Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Jan Neruda O umění. Kritické knihovny svazek 3 by František Černý; Miloš Pohorský;Miroslav StuchlReview by: Vladimír ŠtěpánekListy filologické / Folia philologica, Roč. 75, Čís. 2/3 (1951), pp. 151-153Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459649 .

Accessed: 16/06/2014 05:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 05:44:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 151

specifikuje nebo zpřesňuje. Při tvoření kalků dává Jungmann přednost kalkům internacionálním nebo z latiny a z řečtiny. Proto i kalky z němčiny opírá někdy o výrazovou a významovou shodu s termínem internacionálním. Cizí nebo internacionální termíny jsou sice v Jungmannově terminologii potlačovány, ale i tak tam některé zůstaly, a to jednak ve funkci vysvětlující, jednak jako slova obecně kulturní. Působila tu i potřeba snadného tvoření od vozenin.

Vedle zkoumání původu Jungmannovy terminologie zabývá se Jedlička také,otázkou společných tendencí této terminologie. Ukazuje, že jejím základním rysem je několikanásobnost výrazo vých prostředků. Jungmann odmítá její předčasnou normálisaci; o životě terminů má rozhodnout přirozený vývoj. Že dbal této zá

sady, je vidět na tom, že část své terminologie už nepojal ani do svého Slovníka. V nástinu dalšího vývoje po Jungmannovi Jedlička

ukazuje, jak pokračuje odklon od upřílišené tendence puristické, který se projevil už v druhém vydání Slovesnosti.

Na konci knihy je připojen seznam termínů a rejstřík, umož

ňující snadnou orientaci v knize a podávající přehled všech českých termínů, které Jungmann vytvořil, obnovil, přejal nebo adaptoval.

Jedličkův podrobný rozbor Jungmannovy terminologie lite rárně vědné a linguistické je slibným počátkem nového výkladu a hodnocení Jungmannova díla. Autor sám přiznává, že nerozřešil všude otázku původu termínů doby Jungmannovy. V tom budou historikové jazyka jeho výklady doplňovat. Ale musíme uznat, že pro určení, zařazení a hodnocení obrozenské terminologie vy konal Jedlička velmi pěknou prací. František Svěrák

Jan Neruda O umění. Za vedení univ. prof. dr Jana Muka řovského výbor pořídil Ústav pro českou literaturu ve spolupráci s pracovní skupinou STM při estetickém semináři filosofické fa

kulty Karlovy university v Praze. К tisku připravil a poznámkami opatřil dr František Černý. Předmluvu napsali Miloš Pohorský a Miroslav Stuchl. Československý spisovatel. Praha 1950. Kritické

knihovny svazek 3. Cílem přítomného výboru z kritických článků Nerudových

je, podle vydavatelského výkladu, ukázat Nerudu jako kritika realistického a dovodit tak „organickou spojitost dnešních na šich názorů s nejlepšími výtvory minulosti" i „využít Nerudova kritického odkazu pro naši dnešní práci" (str. 7) — tedy ukázat na pokrokové tradice naší kultury, přispět к zhodnocení a osvojení kulturního dědictví. Poznatkový přínos této nerudovské publi kace lze hledat jen v zhodnocení smyslu a významu Nerudova kritického díla cílevědomým výběrem

— bibliograficky a edičně je

zajistila již literárně-historická práce starší — a vskutku v hodno tícím výběru z rozsáhlých souborů nalézáme dobrý příspěvek к chápání Nerudy-kritika. Lze říci, že výborem se podařilo doká zat realistický, ideově uvědomělý, opravdu pokrokový postoj Ne rudův к umění. Je-li tomu tak, pak kniha dosáhla svého cíle a kri tika výběru, třeba by к ní leccos vybízelo, nemohla by přispět pod statně к dokonalejšímu provedení výběru a nevyhnula by se snad názorové subjektivnosti.·

Vlastní slovo Nerudovo předchází předmluva Miloše Pohor ského a Miroslava Stuchla a doprovázejí vysvětlivky od dr. Fran tiška Černého.

Předmluva obsahuje — kromě připomenutého již výkladu o cíli a smyslu publikace

— stručný výklad významu Nerudova

díla, založený na rozboru jeho vztahu к společenskému a ideologic kému vývoji jeho doby. Základní myšlenkou je, že Neruda, prole

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 05:44:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

152 Úvahy.

tář původem, překročil ideologii společnosti, к níž zevně patřil, ideologii pokrokové liberální buržoasie, zřetelem к zájmům prole tariátu, odkud dospěl až к solidaritě s proletariátem jako třídou.

