E S K O S L O V E N S K A K A D E M I E V D

Vdeck redaktor prof. dr. Jindich Zelen doktor filosofickch vd

P o s o u d i l prof. dr. Jan Patoka doktor filosofickch vd DuCaTi

Edmund

H U S S E R L

K R I Z E E V R O P S K C H V D

A T R A N S C E N D E N T L N I '

F E N O M E N O L O G I E *

Uvod do fenomenologick filosofie

filosofick knihovna

ACADEMIA

NAKLADATELSTV ESKOSLOVENSK

AKADEMIE VD

1972

S 140236

oUofljMfi

Copyright 1954 by Martinus Nijhoff, The Hague, Netherlands. All rights reserved, including the right to translate or to reproduce this book or parts thereoi in any form.

Originl dla vydal Walter Biemel v ad Husserliana", sv. VI, na pod-klad rukopisn pozstalosti E. Husserla spolu s Husserlovm archvem pi Universit v Koln n. Rnem a s Husserlovm archvem v Lovani (pod vedenm H. L. van Bredy) pod ztitou Conseil international de la Philosophie et des Sciences Humaines et de la Fdration Internationale des Socits de Philosophie" a s podporou UNESCO.

Z nmeckho originlu E. Husserl: DIE KRISIS DER EUROPISCHEN WISSENSCHAPTEN UND DIE TRANSZENDENTALE PHNOMENO-LOGIE (Eine Einleitung in die phnomenologische Philosophie), Martinus Nijhoff, Haag 1954, peloil dr. Oldich Kuba.

Martinus Nijhoff Haag 1954 Translation Oldich Kuba 1972

O B S A H

tJvod vydavatelv 13

Prvn st: Krize vd jako vraz radikln ivotn krize evropskho lidstv 25

1. Existuje vskutku krize vd pi jejich stlch spch? . 25

2. Pozitivistick redukce ideje vdy na pouhou vdu o faktech. Krize" vdy jako ztrta jejho ivotnho vznamu . . . 2 7

3. Zdvodnn autonomie evropskho lidstv novou koncepc ideje filosofie v renesanci 29

4. Selhn nov, zprvu spn vdy a jeho nevysvtlen motiv 32

5. Idel univerzln filosofie a proces jeho vnitnho rozkladu 33

6 . Djiny novovk filosofie bojem za smysl lovka . . . 36

7. Zmr zkoumn obsaench v tomto spise 38

Druh st: Vysvtlen vzniku novovkho protikladu mezi fyzika-listickm objektivismem a transcendentlnm subjektivismem . 41

8. Pvod nov ideje univerzality vd v pebudovan mate-matice 41

9. Galileiho zmatematizovn prody 43

a) ist geometrie" 44

b) Zkladn mylenka Galileiho fyziky: proda jako mate-matick universum 48

c) Problm matematizovatelnosti npln" 54

d) Motivace Galileiho pojet prody 58

5

e) Ovovac charakter zkladn prodovdeck hypotzy . 62

f ) Problm smyslu prodovdeckho vzorce" . . . 6 4

g) Vyprzdnn smyslu matematick prodovdy v tech-nizaci" 67

h) Predvedeck pirozen svt jako zapomenut zklad smyslu prodovdy 70

i) Osudn nedorozumn jako dsledky nejasnosti o smyslu matematizace 75

j) Zsadn vznam, kter m problm pvodu matematick prodovdy 78

k ) Metodick charakteristika naeho vkladu . . . . 7 9

10. Vznik dualismu z pkladnosti vldnouc prodovdy. Ra-cionalita svta more geometrico" 81

11. Dualismus jako dvod nepostiitelnosti problm rozumu, jako pedpoklad specializace vd, jako zklad naturalistick psychologie 83

12. Povechn charakteristika novodobho fyzikalistickho racionalismu 86

13. Prvn tkosti fyzikalistickho naturalismu v psychologii: nepostiitelnost vkonn subjektivity 89

14. Pedjmajc charakteristika objektivismu a transcendenta-lismu. Zpolen obou tchto idej jako smysl novovkch djin ducha 90

15. vaha o metod naeho historickho zpsobu zkoumn . 92

16. Descartes zakladatelem jak novodob ideje objektivistic-kho racionalismu, tak i transcendentlnho motivu, rozbje-jcho tento racionalismus 95

17. Descartv nvrat k ego cogito". Vysvtlen smyslu karte-zinsk epoch 96

18. Myln Descartova sebeinterpretace: psychologistick zfal-ovn istho ego, zskanho pi epoch 100

19. Descartv pednostn zjem na objektivismu dvodem myln sebeinterpretace 103

20. Intencionalita" u Descarta 105

6

21. Descartes vchodiskem obou vvojovch lini: racionalis-mu i empirismu 105

22. Lockova naturalisticko-gnoseologick psychologie . . 1 0 6

23. Berkeley. Psychologie Davida Huma jako fikcionalistic-k teorie poznn: krach" filosofie a vdy 109

24. Prav filosofick motiv ukryt v protismyslu Humovy skepse: otesen objektivismu 111

25. Transcendentlni" motiv v racionalismu: Kantova koncep-ce transcendentlni filosofie 113

26. Pedbn vaha o naem vdm pojmu transcendentlna" 120

27. Kantova filosofie a filosofie jeho nsledovnk v perspek-tiv naeho vdho pojmu transcendentlna". kol kritic-kho vyrovnn 121

Tet st: Ujasnn transcendentlnho problmu a funkce psycho-logie ve vztahu k tomuto problmu 124

A. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii tz-nm ponajcm u bezprostedn danho pedvdeckho svta naeho ivota

28. Nevysloven Kantv pedpoklad": samozejm platn svt naeho ivotnho prosted 124

29. Pedvdeck svt naeho ivota lze zpstupnit jako i subjektivnch fenomn ponechanch v anonymit" . . 133

30. Nedostatek nzorn vykazujc metody dvodem Kantovch mytickch konstrukc 135

31. Kant a nedostatenost tehdej psychologie. Neujasnnost rozdlu mezi transcendentlni subjektivitou a du . . . 138

32. Skryt pravda, kter je v Kantov transcendentlni filosofii mon obsaena: problm nov dimenze". Antagonismus povrchovho" a hlubinnho" ivota 140

33. Problm pedvdeckho svta naeho ivota" jako dl problm obecnho problmu objektivn vdy 142

34. Expozice problmu vdy o pedvdeckm svt naeho i-vota 145

a) Rozdl mezi objektivn vdou a vdou vbec . . . 145

Vyuit subjektivn relativnch zkuenost objektivnmi v-dami a vda o nich 147

7

c) Je subjektivno ve sv relativit pedmtem psychologie? 148

d) Pedvdeck svt naeho ivota universem principiln nzornosti, objektivn prav" svt principiln nen-zornou logickou" substrukc 149

e) Objektivn vdy jako subjektivn vtvory zvltn teore-tickologick praxe a jako sloka pln konkrtnosti ped-vdeckho svta naeho ivota 151

f) Problm pedvdeckho svta nen dl, ale naopak univerzln filosofick problm 154

35. Analytika transcendentlni epoch. Na prvnm mst: epo-ch od objektivn vdy 157

36. Jak se svt naeho ivota me stt po epoch od objektiv-nch vd tmatem vdy? Zsadn rozlien objektivn lo-gickho apriori o d apriori pedvdeckho svta . . . . 160

37. Formln nejobecnj struktury pedvdeckho svta: vc a svt na jedn, vdom o vci na druh stran . . . 164

38. Dva zkladn zpsoby, jak mono pedvdeck svt uinit tmatem zkoumn: naivn pirozen postoj a idea dsledn reflexvnho zamen na modality subjektivnho zpsobu danosti pirozenho svta a jeho objekt 166

39. Osobitost transcendentlni epoch jako totln zmny pi-rozenho ivotnho postoje 170

40. Tkosti spojen s pravm smyslem proveden totln epo-ch. Nebezpe svodu chpat ji myln jako postupn vya-zovn vech jednotlivch platnost 171

41. Prav transcendentlni epoch umouje transcendentlni redukci" odkryt a prozkoumn transcendentlni kore-lace mezi svtem a vdomm o svt 174

42. Konkrtn nrys cest skuten proveden transcendentlni redukce jakoto loha 175

43. Charakteristika nov cesty k redukci a jej rozlien od kartezinsk cesty" 176

44. Svt naeho ivota jako tma teoretickho zjmu urenho univerzln epoch, kter suspenduje realitu vc kolem n s 178

45. Danosti smyslovho nazrn ist jako takovho v pote-nm stadiu konkrtnho vkladu 170

46. Univerzln korelan apriori 181

47. Naznaen dalch smr vzkumu: zkladn subjektivn fenomny kinesteze, promny platnosti, vdom horizonto-vho a zespolenn zkuenosti 183

48. Kad jsoucno jakhokoli smyslu a jakhokoli regionlnho . okrsku jako index systmu subjektivnch korelt . 187

49. Pedbn pojem transcendentlni konstituce jako origi-nlnho formovn smyslu". Exemplrn omezenost prove-dench rozbor. Nznak dalch vkladovch horizont . . 1 9 0

50. Prv uspodni zpracovvanch problm pod tituly: Ego-cogito-cogitatum 193

51. Ukol ontologie pedvdeckho svta naeho ivota" . . 196

52. Vynouj se paradoxn nesrozumitelnosti. Nutnost optov-nho radiklnho zamylen 198

53. Paradox lidsk subjektivity: je subjektem pro svt a z-rove objektem ve svt 202

54. Vyeen paradoxu 205

a) My jako lid a my jako subjekty v posledn instanci od-povdn za vkony svch funkc 205

b) J jako pra-j konstituuji horizont transcendentlnch druhch j" jako spolusubjekt transcendentlni inter-subjektivity, kter konstituuje svt 207

55. Zsadn oprava na prvn epoch jej redukc na absolutn jedinen a v posledn instanci fungujc ego . . . . 210

B. Cesta k fenomenologick transcendentlni filosofii z psychologie

56. Charakteristika filosofickho vvoje po Kantovi z hlediska zpasu mezi fyzikalistickm objektivismem a neustle zno-v u s e ohlaujcm transcendentlnm motivem" . . . . 214

57. Osudn roztrka transcendentlni filosofie a psychologie . 221

58. Pbuznost a rozdlnost psychologie a transcendentlni fi-losofie. Psychologie jako sfra rozhodovn 227

59. Rozbor obratu z psychologickho do transcendentlnho po-stoje. Psychologie ped" fenomenologickou redukc a po" n. (Problm vproudn") 232

9

i

60. Dvod, pro psychologie selhala: dualistick a fyzikalistick pedpoklady 234

61. Psychologie v napti mezi objektivisticky filosofickou ideou vdy a mezi empirickm postupem. Nesluitelnost obou sm-r psychologickho bdn (psychofyzickho postupu a psy-chologie na zklad vnitn zkuenosti") 237

62. Pedbn vaha o tom, jak je absurdn zsadn stavt due a tlesa na rove jako reality: zdraznn principil-nho rozdlu asovosti, kauzality a individuace u prodn vci a u due 239

63. Problematinost pojm vnj" a vnitn zkuenost". Pro zakouen tlesn vci v kadodennm ivot nen jako zku-enost o pouhm subjektivismu" doposud tmatem psy-chologie? 243

64. Kartezinsk dualismus jako dvod paralelizace. Ve sch-matu vda popisn a vda vysvtlujc" m oprvnn jen formln nejobecnj rys 244

65. Zkouka oprvnnosti empiricky zdvodnnho dualismu tm, e se vijeme do faktickho postupu psycholog a fy-ziolog 248

66. Svt obecn zkuenosti, jeho regionln typika a mon uni-verzln abstrakce v nm: proda" jako korelt univerzl-n abstrakce, problm doplujc abstrakce" . . . . 250

67. Dualismus zkuenostn zdvodnnch abstrakc. Dal histo-rick psobnost empiristick koncepce (od Hobbese po Wundta.) Kritika empirismu dat 253

68. kol istho vkladu vdom jako vdom: univerzln pro-blematika intencionality. (Brentanv pokus o reformu psy-chologie) 256

69. Zkladn psychologick metoda fenomenologicko-psycholo-gick redukce". (Prvn charakteristika: 1. Intencionlni vzta-hovn a epoch; 2. Stupn deskriptvni psychologie; 3. Za-veden nezaujatho divka") 258

70. Tkosti psychologick abstrakce. (Paradox intencionl-nho pedmtu", intencionlni prafenomn smyslu") . . 264

71. Nebezpe mylnho chpn,, univerzality" fenomenologic-ko-psychologick epoch. Rozhodujc vznam jejho sprv-nho pochopen 267

10

72. Pomr transcendentlni psychologie k transcendentlni fe-nomenologii jako vlastn pstup k istmu sebepoznn. Definitivn odstrann objektivistickho idelu ve vd o dui 280

73. Zvr": Filosofie jako radikln sebeujasnn lidstva, jako sebeuskutenn rozumu 289

Doplujc texty

A. Pojednn

Vda o realitch a idealizace. Matematizace prody . . . . 299

Prodovdn a duchovdn postoj. Naturalismus, dualismus a psychofyzick psychologie 313

