří sólistů, jejichž pianistický vklad posvěcený hlubokým vnitřním prožitkem zanechal ve všech zcela nesmazatelný umělecký dojem.Ve druhé části večera Česká mše vánoční proslulého Jakuba Jana Ryby opět potvrdila svou nadčasovost. Je pořád nejzná-mějším, nejoblíbenějším a nejčastěji provozovaným dílem svého žánru. Stala se bezpochyby jedním z nejvýraznějších hudebních symbolů českých vánoc, protože se v ní odrazi-la téměř v krystalickém tvaru síla a působivost po staletí soustřeďované lidové tradice. Pěvečtí sólisté Petra Jírovská, Zdeňka Erlebachová, Marek Hergovits a Milan Stříteský, varhaník Václav Uhlíř a Pardubický dětský sbor Iuventus Cantans a Komorní smíšený sbor Continuo (sbormistři Vlastislav Novák a Zdeněk Kudrnka) spolu s Komorní fi l-harmonií Pardubice za řízení Ondřeje Vrabce skvělým způ-sobem připomněli osobnost legendárního českého kantora a jeho nehynoucí zásluhy o rozvoj hudebnosti své země. •

Hršelův klavírní klan: zleva Martin Hršel, Zdeňka Kolářová a Jan Hršel, kteří Mozartův Trojkoncert představili i v pražském Rudolfi nu.

Fo

to J

iří S

ku

pie

n

fest ivaly , koncerty ��

sny� Pavel Blatný

Karel Čapek to vystihl přesně: sny jsou hloupé, nelogické, trap-né a hambaté, což dokázal vyjádřit pouze jedním souvětím, končícím slovy „nebo milujete ve snu nějakou bábu, o které říkáte, že byste ji ani ve snu nemohli milovat“. Tak – tak…Já mám rovněž sny – řekněme trapné, ponižující – často navíc dosti rozsáhlé. Především jsou ovšem hudební a vycházejí z rea-lity mého života. Nejstrašnější je ten, jak se účastním provedení své erbenovské kantáty Vrba. Musím předeslat, že toto dílo se před 25 lety setkalo s vřelým přijetím – díky vstřícnému hudeb-nímu jazyku, kterým jsem se odpoutal od svého „Třetího prou-du“ – avantgardní řeči mých 60. a 70. let. Leč ve snu je všechno jinak. Dílo zde naráží na nepochopení ba i odpor jak obecen-stva, tak i interpretů. Kdyby se skladba nelíbila interpretům ve skutečnosti, tak by ji prostě nehráli, pokud by to byl příkaz „shora“, tak by to – jako praví profíci – provedli a ani okem nemrkli. Obecenstvo by stejně zatleskalo, možná tzv. vlažně (aby nikoho neurazilo) a to by bylo vše. Ne tak v mém snu. Nespokojení posluchači mi vstávají a nejen odcházejí, dokon-ce se i procházejí (!) ve skupinkách v sále a vesele se navzájem baví. To ovšem není vše – stejně odcházejí členové smíšeného sboru (a přidávají se ke skupinkám posluchačů) a už na to navazují i hráči rozsáhlého symfonického orchestru. Nejhorší na všem je ale fakt, že já – zcela realisticky a v rámci snu zcela neuvěřitelně – slyším přesně ochabování a ztenčování intensity sboru, stejně tak odpadávání jednotlivých nástrojů. Partitura řídne a řídne a nakonec slyším jen pikolu a kontrabasy. Ale to už zasahuji. Vbíhám do sálu s žalostným vytím „sednout, to není konec, přijde ještě coda!“ Reakci na svůj vpád už nezare-gistruji – probouzím se zcela zničen… Jindy se chystám vystou-pit na koncertě jako dirigent – ovšem ne své skladby (což jsem dělal po celý život), ale rovnou Mahlerovy „Symfonie tisíců“, od které marně hledám partituru – skladbu tedy budu muset dirigovat zpaměti. Rozlévá se po mně děs – vím, že nevím ani, jak skladba začíná… Leč – co dirigování, to jsem ještě v živo-tě dělal. Často se mi ale zdá, že mám vystoupit s orchestrem jako sólista – houslista! To je ovšem doslova strašlivé. Na hous-le hrát neumím. A tady se probudím nejen s obvyklým jektá-ním zubů – ale i s otázkou k sobě samému: „Proč já – trouba –si alespoň v tom snu jednou nezahraji pořádně na housle a nestřihnu si třeba Proko evův II. koncert?“

doporu�ujeme

Kresba Jan Blažíček

BRNOFilharmonie Brno

Besední dům8. a 9. 2. 2007B. Bartók: Divertimento pro smyčcový orchestrW. A. Mozart: Koncerty pro lesní roh a orchestr č. 4, KV 495 a č. 3, KV 447 M. Ravel: Má matka husa, suitaSólista: Ab Koster – lesní rohDirigent: T. Netopil

Janáčkovo divadlo22. a 26. 2. 2006G. Mahler: Symfonie č. 3 d mollSólistka: G. Hübnerová – altKantilénaŽenský sbor Českého fi lharmonického sboru BrnoDirigent: C. Richter

HRADEC KRÁLOVÉFilharmonie Hradec Králové

Sál FHK6. 2. 2007A. Dvořák: Zlatý kolovrat, op. 109O. Kukal: Píseň vojína šílence pro baryton a komorní orchestr na text Jakuba DemlaP. I. Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64Sólista: R. Janál – barytonDirigent: O. Kukal

KARLOVY VARYKarlovarský symfonický orchestr

Lázně III2. 2. 2007F. Chopin: Variace „La ci darem la mano“, op. 2S. Bodorová: Klavírní koncert č. 1 „Come d´accordo“L. van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur, op. 90A. Vivaldi: Čtvero ročních dob, op. 8 Koncert pro fagotF. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur, op. 90 „Italská“Sólisté: Vl. Liněckij – housle, M. Rothbauer – fagotDirigent: J. Stárek

LIBERECDivadlo F. X. Šaldy

23. 3. 2007G. Puccini: Manon Lescaut – premiéraRežie: M. TarantDirigent: Fr. Babický OLOMOUCMoravská fi lharmonie Olomouc

Reduta22. 2. 2007J. Sibelius: Finlandia symfonická báseňJ. Pauer: Koncert pro marimbu a orchestrS. Proko� ev: Symfonie č. 7 cis mollSólista: L. Bilan – marimbaDirigent: M. Košik (Slovensko)

OSTRAVAJanáčkova fi lharmonie Ostrava

Společenský sál DKMO8. a 9. 2. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 g moll, op. 25G. Mahler: Symfonie č. 7 e mollSólista: D. Han (USA) – klavírDirigent: F. M. Colombo (Itálie)

PARDUBICEKomorní fi lharmonie Pardubice

Sukova síň Domu hudby19,. 20., 21. 2. 2007W. A. Mozart: Symfonie č. 34 C dur, KV 338I. Stravinskij: Pulcinella, baletní suitaJ. Haydn: Symfonie č. 102 B durDirigent: D. Bostock (VB)

PLZEŇPlzeňská fi lharmonie

Měšťanská beseda 1. 2. 2007E. Edgar: Froissart, předehra, op. 68J. Pauer: Labutí píseň, monodrama pro nižší mužský hlas a orchestr podle A. P. ČechovaC. Franck: Symfonie d mollSólista: I. Kusnjer – barytonDirigent J. Malát

1. 3. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Hebridy, předehraC. Saint-Saëns: Koncert pro klavír a orchestr č. 5 F dur, „Egyptský“L. van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll „Osudová“Sólista: Š. Kos – klavírDirigent: J. Malát

PRAHAČeská fi lharmonie

Dvořákova síň5. 2. 2007W. A. Mozart: Klavírní kvartet Es dur, KV 493R. Clarke: Sonáta pro violu a klavírJ. Gemrot: Klavírní trio č. 2J. Brahms: Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 26A. Unger – housleA. Farulli – violaM. Klepáčová – violoncelloJ. Klepáč – klavír

15. 2. 2007F. Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur, op. 90 „Italská“G. Verdi: Quattro pezzi sacriPražský fi lharmonický sborDirigent: J. Nelson

Pražská komorní fi lharmonie

Rudolfi num26. 2. 2007F. Martin: Předehra Pocta MozartoviL. Simon: Koncertní suita pro 2 fagoty a orchestr (světová premiéra)F. Martin: Malá koncertantní symfonie (1944-1945)J. Haydn: Symfonie č. 98 B dur, Hob. 1Sólisté: V. Fürbach, V. Vonášek – fagot, J. Boušková – harfa, K. Košárek – klavír, B. M. Willi – cembaloDirigent: K. Zehnder

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

Obecní dům6. a 7. 2. 2007I. Stravinskij: Agon, hudba k baletu (1957)L. Berio: Chemins I pro harfu a orchestr, op. 18B. Bartók: Dřevěný princ, suita z baletu, op. 13Sólistka: G. Reitano – harfaDirigent: A. Tamayo

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Rudolfi num12. 2. 2007M. Ravel: BoleroJ. Ibert: Koncert pro fl étnu a orchestrJ. Brahms: Symfonie č. 2 D dur, op. 73Sólista: C. Jans – fl étnaDirigent Vl. Válek

Státní opera Praha22. 2. 2007F. Poulenc: Prsy Tirésiovy a Lidský hlas – premiéraRežie, scéna a kostými: P. L. PizziDirigent: G. TourniareV koprodukci s Operním festivalem v Maceratě, Itálie

fest ivaly , koncerty�

pražské premiéry ���+� Václav Riedlbauch

Přes otevřenost našeho nynějšího života a dostupnost snad veškerých informací se ukazuje, jak málo skutečně víme o tom, co nového se v různých oborech děje. Platí to i o nově vznikající hudbě. Jen malá skupinka zasvěcenců zná pár jmen nebo viděla či slyšela jejich tvorbu, obecně se o ní u nás mnoho neví. Je v tom samozřejmě i kus evidentní nechuti poznávat aktuální skladatelské počiny, možná i oba-va z neznámého a přesvědčení o tom, že nová hudba musí být zákonitě nehezká, nepříjemná, prostě ošklivá. Jsou to hrůzostrašná klišé, jinde nevídaná. Přitom titíž lidé by se možná urazili, kdybyste je označili za ignoranty, vždyť větši-na z nich sleduje nové fi lmy, čte nové knihy, chodí na výsta-vy nového výtvarného umění. Jen v percepci hudby potkáte neuvěřitelnou zarputilost a konzervativnost. A to ještě dale-ko více než u běžného návštěvníka koncertů přímo u těch, jimž by radost z odkrývání nového měla být samozřejmos-tí, u hudebníků. Nelze ovšem generalizovat. Je i publikum specializované, vázané třeba jen na určitou výseč poslechu a přijímání současné hudby, vázané i na jeden zvláštní pro-stor, kde je představována. Úvahy, jež předcházely někdejšímu rozhodnutí oživit v Pra-ze na vrcholu sezony koncentrované provozování soudobé hudby, braly v potaz výše zmíněný stav u nás. Po dvou letech ukázek aktuální tvorby českých skladatelů byl připraven tří-letý koncept mezinárodního srovnání. Na Pražských premi-érách 2006 zazněla díla Němců, Rakušanů, Holanďanů, vlámských Belgičanů a Lucemburčanů, v letošním roce to budou skladatelé severní Evropy a v příštím roce skladatelé románští, vždy v kombinaci s díly autorů českých. Z výčtu samého je patrné, že jsou Pražské premiéry zatím jednoznač-ně orientovány na Evropu, k tomu ještě jen na několik zemí. Pro sebe jsem si stanovil toto omezení, tyto tři sondy, pro-tože zajímavého můžete v každé zemi najít mnoho a jen něja-ká rozumná míra soustředění přinese větší vhled do toho, čím tamní skladatelé žijí. Další vytýčená pravidla pomohla omezit prostor pro výběr konkrétních děl ještě více: zvole-né dílo nesmí zaznít v Praze a nesmí být starší pěti let před svým koncertním uvedením na Pražských premiérách. Tím se samozřejmě nedostane na mnohá osvědčená a vpravdě zásadní díla, jež vzbudila ohlas, výhodou je ovšem naproti tomu čerstvost předváděných kusů. Jejich výběr si nestanovuje předem žádné limity stylové, este-tické, žánrové. Proto také pořád mluvím o přehlídce a ne o festivalu. Přehlídka by měla klást vedle sebe různorodé počiny, možná i s trošku provokujícími srovnáváními, náv-štěvníkovi koncertu je dána volba vlastních soudů o slyšeném. Záměrnost dramaturgie je též mírně potlačována praktic-kými zřeteli provedení, jakými jsou například možná obsa-zení konkrétních pozvaných orchestrů a souborů, skutečné časové dispozice pro zkoušky, snaha vyhovět i přání inter-pretů předvést „něco“, co je samé zajímá a tak dále. Oč ale doopravdy usiluji, to je snaha ukázat vedle klíčových postav vybraných zemí také jiné trendy a názory, to vše napříč gene-racemi, od žijících klasiků po nedávné studenty. Vylíčená omezení se ukázala při přípravě Pražských premiér 2007 jako velice přísná. To zejména proto, že jsem s těžkým srdcem odkládal řadu krásných partitur, jež bych v Praze rád ukázal. S nadějí, že snad brzy dojde k jejich provede-ní při jiných příležitostech, třeba v normální sezoně něk-terého z orchestrů nebo na jednom z festivalů. Určitě by si to zasloužila dlouhá řada z nich. Tak se například neobje-ví nic z fi nského znamenitého skladatele Rautavaary, pro-tože Česká fi lharmonie bude hrát jeho Cantus arcticus jen několik týdnů před přehlídkou, nebo žádná skladba jiného Fina, známého dirigenta Salonena, jenž se v našem progra-

mu objeví v sezoně příští. Nebo se někteří vynikající tvůrci představí jen skladbou komorní, ačkoliv mají nádherné sym-fonické či vokálně symfonické skladby. Mluvím například o Norovi Lasse � oresenovi, o Finovi Magnusu Lindbergo-vi, o Dánech Bentu Soerensenovi a Peru Nörgaardovi, o Švé-dovi Andersi Eliassonovi. Vůbec je zapotřebí zdůraznit, že kvalita „na Severu“ je vynikající. Též díky tomu, že je nová tvorba důmyslně podporována a následně adekvátně prová-děna, s plným společenským uznáním autorovi. To se netýká jenom zasloužilých matadorů kultury, zmíněné podpory se dostává i těm nejmladším tvůrcům. Řadě z nich, třicátníků, je v letošní přehlídce věnováno značně času a prostoru (Švé-dové J. Nordin, M. Pelo a B. Byström, Finové S. Fagerlund a J. Tallgren, Norové Ö. Matre, E. Buene a M. S. Ratkje). Vedle nich dostávají prostor se závažnými orchestrálními skladbami skutečné hvězdy dnešní severské scény, jakými jsou Finové K. Saariaho, J. Tiensuu a K. Hakola, Švédové R. Martinsson, K. Rehnqvist, S.-D. Sandström a A. Hill-borg, Norové R. Wallin a A. Nordheim, Dánové P. Ruders a H. Abrahamsen. Islanďan A. H. Sveinsson patří mezi ně, jeho 4. symfonie bude mít v Praze světovou premiéru. Z našich autorů připomínám alespoň Z. Lukáše, J. Felda, J. Krčka, J. Málka, I. Kurze, J. Filase, M. Košuta, z mlad-ší generace O. Adámka, J. Vöröšovou a K. Mařatku (roz-sáhlý melodram podle D. Charmse) a vedle nich pětici stu-dentů HAMU, jimž je věnován jeden orchestrální kon-cert, M. Hyblera, R. Bednaříka, L. Sommera, L. Mrkvičku a M. Štědroně mladšího. K provedení jmenovaných děl a všech dalších nezmiňova-ných byli opět přizváni naši přední interpreti, dirigenti, sólisté, komorní soubory, pěvecké sbory, orchestry, účast potvrdilo i několik hostů ze zahraničí. Pražské Rudolfi num bude plné zajímavé a kvalitní hudby po celý týden od soboty 24. března do neděle 1. dubna, koncerty ve Dvořákově síni provázejí podvečery v jiných částech budovy. •

Z a d á n o p r o : Č e s k á f i l h a r m o n i e

Václav Riedlbauch, generální ředitel České fi lharmonie

Fo

to a

rch

iv

hor izont �

mezinárodní festival koncertní dechové hudby praha ���+Praha, Národní dům

� Antonín Tichý

Ve dnech 5. a 6. ledna 2007 se v Praze konal Mezinárodní festival dechových hudeb spojený se soutěží velkých decho-vých orchestrů. Jeho vyhlašovatelem je každoročně Sdružení dechových orchestrů České republiky, spolupořadatelem je hlavní město Praha a pověřeným pořadatelem je festivalová a organizační kancelář OR-FEA. Festival se konal pod zášti-tou CISM, mezinárodní organizace pro dechovou hudbu.Festival byl zahájen přijetím zástupců orchestrů a členů mezinárodní poroty přestaviteli hlavního města Prahy na Staroměstské radnici jako každý rok v pátek 5. ledna 2007.Následně ve Velkém sále Národního domu na Smíchově pro-vedla Hudba Hradní stráže a Policie České republiky zaha-jovací koncert s dirigenty plk. Mgr. Miroslavem Hanzalem a pplk. Václavem Blahunkem. Na programu byly skladby autorů Sergeje Proko eva, Antonína Dvořáka, P. I. Čajkov-ského, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka, George Gershwi-na a dalších. Posluchači koncertu byli především účastníci festivalu a hudebníci přihlášených orchestrů. Program se setkal s nadšeným přijetím mladých posluchačů.Sobota 6. ledna byla soutěžním dnem. Soutěž je rozdělena do tří kategorií a pro každou je stanovena jedna povinná soutěžní skladba. Zbytek programu si každý orchestr vybírá s ohledem na dramaturgii svého vystoupení sám. „Střední třída“, kam bylo přihlášeno sedm orchestrů, měla jako povinnou skladbu kompozici českého autora Františka Maňase Slovácký tanec č. 6.„Vyšší třída“, kde byly přihlášeny čtyři orchestry, určila jako povinnou skladbu dílo českého autora Borise HajduškaTroják.„Nejvyšší třída“, kam byly přihlášeny dva orchestry, vyhlási-la jako po vinnou skladbu Verbuňk českého autora Miroslava Juchelky.Výběr povinných soutěžních skladeb pro každý festival pro-vádí dramaturgická komise složená z členů Společnosti dechové hudby. Jedná se vždy o skladby českých a morav-ských skladatelů, které již zazněly na pravidelných každo-ročních Novinkových koncertech Společnosti dechové hud-

by ČR. Nominace těchto skladeb je výraznou propagací naší koncertní dechové hudby. Jde vesměs o kompozice vydané v zahraničních nakladatelstvích v Německu, Rakousku, Nizozemí a dalších zemích.Festivalu se účastnily ještě dva orchestry, které se soutěže neúčastnily, ale jejich vystoupení byla velmi zajímavá a nad-šeně vítaná: Belgický orchestr Koninklijke Fanfare Sint Cecilia a orchestr Spijkerpakkenband z Nizozemska.Výkony orchestrů posuzovala Mezinárodní odborná poro-ta, jejímž předsedou byl Mgr. Evžen Zámečník, hudební skladatel a dirigent a dalšími členy byli Karel Bělohoubek, hudební skladatel a dirigent, Mgr. Stanislav Horák, hudeb-ní skladatel a dirigent, Major Pieter J. P. M. Jansen, hudeb-ní ředitel Hudby Holandského královského námořnictva, Helmut Zechner, hudební skladatel a dirigent z Rakouska a tajemníkem poroty byl Tomáš Stavěl, hudební režisér Čes-kého rozhlasu Praha.K hodnocení výkonu orchestrů jsou tzv. pásma, ve kterých může být a opravdu bývá více orchestrů. “Bronzové pásmo“, „ stříbrné pásmo“ a „zlaté pásmo“. Kromě toho jsou uděleny zvláštní ceny nejlepším hráčům a dirigentům a vybrán vítěz každé kategorie a absolutní vítěz celého festivalu. Výkony jed-notlivých orchestrů byly na vysoké interpretační úrovni. V kategorii „střední třídy“ byl porotou vybrán jako nejlep-ší orchestr dechový orchestr Jugendkapelle Memmingen z Německa s dirigentem Johnnym Ekkelboomem, v katego-rii „vyšší třídy“ zvítězil český orchestr DO TUTTI ZUŠ Jih-lava s dirigenty Janem Noskem a Petrem Píšou a v kategorii „nejvyšší třídy“ zvítězil orchestr Harmonie Šternberk s diri-gentem Petrem Cibou. Orchestr Harmonie Šternberk se zároveň stal absolutním vítězem celého festivalu. Nejvyšší oce-nění získal také dirigent Harmonie Šternberk Petr Ciba.Vyhlášení výsledků soutěže se konalo v sobotu na závěrečném večeru, kde předvedl svůj program orchestr Spijkerpakken-band z Nizozemska, který se sice – jak už jsme uvedli – sou-těže neúčastnil, ale jehož vystoupení bylo přijato s velkým nadšením posluchačů a diváků. Poslední skladba, která zně-la sálem byl Kmochův pochod Muziky, muziky, hraný všemi účastníky festivalu.Co k festivalu dodat na závěr? Velmi příjemným zjištěním bylo „mládí“ soutěžících muzikantů. V naprosté většině se věk členů orchestrů pohyboval mezi 12 až 22 lety a to ve všech kategoriích. Je to dobrá zpráva, protože mladí hudeb-níci nacházejí v koncertní – symfonické dechové hudbě napl-nění svých představ o moderním zvuku velkého dechového orchestru. •

Hudba Hradní stráže a Policie ČRF

oto

Pa

ve

l Ho

rník

divadlo – opera · balet · muz ikál��

�eská premiéra poulenkova dílave státní ope�e praha� Jitka Slavíková První premiéra roku 2007 patří ve Státní opeře Praha cele francouzskému skladateli Francisi Poulenkovi (1899–1963). Zatímco jednoaktová lyrická tragédie Lidský hlas byla v tom-to divadle uvedena poměrně nedávno (v roce 2000), Poulenko-va operní prvotina Prsy Tirésiovy zazní v Čechách vůbec popr-vé. Impulsem k tomuto dvojtitulu na scéně Státní opery Praha byla koprodukce Státní opery s Operním festivalem Sferisterio v italské Maceratě na inscenaci Prsů Tirésiových. Ta byla uve-dena s orchestrem a sborem Státní opery Praha a s italskými a francouzskými sólisty v rámci festivalu v divadle Lauro Rossi 15. a 17. 7. 2005 a setkala se s mimořádným ohlasem u diváků i odborné kritiky. Režisérem a zároveň i scénografem a kos-týmním výtvarníkem byl Pier Luigi Pizzi, renomovaný ital-ský umělec, který hostuje na nejvýznamnějších operních scé-nách. Hudebně dílo nastudoval mladý temperamentní fran-couzský dirigent Guillaume Tourniaire, skvělý a vysoce eru-dovaný muzikant. Byl to on, který se značnou měrou zasloužil o mimořádný úspěch kultovní opery – operety Leonarda Bern-steina, Candide, kterou Státní opera Praha uvedla v závěru loň-ské sezony, 25. 5. 2006. Ti, kteří tuto inscenaci ještě neviděli, by si neměli nechat ujít její derniéru 24. 3. 2007!Vraťme se ale k Poulenkovi. Jestliže se kompozici písní věno-val systematicky – od roku 1919, kdy napsal cyklus Bestiář, až po Krátké stéblo z roku 1960 složil více než 150 písní – , k oper-ní formě přistoupil poměrně pozdě a jen třikrát. Nejzávažněj-ším operním dílem je jeho druhá opera, Dialogy karmelitek podle hry Georgese Bernanose (1953–1956). Operní prvotina Prsy Tirésiovy vznikala od května do října 1944, neboli 27 let poté, co byl Poulenc přítomen – 24. 6. 1917 – v � éâtre René-Maubel na Montmartru premiéře stejnojmenné hry Guil-lauma Apollinaira. Apollinaire v ní pojednal ironicky řeckou báji o hermafroditním věštci Teirésiovi a skvělým způsobem parodoval propagandu, jíž tehdejší Francie měla čelit náhlé-mu demografi ckému poklesu: pro frontové vojáky byl vytvo-řen zvláštní systém dovolených, díky němuž mohli pravidelně dorazit do manželského lože. V době, kdy si Poulenc vybral text básníka jemu obzvlášť blízkého, pozbylo toto surrealistic-ké drama svůj polemický rozměr, nicméně Apollinairův dvoj-značný, sarkastický humor a především jeho vynalézavá hra se slovními významy ze své působivosti nic neztratily. Poetický charakter, hravost a fantastičnost zachovává i Poulenc, uplat-ňuje stylizaci nejrozličnějších tanečních forem, vrství skvě-lé melodické nápady, nechává naplno vyznít jemný ironický humor. V Prsech Tirésiových vytvořil Poulenc prototyp „sur-realistické opery“. Feministka � érèse má už dost své podří-zené role ženy v domácnosti, zbaví se svých prsů a změní se v muže jménem Tirésias. Opustí svého manžela, který musí převzít ženskou roli. Zatímco se ženy semknou kolem gene-rála Tirésia a bojují za svou emancipaci, manžel oznamuje, že staří mládenci musí rodit děti. Sám manžel jich za jediný den přivede na svět 40.000! Ale jak je uživit? Naštěstí Tirési-as/� érèse je unaven/a životem bez lásky a všechno se vrátí do normálního stavu. Světová premiéra se uskutečnila v pařížské Komické opeře 3. 6. 1947. Lyrickou tragédií o jednom aktu Lidský hlas vyvrcholila dlou-hodobá spolupráce Poulenka s básníkem Jeanem Cocteau-em. Ve svém monodramatu z roku 1930, které inspirovalo mj. i Roberta Rosselliniho k natočení fi lmu La voce umana

Guillaume Tourniaire

4 x

Fo

to J

an

Ka

čír, S

tátn

í op

era

Pra

ha

20

06

Z a d á n o p r o : S t á t n í o p e r a P r a h a

divadlo – opera · balet · muz ikál ��

s Annou Magnani, se Cocteau zaměřil na fenomén „odosob-něné komunikace“. „Dialogický“ monolog hrdinky, která se naposledy pokouší navázat telefonický kontakt s bývalým milencem, je v Poulenkově zhudebnění sugestivní psycholo-gickou studií a virtuózním kusem pro jedinou zpěvačku. Tu měl Poulenc k dispozici už od Prsů Tirésiových. Tehdy našel ideální interpretku � érèse/Tirésia v Denise Duval, která účinkovala ve Folies-Bergère, a byla tak skvěle připravena pro odvážné scénické kreace v Poulenkově operní prvotině. Obdivuhodné je, jak se dokázala proměnit v neméně ideální představitelku naprosto kontrastní role Blanche v Dialozích karmelitek a posléze vytvořila – podle recenze v deníku Le Figaro z 9. 2. 1959 – svou životní roli v Lidském hlasu. Její štafetu převzaly neméně velké pěvkyně: Karan Armstrong, Josephine Barstow, Gwyneth Jones, Julia Migenes, Cathe-rine Malfi tano, Jessye Norman, Renata Scotto, Elizabeth Söderström, Galina Višněvská…Premiéra se uskutečnila 6. 2. 1959 v pařížské Opéra-Comique v režii a výpravě Jeana Cocteaua. V Čechách byla tato operauvedena poprvé v Janáčkově divadle v Brně 22. 5. 1964 (diri-genti Václav Nosek, Otakar Trhlík a Ivan Pařík, režie Vác-lav Věžník, zpívaly Jarmila Rudolfová a Marie Vladyková),podruhé v Národním divadle v Praze 14. 9. 1972 (režie Ja roslav Gillar, zpívaly Alena Míková a Milada Šubrtová) a potřetí ve Státní opeře Praha 10. 6. 2000 (dirigentka Claire Le-vacher, režie Lucie Bělohradská, zpívala Chantal Mathias).

Francis Poulenc: Lidský hlas & Prsy Tirésiovy (La Voix humaine & Les Mamelles de Tirésias). Dirigent: Guillau-me Tourniaire, režie, scéna a kostýmy: Pier Luigi Pizzi, sbormistr: Adolf Melichar. Státní opera Praha, premiéra 22. 2. 2007, reprízy 25., 28. 2., 11., 18. 3. 2007. •

Přítomnostna rozhraní let 2006/07� Eduard Douša

Přelom roku byl v životě sdružení pro soudobou

hudbu Přítomnost ve znamení probíhající koncertní

sezony. Mimořádně úspěšný byl koncert 13. 12. 2006

v Českém muzeu hudby, kde vystoupili studenti Pražské

konzervatoře (pěvecké sbory a soubory a sólisté

žesťového oddělení). Po novém roce pokračovala sezona

v prostorách Galerie Lichtenštejnského paláce.

10. 1. 2007 se představili Jana Neubauerová – fl étna,

Eva Benešová – klavír (Duo BeNe) za spolupráce

pěvkyně Gabriely Eibenové a také žánrově všestranný

Bona Fide kvartet (Petr Grau – fl étna, Jakub Janský

– housle, Hana Heřmánková – viola, Petr Janek –

violoncello), s nímž spoluúčinkovali kytarista Petr Paulů

a akordeonista Ladislav Horák.

Koncert 24. 1. 2007 byl vyhrazen houslistce Silvii

Hessové a klavíristovi Danielu Wiesnerovi. Na tyto tři

koncerty zařadila dramaturgie Přítomnosti celkem

27 skladeb 22 současných českých skladatelů.

Novum v životě Přítomnosti byla pěkně navštívená

tisková konference, která se uskutečnila 13. 12. 2006

též v Českém muzeu hudby k 15. výročí obnovené

činnosti Přítomnosti. Členové výboru seznámili přítomné

s historickými kontexty, dramaturgickými záměry

sdružení a dalšími aktivitami (vydání 6 CD živých

nahrávek z koncertů aj.). Konferenci moderoval hudební

publicista dr. Jiří Pilka.

O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jeho koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci na stránkách Hudebních rozhledů pravidelně seznamovat i v tomto roce. Rovněž tentokrát se necháme rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslat e-mailem na adresu ivana.goldsteinova&nm.cz nebo rozhledy@volny.cz.

Renomovaný italský režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Pier Luigi Pizzi

Fo

to J

an

Ka

čír, S

tátn

í op

era

Pra

ha

20

06

divadlo – opera · balet · muz ikál��

svátek hudebního divadla� Lenka Šaldová

Všechny tuzemské profesionální operní soubory se v březnu opět představí na pražských operních scénách – v programu festivalu jsou opět tituly „divácké“ i tituly málo známé:

– Camille Saint-Saëns: Samson a Dalila– Giuseppe Verdi: Attila, Rigoletto, Macbeth– Bohuslav Martinů: Hry o Marii, Řecké pašije– Leoš Janáček: Její pastorkyňa– Jaromír Weinberger: Švanda dudák– Alexander von Zemlinsky: Křídový kruh– Leonard Bernstein: Candide

Festival by měl nabídnout reprezentativní obrázek operního dění v naší zemi v co největší šíři – hlavní program osmého ročníku tak doplnily projekty tří pozoruhodných menších souborů (všechny tři vystoupí v Divadle Kolowrat).

Ensemble DamianOd prvního veřejného vystoupení v roce 1995 se zaměřu-je téměř výhradně na interpretaci barokní a minimalistic-ké hudby. V první oblasti čerpá z bohatého fondu českých a moravských archivů, ve druhé spolupracuje převážně se skladateli Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, kte-rý je zároveň uměleckým vedoucím souboru. Čtyřiatřiceti-letý absolvent katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty a katedry muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci od roku 1998 každoročně připravuje mezinárodní festival sta-ré hudby Baroko, zaměřený na uvádění novodobých premi-ér neznámých děl. Pražské Národní divadlo u něj objednalo operu Slzy Alexandra Velikého (a již dříve v rámci projektu Bušení do železné opony uvedlo Hanzlíkovu operu Yta inno-cens a Hanzlíkovo a Zouharovo Torso). V rámci festivalu Opera představuje Tomáš Hanzlík svá díla Kirké (komor-ní operu o náhodném setkání, neopětované lásce, proměně, stesku a smrti) a Krvavá pavlač (pitoreskní pašijovou operu zpracovávající historické události, které vyústily v zavraždě-ní posledního Přemyslovce).

Ensemble Opera Diversa Volný amatérský soubor hudebníků a zpěváků, většinou pro-fesionálních, vznikl na jaře 2003 ze snahy uvádět původ-ní operní kousky i historické drobné zpěvoherní útvary – představení se převážně odehrávají v kavárnách (s výjimkou několika koncertů v sále), operní produkce bývají proklá-dány klasickou komorní hudbou, součástí vystoupení bývají občas i drobné kusy předvedené studenty JAMU a konzerva-toře. V roce 2005 se ensemble rozšíříl na komorní orchestr řízený houslistou Janem Bělohlávkem. V tvůrčí dílně Ondřej Kyas – Pavel Drábek dosud vzniklo devět původních kome-diálních – humorných děl. Je v nich patrná inspirace barok-ním příběhem, lidovými pověrami, legendami a japonským uměním (fraška kjógen, divadlo nó). Na festivalu soubor v premiéře uvádí sedmiminutovou Loupežnickou nevěstu, reprízuje komickou minioperu Listonoš, Mortierové a kry-tí plemenné kočky a trojdílnou hororovou operu Mluvící dobytek aneb Tajemné kosti, lyricko-epický cyklus opěvují-cí Labe a přízraky Pardubicka. Po částech Smějící se hlava (kantáta pro sbor a dvě sóla s náznaky dramatického dialo-gu) a Labe (árie s doprovodem nástrojů a sboru) bude pro-mítnut animovaný fi lm Mluvící dobytek – ve spolupráci se zlínskou Filmovou školou ho natočil Tomáš Studený jako svůj absolvenstký projekt na brněnské JAMU.

Komorní opera OrfeoPod vedením dirigenta Josefa Staňka soubor od roku 1994 realizuje převážně drobné operní útvary, intermezza (Tele-mann: Pimpinone, Chiarini: Il geloso schernito, Pergolesi: Livietta a Tracollo, Gassmann: La Contessina, Grétry: Dva Lakomci). Navazuje tak na tradici Ostravské komorní opery (založené v roce 1959), jejímž byl Staněk uměleckým šéfem. Příležitostně hraje na zámcích a v různých sálech, často pro zahraniční (rakouské) klienty. Komorní opera Orfeo na fes-tivalu tentokráte uvede raná Mozartova díla: Divertimen-to KV 136 (hrají Čeští komorní sólisté) a především operu Bastien a Bastienka v režii Tomáše Studeného – s Rad-kou Sehnoutkovou (Bastienka), Magdou Vitko (Bastien) a Tomášem Badurou (Colas). •

Tomáš Hanzlík: Krvavá pavlač, Ensemble Damian

Fo

to a

rch

iv

Z a d á n o p r o : J e d n o t a h u d e b n í h o d i v a d l a

divadlo – opera · balet · muz ikál ��

SOUTĚŽFestival Opera

8. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2007 se blíží – vstupenky jsou nicméně stále k dostání v pokladnách pražských operních domů, abonmá je možno ob jednat si pro-střednictvím Jednoty hudebního divadla – hlavního organi-zátora festivalu (více na www.divadlo.cz/jhd). Dvě vstupenky můžete nyní vyhrát v naší soutěži.Brněnské Národní divadlo se na festivalu představí s Janáč-kovou Její pastorkyní. Hlavní role alternují Helena Kaupová s Dagmar Žaludkovou (Jenůfa), Adriana Hlavsová s Jindřiš-kou Rainerovou (Kostelnička), Peter Svensson s Janem Vací-kem (Laca) a Pavel Černoch s Jaromírem Novotným (Števa). Jde o inscenaci Zdeňka Kaloče, který je v posledních letech jakýmsi „dvorním“ janáčkovským režisérem v Brně – a právě s jednou jeho dřívější inscenací opery Leoše Janáčka slavilo brněnské divadlo již na festivalu velký úspěch.

Vylosovaný vítěz získá dvě vstupenky na festivalové představení Její pastorkyně (Státní opera Praha23. 3. 2007)

Své písemné odpovědi zasílejte do 16. 2. 2007na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99,150 00 Praha 5 nebo na e-mailovou adresurozhledy@volny.cz

SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ NA PRVNÍ OTÁZKU ZNÍ:Veselohra na mostě (2x: Konzervatoř České Budějovicea Janáčkova konzervatoř Ostrava)Voják a tanečnice (Státní opera Praha)Divadlo za branou (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě)Ženitba (Divadlo F. X. Šaldy Liberec)Hlas lesa (Operní studio HAMU Praha)

Vítězem se stává PhDr. Ivan Vomáčka z Prahy! Blahopřejeme.

Jan Vacík (Laca) z představení Její pastorkyně

Druhá soutěžní otázka zní: Se kterou Janáčkovou operou se Národní divadlo v Brně účastnilo festivalu v roce 1999?

