IKS-PLÁŽOVÉ SPORTOVNÍ HRY

Invazivní plážové sportovní hry

Filozofie

Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u

moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k

atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře.

Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití

modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.

Hlavní idea

Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a

uspokojení svých potřeb za pomoci:

Relaxace – Relaxation

Zábava – Fun

Přátelé – Friends

Prožitky, zážitky – Experience

Zdraví – Health

Kondice - Condition

V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal)

objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další

motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.

Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím

plážových sportovních her.

Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách

Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)

Výchovná – fair play, přátelství…

Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové

vazy…)…

Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky…

Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her

Povrch – pláž - písek

Hřiště – zmenšené

Počet hráčů – menší

Pravidla – jednodušší – modifikovaná

Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)

Míč – speciální

Koedukovaná družstva

Přednosti plážových sportovních her

Atraktivnost – akčnost

Zdravotní efekty

Komercializace a popularizace

Moderní pohybové aktivity

Zvyšující se oblíbenost u mladší generace

Plážové sportovní hry

Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový

badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal),

plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.

Plážový fotbal

Fotbal má na světě několik různých odlišných forem, tradiční „evropský“ fotbal na trávě, v

hale futsal nebo na písku plážový fotbal. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky

které se odlišuje plážový fotbal od běžného fotbalu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké variantě

písku.

Plážový fotbal = písek, rychlost a parádičky jako z PC hry, střely z otočky, z výskoku, ladné

přihrávky vzduchem. Zatímco ve fotbalovém utkání na trávě uvidíte tyhle parádičky

sporadicky, plážový fotbal je nabízí jednu za druhou. Sportu, který dá vyniknout hráčské

technice, zatím kralují Brazilci, na lepší časy se ale blýská i v Česku. Plážový fotbal je

odnoží tradičního evropského fotbalu, je proti němu však teprve v počátcích svého rozvoje.

Má svůj historický základ z pláží v Brazílii a už přes 25 let je na světě jako sport oficiálně

organizován a uznáván. Získal si nejen oblibu mnoha fanoušků, ale i bohaté sponzory a s

podporou takových hvězd, jako je Eric Cantona, se postupně šíří po celém světě. Účast

mezinárodně slavných hráčů jako třeba Francouze Erica Cantony, legendárních španělských

útočníků Michela a Julia Salinase a brazilských hvězd jako Romario, Junior a Zico, pomáhala

expandovat televizní pokrytí velkého počtu obecenstva ve více než 170 zemích na celém

světě. To udělalo z plážového fotbalu jeden z nejrychleji rostoucích profesionálních sportů a

převedlo ho do významnější skupiny sportů pro mezinárodní komerční příležitosti.

Historie plážového fotbalu

Vznik plážového fotbalu

Začalo to na písčitých plážích Brazílie, přesněji na plážích v Lemu, ale nejspíš na slavné pláži

Copacabana v Riu de Janeiro. Těžko říct kdy, asi už hodně dávno. A vlastně se první zápas

dost dobře mohl odehrát také někde úplně jinde. Je jisté, že zrod tohoto sportu zůstane navždy

tajemstvím. Začalo to prostě tehdy, když několik mladých mužů vzalo míč, postavilo si v

jemném přímořském písku improvizované branky a odehrálo první zápas. Plážový fotbal byl

hrán rekreačně po celém světě mnoho let a v mnoha odlišných formách. Od té doby urazil

plážový fotbal, ve světě známý jako beachsoccer, hodně dlouhou cestu. Zatímco fotbal se hrál

neformálně po mnoho let, na počátku plážového fotbalu, jako sportu, byl pokus o

systematické utřídění pravidel pro hru. V roce 1992 byly vytvořeny pravidla hry zakladateli

Beach Soccer Worldwide (BSWW) v Los Angeles, společností sestavenou pro vývoj sportu a

zodpovědnou za většinu z jeho turnajů. To byl významný základ tomu, co nyní známe jako

plážový fotbal a co vedlo k rychlému pěstování popularity sportu. V roce 1993 byla

zorganizována první profesionální plážová soutěž na Miami Beach, účastnily se týmy ze

Spojených států, Brazílie, Argentiny a Itálie. Tento kolotoč bedlivě roztáčí i střeží organizace

BSWW. Této organizaci, která sídlí v Barceloně, se podařilo sjednotit všechny soutěže pod

svou střechu a stala se mocným hybatelem plážového fotbalu. Několikrát se její zástupci sešli

s mezinárodní fotbalovou federací FIFA, která novou podobu fotbalu uznala. BSWW zase na

svých turnajích začala propagovat mezinárodní kampaň FIFA Fair Play.

Vývoj plážového fotbalu

V dubnu 1994 se konala první událost krytá sítí televizních přenosů, bylo to na pláži

Copacabana Beach v Rio de Janeiru a toto město hostilo i první mistrovství světa v plážovém

fotbale v roce 1995. Turnaj vyhrála reprezentace hostitelské země a Brazílie se tak stala

historicky prvním vítězem mistrovství světa. Úspěch turnaje ukázal komerční zájem a pomohl

vývojovým trendům na hřišti. Rostoucí poptávka po tomto sportu ve světě dala vzestup k Pro

Beach Soccer Tour v roce 1996.

První Pro Beach Soccer Tour zahrnovala celkem 60 utkání ve dvou letech napříč Jižní

Amerikou, Evropou, Asií a Spojenými státy, přitahující významnými jmény, jak na, tak i

mimo hřiště. Zájem vyvolaný cestou po Evropě vedl k vytvoření evropské Pro Beach Soccer

League v roce 1998, poskytující pevnou infrastrukturu, jež by zvýšila profesionalismus

odvětví na všech úrovních. EPBSL, nyní známá jako Euro BS League, seskupila organizátory

dohromady z celého kontinentu a uspokojila požadavky médií, sponzorů a fanoušků. Jen čtyři

roky od jeho vytvoření byly vykonány první kroky pro vznik první legitimní celosvětové

soutěžní struktury v plážovém fotbale s cílem sjednotit veškeré významnější Pro Beach

Soccer turnaje na světě a prezentovat sport významnějším sponzorům, médiím a společnosti

FIFA.

Soutěže v plážovém fotbalu

Soutěže ve světě

Asociace a soutěže ve světě:

Asie: AFC – AFC Beach Soccer Championship

Afrika: CAF – CAF Beach Soccer Championship

Severní Amerika: CONCACAF – Championship

Jižní Amerika: CONMEBOL – Championship

Oceánie: OFC – OFC Beach Soccer Championship

Evropa: UEFA – Euro Beach Soccer League | Euro Beach Soccer Cup

FIFA Beach Soccer World Cup

Světový pohár FIFA v plážovém fotbale je soutěží organizovanou fotbalovou asociací FIFA

pro národní mužstva. Soutěž byla původně organizována jako mistrovství světa v plážovém

fotbale, první turnaj se konal roku 1995 v Riu de Janeiro v Brazílii. V roce 2005 se FIFA stala

celosvětovou řídící strukturou pro plážový fotbal a získala přímou kontrolu nad pořádáním

MS.

BSWW Tour

Je série událostí organizovaná ve světě za účelem podporovat rostoucí fenomén, kterým je

plážový fotbal. Za posledních několik let, byly turnaje pořádané v zemích jako Polsko, JAR,

Spojené arabské emiráty, Peru a Thajsko. Tour je příležitostí pro vytvářející se a existující

národní týmy v plážovém fotbale ke konfrontaci s nejlepšími týmy na světě, zároveň také

možností místních fanoušků vidět některé ze špičkových talentů na živo.

Soutěže v Evropě

Evropský pohár v plážovém fotbale

Je to každoroční evropský turnaj v plážovém fotbale, byl založen v roce 1998 jako European

Pro Beach Soccer Cup.

Evropská liga v plážovém fotbale

Dává možnost nejlepším národním mužstvům z celého kontinentu ke konfrontaci. Původně

založená v roce 1998, získávala tato vzrušující kontinentální soutěž stále větší reputaci a

získávala pozornost čím dál více zemí. Každý rok končí soutěž superfinálem v Marseille, kde

se rozhodne o vítězi. Pět nejlepších mužstev z tohoto superfinále se kvalifikuje na mistrovství

světa.

Plážový fotbal v Česku

Historicky první oficiální mistrovství České republiky (MČR) v plážovém fotbale, zaštítěné

Českomoravským fotbalovým svazem se konalo v Chebu 2006 na písečném hřišti Dřenické

plovárny u Jesenické přehrady. Turnaj vyhrála za účasti dvaadvaceti mužstev Česká futsalová

reprezentace pod názvem ECO Investment Praha.

Specifika pravidel hry (zkrácená verze)

Předpokládá se, že každý subjekt, který jedná v souladu s Asociací, bude považovat Pravidla

hry za daná a bude se jimi řídit. Pravidla mohou být upravena, jedná-li se o zápasy žen, hráčů

mladších 16 let, veteránů (nad 35 let) a hráčů s tělesným postižením.

Přípustné jsou některé či všechny z následujících modifikací (úprav):

velikost hřiště

velikost, hmotnost a použitý materiál míče

šířka mezi tyčemi branky a výška břevna od země

trvání jednotlivých částí hry

počet hráčů

Hřiště

Povrch hřiště

Povrch je složen z písku, je rovný, zbaven kamínků, mušlí a jiných předmětů, které by mohly

způsobit zranění hráčů. Pro účely mezinárodních soutěží musí být písek jemný a alespoň 40

cm hluboký. Musí být prosíván tak dlouho, dokud není vhodný ke hře, nesmí být hrubý či

obsahovat kamínky nebo jiné nebezpečné části, avšak ne tak jemný, aby způsoboval prašnost

poraňující pokožku hráčů.

Rozměry

Hřiště má obdélníkový tvar. „Touch line“ (dotyková, postranní čára) musí být delší než „Goal

line“ (přední/zadní čára). Délka 35 - 37 m, šířka: 26 - 28 m.

Vymezení hřiště

Hranice hřiště jsou označeny čarami, které patří k oblastem, jež ohraničí. Dvě delší hraniční

čáry se nazývají „Touch lines“. Dvě kratší hraniční čáry se nazývají „Goal lines“, avšak mezi

tyčemi branky čára není.

Všechny čáry (lajny) jsou 8 - 10 cm široké. Jsou zhotoveny z modré pásky, aby kontrastovaly

s pískem. Páska musí být pružná a pevná, ale nesmí škodit chodidlům hráčů. Lajny musí být

pevně ukotveny zvláštními svorkami k písku, a to v každém rohu, uprostřed postranních čar a

za pomoci gumových kroužků k tyčím branky.

Hřiště je rozděleno na dvě poloviny pomyslnou dělící čarou, která je označena dvěma

červenými praporky umístěnými vně hřiště. Střed této pomyslné půlící čáry je přesně místo

výkopu a určitých přímých volných kopů.

Penaltové vápno (trestné území)

Penaltové vápno je území mezi zadní čarou a pomyslnou vodorovnou čarou (penaltová čára),

která je od zadní lajny vzdálená 9 metrů, a označena dvěma žlutými praporky umístěnými vně

hřiště vedle postranních čar. Pomyslná „penaltová značka“ je umístěna uprostřed penaltové

čáry, ve stejné vzdálenosti od obou tyčí branky.

Branky

Branky jsou umístěny uprostřed zadních čar. Skládají se ze dvou svislých tyčí umístěných ve

stejné vzdálenosti od každého rohu a spojených svrchu vodorovným břevnem. Vzdálenost

(měřeno uvnitř) mezi tyčkami je 5,5 m a vzdálenost od spodního okraje břevna k zemi 2,2 m.

Míč

Každý ví, jaké to je nakopnout klasický míč bosou nohou. Ale i na to plážový fotbal myslí.

Míč je speciálně upravený, na povrchu měkčený (pohodlně ho zmáčknete palcem), takže kopy

tolik nebolí. V letu si však míč, který má standardní fotbalové rozměry, zachovává razanci. Je

kulatý, zhotoven z kůže či jiného vhodného materiálu, který je odolný proti odření, nárazu a

vodě, má obvod ne méně než 68 cm a ne více než 70 cm, na začátku zápasu váží ne méně než

400 g a ne více než 440 g, má atmosférický tlak 0,4 - O,6 atmosfér.

Počet hráčů

Zápas hrají dvě mužstva. Každé se skládá ne z více než 5 hráčů, přičemž jeden z nich je

brankář. Proces střídání – náhradníci se mohou účastnit jakéhokoliv zápasu, který se koná

podle pravidel oficiální soutěže na úrovni FIFA, Asociace a Konfederace. Maximální

povolený počet hráčů, kteří mohou střídat, je 5. Počet střídání v průběhu zápasu je

neomezený. Hráč, který byl vystřídán, se může opět vrátit na hřiště. Střídání lze uskutečnit

kdykoliv, bez ohledu na to, zda je míč ve hře.

Hrací doba

Části hry – utkání trvá 3 x 12 minut. O časové záznamy se stará časoměřič, jehož povinnosti

jsou uvedeny v pravidlech. Mezi jednotlivými částmi hry je 3-minutový interval.

Prodloužení – pokud je po normální hrací době stav nerozhodný, hraje se 3-minutové

prodloužení. Pokud je stav nerozhodný i po prodloužení jsou nařízeny penalty s pomyslné

penaltové značky.

Specifika plážového fotbalu

Fotbalové srdce jásá

Plážový fotbal je velice útočná hra, není divu, tempo hry je mnohem rychlejší než v klasickém

fotbalu. Míč létá od branky k brance, hlavně díky dlouhým výhozům brankářů, a na branku se

střílí většinou po dvou třech přihrávkách. Zhlédnete kousky, které jste dosud viděli jen při

utkáních na playstationu. Některé statistiky uvádějí, že na velkých turnajích bývá k vidění až

60 střel za jeden jediný zápas. V Gambrinus lize byste na to potřebovali snad celé jedno kolo.

I to je jeden z důvodů, proč si fotbal na pláži získává nové a nové fanoušky. Přestup z trávy na

písek ale není jednoduchý. Nohy se boří do písku a brzy začnete mít pocit, jako byste šlapali v

bahně. Docela brzy se unavíte, i kvůli tomu, že namáháte trochu jiné svalové partie než při

"klasice".

Tabulka 2 zobrazuje fyziologické znaky spojené s průměrnými hodnotami získanými v

soutěžních utkáních v plážovém fotbale, průměrnou srdeční frekvenci odpovídající 86.5%

SFmax; maximální hodnoty dosahující 98.5% SFmax. S ohledem na percentuální vyjádření

času odpovídající jednotlivým zónám intenzity zatížení vyplývá, že >90% SFmax odpovídá

nejvyššímu percentuálnímu vyjádření, zatímco nejnižší percentuální vyjádření času

stráveného v jedné zóně odpovídá 76-84% SFmax.

