INFORMATIKA V EKONOMICE -...

INOVACE BAKALÁŘSKÝCH A MAGISTERSKÝCH STUDIJNÍCH OBORŮ

NA HORNICKO-GEOLOGICKÉ FAKULTĚ

VYSOKÉ ŠKOLY BÁŇSKÉ - TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA

INFORMATIKA V EKONOMICE

Ing. Igor Černý, Ph.D.

Literatura:

GÁL, L., POUR, J., ŠEDIVÁ, Z. Podniková informatika.

2. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Grada

Publishing, a.s., 2009. 496 s.

NOVOTNÝ, O. Řízení výkonnosti podnikové informatiky.

Praha: Professional Publishing, 2010. 275 s.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

ESF napomáhá rozvoji lidských zdrojů a podnikatelského ducha.

Osnova předmětu

Základní pojmy a definice z informatiky

Číselné soustavy, jejich převody a kódování

Základní komponenty a klasifikace počítačů

Klasifikace programového vybavení

Databázové systémy

Jazyk SQL a jeho využití pro správu báze dat

Vymezení podnikové informatiky a její životní cyklus

Infrastrukturní podnikové aplikace

Plánování podnikových zdrojů

Aplikace pro řízení extérních vztahů

Aplikace business intelligence v podnikové informatice

Řízení podnikové informatiky

Efektivnost informačních systémů

Bezpečnost informačních systémů a komunikačních

technologií



Základní pojmy a definice z informatiky

Data, informace a znalosti

Informační proces

Informační zdroje a jejich struktura

Vyhledávání dokumentů

Prezentace, zpracování a uložení dat




Data jsou primární jednotkou informačního

procesu. Získávají se:

experimentem

měřením

Zobrazují:

stavy objektů

probíhající procesy

v reálném prostředí, které nás obklopuje.




Data nabývají určitých forem a provádějí se s nimi

základní operace.

Formy: Základní operace:

numerické tvorba

textové zpracování

obrazové uchovávání

zvukové přenos




Vztah základních forem a funkcí dat (informací)

znázorňuje informační architektura:



FO

RM

Y

INFORMAČNÍ ARCHITEKTURA

DATA

TEXT

ZVUK

OBRAZ

CPU

Disketa

Hardisk Síť

CPU Disketa

Hardisk SMS

CPU CD, DVD Telefon

CPU CD, DVD

MMS

televize

tvorba zpracování uchování přenos

FUNKCE


Mezi základní operace s daty obvykle řadíme:

získávání dat (akvizici),

ověřování (verifikaci),

uspořádání,

sumarizaci,

výpočty,

ukládání do paměti,

vyhledávání,

tisk,

komunikaci (distribuci).




Informace jsou data, kterým jejich příjemce

přisuzuje určitý význam na základě znalostí,

zkušeností a vědomostí, kterými disponuje a

které u příjemce snižují entropii (neurčitost,

neuspořádanost).

Samotné slovo informace vzniklo z latinského

informare (utvářet, formovat, poučovat,

vzdělávat).

V užším smyslu slova se informací rozumí takový

údaj, který je užitečný vzhledem ke skrytým

nebo projeveným potřebám uživatelů.




Vlastností „dobré informace“ patří její kvalita,

závisející na:

relevanci,

správnosti,

včasnosti,

aktuálnosti,

úplnosti,

přiměřené podrobnosti,

a ekonomičnosti (nákladovosti jejího

získání).




Kritéria úspěšného využití informací:

přístupnost,

úplnost,

pravdivost a relevance,

srozumitelnost,

přesnost a konzistence,

objektivnost,

aktuálnost a včasnost,

odpovídající podrobnost,

míra spolehlivosti,

kontinuita,

příznivá cena.






Vědní obor Poločas stárnutí informace(rok)

geologie 11,8

matematika 10,5

botanika 10

fyziologie 7,2

strojírenství 5,2

chemické

inženýrství 4,8

fyzika 4,6

Metalurgie 3,9


Znalosti vznikají odvozením z informací pomocí

určité posloupnosti formálních pravidel, do

nichž lze zahrnout:

porovnání informací,

jejich třídění,

vyhodnocování,

ověřování,

prověřování informací v praxi apod.




Vědomosti představují souhrn dříve již

ověřených zapamatovatelných faktů, resp. jasně

daných vztahů mezi nimi.

Používáním vědomostí v praxi a hodnocením

výsledků tohoto používání se postupně formují

individuální zkušenosti, které se mohou přeměnit

ve znalosti (poznatky).




Rozdíl mezi znalostmi a informacemi vyplývá

z porovnání obou těchto pojmů:



Znalosti jsou Informace jsou

- trvalé - pomíjející

- všeobecné - specifické

- abstraktní - konkrétní

- teoretické - praktické

- objektivní - subjektivní

- nezávislé na kontextu - závislé na kontextu

- řízené pravidly - řídí se případem

- vlastnictvím jednotlivce - vlastnictvím organizace

Informační proces

Informační proces představuje posloupnost

jednotlivých činností, které používáme při práci

s informacemi.

Základní fáze informačního procesu:

získávání,

zpracování,

ukládání,

vyhledávání,

distribuce,

vyhodnocování,

finalizace informací.



Informační proces

Cílem informačního procesu je:

poskytnout maximálně vyhovující služby,

poskytovat vyhodnocené informace ve

formě alternativních návrhů,

realizovat průběžný informační servis

zejména pro střední a dlouhodobý horizont

rozvoje firmy.




Informační zdroj - informační objekt, který

obsahuje dostupné informace odpovídající

informačním potřebám uživatele.

Informační zdroje se dělí podle řady kritérií. Ve

skutečnosti lze však konkrétní informační zdroje

zařadit do více kategorií.

Podle funkce,

Podle druhu a funkce,

Podle způsobu (formy) zaznamenání obsahu.




Podle původnosti obsahu,

Podle nosiče,

Podle kontinuity vydávání,

Podle stupně zveřejnění,

Podle typu poskytovaných informací,

Podle způsobu prezentace údajů,

Podle obsahu,

Podle instituce, která informace poskytuje.




Proces vyhledávání vzniká z informační potřeby.

Informační potřeba je vyjádřena informačním

požadavkem

K uspokojení informačního požadavku pak je třeba:

vytipovat vhodné informační zdroje,

vyhledávat dokumenty v jednotlivých zdrojích.

Procesu vyhledávání se říká rešerše (francouzský termín

recherche).

Rešerše je výsledek vyhledávání informací ve formě

dokumentografických nebo faktografických záznamů popř.

fulltextů.




Rešerše rozlišujeme:

dokumentografická rešerše,

faktografická rešerše,

literární rešerše,

průběžná rešerše,

retrospektivní rešerše.




Pro pochopení jak počítač ukládá a zpracovává

data a informace, je nutné se seznámit s pojmem

číselné soustavy.

Platí, že existuje tolik číselných soustav, kolik

existuje přirozených čísel (s výjimkou 1) tzn. -

existuje tedy nekonečně mnoho číselných

soustav.

Lidé jsou zvyklí pracovat v desítkové soustavě =>

soustava o základě 10 (10 stavů – 0 až 9).

Např. dekadické číslo 231=2×102 + 3×101 + 1×100




Pro zpracování dat v počítači je však desítková soustava

nevýhodná. Počítač jako technické zařízení pracuje s elektrickými

impulsy. Rozeznat 10 úrovní impulsů by bylo technicky velmi

obtížné!!!!!!

Počítače tedy pracují v binární (dvojkové soustavě). Binární

číselná soustava pracuje pouze se dvěma stavy (0 , 1).

Výhoda spočívá v jednoduchosti převodu desítkové soustavy na

binární soustavu. Nicméně velká dekadická čísla po převodu do

binární soustavy jsou zapsána kombinací mnoha symbolů 0 a 1.

Počítačoví experti z výše uvedeného důvodu používají oktálovou

(osmičkovou) soustavu (8 stavů: 0-7) a hexadecimální

(šestnáctkovou) soustavu (16 stavů: 0 – F; 10-A, 11-B, 12-C, 13-

D, 14-E, 15-F)




Z hlediska formy prezentace dat uživateli jsou data, tj.

počítačově zachycený výsek sledované reality,

prezentována jako obraz a zvuk.

Obrazová data jsou uživateli zprostředkována

prostřednictvím zobrazovacího zařízení, např. zobrazením

na monitoru, vytištěním na tiskárně apod., oproti tomu

zvuková data prostřednictvím zařízení k reprodukci

zvuku.

V případě obrazu lze zjistit, že ho tvoří:

texty – vytvářené množinou dohodnutých znaků, zpravidla

národních abeced,

grafické objekty (grafika) – obrázky, fotografie,

schémata…




Hierarchie uložení dat



1

• Znak - písmeno národních abeced, číslice nebo speciální symbol.

2 • Položka - vlastnost sledované reality.

3

• Záznam - kolekce vzájemně souvisejících položek

4

• Soubor - kolekce vzájemně souvisejících záznamů

5

• Databáze - kolekce integrovaných a vzájemně souvisejících souborů dat.

Číselné soustavy, jejich převody a kódování

Číselné soustavy

Převody mezi číselnými soustavami

Kódování čísel v počítači



Číselné soustavy

Jedna z možných klasifikací číselných soustav je

jejich rozdělení na:

Poziční číselné soustavy

Nepoziční číselné soustavy



Číselné soustavy

Poziční číselné soustavy

V poziční číselné soustavě se základem Z je racionální

číslo R reprezentované řetězcem

R = cm cm-1 cm-2 …. c0, c-1 c-2 …. c-n

kde ci jsou číslice s hodnotami v rozsahu 0..Z-1. Zápis čísla

se skládá z n podřetězců, oddělených řádovou čárkou.

Uvedený zápis představuje hodnotu

R= cm Zm +cm-1 Zm-1+cm-2 Z

m-2 +… + c0 Z0 +c-1 Z

-1+c-2 Z-2 +

.. + c-n Z-n

Hodnota, kterou představuje číslice v zápise čísla je

jednoznačně určená pozicí a hodnotou číslice v zápise

čísla ( odtud název „poziční číselná soustava“)



Číselné soustavy

Nepoziční číselné soustavy

V nepoziční číselné soustavě je také číslo reprezentované

řetězcem znaků. Pozice znaku v tomto řetězci neurčuje

jednoznačně hodnotu, kterou znak v zápise čísla

představuje.

Typickým příkladem nepozičných číselných soustav jsou

římské číslice.

Římská číslice X (10) v zápise čísla může představovat v

závislosti od umístění v zápise čísla i hodnotu -10, přičemž

zda-li jde o hodnotu 10 nebo -10 závisí od hodnoty okolních

číslic.

Např. v čísle MXV představuje číslice X hodnotu +10

(MXV=1000+10+5), v čísle MXC však X na stejné pozici

představuje hodnotu -10 (MXC=1000+(100-10)=1090).



Číselné soustavy

V oblasti informatiky se vedle binární soustavy

používají i jiné číselné soustavy, které jsou vždy

celočíselným násobkem číslice 2.

Jedná se o:

oktálovou soustavu (osmičková), ve které

každý znak reprezentuje 8 stavů (0 - 7),

hexadecimální soustavu, ve které

každý znak reprezentuje 16 stavů (0 – F; kde

10 – A, 11 – B, 12 – C, 13 – D, 14 – E, 15 – F).




Převod desítkové čís. soustavy do binární soustavy

dělením konvertovaného čísla mocninami nové základu

(základ 2)

Př.: desítkové číslo 13, 375 chceme konvertovat do číselné

soustavy o základě 2.

13,375 / 23 = 13,375/8 = 1 (zbytek 5,375)

5,375 / 22 = 5,375 /4 = 1 (zbytek 1,375)

1,375 / 21 = 1,375 / 2 = 0 (zbytek 1,375)

1,375 / 20 = 1,375 / 1 = 1 (zbytek 0,375)

konec konverze celé části, zápis řádové čárky

0,375 / 2-1 = 0,375 /0,5 = 0 (zbytek 0,375)

0,375 / 2-2 = 0,375 /0,25= 1 (zbytek 0,125)

0,125 / 2-3 = 0,125/0,125=1 (zbytek 0)

výsledek (13,375)10 = (1101,011)2




Převod desítkové čís. soustavy do binární soustavy

dělením (celá část) a násobením (desetinná část)

novým základem (základ 2)

konverze celé části (13):

13 / 2 = 6 (zbytek 1)

6 / 2 = 3 (zbytek 0)

3 / 2 = 1 (zbytek 1)

1 / 2 = 0 (zbytek 1) - postup končí

konverze desetinné části (0,375)

0,375 . 2 = 0,75 (celá část 0, desetinná část 0,75)

0,75 . 2 = 1,5 (celá část 1, desetinná část 0,5)

0,5 . 2 = 1,0 (celá část 1, desetinná část 0) –

postup končí

výsledek (13,375)10 = (1101,011)2




Převod čísla z binární soustavy do desítkové

Příklad: Je třeba převést binární číslo 101101,101

na desítkové číslo.

Postupujeme od nejvyššího řádu k nejnižšímu

řádu. Před desetinnou čárkou je šest binárních

číslic tzn., že nejvyšší řád je pět.

(101101,101)2 = 1.25 +0.24 +1.23 +1.22 + 0.21 +

1.20 +1.2-1 + 0.2-2 +1.2-3 = 32 +

8 + 4 + 1 + 0,5 + 0,125

= (45,625)10




Převod čísla z binární soustavy do oktálové

(osmičkové)

Příklad: Je třeba převést binární číslo 101011110 na

osmičkové číslo.

Postupujeme tak, že binární číslo rozdělíme na skupinky po

třech binárních číslicích zprava doleva (od nejnižších řádů k

nejvyšším) a pak každou skupinku samostatně převedeme

do desítkové soustavy (nejvyšší řád ve skupince o 3

binárních číslicích je tedy 2).

Binární číslo rozdělené do skupinek (101 011 110)2

Jednotlivé skupinky po převodu (5 3 6)8

do desítkové soustavy




Převod čísla z binární soustavy do hexadecimální

(šestnáctkové)

Příklad: Je třeba převést binární číslo 101011110 na

šestnáctkové číslo.

Postupujeme tak, že binární číslo rozdělíme na skupinky po

čtyřech binárních číslicích zprava doleva (od nejnižších

řádů k nejvyšším) a pak každou skupinku samostatně

převedeme do desítkové soustavy (nejvyšší řád ve

skupince o 4 binárních číslicích je tedy 3).

Binární číslo rozdělené do skupinek (1 0101 1110)2

Jednotlivé skupinky po převodu (1 5 E)16

do desítkové soustavy




Všechny informace v číslicovém počítači jsou kódované v

dvojkové číselné soustavě tedy pomocí číslic 0 a 1. Souvisí

to s jednoduchostí technické realizace reprezentace

dvojkových číslic a jednoduchostí realizace základních

operací s nimi.

Základními jednotkami jsou v počítačích bit a byte.

1 bit zobrazuje 2 stavy – 0 nebo 1

1 byte (1 B) = 8 bitů => zobrazuje 28 stavů

Zjednodušeně lze říci, že v jednom bytu je uložen jeden

znak.

Odvozenými jednotkami jsou pak:

Kilobyte (KB),

Megabyte (MB),

Gigabyte (GB)




Kódování celých čísel

Budeme předpokládat, že pro kódování celého

čísla je v paměti rezervovaný prostor N bitů (16 v

16-ti bitovém počítači, 32 v 32-bitovém počítači a

64 v 64-bitovém počítači). Pro kódování celých

čísel se používají následující kódy:

Přímý kód,

Doplňkový kód,

Inverzní kód,

BCD kód – málo používaný,

Grayův kód – málo používaný.




Kódování celých čísel - Přímý kód

Při kódování čísel v přímém kódu je z vyhrazených N bitů

nejvyšší bit znaménkový (0 – číslo je nezáporné, 1 – číslo

je nekladné). Ostatních N-1 bitů tvoří významové bity, které

slouží na zápis absolutní hodnoty čísla. V přímém kódu je

možné zakódovat čísla v rozsahu (-2N-1 + 1) až (2N-1 – 1).

Např. pro N=8 se dají zobrazit čísla v rozsahu -127 až 127.

Číslo 0 v přímém kódě se kóduje 2 způsoby:

Pro N=8 00000000 (kladná nula) 10000000 (záporná

nula)

Příklad: (52)10 = (00110100)2 (-52)10 = (10110100)2




Kódování celých čísel - Doplňkový kód

V doplňkovém kódu se nezáporné číslo kóduje stejně jako v

přímém kódu (nejvyšší bit má hodnotu 0, ostatních N-1 bitů

obsahuje dvojkový zápis nezáporného čísla.

Záporné číslo je kódované jako doplněk absolutní hodnoty

tohoto čísla do hodnoty 2N.

Postup: máme zapsat číslo -52 pro N=8 bitů

(52)10 = (00110100)2 ,

V čísle (00110100)2 zaměníme 0 za 1 a 1 za 0 – získáme

číslo (11001011)2 ,

K číslu 11001011 připočítáme hodnotu 1: (11001011)2

+(1)2 = (11001100)2.

Pomocí doplňkového kódu je možno kódovat čísla v

rozsahu -2N-1 až 2N-1 -1.




Kódování celých čísel - Inverzní kód

V inverzním kódu se nezáporné číslo kóduje stejně jako v

přímém kódu (nejvyšší bit má hodnotu 0, ostatních N-1 bitů

obsahuje dvojkový zápis nezáporného čísla).

Kód nekladného čísla X je reprezentovaný dvojkovým

zápisem hodnoty (2N – 1+X).

Postup: máme zapsat číslo -52 pro N=8 bitů

(52)10 = (00110100)2 ,

V čísle (00110100)2 zaměníme 0 za 1 a 1 za 0 včetně

znaménkového bitu – získáme číslo (11001011)2 .

Hodnotu 0 je možné v inverzním kódu kódovat dvojím

způsobem. Pro N=8 je 00000000 (kladná nula), 11111111

(záporná nula)

Pomocí inverzního kódu je možno kódovat čísla v rozsahu

-2N-1 + 1 až 2N-1 -1.




Kódování celých čísel – BCD kód

Princip BCD kódu (BCD – Binary Coded Decimal)

spočívá v tom, že každá desítková číslice se

kóduje pomocí čtveřice bitů v dvojkové číselné

soustavě.

V rozsahu délky N bitů je možné pomocí BCD

kódu kódovat celá čísla v rozsahu 0 až 10[N/4] – 1

(výraz [N/4] představuje celou část podílu N/4).

Např. pro N=8 je možné pomocí BCD kódu

kódovat čísla v rozsahu 0 až 99.

Příklady:

(2)10 = (0010)2 , (5)10 = (0101)2 , (7)10 = (0111)2 ,

(57)10 = (01010111)2




Kódování celých čísel – Grayův kód

Speciálním případem kódování celých čísel je tzv. Grayův kód.