Česká filharmonie uvádíThe Czech Philharmonic Orchestra presents

p r e m i é r y

Dáns

ko

Faer

ské

ostro

vy

Fins

ko

Isla

nd

Nors

ko

Švéd

sko

Česk

á re

publ

ika

Denm

ark

Faro

e Is

land

s

Finl

and

Icel

and

Norw

ay

Swed

en

Czec

h Re

publ

ic

„ . . . z a c í l e n o n a S e v e r ”' . . . h e a d i n g N o r t h '

P Ř E H L Í D K A V Y B R A N É S O U D O B É H U D B Y 2 0 0 1 – 2 0 0 6

Rudolfinum, Praha / Prague 24. 3.–1. 4. 2007Hlavní program / Main programme

Dvořákova síň / Dvořák Hall

Kimmo Hakola (FIN), John Frandsen (DK), Juraj Filas (CZ), Hans Gefors (S),Marie Holáňová (CZ), Pelle Gudmundsen-Holmgreen (DK),

Jesper Nordin (S), Sebastian Fagerlund (FIN), Rolf Martinsson (S),Josef Marek (CZ), Mika Pelo (S), Petr Kotík (CZ-USA),

Kaija Saariaho (FIN), Ruben Sverre Gjertsen (N), Ondřej Adámek (CZ)Jukka Tiensuu ((FIN), Rolf Wallin (N) Karin Rehnqvist (S),

Martin Hybler (CZ), Radim Bednařík (CZ), Lukáš Sommer (CZ),Luboš Mrkvička (CZ), Miloš Štědroň ml. (CZ), Ivan Kurz (CZ),

Zdeněk Lukáš (CZ), Juhani Nuorvala (FIN), Jan Málek (CZ), Arne Nordheim (N),Eivind Buene (N), Sven-David Sandström (S), Zdeněk Šesták (CZ),

Poul Ruders (DK), Anders Hillborg (S), Atli Heimir Sveinsson (IS), Josef Rut (ČZ),Jindřich Feld (CZ), Jaroslav Krček (CZ), Niels Rosing-Schow (DK), Jón Nordal (IS),

Sunleif Rasmussen (FO), Michal Košut (CZ), Hans Abrahamsen (DK)

,,

Paralelní program / Parallel programme„Hudba na výstavě“ / 'Music at the exhibition'

Sukova síň a Dvorana / Suk Hall and Ceremony Hall6 odpoledních koncertů / 6 afternoon concerts

Kryštof Mařatka (CZ-F), Lasse Thoresen (N), Magnus Lindberg (FIN),Jiří Gemrot (CZ), Bent Soerensen (DK), B. Tommy Andersson (S),

Anna Sigúdur Thorvaldsdóttir (IS), Ctirad Kohoutek (CZ), Per Nörgaard (DK),Anders Eliasson (S), Ivo Bláha (CZ), Atli Ingólfsson (IS), Johan Tallgren (FIN),

Jana Vöröšová (CZ), Milan Báchorek (CZ), Daniel Börtz (S),Maja Solveig Kjelstrup Ratkje (N), Nils Henrik Asheim (N),

Anders Koppel (DK), Britta Byström (S),Petr Malásek, Jaroslav Krček, Boris Urbánek, Markéta Mazourová,

Lukáš Hurník, Ilja Hurník, Zdeněk Lukáš (CZ)

www.prazskepremiery.cz / www.praguepremieres.euwww.ceskafi lharmonie .cz / www.czechphi lharmonic.cz

Fo

to a

rch

iv

divadlo – opera · balet · muz ikál��

samson a dalilabez energiePraha, Národní divadlo

� Lenka Šaldová

Za tylovou oponou se v kouři míhají postavy. Tylová opo-na jde nahoru, z projíždějících světelných ramp se v sou-středěných paprscích valí světlo, v hloubi jeviště sešikovaný dav zdvihá ruce jako ke slunci… Začátek Samsona a Dalily v Národním divadle docela vyráží dech. Vzápětí ovšem kouz-lo opadne, volné, nevykryté jeviště s pohledem na technické zázemí se brzy okouká. Režisér Marián Chudovský se totiž předvedl především jako rutinér, jehož invence se omezuje na vnějškové ozvláštnění situací. V inspirativním prostoru se tak hraje divadlo plné operních klišé, v přítmí a kouři se interpreti potkávají na jevišti, zazpívají a zase odcházejí – jen tu a tam lze zaznamenat nějakou zřetelnější hereckou akci. Ve druhém jednání pak náhle do mýtického bezčasí – bůh ví proč – vpadne dnešní doba: Dalila svádí Samsona rozvalujíc se na neforemných červených koženkových křes-lech, ve vyvýšeném patře se přitom svíjejí zakuklené taneč-nice – a když se vysoukají ven z pytlů, poskakují v masivních černých podprsenkách a minisukních. K erotice to má celé velmi velmi daleko.

Na premiéře navíc jako by interpretům chyběla energie. Ste-ven Harrison (Samson) musel svůj příjemně zabarvený, leč spíše lyrický tenor dosti přepínat, únava zněla i z hlasu Iva-na Kusnjera (Dagonův velekněz), který jinak předvedl nej-uvolněnější, nejkultivovanější pěvecký výkon ze všech. Galia Ibragimova zpívá Dalilu se značnou expresí, která je někde nejspíše východiskem z nouze: interpretka totiž už nedosáh-ne na vyšší tóny a neudrží kantilénu. Zvláště ne při volných tempech, která leckde dirigent Oliver Dohnányi nasadil. Jeho hudební nastudování je pečlivé, ale jako by též postrá-dalo jiskru: jak dramatické napětí, tak eleganci v rozvinutí krásných melodií. Právě Samsonem a Dalilou v březnu Národní divadlo zahájí 8. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2007 – nezbývá než doufat, že lesk inscenaci alespoň částečně dodá Marina Domašenko-Jakovleva, která premiéru musela pro nemoc odříci.

Národní divadlo Praha – Camille Saint-Saëns: Samson et Dalila. Dirigent Oliver Dohnányi, režie Marián Chudov-ský, scéna Jozef Ciller, kostýmy Peter Čanecký, choreogra-fi e Regina Hofmanová, sbormistr Pavel Vaněk. Premiéra 21. 12. 2006. •

Galia Ibragimova (Dalila) a Ivan Kusnjer (Dagonův velekněz)

Fo

to H

an

a S

me

jka

lov

á

divadlo – opera · balet · muz ikál ��

Steven Harrison (Samson)Fo

to H

an

a S

me

jka

lov

á

divadlo – opera · balet · muz ikál��

vášnivý holan-anÚstí nad Labem, Severočeské divadlo

opery a baletu

� Josef Herman

V Ústí nad Labem se ve 30. a 40. letech díla Richarda Wag-nera hrála, včetně Ringu! Malé městské, přirozeně německé divadlo si to mohlo dovolit, protože bylo zastávkou význam-ných pěvců putujících na ose Berlin – Dresden – Neues Deut-sches � eater Prag. To jen pro připomenutí.Že si na Wagnerova Bludného Holanďana v Ústí troufl i i dnes, je chvályhodné, jakkoli to na první pohled vypadalo jako nezodpovědné fanfaronství. Základ výtečného nastu-dování je ovšem podobně jako tehdy v hostujících pěvcích a nutno říci, že se zde sešlo na české poměry ale hodně dob-ré obsazení, a prakticky bez alternace. Režisér Martin Ota-va učinil ústřední postavu ze Senty už vizualizovanou pře-dehrou, možná nejlepším obrazem celé opery, v němž dív-ka ve strohém nemocničním pokoji znovu prožívá děsivý sen či vzpomínku a z projekce na bílých stěnách se na ni valí bouřlivé vlny. Škoda, že do puristického vybavení scé-ny Jána Zavarského, byť v trochu jiných materiálech nežli obvykle, občas pronikla popisnost a také operácké postoje a gesta. A dvakrát škoda, že tomu jasně rozehranému poje-tí příběhu bylo čím dál méně rozumět. Neuměl jsem si tře-ba zodpovědět, proč námořníci připomínali čínské dělníky z období kulturní revoluce. Kromě toho Otavovy postupy nejsou zcela originální, většina jich už byla někde k vidění, včetně skvělého vstupu do opery. Také v plzeňské inscenaci téže opery v režii Jiřího Heřmana. Na druhé straně je Ota-vova režie cenná jak základním věcným, neiluzívním ges-tem, tak a zvláště tím, že racionální výklady neudusily tolik potřebnou emocionalitu. Právě naopak – jakkoli je význa-mové sdělení trochu zašmodrchané, jednotlivým obrazům nechybí, až na naprosté výjimky, silné, z hudby vycházející emoce. Mimo jiné právě proto, že se zde sešli a dostali pat-řičný prostor skvělí interpreti.V duchu inscenace jim vévodí vznosná a trochu tajemná Sen-ta Maidy Hundeling, báječně oblečená do prostých dlou-hých šatů. Zpěvačka zpívá obtížný part s obdivuhodnou při-rozeností a lehkostí, barevné odstíny jejího znělého tmavší-ho hlasu postihují nejjemnější psychologické nuance situ-ací. Přímo škola operního zpěvu! Richard Haan v titulní roli sice hlasové jemnosti postrádá, nicméně zpívá spoleh-livě a postavě dává potřebnou mysterióznost i chlapáctví. V postavě Erika se ukázal Jan Vacík ve vrcholné pohodě pěvecky i herecky, Dalanda suverénně podal Jevhen Šoka-lo. Kdyby pro nic jiného, pak pro toto kvarteto je insce-nace špičková, představitelé menších rolí Jaroslav Kovacs

(Kormidelník) a Věra Páchová (Mary) však těm čtyřem nic nepokazili. Druhým hlavním strůjcem úspěchu je dirigent Norbert Baxa, který dovedl orchestr k parádnímu plnému zvuku, barvitému, dynamickému, výrazově proměnlivému. Nemé-ně výtečně je sezpívaný sbor, který zároveň zvládá náročné pohybové kreace. Ano, tak nějak by měly vypadat dobré stan-dardní inscenace, ty špičkové by pak měly mít ještě punc výji-mečnosti a originality. V Ústí se mimořádně zadařilo.

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Richard Wagner: Bludný Holanďan. Opera o třech děj-stvích. Dirigent Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Aleš Valášek, pohybová spolupráce Dana Gregorová. Premiéra 15. 12. 2006. •

jakobín v ostrav� aneb líbeznost nám stále nejdeOstrava, Národní divadlo moravskoslezské

� Josef Herman

Už dobrých patnáct let je zřejmé, že si nevíme rady s vět-šinou „klasických“ titulů českých oper. Prodaná nevěsta je trochu výjimkou, ale co s těmi ostatními? Většinu z nich česká divadla ani nehrají, prý by na Foerstera či Fibicha, natož Kovařovice či Ostrčila nikdo nechodil. Považuji to za výmluvu, a ne zrovna chytrou, jednak hudba z této doby dnes může působit velmi vstřícně, jednak právě tato díla mohou být základem skutečných a objevných inscenačních projek-tů, jaké v našich divadlech postrádám.Leč podobnou úvahu jsem měl vést spíše při jiné příležitos-ti nežli úvodem recenze o představení ostravské opery, kde je možné ony vytoužené projekty vidět nejčastěji. Jenže do Dvořákova Jakobína se ani špičkovému týmu Luděk Golat – Jaroslav Malina – Helena Anýžová nepodařilo proniknout víc nežli dílčími inovacemi obvyklých řešení. Což nemusí být samo o sobě špatné, opera je prostě holdem českým kanto-rům, je to krásný biedermaierovský obrázek, milá hudební veduta, a nutit ji k něčemu jinému nežli k trochu či možná hodně nostalgickému vzpomínání na staré krásné časy by znamenalo rozbít ji. A k čemu by ty střepy byly? Tedy zvláště v tomto případě nic proti tradici. Jen jsem dou-fal, že ostravští namalují obrázek přece jen ještě víc po svém. Rukopis Jaroslava Maliny se prosadil v lehkosti a přiznané divadelnosti provedení jinak obvyklé fronty barokních prů-čelí kolem náměstí, bez kašny, samozřejmě, jednotlivá dějiš-tě správně tvořila myšlenkově společný prostor, správně tu nechyběly podstatné detaily v jinak nepopisné scéně. Jen mi

Richard Haan (Bludný Holanďan) a Maida Hundeling (Senta)

Eva Dřízgová-Jirušová (Julie) a Vladimír Chmelo (Bohuš)

Fo

to a

rch

iv

Fo

to J

ose

f H

rad

il

divadlo – opera · balet · muz ikál ��

do té logiky nezapadlo vymezení prostoru školy ve druhém jednání, jakkoli malinovsky vesele barevnými stěnami z fábo-rů, jimiž lze volně procházet, ale proč, když jinak se důsled-ně chodilo skutečnými dveřmi? Stylizované pseudohistoric-ké kostýmy, nažehlené, úhledné a tím falešné už byly úplně poplatné starším zvyklostem. Režisér Luděk Golat hledal všemožná oživení zejména ve sborových a tanečních scénách a nezaváhal před několika drsnějšími gagy – třeba když při serenádě sbor mává party jako mávátky na prvního máje. Nejvíc komiky do inscenace vnesl připsanou pohybovou postavou vesnického „blázna“ (v soupisu rolí v programu chy-bí!), který provádí různá alotria a hlavně zlobí učitele Ben-du třeba tím, že za něj, dokonce z hlediště, „diriguje“ sere-nádu. Bendu, zástupce těch Dvořákem oslavených venkov-ských kantorů a muzikusů, pojal Jiří Halama jako ustrašené-ho, ustaraného kmocháčka, který víc nežli moudrostí oplývá ponížeností vůči vrchnosti. Zřejmě přehnanou, Purkrabí je tu, nevím proč, obecně směšnou fi gurkou, plezír z něho mají hlavně děvčata, protože se točí za každou sukní. Nelze tedy nevidět snahu vyložit jaksi povahové pozadí postav, to, co se skrývá za biedermaierovskou líbezností, ale je to spíše spe-kulace, v případě Purkrabího, myslím, pomýlená. Základní výrazové gesto opery coby sentimentálního obrázku to při-tom neřeší, zůstalo ve výstupech Bohuše a Julie doprováze-ných dětmi, a také Hraběte a Adolfa, bohužel, včetně obe-hraných postojů a gest. Václav Morys coby Jiří to ještě stylově zkomplikoval nepatřičným přídechem operety.Hlavním problémem inscenace je však hudební nastudová-ní. Václav Návrat volil příliš majestátní zvuk orchestru i sbo-ru, který překrýval sólisty, v místy nelogických, převážně pře-hnaně volných tempech zanikaly celkové kontury skladby, ba dokonce i logika zpívaných frází. Zřejmě se to podepsalo i na pěveckých potížích, které se důsledně vyhnuly jen Mar-tinu Gurbaľovi v roli Hraběte, a zčásti Agnieszce Boche-nek-Osiecké, jenže Terinka nevystačí s rozzářeným úsmě-vem a koketérií. V Golatově režii se s rolí Adolfa, myslím, podobně trochu minul Sergej Zubkevič a s rolí Purkrabího, jak už řečeno, Alexander Podolchov, přestože party i češti-nu zvládli dobře! Zato Vladimíra Chmela jeho krásný bary-ton několikrát ve výškách zradil a bylo zřejmé, že se pěvec v obavách drží hodně zpátky, i hlas Evy Dřízgové-Jirušové postrádal obvyklý kulatý tón. Postava Jiřího, obávám se, pro Václava Moryse není, jakkoli ji zvládl bez problémů, naopak postava Bendy je pro Jiřího Halamu ideální, škoda znač-ných hlasových potíží. Zkrátka není pokaždé posvícení, ostatně úspěchů má ostrav-ská opera nahráno do zásoby dost. A pak, leccos z řečeného mohou reprízy vylepšit.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Antonín Dvo-řák: Jakobín. Opera o třech dějstvích na libreto Marie Čer-vinkové-Riegrové. Dirigent Václav Návrat, režie Luděk Golat, choreografi e Tamara Černá, scéna Jaroslav Mali-na, kostýmy Helena Anýžová, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra v Divadle A. Dvořáka 16. 12. 2006. •

temperamentní attila v olomouciOlomouc, Moravské divadlo

� Lenka Šaldová

Olomoucká inscenace Verdiho opery Attila dává s odstupem několika let za pravdu Václavu Málkovi, který jako šéf ope-ry na přelomu tisíciletí věřil, že je při obrodě operního sou-boru Moravského divadla třeba stavět na mladých, začína-jících interpretech, že je třeba vychovat si novou generaci

domácích zpěváků. K těm, které do souboru přivedl, patří i Hana Kostelecká, David Szendiuch a Jakub Kettner, kteří na premiéře zazářili v hlavních rolích – spolu s Gianlukou Zampierim, kterého si z Ostravy (kde pravidelně hostuje) přivedl režisér Michael Tarant. Hostování italského teno-risty s omamnými výškami a nakažlivou vervou je jistě pro Olomouc událostí, nicméně domácí interpreti za ním nikte-rak nezaostávali – jakkoli jistě mají technicky ještě co vylep-šovat. Nejdále se mi zdá David Szendiuch, který je roli od role pěvecky lepší a jistější – i když Attilu zpívá (a nakonec i hraje) možná až příliš ušlechtile a introvertně. Dominant-nějším se tak vedle něj stává nabubřelý Ezio Jakuba Kett-nera, jehož světlý baryton se krásně nese prostorem. Hana Kostelecká dokáže svůj dramatický soprán efektně naplno rozeznít, ale také zklidnit do jemného piana. Její Odabella tak zdaleka není jen prudkou mstitelkou, ale také bytostí stojící mezi dvěma muži, zranitelnou a váhající.Michael Tarant znovu potvrdil, že dokáže interprety dovést k výmluvným expresivním akcím, k přehlednému roze-hrání situací a vztahů. Attilu ale inscenuje především jako prudký střet různých kultur, náboženství – vpád divokých Hunů s jejich modlami, maskami a rohy je vskutku zvíře-cí, brutální. Attila, divoký bojovník s hrudí ovázanou kůží, na hlavě přilbici–masku z kůže, dredů a roští, se střetává s „civilizovanějšími“ Římany – ti ovšem, vedeni Eziem v řím-ském bojovém šatu a dlouhém červeném plášti, nejsou o nic méně krutí. Milosrdenství prokazují jen ušlechtilí křesťané v bílých hábitech: ujmou se též raněného, předtím zvláště útočného divého hunského bojovníka (připsaná němá role – Josef Vrána) – a i ten je přemožen jejich dobrotou. Režisér výrazně exponuje téma křesťanství – i „skály“ se rozestoupí do tvaru kříže. A na závěr, když dozní poslední Verdiho tó-ny, se rozezní zvony.Je to možná jasná významová pointa, nicméně poněkud zmrazí energii, která do posledních tónů sálá z Verdiho přímočaré, emotivní hudby. Dirigent Petr Šumník přitom v temperamentním hudebním nastudování svižnými tempy a celkovým citem pro temporytmus efektně stupňuje vnitř-ní napětí až do poslední chvíle. Ani on nedokáže zázraky, takže orchestr nemá vždy ideální zvuk a nehraje bez chyb, ale každopádně se mu podařilo z orchestru i sboru vykře-sat mnoho.

Moravské divadlo Olomouc – Giuseppe Verdi: Attila. Dirigent Petr Šumník, režie Michael Tarant, scéna Da-na Hávová, kostýmy Klára Vágnerová, sbormistr Lubomí-ra Hellová, pohybová spolupráce Karel Basák. Premiéra 8. 12. 2006. •

David Szendiuch (Attila)

Fo

to Iv

an

Šim

áč

ek

zprávy z domova�

hudba v prazeVokální soubor Sirin, třináctičlenná kostý-movaná skupina zpěvaček a zpěváků z Rus-ka, přivezla (15. 12.) do kostela sv. Šimona a Judy na předvánoční vystoupení starobylé pravoslavné lidové i klášterní zpěvy, hry, pro-cesí a duchovní písně. V programu ožila Boho-rodička s dítětem Ježíšem, král Herodes, zabí-jená novorozeňata a další postavy z evange-lií. Koncert byl závěrem celoročních programů Ruské kulturní sezony. Souboru, který vystou-pil v Česku poprvé, předcházela pověst umělců jedinečným, až mystickým způsobem oživují-cích starý folklorní a církevní repertoár. Před-stavení s lidovou vánoční hrou mělo mimořád-ný úspěch, skupina několikrát přidávala.

Cyklus Jazz na Hradě pokračoval ve Špa-nělském sále (20. 12.) vystoupením jihoaf-rických umělců, zpěvačky Simphiwe Dany doprovázené osmi dalšími muzikanty. Svůj osobitý styl – oscilující mezi soulem, jazzem, gospelem, hip hopem a tradičním sborovým zpěvem a cappella – Dana sama defi nuje jako „moderní africký soul“. Jejím zázemím bylo zpívání ve sboru v kostele, kde byl kazatelem její otec. Díky albu Zandisile, které nazpívala v mateřském jazyce kmene Xhosa, se zpěvač-ka doslova přes noc změnila z obdivovaného nováčka ve hvězdu, která loni vyhrála v jihoaf-rické obdobě Grammy kategorie „Objev roku“ a „Nejlepší vokální album“. * Mladá vokalist-ka zemitého hlasu se zajímá o africkou his-torii a antropologii i o výpočetní technolo-gie, pozornost věnuje také původnímu obo-ru grafi ckého designu, ale tím nejdůležitěj-ším zůstává v jejím životě hudba. Její talent se nedávno dočkal dalšího ocenění, když jí

na jednom z největších Jazz a Pop festivalů v Evropě byla v kategorii „Objev roku“ udělena cena Avo Session Award (laureátem za celo-životní dílo se stal Elton John).

Umělecká beseda zařadila do programu svého 545. úterku (12. 12.) v Salónu Zdeň-ky Podhajské českou a slovenskou soudobou hudbu. Zazněla Kabeláčova Improvizace pro fl étnu sólo, Tre skice pro violoncello sólo od Lucie Papanetzové, Preludium a fuga pro kla-vír Vladimíra Bokese, Hermes pro fl étnu sólo od Miloše Haase, Sblížení III pro fl étnu, vio-lu a kytaru Milana Slavického a Hlasy pouš-tě pro bicí nástroje Ivany Loudové. Účinko-vali Helena Mochanová a Zuzana Bandurová – fl étny, Petr Nouzovský – violoncello, Zdena Košnarová – klavír, Lucie Kavánková – viola, Lukáš Sommer – kytara, Tomáš Koubek a Ivo Hermanovský – bicí nástroje.

Novoroční ekumenická slavnost nejvyš-ších představitelů více než desítky křesťan-ských církví připomněla (1. 1.) v evangelic-kém kostele U Klimenta odkaz německého humanisty a fi lantropa Alberta Schweitzera (1875–1965), zastánce fi lozofi e úcty k živo-tu. Protestantský teolog, varhaník a lékař, nositel Nobelovy ceny za mír, proslul v první polovině 20. století především svou pomocí lidem v rovníkové Africe, kde vybudoval a po léta řídil nemocnici v Lambaréné. V koste-le U Klimenta Schweitzer ve 20. letech kon-certoval, když cestoval po Evropě a získával pro svůj projekt varhanními recitály fi nanční prostředky. Schweitzer byl uznávaným znal-cem života a díla J. S. Bacha, o němž napsal rozsáhlou monografi i. Bachova varhanní hud-ba během bohoslužby také nyní několikrát

zazněla. Schweitzer vnímal Bacha jako bás-níka tlumočícího poselství o Božím králov-ství, Bachova hudba podle Schweitzera pře-náší člověka ze světa neklidu do světa pokoje.

Koncertní mistr Miroslav Vilímec a harfi stka Jana Boušková, dva přední hráči České fi lharmonie, se

představili (12. 12.) na koncertě komorní abonentní řady ČF v Sukově síni Rudolfi na. Provedli několik

skladeb společně (mj. Fantazii C. Saint-Saënse a Meditaci J. Masseneta) a osvědčili své přednosti i kaž-

dý sám ve vlastním sólovém vystoupení. Zazněla tak např. harfová sonáta Rösslera-Rosettiho a Tour-

nierova Sonatina pro harfu, Milsteinova Paganiniana a Vilímcova vlastní skladba – Bachaniniana.

OTMAR MÁCHA 2. 10. 1922 – 14. 12. 2006

Jedním z nejšťastnějších okamžiků života Otmara Máchy, který se, bohužel, v předvánočním čase loňského roku 2006 defi nitivně uzavřel, byl mimořádný úspěch jeho rozsáhlé skladby Sympho-nia Bohemorum v říjnu 2005 v abonent-ním cyklu České fi lharmonie. Publikum ve Dvořákově síni Rudolfi na povstalo a aplaudovalo tvůrci ve stoje.Jak v reakci publika (takový úspěch nové-ho, premiérovaného díla soudobé hudby je spíše výjimkou), tak v celé situaci by-lo cítit symbolické naplnění Máchova hlavního životního a tvůrčího kréda – svr-chovaný Mistr svého řemesla na samot-ném vrcholu tvůrčích sil navázal kontakt s publikem v duchu vlastního tvůrčího a fi lozofi ckého názoru, který se připojoval k hlavnímu proudu evropské humani-stické tradice s důrazem na upřímné, skutečně pociťované a prožívané vlaste-nectví.Otmar Mácha zasáhl takřka do všech hudebních žánrů a oborů, důležitou roli v jeho tvorbě hrají zejména opery – Pola-pená nevěra (1956–57), Jezero Uke reve (1960–63), Růže pro Johanku (1971– 76), Kolébka pro hříšné panny (1975), Proměny Prométheovy (1981) a posled-ní dokončené operní dílo Nenávistná lás-ka z roku 1999. Oratorium Odkaz Jana Amose Komen-ského (1952–55) přináší téma, které Mácha zpracoval ještě ve fi lmové hudbě. Stejně tak důležitý je Máchův celoživotní vztah k české historii, který tematizuje v oratoriu Stará vlast (1989).Z rozsáhlého symfonického díla vzbudi-ly pozornost Varianty pro symfonický or-chestr, tři symfonietty, symfonická sklad-ba Noc a naděje nebo Variace na téma smrt Jana Rychlíka.V roce 1995 se stal Otmar Mácha hlavním iniciátorem vzniku tvůrčí sku-piny QUATTRO (spolu se Sylvií Bodo-rovou, Lubošem Fišerem, 1935–1999, a Zdeňkem Lukášem) a zasáhl tak v nových podmínkách znovu výrazně do českého hudebního života jako schopný organizátor a velmi statečný obhájce kul-turních hodnot. Miloval lidi a kontakt s nimi mu byl hlav-ním smyslem a motorem jeho života a tvorby. My, kteří jsme ho znali a měli jsme ho rádi, na něj nikdy nezapomen-eme. A i když, bohužel, už není mezi ná-mi, jeho hudba bude znít dále i pro ty, kteřího již nebudou moci poznat osobně. Jiři Štilec

Fo

to Z

de

ně

k C

hra

pe

k

zprávy z domova �

V meziválečném Československu přednášel a koncertoval Schweitzer, přijímaný zde jako významný umělec a učenec, nejen v Praze, ale také v Mariánských Lázních a na Děčínsku.

Mladý klavír 2006, první ročník soutěžní přehlídky mladých klavíristů od 12 do 16 let proběhl 25. listopadu 2006 v Komorním sále Pražské konzervatoře v Pálff yovském paláci. Cílem této do budoucna pravidelné přehlídky je dát soutěžícím - ve většině případů laure-átům významných klavírních soutěží - mož-nost zahrát si před odbornou i laickou veřej-ností a zároveň dát najevo, že Pražská kon-zervatoř o takové talenty stojí. Většina sou-těžících patřila k naprosté špičce klavíristů ve svých věkových kategoriích. Odborná porota složená z pedagogů Pražské konzervatoře v čele s vedoucím jejího klavírního oddělení prof. Milanem Langerem udělila tři tituly „lau-reát Mladého klavíru 2006“. Zora Novotná (Praha), Bára Handzušová (Havlíčkův Brod) a David Hausknecht (Praha) získali vedle možnosti požádat o konzultaci kteréhoko-liv pedagoga školy i právo vystoupit na kon-certě laureátů, který se bude konat ve stej-ném sále v sobotu 3. března 2007 v 11 hodin. Příští ročník „Mladého klavíru“, na který se již teď hlásí první kandidáti, se bude konat opět na půdě Pražské konzervatoře 24. listopadu 2007. Bližší podrobnosti na www.prgcons.cz

Kinsky Trio (Lucie Sedláková Hůlová – hous-le, Martin Sedlák – violoncello, Vladimír Str-nad – klavír) koncertovalo (11. 1.) v Chodov-ské tvrzi (Mozart, Dvořák, Janáček, Zahrad-ník, Smetana).

Studio Live byl název dalšího přímého přeno-su z budovy Českého rozhlasu, který (10. 1.) patřil houslistovi Leoši Čepickému a klavírist-ce Haně Foersterové (Giuseppe Tartini: Soná-ta g moll, op. 1 č. 10 „Opuštěná Dido“, Bed-řich Smetana: Z domoviny, Bohuslav Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3). Koncerty uvá-dí Petr Kadlec, hostem byl Bohuslav Vítek.

Soubor Gutta Musicae měl (30. 12.) v Galerii Miro, někdejším kostele sv. Rocha na Straho-vě, vánoční koncert nazvaný Hore, hore, pas-tuškové. Zazněly vánoční písně Václava Ada-ma Michny, vánoční zpěvy pozdního středo-věku, ale také unikátní Bardějovské pastorely a Rybova Česká mše vánoční.

hudba v �echáchKomorní sbor Velká Lhota u Dačic, vedený sbormistryní a varhanicí Jitkou Čudlou, uspo-řádal (16. 12.) v horním kostele Evangelic-kého tolerančního areálu Adventní koncert, jehož hostem byl herec, moderátor a hudeb-ník Alfred Strejček. Vystoupil také Žesťový soubor ZUŠ Dačice.

hudba na morav�a ve slezskuJanáčkova fi lharmonie Ostrava uspořáda-la (21. a 22. 12.) vánoční koncert. Ve Spo-lečenském sále Domu kultury města Ostra-vy vystoupil s orchestrem Moravský komorní sbor a Ostravský dětský sbor a řada sólistů. Zazněla Malá vánoční mše pro dětský sbor a orchestr od Norberta Bodnára (narozen 1956) a Rybova Česká mše vánoční. Dirigo-val Lubomír Mátl.

Novoroční koncert Janáčkovy fi lharmonie Ostrava (4. a 5. 1.) ve Společenském sále Domu kultury města Ostravy nabídl publiku hudbu z baletu Rodeo Aarona Coplanda, Stra-vinského suitu Pták Ohnivák a suity Třírohý klobouk Manuela de Fally. Orchestr řídil jeho šéfdirigent � eodore Kuchar.

Cyklus Barbara Maria Willi uvádí (10. 12.) nabídl v Konventu Milosrdných bratří v Brně koncert Kouzlo barokních fagotů. Účinkova-li Sergio Azzolini z Itálie a fagotistka Ai Ike-da z Japonska, s nimi na cembalo a na var-hanní pozitiv Barbara Maria Willi a loutnista Jan Krejča (Biaggio Marini, Giovanni Girola-mo Kapsperger, Alessandro Piccinini, Giu-seppe Tartini, Francesco Ricupero, Georg Daniel Speer, Christoph Schaff rath, Johann-Paul Schiff elholz a Johann Sebastian Bach). * Dalšími díly cyklu byly programy Beethoven a jeho čeští kolegové (14. 1. – barokní orchestrCapella Apollinis a Sergio Azzolini hrající na původní český klasicistní fagot ze sbírky Moravského zemského muzea), Dialog lidské-

ho hlasu a strun (15. 2. – Schola Gregoriana Pragensis a violoncellista Jiří Bárta) a Barok-ní Drážďany – Florencie severu (15. 3. – Col-legium 1704; tento koncert představí rozkvět hudby na dvoře Augusta II. Silného).

Janáčkova fi lharmonie Ostrava připravila (10. 12.) v Divadelním sále Domu kultury prv-ní z řady tří odpoledních koncertů pro rodiče s dětmi. Nazvala jej Santa Claus a andělské pírko. Scénář pochází z dílny dirigenta Miloše Machka. V programu zazněly převážně sklad-by s vánoční tematikou a koledy. Vedle Janáč-kovy fi lharmonie Ostrava a dirigenta a mode-rátora Machka se v programu objevil Ostrav-ský dětský sbor a sólisté – Zuzana Pálenská-Blašková, Hana Kostelecká a Martin Šujan.

Cyklus Klasika Viva v Šumperku patřil (9. 1.) smyčcovému kvartetu, a to souboru Epoque Quartet, který dokáže s lehkostí a bravu-rou hrát klasická komorní díla a vzápětí tře-ba rock, funky nebo jazz. I tentokrát zazněly skladby W. A. Mozarta a A. Dvořáka a pak dal-ší žánrově odlišná hudba.

divadlo

Festival hudebního divadla Opera nabíd-ne v Praze (9. 3. – 3. 4.) třináct představe-ní a závěrečný galakoncert. Program osmé-ho ročníku soustředí desítku profesionálních operních divadel a tři další menší soubory, aby prezentoval současné operní dění v celé jeho šíři. Program je podle pořádající Jednoty českého hudebního divadla určen především pro tuzemské publikum, jemuž chce předsta-vit zejména repertoár mimopražských scén.

Moravské klavírní trio vytvořilo rychlostní rekord. Vyprodaný brněnský Besední dům se stal (1. 1.) svěd-

kem mimořádné události. Soubor ve složení Jana Ryšánková – klavír, Jiří Jahoda – housle a Miroslav

Zicha – violoncello předvedl zdařilý pokus o překonání rychlostního rekordu v předehře k opeře Ruslan

a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky, patřící pro svou virtuozitu k vyhledávaným skvostům klasické-

ho repertoáru. Trio má tento kus v repertoáru již déle než tři roky a rozhodlo se skladbu předvést na

Nový rok i v Brně. Před nadšeně aplaudujícími 433 posluchači a za dohledu notáře umělci zahráli bri-

lantním způsobem skladbu v čase 4 minuty a 25 vteřin. Vytvořili tak světový rekord. Koncert pomohl

Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, na jejíž konto přibude část výtěžku z akce, konkrétně 43 300 Kč.

Fo

to a

rch

iv

zprávy z domova��

Vedle operních souborů z Olomouce, Plzně, Ústí nad Labem, Liberce, Opavy, Ostravy, Čes-kých Budějovic a Brna vystoupí také Komor-ní opera Orfeo, Ensemble Damian a Ensem-ble Opera Diversa. Publikum uvidí nejen díla známá jako Verdiho Rigoletta a Macbetha či Janáčkovu Její pastorkyni, ale také méně hra-né tituly (Hry o Marii a Řecké pašije od Bohu-slava Martinů) i opery v Česku téměř nezná-mé: Verdiho Attilu, Weinbergerova Švandu dudáka a Zemlinského Křídový kruh. Národ-ní divadlo přispěje operou Samson a Dali-la a Státní opera Bernsteinovým Candidem. Před každým představením se mají konat besedy šéfů souborů a inscenátorů s diváky.

Audit v opeře Národního divadla, který si pro období let 2002 až 2006 nechal vypra-covat pověřený ředitel Jan Mrzena, konsta-toval závažná zjištění o chybějícím systému fi nančního řízení a porušování systému kon-troly. Za zjištěnou nehospodárnost v příspěv-kové organizaci jsou podle auditu zodpověd-ni někdejší ředitel Daniel Dvořák, odvolaný v září, dále v listopadu odvolaný šéf opery Jiří Nekvasil i správní ředitel Tomáš Heinzel. "Nel-ze vyloučit možnost úmyslného jednání za účelem osobního obohacení," píše se v závě-rech auditu, který se dostal v celém znění na internet. Mrzena připouští, že audit nehodno-tí uměleckou kvalitu ani dramaturgické zámě-ry, ale když prezentoval (5. 1.) jeho výsledky, řekl, že některá zjištěná čísla jsou "neekono-mická" – některé inscenace z hlediska pomě-ru nákladů a tržeb, tedy mimo jiné honorářů a návštěvnosti, byly podle auditu ekonomicky neefektivní. * Dvořák naopak považuje za při-rozené, že některé inscenace vydělají do roz-počtu více a některé méně; podstatné však

podle něj je, že divadlo za jeho řízení dodržo-valo celkový předepsaný roční fi nanční plán. Bylo podle něj ekonomicky úspěšné. Podle auditu však vedení divadla dostatečně neří-dilo a nekontrolovalo příjmy a výdaje, nemě-lo dostatečný přehled o účelnosti vynakláda-ných fi nančních prostředků, uzavíralo někte-ré nevýhodné koprodukční smlouvy a v diva-dle chybělo fi nanční řízení a kontrola. * Jako nejkřiklavější příklad je zmiňována především loňská inscenace satirické opery Maloměšťá-ci od � eodora Veidla, koprodukce s divadlem v bavorském městě Řezně. V Praze měla jedi-né představení a náklady na tento projekt převýšily tržby padesátkrát. Podle Mrzeny je to už příliš moc. Dvořák naopak tvrdí, že Maloměšťáci zaznamenali mimořádný mezi-národní ohlas. Prostředky na inscenaci byly proto podle jeho názoru vynaloženy účelně. * Národní divadlo zaplatilo na nákladech na Maloměšťáky 2,24 milionu korun, tržby čini-ly 44.000 korun. V nákladech je započítána i externě zadaná výroba scény za 888.902 korun; z toho podle auditu 231.000 korun činil honorář Daniela Dvořáka, architekta a ředitele v jedné osobě. Ten je podle obchod-ního rejstříku zároveň bývalým jednatelem společnosti MozART Praha, která scénu vyrobila. Scéna nezůstala v majetku Národ-ního divadla, které ji zaplatilo, ale dostalo ji divadlo v Řezně. "Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o ryze soukromou akci," dodává audit.

