Malé, velké, tlusté, tenké, nenápadné i svítivé, popsané i potištěné… Takové jsou visací zámečky, které připnuly zamilované páry na mostech po celé Evropě, aby své lásce daly věčnost. Zatímco v mnoha městech se tento zvyk stále šíří jako lavina, v Římě, odkud vzešel, se úředníci rozhodli zámky ze zdejšího mostu lásky definitivně vystrnadit.

Milenci v románu Chci tě italského spisovatele Federika Moccii stvrzují svou lásku tím, že na most Milvio v Římě pověsí zámek. Právě na tomto mostě měl totiž zahynout patron zamilovaných svatý Valentin. Klíč od zámečku pak, se slovy per sempre – navždy, hází do řeky Tibery. Příběh mladých milenců inspiroval nejprve Italy, kteří začali po vzoru románových hrdinů věšet zámky se svými jmény na most Milvio. Zvyk se rychle rozšířil i do ostatních italských měst po Itálii a brzy i po celé Evropě.

Valeria a Roberto, přicházejí ruku v ruce se zámečkem v kapse na

římský most Milvio, aby tu zpečetili podle tradice svoji lásku. Tedy připnuli na mostě visací zámek se svými jmény (poté, co pro

něj našli pár milimetrů volného místa, což není vůbec jednoduchá záležitost), políbili se a hodili klíček z mostu do řeky Tibery.

Město se právě k dnešnímu dni rozhodlo ukončit zámečkovou éru mostu Milvio a udělat to ve velkém stylu. Nejdřív pár symbolických přeštípnutí zámků rukou starosty, nezbytné fotky před záplavou zámků, pak rozhovory a přibližně po půl hodině mediálního kolotoče může odstraňování zámků začít.

Valeria s Rorertem ale netuší, že se trefili do velkého dne

D. Překvapeně pozorují nesourodý chumel lidí na mostě. Tvoří ho dělníci ve svítivě oranžových kombinézách a žlutých helmách, malý bagr, starosta v tmavém obleku se šerpou přes hruď, jedna italská herečka a spousta novinářů. Pro nezasvěcené diváky je to trochu zmatená scéna. I Valerii s Robertem chvíli trvá, než pochopí, oč se jedná.

Dělníci si berou na pomoc rozbrušovačku, se kterou jde přetínání pout lásky přece jen nesrovnatelně rychleji. S těmi štípačkami by tu byli opravdu dlouho.

Navíc je třeba odstranit i kovové plůtky, které tu nechal postavit někdejší starosta Veltroni. Podařilo se mu tak zamilované páry přimět, aby spoutávaly svou lásku na nich, a ne na lampách, které se začaly pod tíhou železa unaveně ohýbat. „Teď sem zámeček připínat nebudeme,“ zhodnocuje situaci pragmaticky rozhodná Valeria.

Může za to román Kdo ví, zda italského spisovatele Federika Mocciu při psaní napadlo,

jakou zámkovou mánii rozpoutá tím, že ve svém slavném románu Tři metry nad nebem nechá hlavní hrdiny zpečetit vzájemnou lásku na římském mostě Milvio scénou, kterou pak napodobí tisíce mladých párů (tato scéna se pak objevila i ve filmovém zpracování románu, filmu Chci tě).

Myšlenka to sice není původní (traduje se, že něco podobného fungovalo kdysi dávno už v Číně, a Mocciu předstihla také jedna srbská básnířka), italskému spisovateli se ale nedá upřít, že masově se „zamykání lásky“ na mostech rozšířilo až po vydání jeho knihy. Italové rozšířili tento zvyk do celé Evropy. Náš most lásky, byť ve verzi mini, najdeme i na pražské Kampě, kousek od Lennonovy zdi. O původu tohoto zámečkového zvyku a o tom, že se rozšířil právě z Itálie, ví u nás ale málokdo.

Z Itálie se jako lavina rozšířil tento zvyk do celé Evropy. Moccio si vybral pro jednu z ústředních scén svého románu

historicky slavný most a to se teď stalo zámečkům osudným. Most Milvio pamatuje porážku Maxentia císařem Konstantinem I. z října roku 312, která ukončila éru římské tetrarchie (spoluvládu čtyř konzulů) a udělala z Konstantina I. jediného vládce Říše římské. V říjnu uplyne od bitvy 1700 let a na mostě se odehraje velká sláva.

Město rozhodlo o odstranění rezivějících zámků už před rokem - údajně z estetických a bezpečnostních důvodů, k razantnímu kroku „navrácení mostu jeho historii“ ale přikročilo teprve teď, krátce před oslavami. Přesvědčit domácí i přijíždějící zamilované páry, aby už zámky na most nevěšely, a udržet most „čistý“ totiž není vůbec jednoduché. V minulosti nepomohla ani hrozba pokuty 50 eur.

