Jak se vypořádat
s domácím násilím
Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit
OBSAH
2
4
5
8
9
12
13
15
16
Příručka pro muže, kteří se chtějí změnit
Č. 1 Co se to děje ve vašem životě?
Č. 2 Jak se cítíte?
Č. 3 Jak vaše chování ovlivňuje ostatní?
Č. 4 Kam patříte, kam se hodíte vy?
Č. 5 Máte nad sebou větší kontrolu, než si myslíte
Č. 6 Kam směřujete?
Č. 7 Jak se rodí násilí?
Č. 8 Proč jsou vztahy tak důležité?
Č. 9 Jiní muži: jak se rozhodli?
Důležité kontakty
Kapitola 1
„Měl jsem skvělou
práci, bezvadný ži-
vot a společenské
kontakty - alespoň
jsem si to myslel.
Nedávno mi moje
žena Petra nečeka-
ně řekla, že odejde,
jestli se k ní nepře-
stanu chovat hrubě.
Nebyl jsem k sobě
úplně upřímný. Sám
sebe jsem přesvěd-
čoval, že jsou to Pe-
třiny představy a
přecitlivělost a že ji
to časem přejde.
Ale pak jsem si
všiml, že je Petra
uzavřená, a začal
jsem vnímat, jaký
to má vliv na syna
Martina.
Začal jsem si více
všímat, jak se
k Petře chovám
v soukromí. Asi to
bylo to nejlepší, co
jsem mohl v té
chvíli udělat. Nebil
jsem ji, ale uvědo-
mil jsem si, že ji
stále kontroluji.
Chtěl jsem s tím
přestat.“
Aleš, 40 let
Co se to děje ve vašem životě?
Tuto knížku možná čtete proto, že prožíváte ne-
čekané situace a obavy: Vadí vám, jak svým chováním ovlivňujete své děti,
nebo jste si uvědomil, že se vaše děti začínají chovat
jako vy;
Možná máte nepříjemný pocit z toho, co jste řekl
nebo udělal své partnerce;
Máte strach, že vás partnerka opustí;
Nebo vás partnerka právě opustila a vy se bojíte, že
se už nevrátí;
Byl jste vykázaný, ale rád byste se k partnerce zase
vrátil;
Aleš našel pomoc, kterou potřeboval. Než ji však vy-
hledal, musel sám pochopit, že se musí změnit. Možná,
že i vy procházíte něčím podobným, čím si prošel Aleš.
Aleš si uvědomil, že se choval k Petře hrubě. To, že ji
neuhodil, neznamená, že by ji neuhodil příště. Všiml si,
že Petra i Martin jsou uzavření. Petra dokonce Alešovi
řekla, že jestli se jeho chování nezlepší, tak od něj ode-
jde, a Aleš tomu věřil.
Všechny páry se občas neshodnou a hádají se. Aleš a
Petra nebyli výjimkou. Jenže tady už nešlo o běžné
hádky a dohady. Aleš svou věčnou kontrolou Petru tý-
ral, aby dosáhl svého. Mezi nimi se něco podstatného
změnilo.
Co se děje ve vašem životě právě teď?
Možná jste nedávno své partnerce ublížil? Možná od
vás odešla? Třeba jste rozzlobený, zažíváte pocity viny
a ztráty nebo se bojíte budoucnosti bez ní. Trápí vás,
jaké následky vaše agrese zanechala na dětech?
Možná jste své partnerce ještě neublížil, ale bojíte se,
že byste mohl?
„Tvrdě pracuju, 10
až 12 hodin denně.
Těším se na to, až
se zase po práci
uvidím se svými
kamarády.
Možná se na to
těším až moc. To mi
aspoň říká moje pří-
telkyně Štěpánka.
Taky mi tvrdí, že
jsem bezohledný
sobec a nezajímají
mě naše děti ani
ona. Někdy je pro
mě těžké vydržet
její tlak a příval
výčitek…
Jestliže se toho bojíte, odpovězte sám sobě na několik
důležitých otázek:
1. Nadáváte často své partnerce a neustále ji
kritizujete?