Jeho základní vlastností je, že kódy dvou celých čísel, jejichž

hodnoty se liší o 1, se liší jenom v jednom bitě. Níže je uvedená

tabulka , obsahující Grayův kód pro hodnoty 0 až 15.



Desítková

soustava Grayův kód

Desítková


Desítková


Desítková


0 0 4 110 8 1100 12 1010

1 1 5 111 9 1101 13 1011

2 11 6 101 10 1111 14 1001

3 10 7 100 11 1110 15 1000


Kódování reálných čísel

Pro kódování reálných čísel používáme 2 typy

kódování:

Kódování čísel v pevné řádové čárce,

Kódování čísel v pohyblivé řádové čárce.




Kódování reálných čísel – Kódování čísel v pevné

řádové čárce (fixed-point numbers)

Při tomto kódování je pro reprezentaci čísel vyhrazený

pevný počet číslic pro celou část čísla (označme ho K) a

pevný počet číslic pro zlomkovou část čísla (označme ho

L). V rozsahu délky (K + L) bitů je tedy možné uložit čísla,

která v dvojkové číselné soustavě se dají vyjádřit zápisem:

CK-1 CK-2 …. C1 C0 C-1 C-2 …. C-L

Tento zápis představuje hodnotu

C = 𝑪𝒊𝑲−𝟏𝒊=−𝑳 . 2i kde Ci ∈ {0, 1}

Záporné čísla je možné kódovat jako celá čísla využitím

přímého kódu (doplněním znaménkového bitu), inverzního

nebo doplňkového kódu.




Kódování reálných čísel – Kódování čísel v pohyblivé řádové

čárce (floating-point numbers)

Při tomto kódování se vychází z faktu, že každé racionální číslo X

(mimo čísla 0) je možné jednoznačně vyjádřit ve tvaru:

X = ± m . 2e

Kde hodnota m (mantisa) je z intervalu <1/2 , 1) a hodnota e

(exponent) je celé číslo. Číslo 0 nemá jednoznačné vyjádření v

uvedeném tvaru, pro potřeby kódování se uvádí 0 = +0 . 20 .

Pokud mantisu vyjádříme v dvojkové číselné soustavě, potom má

vždy tvar (0, 1 xx ..xx)2 .

Při kódování čísla v pohyblivé řádové čárce se vyhrazuje:

1 bit pro zápis znaménka čísla (0-nezáporné, 1-nekladné),

pevný počet K bitů pro zápis exponentu jako celého čísla,

pevný počet L bitů pro zápis zlomkové části mantisy bez první

jednotky za řádovou čárkou (první jednotka za řádovou čárkou

je skrytá)




Jelikož počítače znají pouze čísla, musí být v systému

zajištěna transformace používaných znaků, tj. nejen

číslic, ale i písmen a dalších symbolů do jejich číselné

reprezentace.

Východiskem se stala tabulka znaků ASCII ( American

Standard Code for Information Interchange ).

Původně kódovala znaky do 7 bitů. Tabulkou byly znaky

reprezentovány čísly 0-127 dekadicky (binárně 0000000-

1111111) což plně vyhovovalo anglosaským zemím.

Pro potřeby kódování i dalších znaků (např. jazyky

ostatních zemí světa) byla potom tabulka rozšířena tak, že

znaky kóduje do jednoho Bytu (rozsah se zvýšil na 256

znaků tzn. hodnoty 0 – 255)




Aby při obsazování znaků na pozicích 128-255 tabulky

nedocházelo k problémům, byla sestavena a přijata

mezinárodní norma (ISO 8859), která definuje způsob

kódování znaků národních abeced do ASCII tabulky na

pozice 160 až 255.

Standard ISO 8859 má několik příloh, kterými jsou

definovány znaky jednotlivých národních abeced.

V současné praxi se preferuje 16 bitový kód Unicode,

který přiřazuje každému znaku jedinečné číslo,

nezávisle na platformě,

nezávisle na programu,

nezávisle na jazyce.

Znaky v Unicode lze vyjadřovat více způsoby:

16 bitový standardní tvar

UTF-8 (Universal Charakter Set Transformation

Format) s proměnlivou délkou zakódování.



Základní komponenty a klasifikace počítačů

Základní komponenty počítačů

Paměti počítačů

Vstupní zařízení počítačů

Výstupní zařízení počítačů

Klasifikace počítačů




procesor,

vnitřní paměť,

vnější paměť,

vstupní zařízení,

výstupní zařízení,

komunikační zařízení.




Procesor (CPU – Central Processing Unit)

Jedná se o logické obvody implementované

různou technologií výroby, zahrnující:

řídící obvody,

aritmetickou a logickou jednotku,

oblast registrů.




Aritmetická a logická jednotka slouží

k provádění matematických operací a

logického vyhodnocování.

Řídící obvod přistupuje k programovým

instrukcím, dekóduje je, koordinuje tok dat do a

z aritmetické a logické jednotky, vnitřní paměti,

vnější paměti a vstupních a výstupních zařízení.




Mezi typická kritéria hodnocení procesorů patří:

Frekvence procesoru (udává se v MHz anebo

GHz, případně MIPS – Milion Instruction per

Second). Procesor produkuje sérii

elektronických pulsů v definované rychlosti.

Během pulsu dochází k provedení jednoho

strojového cyklu. Čím je frekvence vyšší, tím je

puls kratší a zpracování instrukcí rychlejší.

Velikost a úroveň procesorové cache

(dočasná paměť), je určena ke zrychlení

přístupu k instrukcím a datům.




Mezi typická kritéria hodnocení procesorů patří:

Šířka slova - počet bitů přenesených jednou

instrukcí z/do paměti do/z procesoru/ registru.

Šířka slova – 4, 8,16, 32 až současných 64 bitů.

Šířka slova určuje i délku instrukce a také délku

adresy dat, ze které si lze data zpřístupnit.

32 bitový počítač - 232 adres,

64 bitový počítač - 264 adres.




Vnitřní paměť

Vnitřní paměť jsou logické obvody, které slouží k

uložení dat a programů (strojového kódu).

S tímto typem paměti spolupracuje procesor.

Vnitřní paměť se dělí na:

ROM (Read Only Memory) – lze pouze číst,

energetická nezávislost,

RAM (Random Access Memory).

U počítačů je zpravidla implementována jako

logický obvod na základní desce počítače.




Vnější paměť

Vnější paměť - ukládání programů a dat,

energeticky nezávislá paměť.

Základními charakteristikami jsou:

kapacita,

rychlost přístupu,

rozměr.




Pevné disky (HDD, Hard Disc Device) -

kompaktní zařízení, připojená pomocí datového

kabelu k řadiči ("controller") umístěnému na

základní desce. Řadič je ovládán pomocí

speciálního software, tzv. firmware.

Charakteristika:

kapacita HDD v GB až TB.

rozměry zařízení,

rychlost otáčení disku (dnes 5200 až 15 000

otáček za minutu) - rychlost přístupu k uloženým

datům (měřeno v milisekundách),

vyrovnávací pamět ("cache") pro zapisovaná

data apod.




Další druhy vnějších pamětí - umístění v mechanikách

nebo slotech. Sem patří:

Pružné disky (FDD, Floppy disk, disketa)

- diskety 3,5 palce (1,44MB)

- ZIP (100 nebo 250MB)

Disky CD (Compact Disc) a DVD (Digital Versatile Disc)

a BV (Blue-ray Disc)

=> 700 MB do 50 GB v závislosti na typu média a na

použité technologii.

=> pouze jeden zápis – CD-ROM, DVD-ROM,CD-

R,DVD-R

=> vícenásobný zápis (označení CD-RW, DVD-RW).




Další druhy vnějších pamětí

Flash disk (kapacita v MB až GB) – připojen k

počítači prostřednictvím rozhraní USB

(Universal Serial Bus),

Záznamové karty v různých standardech, které

se vkládají dle použitého standardu do

příslušných mechanik (čtecích zařízení, slotů),

Magnetické pásky sloužící dnes především

k archivačním účelům.




Vstupní zařízení zajišťují uživateli zadávání

příkazů a jejich převod do elektronické podoby.

Z technického hlediska jsou to např. :

klávesnice,

myši,

tablety,

herní zařízení (joystick, volant),

zařízení pro rozpoznání hlasu.

Z hlediska připojení se využívá tzv. technických

portů, jako např. PS/2 port, Game port, USB

port.




Další vstupní zařízení jsou např.:

digitální kamery a fotoaparáty,

snímací zařízení – skenery,

čtečky optických dat - rozpoznání optických

značek, tištěných znaků nebo rukou psaného

písma,

dotykové obrazovky „touch screen“ (je i

výstupním zařízením),

snímače čárového kódu a další.




Podstatnými charakteristikami vstupních zařízení

je především

ergonomie,

schopnost přesného záznamu vstupní

informace,

rychlost,

věrnost podání barev apod.




Výstupní zařízení zpřístupňují uživateli výsledky

zpracování a patří mezi ně:

zobrazovací zařízení (display, monitor),

zařízení k reprodukci zvuku,

tiskárny a zapisovače (plotry).




Zobrazovací zařízení jsou dnes zejména

monitory. Jedná se o:

klasické CRT technologie (obdoba televizních

obrazovek)

- VGA rozhraní – transformace digitálního

signálu na analogový,

LCD (Liquid Crystal Display) - rozhraní DVI

(Digital Visual Interface), kde nutnost této

konverze odpadá.




Podstatnými charakteristikami monitorů jsou:

rozměr zobrazovací plochy,

maximální podporované grafické rozlišení,

světelný tok,

osvětlenost,

svítivost,

jas a kontrast,

obnovovací frekvence,

vybavovací doba (u LCD),

kvalita 3D funkcí - u grafických karet.




K dalším zobrazovacím zařízením patří také

datové projektory a některá výstupní zobrazovací

zařízení, která mohou hrát i roli vstupního

zařízení (např. dotyková obrazovka).

Zařízení k reprodukci zvuku – reproduktory,

které jsou připojeny ke zvukové kartě.

Zvuková karta je:

integrována na základní desce počítače,

připojena k základní desce prostřednictvím PCI

rozhraní.




Tiskárny a plotry se připojují prostřednictvím

kabelů ke komunikačnímu rozhraní LPT nebo do

počítačové sítě, kde se sdílejí.

Charakteristika:

technologie tisku (laserové, inkoustové

tiskárny),

rychlost,

kvalita tisku (použité rozlišení),

maximální rozměr stránky,

rozměr papíru a přesnost (plotter).




Klasifikaci počítačů je možno provádět dle

různých hledisek:

generační,

výkon,

způsob využití.

Podle způsobu využití:

osobní počítače (PC, Personal Computer),

služební počítače, které jsou využívány

zprostředkovaně.




Osobní počítače lze rozdělit do dvou skupin:

nepřenosné (stacionární, desktop) – skříň +

monitor + klávesnice + myš. Specifickým

případem je pracovní stanice – zpracování

náročných výpočtů (CAD),

přenosné – všechny komponenty sdruženy do

jedné skříně. Příklad – notebook a laptop.

Mobilní – funguje jako osobní počítač - zařízení

Handheld, PDA (Personal Digital Assistant),

mobilní komunikátory apod.




Služební počítače (server) - obsluha velkého množství

požadavků a nepřetržitá práce.

Existuje několik kategorií služebních počítačů:

počítače střední třídy (Midrange) – používané pro

řešení úloh na úrovni pracovních týmů a menších

organizací,

střediskové počítače (Mainframe) – pro úlohy na úrovni

větších organizací,

superpočítače (Supercomputer) – řešení velmi složitých

technických výpočtů, provádění simulací v oblastech

molekulárního nebo genetického výzkumu, kosmického

výzkumu apod.



Klasifikace programového vybavení

Základní programové vybavení (základní

software – ZSW)

Aplikační programové vybavení (aplikační

software – ASW)

Programové prostředky pro podporu vývoje

a implementaci ASW



Základní programové vybavení

je komplex programů s různou specializací:

operační systémy, tzv. podpůrné programy

(utility),

prostředky specializovaných služebních

programů (serverů) a jejich klientů,

prostředky označované pojmem middleware,

softwarové prostředky komunikačních sítí.




Operační systémy zajišťují následující funkce:

řídí a spravují technické prostředky počítače, např.

přidělují:

=> programům čas procesoru,

=> kapacitu vnitřní paměti,

=> přístup k vstupním a výstupním zařízením apod..

prostřednictvím souborového systému zajišťují

přístup k datům a programům,

řídí zpracování jednotlivých programů,

podporují komunikaci mezi počítači.




Operační systém chápe data a programy uložené na vnější

paměti jako specifickou jednotku dat, kterou označujeme

jako soubor.

Soubor je v počítačovém systému posloupnost bitů

uložených jako samostatná jednotka.

OS zajišťuje základní operace se souborem:

otevření,

čtení posloupnosti bytů,

zápis posloupnosti bytů,

zrušení,

pojmenování,

přejmenování,

uzavření.




Souborový systém nabízí prostřednictvím svého

rozhraní logický pohled na soubory.

OS má hierarchickou (stromovou) strukturu, kde

kořenem („root“) struktury je buď příslušný

svazek (Windows) či obsahuje jeden strom přes

všechny svazky (Unix).

V rámci MS Windows jsou pojmenovány písmeny

anglické abecedy s oddělovačem „:“ (c:).




Z hlediska obsahu lze soubory rozdělit na :

ty, které obsahují data, metadata nebo obojí,

ty, které obsahují programy a programové

knihovny,

ty, které obsahují speciální soubory, které si

dynamicky vytvářejí programy, např. při

ukládání mezivýsledků, pro vzájemnou

komunikaci apod.




Operační systémy můžeme obecně rozdělit:

podle počtu uživatelů - jedno a víceuživatelský OS.

Mezi jednouživatelský OS patří - Windows 9x, OS

mobilních telefonů, víceuživatelský OS - Linux.

podle počtu zpracovávaných úloh (programů) – jedno

a víceprogramový OS (multitasking , multithreading).

podle typu zpracování existují v podstatě tři různé

metody:

multiprocessing,

interprocessing,

real-time processing.




Podpůrné programy

Podpůrné programy zpravidla rozšiřují možnosti operačních

systémů nebo zajišťují aplikacím či uživatelům další

požadovanou funkcionalitu.

Do této skupiny patří tzv. pomocné programy (utility),

jako jsou:

diagnostické prostředky určené pro testování

funkčnosti technických prostředků,

prostředky pro obnovu narušených souborů,

prostředky pro prohlížení dat v různých datových

formátech,

prostředky komprimace a dekomprimace apod.




Služební programy – servery a jejich klienti

Úkolem těchto programů je poskytovat služby

aplikačnímu software.

Programy označované jako servery zajišťují

jiným programům zpracování jejich

specializovaných požadavků.

U serverů se předpokládá, že jsou spuštěny po

startu operačního systému a jsou trvale

dostupné klientům.

Přístup k serverům mají klienti, tedy

specializované programy, a to prostřednictvím

aplikačního programového rozhraní.




Middleware

Middleware je programové vybavení, které je

umístěno mezi operačním systémem a

aplikacemi a představuje dnes velmi dynamicky

se rozvíjející část základního software.

Účelem tohoto software je umožnit

komunikovat a kooperovat programům

různého typu, původu, různých

technologických charakteristik.

Umožňuje tak integrovat aplikační programy

různých dodavatelů do kompaktních celků.



Aplikační programové vybavení

je možné klasifikovat na:

Podnikovou informatiku,

Osobní informatiku.




Pro řešení podnikových úloh v širokém spektru problémů

existují dnes typologicky rozlišitelné skupiny ASW (podle

odvětví a velikosti podniku).

Hlavní aplikace pro podnikový informační systém jsou:

ERP (Enterprise Resource Planning) se zaměřením na

zdroje podniku,

BI (Business Intelligence) pro analytické zpracování

podnikových dat,

CRM (Customer Relationship Management) s databázemi

informací o partnerech, zákaznících a dodavatelích,

CMS (Content Management System) zpracovávající

dokumenty v elektronické podobě.




Prostředky osobní informatiky v současnosti představují

širokou škálu nejrůznějších programových a technických

prostředků. Patří k nim:

kancelářské prostředky (MS OFFICE),

komunikační prostředky (MS OUTLOOK, LOTUS

NOTES),

organizační prostředky (MS PROJECT, GANTT

PROJECT),

prostředky pro práci s grafikou (COREL DRAW,

ADOBE ILLUSTRATOR),

prostředky pro sazbu publikací (MS PUBLISHER,

DTP),

ostatní prostředky (PRŮZKUMNÍK WINDOWS, ESET

SMART SECURITY).



Programové prostředky pro podporu vývoje a

implementaci ASW

dělíme na:

systémy a prostředky vývoje software,

programovací jazyky.




implementaci ASW

Jsou to prostředky, které podporují jednotlivé fáze vývoje

software od analýzy přes návrh až po implementaci. Patří

do nich:

CASE (Computer Aided Software /System Engineering),

což je komplex počítačových nástrojů pro podporu

analýzy, návrhu a implementace IS/IT a dalších

činností souvisejících s jeho vývojem.

Integrovaná vývojová prostředí - implementace již

navržené aplikace. (editor zdrojového kódu, překladač,

interpret, ladící program (debugger), prostředky řízení

verzí programů, atd.).

SDK (software Development Kit) jsou nástroje pro

podporu snadnějšího vývoje aplikací spolupracující

s vybraným vývojovým prostředím.




implementaci ASW

Programovací jazyky

Každý programovací jazyk má:

abecedu – nedělitelné symboly (např. If),

syntaktická pravidla - konstrukce složitějších,

přípustných výrazů ( např. If-Then-Else),

sémantiku (význam) - (např. zpracuj příkazy

větve Then, v případě, že podmínka byla

vyhodnocena jako pravdivá, jinak zpracuj

příkazy větve Else).




implementaci ASW

Základní přehled programovacích jazyků

Strojový kód – program je zapsán jako posloupnost

počítačových instrukcí pro konkrétní procesor a

operační paměť, přičemž zápis je v binárním tvaru.

Assemblery – program je zapsán v jazyce

symbolických adres.

Procedurální jazyky – mají čtyři základní rysy:

používají proměnné, které odpovídají úsekům

vnitřní paměti,

pro vložení hodnot do proměnných se

používají přiřazovací příkazy,

pro opakující operace se používají cykly,

programy se člení do jednotlivých procedur

(podprogram, funkce, metoda).




implementaci ASW


Jazyky 4. generace (4GL) –zjednodušení

manipulace s daty, tvorby výstupních sestav, tvorby

uživatelského rozhraní. (jazyk SQL ,FoxPro, SAS,

Oracle Reports),

Funkcionální programovací jazyky – vyjádření

algoritmu pomocí funkcí, které pracují s parametry.