Obrázek 1 znázorňuje průměrnou vzdálenost a délku intenzity zatížení jednotlivých

rychlostních kategorií v průběhu soutěžních utkání. Z obrázku jasně vyplývá, že nejdelší

průměrné vzdálenosti a nejdelší průměrné délky bylo dosaženo v kategorii rychlostního běhu

(7.0-12.9 km•h-1

).

Plážový fotbal už ale dávno myslel na tvrdé potírání agresivní hry, která se na rozdíl od

velkého fotbalu objevuje spíše výjimečně. Stejně tak i zranění se hlavně díky písku a bosým

nohám plážovým fotbalistům spíše vyhýbají. Neregulérnost jemného písku, jako hracího

povrchu, vede k celkově odlišnému stylu hry, než jak ho známe u fotbalu, kde musí hráči

improvizovat. Hřiště, mnohem menší než odpovídající předpisům fotbalového hřiště, dovoluje

hráčům, aby skórovali takřka odkudkoli na písku. To vede k vysokému skóre v zápasech, s

průměrem šedesáti pokusů o vstřelení branky na zápas, gólu v průměru každé tři až čtyři

minuty, což znamená něco kolem jedenácti gólů za zápas. Zahajovací rozehrávka bývá také

využívána ke střelbě. Každé rozehrání přímého kopu může znamenat ohrožení branky

soupeře. Pokud hráči rozehrávají z autu či brankář výhozem, jedná se zpravidla o přihrávku

do gólové šance. Jelikož písek neumožňuje kombinaci po zemi, jsou všechny přihrávky či

střely směřovány do cílového prostoru vzduchem. Pokud je nutné rozehrát ze země,

respektive z písku, staví si hráči míč na vyvýšené místo na ploše.

Zamezí tím nechtěnému odrazu míče do míst, kam ho nechtěli kopnout. Toto je pravidly

povoleno. Jelikož se nedá kombinovat po zemi, využívá se v plážovém fotbale mnoha

způsobů pro udržení míče ve vzduchu, dále jeho přihrávání a střelba bez dopadu na hrací

plochu. Zvedání míče se provádí nejčastěji jeho podebráním a nadhozením tak, aby s ním byla

možná další manipulace a nebyl v ohrožení odebrání soupeřem. Útočníci v okolí soupeřových

branek tak většinou dostávají obtížně zpracovatelné přihrávky ze vzduchu. Snaží se je udržet

nad zemí a díky svým žonglérským dovednostem se dostat do pozice pro střelbu. Tento

způsob držení je špatně bránitelný, ale pokud se hráči nepodaří udržet míč ve vzduchu, je jeho

možnost střely zmařena a musí zvolit jinou variantu útoku, přičemž již nemá dostatek času

obelstít obránce a je přinucen přihrát spoluhráči v jiné pozici. Ke střelbě je používáno mnoho

způsobů kopu. Protože se hráči snaží nejčastěji míč trefit hned prvním dotekem, střílí

volejem. Nejatraktivnějším způsobem vstřelení branky je kop nazvaný nůžky.

Málokdy se však hráčům podaří tímto kopem trefit míč prvním dotekem, proto ho používají

po zpracování a následné přípravě pro kop. Většina branek umístěných v žebříčcích nejlepších

gólů, je vstřelena tímto způsobem. Samozřejmě, že ne vždy mohou hráči střílet ze vzduchu.

Střela po zemi nebývá příliš nebezpečná, kvůli své slabé razanci, ale může být, díky

nepředvídatelným odrazům od písku, velmi zákeřná. V plážovém fotbale se příliš nedbá na

taktiku hráčů a mužstev, spíše se soustředí na technické a ekvilibristické provedení. Samotná

statistika vstřelených branek na zápas svědčí o větší útočné než obranné aktivitě. Všechny

světové soutěže v plážovém fotbale se odehrávají v duchu fair-play. Obránci tedy nepoužívají

k bránění žádných nesportovních praktik. Jistým způsobem jsou tak v bránění omezeni. V

případě dobrého provedení střelby útočníkem, se mohou obránci pouze postavit míči do cesty.

Plážový fotbal je brán především jako podívaná pro diváky, kteří mohou vidět atraktivnější

formu fotbalu. Padá hodně branek, hráči se předhánějí v předvádění svého umění a bojují za

vítězství. Renomé tohoto sportu v novém tisíciletí prudce stoupá. Objevují se stále noví a

významnější sponzoři, sport láká na hřiště hvězdy světového fotbalu a stále větší počet

fanoušků.

Charakteristika vybraných herních činností a dovedností

Přihrávky – přihrávání spoluhráčům po zemi (písku) ztrácí kvůli nepravidelnosti terénu

smysl. Téměř žádná přihrávka po zemi nenajde svého adresáta. Pokud mají hráči štěstí a

jejich přihrávky mají dostatečnou razanci, aby míč dorazil přibližně do místa určení, mohou

se pokusit i o tuto kombinaci. Používá se opět nadhození míče a následně přihrávka

vzduchem. Hráči na světové úrovni jsou schopni přihrávkami vzduchem překonat celou délku

hřiště i soupeře. Při přihrávání si mohou hráči míč sami nadhodit. V případě, že přebírají

přihrávku ze vzduchu, mohou hrát dále bez dopadu míče na zem s libovolným počtem doteků,

který jim situace a jejich dovednosti dovolí. Časté jsou i kombinace vzduchem na jeden dotek.

Přihrává se do volného prostoru, do kterého si nabíhá hráč. Nepřesná přihrávka může

spoluhráčům velmi zkomplikovat další akce.

Střelba – Hráči používají ke vstřelení branky všech jim dostupných forem střelby. Převažuje

střílení ze vzduchu po nadhození míče, nebo po jeho obdržení od spoluhráče vzduchem. Podle

situace a polohy míče vůči střelci se volí způsob kopu. Jsou používány střely přímým nártem,

volejem, patou a dalšími. Nejčastějším způsobem jsou tzv. nůžky. Střelba, při které se hráč

odráží do vzduchu a trefuje míč volejem nad hlavou stříhavým pohybem obou dolních

končetin. Využívá se i střelba po zemi, nepředvídatelný odraz míče dělá míč nechytatelným,

ale nezaručuje jeho odraz do branky. Pro střílení z přímých kopů je typický kopeček z písku,

na který si střelec míč postaví. Je tak výše a umožňuje střelu nártem, aniž by byla ohrožena

dráha letu míče.

Výkop – zahájení hry na začátku poločasu, po vstřelení branky soupeřem nebo na začátku

prodloužení. Provádí se z pomyslného bodu uprostřed půlící čáry. Nesmí z něj být vstřelena

branka. Hráč provádějící výkop se nesmí po uvedení míče do pohybu dotknout míče podruhé,

pokud se jej již nedotkl jiný hráč. Hráči nerozehrávajícího mužstva musí být na své polovině a

vzdálení nejméně 5 metrů od míče. Rozehrává se na pokyn rozhodčího. Díky malé

vzdálenosti k brance jsou hráči schopni po rozehrávce nadhozením ihned střílet.

Rozehrání brankáře – vhození míče brankářem je způsob obnovení hry poté, co míč po

posledním doteku útočícího hráče překročil brankovou čáru mimo branku, nebo v brance

pokud nebyl uznán gól. Vhozením brankářem nesmí být přímo skórován gól. Brankář musí

vyhodit míč z pokutového území do 5 sekund. Nesmí jej od spoluhráčů obdržet dvakrát.

Brankář se nesmí dotknout míče rukou či paží, je-li mu míč vrácen spoluhráčem dvakrát po

sobě – včetně hry z autu a hry hlavou – aniž by byl tečován soupeřem. Pokud pošle spoluhráč

brankáři míč poprvé, jeden z rozhodčích musí signalizovat první hru domů zvednutím paže

nad hlavu. Jakýkoliv brankář, pokud toto pravidlo poruší, bude potrestán přímým volným

kopem, který se provede z pomyslného místa uprostřed půlící čáry. Vyhození brankářem je

ideální nenáročnou možností, jak dostat míč do vzduchu a dále do útočné kombinace. Brankář

se touto rozehrávkou snaží nalézt spoluhráče v poli tak, aby mohli dále s míčem nakládat.

Může použít jakýchkoliv forem vyhození míče do hry. Brankáři mohou vyčkat, až se jejich

spoluhráči v rychlosti přemístí do prostoru soupeřovy branky a poté je svým vyhozením

nalézt. Podle situace mohou pak hráči rovnou střílet, nebo pokračovat v kombinaci. Brankář

nemůže skórovat vyhozením, ale může si míč nadhodit před sebe a nohou vystřelit. Délka

hřiště to umožňuje.

Rozehrání z autu – je způsobem obnovení hry. Nesmí z něj být přímo skórován gól. Provádí

se, pokud míč překročí celým objemem postranní čáru, z místa překročení. Může jej provádět

kterýkoliv hráč v poli. Míč může být uveden do hry dvěma způsoby. Vhozením a vkopnutím.

Vhazování je stejné jako u tradičního fotbalu tzn. hráč stojí čelem k hřišti, má část obou

chodidel na/vně postranní čáry, použije obě ruce, vhodí míč nad a za hlavou. Dále hráč nesmí

provést vhození autu poté, co kontroloval míč chodidly s náznakem vkopnutí autu. Při

vkopnutí musí mít hráč chodidlo na zemi vně hřiště. Na rozehrání má hráč 5 sekund. Hráči

bránícího mužstva musí být vzdálení alespoň 5 metrů od místa, odkud bude kop proveden.

Vkopnutí se příliš nepoužívá, vhození je jednodušší a dostává míč vzduchem na místo určení

přesněji než vkopnutí. Pokud je hra z autu mířena přímo na branku a míč překročí zadní

gólovou čáru, aniž by se dotkl hráče a míč vletí přímo do vlastní branky, mužstvu soupeře je

uznán rohový kop. Pokud vletí míč přímo do branky soupeře, je uznáno vhození brankářem.

Rohový kop – je to způsob obnovení hry po přechodu míče za brankovou čáru po posledním

doteku bránícího hráče. Rozehrávající hráč má pouze jeden dotek. Může rozehrát nahozením

míče před branku, nebo obyčejným nakopnutím stejným směrem.

Přímé volné kopy – hráči nesmí vytvářet zeď, přímý volný kop provede hráč, který byl

faulován, pokud není vážně zraněn, míč musí být umístěn tam, odkud se kop provádí, a hráč

provádějící kop se nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, aniž by byl tečován jiným hráčem.

Pokud je vstřelen vlastní gól z přímého volného kopu, mužstvo soupeře provede rohový kop.

Pokud je vstřelen míč přímo do branky soupeře, je uznán gól. Každý hráč - kromě hráče

provádějícího kop a soupeřova brankáře – musí být: ve vzdálenosti alespoň 5 metrů od míče,

dokud není uveden do hry, za míčem nebo stranou od něj.

Penaltový kop – je umístěn na pomyslné penaltové značce uprostřed pomyslné penaltové

čáry, 9 m od středu branky. Je zahráván hráčem, který byl faulován, pokud nebyl vážně

zraněn – v takovém případě provede kop náhradník.

Stručná metodika zdokonalování herních činností s míčem

V plážovém fotbale jsou kladeny jiné nároky na hráče, mění se taktická, technická i kondiční

stránka herního výkonu. "Je to sice hodně fyzicky náročné, ale je to velká zábava", plážový

fotbal se hraje hlavně vzduchem „dejte míč na zem a přihrajte si“! Podobný pokyn zaznívá

často z laviček při fotbalových utkáních. „Hlavně hrajte vzduchem“! Bude zase křičet trenér

při plážovém fotbale. Přihrávat si na písku po zemi je sebevražda. Jedna přihrávka a míč často

končí někde jinde, než má.

Přihrávka

Přihrávky po zemi nejsou na písku tak efektivní jako na trávě. Míč neustále mění směr, špatně

se odhaduje načasování přihrávky a samotné vedení míče po písku je katastrofou. Proto hrají

zkušení hráči převážně vzduchem. I profesionálním fotbalistům trvá dobré dva týdny, než si

zvyknou na specifika povrchu hřiště. Cvičení zahájíme jednoduchým přihráváním po zemi ve

dvojicích, hráči míč zpracují a poté přihrávají spoluhráči. Při tomto cvičení je důležité

vypracovat u hráčů návyk na nepravidelnost terénu. Přihrávky jim budou odskakovat a možná

i dělat problémy. Pokud toto cvičení zvládnou, je možné zkusit přihrávání prvním dotekem.

Abychom se mohli posunout dále k přihrávkám vzduchem, musí se hráči naučit míč zvednout,

neboli ho dostat do vzduchu. Nejčastěji používaným prostředkem pro zvednutí míče je

nadhození. Hráč míč podebere, což je díky písku možné a nártem si jej nadhodí před tělo. Až

toto zvládnou všichni hráči, začneme s nácvikem přihrávek vzduchem. Hráči si přihrávají ve

dvojicích. Nadhodí si míč, ještě ze vzduchu jej přihrávají spoluhráči, ten míč zpracuje na zem,

znova si jej nadhodí a přihrává. Po zvládnutí zařadíme přihrávky vzduchem bez dopadu míče

na zem. To je možné, pokud hráči zvládají zpracování tak, aby míč udrželi ve vzduchu.

Zpracování můžeme provádět třemi nejčastějšími způsoby, chodidlem, stehnem, nebo

hrudníkem. Všechna cvičení provádíme na různé vzdálenosti, podle úrovně dovedností hráčů

tak, aby tato cvičení nebyla příliš náročná a hráči je zvládali. Přihrát si po zemi nebo zkusit

udělat kličku nejde. V písku se prostě rychle nehnete. Hraje se na jeden dva doteky, a pak

musíte zakončit. A je to vidět hned při rozehrávce. Jeden hráč míč nadzvedne a druhý z první

pálí. Je to střela z poloviny hřiště, přesto nebezpečně ohrozí branku.

Střelba

První cvičení simuluje zahrávání přímého kopu. Míč je položený na písku v libovolné

vzdálenosti od branky. Hráč střílí přímým nártem. Další cvičení již budou vykonávána ve

vzduchu. Hráč si míč nadhodí a střílí střídavě různými způsoby, jako jsou střely nártem a

volej. Poté zařadíme střelbu po přihrávce vzduchem, prvně se zpracováním a udržením míče

ve vzduchu a následnou střelbou, poté hned prvním dotekem. Zde se objevují i jiné varianty

zakončení, hlavou a nůžky. Střílí se z výskoků, z otočky, z boku, nůžky střihají hráči jako na

běžícím pásu. Díky změnám směru, za něž může nerovný povrch pláže, lze vstřelit gól klidně

i z velké vzdálenosti. Střílet z první, o to tady jde. K vidění jsou pěkné akce a góly. Často

hráči střílí přes hlavu nebo v jiných akrobatických pozicích. Pád na písek tolik nebolí.

