37
Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Bylo, nebylo 6 František Bílek 9 Zpráva z charity 13 Slovo kněze 18 Pro malé, menší, nejmenší 22
Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Bylo, nebylo 6 František Bílek 9 Zpráva z charity 13 Slovo kněze 18 Pro malé, menší, nejmenší 22
2
Vážení čtenáři,jak jsem opravoval články tohoto vydání, čím dál tím víc jsem si
uvědomoval, jak ohromný posun celá naše farnost udělala od minulého roku. Znovu a znovu se mi před očima vyvrací to staré tvrzení, že Kolín nemá Boží požehnání. Kdeže! Má, a jak!
Boží milost je všudypřítomná, jen to chce ji přijmout, a jak se ukazuje, na Kolínsku toho funguje víc, než jsme si mysleli. Nejenže se o setkání mládeže z Taizé podařilo ubytovat všechny, kdo přišli, ale i teď máme dveře otevřené, kamkoliv jdeme.
Je to tak; když jsem šel na Odbor školství a kultury zažádat o podporu na festival pro charitu, nenarazil jsem na velké překážky.
Až to trochu zamrazí, jak snadno to jde a jaktože jsme toho nedokázali dřív využít.
Jedno je jisté, Římskokatolická farnost Kolín je plnější života, než co pamatuji. Myslete na to, až pojedete na tábory, dovolené, výlety; a víte, že se vracíte do Kolína, o němž se tvrdilo, že je mrtvá země, do Kolína, kde máte nyní všechny dveře otevřené, zaplať Pán Bůh. A požehnané léto.
D. V. Spudil
Časopisy jsou dostupné na webových stránkách farnosti, díky čemuž můžeme postupně snižovat náklad a šetřit naše lesy, jak by se jistě líbilo ekopapeži Františkovi.
Kalendář akcíMimořádné pastorační aktivity v měsících červenci a srpnu
Od neděle 26. července do soboty 1. srpna se koná farní dětský tábor. Všechny povzbuzujeme k modlitbě za zdárný průběh táboru.
3
***V neděli 9. srpna bude v kostele sv. Vavřince ve Velimi slavena poutní mše svatá. Hlavním celebrantem bude R. D. Radek Tichý (byl nějaký během svých Římských studií papežským ceremoniářem).Program ve Velimi začne již v sobotu 8. srpna a bude pokračovat i přes neděli. Plánuje se program pro děti, koncert… Bližší informace budou na stránkách naší farnosti. Tento den nebude mše svatá v Pňově – Předhradí.
Také se tuto neděli (9. srpna) koná ChariJazz festival naší Farní charity Kolín od 16h na Kmochově ostrově. Všichni jsou srdečně zváni a vítáni. Více v rubrice Zpráva z charity.
***V sobotu 15. srpna církev slaví zasvěcený svátek Nanebevzetí Panny Marie. Z důvodu, že většinou připadá na pracovní den, je tento svátek v naší zemi označen jako doporučený. Kdo mši svatou slavit může, měl by tak učinit. I z toho důvodu bude v tento den následující pořad bohoslužeb.
8:00 – kostel Nejsvětější Trojice. 9:30 – kostel sv. Víta na Zálabí. 18:00 – kostel Nejsvětější Trojice (mše svatá bude ze slavnosti, nikoli
z neděle!)***
V neděli 16. srpna slavíme v 9:30 poutní mši svatou v Pňově – Předhradí. Mše svatá ve Velimi (8:00) tento den nebude.
***V pondělí 24. srpna slavíme svátek sv. Bartoloměje. V naší farnosti se jedná o poutní slavnost farního chrámu. Z toho důvodu budou v tento den obě dvě mše svaté (v 8 a 18 hod.) slaveny v kostele sv. Bartoloměje. Všechny zveme k účasti na poutních mších svatých.
***V neděli 30. srpna budeme ve farním kostele slavit při mši svaté v 8 hod. posvícení.
4
***Prosíme všechny, kdo pořádají nějakou aktivitu pro farnost, nebo o nějaké vhodné aktivitě vědí (a chtějí ji doporučit ostatním), nechť o ni informují P. Martina Sklenáře ([email protected]), a to do 20. předchozího měsíce. Děkujeme.
R. D. Martin Sklenář
Farní dnyBratři a sestry, v letošním roce jsme využili Národního
eucharistického kongresu, který předkládal pro každý měsíc konkrétní téma, a také toho, že v naší farnosti začal vycházet farní časopis, k tomu, abychom začali pořádat farní dny. Za první půlrok se konalo celkem pět farních dní. Navštívili jsme během nich Pňov – Předhradí, Velim, Lošany, Veltruby a Křečhoř. Během těchto farních dní zaznívaly nejen katecheze od pozvaných hostů, ale také tyto dny posloužily k poznávání farnosti (jak místa, tak lidí) a k prohlubování vzájemných vztahů. Počet účastníků se pohyboval mezi 50 až 70 lidmi.
Mám ohromnou radost z toho, že mnoho lidí se zapojilo do farních dní také aktivně. Že si tyto dny vzali za své. Chtěl bych tedy znovu poděkovat všem, kdo se jakýmkoli způsobem zapojují do přípravy a průběhu farních dní.
Rozhodli jsme se, že v pořádání farních dní budeme pokračovat i po prázdninách, a tak bych rád v tuto chvíli zveřejnil data a hosty, kteří k nám na farní den přijedou. Rovněž napíši i místo, kde by se měl farní den konat, ale místo se ještě může změnit.