2. Pokoušel jste se někdy zabránit partnerce, aby
nedělala něco, co chtěla? (např. jít ven s přáteli,
chodit do práce, studovat atd.)
3. Kontrolujete rodinné finance a nedovolíte, aby
partnerka měla vlastní peníze pro své potřeby?
4. Vyhrožoval jste někdy partnerce, že po ní něco
hodíte nebo ji uhodíte?
5. Vyčítal jste partnerce, že si příliš všímala někoho
jiného?
6. Uhodil jste někdy svou partnerku, strčil do ní nebo ji
pevně sevřel, abyste dosáhl svého?
7. Naléhal jste někdy na partnerku, aby s vámi měla
sex, když nechtěla?
Jestliže chcete, aby ve vašem vztahu s partnerkou a
dětmi nebylo napětí, strach a násilí, nabízíme vám pro
začátek několik nápadů a doporučení:
Může existovat hodně věcí, na kterých se
s partnerkou neshodnete. V běžném partnerském
vztahu je vyřeší vzájemná diskuse. V atmosféře
neustálé kontroly a nedůvěry však nemůže proběh-
nout výměna názorů. Nejdůležitější je odstranit
z vašeho vztahu strach. Tyto neshody nemůžete
ve vztahu vyřešit ani o nich diskutovat, dokud se
s vámi nebude vaše partnerka cítit bezpečně.
Možná chcete vinu za to, co se s vámi děje, svést na
někoho jiného. To vám ale nepomůže. Soustřeďte se
na to, co můžete udělat JINAK právě VY, NE na to,
co chcete, aby DRUZÍ dělali JINAK.
Počítejte s tím, že trvalá změna vašeho chování si
vyžádá dlouhý čas. Jestliže se vás partnerka a děti
bojí, bude nějakou dobu trvat, než si všimnou, že
jste se změnil, a začnou se s vámi cítit bezpečně.
Vím, že se na ni
rychle naštvu. Teď
ale vím, že je
potřeba mnohé věci
napravit. Především
ale nechci, aby se
mě bála. Tuto
změnu chování
dlužím nejenom jí,
ale i sobě.“
Roman, 24 let
A hlavně…
Jestliže jste se skutečně rozhodl změnit své chování,
udělal jste důležitý krok. Překonal jste první těžkou
překážku! Projevil jste velkou odvahu, když jste se
dostal tak daleko.
Tato knížka vám přináší nějaké informace a nápady,
které vám pomohou udělat změny, které musíte
provést.
Vašimi průvodci mohou být Aleš, Tomáš a Roman
z této knížky, kteří zažili něco podobného. Možná vám
pomohou některé jejich zkušenosti.
Mnoho mužů, kteří se ke svým partnerkám chovají
agresivně, popisují svůj neklid a potřebu kontrolovat
situaci, i když nejsou s partnerkou. Možná prožíváte
něco podobného a uvědomujete si, jak jsou tyto pocity
nepříjemné a vyčerpávající.
Kapitola 2
„Jak někdo zaklepal
na dveře, když jsem
komandoval Nikolu,
okamžitě se ze mě
stal pan Hodný, ale
jakmile se za ním
zavřely dveře, tak
jsem v sekýrování
Nikoly plynule
pokračoval.“
Tomáš, 37 let
Jak se cítíte?
Mnoho násilných mužů říká, že cítí bezmoc, protože se
chtějí změnit, ale zdá se jim, že to sami nedokážou.
Někdy je zaskočí pocity viny, studu a výčitky svědomí,
když u svých blízkých zahlédnou ve tváři strach a
bolest.
Partnerky agresivních mužů říkají, že jsou stále jako
na trní – podrobují kontrole každou maličkost, kterou
udělají, a co řeknou. V myšlenkách se zaobírají tím, co
by tomu řekl partner. Žijí v neustálých obavách, v jaké
náladě zase přijde partner domů.
Průzkumy nyní ukazují na vážné dopady domácího
násilí na děti. Děti, které byly svědky domácího násilí,
se mohou projevovat nervózním a uzavřeným chová-
ním, slabými výsledky ve škole, nočním pomočováním
nebo agresivním vyjadřováním a jednáním.