Krize evropskho lidstv a filosofie 332

B. Plohy

Ploha I, ke kapitole 9, str. 43 365 Ploha II, ke kapitole 9a, str. 44 374 Ploha III, ke kapitole 9a, str. 44 383 Ploha IV, ke kapitole 12, str. 86 410 Ploha V, ke kapitole 16, str. 95 415 Ploha VI, ke kapitole 16, str. 95 427 Ploha VII, ke kapitole 18, str. 100 438 Ploha VIII, ke kapitole 18, str. 100 441 Ploha IX, ke kapitole 20, str. 105 445 Ploha X, ke kapitole 21, str. 105 446 Ploha XI, ke kapitole 23, str. 109 461 Ploha XII, ke kapitole 23, str. 109 463 Ploha XIII, Tet st Krize", str. 124 464 Ploha XIV, ke kapitole 28, str. 124 478 Ploha XV, ke kapitole 28, str. 124 483 Ploha XVI, ke kapitole 29, str. 133 489 Ploha XVII, ke kapitole 33, str. 142 492 Ploha XVIII, ke kapitole 34, str. 145 498 Ploha XIX, ke kapitole 34e, str. 151 501 Ploha XX, ke kapitole 39, str. 170 503 Ploha XXI, Finkova Ploha k problmu nevdom, ke

kapitole 46, str. 181 509

11

Ploha XXII, ke kapitole 62, str. 239 512 Ploha XXIII, ke kapitole 65, str. 248 518 Ploha XXIV, ke kapitole 73, str. 289 522 Ploha XXV, ke kapitole 73, str. 289 528 Ploha XXVI, ke kapitole 73, str. 289 542 Ploha XXVII, ke kapitole 73, str. 289 544 Ploha XXVIII, ke kapitole 73, str. 289 549 Ploha XXIX Finkv Nstin pokraovn Krize", . . . 5 5 5 Rejstk 559

12

VOD VYDAVATELV

K r i z e e v r o p s k c h v d a t r a n s c e n d e n t l n i f e n o m e n o l o g i e je Husserlova posledn velk prce. Hlavn rukopis pochz z let 19351936.* Okruhem problm ko-lem Krize" se Husserl zabval od roku 1934 do roku 1937. Vnjm podntem k napsn spisu bylo pozvn Vdeskho kulturnho svazu k pednce, kterou Husserl pronesl 7. kvtna 1935 ve Vdni a na veobecnou dost opakoval 10. kvtna. Vdesk pednka mla nzev Filosofie v krizi evropskho lidstva" a jej text je zde poprv uveejnn (viz Doplujc texty, str. 332). V dopise z 10. ervence 1935 pe Husserl o sv vdesk pednce Ingardenovi: Ve Vdni se mi vedlo podi-vuhodn. Pijel jsem tam vlastn bez hotovho rukopisu, po-nvad rozhodnut, e tam musm mluvit i po odloen pra-skch pednek, bylo uinno pli pozd, a jet vlivem dal-ch ruivch moment. Pekonal jsem plinou navu a mlu-vil 7. kvtna s neekanm spchem. V podstat jsem mluvil spatra. Nmt: Filosofie a krize evropskho lidstv! Prvn st: Filosofick idea evropskho lidstv (nebo evropsk kultury) osvtlen teleologicko-historickmi potky (filosofi).

Druh st: Pina krize od konce 19. stolet, dvod selhn filosofie, pop. jejch vtv, modernch specilnch vd, selhn

* Text pednky je uloen v Husserlov archvu v Lovani pod sig-naturou M III 5 III 1 a M III 5 III 2. (Podrobn daje o jednotlivch ruko-pisech jsou v originln publikaci uvedeny v Textov kritick ploze", kterou v eskm vydn vypoutme.)

13

jejho p o s l n (teleologick funkce filosofie): dt vymu lidskmu typu, kter se jako idea ml v Evrop historicky vyvinout, normativn veden. Prvn st pednky byla ucelen a vydala si vce ne hodinu asu. Chtl jsem proto skonit a omlouval jsem plinou i tmatu. Posluchai vak nalhali, abych mluvil dl, a tak jsem po krtk pestvce pokraoval. Rovn druh st pednky se setkala se ivm zjmem. Tuto dvoj pednku jsem musel za dva dny* opakovat (opt pi vyprodanm sle) a zase trvala dvapl hodiny."

V listopadu tho roku ml Husserl na pozvn Cercle Philosophique de Prague pour les recherches sur entende-ment humain" dv pednky na esk a dv pednky na nmeck universit v Praze,** kter pak rozil, m vznikla vlastn Krize".

V I. svazku asopisu PHILOSOPHIA, vydvanho Arthurem Liebertem v Blehrad, uveejnil Husserl (v r. 1936) zatek Krize" (I. a II. st).*** Vtisk tchto dvou st dostal Hus-serl 7. ledna 1937. Tet a vlastn hlavn st Krize" (III A a B) mla tak vyjt, avak Husserl si rukopis ponechal, ponvad ml v myslu jej pepracovat. Na Krizi" pracoval Husserl nenavn a do srpna 1937, kdy propukla choroba, kter nakonec podlehl. Na

* Ve skutenosti Husserl opakoval svou pednku 10. kvtna 1935. ** Prvn pednka se konala 14. listopadu 1935.

** Text Krize", uveejnn ve PHILOSOPHIA, uvedl Husserl takto: Spis, kter tmto pojednnm zahajuji a hodlm zakonit adou dalch lnk ve Philosophia", je pokusem zdvodnit cestou teleolo-gicko-historickho zamylen nad potky na kritick situace ve vd a ve filosofii nevyhnutelnou nutnost transcendentlnfenomenologickho obratu ve filosofii. Spis se tak stv samostatnm vodem do transcen-dentlni fenomenologie. Spis vznikl rozpracovnm mylenek, kter tvo-ily podstatnou npl pednkovho cyklu, kter jsem ml na ptelsk pozvn Cercle Philosophique de Prague pour les recherches sur 1'en-tendement humain" v listopadu roku 1935 v pohostinnch slech jednak nmeck, jednak esk university v Praze." Francouzsk peklad I. a II. sti Krize" v petlumoen Edmonda Gerrera byl uveejnn v Les Etu-des Philosophiques", Nouvelle Srie, IV (1949).

14

zklad zachovanch rukopis lze jeho prci sledovat msc od msce. Hlavn text zstal pesto nedokonen. V tehdej dob byl Husserl ve velmi zkm styku s Eugenem Finkem, svm asistentem, s nm podrobn mluvil o sv prci. Fink tak opsal hlavn rukopis ze stenogramu a rovn vypracoval nstin po-kraovn v dle. Nstin je uveejnn v ploze XXIX tohoto svazku. Tsnopisn zznam hlavnho Husserlova textu se neza-choval, nebo autor jej se v pravdpodobnost zniil, jakmile jej Fink pepsal. I strojopisn kopie I. a II. sti hlavnho textu se zachovala jen ve zlomcch, ponvad j Husserl, kdy ob sti vyly v asopise PHILOSOPHIA, pouval jako kon-ceptn ho papru.

Rukopisy z poslednch let, kter se vesms njak dotkaj problematiky Krize", shrnul H. L. Van Breda po Husserlov smrti do skupiny K III. Toto uspodn nikterak nemlo syste-matick charakter, nbr slouilo jen k jednoznanmu archv-nmu vyznaen nalezench stenografickch rukopis z let 19341937, kter Fink a Landgrebe nepojali do azen, je provedli v r. 1935.

Jde tu pedevm o tzv. badatelsk rukopisy. Ji v dvj-ch publikacch tto edice* bylo poukzno na to, e Husser-lovy rukopisy je mono rozdlit na ti skupiny: rukopisy, kter Husserl sm uril k zveejnn, rukopisy, nap. rukopisy ped-nek, uren pro tet osoby, ani Husserl pmo pomlel na jejich uveejnn, a poslze na rukopisy pracovn a badatelsk, kter si Husserl psal sm pro sebe, kdy ptral po objasnn nkter otzky, nebo, jak znmo, ml ve zvyku stle si svoje vahy psemn zaznamenvat.

Veden Husserlova archvu v Lovani se z pochopitelnch d-vod rozhodlo zat s uveejovnm rukopis prvn skupiny. Pvodn se plnovalo po rukopisech prvn skupiny zveejnit rukopisy pednek a nakonec vydat badatelsk rukopisy. Uve-ejnn badatelskch rukopis ns stav ped zvltn koly, nebo mylenkov pochod myslitele nen mnohdy plynul. Hus-

* Srov. Svazek I, Pedmluva od H. L. Van Bredy.

15

serl ohls problm, avak kdy se pipravuje k rozpraco-vn otzek, nech se strhnout latentnm problmem, kter se nyn dostv do ohniska; pak zase podv del resum, kter maj jen pipamatovat, co bylo ji dve pedmtem vahy. Uvzne-li Husserl pi kladen otzek, pak se asto stv, e na n navazuje znovu a znovu, opakuje se, opravuje, kriti-zuje nebo prost zavrhne, co ji napsal.

Ned se popt, e takov rukopisy mohou vzbudit velk z-jem u husserlovskch badatel, je vak otzkou, zda v tomto syrovm stavu tak mohou vhodn pouit o fenomenologii; zda velmi spletit cesty, vzjemn ken rznch otzek, odboo-vn od ohlen hlavn cesty a pechzen sem a tam po ved-lejch a nezdka zarostlch stezkch asto spe nematou a ne-svdj ze sprvnho smru tene, kter chce pochopit Hus-serla. Zajist je mono seskupenm a vbrem vytvoit z ba-datelskch rukopis do jist mry nov rukopisy. Veden Hus-serlova archvu vak takov een odmtlo. Co si Husserlovi spolupracovnci mohli dovolit za jeho ivota a ve stlm styku s nm, ba co mohli uinit na Husserlovo vyzvn, nen nm ji dovoleno dnes. Maj-li badatelsk rukopisy bt zveejnny, me se tak stt jen v jejich pvodn form. Je ovem mon u badatelskch rukopis provst vbr a seskupit vybran rukopisy podle uritho tmatu, jak jsme postupovali v naem ppad. Badatelsk rukopisy jsou uveejnny v souvislosti s hlavnm textem, kter Husserl uril k vydn. Hlavn text nartv obrys dimenze", v n se odehrv Husserlovo filosofic-k tzn v pslunm obdob, take badatelsk rukopisy pak dopluj a obohacuj jeho vvody. Na druh stran vak ze-telnji ukazuj na tkosti, s nimi mus zpolit. Budi vak na tomto mst vslovn zdraznno, e badatelsk rukopisy uspodal vydavatel a e Husserl sm na jejich pm zveejn-n nepomlel.

Ponvad v naem ppad pichzel v vahu velk poet badatelskch rukopis, bylo nutno zveejnn omezit na uritou skupinu, a to na skupinu K III. Dokonce i v tto skupin bylo nutno provst vbr (nebo tato skupina obsahuje 32 ruko-

16

pis, z nich nkter maj vce ne 200 list). Pi pozdjm vydvn se snad naskytne monost uveejnit dal rukopisy tto skupiny.

Nelze nikterak pomlet, e takov vbr je odvnm i-nem, kter nen nijak povznesen nad jakoukoli kritiku. Aby se pi vbru neuplatnily pli zjmy vydavatele, bylo jako v-brovho vodtka zcela jednoznan pouito hlavnho textu samho a u kadho badatelskho rukopisu, kter je uveejnn jako ploha, je odkaz na kapitolu nebo kapitoly hlavnho textu, mezi nimi je souvislost. Odkazy nesmj vak bt po-suzovny vlun, jako by ploha byla poun jen pro kon-krtn uveden msto, nebo odkazy jsou spe nvodem. m hloubji pronikneme do Husserlovy formulace otzek, tm ze-telnji se nm objev vtven problematiky a tm vce ztrcej na vznamu odkazy na jednotliv kapitoly. Dluno jet upo-zornit na to, e sem byly zaazeny nkter rukopisy, je sice nesouvis s textem Krize", ale jsou poun pro vvoj Hus-serlovy filosofie vbec.

Tento svazek je rozdlen na hlavn text Krize", na dopl-kov Pojednn" a na Plohy". Pojednn maj osvtlit vznik problematiky kolem Krize", avak i tu bylo nutno pi zve-ejovn postupovat sporn, aby nebyla naruena rovnov-ha mezi hlavnm textem a texty doplkovmi. Prvn pojed-nn pochz z let 19261928 a tk se problmu idealizace, jen m v Krizi" zvltn vznam. Druh pojednn pochz z doby kolem roku 1930 (bylo napsno pravdpodobn mezi rokem 1928 a 1930) a analyzuje rozdl prodovdeckho a du-chovdnho postoje, kter je prv hlavn npln II. sti Krize". Jako tet pojednn byla zaazena vdesk pednka z roku 1935.

K vlastn nplni prce je dluno uvst nkolik poznmek. Je to prvn publikace, v n Husserl zaujm vslovn stano-visko k djinm a vbec zpracovv tematicky otzku djin-nosti filosofie. Ji vdesk pednka vychz z uritho pojet djin. Djiny tu Husserl chpe jako pekraovn pirozenho (pirozen praktickho) postoje, v nm naivn pijmme bez-

prostedn danost, a jako rozvjen filosofick THEORIA, je v Husserlov perspektiv znamen druh epoch odezrajc od prvotnho zjmovho ivota a z pozitivn strnky ucho-pen jsoucna v jeho celosti. S tmto nrokem na celkovost se teprve vynouje idea nekonena, kter je pro zpadn lidstv rozhodujc. Tento obrat, pedstavujc podle Husserla zrove pekonn mytina, umouje pedevm vznik evropskch vd, je pak stle vce pronikaj do poped a nakonec zneuznvaj svj vztah k filosofii.