První poprázdninový farní den se uskuteční v sobotu 19. září v obci Ratboř. Jako host přijede P. Karel Soukal, bratr Gabriely Soukalové, kněz, který slouží také východní ritus (mše svatá bude Řecko-katolického rytu). V říjnu bude farní den v sobotu 10. a pravděpodobně se bude konat v Červených Pečkách. Jako host k nám dorazí R. D. Michal Němeček, biskupský vikář pro pastoraci. Na měsíc listopad máme pozvaného skutečně výjimečného hosta. V sobotu 14. listopadu by měl dorazit do Nové Vsi otec kardinál Miloslav Vlk. Poslední z farních dní v tomto kalendářním roce se pak uskuteční v sobotu 12. prosince a jako host do Starého Kolína dorazí R. D. Petr Havlík, farní vikář ve Vlašimi a jediný novokněz naší arcidiecéze.
5
Rád bych ještě jednou všechny farníky pozval k účasti na těchto farních dnech. Je to jednak příležitost poznávat jednotlivé kostely naší farnosti, ale pak především také vytvářet fungující společenství. Mohou se zde vytvářet vztahy, které mohou provázet člověka po celý život. Jak je tristní pohled na člověka, který prožívá svou víru osamoceně, a jen na bázi „živoření“. Přirovnal bych ho v prožívání jeho víry k člověku, který přežívá ve vegetativním stavu…
Zvlášť bych chtěl velmi naléhavě pozvat k účasti na těchto dnech rodiny s dětmi. Farní dny mohou být příležitosti k tomu, aby děti zakoušely společenství s věřícími vrstevníky. Aby rostly ve vzájemných vztazích, které je mohou provázet v čase dospívání. Mnohdy se v církvi zdůrazňuje pastorace mládeže. Ale já se ptám, proč mám shánět mládež po diskotékách? Proč ji nechám na ty diskotéky „utéct“? Není lepší mládež podchytit již v mladém věku?
Opravdu bych chtěl zdůraznit, že vytváření těchto vztahů a společenství ovlivňuje budoucí život člověka, ovlivňuje rozlišování jeho povolání, volbu životního partnera… (Je přeci něco jiného, když je dítě formováno třeba k manželství od 15ti let, než když před svatbou přijde na pár setkání). Skutečně se obracím s naléhavou prosbou na rodiny. Přijeďte na farní den, zapojte své děti do společenství a do života farnosti. Nemůžete-li dorazit s dětmi, není problém, abychom vám děti na farní den odvezli, a pak je znovu přivezli zpátky.
Na závěr bych chtěl zmínit ještě jednu věc, se kterou se zvlášť u farních dní, ale nejen u nich, setkávám. Akce farnosti jsou častokrát brány jako akce pro lidi. Je to akce kněze (ten tady něco dělá) a lidé jsou pozváni, aby se jich účastnili. Z tohoto pohledu tedy berou tyto akce jako něco navíc, čím je kněz zbytečně zaměstnává a okrádá o čas. Jak rád bych byl, kdyby lidé dospěli k tomu, že tyto akce (nejen farní dny) jsou něčím, co patří bezpodmínečně k jejich životu. Že to není něco navíc, něco, co jim bere čas, ale že se jedná naopak o něco, co zcela přirozeně patří k prožívání jejich života víry.
Kéž svou víru nežijeme ve „vegetativním stavu“, ale kéž jsme živým organismem, živým společenstvím. K tomu nám všem vyprošuji Boží požehnání.
R. D. Martin Sklenář
6
Farný deň v obci KřečhořPrvá júnová sobota patrila farnému dňu v tejto obci. Horúce letné
počasie nám prialo už od rána. Tento deň sa niesol v duchu svatku Božieho Tela a zároveň aj kostol bol zasvätený Božiemu Telu a sv. Václavovi. Zahájenie dňa začalo o 10. hodine na pekne upravenej farnej záhrade. Tohto mesačná účasť farníkov bola skromnejšia, aj čo sa týkalo detí. Hosťom bol Saleziánsky kňaz Marek Sklenář, brat nášho farného vikára.
Po úvodnej modlitbe a predstavení hosťa, sme s radosťou ostali v chladnom kostole, kde prebehla katechéza P. Sklenáře na tému eucharistia a obnova slávenia. Z celej katechézy mi ostal v pamäti obraz lámania chleba, ktorý predstavuje seba dávanie až do krajnosti, seba „zničenia“.
Nasledovala svätá omša, ktorá sa tu naposledy konala pred tromi rokmi. Počas nej nás doprevádzali hudobníci a P. Marek Sklenář naviazal v homílii na túto aktuálnu tému eucharistie.
Nastal čas obeda, kde si každý pochutnal na bohatom výbere jedál a nápojov. Po obede si niektorí farníci zahrali badminton. Ďalší si vychutnávali siestu na deke v tieni alebo pokračovali v debatovaní. Každý z nás v tomto čase určite rád navštívil bývalú márnicu.
Poobedňajší program pokračoval besedou a P. Marek Sklenář nám rozprával o sebe a o živote Saleziánov. Mali sme priestor i na otázky. Potom sme sa opäť presunuli do kostola, kde nás pán Těmín zoznámil s históriou.
Tento deň sme ukončili spoločnou modlitbou pred vystavenou Najsvätejšou sviatosťou oltárnou. Pre mňa to bol posledný farný deň, ktorého som sa mohla zúčastniť a poznať skvelých ľudí.
Daniela Macková
Přijetí do katechumenátu
7
Každý z nás má v životě dny, na které s hrdostí a láskou vzpomíná, svatba, narození potomka, maturita aj. Mezi mé bude patřit i 23. 5. 2015, kdy jsem byl přijat do katechumenátu v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze arcibiskupem Dominikem Dukou.