Někteří lidé si myslí, že muži, kteří se chovají násilně a
agresivně, musí být psychicky nemocní. Považují je za
blázny. Někdy si to o sobě myslí i muži s agresivním
chováním. Ale většina násilných mužů vede normální
život. Nechová se násilně a nekontroluje na veřejnosti
své partnerky. Muži se sklony k agresivitě většinou
pečlivě zvažují, KDY, KDE A JAK SE BUDOU CHOVAT
NÁSILNICKY.
VŠICHNI MÁME MOŽNOST VOLBY.
Kapitola 3
„Martinova učitelka
se mě zeptala, jestli
je doma všechno
v pořádku. Prý má
v posledním půlroce
obavy z Martinova
chování. Vysvětlila
mi, že se syn
v hodinách přestal
snažit a hodně
vyrušuje. To mě
donutilo se zamys-
let, jak moc moje
chování syna
ovlivňuje.“
Aleš, 40 let
Jak vaše chování ovlivňuje
ostatní?
Možná si myslíte, že domácí násilí ovlivňuje jen dva lidi
– vás a vaši partnerku. Ale ono má dopad na všechny
členy rodiny - a zejména na vaše děti.
Někdo je přesvědčen, že děti nezajímá, když se doma
dva dospělí hádají. Věří, že děti rychle zapomenou na
věci, které viděly, jako je bití matky nebo když na sebe
rodiče doma křičí. Děti ale nezapomínají! Hodně trpí
tím, že jsou svědky násilí. Některé děti, obzvláště ty
starší, mohou vstoupit do hádky a snažit se pomoci své
matce, nebo zabránit jednání agresivního partnera.
Děti jsou často šokované tím, co doma zažívají.
Děti mají tendenci si myslet, že svět se točí kolem nich.
Mohou mít proto pocit, že násilí je jejich chyba a že to
způsobily svým chováním. Mohou se cítit provinile a
jsou zmatené svou láskou k otci, když se jim zároveň
nelíbí jeho násilí.
Děti vědí, jak se cítí uvnitř, ale může být pro ně těžké
říct to dospělým. Mohou být vyděšené, anebo neumějí
své pocity vyjádřit slovy.
Děti nemají sílu zastavit probíhající násilí. Nemají
na výběr, musí v tom žít, dokud se jeden z dospělých
nerozhodne odejít, nebo se změnit. Domov by měl být
místem, kde se dítě cítí bezpečně. Bohužel někdy je to
místo, kde se dítě nejvíce bojí…
Změny v chování vašeho dítěte
Všiml jste si, že se vaše dítě začalo chovat některým
z následujících způsobů?
zvýšená úzkost, obavy
nervózní chování, uzavřenost
málo zájmů, málo společenských aktivit nebo
neprospěch ve škole
noční pomočování
nesoustředěnost
bolesti hlavy, žaludeční křeče, astma nebo koktání
sklony k týrání zvířat
agresivní chování při hře
útěky z domova nebo vyhrožování útěkem
Děti se učí zvládat problémy podle toho, co vidí
u dospělých ve svém okolí. Jestliže rodiče řeší neshody
a konflikty křikem a zlostným chováním, tak je to
způsob, který se dítě naučí. Jestliže jsou děti trestány
bitím nebo pohlavkem či hrubou silou, nebo když vidí
podobné útoky proti matce, je to vlastně něco,
čemu se v rodině naučí a co v dalším životě považují
za správnou nebo „normální“ věc.
Vzory násilí a hrubosti se snadno napodobují a mohou
se stát vzory pro život. Jak děti rostou a navazují své
první vztahy, mohou se začít chovat tak, jak se naučily.
V tomto případě se násilné chování může předávat
z generace na generaci.
To, že přijímáte odpovědnost za své násilné chování
a začínáte s tím něco dělat, znamená, že máte
dobrou šanci prolomit tento vzor.
Další generace dětí včetně vašich synů a dcer
bude prosperovat z vašeho rozhodnutí, které nyní
učiníte.
Kapitola 4
„Nikdy jsem
nemyslel na to,
jak jsem Petře
komplikoval a
narušoval kontakty
s jejími přáteli.