Přesvědčit domácí i přijíždějící zamilované páry, aby už zámky na most nevěšely není vůbec jednoduché.

Nerudovská otázka „Kam s nimi?“ se ukázala být pro město nečekaně tvrdým oříškem.

Objevily se totiž názory, že jde o důležitý etnografický a sociologický fenomén, který zachycuje chování

mladých Římanů na počátku třetího tisíciletí a jako takový si zaslouží místo v muzeu.

Odpůrci zase kroutí nevěřícně hlavou. Nechápou, že se nad

horou rezavého železa dělá tolik povyku, a doporučují radnici, aby svoji pozornost raději soustředila na problémy, které sužují většinu občanů a návštěvníků Říma, jako jsou např. neustálé dopravní zácpy.

„Nejsem si jist, že umístit zámky vedle historických památek je právě ideální,“ krčí nos starosta Říma Gianni Giacomini.. Prozatím budou diplomaticky umístěny v městském skladu a

o jejich osudu se rozhodne později, až mediální ruch kolem jejich odstranění utichne.

Zaslouží si zámky muzeum? Zamilovaným párům se myšlenka muzea evidentně

líbí: „Je škoda, že zámky odstraní z mostu, ale kdyby je přesunuli do muzea, tak bychom se na ten náš mohli chodit koukat tam. Aspoň tak bude chráněný před bouřkou.“

Zamilované z Říma nevyháníme „Je fakt, že tato tradice

přilákala do města mnoho mladých. Není to vzkaz, aby přestali do Říma jezdit, jen budou zámky věšet jinde než na mostě,“ ujišťuje přítomné starosta Giacomini.

Podle nejnovějších informací bude tradici vyhrazeno místo na římském pahorku Monte Mario u astronomické observatoře Zodiaco (Zvěrokruh). Kam však budou házet klíč na symbol nezvratného kroku, když ne do řeky, už starosta nevysvětlil. Valeria s Robertem si tuto otázku ale zatím nekladou. Mají jasno : „Zámeček pověsíme až tam, tak si aspoň budeme jistí, že naše láska vydrží! A proč nebýt první? Lásko, kde jsme zaparkovali motorku?“

Páry stejně stále chodí věšet zámky na Ponte Milvio

klenoucí se přes Tiberu. Milenci tak chtějí symbolicky vyjádřit věčné spojení svých srdcí.

Shluky zámků jsou nyní k vidění na řadě dalších památek i v jiných italských městech. Zatímco mnohým Italům se tento zvyk líbí a míní, že by úřady měly nechat zámky na pokoji, podle jiných se věšení zámků rovná vandalismu. Ochránci památek navíc varují před účinky rzi na staré stavby.

Už v roce 2007 proto tehdejší starosta Říma zavedl

pokutu 50 eur pro páry, které budou dopadeny při věšení zámku na most. A v loňském roce proběhlo první kolo jejich odstraňování. Ani jedno z těchto opatření ale zatím zamilovaným nezabránilo měnit most v nejzamčenější místo na světě.

Asi před čtyřmi lety se zámečky začaly objevovat i v

Česku. Nejoblíbenějším místem, kam je milenci věší, je pražská Čertovka, poslední dobou ale zámečků přibývá i na sochách Karlova mostu, konkrétně na mřížce, která je umístěna v místě, kde byl vhozen do vody Jan Nepomucký.

S tunami kovu na mostech, sochách, na zábradlí a

na plotech v historickém centru ale roste taky nervozita úřadů, které se obávají, kam až oblíbená tradice může zajít. Ochránci památek navíc varují před účinky rzi na staré stavby, velkým problémem je i váha zámků, která by mohla poškodit plot a další místa, na kterých jsou zavěšené. Památkáři a správci Karlova mostu proto vyhlásili zamilovaným a jejich zámečkům válku a zámky z mostu pravidelně odstraňují. Ani to ale příliš nepomáhá, jakmile památkáři zámky odstraní, rychle se objeví nové.

Pro římský Ponte Milvio byla románová sláva pohromou, po zfilmování románu zámečky ho doslova zaplavily. I v jiných evropských městech ale, mnohdy i navzdory pokutám, zámečky lásky dál přibývají. Například na Treťjakovském mostě v Moskvě byly dokonce kvůli zámečkům zřízeny zvláštní železné konstrukce ve tvaru stromů, aby zámky nehyzdily vzhled mostu. Tisíce zámečků "zdobí" i mosty v italských Benátkách, Neapoli, Miláně nebo Turíně, ale i polské Wroclawi nebo francouzské Paříži, i u nás na

Karlově mostě.