Útočné kombinace

Při těchto kombinacích využijeme již naučené dovednosti z předchozích cvičení. Kombinaci

může zahajovat brankář svým vyhozením, nebo hráči standardní rozehrávkou. Nácvik je

velmi variabilní vzhledem k vzdálenostem hráčů, počtem a způsobem přihrávek, způsobem

zakončení a dalších taktických prvků. V utkáních špičkové úrovně uvidíte dokonale

secvičenou souhru vzduchem přes několik hráčů, a i když nepadne gól, fotbalové srdce jásá.

Nejde ale o to, aby obránci překopávali zálohu v naději, že vepředu s tím někdo něco udělá.

Využití v přípravě hráčů fotbalu

Messi věří tréninku na pláži

Fotbalové hvězdy, stejně jako mnoho dalších sportovců a sportovkyň využívají výhod na pláži

v kondiční přípravě. Jak uvádí odborníci, plážový písek je ideální povrch pro posílení kloubů

při zotavení se po zranění díky nestabilitě a nerovnosti. Argentinský fotbalista se na písku

zaměřil na kombinaci kontinuálního běhu, odrazy, cvičení se změnou směru, pohyb a

ovládání míče.

Zde videa plážový fotbal....

Otázky:

Ikona6a

Kolik hráčů hraje plážový fotbal?

Jak se rozehrává aut v plážovém fotbalu?

Jaká je hrací doba utkání plážového fotbalu?

Jaká je velikost hřiště plážového fotbalu?

Jak se provádí penaltový kop v plážovém fotbalu?

Kde vznikl plážový fotbal?

Plážová házená

Historie plážové házené

První zmínka o plážové házené je z roku 1992 kde na malém ostrově „Isola di Ponza“ na jihu

Itálie proběhla v červnu první oficiální ukázka. Gianni Buttarelli and Franco Schiano byli

prvními, kdo začal myšlenku plážové házené podporovat z důvodu nedostatku krytých hal na

malých ostrovech. První turnaj na světě se uskutečnil v červenci 1992 na pláži San Antonio v

Ponze. Ke konci roku 1992 vznikla první komise “Comitato Organizzatore Handball Beach

(COHB)” v Itálii, která byla první organizací na světě, která se zabývala plážovou házenou.

Mezinárodní italský rozhodčí Giampiero Masi měl na starosti sestavení pravidel plážové

házené. Giampiero Masi se stal později předsedou komise plážové házené v mezinárodní

házenkářské federaci (IHF). První mezinárodní turnaj v plážové házené byl v Římě v roce

1993. Zúčastnily se ho týmy z Alžírska, Taiwanu, Ruska, Itálie a Německa.

Obrázek 1. Z prvního turnaje plážové házené v Římě 1993

První kontinentální mistrovství v plážové házené se uskutečnilo v americkém světadíle

počátkem roku 1998. Na pláži Copacabana v Rio de Janeiru v Brazílii. Zúčastnilo se ho šest

mužských národních družstev v konečném pořadí: 1.Brazílie, 2.Kuba, 3.Argentina, 4.USA,

5.Uruguay, 6.Kanada.

V roce 1998 se uskutečnil první otevřený turnaj (klubová i reprezentační družstva) pod

patronací evropské házenkářské federace (EHF) v Portugalsku. Mezinárodni asociace

neolympijských sportů zařadila plážovou házenou do programu svých světových her, které

proběhly v roce 2001 v Japonsku.

První oficiální mistrovství světa v plážové házené se konalo v roce 2004 v El Gouna (Egypt).

V soutěži žen obsadila prvních pět míst reprezentační družstva z Evropy, dále následovala

Brazílie, Japonsko a Hong Kong. V kategorii mužů, se prvním mistrem světa stal Egypt před

čtyřmi státy z Evropy, Bahrajnem, Ománem a Brazílií.

V roce 2006 bylo druhé MS v Rio de Janeiru na plaži Copacabana. Zúčastnilo se ho 10

reprezentačních družstev v kategorii mužů a žen. Finálové utkání žen rohodovala česká

dvojice rozhodčích Opava a Válek. Na finále žen (Brasílie vers. Německo) se bylo podívat 8

000 diváků.

V roce 2008 bylo MS ve Španělsku v Cadizu. Na tomto mistrovství bylo mezi IHF a

kontinentálními federacemi, že mistrovství světa v plážové házené se uskuteční v sudých

letech a kontinentální mistrovství se budou konat jako kvalifikace před MS. Na MS v Cadizu

byla poprvé provedena statistika z utkání.

V roce 2010 bylo MS v Turecku a Antalyi, kde se poprvé zúčastnili hráči z Austrálie a

Nového Zélandu.

Plážová házená je oficiálně zařazena do programu „Asijských plážových her“ (Asian Beach

Games), které se pořádají od roku 2008 každé dva roky, společně s plážovým fotbalem,

volejbalem, kabaddim, woodbalem a sepaktrakawem.

Obrázek 2. Záznamový arch pro statistické zpracování herního výkonu v plážové házené

Vysvětlivky: góly ve výskoku, góly po otočce, speciální góly (z kotoulu, za zády, brankářem

v útoku), přímý gól (brankářem z brankoviště), penalta z hranice 6m, jednobodový gól

(klasický jako v házené)

Obrázek 3. Ukázka z výsledků ze statistiky herního výkonu (střelených gólů) v utkání plážové

házené (MS 2010, Turecko)

Vývoj plážové házené v České republice

První česká družstva se seznámila s plážovou házenou v přímořských letoviscích v Itálii, kde

se plážová házená hrála ve večerních hodinách. V České republice byl první turnaj v plážové

házené uspořádán v létě 1997 hráči z házenkářského klubu z Králova Pole Brno. V červnu

1998 se uskutečnilo první otevřené mistrovství České republiky. Od roku 1996 (plážová

házená se v tomto roce dostala do statutů evropské a mezinárodní házenkářské federace), se

organizují vrcholové soutěže reprezentačních družstev.

Od roku 2000 probíhají střídavě turnaje (některé i s mezinárodní účastí) v České republice v

měsících červen – srpen v Plzni, Praze, Bělé pod Bezdězem, Brně, Novém Jičíně, Ústí nad

Labem i pro širokou veřejnost. V každém turnaji je za umístění v turnaji přidělený počet bodů

a nejlepší týmy se mohou zúčastnit turnaje mistrovství republiky. Turnaje jsou pro muže, ženy

i smíšená družstva.

Filozofie plážové házené

„Fair play“ je nejdůležitějším principem filozofie plážové házené a je založena na základních

faktorech:

1. Respektování zdraví a psychiky hráčů (prostor pro kreativitu a atraktivitu, prostor pro

rozvoj - nové kreativní nápady, pozitivní emocionalita a prožívání vlastního utkání).

2. Souvislý a rychlý průběh vlastní hry s minimálním počtem faulů a přerušení

Plážová házená je specifická rychlými změnami držení míče a minimálním kontaktem s

bránícími hráči. Zábava, skákání pro míč do písku nebo zábavné a zajímavé střelecké pokusy

jsou cennější než vyhrát za každou cenu. Neustálá hra v početní nerovnováze v hracím poli

(4:3) způsobuje častější změny ve skóre a větší možnosti kreativity při střelbě (piruety,

otočky, kotouly, střelba za zády atd.), což je podpořeno i vyšším bodovým ohodnocením při

vstřelení gólu. Velmi pozitivně se v tomto případě jeví i fakt, že každý poločas se počítá

zvlášť a tento fakt často uvolňuje další atmosféru vlastního utkání. Vlastní hra má minimum

přerušení k čemu napomáhá i rychlé rozehrání gólu (přímo z brankoviště).

Soutěže v plážové házené

Obrázek 4. Přehled vrcholových akcí v plážové házené

Mimo Olympijských her jsou uskutečňovány všechny vrcholné mistrovství v plážové házené.

V České republice není žádná celoroční soutěž v plážové házené, pouze se v měsíci červnu a

červenci uskutečňují open turnaje, ze kterých je možné se kvalifikovat na Mistrovství ČR. Do

těchto turnajů se může přihlásit jakékoliv družstvo i bez příslušnosti k jakémukoliv oddílu

nebo Českému svazu házené. Od kontinentálního mistrovství se zúčastňují vrcholných akcí

reprezentační družstva. V Evropě probíhá oficiální mezinárodní systém open turnajů pod

názvem „European Beach Handball Tour“, který zaštiťuje Evropská házenkářská federace.

Kdo chce být v tomto systému, musí splňovat předepsaná kritéria (http://www.eurohandball-

beachtour.com/PortalData/1/Resources/documents/Regulations_11_-_Internet.pdf).

Otázky:

Ikona6a

Kde vznikla plážová házená?

Kde se hrálo první MS v plážové házené?

Pravidla plážové házené

Obrázek 5. Rozhodčí plážové házené

Video s ukázkami z plážové házené:

http://www.eurohandball-beachtour.com/desktopdefault.aspx/tabid-70/21_read-36/

http://www.youtube.com/watch?v=_2ITTuRUrQw&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=NZ80xNz2t3E&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=ABFvCWLhaMU&feature=related

Video - shot out („rozstřel“):

http://www.youtube.com/watch?v=3hSRoHfwMvY&feature=related

Oficiální pravidla plážové házené

Zkrácená verze:

http://www.eurohandball-

beachtour.com//PortalData/1/Resources//documents/Turner_BH_Short_Rule_Version_22121

0.pdf

Plná verze:

http://www.handball.net.nz/cms/images/stories/pdfs/10_-_Beach_Handball_Regeln.pdf

Převzato z beachhandball.cz (http://www.beach.cz/handball/index.php?a=pravidla).

Výtažek z oficiálních IHF pravidel plážové házené:

Hrací plocha

Hraje se na hřišti obdélníkového rozměru. Hřiště je dlouhé 27m a široké 12m. Hřiště musí být

obsahovat minimálně 40cm písku. Po všech stranách hřiště je tří metrová bezpečnostní zóna.

Samotná hrací zóna je dlouhá 15m a široká 12m. Na každé straně se pak nachází jedno

brankoviště, které má délku 6m. Na každé straně se nachází ještě branka, ta je vysoká 2m a

široká 3m.

Hráči mohou střídat pouze v prostoru určeném na střídání. Hráč může vstoupit a odejít ze

hřiště po své straně hrací zóny a nově může opustit hřiště i po své straně u soupeřova

brankoviště. Brankář může vstoupit do hřiště pouze po straně svého brankoviště a ze hřiště

může odejít po své straně celého zbytku hřiště včetně soupeřova brankoviště.

Obrázek 6. Hrací hřiště na plážovou házenou

Obrázek 7. Zjednodušený nákres hřiště plážové házené

Obrázek 8. Model stadionu na plážovou házenou Evropské házenkářské federace

Družstvo

Družstvo se skládá z 8 hráčů. Na začátku utkání musí být přítomno nejméně 6 hráčů

družstva. Pokud počet hráčů jednoho družstva klesne během hry pod 4, hra končí,

toto družstvo prohrává.

Na hrací ploše smí být z každého družstva současně 3 hráči a jeden brankář. Ostatní

střídající hráči musí být ve vlastním prostoru pro střídání a sedět.

Chybné střídání je trestáno vyloučením chybujícího hráče. Je-li kvůli chybnému

střídání přerušena hra, je proti chybujícímu družstvu nařízen volný hod popř. 6 m hod,

když přerušením hry byla zmařena jasná branková příležitost družstva, které se

neprovinilo.

Dojde-li k chybnému střídání v době přerušení hry, utkání pokračuje hodem

odpovídajícím herní situaci.

Všichni hráči musí hrát neobuti. Nošení ponožek a sportovních bandáží je povoleno.

Brankář

Brankář musí být viditelně (jinou barvou trička) odlišen od svých spoluhráčů.

Každý tým může mít během hry maximálně dva hráče označené jako brankáře.

Pokud brankář nemá míč pod kontrolou, smí opustit brankoviště a hrát jako hráč v

poli.

Jestliže brankář vstřelí branku jako hráč v poli, jeho družstvo získá bod navíc (2body).

Jestliže brankář vstřelí při “penaltovém rozstřelu” branku přímým hodem z vlastního

brankoviště, je tato branka oceněna bodem navíc (2body).

Po každé vstřelené brance utkání pokračuje vyhazováním brankáře z jeho brankoviště.

Střídání brankářů: Brankář smí vstoupit na hrací plochu pouze přes postranní čáru

vlastního brankoviště na straně prostoru pro střídání svého družstva. Brankář smí

opustit hrací plochu pouze přes postranní čáru na straně prostoru pro střídání svého

družstva a to mezi čárou soupeřova brankoviště a vlastní autovou brankovou čárou.

Hrací doba

Zápas se skládá ze dvou poločasů, jejichž výsledky jsou počítány odděleně. Každý

poločas trvá 10 minut a mezi nimi je přestávka 3 minuty.

Oba poločasy začínají hodem rozhodčího. O výběru strany rozhoduje na začátku

utkání los. Druhé družstvo si vybere stranu, na které bude mít prostor pro střídání. Po

přestávce si družstva vymění pouze strany, prostory pro střídání se nemění.

Každé družstvo má právo požadovat v každém poločase o jeden time-out v délce

jedné minuty.

V případě nerozhodného výsledku poločasu se prodlužuje a vyhrává družstvo, které

vstřelí branku jako první (zlatý gól). Prodloužení začíná hodem rozhodčího. Vítěz

poločasu obdrží bod.

Pokud oba poločasy hry vyhraje stejné družstvo, vyhrává 2 : 0.

Pokud každé družstvo vyhraje jeden poločas, je stav zápasu nerozhodný. Vítěze utkání

určí “penaltový rozstřel”

Penaltový rozstřel

Každé družstvo nominuje 5 hráčů, kteří se ve střelbě střídají s hráči druhého družstva.

Pokud má střílet brankář, musí ho v brance nahradit jiný hráč. Vyhrává družstvo, které

má po pěti pokusech více bodů.

Před začátkem ”penaltového rozstřelu” provede rozhodčí losování, které určí strany a

začínající družstvo.

Na začátku jednotlivých pokusů musí stát oba brankáři na své brankové čáře,

střílející hráč musí jednou nohou stát na průsečíku postranní čáry a čáry

vlastního brankoviště. Po zapískání rozhodčího hráč přihraje míč svému

brankáři. Jakmile míč opustí ruku hráče, mohou oba brankáři opustit své

výchozí postavení.

Přihrávající brankář nesmí opustit brankoviště a musí míč do 3 sekund buď přihrát

spoluhráči, který mezitím běží směrem na soupeřovu branku, anebo jej hodit přímo na

soupeřovu branku. Hráč v poli musí přihrávku chytit a pokusit se dosáhnout branky v

souladu s pravidly.

Během celé akce se míč nesmí dotknout země (resp. písku).

Dopustí-li se přihrávající brankář nebo útočící hráč porušení pravidel nebo se míč

během akce dotkne písku, je pokus ukončen jako neúspěšný.