Pro vyjádření opakování se používá rekurze a ne

cykly (Excel),

Logické programovací jazyky – program není

zápisem algoritmu, ale sadou definovaných

pravidel a omezení, přičemž počítač řeší určitý

problém dle těchto pravidel a omezení. Jazyky této

generace se používají v oblasti umělé inteligence

(Prolog).




implementaci ASW


Objektově orientované jazyky – program používá

objektového přístupu, kde objekt obsahuje data i

činnosti. Procedurální jazyky doplněné o objektový

přístup (C#, Java, Visual basic, C++),

Skriptovací jazyky – skripty označují programy,

které spojují dříve existující moduly dohromady.

Původně se mezi skriptovací jazyky řadily hlavně

jazyky pro řízení dávek programů ( soubory .bat

v DOSu), nyní se mezi ně řadí další skupiny jazyků.

Některé ze skriptovacích jazyků se časem vyvinuly

v univerzální programovací jazyky (Perl).




implementaci ASW


Specializované programovací jazyky (domain

specific language) – do této skupiny patří

jazyky, které jsou určeny k řešení úloh nějaké

specifické oblasti. Tyto jazyky jsou často

umístěny v nějaké aplikaci a rozšiřují její

možnosti (např. jazyk maker v tabulkových

kalkulátorech).



Databázové systémy

Definice a pojmy

Požadavky kladené na databázový systém

Klasifikace jazykových prostředků pro práci

s databázemi

Relační databáze

Relační dotazovací jazyky



Definice a pojmy

Databáze je v obecném pojetí množina dat,

která tvoří model báze dat, jehož fyzická

realizace tj. způsob uložení báze dat na vnějších

pamětích, lze v zásadě realizovat dvěma

základními přístupy, případně jejich kombinací:

tradiční přístup – historický přístup – se skládá

ze souborů dat a z aplikačního softwaru, který

se soubory pracuje,

databázový přístup - báze dat je tvořena

vzájemně integrovanými soubory dat.



Definice a pojmy

V počátcích počítačového zpracování dat byly

používány tzv. systémy hromadného

zpracování dat neboli agendové.

Vyznačovaly se:

velkým množstvím zpracovávaných dat,

jednoduchým zpracováním.

Hlavním nedostatkem bylo to, že data a

programy byly navzájem závislé, tedy změna v

organizaci dat vyžadovala změny ve všech

programech, se kterými data pracovala.



Definice a pojmy

Tradiční přístup k datům

Historicky vznikaly různé typy souborů a různé

aplikační programy, které s nimi pracují.

Programy pro přístup k datům zajišťovaly/zajišťují

následující operace:

otevření a zavření souboru,

vytvoření nového nebo zrušení souboru,

čtení celého souboru, záznamu nebo

definovaného počtu bytů,

zápis do souboru.



Definice a pojmy

Tradiční přístup se přes řadu nevýhod používá dodnes.

Nevýhody:

těsná vazba mezi daty a aplikací, která je zpracovává,

tzn. jiná aplikace datům nerozumí,

prakticky nemožné sdílení dat při aktualizaci,

vysoká redundance (duplicity nebo multiplicity

uložení) dat v různých souborech,

soubor obsahuje pouze jeden typ dat,

přístup k datům je sekvenční pro získání

požadovaných dat je nutno postupně „probrat“ i data

nepotřebná,

neexistence možnosti řízení přístupu na úrovni

záznamu nebo položky, přístup je řízen na úrovni

celého souboru,

vysoké nároky na technologické zdroje při práci

s velkými objemy dat.



Definice a pojmy

Databázový přístup k datům

Databázový přístup k datům se snaží řešit základní

problémy, které přináší tradiční přístup. (jiná terminologie).

Databázové systémy jsou komplexy příslušných dat

složené z:

databáze,

programového prostředku, který umožňuje pracovat s

těmito daty – systému řízení báze dat (SŘBD, data base

management systém – DBMS).

Data jsou uložena samostatně v bázi dat a programy si

vybírají potřebné informace. Počátky databázových

systémů spadají do 60. let, proti agendovému zpracování

představují nový kvalitativní stupeň.



Definice a pojmy

Databázový systém zpracovává soubory dat, které se

skládají ze záznamů. Jednoduchý databázový systém tvoří

pouze jeden soubor.

Každý jednotlivý soubor dat představuje jednu entitu

(objekt – zaměstnanec, podnik, středisko, výrobek, služba

atd.)

Záznam (reprezentant entity) představuje:

souhrn polí (položek, údajů, fields), které tvoří atributy

nějaké entity,

zaznamenaný fakt o vztahu mezi nějakými objekty.

Záznam jako souhrn polí (atributů) se může fyzicky

vyskytovat v různých databázových souborech.

Uživateli se však jeví jako samostatná celistvá jednotka –

logický nebo virtuální záznam.



Definice a pojmy

Databázový systém umožňuje:

definovat strukturu databází,

naplňovat a aktualizovat databáze, event. i

měnit její strukturu,

provádět výběr dat z databáze na základě

určitých výběrových kritérií,

provádět zpracování výsledků předchozího

výběru pro výstup.




Databázové systémy jsou určeny ke zpracování velkého

objemu dat, z nichž se nejprve vybírá, teprve pak následuje

zpracování pro výstup.

Z tohoto faktu vyplývají požadavky na databázový systém:

sdílení dat, tj odstranění redundance a paralelní přístup:

=> každý údaj je v databázi pouze jedenkrát a

mohou k němu přistupovat různé aplikace,

=> různé aplikace obecně mohou do databáze

přistupovat paralelně, tj zároveň.




nezávislost aplikací na změnách ve fyzickém uložení

dat,

=> abstraktní pohled na data,

=> možnost definice datových typů,

=> centrální popis dat: fyzické uložení dat

spravuje databázový systém a pro přístup k datům

nabízí aplikacím a uživatelům pojmy, s jejichž

pomocí mohou vyjádřit, jaká data mají na mysli.

Databázový systém umožňuje definovat datový typ pro

jednotlivá pole (atributy) a data definovaného typu

spravuje.




ochrana před neoprávněným přístupem a

poruchami:

=> různí uživatelé mají různá přístupová

práva do databáze,

=> databáze musí být schopna ochránit

data i před výpadky elektřiny, poruchami

různých zařízeni apod.




Kontrola konzistence dat:

=> databáze má být schopna hlídat

dodržování určených pravidel (tzv.

integritních omezení),

=> ochránit data před případnými

poruchami, které vzniknou v průběhu tzv.

transakcí

Transakce – posloupnost manipulací s daty, která musí

proběhnout celá, aby data byla „správně“ transformována,

např. převod z jednoho účtu na jiný v bance musí

proběhnout jako odpovídající změny na obou účtech).

Zpracovat velké objemy dat:

=> relativně k možnostem paměťových

medií musí být databáze schopna

uchovávat odpovídající objemy dat.



Klasifikace jazykových prostředků pro práci s

databázemi

Databázové systémy musí poskytovat uživatelům nejméně

5 základních jazykových prostředků:

1. jazyk pro definici (popis) dat

(data definition/description language - DDL) –

formální jazyk pro specifikaci obsahu a struktury

databází,

2. dotazovací jazyk (query language)

jeho prostřednictvím mohou uživatelé získat

informace z databáze, používají ho i tvůrci aplikací

pro části svých programů.




databázemi

Databázové systémy musí poskytovat uživatelům nejméně

5 základních jazykových prostředků:

3. formátovací jazyk - jazyk pro definici formátů

výstupu, příp. i vstupu dat,

4. jazyk pro manipulaci s daty (data

manipulation language – DML) – používají ho

programátoři k vytváření těch částí v aplikacích,

které čtou či zapisují data v datové základně,

5. jazyk řízení dat – jeho prostřednictvím kontroluje a

řídí databázi správce dat.




databázemi

Název jazyk není třeba chápat absolutně, může jít jak o

jazyk podobný programovacímu jazyku tak, i o nástroj

interaktivní komunikace (systém nabídek nebo okének

k vyplnění na obrazovce).

Všechny tyto prostředky nejsou určeny všem uživatelům

databázového systému.

Rozlišujeme tři základní druhy uživatelů databáze:

databázový administrátor,

programátor tvořící aplikace,

koncový uživatel databáze.



Relační databáze

Konečnou relaci si lze představit jako tabulku, ve které:

pojem n-tice - řádek,

pojem atribut - sloupec.

Relační databáze je pak databáze, ve které všechna data

mají tvar jedné nebo více tabulek s pojmenovanými

sloupci, přičemž každý sloupec obsahuje data jedné

domény (tj. jednoho definovaného typu).

V reálných databázových systémech se prvky

jednotlivých sloupců (jimž je dáno jméno a typ) nazývají

položky nebo pole, pojem řádku splývá s pojmem

záznamu.



Relační databáze

Tabulka Zboží – Relace



ID zboží Název Výkon Závit Jednotková

cena

1 Volta 75 75 E27 10

2 Volta 100 100 E27 7

3 Volta 45 45 E25 5

4 Volta 20 20 E12 3

Doména Záznam Pole

Relační databáze

V rámci relačního modelu dat byl vypracován

matematický aparát sloužící k výběru

požadovaných dat z relací - relační algebra.

Základními operacemi nad jednou relací

(tabulkou) jsou operace:

projekce - výběr sloupců z tabulky,

selekce - výběr řádků z tabulky.



Relační databáze

Výběr sloupců se definuje výčtem jejich jmen.

Výběr řádků se definuje logickou formulí složenou ze:

jmen sloupců,

relačních operátorů,

konstant,

funkčních výrazů,

logických spojek.

Výsledkem užití projekce a selekce je teoreticky jakási

podtabulka vytvořená z původní tabulky.

Ta představuje zpravidla mezivýsledek ve výstupním

zpracování databáze, na který navazuje vlastní výstup

(prezentace dat ) v určitém formátu.



Relační databáze

Výsledek selekce a projekce



Jméno Příjmení Ulice Město Věk

František Vopršálek Garibaldova 456 Přerov 36

Karel Nový Lumírova 45 Olomouc 45

Lenka Malá Mahenova 789 Ostrava 43

Igor Kempný Bílá Jičín 52

Lumír Velký Bezručova 987 Praha 28

Relační dotazovací jazyky

Bylo vyvinuto několik víceméně standardizovaných jazyků.

SQL (Structured Query Language - strukturovaný

dotazovací jazyk)- nejvýznamnější příkazově orientovaný

jazyk.

Př.

SELECT seznam položek FROM tabulka WHERE

podmínky

QBE (Query-by-Example - dotaz příkladem) - dotaz je

definován vyplněním formuláře znázorňujícího strukturu

tabulky.



Jazyk SQL a jeho využití pro správu báze dat

Klasifikace příkazů jazyka SQL

Syntax příkazů jazyka SQL včetně příkladů




SQL – Structured Query Language

V rámci standardu byly definovány následující skupiny

příkazů:

Příkazy pro manipulaci s daty (DDL-Data Manipulation

Language)- získávání a změna obsahu dat z databáze,

Příkazy pro definici struktury databáze (DDL-Data

Definition Language) – definování schématu databáze a

její změny,

Příkazy pro řízení dat (DCL-Data Control Language) –

definování přístupových práv k databázi a k datům a také

pro řízení transakcí,

Ostatní příkazy – definování uživatelů, formulace

pravidel, např. způsobu řazení dat podle národních

abeced apod.




Příkazy pro manipulaci s daty

Do skupiny patří:

SELECT – zajišťuje výběr dat z tabulek

databáze, včetně jejich řazení a seskupení,

INSERT - vložení dat do tabulek databáze,

UPDATE – změna dat tabulek databáze,

DELETE – smazání dat tabulek databáze.




Příkazy pro definici struktury databáze

Do skupiny patří:

CREATE – umožní vytvářet v databázi nový

objekt, např. tabulku, vazbu mezi tabulkami

apod.,

ALTER - umožní měnit objekty databáze, tedy

strukturu databáze, její schéma,

DROP - umožní zrušit objekty v databázi, tj.

mění strukturu databáze, její schéma.




Příkazy pro řízení dat

Do skupiny patří:

GRANT – umožní přiřadit definovanému

uživateli databáze přístupová práva k datům či

funkcím,

REVOKE – umožní odebrat definovanému

uživateli přístupová práva,

BEGIN – umožní definovat začátek transakce,

COMMIT – umožní definovat potvrzení

transakce,

ROLLBACK – umožní v případě, že během

transakce došlo k chybě, návrat databáze do

stavu před zahájením transakce.




Příkaz SELECT

SELECT [ALL | DISTINCT] {[tabulka. | alias. | pohled.]{* | sloupec | sloupec AS

alias}

| AVG([tabulka. | alias. | pohled.]<sloupec>) [AS <alias>]

| MIN([tabulka. | alias. | pohled.]<sloupec>) [AS <alias>]

| MAX([tabulka. | alias. | pohled.]<sloupec>) [AS <alias>]

| COUNT([tabulka. | alias. | pohled.]<* | sloupec>) [AS <alias>] }[,...n]

[INTO jméno_nové_tabulky]

FROM <tabulka> [AS <alias>][,... n] [[INNER | FULL] JOIN <tabulka> ON <spojovací

podmínka>| <LEFT | RIGHT> OUTER JOIN <tabulka> ON <spojovací podmínka>

CROSS JOIN <sloupce> [AS <alias>] [,... n]]

[WHERE <podmínky>

| <sloupec> <operátor> <sloupec | hodnota> | <sloupec> <operátor> <sloupec |

hodnota> <AND | OR | NOT> <sloupec> <operátor> <sloupec | hodnota>

| <sloupec> BETWEEN <hodnota> AND <hodnota> | <sloupec> LIKE <regulární

výraz> | <sloupec> IN <výčet hodnot> | <sloupec | výraz> <operátor> ANY | SOME

(poddotaz) | EXISTS (poddotaz)]

[GROUP BY <název sloupce>[,... n]]

[HAVING <omezující podmínka postavena na výsledcich klauzule GROUP BY>]

[ORDER BY <sloupec>[,... n] [ASC | DESC]] [UNION <SELECT dotaz>]




Příklady použití příkazu SELECT

Př. 1 Mějme definovanou tabulku Pracovníci , která

obsahuje položky (sloupce) ID_PRAC, JMENO, FUNKCE,

NASTOUPIL, MZDA, ID_POBOCKA.

SELECT * FROM Pracovníci - budou vybráni všichni

pracovníci se všemi výše uvedenými údaji.

Př. 2

SELECT JMENO, FUNKCE, MZDA FROM Pracovníci –

budou vybráni všichni pracovníci s uvedením jejich jména,

funkce a mzdy.

Př. 3

SELECT JMENO AS „Jméno a Příjmení“ , FUNKCE AS

„Zařazení“, MZDA FROM Pracovníci – budou vybráni

všichni pracovníci s uvedením Jména a Příjmení (místo

jména), Zařazení (místo funkce) a mzdy.





Př. 4

SELECT JMENO, FUNKCE, MZDA, MZDA*1,1 FROM Pracovníci

– budou vybráni všichni pracovníci s uvedením jejich jména,

funkce, mzdy a zvýšené mzdy o 10% (nové pole, které se

objevuje jen ve výpisu, ale nemění strukturu tabulky (databáze))

Př. 5

SELECT * FROM Pracovníci WHERE MZDA > 20000 – budou

vybráni všichni pracovníci se mzdou přesahující 20000 Kč. U

všech pracovníků budou uvedeny všechny položky (jméno,

funkce, mzda a id_pobočky).

Př. 6

SELECT * FROM Pracovníci WHERE MZDA BETWEEN 20000

AND 50000 – budou vybráni všichni pracovníci, jejichž mzda je v

rozsahu 20000 Kč až 50000 Kč. U všech pracovníků budou

uvedeny všechny položky (jméno, funkce, mzda a id_pobočky).





Př. 7

SELECT ID_POBOCKA FROM Pracovníci – budou

vybrány všechny identifikační čísla poboček, kde jsou

příslušní pracovníci přiřazeni (možná duplicita, poněvadž

pravděpodobně více pracovníků pracuje v jedné pobočce).

Př. 8

SELECT DISTINCT ID_POBOCKA FROM Pracovníci –

budou vybrány všechny identifikační čísla poboček bez

duplicity (to znamená, když více pracovníků pracuje v jedné

pobočce, dané identifikační číslo pobočky se objeví pouze

jednou).

Př. 9

SELECT JMENO, FUNKCE, MZDA FROM Pracovníci

ORDER BY MZDA DESC – budou vybráni všichni

pracovníci seřazeni podle velikosti mzdy sestupně.





Př. 10 Zadání – vedle tabulky Pracovníci

předpokládejme existenci tabulky Pobočky s

položkami ID_POBOCKA, NAZEV a MESTO.

SELECT Pracovníci. JMENO, Pracovníci.

FUNKCE, Pobočky. NAZEV, Pobočky. MESTO

FROM Pracovníci, Pobočky WHERE Pracovníci.

ID_POBOCKA = Pobočky. ID_POBOCKA –

budou spojeny dvě tabulky na základě shody v

položce ID_POBOCKA. Ve výsledné tabulce

budou zobrazeny pole JMENO, FUNKCE,

NAZEV a MĚSTO.





Př. 11

SELECT ID_POBOCKA, AVG(MZDA) FROM

Pracovníci GROUP BY ID_POBOCKA – dojde k

seskupení poboček dle jejich identifikačních čísel

a budou vypsány za každou pobočku ident. číslo

pobočky a průměrný plat za pobočku.

Př. 12

SELECT ID_POBOCKA, AVG(MZDA) FROM

Pracovníci GROUP BY ID_POBOCKA HAVING

ID_POBOCKA=1 – dojde k seskupení poboček

dle jejich identifikačních čísel a bude vypsána

pouze pobočka s ident. číslem pobočky 1 a

průměrný plat za tuto pobočku.




Příkaz INSERT

INSERT INTO <tabulka> [(<sloupec>[,...n])]

VALUES (<hodnota>[,...n]);

INSERT INTO <tabulka> [(<sloupec>[,...n])]

<SELECT prikaz>;

Příklady použití příkazu INSERT

Př. 1

INSERT INTO Pracovníci VALUES (15236,

´Pavel Novák´, ´technik´, ´25.01.2000´, 25000, 1)

- do tabulky Pracovníci se vloží nový záznam o

pracovníkovi s ident. číslem, jménem, funkcí,

datem nástupu, mzdou a ident. číslem pobočky.




Příklady použití příkazu INSERT

Př. 2

INSERT INTO Pracovníci ( JMENO, MZDA) VALUES

(Álois Vopršálek´, 26000) , (´Lenka Tabachová´, 20000) ,

(Írena Černochová´, 36000) – budou pořízeni 3 pracovníci.

