- 1 -

- 2 -

Akvaristikazačíná

u rostlin

KAREL RATAJ

zdigitalizoval AdoB alias Drda 04/2003

SVÉPOMOC 1983

- 3 -

ÚVOD

Člověk a příroda - vztah člověka k přírodě je stále se opakujícím mo-tivem celé řady filozofických úvah. Je jasné, �e člověk se stále více a víceodpoutává od přírody a �e je k ni přesto stále a stále přitahován. Moderní,exponovaný a plně (někdy i více ne� plně) vytí�ený člověk tou�í po tom, abysi zachoval přírodu, a to nejen pro zdravý vzduch a zdraví svého těla, aletaké pro osvě�ení a zdraví své du�e. Proto vznikají zákony na ochranu pří-rody a rezervace. A proto tolik lidi si volí svého »koníčka« z nejrůzněj�íchpřírodních oborů. Pěstujeme psy a kočky, jedovaté hady, je�těrky, tropicképtactvo, kaktusy, orchideje. Nejroz�ířeněj�í »hobby« zalo�ené na touze povlastním kousku přírody je akvaristika. Proč zrovna akvaristika? Vidím třihlavní důvody:

1. První důvod souvisí s přesunem člověka do velkých, moderníchsídli�ť, ve kterých se např. pes a kočka stávají více vězni ne� přáteli svéhopána. Moderní byty neposkytují vhodné prostory pro chov exotických zvířatnebo ptáků nebo pro mnohdy obtí�né přezimování např. kaktusů a orchidejí.

2. Chov zvířat a pěstování pokojových rostlin je velmi náročný načas. Zvířata vy�adují ka�dodenní péči, či�tění a krmení, rostliny pravidelnouzálivku. A co o dovolené? Naproti tomu dobře zalo�ené a racionálně upra-vené akvárium je velmi nenáročné na čas. Stačí, kdy� je jednou za měsícvyčistíme a doplníme odpařenou vodu. A rybám celkem nevadí, kdy� nedo-stanou denně svou dávku krmiva. Bez potí�í sná�ejí i 2�4 týdenní půst vdobě dovolených. Mnoho ryb jsou částečně vegetariáni a v�dy si v akváriunajdou nějakou potravu.

3. Třetí a snad nejvá�něj�í důvod tak silného rozvoje akvaristiky vposledních letech spočívá v tom, �e akvaristika je nejen »hobby«, ale takésoučást bytové architektury. Dobře ve stěnách nebo v nábytku zabudovanéakvárium vytváří �ivý, překrásný obraz. Vzniká tak nejen exoticky estetickáhodnota, ale současně hodnota zlep�ující atmosféru v bytě. Zlep�uje sepříli� suchý vzduch moderními způsoby vytápěných bytů. Akvárium v bytě jevelmi často základní podmínkou, která vůbec umo�ňuje pěstování náročněj-�ích, suchozemských pokojových květin.

A tak konstatujeme, �e z celkového počtu akvaristů jen malé procen-to reprezentují »koníčkáři«, ostatní mají akvárium předev�ím jako součástbytové dekorace. A předev�ím té druhé skupině je určena tato kní�ka, vekteré se chci vyhnout příli� »velké vědě«.

A na konec úvodní kapitolky je třeba vzít v úvahu, �e voda je �ivelpůsobící na člověka zřetelně uklidňujícím způsobem. Uklidňuje nejen zurče-ní potůčku nebo �umění de�tě, uklidňuje i pohled na tiché, dobře osvětlenéakvárium a na ryby, které se zdánlivě bez nejmen�í námahy pohybují po

- 4 -

způsobu kosmonautů ve stavu beztí�e.Publikace je doprovázena značným počtem barevných fotografií

rostlin Rudolfa Zukala a některými snímky z autorovy cesty do povodí Ama-zonky a Ria Negra. Výběr snímků byl veden snahou ukázat nejatraktivněj�írostliny, předev�ím v�ak rostliny nové a méně známé. Čtenáře jistě potě�ípřekrásné a mnohdy velmi vzácné květy kryptokoryn a jiných druhů akvarij-ních rostlin.

AUTOR

- 5 -

V�EOBECNÁ ČÁST

- 6 -

AKVARISTIKA ZAČÍNÁ U ROSTLIN

Základem dobrých vztahů mezi jednotlivými �ivými organismy v pří-rodě je biologická rovnováha. V akvaristice se jedná o vztahy mezi rostlinamia �ivočichy (rybami).

Jaké jsou nejzákladněj�í rozdíly mezi rostlinami a �ivočichy?

1. Rostliny jsou producenti, �ivočichové jsou konzumentiRostliny jsou proto základem �ivota nejen v akváriu, ale na Zemi vů-

bec. Rostliny mají schopnost přijímat �iviny ve formě minerálních prvků, a tonejen z půdy, ale také ze vzduchu. Za součinnosti světla probíhá slo�itoucestou proces, který nazýváme asimilací. Při tomto procesu vzniká z neú-strojných (anorganických) látek ústrojná (organická) hmota. Nesmíme seproto divit, kdy� z 1 kg půdy nám vyroste 10 kg tě�ká rostlina.

�ivočichové nedovedou zpracovávat neústrojnou hmotu. Základníslo�kou potravy �ivočichů jsou ústrojná rostlinná krmiva (býlo�ravci). Masobýlo�ravců pak je potravou �elem nebo dravců. Rostliny tedy mohou trvale�ít bez �ivočichů - �ivočichové v�ak nejsou schopni �ivota bez rostlin. Rost-liny jsou kromě uvedených údajů navíc zdrojem kyslíku na Zemi, který jenaprosto nezbytný pro ve�kerý �ivot vy��ích organismů. To platí i pro �ivotpod vodou, tj. v akváriu.

2. Rostliny se aktivně nepohybují z místa na místo�ivočichové jsou pohybliví. Podle potřeby si proto mohou vyhledat

podmínky, které jim lépe vyhovují. Přizpůsobují tedy místo svého pobytusvým momentálním potřebám. Je-li jim horko, vyhledávají stín, putují do místs dostatkem potravy. Vyhledávají se navzájem. �ivočichové jsou proto méněpřizpůsobiví vněj�ím podmínkám. Savce z tropického lesa bychom mohlitě�ko chovat např. v podmínkách suché stepi nebo pou�tě a naopak. Rostli-ny nemohou volit místo svého stanovi�tě. Musí se proto přizpůsobit podmín-kám nebo zahynout. Velmi často jsou proto rostliny schopny růst v podmín-kách naprosto odli�ných od těch, ve kterých je nacházíme v přírodě. Některévodní nebo ba�inné rostliny mů�eme pěstovat na nejsu��ích místech za-hradních skalek (např. Samolus valerandii), přesto tam kvetou a tvoří bě�něsemena. Naopak, některé rostliny savan, zvyklé na dlouhé období sucha,mů�eme s úspěchem pěstovat pod vodou. Takovým příkladem je např.známá Sanseviera.

- 7 -

Zvířata potřebují velmi mnoho energie na udr�ení stálé tělesné tep-loty, na nepřetr�itou činnost srdce a jiných orgánů a na pohyb z místa namísto. Potřebují proto pravidelný přísun potravy a nemohou příli� dlouhohladovět. Období naprostého nedostatku potravy (zima v mírném pásmu,období sucha v tropech) některé druhy proto přespávají. Rostliny, které ne-mají tak velkou spotřebu energie, doká�i hladovět velmi dlouho. Mají-li ne-dostatek �ivin, nebo zabrání-li jim nepříznivé podmínky �iviny přijímat (su-cho, chladno apod.), prostě zastaví dočasně svůj růst a čekají na obnovenívhodných podmínek.

Z těchto hlavních zásad mů�eme při současném stavu vědění vy-cházet po obecných metodikách pěstování akvarijních rostlin.

VÝ�IVA AKVARIJNÍCH ROSTLIN

Tato kapitola by se také mohla jmenovat »zakládání akvária« nebo»slo�ení dna pokojové nádr�e«. Je to jeden z nejdiskutovaněj�ích problémůa dovolím si přesto prohlásit, �e to není �ádná věda. Vědu z tohoto problé-mu udělala řada autorů, kteří za ka�dou cenu chtěli kopírovat přírodu, tj.podmínky, ve kterých akvarijní rostliny nacházíme v přírodě. Pokojové akvá-rium není a ani nemů�e být kopií přírody. V umělých podmínkách na�ichbytů pěstujeme vodní rostliny ve zcela odli�ném prostředí, a přesto poskytu-jeme rostlinám mnohem vhodněj�í růstové mo�nosti, ne� jaké měly na přiro-zených lokalitách. Kde jsou příčiny protichůdných informací?

Předev�ím v mylných představách o úrodnosti tropické půdy. Ne-proniknutelné d�ungle, hustá vegetace a nesmírně rychlý růst tropickýchpralesů svádí mnoho autorů k chybné dedukci, �e půda tropických pralesů jevelmi úrodná. Pravý opak je pravdou. Tropická půda je nesmírně chudá,chud�í ne� nejméně úrodné horské oblasti půd mírného pásma. Mikroorga-nismy v půdě mají tak příznivé vývojové podmínky (vysokou teplotu a vlh-kost), �e organická hmota je jimi skoro bezprostředně spotřebována, tak�etyto tropické půdy neobsahují skoro �ádný humus. A pravé obsah humusu jejedním ze základních měřítek úrodnosti půdy. Obrovská bujnost tropickévegetace není tedy způsobena úrodností půdy, ale nesmírně velkou, doslo-va dravčí schopností kořenů vysát z půdy i tě�ko dostupné �iviny. K tomupochopitelně přistupuje a napomáhá vysoká vlhkost půdy i vzduchu a přízni-vá teplota. Je tedy třeba vzít na vědomí, �e tropické rostliny (a tedy i převá�-ná vět�ina akvarijních) jsou zvyklé na chudé, lépe řečeno velmi chudé půdys nepatrným obsahem humusu i minerálních látek.

Dal�ím zdrojem omylů je přeceňování konkrétních údajů získanýchpřímo na přirozených lokalitách. Nesmíme zapomínat, �e výpravy do d�unglí

- 8 -

a tropických pralesů jsou pořádány v�dy jen v určitých, obvykle počasímvymezených ročních obdobích, zpravidla po období de�ťů na počátku obdo-bí sucha. V té době bývá dno řek a potoků krátkodobé zásobeno určitoudávkou humusu, který je nanesen vodními přívaly z horských poloh. Ve vy-sokých polohách tropů jsou ni��í teploty, proto je tam ni��í mikrobiální čin-nost v půdě a mů�e se vytvořit humus. Údaje o vlastnostech půdy i vodyměřené v přírodě pocházejí proto obvykle jen z velmi krátkých časovýchúseků a neodpovídají celoročním podmínkám, ve kterých rostliny �ijí.

Konečně dal�í chybou je přejímání zahradnických zku�eností z pěs-tování suchozemských rostlin. Do půdy pro pěstování pokojových květin sev�dy přidává ra�elina. Nikoli jako zdroj vý�ivy, ale předev�ím jako látka,schopná zadr�et dostatek vody. Ra�elina neobsahuje skoro �ádné �iviny a ztohoto hlediska je naprosto nevýznamná. U rostlin pěstovaných pod vodouje pou�ití ra�eliny naprosto neúčelné a ve vět�ině případů dokonce velmi�kodlivé. Stejně �kodlivé je přidávat do písku na dno akvária zahradnickoupůdu nebo humus, případně jíl.

Vodní rostliny nejsou závislé jen na vý�ivě přijímané kořeny, jakopřevá�ná část rostlin suchozemských. Přijímají �iviny celým povrchem těla,předev�ím listy. Spokojí se proto čistě vypraným, křemičitým pískem. Někte-ré typické submersní rostliny kořeny buď vůbec nevytvářejí (Ceratophyllum,Utricularia), nebo jen velmi krátké a nevětvené (Elodea, Najas). Takové ko-řeny slou�í spí�e jen k zachycení rostliny na dně. Jejich podíl na přijímání�ivin je nepatrný. V akvaristické literatuře jsme svědky ostrých sporů v tomsměru, zda zakořeněné ponořené rostliny (např. Cryptocoryne, Echinodorus)přijímají vět�í část �ivin svými kořeny nebo povrchem listů. Takové sporyjsou neu�itečné. Obě strany mají obvykle pravdu, proto�e stejná rostlinamů�e v určitém období přijímat �iviny převá�ně kořeny, jindy převá�ně povr-chem listů. Závisí to na tom, co je snaz�í a odkud má rostlina �iviny přístup-něj�í. Platí zde zásada, �e rozpu�těné �iviny jsou tím přístupněj�í, čím jejejich roztok řid�í. Je-li v půdě nadbytek �ivin, jsou dostupněj�í minerálnílátky z vody, a proto rostlina dá přednost příjmu �ivin povrchem listů - a nao-pak. Pokud hnojíme, je lépe hnojit méně a častěji ne� více a v del�ích časo-vých intervalech.

V rozporu s těmito uvedenými skutečnostmi zůstává faktem, �eakvaristé mohou mít dočasný úspěch s materiálem, skládajícím se ze směsinejrůzněj�ích materiálů (písek, ra�elina, půda, umělá hnojiva, jíl). Takovétometody jsou v�ak vhodné jen ve speciálních případech a nelze je zev�eo-becňovat. Řekneme-li ra�elina, zahradnická půda, jíl, neříkáme nic. Musímetoti� dodat celou řadu bli��ích údajů, jako je pH, obsah alespoň 4 hlavních�ivin (dusík, draslík, kyselina fosforečná, vápno) a některých mikroprvků,obsah humusu a dal�í a dal�í. A který akvarista mů�e zji�ťovat v�echny po-třebné údaje, které nelze získat bez dobře vybavené laboratoře? Jedinásprávná metoda, kterou lze v�eobecně doporučit, je tato:

Na dno akvária pou�ijeme výhradně čistě vypraný, křemičitý písek

- 9 -

zbavený nečistot a jemných částic. Průměrná velikost zrn by měla být od 2do 6 mm. Takovýto materiál neobsahuje vůbec �ádné �iviny a jediným zdro-jem vý�ivy je nepatrné mno�ství minerálií obsa�ených v pou�ité vodě.V prvním roce po zalo�ení akvária pou�ijeme jen vět�í rostliny, které majíulo�en dostatek rezervních látek, tj. rostliny s nále�itě vytvořeným, mohut-ným oddenkem, hlízami nebo kořeny. Jsou to např. vět�í druhy rodu Echin-odorus, Cryptocoryne, Lagenandra, Aponogeton, Crinum a řada dal�ích. Včerstvě zalo�ené nádr�i nemů�eme pěstovat rostliny bez rezervních orgánů,jako je např. Myriophyllum, Ludwigia, Cabomba a jiné. Během prvního rokuse v nádr�i vytvoří dostatek detritu. Jsou to zbytky potravy, exkrementy ryb aodumřelé listy rostlin. Tento detrit se dostává částečně do hrubozrnnéhopísku. Tam se činností v�udypřítomných mikrobů rozkládá na minerální lát-ky, co� je ideální vý�iva pro rostliny. Tak se v akváriu pomalu začne vytvářettak �ádoucí biologická rovnováha. Ryby vytvářejí detrit, ten je mineralizována slou�í k vý�ivě rostlin. V prvním roce je tedy dno chudé, s postupující do-bou je na �iviny bohat�í a bohat�í. Pochopitelně je to odvislé od druhů apočtu pěstovaných ryb. Pro rostliny nejkvalitněj�í detrit poskytují �ivorodky.V normálním akváriu je detritu obvykle přebytek. Občas jej proto bě�nýmimetodami odstraňujeme. K vý�ivě rostlin úplně postačí ta část detritu, kteráse dostane hlouběji pod povrch písčitého dna. Asi 2�3 roky staré akváriums takto zalo�eným dnem je ideálním prostředím pro růst a vývoj v�ech druhůrostlin.