Ondřej Černý, dosavadní šéf Divadelníhoústavu, bude příštích šest let ředitelem Ná-rodního divadla v Praze. Nová ministryně kul-tury Helena Třeštíková tak rozhodla (15. 1.) po doporučení výběrové komise. Černý chce nechat Michala Dočekala v čele činohry a Pet-

ra Zusku v čele baletu, do čela operního sou-boru počítá s režisérem Jiřím Heřmanem. * Ředitel hodlá postupně proměnit ND z jed-noho celku v celky s větší samostatností. Chtěl by také změnit pravomoci a mechanismy jme-nování vedoucích osobností – bude usilovat o to, aby ministři neměli možnost tak razantně narušit stabilitu divadla, jak se to podle něj sta-lo loňským odvoláním jeho předchůdce Dani-ela Dvořáka. Ale ani ředitel by podle Černého neměl mít možnost jmenovat a odvolávat šé-fy souborů. * Ředitel prozatím odpovídá i za umělecký provoz, jmenuje umělecké šéfy čino-hry, opery a baletu a odpovídá za program, ale Černý je přesvědčen o tom, že to tak být nemá. Začíná podle svých slov pracovat na tom, aby tento model zrušil. Jeho koncept také počí-tá s tím, že funkce ředitele ustoupí do pozadí, že by to měl být člověk, který především koor-dinuje různé věci a nechává za Národní diva-dlo hovořit jeho soubory. * Černý sám ještě neřídil žádné divadlo, ale považuje to za výho-du. Domnívá se, že bude mít menší pokušení vstupovat do každodenního provozu. Ředitel má spíš přemýšlet o celé struktuře ND a jeho budoucnosti, má vymýšlet strategie a garan-tovat jeho vývoj z hlediska rozpočtu, má komu-nikovat se zřizovatelem a sponzory. * Dvořák, jehož éru charakterizuje slogan tvrdící, že ND „hoří“, uměl podle Černého „razantně a účin-ně“ divadlo pojmenovat. Nový ředitel tedy například nehodlá měnit grafi ku ani logo, pro-tože jsou prý funkční. A to i přesto, že někteří lidé říkali, že je jak z řeznického krámu, dodal v rozhovoru pro Hospodářské noviny. * Ondřej Černý (1962) na FFUK vystudoval obory kni-hovnictví a vědecké informace a divadelní a fi l-mová věda. Působil jako divadelní kritik, pře-kladatel z němčiny a kulturní manažer. Jeho otec, divadelní kritik a teoretik Jindřich Černý, byl ředitelem Národního divadla v letech 1991 až 1993.

r#znéO výsledcích soutěže Musica Nova 2006, jediné mezinárodní kompoziční soutěže v oboru elektroakustické hudby konající se v ČR, rozhodla porota zasedající na pražské FAMU ve dnech 10.–12. 12. 2006. Určila vítě-ze ve dvou oborech: v oboru čistě elektroa-kustické kompozice a v oboru živé performan-ce v kombinaci s elektronikou. Soutěž, které se tentokrát zúčastnilo 103 skladeb z 29 zemí (největší účast byla tradičně z Velké Bri-tánie, USA, Itálie, Německa a Francie, pravi-delně ji ovšem obesílají i autoři z Jižní Ameri-ky, Asie – zvláště z Korei a Japonska – a Aus-trálie), má také speciální české kolo. V kate-gorii čistě elektroakustických kompozic zví-tězil známý německý autor, člen Sdružení pro intuitivní hudbu a v současnosti ředitel elekt-roakustického studia na Harwardské univer-zitě Hans Tutschku (1966) se skladbou Rojo, druhou pozici obsadil Peter Mcilwain (1961), prezident Australské asociace computerové hudby se skladbou Instrumentální krajina, tře-tí pozici získal � iery Gauthier (1970) z Kana-

Prezentaci monografi e Jaroslava Smolky Jan Dismas Zelenka uspořádalo v koncertním sále Galerie v pod-

večer poslední předvánoční středy Nakladatelství a Hudební fakulta Akademie múzických umění. Promlu-

vil tu její autor o důvodech, které jej vedly k jejímu napsání, historik architektury Prof. Ing. Milan Pavlík, CSc.

o vrcholných architekturách barokní Prahy a Drážďan, v prostředí jejichž vzniku Zelenka tvořil, a skladatel

Jan Klusák. Ten promluvil o autorově muzikologické i skladatelské tvorbě a stal se kmotrem publikace.

Podvečer doplnila četba úryvků z knihy a interpretace Zelenkovy Sonáty g moll ZWV 181, č. 2 v podá-

ní souboru, ve kterém hráli nedávní absolventi fakulty, hobojisté Vilém Veverka a Jan � uri a cembalista

Lukáš Vendl. Na fotografi i zleva autor knihy, Jaroslav Smolka a skladatel Jan Klusák.

Fo

to P

av

el H

orn

ík

zprávy z domova ��

dy, crossower style skladatel a performer, kte-rý vystoupil i v ČR, se skladbou Etuda pro cla-vecin a ptáky. V kategorii živé performance v kombinaci s elektronikou zvítězil Kolumbi-jec, narozený v USA, Henry Vega (1970) se skladbou Idoru pro tři ženské hlasy a elektro-niku, druhé místo obsadil známý portugalský autor Joăo Pedro Oliveira (1959), manžel slovenské skladatelky Petry Bachraté se skladbou Vír pro cimbál a elektroniku. V čes-kém kole zvítězil student FAMU Pavel Kova-řík (1975) se skladbou Časoprostor. Koncert laureátů se konal za přítomnosti oceněných 15. 12. 2006 v Českém muzeu výtvarného umění. Soutěž pořádá Společnost pro elek-troakustickou hudbu ve spolupráci s ČMVU, ČRo a FAMU pod záštitou České hudební rady /DÚ. Je podpořena MK ČR, Magistrátem hl. m. Prahy, Nadací OSA a Nadací ČHF.

Umění oslavilo 1.000.044. narozeniny, tentokrát ve znamení 100 let od zahájení rozhlasového vysílání. Český rozhlas 3 – Vlta-va a EBU Ars Acustica ve spolupráci s Expe-rimentálním prostorem Roxy/NoD uspořáda-ly (17. 1.) mezinárodní komunikační projekt Art´s Birthday 2007 – 100 let rádia – 100 Years of Radio. Dvouhodinový program s per-formancemi českých i zahraničních umělců rezonoval s různými historickými i současný-mi aspekty rozhlasu jako uměleckého média. Ve dvouhodinovém živém vysílání vedle pří-mého přenosu z klubu ROXY/NoD zazněl i živý satelitní program ze Záhřebu, Floren-cie, Bratislavy a Helsinek. * Tradice celosvě-tových oslav Narozenin umění vznikla právě 17. ledna, v roce 1963. Tehdy jeden ze čle-nů hnutí Fluxus, Robert Filliou, prohlásil, že umění vzniklo před 1.000.000 let, když pra-věký umělec vhodil suchou houbu do nádoby s vodou. Od té doby organizují umělci celého světa jakousi globální "narozeninovou party“ připomínající památku tohoto Filliouova per-formačního gesta i jeho snu o věčném spoje-ní umělců – � e Eternal Network, jak jej sám nazýval. Podobně jako v letech 2005 a 2006 se k oslavám Narozenin umění připojí i Čes-ký rozhlas 3 – Vltava. * Sto let uplynulo od dlouho plánovaného experimentu s bezdrá-tovým přenosem lidského hlasu, který ohlá-sil kanadský vynálezce Reginald Fessenden. Sto let, které uplynuly od tohoto výjimečné-ho okamžiku dějin médií, se stalo inspirací pro blížící se lednové Narozeniny umění.

Rakušan Manfred Honeck, o němž se v létě spekulovalo jako o možném budou-cím šéfdirigentovi České fi lharmonie, se za dva roky stane jejím hlavním hostujícím diri-gentem. Od koncertní sezony 2008/2009 nebude mít orchestr nejméně rok šéfdiri-genta. Otázka obsazení funkce se bude pod-le prosincového vyjádření ředitele Václava Riedlbaucha nadále řešit. * Zdeňku Mácalo-vi (71) by měla skončit smlouva v polovině roku 2008, bude však i nadále s fi lharmonií úzce spolupracovat – při koncertech i natá-čení. Podle ředitele se tak Mácalovi uvolní ruce k hostováním po světě, která v posled-

ních třech letech, kdy se zcela věnoval fi lhar-monii, odmítal. Osmačtyřicetiletý Honeck, na mezinárodní hudební scéně čím dál žádanější umělec, má letos na podzim nastoupit jako hudební ředitel do operního divadla ve Stutt-gartu. * V 90. letech působil jako dirigent v Curyšské opeře, poté vedl orchestry v Lip-sku, v Norsku a ve Švédsku. Má zkušenos-ti violisty – hráče Vídeňských fi lharmoniků.

Rozpočet Mezinárodního hudebního fes-tivalu Pražské jaro činí kolem 75 milionů korun. Celkových zhruba 110 milionů korun, které by více odpovídaly potřebám a ambi-cím přehlídky, je však podle vedení pořádají-cí obecně prospěšné společnosti zatím nedo-sažitelnou částkou. Podle ředitele Pražského jara Romana Bělora existuje bariéra, přes kte-rou se nedá při shánění peněz prorazit. Míst-ní ekonomické relace dovolí festivalu dostat se možná k osmdesáti milionům, soudí. Třítý-denní festival tvoří zhruba pět až šest desítek programů a interpretační soutěž. Při porovná-ní s náklady srovnatelných zahraničních festi-valů by podle Bělora organizování Pražského jara mělo mít k dispozici asi o padesát pro-cent víc peněz než nyní. * Například Salcbur-ský festival, obsahující v jubilejním mozartov-ském roce přes dvě stě operních představení, koncertů a dalších programů, měl v létě roz-počet přes 50 milionů eur (přibližně 1,5 miliar-dy korun). * Zhruba polovina obratu Pražské-ho jara byla loni pokryta ze soukromých zdro-jů a třetina z veřejných peněz – od minister-stva kultury a města Prahy. Necelých dvacet procent rozpočtu většinou tvoří příjem z pro-deje vstupenek. Náklady na zahraniční hos-ty tvoří podle Bělora asi třetinu festivalových výdajů. Honoráře jsou podle něj už více méně srovnatelné se západní Evropou.

Na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro si v roce 2007 připomene šede-sátiny sopranistka Gabriela Beňačková. Jako hosta přizvala na svůj koncert Evu Urbanovou, která oslaví 20 let umělecké dráhy. Na scéně se obě umělkyně dosud nesetkaly. Nyní poslu-chače v květnu čeká vzácná příležitost slyšet je v koncertní ukázce z Janáčkovy Její pas-torkyně. Beňačková v této opeře zpívala vždyJenůfu, podle mnohých nedostižně, Urbano-vá získala mimořádný ohlas jako Kostelnič-ka. Zazpívají společně také ukázku z Dvořá-kovy Rusalky. Urbanová, která už v této ope-ře ztvárnila titulní roli i Cizí kněžnu, se pro tu příležitost prý naučí part Ježibaby. * Pražské jaro, které obsáhne (12. 5. – 3. 6.) šest desí-tek programů, potvrdí letos podle pořadate-lů defi nitivní nástup nových jmen hudebníků. V již zveřejněném programu je uvedena řada jmen tuzemských umělců, včetně laureátů nedávných ročníků soutěže Pražského jara, i umělců zahraničních. Rok od roku rozšiřuje internetový prodej vstupenek, včetně služby e-ticket, tedy možnosti zakoupit a vytisknout si vstupenku z pohodlí domova. Loni tento způsob pokryl pět procent prodeje všech asi 50.000 prodaných lístků a organizátoři před-pokládají, že jeho podíl se bude zvyšovat.

Národní rozhlasová soutěž Concerto Bo-hemia 2007 přilákala nové účastníky. Do její-ho 16. ročníku se přihlásilo celkem 23 soubo-rů a orchestrů – devět z nich v kategorii sym-fonických či smyčcových orchestrů a čtrnáct v kategorii dechových orchestrů. V letošním roce budou podle pořadatelů soutěžit nejen soubory či orchestry, které se soutěže Con-certo Bohemia zúčastňují pravidelně – napří-klad tělesa z Pražské konzervatoře, Gymná-zia Jana Nerudy, z Konzervatoře České Budě-jovice nebo ZUŠ Praha 10 - Hostivař – ale také soubory ze základních uměleckých škol, které se soutěže zúčastní poprvé: ZUŠ Plzeň, ZUŠ Svitavy, ZUŠ Sezimovo Ústí. V katego-riích dechových orchestrů organizátoři navíc zaznamenali nárůst souborů s jazzovým zaměřením. Soutěže se mohou zúčastnit sou-bory a orchestry z ČR, jejichž jednotliví čle-nové v roce soutěže nepřekročí 16 nebo 25 let. Soutěž se koná ve dvou kolech, kandidá-ti se prvního kola soutěže zúčastní prostřed-nictvím demonstračního snímku, který zašlou do Českého rozhlasu. Odborná porota pak na základě ukázkových snímků vybere ty sou-bory, jejichž soutěžní repertoár ve druhém kole soutěže natočí Český rozhlas. Odmě-nou pro vítěze jednotlivých kategorií bude podle doporučení poroty účast na koncertu (17. 11.) v přímém přenosu Českého rozhla-su a v záznamu České televize. Zpracoval Petr Veber

Křest nově vydané knihy jazzmana Pavla Sme-

táčka „Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou“

(nakladatelství Martin) se konal 6. 12. 2006 v arci-

biskupském paláci na Hradčanech. Proč na něm

promluvil také pan biskup Malý ukazuje vnitř-

ní smysl Smetáčkovy životní cesty. Avšak ani

tato promluva, ani přítomnost papežského nun-

cia a dalších hodnostářů katolické církve v sále

neznamenaly, že by duch jazzu, tento duch svobo-

dy, tu ustupoval někam do zákulisí. I jimi bylo zdů-

razněno spojení, jemuž se nelze vyhnout v živo-

tě ani umění, totiž mezi odhodláním a odpověd-

ností. Ostatně také svědků Smetáčkovy jazzové

kariéry byla v sále řada, seděl tu mezi nimi i ten,

který ke „Smetáčkovcům“ nedílně patří, Zbyněk

Mácha, byl tu Igor Wasserberger, byl tu Aleš Ben-

da a nechyběl ani nestor hudební a politické pub-

licistiky, Jiří Ješ. Byla to pěkná, až dojímavá slav-

nost, na níž zazněla i trocha té hudby, o níž se TJS

pro posluchače těch dlouhých a často obtížných

let zasloužilo. Na fotografi i Pavel Smetáček. (zk)

Fo

to J

iří S

ku

pie

n

zahran i� �

sv�tová operní divadla ii.ii. saská státní opera v dráž-anech ﹙semperova opera﹚� Zbyněk Brabec

Operní dějiny v saské metropoli na Labi jsou úzce spjaty se vznikem německé opery vůbec. První německá opera, Daf-ne Heinricha Schütze, byla provedena za účasti kurfi řtské kapely v roce 1627 v Torgau při příležitosti svatby nejstarší dcery Johanna Georga I. Saského.Dvorní opera v Drážďanech se vyvíjela prakticky po skonče-ní třicetileté války. První velká opera, která zde byla prove-dena, se jmenovala Il Paride od autorů Bontempiho a Peran-dy. Psal se rok 1662. O pět let později byl operou Daph-ne (od Bontempiho a Perandy na Opitzův text) otevřen na Taschenbergu první operní dům ve městě – Kurfürstliches Opernhaus, zbudovaný Wolfem Kasparem von Klengelem, v roce 1708 pak přebudovaný na katolický chrám. 3. září 1719 bylo Lottiho operou Giove in Argo otevřeno nové Velké operní divadlo pro 1500–2000 diváků, které mělo v tehdejší Evropě největší hlediště.Za vlády Friedricha Augusta I. (Augusta Silného) a jeho syna Friedricha Augusta II. v Drážďanech působili tak významní hudebníci jako např. Jan Dismas Zelenka, Anto-nio Lotti, Nicola Porpora či Johann Adolf Hasse, který zde v letech 1734/63 rozvíjel nový operní styl jako hlavní před-stavitel italské opery. Přezdívalo se mu zde caro devino sasso-ne. Jeho choť Faustina Bordoni byla primadonou operního souboru, v němž působila ještě celá řada výborných pěvců té doby, např. kastráti Senesino nebo Annibaldi. V roce 1755 bylo dostavěno dřevěné divadlo, později přesta-věné do kamene, kterému se říkalo dle jeho stavitele Moret-tiho divadlo nebo také Malé dvorní divadlo. I zde působili výborní dirigenti a komponisté, např. Johann Gottlieb Nau-mann, Ferdinando Paër či Francesco Morlacchi (od roku 1810), za jejichž vedení zde vzkvétala zejména italská buff o opera a opera semiseria. Koncem 18. století se zde uváděly Mozartovy singspiely i další německá operní tvorba, jejíž největší rozkvět začal po roce 1817, kdy se do čela opery po tříletém působení v Praze postavil C. M. von Weber, kte-rý neohroženě probojovával německou operní tvorbu proti dvorem oblíbené opeře italské.Weberovým nástupcem v čele Dvorní opery se stal v roce 1826 dirigent a skladatel Karl Gottlieb Reißiger, kterému v letech 1843/48 stál po boku Richard Wagner. Reißiger dirigoval první uvedení Wagnerova Rienziho v roce 1842. 12. dubna 1841 bylo otevřeno první Královské dvorní diva-dlo architekta Gottfrieda Sempera a staré divadlo bylo zbouráno. V nové reprezentativní budově se konaly v letech 1842/45 světové premiéry Wagnerových oper Rienzi, Blud-ný Holanďan a Tannhäuser. K dispozici byli vynikající pěvci jako Schröder-Devrientová, Mitterwurzer či tenorista čes-kého původu Tichatschek. 21. září 1869 novou divadelní budovu zničil požár a do doby, než byla v roce 1878 otevřena tzv. druhá Semperova opera, se hrálo v Prozatímním divadle pro 1800 diváků, kde se popr-vé v roce 1872 za dirigentským pultem představil Ernst von Schuch, který v Drážďanech působil až do roku 1914. Představením Weberova Čarostřelce se 31. ledna 1878 ukon-čil provoz v Prozatímním divadle. Výstavba tzv. druhé Sempe-rovy opery započala 26. dubna 1871. Na stavbu dohlížel archi-tektův syn Manfred. 2. února 1878 se v novém divadle konalo zahajovací představení – Goethova Ifi genie na Tauridě. Za systematického vedení dirigenta Ernsta von Schucha dosáhla drážďanská opera vysoké mezinárodní úrovně, kte-rou potom udržovali i jeho následovníci.

Na počátku 20. století se zde pod Schuchovou taktovkou konaly světové premiéry oper Richarda Strausse – Ohně zmar, Salome, Elektra a Růžový kavalír, což byly události světového významu. Do Drážďan se sjížděli operní nadšenci doslova z celého světa, na premiéru Růžového kavalíra byly dokonce vypraveny zvláštní vlaky. V té době zde byl položen základ k péči o Straussův operní odkaz, který trvá až do dnešních dnů. Straussovy opery byly interpretovány vynikajícími oper-ními pěvci, např. Salome zpívala Marie Wittich, Heroda Karel Burian, v premiéře Elektry čteme taková slavná jmé-na jako Annie Krull, Margarethe Siems, Ernestine Schu-mann-Heink, Carl Perron či Johannes Sembach, v Růžo-vém kavalíru, kterého režíroval Max Reinhardt, také Evu von der Osten, Minnie Nast, Karla Scheidemantela či Fritze Soota. Přestože další Straussovy opery Ariadna na Naxu a Žena bez stínu měly světovou premiéru ve Vídni, ope-rou Intermezzo se Strauss v roce 1924 vrátil zpět do Dráž-ďan. To zde již po von Schuchovi působil v letech 1914/21 Fritz Reiner a po něm až do roku 1933 Fritz Busch, který nastudoval světovou premiéru dnes poněkud odstrkované-ho Intermezza. V premiéře zpívala slavná pěvkyně Lotte Lehmann. Drážďany se mohou pyšnit ještě dalšími světový-mi premiérami Straussových oper – 1928 Egyptská Helena (dirigent Busch, zpívala Elisabeth Rethberg, Helene Jung, Curt Taucher a český pěvec Friedrich Plaschke – Bedřich Plaške), 1933 Arabella (dirigent Clemens Krauss s Viori-kou Ursuleac, Margit Bokor, Alfredem Jergerem či opět s Bedřichem Plaškem), 1935 Mlčenlivá žena (dirigent Karl Böhm s Marií Cebotari, Ernou Sack, Bedřichem Plaškem, Mathieu Ahlersmeyerem, Kurtem Böhmem), 1937 Daphne (dirigent Karl Böhm s Margaretou Teschemacher, Hele-nou Jung, Torstenem Ralfem). Strauss se stal drážďanským operním autorem, přestože jeho další tři opery měly premi-éru v Mnichově a v Salcburku. Ale vraťme se v historii drážďanské opery zpět do dvacátých let minulého století. Péče, jakou vedení opery věnovalo sou-dobé tvorbě, byla příkladná. Vedle zmíněných Straussových oper zde poprvé zazněly např. tyto opery: Busoniho Doktor Faust (1925), Weillův Protagonista (1926), Hindemithův Cardillac (1926), Schoeckova Penthesilea (1927). Ale neby-lo jen u uvádění soudobých novinek. V Drážďanech byla také odstartována renesance Verdiho oper, protože ne všechna jeho díla byla tehdy samozřejmou součástí operního reper-toáru jako dnes. To vše bylo možné jen s vynikajícím sólistic-kým ansámblem – o většině z nich jsem se zmínil v souvislos-ti s premiérami Straussových oper, z dalších jmenujme ješ-tě např. Tina Pattieru, Ernu Berger, Maxe Lorenze, Josefa Herrmanna, Richarda Taubera a Paula Schöffl era. Fritz Busch se stal nepohodlným pro nastoupivší nacistický režim a byl nucen odejít do emigrace. V anglickém Glyn-

Sächsische Staatsoper Dresden

Fo

to a

rch

iv

zahran i� í ��

debourne založil významný operní festival a působil také v New Yorku. V letech 1934/43 zodpovídal za úroveň operní-ho souboru dirigent Karl Böhm, po něm Karl Elmendorff . 31. srpna 1944 byla Semperova opera v důsledku totální vál-ky, jako všechna divadla v německé říši, uzavřena. Naposle-dy se zde hrál Weberův Čarostřelec. V posledních měsících druhé světové války padla historická budova 13. února 1945 za oběť leteckému bombardování. Hned po válce se počíta-lo s tím, že se Semperova budova znovu vybuduje. Nicmé-ně s nákladnou stavbou divadelní budovy se mohlo začít až tehdy, když si to válkou zcela zničené Německo bude moci dovolit. Tak po válce operní soubor působil nejprve v budově Schauspielhausu, který se na několik desetiletí stal jeho dočasným domovem. V jeho čele stál nejprve vynikající diri-gent Joseph Keilberth, kterého v roce 1950 vystřídal Rudolf Kempe, po něm následovali Franz Konwitschny, Lovro von Matačić, Otmar Suitner, Kurt Sanderling, v letech 1967/68 také náš Martin Turnovský, od roku 1975 vedl deset let sou-bor Herbert Blomstedt. Ani v tomto období nechyběla péče o uvádění nových děl. Za všechny jmenujme např. Levinův mlýn Udo Zimmerman-na (1973), se kterým hostovala Drážďanská opera i v Praze, i operu Schuhu a létající princezna (1976) téhož autora, dále opery Kunadovy a dalších autorů. Významný podíl na mezinárodním renomé tohoto souboru má režisér Harry Kupfer, který v Drážďanech od roku 1972 po celých deset let vytvářel řadu pozoruhodných inscenací. Mnoho operních pěvců, vystupujících v Drážďanech, získa-lo zahraniční renomé, např. � eo Adam, Peter Schreier, Gisela Schröter, Ingeborg Zobel, Eberhard Büchner, Rei-ner Goldberg, Klaus König, Siegfried Vogel, Ekkerhard Wlaschiha a další. Po dlouhých poválečných diskusích, jak má vypadat nové operní divadlo v Drážďanech, bylo rozhodnuto, že se posta-ví věrná rekonstrukce vybombardované budovy. Konečně 24. června 1977 byl položen základní kámen k nové stavbě původní Semperovy opery, v pořadí již třetí, která byla znovu vybudována pod vedením architekta Wolfganga Hänsche.Přestože nové plány zvětšily hlediště, počet míst klesl z 1600 na 1300, jeviště se rozšířilo o 12 metrů a nová budova byla vybavena nejmodernější divadelní technikou. Šest soch na fasádě novorenesanční Semperovy opery pochází z tzv. první Semperovy budovy. Představují básníky Schillera a Goetha od Ernsta Rietschela, dále Shakespeara, Sofokla, Molièra a Euripida od Ernsta Julia Hähnela. Třetí Semperova opera, postavená během osmi let, byla ote-vřena Weberovým Čarostřelcem. Slavnostní představení diri-goval Wolf-Dieter Hauschild, režii měl Joachim Herz. Násle-doval Straussův Růžový kavalír pod taktovkou tehdejšího generálního hudebního ředitele Hanse Vonka. I v nejnovější historii divadla se uvádějí světové premiéry nových oper, např. Píseň o lásce a smrti korneta Christopha Rilka Siegfrieda Matthuse (1985) nebo Celan Petera Ruzicky (2002).V letech 1991/2003 stál v čele divadla intendant Christoph Albrecht, po něm převzal tento post Gerd Uecker. V devade-sátých letech zde byla uvedena řada významných moderních oper, např. Bergova Lulu, Vězeň Luigiho Dallapiccoly, Vojá-ci Bernda Aloise Zimmermanna nebo Lear Ariberta Rei-manna. Poprvé po válce zde byla nastudována Wagnerova tetralogie Prsten Nibelungův (režie Willy Decker) a v dub-nu 2004 poprvé cyklicky provedena. Za dirigentským pultem stanula řada vynikajících osobností, např. Giuseppe Sino-poli, Semyon Bychkov, Hans-E. Zimmer, John Fiore, In-go Metzmacher, Christof Prick nebo Wolfgang Rennert. Inscenace vytvořili nejvýznamnější režiséři dneška – Ruth Berghaus, Peter Konwitschny, Harry Kupfer, Willy Decker, Christine Mielitz, Marco Arturo Marelli a další.

Poslední neštěstí postihlo Saskou státní operu (Sächsi-sche Staatsoper Dresden), jak zní v současnosti její ofi ciál-ní název, při povodních v srpnu 2002. Škody na budově se vyšplhaly na 27 miliónů eur. Poškozená budova byla velice rychle během tří měsíců dána znovu do provozu. Není možné se nezmínit o slavném orchestru Staatskapel-le Dresden, který 22. září 1998 oslavil 450 let svého trvání. Založen byl v roce 1548 kurfi řtem Moritzem von Sachsen a patří k nejstarším a nejvýznamnějším světovým orches-trům. Řada hudebníků se o něm vyjádřila v superlativech. Např. Richard Wagner jej nazval „kouzelnou harfou“, Richard Strauss o něm hovořil jako o „nejlepším operním orchestru na světě“, Seiji Ozawa po natáčení opery Salome prohlásil, že „tento orchestr je sen“ a Colin Davis jej ozna-čil za „orchestr největších individualit“. V letošní sezoně je na repertoáru Semperovy opery přes 40 oper. Nově jsou nastudovány inscenace oper G. Verdiho Otello, E. Humperdincka Perníková chaloupka, B. Brittena Peter Grimes, H. Berlioze Faustovo prokletí a v koncertní podobě bude uvedena Belliniho Beatrice di Tenda. Reper-toár je neobyčejně pestrý – od barokní opery J. A. Hasse-ho Cleofi da po současnou operu Dead Man Walking Jaka Heggieho. Na repertoáru jsou např. 4 Mozartovy opery, 5 oper Verdiho a 4 Richarda Wagnera, k nimž se ještě řadí celá tetralogie Prsten Nibelungův. Na repertoáru je také 10 oper Richarda Strausse, což v kontextu repertoáru operních divadel na celém světě nemá obdoby. Operní představení řídí přes 30 různých dirigentských osob-ností, za všechny jmenujme např. Michaela Bodera, Friedri-cha Haidera, Manfreda Honecka, Fabia Luisiho, Christofa Pricka, Petera Schneidera a Hanse-E. Zimmera.Úroveň drážďanských operních představení nám dokumen-tuje celá řada historických zvukových nahrávek, např. Keil-berthova nahrávka Straussovy Salome z roku 1948 s Chris-tel Goltz, nahrávka Dvořákovy Rusalky pod taktovkou téhož dirigenta z roku 1951 (první kompletní nahrávka této ope-ry!) nebo Kempeho nahrávka Čarostřelce z roku 1950. Exis-tují záznamy z otevření znovupostavené budovy (Čarostře-lec i Růžový kavalír) a z posledních let jsou zajímavé snímky Straussových oper, které zde začal nahrávat v devadesátých letech minulého století Giuseppe Sinopoli. Bohužel, před-časná smrt mu nedovolila tento projekt dokončit. Ale za krásné nahrávky Elektry, Ženy bez stínu a Ariadny na Naxu jsou diskofi lové vděčni. Zato záznamů inscenací na DVD je poměrně málo. Takto je zachycena pouze Straussova Ariadna na Naxu z roku 1999 v katalogu fi rmy Arthaus (dirigent C. Davis, režie Marco Arturo Marelli) a Händelův Xerxes z roku následujícího na TDK (dirigent Christophe Rousset, režie Michael Hampe). Doufejme, že kamery zabloudí do Semperovy opery častěji. V Drážďanech se téměř každý večer zaplní hlediště pro 1323 diváků, kteří přicházejí vidět operní či baletní představe-ní nebo si vyslechnout koncert. Je téměř stále vyprodáno, neboť za operou do Drážďan jezdí operní nadšenci z celého světa. Úroveň je vysoká a ceny vstupenek, oproti operním domům ve Vídni, Mnichově, Berlíně nebo Curychu, jsou o poznání nižší. Čeští operní nadšenci mají do Drážďan dobré vlakové spo-jení a nyní, kdy je otevřen další úsek dálnice, se do saské metropole dostanou z Prahy velice pohodlně a rychle i po silnici. Návštěva operních představení v Drážďanech niko-ho nezklame. •

zahran i� �

Undine Dreissig (Venuše) a Lawrence Bakst (Tannhäuser)

Fo

to a

rch

iv

zahran i� í ��

tannhäuser a zápas p�vc# v magdeburgu Magdeburg, Zemské divadlo

� Pavel Horník

Ošklivý listopadový den se dá smysluplně prožít různě, a tak se několik členů Společnosti Richarda Wagnera rozhodlo strávit pozdní nedělní odpoledne studijní návštěvou oper-ního domu ve čtvrtmilionové metropoli Saska-Anhaltska, Magdeburgu. Odměnou za namáhavou a riskantní cestu au-tem za silného deště nám byla premiéra Wagnerovy opery Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburgu. Magdeburg není jen historické město s krásnou katedrálou blízko břehu La-be, ale také rodiště Georga Philippa Telemanna či dějiště neúspěšného uvedení druhé opery Richarda Wagnera Zákaz lásky, kterou tu Wagner jako mladý kapelník zdejšího diva-dla dirigoval v roce 1836. Dnešní divadelní budova, postave-ná na počátku devatenáctého století a situovaná do čela Aka-demického náměstí, byla za války silně poškozena. Po její rekonstrukci pak byla v provozu až do počátku devadesátých let, kdy ji poničil rozsáhlý požár. Po následných renovacích ji v současné době můžeme poznat jako velice moderní a účel-ně zařízený komplex s vynikající akustikou divadelního sálu. Zdejší operní soubor má podobně jako ansámbly v jiných německých městech této velikosti a významu tradičně velmi dobrou úroveň, a tak provádění náročných operních děl jako například Wagnerových, tu není žádným problémem. Měl jsem zde v minulosti možnost shlédnout inscenace Rusalky, Prodané nevěsty a vloni s minizájezdem našeho spolku vyni-kajícího Bludného Holanďana. To, že divadlo zvládá oper-ní inscenace většinou s obsazením svých kmenových sólistů a kvalitně, již samo o sobě něco vypovídá. Pozastavme se v hlavním foyeru na okamžik před bustou vel-kého Mistra a pospěšme do hlediště nechat se plně pohltit premiérovou náladou magické Wagnerovy hudby sugestiv-ně provedené hudebníky Magdeburgské fi lharmonie v čele s jejich novým šéfem, italským dirigentem Franceskem Cortim. Po citlivě provedené předehře nás trochu zamrazí, když se po otevření opony zjeví Andreasem Janderem pro-jektovaná potemnělá scéna, téměř hrůzostrašné ruiny jakési středověké sakrální stavby s rozházenými klavíry a harfami. Do pravé části jeviště – kolem víceúčelové výsuvné plošiny přeměněné na velké lože – umístil režisér Holger Potoc-ki skupiny spoře bíle oděných tanečníků promíšených čle-ny pěveckého sboru. Je to takové erotické lidské hemžení v říši, kde prožívá rozkoš lásky Tannhäuser s Venuší. On – podsaditější černovlasý muž jižanského typu s velkým červe-ným stigmatem na čele je Američan Lawrence Bakst. Ten-to jediný v dnešním představení hostující umělec s trochu specifi ckým hereckým, někdy toporným projevem naprosto suverénně a beze známky únavy zvládá svým průrazným, ve všech polohách bezproblémovým hlasem veškeré záludnos-ti těžkého partu. Ona – Venuše v korzetu s černou dámskou hůlčičkou, elegantní a svůdná, navíc i krásně zpívající, je Undine Dreissig. V závěru dějství lahodným hlasem pasá-ček – roztomilá Evmorfi a Metaxaki – vítá Tannhäusera zpět do světa lidí.Další dějství, síň na Wartburgu, opět stejná dekorace, jenom klavíry a harfy jsou vzorně uspořádány. Na velkém loži se slastně protahuje snící Alžběta – Anita Bader, další pěvec-ká hvězda večera. Trochu urostlejší než bych si jemnou a ctnostnou dívku představoval, ale hlasový výkon obdivu-hodný. Lože zajíždí do propadliště, aby se uvolnilo místo pro nadcházející slavné pěvecké klání. Landkrabě Heřman – Paul Sketris – až příliš světlým a neprůrazným hlasem vítá přicházející hosty. Saka a kravaty, to jsou v tomto obra-ze kostýmy Amandy Siegert. Nepůsobí to ale vůbec jako

dnes obvyklá aktualizace, protože inscenace je v celkovém kontextu směřována do nekonkrétního časového horizon-tu. Pěvecký souboj. Představují se Walter a Biterolf, Iago Ramos a Urs Markus. Dalším silným vokálním zážitkem je Wolfram – Roland Fenes. Tento drobnější, štíhlý pěvec zvláštního hlasového témbru působí velice charismaticky, jeho role je režijně a výrazově podivuhodně zpracována. Je to zkrátka jiný Wolfram než ty, co jsem měl možnost vidět. A bylo jich mnoho. Závěrečné dějství, opět stejná scéna, ale všude jsou navíc bílé kříže. Asociace – legendární hora křížů v Litvě – je fotografi cky prezentována v programové brožuře. Znám toto místo. Jak příkladné. Alžbětina motlitba. Velko-lepý sbor poutníků, dík sbormistru Marti nu Wagnerovi. Tannhäuserovo dlouhé vyprávění o cestě do Říma, naháně-jící hrůzu všem tenorům, zřejmě ne ale Lawrenci Bakstovi, probíhá brilantně. Smrt a vykoupení. Venuše vede za ruku malého chlapce, který má na čele velké červené stigma. Plod lásky s Tannhäuserem? Obrovský aplaus publika. A co říci závěrem? Vraťme se do reality. Zápas pěvců v Magdeburku proběhl víc než úspěšně. Podtitulek díla je: velká romantická opera, já bych dodal: velká dramatická opera. Dlouho jsme se probírali na zpáteční cestě z hlubokých dojmů. Byl jsem rád, že jsem nemusel řídit a mohl v klidu s ostatními disku-tovat. Byli jsme toho všichni tak plni. Nejen v těch největ-ších městech se může dělat velké divadlo. Škoda, že se musí jezdit tak daleko.

� eater der Landeshaupstadt Magdeburg– Richard Wag-ner: Tann häuser. Dirigent Francesco Corti, režie Helger Potozki, scéna Andreas Jander, kostýmy Amanda Siegert. Premiéra 5. 11. 2006. •

nevzrušivý massenet#v werther Mnichov, Bavorská státní opera

� Zbyněk Brabec

Německá divadla příliš nemilují francouzské opery podle Goethových literárních předloh (Gounodův Faust se léta musel v Německu uvádět pod názvem Margarethe), snad je považují za znesvěcení tvorby svého božského klasika. Pro-to také vykazují poměrně malý počet inscenací. Nicméně operní divák tato díla zná z řady nahrávek, a tak se občas Faust, Werther nebo řidčeji Mignon na repertoáru nějaké-ho německého divadla objeví.V závěru minulého roku rozšířila Bavorská státní opera v Mnichově svůj repertoár o Massenetova Werthera. Pro inscenaci našla hvězdné obsazení – titulní roli zpívá argen-tinský tenorista Marcelo Alvarez (bude s ním ještě alterno-vat Piotr Beczala z Curychu), Charlottu Sophie Koch, oba pěvci, kteří zpívají na prestižních operních scénách světa. Nezklamali ani v Mnichově, oba podali vynikající suverénní pěvecké výkony. Alvarez zaujal krásnými kulatými výškami, Koch také intenzivním hereckým projevem. Ostatní pěvci již zůstali v jejich stínu, byť samozřejmě všichni splňovali interpretační nároky, v tomto operním domě obvyklé. Pře-sto Albert Christophera Maltmana působil poněkud suše, nevýrazný byl i Christoph Stephinger jako městský správ-ce, Franz-Josefu Kapellmannovi sedí spíše wagnerovský operní repertoár. Vedle těchto výkonů na sebe upozornila svým zvonivým sopránem mladá slovenská pěvkyně Adriana Kučerová, v Mnichově debutující v roli Sophie. Hudební nastudování bylo svěřeno anglickému dirigen-tovi Ivoru Boltonovi, který z vážných důvodů z inscenace musel odstoupit. Náhradu našlo vedení Bavorské státní ope-ry v Danielu Orenovi, který přes své mezinárodní renomé nepřivedl ansámbl k mimořádnému výkonu. Jeho nastudo-

zahran i� �

vání postrádalo onen francouzský esprit, vše znělo příliš oby-čejně realisticky a málo plasticky.Významný výtvarník Jürgen Rose, který se v poslední době stále častěji věnuje i operní režii, vytvořil již v Mnichově výborné inscenace Dona Carlose, Příhod lišky Bystroušky a Normy. Pro svou inscenaci Werthera si opět sám navr-hl kostýmy i scénu. Na jevišti postavil jakousi krabici, jejíž stěny jsou pomalovány Wertherovými básněmi a črtami. Mobiliář je dobově realistický, avšak uprostřed scény stojí velký kámen (kus skály)? se stolem, za nímž tvoří Werther své básně. Ve své režii vede pěvce k realistickým hereckým výkonům, na jeviště přivádí spoustu drobných postaviček obyvatel městečka Wetzlar, staví je do živých obrazů, nechá je popisně gestikulovat a vytvářet druhé a třetí plány. Tím poněkud oslabuje hlavní téma opery – příběh nešťastné lás-ky Werthera k Charlottě, jeho duševní stavy i bezvýchod-nost celého vztahu. Chápal bych, kdyby se realismus prv-ních obrazů proměnil v posledních dvou obrazech, v nichž se jedná především o Wertherovo osobní drama. Ale právě v závěru opery, když Werther umírá, vytvořil Rose za jeho zády kýčovité zjevení dětí jako u jesliček. Největší dojem, který si tak divák z představení odnese, byly výkony Marcela Alvareze, Sophie Koch a Adriany Kučerové. Kvůli nim se vyplatí do Mnichova na Werthera zajet.

