INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC TRANSATLANTICKÝCH VZTAHŮ

Transatlantické vztahy EU

Institucionální rámec vztahů

Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální.

Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO

Jednání mezi zástupci institucí ES a USA se uskutečňovala pouze ad hoc.

Institucionální rámec vztahů

Změna s Transatlantickou deklarací, která institucionalizovala vzájemné vztahy Setkávání zástupců ES/EU (Komise) a

americké administrativy

Institucionalizace byla prohloubena Novou transatlantickou agendou (NTA). Především v oblasti hospodářské

Institucionální rámec vztahů

Mark Pollack a Greg Shaffer identifikovali tři úrovně vládnutí v transatlantických vztazích:

Úroveň mezivládní (intergovernmental)

Úroveň transvládní (transgovernmental)

Úroveň transnacionální (transnational)

Mezivládní úroveň

Setkávání nejvyšších představitelů vlád a EU

Na nejvyšší úrovni se jedná o: summity EU-USA summity NATO

Mezivládní úroveň

Summit EU-USA: Slouží k tomu, aby se zde činila zásadní rozhodnutí, a

stanovil rozsah spolupráce Funguje jako stabilizační prvek ve vzájemných vztazích Platforma komunikace, agenda-setting, socializace Vysoká publicita → tlak na účastníky, aby se dohody

plnily od r. 2000 probíhají jednou ročně Účastníci: Prezident USA, předseda Komise a předseda

Evropské rady – hlavní představitelé Unie jako celku Součástí jsou i dialogy na ministerské úrovni

(především ministři zahraničí a hospodářství, zástupci Komise)

Mezivládní úroveň Témata:

Bezpečnost (soft security): terorismus, organizovaný zločin, spolupráce policie a tajných služeb, koordinace diplomatických aktivit

Hodnocení NTA Hospodářské otázky: řešení obchodních sporů, spolupráce

na půdě WTO Problémy:

EU dlouhodobě nebyla reprezentovaná jedním zástupcem (rotační předsednictví v Radě EU) → tendence ze strany USA vidět EU jako komplikované a nejednotné těleso

Lisabonská smlouva částečně sjednocuje „hlas“ Unie, ale i přesto má americký prezident mnohem širší mantinely pro vyjednávání než zástupci EU (omezeni mandátem a kompetencemi)

Některé členské státy stále preferují bilaterální vztahy s USA

Mezivládní úroveň

Srovnání přístupu Clintonovy a Bushovy ml. administrativy k EU Clinton – preference jednání se zástupci Unie jako

celku, summity Bush – preference jednání s Unií jako celkem

zejména v otázkách mezinárodního obchodu (obchodní jednání, WTO), též v některých politických a bezpečnostních otázkách (Balkán, Írán, izraelsko-palestinský konflikt) V jiných podstatných otázkách preference bilaterálních

vztahů – např. vojenské akce (Irák) Mimo summity stály tehdy i otázky klimatických změn a ICC Typické zejména pro první administrativu, druhá již více

nakloněna jednat v rámci transatlantických institucí

Mezivládní úroveň

Summity NATO Hlavní témata z vojenské oblasti = hard security

Hlavy států a předsedové vlád všech členů Aliance

Nemají přesný rozvrh → většinou jednou za dva roky

Předznamenávají posuny v politice a strategiích NATO, sílu závazku členských zemí k akcím NATO

Mezivládní úroveň

Ministerská úroveň Hl. zahraničně politická oblast setkávání amerického ministra zahraničí

s ministry zahraničí členských zemí EU a Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku obvykle se konají po summitech

Může dojít k setkávání ad hoc i jiných ministrů

Transvládní úroveň Kontakty mezi úředníky vládních útvarů →

ministerstva USA a DG Komise

Charakterizována jako síť vztahů, která má polopermanentní charakter a ve které se aktéři ne vždy chovají jako zástupci či vyslanci svých vlád

Tyto kontakty ovlivňují celkový charakter vztahů mezi EU-USA → označováno jako „transatlantické vládnutí“ (transatlantic governance)

Hlavním cílem je implementace NTA. Na této úrovni se činí každodenní politická rozhodnutí a zároveň zde dochází ke stanovování nových témat, která jsou následně předložena na summitu.