Je důle�ité, aby detrit byl v písku rozkládán za přístupu kyslíku. Ta-kovému rozkladu říkáme aerobiosa. Proto jsou příměsi ra�eliny, jílu nebopůdy tak nebezpečné. Takové dno není provzdu�něno, nemá do něj přístupkyslík a rozklad organické hmoty (detritu) probíhá za tzv. anaerobiosy (bezpřístupu kyslíku). Doprovodným jevem ka�dé anaerobiosy je tvoření jedova-tých plynů. Ze dna se uvolňují bubliny, nápadné zvlá�tě při vytr�ení někte-rých rostlin. Tyto jedovaté plyny (nejčastěji sirovodík) mohou zahubit ryby irostliny. Umělá hnojiva proto v akvaristice skoro vůbec nepou�íváme, proto-�e ryby zásadně jsou schopny poskytnout rostlinám dostatečný zdroj vý�ivy.Snad jen v prvním roce při zakládání nádr�e mů�eme pou�ít nepatrnémno�ství umělých hnojiv, dodávaných odbornými firmami. Tato hnojiva dá-váme přímo na dno nádr�e, tedy úplně pod vrstvu písku. Sna�íme se takzabránit jejich rozpu�tění ve vodním sloupci. To se ov�em podaří jen zřídkaa ka�dý nadbytek �ivin ve vodě má za následek příli�né rozmno�ení řas apozději prvoků. Důsledkem jsou různé zákaly vody, které následují velmičasto po pou�ití umělých hnojiv.

Hovoříme-li v této knize v následných kapitolách o chudém nebobohatém dně, máme na mysli zásadně dno slo�ené z čistého, křemičitéhopísku. Za chudé pova�ujeme dno v prvních dvou letech po zalo�ení akvária,v�eobecně pak dno v nádr�ích s malým počtem ryb. Dno v nádr�ích star�ích2�3 roky s malým a� středně velkým počtem ryb (asi 1 ryba na 5 litrů) po-va�ujeme za středně bohaté, v nádr�ích asi s 3�5 rybami na 5 litrů vody za

- 10 -

velmi bohaté.Doporučuji čtenáři, aby se nedal mýlit nejrůzněj�ími publikovanými

zku�enostmi, ani obrázky, kde jsou nakreslené malé rostliny pěstované včistém písku a vedle nich obři pěstovaní v písku s úrodnou zemí nebo umě-lými �ivinami. Jde o to, jak by takové obrázky (kdyby byly pravdivé), vypada-ly za dal�í 1, 2 nebo 3 roky, a� se projeví vliv anaerobního rozkladu a jedo-vatých plynů. A kdo nevěří, ať se jde podívat k profesionálům, kde se akli-matizují čerstvé importy akvarijních rostlin. Skoro v�dy najde jen čistě vypra-ný písek.

TROPICKÉ DNY A NOCI

Máme zalo�ené akvárium, máme v něm vodu a rostliny. K otázkámvody se je�tě pochopitelně vrátíme. Teď se budeme věnovat tomu, co jebezpodmínečně nutné hned při zalo�ení akvária - osvětlení. Moderní člověk�ije v bytě předev�ím večer. Má-li pokojová nádr� plnit svou estetickou funk-ci, musí být dobře a efektně osvětlená. Umělé světlo je v�ak i bezpodmíneč-nou nutností s ohledem na vývoj rostlin. Je mnohem důle�itěj�í, ne� jakostvody, a proto jej řadíme hned za kapitolu o zakládání dna nádr�e.

Napřed několik v�eobecných informací. Jak jistě v�ichni víme, měníse v mírném pásmu délka dne. Na jaře, 21. března, je den stejně dlouhýjako noc. Pak se dny prodlu�ují, nejdel�í jsou v prvním letním dnu a nejkrat�ív prvním zimním dnu, tak�e 21. prosince trvá noc 16 a den jen 8 hodin. Vletním období je den podstatně del�í ne� noc. Naproti tomu v tropech sedélka dne a noci prakticky nemění, den stejně jako noc trvá přibli�ně 12hodin. V mírném pásmu mají tedy rostliny mnohem více světla ne� v tro-pech. Proto se u rostlin mírného pásma jedná o vegetaci dlouhého dne,zatímco v tropech mluvíme o rostlinách krátkého dne. V období jarní a pod-zimní rovnodennosti mají tedy na�e akvária tzv. tropický den. Proto v těchtodnech rostliny nejčastěji kvetou, nebo zakládají květní pupeny a kvetou připomalém vývoji o 1 �3 měsíce později. Proto nám kamélie kvetou o váno-cích podobně jako tzv. vánoční kaktus. Jsou-li tropické rostliny osvětlenydéle ne� jsou zvyklé, nevadí jim to. Podporuje to rychlost jejich růstu, tedypředev�ím rozvoj kořenů a listů (tzv. vegetativní rozvoj). Dlouhý letní denmírného pásma v�ak mnohým tropickým rostlinám nedovoluje vykvést (br�-dění generativního rozvoje). Na druhé straně velmi krátký zimní (8�10 ho-dinový) den nemů�e tropickým rostlinám stačit. Opadávají jim listy, některécitlivěj�í rostliny hynou. Aby bylo akvárium po celý rok stejně krásné, musí-me je v zimě dosvětlovat, tj. poskytnout rostlinám den o minimální délce 12hodin.

- 11 -

Hlavní a nejdůle�itěj�í zásadou je, �e doba osvětlení v hodinách jemnohem důle�itěj�í, ne� intenzita světelného zdroje. Není proto důle�ité,zda nádr� osvětlujeme �árovkou o příkonu 40 nebo 100 W, ale podstatné je,jak dlouho a kdy svítíme. Potřebná doba osvětlení (12 hodin) se nedá na-hradit intenzivněj�ím zdrojem světla, který je v činnosti po krat�í dobu. Jak sipozději vysvětlíme, je měření světla v luxech zbytečné, proto�e rostliny sisnadno zvyknou na slab�í nebo silněj�í osvětlení, nezvyknou si v�ak napříli� krátký den.

Dosvětlováním tedy rozumíme prodlu�ování délky dne v zimě, nikolizvy�ování celkové mohutnosti osvětlení během přirozeného dne. Praktickyto znamená, �e v zimě je nutné prodlou�it rostlinám den asi o 4 hodiny a jelhostejné, zda umělé osvětlení přidáme ráno před úsvitem nebo večer posoumraku, případně zda rozdělíme dosvětlování na ranní a večerní část.Umělé osvětlení musí navazovat na délku přirozeného dne. Necháme-lirostliny »usnout« a pak jim po 2�3 hodinách rozsvítíme, naru�ujeme jejichpřirozený rytmus. Proto bývá nutné dosvětlování řídit bě�nými automaty,které zajistí zapnutí a vypnutí elektrického světla. Nejlep�í je, kdy� světlarozsvítíme denně kolem 15,30�16 hodiny. Svítíme minimálně do 20 hodin(tak zajistíme délku tropického dne). Svítíme-li déle (do 22 hodin denně), jeto ideální, proto�e pak mají rostliny po celý rok prakticky stejné vývojovépodmínky a vyvíjejí se stejně dobře v létě jako v zimě.

Čím svítit ? Rostliny vidí světlo jinak ne� lidé. Nejlépe reagují na in-fračervené světlo, které je lidskému oku neviditelné - na druhé straně rostliny»nevidí« např. modrou slo�ku světla. Proto je vhodný světelný zdroj, kdepřevládá �lutá a červená slo�ka záření. Dnes se vyrábějí speciální zářivkovétrubice vhodné k osvětlení rostlin, tak�e tato otázka přestává být problémem.

Význam délky dne není u akvaristů doceněn. Jsem přesvědčen, �eneúspěchy s některými citlivěj�ími rostlinami jsou způsobeny předev�ímkrátkým zimním dnem mírného pásma a nesprávným osvětlením nádr�e.

EXISTUJÍ STÍNOMILNÉ ROSTLINY?

Vět�ina odborníků se dnes kloní k názoru �e nikoli. Z akvarijníchrostlin jsou za stínomilné pova�ovány předev�ím kryptokoryny. Je pravdou,�e rostou (ne v�echny) v přírodě předev�ím na místech tak zastíněných, �ese tam obvykle u� nevyskytuje �ádná jiná nízká (přízemní) vegetace. Alemusíme si polo�it otázku proč ? Rostou v nejhlub�ím �eru proto, �e se jim tolíbí, nebo z donucení ? Dnes nepochybujeme o tom, �e z donucení. V kapi-tole o vý�ivě jsme si řekli, �e půda tropů je velmi neúrodná, �e rychlý růst jezpůsoben nesmírně mohutnými kořeny rostlin. A právě kryptokoryny mají

- 12 -

poměrně slabý kořenový systém a jejich schopnost »vydolovat« z půdy po-třebnou dávku �ivin je poměrně malá. V přirozené tropické rostlinné společ-nosti nejsou kryptokoryny schopny konkurovat ostatním, agresivněj�ím dru-hům, které je přerostou a zadusí. Proto se uchylují do nejstinněj�ích míst,kde není konkurence. Mají prostě vět�í schopnost přizpůsobit se nedostatkusvětla. Teprve v umělých kulturách jsme se přesvědčili o tom, jak kryptoko-ryny milují slunce a jak se jim daří pod jeho přímými paprsky. �ero nemilují,ale je pro ně východiskem z nouze. Platí to předev�ím o jejich emersníchkulturách. V ponořené formě to platí také, ale jen tehdy, doká�eme-li zaručitnále�ité vlastnosti vody. A tím jsme u kořene věci. Proč zku�ení akvaristénedoporučují oslunění nádr�e, proč doporučují stín nebo polostín ? Dnes u�víme zcela bezpečně, �e se nejedná o stínomilnost rostlin, ale o stínomilnostvody. V trvalém polostínu nebo při trvale umělém osvětlení si voda pone-chává své dobré vlastnosti. Je-li voda střídavé osluněna a zastíněna, do-chází v ní k náhlým změnám. Mění se počet a druhové zastoupení prvoků,baktérii a řas a tím se mění i chemické a fyzikální vlastnosti - a měniči sevlastnosti vody mají negativní dopad na růst a vývoj rostlin.

I kdy� je toto vysvětlení nepochybně blí�e pravdě ne� předchozí ná-zory, nic to nemění na skutečnosti, �e stále je vhodněj�í umístit pokojovénádr�e dále od okna, na místa, kde jen ráno nebo večer dopadají slunečnípaprsky. Raději si vypomů�eme umělým světlem. Zásadou je, připravit rost-linám celoročně co nejméně proměnlivé podmínky vývoje. Ubráníme se tímpřed častými extrémními výkyvy počasí. Nebojme se proto dostatku světla iu tzv. stínomilných rostlin, ale chraňme akvárium před samovolným kolísá-ním intenzity osvětlení. Je bezpečně prokázáno, �e tzv. stínomilné rostlinyse snadno přizpůsobí mnohem vět�í světelné intenzitě a naopak, �e rostlinyvyskytující se v přírodě na trvale osluněných místech se v akváriu snadnopřizpůsobí trvalému polostínu. Pokud jsou zde výjimky, budou zdůrazněnypři popisech jednotlivých druhů rostlin.

TAKÉ ROSTLINY MAJÍ SVÉ SEXUÁLNÍ PROBLÉMY

Květy vodních rostlin jsou pýchou ka�dého akvaristy. Vět�ina akva-rijních rostlin kvete velmi nesnadno a mno�í se vegetativně vytvářením no-vých rostlin na odno�ích. Některé druhy přesto mů�eme rozmno�it jen zesemen (např. aponogetony). Kromě toho jsou květy některých vodních druhůtak atraktivní, �e se svou krásou vyrovnají orchidejím.

Sexuální problémy rostlin jsou velmi slo�ité. Seznámíme se s hlav-ními terminy, s kterými se setkáme ve speciální části této knihy.

Rostliny obojaké mají v ka�dém květu jak samčí, tak samičí orgány.

- 13 -

Zpravidla jsou uprostřed květu umístěny semeníky, kolem nich v jednomnebo ve více kruzích jsou umístěny tyčinky. Obojaké rostliny převládají, jejich co do počtu nejvíce.

Rostliny jednodomé mají zvlá�ť květy samčí (nesoucí jenom tyčinky)a zvlá�ť květy samičí, nesoucí jen semeníky. Oba druhy květů jsou v�ak nastejné rostlině. Typickou jednodomou rostlinou jsou například některé druhyrodu Sagittaria. Na obr. 65 je samčí, na obr. 66 samičí květ.

Rostliny dvoudomé mají na jedné rostlině jen květy samčí, na jinýchrostlinách jsou jen květy samičí. Tedy celá rostlina je buď samčího nebosamičího pohlaví. Jsou to např. rody Vallisneria, Elodea, Lagarosiphon adal�í.

Mezi jmenovanými třemi typy rostlin je pochopitelně řada kombinacía přechodných forem. Rostliny obojaké a jednodomé mohou být buď ci-zospra�né nebo samospra�né. Rostliny samospra�né se opylují vlastnímpylem a oplodňují se obvykle velmi snadno. U cizosprá�ení jde o oplodněníblizny jedné rostliny pylem druhé rostliny. Mnoho akvarijních rostlin je samo-spra�ných a získání semen zde není problémem. Patří sem např. rody Apo-nogeton, Ottelia, Sagittaria, některé echinodory, Nuphar, Barclaya a dal�í.

Pochopitelně tyto samospra�né druhy mohou být oplodněny také py-lem jiné rostliny tého� druhu. Samospra�nost tedy není výlučnou vlastností,ale v�echny samospra�né rostliny jsou současně cizospra�né. Výjimky tvořítakové druhy, u kterých dochází k oplodnění je�tě před otevřením květunebo druhy kvetoucí pod vodou. V takových případech se květy vůbec neo-tevírají, přesto se tvoří semena. Příkladem je např. Barclaya longifolia atomuto jevu říkáme kleistogamie.