Jak jsem jí bránil
mít víc času jen
pro sebe.
Teď si uvědomuji,
jak moc jsem ji
kontroloval. Proto
se Petra po celou
dobu pětiletého
vztahu cítila osamě-
le a izolovaně.“
Aleš, 40 let
Aleš se stále snaží
pochopit to, co
vlastně Petře
po dlouhou dobu
prováděl. Teď ví, že
je to násilnické
chování. Petra je
připravena dát mu
ještě šanci. Aleše
upozornila, že musí
být upřímný a mys-
let změnu vážně.
Jinak od něj odejde.
Kam patříte?
Domácí násilí je více než bití. Je to chování,
které vede k fyzickému, sexuálnímu a/nebo
psychickému poškození, nucené izolaci,
ekonomickému vydírání; je to chování, které
oběť udržuje v neustálém strachu.
Domácí násilí má mnoho podob. Zahrnuje:
fyzické násilí
údery pěstí, škrcení, facky, přetlačování, strkání, háze-
ní věcmi, rozbíjení věcí, ničení majetku, ubližování do-
mácím zvířatům a zastrašování, že tyto věci uděláte;
sexuální násilí
vymáhání si sexuálního styku proti vůli druhého part-
nera, vyhrožování fyzickým násilím během sexu nebo
nucení partnera k praktikám, které odmítá;
sociální násilí
bránění v kontaktu s přáteli, izolování partnera od rodi-
ny, bránění v používání auta nebo mobilu;
ekonomické násilí
převzetí veškeré kontroly a rozhodování nad rodinnými
financemi jedním partnerem tak, že druhá osoba ne-
disponuje žádnými penězi na své osobní potřeby;
psychologické a emocionální násilí
ponižování, výsměch, výhrůžky, zastrašování, vulgární
napadání a slovní násilí, urážky, obtěžování či neustálá
kritika.
„Jo, určitě byly
chvíle, kdy jsem
věděl, že Nikola
nemá zájem o sex.
Ano, snažil jsem se
ji přesvědčit, ale
když to nezabralo,
tak jsem na ni
křičel. Někdy jsem
ji vzal pod krkem a
vyhrožoval jí.
Nyní si uvědomuji,
že nemám právo
vyžadovat sex
po manželce proti
její vůli. Vůbec se
nedivím, že mě
opustila. Choval
jsem se k ní, jako
bych ji vlastnil.
Když jednala tak,
jak jsem chtěl já,
byla moje a všech-
no bylo v pohodě.
Teď už chápu, že
být spolu, znamená
něco jiného.“
Tomáš, 37 let
Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se někoho báli,
opravdu jste se hodně báli, že vám tato osoba fy-
zicky nebo psychicky ublíží. Nyní si představte, že
byste šli domů a s tímto člověkem spali.
Necítí se náhodou podobně vaše partnerka?
Je důležité, že Tomáš dává Nikole prostor a nechává na
ní, aby se rozhodla. Bez ohledu na to, jak mizerně se
Tomáš cítí, přijímá fakt, že jejich vztah možná skončil.
Kapitola 5
„Jedna z nejlepších
věcí, které mi po-
mohly lépe porozu-
mět mému chování,
byla, že jsem se
naučil používat
„oddechový čas“.
Sylva a já teď mů-
žeme hovořit o na-
šich problémech víc
otevřeně. Zdá se,
že se mě méně bojí,
a všiml jsem si, že
se zlepšil i můj
vztah se synem.“
Roman, 24 let
Máte nad sebou více kontroly,
než si myslíte
Muži, kteří se chovali násilně ke svým partnerkám, čas-
to popisují, že se „nedokázali kontrolovat“, když se ná-
silí dělo. Také popisují, jak umějí „vypnout“ své agre-
sivní chování, když jsou okolo další lidé.
Můžete se daleko více kontrolovat, než si možná myslí-
te. V zápalu okamžiku si nejspíš neuvědomujete, jakou
máte možnost volby. Ale i ve vypjaté situaci jste scho-
pen se rozhodnout. Vybíráte si způsob, jak mluvíte a
chováte se k ostatním lidem. I v případě, že jste velmi
rozzlobený nebo rozrušený, se můžete rozhodnout,
jestli se budete chovat násilně nebo zvolíte jiný způsob,
jak situaci řešit.