Nepokoume se zde zaujmout kritick stanovisko k Husser-lov pojet djin nebo dokonce k jeho pojet podstaty ectv, nebo dleitj je snad pochopit, pro Husserl mus vidt ectv uritm zpsobem a pro se mu podstata djin odha-luje tak, jak je patrno z Krize", pop. z badatelskch rukopis z te doby. V ohnisku Husserlova tzn je otzka: Jak mohlo pi velkolepm rozvoji modernch vd pece jen dojt k jejich krizi, je je zrove kriz evropskho lidstv? Proto Husserl zkoum velmi zevrubn vznik novodob vdy u Galileiho. Kdeto v prvnm znn byla Galileimu v II. sti vnovna jen jedin kapitola, byla pi pepracovn rukopisu tato partie tak rozena, e tvo nyn celou polovinu II. sti (srov. kapitolu 9). Po Galileim zkoum Husserl podrobn Descarta, ponvad u nho nalz slouen oba smry, je se pi pozdjm roz-louen stanou pro filosofii osudnmi toti fyzikalistick objektivismus a transcendentlni subjektivismus. Druh st Krize" m proto titul Vysvtlen vzniku novodobho pro-tikladu mezi fyzikalistickm objektivismem a transcendentl-nm subjektivismem". (Pro vklad Descarta jsou dleit rovn Husserlovy vvody otitn v plohch.) Pi povech-nm vylen novodob evropsk filosofie (se zvltnm pihld-nutm k anglick filosofii) nepout se Husserl do podrobnost, nebo mu jde jen o nartnut dimenze otzek zamench stle k postien dvod, pro selhala novodob vda. Husserlovy vahy krou v skrytu neustle kolem mylenky, e se ztratil telos, aby se lidstv chtlo utvet na zklad filosofickho rozumu a mohlo existovat jen v tto podob". Kdy se ztratil

18

tento telos, kter evropskmu lidstvu odkryla eck filosofie, ztratil se i smysl filosofie jako historick pohyb vyjeven uni-verzlnho rozumu, vrozenho lidstv jako takovmu". Znovu tento telos ozejmit a ukzat, jak vdy, zabrajc msto, kter nle filosofii, musej nutn selhat, nebo jim fundament jejich vlastnho smyslu zstv utajen, a jak jejich totalitn nrok na vklad jsoucna isvou vratkost neobstoj, je hlavn cl Hus-serlova snaen.

V tomto dob svho mylen se Husserl neustle zabv problmem ontologie pedvdeckho svta naeho ivota (Le-benswelt), kter je pstupn vdycky ji ped jakoukoli vdou, take vdu samu lze pochopit jen promnou (idealizac) ped-vdeckho svta, v nm ijeme. Mezi pedvdeckm svtem" a o sob pravm svtem" (vdy) je protiklad, piem msto na vdeck postihovn jsoucna jakoto domnle pravho svta je nutno penst vhu na pedteoretick svt naich Zkuenost. Pi odhalen struktur pedvdeckho svta" se vak nesm jednodue zstat stt, nebo pi formovn svta naeho i-vota me bt ujasnna vkonn funkce transcendentlnho ego. Jeho vkony mly bt odhaleny a zpstupnny vlastn psychologi. Ale psychologie to nedokzala, ponvad byla ch-pna pli podle vzoru prodnch vd, take k podstat sub-jektu nemohla vlastn ani proniknout.

Husserl je pesvden, e tento zsadn nedostatek, proje-vujc se prv roztrkou mezi objektivismem a subjektivismem, lze pekonat jen transcendentlni fenomenologi, odhalenm prvnho telos, kter se objev, jakmile je odkryto transcenden-tlni ego. Vvoj novodob metafyziky je podle Husserla srozu-miteln jen jako vvoj smujc k fenomenologii.

Krize", je m odhalit dvody vlastn evropsk ivotn krize, je proto mylena souasn jako vod do transcendentlni fe-nomenologie. Pi zpracovn tohoto komplexu otzek se m fenomenologie vlastn osvdit jako fundamentln filosofie, t j . jako uskutenitelka nroku na univerzln vdn, jako univer-zln vda.

I z nzv st III A a B je patrno, e prce sleduje takov

19

cl: Cesta k transcendentlni fenomenologii z pedvdeckho svta naeho ivota" a Cesta k transcendentlni fenomenologii z psychologie". Neznamen to, e by takov cesta mohla bt na-stoupena jen z pedvdeckho pirozenho svta nebo z psycho-logie, ale chce se tm ci, e fenomenologie ze veho nejdve umouje seznat, co zna pirozen svt a m psychologie vlastn m bt. Z takto chpanho pedvdeckho svta a psy-chologie vede pak pirozen cesta k fenomenologii. Musme se proto postavit na pdu fenomenologie, abychom pochopili ped-vdeck pirozen svt a psychologii v pvodnm smyslu a aby-chom pak z nich samch dostali do zornho pole tuto pdu samu (tj. fenomenologii). S pravm pochopenm pedvdeckho pirozenho svta naeho ivota bude souasn odhalen i z-klad, na nm vdy vdycky stoj, ani ho vid. Fenomenologie umouje tedy vdm, aby se samy pochopily. Vlastnm ujas-nnm psychologie objevem transcendentlni subjektivity do-ke fenomenolgie nov postihnout vztah subjektu a jsoucna a peklenout osudnou propast mezi objektivismem a subjektivis-mem. Podle Husserlovy intence mus toto ve nakonec vst k tomu, e znovu vzejde vra v lidsk rozum, kter se u Rek po-prv projevila a v renesanci ovldala lidstvo, m vzejde i vra ve filosofii jako sfru sebeuskutenn rozumu. V tto perspekti-v je toti filosofie v djinnm pohledu sebeuvdomovnm lid-skho rozumu a v n se dovruje odpovdnost lidstv vi sob sammu. Z toho vyvr i etick funkce filosofie: ukazovat lid-stvu, m m bt.

Krize" nen dokonena. Idea optnho zalenn vech vd do jednoty transcendentlni filosofie", je mla tvoit IV. st podle Finkova nstinu, nen zpracovna. Existuj vak rzn poznmky, v nich Husserl nartv podstatu filosofie prv ve vztahu k djinm. Jedna z takovch vah, kter podv zrove obshl pehled, byla zaazena jako zvren kapitola cel knihy (kap. 73). Nkter jin zznamy jsou uvedeny jako plohy. Kon-li text Krize" vvody, v nich se Husserl jev jako ddic velkch racionalist, nesm to svdt k tomu, aby-chom se na nho dvali v jednostrann perspektiv. Je teba

20

spe vidt a chpat prv skrytou mnohostrannost jeho mylen asto i proti vlastnm Husserlovm formulacm a tak plodn zuitkovat to, o usiloval s takovou nalhavost. Snad me k tomu pispt t zveejnn badatelskch rukopis, jak jsme se zde poprv o to pokusili.

S velkomyslnm pispnm severornsko-vestflskho mi-nisterstva kultu a kolnsk university bylo na podzim roku 1951 umonno zaloen Husserlova archvu na kolnsk univer-sit. K zaloen dolo v dohod s Husserlovm archvem v Lova-ni. Nmeckm badatelm jsou tak zpstupnny pozstal Hus-serlovy spisy. V kolnskm Husserlov archvu je opis vech dosud pepsanch tsnopisnch rukopis, pehled jet nepe-psanch rukopis, jako i kartotkov materil nezbytn pro studium Husserla. Ve spoluprci s Lovan se pipravuje vy-dn sebranch spis. Krom toho jsou v rmci Husserlova archvu pravideln podny pednky a diskuse s nmeckmi a zahraninmi filosofy. Vedoucm kolnskho Husserlova arch-vu je profesor K. H. Volkmann-Schluck.

Budi na tomto mst vysloven upmn dk vem, kdo se o zaloen a trvn kolnskho Husserlova archvu zaslouili a berou ho stle pod svou ochranu. Jmenovit budi vyjden dk pan ministryni kultu Teuschov, prof. dr. J. Krollovi, bvalmu rektoru kolnsk university, prof. dr. J. Kochovi, bv. dkanu filosofick fakulty, a sprvnmu editeli F. Schnei-derovi.

Ji v vodu ke IV. svazku Husserliana" byla uinna zmnka, e valn shromdn UNESCO povilo na svm 4. zasedn v Pai (v r. 1949) generlnho editele, aby podnikl kroky k prohlouben spoluprce v oblasti filosofie a duchovd. V-konn vbor UNESCO na svm listopadovm zasedn v roce 1951 se usnesl vyhovt dosti C. I. P. S. H." a Husserlovu archvu v Lovani znovu poskytnout finann pomoc pro pprav-n prce spojen s vydnm Husserlovch rukopis.

21

Prof. dr. Eugen Fink dal ochotn souhlas k uveejnn obou svch ploh ke Krizi". Za innou pomoc pi redaknch pra-cch vyslovuji zde srden dk Marly Biemelov-Wetzelov a Rudolfu Boehmovi.

V Koln n. R. v prosinci 1953. WALTER BIEMEL

22

K R I Z E E V R O P S K C H V D A T R A N S C E N D E N T L N I F E N O M E N O L O G I E

KRIZE VED JAKO VRAZ RADIKLN IVOTNI KRIZE EVROPSKHO LIDSTV

1. Existuje vskutku krize vd pi jejich stlch spch?

Musm potat s tm, e na tomto mst zasvcenm vdm vyvolv nmitky ji nzev tchto pednek: Krize evrop-skch vd a psychologie".* Lze vbec vn mluvit o krizi naich vd? Nejsou takov ei, je dnes tak asto slyme, nm pehnanm? Krize vdy znamen toti pinejmenm tolik, e se stala spornou jej prav vdeckost a cel zpsob, jak si vytyila sv koly a vytvoila pro n svou vlastn metodiku. Me to platit o filosofii, kter je v ptomn dob vn ohroena skeps, iracionalismem a mysticismem. Tot by mohlo platit i o psychologii, pokud m jet filosofick nroky a nechce bt pouze jednou z pozitivnch vd. Lze vak rovnou a s plnou vnost mluvit o krizi vd vbec, tedy o krizi i pozitivnch vd vetn ist matematiky a exaktnch prodnch vd, je pece nikdy nepestaneme obdivovat jako vzory psn a maximln spn vdeckosti? Zajist e v celkovm stylu systematickho teoretizovn a metodologie projevily schopnost vvoje. Teprve pednedv-nem odvrtily ustrnut hrozc jim tm, co oznaujeme n-zvem klasick fyzika, domnle klasickm dovrenm jejho staletmi osvdenho stylu. Znamen vak vtzn boj proti idelu klasick fyziky a rovn stle jet pokraujc zpas o pravou formu vstavby ist matematiky, odpovdajc je-

* Takov byl pvodn nzev praskho pednkovho cyklu.

25

jmu smyslu, e pedchzejc fyzika a matematika nebyly jet vdeck nebo e na svm pracovnm seku nedoshly jet evidentnch poznatk, protoe byly zateny nktermi nejasnostmi nebo clonami? Nejsou to i pro ns, kdo jsme se takovch clon zbavili, nevvratn poznatky? Vmyslme-li se do postoje klasicist, zdali dokonale nechpeme, jak na z-klad takovch evidentnch poznatk byly uskutenny vechny ty velk a provdy platn objevy i tolik technickch vyn-lez, je byly oprvnnm dvodem k obdivu dvjch gene-rac. Nech fyziku reprezentuje Newton nebo Planck, Einstein nebo v budoucnosti kdokoli jin, fyzika vdycky byla a zstane exaktn vdou. Zstane j dokonce i tehdy, kdyby mli pravdu hlasatel nzoru, e se nelze nadt absolutn definitivn formy stylu pi vstavb celkovho teoretizovn, a e je proto zby-ten o ni usilovat.

Tot plat zejm i o jin velk skupin vd, je obvykle potme k pozitivnm vdm, toti o konkrtnch duchovdch, a u je jakkoliv nae stanovisko k jejich problematickmu pejmn idelu prodovdeck pesnosti. Takov problema-tinost je ostatn i v pomru biofyzickch (konkrtn" p-rodovdeckch) discipln k disciplnm matematicky exakt-nch prodnch vd. Psn vdeckost vech tchto discipln, evidence jejich teoretickch vkon a jejich trvale nezvrat-nch spch jsou mimo diskusi. Jenom u psychologie si vak nebudeme snad tak jisti, tebae si osobuje postaven abstraktn zkladn vdy podvajc konen vklad konkrtnch ducho-vd. Avak i psychologii budeme moci celkem obecn piznat tut platnost, jestlie si jasn zaostvn v metod i ve v-sledcch vysvtlme jejm pirozen pomalejm vvojem. V dnm ppad se vak ned popt kontrast mezi vdec-kost" tto skupiny vd a mezi nevdeckost" filosofie. Pi-znvme proto ji pedem jistou oprvnnost prvnmu vnit-nmu protestu proti nzvu pednek ze strany vdc, kte si jsou jisti svou metodou.

26

. 2. Pozitivistick redukce ideje vdy na pouhou vdu o faktech.

Krize" vdy jako ztrta jejho ivotnho vznamu

Zamme-li vak sv zkoumn jinm smrem a vyjdeme-li ze veobecnch nk na krizi na kultury i z lohy, kterou pitom pisuzujeme vdm, objev se mon pece motivy, abychom vdeckost vech vd podrobili v n a v e l m i n u t n k r i t i c e , ani bychom opustili prvn smysl jejich vdeckosti, kter pi sprvnm metodickm postupu nelze na-padnout.

Zmnme-li nyn opravdu celkov smr svho zkoumn, jak jsme prv naznaili, brzy postehneme, e problematinost zvltn krize" , kterou trp psychologie nejen teprve dnes, nbr ji po stalet, m hlavn zsluhu na tom, e se objevuj zhadn a neeiteln nesrozumitelnosti v modernch, dokonce i matematickch vdch, a v souvislosti s tm se obje-vuje druh zhad tkajcch se svta, jak byly dvjm do-bm ciz. Vechny takov zhady se prv redukuj na z h a d u s u b j e k t i v i t y , a jsou proto nerozlun spjaty se zhadou p s y c h o l o g i c k t e m a t i k y a m e t o d y . Zatm jen to-lik, abychom pedbn naznaili hlub smysl zmru, kter sledujeme tmito pednkami.