O cizosprá�ení mů�eme hovořit jen tehdy, pou�ijeme-li pyl jednérostliny na blizny druhé rostliny. U typicky cizospra�ných druhů je samosprá-�ení skoro nemo�né. Zde je nutno připomenout, �e máme-li k dispozici dvěrostliny, které vznikly vegetativně z matečného jedince, nejde o cizosprá�e-ní. Obě rostliny jsou toti� ve v�ech vlastnostech geneticky naprosto stejné.Ve skutečnosti se nejedná o dva samostatné jedince, ale o tuté� rostlinurozdělenou na dvě části, schopné samostatného �ivota. Pěstujeme-li v�aktakto vzniklé rostliny ve velmi odli�ných podmínkách, naděje na oplodněníse poněkud zvý�í.

- 14 -

ROZMNO�OVÁNÍ AKVARIJNÍCH ROSTLIN

Vodní rostliny lze mno�it v podstatě dvěma způsoby - vegetativně(nepohlavně) a generativně (pohlavně), tedy semeny nebo plody.

Vegetativní, nepohlavní způsob rozmno�ování je v praxi mezi akva-risty nejvíce roz�ířen pro svou jednoduchost. Rostliny získané vegetativnímrozmno�ováním jsou poměrné vyspělé a rychle se vyvíjejí. Ze semen (gene-rativně) proto akvaristé rozmno�ují obvykle jen ty druhy, které se jinak mno-�it nedají. Přesto je tento způsob důle�itý předev�ím tam, kde potřebujemezískat velké mno�ství potomstva, tj. předev�ím v pěstírnách.

Z hlediska kvality je mno�ení rostlin ze semen lep�í. Mno�íme-li ně-který druh pouze vegetativně, mno�íme vlastně soustavné jedno rostlinnétělo, tak�e rostlina během několika pokolení nutně degeneruje; tato degene-race se projevuje sní�enou odolností k vněj�ím nepříznivým podmínkám,zakrslým růstem, popřípadě tím, �e rostlina soustavné nevytváří květní or-gány. V�echny kladné vlastnosti rostlin lze trvale udr�et jen generativně, tj.získáním semen a jejich výsevem.

ROZMNO�OVÁNÍ VODNÍCH ROSTLIN ZE SEMEN

Pro získání semen a semenáčků platí pro vodní rostliny přibli�něstejné zásady jako u v�ech ostatních rostlin. Předev�ím připravíme rostlinámvhodné podmínky ke kvetení, zajistíme zdárný průběh kvetení a opylení,semena musíme nechat řádně vyzrát a po krat�ím nebo del�ím období kliduve vlhku nebo v suchu je vyséváme. Vysetá semena vy�adují k tomu, abyvyklíčila, speciální o�etření; zvlá�tě semenáčky jsou velmi choulostivé navněj�í podmínky. Ze semen se mno�í hlavně tyto vodní rostliny:

a) Druhy, které se nemno�í vegetativně (Aponogeton), a jednoletérostliny, je� na podzim nebo ji� v létě po odkvetení hynou (např. Ottelia). Utěchto rostlin je generativní rozmno�ování buď podmínkou udr�ení druhu vna�ich nádr�ích (u jednoletých), nebo podmínkou jejich dal�ího mno�ení.

b) Druhy, které se mno�í vegetativně příli� pomalu a které snadnonebo alespoň občas kvetou i v pokojových nádr�ích. Je to např. �ípatkovecsrdcolistý (Echinodorus cordifolius).

c) Druhy, které se v akváriu prakticky nemno�í, nebo u nich� je ve-getativní mno�ení pod vodou velmi vzácné. Tyto druhy rozmno�íme jen tak,�e je vysazujeme do paludárií jako emersní formy. Tam pak snadno kvetoua vytvářejí semena, která vyséváme opět do mělké vody nebo jen do stálevlhké půdy; nové rostliny vsazujeme opět pod vodu a� v době, kdy nále�itězesílily. Příkladem je Samolus valerandii.

- 15 -

d) Tam, kde potřebujeme získat velké mno�ství potomstva (v pěstír-nách). Vegetativní cestou získáme za rok u vět�iny druhů z mateční rostlinyjen 1 � 30 nových jedinců, kde�to jedna kvetoucí rostlina mů�e dát ročněněkolik tisíc klíčivých semen. K vegetativnímu mno�ení například �ípatkovců(Echinodorus), je třeba velkého mno�ství matečních rostlin, které zaujímajívelkou plochu. Při mno�ení ze semen postačí 2�3 mateční rostliny k pro-dukci několika tisíc potomstev, přičem� prodejné rostliny lze získat jen asi za2krát del�í dobu ne� při vegetativním mno�ení.

V akváriích je ov�em velké mno�ství druhů nebo rodů akvarijníchrostlin, které bud vůbec nekvetou (Hygrophila polysperma, Najas, Lagarosi-phon), nebo kvetou jen velmi vzácně (Elodea, Anubias). Některé druhy kve-tou za určitých podmínek pod vodou i v emersní kultuře celkem snadno, alezatím v umělých podmínkách nikdy nevytvořily semena (Vallisneria). Protojsme dosud výhradně odkázáni na jejich vegetativní rozmno�ování, co� semů�e projevit během generací tím, �e rostliny kvetou stále vzácněji, nebo �esice vytvářejí květní stonky, ale místo květů se na nich vytvářejí kořenujícípupenové rostliny. Příkladem mů�e být známý �ípatkovec červenolistý(Echinodorus osiris), na jeho� květním stonku se bud tvoří jen kořenujícímladé rostliny, nebo poupata, která se neotevírají ani tehdy, vyvedeme-listonek nad hladinu vody. K vykvetení vy�aduje tento druh mnoho speciálnípéče.

UMĚLÉ OPYLOVÁNÍ

U druhů, kde převládá cizospra�nost, je bezpodmínečně nutné umě-lé opylování. V podstatě to znamená, �e pyl z jednoho květu přená�íme nabliznu druhého květu. Aby �lo o opravdové cizosprá�ení, musí oba květyvyrůstat na dvou různých rostlinách vzniklých ze semen.

Kvete-li nám jediná rostlina, z které potřebujeme nutně získat seme-na, sna�íme se ji opylit několika způsoby. Jednak opylujeme různé květynavzájem, přičem� přená�íme pyl z květů, které jsou na květenství co nejdá-le od oplodňovaného květu, jednak, pokud je to mo�né, opylujeme mezisebou květy vytvořené na odli�ných stoncích (např. u kalatek, �ípatkovců a�ípatek je bě�né, �e jedna rostlina vytvoří současně 2�3 květní stonky).

Dále se osvědčilo opylit květ směsí pylu vlastního a pylu zcela cizí-ho, tj. smíchat pyl kvetoucí rostliny s pylem rostliny jiného druhu, ale tého�rodu, Kvete-li nám například současně cizospra�ný Echinodorus paniculatusa samospra�ný Echinodorus cordifolius, opylujeme Echinodorus paniculatussměsí pylu obou druhů.

Tento způsob se velmi osvědčil v jiných oborech zahradnictví a má-me pokusně zji�těno, �e takto spolehlivě získáváme semena u cizospra�-ných druhů �ípatkovců; cizí pyl umo�ní oplodnění květů vlastním pylem, ani�

- 16 -

vzniknou kří�enci.Vlastní technika opylování je jistě ka�dému akvaristovi známa. Pyl z

jednoho květu na druhý přená�íme jemným �tětečkem. U druhů, které tvořívelké mno�ství květů, opylujeme přímo odtr�eným květem tak, �e pra�níkyse zralým pylem otíráme o blizny druhých květů, nebo z nich setřásáme�lutavé obláčky pylu do květů, které chceme oplodnit. Opylujeme dopolednekolem 10. � 11. hodiny. Brzy ráno není pyl zralý a neuvolňuje se z pra�níků.

Aponogetony jsou samospra�né i cizospra�né. Tvorbu semen zdeovlivňují předev�ím vněj�í podmínky. Proto�e akvaristé pěstují tyto rostlinynejčastěji ze semen, jsou poměrně slo�ité podmínky úspěchu popsány vúvodní kapitole čeledě Aponogetonaceae.

MEZIDRUHOVÉ KŘÍ�ENÍ (HYBRIDIZACE)

Některé druhy rostlin se navzájem velmi tě�ko kří�í a mo�nost vzni-ku nových forem tzv. hybridizací je tam nepatrná. Naopak jiné rostliny sekří�í velmi snadno, tak�e u nich známe velké mno�ství kří�enců (hybridů).

Nové formy �ivočichů i rostlin mů�eme získat v rámci jediného druhutím, �e vybíráme vhodné jedince a jejich potomstvo udr�ujeme dal�ím výbě-rem. Tak se například �lechtí vět�ina akvarijních ryb (platy, mečouni, gupky)i rostlin, například zákrutichy a zahradní formy okrasných �ípatek. Dále jemo�né vzájemně kří�it jednotlivé formy, méně často druhy mezi sebou.

U mála druhů akvarijních rostlin byla zji�těna schopnost mezidruho-vého kří�ení. Z přírody známe kří�ence některých �ípatkovců, které označu-jeme například jako Echinodorus cordifolius x E. berteroi. Přesto není jisté,zda jde o skutečné kří�ence a nikoli o formy některého z uvedených druhů,proto�e umělí kří�enci mezi oběma druhy nebyli zatím cílevědomou �lechti-telskou prací získáni.

Mezidruhové kří�ení je nejbě�něj�í u aponogetonů. Je prokázáno,�e asijské druhy Aponogeton crispus, A. echinatus a A. natans se snadnokří�í; existuje několik přechodných forem, o nich� je podrobněji pojednánove zvlá�tní kapitole.

KLÍČENÍ SEMEN VODNÍCH ROSTLINA PŘEDPĚSTOVÁNÍ SEMENÁČKŮ

Semena některých vodních rostlin snadno přijímají vodu a rychlebobtnají, proto�e nemají mimořádně pevné osemení. Klíčí proto velmi snad-no a rychle (např. �ípatkovci, �ípatky). U jiných druhů jsou semena pevná,tvrdá a klíčí a� po del�ím působení vody a mikrobů, kteří svou činností naru-

- 17 -

�í jejich obal. Tak například semena rdestů vy�adují del�í dobu anaerobnífermentace v bahně. V umělých podmínkách jich ponecháváme velké mno�-ství v malých nádobách, kde se jejich povrch anaerobně rozkládá, přičem�se vytvářejí páchnoucí plyny. V těchto podmínkách pak hromadně klíčí.

Semena některých vodních rostlin klíčí hned po uzrání, např. Ponte-deriaceae (Eichhornia, Heteranthera). U jiných druhů vy�adují semena krat�ínebo del�í období klidu (1�6 měsíců) mezi uzráním a vyklíčením. Sem ná-le�í vět�ina vodních rostlin. Ve stadiu klidu přetrvávají semena období suchanebo chladna.

Plně vyzrálá semena sklízíme z matečních rostlin obvykle v pozdnímlétě a na podzim, vyséváme je zjara v únoru a� v březnu. Téměř v�echnydruhy semen vodních rostlin sná�ejí dobře vyschnutí, dokonce i ta semena,která zrají pod vodou, jako např. u druhů Ottelia, Barclaya a pod.

Pokud přezimujeme suchá semena, musíme je po sklizni nechatřádně vyschnout; teprve potom je sáčkujeme a ukládáme v suché, větranémístnosti. Skladování ve sklenících s vysokou vlhkostí vzduchu velmi rychlesni�uje jejich klíčivost. Platí zde tedy zásada, �e zimují-li semena v průměr-ných pokojových teplotách (nad 15 °C), vy�adují velmi suché prostředí.

Zimují-li semena vlhká, musí se skladovat v nízkých teplotách, kterébrání vyklíčení. I přechodné zvý�ení teploty často ji� nad 8 °C mů�e způsobitvelké ztráty klíčivosti, zvlá�tě u na�ich rostlin, například stulíků, jejich� se-mena přezimujeme ve vlhku a chladnu, zabalená do mechu nebo zasypanápískem. Při přezimování na sucho zabraňujeme klíčení nedostatkem vláhy,při zimování vlhkých semen nedostatkem teploty.

Zjara vyséváme semena vodních rostlin při teplotách 15 a� 20 °C (urostlin mírného a� subtropického pásma) a při teplotách 25�28 °C (u rostlinz tropů).

Do hlub�í vody (kolem 10 cm) vyséváme jen semena typicky sub-mersních druhů (Ottelia, Barclaya, Nuphar). Oboj�ivelné druhy vyséváme napovrch vlhkého písku, a teprve kdy� semena vyklíčí a přichytí se podkladu,zaléváme je asi 1 �2 cm vrstvou vody. Je to vhodné například u druhů Ba-copa, Limnophila, Myriophyllum, Sagittaria, u některých druhů rodu Echino-dorus apod.

Mnoho vodních rostlin předpěstováváme jen emersně, tj. i po vyklí-čení ponecháváme v nádobách jen vlhký písek, který zaplavujeme několika-centimetrovou vrstvou vody a� v době, kdy semenáčky dosáhnou vý�kykolem 5�8 cm. Tento postup je nejvhodněj�í pro vět�inu �ípatkovců, napří-klad Echinodorus cordifolius, E. paniculatus, E. tenellus a dal�í. U několikadruhů je to jediný vhodný způsob rychlého vypěstování vzrostlých jedinců,např. u Samolus valerandii, Ammania, Ludwigia, Hygrophila atd.

Aponogetony jsou jediné rostliny, které předkličujeme. Jejich seme-na ponecháme po uzráni v měkké, nejlépe de�ťové vodě při teplotách kolem12�15 °C na dobu asi 1 a� 2 měsíců. Pak jim zvý�íme teplotu asi na 25 °Ca necháme je předklíčit. Semenáčky se stonkem dlouhým 2�2,5 cm, s listy

- 18 -

a s dobře vytvořenými kořeny pak vysazujeme na dno mělké, světlé nádr�edo písku a postupné jim zvy�ujeme hladinu. Semena původních, nekří�e-ných druhů aponogetonů ponecháváme v chladné vodě obvykle celou zimu,tj. od sklizně plné dozrálých semen a� do jara, které ve sklenících pěstírenzačíná v únoru.

VEGETATIVNÍ ROZMNO�OVÁNÍ VODNÍCH ROSTLIN

Tento způsob je akvaristům nejlépe známý a pou�ívá se jak v byto-vých nádr�ích, tak i v pěstírnách, kde je ov�em méně efektivní ne� genera-tivní mno�ení ze semen.