Bayerische Staatsoper München – Jules Massenet: Wer-ther. Dirigent Daniel Oren, režie, scéna, kostýmy a světel-ný koncept Jürgen Rose, dramaturgie Ingrid Zellner. Pre-miéra v Národním divadle 16. 12. 2006. •

Marcelo Alvarez a Sophie Koch

Fo

to a

rch

iv

PraÏská komorní filharmoniePrague Philharmonia

NEP¤EHLÉDNùTE!PraÏská komorní filharmonie vás zve na dal‰í koncerty v roce 2007.Vstupenky si mÛÏete zamluvit jiÏ nyní. Neváhejte. Pfiijìte si k námodpoãinout a nechte se inspirovat.

P¤IPRAVILI JSME PRO VÁS● Cyklus koncertÛ Objevy/Oratoria: patronem tohoto cyklu je Ladislav

·paãek. Na koncertech se setkáte s díly ãasto hran˘mi a proslul˘mi,zaposlouchat se mÛÏete i do dûl úplnû nov˘ch a neznám˘ch. Nakoncerty vás v tomto cyklu zveme do Kostela sv. ·imona a Judy.Pfiijìte se podívat...

DÁLE VÁM NABÍZÍME ● Orchestrální cyklus: oblíbená fiada koncertÛ, která se koná

v krásné Dvofiákovû síni praÏského Rudolfína. Zaãínáme jiÏ 30. fiíjna.Tû‰it se mÛÏete na Mozartovo Cosi fan tutte, ·ostakoviãovu Symfoniiã. 14, orchestr pro vás zahraje také díla od L. van Beethovena, F. Schuberta, J. Haydna, aj. Pfiedstaví se vám navíc celá fiadarenomovan˘ch sólistÛ. O tyto koncerty je mezi pfiíznivci váÏné hudbystále velk˘ zájem.

● Cyklus koncertÛ pro rodiãe s dûtmi: velmi oblíbená pfiedstavení.Dva koncerty vÏdy v jednom dni (soboty, 10.00 a 13.30 h), kde jedivákÛm pfiedstaven hravou formou jeden hudební skladatel.Patronem cyklu je hereãka Simona Postlerová s rodinou.

● Cyklus koncertÛ hudby 20. století – Krása dne‰ka: v nové sezónûse zamûfiíme na „hlas“ v hudbû 20. stol. Kromû toho, Ïe zde divácinahlédnout do dílny fiady v˘znamn˘ch ãesk˘ch skladatelÛ,zastavíme se také napfi. ve Francii. Kromû koncertÛ se mohouposluchaãi tû‰it na nejrÛznûjsí kurzy a mezi nimi i na kurzsouãasného francouzského zpûvu urãeného mlad˘m profesionálnímzpûvákÛm.

Tû‰íme se na vás.

Z NABÍDKY KONCERTÚ PRO VÁS:ãtvrtek 1. února 2007 – Cyklus koncertÛ Objevy/Oratoria

REQUIEMRobert SchumannRequiem, op. 148

Marie Fajtová – sopránGabriela Hübnerova – altAles Voracek – tenorMartin Gurbal' – basPraÏsk˘ filharmonick˘ sborDirigent Michel Swierczewski

ZAâÁTEK: 19.30 hMÍSTO: Kostel sv. ·imona a Judy

Více informací o programu a vstupenkách získáte na tel. 224 232 488

KONTAKT: PraÏská komorní filharmonie Krocínova 1, 110 00 Praha 1e-mail: pkf@pkf.cz. Aktuální pfiehled koncertÛ naleznete na: www.pkf.cz

HLAVNÍ PARTNE¤I PKF

PARTNE¤I CYKLU

zahran i� í ��

zprávy ze zahran i� í�

divadloŽádný výstřih v istanbulské opeře! Turec-ká státní opera a balet varovala členky sou-borů, aby neukazovaly výstřih. Tato vyhláška se objevila v hlavní budově, kde sídlí ředitel-ství, ale na protest několika hudebníků muse-la být odstraněna. Istanbulský deník Istanbul Hürriyet citoval cellistu Arzu Sugüne, který za vyhláškou stojí: „Není vhodné, aby výstřih hudebnic přivábil pozornost publika víc, než nástroj, na který hrají. Toto je státní instituce. Nejsme konzervativní instituce, nejsme pro-ti šatům bez ramínek, ale musíme znát urči-té limity.“

Metropolitní opera zveřejnila předběžnéobsazení Wagnerova Prstenu v sezoně 2010/2011. Peter Gelb, nový generální ředitel Met, řekl, že v návrhu je sopranistka Deborah Voigt (poprvé ve své kariéře bude zpívat všech-ny Brünnhildy), tenorista Ben Heppner (Sieg-fried) a basbarytonista Bryn Terfel (Wotan). Režie se ujme kanadský režisér Robert Lepa-ge, hudebního nastudování James Levine.

Opera První císař ( e fi rst Emperor) skla-datele Tan Duna, uvedená ve světové premi-éře v newyorské Metropolitní opeře 21. 12. 2006, se setkala v drtivé většině s negativ-ními reakcemi. Ovšem všechna další předsta-vení do 25. 1. byla zcela vyprodána, 13. 1. se uskutečnil přímý rozhlasový přenos a promí-

tání ve více než 100 kinech na celém světě. Může mít operní divadlo lepší důkaz o přání publika poznávat nová díla? První císař byl poslední z projektu soudobé opery předcho-zího ředitele Josepha Volpeho, který objed-nal a uvedl opery Great Gatsby Johna Harri-sona (prosinec 1999, znovu uvedena 2002) a American Tragedy Tobiase Pickera (prosi-nec 2005). Nový generální ředitel Peter Gelb v jeho stopách pokračuje: objednal nové dílo od Osvalda Golijova (plánované na sezonu 2010/2011). Podle kritiky se hudba nové opery amerického skladatele čínského půvo-du Tan Duna, nositele Oskara za hudbu k fi lmu Tygr a Drak, pohybuje mezi válečnou fi lmovou fantazií a Pucciniho Turandot a je výstražným varováním v otázce kombinování hudby roz-dílných kultur.

osobnostiNicola Luisotti byl jmenován novým hudeb-ním ředitelem San Francisco Opera. Vystřídá Donalda Runnicla, který odchází koncem sezo-ny 2008/2009. Luisotti se má funkce ujmout od sezony 2009/2010. Pětačtyřicetiletý ital-ský dirigent vystoupil poprvé v San Francisco Opera na podzim 2005, kdy zde řídil Verdiho operu Síla osudu. Rodák z Toskánska studo-val zpěv, varhany a klavír, pět let byl sbormist-rem v Teatro La Fenice v Benátkách. Svou diri-gentskou kariéru zahájil v La Scale, kde spolu-

pracoval s Riccardo Mutim a Lorinem Maaze-lem. Poté začala jeho mezinárodní kariéra str-mě stoupat: v Metropolitní opeře debutoval v Tosce, v Seattlu řídil Macbetha, v Los Ange-les Opera debutoval v Carmen a jeho příští angažmá ho zavedou do londýnské Covent Garden, Vídeňské státní opery a Teatro Real v Madridě. Má rovněž hostovat u Berlínských fi lharmoniků a San Francisco Symphony. Jeho pětiletý kontrakt v San Francisco Opera mu ukládá řídit nejméně čtyři produkce za sezonu a pracovat se souborem v letní sezoně.

Paul McCartney podepisoval 13. 11. 2006 v megastoru Virgin na newyorském Times Square CD se svým novým oratoriem Ecce Cor Meum. Od roku 1991, kdy bylo vydáno jeho Liverpoolské oratorium, je to již jeho čtvrté CD s klasickou hudbou. Skladbu si objednala před osmi lety Magdalen College v Oxfordu. Anthony Smith, prezidentka Mag-dalen College v letech 1998–2005, vyslovi-la tehdy přání, aby vzniklo sborové dílo, které „by mohli zpívat mladí lidé na celém světě“ a které by bylo protějškem Händelova Mesi-áše. Čtyřvětá skladba pro sbor a orchestr zazněla ve světové premiéře 3. 11. v londýn-ské Royal Albert Hall a v americké premiéře 14. 11. v newyorské Carnegie Hall. Dílo vydala fi rma EMI Classics.

Plácido Domingo vystoupí vůbec poprvé ve své kariéře v barokní opeře. Stane se tak v Händelově opeře Tamerlano, kde Domingo ztvární postavu Bajazeta. Premiéra se usku-teční na jaře 2008 ve Washingtonské národ-ní opeře, jejímž je Domingo generálním ředi-telem. Bajazet bude 127. operní rolí slavného tenoristy, který 21. 1. oslavil 66. narozeniny.

r#znéBoston Symphony Orchestra se po šesti letech opět vydá na evropské turné, a to v srp-nu a září 2007 se svým hudebním ředitelem, dirigentem Jamesem Levinem. Během dvou týdnů vystoupí v sedmi městech (Lucern, Hamburk, Essen, Düsseldorf, Berlín, Paříž a Londýn). Na repertoáru budou skladby Berlioze (Faustovo prokletí) s mezzosopra-nistkou Yvonne Naëf (Marguerite), tenoris-tou Marcello Giordanim (Faust), barytonistou José van Damem (Méphistophélès), basis-tou Patrickem Carfi zzim (Brander), spolu-účinkuje Tanglewood Festival Chorus. Na pro-gramu jsou dále skladby Brahmse (1. symfo-nie č. 1 c moll), Ivese (� ree Places in New England), Cartera (� ree Illusions), Bartóka (Koncert pro orchestr) a Ravela (Klavírní kon-cert G dur se sólistou Pierre-Laurentem Aim-ardem). Vystoupení v Lucernu a Hamburku zahrne rovněž Bartókovu operu Hrad knížete Modrovouse (sólisty budou mezzosopranist-ka Michelle DeYoung, basbarytonista Albert Dohmen a vypravěč Örs Kisfaludy). Předcho-zí evropské turné BSO se uskutečnilo v srpnu 2001 s Bernardem Haitinkem.

La Scala uvede Bernsteinova Candida. Den poté, co Scala zrušila představení Candida plánovaného

na červen a červenec 2007, se vedení opery rozhodlo, že dílo přece jen uvede. Jedná se o koproduk-

ci s � éâtre du Châtelet v Paříži, kde se uskutečnila premiéra 11. 12. 2006 v hudebním nastudová-

ní Johna Axehroda s Williamem Burdenem v titulní roli. Kanadský režisér Robert Carsen zvolil silně

aktualizované pojetí, s vizuálními i textovými odkazy na současné americké a světové politické dění.

Generální a umělecký ředitel La Scaly Stéphane Lissner, který shlédl představení Candida v Châtelet

26. 12., se rozhodl představení ve Scale zrušit s tím, že „režijní koncepce není v souladu s uměleckým

programem Scaly“. 29. 12. bylo toto rozhodnutí sděleno veřejně, změna přišla poté, co si v telefonic-

kém rozhovoru Lissner a Carsen vyjasnili svá stanoviska. Mluvčí Scaly naznačil, že Carsenova verze

se značně vzdaluje Bernsteinovu originálu (i když dílo samo bylo ještě za skladatelova života tolikrát

přepracováno). Představení v Paříži vzbudilo mezinárodní ohlas v tisku, protože uvádí v jedné scéně

George W. Bushe, Tonyho Blaira, Jacquese Chiraka, Vladimira Putina a Silvia Berlusconiho zpívající

a tančící v plavkách na pláži pokryté na� ou. Carsen prohlásil, že po pařížském uvedení ho nikdo nepo-

žádal o vypuštění této scény. „Nevěřím, že by milánské publikum mohlo být touto scénou uraženo. (...)

Candide je politická, sociální a intelektuální satira.“

Fo

to a

rch

iv

zprávy ze zahran i� í �

Řada originálních dokumentů Dmitrije Šostakoviče včetně partitur je v soukromém vlastnictví Natalie a Marka Matsovových v Tal-linu (Estonsko). Jejich otcem byl Roman Mat-sov, dirigent a blízký Šostakovičův přítel. Skla-datelův archiv je podle sdělení Natalie v zaprá-šených krabicích celou řadu let a nikdo ho dosud neprozkoumal ani nezkatalogizoval. Západ slavil vloni 100. výročí narození Šosta-koviče s fanfárami, ale v Rusku toto výročí prošlo údajně takřka bez povšimnutí. Jedinou poctou měl být moskevský koncert dirigova-ný Mstislavem Rostropovičem v září 2006. Mark Matsov prohlásil, že on i jeho sestra se už řadu let snaží najít odpovídající domov pro dokumenty, respektive přestěhovat je do nově vytvořeného Šostakovičova archivu, kde by mohly být přístupné badatelům. Šostakovičo-vo muzeum, které Mstislav Rostropovič založil v Petrohradě, uvažovalo o získání dokumentů, ale Matsov je přesvědčen, že jejich přestěhová-ní z Estonska do Ruska by bylo chybou. „Bylo by nesmyslné přemístit archiv z demokratic-kého a svobodného Estonska do státu jako je Rusko, kde by byl navždy uzavřen“.

Mozartův rok v Rakousku přilákal 1,1 milio-nů návštěvníků. Jenom ve Vídni se uskutečnilo téměř 3 000 akcí. Vídeňský starosta MichaelHäupl řekl, že díky oslavám se Mozartovo jméno stalo důvěrně známým i těm lidem, kteří o jeho hudbě dosud neměli ani ponětí. Spokojen byl i Martin Fürst, výrobce slav-ných „Mozart-Kugeln“. V roce 2006 jich jeho společnost prodala kolem 2 milionů a nárůst zisku oproti předchozím letům byl 60%. Orga-nizátor vídeňských oslav Peter Marboe pro-hlásil, že již uvažují o podobných oslavách 200. vý ročí smrti Josepha Haydna v roce 2009.

�eská hudbav zahrani�íČeský violoncellista František Brikcius vystoupil v rámci „Brikcius Cello Tour 2007“ (koncertního turné po Francii, Itálii, Rakousku a Velké Británii) na koncertě ve Vídni s projek-tem „Tartiniho L’ Arte dell’ Arco v interpretaci Františka Brikcia“ (19. 1. 2007, České cent-rum Vídeň).

Pavel Eret v Japonsku. V listopadu a v pro-sinci vystoupil český houslista na 13 koncer-tech v kraji Aiči a Gifu, kde posluchačům před-stavil skladby pro sólové housle, dále dvoje housle sólo (se svou sestrou Věrou Eretovou) a skladby pro housle a klavír s japonskými kla-víristkami Čikou Jošikavou a Keiko Onouči. Několik koncertů bylo již tradičně určeno pro mladé publikum, dostavili se ale na ně poslu-chači všech věkových kategorií. Na střední hudební škole v Nagoji vedl Pavel Eret spe-ciální veřejné houslové lekce.

Smetanovo trio bylo 20. 12. 2006 nomino-váno na prestižní světové ocenění BBC Music Magazine Awards 2007 za svou nahrávku pro Supraphon z děl A. Dvořáka (Dumky, op. 90 a Trio f moll, op. 65), která získala v září 2006 cenu anglického časopisu BBC Music Magazi-ne (Choice of the Month) a časopisu Diapason (Diapason d’ Or, což je nejvyšší francouz-ské ocenění). Z 1500 CD, která byla v roce 2006 celosvětovou produkcí vydána, nomi-novala odborná devítičlenná porota 18 CD v 6 kategoriích. Smetanovo trio bylo nomino-váno v kategorii „komorní hudba“. Slavnostní vyhlášení vítězů se koná 11. 4. 2007.

Filharmonie Bohuslava Martinů se začát-kem ledna 2007 vrátila z velmi úspěšného turné po Německu. Během jedenáctidenního zájezdu se představila v tamních největších a nejvýznamnějších sálech. První dvoudílná část zájezdu se nesla ve znamení italské ope-ry. Obě vystoupení dirigoval zkušený němec-ký dirigent Lukas Beikircher, sólisty byli ame-rická sopranistka Talia Refeld a sicilský teno-rista Antonio Interisano. Turné začalo koncer-tem v Norimberku v sále Meistersingerhalle, který byl téměř vyprodán a byl završen vel-kými ovacemi. Následoval vyprodaný koncert v sídle mnichovské fi lharmonie, sále Gasteig,s kapacitou 2200 míst. S dalším progra-mem, na němž se podílela i sopranistka Dia-na Tompsche a slovenský taneční soubor Uni z Bratislavy a který byl sestaven výhradně ze skladeb rodiny Straussů, vystoupil orchestr opět pod taktovkou Lukase Beikircha zno-

vu v Mnichově a dále v Rosenheimu, Berlí-ně (v sále Berlínské fi lharmonie), Hamburku, Hannoveru, Stuttgartu a Tübingenu.

Dirigent Radomil Eliška řídil v prosinci 2006 tři koncerty v Japonsku, a to dva v Sapporu s tamějším symfonickým orchestrem (Sme-tana: Z českých luhů a hájů, Dvořák: Zlatý kolovrat, Rimskij-Korsakov: Šeherezáda) a jeden v Ósace s Century Orchestra Ósaka (Dvořák: Polednice, Holoubek a Novosvět-ská symfonie). Orchestr v Sapporu, který je jediným symfonickým orchestrem na ostrově Hokaido, hraje své abonentní koncerty se 16 primy a má – stejně jako orchestr v Ósace – výbornou úroveň. Ostatně, řada orchest-rálních hráčů má za sebou studium v Evropě (především ve Vídni) a v USA (zejména v New Yorku). Ósacká Symphony Hall je pro 1850 posluchačů, sapporský sál s názvem Kitara je pro 2008 posluchačů; byl otevřen v roce 1998 a Japonci ho považují za nejkrásnější a nejakustičtější sál v Japonsku. Návštěvnost koncertů byla mimořádná stejně jako reakce na provedení skladeb. Dvořákův Holoubek zazněl v Ósace (ne-li možná v celém Japon-sku) vůbec poprvé. Radomil Eliška dostal pozvání na dalších šest koncertů v roce 2008 se čtyřmi významnými japonskými orchestry v Tokiu, Ósace a v Sapporu.

Zpracovala Jitka Slavíková

Tosca v Bergenu s českými umělci. V listopadu 2006 (6.–11. 11.) uvedla Den Nye Opera v Bergenu

(Norsko) novou inscenaci Pucciniho Tosky, na níž se podílelo několik českých či v Čechách působících

umělců. Režisérem a světleným designérem byl Martin Otava, scénu navrhl Ján Zavarský, kostýmy

Dana Svobodová. V titulní roli se představila sólistka Státní opery Praha Anda-Louise Bogza a v dal-

ších rolích stálí hosté Státní opery Praha: Igor Jan (Cavaradossi) a Richard Haan (Scarpia). Hudebního

nastudování se ujal americký dirigent Andrew Litton, umělecký ředitel Bergenské fi lharmonie (první

Američan ve 242leté historii orchestru). Spoluúčinkovala Bergenská fi lharmonie a Bergenský fi lhar-

monický sbor. Všechna čtyři představení, která se konala v Grieghallen, jejíž auditorium má 1500 míst,

byla zcela vyprodána a setkala se s mimořádným ohlasem diváků i odborné kritiky. Režisér Martin Ota-

va dostal na základě úspěšné inscenace smlouvu na režii Wagnerovy opery Bludný Holanďan v Berge-

nu v listopadu 2008, která bude představena poté i v polské Bydhošti.

Fo

to a

rch

iv

stud ie , komentá�e��

zlatá éra �eské opery ii.ii. aby se nezapomn�lolibuše márová� Lenka Šaldová

Libuše Márová se narodila na Štědrý den roku 1943. Do Národního divadla vstoupila po půlročním angažmá v Plzni ve svých dvaadvaceti letech a zpívala v něm čtyři-cet let. Kromě toho pravidelně hostovala na zahraničních scénách: v Berlíně, v Oslo, v Amsterdamu, v Maďarsku. Je stále plná energie – vrací se v menších rolích na plzeňské jeviště, pozorně sleduje současné operní divadlo, učí zpěv na pražské HAMU.

Národní divadlo – mekka zpěvákůKdyž mi v posledním ročníku na HAMU, pár dní před mými dvaadvacetinami, plzeňský ředitel Bohumír Liška nabí-dl, abych šla do angažmá, byl to pro mě ten nejšťastnější den. V Plzni jsem s maminkou bydlela, v divadle se mi moc líbilo – ale když mě vzápětí pozvali do Národního divadla,abych zazpívala Pavlínu a Olgu, a Hanuš � ein (v té době místošéf, šéfem byl Jiří Pauer) mi nabídl angažmá, neodmít-la jsem. Už jenom proto, že bych si nebyla vůbec pomyslela, že se tam někdy dostanu – dnes se na to hledí jinak, ale teh-dy bylo Národní divadlo skutečně mekkou zpěváků. Tehdy by vůbec nepřicházelo v úvahu, aby Daniel Hůlka jen tak vstoupil do slavnostního novoročního představení Libu-še. Já jako začátečník jsem samozřejmě taky nebyla vůbec dokonalá – ale když jsem při konkursu zazpívala Eboli, Pav-línu a Pannu Rózu, řekli si, že mám talent, že jsem muzi-kální, něco už zazpívám, tedy mě vezmou: protože jsem per-spektivní. A když mě někam povedou, snad to k něčemu bude. Dnes už se s nikým nepočítá perspektivně, nikdo niko-ho nevede, dlouhodobě nesleduje – a zpěváci jsou jaksi bez-prizorní: udělají někde konkurs na jednu roli a nevědí, co s nimi bude dál, jestli si jich ještě vůbec někdo všimne. Já měla nejdříve smlouvu na rok, další na tři roky, a když jsem obstála, dostala jsem smlouvu na neurčito – a ta jistota, že zpěváka za jeden nepovedený tón nevyhodí, klid pro učení se, to bylo, myslím, dobré. Když dnes dostane zpěvák smlouvu jen na roli, musí pořád myslet na to, aby si honem sehnal ně-co dalšího, kdyby tohle nevyšlo. Dnes všichni hlídají, aby jim neutekla žádná role, někdy ani nechtějí do angažmá s tím, že je patnáct tisíc neuživí a na hostování si vydělají víc. Jenže dojíždění je hrozné – poznala jsem to teď, když jsem hos-tovala v Plzni v Hrách o Marii: v osm ráno aby už člověk vyjel, není čas se rozezpívat, jde se rovnou zkoušet. Myslím, že proto dnešní zpěváci nakonec vydrží daleko méně, než jsme vydrželi my.

V dobré společnostiNa HAMU mě zpěv učil Přemysl Kočí, pak mi hodně dala profesorka Štěpánka Štěpánová – ale hlavně nás vedli diri-genti v divadle! Když nějaký tón nebyl hezký, dirigenti Jaro-slav Krombholc, Josef Kuchinka nebo Josef Chaloupka (byl v té době korepetitorem, ale už s dirigentskými ambicemi) zastavili zkoušku, upozorňovali na chyby, nenechali projít jediný falešný tón. Zdeněk Košler se zpěvákem opakoval jeden tón třikrát, čtyřikrát, dokud nebyl čistě. Korepetito-ři Jiří Pokorný a Ivan Pařík připravovali báječně u klavíru – a korepetovali s námi i sami dirigenti. Jan Hus Tichý měl navíc krásný tenor, takže i předzpívával. Výborně roli se zpě-vákem studoval také dirigent František Vajnar – jako by pří-mo rozuměl pěvecké technice. Možná to bylo instinktivní, ale dirigenti si prostě uměli říct, co chtějí slyšet. Dbali také

na to, aby zpěvák pořád „neřval“ forte, ale uměl zazpívat piano. Někdy to bylo až trochu legrační: my už skoro nezpí-vali a pro dirigenta Lišku to pořád ještě nebylo pianissimo. A nakonec stejně orchestr hřměl a my museli napínat hla-sivky. Ale to nevadí – člověk hlavně musí vědět, že tón zazpí-vat v pianu dokáže, i když to pak třeba neuplatní. Dirigenti tehdy nehlídali jenom hudbu, chápali přípravu komplexně, hudební cítění se snoubilo s hereckým. Role byla vždy kom-pletně připravená s dirigentem – už v tom, co jsme se naučili u klavíru, byl obsažen veškerý výraz, celá postava.V Národním divadle jsem byla jako Alenka v říši divů. Zpí-vala jsem v Rusalce žínku a měla možnost pozorovat Libuši Domanínskou, Jadwigu Wysoczanskou, Jaroslavu Vymaza-lovou, Miladu Šubrtovou… Úžasné zpěvačky, které vycháze-ly z dobrých pěveckých základů. Zpívala jsem ještě Cheru-bína ve Figarově svatbě s Marií Tauberovou jako Zuzankou a Zdeňkem Otavou jako Hrabětem! Moc hezky mě v Národ-ním divadle přijali – Ivana Mixová, kterou jsem velmi obdi-vovala, zašla i na moje představení a přišla mi říct, že se jí to líbilo. Mohla žárlit, ale myslím, že jsme se měly opravdu rády – a pro mě byla vzor, který jsem někdy asi taky trochu zkoušela napodobovat: její chůzi, líčení…Za těch třicet let v Národním divadle (1960–1990) podle mě nebyla žádná inscenace, o které by se mohlo říct, že jde o propadák. Nastudování byla vždy precizní – a přitom jsme zkoušeli daleko míň, než se zkouší dnes: od pondělí do pát-ku, maximálně čtyři hodiny denně. Eduard Haken, Beno Blachut, všechny ty veličiny měly každý den někde koncert, nebo třeba povinnosti v rozhlase – kdepak by zkoušeli v šest večer nebo v sobotu a v neděli! Ale neexistovalo, že by někdo na zkoušku nepřišel!Zajímavé je, že se tehdy nějak nerodily alty (dnes se obje-vuje jeden krásný alt za druhým!): byly to takové zakleté

Libuše Márová

Fo

to a

rch

iv

stud ie , komentá�e ��

soprány, které neměly pořádnou střední a hlubokou polo-hu. V Národním divadle byla jen Ivana Mixová, Jaroslava Dobrá už tolik nezpívala, a tak jsem měla to štěstí, že se mi role hrnuly – z toho, co se hrálo, nebyla jediná, která by mě minula. Do Carmen jsem vstoupila hned ve dvaadvace-ti letech. Vlastně náhodou: jednou večer jsem seděla doma, jedla oříšky – a najednou se ve dveřích objevil tehdejší šéf opery Ladislav Šíp. Že prý umím Carmen a jestli bych ji tedy nejela dozpívat za indisponovanou paní Prylovou. Tak jsem o pauze přijela do divadla, nalíčila se, dostala kožené kalhoty a bundu a šla na jeviště – je pravda, že jsem Kašlíkovu moder-ní inscenaci znala, chodila jsem na ni pořád, tak to šlo.Carmen jsem se, stejně jako Olgu nebo Pannu Rózu, nauči-la ve škole (s korepetitorem Patrikem Ouředníkem). Říkám dnes svým studentkám: učte se do šuplíku! Až bude potřeba, abyste někde zaskočili, za týden se roli nenaučíte! Já byla, pravda, ideální záskokový typ. Mám totiž to štěstí, že mám výbornou vizuální paměť – můžu roli klidně napsat do not a nedopustím tak při zpěvu žádnou chybu. Nedělá mi tím pádem nejmenší problém se rychle učit. V Plzni jsem dokon-ce jednou zaskočila v opeře Čert a Káča, i když jsem to nikdy předtím nezpívala – měla jsem Káču jenom oposlouchanou, večer jsem se na to podívala a na představení neudělala tech-nickou chybu. To je ale dar od přírody – stejně jako to, že jsem nikdy neměla trému.Velkou zásluhu na tom, že jsem v životě něco dokázala, měla moje maminka. Byla veliká muzikantka, sama pro sebe si komponovala a učila mě harmonii, abych udělala zkoušky na HAMU (neměla jsem konzervatoř, šla jsem na HAMU hned po jedenáctiletce). Chodila na každé mé představení – ale ne jako milující maminka, která se jde podívat na svou holčičku, ale jako nemilosrdný kritik. Ne že by přímo rozu-měla pěvecké technice, ale dobře slyšela. Byla jsem vždycky vzteklá, když mi vytýkala, co nebylo dobré – ale věřila jsem jí. Je hrozně důležité mít takový korektiv: někoho, komu naprosto věříte.

Německý drilDostala jsem nabídku jít do angažmá v Norsku, ale byla jsem právě čerstvě vdaná za Norberta Snítila, svého první-ho manžela, v Praze se mi líbilo, a tak se mi na dlouho pryč nechtělo – odzpívala jsem v Norsku tedy alespoň osmatři-cet představení Carmen, a to v norštině. Když člověk neměl žádné průšvihy a v cizině si ho vyžádali, nebyl tehdy zase tak velký problém vycestovat – ale je pravda, že si Pragokoncert vzal polovinu honoráře a po návratu nám zase hned vzali pas. Na základě vystoupení v Berlíně jsem často dostávala nabídky, které jsem proto musela, bohužel, odmítat. Volali: přijeďte pozítří. A nemohli vůbec pochopit, že to nejde, že my tady nemůžeme vzít pas a jet. Velkou školou pro mě bylo hostování v Komické opeře Ber-lín. Sám Walter Felsenstein si mne vyzkoušel: nechal mě naučit se v němčině kousek Carmen a prózu. Hned po prv-ních tónech mě zastavil se slovy: „Ale já na vašem příchodu vůbec nevidím, co za chvíli začnete zpívat!“ Tvrdil, že už při příchodu na jeviště v sobě musí zpěvák nést to, co bude zpí-vat. Ne aby přišla na jeviště Márová a teprve s prvními tóny začala představovat Carmen. Právě v Komické opeře jsem si metodicky ujasnila, jak se k roli herecky postavit, jak si ji rozvrhnout. Zpívala jsem tam Dulcineu v Donu Quijotovi – režíroval Götz Friedrich. Ten byl trochu bohémštější a vol-nomyšlenkářštější nežli Felsenstein, ale taky pěkný uzur-pátor. Pěvecké markýrování v Komické opeře nepřicháze-lo v úvahu – jde o komplexní pocit, a jakmile začne zpěvák pěvecky markýrovat, ztratí vnitřní napětí, tvrdili. Klavírní generálka trvala od deseti ráno do půlnoci. V jeden moment se Friedrich zabýval sborem, tak jsem si dovolila zamarký-rovat, on zkoušku zastavil a seřval mě. Pamatuji si, že jsem

tam jednou až brečela. To byl skutečný německý dril, který nepřipouští odpočinek – myslím, že kdybych tam měla zpívat celý život, byla bych nešťastná. Nechtělo by se mi být jako cvičená opice, ale základ to byl dobrý: je potřeba se přesně naučit roli, přesně vědět, co mám dělat – teprve potom si mohu dovolit osobnostně přispět. Ale žádné improvizování, žádná potulka po jevišti. V Berlíně jsem se naučila každopádně mnoho – v Čechách se mi pak zdálo všechno konání na jevišti snadné. Tady mi nechali spíš volnost, ale já věděla, že je potřeba si situace zafi xovat. V tomhle byl výborný Karel Jernek: zpívala jsem Varvaru v Kátě Kabanové, kterou převzal trošku od � eina, a přesně jsem věděla, že třeba v určitý moment vzhlížím ke Kátě vkleče. Teprve když je vše perfektně secvičené, má zpě-vák klid a může si dopřát volnost. Nemusí totiž pořád mys-let na to, co by měl v následujícím okamžiku udělat. To je stejné jako při zpívání: je třeba se při přípravě rozhodnout, kdy se člověk nadechne, a pak dýchá automaticky vždy ve stejném místě.