Transvládní úroveň

Na úrovni státních úředníků: Senior Level Group (SLG): nejvyšší státní úředníciZa USA náměstci pro obchod a

hospodářství a politické záležitosti v rámci ministerstva zahraničí, zástupci Komise a zástupci předsednické země (obchod a zahraničí)

Příprava summitů a diskuze významných otázek

Obvykle dvakrát za půl roku

Transvládní úroveň

Task Force Vysocí státní úředníci z USA, zástupci

Komise a předsednické země Pomocný orgán SLG, identifikuje otázky,

které nemohou být vyřešeny na nižší úrovni a ty postupuje SLG

Setkávání cca pětkrát za půl roku

Transvládní úroveň

Dialog v oblasti spravedlnosti (Justice Dialogue) Ustaven v rámci NTA setkávání zástupců amerického ministerstva

spravedlnosti se zástupci Komise obvykle se koná dvakrát v průběhu předsednictví Témata:

Boj proti financování terorismu, pašování lidí, drog, strategie boje proti organizovanému zločinu, výměna osobních dat a ochrana osobních dat

Hlavní fórum pro uzavírání dohod o vzájemné právní pomoci a extradici

Spojení na Europol a Eurojust

Transvládní úroveň

Politický dialog o hranicích a dopravní bezpečnosti vytvořen po 11/9 otázky vnitřní bezpečnosti, důležitá

instituce v boji proti terorismu zástupci amerického ministerstva vnitra,

spravedlnosti a zahraničí a zástupci Komise, Rady a předsednictví

Transvládní úroveň

Hospodářská oblast (Transatlantické hospodářské partnerství) Transatlantická hospodářská rada

Má dva předsedy: komisaře pro obchod a zástupce prezidenta USA pro mezinárodní hospodářské vztahy

Cíl: Redukovat bariéry investování a podpořit vznik otevřených investičních režimů

Fórum vysokých představitelů EU a USA o spolupráci v oblasti regulace

Transvládní úroveň

Steering Group v rámci Transatlantického hospodářského partnerství (TEP) Zástupci Komise (ředitelé ekonomických úseků

DG), předsednické země a zástupce amerického ministerstva pro obchod a hospodářství

Monitoruje realizaci cílů TEP, vypracovává zprávy, identifikuje nové cíle spolupráce, slaďování strategií pro jednání na WTO

Zjišťují možné oblasti sporu → systém včasného varování

Transvládní úroveň

Pracovní skupiny V oblasti zahraniční politiky→ na úrovni

ředitelů sekcí Nejvýznamnější jsou v hospodářské

oblasti Setkávání i v oblasti životního prostředí

a energetiky, i když jsou technicky mimo rámec NTA

Transnacionální úroveň

Síť vztahů mezi nevládními aktéry

I když zde není vliv vlád, některé sítě jsou úzce spjaty s aktivitami a zájmy národních vlád nebo institucí EU

NTA: cíl vytvořit transatlantickou veřejnou sféru a zároveň získat podporu pro aktivity v rámci transatlantických vztahů

Dialogy existují v oblasti obchodu a ochrany spotřebitele, legislativní dialog

Transnacionální úroveň

Transatlantický obchodní dialog (Transatlantic Business Dialogue, TABD) Mezi americkými a evropskými podnikateli Je nejúspěšnějším dialogem Setkání skutečně probíhají a aktéři

identifikují klíčové otázky, které jsou řešeny na jiných úrovních

Velmi dobré vazby na vládní činitele

Transnacionální úroveň

Transatlantic Consumer Dialogue (TACD) Zástupci organizací na ochranu

spotřebitele Méně úspěšný než TABD Organizace jsou schopné dohodnout se

na společných pozicích, ale nemají tak dobré vazby na vládní činitele jako TADB

Transnacionální úroveň

Transatlantický legislativní dialog (Transatlantic Legislative Dialogue, TALD) Od 70. let probíhají ad hoc setkávání

europoslanců a amerických zákonodárců, ale TALD je výsledkem NTA

Marginální vliv Trpí rozdílným postavením

v institucionálním rámci a v pravomocech přijímat legislativu

Osoby, které se setkávají, obvykle nemají podíl na vytváření klíčové legislativy pro transatlantické vztahy

Transnacionální úroveň

Transatlantický environmentální dialog Transatlantic Environment Dialogue (TAED)