Některé druhy vodních rostlin se bě�ně mno�í oddenkovými výbě�ky(kryptokoryny) nebo kořenovými výbě�ky (�ípatky). U �ípatkovců je tentozpůsob poměrně vzácný a vyskytuje se jen u nejmen�ích druhů (Echinodo-rus quadricostatus, E. tenellus). Nejbě�něj�í vegetativní způsob mno�ení�ípatkovců je tvorba nových (pupenových) rostlin na květních stoncích, kdevznikají kořenující rostlinky v pa�dí stopek květů, často místo nich.

Mnoho druhů vodních rostlin se mno�í tak, �e men�í nebo vět�í částirostlinného těla mohou zakořenit a pokračovat v růstu. Je to bě�né napříkladu rostlin z rodů Ludwigia, Elodea, Ammania, Alternanthera a mnoha dal�ích,které z ka�dého odděleného článku lodyhy vyhánějí z ú�labních pupenůnové větve. Tato schopnost je u některých rostlin vyvinuta tak silně, �e zako-řeňují i odtr�ené listy nebo jejich úlomky, např. u druhů Hygrophila po-lysperma a Bacopa amplexicaulis.

Dal�ím zdrojem vegetativního rozmno�ování jsou oddenky četnýchdruhů. Oddélíme-li je od mateční rostliny, vytvářejí se na nich ze spícíchoček nové kořenující rostliny, které se časem oddělí. Je to výhodné zvlá�tě urostlin s dlouhým, plazivým nebo válcovitým oddenkem, jako mají rody Anu-bias, Lagenandra, Acorus a někteří �ípatkovci, např. Echinodorus osiris.

U vytrvalých rostlin bez typického válcovitého oddenku se nové rost-liny vytvářejí po obvodu kulovitého zdřevnatělého oddenku, který jsme vytrhlize dna a ponechali na světle pod vodou (například Echinodorus berteroi).

Oddenky některých vytrvalých rostlin mů�eme té� dělit tak, �e je roz-řízneme na 2�6 částí, z nich� ka�dá má schopnost dále samostatně růst.Je to mo�né u vět�iny rostlin z čeledě Araceae, dále u aponogetonů a uv�ech vět�ích druhů �ípatkovců atd. U některých vytrvalých vodních rostlinnelze oddenek dělit; dělením oddenku bud rostlinu zcela zničíme, nebo po-roste jen jediná část rozděleného oddenku, na které zůstal vegetační vrchol(stulíky, lekníny atd).

Proto�e vegetativní mno�ení nevy�aduje, a� na malé výjimky,zvlá�tní odborné znalosti a probíhá obvykle samovolné, bez zásahů akvaris-ty nebo pěstitele, nevy�aduje tato problematika podrobný popis. Některé

- 19 -

výjimky jsou uvedeny ve speciální části přímo u druhů, na které se vztahují.

- 20 -

ÚPRAVA POKOJOVÝCH AKVÁRIÍ

Akvárium v bytě mů�e mít různé účely, ale v�dy má působit pěknýmdojmem. Proto uspořádání dna a způsob osázení rostlinami nejen musí vy-hovovat z hlediska �ivotních nároků rostlin i ryb, ale má být co nejdokonalej-�í i po stránce estetické.

V kapitole o vý�ivě podrobně popisujeme materiál vhodný k zalo�enídna. Opět zdůrazňujeme, �e nejvhodněj�í je čistý, praný, hrubozrnný písek.Dno akvária nemá být rovné, ale má dopředu terasovitě klesat a tvořit ne-pravidelné hlub�í nebo mělčí prostory. Terén akvarijního dna zpevňujeme azdobíme men�ími a vět�ími kameny. Nejvhodněj�í jsou tvrdé, nerozpustnémateriály, které nevylučují do vody látky sni�ující její kvalitu. Zcela nevhodnéjsou vápence a pískovce. Obvykle pou�íváme křemen, �ulu, tvrdé břidlice ajiné nerozpadavé materiály. Pou�itý materiál má být jednotný, aby působilpřirozeným dojmem. Je-li ka�dý kámen jiné barvy, je akvárium nepřirozené.

Kromě kamenů se v akváriu mohou uplatnit staré větve, části kmenůa pařezů. Pokud pou�íváme jakékoli dřevo, nesmí být čerstvé ani ztrouchni-vělé. Opatřujeme si staré části stromů, které ji� desítky let le�ely v rybnícícha jejich� dřevo je prostoupeno minerálními látkami z vody, je tmavé a tvrdé.Nejvhodněj�í jsou křivé, zdrsnělé kořeny, které je mo�né získat z hlub�íchvrstev ra�elini�ť.

Pokojové akvárium není kopií přírody. Rostliny do něho nevybírámepodle zeměpisného původu, ale sna�íme se vytvořit jeho vegetaci podlepodmínek, které chceme rostlinám poskytnout (teplo, světlo, prostor), nebokteré jsme jim schopni vytvořit (slo�ení vody, hodnoty pH apod.).

Je samozřejmé, �e hustotu a druh porostu volíme podle toho, zdanádr� bude nebo nebude obydlena rybami, podle počtu a druhu chovanýchryb a podle toho, zda chováme hlavně rostliny nebo ryby. Podle toho si roz-dělíme způsoby osázení nádr�e do několika skupin:

1. A k v á r i u m j a k o b y t o v á d e k o r a c e b e z r y b .Tyto nádr�e jsou vkusným bytovým doplňkem, které ve spojení s vhodněvolenou květinovou výzdobou vytvoří v bytě příjemnou atmosféru. Tentodruh nádr�í, vy�adující méně péče ne� bě�né pokojové květiny, by měl býtsoučástí bytové architektury ka�dého bytu s ústředním topením, proto�evyrovnává velký nedostatek těchto bytů, tj. příli� suchý vzduch a mnohdyvůbec umo�ňuje pěstovat ty druhy pokojových rostlin, které nesná�ejí suchývzduch a kterým se při ústředním topení nedaří.

Tento typ nádr�í obvykle osazujeme nejméně náročnými rostlinami,které se mno�í vegetativně; často pou�íváme jen jediný druh. Doporučujemepředev�ím zákrutichy se spirálovitě stočenými listy (Vallisneria americana, V.

- 21 -

portugalensis). Tato rostlina hustě zaroste celý prostor nádr�e; velmi efektněpůsobí světlo umístěné pod vodou v takto hustě zarostlém akváriu.

Dále je mo�né osadit dno nízkými rostlinami, které hustě zarostoucelou plochu nádr�e a vytvoří spodní patro vegetace. K tomu se hodí napří-klad Sagittaria subulata var. subulata, Marsilea brownii, Echinodorus quadri-costatus nebo E. tenellus. Zelený koberec na dně se pak doplní rostlinami sdlouhými, ve vodě se volně vzná�ejícími a hustě olistěnými lodyhami, jakojsou např. stolístky (Myriophyllum), dou�ky (Elodea, Egeria, Lagarosiphon),nebo 2�3 trsy velkolistých rostlin s listy sahajícími a� k hladině, které senerozrůstají oddenkovými nebo kořenovými výbě�ky (Aponogeton, Echino-dorus).

Takto osazené nádr�e nevy�adují téměř �ádnou péči. Aby nezarůs-taly řasami, nasadíme do nich některý druh pl�ů; pak stačí jednou za 2�4týdny nahradit odpařenou vodu. Tyto dekorační nádr�e umísťujeme v bytěbuď samostatně, nebo jako součást květinového koutu, proto�e pokojovékvětiny v blízkosti akvárií mimořádně dobře rostou.

2. A k v á r i u m s r y b a m i a r o s t l i n a m i, slou�ícív ý h r a d n ě k d e k o r a c i b y t u. Platí o něm přibli�ně toté�, jako vpředchozí stati. Musí splňovat základní podmínky, tj. musí působit dekora-tivně, zvy�ovat vlhkost v bytě a jeho údr�ba nesmí být příli� pracná.

Aby vynikly nejen rostliny, ale také ryby, nesmí se akvárium osazo-vat jediným druhem, který se silně rozrůstá; to by vy�adovalo častěj�í zása-hy spojené s protrháváním vegetace. Z druhů, které se vegetativně rychlemno�í, pou�ijeme jen nízké rostliny, které tvoří koberec při dně (viz bod 1). Zvět�ích druhů volíme jen ty, je� se vegetativně nemno�í, tak�e nádr� zůstá-vá stále v takovém stavu, jak jsme si ji upravili podle vlastního vkusu.

Předev�ím zde vyu�ijeme v�echna efektní seskupení, která přispíva-jí k celkovému vzhledu. Terén dna upravíme velmi nepravidelně a do nádr�eumístíme velký kámen nebo kořen, který vytvoří základní vnitřní architekturunádr�e. Kameny necháme porůst vodními mechy, na kořenech umístímedekorativní vodní kapradiny. Z vět�ích rostlin pou�ijeme předev�ím apono-getony, �ípatkovce, popřípadě velké druhy áronovitých (Anubias, Lagenand-ra), doplněné nejmen�ími kryptokorynami (C. nevillii), které mohou nahradit�ípatky nebo marsilky.

V akváriu vytvoříme tmavý, husté zarostlý kout z bě�ných druhůakvarijních rostlin, jako jsou Hygrophila nebo Bacopa. Chceme-li vyplnitzelení i část prostoru pod hladinou, vsadíme trs vodního moru (Elodea),stolístku (Myriophyllum) nebo heterantery.

Do takových nádr�í umísťujeme jen několik ryb jednoho nebo něko-lika málo druhů, např. skaláry a neónky, hejno dánií, popřípadě 3�5 párůbarevných �ivorodek, hlavně červených forem.

3. A k v á r i u m p ě s t i t e l e r y b. V tomto akváriu jsou rostli-

- 22 -

ny druhořadé, mají splnit pouze dekorační a biologický účel, který se od nichočekává, a samy mají akvaristu časově co nejméně zaměstnat. Z druhů,které se rychle vegetativně mno�í, uplatní se předev�ím malé rostliny tvořícízelený koberec u dna, z velkých rostlin pak druhy, které se vegetativně ne-mno�í (nebo jen pomalu), tak�e nezarůstají nádr� a není nutno je protrhávat.Zde volí akvarista druhy podle po�adavků ryb. Věnuje-li se chovu tetrovitých,dá přednost rostlinám, které milují a spoluvytvářejí kyselé prostředí (krypto-koryny), chová-li předev�ím �ivorodky, pou�ije raději �abníkovité (�ípatko-vec, �ípatka) a voďankovité rostliny (zákrutichy, dou�ky). Do nádr�í s halan-číkovitými rybami se hodí předev�ím mechy, u pěstitele cichlid najdemepředev�ím mohutné �irokolisté rostliny s pevnými listy (�ípatkovci, obrovitézákrutichy), jejich� kořeny se oblo�í kameny, aby je ryby nevytrhaly.

Sortiment rostlin nebývá velký; obvykle se omezuje na 5 a� 8 druhů.Zde se nejlépe uplatní biotopní slo�ení vegetace (viz bod 5).

4. A k v á r i u m m i l o v n í k a v o d n í c h r o s t l i n. O tomtodruhu nádr�í se dá nejméně říci. Záliby jsou zde obvykle specializovány naurčité rostlinné čeledě (nejčastěji aponogetony, �ípatkovce, kryptokoryny) aakvarista sám má zpravidla dosti velké znalosti, tak�e podle směru své záli-by upravuje nádr� tak, aby vyhovovala pěstovaným rostlinám. Tato akváriabývají osázena největ�ím mno�stvím druhů. Jsou-li předmětem zájmu druhyjedné čeledě, musíme je doplňovat jinými rostlinami li�ícími se utvářenímvněj�ích orgánů; jinak je taková nádr� sice cennou, ale zevně málo dekora-tivní sbírkou.

5. B i o t o p n í a k v á r i a. Jsou to nádr�e, které mají nejvěrnějipředstavovat výsek vodního �ivota určitých oblastí. Společenství rostlin ne-volíme podle toho, jak se jednotlivé druhy navzájem dekoračně doplňují, aleosazujeme nádr� výhradně vegetací například jihoasijské tropické d�ungle,afrického jezera nebo laguny z poříčí Amazonky na okrajích brazilskéhopralesa atd., i kdy� zároveň přihlí�íme k estetickému vzhledu akvária. Jepochopitelné, �e tomu musí odpovídat i pěstované druhy ryb. Uvádíme pří-klady biotopů hlavních zeměpisných oblastí:

Ji�ní Amerika: �ípatkovci (Echinodorus), s výjimkou E. cordifolius aE. berteroi, Heteranthera, Myriophyllum aquaticum, Alternanthera, Hydroc-leis, Cabomba, Ludwigia atd. (viz speciální část).

Afrika: zde je nejmen�í výběr rostlin. Patří sem Anubias, Lagarosi-phon, Baldellia, Ranalisma, Ammania.

Tropická Asie včetně Indonésie: kryptokoryny, Aponogeton natans,A. echinatus, A. crispus, A. undulatus, Barclaya, Blyxa, Hygrophila, Lage-nandra, Limnophila, Najas indica, Vallisneria gigantea.

Tropická Austrálie: Aponogeton elongatus, Marsilea brownii.Střední Amerika: Bacopa amplexicaulis, Cabomba, Elodea, Ludwi-

gia, Echinodorus cordifolius, E. berteroi, E. tenellus, Myriophyllum hippuroi-

- 23 -

des, M. pinnatum, Sagittaria graminea.

VODNÍ A OBOJ�IVELNÉ ROSTLINY V PŘÍRODĚA V AKVÁRIU

Vodní a oboj�ivelné rostliny �ijí v přírodě v různých stojatých a te-koucích vodách. Jsou to břehy, řeky, potoky, rybníky, jezera, mrtvá ramena,močály a ba�iny, popřípadě zavodňovací nebo dopravní kanály a periodickévody. V některých oblastech světa lze tyto rostliny najít na obhospodařova-ných pozemcích, kde se pěstují ba�inné kulturní plodiny, předev�ím rý�e, akde se různé druhy vodních a bahenních rostlin vyskytují jako plevele.

Ka�dý typ přirozených vod se vyznačuje určitými zvlá�tnostmi, kterémají men�í nebo vět�í vliv na slo�ení (seskupení) rostlinných druhů. Vlast-nosti přirozených vod a podmínky, které poskytují vodním rostlinám, jsoujednak stálé, jednak proměnlivé. Ke stálým vlastnostem patří předev�ímslo�ení podkladu (zeminy dna) a vlastnosti vody, tj. obsah �ivin, reakce pH(kyselost nebo zásaditost) apod. Ostatní vlastnosti prostředí se obvykle mě-ní, a to předev�ím vý�ka vodního sloupce (hloubka vody), její teplota a prů-hlednost (čistota vody), v tekoucích vodách pak rychlost proudu.

Podle toho, v jakém hloubkovém pásmu vody rostliny rostou, roze-znáváme rostliny ponořené (kořenují ve dně a rostou submersně), rostlinyvzplývavé (rovně� kořenují ve dně, ale dosahují svými jemnými lodyhamihladiny), dále rostliny plovoucí (�ijí v povrchové vrstvě vody, obvykle plavouna hladině) a konečně rostliny oboj�ivelné, přizpůsobené k �ivotu ve vodě,nad ní i k růstu na suchu).