U každého bude uvedeno pouze jméno a plat.

Př. 3

INSERT INTO Pracovníci (JMENO, MZDA, ID_POBOCKA)

SELECT JMENO, MZDA, ID_POBOCKA FROM Pracovníci

WHERE JMENO=Ívan Kroupa´; - bude pořízen nový

záznam o pracovníkovi, jež má stejné jméno jako Ivan

Kroupa, stejnou mzdu a patří do stejné pobočky.




Příkaz UPDATE

UPDATE <tabulka> SET <název_sloupce> =

<hodnota> [,...n] [FROM <zdrojová tabulka

(tabulky)>] [WHERE <podmínka>]

Příklady použití příkazu UPDATE

Př. 1

UPDATE Pracovníci SET MZDA=MZDA*1,2 –

všem pracovníkům se zvýší mzdy o 20%.

Př. 2

UPDATE Pracovníci SET MZDA=MZDA*1,2

WHERE ID_POBOCKA=1 – pouze pracovníkům

z pobočky 1 se zvýší mzdy o 20%.




Příkaz DELETE

DELETE FROM <název tabulky> [WHERE

<podmínka>]

Příklady použití příkazu DELETE

Př. 1 DELETE Pracovníci – dojde ke zrušení

všech záznamů o pracovnících.

Př. 2 DELETE Pracovníci

WHERE ID_POBOCKA=3 – dojde ke zrušení

všech záznamů pracovníků v pobočce s

identifikačním číslem 3.




Příkaz CREATE

CREATE TABLE [název_databáze.]

název_tabulky (<název sloupce> <datový typ>

[DEFAULT <konstantní výraz>] [NULL | NOT

NULL] [<omezení pro sloupce>] |[<omezení pro

tabulku>] [,...n] )

CREATE TABLE nová_tabulka LIKE

existující_tabulka;

CREATE VIEW <název pohledu> AS <SELECT

příkaz>

CREATE [UNIQUE] [CLUSTERED |

NONCLUSTERED] INDEX <název indexu> ON

<název tabulky nebo pohledu>(<název sloupce>

[ASC | DESC] [,...n])




Příklady použití příkazu CREATE

Př. 1

CREATE TABLE Pobočky

(

ID_POBOCKA NUMBER(2) PRIMARY KEY,

NAZEV VARCHAR2 (20)

MĚSTO VARCHAR2 (13)

)

V rámci stávající databáze bude vytvořena nová

tabulka Pobočky se 3 položkami, kde

ID_POBOCKA je číslo a zároveň primární klíč,

NAZEV je textová položka o 20 znacích a

MĚSTO textová položka o 13 znacích.




Příklady použití příkazu CREATE

Př. 2

CREATE TABLE Zaměstnanci LIKE Pracovníci;

Dojde ke klonování struktury tabulky. Bude vytvořena tabulka

Zaměstnanci, která bude mít stejnou strukturu jako tabulka

Pracovníci.

Př. 3

CREATE VIEW Výběr_pracovníků AS SELECT JMENO,

FUNKCE, MZDA FROM Pracovníci WHERE MZDA>50000

Dojde k vytvoření pohledu, jež bude zahrnovat vybrané

pracovníky se mzdou vyšší než 50000 Kč. Uvádí se jejich jméno,

funkce a mzda.

Př. 4

CREATE UNIQUE INDEX INDEX1 ON Pracovníci (ID_POBOCKA

ASC, JMENO ASC, FUNKCE DESC) – vytvoří se jedinečný index

INDEX1 v tabulce Pracovníci, který se skládá ze 3 polí

ID_POBOCKA (vzestupně), JMENO (vzestupně) a FUNKCE

(sestupně).




Příkaz ALTER

ALTER TABLE <název tabulky> {[ALTER COLUMN

<název sloupce> <nový datový typ> [NULL | NOTNULL]] |

ADD <název sloupce> <datový typ> [DEFAULT

<konstantní výraz>] [NULL | NOT NULL] [<omezení pro

sloupce>] | {DROP COLUMN <název sloupce> [,...n]}

Příklad použití příkazu ALTER TABLE

Př. 1

ALTER TABLE Pobočky ALTER COLUMN ID_POBOCKA

NUMBER (3) ADD POCET_ZAM NUMBER(5) DROP

COLUMN MESTO - v tabulce Pracovníci bude upraven

datový typ u položky ID_POBOCKA na 3 číslice, dále bude

přidána položka POCET_ZAM a odstraněna položka

MESTO.




Příkaz DROP

DROP <DATABASE | TABLE | VIEW | INDEX |

PROCEDURE> <název objektu [,...n]

Příklad použití příkazu DROP

Př. 1

DROP TABLE Pracovníci, Pobočky

Dojde ke zrušení obou tabulek Pracovníci i

Pobočky.




Příkaz GRANT

GRANT práva ON název_tabulky TO

jméno_uživatele [, jiný_uživatel...];

Jako práva se zde používají SQL příkazy pro

manipulaci s daty, např. SELECT, INSERT,

DELETE nebo UPDATE.

Příklady použití příkazu GRANT

Př. 1

GRANT SELECT, INSERT ON Pracovníci TO

Pavel_Novák, Alois_Vopršálek

Př. 2

GRANT SELECT, INSERT, DELETE, UPDATE

ON Pobočky TO Lenka_Tabachová




Příkaz REVOKE

REVOKE práva ON název tabulky FROM

jméno_uživatele [, jiný_uživatel...];

Jako práva se zde používají SQL příkazy pro

manipulaci s daty, např. INSERT, DELETE.

Příklady použití příkazu REVOKE

Př. 1

REVOKE INSERT ON Pracovníci TO

Pavel_Novák, Alois_Vopršálek

Př. 2

REVOKE INSERT, DELETE ON Pobočky TO

Lenka_Tabachová



Vymezení podnikové informatiky a její životní

cyklus

Definice a pojmy

Klasifikace aplikací podnikové informatiky

Podstatné charakteristiky aplikačního

software

Životní cyklus aplikací podnikové

informatiky



Definice a pojmy

Aplikací podnikové informatiky se rozumí

řešení:

řídících,

finančních,

obchodních,

výrobních a dalších procesů a funkcí

podniku.

pomocí prostředků informačních a komunikačních

technologií, tj. aplikačního a základního

software, technických a komunikačních

prostředků a s nimi spojených služeb,

poskytovaných jejich uživatelům.



Definice a pojmy

Vymezení podnikové informatiky a její životní cyklus



Aplikační

software

• pro finanční řízení a účetnictví

• řízení prodeje a nákupu

• řízení výroby

• řízení lidských zdrojů

Základní

software

• databázové systémy

• operační systémy

Data

Databáze

• prodejní

• finanční

• výroby

Definice a pojmy

Součástí aplikace jsou i služby, které dodavatelé

aplikací, tedy interní informatici nebo externí

dodavatelské firmy poskytují uživatelům. Těmito

službami jsou:

Konzultační,

Analytické,

Vývojářské,

Školící,

Ostatní.




Ke klasifikačním hlediskům patří:

Určení – jakému druhu uživatelů jsou aplikace určeny,

např. elektronické obchodování obchodníkům a

spotřebitelům, analytické aplikace manažerům apod.,

Data – s jakými daty pracují a jaká data využívají, např.

strukturovaná data v relačních databázích,

nestrukturovaná data v dokumentech,

Funkcionalita – jaké transakční, analytické, případně

speciální funkce poskytují,

Podnikové procesy (případně oblast řízení) – které

procesy aplikace podporují, např. výrobní, obchodní,

personální apod.,

Použité technologie – na jakých informačních a

komunikačních technologiích jsou aplikace vyvíjeny a

provozovány (na databázových, komunikačních atd.).




Infrastrukturní aplikace tvoří:

Aplikace pro správu dokumentů,

Aplikace pro správu webového obsahu,

Aplikace pro řízení pracovních toků atd.

Pro celé komplexy těchto aplikací se používá

termín Správa podnikového obsahu resp. ECM-

Enterprise Content Management.




Funkčním jádrem podnikové informatiky, zejména

u společností výrobního, obchodního nebo

servisního charakteru, jsou celopodnikové

transakční aplikace, resp. aplikace pro řízení

podnikových zdrojů ERP – Enterprise Resource

Planning.

Tyto aplikace svoji základní funkcionalitou

umožňují uživatelům:

Vytvářet a aktualizovat rozsáhlé datové báze,

Realizovat procesy operačního charakteru,

Vytvářet a prezentovat požadované přehledy,

statistiky a základní analýzy.




Další aplikací podnikové informatiky je řízení

extérních vztahů. Základ aplikací řízení

externích vztahů podniku tvoří řada aplikací

elktronického podnikání (e-Business). K nim

patří:

e-Commerce – možnosti a řešení

elektronického obchodování,

e-Procurement – elektronické zásobování,

e-Marketplace – elektronická tržiště,

m-Commerce – mobilní obchodování,

APS/SCM- Advanced Planning and

Scheduling / Supply Chain Management.




Klíčovým momentem úspěchu podniku a tedy i

informatiky jsou zákazníci, jejich spokojenost i

loajalita. Proto v oblasti řízení externích vztahů

byly vytvořeny následující aplikace:

CRM-Customer Relationship Management –

řízení vztahů se zákazníky (evidence a analýzy

obchodních kontaktů, řízení komunikace se

zákazníky),

SRM – Supplier Relationship Management –

řízení vztahů s dodavateli.




Vedle uvedených aplikací existují aplikace, které

významně ovlivňují celkovou kvalitu a

výkonnost informačního systému, a v

návaznosti na to i kvalitu a výkon podnikového

řízení. Jedná se o tzv. analytické aplikace resp.

BI-business inteligence.

BI slouží pro:

Finanční analýzy,

Obchodní analýzy,

Podporu přípravy podnikových plánů,

Podporu jednotlivých rozhodovacích

činností podnikových manažerů a

specialistů.




Pro všechny uvedené aplikace je příznačné, že

buď mohou vystupovat a být podnikem

nakupovány a instalovány jako samostatné

produkty aplikačního software, a to i produkty od

různých výrobců nebo jsou řešeny a dodávány již

jako integrované větší celky.

S ohledem na to, že jádrem všech těchto

integrovaných řešení zahrnujících různé typy

aplikací jsou vždy aplikace ERP, označují se

tyto aplikační komplexy jako ERP II.

ERP II tak zahrnuje vedle ERP i různé

infrastrukturní aplikace, aplikace pro e-

Business, Business Intelligence a další.




Možnosti řešení aplikací

Z pohledu uživatele je klíčovou částí každé

aplikace aplikační software. Nabízejí se tři

základní varianty řešení:

Typový standardní aplikační software

(TASW),

Vývoj specializovaného „jednoúčelového“

software,

Kombinace obou předchozích.



Podstatné charakteristiky aplikačního software

Do aplikačních software patří:

Základní a obchodní charakteristiky,

Funkcionalita,

Související poskytované služby,

Technologické vymezení,

Možnosti implementace (nasazení v podniku).




Základní a obchodní charakteristiky

Tato skupina charakteristik vymezuje postavení

produktu na trhu, jeho předmětnou orientaci,

charakteristiku dodavatelských firem a další

ekonomické a obchodní charakteristiky.

Základní identifikací aplikačního software je

jeho obchodní název a verze. Obchodní názvy

se mohou s vývojem na trhu měnit. Verze

produktu vyjadřuje obvykle pořadí jeho vývojové

varianty a podvarianty na trhu.





Pokud jde o subjekty, které se na dodávce

aplikačního software podílejí, je třeba rozlišovat:

Tvůrce software,

Přímý dodavatel (např. lokální pobočka

zahraniční firmy),

Implementátor zajišťující nasazení produktu u

zákazníka.

Všechny zmíněné subjekty mají společné

následující charakteristiky:

Obsahová orientace firmy a jejich produktů,

Personální síla firmy,

Ekonomická síla firmy.





Cenové charakteristiky

Ceny dodávky ASW představují většinou

komplex:

pořizovací ceny produktu, vyjádřené v ceně

licencí za produkt,

ceny za upgrade produktu,

ceny za údržbu,

ceny za další doprovodné služby.





Cenové charakteristiky

Garance na softwarové produkty a poskytované

služby zahrnuje:

opravy případných chyb ve funkcionalitě,

změny ve funkcionalitě vzhledem k vývoji

legislativy a požadavkům uživatelů,

rychlost poskytovaného záručního a

pozáručního servisu,

odstranění vady a celkovou délku záručního

servisu.





Referenční instalace

Představují konkrétní zákazníky, které již daný

aplikační software provozují a kde je možné jeho

funkcionalitu a další provozní charakteristiky a

poskytované služby reálně ověřit.

Úroveň lokalizace

Vyjadřuje úpravy zahraničního aplikačního software

vzhledem podmínkám příslušného národního

prostředí. Zahrnuje úpravy:

Jazykové,

Legislativní.




Funkcionalita, obsahové vymezení

aplikačního software představuje rozsah a

obsahové vymezení poskytovaných funkcí.

Problém spočívá obvykle se značným rozsahem

funkcionality, s různou strukturalizací funkcí i

s různou využívanou terminologií.

Architektura aplikačního software vyjadřuje

celkovou koncepci návrhu ASW. Jde o

uspořádání jednotlivých programových modulů

(řízení prodeje, nákupu, výroby) z nichž je

aplikační software složen.




Funkcionalita, obsahové vymezení aplikačního

software

Architektura ASW určuje dále:

Jaké procesy nebo oblasti řízení podniku ASW

pokrývá,

Jak jsou jednotlivé moduly mezi sebou

provázány, pomocí jakých dat a nástrojů,

Jaké jsou možnosti sestavení výsledného řešení

z vybraných modulů ASW,

Jak je řešena otevřenost aplikačního software,

Jak je řešena správa a monitorování provozu

ASW,

Jak je řešena on-line dokumentace aplikačního

software (tzv. nápověda help).




Služby

Úroveň služeb, jejich rozsah a kvalita je

samozřejmě velmi silně závislá na dodavateli

a může se pro jeden a tentýž ASW výrazně

měnit.

Na druhé straně je však závislá na potřebách a

personálních kapacitách zákazníka, síle jeho

informatického týmu, potřebě školících a

konzultačních služeb vzhledem k počtu a

kvalifikaci uživatelské sféry.




Služby

Charakteristiky nejvýznamnějších služeb

spojených s ASW:

Údržba aplikačního software,

Služba „horké linky“,

Projekční služby.




Služby

Z pohledu úrovně projekčních služeb je

podstatné:

Kdo tyto služby zajišťuje – tvůrce ASW,

distributor ASW, konzultační firma,

Jakým způsobem jsou do projekce zapojeni

pracovníci zákazníka - uživatelé, analytici,

programátoři,

Jaké projekční metodiky a programové

nástroje dodavatel pro projekci využívá a

jakým způsobem je zpřístupňuje

zákazníkovi,

Jaká je cenová a časová náročnost

projekčních prací.




Služby

Školící služby – jsou rovněž běžnou součástí

služeb dodavatele ASW a je pro ně podstatné:

o Jaká je struktura školících služeb –

školení projekčních metod pro

implementační týmy, uživatelská školení

jednotlivých modulů,

o Jaký je předpokládaný časový rozsah

jednotlivých typů školení,

o Jaká je forma školení, úroveň školících

materiálů, jazyk školení, technické

vybavení školících prostor.

Konzultační služby




Provozní prostředí

Ke specifikaci provozního prostředí ASW patří

především:

Vymezení databázových systémů – na nichž

má být aplikační software provozován – mezi

nejčastější dnes patří Oracle, DB/2, MS SQL,

Orientace ASW na operační systémy – Unix,

Linux, Windows/NT/XP/Vista a síťová prostředí,

Zajištění správy provozu aplikace a jeho

bezpečnost.



Životní cyklus aplikací podnikové informatiky

Proces řízení rozvoje aplikací je možné chápat

jako životní cyklus aplikací. Ten zahrnuje

komplex činností , které by měly být vykonány v

rámci jednotlivých fází tohoto procesu. Fáze

životního cyklu aplikace se člení takto:

Plánování a příprava aplikace,

Analýza a návrh aplikace,

Implementace aplikace,

Zavedení do provozu, migrace,

Provoz a užití aplikace,

Rozvoj a optimalizace aplikace.



Infrastrukturní podnikové aplikace

Portály

Správa dokumentů a obsahu

Řízení pracovních toků

Řízení znalostí

Komplexní řešení řízení podnikového

obsahu



Portály

Portál je množina technologií a aplikací tvořící

univerzální rozhraní, jehož prostřednictvím je

každému, koho se dotýkají činnosti organizace

(zákazník, dodavatelé, zaměstnanec apod.)

umožněno:

účastnit se procesů organizace,

přistupovat ke všem relevantním

informacím,

komunikovat s ostatními kooperujícími

pracovníky,

realizovat adekvátní aktivity spojené s

podnikovými procesy.



Portály

Z historické pohledu portálová řešení představují

následující vývojové etapy:

Vstupní bod,

Integrátor obsahu,

Univerzální rozhraní,

Mezipodnikové integrace.



Portály

Portál představuje zpřístupnění:

Aplikace a data transakčního charakteru,

Aplikace a data podporující rozhodování,

Aplikace a data podporující strategický

rozvoj a inovace,

Infrastrukturní aplikace a jejich data.



Portály

Orientace portálu může být např. dle

dominantního typu vztahu:

Vztah podniku a zaměstnance (B2E–

Business to Empolyee),

Vztah mezi podnikem a zákazníkem (B2C-

Business to Customer),

Vztah mezi podniky (B2B-Business to

Business).



Portály

Orientace portálu může být např. dle

dominantních procesů:

Portály podporující konkrétní podnikovou

aktivitu a proces,

Portály podporující rozhodování na

jednotlivých úrovních řízení,

Portály podporující spolupráci při rozvoji a

inovacích.




Dokument představuje základní jednotku dat,

kterou evidujeme jako jeden celek (text, obrázek,

video).

Obsahem budeme rozumět sémantiku dokumentu

tj. význam jednotlivých částí dokumentu.

Dokumenty lze rozdělit:

dokumenty listinné nebo elektronické,

dokumenty vystupující z jiných systémů (výstupní

sestavy, faktury),

interní dokumenty (např. směrnice, dokumentace

jakosti, výrobků apod.),

dokumenty pocházejí z výměny dat s partnery

(email, web).




Nástroje, které slouží k podpoře aktivit spojených

s životním cyklem dokumentu se označují jako

nástroje správy dokumentů (DMS-Document

Management System). K významným funkcím

patří:

Verzování,

Definice životního cyklu dokumentu,

Vyhledávání,

Personalizace.