S dovolením bych citoval svatého otce Benedikta XVI.: „Lidský život je putováním. K jakému cíli? Jak nalézt cestu? Je to, jako kdybychom na plavbě po často temném a rozbouřeném moři dějin vzhlíželi ke hvězdám, aby nám ukazovaly cestu. Světlo samotné je Ježíš Kristus, slunce, které vyšlo nad všemi temnotami dějin. Abychom k tomuto světlu dospěli, potřebujeme i nám blízká světla – osoby, které světlo čerpají z jeho světla a podle nichž se tak můžeme orientovat při svém putování.“
Mým blízkým světlem na začátku cesty, dá se říci v období prekatechumenátu, které mne připravilo na tento obřad, byl R. D. Martin Sklenář, s pomocí Jožky Sosňáka, který za mne při obřadu ručil, že přicházím s dobrým úmyslem a členů kolínské farnosti, kteří mi např. na farních dnech ukazují jaké je báječné společenství lidí věřících v Boha. Všem děkuji!
Nedávno jsem slyšel, že někteří při výjimečných událostech např. při svatbě, nepamatují celý průběh, jak jsou zahlceni emocemi. A toto byl i můj případ… nervozita jak před státnicemi, sváteční nálada, významné prostředí s bohatou minulostí, významní činitelé církve… proto se předem omlouvám, že nepopíši obřad přijetí podrobněji.
Samotný obřad je symbolicky rozdělen do dvou základních částí; v raných dobách křesťanství, kdy křesťané byli pronásledováni, žadatel o křest musel nejdříve projít zkouškou (první symbolická část), a když jí prošel, byl pozván do shromáždění věřících (symbolická druhá část). Přičemž první, která zahrnuje úvodní obřad, kdy se žadatelé s ručitelem seřadí v hlavní lodi nové části chrámu, kde jsou celebrantem popsány jednotlivé kroky, vstupní dialog, veřejné přihlášení ke katechumenátu a označení křížem. Při druhé části, uvedení do shromáždění věřících následuje bohoslužba slova, čtení a homilie, obdarování katechumena (od arcibiskupa jsme dostali knihu Nového zákona s žalmy a příslovími), prosby za katechumena, závěrečná modlitba a propuštění katechumena.
Na internetu jsem nalezl fotografie, pokud byste chtěli aspoň trochu poznat atmosféru obřadu:
8
https://www.facebook.com/clovekavira/photos/a.849092168510744.1073742509.375130312573601/849092228510738/?type=1&permPage=1
Závěrem bych chtěl napsat, že jsem rád, že jsem nalezl tuto cestu, jsem rád a vděčný těm, kteří mne na této cestě doprovázejí. A pokud mohu, na konec bych rád citoval výrok sv. Augustina: „Raději klopýtat po správné cestě, než vykračovat si mimo ni pevným krokem.“
Novotný Tomáš
Velim zabodovala hned napoprvéV celé zemi se od roku 2009 každý rok pravidelně v květnu koná akce
s názvem Noc kostelů, kdy se tyto jedinečné památky bezplatně otevírají veřejnosti, v mnohých případech se tak děje s bohatým doprovodným programem. Letos se otevřely i dveře kostela sv. Vavřince u nás ve Velimi. Program začal v 17 hodin dětskými rytířskými hrami, vědomostními soutěžemi a slavnostním zapálením hranice dřeva.
Dlouho před tím se však připravovalo posezení, občerstvení a interiér kostela, kde se právě na tento jeden den v roce vystavily všechny starobylé ornáty i další části úboru kněze s popisem, co k čemu slouží a jak se používá.
Květinovou výzdobu kostela připravovala mnoho dní dopředu paní Pagačová.
Protože hlavním tématem se stal nově objevený nápis v presbytáři kostela, ještě několik týdnů předem se nápis postupně odhaloval z novodobé omítky do původního rozsahu 17 řádků. Osobně jsem se sešel ještě ten s restaurátorem Bergrem a nechali jsme zhotovit pro každého účastníka dvě fotografie nápisu, aby se každý z nich sám mohl přesvědčit, že nápis, v reálu nikoliv snadno celistvě viditelný, opravdu existuje a lze jej i číst.
Zájemci o prohlídku se scházeli již před 18. hodinou, někteří si spontánně nápis prohlíželi a jim se dostalo samostatného výkladu, včetně chronologie nálezu a metod, směřujících k jeho odhalení. Výklad pro všechny příchozí otevřel R. D. Martin Sklenář, který představil nejen sebe ale i církevní společenství ve Velimi.
Následoval výklad o historii kostela a významu nově objeveného nápisu z roku 1408, zaujala zpráva, že náš kostel tehdy nesvětil arcibiskup
9
Zbyněk Zajíc z Házmburka, jak by se dalo předpokládat, ale pomocný, světící biskup Václav, titulární biskup z Nikopole.
Následoval projev Martina Sklenáře o liturgických předmětech v kostele, jejich funkci a významu. Zaujala zejména ta jeho část, která byla popisem toho, co se a jak používalo před liturgickou reformou, zavedenou II. vatikánským koncilem. Následoval samostatný výklad o nástěnných středověkých malbách v presbytáři, pokračoval v sakristii, kde se zvláště ukazovala gotická kropenka na svěcenou vodu. Výkladu se účastnilo nejméně 70 lidí, celých 30 dětí si hrálo v prostoru před kostelem, opékalo, kreslilo a malovalo světce i podobu vitráží našeho kostela, zvláště je třeba za jejich animaci poděkovat Zuzce Klobasové. Občerstvení neúnavně servírovala paní Eva Uhlířová, ten správný nápoj pak čepoval Jirka Čáslava.