Bojíte se, že doma ztrácíte kontrolu?
Jestliže jste se právě rozešel se svou partnerkou nebo
máte k rozchodu blízko, budete pravděpodobně rozru-
šený nebo dokonce zcela pohlcený svými pocity. A to
může být ve vztahu k násilí velmi nebezpečné.
Rozhodnutí, jak se budete chovat, jsou velmi dů-
ležitá pro budoucnost.
Jestliže jste násilný a hrubý, snižuje to šance na řešení
problémů s vaší partnerkou. Také to ovlivní dohodu o
kontaktech s dětmi nebo o majetku.
Jestliže jste zahlcený negativními pocity, vyhledejte
okamžitě pomoc od přátel, rodiny nebo profesionálního
poradce. S lidmi, kterým věříte, mluvte otevřeně o
tom, jak hrozně se cítíte. Neobviňujte svoji partnerku.
Pamatujte si, že prvním krokem ke zlepšení situa-
ce je uznání zodpovědnosti za vlastní chování. To,
že potřebujete pomoc a podporu ve vypjaté situaci,
není projev slabosti, ale je to normální a přirozené.
Využijte pro sebe „oddechový čas“!
Přestaňte řešit s partnerkou problém ve vypjaté situaci.
Využijte pro sebe „oddechový čas“. Může vám pomo-
ci, když si domluvíte schůzku s kamarádem. Možná cítí-
te, že byste si rád vzal volno z práce. To může být ně-
kdy složité zorganizovat, ale pamatujte si, že právě teď
není nic důležitějšího, než abyste se postaral sám o se-
be a vybral si svůj „oddechový čas“… Získáte tím
čas na přemýšlení o svém chování a o tom, jak tím
ovlivňujete děti a partnerku.
Co můžu udělat pro to, abych lépe pochopil, jak
se chovám ke své partnerce?
Uvědomujete si, že když kritizujete nebo srážíte svoji
partnerku, útočíte tím také na věci, které jsou pro ni
důležité a dělají ji výjimečnou? Jsou to ty samé věci,
které na ní obdivujete, když ji zrovna nešikanujete.
Tím, že jste vulgární, protivný, krutý a pomstychtivý
nebo tím, že používáte osobní informace, které part-
nerku zraňují, narušujete vážným způsobem váš vztah
a podkopáváte vzájemnou důvěru. Důvěra je nejdůleži-
tější podmínkou pro udržení si blízkého intimního vzta-
hu.
Emocionální násilí (týrání) se vyskytuje v mnoha podo-
bách a je pro vztah vždy ničivé. Zamyslete se, o co
vlastně svým jednáním usilujete. Opravdu chcete, aby
se vaše partnerka cítila špatně a měla pocit, že je ně-
co méně než VY? Buďte k sobě upřímný. I když ostat-
ní lidé nepostřehnou, že partnerce ubližujete tím, co ří-
káte nebo jak se k ní chováte, Vy to víte.
Výsledkem vašeho násilného chování bude pravděpo-
dobně to, že se vaše partnerka více uzavře a vzdálí se
vám. Chrání se tak před dalším zraňováním a ubližová-
ním. Je to opravdu to, co chcete?
Pravidlo sebekontroly:
Zastavte se – Přemýšlejte – Soustřeďte se!
Když se přistihnete, že chcete partnerce ublížit tím, že
ji budete kritizovat nebo použijete krutá a zraňující slo-
va, o kterých víte, že jí ublíží – ZASTAVTE SE!
Pětkrát se pomalu nadechněte – PŘEMÝŠLEJTE!
Chci opravdu ublížit osobě, která pro mě nejvíce zna-
mená? – SOUSTŘEĎTE SE!
Řiďte se pravidlem:
Musím kontrolovat sebe, ne ji.
Kapitola 6 Kam jdete?