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH TROPICKÝCHOBLASTÍ

V jednotlivých tropických oblastech se přirozené podmínky růstuvodních rostlin velmi li�í, a proto pova�ujeme za nutné vysvětlit hlavní zása-dy ekologie vodní a bahenní vegetace v nejzajímavěj�ích světových oblas-tech, tj. v Ji�ní Americe a v tropech Asie. Z Afriky a z Austrálie pochází jennepatrné mno�ství druhů akvarijních rostlin.

- 24 -

TROPY JI�NÍ AMERIKY

Jde v podstatě o dvě odli�né biogeografické oblasti. Prvním z nich jepovodí Amazonky a dolních toků hlavních přítoků, druhým biotopem jsouhornatá pásma severní a západní části Ji�ní Ameriky a jih Brazílie včetněParaguaye, Uruguaye a Argentiny.

Povodí Amazonky měří přes 6000 km2 a představuje ve středním adolním toku převá�ně rozsáhlou rovinu. Soutok dvou největ�ích řek tétooblasti (Amazonka a Rio Negro) le�í asi 1500 km od ústí do moře, ale jen asi50 m nad hladinou moře. Tok obou řek je proto i v době nejvy��ího stavuvody velmi pomalý. Vzhledem k velkému kolísání hloubky vody (o 6�15 m)v�ak v korytech těchto velkých řek roste jen nepatrné mno�ství rostlin. Pře-vládají jednoleté druhy, které se mno�í semeny nebo výtrusy, např. Victoriaregia, Pistia, Azolla, nebo které přečkávají období nízkého stavu vody v �ivo-řících pozemních formách (Eichornia crassipes a jiné druhy, některé druhy zrodu Ludwigia). Velké ostrovy vodní vegetace jsou obvykle tvořeny oboj�i-velnými druhy z čeledě �áchorovitých, které jsou pro akvaristiku nepou�itel-né.

Teplota v této oblasti je skoro stálá (32 �35 °C) a nemění se běhemdne a noci, ani během ročních období. Doba de�ťů je zde prakticky jen jednaa začíná v prosinci a trvá a� do června, kdy je hladina vody nejvy��í. Obdobírelativního sucha ve zbývajících měsících je opravdu jen relativní a projevujese tím, �e nepr�í. Vláhy je v�ak stále nadbytek a vlhkost vzduchu dosahuje90�98 %, tak�e v některých dnech při teplotě 35 °C le�í rosný bod jen na33 °C. Půda má skoro nulový obsah humusu a zemědělství zde proto prak-ticky neexistuje.

V době nízkého stavu vody je to ráj akvarijních ryb. Na plo�e 20 m2

v příhodném místě se dá do sítí ulovit 500 a� 1000 ryb, mezi nimi desítkyobrovitých diskusů několika druhů, nesčetné druhy sumečků, lorikárií, skalára jiných cichlid. Akvaristy bude zajímat, �e v�echny tyto druhy (zvlá�tě dis-kusy) �ijí ve stejném počtu v Rio Negru s černou vodou a pH 4,5 stejně jakov Amazonce se �lutou vodou a s pH 7. Úchvatný je pohled na soutok obouveletoků, na setkání černé a �luté vody. Vzhledem k pomalému toku řek sevody mísí jen pomalu a tak je�tě 10�15 km je v oblasti Solimoes půl Ama-zonky �luté a půl černé.

Po stránce výskytu vodních rostlin jsou zajímavěj�í vý�e polo�enéoblasti Ji�ní Ameriky na horních tocích velkých řek a v soustavách drobněj-�ích přítoků. V těchto oblastech jsou dvě období de�ťů (březen a� duben alistopad a� prosinec), mezi nimi� je nevýrazné období sucha. V době de�ťůse vodní toky rozvodní a zaplaví okolí. Po opadnutí vody vznikne soustavamrtvých ramen a tůní, které se postupně v době sucha mění v močály nebozcela vysychají.

- 25 -

Rostlinná společenstva pak vznikají podle zvlnění okolního terénu.Nejzajímavěj�í jsou přímo koryta potoků a men�ích řek, dále pak plochyle�ící 6�10 m nad hladinou řeky, které jsou zatápěny jen při velkých povod-ních v době de�ťů. Po opadnutí vody zde vznikají rozsáhlé laguny a močály,které postupně vysychají; rostou zde předev�ím oboj�ivelné druhy �ípatkov-ců. V lagunách, kde voda zůstává po celý rok, se vyskytují jak oboj�ivelnédruhy, tak i rostliny typicky submersní, jako například Echinodorus amazoni-cus, Cabomba, Heteranthera, Myriophyllum apod.

Roční průměr teplot vzduchu v těchto oblastech činí 25 a� 26 °C aběhem roku mohou teploty kolísat od 14 do 40 °C; tepelné výkyvy jsou tedyznačně velké. Proto jihoamerické druhy vodních rostlin jsou velmi odolné avět�inu z nich mů�eme se zdarem pěstovat i v nevytápěných pokojovýchnádr�ích. Teplota vody v řekách kolísá od 18 do 30 °C, ve stojatých vodáchmrtvých ramen a lagun dosahuje během vegetace (v období sucha) průměr-ných hodnot 28�30 °C, za mimořádných podmínek v mělkých lagunách a�40 °C.

V horských oblastech severně a ji�ně od amazonské ní�iny se tedysetkáváme s proměnlivými podmínkami prostředí, co� má za následek tzv.cykličnost vývoje rostlin. V době de�ťů je období nevýrazného vegetačníhoklidu. Je vyvolané mechanicky stoupající vodou a pohybem zeminy, kterouuná�ejí povodně. Spolupůsobí ni��í teplota a nedostatek světla, proto�ekalná voda propou�tí málo slunečních paprsků. Po přechodu záplav začínajíkvést submersní rostliny, které současně s vývojem listů vyhánějí nad hladi-nu stonky s květy (Echinodorus) nebo tvoří plovoucí listy a květy (Cabomba).Oboj�ivelné rostliny v té době vytvářejí listy, ale je�tě nekvetou.

Později klesne hladina vody na 20�40 cm. V této době submersnírostliny ji� vět�inou odkvetly, květní stonky některých druhů počínají pouzrání semen zakořeňovat a nastává u nich období vegetativního rozmno-�ování. Oboj�ivelné druhy naopak teprve vyhánějí květonosné stonky. Toznamená, �e na stejném stanovi�ti kvetou v etapách za sebou různé druhyrostlin. Tento jev označujeme jako cykličnost vývoje podle vý�ky vodníhosloupce.

Jiné změny ve slo�ení vegetace je mo�no pozorovat při okrajích la-gun a mrtvých říčních ramen, kde formace tzv. savan přecházejí v ba�iny,které dále přecházejí v mělké vody (litorály). Zde je vývoj rostlinstva mimo-řádně pestrý; druhové slo�ení porostů se stále střídá, jedny druhy přibývají,jiné dočasně nebo trvale mizí. Rostliny zde rovně� velmi často mění tvar avelikost listů (tzv. listová mnohotvárnost). Na okrajích vod, na březích i vmělké vodě zde roste například Echinodorus quadricostatus, E. tenellus arůzné druhy bahniček (Eleocharis). Směrem k pásmu savan se vyskytujírůzné bahenní árónovité rostliny nesná�ející trvalé zaplavení, směrem klagunám, ji� v mělké vodě rostou stolístky a heterantery a v�ude na hladiněmělkých i hlub�ích stojatých vod plovoucí rostliny.

Vodní a bahenní rostliny amazonské oblasti se tedy vyznačují po-

- 26 -

měrně velkou přizpůsobivostí ke kolísání teploty. Sná�ejí bě�né pokojovéprostředí a nepo�kozuje je ani pokles teplot na 12�15 °C. Převá�ná vět�inadruhů je oboj�ivelných, a proto se dají pěstovat jak v paludáriích, tak i vakváriích. Výrazně submersní rostliny jsou velmi vzácné a i ty mohou pokrat�í dobu vegetovat emersně (heterantery, kabomby). Jihoamerické sto-lístky (Myriophyllum) jsou ve srovnání s druhy ostatních kontinentů, kroměAustrálie, nejlépe přizpůsobeny emersnímu �ivotu.

Vodní a bahenní rostliny tropické ji�ní Ameriky vět�inou nemají vý-razné období klidu a nerostou jen za povodní, které zničí jejich vegetačníorgány. Proto v bytech dobře vegetují po celý rok a spokojí se s teplotamikolem 20 °C. Vyhovuje jim celoroční osvětlení po dobu asi 12 hodin denně.Z podmínek vněj�ího prostředí má vliv na jejich vývoj hlavně vý�ka vodníhosloupce. Jihoamerické rostliny jsou tedy pro akvária nejvhodněj�í; vyznačujíse vysokou odolností proti vněj�ím podmínkám. V domácích nádr�ích jimmů�eme připravit podmínky mnohem lep�í, ne� mají ve své domovině.

Nesmíme zapomenout, �e velké mno�ství velmi dekorativních akva-rijních rostlin pocházejících z Ji�ní Ameriky neroste v typicky tropické oblasti.Jsou dová�eny ze subtropického a mírného pásma ji�ní Brazílie, Paraquaye,Uruquaye a Argentiny. Nále�í sem mnoho mimořádně krásných novinek jakonapř. Echinodorus osiris, E. horemannii, E. opacus, E. longiscapus a dal�í.Tyto druhy rostou trvale pod vodou a vyskytují se v relativně chladných to-cích s teplotou 14�19 °C. Neznamená to ov�em, �e bychom tyto rostlinynemohli pěstovat v normálních pokojových nádr�ích s teplotou kolem 22 °C.

TROPY INDOMALAJSKÉ OBLASTI

Tropy indomalajské oblasti představují vedle jihoamerických tropůhlavní zdroj akvarijních ryb a rostlin. Je to předev�ím Malajský poloostrov aIndonésie, hlavně její největ�í ostrovy, tj. Jáva, Sumatra, Borneo, Celebes aNová Guinea. Velký počet druhů pochází ze Srí Lanky (Cejlonu).

Nejvýznačněj�ím rysem této oblasti je nepřítomnost veletoků. V mís-tech, kde nebyla důkladným odvodněním ba�in vybudována rý�ová pole, jecelá krajina porostlá neproniknutelnou d�unglí s četnými jezírky, říčkami amočály. Pevnina porostlá hustou vegetací a blízkost moře mají vliv na téměřstálou celoroční teplotu, která kolísá jen nepatrně, od 25 do 27 °C. Běhemročních období i během dne teplota kolísá tak nepatrně, �e mů�eme hovořito celoroční stálé teplotě, která dosahuje podstatně vy��ích hodnot, ne� jsouteploty tropických nádr�í v na�ich bytech.

Převá�ná část popisované oblasti je velmi de�tivá (2500 a� 4500mm ročně). Ačkoli de�tě jsou rozděleny na dvě období, neexistuje zde vý-razné období sucha (kromě východní části Indonésie). Vody proto nemajíperiodický charakter a v d�ungli je velké mno�ství vět�ích nebo men�ích

- 27 -

stálých vodních nádr�í. Pouze ve velmi mělkých tůních a v bahenních for-macích kolísá vodní sloupec dostatečně výrazně, aby mohl ovlivnit slo�enítypicky vodní a oboj�ivelné vegetace.

Stoupání vody v této tropické oblasti nezpůsobují rozvodněné řeky,nýbr� voda zde v době de�ťů obvykle stejnoměrné přibývá a pak zase vý�kavodní hladiny klesá. Vodní vegetaci proto nepo�kozuje dravý proud a cyklič-nost jejího vývoje je výrazná předev�ím u oboj�ivelných druhů.

Ačkoli z indomalajské oblasti pochází velké mno�ství druhů vodníchrostlin, nejtypičtěj�í z nich jsou árónovité, předev�ím kryptokoryny. Typickysubmersní druhy (Cryptocoryne affinis, C. siamensis, C. cordata atd.) rostouv trvalých, často dosti hlubokých vodách a mohou kvést po celý rok. Ve voděhlub�í ne� 30�40 cm nekvetou a mno�í se jen vegetativně. Cykličnost vývo-je není pro ně typická.

Oboj�ivelné druhy (Cryptocoryne becketii, C. walkeri, C. nevilli, C.lucens) jsou v době de�ťů ponořené a prodělávají období vegetativního roz-mno�ování z oddenkových výbě�ků. Poklesne-li hladina vody, přecházejí doemersního způsobu �ivota, kvetou a tvoří semena. Kryptokoryny jsou typickérostliny původních d�unglovitých formací. Rostou v polostínu, pod bujným,několikaposchodovým pralesem, často ve vodě, její� hladina je zcela zarost-lá vzplývavými rostlinami.

V umělých i přirozených kanálech, které spojují jednotlivé laguny ajezírka, pak nacházíme ostatní druhy indomalajských vodních rostlin, napří-klad Limnophila, Ceratopteris, Bacopa apod.

Indomalajské druhy rostlin jsou tedy charakterizovány prostředím,které jim poskytuje nekolísavou, stejnoměrnou a poměrně vysokou teplotuvody i vzduchu kolem 26 °C. Vodní vegetace této oblasti se skládá z druhůoboj�ivelných (lagenandry, některé kryptokoryny, ambulie) i z druhů typickysubmersních (některé kryptokoryny, stolístky).

Indomalajské rostliny nemají období vegetačního klidu, ale některéoboj�ivelné druhy jsou typické střídáním období vegetativního růstu (a vege-tativního rozmno�ování) a období kvetení a tvoření semen.

Rostliny této oblasti jsou proto náročněj�í; jsou citlivé na kolísáníteploty, zvlá�tě na hlub�í poklesy teplot, které mohou být u mimořádně chou-lostivých druhů nebezpečné ji� při 18 °C, u jiných a� kolem 15 °C. Teplotykolem 25�27 °C jim celoročně mů�eme jen velmi tě�ko poskytnout. Některékryptokoryny velmi nesnadno kvetou. I v umělých kulturách je ke kvetenítřeba dodr�et cyklický vývoj, tj. střídání emersního a submersního růstu(pravidelné kolísání hloubky vody).

Podle poznámek na herbárních polo�kách ve světových muzeích apodle pozorování profesora Schulzeho rostou vodní rostliny (zvlá�tě krypto-koryny) ve třech hlavních biotopech.