Program v kostele pokračoval zpěvy z Taizé a četbou evangelií, venku všichni živě diskutovali. Rozhovory občas přerušil hlas zvonu, to pan Hrabal provázel zájemce po zvonici s výkladem o jejich historii a používání. Neodradil ani déšť, který na několik minut přerušil družnou zábavu. Kolem 23. hodiny se lavice uklidily, vše se nastěhovalo do aut a po dokončení posledních vět se všichni rozešli do svých domovů, některé děti usnuly v náručí, žádná ztráta však později nebyla hlášena.
Došlo na bilancování: Nocí kostelů prošlo více jak 90 dospělých a 30 dětí, což je na první takovou příležitost ve Velimi skvělá cifra.
Tomáš Těmín
Bílek kontra Myslbek - Secese kontra realismus – 3. částBílek svou tvorbou představoval nejsilnější a nejradikálnější opozici
proti Myslbekovi. Byl to svět dvou uměleckých směrů – realismu a secese.Myslbek mezinárodně uznáván, největší sochař konce 19. a počátku
20. století. Vzpomeňme jen pomník svatého Václava s postavami čtyř národních patronů na Václavském náměstí. A porovnejme ve své představě Myslbekova svatého Václava s Bílkovou sochou Mistra Jana Husa v Kolíně.
Bílkovo dílo má výrazné znaky secese, osobité znaky secese.
10
Připomeňme na tomto místě, že dříve v Kolíně u Čechových sadů bylo několik secesních vil – především architektonicky velmi hodnotná Polárova vila. Byly necitlivě zbourány – dnes tam stojí panelové domy. Secesní stavby v Kolíně můžeme najít i na jiných místech. Vznikaly v době, o které mluvíme.
Přátelství Bílka a ZeyeraV létě 1896 Bílka v Chýnově poprvé navštěvuje J. Zeyer. Seznámení
zprostředkovala malířka Zdenka Braunerová – se kterou se Bílek dobře znal z Paříže, kde mu byla průvodkyní a ochránkyní. Seznámení se Zeyerem Bílek viděl jako zásah „Vyšší Vůle“. Přes velký věkový rozdíl – Bílek byl mladý muž, bylo mu dvacet čtyři let, Zeyerovi bylo přes padesát let – Zeyer se stal Bílkovým přítelem, rádcem, ochráncem i kritikem.
11
Pod Zeyerovým vlivem Bílek v Chýnově vytvořil velký Krucifix. Z období čtyř let jejich přátelství se zachovala četná korespondence. Zeyer Bílkovi poslal své Tři legendy o krucifixu. Reakce Bílkova: „A vrchol štěstí mého? …umírat tak hanebně jak Kristus.“
Když Zeyer vážně onemocněl, Bílek si jej chtěl přivést do Chýnova a starat se o něj. Zeyer 29. ledna 1901 umírá. Přátelství a spolupráce mezi dvěma citlivými tvůrci trvalo velice krátce – necelé čtyři roky.
U Zeyera ještě zůstaneme. V duchovní křesťanské oblasti souznění mezi Bílkem a Zeyerem nebylo. Tento rozpor vysvětluje Jaroslav Med v knize Julius Zeyer /Vodňany 1997/.
12
Protože jde o závažnou otázku, která později vyvrcholí odchodem Bílka od katolické církve – přes jeho hluboké náboženské cítění, považuji za rozumné tuto otázku nepřejít mlčením. Už Jakub Deml – katolický kněz – měl tušení, že Bílek v budoucnu opustí katolickou církev. A i když se tak stalo – jejich spolupráce trvala i nadále.
Tak tedy Jaroslav Med ad J. Zeyer – Fr. Bílek. Přes rozdílné pohledy Bílka a Zeyera na křesťanství Zeyer Bílkovi napsal: „ctím a miluji Vás.“ A v jiném dopise Bílkovi skromně píše: „cítím vyprahlost své duše. Modlete se za mě“ – tak jak to pokorně říká i papež František. Zeyer je na vrcholu tvorby ve zralém věku, Bílek mladíček na začátku své umělecké dráhy. Fin de siecle. Konec století. Rozkolísanost hodnot, ztráta jistoty. V korespondenci Bílka a Zeyera přátelsky zaznívají především otázky náboženské, v jejich centru je Kristus.
Bílek píše Zeyerovi: „Zdali kdo může chápat snahu Husovu lépe, myslím, než já, který Krista vidí a zná dříve než se z Otce počal (!) tam v nebesích.“
Med: „To je věta naprosto heretická a rouhačská, racionálně je to nonsens (nesmysl). Bílek to však myslí smrtelně vážně“.
Bílek v dalším dopise píše Zeyerovi: „Zdar mi prorokoval Kristus a panna Maria několikrát“.
Zeyer polemizuje s Bílkem v zobrazení Krista, polemizuje s Bílkovým výkladem Ježíšova výroku na kříži „Dokonáno jest“. Zeyer Bílka až napomíná: Bílek zobrazuje utrpení, hmotu.
Zeyer: je to vítězství; „Dokonáno jest“ to je porážka smrti, vítězství božství nad hmotou těla…
Bílek se brání: „neřekl jsem, že nevěřím – že nemám přesvědčení – ale že vidím Boha, že mluvím s Ním a slyším, co světu dosud neznámo… u mě přestala víra, když jsem Boha počal viděti. Nevěřím proto v Boha, protože Ho vidím“.