Opustí-li bránící brankář své brankoviště, smí se do něj bez míče kdykoli vrátit.

Jestliže při “penaltovém rozstřelu” bránící brankář poruší pravidla při zákroku na

protihráče, musí být nařízen 6 m hod. Pokud z tohoto hodu padne branka, je oceněna

bodem navíc (2 body).

Je-li výsledek první série nerozhodný, pokračuje se dál. Znovu je nominována pětice

hráčů. Družstva si vymění strany a pořadí střelby. Utkání je v této popř. další sérii

rozhodnuto, pokud některé družstvo při stejném počtu pokusů vede.

Pokud počet hráčů družstva klesne pod 5, má toto družstvo při “penaltovém rozstřelu”

méně pokusů, protože žádný hráč nesmí střílet v jedné sérii dvakrát.

Během “penaltového rozstřelu” musí všichni ostatní hráči, kteří se neúčastní daného

pokusu, zůstat ve svém prostoru pro střídání.

Obrázek 9. Ukázka správného provedení penaltového rozstřelu (Shot out)

Brankoviště

Je dovoleno hrát s míčem, který se kutálí nebo leží v brankovišti. Hráč v poli však

nesmí do brankoviště vstoupit, ani se ho dotknout (volný hod).

Hra s míčem

Je dovoleno:

jedno klepnutí míče o zem (resp. písek) jednou nebo oběma rukama;

opakované klepnutí míčem (dribling) nebo kutálení míče jednou rukou;

pokud hráč drží míč jednou nebo oběma rukama musí ho po 3 krocích nebo do 3

sekund odehrát nebo použít jedno z předchozích dvou dovolených pravidel.

Dosažení gólu

Když míč přejde celým objemem za brankovou čáru, je dosaženo branky a střílející

družstvo obdrží bod.

Atraktivní herní situace, ze kterých je dosaženo branky, jsou ohodnoceny 1 bodem

navíc (2 body).

Bod navíc je přiznán v následujících situacích:

hráč v letu přijímá i střílí míč a dosáhne branky (“amerika” – platí ve hře i

penaltových rozstřelech);

hráč dokončí 360o otočku ve výskoku a dosáhne branky (platí ve hře i penaltových

rozstřelech);

branky je dosaženo ze 6 m hodu (platí ve hře i penaltových rozstřelech);

branku vstřelí brankář z hracího pole (neplatí při penaltovém rozstřelu);

dosáhne-li při penaltovém rozstřelu branky brankář přímým hodem z vlastního

brankoviště.

Jestliže hráč vstřelí míč do vlastní branky, bod se připíše soupeři.

Po každé vstřelené brance hra pokračuje vhazováním z brankoviště.

Pokud obě družstva vyhrají jeden poločas, určí vítěze utkání “penaltový rozstřel”.

Fauly a nesportovní chování

V rámci fair play, letní pohody a atraktivnosti plážové házené by se hráči měli ve hře

vyvarovat kontaktů s protihráčem.

Účelem obrany je tedy hlavně blokovat míč a ne hráče.

Kontakt obránce s útočníkem bude v závislosti na rozhodnutí rozhodčích posuzován

jako faul (útočný nebo obranný).

Tresty

Nesportovní chování nebo porušení pravidel, která spadají do IHF pravidel nebo

doplňujících pravidel turnaje musí být potrestána vyloučením.

Vyloučený hráč smí opět vstoupit na hrací plochu nebo být vystřídán až poté, co došlo

ke změně držení míče mezi družstvy.

Druhé vyloučení téhož hráče znamená diskvalifikaci.

Diskvalifikovaný hráč může být vystřídán až poté, co dojde ke změně držení míče

mezi družstvy.

Intenzita zatížení hráčů v plážové házené

Obrázek 10. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů

(Chadimová, 2010).

Obrázek 11. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů

(Sedláček, 2011).

!!!VIDEO!!!Příklady jednoduchých cvičení pro nácvik základních dovedností v plážové

házené viz. videa v příloze...

Přihrávky ve výskoku

Přihrávka ve výskoku za zády

Přihrávka po kotoulu vpřed

Přihrávka po otočce o 360°

Střelba ve výskoku za dva body po přihrávce

Střelba z kotoulu

Střelba z otočky

Rozstřel (shot out)

Vlastní hra začátečníků

Otázky:

Ikona6a

Jak je velké hřiště na plážovou házenou?

Kolik hraje hráčů plážovou házenou?

Za kolik bodů jsou vstřelené góly v plážové házené?

Jak se trestá faul v plážové házené?

Co následuje, když každé družstvo vyhraje v plážové házené jeden poločas?

Jak probíhá penaltový rozstřel?

Jak může být dosaženo gólu?

Jaká je intenzita zatížení hráčů v v utkání plážové házené?

Plážové ragby

a) Plážové ragby - mix touch

b) Plážové ragby - kontaktní/tackle rugby

Od roku 2002 se v České republice pořádají otevřené turnaje v plážovém ragby (muži, ženy,

mixy).

Video pravidla plážového ragby:

http://www.youtube.com/watch?v=pRSfnPlSjJI

Pravidla - kontaktní/tackle rugby:

Hrací plocha

Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25

metrů.

Družstvo a další pravidla

Týmy jsou tvořeny 5ti hráči v poli, 5ti náhradníky s možností střídat v průběhu utkání,

aniž by bylo nutné požádat o povolení rozhodčího, ale pouze v přerušené hře. Hráč

může naskočit z lavičky 1 metr od středu hřiště, odejít však kdekoliv. Pokud rozhodčí

zjistí, že tým má více než 5 hráčů na hřišti, může anulovat jakoukoliv akci, která

proběhla v mezidobí, pokud soupeř tým získali výhodu (Ex 1: pětka a bránící družstva

má 6 hráčů na hřišti: skóre zůstává. Ex. 2: pětka a útočící tým má 6 hráčů na hřišti:

Položení se ruší).

Trest: žlutá karta (2 minuty).

Pouze kapitán může diskutovat s rozhodčím a požádat ho o vysvětlení nebo upozornit

na závažné porušení pravidel, jako třeba 6 hráčů na hřišti.

Položení je za jeden bod a neexistují žádné kopy po položení.

Míče použité při hře jsou velikosti 4.

Není dovoleno kopat. Auty a mlýny jsou odstraněny, hra je restartována volným

kopem.

Když je hráč nesoucí míč chycen soupeřem, musí uvolnit míč do 2 vteřin od zastavení

jeho postupu. Pokud toto pravidlo není dodrženo, jeho tým ztrácí držení míče.

Po bodování, bude míč rozehrán ze středu pole týmem, který body obdržel. Rychle,

pouze jestliže byl míč z brankoviště dopraven na pomyslnou středovou čáru bez

přihrávky dopředu, v opačném případě se musí počkat na soupeře.

Vzdálenost bránících hráčů od míče při rozehrání volného kopu útočící stranou musí

být 5 metrů. Pokud tato vzdálenost není dodržena, bude rozhodčí připisovat další 5ti-

metrový trest v neprospěch bránících hráčů.

Utkání se skládá ze dvou 5min poločasů s přestávkou 1 minutu.

V případě, že zápas play off skončí remízou, další časově neomezené hrací období se

bude hrát systémem „náhlá smrt“.

V případě, že některé týmy se stejným skóre během kvalifikačních kol, se stejným

počtem položených pětek, nejmladší tým (získaný sečtením let hráčů narození,

následně jejich vydělením číslem 10) vyhraje.

Když útočící hráč přináší míč do pětkoviště nebo přes brankovou čáru, má tři sekundy

ke skórování.

Trest: volný kop soupeři 5 metrů od brankové čáry.

Když útočící hráč skóruje, musí zanechat míč na místě, kde položil.

Trest: volný kop ze středu hřiště a provinivší se hráč bude varován a dočasně vyloučen

ze hry.

Všichni hráči týmu musí mít hrací ragbyový dres (ne trička) s čísly hráčů, značkami,

nebo jmény na zádech. Dresy budou schváleny na začátku turnaje ředitelem turnaje a

rozhodčím.

Ostatní pravidla hry se řídí pravidlu ČSRU

Pravidla - mix touch

Hrací plocha

Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25

metrů.

Družstvo a další pravidla

Počet hráčů (hráček) – tým tvoří maximálně 8 hráčů (hráček), 5 je na hřišti a 3 jsou

připraveni na střídání. Upozornění: Na hrací ploše musí být stále minimálně 2

hráčky.

Doba hry – 2 x 4 minuty

Přihrává se jen dozadu. Přihrává se rukama, dotek míče nohou není dovolen (mimo

rozehrání).

Zastavení soupeře (soupeřky) – lze jen dotekem oběma rukama soupeřova těla od pasu

dolů. Po doteku musí všichni bránící hráči (hráčky) ustoupit o dva metry směrem ke

svému brankovišti na pomyslnou obranou čáru (pokud dosáhne svého brankoviště již

neustupuje). Jestliže se bránící hráči (hráčky) 3x po doteku nevrátí o 2 metry a budou

bránit ve hře útočícím hráčům (hráčkám), rozhodčí potrestá bránícího hráče (hráčky)

žlutou kartou (vyloučení na 2 minuty)

Změna míče nastává: a) po pátém dotknutí obráncem (obránkyní) oběma rukama

současně, b) po přihrávce nebo vypadnutí míče dopředu, c) pokud se míč při přihrávce

dotkne země nebo vypadne hráči dozadu na zem.

Rozehrání míče: a) dotknutím nohy míče, b) dotknutím neseného míče o zem.

Aut je, když se hráč (hráčka) s míčem (míč) dotkne nebo překročí autovou čáru.

Není dovoleno soupeře (soupeřku) skládat, blokovat (trestné položení, opakovaně -

žlutá karta) nebo jinak fyzicky napadat (červená karta - vyloučení do konce utkání +

vyloučení z turnaje).

Ukázky plážového ragby:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10154023990-beach-ragby/20947129688/

http://vimeo.com/17113453

http://www.beach.rugby.cz/video-beach-rugby-2008

Otázky:

Ikona6a

Kolik hráčů hraje plážové ragby?

Jak vypadá hrací plocha a jaké má rozměry v plážovém ragby?

Jaký je hrací čas v plážovém ragby?

jak se v plážovém ragby trestají fauly?

Jak se boduje v plážovém ragby?

Hrají plážové ragby i ženy?

Plážový basketbal

Plážový basketbal je vzrušující sportovní hra hraná na plážích respektive „beach“ kurtech.

Sportovní hra vznikla před více než třemi desítkami let konkrétně v roce 1983 v Gulf Shores v

Alabamě (USA) a za jeho zakladatele je považován Philip Bryant. V USA se stala velmi

populární jak pro rekreační sportovce tak jako součást kondiční přípravy hráčů basketbalu.

Za posledních 20 let se zájem o tuto sportovní hru rozrostl, vznikla světová federace beach

basketbalu (World Beach Basketball Association - WBBA), která rozdělila svět do třiceti šesti

regionů. Česká republika patří do 31. Alpského regionu spolu se Slovenskem, Maďarskem,

Rakouskem, Německem, Lucemburskem a zeměmi bývalé Jugoslávie. V roce 2011 se hrálo v

kolébce beach basketbalu již osmnácté mistrovství světa.

Pravidla plážového basketbalu

V současné době existují dvoje základní pravidla této sportovní hry. Jedna z nich

koresponduje se streetbalem a druhá více připomíná basketbal. Nazvali jsme je podle země

původu těchto pravidel

Americká verze pravidel

Plážový basketbal hrají dvě tříčlenná družstva na kruhovém hřišti o poloměru šest

metrů, kde vrstva písku dosahuje hloubky alespoň 35 centimetrů. Koš je umístěn ve středu

hřiště a jeho obroučka je ve výšce 3,05 m od země. Avšak díky nerovnému povrchu

písčitého hřiště jsou tolerovány odchylky ve výšce koše.

Míč, kterým se hraje, má standardní basketbalové rozměry velikosti sedm a není ničím

zvláštní.

Plážový basketbal se hraje v duchu fair play, a tak není potřeba rozhodčí. Osobní chyby

vždy hlásí faulující hráč. Na hru dohlíží nezávislý „pozorovatel“, který zapisuje skóre, osobní

chyby, oddechové časy a řeší spory hráčů.

Jedno utkání plážového basketbalu se dělí na dva osmiminutové poločasy, mezi nimiž je

minutová přestávka. Hraje se na hrubý čas, tedy časomíra není v průběhu utkání

zastavována, vyjímaje oddechového času. Během utkání má družstvo právo na jeden

oddechový čas trvající 30 vteřin. Pravidlo pěti vteřin zůstalo zachováno (hráč nesmí držet

míč déle než pět vteřin). O počátečním držení míče rozhoduje los. Po poločasové přestávce

rozehrává druhé družstvo. Utkání zahajuje hráč vhazováním z prostoru za postranní čárou.

Driblink je díky písčitému povrchu prakticky nemožný, zakázaný však není.

Při vstřeleném koši, míči v zázemí, trestném hodu, osobní chybě, porušení pravidel o krocích

nebo hraní nohou je rozehráváno kdekoliv za postranní nebo koncovou čárou. Hráč musí míč

rozehrát do pěti vteřin od uchopení míče a postavením se za postranní nebo koncovou čáru. V

případě, že tak neučiní, jeho družstvo ztrácí míč a rozehrává soupeř.

Jak bylo zmíněno výše, osobní chyby se trestají ztrátou míče. Výjimkou je situace, kdy hráči

družstva nasbírají celkem za poločas čtyři osobní chyby. Čtvrtá a pak každá další osobní

chyba je potrestána jedním trestným hodem ze vzdálenosti tří kroků od koše (na velikost

kroků dohlíží pozorovatel). Trestný hod se nedoskakuje tak, jako v klasickém basketbale.

Pokud útočník trestný hod promění, útočícímu družstvu zůstává míč v držení (viz. pravidlo

“make it-take it“). V opačném případě míč získává bránicí družstvo. Při nesportovní,

diskvalifikující nebo technické chybě hází kdokoliv z útočícího družstva trestný hod a bez

ohledu na to, jestli jej proměnil, zůstává míč v držení útočícího celku. Hráč opouští hru,

pokud během utkání nasbírá čtyři osobní, dvě technické chyby nebo jednu chybu

diskvalifikující.

Každý dosažený koš je ohodnocen jedním bodem. Vítězem se stává družstvo, které během

utkání nasbíralo nejvíce bodů. V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden

trestný hod. Při tomto rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu. Pokud ani

potom není rozhodnuto o vítězi, přidává po jednom trestném hodu (střílí libovolný hráč

družstva) až do rozhodnutí.

Německá verze pravidel

Hřiště na tuto verzi basketbalu je kratší než standardní basketbalové hřiště a bez postranních a

koncových čar. Během roku se koná po celém Německu několik turnajů, které jsou zakončeny

bojem nejlepších o titul německé basketbalové federace.