Dnešní světDnes jsou všichni zvyklí se nejdříve ptát: kolik dostanu? My měli jaksi obrácené myšlení – já se vždycky ptala: co budu zpívat? Když jsem nastupovala do Národního divadla, platy rozhodně nebyly nijak velké – ale my jsem zpívali především proto, že jsme zpívání hrozně milovali. Ne proto, že se tím dá vydělat. Co jsem se nazpívala také v rozhlase, na koncertech v Rudolfi nu, i písňových. Dnes už se to ani nepěstuje, možná se ani neví, že by měl někdo zájem písně zpívat – nanejvýš se na koncert pozve nějaká hvězda. Dříve měla opera také úplně jinou celospolečenskou pres-tiž nežli dnes: když jsem někde řekla, že jsem členka ope-ry Národního divadla, přistupovali ke mně s úctou. Dnes je čím dále menší okruh lidí, kteří jsou zatíženi na operu a na vážnou hudbu vůbec – alespoň u nás. Myslím, že to souvisí s tím, že klesá celková kulturní úroveň. To je vidět i na cho-vání lidí. Dříve člověk v určitém postavení vzhlížel k těm vyšším. Teď je to nějak obráceně: spodina se dere nahoru, vůbec nevzhlíží k dobrým metám a ještě se někdy vystavuje na odiv (třeba v televizních reality show). A i ti lepší sklou-závají dolů. Společnost celkově nějak zhrubla.Měla jsem již dříve nabídky učit na konzervatoři, ale připa-dalo mi to jako drzost, učit se na lidech, kteří přijdou na ško-lu s perspektivou, že se chtějí zpěvu profesionálně věnovat – kdybych jim jejich životní sen zkazila, to by mě museli rov-nou zastřelit! A tak jsem začínala učit ve školičce paní Mar-kové, kam chodí převážně děti, které prostě zpívají z rados-ti. Tyhle děti jsou jiné: taky zlobí, ale nejsou to hajzlíci, kte-ré člověk normálně vidí v tramvaji – jsou důkazem toho, že pravé umění zjemňuje. •

stud ie , komentá�e��

duchovní píse2v �eských zemíchii. duchovní písn� �eského st�edov�ku� Martin Horyna

Řekne-li se duchovní píseň, zpravidla nás asi napadne zpěv v kostele. Dnes ho u nás tvoří především strofi cké písně s čes-kými texty, které shromážděná obec zpívá jednohlasně, uni-sono, většinou za doprovodu varhan. Nahlédneme-li do zpěv-níků, ze kterých se zpívá, tedy do kancionálů, některé pís-ně jsou skutečně starého data a pocházejí až ze středověku, kterému je věnován právě tento díl seriálu článků o osudech duchovní písně v českých zemích.Znamená to, že i tehdy fungovaly duchovní písně stejným způsobem? Je třeba předem říci, že nikoli. Pro jistotu si ale „středověk“ pro účel tohoto článku pracovně vymezme dobou od přijetí křesťanství do počátku 15. století, tj. do doby těsně před vypuknutím husitství. To totiž znamenalo počá-tek vlny evropských reformací a výraznou změnu v přístupu k bohoslužebnému jazyku a k připuštění společného zpěvu písní do bohoslužby. Zpěv duchovních písní při bohosluž-bě se stal pro reformované církve něčím typickým. Z toho důvodu bude husitství patřit v našem seriálu zvláštní díl. Až do husitské éry však byla bohoslužba v celé západní katolic-ké církvi zásadně v latině, liturgickou hudbou, tj. hudbou, která měla bezprostřední bohoslužebnou funkci, mohl být jedině gregoriánský chorál, jehož homogenita ovšem byla postupem času narušována vsouváním tzv. tropů a stále větší oblibou polyfonie. Nejen latinský jazyk a relativní složitost chorálu a dobové polyfonie vyžadující si v podstatě profesio-nální úroveň interpretů vyhrazovaly zpěv takových útvarů vzdělaným duchovním a žákům škol, kteří se také vesměs připravovali na kněžskou dráhu. Bylo tady totiž i stavovské omezení – laici byli de facto vyloučeni z aktivní účasti na bohoslužbě. Uvědomme si také, že kromě duchovních byla ve středověku většina obyvatel včetně šlechticů negramot-ných a že latina pro ně byla – zejména v germánských a slo-vanských zemích – jazykem nesrozumitelným. K těmto vrst-vám v kostele promlouvaly obrazové „bible chudých“ a kázá-ní v mateřském jazyce. Přece se však našel prostor pro jejich aktivní podíl na boho-služebném dění. Jak se ukázalo i v historické perspektivě, ideálním prostředkem účasti se stal společný zpěv duchov-ní písně v mateřském jazyce. U nás se tomuto útvaru říká „lidová duchovní píseň“, ale nejde o žádný „folklor“, nýbrž o píseň skládanou vzdělaným duchovenstvem s ohledem na možnosti kolektivního zpěvu. Liturgickou funkci takový zpěv nemohl mít, ale mohl se uplatnit na různých místech na okraji bohoslužby, zejména před a po kázání nebo při procesích. Geneticky jsou tyto písně tropy dobově oblíbené litanie ke všem svatým. Protože na jednotlivé invokace svět-ců se sborově odpovídalo Kyrie eleison (řecky Pane smiluj se), každá strofa těchto písní také končí těmito slovy nebo jejich zkomoleninami „Kirleis“, „Krleš“ a žánru se říká „kyriami-na“, v německém prostředí též „Leise“. U nás je nejstarší, a to dodnes živou památkou tohoto žán-ru píseň Hospodine, pomiluj ny. Vlastně to ani není píseň, má jedinou strofu a nápěv v rozmezí kvarty spíš připomíná recitaci žalmu v hodinkách, tzv. psalmodii. Dnes je jisté, že text skladby je staroslověnského původu a vznikl nejpozději v 11. století, patří tedy mezi vůbec nejstarší dochované útva-ry svého druhu. Píseň plnila funkci státní hymny, zněla při bitvách, v době Karla IV. se stala součástí korunovačního obřadu a její autorství se začalo připisovat svatému Vojtě-

chovi. Díky této ofi ciálnosti byla píseň na konci 14. století podrobena teoretickému výkladu a autor traktátu o písni Jan z Holešova zapsal a tím uchránil před zapomenutím i její nápěv. Dobový zvyk zapisovat u všeobecně známých skladeb jen texty způsobil mnoho starostí při hledání původních nápě-vů hudebním badatelům naší doby. To se týká například písně Svatý Václave, která je dnes považována za nejstarší dochovanou památku českého básnictví. Vznikla nejpozději ve 13. století a není jisté, zda původní text měl jednu nebo tři strofy. Nejstarší známé zápisy melodie jsou až z konce 15. století a jsou již většinou porušené, píseň byla zřejmě druhotně aktualizována z vyhasínající paměti. V té době se dočkala také překrásného vícehlasého zpracování ve skladbě Náš milý svatý Václave. V pramenech 16. století se vyskytuje poměrně zřídka, naopak v barokních kancionálech 17. a 18. století se s ní setkáme běžně. Souvisí to se snahou katolic-kých vlasteneckých duchovních ve složité pobělohorské době navázat na domácí předreformační tradici symbolizovanou nejlépe dobou Karla IV. V barokních kancionálech jsou ješ-tě patrné obrysy původního nápěvu, melodie „svatováclav-ského chorálu“, která se zpívá v kostele v současnosti, je až z 19. století. V době nacistické okupace došlo k nové aktua-lizaci svatováclavské tradice, kterou si paradoxně jak oku-panti, tak obyvatelé protektorátu vykládali po svém. Citáty nápěvu písně se tehdy dostaly do celé řady skladeb (Vítěz-slav Novák, Pavel Haas, Pavel Bořkovec aj.), v menší míře se podobně motivované citáty objevily v letech 1968/69 (např. Petr Eben). Éra reformních kazatelů ve 14. století přivedla kolem roku 1360 do Čech rakouského kazatele Konráda Waldhausera. Kázal německy (pro české posluchače se kázání tlumočilo do češtiny) a po kázání všichni společně zpívali jedinou píseň, a to každý ve svém jazyce. Byla to slavná německá velikonoč-ní píseň ze 12. století Christ ist erstanden. Její nápěv je odvo-zen z velikonoční sekvence Victimae paschali laudes. Český text je Buoh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí, latiníci mohli zpívat Christus surrexit, mala nostra texit. Buoh všemohúcí se v desetiletích před husitskými válkami stala zdaleka nej-oblíbenější českou písní. Do jisté míry jí od samého závěru 14. století konkurovala píseň Jezu Kriste, ščedrý kněže. Její nejstarší verze má dost složitý nápěv upravený z německé písně Nun bitten wir den heiligen Geist. Velké obliby dosáh-la v době Husova působení v Betlémské kapli v jednoduš-ší úpravě, která bývá někdy připisována samotnému Huso-vi. Tyto čtyři písně se staly naprosto běžnou součástí boho-služebného života mezi česky mluvícím obyvatelstvem čes-kého království. Opakované výnosy pražské synody v době kolem roku 1400 zakazují zpívat v kostele jiné české písně než tyto, a nepřímo tak dokazují, že byla snaha uvádět i jiné. Jejich éra přijde o něco později s výbuchem husitství. Společenský význam zmíněných čtyř písní je v nápadném kontrastu s jejich prostotou a nepatrným počtem. Prameny však skrývají ještě jednu, a to rozsáhlou a dosud jen zčásti prozkoumanou vrstvu zpívané duchovní poezie. Její texty lze souhrnně označit jako umělou duchovní lyriku (jazykem je zpravidla latina, asi ve dvou tuctech případů i čeština a výji-mečně němčina), v hudební rovině jde většinou o strofi cké písně – cantiones, někdy o lejchy, složitější útvary podobné sekvencím. Přestože strofi cké rýmované a rytmické útvary pronikaly do liturgie jako tropy již dříve, rozmach pěstová-ní těchto žánrů souvisí především s kulturním vzestupem Českého království ve 14. století, s univerzitou, s početnými komunitami vzdělaných duchovních, jejichž existenci umož-nila štědrá ruka Karla IV. vůči církvi, a s rozvojem forem privátní zbožnosti. Původní funkce mnohých z těchto skla-deb asi byla společenská, jakási duchovní zábava slučující náboženský obsah se světskou formou. Při četbě milostných textů řady mariánských skladeb inspirovaných metaforikou

stud ie , komentá�e ��

Šalomounovy Písně písní napadne člověka paralela z výtvar-ného umění, stejné napětí je patrné i u madon „krásného slohu“ přelomu 14. a 15. století. S oblastí vícehlasé tvorby spojuje repertoár většiny cantiones moderní menzurální ryt-mika. Teprve druhotně byly tyto písně jako tropy vkládány do liturgického chorálu. Tehdy ovšem začalo vznikat nápěv-né bohatství, které prokázalo obdivuhodnou dlouhověkost a žije víc než půl tisíciletí v dosud nikdy nepřerušené tra-dici. Reformace pozdějších staletí si mnohé z těchto nápě-vů osvojila a jejím prostřednictvím se jich celá řada dodnes zpívá s nejrůznějšími texty v českém a německém kostelním písňovém repertoáru. Na závěr alespoň jeden malý příklad takového stále živé-ho svědka z doby kolem roku 1400: Píseň Ave Hierarchia se poprvé s nápěvem objevuje v rukopisu cisterciáckého kláš-tera ve Vyšším Brodě č. 42 z roku 1410, který je nejstar-ším dochovaným pramenem melodií pro celou řadu podob-ných skladeb. Jednotlivé sloky textu postupně rozvádějí slo-va mariánské modlitby Ave Maria. Už tehdy byla píseň vklá-dána do liturgických zpěvů v adventní době, v 16. století se stala s původním latinským i s různými českými texty běžnou součástí rorátů, ale setkáváme se s ní i v německém a pol-ském jazykovém okruhu. V současnosti je možno ji slýchat při adventní bohoslužbě především s textem Vesele zpívej-me. •

Hospodine pomiluj ny v traktátu Jana z Holešova, z konce 14. století (NK ČR, sign. III

D 17, fol. 15r)

První sloka písně Svatý Václave (Chrudimský graduál, 1530)

Cantio Ave Hierarchia (Chrudimský graduál, 1530), píseň je doložena už na konci

14. století, později se stala součástí rorátů, s českým textem Vesele zpívejme se

zpívá v kostele dodnes.

Re

pro

arc

hiv

Re

pro

arc

hiv

Re

pro

arc

hiv

stud ie , komentá�e��

prameny živé hudbyii. liturgická hudba st�edov�ku� David Eben

Bohatá tradice církevního zpěvu, předávaná zprvu výhradně ústním podáním, by byla nenávratně ztracena, kdyby neby-lo pověstných „pilných mnichů“, kteří melodie zaznamena-li na listy pergamenu. Ještě Isidor ze Sevilly píše začátkem 7. století, že hudba, když dozní, umírá, protože není způso-bu, jak ji zachytit. Tento „handicap“ byl naštěstí úspěšně překonán a my se tudíž můžeme pustit do studia pramenů, abychom si skrze ně proklestili cestu do světa staré, leč stá-le živé hudby.Práce s rukopisy má svůj specifi cký půvab. Člověka se snad-no zmocní jistý druh posvátné bázně, když otevírá antifonář, z něhož zpívali lidé před šesti, osmi, deseti staletími. Snad je to tím, že středověká liturgická kniha je více než jen „notový materiál“. Rukopis není dílem tiskárenských strojů, ale živé ruky člověka, který na pergamen promítl i kus své vlastní osobnosti. A tak je vlastně rukopis také prostředkem komu-nikace s generacemi dávno minulými: v první řadě s písa-řem, z jehož psacího pultu kniha vyšla, ale i se všemi, kteří rukopis potom používali a zanechali v rozích stránek „otis-ky“ svých prstů. Ostatně, pokud dnes chceme tyto prameny znovu oživit, cožpak se nemusíme vžít do role jejich prvot-ních uživatelů?

Zpěváci a předzpěváciZkusme si více přiblížit ty, kdo s liturgickými knihami – zejména notovanými – nejvíce pracovali. Jsou to v první řadě klerici a mniši, příslušníci duchovního stavu. Dejme tedy slo-vo jejich současníkům, kteří hudební činnost kleriků popisu-jí či komentují. Dobové texty kladou často důraz na to, aby duchovnímu zpěvu odpovídalo i vnitřní rozpoložení zpěvá-ka. Svatý Benedikt píše ve své řeholi: „… stůjme při zpěvu žalmů tak, aby naše mysl byla ve shodě s naším hlasem“.To však neznamená, že by církevní otcové nebrali v úva-hu potřebnou hudební kvalitu provedení – vždyť adresátem zpěvů byl přímo nejvyšší Stvořitel, který je sám nejpřísněj-ším hudebním kritikem. Za citaci stojí pasáž z Augustino-va výkladu k 32. žalmu: „Každý se ptá, jak má zpívat Pánu. Zpívejte mu, ale ne špatně! On nechce, abychom uráželi jeho sluch. Zpívejte dobře, bratři! Když zpíváš před (hudby) zna-lým posluchačem a řeknou ti: ,zpívej tak, aby ses mu zalíbil´, bál by ses zpívat bez patřičného hudebního školení. …Kdo by tedy nechtěl Bohu předkládat dobrý zpěv, Jemu, který je soud-cem nad zpěvákem, vše zkoumá a pozorně naslouchá“. Péči o kvalitu liturgického zpěvu v komunitách řeholníků a kanovníků měl obvykle na starosti předzpěvák – praecen-tor nebo cantor. Jeho rozličné úkoly a působení mezi spolu-bratry jsou v pramenech bohatě dokumentovány. Každé con-suetudines neboli soupisy zvyklostí daného kláštera obsahují i kapitolku věnovanou profesi kantora. Ocitujme za všech-ny pasáž z textu popisujícího zvyky francouzského kláštera Fleu ry kolem roku 1000:„Za předzpěváka bývá ustanoven bratr vychovávaný od dět-ství v klášteře, který zná dobře zpěv a harmonii (cantus et har-moniam), a jenž má hlas, který ho předurčuje k této službě. Řídí mužným hlasem chválu Páně, musí být schopen zainto-novat hymny hlasem zvučným jako trubka. Má se postarat o to, aby zpěv okouzlil a sladce hladil uši přítomných. O vel-kých svátcích řídí osobně chór a sestavuje soupisku (zpěvá-ků) krásným písmem. Nedopustí, aby kdokoli intonoval zpěv u pultíku či na stupních, aniž by ho předtím vyslechl, aby se zabránilo falešným notám“.

Jak vidno, do kompetence kantora patřilo i řízení chóro-vého zpěvu. V čem přesně spočívala technika tohoto „vede-ní“, se však z dobových pramenů dá jen těžko vysledovat. Spíše se setkáme s výtkami, jaké např. uvádí až velmi poz-dě – v 16. století – český praktik Václav Philomates ve své hudební učebnici: „Jsou takoví, kteří mají ve zvyku řídit ódy hloupými posunky, domnívajíce se, že znají vynikající způso-by a vybrané kantorské povolání, někteří vedou menzuru obě-ma rukama doširoka rozpřaženýma, jako když v hádce dvou nemůže jeden popadnout do drápů vlasy druhého a oběma rozpřaženýma rukama hrozí smrtícím zápasem“.Důležitým zdrojem poznání dobové provozovací praxe jsou přirozeně i obrazové prameny. Vyobrazení zpívajících kleri-ků se v iluminovaných rukopisech objevují také až v pozd-ním středověku. Zpravidla vidíme menší skupinku mužů v hábitech stěsnanou okolo pultíku, na němž spočívá ote-vřená liturgická kniha. Nejblíže u pulpitu stojí klerik, kte-rý podle všeho řídí zpěv – má zvednutou pravou ruku nebo ukazuje prstem na příslušné místo v knize. Často jeden ze skupiny zpěváků nesleduje zápis, ale jeho pozornost směřuje jinam – jakoby náhle otočil hlavu směrem k tomu, kdo ruko-pis s iluminací otevřel. Možná je to právě ten „rozptýlený klerik“, o němž se zmiňuje anglický hudební traktát Qua-tuor principalia ze 14. století: „Někteří, když zpívají, točí se kolem dokola a rozhlížejí se, zda je někdo pozoruje, lačníce jen po chvále smrtelníků“.

Od zápisu k interpretaciNyní tedy otevřme prameny, které nám provozovatelé litur-gického zpěvu zanechali. Jak jsme si již řekli na začátku, po řadu staletí se liturgický zpěv předával výhradně prostřed-nictvím ústní tradice. Přesto se zhruba od poloviny 9. století začíná objevovat hudební notace. Jaké důvody k tomu mohly vést? Není jistě náhodou, že se notace zrodila v době karo-línské renesance. Právě tato epocha je známa jako období exploze písemnosti – zejména v administrativě a právu, ale i v kultuře. Snad je to právě touha mít v ruce psaný doku-ment, který mohl podnítit zavedení této novinky. Notovaný rukopis byl jistě i užitečnou učební pomůckou při vyučování ve školách a je velmi pravděpodobné, že první rukopisy byly právě takto používány. V žádném případě však příchod hudební notace neznamená konec ústní tradice. Nejstarší hudební zápisy mají podobu tzv. neumové notace. Neumové znaky umístěné volně do pro-storu nad slabikami textu nezaznamenávají přesné tónové výšky, ale jen přibližný průběh melodie – zda melodie klesá či stoupá, nikoliv přesné intervalové vzdálenosti. Toto pro mnichy 10. století nebyl žádný problém, neboť uměli melo-die nazpaměť a notace pro ně byla jen oporou paměti. Jde tedy spíše o souhru ústní a písemné tradice, než o nahrazení ústní tradice tradicí písemnou. Jak se ovšem s tímto problémem může vyrovnat současný interpret, který se o součinnost s ústní tradici již nemůže opřít? Tuto otázku si kladli i mniši francouzského kláštera Solesmes, když koncem 19. století vyrazili na cestu za „auten-tickou liturgií sv. Řehoře.“ Vedlo je přesvědčení, že chorál-ní zpěvy, zaznamenané v edicích 19. století, mají s původní podobou gregoriánských melodií jen málo společného. Jedi-ným možným řešením byl tedy návrat k pramenům. Po dlouhou dobu byla neumová notace bez linek nerozlušti-telným rébusem. Prvním průlomem byl senzační nález ruko-

stud ie , komentá�e ��

pisu Montpellier H 159, který je notován dvakrát: pod neu-mami vyjadřujícími jen relativní průběh melodií jsou napsá-ny pomocí písmen a až p přímo jména tónů. Cesta ke zno-vunalezení původních melodií se zdála být otevřena. Soles-meští mniši pak dále rozšiřovali pramennou základnu pro srovnávání chorálních melodií. Jejich mravenčí práce poz-ději umožnila vznik prvních novodobých edic gregoriánské-ho chorálu. Jde přirozeně o edice praktické, nikoli kritic-ké, ale přesto je jejich význam pro novodobou choralistiku mimořádný. Solesmeské Graduale Romanum – neumované či nikoli – jistě nechybí v knihovně žádného člověka, který se vážně gregoriánským chorálem zabývá.Velmi důležitým bodem diskusí byla stále otázka gregorián-ského rytmu. Zásadní posun v bádání přineslo opět stu dium nejstarších neumových notací. Jak již bylo řečeno, neumová notace sice nezaznamenává přesné tónové výšky, zato však obsahuje množství cenných informací z hlediska agogiky a rytmických nuancí. V nesmírně důmyslném a logickém systému jsou pečlivě rozlišeny důležité strukturální tóny a naopak lehké, spíše ornamentální noty. Právě kvůli vyjá-dření důležitých a méně důležitých not lze jeden a tentýž melodický obrat zapsat mnoha různými způsoby. Z rozsáhlé komparace rukopisů vyplývá, že v gregoriánském chorálu neexistuje žádná pravidelná rytmická jednotka, přednes předpokládá volný rytmus vycházející z přirozené deklamace latinského textu. Pro interpretaci konkrétních zpěvů, zejména těch složitějších, lze nalézt potřebné infor-mace právě v neumové notaci. Nutno poznamenat, že neu-my mohou poskytnout základní fakta o rozlišení důležitých či méně důležitých not. Otázka „nadózování“ jinak fl exibil-ních rytmických hodnot ovšem zůstává zcela v kompetenci interpreta.

DoslovCesta od pramene k živé hudbě je vždy dobrodružstvím, které nemá jednoznačné rozuzlení. Jak trefně poznamena-la Margaret Bent: hudba je více než jen zvuk. Tak jako kaž-dý jazyk má svou specifi ckou gramatiku a syntax, i v každém repertoáru staré hudby nalezneme jisté vnitřní zákonitosti vyplývající z vlastní hudební logiky. U „mrtvých jazyků“ lze gramatiku rekonstruovat, a tak porozumět psané literatuře nebo určit výslovnost slov i tehdy, když nemáme přímou zku-šenost s mluveným jazykem. Podobné je to i s gramatikou melodických formulí v gregoriánském chorálu nebo s pra-vidly středověkého kontrapunktu. Vstřebání určité hudeb-ní syntaxe může otevřít obzor za hranicemi notového zápi-su. V případě gregoriánského chorálu nás studium prame-nů paradoxně vede do světa, odkud tento zpěv vyšel a jenž nemá nic společného s písmem: otevírá čistě „akustický“ svět ústní tradice. •

Žaltář z počátku 14. století (London, British Library, Ms. Arundel 83)

Montpellier, cod. H 159, 11. stol. (Bibliothèque de l’École de médecine)

Re

pro

arc

hiv

Re

pro

arc

hiv

stud ie , komentá�e��

novinky soudobé hudbyii. sylvie bodorová: koncertpro klavír a orchestr„come d’ accordo“� Josef Herman

Partituru klavírního koncertu začala skladatelka evoka-cí romantické klavírní sazby. Z akordických skoků krátké-ho úvodu se však rychle vyklube prostý motorický motivek malého intervalového rozsahu, který principem opakování žene větu vpřed. Ostatně v třídílném koncertu není čas coko-li rozvádět, ve stručných větách o zhruba šesti, pěti a osmi minutách není prostor pro složitou vnější tektoniku skladby, naopak sevřený prostor nutí k realizaci zcela konkrétních cílů, k jasným otázkám a odpovědím v rovině zvukové, for-mální i myšlenkové. První věta tedy vychází z romantického a postromantického či nejspíš dokonce modernistického kla-vírního koncertu. Charakterem a základním rozvrhem, až na drobnosti ovšem nikoli konkrétní hudbou, ji lze nejspíš přirovnat k prvnímu klavírnímu koncertu Des dur Sergeje Proko eva. Stále opakovaný až brutálně jednoduchý moti-vek nesou nejčastěji žestě, je ovšem bohatě vyzdobený a opře-dený klavírními akordy a běhy, čím dál víc podporovaný též dalšími nástroji. Pozvolným stoupáním motivku a postup-ným narůstáním zvukového objemu hudby, tedy technikou v principu pradávnou, učinila Bodorová z věty jednu dlouhou evoluci, energickou, vzletnou, udržující posluchače v napětí až do fortissima celého orchestru, jímž věta vrcholí. Druhá věta po mohutném závěru věty první začíná ostrým střihem jako dětské klavírní cvičení. Vlastně preludium, z něhož se zase rychle vyklube téma, které má možná nejblíž k populární písničce, jemné, trochu sentimentální, při níž sní dospívající romantické dívky a které zvláště dobře vyzní pobrukovány při kytaře. Melodii přebírají zklidněné smyč-ce, které, když popustíme uzdu fantazii, jak po nás autor-ka v této chvíli dozajista chce, navozují s brnkáním klaví-ru atmosféru příjemného večera v klidu vytopeného domo-va, nejspíš v kruhu rodiny, mezi svými. Můžeme v duchu zahlédnout obrázek mladičké dívenky u starodávného klaví-ru. V preludujícím klavírním partu lze zaslechnout, s odpuš-těním, i Maláskův romantický klavír. Cynicky nahlíženo je to hudba na samé hranici kýče, resp. byla by bez hudebního i myšlenkového kontextu ostře kontrastujících krajních vět. V jejich sousedství je hudba střední věty působivým návra-tem k prostotě, za kterou se současní kumštýři, zvláště skla-datelé, tak často a zbytečně stydí. Nic víc, nic méně. Pětimi-nutové lyrické zastavení, kolorovaný zvukový obrázek, má z celé skladby nejblíž k romantické či spíše pseudoroman-tické klavírní faktuře, včetně doprovodných fi gur sólového nástroje. Končí osamocenými tóny piana, vlastně návratem k úvodnímu dětskému cvičení, doslovené závěrečným měk-kým dozvukem smyčců.Třetí věta přináší další ostrý střih, tentokrát nejen v dyna-mice, ale oproti první větě ještě víc vyhrocený také stylově – mimo jiné tvrdší harmonií a prolínáním samostatných melo-dických pásem jakési polyfonické fanfáry žesťů. Přidávají se tympány a klavír – tady výrazně traktovaný jako bicí nástroj. Evokuje se tím svět někdejší avantgardy, v němž polydyna-mickému a polyrytmickému předivu strohého motorického zvuku i nadále vládnou dechové nástroje a údery klavíru. A opět se z úvodní pasáže, analogicky k první větě, vyno-ří jednoduché několikatónové fi gury, které jsou však ještě o něco brutálnější a z nichž se opět sestavují kratší plochy a ty zase znovu pozvolna, ale jistě stoupají vzhůru a zvukově mohutní. Přechodně je přebírá sólový klavír, který energic-

kými jednotónovými údery posiluje jejich agresivitu, a poté znovu stoupají a mohutní v celém orchestru, zvuk zahušťu-jí rychlé běhy klavíru a hudební vlna se jako železná lavina nezadržitelně valí k defi nitivnímu konci nejen této druhé evoluce, mohutnější nežli byla ta v první větě, ale zároveň k závěru celé skladby. Ten je zvukově majestátní, skladatelka ho však nijak neprotahuje, ale posledním akordem jen končí logickou hudební frázi – žádná coda či podobná okázalost. Jestliže v předchozím čísle našeho cyklu probírané klavírní koncerty Adama Skoumala byly zřejmě určené především pro autora samotného coby pianistu, Bodorová jaksi obec-ně rozšířila repertoár klavírních koncertů, tedy formy dnes poměrně opomíjené. Ovšem v jejím případě spíše překva-puje, že si dala s klavírním koncertem tak na čas, píše totiž koncertantní skladby pro různé nástroje pravidelně a zce-la systematicky – pro kytaru, varhany, housle, harfu. Tvo-ří podstatnou část soupisu jejích kompozic. Jedno společné ovšem klavírní koncerty Skoumala a Bodorové mají, a sice právě oživení víceméně přerušené tradice, a z tohoto hledis-ka se návrat k zřejmě nejvyspělejšímu postromantickému modelu klavírního koncertu jeví zcela logický. Mimocho-dem, stejně jako u Skoumala tu můžeme odhadnout iniciač-ní vliv zahraničního, zejména amerického hudebního trhu, na němž Bodorová dobře uspěla.Koncert Sylvie Bodorové je ovšem určen opravdu vyspělým pianistům a do světa mu na premiéře (2006) za doprovodu Pražské komorní fi lharmonie řízené Zbyňkem Müllerem velmi pomohl Martin Kasík. Však mu dílo autorka dedikova-la. Virtuózní part vychází z lisztovské a na ni navazující hráč-ské techniky, už tím je velmi obtížný, kromobyčejně zejmé-na ve třetí větě. Nabízí interpretovi efektní možnosti, ovšem v symfonicky pojatých větách, není trampolínou k exhibici jen hbitých prstů. Chybí tu obvyklá sólová kadence, mohou ji však vzdáleně připomínat kratší pasáže ve třetí větě. Bodorová je autorkou dobře obeznámenou s různými skla-debnými principy, technicky sebejistou, která má jasnou představu o výsledném zvuku celku i detailů. Klavír je pro ni spíše akordickým až bicím nástrojem nežli melodickým, už tím je výsledný zvuk ukotven víc v současnosti, či mož-ná v modernismu 20. století, nežli v romantismu. V kraj-ních větách pracuje s polyrytmickými a polymelodickými pasážemi, s heterofonickými vzájemně nezávislými, ovšem doplňujícími se vrstvami skladby. Skladatelka svoji zálibu v této technice odvozuje od svého „středoevropského“, sko-ro se chce napsat rakousko-uherského původu (otec Maďar, matka Češka, mládí prožila na Slovensku), od poznání bal-kánského i slovenského folkloru. Jakkoli to zní učeně, je-jí skladby, a pro tento klavírní koncert to platí vrchovatě, jsou především spontánně muzikální, přes racionální kostru působí přímočarou emocionalitou a ono racionální tvoří na první pohled spíše skrytá patra struktury kompozice, které lze objevovat při opakovaném poslechu. Stejně jasnou představu má autorka také o logické výstavbě celku v dramatických protikladech. Je v zásadě hudebním dramatikem, její velmi úspěšné oratorium Juda Makabejský je jen vyvrcholením řady dramaticky vystavěných skladeb, do kterých dobře zapadá i klavírní koncert. Tím zvědavější jsem na její první operu, k jejíž kompozici skladatelka po mém soudu musela zcela logicky dospět.Sylvie Bodorová zkrátka vychází z „učených“ premis, nicmé-ně píše hudbu na první poslech přirozenou a tudíž pochopitel-nou, což je podle mne první předpoklad posluchačské vstříc-nosti. Totéž nahlédnuto z druhé strany: páteř oné spontánní zvukové roviny skladby tvoří racionální stavba celku, chceme-li tektonika, a pak hravé varírování melodických a polyrytmic-kých fi gur, které tvoří vnitřní zvukový „obsah“ skladby. Když se oba principy sejdou coby dva nositelé jednoho dramatické-ho výrazu, coby vypravěči abstraktního „příběhu“ skladby, nadnímž můžeme domýšlet naše lidské příběhy, je to zážitek.

stud ie , komentá�e ��

Sylvie Bodorová: O kompoziciČlověk se asi skladatelem narodí. Těžko bych zdůvodnila, proč jsem v sedmi letech napsala svoji první skladbu. Bylo to tak těžké a tak krásné… Stejné pocity zažívám dodnes. Narodila jsem se v rodině chi-rurga. Mrzelo mne, že já, na rozdíl od svého tatínka, nemo-hu nikomu zachránit život.Dnes vím, že tak jednoduché to zase není. Hlavně dnes. Sedíme každý před svým počítačem, naše vztahy se jako by zplošťují, atomizují a v nás všech přitom zůstává pořád stej-ná potřeba lásky, kontaktu, sounáležitosti.I hudba může léčit, dnes už to vím. Pomáhá víc, než jsme si ochotni přiznat.Svět se řítí do nových mód, do nových slev, do nových tren-dů, ale ač si to připouštíme nebo ne, potřebujeme dostávat a dávat, vznášet se a přemýšlet, pohladit milovanou ruku.

Neumím si svět bez hudby představit. V té, o níž mluvím a která má smysl, nelze lhát a předstírat.Je to těžká profese. Připadám si jako provazolezec. Sama, vysoko, nádherně vysoko. Ale stačí jeden nepatrný pohyb…Přesto všechno jsem osudu hluboce vděčna, že svoji práci mohu dělat.Jsem šťastná, že jsou muzikanti, kteří to, co napíši, rádi hrají. Ale největší radost mám, když cítím, že moje muzika dokáže vyjádřit a říci to, co se slovy říká tak těžko a někdy to ani nejde. Jsem šťastná, když po koncertu přijde poslu-chač a já vím, že to, co jsem se snažila sdělit, on bezezbyt-ku pochopil. To jsou ty chvíle, kdy mám chuť obejmout celý svět a zapomenout na všechna ta drobná „příkoří“, kterými si musí projít každý.Když jsem byla úplně malá holčička, moje babička, zdatná klavíristka, mi hrávala na klavír. Moc jsem si tehdy přála, umět to taky tak. Měla tak hebké ruce, když mne hladila. Slíbila jsem jí, že napíšu klavírní koncert. Už tu, bohužel, dávno není.Čekala jsem celá léta. Čekala jsem i na klavíristu takového formátu jako je Martin Kasík, jehož hra splňovala všech-ny atributy, které můj kompoziční styl a záměr vyžadovaly. Věděla jsem, že klavírní koncert napsat musím. Nakonec jsem Koncert pro klavír a orchestr dokončila v roce 2005 na objednávku Pražské komorní fi lharmonie a jejího tehdejšího ředitele Dr. Ilji Šmída. Nazvala jsem ho „Come d´accordo“ („podle dohody“, „podle slibu“, ale také „jako akord“).Napsala jsem předtím velké množství koncertů pro nejrůz-nější nástroje a jejich kombinace. Mám jednotlivé nástroje ráda a snažím se je traktovat jako zcela svébytné světy s neza-měnitelnými výrazově technickými možnostmi. Klavírní saz-ba je velký oříšek. Klavír je velkolepý, smělý nástroj. Exis-tuje ale tolik nádherné klavírní literatury. Nechtěla jsem se vydat zbabělou cestou disparátního klavírního zvuku, na to tento skvělý nástroj příliš miluji. Útočné balkánské rytmy (snad vědomá připomínka mých nomádských prapředků?! a dlouhého pobytu na Sloven-sku, možná výsledek mého intenzivního studia slovenských, maďarských a rumunských lidových písní v oněch letech, ale zároveň jakási konstanta mého vyjadřování) a fakturové posuny – princip nezávisle pojímaných vrstev – se pro mne staly tektonickými principy ve výstavbě vyklenutých oblou-ků krajních vět.Lyrickou a poetickou střední větou, která má některé vel-mi osobní programní momenty a vzpomíná na několik lidí, k nimž jsem měla velmi blízko, jsem se opět jako provazo-lezec ocitla hodně vysoko, nádherně vysoko, ale stačí nepa-trný pohyb…Svůj slib jsem splnila. •

Sylvie Bodorová

Ukázka rukopisu Koncertu pro klavír a orchestr

Fo

to a

rch

iv

Re

pro

arc

hiv

stud ie , komentá�e�

�eské muzeum hudbyii. nové sídlo a nové úkoly � Bohuslav Čížek

Původní hudební oddělení Národního muzea bylo spojeno v roce 1976 s Muzeem Bedřicha Smetany a s Muzeem Anto-nína Dvořáka (předtím organizačně přičleněnými k Památ-níku národního písemnictví jako nová složka Národního muzea) a to s názvem Muzeum české hudby, který byl až na prahu 21. století upraven na České muzeum hudby. Po restitučním vyklizení sálů Velkopřevorského paláce přines-la 90. léta minulého století pro hudební muzeum mnohá zklamání, když troskotala jedno za druhým všechna jedná-ní o jeho novém sídle a expozici. V zadním traktu objektu mohly sice zatím fungovat kanceláře a pracovny, ale ve stále omezenějším rozsahu: jeden z posledních zásahů tehdejšího ministra Pavla Tigrida připravil muzeum o studovnu s pří-stupem ke kartotékám. Protože brzy po listopadové revolu-ci byla vedle základní pražské expozice zlikvidována i roz-sáhlá expozice dějin české hudby, vybudovaná v 80. letech na zámku v Litomyšli, uplatňovaly se materiály muzea řídce jen při některých dílčích akcích v Národním muzeu, dlou-hodobě např. v historické expozici v Lobkovickém paláci na Pražském hradě (která byla v r. 2006 z pozdně restitučních důvodů zrušena), nebo v hlavní budově Národního muzea na Václavském náměstí: v létě 1992 (předtím v Mnichově a potom v Hradci Králové) realizovaná výstava 150 let čin-nosti Václava Františka Červeného, v roce 1999 větší výsta-va historických klávesových nástrojů nazvaná 300 let s kla-vírem (přenesena později do Žďáru). Mimo to ovšem nalezneme exponáty muzea ve větší či menší míře jako dlouhodobé zápůjčky v desítkách muzeí, památ-níků či zámků po celém území republiky, od expozice na zámku Kozel, přes Benátky nad Jizerou (Památník bratří Bendů) či Novou Říši (Památník bratří Vranických) až po zámek ve Strážnici, kde má České muzeum hudby značný podíl exponátů ve stálé expozici Národního ústavu lidové kultury nazvané Nástroje lidové hudby v Čechách, na Mora-vě a ve Slezsku. Výlučně vlastní sbírkové předměty – hudební nástroje uplatnilo České muzeum hudby ve stálých mimo-pražských expozicích v zámeckém konventu ve Žďáru nad Sázavou (Muzeum klavíru, provozuje Žďas, a. s.) a na zámku v Hořovicích (expozice Historické hudební automaty, pro-vozuje správa zámku). Muzeum pečuje ovšem i o pražské expozice ve Smetanově a Dvořákově muzeu i v jejich poboč-kách na venkově, jako jsou Jabkenice, Nelahozeves, Křečovi-ce apod.. Českému muzeu hudby patří rovněž veškeré expo-

náty včetně hudebních nástrojů v Památníku W. A. Mozarta a manželů Duškových na pražské Bertramce.Přesto důležitým a hlavním úkolem Českého muzea hudby zůstávalo po celé minulé období obnovení, respektive nové vybudování základní nástrojové expozice Národního muzea. Až po velkém úsilí a ve změněné situaci se podařilo získat příslib nového sídla v objektu, kde dosud sídlil Státní ústřed-ní archiv. Jeho přestěhování do nových budov na Chodov-ci se však významně zdrželo, a tak i stavební příprava zdě-děné budovy v Karmelitské ulici, nedaleko dřívějšího sídla, zabrala mnoho času. Dnes se navíc ukazuje, že byly použity drahé a nevyzkoušené technologie, které běžnému provozu příliš neprospívají. Nicméně na konci dubna a v květnu 2003 nastalo stěhování, jež se stalo aktuálním jak tlakem maltézských rytířů i přá-ním ministerstva, tak objektivní situací po zhoubné povodni v létě 2002. Tehdy se velká část zachráněných sbírek ocitla přechodně na okraji Prahy, další – mezi nimi též skoro všech-ny hudební nástroje – ve vzdálenějším a nepřipraveném mimopražském depozitáři. Příprava nové pražské expozi-ce byla za těchto okolností více než složitá – od nesnadného výběru nástrojů a jejich restaurátorské přípravy, až k jejich uplatnění v expozici podle dominujících představ architek-ta i dodaného výstavního fundusu. Expozice s uspokojivým estetickým vyzněním a příjemným působením na diváka je tak výsledkem určitého kompromisu: způsob vystavení něk-terých nechráněných exponátů a jejich ohrožení nezvládnu-tým klimatickým prostředím zůstává interní starostí provo-zovatelů. A tak přece – byť ve stavebně ne zcela dokončené budo-vě – byla ve čtvrtek 18. listopadu 2004 slavnostně otevřena (a veřejnosti následující den zpřístupněna) nová, teprve dru-há hudebně nástrojová expozice Národního muzea v jeho dějinách, shodou okolností padesát let od zahájení provozu oné první ve Velkopřevorském paláci. Zde dostalo muzeum k dispozici mohutnou třípatrovou budovu se střední dvo-ranou, završenou velkolepou kupolí. Zde na nové adrese v Karmelitské ulici č. 2 (stanice Hellichova), naproti pro-slulému Pražskému Jezulátku, se rozvíjí novodobá historie muzea. Jedná se o bývalý kostel sv. Maří Magdaleny, posta-vený spolu s klášterem dominikánů v 17. století na území zaniklé středověké osady Nebovidy s předhusitskou klášter-ní zástavbou podle projektu čelného tvůrce raného baro-ka v Čechách, italského architekta Franceska Carattiho, za podpory šlechtického rodu Michnů z Vacínova. Jejich erb, krásně restaurovaný, zdobí horní římsu dvorany pod kupo-lí. Budování chrámu trvalo mnoho desetiletí a protahova-ly je fi nanční problémy rodiny Michnů, jež se odrazily i ve změnách stavitelů. Nakonec vedl stavbu Kryštof Dienzen-hofer, a to až do roku 1709, kdy byl kostel vysvěcen. Dien-zenhofer tam byl později s dalšími členy rodiny pochován. Podle dobových zpráv byl tento chrám nádherně vyzdoben a vybaven také velkolepými varhanami s pěti stroji, s nimiž je spojováno jméno loketského varhanáře Abrahama Star-ka. Již na samém počátku 18. století je měl při své umělec-ké cestě shlédnout Andreas Silbermann. O dalším osudu nástroje však nejsou žádné zprávy. Ví se jen, že v polovině 18. století musely tyto varhany patrně ustoupit novým velkým varhanám, ale přece skromnějším, které postavil pražský varhanář Matěj Sedmík. Když byl kostel spolu s klášterem na základě reforem Josefa II. v roce 1784 zrušen, byly pře-neseny tyto varhany do Trutnova. Kostel sám však rychle chátral. Bylo v něm nejdříve skladiště zbraslavského cuk-rovaru, potom v letech 1792 – 1849 c. k. rakouský poštovní úřad, následně vojenský špitál a konečně více než devade-sát let četnická kasárna. Po druhé světové válce se stal síd-lem Státního ústředního archivu. Několikeré změny funkce poznamenaly stavební vzhled budovy natolik, že by v ní dnes laický pozorovatel při letmém pohledu skoro vůbec kostel

Bývalý kostel sv. Maří Magdaleny v Karmelitské ulici, nové sídlo Českého muzea hudby