Nam vchodiskem je obrat ve veobecnm hodnocen vd, k nmu dolo na pelomu poslednho stolet. Obrat se ne-tk jejich vdeckosti, nbr toho, co vdeckost, co vda vbec znamenala a me znamenat pro konkrtn lidsk ivot. Veker svtov nzor modernho lovka ve druh polovin 19. stolet urovaly vhradn pozitivn vdy a jimi vyvolan prosperity", j se modern lovk nechal oslepit. Mlo to za nsledek lehkovn odvrcen od otzek, je jsou pro prav lidstv rozhodujc. Vdy o pouhch faktech vytvej lidi vidouc jen fakty. K obratu ve veejnm hodnocen dolo ne-vyhnuteln zvlt po vlce a ten jak vme vystil u mlad generace pmo v neptelskou nladu. V naich ivotnch zkostech, jak slyme, nem nm tato vda co ci. Zsadn

27

vyluuje prv ty otzky, kter jsou za naich neblahch as nejpalivjmi otzkami pro lovka, vydanho nejosudnj-im pevratm: vyluuje otzky o smyslu nebo nesmyslnosti cel lidsk existence. Nevyaduje obecnost a palivost tako-vch otzek, aby se vichni nad nimi zamysleli a aby odpov na n byla rozumov zdvodnna? U otzek takovho druhu jde pece o chovn lovka ve vztahu ke spolublinm a k ce-lmu mimolidskmu okol, jde o lovka svobodn se rozho-dujcho o tom, jak rozumov utvet sebe a sv ivotn pro-sted (Umwelt). Co dovede vda ci o rozumu a nerozumu, co dovede ci o ns lidech, subjektech takov svobody? Vda o pouhch tlesech nedovede zajist o takovch subjektech ci nic, vdy prv abstrahuje od vekerho subjektivn. Na druh stran u vd duchovnch, je pece ve vech spe-cilnch obecnch disciplnch zkoumaj lovka v jeho kon-krtnm duchovnm byt, tedy v horizontu jeho dejinnosti, vyaduje jejich psn vdeckost, jak se tvrd, aby badatel peliv vylouil veker hodnotc hlediska a vechny otzky rozumu a nerozumu tematizovanho lidstv a jeho kulturnch vtvor. Vdeck, objektivn pravda je vhradn zjiovnm toho, co je fakticky svt, a to svt fyzick i duchovn. Me vak svt i lidsk ivot v nm mt opravdu njak smysl, kdy vdy uznvaj za pravdiv jen to, co je takto objektivn zjisti-teln, kdy djiny nedvaj jin pouen, ne e veker tvary duchovnho svta, vechny ivotn svazky, idely a normy, je kdy byly oporou lidem, se tvo a opt rozplvaj jako prchav vlny, e tomu tak vdycky bylo a bude, e se opt a opt z rozumu mus stt nerozum a z dobrho skutku souen a tr-pen? Meme se tm upokojit a t v takovm svt, jeho historick dn nen nic jinho ne nepetrit etz marnch vzept a trpkch zklamn?

3. Zdvodnn autonomie evropskho lidstv novou koncepc ideje filosofie v renesanci

Nebylo tomu tak vdycky, aby vda chpala svj poadavek psn zdvodnn pravdy ve smyslu o n objektivity, kter metodicky ovld nae pozitivn vdy a svm psobenm, pesahujcm daleko jejich hranice, skt filosofickmu a sv-tonzorovmu pozitivismu oporu a veobecn rozen. Speci-fick otzky lidstva nebyly vdycky vypovzeny z e vdy a nebyl opomjen jejich vnitn vztah k ostatnm vdm, do-konce ani k tm, v nich nen lovk tmatem (jako v p-rodnch vdch). Pokud jet tomu bylo jinak, mohla vda pro evropsk lidstv, zcela nov se od renesance formujc, uplatovat vznam, ba, jak vme, rozhodujc vznam pro toto nov se utvejc lidstv. Pro ztratila veden, pro dolo k podstatn zmn, k pozitivistickmu omezen ideje vdy , tomu porozumt z v n i t n c h m o t i v je pro el tchto pednek dleit.

V renesanci, jak znmo, prochz evropsk lidstv revolu-nm pevratem. Obrac se proti dosavadnmu stedovkmu zpsobu ivota, kter nepovauje za hodnotn, a chce se svo-bodn utvet novm zpsobem. Obdivovanm vzorem je pro n antick lidstv, a proto chce zpsob antickho lidskho ivota napodobit.

Co povauje u antickho lovka za podstatn? Po uritm kolsn nic jinho ne prv filosofickou" formu lidsk exis-tence: dvat svobodn sob sammu a celmu svmu ivotu sv pravidlo vyten z istho rozumu, z filosofie. Na prvnm mst je teoretick filosofie. M se uplatnit vy zpsob zkou-mn svta zbaven jakchkoli pout mtu a tradice, m bt uskutenno univerzln poznn svta a lid absolutn zbaven pedsudk a poslze ve svt samm m bt poznn v nm skryt rozum a telelogie i jejich nejvy princip: bh. Filo-sofie jakoto teorie nein svobodnm jen badatele, nbr kadho filosoficky vzdlanho lovka. Za teoretickou auto-nomi nsleduje autonomie praktick. Pro renesanci je idelem

29

antick lovk, formujc se podle poznatk erpanch ze svo-bodnho rozumu. Pro obnoven platonismus" z toho plyne: utvet nejen eticky sebe sama, nbr ze svobodnho rozumu, z evidentnch poznatk univerzln filosofie nov utvet cel lidsk ivotn prosted, nov utvet politick a sociln ivot lidstva.

Podle tohoto antickho vzoru, prosazujcho se zprvu u jed-notlivc a v malch kroucch, se m opt zrodit teoretick filosofie, je nem bt slep tradicionalisticky pevzata, nbr nov vytvoena na zklad nezvislho bdn a kritiky.

Nutno tu zdraznit, e z antiky pevzat idea filosofie nen bn kolsk pojem, zahrnujc jen skupinu discipln. Idea filosofie se sice brzy po pevzet mn, a to nikterak nepod-statn, avak formln si v prvnch stoletch novovku zacho-vv smysl v e o b j m a j c v d y , je je vdou o totalit jsoucna. Vdy v mnonm sle, je kdy bude nutno zdvodnit a kter ji pracuj, jsou pouze nesamostatnmi vtvemi jedin Filosofie. V odvnm, ba nadnesenm vystupovn smyslu univerzality, kter zan ji Descartem, neusiluje nov filosofie o nic menho, ne aby j e d n o t n m t e o r e t i c k m s y -s t m e m obshla veker smyslupln otzky, a to s psnou vdeckost, s apodikticky evidentn metodikou, a s nekonenm, ale racionln uspodanm pokrokem bdn. Jedin, od ge-nerace ke generaci a do nekonena stle narstajc stavba definitivnch, teoreticky spjatch pravd mla tedy dt odpo-v na veker mysliteln problmy tkajc se fakt i rozumu, asnosti i vnosti.

Pozitivistick pojem vdy na doby je proto z historic-kho hlediska z b y t k o v m p o j m e m , ponvad z nho byly vyputny vechny otzky zahrnovan hned do uho, hned zase irho pojmu metafyziky, mezi tm i vechny ty tak nejasn pojmenovan nejvy a posledn otzky". Pi-hldneme-li k nim dkladnji, zjistme, e stejn jako vechny ostatn vylouen otzky jsou spjaty nerozlunou jednotou, je vyvr z toho, e jsou to explicitn, nebo implicitn svm smyslem p r o b l m y r o z u m u ve vech jeho spe-

30

cilnch podobch. Vslovn je rozum tmatem v disciplnch, je se zabvaj poznnm (tj. pravm a ryzm rozumovm po-znnm), pravm a ryzm hodnocenm (ryzmi hodnotami jako hodnotami rozumu), etickm jednnm (opravdu lechetnm jednnm, jednnm z praktickho rozumu), piem rozum pedstavuje absolutn", vn", nadasov", nepodmnn" platn ideje a idely. Stane-li se lovk metafyzickm", spe-cificky filosofickm problmem, jde o nho jako o rozumovou bytost, a jsou-li problematick jeho djiny, jde o smysl", 0 rozum v djinch. Problm boha zahrnuje jasn problm absolutnho" rozumu jako teleologickho zdroje vekerho rozumu ve svt, jako smyslu" svta. I otzka nesmrtelnosti je pochopiteln otzkou rozumu, a stejn i otzka svobody. Veker takov metafyzick" otzky, e pojat, specificky pak filosofick otzky v bn mluv, pekrauj svt jako universum pouhch fakt. Pesahuj jej prv jako otzky, kte-rm jde o ideu rozumu. Vechny pak uplatuj nrok na vy dignitu, ne maj otzky tkajc se fakt, je jsou druhoad i co do poad. Pozitivismus filosofii takkajc utn hlavu. Ji v antick ideji filosofie, erpajc svou jed-notu z nerozluiteln jednoty vekerho jsoucna, byl spolu-mnn smyslupln d byt, a tedy problm byt. Metafyzice, vd o nejvych a poslednch otzkch, psluela proto dstojnost krlovny vd, jej duch vem poznatkm ostatnch vd dodval teprve posledn smysl. I toto pojet pevzala obrozujc se filosofie, je dokonce vila, e objevila pravou univerzln metodu, kterou se d vybudovat systematick a v metafyzice kulminujc filosofie, a to opravdu jako p h i-l o s o p h i a p e r e n n i s .

Tm si lze vysvtlit naden, je oivovalo vekerou vdeckou aktivitu, ale i vechny vdeck innosti niho stupn zab-vajc se jen fakty, kter v 18. stolet, nazvanm filosofic-km, naplovalo stle ir kruhy zpalem pro filosofii a pro ostatn speciln vdy jako jej vtve. Odtud ta horouc touha Po vzdln, ono horliv sil o filosofickou reformu vchovy 1 vech socilnch a politickch ivotnch forem lidstva, je

31

in tak ctyhodnou epochu osvcenstv, tolik hannou. Nepo-mjiv svdectv tohoto ducha mme v ndhernm Schillerov a Beethovenov hymnu Na radost". Dnes meme tento hym-nus chpat znovu jen s bolestnmi pocity. Nelze si pedstavit vt kontrast ne s na ptomnou situac!

4. Selhn nov, zprvu spn vdy a jeho nevysvtlen motiv

Jestlie nov lidstv, oiven a astn onm vzneenm duchem, se neudrelo, mohlo se tak stt jen proto, e ztra-tilo podntnou vru v univerzln filosofii svho idelu a v do-sah nov metody. A skuten tomu tak i bylo. Ukzalo se toti, e se nov metoda dovedla bezespornmi spchy osvdit jen v pozitivnch vdch. Jinak tomu bylo ale v metafyzice, poppad u problm filosofickch ve specilnm smyslu, akoli ani zde nechybly nadjn a podle veho zdn spn zatky. Univerzln filosofie, u n tyto problmy a dosti nejasn byly spjaty s vdami o faktech, se pemnila v adu sice p-sobivch, ale zcela nesouladnch a vzjemn se vyluujcch filosofickch systm. Bylo-li jet v 18. stolet mono bt pesvden, e se dospje k souladu, k teoretick budov roz-iovan jednou generac za druhou a neotesiteln dnou kriti-kou, jak tomu bylo nesporn a za veobecnho obdivu v pozi-tivnch vdch, nemohlo se takov pesvden natrvalo udret. Byla otesena vra v idel filosofie a metody, v idel, kter od potku novovku usmroval mylenkov hnut. Vra v idel filosofie byla otesena nikoli snad jen z vnjho po-pudu, ponvad kontrast mezi ustavinmi nezdary metafyziky a praktickmi spchy pozitivnch vd narstal do nedozrna a ovlivoval nezaujat divky i vdce ve specializovanch oborech pozitivnch vd, take se m dl vce pemovali v ne-filosofick odbornky. Nepsobil tu jen tento vnj podnt. I badatel zcela prodchnut filosofickm duchem, a proto emi-nentn zainteresovan na nejvych metafyzickch otzkch,

32

mli stle palivj pocit selhn, zpsoben u nich nejhlub-mi, akoli zcela n e u j a s n n m i m o t i v y , kter stle hlasitji protestovaly proti zakoennm samozejmostem vld-noucho idelu. Nastupuje dlouh, o d H u m a a K a n t a a po nae dny trvajc dob vnivho zpasu, kter chce pronik-nout k ujasujcmu pochopen pravch dvod tohoto staletho selhn. Tento zpas se pochopiteln odehrl v nkolika mlo povolanch a vyvolench, zatmco masa ostatnch nachzela a nachz formuli k upokojen sebe sama i svch ten velmi rychle.