Tyto otázky jsou jádrem korespondence Zeyera a Bílka. Jihočeské Vodňany se staly druhým Zeyerovým domovem. Zeyer
prožil ve Vodňanech 12 let nejšťastnějšího období svého života, zde romantický snílek měl věrné přátele, ve Vodňanech napsal svá nejznámější díla, tady okouzlen půvabnou jihočeskou přírodou žil až téměř do konce svého života.
13
Ve Vodňanech v závěru svého života napsal Zahradu mariánskou – báseň v próze. Je to modlitba vyvěrající z básníkova nitra.
Motto: J.Zeyer – Zahrada mariánská„Já, nepatrný a ubohý, začínám mluvit o věcech největších.Já, jenž podlehl bezpočtukráte pokušení a hříchu, začínám mluvit o věcech nejsvětějších.“
Julius Zeyer – Zahrada mariánská:Zdrávas, poklade všech milostí, Maria, před níž anděl sklonil se!
V hluboké pokoře a v bázni chvělévznáším ruce k Tobě,
ty lásky čisté prameni,své ruce nehodné a slabé,s prosbou vroucí,abych směl vejít na okamžikv žití Tvého snad mystický,sad luzný, plný vůní nebeských…Záře slávy Tvé je jasnější nad světlo veškeré,ale my, hříšní, v stínu bydlíme…
Je dobré zakončit optimisticky. Zeyer s Bílkem v mnohém nesouhlasil. Ale s Bílkem souhlasil v touze nalézt odpověď na palčivé otázky konkrétního života. Zeyer v té době píše: „potácím se v duševních krizích“. Zeyer touží po někom spřízněném. Je unavený, ztrácí životní energii – a právě tehdy se setkává s Bílkem, s jeho obrovskou vůlí, s mladickou energií, s Bílkovým nadšením „stavět budoucí chrám v nás“. Tak mladické Bílkovo nadšení a Bílkovo dílo pomohlo Zeyerovi i jeho tvorbě.
Josef Dušek
ChariJazz festival, neděle 9. srpna od 16h na Kmochově ostrově
14
Člověku se snad ani nechce věřit, jak rychle čas běží, když jsou před ním nějaké důležité úkoly. Bohužel či bohudík, mezi křesťanské ctnosti víra patří, a tak musím alespoň připustit, že už za měsíc musí být vše hotovo. A já Vám ještě ani nepředstavil všecky účinkující, tak rychle.
Kronos Kombo, to je předposlední kapela, o níž ještě nevíte, vznikla před několika lety kde jinde než v Kolíně. Byl jsem na jednom z jejich prvních koncertů, ne-li na úplně prvním, jak bych se rád pochlubil, ale jistě to vědět nemohu. A nevím ani, jestli ono „Kronos“, čili „Čas“, má spíše blíže k tikotu hodin a jazzovým rytmům, či k Božím mlýnům, co všecko semelou, takže je to potom všecko celkem jedno. Každopádně vím, že alespoň jedno ze dvou uší každého potěší a jedno ze dvou srdcí každého také (kdo nemá dvě srdce, nechť se hlásí na chirurgii nebo rovnou LDN).
Na konec jsem si nechal Dixík, ač tím nic nemyslím. Patrně mi jen v kapse článků zapadli nejhlouběji, neboť v Dixíku je nejvíc železa ze všech zmíněných kapel. To pro ty plechy, jak se mezi muzikanty říká žesťovým nástrojům – i když musím přiznat, že saxofon se počítá mezi dřevěné (skrz jeho evoluci z klarinetu – uf, ještě že mluvit o evoluci není kacířství, asi bych se nevyjádřil).
D. V. Spudil
ChariJazz festival, neděle 9. srpna od 16h na Kmochově ostrověJe to trochu matoucí, nazvat dva články stejně, navíc jdoucí hnedky za
sebou. Ale snad mi to prominete pro provozování procharitní propagandy („Panga,“ říkával můj strýček, když mu byly asi čtyři roky), že vám strkám před oči tu neděli 9. srpna tak často, jak to jen lze.
Ona propaganda je celkem záludná věc, a jakkoliv má na lidi působit příjemně a přitáhnout je, nějako nám ten náš národ po minulém režimu znedůvěřivěl, takže zatraktivnit Charitu či jakoukoliv charitu musíme obvykle nějak nenápadněji.
Co takhle Robin Hood? Bohatým bral a chudým dával a dneska je ohromně populární. Jakkoliv jsem si v mladším mládí pohrával s myšlenkou na šarmantního* zloděje, pobíhajícího v zeleném klobouku po lese, asi bych zacházel na tenký led, kdybych ho stavěl mezi charitativní pracovníky. Přeci jen, my to děláme legálně a oni bohatí nám to sami dávají. Tak dobrá, tak
15
tedy Charita není jako Robin Hood. Ale bylo by fajn, kdyby byla stejně hustá, vždyť na to má plné právo (a prázdné kapsy).
To byla jenom taková snůška keců okolo, prostě přijďte na ChariJazz festival, je tam dobrovolné vstupné a párky s chlebem.
*A tehdy jsem asi nevěděl, co to znamená „šarmantní“, a jestli to někdy nebylo spíš „šamrantní“, to zase nevím dnes.
D. V. SpudilDrazí čtenáři,
ráda bych se s vámi podělila o nádherný příběh, který jsem vyslechla na semináři Pečovat a žít doma je normální. Seminář pořádalo Centrum pro komunitní plánování. V rámci semináře se představily i některé farní charity, které poskytují sociální a zdravotní služby. S ohledem na délku příběhu, Vám čtení doporučuji jako dovolenkovou kratochvíli. Věřím, že se v některých okamžicích pozná nejedna pečující rodina.