Dialog mezi odbory Oba jsou neaktivní Aktéři preferují globální úroveň

Multilaterální vztahy

přidávají autoři Michael Smith a Steven McGuire Vztahy mezi aktéry v rámci širšího

kontextu, především na půdě mezinárodních institucí

WTO, MMF a G-8

Hodnocení institucionálního rámce

V r. 2005 Komise udělala kompletní zhodnocení fungování NTA

zjištění, že bylo naplněno jen 45 % cílů NTA

v dalších 33 % otázkách byl učiněn alespoň nějaký pokrok

Výsledky jsou smíšené, institucionální rámec nefunguje zcela efektivně

Hodnocení institucionálního rámce

Největší pokroky: hospodářská soutěž vzájemné uznávání standardů Obchod Bezpečnost hranic

Smíšené: ochrana dat regulace finančních služeb

Minimální: biotechnologie

Hodnocení institucionálního rámce Nejvíce problematická je hodnocena

transnacionální úroveň funguje jen TABD a TCD Práce a životní prostředí nefungují vůbec Dialog mezi zákonodárci má marginální

vliv

Hodnocení institucionálního rámce

Problémy: Stále slabé povědomí o NTA

v členských státech EU i v americké administrativě

NTA není přikládána dostatečná politická váha

Je příliš byrokratizovaná Delegace jsou předimenzované a

některé schůzky se redukují na výměnu informací

U.S. Mission to the EU (USEU)

Významná role v realizaci Nové transatlantické agendy

Historické kořeny spadají do pol. 50. let = ustaveno Stálé zastoupení USA u ESUO (1956)

V r. 1961 se Stálé zastoupení přestěhovalo do Bruselu a stalo se z něj Stálé zastoupení USA u Evropských společenství

USA vždy vysílá zkušené diplomaty vystudované v evropských záležitostech

Na fungování zastoupení měly vliv jednotlivé administrativy a jejich přístup k ES

Stálé zastoupení EU v USA Historické kořeny spadají do roku 1954, kdy byla

ustavena informační kancelář ESUO ve Washingtonu (řízena Američany)

Od pol. 50. let Američané vyzývali evropské instituce, aby vyslaly do USA skutečného diplomata proti Francie v ES neexistoval konsensus na koordinaci zahraniční

politiky Haagský summit (1969) → dohoda na EPS Plus ne příliš dobré vztahy s tehdejší

americkou administrativou pod vedením Nixona a Kissingera → V ES pociťována nutnost reprezentovat a prosazovat své zájmy v USA

V r. 1971 vznik Stálého zastoupení

Tvorba zahraniční politiky v USA Prezident a Kongres:

Prezident: vrchní velitel ozbrojených sil, hlavní vyjednavač na mezinárodní scéně

Kongres: legislativní pravomoci (např. mezinárodní smlouvy dojednané prezidentem musí být schváleny 2/3 Senátu) a rozpočtové pravomoci, vyhlašování války

Podobu zahraniční politiky ovlivňují vztahy mezi exekutivou a legislativou Do 60. let 20. století bezpodmínečná podpora

Kongresu – změna především v důsledku války ve Vietnamu

Od 60. let do současnosti Kongres aktivněji vstupuje do formulace ZP

Tvorba zahraniční politiky v USA War Powers Act (1973):

zákon o omezení pravomocí prezidenta ve vedení ozbrojených konfliktů (reakce na válku ve Vietnamu)

Prezident, pokud vstoupí do války, musí o tom do 48 hodin informovat předsedu Sněmovny a Senátu

Kongres musí použití síly schválit do 60 dnů, pokud to neschválí, musí se vojáci stáhnout → pouze pokud by se nemohl Kongres sejít, může prezident pokračovat ve vedení konfliktu

Pokud Kongres nesouhlasí s setrváním armády, tato má 30 dnů na stažení (celkem 90 dnů)

Tvorba zahraniční politiky v USA Na formulování americké zahraniční

politiky mají významný vliv lobby Nejvýznamnější: ropné společnosti (American

Petroleum Institute), zbrojařské společnosti, oceláři, zemědělci

Etnická lobby: Projevují se především v americké blízkovýchodní

politice Izraelská lobby (židé, protestanté) → American-Israel Public

Affairs Comittee (AIPAC) → Izrael je největší příjemce americké vojenské pomoci

Kubánské politice Kubánsko-americké lobby → jiné latinskoamerické nebo

karibské lobby nemají významný vliv na formulování americké zahraniční politiky

Sídlo v Miami, Cuban-American National Foundation (CANF)