Když partneři násilí ve vztahu přehlížejí, věci
se jen zhoršují. Dříve nebo později se to sta-
ne znovu… a znovu… a znovu…
Možná jste si všiml, že se chováte v jakýchsi cyklech.
Těchto cyklů si asi všimla i vaše partnerka. Kupujete
květiny nebo dárky, píšete dopisy, slibujete, že už se to
nikdy nestane, anebo slibujete, že se změníte. Pak se
ale násilí objeví znovu a vše začne nanovo.
Kapitola 7
„Přijdu domů una-
vený z práce. Sylva
se mě zeptá, proč
jdu pozdě a pak
chce, abych strávil
nějaký čas s dětmi,
než bude večeře,
prý „aby nezapo-
mněly, kdo je jejich
táta“. Přijde mi, že
mě jen provokuje a
sekýruje – vždycky
si něco najde.“
Roman, 24 let
Jak se rodí násilí?
Ve společnosti je stálý tlak na muže, aby byli silní, živili
rodinu, byli výkonní. Když někdo vyrůstá s podobnou
představou „správného muže“, může být pro něj těžké
se změnit.
Z historického pohledu se na ženy nahlíželo jako
na bytosti podřízené mužům. Na počátku 19. století
bylo legální, když muž bil svoji manželku, jedinou
podmínkou bylo, že k tomu použil hůl ne širší než jeho
palec. Časy se změnily. Nyní je napadení kohokoli
považováno za trestný čin, trestné je
i napadení partnera v soukromí.
Nerovnováha sil
Mnoho partnerů ve vztahu s něčím nesouhlasí a hádá
se. Nesouhlas je přirozenou a zdravou součástí vztahů.
Problém nastává, pokud se jeden z partnerů cítí zastra-
šený nebo vyděšený, když má říct svůj názor.
To zásadně narušuje rovnováhu sil.
„Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel, dokud jsem neza-
čal chodit do skupiny pro muže, kteří se dopouštějí do-
mácího násilí. Mluvili jsme o tom, že násilné chování
může být i něco více než jen bití našich partnerek. Není
to jen fyzické násilí, kterým muži ovládají své ženy.
Nedával jsem jí peníze nebo jsem jí nedovoloval vídat
se s kamarádkami. Uvědomil jsem si, že to, jak jsem
Petře kontroloval život, ji přivádělo k šílenství. „
Aleš, 40 let
ARGUMENT DOMÁCÍ NÁSILÍ
„Často jsem za své
násilí obviňoval
„pití“. Pak jsem si
uvědomil, že někdy
přijdu domů a roz-
bíjím věci bez ohle-
du na to, jestli jsem
si předtím dal pár
skleniček s kamará-
dy, nebo jestli jsem
úplně střízlivý. Jedi-
ný rozdíl byl v tom,
že v opilosti jsem
toho většinou
rozbil víc. Opilý,
nebo střízlivý, na
Sylvu a děti mělo
mé násilí vždycky
stejný účinek –
děsilo je to“.
Roman, 24 let
Roman má nyní
příležitost si více
uvědomovat
dopady svého
chování
na Sylvu a děti.
Alkohol, drogy a násilí
Někteří muži věří, že jsou agresivní, jen když pijí. To
ale neznamená, že alkohol způsobuje násilí. Alkohol
pouze pomáhá vyhnout se zodpovědnosti za násilné
chování. Jinak řečeno - alkohol je pro mnohé snadnou
omluvou za násilí - „to ne já, to alkohol“. Někteří
muži, kteří svalují své násilnické chování na alkohol, se
násilně chovají i bez něj. Zkrátka existují i muži, kteří
jsou násilní a přitom nikdy alkohol nepili nebo neužívali
jiné drogy.
Existují ovšem také muži, kteří rádi pijí a nejsou nikdy
násilní. Pokud si myslíte, že pijete moc nebo že máte
problém s alkoholem nebo drogami, uvědomte si, že je
to vedle násilí váš další problém. Potřebujete pomoci
s oběma těmito problémy.
BÝT OPILÝ NEBO POD VLIVEM DROGY -
NENÍ NIKDY OMLUVOU PRO NÁSILÍ.