Náš život s babičkouJsme velká rodina s pěti dětmi a nyní už pět let pečujeme o naši
babičku, mojí maminku.Vždy pro nás bylo důležité, aby se každý člen naší rodiny cítil šťastný a
spokojený. Proto jsme se rozhodli pro domácí školu. Tím jsem se já, jako maminka, stala na 15 let učitelkou našich dětí. Postupně děti odešly na osmiletá gymnázia a při domácím vzdělávání našich dvou posledních dcer jsem na sebe vzala celodenní péči o mou maminku. Vzali jsme si ji k nám domů a zároveň jsme přestavovali dům po rodičích na malém městě, ve kterém nyní společně s maminkou – babičkou našich dětí – bydlíme už pět let.
Péče o ni není náročná fyzicky, maminka váží 50kg a je ještě schopna pár kroků ujít, ale psychicky je to velmi náročné, protože celý den mluví a mluví nesmysly a vůbec nechce být sama. Takže život celé rodiny se točí kolem toho, aby babi měla vždy koupené čerstvé pečivo, aby měla uvařený čaj, jídlo každé dvě až tři hodiny, aby vždy byl po ruce někdo, kdo s ní půjde na toaletu a pomůže jí tam.
16
Naštěstí jsou naše děti úžasné a jsou schopné, když vidí, že my s manželem jsme už přepracovaní, poslat nás na víkend pryč a o babi se dobře postarat.
Poslední dobou mám ale pocit, že už jsme unavení všichni. Babička už nerozumí tomuto světu, neposlouchá rozhlas, nerozumí televizi. Občas se mi podaří ji motivovat malováním nebo nějakým tvořením, např. mandalami z koření. Dříve byla schopna pomoci mi v domácnosti – oloupat brambory, cibuli, česnek, občas zaštupovala ponožky. Postupně tyto práce přestala dělat. Není už schopna se sama obléci, neví, kde je toaleta, přestože žije v tomto domě přes šedesát let a toaleta je na stále stejném místě. Zatím je schopna se sama najíst, když má vše připravené před sebou na talíři, nakrájené na malé kousky nebo rozmixované.
Čím ji nejvíce aktivujeme, je, podle mne, to, že je součástí rodiny. Když sedí s námi u stolu a před jídlem se držíme za ruce a zpíváme, svítí jí oči. Často nám říká, jak nás má ráda. Několikrát za den slyším: „Ty jsi hodná, Boženko!“ A říká tak všem, kdo se o ni starají. Občas tak dojde ke komické situaci, jako například, když si nedávno naše dcera Marie povídala se svou spolužačkou Boženou a ona jí říkala, že jí její babička říká „Boženko“, Marie hbitě odvětila: „Mně babička také říká Boženko.“
Často se mi stane, že babička na mne kouká a ptá se: „Boženko, kde je Boženka?“
Stala jsem se pro ni bezpečím a jistotou, takže mi často říká „maminko“.
Občas má světlé chvilky, a to pak najednou mluví smysluplně: „Já už jsem stará.“ V létě jí bude 89 let, oslavy má ráda, i když už neví, co to číslo 89 znamená.
Je nahluchlá, takže musíme mluvit velmi nahlas, prošli jsme si i obdobím křičení, ale brzy jsme zjistili, že bychom zničili sebe, proto raději píšeme na velkou čtvrtku, velká tiskací písmena. Asi před dvěma lety jsem objevila kufříky na posílení kognitivních funkcí. Byla jsem z nich nadšená, vše připravené, připomnělo mi to předškolní tvoření s našimi dětmi – skládání puzzle, dokreslování obrázku. Ale pro babi už to v té době nebylo, většinu věcí nebyla schopna pochopit, natož udělat.
17
Překvapilo mne, že i herce, které dobře znala, už nepoznala. V kufříku bylo pexeso se známými herci z jejího aktivního života, např. Dana Medřická, Miloš Kopecký, Ladislav Pešek.
Když přemýšlím o tom, co by nám pomohlo v době, kdy ještě byla schopná trochu komunikovat a být mezi lidmi, něco jako školka pro malé děti – místo, kde by babi aktivně strávila dopoledne, a my bychom věděli, že máme nějaký čas pro nás a jí je dobře.
Máme v našem městě hezký domov seniorů, tam bych si představovala takovou dopolední školku pro babičky a dědečky.
Vozíme ji ven na vozíčku, ale většinou se bojí: „Moc fouká vítr na této straně ulice, pojeďme na druhou.“ „Tam nejezdi, jeď jinam.“ To bylo v péči asi nejtěžší, naučit se být milý a laskavý, ale rozhodný, a nastavit hranice, protože jinak by mě to úplně pohltilo a smetlo. V tom je mi oporou manžel, který po dvou týdnech, kdy jsme si babi vzali k nám domů a já s ní spávala v pokoji, abych k ní vstávala a vodila ji na toaletu, rázně zakročil a řekl dost, babi dostane plenky a bude spávat sama. Teď vím, že to bylo moudré rozhodnutí. A babi si také zvykla, že spí v noci sama a má u sebe plyšáky a panenku.
Přemýšlíme také o pejskovi, se kterým by se mohla mazlit, seděl by jí na klíně, když sedí v křesle.
Jsme v období, kdy už si nemůžeme dovolit nechat babi chvíli samotnou, je totiž sama sobě nebezpečná – pouští se do věcí, které už nezvládne – přiložit v krbu, jít po schodech apod.
Když si manžel přečetl, co jsem napsala, řekl, že to vypadá velmi dobře, ale nezmiňuji tam, jak náročné to je, když např. potřebujeme něco dělat a zrovna babi začne vyžadovat pozornost třeba tím, že chce stále znova a znova na toaletu, nebo večer, když už jsme všichni po celém dnu unaveni a nejraději bychom si sedli do křesla a jen tak chvíli seděli a povídali si, tak jeden z nás musí jít babi nakrmit, umýt, přebalit a uložit do postele.