1. Břehy vět�ích řek ve vzdálenosti 10 � 100 km od ústí do moře.Kryptokoryny tam rostou na dobře osvětlených nebo slabě zastíněných mís-tech v nadmořské vý�ce 0�50 m. Jedná se předev�ím o druhy, které dávají

- 28 -

přednost pozemním �ivotním formám. Jen zřídka bývají mělce zaplaveny,tak�e listy a květenství jsou v�dy nad vodou. Tak roste např. C. ciliata. Tentodruh často proniká podél vět�ích řek hlouběji do lesních oblastí, ale �irokáříční koryta umo�ňují v�dy dobré osvětlení břehů. C. ciliata nesestupujepřímo do koryta řek a roste ve společnosti s rodem Lagenandra a Hygrophi-la. Na těchto biotopech se v korytech řek nevyskytují jiné druhy rodu Crypto-coryne, ale vodní vegetaci tvoří např. Aponogeton rigidifolius, Hydrilla verti-cillata, Myriophyllum spp., Blyxa a Potamogeton. To se týká např. Malajské-ho poloostrova. V Thajsku k těmto druhům přistupuje submersní Crinumthaianum. V Sarawaku se C. ciliata vyskytuje Spolu s C. lingua a C. ponte-deriifolia var. sarawacensis, ale tyto druhy často sestupují do koryta řeky adoprovází je Barclaya mottleyi. S ohledem na blízkost moře se jmenovanédruhy vyskytují převá�ně ve sladké vodě a jen zřídka je mů�eme nalézt po-blí�e ústí v brakické vodě.

2. Men�í vodní toky �iroké 2�10 m, za normálních podmínek velmimělké (10�30 cm), ve kterých po vodních přívalech mů�e stoupnout hladinavody na 1�2m. Jedná se o potoky v hustě zarostlých a zastíněných oblas-tech v nadmořské vý�ce 50�100 m, na Srí Lance (Cejlonu) výjimečně a�500 m, zatímco v horách severovýchodní Indie nacházíme zajímavé vodnírostliny a� do vý�ky 1200 m/n. m. Tyto biotopy jsou typické kři�ťálově čistouvodou s pH 6�6,5. Jedná se o de�ťovou, velmi měkkou vodu, koryto řek jekamenité a� skalnaté, pokryté pískem s malým obsahem humusu splavené-ho z vy��ích horských poloh. Kryptokoryny se zde vyskytují v hustých čis-tých porostech, porůstají břehy a jsou vystaveny podmínkám oboj�ivelného�ivota. Podle velikosti srá�ek kolísá hladina vody často během několika dnůod několika centimetrů a� po 1 nebo 2 m. Za takových podmínek roste např.C. balansae v Thajsku, C. wendtii a C. axelrodii na Cejloně, C. bullosa vSarawaku. Jsou to vět�inou ní�inné druhy nadmořské vý�ky od 25 do 100m; pouze C. nevillii a C. becketii vystupuje na Cejloně a� do vý�ky 500 m aC. crispatula a� do vý�ky 1500 m.

3. D�ungle a ba�iny de�tných pralesů, zaplavená mangrovová úze-mí a odvodňovací kanály kaučukovníkových plantá�í, případně stojaté vodys bahnitým dnem. Na vět�ině těchto lokalit je dno hlinitopísčité, pomalu sepohybující voda je kři�ťálově čistá, neutrální nebo slabě kyselá. Pouze vobdobí de�ťů jsou tyto oblasti zaplavovány vy��í vrstvou bahna a hnědouvodou s přechodně ni��ími hodnotami pH. Na podobných místech rostenapř. Cryptocoryne cordata, C. Iingua, C. gracilis a dal�í.

Jak vidíme, jsou rostliny v přírodě vystaveny některým vlivům pro-středí, které se v akváriích dají jen velmi tě�ko napodobit. Akvárium je jennepatrným výsekem vodní nádr�e, do kterého umísťujeme nepatrné mno�-ství druhů rostlin. Tyto druhy pocházejí vět�inou z různých oblastí světa ajsou si zcela cizí.

Rovně� pestrost �ivotních forem rostlin na přirozených stanovi�tíchse v nádr�i stírá tím, �e zde máme celý rok stejnou vý�ku vody, obvykle i

- 29 -

stejnou teplotu a fyzikální a chemické vlastnosti vody. Kolísá obvykle jendélka a intenzita osvětlení.

Při pěstování v akváriu se naopak objevují jiné měnící se podmínky,které z přírody neznáme. Tak například nejméně proměnlivou slo�kou vněj-�ího prostředí v přírodě je podklad (slo�ení dna), kde�to v akváriu je tatoslo�ka velmi měnlivá. Obohatíme-li dno organickými látkami (ra�elinou,listovkou apod.), ovlivňují tyto látky slo�ení vody a samy podléhají anaerob-nímu rozkladu, tj. hnijí za nepřístupu vzduchu. Vznikají tím jedovaté plyny,které ovlivní prostředí rostlin obvykle negativně. Zalo�íme-li dno z čistého,vypraného písku, obsahuje zpočátku velmi málo �ivin. Písek se v�ak po-stupně obohacuje organickými zbytky rostlinného i �ivoči�ného původu avznikají v něm rozkladné procesy (viz v kapitole o vý�ivě). Tím se mění slo-�ení dna, které pronikavě ovlivňuje vývoj rostlin.

V přirozených rostlinných společenstvech je obvykle přirozená bio-logická rovnováha. Podle hloubky vody, teploty, osvětlení atd. se v určitýchročních obdobích vyvíjejí některé druhy, které pak ustupují a dělají místojiným. Jednotlivé druhy se tedy střídají s obdobím vegetativního růstu a ob-dobím kvetení. V akváriu tomu tak není ji� proto, �e nádr� obvykle osazuje-me nesourodými rostlinami z různých oblastí světa.

Hlavní příčinou naru�ení biologické rovnováhy (poměrného počtujedinců různých druhů navzájem) je to, �e se podmínky v akváriu mění bě-hem roku jen málo. Rostliny tedy nepodléhají cyklickému vývoji, ale tendruh, kterému podmínky určité nádr�e nejlépe vyhovují, se rozrůstá na úkordruhů ostatních. Druhy mno�ící se vegetativně potlačují rostliny, které semno�í jen semeny. V tmav�ích nádr�ích převládnou kryptokoryny a zne-mo�ní růst �ípatkovců a zákrutich, ve světlých nádr�ích je tomu naopak.

Vzájemné působení jednotlivých druhů rostlin je proto v akváriíchmnohem pronikavěj�í ne� v přírodě. Po určité době je obvykle třeba provéstv nádr�i určité změny, a to protrhat silně vyvinuté druhy, odstranit stínícírostliny, upravit stav plovoucí vegetace apod.

Vzhledem k tomu, �e obsah vody v akváriích je poměrně malý a �ejejí výměna je jen velmi pomalá, ovlivňují se různé druhy navzájem i chemic-ky tím, �e působí na vlastnosti vody, která se například vlivem kryptokorynokyseluje, kde�to např. vlivem valisnerií se mírně alkalizuje. To způsobujenesná�enlivost některých druhů akvarijních rostlin navzájem, která se vakváriích projevuje někdy mnohem silněji ne� v přírodě.

Tato nesná�enlivost samozřejmě nevzniká tam, kde je nádr� osaze-na vět�ím počtem rostlinných druhů. Mů�e se v�ak objevit v těch akváriích,kde kryptokoryny a zákrutichy nebo kryptokoryny a �ípatky tvoří společněpodstatnou část vegetace. V tmav�ích nádr�ích převládne růst kryptokoryn,které ovlivní reakci vody směrem dolů (okyselí vodou), a tím je�tě více ome-zí rozvoj �ípatek nebo zákrutich, které se pak nevyvíjejí. Ve světlej�ích nádr-�ích jsou lep�í počáteční vývojové podmínky pro zákrutichy nebo �ípatky,které si upraví reakci vody směrem k neutrálnímu bodu nebo. ji mírně zalka-

- 30 -

lizují, a tím velmi omezí dal�í vývoj kryptokoryn.Shrneme-li údaje této kapitoly, zjistíme, �e akvárium tak, jak je do-

sud známe, je v podstatě výsek mělkých a� středně hlubokých pobře�níchvod a nemů�e nám poskytnout pestrost střídání vegetace tak, jako v různýchhloubkách a na okrajích břehů v přírodě. Je proto ideální doplňovat akváriumv bytě různě velkými mělkými mísami (paludárium), ve kterých mohou býtmělká jezírka porostlá plovoucí vegetací a kde mů�eme pěstovat mnohobahenních a oboj�ivelných kvetoucích i nekvetoucích rostlin.

TEPLOTA A VYHŘÍVÁNÍ AKVÁRIA

Vytápění nádr�í je v�eobecně zavedeno ji� s ohledem na ryby. Tro-pické rostliny potřebují teploty od 19 do 25 °C, co� je v souladu s po�adavkytropických ryb. Na�e rostliny mírného pásma vesměs sná�ejí teploty kolem20 °C, kromě vodních rostlin ze studených, pramenitých vod, které v tétopublikaci pro akvária nedoporučujeme.

Pro normální chovatelské nádr�e s teplotou 20�25 °C není tedytřeba příli� hovořit o teplotě vody s ohledem na rostliny. Máme-li nádr� srybami mírného pásma, kterou v zimě nevytápíme a v ní� teploty klesají na10�15 °C, pak musíme pochopitelně pou�ít domácí rostliny, popřípadězástupce severoamerické nebo sibiřské vegetace. Druhým extrémem jsouvytírací nádr�e, kde zvy�ujeme teplotu často na 28�30 °C. Zde mů�emepou�ít jen ryze tropické druhy, proto�e rostliny z mírného pásma a z okrajo-vých oblastí subtropického pásma se v těchto teplotách rozru�ují.

O speciálních po�adavcích na teplotu, o sni�ování teploty u druhůpřezimujících ve stadiu klidu atd. je pojednáno u příslu�ných čeledí rostlin.

Pokud vyhříváme nádr�e ohřívacími tělesy, klademe je ji� při zaklá-dání akvária tak, aby jejich spodní část (základ) le�ela přímo na dně nádr�ea byla tedy zasypána pískem, který tvoří dno. Dosáhneme tím nejendokonalého prohřátí celého vodního sloupce, ale i dna akvária, tak�e rostlinymají listy i kořeny ve stejnoměrné teplotě. Příli� krátká topná tělesa vyhřejíjen vodní sloupec nad úrovní jejich základny, kde�to u dna zůstane vodastudená. Zavedením cirkulace vody (filtrem nebo vzduchováním)dosáhneme sice stejnoměrného prohřátí ve�keré vody, nikoli v�ak dna,tak�e listy rostlin jsou sice v teplém prostředí, av�ak kořeny rostou vchladném písku. Ve studeném prostředí kořeny sni�ují činnost a přijímajíméně �ivin, ne� potřebují listy, které v teplé vodě bohatě asimilují. Na tytotepelné rozdíly jsou velmi citlivé kryptokoryny a jsme přesvědčeni, �e to bývávelmi často příčinou tzv. kryptokorynové choroby.

Ideální je ohřívání nádr�e odspoda tepelným zdrojem umístěným

- 31 -

pod dnem akvária.

JMÉNA ROSTLIN

Názvosloví rostlin je pevně stanoveno mezinárodní dohodou botani-ků celého světa (Codex of botanical nomenclature). V následující speciálníčásti (podobně jako v ka�dé botanice) jsou rostliny rozděleny do dvou vel-kých skupin. Jsou to nekvetoucí rostliny nazývané Cryptogamae. Patří semrostliny, které nemají květy a rozmno�ují se nikoli semeny, ale tzv. sporami.Nejznáměj�í z nich jsou mechy a kapradiny. Kvetoucí rostliny (Spermatophy-ta) vytvářejí pravé květy a semena. Rozdělujeme je na velké mno�ství čele-dí.

A nyní k vlastním názvům jednotlivých rostlin. Latinské názvy rostlinse skládají v�dy nejméně ze tří slov. První jméno je jméno rodu. Pí�eme jev�dy s velkým počátečním písmenem (např. Echinodorus, Cryptocoryne,Hygrophila atd.). Druhé jméno znamená druh ( např. affinis, lanceolatus,grisebachii atd.). Pí�eme je s malým počátečním písmenem. Třetí část jmé-na je příjmení autora, který rostlinu pojmenoval. Příkladem je např. Echino-dorus cordifolius Linné (zde Echinodorus je rod, cordifolius je druh a Linné jeautor jména). Příjmení autorů se obvykle zkracuje (např. místo Linné se pí�ejen L., místo DeCandolle jen DC. apod.). Jednotlivé druhy mohou mít pod-druhy nebo variety. Varieta je dědičná odchylka od původního druhu (rozdílve tvaru nebo barvě), poddruh je podobná odchylka, ale předpokládá se, �emá samostatný geografický areál výskytu.

Velmi často se stává, �e tatá� rostlina je popsána více autory podrůznými jmény. Pak platí to jméno, které je prokazatelně nejstar�í. Mlad�íjména vztahující se na stejný druh jsou pak pova�ována za tzv. synonyma.Synonyma si nesmíme plést s nesprávně pou�itými názvy. Vezměme si zapříklad Echinodorus berteroi (Spreng.) Fassett. Tato rostlina byla dlouhoznáma pod jménem Echinodorus rostratus. V obchodech v�ak byla nabíze-na často pod jménem Echinodorus nymphaeifolius. E. rostratus byl popsánr. 1837, E. berteroi r. 1825. Musí tedy platit toto: E. berteroi je platné jméno,E. rostratus je pouze synonymum, proto�e je mlad�í. Naproti tomu E. nym-phaeifolius je úplné jiná rostlina a jméno bylo v na�em případě pou�ito omy-lem. Nelze je proto pova�ovat za synonymum, ale za nesprávný název. Vdal�ích kapitolách, v kterých se budeme dr�et vědecky platných jmen rostlin,budou proto (kde je to třeba), uvedena jednak nejznáměj�í synonyma, jed-nak nesprávné názvy, pod kterými bývají akvarijní rostliny někdy prodávány.

Zvlá�tní kapitolou jsou tzv. obchodní názvy. Jsou to jména fantastic-ká (např. Cryptocoryne somphongsii, Echinodorus rangeri), která nemají

- 32 -

�ádnou vědeckou platnost. Pak jsou to smy�lená jména podle geografickéhopůvodu, např. Echinodorus leopoldina (podle Leopoldina Valley v Brazílii),Echinodorus peruensis atd. Tyto obchodní názvy v�eobecné nemají odbor-nou platnost.

Následující odborné kapitoly čerpají z nejnověj�ích prací světovýchautorů, jako je Cook, Fassett, de Wit, van Bruggen, Philcox, Heine, Bogin,Björkqvist, John, Raven a dal�í.

ŘASY A SINICE V AKVÁRIU

Řasy jsou nedílnou, obvykle v�ak nevítanou součástí vegetace ka�-dého akvária. Vět�ina z nich rostlinám �kodí tím, �e se usazuje na jejichlistech a tím sni�uje jejich asimilační činnost. Některé druhy porůstají sklo,sni�ují tím jeho průhlednost a zastiňují tak vnitřní prostor; zároveň brání vpozorováni �ivota v nádr�i.