Správa dokumentů představuje:

Kastomizaci,

Konkurenční přístup,

Přístup dokumentů dle rolí,

Přímou podporu technologií digitálního

podpisu,

Podporu integrace s dalšími aplikacemi.




Správa obsahu

Systémy správy obsahu (CMS-Content

Management System) jsou přirozeným

rozšířením a nadstavbou systémů správy

dokumentů.

CMS se opírají o následující principy:

Oddělení obsahu od formy,

Opětovné použití obsahu (content reuse),

Definované procesy a pravidla.







AUTOŘI NÁVŠTĚVNÍCI

Browser Interface Browser Client

Client

Connector

Content

Porter

Business

Connector

Content

Manager Content

Distributor

Desktop

Integration

Content

Migration

Back-Office

Integration

Web Server

Portal

Server

Application

Server

Storage Storage


Správa obsahu

K hlavním součástem systému CMS patří:

Content Manager – je jádrem celého systému. Jeho

úkolem je zajistit publikování obsahu v různých formátech

a efektivní opětovné použití obsahu,

Client Connector – jeho smyslem je poskytnout

uživatelům pracovní prostředí, v němž mohou lépe obsah

připravit,

Content Porter – se používá v případech, kdy

potřebujeme načíst obsah z jiných systémů do CMS,

Business Connector – umožňuje vytvořit propojení na

další podnikové systémy (ERP, CRM) a použít jejich

obsah,

Content Distributor – umožňuje šířit obsah na jakoukoliv

cílovou platformu (webové, aplikační servery, portály …..)




Pracovní tok (workflow) vyjadřuje automatizaci celého

nebo části podnikového procesu, během kterého jsou

dokumenty, informace nebo úkoly předávány od jednoho

účastníka procesu ke druhému podle sady procedurálních

pravidel tak, aby se dosáhlo nebo přispělo k plnění

podnikových cílů .

Systém řízení pracovních toků (system workflow)

představuje takové prostředí , které umožňuje definovat

proces a je schopno proces řídit a monitorovat.

Řízení automatizovaných částí podnikových procesů je v

podnikové informatice integrováno nejen s aplikačním

softwarem, ale v řadě případů se stává podmnožinou

systémů řízení podnikových procesů (BPM – Business

Process Management)




Definice procesu ve workflow systému lze provést

několika způsoby:

Importem popisu procesu, který byl

vyexportován z nástroje pro analýzu,

modelování a definování procesu,

Importem popisu procesu z repository, která

je sdílená s nástrojem pro analýzu, modelování

a definování procesu,

Přímou definicí procesu pomocí prostředků

systému workflow.




Řízení pracovních toků (příklad procesu workflow)



Zákazník Bankovní

úředník

Vyplacení

Ověření

Řídící

pracovník

Žádost o půjčku

Žádost zamítnuta

Žádost přijata


Podle charakteru procesu lze rozdělit produkty

workflow na:

Produkční workflow – je zaměřen na podporu

dominantních procesů organizace. Dnes tato

oblast patří k nejrychleji se rozvíjejícím.

Prostředky tohoto workflow se užívají:

V aplikačních systémech (ERP, e-

Procurement),

Jako integrační nástroje (propojení

funkcionality několika aplikačních systémů),

Jako prostředek vytváření nových služeb

(vytvoření nové funkcionality).




Podle charakteru procesu lze rozdělit produkty

workflow na:

Administrativní workflow,

Kolaborativní workflow,

Ad hoc workflow.




Poslední komponenta workflow systémů je

orientována na monitorování instancí procesů.

Prostředky, které tuto roli plní, jsou zařazeny

mezi middlewarové prostředky a jedná se o BEM

(Business Event Management) a BAM (Business

Activity Monitoring). Při monitorování se

orinetujeme na:

Sledování stavu instancí procesů,

Sledování metrik.



Řízení znalostí

Řízení znalostí (KM-Knowledge Management) patří k

oblastem, jímž se v organizacích věnuje zvyšující se

pozornost. Jeho cílem (zjednodušeně) je:

spojit ty, kteří vědí, s těmi, kteří potřebují znát,

proměnit osobní znalost jednotlivců do znalosti

organizace (podniku).

Na jedné straně takové systémy existují samostatně, ale

dnes mají silné integrační vazby na ECM anebo jsou přímo

součástí ECM. Tato řešení pracují s konkrétní znalostí,

kterou lze nalézt v dokumentech organizace a tzv.

nevyslovenou (tacit) znalostí, jež je v hlavách

zaměstnanců.



Řízení znalostí

V rámci KM jsou definovány následující skupiny

osob:

Znalostní zprostředkovatel (knowledge

broker),

Dodavatel znalostí (knowledge supplier),

Uživatel znalostí (knowledge consumer).

KM systémy podporují:

Propojení znalostí dodavatelů se znalostmi

uživatelů,

Propojení jednotlivých osob navzájem.



Řízení znalostí

Řízení znalostí (činnosti subjektů v rámci KM)



Vysvětlení

Klasifikace Vydání

Vytvoření Doručení

Získání Zdokonalení

DODAVATEL

Identifikace

potřeb

Prohlížení

Přírůstek Hledání

Poznání Použití

Zpětná

vazba

UŽIVATEL

Zhodnocení

Uspořádání

Čištění Prosazení

Objevení Kontrola

Upravení

ZPROSTŘEDKOVATEL

Identifikace

rozporu

Komplexní řešení řízení podnikového obsahu

ECM-Enterprise Content Management je technologie,

která poskytuje prostředky pro vytváření, sběr, správu,

zabezpečení, ukládání, uchovávání, likvidaci, publikování,

distribuci, prohledávání, personalizaci a prezentaci,

prohlížení a tisk veškerého digitálního obsahu.

Tento systém je vhodné chápat jako celopodnikový, protože

obsah je rozmístěn:

v systémech pro správu dokumentů a jeho různých

variantách (Record Management, Product Lifecycle

Management, Digital Asset Management System apod.),

v systémech pro podporu týmové spolupráce,

emailech, na webu,

v databázových systémech transakčně orientovaných

aplikací (ERP, SCM apod.),

jako soubory v souborovém systému.



Plánování podnikových zdrojů

Principy řešení ERP

Funkcionalita ERP

Aplikace ERP

Efekty ERP




ERP (Enterprise Resource Planning) – je typ aplikace,

resp. aplikačního software, který umožňuje řízení a

koordinaci všech disponibilních podnikových zdrojů a

aktivit. Mezi hlavní vlastnosti ERP patří schopnost

automatizovat a integrovat klíčové podnikové procesy,

funkce a data v rámci jedné firmy.

ERP je zdrojem dat pro ostatní typy aplikací. Vytváří a

udržuje tak základní databáze produktů prezentované jako

katalogy zboží na www stránkách společnosti pro aplikace

e-Business, databáze zákazníků pro účely CRM aplikací.

S přechodem na ERP II jsou datové toky často nahrazeny

sdílením společných databází různými typy aplikací.




K hlavním požadavkům kladeným na ERP systémy patří:

Realizace měřitelných přínosů v oblasti snižování celé

struktury nákladů vznikající neefektivním řízení firmy,

Realizace neměřitelných přínosů v oblasti řízení

podnikových procesů a dostupnosti informací v reálném

čase.

ERP systém je vymezen pěti základními vlastnostmi:

Automatizace a integrace hlavních podnikových

procesů,

Sdílení dat, postupů a jejich standardizace přes celý

podnik,

Vytváření a zpřístupňování informací v reálném čase,

Schopnost zpracovávat historická data,

Celostní přístup k prosazování ERP koncepce.




ERP většinou zahrnuje:

Aplikační moduly zajišťující funkcionalitu v

jednotlivých oblastech řízení podniku (řízení prodeje,

výroby),

Dokumentační moduly obsahující uživatelskou on-line

dokumentaci k jednotlivým funkcím a zobrazovaným

polím na obrazovce,

Technologické a správní moduly sloužící pro

nastavení profilů a přístupových práv uživatelů k datům a

funkcím ERP podle jejich rolí a pro evidenci a analýzy

provedených operací,

Implementační moduly využívané k přípravě a nasazení

ERP v daném podnikovém prostředí, např. k definování a

optimalizaci podnikových procesů.




ERP většinou zahrnuje:

Nástroje sloužící k úpravám software podle

konkrétních potřeb podniku, resp. pro již zmíněnou

kastomizaci software,

Vlastní vývojové prostředí, tj. integrované vlastní

programovací prostředky nebo jazyky,

Moduly zajišťující rozhraní k základnímu software,

tedy k databázovým a operačním systémům, případně i k

dalším typům aplikací a technologií,

Moduly odpovídající dalším typům aplikací (Business

Intelligence, CRM atd.), které jsou samozřejmě

charakteristické pro systémy ERP II.




Moduly ERP sdílejí společná data buď na základě

sdílených databází, nebo na základě vzájemně

předávaných datových vstupů a výstupů. Výsledkem

tohoto přístupu je, že:

Transakce v jednom modulu může automaticky

generovat požadovanou akci v modulu jiném (např.

plánovaný prodej zboží na základě kontraktu se

automaticky projeví i ve financích),

Transakce jsou navzájem konzistentní a vzájemně

kontrolované, např. je možno kontrolovat přijatou fakturu

oproti změně zásob materiálu na skladě,

Lze verifikovat průběh funkcí jednotlivých modulů a

dohledat důsledky a příčiny jednotlivých transakcí,

např. v účetní hlavní knize lze prohlížet konkrétní faktury,

které vedly k příslušnému stavu účtu.




Pro aplikace ERP, resp. ERP II je podstatný

multiuživatelský charakter. Řízení přístupu k funkcím a

informacím se děje přes:

Využití podnikového portálu – komunikace s portálem

je založena na webovém rozhraní, které lze modifikovat a

upravovat podle potřeb jednotlivých pracovníků,

Využití centra rolí – centra rolí poskytují jednotlivým

zaměstnancům resp. k nim přiřazeným rolím přístup k

relevantním datům, sestavám, upozorněním a běžným

úkolům. Role se dá charakterizovat jako souhrn

oprávnění a možností pracovat s informačním systémem,

Integrace nástrojů workflow.




ERP systémy dodávané jako typové aplikace, je nutné pro

potřeby konkrétního podniku, resp. uživatele, upravovat,

resp. kastomizovat. Předmětem kastomizace většinou je:

Úprava struktury funkcí a komunikace,

Úprava struktury informací,

Nastavení předpokládaných (default) hodnot,

Definice organizační struktury,

Nastavení účetní osnovy,

Definice struktury nákladových středisek,

Úpravy a naplnění číselníků,

Úpravy standardních výpočtů,

Úpravy naplnění datových položek a jejich struktury,

Technologické úpravy.



Funkcionalita ERP

ERP aplikace zajišťují širokou škálu funkcí, a v relaci k

ostatním typům aplikací jsou z tohoto pohledu

nejkomplexnější. Pokud bychom porovnávali funkcionalitu

ERP aplikací různých dodavatelů, pak je dobré upozornit na

tato úskalí:

Funkcionalita ERP je velmi rozsáhlá, a proto detailnější

srovnávací analýza je poměrně komplikovaná a časově

náročná,

Struktura funkcí, tedy i komunikační struktura v menu je

mezi různými ERP aplikacemi značně odlišná,

Různí dodavatelé ERP aplikací používají částečně

rozdílnou terminologii, tedy různé názvy pro obdobné

funkce, což je často dáno rozdíly v překladu software do

češtiny, tedy rozdíly v lokalizaci.



Funkcionalita ERP

Řízení financí – modul poskytuje tyto funkce:

Hlavní kniha,

Řízení pohledávek,

Řízení závazků,

Řízení vztahů k bankám,

Správa dlouhodobého majetku,

Nákladové účetnictví.



Funkcionalita ERP

Prodej a marketing – modul poskytuje tyto

funkce:

Zobrazování vztahů,

Správa příležitostí,

Řízení prodeje,

Řízení marketingu,

Telemarketing.



Funkcionalita ERP

Řízení nákupu a skladu – modul poskytuje tyto

funkce:

Řízení dodavatelů,

Řízení nákupu,

Řízení skladových zásob.



Funkcionalita ERP

Řízení lidských zdrojů – modul poskytuje tyto

funkce:

Personální evidence,

Správa organizace,

Řízení výkonnosti a rozvoje,

Správa kvalifikace,

Správa kurzů,

Náborové operace.



Funkcionalita ERP

Výroba – modul poskytuje tyto funkce:

Kusovníky,

Konfigurátor výrobku,

Správa výrobních zakázek,

Prognózování a plánování výroby,

Operativní plánování a řízení výroby,

Řízení výrobních postupů,

Dílenské řízení výroby,

Sledování stavu výroby,

Sledování výrobních úkolů,

Sledování nákladů na výrobu.



Funkcionalita ERP

Správa servisu – modul poskytuje tyto funkce:

Servisní smlouvy,

Objekty vyžadující servis,

Servisní zakázky,

Správa oprav,

Předplatné servisu.



Funkcionalita ERP

Účtování projektů – modul poskytuje tyto

funkce:

Specifikace projektů,

Řízení projektů,

Fakturace spojená s projektem,

Výnosy a nedokončené práce,

Dodavatelský řetězec projektu.



Aplikace ERP

Řízení strojírenské výroby (Industrial

Equipment Manufacturing) poskytuje tyto

specifické funkce:

Zpracování cenových nabídek,

Vyhodnocování technické a materiálové

dostupnosti,

Konfigurátor výrobků,

Životní cyklus výrobku.

Integrace se systémy CAD, PDM, ECO,

Logistika zakázek.



Aplikace ERP

Řízení procesní výroby (chemické,

farmaceutické a hutní) poskytuje tyto specifické

funkce:

Zpracování cenových nabídek,

Evidence skladových zásob,

Kontroly kvality,

Řízení předpisů a receptur,

Analýza nákladů,

Optimalizace využití materiálových zásob,

Kontrola výroby.



Aplikace ERP

Služby poskytují tuto funkcionalitu:

Organizace projektu,

Firemní standardy,

Rozpočty projektu,

Přístup k datům a sjednocení procesů,

Řízení projektů,

Reportování spotřeby času a nákladů,

Analýzy projektu.



Efekty ERP

ERP aplikace přinášejí uživatelům svou

funkcionalitou celou řadu efektů:

Zvyšuje se produktivita práce,

Snižuje se riziko chyb a omylů,

Snižuje se časová i nákladová náročnost

podnikových procesů,

Zvyšuje se přesnost rozhodovacích operací

díky provázanosti jednotlivých modulů ERP,

Celkové zvýšení úrovně řízení podniku.



Aplikace pro řízení extérních vztahů

Klasifikace aplikací pro řízení extérních

vztahů

Charakteristika aplikací pro řízení extérních

vztahů

Řízení vztahů k zákazníkům (CRM)

Efekty aplikací pro řízení extérních vztahů



Klasifikace aplikací pro řízení extérních vztahů

Celou oblast řízení extérních vztahů a

informatické aplikace do ní spadající lze rozdělit

na:

Elektronické podnikání (e-Business),

Partner Relationship Management (PRM).



Klasifikace aplikací pro řízení extérních vztahů

Aplikaci řízení extérních vztahů je možné

klasifikovat:

B2B (Business to Business),

B2C (Business to Consumers),

C2C (Consumer to Consumer),

C2B (Consumer to Business),

B2B2C (Business to Business to Consumers),

G2C (Government to Citizen),

G2B (Government to Business),

G2G (Government to Government),

B2E (Business to Employee),

B2G (Business to Government).




vztahů

Aplikace pro vztahy B2C jsou charakterizovány:

Vstup do katalogu zboží a služeb,

Výběr zboží,

Uložení zboží do virtuálního nákupního

košíku,

Výběr typu platby,

Určení dodacích podmínek,

Kontrola a potvrzení objednávky

zákazníkem.




vztahů

Aplikace pro vztahy B2B jsou charakterizovány:

Prezentace (např. na www) nabízených

produktů a služeb, prezentace nabídek,

Výběr požadovaných produktů a služeb,

Výběr nejvhodnějšího dodavatele,

Příprava obchodních dokumentů,

Výměna obchodních dokumentů mezi oběma

podniky,

Získání a uložení informací z uskutečněných

obchodních transakcí pro další analytické a

plánovací účely.




vztahů

Pro zajištění funkcí k řešení vztahů B2B je k

dispozici několik typů aplikací, z nichž

nejvýznamnější jsou následující:

Elektronické zásobování – e-Procurement,

Elektronické tržiště – e-Market,

Elektronické aukce – e-Auctions,

Řízení celých dodavatelských řetězců,

Zásobování řízené dodavatelem.




vztahů

Elektronické zásobování – e-Procurement,

E-Procurement představuje realizaci vztahů B2B

s využitím různých technologií a standardů:

Elektronická výměna dat (EDI-Electronic Data

Interchange),

Standardy AS1, AS2 a AS3,

XML aplikace,

ebXML aplikace,




vztahů

Elektronické tržiště – e-Market

Transakce se zde uskutečňují mezi mnoha

obchodními partnery, tedy ve vazbách M:N.

Vytváří se tak virtuální obchodní komunita s

vysoce optimalizovanými řídícími a obchodními

procesy mezi širokou škálou obchodních

partnerů.

Procesy elektronického obchodování u

elektronických tržišť jsou modelovány jako

procesy řízení pracovních toků.




vztahů


Kategorie elektronických tržišť

Podle typu obchodované komodity se tržiště

dělí na:

Tržiště horizontální,

Tržiště vertikální,

Komoditní burzy.




vztahů


Kategorie elektronických tržišť

Podle subjektu se tržiště dělí na:

Tržiště nakupujícího,

Tržiště prodávajícího,

Neutrální tržiště.




vztahů


Efekty elektronických tržišť:

Nepotřebují fyzické prodejní místo,

Náklady na Internet a elektronické

komunikace jsou minimální,

Vysoká transparentnost obchodování,

Možnosti využití obou typů aplikací

elektronického obchodu – B2B a B2C,

Přístup k obchodním nebo technickým

informacím, relevantním pro dané odvětví,




vztahů


Efekty elektronických tržišť:

Možnost upravovat informace poskytované k

jednotlivým výrobkům a službám z jednoho

místa,

Monitoring konkurence s možností

okamžitého vyhodnocování pro plánování

dalších obchodních a marketingových akcí,

Snazší přijímání a vyřizování objednávek,

Snižování nesystematických nákupů díky

standardizovaným nákupním procesům.




vztahů

Elektronické aukce – e-Auctions

Jde v podstatě o proces soutěže na trhu, ve

kterém kupující vyžadují nabídky od prodávajícíh

a opačně prodávající vyžadují nabídky od

kupujících. Základní charakteristikou aukcí je to,

že ceny produktů a služeb se určují dynamicky

soutěží nabídek.