Pravidla, jak již bylo výše řečeno, jsou modifikovaná pravidla basketbalu s těmito změnami:

Beach basketbalový tým je pětičlenný, tři hráči v poli a maximálně dva hráči k

dispozici na střídání.

Hřiště má písečný povrch. Jeho délka je dvanáct až patnáct metrů. Na obou koncích

jsou zavěšené koše 305 centimetrů nad povrchem. Postranní nebo koncové čáry zde

nejsou.

Hráči hrají bez bot.

Hra trvá deset minut a rozdělena na dva poločasy. Po prvním poločase se mění strany.

Stejně jako v americké verzi i zde se o míč na začátku utkání losuje a na začátku

druhého poločasu míč vhazuje v losu poražené družstvo.

Pokud míč spadne do písku, první doteky hráč míč může vzít míč a nerušeně

pokračovat.

V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden trestný hod. Při tomto

rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu

!!!VIDEO!!!Zde videa plážový basketbal nácvik....

Otázky:

Ikona6a

Jaké verze plážového basketbalu znáš a jak se liší?

Za kolik bodů je koš v plážovém basketbale?

Jak se trestají fauly v plážovém basketbale?

Plážové ultimate frisbee

Beach ultimate frisbee je sportovní hra pro sedmičlenná družstva s létajícím diskem. Existují

dvě oficiální verze hry, které se od sebe odlišují počtem hráčů na hřišti a jeho velikostí. Hřiště

pro Ultimate pět na pět je obdélníkového tvaru o rozměrech 45 x 25 metrů. Na obou koncích

hřiště je pak obdélníková skórovací zóna (endzone) o rozměrech 15 x 25 metrů. U verze čtyři

na čtyři je skórovací zóna pouze 7,5 metrů hluboká.

Pravidla Ultimate frisbee

3. Zahájení hry – vítěz hodu mincí (nebo diskem) určuje, zda začne útočit nebo bránit.

Poté se oba týmy (5 resp. 4 hráči v každém týmu), seřadí na přední části jejich

příslušných skórovacích zón. Družstvo, které brání, hází disk směrem k útočnému

družstvu, čímž začíná hra.

4. Pohyb disku a hráčů po hřišti – disk, může být přihrán jedním hráčem na druhého v

libovolném směru. Hráč by neměl utíkat s diskem v ruce. Hráč, který má v držení disk,

má deset sekund na jeho odhození. Obránce hlídá deset sekund tím, že je nahlas

počítá.

5. Změna v držení disku – dojde k ní v momentě, kdy nastane jedna z následujících

situací:

disk dotkne země (i když se dotknul obránce)

disk je přihrán mimo hřiště

disk je zachycen soupeřem

6. Bodování – Gól je počítán za 1 bod. Gól je, když útočník přihraje disk svému

spoluhráči do skórovací zóny a ten jej zachytí. Utkání se hrají, dokud nedosáhne

jedno družstvo dohodnutý počet bodů (obvykle 13 bodů) nebo neuplyne časový limit

(obvykle 30 až 40 minut). Po góle je zahájena hra stejně jako na začátku utkání. Do

hry vhazuje disk tým, který vstřelil gól.

7. Střídání hráčů – hráč může vystřídat pouze při zranění nebo po skórování jednoho z

družstev.

8. Bezkontaktnost – jedná se o bezkontaktní sportovní hru, jakýkoliv kontakt je trestán

ztrátou držení disku.

9. Self-Refereeing – během utkání nejsou přítomni rozhodčí, což znamená, že každý

přestupek či faul hlásí jeden ze zúčastněných hráčů. esouhlasí s nečistými volání, hra

je znovu.

10. Spirit of the Game- Ultimate je sportovní hra v duchu fair-play. Hráči jsou

vzájemnou kontorolou vedeni k dodržování pravidel.

Otázky:

Ikona6a

Jaký počet hráčů hraje plážové ultimate frisbee?

Jak se boduje v plážovém ultimate frisbee?

Kolik rozhodčích píská plážové ultimate frisbee?

Co to znamená Spirit of the Game?

Kolik hráčů hraje plážové ultimate frisbee?

Jaká je hrací doba plážového ultimate frisbee?

Jak je velké hřiště plážového ultimate frisbee?

Síťové plážové hry

Filozofie

Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u

moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k

atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře.

Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití

modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.

Hlavní idea

Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a

uspokojení svých potřeb za pomoci:

Relaxace – Relaxation

Zábava – Fun

Přátelé – Friends

Prožitky, zážitky – Experience

Zdraví – Health

Kondice - Condition

V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal)

objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další

motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.

Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím

plážových sportovních her.

Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách

Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)

Výchovná – fair play, přátelství…

Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové

vazy…)…

Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky…

Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her

Povrch – pláž - písek

Hřiště – zmenšené

Počet hráčů – menší

Pravidla – jednodušší – modifikovaná

Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)

Míč – speciální

Koedukovaná družstva

Přednosti plážových sportovních her

Atraktivnost – akčnost

Zdravotní efekty

Komercializace a popularizace

Moderní pohybové aktivity

Zvyšující se oblíbenost u mladší generace

Plážové sportovní hry

Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový

badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal),

plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.

Plážový volejbal

Plážový volejbal, nebo také beachvolejbal, je ve světě nejrozšířenější modifikací klasického

„šestkového“ volejbalu. Jeho oblíbenost roste obrovským tempem, vznikají specializované

sportovní kluby a počet hřišť na kterých se dá provozovat neustále roste. Od klasického

volejbalu má obrovskou výhodu, že na realizaci hry podle pravidel stačí pouze čtyři hráči,

hlavním problémem je u nás naopak nedostatek míst, kde by se dalo hrát celoročně. To

zapříčinilo, že mnoho hráčů obě formy volejbalu kombinuje. Jeho popularita je již tak vysoká,

že je od roku 1996 sportem pravidelně zařazovaným do programu OH. Jedním z důvodů je

nepochybně i ten, že vrací volejbal na vrcholové výkonnostní úrovni do přírodních podmínek.

Lidé za ním nemusejí chodit do tělocvičen, ale dá se dnes hrát na písčitých plážích i některých

koupalištích. Nelze také popřít jeho zdravotní charakter. Pohyb v písku zcela vylučuje tvrdé

dopady či nárazy, čímž chrání celý pohybový aparát a snižuje možnosti úrazů. Díky tomu se

mu lze věnovat téměř v každém věku.

Milan Džavoronok, dlouholetý reprezentant v šestkovém volejbale a několikanásobný mistr

ČR v plážovém volejbale, říká: „plážový volejbal mi umožnil prodloužit aktivní vrcholovou

sportovní činnost o deset let. Co víc jsem si mohl přát“.

Historie

Volejbal, který je základem beach volejbalu, vymyslel v roce 1895 v Holyoke William G.

Morgan. V roce 1900 se Kanada stává první zemí mimo USA, která se začíná věnovat

volejbalu, následované Kubou (1906), Japonskem (1908), Čínou (1911) a Francií (během

první světové války na plážích Normandie a Bretaně). Zrození beach volejbalu ale nejspíš

začíná na plážích Waikiki na Havaji v roce 1915, potom v Itálii, Rusku a Indii v roce 1917 a

ve zbytku Evropy v roce 1918 prostřednictvím amerických expedičních jednotek.

1915 – začátky beach volejbalu na Havaji 30.léta – ženský turnaj v Santa Monice

Existují nepotvrzené zvěsti o mužských týmech hrajících na pláži na Havaji, ale za místo

vzniku beach volejbalu jako sportu je označována Santa Monica v Kalifornii, kde se objevily

první volejbalové kurty na pláži. Zde se také v roce 1930 odehrálo první utkání dvojic. V

tomto období se beach volejbal objevuje také v Palavasu, Lacanau a Royan ve Francii, kolem

Sofie v Bulharsku a v Praze. V roce 1947 se koná ve State Beach v Kalifornii první oficiální

turnaj dvojic, zatím ještě bez peněžních odměn. Byl organizován Bernie Holtzmanem a

vyhrála ho dvojice Saenez – Harris. Američtí vojáci v tomto období hrají poprvé beach

volejbal na evropských plážích.

V 50. letech 20. století je organizována první série turnajů na 5 kalifornských plážích - Santa

Barbara, State, Corona del Mar, Laguna a San Diego. V Brazílii se koná první turnaj

sponzorovaný novinovým vydavatelstvím.

V 50. a 60. letech se beach volejbal stává součástí kalifornského životního stylu, dokonce i

Beatles přicházejí na Sorrento Beach v Kalifornii a odbíjejí míč, Marilyn Monroe mluví o

beach volejbalu a prezident Kennedy navštěvuje první oficiální beach volejbalovou soutěž na

Sorrento Beach. Konají se otevřené turnaje na 8 plážích v Kalifornii: Santa Cruz, Santa

Barbara, State, Manhattan, Corona del Mar, Laguna, San Diego a dokonce na pobřeží Lake

Tahoe a také první Manhattan Beach Open.

1947 – Smíšený turnaj na Long Beach 1970 – Manhattan Beach Open

V roce 1974 se koná první komerčně sponzorovaný turnaj v San Diegu v Kalifornii. Bylo zde

250 diváků a celková finanční odměna byla ve výši 1500 $. Vítězi se stali Hare a Zuelich. V

roce 1976 bylo na scénu ve State Beach uvedeno mistrovství v beach volejbalu s odměnou 5

000 $ a 30 000 diváky a o rok později se v Santa Cruz, Lake Tahoe a v Los Angeles konaly

profesionální beach volejbalové turnaje. V roce 1980 se v USA uskutečnila první

sponzorovaná tour se sedmi turnaji a prize money ve výši 52 000 $. V období se beach

volejbal stává velmi populární také v Brazílii, zejména na plážích Copacabana a Ipanema v

Rio de Janeiro. Tam se také v roce 1986 koná před 5 000 diváky první mezinárodní beach

volejbalová exhibice a v následujícím roce také první mezinárodní turnaj pod hlavičkou FIVB

a první mistrovství světa v Brazílii, na kterém zvítězila americká dvojice Smith – Stoklos. V

sezoně 1989/90 se odehrál první světový turnajový okruh mužů pod názvem Světová série s

turnaji v Brazílii, Itálii a Japonsku. Brazilský turnaj byl vyprodán a tisíce fanoušků zůstaly

bez vstupenky před stadionem.

V září 1990 se v Lausanne schází první světový kongres FIVB beach volejbalu a určuje

rostoucí program beach volejbalu. V roce 1992 je v rámci FIVB vytvořena beach volejbalová

sekce a v témže roce se ve španělské Almerie koná první turnaj ženské FIVB světové série.

Vrcholu této fáze rozkvětu dosáhl beach volejbal 24. září 1994, kdy byl na kongresu MOV v

Monte Carlu zařazen do programu olympijských her. Jako kvalifikace pro olympijské hry

sloužil světový žebříček FIVB beach volejbalu a kvalifikační sezony se zúčastnilo kolem 600

hráčů ze 42 států. První olympijská beach volejbalová soutěž se uskutečnila v roce 1996 v

Atlantě. 24 mužských a 18 ženských párů soutěžilo o olympijské medaile na stadionu pro 10

000 diváků a celková návštěvnost během 6denního klání přesáhla 107 000 diváků. Prvními

olympijskými vítězi se staly páry Kiraly – Steffes (USA) v kategorii mužů a Silva – Pires

(Brazílie) mezi ženami. Karch Kiraly se stal prvním olympijským šampionem ve volejbalu i

beach volejbalu.

1996 OH v Atlantě – olympijští vítězové Kiraly – Steffes a Silva - Pires

V Evropě řídí volejbalové dění Konfederace evropského volejbalu (CEV), která sdružuje 53

členských evropských federací. Od roku 1995 je Česká asociace plážového volejbalu (ČABV)

součástí Českého volejbalového svazu (ČVS). První oficiální mistrovství ČR mužů se konalo

roku 1993 v Brně a o rok později bylo v Brně uspořádáno totéž mistrovství v kategorii žen.

Roku 1995 byla postavena ve Slavkově první nafukovací hala v Evropě a o rok později

získaly tituly mistrů Evropy Pakosta s Palinkem v mužské a Celbová s Dosoudilovou v

ženské kategorii.

Specializace hráčů

Pokud se budeme zabírat otázkami specializace, rozlišujeme 2 možná pojetí. První je

specializace hráčů na plážový volejbal, tj. zda se hráč věnuje volejbalu šestkovému i volejbalu

plážovému. V druhém případě pak hovoříme o specializaci hráčů ve hře, tj. na jaký post se

hráč specializuje.

Otázka specializace hráčů na plážový volejbal je v současnosti často diskutovaná. Většina

hráčů jej hraje jako doplněk šestkového volejbalu. U mnohých trenérů se navíc nesetkávají s

pochopením z důvodů osvojování odlišných pohybových stereotypů a herních návyků. Tyto

návyky jsou dány diferencemi, které se mezi oběma typy volejbalu nachází. Karch Kyraly,

plážový a šestkový volejbalista vyhlášený FIVB nejlepším hráčem minulého století tvrdí:

„Plážový volejbal vyžaduje mnohem více všestrannosti, soustředěnosti, vytrvalosti a

přemýšlení než hra v šesti. Myslím si, že hráči specializující se na „šestky“ by dosáhli větších

úspěchů, kdyby strávili nějaký čas v beach volejbalu.“

Specializace v plážovém volejbale je pak otázka pro dvojici hráčů, kteří spolu hrají. V

útočném postavení (při vlastním příjmu podání) se jedná o to, zda hráč stojí vpravo či vlevo.

V obranném postavení (při vlastním podání) jde o domluvu, zda hráč pouze blokuje, brání v

poli, nebo zda se role pravidelně střídají (s ohledem na to kdo podává).

Blokaří

Hráč na postu blokaře se v plážovém volejbale soustředí se po vlastním podání na obranu na

síti – blokování. Pouze pokud blokař vyhodnotí herní situaci tak, že je lepší ustoupit do pole,

neblokuje. Pro post blokaře bývají stejně jako ve volejbale šestkovém vybíráni vyšší hráči.

Polaři

Post polaře představuje v plážovém volejbale úlohu při vlastní obraně soustředit se na

vybírání míče v poli a vykrývání vlastního blokaře. Pro tuto specializaci by měl být hráč

především rychlý a mít dobrý odhad a cit pro míč. Zpravidla ji ve dvojici zastávají menší

hráči.

Univerzální hráči

Pokud se dohodnou spoluhráči, že nebudou striktně dodržovat úlohy blokař-polař, můžeme

hovořit o univerzálních hráčích. Toto řešení bývá obvyklé při vyrovnanosti obou hráčů na

obou postech. Platí vždy, že hráč, který nepodává blokuje.