Po těch pěti letech už vím, že ne všichni toto mohou zvládat. Jakým způsobem se snažím nabírat síly a relaxovat? Chodím na koncerty, do galerie, na výlety do přírody.
Přála bych si, abychom tu péči o babi dokázali dokončit a doprovodit ji na druhý svět. Vnímám, že jen společnost, která se umí postarat o své malé – myslím děti – a své staré a nemohoucí, je schopna přežít.
Pečující rodina
18
Ahoj mami,text se mi moc líbí, je to tak obsáhlé, že mě už moc nenapadá, co by k
tomu šlo dodat. Snad jen ty věci, které nikam psát moc nejdou, že tě v tom sourozenci nechali, že byla babička ze začátku hrozně sprostá, ale že se u nás zklidnila, že viděla duchy, že byla schopná křičet hodiny „Boženko“ a my se z toho málem zbláznili, že bývala hrozně nevděčná a vypočítavá, ale že to už se taky změnilo, že na ni máte pozitivní vliv, že může být tak šťastná, že vás má, že se o ni přes to všechno, co udělala, staráš a máš ji ráda, že vnímáte, co se děje, a máte vždy radost, když zvedne ruce u mexické vlny, nebo vám řekne, že vás má ráda. Je to strašně těžká zkouška, ale vy jste s tátou už v životě prošli tolika zkouškami, že i když jsem se hrozně bála, že babička rozdělila celou naši rodinu, tak mám pocit, že to všechno už zvládáte s grácií.
Tvoje dcera
„Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ 1. Kor (10, 13)Použito z publikace Pečovat a žít doma je normální, vydalo CpkP Praha 2015
ISBN 978-80-87809-29-7
Farní charita Kolín vám nenabídne „školku“ pro babičky a dědečky, ale může vám nabídnout dobrovolníka, který s vaší babičkou či dědečkem příjemně stráví svůj volný čas.
Pokud byste chtěli pomoci, můžete se stát dobrovolníkem a sami věnovat svůj čas druhému.
Iveta Zemanová
Slovo knězeDrazí bratři a sestry, konec školního roku je také koncem dalšího
pastoračního roku, a tedy také časem určité rekapitulace. I pro nás kněze je to čas k tomu, abychom se ohlédli a uvažovali o tom, co se v tomto roce
19
povedlo, poučili se z chyb a zároveň začali upírat svůj pohled také k budoucnosti, k dalšímu pastoračnímu roku, který začne po prázdninách. Dovolte mi tedy, prosím, abych se s vámi v krátkosti podíval na to, co se v tomto roce dělo, co se povedlo a co nikoli a zároveň už trochu upřel náš zrak k věcem příštího roku.
Během svého působení v Kolínské farnosti se snažím zdůrazňovat především tři prvky. Slavení svátostí (především svátosti smíření a eucharistie), společenství a vzdělávání se víře. Proto bych se nyní zaměřil na tyto skutečnosti postupně.
Slavení svátostíEucharistie má být zdrojem a vrcholem našeho života A já bych
zdůraznil, že nejen ta nedělní. Možná si to neuvědomujeme, ale Kolínská farnost má určitý přepych. V samotném Kolíně jsou slaveny alespoň dvě mše svaté každý den. Když se ale podíváme na to, jak lidé na tuto „štědrou nabídku“ reagují, tak bychom měli být zklamáni. Stále je v nás velmi zakořeněný postoj, že mše svatá ve všední den (a to i o slavnostech, doporučených svátcích…) je vlastně zbytečná. Myslím, že jsem o tom napsal již dost článků, proto se tomu nebudu v tuto chvíli více věnovat.
V tuto chvíli bych chtěl vyjádřit radost, že se ve všední den v kostelích neobjevují jen starší lidé, ale že přicházejí i mladí. V tomto roce se v kostele začaly objevovat (třeba na některé zasvěcené svátky) také některé rodiny. I nadále bych chtěl ale všechny povzbuzovat k častějšímu slavení eucharistie.
Třeba toto může být taková vize pro příští rok. Kéž by o doporučených svátcích a o slavnostech byly kostely plné. Kéž by se každý zamyslel nad tím, jestli by nebylo možné třeba alespoň jeden den v týdnu přijít na mši svatou i ve všední den a měnit tak své smýšlení o mši svaté a o jejím místě v mém životě.
Povzbuzuji třeba rodiče s dětmi, aby děti zůstávaly na mši svaté po hodině náboženství. Je možné, aby děti v kostele někdo do mše svaté pohlídal, je možné s nimi v místnosti kostela udělat úkoly, a tak využít čas…
Rád bych se také dotkl otázky slavení svátosti smíření. V první řadě bych chtěl zdůraznit, že každý člověk si může vybrat svého zpovědníka a já sám budu toto právo velmi obhajovat. Přesto ale, alespoň tak, jak se s tím
20
setkávám já osobně, mohu ve farnosti vidět, že ke svátosti smíření se nepřistupuje příliš často, příliš pravidelně.
Pro nadcházející rok vyhlásil papež František rok Božího milosrdenství. Jsme pozváni k tomu, abychom znovu objevili svátost smíření, jako něco, co k našemu životu naprosto nutně patří. Církev stanovuje jako minimum přistoupit ke slavení této svátosti alespoň jednou za rok. Zároveň ale církev povzbuzuje k častějšímu slavení, tedy jednou za měsíc či za dva. Rád bych povzbudil třeba ke znovuobjevení významu prvních pátků a slavení svátosti smíření o těchto pátcích.