Typy aukcí:

Forward e-auctions (perspektivní aukce),

Reverse e-auctions (reverzní aukce).




vztahů

Řízení celých dodavatelských řetězců

Specifickým typem aplikací ležícím na pomezí

elektronického podnikání a interních podnikových aplikací

je pokročilé plánování a rozvrhování/řízení dodavatelských

řetězců (APS/SCM – Advanced Planning and

Scheduling/Supply Chain Management)

SC (Supply Management) – představuje síť organizací,

které se účastní řady procesů a aktivit, jejichž cílem je

vytvoření hodnoty zboží a služeb, které jsou poskytovány

zákazníkům. SC je tvořen několika organizacemi a zajišťuje

toky materiálu, financí a informací.

SCM (Supply Chain Management) – je činnost spočívající

v integraci org. jednotek, které tvoří SC a v koordinaci

materiálových, informačních a finančních toků s cílem

zvýšení konkurenceschopnosti SC jako celku.




vztahů

Řízení celých dodavatelských řetězců

Mezi základní funkce APS/SCM patří:

Komplexní návrh řetězce a jeho úpravy,

Strategické plánování sítě,

Hlavní plánování,

Krátkodobé plánování prodeje.




vztahů

Zásobování řízené dodavatelem

Další možností aplikací pro B2B vztahy je :

sdílení společných databází (produktů, služeb,

dodacích podmínek),

zajištění přímého přístupu obchodního

partnera do vlastních databází podniku

(databáze skladových zásob, samozřejmě s

přesně vymezenými přístupovými právy).

K aplikacím zásobování řízené dodavatelem patří

VMI (Vendor Managed Inventory), jehož

podstatou je přesunutí aktivity a odpovědnosti za

doplňování zásob na dodavatele.




vztahů

Aplikace pro vztahy B2G a C2G jsou

charakterizovány:

E-Government – popisuje základní právní a

společenský rámec, který určuje stát pro využití

elektronických médií v kontaktu s podnikáním

nebo občanem.

Egon je koncipován jako systém skládající se ze

4 částí:

Czech Point,

Komunikační infrastruktura veřejné správy

(KIVS),

Portál státní správy (PVS),

Elektronické celní řízení (e-Customs).




vztahů

Aplikace mobilního obchodování jsou

charakterizovány:

Mobilní obchodování (m-Commerce) je každá

obchodní transakce vykonána prostřednictvím

mobilních koncových zařízení.

Aplikace mobilního obchodování:

Prezentace firmy (m-Presence),

Mobilní platby (m-Payment),

Mobilní obchod (m-Shop),

Mobilní marketing (m-Marketing),

Mobilní zásobování (m-Procurement).




Mezi hlavní funkce patří:

Průběžné sledování zákaznických

požadavků a chování, evidence a hodnocení

současných obchodních kontaktů,

Vytváření nových obchodních příležitostí s

využitím zmíněných zákaznických informací,

Aktivity vedoucí k vytváření dlouhodobých a

ekonomicky hodnotných vztahů se

zákazníky,

Náročné analýzy zákazníků dle nejrůznějších

hledisek,

Řízení marketingových kampaní s využitím

výsledků zákaznických analýz a jejich

požadavků.




Je charakterizováno třemi hlavními součástmi:

Operační CRM,

Kooperační CRM,

Analytické CRM.




CRM aplikace přinášejí firmám i jejich zákazníkům

tyto specifické možnosti:

Detailní informace o zákaznících – požadavky,

potřeby ,obchodní příležitosti, stav a průběh

jednotlivých obchodních případů,

Kvalitnější informační služby – o zakázkách

zákazníků, efektivní komunikace s firmou nezávisle

na použitém komunikačním kanálu,

Zvýšení úspěšnosti prodeje,

Analýza prodejní výkonnosti - vychází z

komplexních informací o potenciálních i

realizovaných obchodních aktivitách. Cílem je

zvyšovat prodejní výkonnost, vytvářet prognózy

prodeje, sledovat obchodní aktivity a jejich efektivitu.



Efekty aplikací pro řízení extérních vztahů

spočívají:

v poskytnutí rychlejší a efektivnější

komunikaci a kooperaci se zákazníky a

ostatními obchodními partnery,

ve snižování nákladů na prodej a marketing,

v umožnění zákazníkům a spotřebitelům

zpřístupňovat potřebné informace,

díky vysoké dostupnosti a rozsahu

poskytovaných informací,

ve zvýšení celkové dostupnosti firmy pro

zákazníky,

v přínosu vyšší kvality obchodu.



Aplikace business intelligence v podnikové

informatice

Podstata business intelligence (BI)

Základní principy business intelligence

Hlavní komponenty business intelligence

Funkcionalita a aplikace BI

Segment trhu business intelligence

Efekty business intelligence



Podstata business intelligence (BI)

Business intelligence (BI) – sada procesů,

know-how, aplikací a technologií, jejichž cílem je

účinně a účelně podporovat řídící aktivity ve

firmě.

Rozlišujeme 2 typy úloh:

Transakční úlohy,

Podnikové analýzy.

Business intelligence vychází z dat

transakčních úloh a na jejich základě zpracovává

různé podnikové analýzy




Je možné shrnout do následujících bodů:

Řešení BI jsou určená pro analytické aplikace a

tomu odpovídá výběr dat ze zdrojových databází

a jejich organizace v analytických databázích,

BI řešení ukládají pouze data na potřebné úrovni

detailu (granuality),

Analytické aplikace pracují primárně s daty

podnikových ukazatelů, a ty vyhodnocují podle

nejrůznějších hledisek, dimenzí –

multidimenzionalita uložení a zpracování dat,

BI řešení je založeno na využití časové dimenze.

Principy agregace, multidimenzionality, časové

dimenze vedou k vyšším nárokům BI na kvalitu

dat.




Výběr a organizace dat pro BI:

Kvalifikovaný výběr dat ze zdrojových

(transakčních) databází pro analytické,

plánovací a rozhodovací aktivity,

Transformace dat pomocí datových pump

ETL (Extract, Transform, Load) do nových

datových struktur analytických databází-

multidimenzionalita a granualita dat,

Konsolidace dat – v transformační vrstvě musí

být zajištěno, aby u vstupujících dat byla

vyloučena duplicita či multiplicita,

Kvalita dat – vyloučení chyb, nepřesností.




Výběr a organizace dat pro BI:



Zdrojová

databáze

Prodeje zboží

Personál Skladové

zásoby

ETL

(Extract, Transform, Load)

Analytická

databáze

Zákazníci Teritoria

Prodejci

Tržby

Zboží

Zakázky


Dimenze a granualita dat pro BI:

Dimenzí se rozumí analytické hledisko pro

hodnocení sledovaných ukazatelů.

Z informatického pohledu se dimenze jeví jako

struktura dat resp. databázová tabulka obsahující

záznamy o jednotlivých prvcích dimenze tj např o

zákaznících , položkách zboží atd.

Prvky dimenzí (např. položky zboží) jsou

většinou uspořádány v hierarchické struktuře,

tzn. že se rozdělují na např. kategorie prvků

(např. Audio, kino), skupiny (např. Auto hifi) až na

jednotlivé prvky (např. Autoradio Logik).




Dimenze a granualita dat pro BI



Zboží celkem

Audio, kino

Auto hifi

Domácí kino

Počítače a

příslušenství

Notebooky

Monitory

Kamery a

fotoaparáty

Digitální

kamery

Digitální

fotoaparáty

Různé úrovně dimenzí

Dimenze v kombinaci s

ostatními


Multidimenzionalita uložení a práce s daty

Požadavek pohledů uživatele na sledované ukazatele

z více hledisek (dimenzí) a jejich kombinací je

základem pro řešení multidimenzionality uložení a

práce s daty. Existují 2 základní metody realizace

multidimenzionality:

Multidimenzionalita vyjádřená v relačních

databázích ve formě dimenzionálního modelu,

kterému se říká Schéma hvězdy (Star scheme)

nebo Schéma sněhové vločky (Snowflake

scheme),

Multidimenzionalita dat realizovaná pomocí tzv.

OLAP (On Line Analytical Processing) technologie

vyvinuté speciálně pro tyto účely.




Multidimenzionalita uložení a práce s daty –

Schéma hvězdy



Dimenze: Zboží

Kategorie_id

Kategorie_nazev

Skupina_id

Skupina_nazev

Zbozi_id

Zbozi_nazev

Dimenze: Čas

Cas_ID

Cas_rok

Cas_mesic

Cas_den

Fakt_tabulka:

Zbozi_ID

Teritoria_ID

Cas_ID

Prodej_ks

Prodej_kc

Dimenze: Teritoria

Teritoria_ID

Teritoria_nazev



Schéma sněhové vločky



Dimenze: Kategorie zboží

Kategorie_ID

Kategorie_nazev

Dimenze: Čas

Cas_ID

Cas_rok

Cas_mesic

Cas_den

Dimenze: Skupina

Zboží

Kategorie_ID

Skupina_ID

Skupina_nazev

Fakt_tabulka:

Zbozi_ID

Teritoria_ID

Cas_ID

Prodej_ks

Prodej_kc

Dimenze: Teritoria

Teritoria_ID

Teritoria_nazev

Dimenze: Zboží

Skupina_ID

Zbozi_ID

Zbozi_nazev



OLAP technologie



čas

30.9 31.10 30.11 31.12

Prvek tabulky

vyjadřuje hodnotu

stav zaměstnanců

k 31.12. v závodě 1

Ukazatele

(např. Stav

zaměstnanců,

Prodej,

Dosažené tržby)

Závod 1


Nároky na kvalitu dat

Kvalitu dat lze posuzovat podle čtyř hledisek:

Dostupnost (availability) – vyjadřuje možnosti,

jak může uživatel přistupovat k informacím v

okamžiku aktuální potřeby, se dělí na:

Dostupnost v čase,

Dostupnost v místě , lokalitě, kde mají být

informace využity,

Dostupnost v požadované struktuře,

Dostupnost v požadovaném formátu.

Přesnost (accuracy),

Úplnost (completeness),

Konzistence (consistency).






Produkční

databáze

(e-Business)

Produkční

databáze

(ERP)

Produkční

databáze

(….)

Operativní

úložiště dat

ODS-

Operational

data Store

Dočasné

úložiště dat

DSA-Data

Staging

Area

Datové

tržiště

(marketing)

Datové

tržiště

(finance)

Centrální

podnikový

datový

sklad

Datové

tržiště

Dolování

dat

Data

mining

Reporting

Analytické

aplikace

OLAP

databáze

Analytické

nástroje

Portály

Excel,

Access

EAI

ETL


Produkční (zdrojové) databáze – jsou databáze

aplikací, ze kterých aplikace business intelligence

získávají data a které nepatří do skupiny BI

aplikací. K těmto databázím patří databáze

aplikací ERP, SCM CRM atd.

ETL –Extract, Transform and Load – je jednou

z nejvýznamnějších komponent celého komplexu

BI. Jedná se o datovou pumpu. Jejím úkolem je

data ze zdrojových systémů získat a vybrat

(extract), upravit do požadované formy, vyčistit

(transform) a nahrát je do specifických datových

struktur, resp. datových schémat datového skladu

(load).




EAI-Enterprise Application Integration – jsou v

naprosté většině případů využívány ve vrstvě

zdrojových aplikací. Jejich cílem je integrovat

primární podnikové systémy a redukovat počet

jejich vzájemných rozhraní. Tyto nástroje pracují

principiálně na dvou úrovních:

Na úrovni datové integrace, kdy jsou EAI

platformy využity pro integraci dat,

Na úrovni aplikační integrace, kdy jsou EAI

platformy využity nejen pro integraci a distribuci

dat, ale především pro sdílení určitých

vybraných funkcí aplikací.




Dočasné úložiště dat (DSA-Data Staging Area)

obsahuje data s následujícími charakteristikami:

Detailní- data nejsou agregována,

Nekonsistentní – data nejsou kontrolována proti

extérním číselníkům či ostatním datům v datovém

skladu,

Neobsahující historii – přenášejí se pouze

aktuální data ze zdrojového systému,

Měnící se - při každém snímku se berou obvykle

pouze data, která ještě nebyla zpracována - po

jejich zpracování a přenosu do dalších komponent

BI řešení se tato data z DSA odstraní,

V přesně stejné struktuře, v jaké jsou uložena ve

zdrojových systémech.




Operativní úložiště dat (ODS-Operational Data

Store) je další komponentou datové vrstvy, která se

nemusí nacházet ve všech řešeních BI.

ODS podobně jako DSA obsahuje data bez historie

a měnící se po každém nahrání.

Oproti DSA obsahuje ODS již data

konsolidovaná, konzistentní, subjektově

orientovaná a v určitých případech doplněná o

agregace. DSA slouží pouze jako dočasné úložiště

dat před jejich zpracováním v datovém skladu.

ODS slouží jako databáze podporující analytický

proces (např. referenční databáze produktů nebo

zákazníků).




Datový sklad (DWH-Data Warehouse) je:

integrovaný,

subjektově orientovaný,

stálý,

a časově rozlišený souhrn dat,

uspořádaný pro podporu potřeb managementu.




Datové tržiště (DMA-Data Mart) – princip

datových tržišť je obdobný jako v případě

datových skladů. Rozdíl je v tom, že datová

tržiště jsou určena jen pro omezený okruh

uživatelů (oddělení, divize, pobočka nebo

závod).

OLAP databáze – představují jednu nebo několik

souvisejících OLAP kostek. Ty na rozdíl od

datových skladů již zahrnují předzpracované

agregace dat podle definovaných hierarchických

struktur dimenzí a jejich kombinací.

Reporting




Analytické aplikace – jsou typem klientských

aplikací BI, pro které je významné:

Jsou navrhovány speciálně pro poskytování

„manažerských“ informací (sledování firemních

procesů, plnění cílů organizace),

Jsou schopné přistupovat ke konkrétním

datům stejně tak, jako vytvářet data

agregovaná,

Poskytují nástroje on-line analýzy zahrnující

především analýzy trendů (drill up, drill down,

slice and dice a identifikaci výjimek),

Jsou jednoduše ovladatelné (touchscreen).




Dolování dat (Data Mining) – analytická

technika pevně spjata s datovými sklady jako

velmi kvalitním datovým zdrojem pro tyto

speciální analýzy. Dolování dat je založeno na

množství matematických a statistických

technik:

Rozhodovací stromy,

Clustering,

Klasifikace,

Nástroje pro řízení kvality dat a správu

metadat.



Funkcionalita a aplikace BI

Zahrnuje následující oblasti:

BI v oblasti prodeje, nákupu a dopravy,

BI v marketingu,

BI v oblasti financí,

BI v řízení lidských zdrojů,

BI v řízení výroby .



Segment trhu business intelligence

Dodavatele BI je vhodné rozdělit do tří základních kategorií:

Dodavatelé komplexních řešení (megavendors) tj.

dodavatelé s největším podílem na trhu. Nabízejí celou

škálu produktů, včetně databází pro realizaci datových

skladů, tržišť a zahrnují i všechny další nástroje pro řešení

BI (Oracle, MS SQL Server, IBM se systémem DB2,

SAP),

Dodavatelé specializovaných řešení a nástrojů (pure

players), kam patří např. společnosti Actuate, Information

Builders, Microstrategy a SAS Institute,

Menší dodavatelé s vysoce specializovanými

produkty (Up-and-Comers), kam lze zahrnout např.

společnosti Arcplan, Board, Panorama, QlikTech, Spotfire

atd.



Efekty business intelligence

Uplatnění BI řešení v podnikové informatice lze

shrnout následovně:

Lepší pochopení podstaty vlastní obchodní a

manažerské činnosti,

Uplatnění časové dimenze,

Uplatnění komplexnosti a hloubky řešení,

Podpora řešení skrytých problémů,

Uplatnění kvalifikačních efektů,

Zlepšení podnikového řízení,

Uplatnění integračních efektů.




Řízení rozvoje, inovací a podnikové

výkonnosti

Možnosti provozu a rozvoje podnikové

informatiky




Řízení rozvoje, inovací a podnikové výkonnosti

Hlavním představitelem systémů řízení výkonnosti v

podniku je Corporate Performance Management

(CPM).

CPM je koncept řízení, který popisuje všechny

procesy, metodiky, metriky a systémy potřebné k

měření a řízení výkonnosti organizace.

Dle uvedené definice je zřejmé, že CPM tvoří čtyři

základní segmenty resp. komponenty řešení:

komplex manažerských metod,

podnikové procesy,

metriky,

plánovací a analytické aplikace.




Komplex manažerských metod tvoří

metodologický základ podnikového řízení a jejich

principy se respektují v ostatních segmentech

CPM. K nejčastěji využívaným metodám patří:

Balanced Scorecard (BSC),

Activity Based Costing (ABC),

Earned Value Project Management,

Performance-Based Earned Value.




Podnikové procesy

Řízení podnikových procesů (BPM – Business Process

Management) zahrnuje aktivity spojené s optimalizací

podnikových procesů a jejich maximálním přizpůsobením

potřebám podniku.

Efektivní BPM strategie řešení může:

zkrátit dobu návrhu nového produktu až o 50%,

dosáhnout rychlejšího uvedení nových produktů na trhu,

zkrátit dobu realizace zákaznické objednávky až o 80%,

zvýšit zákaznickou spokojenost kvalitnějším zajištěním

objednávek zákazníka,

pomoci podniku zvýšit efektivnost kontaktních center až o

60%.




Podnikové procesy

Výkonnost podnikového řízení závisí na úrovni

následujících procesních charakteristik:

Vlastní výkonnost procesů – tj. jejich časová a

finanční náročnost např. u procesů řízení

zakázek, řízení vztahů k zákazníkům,

Flexibilita procesu – schopnost reakce na

změněné ekonomické prostředí, na změněné

legislativní podmínky, nové požadavky a změny

v technologiích,

Výkonnost podniku je z procesního hlediska

ovlivňována úrovní zralostí, tj. úrovní

dokumentace, formalizace nebo optimalizace.




Podnikové procesy

Pro řízení výkonnosti podnikových procesů je nutné

sledovat jejich průběh (BAM – Business Activity

Monitoring). Metoda BAM je postavena na celé řadě

úloh a principů , k nimž patří:

Stanovení cílů BAM a výběr procesů,

Správné vymezení míst v procesu,

Stanovení měřených charakteristik,

Stanovení periodicity měření,

Stanovení zodpovědných pracovníků za měření

hodnot,

Stanovení funkcionality analýz realizovaných se

získanými,

Určení způsobu využití měřených hodnot.




Metriky představují klíčové ukazatele ve vztahu

pro podnikové řízení postavené na principech

business intelligence (zákaznické, komoditní atd.)

se všemi nezbytnými charakteristikami (vnitřní

struktura, kalkulace, zdroje, data apod.). Metriky

se v rámci CPM člení na tyto skupiny:

KRI – klíčové indikátory výsledků,

KPI – klíčové indikátory výkonnosti,

PI – ostatní indikátory výkonnosti.