Pravidla plážového volejbalu

Základní odlišnosti pravidel beach volejbalu od pravidel „šestkového“ volejbalu bychom

mohli shrnout do následujících bodů:

c) hrací plocha o rozměrech 16x8 m je tvořena pouze obrysovými čarami; minimální vrstva

písku je 30 cm

d) výška sítě 243 cm pro muže a 224 cm pro ženy (stejně jako v šestkovém volejbalu)

e) výstroj se skládá z dresu a trenýrek, čepice a brýlí

f) mužstvo tvoří 2 hráči, kteří nemohou být v průběhu utkání (turnaje) střídáni jiným hráčem

g) hraje se se speciálním míčem (s menším vnitřním tlakem)

h) utkání se hraje na dva vítězné sety do 21 bodů, v rozhodujícím setu se hraje tie-break do

15 bodů (strany se střídají po dosažení v součtu sedmi bodů a jejich násobků v prvních

dvou setech a pěti bodů a jejich násobků ve třetím setu. Při střídání stran není povolen

žádný oddech)

i) každá dvojice má pouze jediný normální oddechový čas v průběhu každého setu v trvání

30 vteřin.

j) družstvo se může dotknout míče maximálně 3 krát, blok je považován za první odbití

(hráč, který blokoval ale může ihned po bloku odbít ještě jednou)

k) spoluhráč podávajícího musí stát na takovém místě, aby nebránil ve výhledu přijímajícím

hráčům

l) útočný úder musí být zahrán nataženými nebo pokrčenými prsty (kobra) nebo být udeřen

dlaní. Útočící hráč nesmí použít tzv. ulívky; při útoku hraném obouruč vrchem smí míč

letět do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče

!!!VIDEO!!!Sem přidat videa.......

Otázky:

Ikona6a

Kde vznikl plážový volejbal?

Kolik hráčů hraje plážový volejbal?

Na kolik setů se hraje plážový volejbal?

jak je vysoká síť na plážový volejbal?

Jaké jsou specializace hráčů v plážovém volejbale?

Plážový badminton

Co je to badminton beach?

Badminton má ve světě několik různých odlišných forem. Badminton beach je podobný jako

„vnitřní“ badminton, takže je možné využít již osvojené úderové techniky. Bodový systém je

stejný, sít je ve stejné výšce jako u „vnitřní“ hry. Jediné rozdíly jsou u povrchu, písek místo

koberce, dřevěné podlahy nebo trávy. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky které

se odlišuje plážový badminton od běžného badmintonu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké

variantě písku. Míček u „venkovního“ badmintonu může mít problém kvůli potížím s větrem.

Tento problém je vyřešen například u speed badmintonu, kde míček je těžší a zaručuje

stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Dokonce míče jsou flouresentní a jsou využitelné pro

badminton v noční době.

Základy vychází z „klasického“ badmintonu, proto si připomeneme jeho důležité skutečnosti.

Badminton je individuální olympijský raketový sport. Jeho přímým předchůdcem je indická

poona. Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený

(plastový) míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Na rozdíl od tenisu se zde míček

neodráží od země a je hrán vždy přímo z voleje.

Kdo zná badminton pouze z dovolené u moře, kde si při nenáročném "plácání" člověk může

usrkávat z vychlazeného půlitru piva, tak pak bude asi hodně překvapený. Kdo tvrdí, že hřiště

je malé a badmintonisté se moc nenaběhají, tak je úplně vedle. Hráč během jediného utkání

naběhá několik kilometrů a věřte nebo ne, vrcholoví tenisté mají oproti badmintonistům

úplnou "pohodu". Vždyť hráči badmintonu za 3 sety hrané do 21 bodů naběhají i 6 km a

míček udeří až 2000krát. Tenisté zvládnou polovinu za téměř trojnásobný čas!

Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou

kondici. Během jediného utkání často naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje

i 300 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost letícího míčku z pravého husího peří byla naměřena

na mezinárodním turnaji Číňanu Fu Haifeng, který 3. 6. 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h,

ve dvouhře je držitelem tohoto rekordu Indonésan Taufik Hidayat (305 km/h). Kdekdo by si

řekl, nemožně, ale držte se, tento rekord byl nyní překonán. Japonec Naoki Kawamae na

turnaji Japan Open v Tokiu vytvořil nový světový rekord za neuvěřitelných 414 km/h!

Překonal tak ten dosavadní o těžko uvěřitelných 82km/h. Experti se shodují, že tento enormní

progres je způsoben novými technologiemi a materiály používanými při výrobě raket.

Historie

Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě – první doložené záznamy o tomto sportu

pocházejí ze 7. století, kdy Číňané provozovali hru zvanou Di-Dčijan-Dsi. Na podobném

principu odbíjení opeřeného míčku byla hrána v Japonsku hra cibane a v Koreji se potom

badmintonový předchůdce jmenoval Tije-Kiča-Ki. Mimo asijský kontinent byly badmintonu

podobné hry provozovány i mezi Indiány Severní, Střední i Jižní Ameriky a dokonce i ve

středověké Evropě, kde však byla časem tato hra zapomenuta.

Dějiny moderního badmintonu se začaly psát hrou nazývanou jako poona, pojmenovanou

podle indického města Puna, kde jej okolo roku 1850 „objevili“ britští vojáci. Ti hru přivezli

do Anglie, kde o deset let později, v roce 1850 získala své současné jméno. Isaac Spratt svůj

pamflet, ve kterém popisoval hru provozovanou v Badminton House vévodou z Beufortu,

pojmenoval „Badminton Battledore – a new game“.

V roce 1934 byla založena IBF (International Badminton Federation, Mezinárodní federace

badmintonu), 24. září 2006 přejmenovaná na BWF (Badminton World Federation).

Od roku 1992 byl badminton natrvalo přizván do rodiny olympijských sportů. Dosavadními

českými olympijskými účastníky byli v Barceloně 1992 Tomasz Mendrek a Eva Lacinová, ke

kterým se po šestnácti letech přidali v Pekingu 2008 Petr Koukal a Kristína Ludíková.

Pravidla badmintonu

Badmintonový kurt

Při badmintonu musíme rozlišovat kurt na dvouhru a na čtyřhru. Dvouhrový kurt je 5,18m (17

stop) široký a 13.40m (44 stop) dlouhý. Kurt na čtyřhru má shodný rozměr na délku, odlišná

je šířka, čtyřhrový kurt je o tři stopy širší – 6,10m (20 stop). Dvorec musí být pravoúhlý a je

vymezen čarami širokými 40 mm. Čáry musí být snadno rozeznatelné, nejlépe bílé nebo žluté.

Všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno

od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce.

Sloupky musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje

dvouhra nebo čtyřhra. Síť musí být zhotovena z jemné šňůry tmavé barvy a jednotné síly s

oky o velikosti od 15 do 20 mm. Samotná síť musí být vysoká 760 mm a široká minimálně

6,1 metru. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75

mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Šňůra či

lanko musí být pevně nataženy a lícovat s vrcholky sloupků. Horní okraj sítě je vzdálen od

povrchu dvorce 1,524 metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro

čtyřhru. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce

sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům.

Hra

Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či

jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře. Míč, který

dopadl na čáru, se hodnotí jako platný. Situace, kdy se míček dotkne sítě a skončí na straně

soupeře, takzvané „prasátko“, je v badmintonu povolena (i při podání).

Podání

Podávající hráč stojí v obdélníku pro podání (při sudém počtu jeho bodů v pravém, při lichém

počtu v levém) a musí míček spodem odpálit do protilehlého obdélníku, při čtyřhře

zkráceného o 0,76 metru. Pokud ve čtyřhře podávající strana získá bod, pokračuje v podání

stejný hráč, ale z opačného obdélníku. Tím pádem podává na druhého protivníka. Při ztrátě

podání podávají protihráči ze stejného postavení, v jakém stáli při svém posledním podání

(tím pádem podává hráč, který minule nepodával). Podávajícího v prvním setu určí hod mincí

(kdo vyhraje, může si vybrat stranu nebo podání). V dalším setu podává hráč, který vyhrál

minulý set.

Podání ve dvouhře

Podání ve čtyřhře

Míček

Badminton se hraje míčkem; kvalitnější jsou vyrobeny z pravého husího peří (na jeden je

zapotřebí 16 brk), míčky s horšími letovými vlastnostmi, na druhou stranu ale s delší

trvanlivostí jsou plastové. Míček musí být o hmotnosti od 4,74 do 5,50 gramů, u plastového

jsou povoleny výjimky o 10 % celkové váhy. Délka per musí být jednotná v rozmezí od 62 do

70 mm, měřeno od konce pera k horní části základny.

Počítání

Dne 6. 5. 2006 IBF na svém výročním zasedání valné hromady v Tokiu rozhodla o zavedení

nového systému počítání. Všechny disciplíny se podle tohoto systému hrají na dva vítězné

sety do 21 bodů a strana, která vyhrála výměnu, vždy získává bod. Opouští se tedy pravidlo o

ztrátování. Za stavu 20-20 se pokračuje ve hře, dokud jedna strana nedosáhne dvoubodového

vedení, za stavu 29-29 vítězí strana, která dosáhne 30. bodu. Strana, jež vyhrála set, začíná

podáním v následujícím setu. V okamžiku, kdy jedna strana docílí 11 bodů, mají hráči k

dispozici 60 sekundovou přestávku. Mezi prvním a druhým i mezi druhým a třetím setem je

hráčům k dispozici dvouminutová přestávka. Ve čtyřhrách přestává platit systém dvou podání,

každá strana má pouze jedno. Původně se badminton hrál na dva vítězné sety do patnácti

bodů, výjimkou byla dvouhra žen, která se hrála na dva vítězné sety do jedenácti bodů. Pokud

výměnu vyhrál podávající, získal bod. V opačném případě byla ztráta, skóre se neměnilo, ale

podával protivník. Ve čtyřhře měl podání každý z dvojice. Navíc platilo pravidlo o možnosti

nastavit set za stavu 14:14 do 17 (resp. v případě dvouhry žen za stavu 10:10 do 13). Mezi

prvním a druhým setem byla 90 sekund dlouhá přestávka a před případným třetím setem byla

přestávka pětiminutová.

Disciplíny

Jde o individuální sport, kde se hraje pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů,

čtyřhra žen a smíšená čtyřhra.

Odlišnosti v pravidlech beach badmintonu

Beach badmintonový kurt

Hraje se na hřišti o velikosti 12 x 4 m. Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami

širokými 40 mm, čáry musí být snadno rozeznatelné a všechny čáry jsou součástí pole, které

vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat

kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce a musí být umístěny na

postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Horní

okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází

šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Mezi konci sítě a sloupky

nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke

sloupkům.

Hra

Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu, jestliže se soupeřící strana

dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře, protože se dotknul povrchu hřiště v soupeřově

dvorci. Před zahájením hry se provede losování a strana, která vyhrála los a bude podávat

nebo přijímat jako první, vybere si, na které straně dvorce začne hru.

Podání

Podává se spodem z libovolného místa za zadní čárou kamkoliv do pole soupeře.

Míček

Míček je stejný jako při klasickém badmintonu a podléhá pravidlům klasického badmintonu.

Počítání

Zápas se hraje na dva vítězné sety, není-li uvedeno jinak. Po dosažení 5, 10, 15 a 20 bodů

hráčem, který vede, soupeři mění strany. Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v

následujícím setu jako první.

Základní didaktika výuky badmintonu

Technika úderů – základním úderem se myslí úder zahrávaný v idealizované situaci. Každý

kdo sportuje moc dobře ví, že existuje nekonečná řada herních situací, které nás přinutí

improvizovat. Abychom byli schopni improvizace, musíme ovládat bezpodmínečně základní

údery. Základní úder se skládá ze dvou hlavních částí a to z části pohybu nohou a z části

pohybu trupu a ruky. Abychom zahráli správně technicky jakýkoliv úder, musíme skloubit

minimálně tyto dvě části, neboť na sebe úzce navazují. Příklad z praxe: pokud se

nedostaneme nohama na správné místo, rukou to už nedoženeme.

Při nácviku badmintonu je nutné hledat u dětí cestu za zábavou a hrou pomocí průpravných

cvičení, her popřípadě pohybových her. Děti se v tréninku naučí základní techniku úderů,

práce nohou a základní badmintonová pravidla. Osvojení techniky věnujeme ve výukových

jednotkách značnou část těchto hodin. Na technice úderu jsou totiž vázané všechny ostatní

další postupy při hře badminton. Obecně se nejprve se žáky soustředíme na techniku úderů a

to na práci zápěstí, pak lokte a dále celé paže a trup. Dále procvičujeme správné postavení

dolních končetin, aby žáci zvládli správný postoj při úderu míčku.

Základem výuky badmintonu je naučit žáky správně držet raketu. Raketa je uchopena do

dominantní ruky a procvičujeme s ní bez míčku švihy. Švih vychází ze zápěstí. Cvičení 1: žák

drží raketu a pomocí zápěstí provádí švihání raketou v zápěstí vpřed a dozadu. Toto cvičení

několikrát opakujeme.

Provádíme tedy cviky: švih raketou vertikálním směrem při držení: dlaní dolů, hřbetem ruky

vzhůru, dlaní vzhůru, hřbetem ruky dolů. Jako průpravné cvičení můžeme použít

badmintonový „driblink“. Žáci odehrají míček směrem vzhůru s důrazem na pohyb zápěstí,

paže je mírně pokrčená v lokti. Z počátku neomezujeme výšku úderů míčku, ale věnujeme

pozornost na provádění techniky práce zápěstí, předloktí lze zpočátku fixovat přitlačením

volnou rukou k trupu. Později, když žáci zvládnou hrubou techniku úderu, dbáme na to, aby

žáci dodržovali konstantní výšku úderu. Po té žáky necháme záměrně střídat výšku úderů.

Jeden úder bude nižší a druhý vyšší, přičemž se při obou typech úderů snaží dodržovat stejné

výšky shodných úderů. Cvičení úderů míčku můžeme obměnit tak, že si hráči mohou

přihrávat dlouhé, vysoké oblouky ve dvojicích. Mohou střídat výšku úderu a trénovat přesnost

úderu na hráče a učit se úderem přesně vystihnout vzdálenost hráče.

Jakmile žáci zvládnou tyto údery, trénujeme s nimi postupně forhendovou a bekhendovou

stranou. Můžeme zachovat konstantní výšku úderu či ji měnit. Žáci si přihrávají ve dvojicích

při konstantní vzdálenosti a opět se snaží zachovat přímou trasu letu míčku. Všechna výše

uvedená cvičení můžeme postupně měnit s tím, že žáci se budou při nácviku úderů postupně

volně pohybovat po hřišti, měnit pozice a snaží se vždy co nejefektivněji a nejpřesněji odehrát

míček na spoluhráče. Můžeme použít obměny typu: hráči stojí při úderu míčku na jedné noze,

po úderu udělají dřep, po úderu učiní rychlé dva nebo tři kroky vpřed a zase zpátky. Můžeme

ke zdokonalení techniky používat i upravené pohybové hry. Například hráč při driblinku s

míčkem musí proběhnout slalomovou dráhu a snaží se stále udržet konstantní výšku úderu.