Ani ne�kodné vláknité zelené řasy, které v men�ím mno�ství zvy�ujípřirozený vzhled interiéru nádr�e, nejsou akvaristy vítány. Jejich růst je ne-regulovatelný, brzy pokrývají celé dno a jsou nebezpečné men�ím rybám,zvlá�tě potěru, který ve spleti vláken často uvízne a hyne.

Obecně se dá říci, �e řasy jsou v nádr�ích plevelem, který se do vo-dy dostává pravidelně s potravou, vodovodní i povrchovou vodou, s rostli-nami apod. Ka�dý druh řas má vyhraněné nároky na vlastnosti prostředí avyvíjí se jen za určitých podmínek. Nejdůle�itěj�ími podmínkami jsou teplota,délka a intenzita osvětlení, obsah minerálních a organických látek ve vodě ave dně, druh a počet ryb, kterými je nádr� obydlena, a druh i počet aparatur,jimi� filtrujeme, vzduchujeme nebo vyvoláváme jiným způsobem pohyb vo-dy.

Proti řasám bojujeme odstaněním příčin, které umo�ňují rozvoj dálepopsaných druhových skupin. Obecně platí zásada, �e se jakýkoli druh řasdá zničit nebo potlačit změnou podmínek, tj. zvý�ením nebo sní�ením inten-zity osvětlení, zavedením filtrování nebo vzduchování a nejradikálněji tím, �ecelou nádr� přemístíme na jiné místo v bytě. Speciální způsoby boje protijednotlivým skupinám řas uvádíme v dal�í stati.

- 33 -

SINICE (CYANOPHYTA)

Tato skupina je mezi akvaristy známa pod názvem modrá řasa. Si-nice tvoří na celém povrchu dna a na listech rostlin slizovité kolonie zeleno-modré barvy zapáchající po bahně. Povlaky nejsou přichyceny k podkladu adají se velmi snadno oddělit od písku i od povrchu listové plochy zamoře-ných rostlin.

Tzv. modré řasy jsou velmi nebezpečné, a nebojujeme-li proti nim,zahubí ve�kerou vegetaci, popřípadě i ryby. Vyvíjejí se hlavně v čerstvévodovodní vodě, zvlá�tě obsahuje-li vět�í mno�ství vápenatých solí. Sinicese objevují často v nově zřízených nádr�ích a tam, kde častěji vyměňujemevět�í mno�ství akvarijní vody a nahrazujeme ji příli� tvrdou vodovodní vo-dou. Ke svému růstu vy�adují dostatek světla a klid.

Rozrůstání sinic nejspolehlivěji zabráníme pohybem vody. Neobje-vují se ani v nádr�ích obydlených vět�ím mno�stvím čilých druhů ryb. Výskyttzv. modré řasy potlačují rovně� ryby rejdící trvale při dně. Nejspolehlivěj�í jev�ak trvalá cirkulace vody nebo vydatné vzduchování.

Objeví-li se ji� modrá řasa, musíme ji předev�ím odstranit z nádr�e,a to rozru�ením jejího povlaku při dně i na listech rostlin. Pak necháme potr-hané zbytky sinic usadit a kal stáhneme odkalovačem. Omezíme-li se napodobný zásah, objeví se �kodlivá řasa za několik dní opět, proto�e nádr� jepřeplněna úlomky řas, které se vzná�ejí ve vodě.

Musíme proto vodu, která odtekla při odkalování, nahradit měkkoupovrchovou nebo de�ťovou vodou a v nádr�i změnit alespoň na 7�10 dnísvětelné poměry. Akvárium buď zastíníme, a to na 2�3 dny úplně neprů-hledným papírem a pak na 5�7 dní průsvitným papírem, nebo je naopakpřesvětlíme silnými �árovkami. Výborné jsou infra�árovky, které velmi inten-zívně potlačují vývoj modré řasy.

V nádr�ích náchylných k výskytu modrých řas pěstujeme �ivočichy,kteří je ničí. Jsou to pl�i a býlo�ravé ryby (hlavně molinesie). Dále se osvěd-čují pancéřoví sumečci, kteří nenechávají povrch dna v klidu, a tím bránísinicím v tvorbě kolonií.

Modrá řasa se objevuje nejčastěji zjara. V jarních měsících ji zcelaspolehlivě zničíme během 2�3 dní nasazením pulců skokanů nebo ropuch;nejsou-li jinak �iveni, velmi brzy spasou povlaky řasy a soustavným vířenímvody nedovolí zbytkům �inic, aby tvořily nové �kodlivé povlaky.

ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)

Zelené řasy jsou druhově velmi bohaté a jsou roz�ířeny na celémsvětě, převá�ně ve sladkých vodách. V akváriu i v přírodě se rozmno�ují

- 34 -

předev�ím vegetativně, ale tvoří také drobnohledné rozmno�ovací orgány(spory) neviditelné pouhým okem, které se dostávají do nádr�í vodovodnívodou a jinými způsoby.

Jsou vzhledově velmi různé; známe jednak jednobuněčné zelenéřasy, které se volně vzná�ejí ve vodě a způsobují její zelený zákal, jednakvláknité, mnohobuněčné zelené řasy přirůstající ke kamenům, ke sklu nebotvořící husté shluky mezi rostlinami. Některé drobné zelené řasy přirůstají nalisty vy��ích rostlin, na sklo nádr�í a na povrch zeminy na dně.

Zelené řasy se svými nároky a způsobem �ivota nejvíce přibli�ujívy��ím rostlinám. Objevují se proto v nádr�ích nejčastěji, a pokud se příli�nepřemno�í a nesni�ují dekorační účinek nádr�í, jsou ne�kodné a produkujíkyslík stejně jako ostatní vegetace.

Nepříjemné jsou předev�ím drobné druhy zelených řas, které rostoupřisedle na listech rostlin a sni�ují jejich asimilaci. Jsou velmi odolné, přirůs-tají pevně k pletivu listů a nedají se z něho odstranit. Napadají hlavně star�ílisty a lodyhy, kde�to na nejmlad�ích listech vodních rostlin se nevyskytují.Silně napadené listy musíme z nádr�e odstraňovat. Pokud se přisedlé řasyobjevují na skle jako drsný zelený povlak, odstraňujeme je �iletkovou �krab-kou nebo je stíráme neklí�eným papírem. Vhodné jsou jakékoli druhy hed-vábného papíru, novinový papír nebo buničitá vata.

Chomáče vláknitých řas nepřirostlých k pevnému podkladu občasodstraňujeme z nádr�í, aby nezbujely a nezarostly v�echen volný prostor.Přirostlé zelené řasy jsou obvykle jen několik centimetrů dlouhé. Nepotlačujívývoj ostatních druhů rostlin, jsou velmi dekorativní a přispívají ke zvý�enípřirozeného vzhledu nádr�e. Daří se jen v dobře osvětlených nádr�ích.

Některé zelené řasy a z jiných skupin řas paro�natky, kam patří iznámá Nitella, se pěstují jako vytírací rostliny.

Obecně se dá říci, �e vyvíjí-li se v nádr�i jakýkoli druh zelených řas,jsou zde dobré podmínky pro růst vy��ích vodních rostlin. Výskyt těchto řastedy signalizuje, �e nádr� je v pořádku a poskytuje dobré vývojové podmínkyrybám i rostlinám. Nepříjemné jsou jen zelené přisedlé řasy, které musímeodstraňovat z předního skla. U ostatních druhů jen regulujeme jejich rozvojtím, �e je občas mechanicky odstraníme. Nezapomínáme, �e zelené řasyjsou v nádr�i stejně u�itečné jako ostatní druhy rostlin a navíc �e jsou důle�i-tou součástí potravy pro některé druhy ryb, například pro �ivorodky, hlavněpro molinesie.

Biologickou cestou se dají zelené řasy ničit velmi nesnadno. Vodnípl�i po�írají jen některé měkké přisedlé druhy. Vláknité řasy jsou obvykle propl�e příli� tvrdé, tvrd�í ne� listy mnohých pěstovaných vodních rostlin.

- 35 -

ROZSIVKY (DIATOMACEAE)

Rozsivky jsou v nádr�ích obecně známy pod nesprávným názvemhnědé řasy. Jsou jednobuněčné a �ijí obvykle přisedle na listech rostlin, napovrchu dna i na sklech nádr�í. Milují polostín, a proto se objevují v nedosta-tečně osvětlených nádr�ích, nejčastěji v podzimních měsících, kdy klesáintenzita světla.

Po�kozují růst vodních rostlin a činí skla neprůhlednými. Z listů rost-lin se nedají odstranit, ze skla je odstraňujeme �krabkou nebo je stírámechomáčkem gázy, popřípadě papíru pevně přitisknutým ke sklu.

Rozsivky zastavují svůj vývoj při dostatečné světelné intenzitě. Za-mořenou nádr� musíme přenést na světlej�í stanovi�tě nebo ji uměle osvět-lit.

ZÁKALY VODY ZPŮSOBENÉ ŘASAMI

Zákaly vody jsou nejčastěji v čerstvě zalo�ených nádr�ích. Čerstvávoda, ať u� povrchová, nebo vodovodní, obsahuje jednak zárodky jednobu-něčných řas a prvoků, jednak dostatečné mno�ství minerálních látek k jejichrozmno�ení.

Zákal vody je tedy u nových akvárií bě�ným jevem. Zákal obvykle za5 a� 10 dní mizí a vícekrát se neopakuje. Největ�í chybou je výměna vody,při ní� dodáme nové zárodky a novou vodu bohatou �ivinami, a tím prodlou-�íme dobu zákalu o dal�ích 5 a� 10 dní.

Trvá-li zákal více ne� 14 dní, zavedeme filtrování vody, které od-straní zákal, av�ak nikoli jeho příčiny. Způsobuje-li přebujení řas a prvokůpříli� bohaté dno (s příměsí organických látek) nebo příli� vydatné minerálníhnojení dna nebo vody (přísada průmyslových hnojiv), obnoví se zákalihned, jakmile zastavíme činnost filtrů, a trvá tak dlouho, dokud není spotře-bován nadbytek �ivin z vody (často několik měsíců).

Jak je uvedeno v kapitole o vý�ivě, dáváme proto přednost pranémupísku před jakýmikoli �ivnými přísadami.

Zákaly vody ve star�ích nádr�ích mají obvykle sezónní charakter. Vlétě se nejčastěji objevuje zelený zákal (jednobuněčné zelené řasy), kterývyvolává nadbytek nebo jen dostatek světla. Tento zákal celému �ivotu vnádr�i velmi prospívá, ale sni�uje průhlednost vody, a je proto nepříjemnýpředev�ím pro akvaristu. Zelený zákal vody je tedy známkou dostatku svět-la, ale i nadbytku �ivných látek ve vodě. Jakmile zelené řasy spotřebují mi-nerální látky z vody, hromadně hynou a jejich těla obohatí vodu o ústrojnélátky, na kterých se pak opět rozbují jednobuněční prvoci. Zelený zákal semění v �edý nebo hnědý, který u� �ivotu v nádr�i neprospívá, nýbr� naopak

- 36 -

mů�e být velmi nebezpečný. Prvoci jsou �ivočichové a spotřebovávají zvody často velké mno�ství kyslíku, tak�e mohou být příčinou hynutí ryb.

V takových případech mů�eme vyměnit podstatnou část vody, alemusíme ji nahradit vodou z jiného, čistého akvária nebo vodou de�ťovou;vody z povrchových zdrojů nebo z vodovodu rozvoj prvoků obvykle nezasta-ví. Pomáhá také včasné zavedení účinného filtrování, je-li filtr vzhledem kesvé kapacitě a obsahu zakalené nádr�e schopen odstranit zákal do 2�3dní. Del�í zákal vody způsobený prvoky mů�e být nebezpečný.

- 37 -

VODNÍ A OBOJ�IVELNÉ ROSTLINYVHODNÉ PRO AKVÁRIA

A PALUDÁRIA

- 38 -

(CRYPTOGAMAE) NEKVETOUCÍ ROSTLINY

Jedná se o ni��í rostliny, které netvoří květy a semena. Jejich roz-mno�ování probíhá drobnohlednými sporami. Tvoření spor v akváriu je ob-vykle velmi vzácné. Proto tyto rostliny mno�íme zásadně vegetativně. Vpodstatě se jedná o Brypphyta (mechy a játrovky) a Pteridophyta (kapraďo-rosty).

HEPATICAE - JÁTROVKY

Jsou to drobné zelené rostliny, které se rozmno�ují výtrusy uzavře-nými v tobolkách. Velmi hojně se mno�í i vegetativně. �ijí převá�ně na vlh-kých místech, ve vodě i pod vodou.

RICCIACEAE - TRHUTKOVITÉČeleď drobných játrovek s plochou stélkou. Tvar rostlinek je hvěz-

dičkovitý nebo terčovitý. �ijí z vět�í části na vlhké půdě, nebo se úplně při-způsobují �ivotu ve vodě, kde volně plovou na hladině, nebo �ijí submersněpřichyceny na rostlinkách nebo na dně. Čeleď má 3 rody (Riccia, Ricciocar-pus a Tesselina).

Riccia - trhutkaStélka je vidličnatě laločnatá, naspodu s drobnými �upinami. Celkem

známe asi 4 vzájemně velmi podobné druhy tropů a mírného pásma.

R. fluitans L. - trhutka plovoucíJe roz�ířena patrně na celém světě. Její stélka je 2 a� 5krát vidlična-

tě dělená, 1,5 cm dlouhá a a� 1 mm �iroká. Tento druh je hojně roz�ířený vevodních hladinách mrtvých ramen a rybníků. Vytváří ponořené, plovoucí ipozemní formy. Ponořené formy mají obvykle tvar plochého terče a jsouvět�inou světleji zelené. Jsou přichyceny ke dnu nebo se zachycují ve spletisubmersních rostlin. Plovoucí formy jsou tvarově velmi rozmanité. V opti-málních �ivotních podmínkách tvoří nápadně sytě zelené kulovité útvary.Pozemní formy s vyvinutými kořínky se objevují jednak na obna�ených vlh-kých dnech a na pobře�í vodních nádr�í.

Tento druh není náročný ani na světlo ani na slo�ení půdy, mizí v�ak

- 39 -

v nádr�ích s vysokým obsahem �ivin. Je vhodný pro výtěr, ale při silnémrozmno�ení je ho nutné regulovat. V akváriích velmi dobře a pravidelně pře-zimuje.

Ricciocarpus - nal�ovkaStélka je srdčitě laločnatá nebo srdčitá. Rod má jediný druh R. na-

tans (L.) Corda, který je roz�ířen téměř po celé zeměkouli. Stélka je srdčitá,zelená, dlouhá 5�15 mm a �iroká 5�10 mm. Naspodu stélky splývají četnédlouhé fialově zbarvené �upiny. Spodní strana stélky je hnědé fialová.