Plánovací a analytické aplikace – vycházejí z

metod, procesů a metrik. Klasifikujeme je na:

Aplikace pro prognózování a plánování a

tvorbu rozpočtů,

Scoreboardy,

Dashboardy ,

Aplikace pro analýzy a modelování

ziskovosti,

Podnikový a především finanční reporting.




Řízení životního cyklu produktu

Životní cyklus produktu (PLC-Product Life

Cycle) lze charakterizovat tzv. S-inovační

křivkou. Lze na ní identifikovat čtyři základní fáze

životního cyklu:

Fáze investování,

Fáze vstupu na trh,

Fáze růstu,

Fáze zralosti.



Možnosti provozu a rozvoje podnikové informatiky

Řízením informatiky se rozumí všechny procesy a

činnosti spojené s určováním základní koncepce,

strategie informatiky, s plánováním jednotlivých

rozvojových úloh, s poskytováním informačních

služeb uživatelům, se zajišťováním potřebných

finančních, personálních, technických a dalších

zdrojů.

Rozvoj informatiky se realizuje na základě projektů

(vývoj nových aplikací, instalace nových technologií).

Nelze ho zajistit bez přímé účasti uživatelů. Efektivní

spolupráce analytiků s uživateli je nezbytným

předpokladem kvality rozvoje informatiky.




Provoz podnikové informatiky je bezprostředně

spojen s jejím využitím. Tvoří ho komplex

činností:

Zajišťování provozu,

Kontroly a instalace technických

programových prostředků,

Dohled nad provozem,

Zajišťování provozu,

Zajištění průběžných konzultačních služeb

uživatelům (help desk).




Provoz podnikové informatiky může být

zajištěn následovně:

Outsourcing a offshoring,

Hosting,

Vzdálený provoz aplikace (ASP-Application

System Providing),

Software-as-a-Service (SaaS).




Outsourcing a offshoring

Podstatou outsourcingu v informatice je

zajišťování vybraných činností a služeb extérními

dodavateli. Důvody pro toto řešení mohou být

konkurenční, odborné, finanční nebo organizační.

Podle toho, co je předmětem outsourcingu se

rozlišuje:

Outsourcing rozvoje informatiky,

Outsourcing provozu informatiky.





Orientace zákazníka na outsourcing mu může

přinést následující efekty:

Možnost koncentrace na hlavní činnosti

podniku a tam trvale zvyšovat kvalitu,

V případě vysoce kvalitního dodavatele se

nabízí přístup k aplikacím a technologiím na

špičkové úrovni,

Rychlejší uplatnění nejnovějších technologií,

Zvýšení flexibility rozvoje informatiky,

Rozložení nákladů na produkty a

Snížení nákladů na informatiku,

Řešení problému.





Outsourcing sebou nese i některá rizika:

Dlouhodobá závislost na jednom dodavateli,

Bezpečnostní rizika - především v oblasti provozu,

Nedostatečné znalosti dodavatele v předmětné oblasti

zákazníka,

Špatně nastavený smluvní vztah,

Podcenění procesních a organizačních pravidel kooperace.

Pro řešení outsourcingu musí být kromě smlouvy o outsourcingu:

jasně definovány i procesy řízení, zejména na rozhraní mezi

zákazníkem a poskytovatelem outsourcingu,

Systém ukazatelů pro měření a vyhodnocování kvantity a

kvality outsourcovaných služeb jako podklad pro stanovení

cen.

Specifickou variantou outsourcingu je tzv. offshoring, který

znamená přesunutí obslužných aktivit do zahraničí buď z centrály

firmy na její pobočky nebo na zahraniční extérní poskytovatele,




Hosting – jsou nejrůznější specifické služby nabízené

současnými dodavateli na ICT trhu. Označují se společným

termínem „hosting“. Existuje několik forem hostingu např.

webhosting. Tento zahrnuje:

Poskytování diskového prostoru na serverech pro

provoz a rozvoj webových aplikací,

Jejich připojení do sítě a zajištění neustálého

provozu,

E-mailové služby a podporu různých vývojových

prostředí a databází nutných pro rozvoj a provoz

webových aplikací,

Technickou podporu při provozu webových aplikací,

Účelem webhostingu je poskytnout danému subjektu

technickou infrastrukturu pro provozování svých webových

aplikací.




Vzdálený provoz aplikace (ASP-Application System

Providing)

Služba ASP (Application Service Provider) je založena

na oddělení vlastnictví určité aplikace od jejího používání.

Poskytovatel ASP (provider) se tedy stará o provoz

aplikace, vykonává veškeré činnosti související s

počátečním pořízením i s průběžným vlastnictvím systému

a nese veškeré náklady s tím spojené. Zákazníkům tedy

nabízí možnost využívat řešení aplikace, které sám

vlastní a provozuje.

Služby ASP jsou provozovány zákazníkům na dálku, z

místa kde má poskytovatel vhodné vybavení, do místa, kde

se nachází zákazník.

ASP nabízí své služby několika spíše mnoha zákazníkům,

mezi které rozkládá své náklady. Tím může být určité

řešení cenově dostupné.




Software-as-a-Service (SaaS) je služba, resp.

model poskytování aplikací, kde jejich

funkcionalita je zajišťována poskytovatelem této

služby značnému počtu uživatelů prostřednictvím

internetu.

Specializovaný poskytovatel tak udržuje a

provozuje jak samotnou aplikaci, tak IT

infrastrukturu nutnou k jejímu provozu a

případně doplňkové služby.




Má splnit 3 hlavní cíle:

zajistit vysokou funkcionalitu informačního

systému (transakční, analytické, rozhodovací a

kontrolní funkce),

dosáhnout požadované úrovně disponibility

aplikací a technologií tj. bezpečnosti,

spolehlivosti, flexibility, požadovaného výkonu a

doby odezvy,

trvale sledovat maximalizaci poměru cílových

ekonomických, popř. mimoekonomických

efektů a vynaložených nákladů.




K dalším významným faktorům, které ovlivňují

řízení informatiky patří:

Rozsah a struktura uživatelské sféry,

Rozsah a úroveň informačních služeb,

Míra outsourcingu rozvoje a provozu informatiky,

Řešení systémové integrace,

Personální síla útvaru informatiky.

Řízení informatiky zahrnuje zejména:

Strategické řízení informatiky, resp. informační

strategii,

Plánování projektů,

Řízení služeb informatiky.




Informační strategie obvykle zahrnuje hlavní

části:

Formulaci základních cílů rozvoje

informatiky,

Analýzu současného stavu informatiky

podniku,

Návrh nového informačního systému,

Určení způsobu realizace informační

strategie.




Plánování projektů, projektový záměr –

hlavními vstupy jsou informační strategie a

vstupní analýza (aktuální uživatelské požadavky

na řešení projektu).

Vstupní analýza obsahuje prvotní cíle projektu a

jeho hrubé funkční vymezení, posouzení

logických a časových návazností na řešené

projekty a vazby na již provozované aplikace.

Projektový záměr vychází ze vstupní analýzy a

specifikuje všechny podstatné charakteristiky

plánovaného projektu.




Projektový záměr - podstatné charakteristiky plánovaného

projektu:

Důvody pro řešení projektu, cíle a očekávané efekty

projektu,

Cílové skupiny koncových uživatelů,

Rozsah projektu,

Obsah projektu – funkcionalita, hlavní vstupy a výstupy

projektu,

Vazby projektu na jiné projekty nebo již provozované

aplikace,

Kritické faktory projektu, předpoklady a omezení projektu

(personální, technologické, finanční , datové atd.),

Priority řešení jednotlivých částí (např. funkcionality),

Odhadovaná rámcová cena projektu (minimální, maximální),

Základní vymezení nároků na řízení a zajištění projektu ze

strany firmy.




Řízení služeb podnikové informatiky

Služba vyjadřuje komplex poskytovaných aplikací a

technologií a s nimi spojených podpůrných činností

zajišťovaných poskytovatelem služby.

Klasifikace služeb:

Aplikační služby,

Infrastrukturní služby,

Ostatní služby.





Do oblasti řízení služeb patří tyto procesy a činnosti:

specifikace struktury a obsahu služeb, definice

katalogu služeb,

určení obchodních podmínek a cen za služby,

plánování poskytovaných služeb a jím

odpovídajících personálních, finančních a

technologických zdrojů,

příprava a uzavírání smluv o poskytování služeb –

SLA (Service Level Management),

průběžné evidence a analýzy dodavatelů IS/ICT a

jimi poskytovaných služeb,

průběžný reporting a analýzy poskytovaných

služeb podle jednotlivých uživatelských útvarů.





Obecně zahrnují smlouvy SLA tyto údaje:

základní údaje o službě,

obsah a rozsah služby,

provozní specifikace služby,

cena služby, bonusy a sankce.



Efektivnost informačních systémů

Klasifikace ukazatelů přínosů IS/IT

Efektivnost IS/IT z aplikačního hlediska




Pro stanovení efektivnosti IS/IT je potřeba hned

na začátku životního cyklu IS/IT systemizovat

přínosy IS/IT. Přínosy je možné hodnotit dle

ukazatelů přínosů, jež lze klasifikovat z několika

hledisek:

finanční a nefinanční,

kvantitativní a kvalitativní,

přímé a nepřímé,

krátkodobé a dlouhodobé,

absolutní a relativní.




Finanční ukazatele – se většinou určují

(vypočítávají) v etapě plánování IS/IT, kdy je

potřeba zdůvodnit ekonomickou výhodnost dané

investice.

Potom aplikujeme některý ze standardních

ukazetelů efektivnosti investic jako jsou:

Analýza nákladů a přínosů,

Diskontovaný cash flow,

Vnitřní míra výnosnosti,

Čistá současná hodnota,

Doba návratnosti investice,

Návratnost kapitálu.




Návratnost kapitálu – v souvislosti s investicemi

do IS/IT se nejčastěji hovoří o ukazateli rentability

úhrnných vložených prostředků (vlastního jmění)

či návratnosti kapitálu (majetku, aktiv), který je

označován zkratkou ROA-Return of assets.

Rentabilita vlastního kapitálu

RV = roční zisk po zdanění / vlastní kapitál x 100

nebo je možno použít ukazatel rentability

celkové kapitálu RC

RC = (roční zisk po zdanění+úroky)/celkový

kapitál x 100




Doba obratu – tento ukazatel se nevyjadřuje

přímo v peněžních jednotkách, má však na

finanční situaci podniku bezprostřední a

významný vliv. Zrychlení obratu oběžných

prostředků nám umožní při jejich jinak stejné výši

vyrobit více výrobků a tím zvýšit objem zisku.

TOB = PSOM / Q x 360

PSOM – průměrný stav oběžného majetku za rok

(OMPOČ + OMKON)/2 z rozvahy,

Q – roční výkony z výsledovky

360 – 360 dní za rok,

Počet obrátek – reciproční hodnota doby obratu

nOM = 360/TOB = Q / PSOM




Nefinanční měřitelné ukazatele přínosů IS/IT

Produktivita – je důležitým souhrnným

ukazatelem přínosů IS/IT. Poskytuje hodnotnou

informaci o vztahu mezi náklady a výstupním

užitkem. Je to poměr mezi množstvím výstupů a

množstvím vstupů za určitou časovou jednotku.

Zvyšování výnosů je podporováno zejména tím,

že aplikace IS/IT umožní efektivnější využití

zdrojů a tím zvyšování produktivity (lepší

synchronizace výroby, odstraňování prostojů

apod.) a pružnější reakci na požadavky trhu,

což vede k vyšší poptávce a tudíž k vyššímu

obratu.




Nefinanční měřitelné ukazatele přínosů IS/IT

Ostatní ukazatele – měřitelných ukazatelů

přínosů IS/IT, které jsou většinou po zevrubnější

analýze vyjádřitelné finančně, se nabízí celá řada

dle charakteru podnikových procesů:

zkrácení průběžné doby vývoje a výroby,

snížení počtu reklamací,

zvýšení počtu zákazníků,

zvýšení podílu na trhu,

snížení doby prostoje výrobního zařízení,

zkrácení doby obsluhy zákazníka,

rozšíření výrobního sortimentu.




Nekvantifikovatelné ukazatele IS/IT

V souvislosti s měřitelnými a neměřitelnými

ukazateli přínosů se v literatuře hovoří často o

tzv. tvrdých a měkkých ukazatelích, nebo o

ukazatelích hmatatelných (tangible) nebo

nehmatatelných (intangible).

K měkkým ukazatelům patří kromě již zmíněných

nefinančních, ale měřitelných ukazatelů, zejména

kvalitativní ukazatele jako např.:

zlepšení dobrého jména podniku,

spokojenost zákazníků,

zvýšení zákaznické věrnosti,

flexibilita podniku.




Nekvantifikovatelné ukazatele IS/IT

K měkkým ukazatelům patří kromě již zmíněných

nefinančních, ale měřitelných ukazatelů, zejména

kvalitativní ukazatele jako např.:

reakce na nové potřeby trhu,

zlepšení pracovního prostředí,

zvýšení kvalifikace pracovníků podniku,

přidání hodnoty produktu či službě.




McFarlanův model aplikačního portfolia

zahrnuje následující aplikace:

Podpůrné aplikace,

Klíčové aplikace,

Strategické aplikace,

Potenciální aplikace.




McFarlanův model aplikačního portfolia



bu

do

ucn

ost

so

učasn

ost

nutnost možnost

STRATEGICKÉ POTENCIONÁLNÍ

KLÍČOVÉ PODPŮRNÉ

Aplikace, které jsou kritické pro

dosažení cílů společnosti, např.

marketingový IS, manažerské

IS, finanční analýza apod.

Aplikace, které mohou být

důležité pro dosažení cílů

společnosti (expertní systémy,

elektronické prototypy, EDI)

Aplikace, které jsou kritické pro

chod společnosti, např.

saldokonto, kalkulace, řízení

výroby, řízení skladů apod.

Aplikace, které jsou důležité,

ale ne kritické pro chod

společnosti, např. účetnictví,

mzdy elektronická pošta,

zpracování textů apod.


Porterův rozšířený model



Hrozba vstupu nových konkurentů

Může IS/IT pomoci vybudovat bariéry

vstupu?

Současná konkurence na

trhu

Může IS/IT pomoci vytvořit

konkurenční výhodu?

Vyjednávací síla

dodavatelů

Může IS/IT pomoci

změnit jejich

vyjednávací sílu?

Vyjednávací síla

odběratelů

Může IS/IT pomoci

změnit jejich

vyjednávací sílu?

Hrozba vstupu substitučních

produktů

Může IS/IT pomoci vytvářet nové

produkty?



Hrozba vstupu nových subjektů (konkurentů)

na trh – může dojít ke zvýšení výrobních kapacit-

k poklesu ceny. Tomu může čelit IS/IT:

důsledným řízením dosavadních nákladů

výroby (IS pro řízení nákladů),

zvýšením podílu inovovaných produktů

(aplikace automatizace do výrobků),

zvýšením úrovně řízení distribučních kanálů

(elektronické napojení IS podniku na IS

distributorů (EDI)),

podrobnější segmentací trhu (hromadná

customizace s využitím CAD/CAM).





Hrozba nových (zástupných) produktů nebo

služeb – může dojít ke zvýšení výrobních

kapacit-k poklesu ceny. Tomu může čelit IS/IT:

snížením relace cena / užitek stávajícího

produktu,

předvídáním zákazníkových preferencí,

změnou svého investičního portfolia,

zvýšením užitné hodnoty produktu,

vlastním aktivním přístupem k tvorbě nových

produktů a nabídce nových služeb.





Hrozba stávajících konkurentů – IS/IT musí

důsledně podporovat podnikatelskou strategii

(strategii nízkých nákladů, odlišení se nebo

nalezení mezery na trhu). Konkrétně to

znamená zavedení perfektně fungujícího

marketingového IS/IT.





Vyjednávací síla dodavatelů nebo odběratelů –

IS/IT opět nabízí řadu možnosti, jak se vypořádat s

těmito problémy:

dobře fungující marketingový IS/IT jak pro

oblast prodejů tak i nákupů,

mít dokonalý přehled o jednotlivých

dodavatelích i odběratelích, jejich zvyklostech,

cenách a dodacích podmínkách,

mít možnost variantní kalkulace obchodních

nákladů (přirážek, rabatů apod.), mít k

dispozici IS/IT pro propočty případných

nákladů spojených se změnou dodavatele

nebo odběratele (switch costs).




Metoda PQM (Process Quality Management)



Podnikatelská

strategie Podnikové cíle

Kritické faktory úspěchu

(CSFs)

Podnikové procesy Informační systém


Metoda PQM (Process Quality Management)

vlastní pracovní postup



Identifikace CSF Identifikace procesů

Určení vazeb procesů na

CSF

Opatření v oblasti

IS/IT

Opatření v oblasti

řízení

Určení nejkritičtějších

procesů


Metoda PQM (Process Quality Management) –

vlastní pracovní postup :

vytvoření týmu – ve složení vedoucí týmu

(sponzor) – osoba zodpovědná za naplnění

poslání podniku, koordinátor (facilitátor) –

znalec metody PQM, jež pomáhá sponsorovi,

členové participující na řešení,

určení dominantních vlivů a kritických

faktorů úspěchu – každý z kritických faktorů by

měl být podmínkou nutnou k úspěšnému

naplnění poslání podniku. Splnění celého

souboru faktorů pak musí být zároveň

podmínkou postačující.




Metoda PQM (Process Quality Management) – vlastní

pracovní postup :

stanovení podnikových procesů – každý proces by měl

mít svého vlastníka, vlastník procesu by měl být součástí

týmu, jeden vlastník by měl zodpovídat za provádění 3,

maximálně 4 procesů, postup by měl být v souladu s

životním cyklem produkce,

přiřazení kritických faktorů úspěchu podnikovým

procesům – vytvoření matice vazeb procesů a kritických

faktorů úspěchu (pokud dobré provedení procesu vede ke

splnění faktoru úspěchu, pak vazba existuje). Analytická

část matice obsahuje 3 základní indikátory:

relativní důležitosti procesů ,

kvalita procesu,

zdroje - (procesy vyžadují zdroje).




Metoda PQM (Process Quality Management) –

vlastní pracovní postup :

Určení nejkritičtějších procesů a určení

priorit IS/IT – údaje získané v analytické části

matice vazeb pro názornost vyneseme do tzv.

přehledové sítě (mapa důležitosti nebo

kritičnosti procesů). Na ose x vyneseme kvalitu

procesu, na osu y počet kritických faktorů

úspěchu procesem ovlivněných, procesy

(názvy) zapisujeme do přehledové sítě. V levém

horním kvadrantu se potom zobrazí nejkritičtější

procesy a záleží na zkušenosti týmu, jak velkou

zónu nejkritičtějších procesů stanoví.