Žáci mají za úkol se úderem z forhendu či bekhendu strefit do určeného terče či místa,

popřípadě máme-li k dispozici kruhovou obruč, tak žáci směřují své údery do obruče. Pro

trénink rychlosti používáme různá běhová cvičení, krátké sprinty, opět překážkové dráhy a

podobně.

Dostáváme se k nácviku hry ve dvojicích, je nutné naučit žáky správnému postoji.

Forhendový úder vychází z postavení bokem k míči, eventuálně ke spoluhráči ve dvojici.

Volnou paží si žák ukáže na míček a spolu s paží držící raketu vytvoří „stříšku“. Tu rozšiřuje

žák jako by napínal tětivu luku, vedením paže, které drží raketu a přesunem těžiště na stejnou

nohu vzadu. Zastavení tohoto pohybu podpořeného oporou o podložku předznamenává žák

impuls k zahájení pohybu ramene, lokte a nakonec i zápěstí a v tomto okamžiku je již paže

natažená, za současného přesunu těžiště vpřed a tím i přesunutí energie do úderu. Tomu

hodně napomáhá i boční postavení žáka. Na pohybu se podílí i zapojení svalstva trupu. U

bekhendových úderů dáváme pozor na důsledné opření o souhlasnou nohu, to znamená na

stejné straně, jako drží žák raketu. Umožňuje to optimální bočné postavení vůči letícímu

míčku a zapojení svalstva horních končetin a trupu. V určitých fázích tato noha i umožňuje

odraz od podložky, spojený s další herní činností. Samozřejmě, že bekhendové údery tvoří

podstatně menší procento využití než forhendové. Nacvičujeme je se žáky tak, že dva hráči

naproti sobě stojící si nahrávají míče tak, že jeden hráč po určitou dobu přesně přihrává

protihráči na bekhendovou stranu a ten se snaží úder provést co nejpřesněji. Po splnění

cvičení se hráči ve funkcích prohodí. Další herní cvičení na zpřesnění úderů a pohybu: hráči

stojí naproti sobě a přihrávají si. Za hry se snaží od sebe vzdalovat a zase se k sobě

přibližovat, aniž by přihrávky přerušili. Cvičení volíme dle věku hráčů, kondičních a

hráčských předpokladů a vybíráme takové cvičení či hry, aby děti bavily a přitom při nich

nenásilnou a zábavnou formou pomalu trénovaly hráčské údery či umění badmintonu. S

postupnou vyspělostí žáků náročnost cvičení zvyšujeme a učíme žáky podrobněji pravidlům

hry a taktice.

Badminton je vhodná hra jak pro děti na základní škole, tak i pro mládež středoškolskou. Je to

díky jeho nenáročnosti na velký herní prostor, vybavení a techniku hry.

Speedbadminton

neboli speedminton je nová a rychlejší "bezsíťová" forma badmintonu.

Historie

Speed badminton byl vynalezen Berlíňanem Billem Brandesem, který chtěl vytvořit venkovní

variantu badmintonu. Hra je navenek podobná badmintonu, ale těžší míček zaručuje stabilitu

ve větru a rychlejší tempo hry. Vynálezce napřed hru pojmenoval jako shuttleball. V roce

2001 byla však přejmenována na speed badminton nebo speedminton.

V roce 2003 již bylo v Německu 6000 aktivních hráčů. Navzdory rostoucímu počtu hráčů byl

tento sport mimo území Německa a sousedních států téměř neznámý. V roce 2005 byl v

Berlíně pořádán první šampionát.

Hřiště

Speedmintonové hřiště

Hřiště tvoří dva čtverce o straně 5,5m (18stop) vzdálené 12,8m (42stop). Je možné hrát na

polovině tenisového kurtu.

Vybavení

Rakety jsou podobné squashovým a míček je těžší než konvenční.

Pravidla hry

Dvouhra

Hra končí, když jeden z hráčů dosáhne 16 bodů. Pokud mají oba hráči shodně 15 bodů a více

hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nedosáhne dvoubodového rozdílu. Utkání se hraje na tři

vítězné sety.

Hráči losují o první podání. Potom se hráči střídají po třech podáních. Každé podání se počítá.

Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit

pole, z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem, nebo za zadní

čárou, kde můžeš podávat nad hlavou. Strana, která prohrála set, v následujícím začíná

podávat.

Počítá se každý úder, který nebyl správně vrácen. Body jsou udělovány v následujících

případech:

špatné podání

speeder (hrací míček) se dotkl země

speeder přistál v hracím poli nebo na čáře a nebyl vrácen

speeder přistál mimo hrací pole

hráč se dotkl dvakrát speederu při jednom úderu

kontakt speederu s tělem hráče

Pokud hráč vrátil speeder, který letěl mimo hrací plochu, pokračuje se ve hře.

Hráči mění strany po každém setu, aby zajistili stejné hrací podmínky (světlo, vítr apod.).

V případě pátého setu si hráči mění strany, jakmile jeden z nich dosáhne 8 bodů.

Čtyřhra

Čtyřhra se hraje na dvou k sobě přilehlých kurtech.

Hra končí, když jedna strana dosáhne 16 bodů. Pokud mají obě strany shodně 15 bodů a více

hra pokračuje, dokud jedna ze stran nedosáhne dvoubodového rozdílu. Zápas je na tři vítězné

set (best of tree).

Na začátku hry si strany losují o podání a potom se střídají po třech podáních. Podání musí

vždy letět křížem na druhou stranu.První servis na každé straně je vždy z pravé strany na

levou polovinu soupeře. Při podání stojí každý hráč na své půlce kurtu a po vracení podání se

mohou volně pohybovat.Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při

podání si můžeš zvolit pole z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být

spodem nebo za zadní čárou kde můžeš podávat nad hlavou. Strana která prohrála set v

následujícím začíná podávat. Ostatní pravidla jsou shodné jako pro dvouhru.

Plážové ringo

Ringo je hra, která rozvíjí snad všechny vlastnosti potřebné člověku v dnešním životě,

postřeh, rychlost reakce, prostorovou orientaci, obratnost, kondici, vůli. Hraje se s gumovým

kroužkem uvnitř dutým na hřišti stejných rozměrů, jako je hřiště pro volejbal. Účelem hry je

umístit kroužek do hřiště soupeře.

Svými vlastnostmi se jeví ringo jako výborný doplňkový, a hlavně základní sport, a to

především pro děti a mládež. Technika hry je málo náročná. Chytat a odhazovat kroužek se

každý rychle naučí, takže je schopen téměř ihned hrát, soutěžit. Také materiální nároky jsou

minimální – stačí pouze zmíněný kroužek a kousek rovné plochy (např. tráva, písek) na níž

postavíme přenosné hřiště, které lze poměrně snadno vyrobit. Samozřejmě je také možné hrát

na hřišti pro volejbal, ať už venku (plážové kurty) nebo v tělocvičně. Pro všechny je ringo

prostředkem pro zvýšení všeobecné tělesné průpravy, kondice a postřehu.

Historie

Ringo jako rekreační sportovní hra vzniklo v roku 1959 v Polsku. Za novodobého zakladatele

ringa je považován Wlodzimierz Strzyzewski, kapitán reprezentačního družstva polských

šermířů. Strzyzewski, který byl kapitánem polského reprezentačního družstva šermířů, se

nemohl zúčastnit přípravného tábora před mistrovstvím světa. Snažil se nějakým jiným

sportem šerm nahradit. Jako šermíř potřeboval nahrazovat útoky soupeře, na něž by musel

bezprostředně reagovat. Sportovní hry se mu zdály nebezpečné, mohlo dojít ke střetu s

protihráčem a ke zranění. Proto vymyslel ringo jako náhradu souboje. Postupem času se z této

„náhrady“ stal samostatný sport, který se v Polsku začal prudce rozvíjet. Ringo se v Polsku

dostalo až do osnov pro výuku na základních školách a stalo se hlavním sportem polské

mládeže. Samotný název – ringo – vznikl až v roce 1968, kdy Strzyzewski byl jako novinář

polské agentury Interpress na olympijských hrách v Mexiku. Snažil se zde o propagaci ringa,

která byla velmi úspěšná. Protože bylo pro Mexičany obtížné vyslovovat stále jméno

Strzyzewski, začali mu říkat Mr. Ringo (ringo tzn. kruh, kroužek). A tak se zrodil název

nového neznámého sportu. V roce 1985 bylo ringo zařazeno mezi sporty XII. Festivalu

mládeže a studentstva v Moskvě, kde jej účastníkům předvedli polští studenti. Hrálo se na

festivalu mládeže a studentstva na Kubě, v Berlíně (X. festival, rok 1973), dále v rámci

doprovodných akcí při olympiádě v Moskvě.

U nás se ringo poprvé objevilo mezi mládeží Polského svazu kultury a osvěty v Českém

Těšíně. Vznikl zde oddíl ringa pod vedením Lea Widenky, který patřil pod ZRTV Baník

Karviná. K nejúspěšnějším patřila Jolana Urbašová a Milan Walach, kteří získali na

mistrovství Polska, které se konalo dne 2. - 6. 7. 1987, šest zlatých medailí. Kromě turnajů

byly pořádány také semináře, které měly za úkol informovat účastníky o ringu, o jeho

pravidlech, včetně sporných situací, o pořádaných turnajích, také obsahovaly odborný výklad

metodiky a taktiky, činnost rozhodčího, specifika organizace turnajů ringa. Dne 20. – 22. 11.

1987 se konal celorepublikový seminář v Přerově. Původně mělo být všech účastníků 124, ale

kvůli náhlému přeložení se sjelo pouze 81 účastníků z celé republiky. Organizátorem celé

akce byl ČÚV SSM. Seminář vedl ing. Ivan Cap z TVB komise KV SSM Ostrava. Mimo to

se ho zúčastnili také členové oddílu z Českého Těšína, kteří předvedli názornou profesionální

ukázku hry. Byly zde také upřesněny otázky pravidel, herních systémů a soutěží. Roku 1993

bylo v městě Modlin první mistrovství Evropy v ringu. U této příležitosti byla založena

Mezinárodní federace ringa. Zakladatelskými zeměmi byli Keňa, Litva, Slovensko, Polsko a

Česká Republika. První mistrovství světa se konalo roku 1997 v polském městě Rzeszów. Od

té doby se ringo sice pomalu, ale jistě rozšiřuje do celé Evropy i některých koutů světa.

Mezinárodních turnajů se zúčastnila například družstva z Německa, USA, Mongolska,

Slovenska, Maďarska a dalších zemí.

Výtah z pravidel plážového ringa

Rozměry

Hrací plocha musí mít tvar obdélníka, rozděleného sítí (lankem s vlaječkami), se základními

rozměry (v závorce výška sítě):

Kategorie dospělých (otevřená kategorie)

8 x 18 m (243 cm) – jednotlivci muži, ženy

9 x 18 m (243 cm) – dvojice, smíšené trojice

Mladší věkové kategorie

6 x 12 m (200 cm) – do 12 let (žactvo)

8 x 16 m (243 cm) – 13 až 15 let (kadeti)

Rozhodčí

Řešení sporných situací:

pokud se všichni hráči na hřišti při řešení sporných situací shodnou, rozhodčí jejich

názor je povinen akceptovat,

pokud rozhodčí rozhodnou rozdílně, bod se nezapočítává (tzv. “mrtvý kroužek”),

rozhodčí nesmí rozhodnout o kroužku, který neviděl,

pokud některý z rozhodčích je nejistý v rozhodnutí, sejdou se rozhodčí u středové čáry

a bez účasti hráčů i diváků se dohodnou.

Počítání bodů

Body se získávají nebo ztrácejí za každou chybu, bez ohledu na to, kdo podával

(neexistují ztráty).

Utkání ringo se hrají na dva sety. Jeden set-do 15-ti bodů s tím, že k vítězství je

zapotřebí rozdílu minimálně 2 bodů, tj. alespoň 15:13. Pokud je dosaženo rozdílu jen

jednoho bodu (15:14), hra pokračuje do dosažení rozdílu 2 bodů nebo končí

dosažením 17-tého bodu.

Změna stran hřiště následuje, po každém setu Ve třetím setu-jakmile jedna ze stran

získá 8-mý bod, avšak až po dokončení hry i s druhým kroužkem (tzn. při výsledku

9:7).

Hráč, který kroužek hodil do autu nebo do sítě, ztrácí bod.

Hráč, jehož kroužek se při odhození směrem dolů dotkl sítě, ztrácí bod.

Kroužek, který během dopadu zasáhl čáru (u rozkládacího hřiště se zatřepe lajna) je

hodnocen jako dobrý.

Při opomenutí změny stran či podání nechá rozhodčí výměnu dohrát, bodový stav

platí a změna stran či podání se provede dodatečně.

Zahájení hry a postavení hráčů

Hra začíná podáním jednoho z hráčů. Podávat lze z libovolného místa za zadní čarou

vlastní poloviny hřiště. V době odhodu kroužku alespoň jedna noha musí být v

kontaktu s hrací plochou, tzn. že není dovoleno házet z výskoku (toto se týká

nejenom podání, ale všech hodů z kteréhokoliv místa hřiště).

U dvojic podává každá strana jedním kroužkem. Podání se musí uskutečnit najednou

na znamení rozhodčího (tzn. že oba hrací kroužky musí být po znamení rozhodčího

odhozeny současně).

Při podání není hodnoceno jako přešlap přišlápnutí čáry

Při výskoku při podání, přešlapu či předčasném nebo opožděném podání (týká se

hry dvojic a trojic, pokud nejsou oba kroužky odhozeny současně a to ihned po signálu

rozhodčího - úmyslné taktizování), rozhodčí hru přeruší a viníka napomene. Při

opětovném porušení tohoto pravidla v bezprostředně následujícím podání udělí

rozhodčí trestný bod (soupeř získává bod).

Hráč může chytat a odhazovat kroužek také mimo hřiště.

Signalizace podání

Rozhodčí začíná každou výměnu slovním povelem “Připraveni!” a následným zřetelným

krátkým písknutím. Před tímto povelem se však musí přesvědčit, zda jsou všichni hráči

připraveni ke hře.

Střídání na podání

Při hře dvojic a trojic se podání mění, když je součet bodů dělitelný 5-ti nebo o

jeden vyšší. Změna podání se provádí až po ukončení hry (výměny) oběma kroužky.

Pokud hráči opomenou vystřídat se na podání a rozhodčí tuto situaci zaregistruje až

po zahájení hry, rozhodčí nechá výměnu dohrát a hráči se vystřídají na podání

dodatečně. Již dosažené body platí.

Při hře dvojic a trojic se hráči na podání v rámci jednoho družstva pravidelně

všichni střídají.

