TEZE K DIDAKTICE HV

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI

TEZE K DIDAKTICE HV – INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI

- už J. A. Komenský doporučoval v Informatoriu školy mateřské používání jednoduchých hudebních

nástrojů a zvučících hraček

- hra na nástroje děti nesmírně přitahuje a aktivizuje. Skrze hudební nástroje je hudební výchova

dostupná všem, tedy i dětem „pěvecky handicapovaným“ (avšak i při plném využití všech možností

instrumentální složky musí zůstat zpěv těžištěm hudební výchovy)

způsoby zavádění nástrojů do školské hudební výchovy

a) využití žáka navštěvujícího ZUŠ (dát mu noty předem, aby mělo dostatek času se part naučit)

b) dát hudební nástroj všem žákům – požadavky na nástroje:

o lehko ovladatelné

o bezvadná intonace bez závislosti na hráčských dovednostech (nástroje s pevně fixovanými

tóny)

o nástroje, které i v rukou začátečníka vydávají kvalitní tón

o musí se hodit speciálně pro děti (výška, hmotnost atd.)

o tóny se musí dobře pojit s dětským zpěvem (nepříliš hlučné)

o upotřebitelnost nástrojů v souboru (nástroje melodické, rytmické, popř. basové)

Orffův Schulwerk a jeho přínos

- německý hudební skladatel Carl Orff v padesátých letech publikoval svůj Schulwerk a vytvořil tzv.

Orffův instrumentář

- hlavním přínosem není jeho dětský instrumentář, ale

myšlenka, jak učinit hru v souboru dostupnou dítěti. Ve

třídě totiž nelze použít zkušeností z orchestru nebo

komorní hudby – je třeba dětem napsat hlasy tak, aby je

zahrály i bez těchto zkušeností, pouze na základě

učitelova předvedení a zpaměti. Tuto možnost dává právě

technika ostinata

- ostinato = krátká rytmická nebo rytmicko-melodická

figura, která se po celou píseň opakuje

Zavedením hry na hudební nástroje do třídy dosáhneme toho, co bychom si přáli mít vždy ve

výuce, totiž, že žáci to, co mají ve škole dělat, sami chtějí, nikoliv musí.“

- rozvíjel především myšlenku jednoty jazyka, hudby, pohybu, zpěvu, rozvíjení rytmického cítění hrou

na nástroje a podpory přirozené lidské tvořivosti.

„Česká Orffova škola“

- autoři: Ilja Hurník a Petr Eben

- zdařilá adaptace německé Orffovy školy: V úpravách českých a moravských lidových písní a ve

vlastních skladbách za doprovodu lehko ovladatelných bicích nástrojů a zobcových fléten jedinečným

a originálním přístupem naplnili záměr Carla Orffa

Česká Orffova společnost

- založena r. 1995 Pavlem Jurkovičem při České hudební společnosti. Navazuje ve svém programu na

živý odkaz hudebního pedagoga a skladatele Carla Orffa

- pořádá semináře, kurzy, letní aktivity pro zájemce z řad učitelů všech druhů škol, studentů,

sociálních a výchovných pracovníků, terapeutů a rodičů s dětmi

Poznámky k pojmu rytmus, metrum, takt, ostinato:

"Hlavní myšlenkou Orffovy výchovné metody je nejprve muzicírovat, hrát si s hudbou a teprve

později studovat hudbu."

Příklad skladby s nástrojovým ostinatem:

KLASIFIKACE NÁSTROJŮ ORFFOVA INSTRUMENTÁŘE

triangl, blok, činel, zvonkohry, metalofony, dětské tympány

rolničky, bubínek, tamburína, xylofony

hůlky, prstové činelky, činely

poznámka: metalofon vs. zvonkohra1

- pojmy metalofon a zvonkohra nejsou v naší literatuře ani mezi pedagogy přesně vymezeny

a odlišeny, mnohdy se oběma pojmy označuje týž nástroj

- metalofon – kameny jsou vyrobeny ze slitin měkkých kovů (převážně hliníku), jejich povrchová

úprava je zrnitá, mají šedou barvu. Vyrábějí se zásadně v diatonickém ladění

- zvonkohra – kameny jsou vyrobeny ze slitin tvrdých kovů, jejich povrch je hladký, mohou být

diatonické i chromatické

1 xylofon – je vždy dřevěný

NÁSTROJE ORFFOVA INSTRUMENTÁŘE

RYTMICKÉ MELODICKÉ BASOVÉ

Poznámky k technice hry na jednotlivé nástroje

Hůlky – Čím méně se dřívek dotýkáme, tím lépe znějí. Správné držení viz obrázek:

správně

Triangl – úhoz se zpravidla provádí na vodorovnou část nástroje, ale je možno jej vést i proti

oběma ramenům trojúhelníku (např. při tremolu)

U tamburíny jsou důležitá místa úhozu: úder doprostřed kůže dává tón nejchudší na

rezonanci, okrajové pásy dávají rezonanci nejbohatší

Xylofony, metalofony, zvonkohry – čím kratší úhoz, tím lépe znějí. Nástroje umísťujeme tak,

aby se hrací plocha dostala asi do výše kolem sedícího (při hře vstoje asi ve výši pasu hráče).

Střídavá hra oběma rukama by měla zůstat při hře melodií základním způsobem úhozu. Aby si

malí žáci zapamatovali, na které tóny hrát, můžeme jim nepotřebné kameny z nástroje

vyjmout.

Tympány – používá se jich hlavně ve dvojicích (vyladěné do kvarty nebo do kvinty).

Postavení tympánů by mělo být pokud možno analogické s rozestavěním xylofonů: nalevo od

hráče hlubší tympán, napravo vyšší: (obraz tak

zůstane jednotný pro všechny muzicírující)

Poznámky k ladění nástrojů

Zatímco kovové kameny metalofonů a

zvonkoher nemění ladění, dřevěné

(palisandrové) kameny xylofonů podléhají

změnám vlhkosti a tepla, což způsobuje jejich

rozladění. Obroušením konce pomocí pilníku

(„zkrácením“ kamene) tón zvýšíme. Není třeba brousit celou plochu, stačí šikmé ubrání.

A naopak: chceme-li kámen snížit, musíme uprostřed ve vybrání zeslabit, avšak opatrně,

neboť již půl mm je velmi značný rozdíl.

Tympány – uvedeme pokaždé v činnost všechny šrouby ve stejném směru (nejprve dva

protilehlé šrouby), až dosáhneme žádané tónové výšky a můžeme dotáhnout ostatní šrouby.

K výběru paliček: Na zvonkohry se hraje převážně paličkami s dřevěnou hlavicí, na xylofon a metalofon

hrajeme převážně paličkami s tvrdou plstí nebo s gumovými hlavičkami.

Instrumentální doprovody

Rytmická stránka instrumentálního doprovodu

- důležitá je celková rytmická průprava- u nejmenších dětí začínáme rytmický výcvik rytmickými

ozvěnami (tleskáním): učitel vytleská rytmus a žák jej po něm zopakuje (u malých dětí abstraktní

rytmy deklamujeme na slovech)

- variantou může být vyťukávání rytmu na dřívka (po seznámení se se správným držením)

- pro seznámení se s nástroji je vhodná rovněž následující imitační hra: učitel vytleská rytmy zpěvu

ptáčků, děti ozvěnou zopakují. Poté rozdělí jejich ptačí role, např. „Ty budeš kohoutek“ a dá jim za

úkol, aby z instrumentáře vybrali nástroje, který jejich ptačí zpěv nejlépe charakterizuje. Poté opět

předvedou na nástroje.

rytmická stránka

melodická stránka

„Z metodického hlediska je hra na dětské hudební nástroje pro žáka vždy

pouze problém rytmický a to nejen u nástrojů rytmických, nýbrž i

melodických. Výška tónů je u nich dána, jde jen o to, kdy udeřit.“

- složitější průpravou může být rytmický kánon, kde jednotlivé hlasy nastupují po sobě; uvedenou

říkanku se naučíme nejprve vytleskávat (všechny děti stejně), poté vyzkoušíme jako kánon a až poté

je možno přejít k rozdělování nástrojů

Poznámka k pomlkám

- měli bychom žáky vést k tomu, že pomlka není „prázdná“ doba, nýbrž doba, která sice není navenek

vyjádřena znějící hudbou, ale je pro hudebníky vnitřně reálná. Proto můžeme pomlku naznačovat, až

nakonec dospějeme k pouhému „tlesknutí v duchu“. Tento zážitek je z psychologického hlediska

důležitý.

Nácvik písní s instrumentálním doprovodem

DESATERO ZÁSAD PRO NÁCVIK HRY NA DĚTSKÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE

1. Při prvních setkáních s dětskými hudebními nástroji nechejme děti, aby si v dostatečné míře

vyzkoušely a prověřily jejich možnosti (uspokojíme tím dětskou přirozenou zvídavost).

2. K doprovázení volíme vždy až dobře nacvičené písně.

3. Hru na nástroje připravujeme tleskáním, případně pleskáním.

4. Při nacvičování doprovodných partů zpíváme vždy píseň.

5. Každou hodinu přidáváme vždy jen jednu novou rytmickou vrstvu.

6. Všichni žáci se učí všemu postupně a u nástrojů se střídají.

7. Zaměstnáváme stále celou třídu.

8. Dbáme na estetické a funkčně správné držení nástrojů a paliček.

9. Nástroje a jejich kombinace vybíráme s ohledem na charakter písně (nesmějí přehlušit zpěv).

10. Neukázněné žáky trestáme odebráním nástrojů!

Příklad písně, kde rytmus instrumentálních doprovodů je totožný s rytmem písně:

Příklad písně, kde rytmus instrumentálních doprovodů je totožný s metrem písně:

Při výběru instrumentálních doprovodů postupujeme od vytleskávání rytmu písně (děti zpívají

a současně tleskají na každou slabiku písně) přes vytleskávání metra, první doby v taktu

k samostatným ostinátním figurám (rytmům).

Nejprve vytleskáváme, později jim přidáme rytmické nástroje a nakonec i melodické nástroje.

Třetí dovedností, která předchází hře ostinata, je hraní prvních dob taktu:

Poznámky k vlastní tvorbě doprovodů písní

(podle skript Jarmily Lasevičové a Ladislava Daniela)

doprovodné nástroje volíme vždy podle charakteru písně (např. k ukolébavce nejsou vhodná

dřívka či tamburína, ale spíše triangl, činelky)

zpěv zůstává základem, doprovod je pouze jako doplněk

v předehře, mezihře a dohře hraje vždy „celý orchestr“, při zpěvu jen některé nástroje

(nesmí být přehlušen zpěv)

doprovázíme pouze pěvecky zvládnuté a nacvičené písně

rytmický doprovod si nejprve připravíme hrou na tělo (tleskáním, luskáním aj.), vždy

přidáváme zpěv písně

každý nástroj si svůj doprovodný part dobře procvičí (zpěv přidáváme až po upevnění

doprovodu), další nástroje se přidávají postupně

všichni se učí všemu, u nástrojů se žáci střídají

Hru v rytmu písně, metra a taktů by měly zvládnout již děti v mateřské škole!

nástroje po úderu déle znějící (činel) budou hrávat delší hodnoty, krátce znějícím budeme

dávat rytmy více členěné (hůlky, bubínek)

síla zvuku bude rovněž předurčovat nástroje hlučné k upotřebení na těžké době (bubínek,

tamburína), kdežto nástroje jemného zvuku spíše na lehké doby

nástroje co nejméně „kopírují“ rytmus písně, využívejte doprovod metrem, dobou a ostinatní doprovod

není nutné, aby po celou dobu písně hrály všechny nástroje: vytváříme sice jednoduchý, ale pestrý doprovod (např. při formě písně „a b a“ budou v části b hrát jiné nástroje, zazní jiný styl doprovodu než v částech a apod.)

Party melodických nástrojů by měly respektovat harmonii (i tzv. latentní, skrytou) lidových písní

Možnosti a meze použití pentatoniky

- pentatonika = o pentatonické (pětitónové) stupnici (u klavíru hrajeme např. na černých

klávesách)můžeme zjednodušeně říci, že stupnice a akord jsou totožné. Protože oproti dur-

mollovému systému v ní postrádáme 4. a 7. stupeň, vyhneme se ostrým disonancím „všechno jakoby

ladí se vším“

- nevýhodou pentatoniky je, že vzhledem k našemu geograficky podmíněnému dur-mollovému cítění není zcela vlastní

- u našich lidových písní je její použití vhodné tam, kde se nevyskytují tzv. citlivé tóny, tedy 4. a 7. stupeň

- o písni To je zlaté posvícení tedy nemůžeme tvrdit, že je v pravém slova smyslu pentatonická, je totiž diatonická s výraznou latentní harmonií, pouze v ní „náhodou“ chybějí citlivé tóny

Písně s tónickým doprovodem (tónickou prodlevou, tzv.

dudácký bas, bordun)

- lze je doprovázet jediným tónickým kvintakordem

- příklady vhodných písní: Sedí liška pod dubem, Pásli ovce Valaši, Stojí vrba košatá atd.

Písně se střídavým doprovodem T – D

- střídají se pouze dvojice vybraných tónů podle harmonických funkcí

- malým dětem naznačíme změnu harmonie učitelovým gestem (starším zdůrazněnou textovou oporou, např. louku – klobouku)

POZNÁMKA K IMPROVIZACI A HUDEBNĚ TVŮRČÍM ČINNOSTEM

- průpravou k improvizaci mohou být hudební rozhovory:

- ve větším kolektivu můžeme realizovat melodické rondo:

více k hudebně tvůrčím činnostem viz

http://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZVGA/6891/MESIC-HUDEBNE-TVORIVYCH-EXPERIMENTU.html/

„ V případě, kdy děti doprovod improvizují, musí jít o improvizaci promyšlenou, uvědomělou,

řízenou učitelem. Na školách jsme někdy svědky toho, že učitel rozdá dětem nástroje a bez

jakéhokoliv vedení je nechá hrát, co je napadne. Taková „improvizace“ se pak většinou zvrhne

v nesmyslné rámusení a třískání do nástrojů, které s hudebním projevem nemá nic společného.“

A

např. dvoutaktový snadný

motivek zapsaný na tabuli –

je vhodné, pokud končí

pomlkou (hraje celá třída)

B

dvoutaktová

improvizace žáka

A C

dvoutaktová

improvizace žáka

A

http://www.orff.cz

Vybraná literatura k problematice instrumentálních činností:

Daniel, Ladislav. Naše píšťalka, Praha, 1967.

Daniel, Ladislav. Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu I, II. Praha, 1995, 1996.

Hurník, Ilja, Eben, Petr. Česká Orffova škola I- IV. Praha, 1968, 1969, 1972, 1996.

Jurkovič, Pavel. Hudební nástroje ve škole. Praha, 1998.

Jurkovič, Pavel. Podpísničky s doprovodem dětských nástrojů. Praha 1981.

Prchal, Jan. Populární hudba ve škole I, II. (+CD). Praha, 1998.

Šimanovský, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha, 1998.

INTERNETOVÉ ODKAZY

výroba pastevecké píšťaly

http://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZVGA/10257/VYROBA-PASTEVECKE-PISTALY.html/