SpolečenstvíV tomto roce jsme začali pořádat v naší farnosti jednou za měsíc farní
dny, kterých se účastnilo 50-70 lidí (farním dnům se věnuji víc ve vlastním článku). Myslím, že je třeba v první řadě vyjádřit radost nad tím, že se ve farnosti najde tolik lidí, kteří se chtějí zapojit, kteří chtějí trávit čas s ostatními farníky.
S ostatními společenstvími to ale nevypadá příliš dobře. Buďto skomírají, nebo neexistují, nebo existují, ale jen samy pro sebe a nikterak se nezapojují do života a poslání církve. Chtěl bych znovu zdůraznit, že církev je společenstvím, že církev bez společenství neexistuje! Pokud žijeme jen jako jednotlivci, pak skutečně napadáme samotnou podstatu církve. Církev není krámem, do kterého člověk vstoupí a jako v samoobsluze si zde v neděli „vezme“, co potřebuje.
Naším dalším úsilím pro příští pastorační rok tedy může být určitá snaha o vytváření společenství. Zvlášť pak apeluji na rodiny s dětmi a s dopívajícími. Společenství je velmi důležité pro zdravé dorůstání v křesťanskou zralost. Mnohdy se můžeme setkávat s tím, že dospívající děti odpadají od víry. Jeden z důvodů je ten, že nejsou zakotveni ve společenství svých věřících vrstevníků, že nejsou zapojeni do života a poslání církve.
Bohužel, současní rodiče to nejsou mnohdy stále schopni pochopit. Jak bych byl rád, kdyby nějací starší rodiče, jejichž děti se vzdálily Bohu, napsali článek, ve kterém ostatním rodičům svědčí o tom, že to opravdu bez společenství nejde. Ve kterém dokáží přiznat svou chybu, ale ne proto, aby se „mrskali“ (každý z nás chybujeme), ale aby ostatní varovali!
21
Albert Einstein měl pozoruhodný postřeh: „šílenství se pozná podle toho, že se navzdory neustálému opakování téže činnosti očekávají odlišné výsledky“. Já říkám, že jsme šílení, pokud nám generace mládeže odpadají od víry a my přitom jednáme stále podle stejného schématu a chlácholíme se, že v našem případě to dopadne jinak.
VzděláváníZde bych chtěl v první řadě poděkovat. Poděkovat Filipu Dvořákovi a
Martě Moravcové za to, že celý rok věnovali čas hodinám náboženství. Chtěl bych poděkovat všem rodičům, kteří své děti přihlásili na náboženství a pak je tam pravidelně vodili.
Já sám osobně musím vyjádřit skutečné nadšení ze 4. a 5. třídy. Musím říci, že pro mě bylo radostí tyto děti učit. Čemu všemu se naučili (a chtěli naučit). Děkuji také všem rodičům, kteří s dětmi dělali dokonce i dobrovolné domácí úkoly. Zvláště pak děkuji těm rodičům a dětem, kteří na konci roku projevili vděčnost a poděkovali za roční výuku.
Vyskytly se i určité problémy. Ty bych zde v tuto chvíli nerozebíral. Některé věci, které považuji za samozřejmost, se stále nedaří nastavit. Rád bych se setkal s rodiči na začátku příštího školního roku a znovu s nimi pohovořil o smyslu náboženské výchovy a o vzájemné spolupráci. Setkání bude ve středu 9. září v 19 hod.
Co se týká vzdělávání dospělých, tak zde stále platí, že to většina považuje za něco zbytečného. Proto bych chtěl všechny povzbudit k tomu, aby přemýšleli o tom, zda by nebylo přeci jen vhodné se ve víře systematicky vzdělávat. Pokud se někdo rozhodne třeba využít více volného času o prázdninách, tak mu mohou být nápomocny cykly internetové výuky náboženství, které může najít buď na stránkách farnosti, nebo na mých osobních stránkách (www. masklen.webnode.cz).
ZávěrV lednu tohoto roku začala ve všech farnostech naší země příprava na
Národní eucharistický kongres. Vyvrcholením bylo slavení slavnosti Těla a Krve Páně. Můžeme přemýšlet o tom, jak jsme naložili s tímto vybídnutím našich biskupů.
22
Na závěr bych zároveň rád poděkoval všem, kdo se podílejí na úklidu kostela (chtěl bych povzbudit ty, kteří se do úklidu nezapojují, aby se případně přihlásili). Děkuji všem, kteří doprovázejí mše hrou na varhany, všem ministrantům, všem, kdo se starají o květiny, o kostely, všem, kteří jsou ochotni jakýmkoli způsobem pomoci. Všem skutečné upřímné Pán Bůh zaplať.
Rád bych vám všem v tuto chvíli popřál požehnaný čas prázdnin a dovolených. Kéž si odpočinete, načerpáte nových sil a necháte Boha, aby vás znovu obnovil (re-kreace = nové stvoření). Na všech vašich prázdninových cestách vám žehnám.
R. D. Martin Sklenář
23
24
25
Vyčerni slova podle obrázků (svisle a vodorovně):
Převzato z Katechetických věstníků a z www.predskolaci.cz
Mozaika na titulní straně: Ravenna – bazilika sv. Apolináře v Classe – 6. století
Redakční rada: Dominik Spudil, Lucie Růžková Rybárová, Tomáš Hladík, P. Martin Sklenář
e-mail: [email protected]
Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.czP. Libor Bulín tel.: 602 542 847, e-mail: [email protected]. Martin Sklenář tel.: 728 384 833, e-mail: [email protected]