„Jednoho dne jsem
si uvědomil, že mu-
sím dělat něco víc,
než se jen omlouvat
a slibovat, že se už
násilí nebude opa-
kovat. Musel jsem
převzít zodpověd-
nost za své násilí a
pracovat tvrdě na
tom, abych změnil
své postoje a cho-
vání. Ulevilo se mi,
že jsem si v hlavě
urovnal myšlenky.
Byl bych na dně,
kdybych přišel
o rodinu nebo
měl záznam
v rejstříku trestů.“
Roman, 24 let
Roman začal pře-
mýšlet o dopadech svého chování na Sylvu a děti.
Proč jsou vztahy tak důležité?
Vzpomeňte si na poslední hádku s vaší part-
nerkou. Jak jste se po tom cítil? Jak to ovliv-
nilo zbytek vašeho dne?
Naše schopnost vyrovnávat se s každodenními výzvami
je ovlivněna i silou v našich vztazích a podporou od
svých blízkých. Silný a podpůrný vztah napomáhá
k prožití kvalitního života. Dobrý partnerský vztah je
proto důležitý.
Kapitola 9
Při čtení této bro-
žury jste narazili
na Romana, Aleše
a Tomáše. Podí-
vejme se, jak se
rozhodli a jak se
jim nyní daří.
Ostatní muži: Jak se rozhodli?
Roman, 24 let, se v průběhu roku zúčastnil dvou
terapií zaměřených na konfliktní vztahy. Kvalita jeho
rodinného života se výrazně změnila. Nyní si doma se
Sylvou více užívá společný čas. Sylva věří tomu, že
Roman své chování opravdu změnil. Oceňuje Romana,
jak se zlepšil ve vzájemné komunikaci. Nyní mohou
spolu diskutovat o nejrůznějších problémech, aniž by
se Roman rozčilil. Roman si uvědomuje, že má před
sebou ještě kus práce, aby si mohl být jistý, že se
nevrátí jeho „staré já“.
Tomáš, 37 let, navštěvoval soukromou manželskou
poradnu jednou týdně po tři měsíce. Po jednom
incidentu Nikola zavolala policii a policisté Tomáše vy-
kázali na 10 dní ze společného bytu. Soud prodloužil
policejní vykázání na jeden měsíc. Zároveň zakázal
Tomášovi jakékoliv kontakty s Nikolou. Soudní rozhod-
nutí Tomáš respektuje, Nikole dává prostor, aby si
rozmyslela, jak dál, dodržuje usnesení soudu a nekon-
taktuje ji. Pro Tomášovu rodinu bylo těžké uvěřit, že se
choval násilnicky. Tomáš si uvědomil, že rodičům tvrdil,
že za všechno může jen Nikola, tím, jak se k němu
chová, a všichni mu uvěřili. Rodinný poradce Tomášovi
sdělil, že snad někdy v budoucnu bude možné, aby se
s Nikolou setkal, ale musí na sobě pořádně zapracovat.
Nikola musí zvážit, zda v sobě ještě najde důvěru
v Tomáše a zda se s ním může cítit v životě bezpečně.
Nikola může vykázání a zákaz kontaktů s Tomášem
prodloužit u soudu až na půl roku.
Aleš, 40 let, toho hodně přečetl, než přišel do skupi-
ny pro konfliktní muže. Zjistil, že mu to pomohlo při-
pravit se na některé věci, o kterých potom ve skupině
mluvili. Už není vůči Petře tolik žárlivý a podporuje ji
v zapojení se do aktivit mimo domov. Jejich syn se ta-
ké cítí více v bezpečí. Petra a Aleš se rozhodli mít další
dítě.
„Říkal jsem si, že
půjdu na skupinu a
budu třeba jen po-
slouchat. Poslouchal
jsem, ale taky jsem
zjistil, že je pro mě
užitečné mluvit o
sobě. Přijde mi, že
nyní začínám více
chápat důsledky
svého chování.
Jsem rád, že jsem
se přihlásil do sku-
piny a můžu si
promluvit o tom, co
se mezi námi dělo.