Analýza hodnotových řetězců – je jednou z

cest hledání, kde a jak se v podniku tvoří hodnoty

pro zákazníka a na jakou oblast činnosti podniku

je třeba se prioritně zaměřit.

V tomto pojetí se hovoří o tzv. „vnitřním“

hodnotovém řetězci. Model hodnotového

řetězce rozlišuje dva rozdílné typy podnikových

procesů:

primární (přímé),

podpůrné (sekundární).




Analýza hodnotových řetězců

Primární procesy – naplňují bezezbytku roli

procesů přidávajících hodnotu, jak je většinou

interpretováno standardním postupem výroby.

Výroba je realizována obyčejně časovou

posloupností činností, které lze seskupit do 5

skupin následovně:

Vstupní logistika,

Výroba (operace),

Výstupní logistika,

Prodej a marketing,

Služby.





Podpůrné (sekundární) procesy – jsou procesy,

které jsou potřebné pro obsluhu, řízení a rozvoj

podniku. Tyto procesy nepřidávají hodnotu přímo,

ale prostřednictvím primárních procesů. Jejich

přínos (užitek) pro podnik je v tom, že:

umožňují, aby primární procesy byly

prováděny s optimální výkonností,

umožňují kontrolu chodu podniku a jeho

další úspěšný rozvoj.





Hodnotový řetězec



Manažerský systém řízení

Lidské zdroje

Technický rozvoj

Finanční zdroje ZISK

V

stu

pn

í

lo

gis

tika

Výro

bn

í

o

pera

ce

Výstu

pn

í

lo

gis

tika

Mark

eti

ng

a

p

rod

ej

S

lužb

y

(s

erv

is)

úroveň podpory IS/IT (možné přínosy IS/IT

pro tvorbu zisku (hodnotový řetězec))

Sek

un

dárn

í

ak

tivit

y

Pri

má

rní

ak

tivit

y



Extérní hodnotový řetězec

Z hlediska efektivnosti IS/IT má v současné době daleko

větší význam tzv. extérní hodnotový řetězec. V této

souvislosti se také hovoří o nové kvalitě konkurence, ve

které si budou spolu konkurovat aliance. Vznik a vývoj

kooperativní společnosti je podmíněn řadou faktorů, ke

kterým patří:

Komunikační a informační infrastruktura,

Kvalifikace jednotlivých ekonomických subjektů,

Vývoj nových produktů je náročný na rychlost,

finance i další zdroje,

Logistické řetězce zasahují stále větší spektrum

ekonomických subjektů.





Extérní hodnotový řetězec



Dodavatelé

surovin, kapitálu

Agentury,

distributoři, apod. Lokální

distributoři, apod.

PODNIK

TRH

(koneční

uživatelé)

Přímí

dodavatelé

komponent,

práce a služeb

Konkurenti Exportní

distributoři apod.

Náklady a dodavatelské informace

Informace o požadovaných hodnotách

Bezpečnost informačních systémů a

komunikačních technologií

Základní pojmy a přístupy k řešení

bezpečnosti IS/ICT

Klasifikace hrozeb IS/ICT

Klasifikace protiopatření



Základní pojmy a přístupy k řešení bezpečnosti

IS/ICT

Bezpečnost IS/ICT patří k velmi aktuálním tématům

vzhledem k jejich masívnímu využití. Její zajištění je

ovlivněno minimálně způsobem řešení v těchto

oblastech:

Oblast objektové bezpečnosti – ochrana budov a

prostor, kde jsou umístěny IS/ICT,

Oblast bezpečnosti o ochraně a zdraví – vhodná

ergonomie pracoviště, poskytnutí bezpečnostních

přestávek atd.,

Oblast informační bezpečnosti – bezpečnost

informací ve všech jejich formách a během celého

životního cyklu orientována na zachování

důvěrnosti, integrity a dostupnosti informací a s

nimi spojené priority, např. autentičnost,

odpovědnost, nepopíratelnost, hodnověrnost.




IS/ICT

Základní pojmy

Aktiva – představují jednotlivé prvky a zdroje

IS/ICT. Aktivum je všechno, co má pro jednotlivce

nebo organizaci hodnotu. Další charakteristikou

aktiva je tzv. zranitelnost (vulnerability).

Zranitelnost vyjadřuje citlivost aktiva na působení

hrozby. Zranitelné místo může být:

fyzické,

přírodní,

technologické,

fyzikální,

lidské.




IS/ICT

Základní pojmy

Zranitelné místo je pro systém hrozbou (threat).

Útok označujeme termínem bezpečnostní

incident (security incident) – jakákoliv událost,

jež vede k narušení definovaných pravidel a

postupů při provozování IS/ICT, včetně pokusů o

tato porušení. Útok může mít jasný úmysl nebo

se jedná o neúmslný útok.




IS/ICT

Základní pojmy

V případě osob, které realizují úmyslné útoky

rozlišujeme tyto osoby:

Hacker,

Vyzvědač (spy),

Terorista (terrorist),

Kriminálník (criminal),

Vandal (vandal),

Cracker,

Phracker,

Phreaker.




IS/ICT

Základní pojmy

Riziko vyjadřuje míru ohrožení aktiva, míru nebezpeční,

že se uplatní hrozba a dojde k nežádoucímu výsledku

vedoucímu ke vzniku škody. Velikost rizika vyjádřená

úrovní rizika je určena hodnotou aktiva, zranitelností

aktiva a úrovní hrozby.

Protiopatření (countermeasure) úroveň rizika snižuje.

Vybírají se taková protiopatření, u nichž náklady na ně

vynaložené musí být přiměřené hodnotě chráněných aktiv.

S tímto pravidlem souvisí stanovení tzv. referenční úrovně

rizika – pod kterou se riziko prohlásí za zbytkové.

Referenční úroveň by měla být taková, aby dopad hrozby

byl tak malý, že jej lze zanedbat.

Minimalizace rizika se dosahuje implementací

protiopatření , která jsou charakterizována efektivitou a

náklady.




IS/ICT

Základní pojmy

V rámci informačních systémů se zavádějí i tzv.

bezpečnostní požadavky. Obecně je lze

formulovat následovně:

zachování důvěrnosti (confidentiality),

zachování dostupnosti (availability),

zachování integrity,

Dále je třeba zajistit:

prokazatelnost (authentication),

nepopíratelnost (non-repudiation),

zachování spolehlivosti (reliability).




IS/ICT

Přístupy k řešení bezpečnosti IS/ICT

Jaký stupeň zajištění bezpečnostních požadavků má být na

konkrétní IS/ICT aplikován definuje bezpečnostní politika.

Bezpečnostní politika – je soubor zásad a pravidel, s

jejichž pomocí organizace chrání svá aktiva. Bezpečnostní

politika je kontinuálně aktualizována v souladu se změnami

prostředí a může zahrnovat:

politiku přípustného užívání aktiv,

specifikaci vzdělávacího procesu svých zaměstnanců v

oblasti ochrany aktiv,

objasnění způsobu uskutečňování a vynucování

bezpečnostních opatření,

proceduru vyhodnocení účinnosti politiky vedoucí k

provedení její změny.




IS/ICT


Podle požadovaného stupně zabezpečení je možno

definovat čtyři obecné typy bezpečnostní politiky:

Promiskuitní bezpečnostní politika, která ve svých

pravidlech nikoho neomezuje a povoluje subjektům

realizovat vše, včetně toho, co by neměli konat,

Liberální – ve svých pravidlech umožňuje realizovat

vše, až na výjimky, které jsou explicitně

vyjmenované,

Opatrná – ve svých pravidlech zakazuje vše s

výjimkou toho, co je explicitně vyjmenováno,

Paranoidní – zakazuje dělat vše, co je

potencionálně nebezpečné, tedy i to, co by

nemuselo být explicitně zakázáno.




IS/ICT


Další významnou aktivitou je řízení rizik (RM-

Risk Management).

Je to proces identifikace, kontroly a eliminace

nebo minimalizace bezpečnostních rizik

působících na IS / ICT. Cílem je identifikace

specifických oblastí, kde je potřeba zajistit

ochranu proti ohrožení a zranitelnosti. Za tímto

účelem se v rámci řízení rizik provádí analýza

rizik.




IS/ICT


Analýza rizik zahrnuje:

definici rozsahu,

specifikace prostředí,

identifikaci aktiv,

identifikaci protiopatření,

identifikaci zranitelnosti a ohrožení,

analýzu zranitelnosti,

stanovení rizik a dopadů.




IS/ICT


Za tímto účelem se v rámci řízení rizik provádí:

Analýza přínosů a nákladů,

Výběr a implementace protiopatření,

Testování a hodnocení,

Plánování výjimečných situací.




IS/ICT


Při řešení analýzy rizik využíváme standardizované

metodiky, které jsou často podpořeny automatizovanými

nástroji. Další aktivity pak představují:

Monitorování a audit bezpečnosti IS/ICT – auditní

postup je možné charakterizovat následujícími kroky:

detekce,

rozlišení,

zpracování bezpečnostního poplachu,

analýza,

agregace,

generování zprávy,

archivace.




IS/ICT


Další aktivity pak představují:

Pravidelné periodické hodnocení bezpečnosti

IS/ICT – (1x za 3 roky)

Certifikace – proces komplexního technického a

netechnického ohodnocení bezpečnosti IS, který

slouží jako podklad pro provedení akreditace

systému.

Akreditace – formální uznání, že IS je bezpečný a

splňuje podmínky na takový systém kladené.

Východiskem pro akreditaci je certifikace systému.

Definice a prosazování rolí , které zajišťují řešení

bezpečnosti IS/ICT.




Hrozby lze klasifikovat do následujících skupin:

přírodní a fyzické – např. živelné pohromy a

nehody (poruchy dodávek el. proudu, požáry

povodně),

technické – poruchy nosičů dat a počítačů,

poruchy sítí,

technologické – poruchy způsobené programy –

viry, trojské koně apod.,

lidské, tj neúmyslné – které vyplývají z

neznalosti, omylů nebo zanedbání a úmyslné,

které se dělí na působící zvenku systému (hakři,

teroristé, špionáž apod.) a zevnitř (zlomyslní,

zneuznalí zaměstnanci, hosté a návštěvníci

organizace apod.)




Převážná většina hrozeb (více jako 50%) patří do kategorie

neúmyslných hrozeb. Mezi základní hrozby na výše

definovaných aktivech patří neoprávněné, náhodné nebo

úmyslné:

prozrazení tajných informací – bezpečný systém nemůže

povolit přístup nikomu, aniž by proběhla jejich autorizace,

upravení – bezpečný systém musí zajistit, že nedojde k

porušení integrity dat neautorizovaným, náhodným nebo

úmyslným způsobem,

zničení – bezpečný systém nesmí dovolit neautorizované

zničení informačního systému a jeho zdrojů,

bránění v dostupnosti informačního systému

autorizovaným uživatelům - bezpečný systém nesmí

dovolit, aby bylo autorizovaným uživatelům bráněno ve

využití IS a jeho zdrojů.




Klasifikace typických útoků na IS/ICT

Odposlech (sniffing) je útok v síti směřovaný na

zcizení informace, kterou může být číslo kreditní

karty, číslo účtu zákazníka, platební příkaz, heslo

apod.

Vyhledávání hesel směřuje k odhalení hesla,

které umožní druhé straně přístup k systému,

jeho zdrojům a informacím. Ke známým útokům

patří:

využití trojského koně,

útok hrubou silou,

slovníkový útok,

útok na heslo související s uživatelem.





Modifikace dat je takovým útokem, kdy dochází k

modifikaci obsahu určitých transakcí či změně uložených

informací. Příkladem je např. spoofing – vydávání se za

finanční, zdravotní popř. penzijní instituci a tímto vylákání

od důvěřivých zákazníků důvěrné informace. Dále

podvodnou činností jsou phishing tj. podvržení webové

stránky nebo e-mailu za účelem zisku citlivých údajů a

pharming tj. ovlivnění doménových jmen tak, aby byl

uživatel přesměrován na podvodnou stránku za účelem

vylákání citlivých údajů.

Další útoky se označují termínem Denial of Service (DoS).

Útoky spočívají v tom, že napadený počítač může odmítat

poskytovat řádné plnění služeb (zahlcení zprávami emailů,

požadavky na WWW server atd.).




Mezi známé DoS útoky patří:

E-mail bomba – na e-mail servery je zasíláno abnormální

množství zpravidla identických zpráv tak, aby bylo

docíleno zahlcení síťového zdroje a zaplnění dostupných

paměťových kapacit,

Ping of Death – spočívá v tom, že jsou na vybranou

službu (server) zasílány abnormálně velké pakety,

Zombies – zde jsou použity prostředky, které jsou

nainstalovány na daném zařízení a které jsou následně

využity k útoku na toto zařízení,

Hogging – postupně jsou spotřebovány veškeré zdroje

daného zařízení (RAM, čas procesoru apod.),

SYN floading – užívá se vlastnosti TCP (protokol sítě) při

navazování spojení, kdy je požadován velký počet žádostí

o spojení, které však je útočníkem před vlastním

uskutečněním spojení ukončeno.





Útočníci při svých útocích často používají

speciální programové kódy, tzv. škodlivé kódy

(malware, malicious software), jejichž úkolem je

poškodit zařízení, data, programy, vyčerpat

systémové zdroje, zcizit informace atd. Patří k

nim:

Viry,

Trojské koně (trojan horses),

Červi (worms),

Spyware,

Další parazitující programy.




Protiopatření lze klasifikovat dle vztahu vůči

průběhu bezpečnostního incidentu následovně:

preventivní,

dynamická (proaktivní),

následná (reaktivní ).

Podle formy protiopatření je lze rozdělit na:

administrativní,

fyzická,

technologická.




Zajištění autentizace zprávy – cílem autentizace zprávy je

dosažení takového stavu, kdy příjemce má jistotu ohledně

původce zprávy, tj má možnost ověřit si, kdo zprávu

vytvořil. Jedná se o digitální podpis. Vedlejším efektem

digitálního podpisu je zajištění integrity zprávy (jistota, že

během přenosu nedošlo k pozměnění zprávy). Používá se

přitom technika šifrování.

Pro zajištění digitálního podpisu se využívá asymetrické

šifrování.

Používají se dva typy klíčů: veřejný (public) a druhý

soukromý (private). Oba klíče si osoba (nebo systém)

vygeneruje pomoci speciálních prostředků. Privátní klíč si

chrání, veřejný pak distribuje různými komunikačními

kanály (CD, webové medium). Platí pravidlo, že pokud

jedním klíčem zprávu zašifrujeme, pak takováto zpráva je

dešifrována právě klíčem druhým a zároveň platí, že z

jednoho klíče nelze odvodit druhý.






Požadavek Řešení

Důvěrnost souboru

Symetrické šifrování,

pokud soubor

nikomu

nepředáváme.

Asymetrické

šifrování veřejným

klíčem příjemce

souboru v případě

předávání souboru

Důvěrnost zasílané zprávy, kde mezi

odesláním a přijetím zprávy existuje časová

prodleva

Asymetrické


klíčem příjemce

Důvěrnost zasílané zprávy při práci v reálném

čase (on-line komunikace)

Kombinace

asymetrického


klíčem příjemce a

symetrického

šifrování


Autentizace a autorizace uživatelů, programů a

systémů – při vzájemné komunikaci mezi dvěma či více

účastníky je třeba, aby účastníci byli nějakým způsobem

identifikováni-aby bylo jasné, kdo s kým komunikuje. Tento

proces se nazývá autentizace.

K zajištění autentizace lze použít různé mechanismy, které

se opírají o:

znalost utajované informace – heslo, PIN,

kryptografický klíč tj. důkaz znalostí – „něco vím“,

vlastnictví unikátního znaku – např. magnetické a

čipové karty, digitálního certifikátu, např. webového

serveru, tj. důkaz vlastnictví –“něco mám“,

biometrickou autentizací – má smysl pouze pro lidské

uživatele (rukou psaný podpis, hlas, otisk prstů,

skenování sítnice apod.), tj. důkaz vlastností –“něčím

jsem“.




Ochrana proti škodlivým kódům – jedním z

nejčastějších útoků je umístění škodlivého kódu přímo

do důvěryhodného prostředí. Může se jednat o:

přílohu k emailové zprávě,

vlastní kód emailové zprávy zapsaný v HTML a

využívající Javascript, kterým je škodlivý kód

dodatečně stažen,

instalované programy z nedůvěryhodných

zdrojů,

dodatečné komponenty (např. ActiveX) stažené

spolu s nějakou www stránkou apod.,

Základními prostředky ochrany jsou:

technologické prostředky,

organizační opatření.



OTÁZKY

1. Definice a způsob získávání dat, informací a znalostí

2. Definice, fáze, cíle a řízení informačního procesu

3. Definice, formy, klasifikace a struktura informačních

zdrojů

4. Klasifikace a převody číselných soustav

5. Kódování čísel v počítači

6. Základní programové vybavení počítačů

7. Aplikační software ve formě kancelářských prostředků

8. Programové prostředky pro podporu vývoje a

implementaci aplikačního software

9. Databázové systémy, jejich struktura, funkce a

požadavky na ně kladené

10. Základní komponenty a klasifikace počítačů



OTÁZKY

11. Relační databáze, typy relací a základní operace

12. Klasifikace a příkazy jazyka SQL

13. Vymezení, klasifikace a charakteristické rysy aplikací

podnikové informatiky

14. Životní cyklus podnikové informatiky

15. Vymezení infrastrukturních podnikových aplikací

16. Správa dokumentů a obsahu

17. Řízení spolupráce, pracovních toků a znalostí

18. Vymezení celopodnikových transakčních aplikací a

jejich efekty

19. Funkcionalita aplikace plánování podnikových zdrojů

20. Odvětvová řešení a kategorie aplikace plánování

podnikových zdrojů



OTÁZKY

21. Vymezení aplikací pro řízení extérních vztahů a jejich

efekty

22. Elektronické podnikání

23. Řízení vztahů se zákazníky

24. Vymezení aplikace business intelligence a její efekty

25. Hlavní komponenty, typy aplikací a vrstvy v business

intelligence

26. Vymezení řízení podnikové informatiky

27. Modely, metody a úlohy řízení ekonomiky IS/ICT

28. Přínosy a hlediska efektivnosti IS/IT

29. Vymezení bezpečnosti informačních systémů a

komunikačních technologií

30. Zabezpečení přenosu dat



Date post:	12-Mar-2019
Category:	Documents
Upload:	buibao
View:	219 times
Download:	0 times

INFORMATIKA V EKONOMICE -...

Documents