Povídky malostranské vykládají pak autoři jako kritiku buržoasní

společnosti, z posic lidí, jimž bylo buržoasním řádem nejvíce ublí

ženo, Zpěvy páteční jako výraz historického optimismu třídy, jíž patří budoucnost. V ideovém vývoji Nerudově od kosmopoli tismu к nacionalismu, jak bývá charakterisován, nejde o ideolo

gický zvrat, nýbrž o příslušnou modifikaci principálně stejného postoje určenou vývojem hospodářsko-společenské situace: „kos mopolitismus" byl úsilím o společensky pokrokovější ideologii než

společensky zpátečnické vlastenectví, „nacionalismus" byl pak oposicí proti odvratu rozvité již buržoasie od zájmů lidu. Výklad díla kritického, jemuž je věnováno přirozeně více pozornosti, zjiš ťuje, že pro Nerudu byla ideovost základním požadavkem, ideová závažnost a aktuálnost měřítkem, že pro něho kritika literatury je příležitostí ke kritice společnosti, kterou literatura odráží. Di vadlo posuzuje Neruda podle zájmů lidového, nikoli měšťanského diváka. Nerudovi však nechyběl zřetel к ťormové specifičnosti literatury. Cennou vlastností jeho estetiky je požadavek typičnosti. Naproti tomu si Neruda neuvědomuje třídnost umění a nesmiřitel nost dvojí kultury. Předmluva obsahuje také paušální odmítnutí dosavadní nerudovské literatury a výbor chce být „prvním kro kem к poznám pravé podoby našeho klasika", ačkoliv hned vyda vatelská horlivost starších generací, z které tato edice těží, svědčí o kladném vztahu a o úsilí o pravdivý obraz, a je tak také příkla dem pokrokových tendencí naší kultury, které přítomná publikace chce přece odhalovat. Podobně není na př. poukaz na proletářský původ žádným objevem, ale nezůstal tak zhola nepovšimnut ani

význam tohoto původu pro charakter Nerudovy tvorby. Nebo na př. Karel Polák rozhodně nevyložil Povídky malostranské jako „idylku malého pražského života", nebo dokonce jako „přitaká vající pohled na drobný život malého českého člověka" (str. 8), jak se tu sumárně a bez omezení tvrdí o všem dosavadním pojetí. Lze při přehodnocování přehlédnout i samostatnou publikaci o věci? Naopak je zřejmě nesprávným zjednodušením výklad Povídek malostranských jako kritiky buržoasního řádu z posic lidí, jimž bylo buržoasním řádem nejvíce ublíženo — jde o pohled a vztah nesporně složitější,_ne takto prostě vyhraněný.

Komentář Františka Černého není a nemá být samozřejmě práce badatelská. Obsahuje nejzákladnější biografické údaje a

nejobecnější charakteristiky uměleckých osobností, bibliografické, literárně-historické a podobné vysvětlivky, objasnění narážek na literární a jiná umělecká díla a narážek dobových, vysvětlivky věcné, překlady cizích slov a cizojazyčných citátů. Jde-li tedy o věci základní a většinou snadno dostupné, tím spíše mohl být splněn samozřejmý požadavek věcné správnosti a přesnosti. V ko mentáři je však poměrně značné množství hrubých chyb, omylů, nedopatření.

Mnohokrát chybil komentátor v základních životopisných datech: Fr. Pravda zemřel r. 1904, nikoli 1905, Jiljí Vrat. Jahn r. 1902, nikoli 1879, Béranger žil v letech 1780—1857, nikoli

1749—1822, J. V. Frič zemřel r. 1890, nikoli 1891, J. K. Herloš se narodil r. 1802, nikoli 1804 (tento starý omyl je již dávno opraven, sr. Jakubec Dějiny str. 756), Jindřich Mošna zemřel r. 1911, nikoli 1914. Připomínám zde také, že Alexandr Veliký zemřel r. 323, ni koli 324. Tiskovou chybou bylo datum smrti německého literár ního historika Gervinusa změněno na 1817 (místo 1871).

Také jiné životopisné údaje jsou chybné nebo neúplné: F. M.