Fo

to a

rch

iv

stud ie , komentá�e �

nehledal. Tak již v roce 1790 došlo ke klasicistní adaptaci, která do jisté míry určuje vzhled objektu dodnes. Bylo zazdě-no průčelí a osazen klasicistní portál, zvýšeny prostory nad bočními kaplemi a rozděleny na jednotlivé místnosti, jimiž byla bývalá loď obestavěna ve všech třech patrech. Při dal-ší přestavbě pro potřeby četnických kasáren v letech 1853 až 1854 byly zbourány barokní věže v průčelí a zjednoduše-ny fasády. Neobvyklý vzhled interiéru způsobilo vytvoření vnitřních ochozů a dominantní vestavěné pilířové schodiště v průčelí lodi. Po roce 1948 byl proražen přízemím bočních kaplí při Karmelitské ulici průchod pro pěší. Monumentalitou holého zdiva, jež tak zbylo do dnešních dob z kdysi jistě krásného celku kostela, se nemohla tato budo-va většinou měřit s překrásnými a vzletnými sály a scho-dišti vrcholné barokní podoby Velkopřevorského paláce od Bartolomea Scottiho z dvacátých až třicátých let 18. stole-tí. Z tohoto poznání muselo vycházet řešení nové expozice, jíž bylo vymezeno první poschodí budovy, a které nemohlo skoro v ničem vycházet z předchozích zkušeností. Až na tzv. historické sály, z jejichž oken je výhled na Pražský hrad, jsou všechny místnosti opatřeny umělým osvětlením, kde zvětše-niny notových a ikonografi ckých materiálů dekorují stěny a dotvářejí tak příslušnou atmosféru. Ale i nečetné obrazy či noty vystavené v některých vitrínách mají návštěvníko-vi navodit souvislost s hudebními nástroji, které v expozici naprosto dominují. Vztah člověka k hudebním nástrojům a k hudbě na ně tvořené má vystihovat i název expozice: Člo-věk – Nástroj – Hudba.Jednotlivé prostory budovy připomínají spíše pokoje nestej-né velikosti než výstavní sály běžných muzeí. I k tomu musela přihlížet koncepce expozice, v níž se sice převážně uplatni-lo hledisko systematické, ale vícekrát a vědomě narušované chronologickými i dalšími aspekty. Tak hned úvodní míst-nost je zcela atypická: namísto starých hudebních památek čeká návštěvníky hypermoderní počítačová animace, hra světel, multimediální podívaná, navazující na dnešní roz-manitost světa ruchu a přetížení reprodukovanou hudbou. V krátké videosekvenci se na několika obrazovkách ukáží umělci populární hudby 20. století od tanečního orchestru R. A. Dvorského či Ježkova jazzového divadelního orchestru přes osobnosti středního proudu starší populární hudby až ke zjevům novým a zcela současným. Ve vitríně jsou vysta-veny hudební nástroje, dokládající již masový rozvoj a uplat-nění elektroniky v populární hudbě po polovině 20. století. Některé elektroakustické a elektrofonické kytary a baskyta-ry získaly uznání už na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Můžeme spatřit také manuální syntezátor MS 2, jenž byl po prvních pokusech druhým významným úspěchem tehdejšího Výzkumného ústavu rozhlasu a televize z let 1966 až 1967. V druhém, rohovém sále se dostáváme zpětným pohybem v čase do první poloviny minulého století, a to do sféry hud-by navýsost umělé, až komplikované. Odpovídá to tehdejší-mu hledání nových výrazových prostředků, jimiž by hudba vyjádřila hluboké přeměny životního stylu, pocitů a posto-jů moderního člověka. Jedním z experimentálních směrů v 1. polovině 20. století byla tzv. mikrointervalová hudba, tedy pracující s intervaly menšími než do té doby nejmenší půltón. Významným průkopníkem této kompoziční metody byl český skladatel a pedagog Alois Hába (1893–1973), jehož dílo zaží-vá nyní novou vlnu zájmu. Aby umožnil provádění svých skla-deb, podnítil Hába vývoj a stavbu řady speciálních nástrojů, jako čtvrttónových klavírů a pianin, dvou druhů klarinetů, ale také čtvrttónových a šestinotónových harmonií, čtvrttó-nové kytary a trubky. Vystavujeme nejstarší čtvrttónové kří-dlo zn. August Förster z roku 1924, vzniklé s fi nančním při-spěním prezidenta republiky T. G. Masaryka, šestinotónové harmonium i dechové nástroje společně s ukázkou Hábovy speciální notace pro tuto hudbu. Její účinek si lze ověřit hned na místě v poslechovém boxu. V rohu sálu stojí avantgardní

elektroakustický klavír typu Neo-Bechstein, jeden z prvních pokusů v této oblasti vývoje. Byl postaven roku 1933 u Anto-nína Petrofa v Hradci Králové. Jeho podstatou je elektromag-netické snímání, zesilování a reprodukování zvuku vesměs jednoduchých ocelových strun, jež jsou rozeznívány údery drobounkých kladívek s tím, že tón lze modulovat na mno-ho způsobů. Čekal se z toho epochální převrat v hudbě. Nic-méně naděje do něj vkládané se nesplnily, a tak zůstal jen zajímavým dokladem dobového usilování. Postoupíme-li do dalších sálů, uvidíme, jak strunné klávesové nástroje vypada-ly v předchozích historických epochách. O tom bude příští pokračování našeho cyklu. •

Elektroakustický klavír typu Neo-Bechstein z továrny A. Petrofa, cca 1933

Fo

to a

rch

iv

Čtvrttónové klavírní křídlo zn. A. Förster podle návrhu Aloise Háby, 1924

Fo

to a

rch

iv

stud ie , komentá�e��

z hudebních poklad# rakouské národní knihovny ve vídni� Oldřich Kašpar

Važme si knih, dobrých a užitečných nad zlato a dra-hé kamení, ježto jsou nejvěrnějšími průvodci, kteří nám nejjistější cestu ke ctnosti a moudrosti ukazují. Václav Matěj Kramerius (1753–1808)

Mocí hudby, zpěvu kouzlem krotnou i sápaví lvové. Josef Jungmann (1773–1847)

Není snad na světě jediné knihovny, jež by v sobě nezahr-novala, kromě jiných klenotů ducha, také hudební rukopisy či tisky, partitury hudebních děl nebo jejich libreta, v nepo-slední řadě však také záznamy hudby lidové i hudební tvoři-vosti národů přírodních.Výjimkou není ani jedna z nejvýznačnějších evropských his-torických knihoven – Rakouská národní knihovna (Öste-reichische Nationalbibliothek) ve Vídni. Její kořeny saha-jí hluboko do minulých staletí a jsou úzce spjaty se samot-nou existencí Svaté říše římské národa německého, později rakouské a rakousko-uherské monarchie. Status Národní knihovny nového rakouského státu získala tato důležitá kul-turní instituce dva roky po rozpadu mnohonárodnostního podunajského mocnářství (1920).Nejstarší dílo v knihovně doložené se vztahuje k roku 1368 a původně bylo v držení významného bibliofi la rakouské-ho středověku, vévody Albrechta III. (1350–1395), kterého z dynastických důvodů donutil Karel IV. (1316–1378) ke sňat-ku se svou osmiletou dcerou Alžbětou (1358–1373). Úzká provázanost rakouských a českých dějin v tomto období se netýkala jen událostí politických, ale i života kulturního. Vzácný rukopisný evangeliář vytvořil na objednávku umění-milovného vladaře v již zmíněném roce Jan z Opavy, původ-ně lanškrounský farář, později kanovník v Brně. Jen pro srovnání – Národní knihovna České republiky se může pyš-nit tím, že první svazky jejího fondu se objevily o dvacet let dříve a to jako osobní dar císaře a krále Karla IV. (1316–1378) a přímo souvisejí se založením pražské univerzity (1348).První velký krok na cestě k vytvoření reprezentativní císař-ské knihovny učinil Fridrich III. (1415–1493), který po svém nástupu na trůn (1452) nechal převézt do zámku ve Vídeň-ském Novém Městě (Wiener Neustadt) impozantní sbír-ku 110 iluminovaných kodexů, mezi nimiž opět zaujímaly důležité místo bohemikální rukopisy a sice skvostná Bible Václava IV. a kopie důležitého říšského dokumentu Zlaté buly Karlovy (originál z roku 1356), kterou nechal pořídit Karlův syn Václav IV. (1361–1419) u příležitosti své koru-novace římským císařem v roce 1400. Za císaře Fridricha III. byl rukopis opatřen novou vazbou, kterou dodnes zdobí jeho devíza: A.E.I.O.U. – Austria est impare Orbi Universo (Rakousko vládne celému světu). Heslo poněkud nabubřelé, když si uvědomíme, že raději než vládnutí se Fridrich III. věnoval alchymii, astrologii a zvláš-tě botanice a že jej v roce 1462 z Ho� urgu obleženého vzbou-řenými vídeňskými měšťany vysvobodil až český král Jiří z Poděbrad (1420–1473).K velkému rozkvětu knihovny došlo za císaře Maxmiliána I. (1459–1519), syna Fridrichova, jenž systematicky rozšiřoval knihovnu zděděnou po otci a obohatil ji, vzhledem ke svým dynastickým sňatkům (jeho první manželkou se stala Marie Burgundská a podruhé se habsburský vladař oženil s Bian-kou Marií Sforza) o vynikající ukázky knižního umění fran-couzského a italského. Poslední rytíř, jak jej nazývala dobová propaganda, byl také významným mecenášem řady umělců,

mezi něž patřil například i Albrecht Dürer (1471–1528).Je tedy vcelku logické, že kolem knihovny, jako důležitého vědeckého střediska, se už koncem 15. a v 16. století sou-střeďovala skupina humanistických učenců. Význačné místo mezi nimi zaujímal například Wolfgang Lazius (1514–1565), profesor medicíny na vídeňské univerzitě, ofi ciální historio-graf císaře Ferdinanda I. (1503–1564) a autor první mapy Rakouska. Po smrti tohoto všestranného polyhistora 16. sto-letí se jeho osobní knihovna stala součástí císařské dvorské bibliotéky. Dnes již ovšem víme, že ne všechny Laziovy knihy skončily na vídeňském dvoře. Před několika lety jsem totiž ve fondech piaristické knihovny v Litomyšli objevil jeden tisk s vlastnoručně kresleným ex libris této vskutku nepře-hlédnutelné postavy rakouského humanismu. O více než 560 řeckých a latinských rukopisů obohatil císařskou knihovnu díky svým sběratelským aktivitám rovněž lékař, fi lolog a bás-ník slovenského původu Ján (Johannes) Sambucus (1531–1584). Tento Evropan v nejlepším slova smyslu (mimo své rodné Slovensko působil zejména v Paříži, Padově a Bolo-gni) proslul vydáváním a výkladem děl antických autorů a ve Vídni zakotvil jako další z císařských dvorních historiků.Prvním známým knihovníkem císařské knihovny se stal holandský humanista Hugo Blotius (1534–1608), kterého ofi ciálně jmenoval císař Maxmilián II. (1527–1576) v roce 1575. Od té doby se v klíčové funkci na čele knihovny vystří-dala celá řada význačných osobností, mezi nimi například Gerhard van Swieten (1700–1772) pocházející, stejně jako Blotius, také z Nizozemí. Swieten působil nejen jako osob-ní lékař Marie Terezie (1717–1780), a to od roku 1745, ale byl rovněž jedním z nejdůležitějších rádců rakouské císa-řovny. Kromě jiného se osobně zasadil o reformu vídeňské univerzity, zejména její lékařské fakulty a o výstavbu nových nemocnic. V reformním díle, jež Gerhard van Swieten zapo-čal v císařské knihovně, jej vystřídal slovenský právník a his-torik Adam František Kollár (1718–1783). Tento autor řady historických a právně historických prací spravoval knihov-nu v letech 1772–1777, v témže roce jej ve funkci vystřídal Gottfried van Swieten, syn proslulého císařského rádce. Úřad generálního administrátora císařské knihovny zastával mladší Swieten v letech 1777–1803 a patří mu jedno ze svě-tových knihovnických prvenství – roku 1780 zavedl v knihov-ně velmi praktický lístkový katalog. Tento krok nepochybně souvisel s přílivem nových knih pocházejících z knihoven, císařem Josefem II. (1741–1790) zrušených klášterů.Od počátků své existence vystřídala císařská bibliotéka několik sídel, v časech Blotiových byla umístěna v minorit-ském klášteře přiléhajícím ke kostelu Minoritenkirche z let 1339 –1447. Knihy zde však trpěly velkým vlhkem, jež do prostor, kde byly umístěny, pronikalo z nedaleké klášterní studny. A tak později byla knihovna přenesena do Ho� ur-gu a nakonec do pronajatého paláce hrabat Harrachů, jeho prostory však brzy nepostačovaly nárokům prudce narůsta-jícího knihovního fondu.Již v roce 1681 rozhodl císař Leopold I. (1640–1705), vzdě-laný panovník, původně určený k duchovní dráze, o stavbě nové knihovní budovy na náměstí � ummelplatz (později přejmenované na Josefplatz). Budova, jejíž přízemí zahrno-valo koňské stáje a první patro bylo vyhrazeno novým pro-storám pro knihovnu, však byla těžce poškozena při druhém obléhání Vídně Turky v roce 1683, a tak knihovna zde svůj klidný útulek nikdy nenašla. K myšlence svého otce se vrátil o necelé půlstoletí později až Karel VI. (1685–1740), panov-ník, s jehož jménem je v dějinách habsburské říše spojeno období největšího rozkvětu barokní kultury. Budova nové knihovny vyrostla v letech 1732–1735 na původně pláno-vaném místě na dnešním Josefplatzu. Se stavbou započal Joseph Emanuel Fischer z Erlachu (1693–1742) na zákla-dě plánů svého otce Johanna Bernharda Fischera z Erla-chu (1656–1723), rakouského architekta vrcholného baroka,

stud ie , komentá�e ��

který svým dílem ovlivnil celou střední Evropu. Výsledkem se stala reprezentativní barokní budova s nádhernou vnitř-ní výzdobou a velkolepým sedmasedmdesát metrů dlouhým knihovním – tzv. slavnostním – sálem (Prunksaal). Těžké okamžiky zažila knihovna v revolučním roce 1848, kdy bylo nutno ji při požáru Ho� urgu evakuovat, brzy však byla znovu otevřena. V roce 1906 dostala svoji první veřejnou studovnu, v roce 1919 přešla do správy rakouské republiky a konečně o rok později dostala nový ofi ciální název Rakous-ká národní knihovna.Mezi deseti základními odděleními knihovny (kolekce papy-rů, glóbů, rukopisů, starých tisků apod.) zaujímá význač-né místo i neuvěřitelně bohatá Sbírka hudebnin. Její počát-ky spadají do poloviny 16. století a jsou spjaty se jménem českého krále a pozdějšího římského císaře Ferdinanda I. (1503–1564). Silný vztah k hudbě ostatně prochází napříč celými dějinami habsburského rodu, např. již zmiňovaný císař Maxmilián I. založil v roce 1498 slavný Vídeňský chla-pecký sbor, který dodnes funguje v hradní kapli (Burgkapel-le), poprvé připomínané v roce 1297.I pozdější habsburští panovníci, často amatérští hudebníci a dokonce i příležitostní skladatelé věnovali shromažďování a uchovávání hudebních rukopisů a tisků nevšední pozor-nost. Za vlády Ferdinanda III. (1608–1657) byla zakoupe-na knihovna čelného představitele význačného obchodní-ho domu Fuggerů Alberta (1624–1692). Vzácné partitury, které z ní pocházejí, tvoří dnes základ historického jádra hudebního oddělení Rakouské národní knihovny. Svazky, jež byly v osobním vlastnictví císaře Leopolda I., si nechal jejich majitel převázat do jednotné podoby. A tak tyto oprav-dové klenoty hudební literatury dnes lehce dešifrujeme hned na první pohled podle světlé pergamenové vazby a zlaceného rámečku na přední desce s oválným Leopoldovým portré-tem uprostřed. Tuto privátní knihovnu, jež byla označována ve své době jako Biblioteca cubicularis (knihovna /císařské/ ložnice) pak dolpňují další vzácné partitury vázané do kůže kaštanové barvy a pocházející z období vlády otce Marie Terezie, císaře Karla VI. Oba zmiňované knižní celky pře-svědčivě dokládají hluboký a neutuchající zájem vídeňského dvora o hudbu a hudební kulturu, reprezentovanou v oněch dobách především italskými oratorii a italskou operou.Již zmiňovaný Gottfried van Swieten proslul mimo jiné jako velký propagátor hudebnin ve fondu císařské knihovny a jejich neúnavný sběratel. Nesmazatelnou stopu ve vývoji hudebního oddělení císařské knihovny zanechal však také hrabě Mořic Josef z Ditrichštejna, ředitel knihovny v letech 1826–1845. Z jeho iniciativy byl do císařské bibliotéky vřazen starý rukopisný a knižní fond Císařského orchestru. Navíc Ditrichštejn pověřil Antona Schmida (1787–1857) soupisem všech knih týkajících se hudby, ať již rukopisných či tiště-ných, a vytvořením katalogu, na němž Schmid pracoval celé tři roky. Lze říci, že od roku 1829 tvoří hudební kolekce uce-lený soubor uvnitř základního fondu císařské knihovny. Jed-nu z nejvýznačnějších akvizic v dějinách hudebního odděle-ní 19. století představuje zisk cenného autografu Wolfganga Amadea Mozarta a sice partitury nedokončeného Rekviem KV 626 .Velkým přínosem pro hudební oddělení se v roce 1897 stal odkaz prakticky celé hudební pozůstalosti rakouského sklada-tele, varhaníka a pedagoga Antona Brucknera (1824–1896). Nejen devatenácté, ale i dvacáté století znamenalo pro hudeb-ní kolekci Rakouské národní knihovny období významného růstu. Například v roce 1974 darovala Helena Bergová pod-le pokynů závěti svého manžela Albana Berga (1885–1935), představitele tzv. druhé vídeňské školy, národní knihovně celou skladatelovu pozůstalost. Tento skvostný a ucelený soubor tvoří nejen originální rukopisy Bergových děl, ski-cy či poznámky, ale také tisíce dopisů z osobní korespon-dence plasticky dokreslujících kulturní dění onoho obdo-

bí. V témže roce zakoupila knihovna také unikátní sbírku Antona von Hobokena (1887–1983) zahrnující kolem 8 000 svazků děl velkých hudebních mistrů od Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) až po Johannesa Brahmse (1833–1897).V současné době zahrnuje hudební fond Rakouské národní knihovny – mimo jiné – kolem 50 000 rukopisů, od středově-kých manuskriptů dokládajících vývoj rakouské a evropské liturgické hudby, přes díla umělců barokního období až po autografy Josepha Haydna (1732–1809), Wolfganga Ama-dea Mozarta, Ludwiga van Beethovena (1770–1827), Franze Schuberta (1797–1828), Antona Brucknera a dalších. Dále v něm najdeme více než 8 000 svazků libret a kolem 120 000 tištěných partitur, z tohoto hlediska pak plní hudební sbírka Rakouské národní knihovny také nezastupitelnou roli cen-trálního hudebního archivu země. •

Ručně kreslené exlibris vídeňského profesora Wolfganga Lazia,

uložené v knihovně piaristů v Litomyšli

Re

pro

arc

hiv

stud ie , komentá�e��

marketingn�meckých orchestr#je stále na za�átku � Martin Cikánek

„Marketing ve světě businessu představuje podmínku sine qua non všude na světě. Situace ve sféře vážné hudby na evropském kontinentu je však úplně jiná. Německé orches-try se s marketingem teprve začínají seznamovat“, píše Su-san Shineberg v jednom z čísel žurnálu International Arts Manager. I když povědomí o důležitosti a potřebnosti marketingu mezi německými orchestry vzrůstá, většina německých orchest-rálních manažerů se shoduje v tom, že mají před sebou ještě notný kus cesty. Německé orchestry se sice pokoušejí rozši-řovat řady svých posluchačů používajíce nejrůznější inovace, je však více než zřejmé, že marketing zůstává vágním, nic a vše říkajícím termínem a jen málo německých orchestrů má skutečné marketingové oddělení. Podle Dettloff a Schwerdtfegera, ředitele Bachova archi-vu v Lipsku, jsou veškeré současné marketingové aktivity německých orchestrů pouhou komunikací, která zatím nemá mnoho společného s opravdovým strategickým plánováním. A chybějící konstruktivní přístup k marketingovému pláno-vání a implementaci nenahradí ani tu a tam se dějící zajíma-vé dílčí projekty. S tímto názorem se plně ztotožňuje Gerald Mertens, ředitel DOV, Unie německých orchestrů, jenž říká: „Marketing není pouze o propagaci, jde o holistickou strate-gii. Strategii postavenou na synergii hudebníků, managemen-tu, politických reprezentací, sponzorů, donátorů a vůbec všech participujících na činnosti orchestru. V neposlední řadě samo-zřejmě i orchestrálního publika.“Navzdory rigidním mechanismům státního fi nancování německých orchestrů a navzdory proklamacím zemského ministra kultury, že neexistují fi nanční zdroje, díky nímž by bylo možné vytvořit pozici pro marketingového a development manažera symfonického orchestru v Düsseldorfu, jeho inten-dantka Vera van Hazebrouck považuje marketing za hlavní téma budoucnosti. Její organizace je jedna z mála v Němec-ku, jež už hlouběji pronikla do tajů marketingu a byla dokon-ce v letech 2003 a 2005 oceněna za inovativní marketingovou kampaň na Evropské konferenci koncertních pořadatelů. Další vlaštovkou se zdá být ustavení federální parlamentní komise Kultur in Deutschland, jež má za cíl zmapovat a zra-cionalizovat současné často absurdní a přebyrokratizované mechanismy státního fi nancování kultury v Německu. Její závěrečná zpráva však pravděpodobně nebude zveřejněna dří-ve než za 12 až 18 měsíců. „Takže věci momentálně zůstanou tak, jak jsou“, říká Hazebroucková a pokračuje: „Pracuji spo-lečně se svým tiskovým mluvčím, marketing plánujeme společ-ně a on je pak zodpovědný za zrealizování naplánovaných kampaní.“ A přestože i v Düsseldorfu je marketing jak vidno dělán takřka na koleně, realizace plánů Hazebrouckové a její-ho tiskového mluvčího přinesla ovoce v podobě růstu publika i celkového zvýšení povědomí o orchestru v místní komunitě. Kampaň Ich bin ein DuSy, jejímž ústředním momentem byl chytlavý plakát se svůdně pózující členkou orchestru a jejím taktéž velice roztomile pózujícím psíkem, způsobila v Düs-seldorfu doslova senzaci. Odpoledne s orchestrem na výletní lodi na Rýnu a soutěž, jejíž hlavní cenou byla účast na zájez-du orchestru na Salcburský festival, vygenerovaly zase 1900 nových kontaktů do databáze publika. Jako vzorový příklad německého orchestrálního marketingu bývá zpravdila uváděna Mnichovská fi lharmonie, i když ani ona nemá řádné marketingové oddělení. Tak se o její publi-citu často označovanou jako mazanou či prohnanou a kam-paně oslovující i osoby mimo okruhy tradičních posluchačů

vážné hudby stará její tiskový mluvčí Peter Meisel. A to ve většině případů zpravidla hodně intuitivně. Přivedl do kon-certní síně například zástupce mnichovského Porsche cent-ra. Provedl je před koncertem fi lharmonie po pódiu, nabídl jim šampaňské a snažil se jim nastínit, co se bude dít během koncertu, jenž měl zanedlouho začít. Proces rozeznění sym-fonického tělesa přišel lidem z Porsche centra naprosto fas-cinující. Meisel dostal dokonce nabídku na zapůjčení nej-novějšího modelu Porsche. Co však vidí jako nejdůležitější, je, že u nich vzbudil zájem o symfonickou hudbu. Navíc se jednalo o osoby spadající do věkové kategorie 35–50 let, tedy podle Petera Meisela ideální věkové kategorie pro orchest-rální abonomá. Výkonný ředitel lipského Gewandhausu Andreas Schultz také považuje marketing za velké téma, a to dokonce už v současnosti. Gewandhaus je jeden z mála německých orchestrů majících specialistu alokovaného pouze na mar-keting. Je jím Patrik Schmeing, který uvádí: „Momentálně jsme v pozici, kdy 51% našich příjmů vyděláme vlastní činností a dotace tvoří pouze 49% z celkového rozpočtu. Jedná se o na německé poměry velice vynikající výsledek.“ „Každý orchestr by měl mít samostatné marketingové oddě-lení“, míní Vera van Hazebrouck, „marketing je odpovědí na otázky ohledně budoucnosti německých orchestrů. Prvním krokem ke světlé budoucnosti pak může být ředitel či tiskový mluvčí, který je schopen zastávat i marketingovou funkci.“ •

velká soutěž hudebních rozhledů

Vážení čtenáři,je vidět, že se o současné hudební dění u nás opravduzajímáte, nebo čtete pozorně Hudební rozhledy, protožeodpovědět na lednovou otázku pro vás nebylo nikterakobtížné. Ptali jsme se, kde poprvé uslyšíme zpívat EvuUrbanovou part Ježibaby z Rusalky, což jste všichni věděli:v rámci Pražského jara, kde ji v této roli uslyšíme v duetus Rusalkou Gabriely Beňačkové. Za odpovědi mocděkujeme a vítězům, na které se usmálo štěstí při našemlosování, blahopřejeme.

otázka na únor:Jak se jmenuje nejstarší lidová duchovní píseň českého středověku, tzv. kyriamina?

Své písemné odpovědi zasílejte do 16. února 2007na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5nebo na e-mailovou adresu rozhledy@volny.cz .

Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webovýchstránkách www.hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verzekaždého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodejinebo ve vašich schránkách.

� Marie Armlichová, Opava

� Filip Hanzlík, Praha

Alena Čepická, Pardubice

kn ihy ��

pavel smetá�ekjsem asi umí﹙r﹚n�nýmtradicionalistou� Zdeněk Kirschner

Texty, nasbírané autorem v jeho velmi osobní knize – Pavel Smetáček: Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou – otevírají okno do krajiny doby, jejíž vyjádření číslicemi je nám všem dost jednoznačně známo z našich politických dějin. Slova „padesátá léta“ oprávněně budí obraz období sovětsky drce-né československé existence ve všech ohledech. Připome-ne-li tato kniha, že jsou to také roky založení Smetáčkovy jazzové skupiny, neznamená to, že kniha umožňuje někdej-ším strůjcům zla výmluvu slovy „že vono to tedy nebylo tak zlý“. Bylo. Jenže Smetáčkova kniha sebraných textů a foto-grafi ckých dokladů prezentuje také tu sílu přirozené lidské nezdolnosti, jež oproti všem nařizovaným častuškám a zaka-zovaným nelibozvukům dává zaznít vůli po svobodném tónu. Už jenom první název Smetáčkova jazzového souboru, „Stu-dijní skupina tradičního jazzu“, ukazuje, jak bylo zapotřebí ošálit cenzurního a ideologického šimla poukazem k době a etnické skupině, kterou vládnoucí politikáři brali v laci-nou a snadnou, nezavazující ochranu. Životopisný výčet, uvádějící knihu v oddělených desítiletích nebo jen v jejich částech, je autorovou oprávněnou osobní interpretací vzniku a vývoje Traditional Jazz Studia. Možná, že z fotografi í malého formátu, které texty knihy doprováze-jí, nebude pro ty, kteří mají už to štěstí, že onu dobu nepama-tují, zcela zřetelné nadšení a vůle prvních protagonistů sou-boru k této osvobodivé, v těch letech „nesoučasné“ hudbě. Smějte se jim, kdož to nepamatujete a chodíte v tričku pod sako, ale jen ta ústroj zobrazená už na nejstarších fotogra-fi ích hráčů TJS, s motýlkem nebo kravatou a v tehdejší době vyžadovanými „radiovkami“ a kšiltovkami na hlavách, byla gestem, jež mluvilo o tom, že hudba, kterou tito hudebníci zvolili, je určena svobodnému vědomí. Ten, komu se bude zdát, že zde příliš chválím, mi jistě připomene, že někteří jazzmani pak mluvili o TJS jako o „profesorech“ a naráželi tak na preciznost a přísnost Smetáčkovu, která jim pro jazz připadala málo uvolňující kreativního individuálního ducha této hudby i hráčů. Kniha však není jenom historií a komentářem k činnosti TJS. Svými texty, které jsou v knize shromážděny, se během celého svého života dotýkal Pavel Smetáček širší hudební

scény. Jak je z nich patrno, nespokojoval se jen úzce s hudeb-ní oblastí, ale dovozoval její souvislost k obecným otázkám estetickým i etickým. Stejně tak se v knize zdaleka nevěnu-je jenom jazzu ani jen jeho starším dějinám, ale dotýká se i jiných hudebních forem. Jestliže v současnosti odcházejí-cí generace si někdy nostalgicky a jindy velmi věcně naří-ká nad neznalostí jejích osudů ve druhé polovině minulého století u dnešních mladších generací, shromážděné Sme-táčkovy texty z dobových novin, časopisů a příležitostných tisků dávají pozornému čtenáři nahlédnout do situace čes-ké hudební kultury. Ostatně i otištěné kratší texty, které psal Pavel Smetáček pro hudební nosiče, i rozhovory, které poskytl domácímu tisku, by mohly čtenářům z jakékoli gene-race připomenout, jak TJS svou spoluprací s význačnými hudebníky amerického i evropského světa jazzu v době, jež u nás takové styky vždy podezírala z ideologické nepravosti a diverse, pomáhalo udržovat zejména mezi mladými lidmi vědomí jejich souvislosti se soudobým světem. Škoda, že kni-ha nemá jmenný rejstřík. Obtížnost pořízení takové součásti publikace je zřejmá a není možno její absenci vyčítat. Jenom litovat je toho možno, protože rejstřík by z knihy udělal ještě více materiálovou bázi pro studium oboru a doby. V textech knihy snadno přečteme Smetáčkovu nábožen-skou, ba zřetelně i církevní inklinaci, která jej vede také jeho hudebními zájmy a odbornou publicistikou. Jak víme, i jeho kariéra diplomata započatá po roce 1989, jej přivedla do Říma a do blízkosti Vatikánu. Ostatně kolik je jazzma-nů, jejichž kniha je uvedena textem biskupa – zde Václava Malého – a uzavřena douškou kardinála – zde Tomáše Špid-líka, S.I. Nejde o nějakou ozdobu, oparádění „jazzomilné“ knihy nezvyklými a slavnými jmény, ani o ideovou prokla-maci. Oba dva – a právě od těchto dvou to slyšíme tak rádi – vyjadřují svůj vztah k hudbě i osobě Pavla Smetáčka v afi -nitě, která dává nahlédnout do světa, v němž není oddělo-vání, ale sbližování.V knize je spousta fotografi í. Celé stránky jsou věnovány TJS i autorovi. Jsou na obálce, uvnitř knihy je narýsován i sme-táčkovský rodokmen počínaje slavným otcem autora knihy, dirigentem Dr. Václavem Smetáčkem. Někdo vidoucí foto-grafi i Pavla Smetáčka v rozhovoru s papežem nebo na ple-se Ludvíka Vaculíka a na dalších stránkách zase Smetáčka s desítkami jiných, nikoliv neznámých lidí, může poohrnout ret nad tou spoustou slávy nahrnuté k jednomu jménu. Ale to, co je dnes snadné, nebo co může být snadnou náhodou, má třeba při fotografi i Benny Waterse z roku 1976, Alberta Nicholase z roku 1972 nebo Tony Scotta z roku 1977 z jejich vystupování u nás jiný smysl: totiž schopnost Pavla Smetáč-ka i všech ostatních členů TJS udělat v těch normalizova-ných létech nemožné – možným.Smetáčkův výčet dosavadního jeho životního a hudebnické-ho působení je jednou fasetou našeho složitého žití a tvorby od druhé poloviny minulého století do dneška. Jeho kniha přiláká souhlas i nesouhlas. Jsou to texty. K plnému pocho-pení jejich smyslu je asi zapotřebí poslouchat také hudbu TJS. Některé ty texty byly psány ad usum dne, a tak se neset-kají třeba všechny s velkým oceněním. Ale přesto jsou svě-dectvím o té době, o těchto lidech v ní, o tom, že osobní vyjá-dření pravdy slovem nebo hudbou je vždycky projevem zvo-lené míry osobní svobody bez ohledu na to, jaké množství jí usurpátor chce a nechce dovolit. Ať se (vám to) líbí nebo ne, tuto knihu je zapotřebí číst pozorně.

Vydalo nakladatelství Martin v roce 2007, 439 stran včet-ně fotografi í a poznámek. •

kn ihy��

zachariáš zarevúcky ﹙zarevutius﹚:�!! rokovod narodeniabardejovskéhoevanjelického organistua skladate%a� Rudolf Pečman

V Prešově nacházíme rušný muzikologický život. Soustře-ďuje se kolem hudebního spolku Súzvuk a kolem Katedry hudby zdejší Fakulty humanitních a přírodních věd Prešov-ské univerzity. „Súzvuk“ je také vydavatelstvím, a to nejen hudebnin, nýbrž i spisů a sborníků s hudebněvědnou a regi-onální hudebně-vlastivědnou tematikou. Mohli bychom Pre-šovanům závidět ony sličné svazky (litografi e: Cofi n, a.s.) vyzdobené četnými barevnými obrazovými přílohami (foto: Martin Dzurilla) a notovými ukázkami, řadou faksimilií apod. Prešovští přátelé pěstují hudebněhistorickou temati-ku, a to nejen „slovenskou“, nýbrž i „mezinárodní“.Zachariáš Zarevúcky. Jen stručně se setkáváme s jeho jmé-nem v Československém hudebním slovníku osob a institucí II, Praha 1965, s. 970 (autor hesla: zemř. Ladislav Mokrý). O jeho podrobnějších životních osudech a o jeho působe-ní jako výkonného hudebního skladatele a interpreta jsme u nás nevěděli skoro nic. Málo toho bylo známo i ve sloven-ských odborných kruzích o Zachariovi Zarevutiovi (Zare-vutius), plodném a pilném hudebníkovi z Bardějova. Fran-tišek Matúš zpracoval jeho biografi i a podal ji jako rigoróz-ní práci (Prešov 1976). Mohl anticipovat publikaci Róberta Arpáda Murányiho (ed.) – Ilony Ferencziové (ed.): Zacha-rias Zarewutius (1605? – 1667), Magnifi cats and Motets. In: Musicalia Danubiana 8, Budapest 1987. Musel projít latinsko-německé matriky církve evangelické augsburské-ho vyznání ze 17. století, musel se začíst do pramenů, které mu poskytl Východní distrikt této církve v Prešově, do Mat-ricula ordinatorum v archivu evangelíků v Levoči aj. Ilona Ferenczi z Budapešti pracovala na zarevutiovské tematice souběžně a přispěla k osvětlení církevního evangelického života protestantů augsburského vyznání v Levoči a v Bar-

dějově. Výzkumy ukázaly, že Zarevutius získal předpoklady k vyššímu vzdělání ve slovenském prostředí rodné Brezo-vice. Ovládal velmi dobře latinu a němčinu, neboť studo-val na latinské městské škole v Bardějově a na gymnáziu v Levoči. Přijal místo varhaníka ve Spišské Nové Vsi, kde se stal organistou hlavního chrámu, ale přešel do Bardějova (15. dubna 1624) k německé církvi augsburského vyznání, v jejímž chrámu sloužil ve varhanické funkci 43 let. Hrával latinské žalmy, hymny a latinské magnifi cat (stejně tak jako tytéž skladebné útvary v němčině), interpretoval Luthero-vy písně a německé chorály apod. I vlastní skladby uplatňo-val; jako varhaník proslul neopakovatelným improvizačním uměním (dovídáme se o tom zejména z opisu Annus Jubi-laeus Bartphanus Evangelico-Lutheranus, 1639). Byl také městským varhaníkem v Bardějově. Málo víme o jeho rodin-ném životě (první žena Judita, roz. Heidtová, zemřela, s dru-hou ženou, dcerou Juráka Peška, se rozvedl; třetí manžel-ka Anna mu vykouzlila utěšené rodinné prostředí: měl s ní čtyři děti). Střípky k jeho životnímu běhu dáváme tedy ny-ní dohromady, ale soustavné curriculum vitae asi již těžko zrekonstruujeme. Po takřka 350 letech od jeho úmrtí jsme poznali i jeho hudební díla, která byla nahrána na CD a dis-tribuována hlavně do zahraničí.Páteř našeho recenzovaného sborníku tvoří Matúšova biografi cká stať (Zachariáš Zarevúcky – životné osudy) a úvaha paní Ilony Ferencziové (Der Kopist und Kompo-nist „Z.Z.O.B.“). Kolem nich krouží ostatní práce: tak Jan-ka Petöczová (Bratislava) komparuje skladatelovu tvorbu s polyfonně orientovanou hudbou evropského baroka vychá-zejíc ze Zarevúckého 21 dochovaných děl a z kompoziční úpravy skladby Missa Elisabeth Zachariae od Jakoba Gal-la-Handla. Zarevúcky byl autor duchovních skladeb, o jeho světské kompoziční orientaci nevíme nic. Psal motetovou technikou, využíval polychórických postupů, koncertantní-ho způsobu vyjádření a přijal generální bas. To vše ho řadí mezi typické barokní autory německé orientace například typu Samuela Scheidta. Ladislav Kačic osobitě srovnává polychórický Zarevúckého styl s obdobnými kompoziční-mi postoji Jána Šimbrackého; Richard Pavlovič pramenně zkoumá doklady k Zarevúckému uložené v bardějovských matrikách, zatímco Marta Hulková (tak jako Kačic je z Bra-tislavy) promítá danou problematiku do zkušeností nabytých studiem hudebních sbírek ve spišsko-šarišské oblasti. Prešo-van Pavlovič, jenž působí v pobočce zdejšího státního archi-vu ve Svidníku, spirálovitě přechází také vlastně k obecněj-ší tematice, neboť sborník o Zarevutiovi poskytuje místo i všeobecnějším úvahám o reformaci a duchovní hudbě na východním slovenském území (Andrej Hajduk, Sliač, všímá si církevní tematiky na rozhraní 16. a 17. století na východ-ním Slovensku; Ján Velebír, Bardějov, věnuje zájem témuž údobí, ale specializuje se na dění zdejší evangelické círk-ve; Miloslava Bodnárová, Prešov, na Velebíra navazuje svý-mi poznámkami o evangelické církvi v Sabinově; o kazateli Pavolu Krayovi jedná František Gutek z Bardějova, zatímco Karol Medňanský, Prešov, cílí ke zobecňujícímu horizontu, když píše o vlivu Lutherova reformačního učení na vývoj hudby 16. až 18. století.Sborník Zarevúckého působení je příkladný v propoje-ní regionální tematiky s otázkami spojenými s evropským hudebním barokem. Před naším duševním zrakem vyvstal polozapomenutý hudebník, který patří k osobitým starým mistrům. Měl osud rozmnožitele, který dobře poznal zejmé-na německou protestantskou hudební tvorbu a osobitě ji rozvíjel.