5. Idel univerzln filosofie a proces jeho vnitnho rozkladu

Nevyhnuteln nsledek toho veho byl zvltn obrat ce-lho mylen. Filosofie se sama sob stala problmem, zpo-tku pochopiteln ve form monosti metafyziky, m, jak dve eeno, byl implicitn doten smysl a monost cel pro-blematiky rozumu. Pozitivn vdy se zprvu zdly nezraniteln. Problm monosti metafyziky zahrnoval vak eo ipso i prob-lm monosti vd o faktech, vd, je smysl svch pravd pro pouh oblasti jsoucna erpaly pece ze vztahu k ne-rozlun jednot filosofie. Lze r o z u m a j s o u c n o od-d l i t , k d y t m , k d o u r u j e , c o j e j s o u c n o , j e p o z n v a j c r o z u m ? Tato otzka postauje, abychom ji pedem naznaili a osvtlili, e cel djinn proces m velmi podivuhodnou podobu, teprve vkladem skryt nejvnitnj motivace viditelnou: nen to hladk vvoj, kontinuln rst trvalch vtk nebo promna duchovnch tvar, pojm, teori a systm vysvtliteln nahodilmi historickmi situa-cemi. Potek, ba mono ci p r v o t n z a l o e n f i l o -s o f i c k h o n o v o v k u a vech jeho vvojovch ad tvo urit i d e l u n i v e r z l n f i l o s o f i e a idel jej pi-men metody. Msto aby se vak tento idel mohl proje-kt inem, vnitn se rozpadl. To vysvtluje nov, vcemn iadikln revolun novotvary proti pokusm pokraovat v tom

8 33

idelu nebo ho obrodn zpevovat. P r o b l m p r a v h o i d e l u univerzln filosofie a jej prav metody se tak nyn stv nejvnitnj hnac silou vekerch historickch filoso-fickch hnut. Z toho vak vyplv, e vechny novodob vdy se nakonec octly v podivn, stle zhadnji pociovan krizi z hlediska smyslu, jm jako vtve filosofie byly zd-vodnny a kter trvale v sob nesly. Je to krize, kter ne-napad odborn vdeckou strnku teoretickch a praktickch spch, pesto vak od zklad ots celm smyslem jejich pravdy. Nejde pitom o zleitosti jedn speciln kulturn formy, vdy", pop. filosofie", patc k ostatnm kulturnm formm evropskho lidstva, nebo prazklad nov filosofie, jak jsme vyloili ve, je prazkladem novodobho evropskho lid-stv, kter proti pedchozmu stedovkmu a antickmu lid-stv se chce radikln obrodit svou novou filosofi a jen jejm prostednictvm. Krize filosofie je proto kriz vech novodo-bch vd, lnk filosofick univerzality, a je zprvu latentn, pozdji vak stle zetelnji se vyjevujc kriz samho evrop-skho lidstv v celm smyslu jeho kulturnho ivota a v cel jeho existenci".

Skepse poprajc monost metafyziky stejn jako zhroucen vry v univerzln filosofii jako vdkyni novho lovka nen nic jinho ne zhroucen vry v rozum", chpan tak, jak antika stavla epistm proti doxa. Je to rozum, kter vekermu naivn pijmanmu jsoucnu, vem vcem, hodnotm a clm propjuje koneckonc smysl, tj. uvd je do normativnho vztahu k tomu, co od potku filosofie oznauje slovo pravda, pravda o sob, a korelativn slovo jsoucno ONTOS ON. Tm pad i vra v a b s o 1 u t n " rozum, z nho svt erp svj smysl, pad vra ve smysl djin, ve smysl lidstv a v jeho svo-bodu jakoto aktivn monost lovka, aby svmu individul-nmu i obecnmu lidskmu ivotu dal smysl vytn z rozumu.

Ztrat-li lovk takovou vru, znamen to, e ztrc vru v sebe sama", v prav, jemu vlastn byt, je vdycky ne-mv, je jet nem spolu s evidenc j jsem", nbr m a me je mt jen ve form zpasu o svou pravdu, o to, aby

34

se sm uinil pravdivm. Prav byt je v u d e idelnm c-lem, kolem epistm, rozumu", na rozdl od neproblematicky

samozejmho", zdnlivho byt v doxa. V zklad zn kad tento rozdl, tkajc se jeho pravho a ryzho lidstv, a nen mu ciz ani pravda jako cl, jako kol ji v kadodennm i-vot, akoli tu jen ojedinle a relativn. Filosofie pekro vak tuto pedbnou podobu ji pi prvopotenm poloen zklad v antick filosofii a pekro ji tak, e uchop ideu univerzl-nho poznn, zamenho na universum jsoucna, ideu, kter ns pevyuje, a vyty si ji za svj kol. Pi naplovn tohoto kolu se vak jeho naivn samozejmost mn prv v nezej-most, co se zaalo pociovat ji pi stetn starch systm. Djiny filosofie, vidno zvnitku, se stle vce stvaj bojem 0 jej existenci, toti bojem filosofie, je se ve svm kolu pro-stodue vyv a naivn v v rozum, se skeps, je rozum po-pr, nebo ho empirickmi argumenty znehodnocuje, zlehuje.

Skepse neustle argumentuje fakticky provanm svtem a relnou zkuenost, jako by se v nich z rozumu a jeho idej nic nedalo najt. Rozum sm a jeho jsoucno" se stvaj stle vt zhadou: rozum udlujc ze sebe jsoucmu svtu smysl nebo vidno z opan strany svt jsouc z rozumu. Pro-blm svta, nakonec v d o m uchopen, problm univerzl-nho a nejhlubho bytostnho sept rozumu a jsoucna, z -h a d a v e c h z h a d , se musil stt samostatnm tmatem mylen.

N zjem se tu omezuje jen na filosofick novovk. Ten vak nen jen zlomkem prv naznaenho nejvtho historic-kho fenomnu, jakm je lidstv zpolc o vlastn sebepocho-pen (v tomto vrazu je toti zahrnuto ve). Novovk znovu-zaloen filosofie s novm univerzlnm kolem, jeho smysl tkv souasn v obrod star filosofie, je spe opakovnm 1 univerzln promnou smyslu dohromady. Novovk se proto c ' t povoln k tomu, aby zahjil nov vk, jsa si zcela jist svou ideou filosofie i svou autentickou metodou. Je zrove 1 Pesvden, e radikalismem svho novho zatku pekonal vechny dosavadn naivity, a tm i vekerou skepsi. Ponvad

35

vak nov filosofie je sama zatena vlastnmi naivitami, ani si toho vm, je jejm osudem, e mus cestou poznenhlho sebeodhalen motivovanho novmi zpasy pedevm hledat definitivn ideu filosofie, sv prav tma a autentickou me-todu, mus pedevm odkrt opravdov zhady spjat se sv-tem a vst je vstc rozhodnut.

My, lid souasnosti, kdo jsme formovni takovm vvojem, ocitme se v krajnm nebezpe, e utoneme v zplav skep-se, a vydme tm z rukou svou vlastn pravdu. Zamlme-li se v tto tk situaci, zalt n pohled zptky do historie naeho nynjho lidstv. K sebepochopen meme dospt a tm zskat vnitn oporu jen osvtlenm jednotnho smyslu, kter byl naim djinm od samho zatku dn do vnku a splv s novm zaloenm kolu, jen je hybnou silou filo-sofickch pokus.

6. Djiny novovk filosofie bojem za smysl lovka

Uvaujeme-li o vlivu vvoje filosofickch idej na veker Mdstvo (na to, je samo filosoficky nebd), pak musme ci, e teprve vnitn pochopen vvoje novovk filosofie od Des-carta a po dneek vvoje pes vekerou rozpornost jed-notnho umouje pochopit samu dnen ptomnost. Jedin vznamnmi a opravdovmi zpasy na doby jsou zpasy mezi ji zhroucenm lidstvm na sesut pd a lidstvm se zapu-tnmi jet koeny, je vak o svou pdu nebo o novou pdu zpol. Duchovn zpasy evropskho lidstv se vlastn odehrvaj jako b o j e f i l o s o f i , toti boje mezi skeptic-kmi filosofiemi nebo spe nefilosofiemi, je si podrely jen jmno, nikoli vak kol a skutenmi, jet aktuln ivoucmi filosofiemi. Jejich ivotnost je vak prv v tom e o svj ryz a prav smysl zpol, m zpol i o smysl pravho lidstv. Jedin cesta, jak uvst metafyziku, pop. um verzln filosofii do namhavho postupu realizace, je takov cesta, kter pivede latentn rozum k pochopen svch vlast

36

nich monost, a tm evidentn ujasn monost metafyziky jako opravdovou monost. Jedin tak se rozhodne, zda evropskmu lidstv zrodem eck filosofie do vnku vloen telos, aby se utvelo na zklad filosofickho rozumu a jen tak mohlo existovat v nekonenm pohybu od latentnho k projeve-nmu rozumu a v nekonenm sil po sebenormovn touto lidskou pravdou a ryzost je pouhm historickofaktickm blouznnm, nhodnm vbojem nhodnho lidstva mezi do-cela jinmi lidstvy a djinami, nebo zda se spe v eckm lidstv nevyjevilo poprv, co je v lidstv samm bytostn obsaeno jako e n t e l e c h i e . Lidstv v univerzlnm pojet je svou podstatou lidskm bytm v generativn a sociln spjatch lidstvech a lovk jako rozumov bytost ( a n i m a l r a t i o n a l e ) je takovou bytost jenom potud, pokud jeho cel lidstv je lidstvm rozumovm, latentn mcm k rozumu nebo zjevn zamenm na entelechii, je si sama sebe uv--domila, sama sob se vyjevila a nyn z bytostn nutnosti u v d o m l e d lidsk dn. Filosofie, vda byla by podle toho h i s t o r i c k m p o h y b e m v y j e v o v n u n i v e r z l n h o r o z u m u , v r o z e n h o " l i d s t v jako lidstv.

Tak by tomu vskutku b y l o , kdyby se byl dnes jet ne-dokonen pohyb o s v d i l jako ist projev ryz a sprvn do sv psobnosti uveden entelechie nebo kdyby se byl rozum vdom si skuten a pln sebe sama vyjevil ve form, kter je mu bytostn vlastn, ve form univerzln filosofie rozvje-jc se dslednou apodiktickou evidenc a normujc sebe samu apodiktickou metodou. Teprve pak by bylo rozhodnuto, zda evropsk lidstv nese v sob absolutn ideu a nen jen empiric-km antropologickm typem jako Cna" i Indie", a rovn teprve pak by se vyjasnilo, zda proces poevropovn, jak pro-

t kh u vech cizch lidstev, je projevem absolutnho smyslu spjatho se smyslem svta, nebo naopak je vrazem historic-kho nesmyslu, kter se ve svt vyskytuje.

K ^ vme, e racionalismus 18. stolet a jeho zpsob, L chtl evropskmu lidstv zskat novou pdu, v n by

37

zapustilo koeny, byl n a i v i t o u . M se vak s tmto naiv-nm a pi konsekventnm domylen dokonce proti-smyslnm racionalismem odvrhnout p r a v smysl raciona-lismu? A jak je to s vnm vysvtlenm on naivity, on protismyslnosti, a jak se to m na druh stran s racionalitou vychvalovanho a nm doporuovanho iracionalismu? Nemus ns vechny pesvdovat jakoto rozumov pemtajc a ra-cionln zdvodujc filosofie, mme-li mu naslouchat? Nen iracionalita iracionalismu nakonec zase jen zkoprs a pochy-ben racionalita, jet hor ne u starho racionalismu? Nen to dokonce racionalita lnho rozumu", jen se vyhb z-pasu usilujcmu o vyjasnn poslednch bezprostednch da-nost a na jejich zklad nejzazch a opravdu racionln vy-znaench cl a cest?

Ne dosti na tom, nebo jsem rychle pospil vped, abych upozornil na mimodn vznam, jak m objasnn nejhlub-ch motiv krize, do n novovk filosofie a vda ji velmi brzy upadly a je se mohutn stupuje a po dneek.

7. Zmr zkoumn obsaench v tomto spise

Co vak zamylen prv naznaenho stylu me a mus znamenat p r o n s s a m y , filosofy ptomnosti? Chtli jsme slyet jen akademickou e? Meme se nyn jednodue vrtit k peruen odborn prci na filosofickch probl-mech", k vstavb sv vlastn filosofie? Meme opravdu po-kraovat v dosavadn prci, akoli mme vyhldku jen na to, e nae filosofie stejn jako filosofie vech souasnch a minulch filosof pokvete pouze efemrn v kvten stle znovu vyrstajcch a odumrajcch filosofi?

V tom prv tkv nae vlastn bda a svzel ns vech, kdo nejsme filosofickmi literty, nbr odchovni opravdo-vmi filosofy velk minulosti ijeme pro pravdu a jen takto ijce jsme a chceme bt ve sv vlastn pravd. Jako filosofov tto souasnosti jsme se vak dostali do muivho

38

e x i s t e n c i l n h o r o z p o r u . N e m e m e opustit vru v monost filosofie jako kolu, tedy v monost univerzl-nho poznn. V i m e , e v tomto kolu je nae posln odpo-vdnch filosof. Jak ale pesto vecko udret vru, je m smysl jen ve vztahu k jedinmu, nm vem spolenmu cli, k filosofii?

Ji jsme si v pevn vtin tak uvdomili, e lidsk filosofovn a jeho vsledky maj v ivot vekerho lidstva mnohem vt vznam ne soukrom nebo jinak omezen kul-turn cle. Pi svm filosofovn jak bychom na to mohli za-pomnat? jsme f u n k c i o n i l i d s t v a . Nae zcela osobn vdom odpovdnosti za vlastn prav byt filosofa je v na nitern osobn povolanosti spjato zrove i s vdo-mm odpovdnosti za prav byt lidstva, je je bytm jen ve vztahu k t e 1 o s a me se uskutenit, j e - l i v b e c usku-teniteln, pouze filosofi, prostednictvm ns, j s m e - 1 i oprav-dovmi filosofy. Lze se vyhnout tomuto existencilnmu jsme-li"? Nememe-li se mu vyhnout, co mme uinit, aby-chom mohli v i t , my, kdo vme, my, kdo nememe vn pokraovat ve svm dosavadnm filosofovn, je skt nadji jen na filosofie, nikoli vak na filosofii?