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 05:44:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 153

Klácel nebyl zdaleka ještě v Americe, když na něho Pfleger útočil v Panu Vyšinském, v V. knize z r. 1858 — odešel tam teprve roku 1869. (Komentátor se dal patrně svést poznámkami к druhému

vydání z r. 1875, kde se uvádí, že Klácel mešká nyní v Americe.) Herec Kaška odešel sice na venkov r. 1851, ale nezůstal na ven kově s Tylem až do jeho smrti, jak se zde tvrdí, nýbrž po vystou pení v Jindřichově Hradci a v Hradci Králové se vrátil do Prahy a od velikonoc 1852 působil, trvale, zase u pražského divadla. He rečka Libická se nestala hned po odchodu z Prozatímního divadla r. 1865 ředitelkou herecké společnosti na Moravě, nýbrž teprve v r. 1871 — po odchodu do Olomouce žila zatím pro ztrátu hlasu v ústraní. Jakub Seifert hrál sice r. 1863 v PD, ale členem by!teprve od r. 1864; stojí-li za zmínku, že byl od r. 1904 ředitelem Uránie, pak je vhodno také uvést, že se ještě vrátil na Národní divadlo a hrál tu do r. 1918. Označit národnost skladatele Meyerbeera prostě jako francouzskou je nesprávné. Chybně jsou uvedena jména u Bérangera — Laurent Pierre místo Jean-Pierre — au člena

opery PD Grunda —- Antonín místo Arnošt. Uvádějí-li se zde obecně původní jména, pak chybí u herečky Libické vlastní jméno Nápravníková a po provdání Reimerová, u heréčky Hynkové skutečné jméno po provdání Wenzlová.

Jos. Kyselovi stilisace připisuje větší význam, než ve skuteč nosti měl („oblíbený basista PD"): v opeře působil jen do r. 1869

(což zde neuvedeno, ač se taková data tu jinak zpravidla uvádějí), byl ostře kritisován a je ostatně i historikem opery PD nevalně

ceněn; krom toho se připomíná jako buffo tenor, nikoli jako ba sista. Při Bendlovi je uvedeno jen, že psal sbory, avšak v době, kdy ho Neruda užívá za doklad rozvoje českého umění (r. 1872), měl za sebou úspěchy svou Lejlou (1868 a hrána odtud ještě 1874) —

podle Jos. Bartoše byl to jeden z nejpozoruhodnějších úspěchů české opery v Prozatímním divadle. Při Seifertovi mohly by být uvedeny některé jeho významné úlohy, činí-li se tak při jiných hercích.

Literárně-historickým omylem je označení Jiljího Vrat. Jahna za napodobitele Bérangerova. Nic takového nebylo zjištěno ani

, ve vyčerpávající studii Felixe Vodičky (Listy filologické 62, str. 301 n). Komentátor patrně vztáhl na Jahna Novákovo označení

(Přehl. děj.4 str. 537) „napodobitel bérangerovské noty", patřící Zlinglovi, v sousedství uvedenému. Rukopis Zelenohorský byl „objeven" r. 1818, nikoli 1819.

Při výkladu slova kothurn bylo by vhodno uvést, že se ho užívalo jen v tragedii, nejen pro přesnost, ale i pro vysvětlení přeneseného významu, o který tu právě jde.

Dobrá myšlenka výboru, úspěšně, pokud jde o výběr sám,

provedená, zasluhovala by odpovědnějšího, znalejšího a pečlivěj šiho vypraveni literarně-histonckeho. Vladimír Štěpánek

Rukopisy Petra Bezruce z let 1899—1900. К vydání připravil a poznámkami opatřil doc. dr Oldřich Králík. Olomouc, Palac

kého universita. Stran 155, Oldřich Králík věnoval dosud mnoho pozornosti výkladu

Bezručova díla, zvláště okolnostem zrodu „Slezských písní"1. Po

znání materiálu z pozůstalosti Jana Herbena (zvláště Bezručových listů Herbenovi) i kritické hlasy o některých Králíkových tvrze

1 Srov. jeho studii „O charakter Bezručova díla" v knize „Pět studií o Petru Bezručovi," Olomouc 1947, článek „Chronologie a text Slezských písní" (v Slově a slovesnosti г. X.) a stať „K historii Slezských písní", Slezský sborník r. 1948.

Listy filologické 75 (1951) 11

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 05:44:40 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions