Petr Nikl - Já jsem Tvůj zajíc (dialog s maminkou)Wannieck Gallery

4.10.2012 – 3.2.2013

1. Úvod

Můj výběr pro zpracování výstavy k zadanému tématu byl poměrně jednoduchý. V České republice není mnoho autorů, kteří by měli tak velký rozsah tvorby, jako právě Petr Nikl. Výčet může začít výtvarník, performer a malíř, pokračovat lze ilustrátor knížek, fotograf, autor knih pro děti i dospělé, básník, divadelní herec, hudebník, zpěvák, loutkář a výrobce loutek, a obecně – audiovizuální mág a nebojím se ho takto nazvat – renezanční umělec 21. století.

Navážu-li na výše popsané, Petr Nikl neprezentuje svůj svět jen přes plátna obrazů. Důkazem je odkaz na výstavu „PLAY“ v pražském Mánesu, kde dokázal dát dohromady jak zvuk, obraz i světlo v jedné výstavě. Právě proto jsem ho zvolil pro předmět zkoumání v rámci AV semináře.

PLAY

Komentář Petra Nikla k výstavě:

Hlavní část Mánesu zaplnila Krystalíza: "Na zemi leží materiálová termitiště s drobnými předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály ponechané k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich v průběhu tří měsíců sestaví, poskládají, slepí a vzájemně propojí rozvíjející se organismus. Každý si může přinést a umístit do krajiny jakýkoliv předmět, ne větší než 10 cm krychlových. V prostředí krajiny se tak budou scházet předměty zastupující svým výběrem návštěvníky. Tomuto nekončícímu vývoji je ponechána co největší svoboda. Proces bude fotograficky i filmově nepřetržitě mapován, děj se tak přenese do virtuálního světa a neskončí spolu s výstavou", vysvětluje Petr Nikl. 

Dolní část výstavní síně ovládá Spodní proud: "Oproti živelně se vyvíjející horní části, bude spodní část galerie z větší části zatemněna a rozčlení se do komorních koncentrovaných vjemů. V norách vznikne labyrint světelných, zvukových a hmatových nástrojů. Obě úrovně aktivují jiným způsobem komunikační hry, iniciující představivost a fantazii bez věkového omezení. Střídání pobytu v těchto dvou částech je metaforou světa nad a pod povrchem, kontrastem odlišných tvořivých prostředí…"

2. Já jsem tvůj zajíc - výstava

Výstava „Já jsem tvůj zajíc“ je vyjádřením vzpomínek a vztahu Petra Nikla k mamince, Libuši Niklové, která byla přední designérkou v oblasti hraček. Jedná se o společnou retrospektivu, snad poprvé realizovaná v jednom výstavním prostoru ve Wannieck Gallery. Vybízí k porovnání tvorby obou těchto významných umělců. Libuše Niklová byla pro svého syna velkou inspirací, která se promítá i v současné tvorbě. Petr Nikl byl „její zajíc“, ten, který zkoušel návrhy hraček, ten který zkoušel, zda budou fungovat a líbit se. Odtud název výstavy, pokusný králík - zajíc. Libuše Niklová vytvářela už od konce 50. let velice svébytné návrhy hraček, které od počátku 60. let zaměřila především na hračky plastické a nafukovací. V tomto trendu pokračovala i v následujícím desetiletí a vytvořila tak postupně velice originální řadu, která ve svém výtvarném přístupu vyznává sice jednoduché, zároveň ale vytříbeně estetické pojetí. Vliv matky se konečně projevuje i v jeho obrazech, které od poloviny 80. let velmi výrazně akcentují právě motiv zvířátek nebo od nich odvozené dětské hračky. Celá výstava je pak konfrontací hraček navržených Libuší Niklovou a obrazovou

tvorbou. Spojitost s matkou se ovšem ukazuje i v dalších, velmi svébytných rovinách tvorby. Počátkem 90. let maluje cyklus obrazů, ve kterých realisticky vychází z fotografií sebe jako malého dítěte. Fotografie vytvářeli jeho rodiče. V jiných obrazech využívá kresby, které z části vytvářel jako chlapec sám a ve kterých zpodobňoval sebe, matku nebo babičku. Tyto kresby vkládané do obrazů pak dotváří malířskými zásahy. Výstava se skládá hlavně z portrétů matky, které se neustále opakují a jejích nafukovacích zvířátek. Portréty vznikaly na základě jedné fotografie, kdy Libuše byla ještě malá dívka, v okamžiku, kdy mhouří oči před sluncem. Tento okamžik byl pro Petra Nikla natolik silný, že fotografii přetvořil do více jak 40ti variant, je to leitmotiv výstavy.

foto příloha č. 1

3. Já jsem tvůj zajíc – divadelní představeníS výstavou je úzce provázáno divadelní představení „Já jsem tvůj zajíc“, ve kterém se představuje Nikl jako performer a divadelní herec. Ve Wannieck Gallery zahrál svoji hru s brněnským performerek a hudebníkem Petrem Vášou, frontmanem kapely „TY SYČÁCI“. Spojil fyzické básnictví, herectví s výrazným zvukovým a vizuálním doprovodem, čímž vytvářel mnohdy až bizarní obrazy z dětství.

Petr Nikl vznik této hry popisuje následovně:

Můj dlouhodobý vnitřní dialog s maminkou se zatím odvíjel spolu s mouvýtvarnou činností, použil jsem její studijní kresby a modely hraček vkombinaci s mými pracemi do vzájemných intarzovaných obrazů. Maloval jsemportréty hraček, zpětně jsem si uvědomoval na sobě její stylizační vliv,zálibu v tématice zvířat a v měkkém tvarosloví. Poslední dobou rozvíjímširoký cyklus maminčiných portrétů převážně z doby, kdy měla osm let.Inspiruje mě cyklus fotografií z roku 1942, jedna letní chvíle, kdy stojí na zahradě, oslepena sluncem. Z tohoto pocitu času, zataveného v prostoru a době, ve které jsem tehdy ještě neexistoval, vzniklo postupně i několik textů, které jsem si zhudebnil a taky touha, vytvořit z této inspirace divadelní obraz. Vylouplo se mi to po zrealizování dlouholetého snu- výstavy maminčiných hraček, ke které jsme nechali vyrobit velké množství nafukovacích kostek. Napadlo mě, použít je i pro inscenovaný obraz, černobílý melodram, ve kterém by se na velkém prostoru objevovaly jen průsvitné nafukovací objekty, kde by základní stavební hmotou byl pouze

vzduch, jeho nepolapitelnost. Tvarová pomíjivost jako metafora k postižení paměti. Pomohlo mi to osvobodit se strachu z možného nostalgicky sentimentálního vyznění mé autobiografické sondy.

foto příloha č. 2

4. Vodní tanceDalší z audio vizuálních projektů souvisejících s matkou Libuší je představení Vodní tance, popsané jako lovení asociací a představ ve vzájemné interakci s prostorem a časem, za použití vody, písku, barev a tónin exotického afrického nástroje kory. Za pomoci nasvícené vodní plochy, „promítané“ na bílou plochu zdi, vytvářel Nikl nejrůznější obrazce, které se v kombinaci s hudbou perfektně prolínaly. Podobně pak využití „obojživelných“ hraček vytvářelo dojem života ve vodě, vodního tance. Toto představení opět dokázalo, ze Niklův svět nezná hranic; spojuje prvky a žánry tak, jak kdyby mezi nimi nebyly žádné, ani pomyslné hranice. Co lze vyjádřit hudbou, lze i obrazem, lze i pohybem.

foto příloha č. 3