Nae prvn historick zamylen nm ujasnilo nejen faktic-kou ptomnou situaci a jej bdu jako stzlivou skutenost, nbr nm i pipomnlo, e jako filosofov jsme ddici mi-nulosti jak vytyovnm cl, je slovo filosofie" naznauje, tak i svmi pojmy, problmy a metodami. Nen pochyb o tom, e je teba dkladnho h i s t o r i c k h o a k r i t i c k h o z a m y l e n n a d m i n u l o s t (co jinho by tu mohlo pomoci?), abychom ped kadm r o z h o d n u t m dbali o pro-nikav sebeujasnn, abychom se retrospektivn dotzali, o p-vodn i pozdji filosofie usilovaly a co mezi sebou historicky ko-munikujc filosofov i filosofie sledovali. Pitom je vak nutno k r i t i c k y se zamyslit nad tm, co ve vytyenm cli a v metod osvduje takovou nejzaz r y z o s t p o t -k , je a p o d i k t i c k y s p o u t v vli, jakmile byla na-hldnuta. Na zatku nen jasno, jak by se to mlo reln Provst a co m vlastn znamenat ta apodiktinost, je je ne-

39

sporn rozhodujc pro existenciln byt ns filosof. V dalm se pokoum ukzat cesty, jimi jsem sm el a jejich schdnost a nosnost jsem za destilet vyzkouel. Od nynjka jdeme tedy spolen, vyzbrojeni krajn skeptickm, nikoli vak pedem negativnm duchovnm postojem. Pokusme se prolomit kraloup zvnjnlch historickch fakt" djin filo-sofie, abychom se dotzali a abychom odhalili a vyzkoueli, jak je jej vnitn smysl, jak je jej skryt teleologie. Po-znenhlu se na tto cest zprvu bez vt vraznosti, ale stle nalhavji ohlauj monosti zcela novho zamen pohledu, odkrvajcho nov dimenze. Ozvaj se nikdy jet nepoloen otzky, objevuj se jet nedoten pracovit, nikdy jet radikln nepochopen a neuchopen korelace. Nakonec je nutno od zkladu zmnit veker smysl filosofie, kter ve vech historickch tvarech platil za neproblematicky sa-mozejm". S novm kolem a s jeho univerzln apodiktic-kou pdou se objevuje p r a k t i c k monost nov filosofie: filosofie inem. Souasn se vak i ukazuje, e veker filo-sofie minulosti vnitn spla k tomuto novmu filosofickmu smyslu, i kdy si toho sama nebyla vdoma. V tomto smru se ozejm a osvtl zejmna tragick selhn novovk p s y -c h o l o g i e tm, e se vyjasn jej rozporn historick exis-tence, nebo (v dsledku historicky j pisuzovanho smyslu) musela uplatovat nrok na postaven zkladn filosofick vdy, co vedlo k zjevn protismyslnm konsekvencm takzva-nho psychologismu".

Pokoum se vst, nikoli pouovat, pokoum se jen odhalovat a popisovat, co vidm. Neinm si dn jin nrok, ne abych sml pedevm sm ped sebou a v souladu s tm i ped jinmi mluvit podle nejlepho vdom a svdom jako nkdo, kdo pro-il dl filosofickho ivota v cel jeho vnosti.

40

II.

VYSVETLEN VZNIKU NOVOVEKHO PROTIKLADU MEZI FYZIKALISTICKM OBJEKTIVISMEM

A TRANSCENDENTLNlM SUBJEKTIVISMEM

8. Pvod nov ideje univerzality vd v pebudovan matematice

Nyn je nutno porozumt pedevm bytostn promn ideje a kolu univerzln filosofie, k n dolo pi pevzet antick ideje potkem novovku. Nov idea ovld od Descartovy doby veker vvoj filosofickch hnut a psob jako vnitn motiv vech jejich napt.

Pestavba se prosazuje nejprve u jednotlivch vd antickho ddictv, je jsou nej vraznj: u euklidovsk geometrie a ostatn eck matematiky, v dalch dsledcch pak u eck prodovdy. V naem pohledu jsou to zkladn kameny, po-tky dnench rozvitch vd. Pitom vak nesmme pehld-nout obrovskou zmnu smyslu, pi n zprvu matematice (jako geometrii a formln abstraktn nauce o slech a veliinch) byly vytyeny u n i v e r z l n k o l y p r i n c i p i l n n o v h o s t y l u , kter byl antice ciz. Oveme antika, dc se platnskm uenm o idech, zidealizovala ji empirick cisla, mrn veliiny, empirick prostorov obrazce, body, ry, plochy i tlesa a zrove s tm pemnila i pouky a dkazy geometrie v ideln geometrick pouky a dkazy. Ale nejen to: Y euklidovsk geometrii vyrostla nej psobivj idea systema-icky jednotn deduktivn teorie zamen k dalekmu a vyso-

kmu idelnmu cli a zakotven v axiomatickch" zkladnch Pojmech a zsadch s apodiktickm vyvozovnm zvr. Vy-rostl tedy celek z ist racionality, vyrostl ve sv nepodmnn

w

pravd postiiteln celek samch nepodmnnch, pmo nebo nepmo evidentnch pravd. Euklidovsk geometrie a star matematika vbec zn vak jen konen koly, zn jen o m e -z e n a u z a v e n a p r i o r i . Sem pat i apriori aristo-telsk sylogistiky, kter je vemu ostatnmu nadazeno. A sem dospl starovk, nedoel vak tak daleko, aby uchopil monost nekonenho kolu, kter je pro ns jako samozejm spjat s poj-mem geometrickho prostoru a s pojmem geometrie, je k nmu jako vda pslu. K idelnmu prostoru nle pro ns uni-verzln systematicky jednotn apriori, nekonen a pes tuto nekonenost v sob ucelen jednotn systematick teorie, je vychz z axiomatickch pojm a vt a umouje konstruovat jakkoli mysliteln, v prostoru zakresliteln tvar s deduktivn jednoznanost. O tom, co idealiter existuje" v geometrickm prostoru, je ve vech jeho urench ji pedem jednoznan rozhodnuto. Nae apodiktick mylen, pokraujc pomoc pojm, pouek, zvr a dkaz etapov do nekonena, jen od-krv", co ji pedem a o sob vpravd bylo.

Koncepce takov i d e j e r a c i o n l n h o n e k o n e -n h o v e k e r e n s t v a b y t , jeho s e systematicky zmoc-uje r a c i o n l n v d a , je nm neslchan novm. Ne-konen svt, zde s v t i d e a l i t , je pojmn jako svt, jeho pedmty jsou zpstupovny naemu poznn nikoli jednotliv, nedokonale a jakoby nahodile, nbr zmocuje se jich racionln a systematicky jednotn metoda, kter v nekonenm postupu nakonec poznv k a d pedmt v plnm jeho byt o sob.

Tak tomu je nejen s idelnm prostorem. Jet vzdlenj byla antice koncepce obdobn (z formalizujc abstrakce vy-tryskl), avak veobecnj ideje f o r m l n m a t e m a -t i k y . Teprve potkem novovku zan vlastn dobvn a objevovn nekonench matematickch horizont. Vyrstaj potky algebry, matematiky kontinu a analytick geometrie. S odvahou a originalitou, je jsou novmu lidstv vlastn, se odtud velmi brzy anticipuje velk idel v tomto smyslu ra-cionln veobshl vdy, pop. idea, e nekonen totalita jsoucna je v sob racionln vejednotou, kter se lze korelativ-

42

n a beze zbytku zmocnit univerzln vdou. Ji dvno ped-tm, ne tato idea uzraje, uruje jako nejasn nebo polojasn pedtucha dal vvoj. Nezstalo vak jen u nov matematiky. Jej racionalismus brzy zasahuje prodovdu a vytv pro ni zcela novou ideu m a t e m a t i c k p r o d o v d y , p-rodovdy galileovsk, jak byla pozdji prvem nazvna. Jak-mile je tato prodovda uvedena do chodu zdail realizace, pemuje se docela idea filosofie (jakoto vdy o vesmru, o vekerenstvu jsoucna).

9. Galileiho zmatematizovn prody*

V platonismu mlo relno vcemn dokonalou methexis na idelnu. Antick geometrii byly takto dny monosti primitiv-nho pouit na realitu. Jakmile Galilei z m a t e m a t i z o v a l p r o d u , je nyn proda s a m a pod vedenm nov mate-matiky idealizovna a modern vyjdeno sama se stv matematickou mnohost (Mannigfaltigkeit).

C o j e s m y s l e m t o h o t o z m a t e m a t i z o v n p -r o d y? Jak zrekonstruujeme mylenkov pochod, kter takov zmatematizovn motivoval?

V pedvdeck kadodenn smyslov zkuenosti je svt dn subjektivn-relativn. Kad z ns m sv jevy a ty pro ka-dho plat jako skuten jsoucno. Tuto diskrepanci v rozdlnm posuzovn platnosti byt jsme si ve vzjemnm styku kado-dennho ivota ji dvno uvdomili. Takov subjektivn rozdly nejsou vak dostatenm dvodem, abychom se zaali domnvat, ze tu je vce svt. Nutn vme v j e d e n svt s tmi, jen rzn se nm jevcmi vcmi. Nemme vak nic vc ne przdnou nutnou ideu vc objektivn o sob jsoucch? Nen v jevech samch obsah, kter musme pisoudit prav prod? Sem pece pat ve, co v evidenci absolutn obecn platnosti u ist geometrie a vbec matematika ist prostoroasov

* Srov. Plohu X.

43

formy o istch, v n ideln konstruovatelnch tvarech. (Zatm popisuji samozejmost", kter motivovala Galileiho my-len, ani zaujmm stanovisko.)

Co obsahovala tato Galileiho samozejmost" a kter dal samozejmosti pimly Galileiho, aby motivoval ideu matema-tickho poznn prody v novm smyslu, to ve vyaduje peli-vho vkladu. Jsme si vdomi toho, e Galilei jako prodn filosof" a prkopnk" fyziky nebyl jet fyzikem v plnm dne-nm smyslu. Jeho mylen se jet nepohybovalo v symbolice, kter by byla vzdlena od nzornosti, jak je tomu u mylen naich matematik a matematickch fyzik, take mu nesmme pisuzovat nae samozejmosti", kter vznikly z jeho podntu a dalm historickm vvojem.

a ) i s t g e o m e t r i e"*

Uvaujme naped o ist geometrii", o ist matematice prostoroasovch tvar vbec, jak ji ml Galilei bezprostedn ped sebou jako starou tradici v pokraujcm ivoucm roz-voji, uvaujme proto obecn o n tak, jak je i pro ns samy dna jako vda o istch idealitch", na druh stran vak v neustlm praktickm uplatnn na svt smyslov zkuenosti. Prolnn apriorn teorie s empiri je kadodenn tak bn a znm, e jsme obvykle nchyln nerozliovat prostor a prosto-rov tvary, o nich mluv geometrie, od prostoru a prostoro-vch tvar empirick skutenosti, jako by to bylo jedno a tot. M-li vak geometrie bt chpna jako fundament smyslu exaktn fyziky, musme zde a vbec vude jinde bt velmi pesn. Musme proto rekonstruovat nejen to, co Galileiho moti-vovalo a o em vdl, ale chceme-li osvtlit jeho mylenkov pochod, bude t poun objasnit, co bylo v matematice, kter mu byla vzorem, implicitn obsaeno, akoli mu to pi jeho zjmovm zamen zstalo utajeno a jako skryt pedpoklad smyslu se muselo zajist rovn dostat do jeho fyziky.

* Srov. Plohy II a III.

44

V nzornm obklopujcm ns svt pi abstraktivnm zam-en pohledu na pouh prostoroasov tvary vnmme tlesa" nikoli geometricky ideln tlesa, nbr konkrtn tlesa, je reln zakoume a s obsahem, kter je relnm zkuenostnm obsahem. A je v obrazotvornosti jakkoli libovoln petvome, voln, v jistm smyslu ideln" monosti, je takto zskme, nejsou nim ne geometricko-idelnmi monostmi, nejsou to geometricky ist", do idelnho prostoru zakresliteln tvary ist" tlesa, ist" pmky, ist" roviny, jin ist" obrazce a v istch" obrazcch probhajc pohyby a deformace. Geometrick prostor nezna tedy snad prostor libovoln obra-zivosti a obecn: nen to prostor jakhokoli fantazi vytvoe-nho (smylenho) svta vbec. Pedstavivost me smyslov tvary pemovat zase jen do smyslovch tvar. A takov tvary, a u v realit nebo ve fantazii, jsou mysliteln jen jako gradua-l l y neho vcemn pmho, rovnho, kruhovho apod.

Vci nzornho svta kolem kolsaj obecn i se vemi svmi vlastnostmi jen v rmci jistho svho typu. Jejich identita se sebou sammi, jejich stejnost se sebou sammi a doasn trvn ve stejnosti jsou pouze piblin, stejn jako jejich stejnost s nm jinm. Tk se to i vech zmn a j e j i c h monch stejnost a zmn. Obdoba plat i u abstraktn pojatch tvar empiricky nzornch tles a jejich vztah. Tato stupo-vitost je charakterizovna jako gradualita vt i men doko-nalosti. Prakticky je tu, stejn jako jinde, dokonalost jen v tom smyslu, e specificky praktick zjem je pitom prv zcela uspokojen. Pi zmn zjmu vak to, co uspokojuje jeden zjem, neuspokojuje druh, piem normln technick monosti zdo-konalen jsou ovem omezen, nap. je ohraniena schopnost uinit pm jet pmjm a rovn jet rovnjm. S lidstvem kr vped i technika a zjem o technick pokrok. Idel doko-nalosti se tm posunuje stle dl. Odtud se nm otvr i horizont v y m y s l i t e l n h o , stle pokraujcho zlepovn.