Vydal Prešovský hudobný spolok Súzvuk. 8. svazek edice Vedecké spisy o hudbe. Prešov 2005, 150 stran, ISBN 80-89188-13-3. •

kn ihy ��

slovo a hudba akoštrukturálno-architekto-nický celokhudobného myslenia&'.–&(. storo)ia� Rudolf Pečman

Konference o vztahu slova a hudby (17. a 18. století) měla širší parametry, neboť tu šlo mj. i o teoretickou problema-tiku (vztah rétoriky a afektové teorie k hudbě; operní a lib-retistická tematika; provozovací praxe; Caldarova chrámo-vá hudba; masopustní kompozice na Slovensku v 18. století; Šimrák – Zarevúcký: vztah k hudebněrétorickým fi gurám; tatáž tematika ve vztahu k Františku Václavu Míčovi; vztahy slova a hudby v Telemannových pašijových oratoriích; peda-gogické působení Wacława Sierakowského; Ľubický zpěv-ník; Monteverdiho Combattimento di Tancredi et Clorinda; trompeta ve vídeňském baroku; slovenská opera o Luthe-rovi; Mozart a Da Ponte; sbírka hudebnin ze Smolníckej Huty).Na prešovské zasedání byli pozváni nejen slovenští, nýbrž i čeští, polští a němečtí specialisté. Šlo tedy o konferenci mezinárodního charakteru. Karol Medňanský (Prešov) se ve svém sdělení zaměřil k jednotě slova a hudby. Vycháze-je z Lutherova učení a z jeho postojů k hudbě vystihl, že ona verbálně-muzikální jednota je za baroka také základem postojů hudebně architektonických. Rudolf Pečman (Brno) informoval o svých výzkumech v oblasti operní a oratorní libretistiky (Bibl. di S. Cecilia na konzervatoři v Římě) a pro-mítl vše také na pozadí dnešního režijního a scénografi cké-ho, stejně jako hudebního a pěveckého pojetí staré opery. Božena Fresserová (Bánská Bystrica) shrnula známou pro-blematiku provozovací praxe hudby 17. a 18. století. Pra-mennou sondu do Creda Antonia Calgary zapustila Jana Spáčilová (Brno) a zobecňovala přitom svou tematiku tím, že ji komparovala s vývojem v chrámové hudbě vídeňské-ho baroka. Ladislav Kačic (Bratislava) sáhl k rozverným masopustním kompozicím, přičemž jeho příspěvek vyústil do díla františkána P. Pantaleona Roškovského. Studium rétorických fi gur, k nimž se před lety uchýlila Slovenka Edi-ta Bugalová z brněnské muzikologické líhně, prohlubovala nyní i Jana Petöczová (Bratislava) odhalujíc kontakty Zare-

vutiových skladatelských postupů s německými východisky a s postoji Jána Šimráka, čímž přispěla k osvětlení kontextů vývoje hudby ve spišské a šarišské oblasti. U Jany Perutkové (Brno) šlo o podrobný rozbor Míčovy gratulační serenády Der glorreiche Nahmen Adami z hlediska tzv. Figurenleh-re, zatímco Carsten Lange (Magdeburg) pro nás objevil svět Telemannových pašijových oratorií, neboť v protestantském Německu barokního údobí byla spojována, vlastně oboha-cována, původně výlučně starozákonní tematika o náměto-vý okruh Kristova utrpení. Małgorzata Wożna-Stankiewicz (z Krakova) nastínila život i dílo Wacława Sierakowski-ho, rodáka z Bogusławic (1741–1806), který proslul zejmé-na jako vydavatel hudebněpedagogických příruček (např. Sztuka Muzyki dla Mlodzieży Krajowej, 1795–1796), v nichž hudební výchovu sledoval v těsném sepětí s výchovou lite-rární. V příspěvku Petera Ruščina (Prešov) jsme sledovali repertoár slovenských skladeb z Ľubického spevníka (2. pol. 17. stol.). Objevuje se tu i vícehlasá duchovní píseň ve slova-kizované češtině Nastal nám den veselý. Brňan Pavel Sýko-ra prezentoval Zápas Tankréda a Klorindy, jak jej zachytil Claudio Monteverdi ve svém díle (1624) rozvíjeje svůj teh-dy nový „vzrušený styl“ (stile concitato). Geniální operní a madrigalový tvůrce uplatňuje např. náhlé změny v dyna-mice, které vyplývají ze slovní deklamace a ze zdůraznění dramatických kontextů díla. Irena Veselá (Brno) si všímá barokní trompety jako nástroje, který zvýrazňuje význam slova a znaku ve vrcholných operách a serenádách vídeň-ského baroka. O nové soudobé opeře „Martin Luther“ se dovídáme z textu Slavomíry Otčenáškové-Štrbové (je autor-kou libreta). Hudbu opery napsal soudobý autor Víťazoslav Kubička. Zatímco paní Otčenášková-Štrbová žije v Banské Bystrici, zaměřila se Prešovčanka Katarína Burgrová ke zprávě o sbírce hudebnin ze Smolníckej Huty, v níž domi-nují díla Paula Neumüllera (19. století) a Jána Ignátze Kro-liga (1705). Známá fakta o vztahu libretisty Da Ponteho a Mozarta znovu shrnuje Renáta Kočišová (rovněž z Pre-šova).Tematicky rozkošatělý sborník o slovu a hudbě v 17. a 18. sto-letí usiluje o propojení regionálních aspektů s evropskými. Řadí se tak do kontextů, které dnes vydatně sleduje sloven-ská hudební historiografi e a estetika.

Vydal Prešovský hudobný spolok Súzvuk ve spolupráci s katedrou hudby Fakulty humanitních a přírodních věd Prešovské univerzity. 9. svazek edice Vedecké spisy o hud-be. Prešov 2005, 272 stran, ISBN 80-89188-14-1. •

sv�t hudebn ích nástroj���

klastr hudební výroby music czech madena k�ižovatce rozhodnutí� Lenka Žáčková

Jeden z nejambicióznějších projektů posledních let v oboru výroby českých hudebních nástrojů, založení klastru hudební výroby Music Czech Made (MCM), se následkem nepřipra-venosti, nejednotnosti a neustálých časových prodlev státních úřadů a agentur dostal do vážných problémů. Ačkoliv pro-jekt klastru MCM získal příslib vysoké fi nanční podpory ze strukturálních fondů Evropské unie a státního rozpočtu ČR ve výši cca 20 mil. Kč na dva roky realizace společných projek-tů a byl uváděn jako příklad jednoho z nejlépe připravených klastrů u nás, vinou neustálých změn v podmínkách čerpání dotace, jejichž postupné „úpravy“ vedly k tak radikální pro-měně, že s původním zněním podmínek v době vzniku pro-jektu nemají téměř nic společného, nebude možné realizovat projekty v duchu původních záměrů. Valná hromada klastru MCM se tedy na svém zasedání dne 8. ledna 2007 v Lounech rozhodla prostředky z dotace raději nečerpat. Při nesplnění předložených podmínek hrozí totiž nejen vrácení dotace, ale i vysoké penále rovnající se až 100 % čerpaných peněz. Pokud by zůstaly podmínky čerpání dotace nezměněny tak, jak byly při podání projektu a žádosti o dotaci v červnu 2006, pak by mohl klastr MCM naplno začínat plnit své poslání, a to zvýšení konkurenceschopnosti a rozvoj jednoho z tradičních evropských oborů, který dělá České republice velkou reklamu v celém světě. Naše účasti na veletrzích v Šanghaji, Duba-ji, Riedu v Rakousku, ale i na pražském hudebním veletr-hu a další aktivity byly určitě tím správným směrem a tím, na čem se všichni členové shodli. Následovala i spolupráce s AMU Praha a dalšími institucemi.

Nové znění podmínek dotace, které je nazváno upřesněním, zásadním způsobem mění uznatelné náklady klastru při rea-lizaci společných projektů. Omezuje uznatelnost nákladů na straně členů klastru a defi nuje výstupy společných projektů tak, aby byly obecně využitelné a prospěšné bez rozdílu všem členům klastru. To je v rozporu s tím, co bylo řečeno poskyto-vatelem dotace při podání naší žádosti v červnu 2006. „Nové podmínky podle našeho názoru narušují smysluplnost podpo-rovaných aktivit. Právě specifi cky zaměřené výstupy mohou mít přínos pro konkurenceschopnost a ekonomický růst. Čím konkrétněji je zaměřená marketingová či inovační studie, tím mohou být její výsledky přínosnější, čím cílenější je účast na veletrhu či výzkumný úkol, tím větší lze očekávat výsledek. Je to jeden z důvodů, které nás vedly k rozhodnutí dotaci nečer-pat… ,“ uvádí Jiří Štípek, předseda sdružení Music Czech Made.Činnost klastru hudební výroby začala v březnu 2006. V nově vzniklém sdružení se spojilo celkem devatenáct členů – výrob-ců hudebních nástrojů a společností z oborů, které s výrobou hudebních nástrojů úzce souvisejí. Již na první část formová-ní klastru, tedy vyhledávání vhodných fi rem pro klastr, při-spěla ze strukturálních fondů z programu ERDF Evropská unie, dále Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Karlo-varský kraj. Po valné hromadě v Kraslicích na jaře loňského roku jsme se členy sdružení a jeho partnery z řad univer-zit a odborných škol zahájili realizaci společných projektů. Přitom jsme postupovali v souladu s platnými zveřejněnými podmínkami a pokyny agentury CzechInvest a ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) pro pozdější získání dotace na rozvoj klastru z Operačního programu průmysl a podniká-ní. Žádost o dotaci na rozvoj klastru z Operačního programu průmysl a podnikání jsme předložili agentuře CzechInvest dne 27. června 2006. Počátkem července proběhla kontrola

formálních náležitostí žádosti a očekávali jsme vyhodnoce-ní a rozhodnutí o dotaci počátkem září. V případě kladného rozhodnutí by bylo možné uplatnit dotaci na 75 % uznatel-ných nákladů již od 1. července 2006.Na podzim roku 2006 jsme se účastnili několika výstav a vele-trhů hudebních nástrojů v České republice a v zahraničí. Jed-nalo se o Hudební veletrh Praha, veletrh hudebních nástrojů v Dubaji (Spojené arabské emiráty), veletrh Music Austria v Riedu (Rakousko) a veletrh Music China v Šanghaji (Čí-na). Klastr hudební výroby se stal partnerem Bigbandového festivalu v Kraslicích, kde byla zároveň instalována expozice členů klastru. V září se uskutečnil seminář pro členy klastru ve Zvukovém studiu HAMU Praha nazvaný Výzkum zvuku a jeho perspektivy, v prosinci jsme v Hradci Králové uspořá-dali seminář k novým změnám v zákoníku práce.Proběhla jednání se zástupci zahraničních kanceláří Czech-Trade a obchodních zastoupení velvyslanectví České repub-liky v zahraničí. Tyto zástupce jsme informovali o existenci, zaměření a potřebách sdružení a jeho členů a dohodli jsme s nimi konkrétní možnosti spolupráce, například při koná-ní zahraničních expozic klastru. Ve spolupráci s CzechTrade tak došlo k realizaci expozice na výstavě Muzyka v Moskvě v říjnu 2006.Hodně pozornosti jsme věnovali prezentaci oboru, ať už pro-střednictvím článků v tisku, inzerce, vydali jsme tištěnou brožuru v české a anglické verzi o klastru hudební výroby a jeho členech a rovněž informace v čínské verzi pro veletrh Music China. Pro publicitu projektu a prezentaci jeho čle-nů připravujeme pravidelně články pro dvoustranu v měsíč-níku Hudební rozhledy. Na účast klastru na veletrhu Music China v Šanghaji jsme získali dotaci Ministerstva průmyslu a obchodu ve výši 0,5 mil. Kč. Zahájili jsme práce na webo-vém portálu klastru, který si klade za cíl nejen propago-vat výrobce, ale měl být jakousi branou do světa hudebních nástrojů u nás.Dne 19. října 2006 jsme se v Praze sešli na společném jedná-ní klastrů vznikajících v České republice. Setkání inicioval klastr obalové techniky Omnipack. Zástupcům CzechInves-tu a Ministerstva průmyslu a obchodu jsme zde přednesli společné otázky, především ohledně metodiky uznatelných nákladů a metodiky účtování a kofi nancování v klastrech. CzechInvest přislíbil pomoc a odpověď na otázky v co možná nejbližším termínu. Od této doby se klastry ještě více spojily ke společnému postupu s cílem řešit dosud nevyjasněné otáz-ky nově zakládaných klastrů v České republice.Dne 2. listopadu nás vyrozuměla agentura CzechIn vest, že naši žádost o dotaci na rozvoj klastru předběžně doporuči-li externí hodnotitelé ke schválení, a vyzvala nás k doplně-ní a vysvětlení některých připravovaných projektů v rámci činnosti klastru, na které žádáme o dotaci. Vysvětlení jsme předali CzechInvestu 8. listopadu. Dne 15. listopadu jsme na výzvu agentury CzechInvest přednesli obhajobu naší žádos-ti o dotaci na rozvoj klastru před hodnotitelskou komisí. Dne 24. listopadu jsme byli vyrozuměni o výsledku hodno-cení. Naše žádost byla doporučena hodnotitelskou komisí k poskytnutí dotace z částky 28,4 mil. Kč uznatelných nákla-dů, což představuje dotaci přibližně 20 mil. Kč. Zároveň nám 23. listopadu odpoledne agentura CzechInvest sdělila nový rozpočet (závazné rozdělení uznatelných nákladů do jednot-livých položek) a vyzvala nás k úpravě etapizace projektu, tedy rozdělení nákladů do jednotlivých etap projektu, s ter-mínem do 29. listopadu, tedy pět dní včetně víkendu. Dne 28. listopadu (pozdě odpoledne před termínem odevzdání nového rozpočtu) jsme obdrželi mailem dokument „Upřes-nění uznatelných nákladů pro program Klastry z OPPP – Fáze založení a rozvoj klastru – návrh verze ke schválení ze dne 28. 11. 2006”. Toto znění, které je nazváno upřesněním, zásadním způsobem mění uznatelné náklady klastru při rea-lizaci společných projektů především tím, že omezuje pod-

sv�t hudebn ích nástroj� ��

mínky uznatelnosti nákladů na straně členů klastru a ome-zuje také výstupy společných projektů tak, aby byly obecně využitelné a prospěšné bez rozdílu všem členům klastru, ne původně stanoveným třem členům, jak bylo řečeno v pod-mínkách při podání žádosti o dotaci v červnu 2006.Nové rozdělení rozpočtu do etap jsme předali CzechInvestu v požadovaném termínu, tedy 29. listopadu. Připravili jsme připomínky našeho klastru k návrhu metodiky uznatelných nákladů a rozhodli se ve spolupráci s ostatními klastry pře-dat společné připomínky CzechInvestu, resp. MPO.Dne 7. prosince 2006 jsme obdrželi závazné znění metodi-ky uznatelných nákladů, které obsahově odpovídalo návrhu z 28. 11. 2006.V pátek 8. prosince ve večerních hodinách jsme obdrželi elektronicky znění Podmínek pro poskytnutí dotace (smlou-vy o dotaci), které nám byly zároveň v parafované verzi zaslá-ny poštou. V podmínkách byly doplněny odstavce, které v podmínkách zveřejněných v době podání žádosti o dotaci a během prvních více než pěti měsíců realizace projektu roz-voje klastru uvedeny nebyly. Jedná se především o odstavce, které na základě právního dokumentu zavazují členy k zajiš-tění udržitelnosti klastru v období po ukončení poskytování dotace na rozvoj klastru, včetně výše jejich společného závaz-ku. Na přistoupení k novým podmínkám formou zakotvení závazku členů ve stanovách sdružení či jiném právně závaz-ném dokumentu je vázána již případná první platba dota-ce za první etapu projektu, resp. bez tohoto závazku členů ve stanovách sdružení nebo jiném právně závazném doku-mentu nebude přijata žádost o proplacení dotace. Termín podpisu podmínek nám i ostatním klastrům byl agenturou CzechInvest stanoven nejpozději na 14. prosince 2006. Sou-částí podmínek byla i metodika uznatelných nákladů v nej-novější verzi. V pondělí 10. prosince se sešlo předsednictvo sdružení, které rozhodlo podepsat podmínky v předepsa-ném termínu s výhradou, že tak bylo učiněno v tísni a bez možnosti svolat valnou hromadu členů sdružení.Jednali jsme znovu přímo na Ministerstvu průmyslu a obchodu za přítomnosti pana náměstka Martina Tlapy, dále vedoucího odboru strukturálních fondů na MPO, gene-rálního ředitele agentury CzechInvest Tomáše Hrudy a dal-ších kompetentních pracovníků s tím výsledkem, že pod-mínky jsou víceméně závazné, stejně tak jako nová meto-dika uznatelných nákladů. Při dalším jednání 28. prosince na MPO jsme dostali doporuční přehodnotit rozpočet pro dotaci, avšak podmínky a metodika uznatelných nákladů zůstanou stejné, pouze s technickými opravami chyb, na kte-ré jsem upozornili.Obecně lze říci, že vznik klastru hudební výroby a jeho akti-vity vzbudily pro obor novou pozornost státních orgánů. Věříme, že to bude mít příznivý dopad na výrobce i nepří-mo na zlepšení podmínek, ve kterých podnikají. Rovněž vel-mi oceňujeme, a já osobně mám z toho velkou radost, spolu-práci mezi jednotlivými členy sdružení, která se velmi dobře rozvíjí, ať už přímo přes klastr nebo neformálně mimo něj. Za současných podmínek bez možnosti účelně a smysluplně využívat společně podporu je však celý projekt ohrožen.Je potřeba si uvědomit, že místo promýšlení dalších projektů a získávání dalších členů (a nemálo fi rem z oboru ukázalo zájem o vstup do klastru MCM) teď řešíme existenční otáz-ky a snažíme se udržet důvěru a získat dodatečné fi nanční prostředky od stávajících členů, což je velmi obtížný úkol za výše uvedených okolností.Přesto mimořádná valná hromada klastru dne 8. ledna 2007 rozhodla jen o útlumu aktivit s vírou v to, že MCM bude moci podat novou žádost o dotaci na příští rok a že už snad budou podmínky dotace neměnné a vyjasněné, protože by byla nesmírná škoda zahodit vše pozitivní, co bylo v tak rekordně krátké době a z vlastních zdrojů započato. •

Děti ze Základní umělecké školy v Polici nad Metují zkoušely nástroje našich výrobců

na Hudebním veletrhu Praha.

Ze semináře klastru hudební výroby ve Zvukovém studiu HAMU v Praze

Fo

to a

rch

ivF

oto

arc

hiv

Z veletrhu hudebních nástrojů v Dubaji

Fo

to a

rch

iv

sv�t hudebn ích nástroj��

pohled do sv�ta housla�ského �emeslav �echách ii.ii. tomáš skála� Rafael Brom

Houslařskou dílnu Tomáše Skály najdeme ve stejné uli-ci a ve stejném domě, v jakém pracuje mistr houslař Emil Lupač. Ten pracuje ve městě už více než padesát let a v období, kdy se věnoval pedagogické činnosti, vychoval celou řadu žáků. Jednak v dílně na výrobu houslí a poté v mistrovských kurzech bývalého závodu Cremona, a jed-nak v novém společenském uspořádání posledních dese-tiletí. Mistr Lupač málokdy o svých odchovancích mlu-ví, málokdy je jmenuje a zrovna tak skoupý na slovo je i v otázce instrumentalistů, kteří hrají na jeho nástroje. Jednoho žáka, ne-li svého posledního, ovšem neopomene nikdy jmenovat. Není divu, vždyť je otcem jeho vnučky Michaely, která už pilně hraje na dědečkovy housle z roku 1997.

Tomáši, vy jste zeť nesporně znamenitého mistra houslaře – to nepochybně ovlivnilo vaši budoucí profesi, že?Moje kariéra, dá-li se to tak říci, začala víceméně náhodou – tak jako spousta dalších věcí. Původně jsem vyučený v tak zvaném „černém řemesle“ a do Lubů u Chebu jsem se při-ženil po vojenské službě. A protože moje žena je dcerou mis-tra houslaře Emila Lupače, tak jsem vlastně měl řemeslo – lidově řečeno „v domě“. K houslařině jsem se tedy vlastně dostal jaksi nevědomky a velkou oklikou.

Co vás na začátku vaší houslařské profese napadlo, jakou budoucnost jste si představoval, když jste vzal do ruky poprvé to vzácné houslařské dřevo? Předsevzal jste si, že budete mistrem houslařem?Ani bych neřekl, ona se ta budoucnost, to lámání situace vyvíjelo nenápadně a postupně. Nejprve jsem koncem roku 1990, místo svatební cesty, nastoupil do lubského závodu, bývalé Cremony, abych se seznámil s každodenní výrobní praxí, a tam jsem poznal podle lidového rčení „zač je toho loket“ a jak tvrdě se vydělává na chleba – to mě také na učilo si této práce vážit. Čtyři roky jsem pracoval „v úkole“ u stolní frézy, kde jsem vyráběl houslové součástky – struníky a kyta-rové kobylky – a zároveň se dálkově v letech 1992 – 94 vyučil v oboru houslař. Chodil jsem tehdy do dnes již neexistující lubské houslařské školy, která byla po 135 letech přemístě-na do Chebu. Poté jsem dva roky pracoval v soukromé čes-ko-korejské fi rmě a v roce 1996 jsem se rozhodl pro vlastní dílnu, kterou jsem provozoval společně se svým tchánem. Dával jsem do řemesla všechno, co ve mně bylo, a snažil jsem se vstřebat samozřejmě i to, co jsem dostával z rodin-ného prostředí – tedy od Emila Lupače. Ten má, podle jeho slov a zkušeností, velmi dobrou řemeslnou školu (od té doby, kdy krátce po válce vstoupil v Lubech u Chebu do učení), kterou prošel pod vedením houslařských mistrů německé i české národnosti. Od mistrů Pötzla, Wilfera, Mrkvičky nebo Josefa Vávry dostal bez rozdílu všechno, co jako hous-lař potřeboval znát, a ti všichni ho skutečně naučili zrovna takové práci, jakou dělali oni.

Děláte skutečně tak, jak se v Lubech pracovalo před dese-tiletími, neměníte model, styl, lakování nástrojů?Mistr Lupač mi předal generační žezlo ve všem všudy a po zkušenostech jeho padesátileté praxe jsem převzal způsob stavby bez zásadních odchylek, samozřejmě kromě drobných

úprav. Myslím, že to, co se on naučil v patnácti letech a dělá to dodnes, to se u tak dokonalého nástroje jako jsou housle nebo viola a violoncello nemůže měnit. Takže to, co ho na-učili staří mistři, předal i mně. Vývoj ozvučného těla houslí byl dokončen v době Stradivariho a Guarneriho a přes mno-hé pokusy jeho následovníků platí dodnes jejich poznatky ve vypracování desek a vzájemných konstrukčních poměrů. Mistr Lupač měl hodně žáků a těm předával poznatky, kte-ré získal například od mistra houslaře Josefa Pötzla. Stalo se jednou, že se právě jemu dostala do ruky práce jednoho z Lupačových žáků, kterého učil ve svých šedesáti letech, a tehdy pan Pötzl s podivením řekl, „to je jako ode mne“. „To dokazuje“, míní Emil Lupač, „že já neučím nic jiného než to, co jsme se naučili my a Mistr Pötzl v práci mého žáka viděl zase tu kvalitu a ten charakter práce, kterou dělal on sám“. Tak si Lupač potvrdil, že nesklouznul z pravé cesty, po které šly generace, a také řekl, že „až tady můj žák Tomáš Skála bude učit svýho syna nebo možná, že ho budu ještě učit já, tak dostane to samé, co jsme měli my. Samozřejmě, že se práce bude nejspíše v detailech lišit, může se používat jiný lak, ale tady v rodině se už hodně let vaří stejné laky podle té samé receptury, která se používala před desetiletími. A to je možné jen proto, že housle jsou opravdu dokonalý nástroj.“

Je vidět, že vám změna povolání dokonale vyšla, nedáv-no jste se stal členem Kruhu umělců houslařů, jaká byla zkouška do prestižní organizace, která sdružuje mistry houslaře?Musím přiznat, že byla poměrně tvrdá. Postavil jsem nástroj, který posuzovala porota složená z patnácti nejlep-ších houslařů v českých zemích, která rozhodovala o tom,

Tomáš Skála

Fo

to a

rch

iv

sv�t hudebn ích nástroj� �

jestli vůbec moje housle dosahují takové kvality práce, abych mohl postoupit k aprobační zkoušce. Tu jsem potom absol-voval v houslařském ateliéru Pilařů v Hradci Králové a na jejím základě mě pak přijali mezi čtyřicet nejlepších housla-řů v republice – Kruhu umělců houslařů při Asociaci hudeb-ních umělců a vědců.

Obesíláte houslařské soutěže?V roce 1997 jsem se zúčastnil první mezinárodní houslařské soutěže v Náchodě, o dva roky později v americkém Utahu, pak v německém Mittenwaldu a poté opět v Náchodě. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak o sobě dát vědět a prosadit se na mezinárodním houslařském fóru. I když nejlepší reklamu dělá krásně vytvořený a bezvadně hrající instrument.

Jak se vám teď pracuje v Lubech u Chebu, v místě relativ-ně vzdáleném hudebním centrům a konkurenci houslařů z celé republiky?Dříve se říkalo, že je tu konec světa, teď je tu prý vlastně začátek Evropy, ale je pravda, že Luby jsou oproti Praze, Brnu a jiným větším městům více stranou. Přesto si hudeb-níci cestu k nám také najdou. Větší problém je v ekonomic-ké situaci, kupní síla je tady malá, a tak je zapotřebí hledat klientelu spíš v zahraničí než doma.

Základní obecná otázka ohledně houslí zní – co je na hous-lích nejdůležitější? Mistr Pötzl mi jednou šalamounsky odpověděl, že nejdůležitější je všechno. Některé staré ori-ginální ověřené a dobré nástroje ale vykazují určité nedo-konalosti v práci, které by asi dnešní houslař neudělal. Cel-kový vzhled nástroje má jistě svou váhu, ale co se zvuku týče, je asi nejdůležitější vypracování ozvučné skřínky?To je samozřejmě nejdůležitější, protože ta hraje. Ale dneska se všichni dívají na nástroj, a zvláště na mistrovský, očima skutečně velice kritickýma. Každý instrumentalista chce, nejen aby nástroj hrál, ale aby byl krásně nalakovaný a také aby byl z krásného dřeva. Dnes už ale víme, že kvalitní rezo-nanční dřevo nemusí být nutně krásné, nemusí mít třeba pohledné nebo husté žíhání, a přesto se z něho může posta-vit dokonale znějící nástroj.

Mistr houslař Tomáš Skála staví housle, violy a violon-cella a chystá se i na kontrabas – pokud se ozve případ-ný zájemce. Jeho nástroje se vyznačují zejména tónovou vyspělostí a pečlivým vypracováním. Při jejich stavbě vychází z klasických předloh – housle staví podle modelu Antonia Stradivariho z roku 1720 nebo modelu Guarneri-ho a také Guadagniniho upraveného v rodinném ateliéru. Pro violu o délce korpusu 39,5 cm a 42,5 cm používá model Stradivari a pro violu o délce korpusu 40,7 cm užívá model Guarneri, který je nejrozšířenějším a nejčastěji doporučo-vaným nástrojem tohoto rozměru. Violoncella staví rov-něž podle modelu Stradivariho, mírně upraveného a s dél-kou chvějící se struny 69,5 cm – 68 cm. Tyto nástroje jsou nalakovány lihovými laky z různých pryskyřic rozmani-tých odstínů od zlatožluté, přes hnědý nádech až k barvě červené. Podle přání zákazníků Tomáš Skála upravuje lak imitací do vzhledu starých nástrojů, takzvaně je „nasta-ří“ či „zestaří“. Krásy a zralosti tónu těchto instrumentů je docíleno laděním resonančních desek kombinací generá-toru, poklepu a citu pro tento nádherný materiál, jakým dřevo skutečně je.

Pokud bychom chtěli slyšet vaše housle, kam se máme obrátit – kdo hraje na vaše nástroje? Tak na moje housle hrají většinou začínající konzervatoris-té, v poslední době jsem postavil nástroj pro studenta Aka-demie múzických umění v Praze pocházejícího z Plzně. Mys-lím si, že nejlepší reklamu dělá vlastně nástroj sám tím, že

dobře hraje a že je s ním houslista spokojený. Nějaké nástro-je v republice už mám, i když nedělám mistrovské nástro-je dlouho – ale musím přiznat, i když je to otřepaná frá-ze, že konkurence je veliká a prosadit se je velký problém. Kromě toho hrají moje nástroje i v zahraničí – na Sloven-sku, v Německu, Španělsku, Holandsku, USA, ale i v dale-kém Tchaj-wanu i Jižní Koreji. V roce 2004 jsem postavil na zakázku z Ameriky, jen podle fotografi í a některých zásad-ních menzur, krátké, nebo-li dudácké housličky, používané především po roce 1850. Nyní jsou majetkem muzea v Okla-homě ve Spojených státech.

Housle Tomáše Skály, postavené pro Mezinárodní hous-lařskou soutěž v německém Mittenwaldu (po zvukové stránce tam měly velký úspěch), si v roce 2001 opatřil pro-fesor Bohumil Kotmel starší z Brna. Dnes je má mezi svý-mi nástroji – vedle houslí Franceska Beretty z roku 1771 – Bohumil Kotmel mladší. A to je nesporně známka nej-vyššího ocenění. Bohumil Kotmel, koncertní mistr České fi lharmonie, stu-doval housle u svého otce, proslulého houslového pedago-ga. Konzervatoř a Janáčkovu akademii múzických umě-ní navštěvoval v Brně, vysokou školu – Konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě – vystudoval ve třídě Viktora Pikajzena. Od roku 1984 se stal sólistou Státní fi lharmonie Brno a uměleckým vedoucím souboru Čeští komorní sólis-té. V roce 1987 zvítězil v konkurzu na koncertního mistra České fi lharmonie a v této funkci působí dodnes. Vedle toho se věnuje i koncertní sólistické činnosti, spolu s primariem Kocianova kvarteta Pavlem Hůlou vytvořili např. houslové duo s názvem Due virtuosi. •

Housle podle modelu Stradivari, 2006

Fo

to a

rch

iv

revue hudebn ích nos i����

Skladatelé epochy romantismu často pre-ferovali autonomní klavírní žánry. Jedním z nich byla nepochybně balada, hudební ekvivalent krátkého příběhu či povídky. Zbrusu nová nahrávka fi rmy HARMO-NIA MUNDI FRANCE (CLASSIC) při-náší čtyři balady velkého polského roman-tika, Fryderyka Chopina (č. 1 op. 23, č. 2 op. 38, č. 3 op. 47 a č. 4 op. 52), které před-stavují na rozdíl od druhé poloviny nahráv-ky, Čtyř balad op. 10 Johannesa Brahm-se, koherentní nedělitelný celek. Balady nastudoval mladý francouzský pianista Cédric Tiberghien a najdete je pod objed-nacím číslem HMC 901943.

Živá nahrávka z londýnského Colisea z roku 1984 (147 minut) přináší tříakto-vou operu Gloriana anglického skladatele Benjamina Brittena (1913–1976), která vznikla na počest korunovace královny Alžběty II. v roce 1953 a v době jejích před-stavení ji provázela řada skvělých kritik s titulky typu: „Sarah Walker je vynika-jící Alžbětou“ (Opera Magazine); „Velice dojemná záležitost“ (Evening Standard); „Vynikající představení v čele s Anthony Rolfe Johnsonem“ (Sunday Times). Kro-mě jmenovaných sólistů se na jejím nastu-dování podíleli Jean Rigby, Richard Van Allan, Elizabeth Vaughn, Alan Opie, Neil Howlett, Malcolm Donnelly, Lynda Rus-sell a sbor a orchestr Anglické národní opery v čele s Markem Elderem. DVD fi r-my ARTHAUS (CLASSIC) vychází pod objednacím číslem 102097 (NTSC).

Autorem fi lmové produkce Pucciniho ope-ry La Bohème, vydávané v těchto dnech pod objednacím číslem OA 0961 (2 DVD PAL/NTSC) fi rmou BBC OPUS ARTE (CLASSIC), je Giancarlo del Monaco.

Vynikající obsazení (Inva Mula, Aquiles Machado, Laura Giordano, Fabio Maria Capitanucci, David Menédez, Felipe Bou, Gonzalo Fernández De Terán, Juan Tomás Martínez, Alfredo Mariotti, sbor a orchestr opery Teatro Real) řídí reno-movaný dirigent Jesús Lopez Cobos. Natočeno živě v madridském Teatro Real (149 minut) kamerami high defi nition a v surround sound.

Slavnou Pucciniho Bohému však můžeme mít na DVD (NTSC, ARTHAUS – CLAS-SIC 100047, 116 minut) i ze špičkové oper-ní scény v San Francisku, odkud pochází live nahrávka z 19. 11. 1988 ve hvězdném obsazení v čele s Lucianem Pavarottim (Rodolfo) a Mirellou Freni (Mimi). Pro-dukci, na níž se vedle dalších sólistů (San-dra Pacetti, Gino Quilico, Nicolai Ghiau-rov, Stephen Dickson, Italo Taji) podílel sbor a orchestr sanfranciské opery řízený Tizianem Severinim, se dostalo výjimeč-ného přijetí i ze strany hudební kritiky (Opera Review; Classic FM; San Francis-co Times).

Kiri Te Kanawa, mezinárodně uznávaná pěvkyně, nahrála před časem v austral-ském městě Adelaide na DVD (PAL/NTSC – OA F4016) program sestavený z „hitů“ různých hudebních žánrů – oper-ního (např. Tosca, Turandot, Madama Butterfl y, Gianni Schicchi), písňového (mj. Songs of the Auvergne) i muzikálo-vého (Cats, Porgy & Bess, Carousel ad.). Nahrávka, na níž se podílely ženský sbor Adnyamathanha a Adelaidský symfonický orchestr v čele s Robinem Stapletonem, trvá 85 minut a vydává ji EDICE FAVEO (CLASSIC).

Mozartovský rok 2006 provázela samo-zřejmě i řada nahrávek jako např. DVD (NTSC, 2072088, 60 minut) z koncer-tu ve vídeňském Grosser Musikvereins-saal (1.–4. 10. 1988), na němž vystoupila Vídeňská fi lharmonie řízená Leonardem Bernsteinem (EUROARTS – CLASSIC). Leonard Bernstein tu představuje nejen své pojetí mezi posluchači oblíbeného Mozartova Klarinetového koncertu, jehož sólového partu se zhostil slavný klarinetis-ta Peter Schmidl, ale také jeho Symfonie č. 25, KV 183. Doporučujeme!

„Bouřlivý aplaus korunoval představení Wagnerova Tannhäusera“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung). „Triumfální úspěch a nekonečný bouřlivý potlesk“(La Repú-blica). Takto popisoval tisk v létě roku 1989 představení Tännhäusera v úchvat-ném nastudování Giuseppe Sinopoliho, kde vedle sboru a orchestru Bayreuthských slavností vystoupili Richard Versalle, Cheryl Studer, Ruthild Engert-Ely, Hans Sotin, Wolfgang Brendel, Siegfried Vogel ad. a scénu připravil Wagnerův vnuk, Wolfgang Wagner. Firma EUROARTS – CLASSIC jej nyní vydává jako živou nahrávku na DVD (NTSC, 2072008, 188 minut), které si můžete objednat pod čís-lem 2072008. Doporučujeme!

Camille Saint-Saëns (1835–1921) sklá-dal bravurně hudbu všech žánrů, v opeře však zaznamenal relativně malý úspěch. Jedinou výjimku tvořilo dramatické dílo Samson a Dalila, které mělo premiéru v Německu. Saint-Saëns učinil své rozhod-nutí napsat oratorium dle legendy o Sam-sonovi a Dalile roku 1859, a to v souvislosti s obdivem k Händelovi a Mendelssohnovi. Kreolský básník a manžel jeho sestřenice, Ferdinand Lemaire, mu však doporučil formu opery. Živá nahrávka ze Sanfran-ciské opery, kterou na DVD NTSC vydá-vá ve francouzštině fi rma EUROARTS (CLASSIC) pod objednacím číslem 100203 s Plácidem Domingem, Shirley Verrettovou, Wolfgangem Brendelem, Arnoldem Voketaitisem, Kevinem Lan-ganem, Michaelem Ballamem, Stanleyem Wexlerem, Robertem Tatem a Christia-nem Holderem z roku 1981, trvá 11 minut a s operním sborem a orchestrem ji nastu-doval Julius Rudel.