Teč při podání

Kroužek, který zasáhl síť a dopadl do hřiště soupeře, se nepočítá a hra pokračuje

pouze zbylým jedním kroužkem.

Pokud si rozhodčí není zcela jistý, zda kroužek letěl nad nebo pod sítí (páskou) nebo

se názory rozhodčích liší, bod se nepřizná žádné straně.

Let kroužku

Kroužek musí vždy rotovat kolem své osy (napodobovat let disku).

Při odhození nesmí kroužek letět v pozici kolmo k zemi a na plocho ve směru letu -

tzv. “sekera” (ani se kolmé poloze blížit) viz obr. 6.

Kroužek musí letět na soupeřovu stranu nad sítí a to v prostoru nad středovou

čarou (“mezi anténkami”).

Při srážce 2 kroužků hozených z protilehlých stran se body započítávají.

Při letu se krouže může chvět nebo komíhat, ale nesmí dělat kotouly (tj. dokončit

obrat přes osu o 180 stupňů).

Pro posouzení pravidla “sekery”- zkosený kroužek se nesmí překlopit přes vertikální

kolmici. Důležitý je okamžik, kdy kroužek opustil ruku hráče.

Při letu se kroužek nesmí dotknout stojanu ani anténky.

Porušení kteréhokoliv bodu tohoto pravidla znamená vždy ztrátu bodu.

Chytání a zpracování kroužku

Kroužek lze chytat jednou rukou, odhodit se však musí stejnou rukou do které byl

chycen. Přeložení kroužku z jedné ruky do druhé znamená ztrátu bodu.

Je zakázáno nahrávat spoluhráči nebo sobě.

Vypadne-li hráči kroužek z dlaně, může jej chytat on nebo jeho spoluhráč ještě jednou

libovolnou rukou. Více než 2 dotyky kroužku jedením družstvem znamenají ztrátu

bodu.

Současné chycení kroužku dvěma spoluhráči je povoleno.

Při chytání kroužku musí kroužek zůstat v kontaktu alespoň s jedním prstem (je

zakázáno “navlečení kroužku”).

Kroky

Kroužek lze chytat na místě, ve výskoku, v běhu, skokem za zem.

Při uchopení kroužku ve výskoku se smí hráč do okamžiku odhození kroužku učinit 2

kontakty se zemí (dotknout nohou maximálně 2x země).

Uchopí-li hráč kroužek v běhu směrem k síti, může s ním udělat maximálně 3 brzdící

kroky, než se zastaví (nesmí protahovat kroky směrem k síti). Kroužek může odhodit

v průběhu uvedených brzdících kroků nebo po úplném zastavení.

Po uchopení kroužku skokem či pádem na zem se může hráč napřed klidně postavit

čelem k síti a potom kroužek odhodit.

Před odhodem nebo během odhodu smí hráč zadní nohou maximálně přinožit, ale

nesmí jí přešlápnout.

Čas držení kroužku

Při hře se 2 kroužky je čas držení kroužků omezen 5-ti sekundami, které rozhodčí

začne počítat ihned, jakmile jsou oba kroužky v klidu v držení hráčů.

Čas počítá první rozhodčí. Po povelu “Čas!” následuje v sekundových intervalech

počítání do 5-ti (1-2-3-4-5), přičemž oba kroužky musí být odhozeny dříve než zazní

první písmeno ze slova “Pět!”.

Rozhodčí nesmí přerušit počítání času, dokud nejsou odhozeny oba kroužky.

Pohyb ruky držící kroužek

Pohyb ruky držící kroužek musí být plynulý. Pokud začne pohyb ruky s kroužkem

směrem vpřed (k síti) musí pokračovat stále vpřed až do okamžiku odhození

kroužku (je zakázáno “naznačování”).

Klamání tělem nebo volnou rukou je dovoleno.

Před hodem je povolen jeden nápřah.

Dotyk kroužkem

Není dovoleno se dotknout kroužkem drženým v ruce jakékoliv části svého těla, těla

spoluhráče, hřiště nebo sítě.

„Skleněná zeď“

Není dovoleno hráčům přesáhnout jakoukoliv částí těla středovou čáru hřiště, ani se jí

dotknout.

Hráč nesmí při hodu přesáhnout rukou nad sítí.

Toto pravidlo nesmí v průběhu hry porušit žádný z hráčů.

Pasivní hra

V kategorii dvojic a trojic při hře se 2 kroužky jsou povoleny pouze dvě vysoké

výměny (bezprostředně za sebou). Třetí výměna musí být útočná.

Družstvo, jehož hráč při třetí výměně opět hodí vysoký kroužek a tento je na druhé

straně soupeřem zpracován, je potrestáno ztrátou bodu (rozhodčí bod započítá až po

dopadu nebo po zpracování kroužku). Pokud je ovšem tímto hodem získán bod, pak

platí!

Plážový tenis

Plážový tenis (Beach tennis, v některých státech se nazývá beach paddle ball nebo

specifickým názvem – matkot v Izraeli) je sport, který je nejčastěji popisován jako směsice

tenisu, plážového volejbalu a badmintonu. Hraje se na beachvolejbalovém hřišti nebo také na

improvizovaných hřištích (zejména na plážích). Jedná se o sport poměrně mladý, což se

odráží na existenci několika variant a několika druhů pravidel. Postupně se však stává plážový

tenis velmi populárním a mediálně atraktivním. Plážový tenis se dnes šíří do celého světa,

ovšem nejvíce je stále rozšířen v USA a Itálii, odkud také původně pochází.

Video ukázka plážového tenisu

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=AhU0dNQ3Lp4#!

Historie

Itálie

Itálie se zasloužila o vznik a rozšíření varianty beach paddle tennis, kdy se hraje s pálkou,

která má tvar podobný tenisové raketě, ale její vnitřní část není tvořena výpletem ze strun, ale

celistvou pevnou plochou. Její maximální délka je stanovena na 50 cm. Tento plážový tenis se

začíná hrát již roku 1978 na plážích v okolí italské Ravenny a jeho zakladatel Gianni

Bellettini, který plážový tenis formalizoval v roce 1996, je dnes prezidentem Italské federace

plážového tenisu – IFBT. Italský beach tennis má dnes již sympatizanty po celé Evropě a

Itálie je centrem evropského plážového tenisu. Hraje se s pálkami a tenisovými míči s nízkou

kompresí. Hrají se pouze čtyřhry, hřiště je stejné jako na plážový volejbal, pouze oproti

americké verzi není rozděleno půlící čárou a hráč nemusí servírovat křížem, ale libovolně. V

současnosti je v Itálii oficiální federací F.I.T (Italian Tennis Federation), což je jediná

federace uznaná ITF.

USA

V USA se beach tennis začal hrát až od roku 2000 na východokaribském ostrově Aruba.

Beach tennis byl v USA formalizován v roce 2005 v New Yorku. V roce 2007 vznikla

organizace Beach Tennis USA (BT USA). V USA se původně hrálo podle arubského

modelu, tj., že namísto pálek se používají klasické tenisové rakety a místo běžného

beachvolejbalového hřiště se hraje na hřišti o rozměrech 9x18 m. Hraje se do 8 vítězných her,

zápas musí končit rozdílem 2 her (například 9:7) a za stavu 8:8 se hraje tie-break, který určí

vítěze. Servíruje se křížem, strany se střídají stejně jako při tenisu, pouze při shodě si může

přijímající tým vybrat, který hráč bude přijímat podání soupeře. Nicméně i přesto, že se beach

tennis v USA stává stále více populárním, přechází se zde z raket na ,,pálky‘‘, tedy na

evropský model. BT USA je řídícím orgánem plážového tenisu v USA a ve spolupráci s

Mezinárodní tenisovou federací (ITF) se snaží unifikovat pravidla plážového tenisu. Dokonce

i na Arubě se dnes hrají paralelně turnaje s pálkami a tenisovými raketami.

Česká republika

V České republice se plážový tenis hraje od roku 2007. Téhož roku byla založena Česká

asociace plážového tenisu (Magistrů 1510/24, 140 00 Praha 4, IČ 22680969), která se stala

platformou pro podporu a propagaci beach tennisu u nás. Koncem roku 2007 se uskutečnilo

první mistrovství republiky. Na druhé Mezinárodní mistrovství České republiky 2008 již

přijeli nejlepší hráči ze 6 zemí. V roce 2009 se na Silvestra uskutečnilo již 3. mezinárodní

mistrovství České republiky (Prague BT Open, ITF), kterého se zúčastnilo 96 hráčů z 13 zemí

Evropy a turnaj se hrál s dotací 10.000 USD v rámci ITF Beach Tennis Tour.

IFBT

V roce 1980 byla v Itálii založena Mezinárodní federace beach tenisu (IFBT) se 34 členskými

státy z Evropy, Asie, Australie, Afriky a Latinské Ameriky.

ITF Beach tennis

Mezinárodní tenisová federace (ITF) založila svou vlastní beachtennisovou organizaci. ITF

Beach tennis organizuje turnaje převážně v Itálii, ale dnes se již stává nejrozšířenější

beachtennisovou federací. Plážový tenis v podání ITF se od koncepce IFBT liší pouze výškou

sítě, která je stanovena mezi 1,70 až 1,85 m nad zemí.

Tennis Europe

Tennis Europe sestává ze 49 evropských členských zemí a je největší kontinentální asociací v

rámci ITF.

Soutěže

V členských státech ITF Beach tennis se pravidelně konají národní mistrovství.

V roce 2006 zahrnula Mezinárodní tenisová federace (ITF) beach tennis do svých plánů a v

roce 2007 ve spolupráci s Italskou tenisovou federací organizovala první Evropský beach

tenisový turnaj na Sardinii. V roce 2008 se také v Itálii uskutečnilo 1. Mistrovství Evropy v

plážovém tenisu, zatím poslední 4. Mistrovství Evropy se uskutečnilo v září 2011 ve

spolupráci s bulharskou asociací plážového tenisu v bulharské Albeně. Zúčastnilo se ho 124

hráčů z 19 členských federací.

Rok 2008 byl také začátkem nové ITF Beach Tennis Tour, nového okruhu mezinárodních

turnajů. Kalendář turnajů, které jsou organizovány národními asociacemi po celém světě,

nabízí hráčům možnost sbírat body do mezinárodního žebříčku, ve kterém jsou hráči

individuálně řazeni na základě svých výsledků. V roce 2011 tato tour zahrnovala 91 turnajů.

V květnu 2009 uspořádala ITF ve spolupráci s Tenisovou federací Itálie první mistrovství

světa v plážovém tenisu. Turnaj se uskutečnil v historickém Foro Italico v Římě a hráli zde

hráči ze 14 států. Ztím poslední mistrovství světa proběhlo v květnu 2011 také v Římě .

Pravidla hry

Převzato z http://www.itftennis.com/beachtennis/thegame/index.asp

V současné době probíhá proces unifikace pravidel. Plážový tenis na světové úrovni

zastřešuje IFBT (International Federation of Beach Tennis) a oficiálně ho propaguje

Mezinárodní tenisová federace (ITF).

Plážový tenis (beachtennis) je sport hraný dvěma družstvy o dvou hráčích na pískovém hřišti

rozděleném sítí. Účelem hry je poslat míček povoleným způsobem přes síť na zem do pole

soupeře a zabránit soupeři udělat totéž. Míček je uveden do hry podáním, hra pokračuje do

okamžiku než se míček dotkne země, letí mimo hřiště nebo se ho nepodaří soupeři vrátit

předepsaným způsobem.

Hrací plocha a vybavení

Hrací plocha:

Kurt je obdélník o rozměrech 16 x 8 metrů bez jakýchkoliv překážek

Výška sítě:

Kurt je rozdělen sítí, jejíž výška sítě je 1, 70 metru.

Míč:

Hraje se speciálními měkkými míčky, s tzv. nízkou kompresí.

Rakety

Raketa s držadlem nesmí mít celkovou délku větší než 50 cm a šířku větší než 26 cm

Úderová plocha rakety je celistvá, plochá, v celém rozsahu vyplněná (V USA se hrálo

do roku 2009 se standardními tenisovými raketami, dnes jsou pravidla na celém světě

jednotná). Na hrací ploše může být jakýkoliv počet děr o průměru 9 -13 mm.

Raketa a paddle raketa na plážový tenis

Hra a situace ve hře

Stav v zápase

Zápas může být hrán na 3 sady (pár musí vyhrát 2 sady, aby vyhrál zápas) nebo na 5

sad (pár musí vyhrát 3 sady, aby vyhrál zápas)

Stav v sadě

Existuje několik způsobů počítání v sadě. Dvě hlavní metody se nazývají "Sada hraná

s rozdílem dvou her" (pár, který vyhraje jako první šest her vyhrává i danou sadu

pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je potřeba, sada pokračuje do doby

až je tohoto rozdílu dosaženo) a "Tie-break sada" (pár, který vyhraje jako první šest

her vyhrává i danou sadu, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je

dosažen stav šest-šest, bude hrán tie-break)

Stav ve hře

Boduje se tenisově 15-30-40-hra, získají-li oba páry po třech bodech, je stav

označován za „shodu“, po níž pár, který získá další bod, vyhrává i „hru“.

V průběhu tie-breaku jsou body uváděny jako „nula“; „1“; „2“; „3“; atd. První pár,

který získá sedm bodů vyhrává „hru“ a „sadu“, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou

bodů. Pokud je to třeba, tiebreak pokračuje dokud není tohoto rozdílu dosaženo.

Volba stran a podání

O volbě stran a právu podávat nebo přijímat v první hře se rozhoduje losem před

začátkem utkání.

Střídání stran

Páry střídají strany po ukončení první, třetí a každé další liché hry v každé sadě. V

průběhu tie-breaku hráči střídají strany po každých čtyřech bodech.

Pořadí podání a příjmu

Pár, který má podávat v první hře každé sady rozhodne, který hráč bude tuto hru

podávat. Stejně tak před započetím druhé hry se rozhodne jejich soupeř, který hráč

bude danou hru podávat. Spoluhráč hráče, který podával v první hře podává ve třetí

hře a spoluhráč hráče, který podával v druhé hře podává ve hře čtvrté. Tato rotace trvá

až do konce dané sady. Míček uvedený do hry podávajícím hráčem může být vrácen

kterýmkoliv přijímajícím hráčem na protější straně sítě.

Podání

Pro každý bod je k dispozici vždy pouze jedno podání. Při podání může stát podávající

hráč kdekoliv za základní čarou. Podání musí přejít přes síť na stranu soupeře.

Podávaný míč je stále ve hře i v případě, že se dotkne sítě, popruhu nebo pásky s tím,

že přejde do správného pole.

Let

Ve všech případech, kdy je zahlášen let se bod opakuje (pokud míč během hry

praskne, jestliže se během hry jedna z čar vymezujících hrací plochu rozbije nebo

rozpojí, jestliže není jeden z dvojice hráčů připraven přijímat servis).