I kdy se tu nepustme do zkoumn hlubch bytostnch souvislost (co nikdy nebylo systematicky provedeno a nen to nijak lehk), pochopme, e se v praxi, smujc ke zdokonalo-

45

vn ze svobodnho stle znovu" opakovanho pronikn do ho-rizont m y s l i t e l n h o zdokonalen, vude objevuj m e z -n t v a r y , k nim jako k invariantnm a nedosaitelnm p-lm m kad ta kter ada zlepovacho sil. O takov ide-ln tvary se zajmme jako geometi", zabvme se dsledn jejich vymezovnm a konstruovnm novch tvar na zklad ji urench. Rovn u dal sfry, obsahujc i dimenzi asu, jsme matematiky istch" tvar, jejich univerzln formou je spoluidealizovan prostoroasov forma. Msto reln praxe a u dln nebo promlejc empirick monosti, praxe, je m co init se skutenmi nebo reln monmi empirickmi tlesy mme nyn i d e l n p r a x i istho mylen", je s e pohybuje vlun v i i s t c h m e z n c h t v a r . Takov mezn tvary se na zklad dvno vypracovan a v inter-subjektivnm zespolenn pouvan metody idealizace a kon-strukce vyvinuly v habituln pouiteln vtky, jimi je mono znovu a znovu vypracovvat nco novho: pracovitm je pitom nekonen, a pece v sob uzaven svt idelnch ped-mtnost. Stejn jako vechny kulturn vymoenosti, uzrl jako plod lidskho pracovnho sil, jsou nadle objektivn po-znateln a pouiteln, ani se mus stle znovu explicitn obno-vovat formovn jejich smyslu, nebo jsou na zklad smyslo-vho ztlesnn, nap. e a psmem chpny a operativn po-uvny prost apercepn. Podobnm zpsobem funguj smy-slov modely", k nim pat zejmna neustle pi prci pou-van nkresy na pape, titn kresby v tankov uebnici apod. Je to obdobn, jako kdy jin kulturn pedmty (klet, vrtky atd.) jsou chpny, pmo vidny" ve svch specific-kch vlastnostech, ani se znovu nzorn pedvd, co tmto vlastnostem propjilo jejich vlastn smysl. V metodick praxi matematik slou ve form takto odedvna znmch produkt zase vznamy jakoby sedimentovan ve svch ztlesnnch, a tak umoujc duchovn manipulaci v geometrickm svt idel-nch pedmtnost. (Geometrie nm tu vude zastupuje vekerou matematiku prostoroasovosti.)

V matematick praxi dosahujeme vak e x a k t n o s t i , je

46

je v empirick praxi neuskuteniteln, nebo u idelnch tvar j e dna monost u r i t j e v j e j i c h a b s o l u t n i d e n -t i t a poznat je jako substrty absolutn identickch a meto-dicky jednoznan uritelnch vlastnost. A to nejen jednotliv a podle veobecn stejn metody, je by pouitm u libovoln vytrench smyslov nzornch tvar mohla vude uskutenit idealizaci a originln vytvet pslun ist ideality s objek-tivnm a jednoznanm urenm. J e d n o t l i v t v a r y jsou v tomto smru privilegovan, jako nap. pm drhy, troj-helnky a kruhy. Pomoc tchto obecn ji pouitelnch privi-legovanch elementrnch tvar a na zklad operac, je lze obecn s nimi provdt, je vak mono a to b y l o b j e v , k t e r s t v o i l g e o m e t r i i k o n s t r u o v a t nejen dal a dal tvary, je se daj jednoznan intersubjektivn urit vypracovanou metodou, kter je zplodila, nbr konen se objevila monost konstruktivn jednoznan vytvet aprior-n veobjmajc systematickou metodou v e c h n y v b e c m y s l i t e l n ideln tvary.

Geometrick metodika operativnho urovn nkterch a nakonec vech idelnch tvar na podklad zkladnch tvar jakoto elementrnch urovacch prostedk odkazuje retro-spektivn na m e t o d i k u v y m u j c h o a vbec m - i c h o u r o v n , jeho se zpotku primitivn, pozdji odborn a dovedn pouvalo j i v p e d v d e c k y n z o r -n m i v o t n m p r o s t e d . Cle takovho urovn vy-plynuly nepochybn z bytostn formy svta kolem ns. Smy-slov postehnuteln a smyslov nzorn mysliteln tvary svta kolem ns se plynule prolnaj s typy myslitelnmi na jakm-koli stupni obecnosti. Svou kontinuitou napluj (smyslov n-zornou) prostoroasovost jako svou formu. Kad tvar z tto oteven nekonenosti, i kdy je dn v realit nzorn jako f a k t u m , je pesto b e z o b j e k t i v i t y", a proto nen Pro nikoho, kdo jej souasn prv fakticky nevid, intersubjek-tivn uriteln a ve svch urench sdliteln. K tomu je tu Zl'ejm m i c t v . U mictv jde o vce kon, z nich vlastn men je jen zvrenou fz. Je tomu tak proto, e pro

47

tlesn tvary ek, hor, budov apod., je zpravidla postrdaj pesn urujcch pojm a nzv, je teba takov pojmy vytvoit, a to pedevm pro jejich formy" (v rmci obrazov podob-nosti), potom pro veliiny a jejich vztahy i pro uren polohy menm vzdlenosti a hl ve vztahu ke znmm a pedpokl-danm stlm mstm a smrm. Mictv odkrv p r a k -t i c k y monost vybrat urit empirick zkladn tvary kon-krtn stanoven podle fakticky obecn pouitelnch empiric-kch pevnch tles jako m r y a pomoc vztah, je mezi nimi a jinmi tvary tles existuj (nebo budou odhaleny), urovat tyto druh tvary intersubjektiv a prakticky jednoznan, nej-dve v uch sfrch (nap. v z e m m i c t v ) , potom v novch sfrch tvar. Tak se stalo, e v dsledku probuzenho sil o filosofick" poznn, urujc prav", objektivn byt svta, bylo e m p i r i c k m i c t v s jeho empiricko-prak-tickou objektivujc funkc po pesunu z praktickho na ist teoretick zjem i d e a l i z o v n o , a tak p e l o na i s t g e o m e t r i c k z p s o b m y l e n . Mictv s e tak stv prkopnkem nakonec univerzln geometrie a jejho svta" istch meznch tvar.

b ) Z k l a d n m y l e n k a G a l i l e i h o f y z i k y : p r o d a j a k o m a t e m a t i c k u n i v e r s u m

Relativn rozvit geometrie, kterou ml Galilei k dispozici nejen v pozemskm, ale i v irm astronomickm pouit, byla mu proto ji tradic pedem danm nvodem pro jeho my-len, uvdjc empirino do vztahu k matematickm meznm idejm. Jako tradice tu pro nho bylo pirozen i mictv, je ze sv strany bylo ji tak ovlivnno geometri ve snaze o stle dokonalej pesnost men a pomoc nho o pes-nost objektivnho uren tvar samch. Jestlie empirick a velmi omezen vytyovn kol v technick praxi zprvu motivovalo koly geometrie, pemnila se naopak pozdji a ji dvno geometrie jakoto geometrie uit" v p r o s t e d e k t e c h n i k y , v jej vodtko pi koncipovn a provdn kol,

48

kter znl: systematicky vytvet metodu men k objektiv-nmu urovn tvar pi stlm zvyovn aproximace" sm-rem ke geometrickm idelm, k meznm tvarm.

To ml tedy G a l i l e i k dispozici, i kdy zcela pochopi-teln nikterak nepoteboval zkoumat zpsob, jak pvodn dolo k idealizujcmu konu (toti jak vyrostl na podklad ped-geometrickho smyslovho svta a jeho praktickch, odborn technickch dovednost), a zahloubat se do otzek tkajcch se pvodu apodiktick matematick evidence. V postoji geometra se nepociuje takov poteba: geometrii pece studoval, rozum" geometrickm pojmm a poukm, je obeznmen s operanmi metodami jakoto zpsoby, jak manipulovat s pesn definova-nmi tvary a pitom eln pouvat obrazc na pape (mo-del"). Galilei neml nejmen potuchy, e by pro geometrii jakoto vtev univerzlnho poznn jsoucna (jakoto vtev filo-sofie) jednou mohlo bt relevantn, ba zsadn dleit uinit z geometrick evidence, z otzky jak" je jej pvod, princi-piln problm. V prbhu dalho djinnho zkoumn pogali-leovskho vvoje upout brzy n zjem hlavn fakt, jak obrat v zamen pohledu musel nabt neodkladn nalhavosti a jak se pvod" poznn musel stt hlavnm problmem.

Zde si vimneme, jak geometrie, pevzat v on naivit apri-orn evidence, je udruje v chodu kadou normln geometric-kou prci, uruje Galileiho mylen a pivd je k ideji fyziky, je se nyn poprv vynouje v jeho ivotn prci. Galilei, kter vyel z prakticky pochopitelnho zpsobu, jak geometrie ji od dvjka v odedvna tradovan sfe smyslovho svta k o l e m ns napomh k jednoznanmu uren, si ekl: Kdekoli .ie vypracovna takov metodika, tam jsme ji pekonali i re-lativitu subjektivnch pojet, je je relativitou tkvc v podstat empiricko-nzornho svta. Nebo takovou metodikou zskme i d e n t i c k o u , n e r e l a t i v n p r a v d u , o n se me pe-svd i t kad, kdo takov metod rozum a dovede j pout. ^ d e t e d y p o z n v m e s a m o p r a v j s o u c n o , 1 kdy jen ve form aproximace vychzejc z empirick da-n s t i , ale ustavin thnouc a ke geometrickmu idelnmu

49

tvaru, jen je tu vdm plem. Ovem veker tato i s t matematika m co init s tlesy a se svtem tles v pouh abstrakci, toti jen s a b s t r a k t n m i t v a r y v prostoro-asovosti a krom toho jako jen ist idelnmi" meznmi tvary. K o n k r t n jsou nm vak reln a mon empirick tvary pedevm pi empirickm smyslovm nazrn dny jen jako f o r m y njak matrie", njak smyslov" npln. Em-pirick tvary jsou tedy dny spolu s tm, co se zjevuje v tzv. s p e c i f i c k c h " s m y s l o v c h k v a l i t c h , s bar-vou, tnem, vn apod., v jejich vlastnm odstupovn.

Ke konkrci smyslov nzornch tles, k jejich byt v reln a mon zkuenosti t pat, e v bytostn jim vlastn pro-mnlivosti jsou v z n a . Jejich zmny tkajc se prostoro-asovho msta nebo charakteru formy a npln nejsou nhodn libovoln, nbr jsou smyslov typickmi zpsoby empiricky na sob zvisl. Takov zvislost vzjemnch tlesnch dj je s a m a m o m e n t e m k a d o d e n n h o e m p i r i c k h o n z o r u . Je empiricky zakouena jako to, co simultnn nebo sukcesivn p o s p o l u j s o u c m tlesm dodv s o u-

* Pat mezi patn ddictv psychologick tradice od Lockovy doby, e s m y s l o v m k v a l i t m r e l n z a k o u e n c h t l e s v kadodennm nzornm svt kolem ns barvm, hmatovm kvali-tm, vnm, teplotm, tm atd., je j s o u v n m n y na t l e s e c h s a m c h prv jako j e j i c h v l a s t n o s t i jsou ustavin pod-strkovna s m y s l o v d a t a", poitkov data", kter se bez rozlien rovn nazvaj smyslovmi kvalitami a nejsou od nich alespo ve-obecn nikterak odliovna. Kde se pociuje rozdl, tam se (msto aby byl dkladn v cel osobitosti popsn, co je velmi zhodno) uplatuje neobyejn pochyben mnn jak o tom bude jet e e poitkov data" jsou bezprostedn danost. A opt se tomu, co maj tlesa obdob-nho, podsunuje matematino-fyziklno, jeho smyslov zdroje prv zkoumme. Mluvme zde a vude jinde o k v a l i t c h , o v l a s t n o s -t e c h tles reln vnmanch v tchto vlastnostech, vrn dopomha-jce opravdov zkuenosti ke slovu. Oznaujeme-li je jako n p l tva-r, pak chpeme i tyto tvary jako kvality" tles samch a rovn jako smyslov kvality, avak s tm, e jako AISTHETA KOINA na rozdl od AISTHETA IDIA nemaj vztah ke smyslovm orgnm, kter by psluely jen jim.