Firma EUROARTS (CLASSIC) přichází na trh v rámci DVD NTSC edice Greatest Hits s novou řadou � e best of…, kterou lze pořídit za velmi atraktivní ceny. Jed-ním z prvních titulů je výběr z děl Johanna Sebastiana Bacha (Braniborský koncert č. 5, Orchestrální suita č. 3, Koncert pro tři klávesové nástroje d moll, Dobře tem-perovaný klavír – Kniha II, Tokáta d moll BWV 565, Violoncellová suita č. 1, Umění fugy, Janovy pašije, Vánoční oratorium, Kávová kantáta, Žalm č. 51, Magnifi cat, Mše h moll), na jehož jednotlivých kom-pozicích se podíleli různí umělci (Daniel Barenboim, Anner Bylsma, Bobby McFer-rin, Angela Hewitt, Angelika Kirchschla-ger, Ton Koopman, Sigiswald Kuijken, Katia & Marielle Labeque, Jacques Lous-sier Trio, Masaaki Suzuki, Freiburger Barockorchester, German Brass, � oma-

V restauraci U ČIRINY v Navrátilově ulici na Novém Městě v Praze (13. 12.) se konala prezentace nové-

ho CD Jana Klusáka. Nakladatelství Petra Hanniga MAXIMUM na ní uvedlo autorovu dosud poslední

skladbu, Scherzo capriccioso, premiérované na Pražském jaru 2006, a některé dosud nevydané star-

ší skladby včetně letošním jubileem vídeňského a salcburského velikána aktualizovanou fantazii pro

komorní orchestr Stesk po Mozartovi, podle níž bylo nové CD (HG 0039-2) i nazváno. Vedle vydavatele

a skladatele mluvilo i více přítomných spolupracovníků, což nastartovalo příjemně neformální atmo-

sféru večera. Na fotografi i zleva Petr Hannig a Jan Klusák.F

oto

arc

hiv

revue hudebn ích nos i�� ��

nerchor Leipzig). Titul vychází pod objed-nacím číslem 2010015 a trvá 104 minut

Z dalších titulů, které jsou již u fi rmy EUROARTS (CLASSIC) v rámci DVD NTSC edice Greatest Hits a její nové řady � e best of… na světě, jmenujme ještě obdobný výběr z tvorby Wolfganga Ama-dea Mozarta (Symfonie č. 39, KV 543, Symfonie č. 41, KV 551, Klavírní kon-cert č. 9, KV 271, Klarinetový koncert, KV 622, Klavírní sonáta, KV 330, „Eine kleine Nachtmusik“, KV 525, Houslová sonáta, KV 306, Kouzelná fl étna, KV 620, Figarova svatba, KV 492, Don Giovanni, KV 527, Così fan tutte, KV 588, Únos ze serailu, KV 384), který nastudovali Daniel Barenboim, Gianluigi Gelmetti, Hartmut Haenchen, Sharon Kam, Angelika Kir-chschlager, sir Neville Marriner, René Pape, Gil Shaham, Jeff rey Tate, Mitsuko Uchida, Gewandhaus-Quartett, Orchest-ra della Svizzera Italiana, Staatsoper Ber-lin a Wiener Sängerknaben. Titul v délce 109 minut vychází pod objednacím číslem 2010005.

Firma TDK (CLASSIC) představuje na 2 DVD NTSC (DVWW-OPROKA) jed-nu z nejdiskutovanějších produkcí Salc-burských slavností posledních let – scé-nu Straussova Růžového kavalíra z roku 2004 (201 minut). Tato hudební komedie se v Salcburku hrála již mnohokrát, v roce 2004 ale byla provedena ve zcela novém pojetí renomovaného scénografa Rober-ta Carsena, který mnohé postavy zcela přetvořil. O vynikající obsazení se posta-rali Adrianne Pieczonka, Franz Hawlata, Angelika Kirchschlager, Franz Grund-heber, Miah Persson, Ingrid Kaiserfeld,

Jeff rey Francis, Elena Batoukova, Florian Boesch, John Dickie, Michael Roider aj., Konzertvereinung Wiener Staatsoper-chor, Wiener Philharmoniker a Semyon Bychkov.

Série slavných operních produkcí na DVD NTSC z renomovaného operního domu Gran Teatre del Liceu v Barceloně pokračuje na značce TDK (CLASSIC) Rigolettem (130 minut), jednou z nej-oblíbenějších oper Giuseppa Verdiho (DVWW-OPRIGL). Titulní roli vévody z Mantovy bravurně nastudoval brilant-ní Marcelo Álvarez, „jeden z nejlepších tenoristů současné mezinárodní scény“ (Opera News). Mezi dalšími účinkujícími najdeme i taková jména jako Inva Mula, Julian Konstantinov, Nino Surguladze, Merce Obiol, Stanislav Shvets, Joan Mar-tín-Royo, Jon Plazaola, David Rubiera, Sandra Galino či Eliana Bayón, které doprovází Orquestra Sinfónica a Cor del Gran Teatre del Liceu v čele s Jesúsem Lópezem Cobosem. Doporučujeme!

Angela Hewitt se velice rychle stává jed-nou z nejuznávanějších pianistek naší doby – její bachovské nahrávky považují někteří muzikologové za referenční. Pro svůj dal-ší projekt zvolila tato kanadská umělkyně souborné vydání klavírních sonát Ludwiga van Beethovena. První svazek představuje vedle dobře známé Sonáty f moll „Appas-sionaty“ op. 57 také dvě poměrně opomí-jené sonáty – Es dur op. 7 a D dur op. 10 č. 3. Pod značkou HYPERION (CLASSIC) je najdeme na CD (CDA 67518) i SACD hybrid (SACDA 67518). Doporučujeme!

Dva disky s Dallas Symphony Orches-tra a Andrew Littonem, vydané na CD i SACD hybrid u fi rmy HYPERION (CLASSIC), nabízejí velmi vydařené nové nahrávky všech čtyř symfonií Charlese Ive-se (1874–1954), které jsou jakousi syntézou všeho, co obdivujeme na symfonické tradi-ci konce 19. století (Brahms, Dvořák, Čaj-kovskij). První snímek obsahuje Symfonii č. 2 a Symfonii č. 3 „� e Camp Meeting“, k níž ještě dramaturgie přiřadila skladbu General William Booth Enters into Hea-ven (CDA 67525) a (SACDA 67525), na druhém najdeme Symfonii č. 1, Symfonii č. 4 a kompozici Central Park in the Dark (CDA 67540) a (SACDA 67540).

A je tu první nahrávka Takácsova kvarte-ta u fi rmy HYPERION (CLASSIC)! Po sedmnácti letech spolupráce se společnos-tí Decca (včetně mnohokráte oceněných kvartetů Beethovena a Bartóka) se toto světoznámé těleso rozhodlo pro spoluprá-ci s nezávislým anglickým vydavatelstvím Hyperion. Schubertův slavný Smyčcový kvartet č. 14 D 810 s podtitulem „Smrt a dívka“ je jedním z pilířů komorního repertoáru stejně jako Smyčcový kvartet č. 13 a moll D 804 „Rosamunde“ (CDA 67585). Jejich současná nahrávka byla pořízena během světového turné Takácso-va kvarteta (Edward Dusinberre – hous-le, Károly Schranz – housle, Geraldine Walther – viola, András Fejér – violoncel-lo), o kterém se pochvalně vyjádřila řada

hudebních časopisů. Budoucí projekty zahrnují Brahmse, Janáčka a Schuman-na. Doporučujeme!

Gerhard Weinberger pro svůj osmnáctý svazek souborného vydání Bachových var-hanních skladeb (CPO – CLASSIC) zvolil dvoje varhany v Sasku – nástroj Zacharia-se Hildebrandta ve Stoermthalu, pro kte-rý Bach složil inaugurační kantátu Höchst erwünschtes Freudenfest BWV 194, a varhany Johanna Scheibeho v Zschor-tau. Weinberger hraje skladby nejasného původu, připisované J. S. Bachovi (I: Fan-tasia G dur BWV 571; Orgelchorale aus der Berliner Sammelhandschri Mus. Ms. Bach P 285; Partita O Vater, allmaechti-ger Gott BWV 758; Kleines harmonisches Labyrinth BWV 591; Orgelchorale aus unterschiedlicher Ueberlieferung; Fuga F dur BWV Anhang II 42). Titul vychází pod objednacím číslem CPO 777135.

Velice úspěšná spolupráce špičkového německého klavíristy a dirigenta Christia-na Zachariase a Orchestre de Chambre de Lausanne pokračuje u fi rmy DABRING-HAUS UND GRIMM (CLASSIC) dalším skvostným projektem. Nahráv-ka Schumannova Koncertu pro klavír a orchestr a moll, op. 54 s Christianem Zachariasem v dvojroli klavíristy i diri-genta, doplněná Introdukcí a Allegrem appassionato op. 92 a Allegrem a Intro-dukcí d moll, op. 134, již za krátkou dobu své existence na trhu přesvědčila i odbor-nou kritiku (Gramophone; BBC Music Magazine; Penguin Guide). V letošním schumannovském roce vychází toto album na CD i SACD hybrid pod objednacími čísly MDG 3401033 a MDG 9401033.

Nedostižného básníka klavíru Frydery-ka Chopina představuje další titul řady „To nejlepší… “ fi rmy SUPRAPHON (SU 3900-2). Chopin svým rozezpívaným klavírem ovlivnil nejen své současníky, ale i celé generace svých následovníků. Skla-datelova hudba dodnes sugestivně působí na posluchače různého věku, a to přede-vším svým silným citovým nábojem. Cho-pin se stal synonymem brilantního klavír-ního zvuku s vrchovatou měrou barevnosti a pestrosti nálad. I v současnosti zní tvorba tohoto skladatele na koncertních pódiích celého světa a jeho hudba se doslova sta-la kulturním majetkem lidstva. Vydejme se tedy do světa Chopinových hudebních snů a nechme se unášet jejich barvitostí (Fantazie – Impromptu cis moll op. 66, Balada g moll op. 23, Impromptu As dur op. 29 – Valentina Kameníková, Scherzo b moll op. 31, Valčík č. 1 Es dur „Gran-de valse briliante“, op. 18, Valčík č. 6 Des dur „Minutový“ op. 64 – František Rauch, Nocturno č. 1 b moll (Larghetto), op. 9, Polonéza g moll, op. posth. – Pavel Ště-pán, Sonáta č. 2 b moll, op. 35 (I. Gra-ve – doppio movimento), Preludia op. 28 – č. 7 A dur, č. 8 fi s moll, č. 16 b moll, č. 24 d moll – Jan Simon, Barcarolle Fis dur op. 60 – František Malý, Etuda c moll č. 12, op. 10 – Sequeira Costa, Etuda c moll č. 12, op. 25 – Zdeněk Kožina).

Zpracovala Hana Jarolímková

Ve spolupráci s Českým muzeem hudby uspořá-

dalo 19. 12. vydavatelství CUBE BOHEMIA křest

nového CD Petra Nouzovského a Moniky Kno-

blochové s názvem J. S. Bach: Sonáty pro gam-

bu a cembalo (CBCD 2631-2). Novinku pokřtil

Václav Hudeček a podvečerem slovem provázel

Jiří Klika. Na fotografi i Petr Nouzovský a Monika

Knoblochová.

Fo

to a

rch

iv

revue hudebn ích nos i����

ARTE NOVA CLASSICS 74321 92784 2Béla Bartók, I. sonáta pro hous-le a klavír Sz 75, Heinz Holliger, Písně beze slov, výběr, Robert Schumann, Sonáta pro housle a klavír op. 121, Kolja Blacher – housle, Bruno Canino – klavír.Nahráno 24.–26. 1. 2002 v chrá-mu Ježíše Krista v Berlíně-Dahle-muHudební režie Reimar Bluth, zvu-kový režisér Michael GlaserCelkový čas 75:35 � Jaroslav Smolka

Německý houslista z Berlína Kolja Blacher studoval u Dorothy DeLay na Julliard School v New Yorku a u Sándora Végha v Salcburku. V letech 1993–99 byl nejmladším prvním koncertním mistrem Berlín-ských fi lharmoniků, dnes koncer-tuje v čelných hudebních centrech s nejrenomovanějšími světovými orchestry a dirigenty. Má široký repertoár, k němuž patří i četná díla hraná méně často. Tři pozoru-hodné skladby z nich nahrál spolu s italským klavíristou Brunem Cani-nem na toto CD. Houslové sonáty Bély Bartóka slýcháme dnes méně často v souvislosti s politování-hodným celkovým odklonem od tvorby meziválečné avantgardy v naší době. Blacher a Canino pře-svědčivě dokázali, že skladatelova I. sonáta pro housle a klavír z roku 1921 je vynikající, invenčně bohaté a stavebně nosné dílo velkého roz-sahu. Zvláštní je hned první věta s dlouhými plochami souhry houslí a jakoby impresionisticky mlžné-ho transparentu klavíru. Staršímu secesnímu slohu tu však odpovídá jen faktura a nástrojová stylizace: tónový materiál je převážně neto-nální a vyznění celku posunuje zře-telně do slohových kontextů pová-lečné moderny. Takový dialog mezi různými hudebními slohy tu před-stavují i úseky, stylizované jako energická a rychlá lidová taneční hudba. Věta je vůbec výrazově

i stylově rozeklaná, ale stavebně se nerozpadá – také zásluhou obou interpretů. Zmíněný slohový dialog pokračuje i ve volné druhé větě střídáním jakoby tápavě blud-né atonální melodiky houslí, s níž kontrastují žánrově vyhraněné chorálové názvuky klavíru s převa-hou trojzvuků tercové stavby, byť netradičně spojovaných. Až rychlé fi nále je slohově jednolité, nabité energií a vystavěné se sugestiv-ním tahem. Písně beze slov Heinze Holligera jsou drobnější skladby, zajímavě nahrazující „písňovou“ zpěvnost a žánrovou vyhraněnost vlastní od romantické epochy díl-kům tohoto druhu hudebním výra-zivem a vůbec poetikou Nové hud-by. Kolja Blacher a Bruno Canino je pojali velmi šťastně: v jejich podání lomené a převážně neobvykle tém-brově založené plošky hrají skrom-ně a prostě, bez snahy prezentovat je jako extravagance či upozorňo-vat na ně jako na něco výstřední-ho. Vytvářejí tak hudební obrazy poetické a výrazově různotvárné. Na třetím místě stojí jako uzavíra-jící sonátový monument a v tomto smyslu protějšek vstupního Bartó-kova díla Sonáta pro housle a kla-vír, op. 121 Roberta Schumanna z roku 1851. Ve velkolepém cyklu se pozoruhodně snoubí autorova záliba v konstrukci a kryptogram-ní symbolice s výrazovou působi-vostí hudby. Kryptogram z tónů d – a – f – d spoluvytváří hlavní téma první věty. Je odvozen z pří-jmení Ferdinanda Davida, přítele z mládí a dedikanta díla. I. a II. věta má základní ladění hudby baladicky podmračné a konfl iktní, kdežto tře-tí zpěvná je oddechem před novým náporem temné energie ve fi nále. Interpreti zdůrazňují takové vyhra-nění jednotlivých vět. Je to inter-pretace kultivovaná a krásná.

AMABILE AM 0040-2Otmar Mácha, Lašské helekač-ky pro dětský sbor a sóla (1–5), Ohlasy písní slezských (6–10), Moravské lidové písně pro dět-ský sbor, sóla a klavír (11–16), Hejsa, hejsa pro dětský sbor a sóla (17), Teče voda pro dětský sbor a sólo (18), Ta Moravská brána pro dětský sbor a sólo (19), Proverbia pro dětský sbor a sóla (20–22), Fortuna pro dět-ský sbor a sóla (23), Hymnus pro dětský sbor, varhany a tympány (24), Jitro, český dětský sbor a jeho sólisté, Michal Chrobák – klavír, František Vaníček – var-hany, Cécile Boiffi n – tympány, řídí Jiří SkopalÚdaje o místě a datech nahrává-ní neuvedenyHudební režie Jan Kyselák, zvu-ková režie Václav VlachýCelkový čas 65:43

� Jaroslav Smolka

Nahrávky tvorby jediného auto-ra pro dětský sbor jsou vzácné – a soudobého skladatele teprve. Na CD z tohoto hlediska raritním nazpívalo jediné dětské těleso, Jitro z Hradce Králové, čtyři cykly a pět samostatných skladeb čes-kého skladatele Otmara Máchy. Skladatel si z rodného severomo-ravského kraje přinesl citlivost pro svět a sloh zdejší lidové písně, podporovaný celkovým trendem estetických požadavků doby jeho mládí: za okupace studoval na Pražské konzervatoři, skladatelsky zrál v prvním poválečném asi dese-tiletí. Folklorně inspirované sklad-by převládaly mezi jeho prvními velkými úspěchy, v další jeho tvor-bě se střídaly odrazy novátorství z první poloviny 20. století s úsilím o hudební vyjadřování posluchač-sky vděčné a široce sdílné. V dět-ských sborech z posledního asi čtvrtstoletí na tomto CD opět nej-výrazněji září skladby výrazně inspi-rované lidovým prostředím: sbory písňového typu na moravské či

slezské lidové texty a úpravy původ-ního folkloru. Převládá v nich sloh, odvozený z hudebního výraziva Leoše Janáčka – modalita, převa-ha trojzvuků často zahušťovaných či působivých občas neobvyklými spoji – , a fantazie i celková poetika sborových a písňových zhudebnění lidových slov od Bohuslava Marti-nů. Vedle skladeb s lidovými texty převážně v nářečích je na konci několik skladeb na latinská slova: třídílný cyklus Proverbia (česky to znamená Přísloví) a samostatné skladby Fortuna a Hymnus. Nej-krásnější ze skladeb na lidové tex-ty jsou stylizace halekaček (podle nářečí titulované helekačky. I tady je velmi blízký Bohuslavu Martinů, který měl se stylizací právě tohoto žánru ve sborech i kantátě Kytice velký úspěch. Výkony dětského sboru Jitro jsou obdivuhodné. Zejména intonace, rytmická i dyna-mická kázeň jsou příkladné. Lze-li něco vytknout, je to málo tem-peramentu. Už u Máchy převládá lyrika, spojená spíš s pomalými tempy. Při harmonické kráse jeho skladeb s jemným vyrovnáním tře-ba i zahušťujících tónů v trojzvu-cích či křišťálově čistých spojích odlehlých akordů se sbormistr spíš zaposlouchává do účinnosti toho-to fenoménu a nedbá příliš na tem-peramentnost hudebního projevu, jaký má i v halekačkách své místo: není dost rychlý a živý. Skvělé jsou sólistky sboru Jitro a také jejich ansámblové uplatnění. Režijně je snímek pojat s rozdíly mezi jednot-livými skladbami. Většina je přijata věrně třeba i se zajímavými názvu-ky na plenérový efekt, na začátku poslední skladby Hymnus však zaniká sbor ve zvuku varhan. To se profesionálům stávat nemá.

revue hudebn ích nos i�� ��

BOHEMIA MUSIC 0072Canto ergo sum – vokální sou-bor Gentlemen Singers (tenor I: Petr Pytlík, Petr Svoboda, Pavel Zámečník, tenor II: Lukáš Merkl, Jan Pohlodek, bas I. Aleš Malý, Martin Struna, bas II. Jan Něme-ček, Richard Uhlíř)Chilcott, Dona nobis pacem, da Palestrina, Adoramus te Chris-te, di Lasso, Matona mia cara, Schubert, Touha, Janáček, Ave Maria, ompson, Alleluja, Miš-kinis, Ave Regina coelorum, Janáček, Ohlasy národních pís-ní, Výhružka, Ó lásko!, Dvořák, Zavedený ovčák, Hostina, Hal-ma, Mikulecká dědina, Zahrajte ně husličky, americké spirituály.Hudební režie Pavel Nikl, zvu-ková režie Jan Lžičař, nahráno ve dnech 12.–14. srpna 2004 v Praze.Celkový čas 47:43

� Jaroslav Someš

Chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri z Hradce Králové si trvale dobývá vavříny doma i v zahraničí. Jistě by se dalo spočítat, kolik členů už jím prošlo. I ti odešlí si určitě lásku k hudbě, zpěvu a vůbec muzicíro-vání ponesou životem a budou ji šířit dál. Ale co když „pueri“ dospě-jí a nechtějí se od zpívání rozejít? Tuto otázku si v roce 2003 položilo devět odrostlých „dobrých chlap-ců“ a rozhodlo se u sborového zpěvu zůstat. Za podpory vedení svého mateřského souboru založili vokální ansámbl s názvem Gentle-men Singers a záhy se představili nejen na koncertech a festivalech u nás, ale také v cizině.Při příležitosti svého prvního zahra-ničního turné po zemích Beneluxu na podzim roku 2004 natočili mla-dí „gentlemani“ své první profi lové CD s vtipným názvem Canto ergo sum. Jak bývá na podobných vizit-kách pravidlem, výsledná podoba je do značné míry podřízena jejich prezentačnímu účelu. I zde devítka „gentlemanů“ předvádí šíři svých

schopností, svou zběhlost v pes-trém (možná až příliš pestrém) výběru nejrůznějších stylů. A tak se sem vejde svérázná úprava gre-goriánského chorálu, Palestrinova polyfonie, lidovou písní inspirované sbory Dvořákovy a Janáčkovy i spi-rituály amerických černochů. CD obsahuje dvacet čísel rozdělených do tří částí – Klasická hudba od renesance do 20. století, Úpravy českých lidových písní, Americké spirituály.Nejpřesvědčivěji asi vyznívá pro-střední oddíl, už proto, že v něm nejvyrovnaněji působí zvuk teno-rových a basových hlasů. Totéž by se dalo říci i o spirituálech, ale tam přece jen – zvláště v basech – nemůže nechybět trochu víc „krve“. Ze dvou zařazených verzí spirituálu Rock-A My Soul zřejmě souboru lépe „sedí“ druhá (arr. Harold Robert). První část CD nejcitelněji trpí stylovou rozrůzně-ností – nejde jen o duchovní hudbu (vždyť ani Janáčkovo Ave Maria na Byronův text není v pravém slova smyslu církevní skladba!), je to všehochuť. Zde navíc místy pří-liš přečnívají tenorové hlasy nad basovými. Jinak ovšem zvuková, rytmická i dynamická vyrovnanost patří k evidentním přednostem hra-deckých „gentlemanů.“. V sólových pasážích se nejvýrazněji uplatňuje vysoký tenor Petra Svobody.Ačkoliv je prezentační nasměrová-ní celého CD zjevné, je škoda, že průvodní booklet (pravda, trojja-zyčný) je překvapivě tenký a struč-ný. O vybraných skladbách a skla-datelích mlčí vůbec a o souboru se podává jen základní informace. Na konec dobrá zpráva pro všechny, kterým se hradečtí „gentlemani“ zalíbí: V tuto chvíli už je na světě jejich druhé CD, live-nahrávka kon-certu, nazvaná Live.

MAXIMUM HANNIG 2006 HG 0039-2 Jan Klusák, Stesk po Mozarto-vi – Scherzo capriccioso, sym-fonická báseň č. 2 (1), Jupiter, duo pro klarinet a violoncello (2), O sacrum convivium, konkrétní motet (3), Stesk po Mozartovi, Fantazie pro komorní orchestr s obligátním hobojem (4), Sym-fonický orchestr Českého rozhla-su řídí Vladimír Válek (1), Kamil Doležal – klarinet a Radomír Širc – violoncello (2), realizoval Václav Zamazal (3), Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a Jurij Likin – hoboj, řídí Libor Pešek Nahrávky Českého rozhlasu z koncertu festivalu Pražské jaro 3. 6. 2006 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze (1), ze studia 1 Českého rozhlasu v Praze 8. 2. 2002 (2), realizová-no ve studiu 6 Československé-ho rozhlasu v Praze z léta 1968 (3); a vydavatelství Maximum Hannig ze Smetanovy síně Obec-ního domu v Praze 10. 10. 2006 (4)Hudební režie Jan Málek (1), Igor Tausinger (2), Eduard Herzog (3) a Zdeněk Zahradník (4), zvukové režie Jaroslav Vašíček (1), Tomáš Zikmund (2), Václav Zamazal (3) a Jan Zahradník (4)Celkový čas 41:46

� Jaroslav Smolka

Název CD je převzat z titulu díla, vytvořeného v Mozartově jubilejním roce 1991 pro oslavy v Salcburku. Vedle toho je tu novinka Scherzo capriccioso, symfonická báseň č. 2, premiérovaná na závěrečném koncertě letošního Pražského jara, duo Jupiter z roku 1973 a kon-krétní motet O sacrum convivium z léta 1968. Pro všechnu tu hudbu je charakteristická čistota práce, přehlednost a také zřetelné názvu-ky na výraz stesku. O Scherzu cap-ricciosu jsem v obou těchto ohle-dech už psal v kritice premiéry, při níž byl snímek nahrán (viz letošní

Hudební rozhledy č. 7, str. 19). To platí i o dvojhlasé polyfonii klarine-tu a violoncella ve skladbě Jupiter z roku 1973. Skladatel v bookletu píše o její prostotě a o své sym-bolické představě obou nástrojů i malé tercii, hlavním stavebním prvkem celku, jako znacích signa-tury planety Jupiter. Já v té hudbě slyším také ohlas samoty v izolaci, do níž byl Jan Klusák v době tzv. normalizace vržen, když téměř přestala být provozována jeho díla a režimoví štrébři začali usilo-vat o jeho vymazání z mapy české hudby. Od většiny raných děl české elektroakustické hudby se motet O sacrum convivium liší fakturní přehledností a převažující prosto-tou. Předznamenává ji reálný tvar gregoriánského zpěvu, jaký je pak v jejím průběhu elektroakusticky zpracováván. A vokální původ zvu-kového materiálu cítíte i z dalšího průběhu jejího „obrábění“. Páte-ří stavby je oblouk postupného vzdalování a pak zase přibližování vokálnímu projevu až po zřetelnou elektroakustickou stylizaci rene-sančního sborového zpěvu. Dnes elektroakustickou hudbu tak dáv-ného data neslýcháme: technické postupy, které jediné tehdy byly k dispozici, dnes platí za primitiv-ní. Při poslechu jediné Klusákovy elektroakustické skladby mne nic takového nenapadlo: převládá tu skladatelovo hudební zacházení s nimi. V díle Stesk po Mozartovi Klusák cituje z Klavírního koncertu C dur, KV 467 a stavební materiál skladby k němu má jistý diskrétní vztah. Neoklasická hudba to však není a vliv Mozartova slohu tu sotva pocítíte. Je to však typický Klusákův stesk a koresponduje tak s ostatními díly na tomto CD.

revue hudebn ích nos i����

Dalibor vstoupil na světová jeviš-tě v červnu 1892 za hostování sou-boru pražského Národního divadla ve Vídni. Vlastní vídeňskou premié-ru řídil roku 1897 Gustav Mahler. Z jeho nastudování přenesli 1905 na gramofonové desky dvě árie tenorista Erik Schmedes a basis-ta Vilém Heš. V zahraničí nahráva-li i Karel Burian a Ema Destinno-vá, kteří se zasloužili o inscenace Dalibora v Berlíně a v Budapešti (shodně 1909, německy a maďar-sky). Burian zaznamenal dva zpě-vy 1907 česky v Paříži a německy v Drážďanech a další varianty 1911 česky v Praze; Destinnová nahrála árii Milady v Berlíně 1908 česky a 1909 německy.První kompletní záznam vznikl doma na půdě pražského rozhlasu z jara 1946 s Beno Blachutem a Zden-kou Hrnčířovou za řízení Jaroslava Krombholce; týž tenorista a diri-gent byli zvoleni i pro gramofonové desky Supraphonu 1950, kde Mila-du zpívala Marie Podvalová, a té-to nahrávce se pak dostalo nejen domácího, ale také zahraničního vydání na CD (Membran Internatio-nal 221732-33).Na první zahraniční studiový kom-plet vzpomíná v pamětech Ivo Ží-dek: „Bylo to v údobí mého půso-bení ve Staatsoper, kdy mne pozva-li do rakouského rozhlasu (ÖRF), abychom spolu s Libuší Domanín-skou a Zdeňkem Kroupou (oba teh-dy hostovali ve Volksoper) nazpíva-li Dalibora v německém originále.“ (Jak možná věřit, s. 60). Vladisla-va zpíval Edmond Höschel, Jitku Kristianne Sorellová, rozhlasový orchestr řídil Kurt Richter. Datace se různí do let 1956 či 1958. Vzhle-dem k početným edicím záznamů, vydávaných po vypršení ochranné lhůty 50 let, uslyšíme snad Žídko-va německého Dalibora i my.První přenos v zahraničí zprostřed-koval rozhlas BBC z provedení v Edinburku v srpnu 1964 silami pražského Národního divadla s diri-gentem Jaroslavem Krombhol-cem a hostujícím Vilémem Přiby-lem v titulní roli. Miladu zpívala Ale-na Míková. Doufejme, že také tento záznam bude časem zpřístupněn. Jeho význam byl pro uznání Sme-tanova Dalibora klíčový.Nejstarší dnes dostupný zahra-niční studiový komplet Dalibora pochází z Mnichova z pohnutého roku 1968; na CD jej přenesla spo-lečnost Serenissima (C 360.169-170), výběr scén je na CD Myto (MCD 924.65). Českou heroickou operu o svobodě tehdy nastudo-val Rafael Kubelík, Dalibora zpí-val s citovou odevzdaností Sán-dor Konya, mladodramatickou Miladu Felicia Weathersová, Vla-dislava s lyrickou deklamací Gerd Nienstedt, Žalářníka Franz Crass, Jitku Elsie Morissonová. Kubelí-kovo pojetí zaujme krásou zvuku,

opojnou citovostí, velmi plasticky vypracovanou stavbou dlouhých frází a architekturou celku. Měkká stereofonní akustika staví hlasy vel-mi blízko s důrazem na dokonalou srozumitelnost slov (nikoli původ-ních Wenzigových) a zároveň ozřej-muje jednotlivé nástroje orchest-ru. Pěvci se nebojí nabídnout jem-nosti, vzlyky i úchvatné vrcholy až po společné vysoké c v duetu. Sní-mek je v mnoha ohledech vzorový, byl rychle vyprodán a dosud nere-edován.Jako další ohlas osudového roku, ale i edinburského úspěchu pořídi-la studiový záznam Dalibora také londýnská BBC: rovněž zde řídil rozhlasový orchestr český dirigent – Vilém Tauský. Anglicky zpíva-li Dalibora Roland Jones a Mila-du Pauline Tinsleyová, Vladislava Gwyn Griffi ths, Jitku April Cante-lová. Do uvolnění záznamu pro pří-padné vydání zbývá ještě 12 let.Nejdostupnějším Daliborem z této inspirační vlny se tak stal záznam rozhlasového přenosu představení ve Vídeňské státní opeře 19. října 1969 s dirigentem Josefem Krip-sem. Ve hvězdném obsazení zpíval výrazově svěžího Dalibora Lodo-vico Spiess (hned v první scéně si přidal vysoké c), heroickou Mila-du Leonie Rysaneková, Vladisla-va s plnobarevným témbrem Eber-hard Wächter, Žalářníka Walter Kreppel a Jitku Lotte Rysaneková. Záznam se dočkal již tří různých vydání na CD (mono Myto MCD 924.65 a OPD 1434, stereo RCA 74321 57735). Ačkoli pěvci před-stavují první světovou třídu své doby a u překladu stál Kurt Honol-ka, provedení je drasticky zkráceno o celou druhou žalářní scénu. Část záznamu jiného představení z té-hož roku zveřejnilo italské vyda-vatelství Melodram (CDM 26522) v podání Antona Dermoty a Leo-nie Rysanekové za řízení Berisla-va Klobučara. Později v téže insce-naci alternovala Miladu také Hana Janků (německy), žádný ofi ciální záznam však není znám.Zvýšený zájem o Dalibora, pod-tržený několikaletým úspěchem ve Vídni, zasáhl až do Itálie, kde milán-ský rozhlas RAI pořídil a počátkem roku 1973 vysílal vlastní studiový záznam řízený dirigentem Luigim Toff olem. Dalibora zpíval opět Lodovico Spiess, ale italsky, Mila-du dramatická sopranistka Radmi-la Bakočevićová, Vladislava Nicola Mitić, Jitku Dora Carralová.Jako překvapení se objevil Dali-bor 9. ledna 1977 v Carnegie Hall v nastudování dirigentky Eve Que-lerové s newyorským orchestrem i sborem při superhvězdném obsa-zení titulního hrdiny Nicolaiem Geddou (zpívajícího česky v opojné kantiléně). Miladu vybavila Teresa Kubiaková dramatickým výrazem, krále Vladislava zpíval Allan Monk,

Žalářníka Paul Plishka, Vítka John Carpenter a Jitku záskokem Naďa Šormová. Provedení je pojato jako velká tragická opera, hraná s chu-tí a vervou. Tím nepochopitelněj-ší jsou škrty v druhé polovině, byť nepostihují žádné z klíčových čí-sel. Vydání na LP bylo u nás nedo-stupné, nizozemská CD Ponto (PO 1018) byla lisována v Loděnicích, ale ani ty se na českém trhu neob-jevily.Nejnovější zahraniční záznam poří-dila janovská fi rma Dynamic (CDS 295/1-2) jako živý snímek z uvede-ní v Cagliari na Korsice v lednu 1999. Orchestr a sbor místního Teatro Lirico řídil Yoram David, Dalibo-ra zpíval česky velmi svěže Valerij Popov, Miladu Eva Urbanová, Vla-dislava Valerij Alexejev, Ža lářníka Jiří Kalendovský, Vítka Valentin Prolat, Jitku Dagmar Schellen-bergerová a Budivoje Damir Basy-rov. Všichni jsou tak dobří, že sto-jí za jmenování. Svižná tempa se na několika místech zastaví, objeví se nepřesnosti a opět škrty ve scé-ně Budivoje a Dalibora. Kubelíko-vo nastudování zůstává i tentokrát nepřekonáno.Ke čtyřem studiovým kompletům Supraphonu (mono, stereo, kvadro a digi) a třem kompletům Českého rozhlasu jsou tedy ve světě zajíma-vé alternativy.

Libuše, komponovaná výhradně pro slavnostní večery Národního divadla v Praze, vystoupila ze své domoviny až ke Smetanovu stole-tí 1924, kdy ji pohostinsky uvedla olomoucká opera ve Vídni. Výjimeč-ná byla nastudování 1933 chorvat-sky v Záhřebu a 1934 slovinsky v Lublani. Od té doby se komplet-ní Libuše objevila v zahraničí až při americké premiéře 13. břez-na 1986 v New Yorku v Carnegie Hall. Zásluha náleží Yvettě Synek-Grafové, ale také dirigentce Eve Quelerové, podobně jako u Dali-bora. Titulní úlohu zpívala Gabrie-la Beňačková, Přemysla Václav Zí-tek, Chrudoše Paul Plishka, Krasa-vu Linda Roarková-Strummerová, Radmilu Barbara Schrammová, Lutobora Pavel Horáček. Provede-ní zachytil rozhlasový přenos spo-lečnosti PBS. K vydání na CD zatím nedošlo, protože Libuši s Gabrie-lou Beňačkovou (dokument 1983 z pražského Národního divadla v nastudování Zdeňka Košlera) krátce předtím vydala na CD japon-ská Nippon Columbia (PCM 90C37-7438-40). Zahraniční zájem o Libu-ši potvrdila také hamburská fi rma Cantus Classics (CACD 5.00168) vlastním vydáním pražského roz-hlasového kompletu s Marií Podva-lovou za řízení Aloise Klímy z roku 1946, byť bez předehry, aby se vše vešlo na dva disky. •

�eské opery v gramofonovém sv�t�ii. dalibo�i a libuše� Jan Králík

S TÁT N Í O P E R A P R A H A W I L S O N O V A 4 , P R A H A 1 t e l . : + 4 2 0 / 2 2 4 2 2 7 2 6 6 e - m a i l : i n f o r m a c e @ o p e r a . c z w w w . o p e r a . c z

B O H E M I A T I C K E T M a l é n á m . 1 3 , P r a h a 1t e l . : + 4 2 0 / 2 2 4 2 2 7 8 3 2N a P ř í k o p ě 1 6 , P r a h a 1t e l . : + 4 2 0 / 2 2 4 2 1 5 0 3 1e - m a i l : o r d e r @ b o h e m i a t i c k e t . c z w w w . b o h e m i a t i c k e t . c z

F R A N C I S P O U L E N C

La Voix humaine & Les Mamelles de Tirésias

D i r i g e n t : G U I L L A U M E T O U R N I A I R E |

R e ž i e , s c é n a a k o s t ý m y : P I E R L U I G I P I Z Z I |

S b o r m i s t r : A D O L F M E L I C H A R |

P R E M I É R A 2 2 . 2 . 2 0 0 7

V k o p r o d u k c i s O p e r n í m f e s t i v a l e m v M a c e r a t ě , I t á l i e

12. kvûten – 3. ãerven 12 May – 3 June 2007

14. kvûten, sál âNB BENNEWITZOVO KVARTETO Brahms, Kalabis, Schubert

15. kvûten, sál âNB ENSEMBLE MARTINÒHonegger, MartinÛ, Riedlbauch, Fried, Kurz, Piazzolla

17. kvûten, DOXProjekt Basklarinet – Pocta Josefu HorákoviHenri Bok, LukበDaÀhel, Vít Spilka,Petr Valá‰ek – basklarinety Jifií Hlaváã – klarinet Jifií Stivín – flétny, basklarinet Emma Kovárnová, Daniel Wiesner –klavír Hindemith, Logothetis, Hába, Kuãera,PiÀos, Pololáník, Riedlbauch, Pokorn˘,Stockhausen, Blatn˘, Stivín, ·tûdroÀ

26. kvûten, kostel sv. ·imona a JudyHOUSTON SYMPHONY CHORUSCharles Hausmann – dirigentBrahms

1. ãerven, kostel sv. ·imona a Judy Dûtsk˘ sbor ROLNIâKA PRAHAKarel Virgler – sbormistr Délibes, Saint-Saïns, Fauré, Kopfiiva,MartinÛ, Eben, Novák, Kfiiãka, Hurník,Kurz, Jindfiich

KOMORNÍ HUDBA

Generální partner Oficiální partner

www.festival.cz ■ www.ticketpro.cz

Pod zá‰titou prezidentarepubliky Václava KlauseVe spolupráci s Ministerstvem kultury âR Spolupofiadatel hlavní mûsto Praha

62 . mez i ná rodn í hudebn í fes t i va l

PRAÎSKÉ J A R OPRAGUES P R I N G62nd international m u s i c f e s t i v a l

2 0 0 7