Kdybych zůstal
takový, jaký jsem,
zničil bych všechno,
co je pro mě
důležité. Dal jsem
teď Petře, dětem i
sobě šanci
být spokojenější.“
Aleš, 40 let
Jaké jsou vaše možnosti?
Říci si o pomoc není jednoduché. Vyžaduje to hodně
odvahy přiznat si, co jste dělal své partnerce a dětem.
Časem zjistíte, že vám vlastně nic nebrání, abyste
změnil své násilné chování.
Jste připraven přijmout tuto výzvu?
Neexistují rychlá řešení, jak pomoci. Jestliže opravdu
chcete změnit své chování na celý život, vyžaduje to na
dlouhou dobu hodně tvrdé práce.
Mnoho mužů říká, že nepotřebují pomoc, že to celé
zvládnou sami nebo s pomocí partnerky. Domácí násilí
ale není o tom, že to „zvládnete se svou partnerkou“.
Je to o odvaze konfrontovat se s tím, jak jste ubližoval
svým milovaným, a něco s tím udělat sám.
Jestliže chcete převzít zodpovědnost za svoje činy, má-
te několik možností:
můžete si domluvit schůzku s odborníkem;
můžete se přihlásit do programu pro lidi, kteří chtějí
změnit své násilné chování. Tyto programy jsou čas-
to vedeny v rámci skupiny s jinými lidmi, kteří se
snaží také řešit své problémy. Zatímco některé muže
představa skupinové práce spíše odrazuje a leká, pro
většinu lidí je to užitečnější než individuální hovory
s odborníkem;
také můžete zavolat na tel. linku VIOLA
773 666 784 a anonymně si popovídat
s psychologem, který vás vyslechne a nabídne vám
možnosti, co můžete se situací dělat.
VŠECHNY FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ JSOU
NEPŘIJATELNÉ A NĚKTERÉ JSOU DOKONCE
TRESTNÝM ČINEM.
Domácí násilí – týrání osoby blízké v soukromí je trest-
ným činem. Mezi trestné činy patří nebezpečné vyhro-
žování a pronásledování, fyzické útoky, ublížení na
zdraví nebo vynucování sexu.
Jestliže policie dostane trestní oznámení o vašem násil-
ném chování, začne případ prošetřovat. Policie může
zahájit vyšetřování i bez souhlasu vaší partnerky -
ohrožené osoby.
Od roku 2007 má Policie ČR oprávnění vykázat násil-
nou osobu na 10 dní ze společného obydlí. Soud může
policejní vykázání prodloužit až o půl roku. Policie ČR
může takto postupovat i bez souhlasu vaší partnerky.
SKUPINY PRO MUŽE
V hlavním městě Praze se můžete zapojit
do skupinových programů (SOS centrum Diakonie, Liga
otevřených mužů).
Mnoho mužů, kteří navštěvují podpůrné skupiny, mluví
pozitivně o užitečné podpoře a povzbuzení, které
dostali od ostatních účastníků ve skupině. Muži, kteří se
potýkají s problémem domácího násilí, se často cítí
osaměle, divně nebo si dokonce myslí, že jsou blázni.
Poznání, že nejste v potížích sami, může přinést důleži-
tou změnu do vašeho chování.
Pokud chcete další pomoc a radu, jak zastavit v rodině
domácí násilí nebo jak změnit své konfliktní chování,
zavolejte do poradny VIOLA – intervenční centrum,
na telefon 773 666 784.
Přeloženo z příručky „How to deal with domestic violence“,
s laskavým svolením od Family and Domestic Violence Unit,
Depart. for Child Protection, Government of Western Australia
Přeložili: Mgr. Jaroslav Vydra, Mgr. Jana Kreuzmanová
Úprava textu: Mgr. Zuzana Chomová, PhDr. Jaroslav Simon,
PhDr. Marie Šusterová
Vydalo CSSP, Intervenční centrum Praha, Praha 2014
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
V CENTRU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA
VIOLA… tón pro jinou volbu
Informační a poradenské centrum pro muže a ženy, kteří mají konfliktní vztahy Tel.: 773 666 784 www.intervencnicentrum.cz Pražská linka důvěry Tel.: 222 580 697 nonstop