50

n l e i t o s t , nebo co je p o j t k e m mezi jejich bytm a jejich esenc. S tmito relnmi kauzlnmi zvislostmi se po-moc jejich spojovacch lnk setkvme ve zkuenosti v et-nch ppadech, nikoli vak vdycky. Kde tomu tak nen a kde se dje nco npadn novho, teme se ihned Pro?" a rozhl-me se po pin v prostoroasovch podmnkch. Vci n-zornho svta kolem ns (je bereme stle tak, jak jsou tu pro ns v kadodennosti ivota nzorn a plat pro ns jako reln) maj jaksi sv z v y k l o s t i " , take se za typicky podobnch okolnost chovaj podobn. Vezmeme-li nzorn svt jako c e l e k v promnlivm aktulnm toku, v nm je nm prost a jednodue dn, vyznauje se i jako celek svm nvykem" pokraovat obvykle jako dosud. N empiricky n z o r n svt kolem ns m proto e m p i r i c k s o u b o r n s t y l . Nech si tento svt myslme jakkoli pozmnn obraznost nebo nech si jakkoli pedstavujeme bh svta se vemi jeho nepo-znanostmi, jak by mohl bt" ve svch monostech, nutn si ho pedstavujeme ve stylu, v nm ji svt mme a doposud jsme ho mli. Vrazn si to meme uvdomit v reflexi a ve s v o -b o d n v a r i a c i t c h t o m o n o s t . N e m n i t e l n o b e c n s t y l , v nm tento nzorn svt setrvv v proudu totln zkuenosti, meme proto uinit t m a t e m zkoumn. V dsledku toho vidme, e vci a jejich dje se obecn neobje-vuj a neprobhaj libovoln, nbr jsou a p r i o r i " s v -z n y s tmto stylem, s touto invariantn formou nzornho svta. Jinak meme ci, e ve svt v e p o s p o l u j s o u c m u n i v e r z l n m k a u-z l n m u s p o d n m Pmou nebo nepmou obecnou s o u n l e i t o s t , je ze svta vytv nejen celistvost, nbr v e s m r n o u j e d n o t u , jeden c e l e k (i kdy nekonen). Je to a priori evidentn, nech se sebemn reln dovdme o zvltnch kauzlnch vazbch a jakkoli o nich mlo znme z dvj zkuenosti a co

y naznaovalo budouc zkuenost.

Tento univerzln kauzln styl naeho nzornho svta kolem nas umouje v nm h y p o t z y , indukce a pedpovdi o ne-

fcamch udlostech v ptomnosti, minulosti a budoucnosti.

51

Ale v pedvdeckm ivot pi poznvn vzme v piblinosti, v t y p i n o s t i . Jak by bylo mono vybudovat f i l o s o f i i , v d e c k p o z n n s v t a s vgnm vdomm o totalit, v nm pi vekerm stdn doasnch zjm a tmat poznn je spolupovdomost o svt jakoto horizontu? Zajist je t mono, jak ji dve naznaeno, uinit tento svtov celek t-matem reflexe a snait se postihnout jeho kauzln styl. Zs-kme tm vak jen evidenci przdn veobecnosti, evidenci, e veker empirick dn je kauzln ureno na kadm mst a v kadm ase. Jak je tomu vak s tou kterou u r i t o u kauzalitou svta, s tm kterm uritm pletivem kauzlnch vazeb, je vem relnm udlostem ve vech asech propjuje konkrtnost? Filosoficky", vn vdecky poznat svt je mon a m smysl jen tehdy, bude-li nalezena metoda, jak z mal zsoby toho, co se d zjistit prv pmou zkuenost a jen relativn, systematicky a do jist mry pedem k o n s t r u o -v a t svt, nekonenost jeho kauzalit, a tuto konstrukci vzdor nekonenosti nevvratn ovit. Jak je to mysliteln?

Tu se vak nabz m a t e m a t i k a jako u i t e l k a . U pro-storoasovch vztah ji prorazila cestu, a to dvojm zpsobem: Za p r v idealizac svta tles vytvoila z prostoroasovch tvar ideln objektivity. Z neurit obecn formy prostoru a asu kadodennho pedvdeckho svta s rozmanitost empi-ricko-nzornch a v n pedstavitelnch tvar vytvoila ze veho nejdve o b j e k t i v n svt ve vlastnm slova smyslu, a to nekonenou totalitu metodicky a zcela obecn pro kadho jednoznan uritelnch i d e l n c h p e d m t n o s t . Poprv tm ukzala, e nekonenost subjektivn-relativnch a jen ve vgn obecn pedstav mylench pedmt je veobjmajc metodou a priori o b j e k t i v n u r i t e l n a e se d o p r a v d u myslit j a k o u r e n o s o b . Pesnji: jako o sob uren vemi svmi pedmty a vemi vlastnostmi i jejich vztahy, jako pedem r o z h o d n u t . ekl jsem, e se d myslit, toti prv tak, e je ex datis konstruovateln ve svm objektivnm pravm byt o sob svou nikoli jen postulovanou, nbr skuten vytvoenou, apodikticky pracujc metodou.

Za d r u h : Kdy se matematika spojila s mictvm a stala se jeho vodtkem sestoupivi tm opt ze svta idealit k em-pirickmu nzornmu svtu ukzala, e je mono na v c e c h n z o r n r e l n h o s v t a , a to ze strnky, je j i jako matematiku tvar jedin zajm (na n maj vechny vci nutn ast), univerzln zskat o b j e k t i v n r e l n p o z n n zcela n o v h o d r u h u , toti poznn a p r o x i m a t i v n vztaen k jejich vlastnm idealitm. Vechny vci empiricky nzornho svta maj shodn se stylem svta tlesnost, jsou to r e s e x t e n s a e", zakoume je v promnlivch kolokacch, je z hlediska celku maj svou celkovou kolokaci, a v nich jed-notliv tlesa maj sv relativn stanovit apod. Pomoc ist matematiky a praktickho mictv lze u veho rozlehlho ve svt tles uinit zcela novou induktivn pedpov, nebo na zklad konkrtn danch a zmench tvar je mono v y po- t a t" s nevvratnou nutnost vyplvajc neznm a p-mmu men zcela nepstupn tvary. Z i d e l n , s v t u o d c i z e n g e o m e t r i e se takto stv u i t " geometrie a v uritm slova smyslu veobecn metoda poznn realit.

Ale tento zpsob objektivace, uskuteovan v abstraktn omezen strnce svta, nem zajist daleko od mylenky a hy-potetick otzky: N e m u s b t n c o p o d o b n h o m o n v k o n k r t n m s v t v b e c ? Panuje-li do-konce nsledkem nvratu renesance ke star filosofii jako u Galileiho bezpen pesvden o monosti filosofie, o epis-tm vytvejc objektivn vdu o svt a e ist matematika pouit na produ dokonale spluje postult epistm v jej sfe tvar, nebyla tm ji pro Galileiho pedjata i d e a p -r o d y , k t e r o u l z e s t e j n m z p s o b e m k o n s t r u k -t i v n u r i t i p o v e c h o s t a t n c h s t r n k c h ?

Je to vak mon jinak, ne e metoda men v aproxima-cch a v konstruknch urench se dotk v e c h relnch vlastnost a reln kauzlnch vztah nzornho svta, veho, co kdy

me bt zvltnmi zkuenostmi zakoueno? Ale jak vyplnit tuto veobecnou anticipaci a jak by se mla stt me-todou pouitelnou na konkrtn poznn prody?

P o t j e v tom, e prv materiln npln specifick" smyslov kvality doplujc konkrtn prostoroasov tvarov momenty tlesnho svta, nemohou bt ve svch vlastnch gra-dualitch pojednvny p m o tak jako samy tvary. Tyto kvality stejn jako ve, co vytv konkrtnost smyslov nzornho svta mus nicmn platit za projev objektiv-nho" svta. Nebo spe zstat v platnosti; nebo vekermi pro-mnami v subjektivnch pojetch postupuje nezlomn a ns vechny spojujc jistota o jedinm a tm svt, o sob jsouc realit (takov je zpsob mylen motivujc ideu nov fyziky); veker momenty zkuenostnch nzor jsou projevem n-eho, co k n pat. Naemu objektivnmu poznn se stane po-stiitelnou, jestlie akoli samy pmo matematizovateln nejsou se stanou n e p m o m a t e m a t i z o v a t e l n -m i ty momenty, od nich se jako od smyslovch kvalit v mate-matice prostoroasov formy a jejch monch zvltnch tvar abstrahuje.

c ) P r o b l m m a t e m a t i z o v a t e l n o s t i n p l n "

Otzka nyn zn, co m znamenat n e p m m a t e m a t i -z o v n . Zamysleme se naped nad hlubm d v o d e m , kter p r i n c i p i l n z n e m o u j e p m m a t e m a -t i z o v n (nebo obdobu aproximativn konstrukce) u spe-cificky smyslovch kvalit tles.

Rovn tyto kvality vystupuj v odstupovn a jako vem gradualitm, tak i jim njakm zpsobem pslu meen, od-hadovn" velikosti" chladu a teploty, drsnosti a hladkosti, jasu a temna apod. Neexistuje tu vak exaktn men, nen tu zvy-ovn exaktnosti a micch metod. Kdykoli z dnenho hle-diska hovome o men, o mrnch veliinch, o metodch men a vbec o veliinch, vdycky ji zpravidla mnme, e jde o exaktn" men vztaen k idealitm, a nm pipad jak-koli tk provst nezbytnou abstrakc izolaci npln, toti uni-verzln protiabstrakc proti abstrakci univerzlnho svta tvar pohlet na tlesn svt jaksi zkusmo vhradn po

54

strnce" vlastnost, kter spadaj pod titul specifick smys-lov kvality".

N a e m j e z a l o e n a e x a k t n o s t " ? Nepochybn prv na tom, co jsme shora vysvtlili: na empirickm men se zvyovnm pesnosti, avak s vodtkem svta idealit, objek-tivovanho ji dve idealizac a konstrukc, pop. svta jistch specilnch idelnch tvar piazovanch k tm kterm mr-nm stupnicm. A nyn meme objasnit kontrast jedinm slo-vem. Mme jen j e d n u , n i k o l i d v o j u n i v e r z l n f o r m u s v t a , mme jen j e d n u , a n i k o l i d v o j g e o m e t r i i , toti mme jen geometrii tvar, a nikoli t dru-hou geometrii npln. Ve shod s apriorn strukturou empiricky nzornho svta jsou jeho tlesa utvena tak, e kad tleso abstraktn eeno m svou vlastn extenzi, avak vechny extenze jsou tvary jedin, totln a nekonen extenze svta. T e n t o s v t jako univerzln konfigurace vech tles m te-d y t o t l n f o r m u zahrnujc v e c h n y f o r m y a tato totln forma je analyzovanm zpsobem i d e a l i z o v a t e l -n a k o n s t r u k c o v l a d a t e l n .

Ke struktue svta nle ovem i to, e veker tlesa maj sv pokad specifick smyslov kvality. Kvalitativn konfi-gurace, fundovan i s t v tchto smyslovch kvalitch, n e j s o u v a k d n o u o b d o b o u p r o s t o r o a s o -v c h a n e j s o u z a a z e n y d o n j a k s v v l a s t n f o r m y s v t a . Limitn tvary tchto kvalit nejsou analo-gicky idealizovateln a jejich men (odhady") nelze vztahovat k pslunm idealitm konstruovatelnho, v idealit ji objekti-vovanho svta. Proto ani pojem a p r o x i m a c e tu nem ob-dobn smysl jako v matematizovateln sfe tvar, kde m smysl objektivujc operace.

Pokud pak jde o n e p m o u " m a t e m a t i z o v a t e l -n 0 s t t strnky svta, kter sama o sob nem dnou mate-rciatizovatelnou formu svta, je mysliteln zase jen v tom smyslu, e specificky smyslov kvality ( n p l n " ) , posteh-nuteln na nzornch tlesech, jsou zcela zvltnm zpsobem z a k o n i t s d r u e n y s t v a r y , kter jim podstatn n-

55

leej. Oteme-li se, co je univerzln formou svta s jej univerzln kauzalitou a priori pedureno, zeptme-li se tedy na nemnn obecn styl byt, kter si nzorn svt ve sv neustl promn udruje, odpov zn: Na jedn stran je pe-dem urena p r o s t o r o a s o v f o r m a , zahrnujc veker tlesa a jejich tvary a co k nim a priori (ped idealizac) nle; dle pak, e u relnch tles f a k t i c k t v a r y v d y c k y v y a d u j f a k t i c k n p l n a n a o p a k , take existuje t a k o v d r u h obecn kauzality, kter spo-juje momenty konkrtna, oddliteln jen abstraktn, nikoli vak reln. Celkov lze ci, e existuje u n i v e r z l n k o n k r t n k a u z a l i t a , kterou s e nutn a n t i c i p u j e , e nzorn svt me bt nzorn jen jako svt v n e k o -n e n o t e v e n m h o r i z o n t u , take nekonen rozma-nitost zvltnch kauzalit neme bt originln dna, nbr jen v horizontech anticipovna. Proto jsme v kadm ppad a priori jisti tm, e totln strnka tvar svta tles vyaduje nutn nejen strnku npln prostupujc vemi tvary, ale k a d z m n a t v a r o v c h m o m e n t i n p l n probh podle uritch pmch i nepmch, ale prv tyto npln vyadujcch kauzalit. A tak daleko jak eeno sah nevymezen obecn apriorn anticipace.

Tm vak nikterak nen eeno, e se c e l p r b h k v a -l i t n p l n p i j e j i c h p r o m n c h i n e p r o -m n n o s t i d kauzlnmi pravidly tak, e cel tato ab-straktn strnka svta se stv j e d n o t n z v i s l o u na t o m , c o s e k a u z l n o d e h r v v t s t r n c e s v t a , j e se s k l d z t v a r . Jinak je mono ci i to-to: nelze a priori nahldnout, e kad postehnuteln, kad v reln nebo mon zkuenosti mysliteln zmna specifickch kvalit nzornch tles by byla kauzln zvisl na tom, co se dje v abstraktn vrstv svta tvar, take by mla svj p r o -t j e k v i t v a r tm zpsobem, e jakkoli c e l k o v z m n a c e l k o v n p l n m s v j k a u z l n p r o -t j e k v e s f e t v a r .

V takovm podn by se tato mylenka mohla zdt pmo

56

dobrodrun. Pihldnme vak k dvno znm a po tiscilet (v irokch sfrch, akoli nikterak dokonale) realizovan idea-lizaci formy prostoroasu se vemi jejmi tvary i s jejich zm-nami a podobami promn. Jak ji vme, byla v n zahrnuta idealizace mictv chpanho nikoli jen jako umn mit, ale jako umn empiricko-kauzlnch konstrukc (p