Je to velmi ozdobný druh, rostoucí na hladinách ra�elinných tůněk arybníků, vzácněji v mrtvých ramenech. Vyskytuje se pouze v plovoucí a po-zemní formě. V přirozených vodách se nachází velmi nepravidelně. Je vá-zán na chladné nádr�e s čistou vodou. V přírodě zimuje řidčeji ne� trhutkaplovoucí.

Pro akvária není tento druh příli� vhodný a na jejich hladině častohyne, zvlá�tě tam, kde jsou nádr�e přikryty sklem. Zdá se, �e vy�aduje ni��ívlhkost vzduchu, tedy otevřenou hladinu. S pěstováním v paludáriích nejsouzku�enosti.

MUSCI - MECHY

Jsou to drobné rostliny, které se rozmno�ují výtrusy. �ijí na nejrůz-něj�ích stanovi�tích od suchých skal a� po vodní prostředí.

Vytvářejí, obrazně řečeno, záclony jemných listových krajek, které vkombinaci s nízkými koberci vy��ích rostlin dodají nádr�ím zvlá�tní kouzlo.Zatím jsme z velkého počtu druhů vybrali jen ty nejosvědčeněj�í.

Vesicularia dubyana (C. Müll.) Broth. - měchýřka jávskáNále�í do čeledě Hypnaceae (asi 30 rodů, pouze rod Vesicularia má

vodní zástupce). Tento rod má asi 135 druhů pocházejících z teplých oblastísvěta. Několik zástupců z jihovýchodní Asie a Afriky roste trvale submersně.Jen Vesicularia dubyana se bě�ně pěstuje jako dekorativní akvarijní rostlina.

Pochází z tropické jihovýchodní Asie. Roste tam jako oboj�ivelnárostlina ve vlhkých d�unglích, porůstá padlé kmeny stromů, kameny nebopevný povrch země.

Lody�ky jsou nepravidelně větvené, listy jsou na lody�kách ve dvouřadách. Listy jsou kopinaté, dlouhé 10�14 mm a �iroké 5�7 mm, smarag-dově zelené. U pozemních forem jsou listy �ir�í, lesklé, tmavozelené, někdyolivově �lutozelené.

V akváriu ji pěstujeme v polostínu, přichycenou na kamenech nebovětvích. Vy�aduje měkkou, průzračnou vodu a teploty kolem 20�25 °C,sná�í v�ak dobře i přechodné poklesy na 17�18 °C. Zpočátku roste velmi

- 40 -

pomaluj kdy� se přichytí k podkladu, roste středně rychle a obrůstá podlo�e-né kameny nebo větve dekorativním porostem, který zvy�uje přirozenývzhled akvária. »Kvete« i pod vodou. Hodí se i do paludárií, kde roste mno-hem rychleji; porůstá krásnými koberci povrch pařezů, větví a kamenů. Jevelmi vhodná do nádr�í světlených jen uměle.

Drepanocladus aduncus (Hedw.) Monk. - srpnatka zahnutáNále�í do čeledě Amblystegiaceae (asi 16 rodů, 12 rodů obsahuje

vodní rostliny). Drepanocladus aduncus se vyskytuje v mírném a� chladnémpásmu země, je v�ak mimořádně přizpůsobivý a sná�í teploty od 10 do 28°C. V přírodě se nachází často v masách na vlhkých místech a ve vodě. Jetypicky oboj�ivelný. Vyskytuje se v řekách od ní�in a� do hor v Evropě, Asii,Severní Americe a na Novém Zélandu. V poslední době je často a s obliboupěstován zvlá�tě evropskými akvaristy. Podobně jako předchozí druh porůs-tá kameny nebo ponořené dřevo měkkým, zeleným nebo �lutozeleným a�nahnědlým, několik cm vysokým porostem. Je vhodný i jako vytírací rostlina.Poslední zprávy uvádějí, �e tento mech sná�í jakoukoli tvrdost vody, je mi-mořádně nenáročný na světlo, nehyne ani při dlouhodobém zatemnění avysoké teplotě vytíracích nádr�í. Dobře přezimuje.

Přes v�echny tyto vlastnosti v�ak lze soudit, �e Vesicularia dubyanaje pro tropická akvária vhodněj�í. U druhu Drepanocladus aduncus lze před-pokládat, �e pěstitelský úspěch bude velmi závislý na zeměpisném původu vpřírodě získaných rostlin.

FontinalisRod patří do čeledě Fontinalaceae a zahrnuje vodní mechy se splý-

vavými kořenujícími formami. Rostou v tekoucích bystřinách i ve stojatévodě rybníků, mrtvých ramen a studní. Rod Fontinalis jsou statné, lesklé,zelené, vodní mechy s vejčitými a� kopinatými listy. Rostliny jsou zřídkaplodné, vět�inou se mno�í vegetativně. Čeleď má 3 rody (Fontinalis, Brachy-lema a Dichelyma - v�echny rostou ve vodě). Jen Fontinalis antipyretica L.je bě�ně pěstován v akváriích.

Druh je roz�ířen v Evropě, severní Asii, severní Africe a SeverníAmerice. Listy na lodyhách i větvích jsou trojboké, vejčitě kopinaté.

V proudící vodě čistých potoků a říček roste přirostlý na kamenechnebo tvoří ponořené a� oboj�ivelné formy, ve stojatých vodách bývá přirostlýke dnu. Na jezerech se zakořeněné formy mohou vyskytovat a� do hloubky2�3 m. Jako pozemní forma se vyskytuje jen přechodně, v letním obdobírychle zasychá. V přírodě dobře zimuje. Pokusně bylo zji�těno, �e v kyselémvodním prostředí tvoří slaběji větvené, ale hustě olistěné formy, v neutrálnímprostředí má normální růst, v alkalickém vodním prostředí se silně prodlu�u-je větevnatost, ale lístky jsou velmi drobné. V akvarijních nádr�ích vy�adujespí�e chladněj�í (do 20 °C), slabě kyselou a� neutrální vodu, nejlépe písčiténebo kamenité dno a poněkud přistíněné nádr�e. Drobněj�í formy se nejlépe

- 41 -

sázejí do nádr�í i s kameny, z nich� vyrůstají. Bohatěji vzrostlé formy získá-váme ze stojatých vod. Do nádr�í je vhodný v obou formách jako ozdobnýdruh i pro výtěr.

PTERIDOPHYTA - KAPRAĎOROSTY

Jsou to tajnosnubné cévnaté rostliny. Rozmno�ují se jednak vegeta-tivně, jednak výtrusy (sporami). Výtrusy jsou rozná�eny větrem nebo vodoua na příhodném místě vyklíčí. Technika rozmno�ování výtrusy je zdlouhaváa vy�aduje značné znalosti. Vodní kapraďorosty mno�íme proto předev�ímvegetativně dělením oddenků, lodyh nebo oddělováním nových rostlinek,vznikajících přímo na listech mateřské rostliny.

ISOËTACEAE - �ÍDLATKOVITÉČeleď je zastoupena vytrvalými bylinami, které �ijí bud ponořené na

dně vod, nebo jsou oboj�ivelné (zejména druhy středozemní oblasti). Jsou idruhy s pozemními formami na zamokřených půdách. Podzemní oddenek jevět�inou krátký, úzké listy jsou v husté rů�ici. Spodní část listu bývá vejčitá,horní �ídlovitá. Kořeny jsou svazčité, vidličnatě větvené. Rod Isoëtes má asi75 druhů, roz�ířených v teplých oblastech severní polokoule; jen malý početdruhů zasahuje do mírného pásma ji�ní polokoule a do tropů. Rostliny jsouoblíbenou potravou některých hlodavců.

Sterilní rostliny se dají jen velmi tě�ko určit. Do na�ich akvárií jsouobčas importovány rostliny tohoto rodu, obvykle jim v�ak chybí přesná de-terminace. Nejčastěji to bývají následující druhy.

Isoëtes lacustris L. - �ídlatka jezerníVyskytuje se v Evropě, na Sibiři a v Severní Americe. Oddenek je

dlouhý 2�3 cm, kulovitý, listy tmavozelené, tuhé, na průřezu válcovité, 8�28 cm dlouhé, 0,8�3 cm tlusté.

Roste v čistých vodách, hlavně v jezerech, řidčeji v rybnících vhloubce od 40 do 300 cm, na písčitém dně. Při zneči�tění a častém pohybuvody rychle ustupuje.

Přesto�e v přírodě roste v chladných jezerech, sná�í dobře teplotynad 20 °C. Vy�aduje měkkou vodu a polostín. Mno�í se dělením star�íchtrsů nebo výtrusy. Roste velmi pomalu.

Isoëtes echinospora Durieu - �ídlatka ostnovýtrusnáRoste velmi pomalu. Vyskytuje se v Evropě. Od předchozího druhu

se li�í tlustým oddenkem dlouhým a� 10 cm a jemně za�pičatělými listy. Vpřírodě roste za stejných podmínek jako �ídlatka jezerní. Vy�aduje velmi

- 42 -

chladnou vodu a v pokojových nádr�ích brzy hyne.

Isoëtes malinvernianum Cesti et de Notaris - �ídlatka italskáPochází z pádské ní�iny v Itálii, kde roste v potocích. Je to největ�í

evropský druh se světle zelenými listy dlouhými 20 a� 100 cm a tlustými 1�2,2 mm.

Tato �ídlatka se dobře ujala v akvarijních kulturách. Vy�aduje voduteplou 20�25 °C, lehké přistínění a hlub�í nádr�e, v nich� se mů�e uplatnitjejí růstová schopnost. Lze ji mno�it nejen vegetativně, ale i ze spor, které sevysévají do písku a při dostatečné teplotě a vlhkosti půdy dobře klíčí. Kdy�rostliny dosáhnou velikosti asi 1 cm, přesazují se na vzdálenost asi 3 cm.Ne� dosáhnou vý�ky asi 10 cm, přesazují se je�tě několikrát; pak se ji� vy-sazují do nádr�e. Upozorňujeme, �e při přesazování je nutná zvý�ená po-zornost, proto�e rostliny jsou velmi křehké.

AZOLLACEAE - AZOLOVITÉČeleď zahrnuje drobné vodní kapradiny, které vesměs plavou na

povrchu hladiny, nebo rostou na vlhkém prostředí v pozemních formách.Rostliny mají velmi krátký, vidličnatě větvený stonek. Čeleď zastupuje jedinýrod Azolla se 6 druhy roz�ířenými od tropů a� do mírného pásma obou polo-koulí.

Pro akvária jsou méně vhodné, stávají se tam plevelí. Hodí se pře-dev�ím pro paludária, kde vytvářejí dekorativní porost mělkých rybníčkůnebo porůstají povrch vlhkého písku pestrým červenozeleným mozaikovýmkobercem. V přírodě se Azolla v různých situacích stává nesmírně obtí�nýmplevelem. Na druhé straně mů�e být u�itečná tím, �e doká�e poutat atmo-sférický dusík a v některých oblastech je vyu�ívána jako levný zdroj krmenípro dobytek a koně. V akváriích pěstujeme obvykle dva následující druhy:

A. caroliniana Willd. - azola karolínskáJe roz�ířena v Severní a Ji�ní Americe a Západní Indii. Byla zavle-

čena do Evropy a dnes se tu vyskytuje na mnoha místech, často jen na pře-chodnou dobu (Německo, Holandsko, Československo). Rostliny dosahujísotva délky 0,5�1,2 cm a jsou v obrysu okrouhlé. Lodyhy i s listy jsou častointenzívně načervenalé nebo zelené s červenými okraji.

A. filiculoides Lam. - azola kapradíčkovitáPochází z Ji�ní Ameriky; byla zavlečena do Evropy, kde roste zhru-

ba ve stejných oblastech jako předchozí druh (včetně Francie a Itálie). Narozdíl od předchozího druhu jsou rostliny vět�í (1 a� 2,5 cm).

Oba druhy plavou na hladině; vět�í část rostliny je vynořená, tak�ejsou schopny při intenzívním rozmno�ování brzy pokrýt hladinu akvária.

- 43 -

SALVINIACEAE - NEPUKALKOVITÉTuto čeleď zastupují jednoleté a� vytrvalé, bezkořenné druhy plo-

voucí na hladině. Listy rostou na krátkých stoncích, dva z nich jsou zelené,bohatě na celém povrchu srstnaté a třetí je přeměněn v kořen. Čeleď májediný rod, Salvinia - nepukalka, s 12 druhy převá�ně v tropech Ameriky aAfriky, zasahující do mírného pásma druhem S. natans. Převá�ná část dru-hů byla zavlečena do různých míst světa a jsou dnes kosmopolitní. V ji�níIndii a na Cejlonu stejně jako v jihovýchodní Africe je Salvinia pova�ovánaza nebezpečný plevel.

Jsou to nejvhodněj�í rostliny k zastínění hladiny. Rychle se mno�í,av�ak při přemno�ení počet rostlin snadno regulujeme odlovením přebyteč-ných jedinců.

Vět�ina nepukalek, zejména ty, které mají dobře vyvinuté vlá�ení ko-řenů tvoří dobré prostředí k výtěru rybek.

Salvinia auriculata Aublet - nepukalka ou�katáPochází z tropické Ameriky. Od S. natans se li�í okrouhlými a� vejči-

tými listy. V akváriích vy�aduje vodu teplou 18�25 °C a světlé prostředí.Jako u vět�iny plovoucích rostlin se doporučuje přikrýt akvárium sklem, abyse udr�ela dostatečná vlhkost.

Salvinia natans (L.) AU. - nepukalka plovoucíRoste v teplej�ích oblastech Evropy a ve východních částech Asie.

Listy plovoucí na povrchu hladiny jsou elipticky vejčité, dlouhé 5�15 mm.Povrch listů je porostlý krátkými, tuhými chloupky.

V přirozených vodách se vyskytuje v mrtvých ramenech, tůních, ryb-nících a kanálech s pomalu tekoucí vodou; během léta často vytváří na hla-dině velmi husté porosty. Na podzim v přírodě odumírá. V akváriích je ná-ročněj�í na světlo, v místnostech vytápěných plynem bývá bledě zelená ačasto brzy odumírá. Během roku se v akváriích rozmno�uje výbě�ky.

S. rotundifolia Willd. - nepukalka okrouhlolistáPochází ze Severní a Střední Ameriky. Listy jsou okrouhlé, dlouhé 1

cm i del�í, velmi hustě srstnaté. Roste v tůních i v rybnících. Vy�aduje tep-lej�í vodu.

Salvinia minima Bak. - nepukalka nejmen�íJe to pro akvaristiku pravděpodobně nejvhodněj�í druh. Roste velmi

dobře při teplotách od 20 do 32 °C a dobře přezimuje. Sná�í výkyvy hodnotpH a ačkoli svým původem z ji�ní Brazílie (Santa Catharina) nále�í k jihoa-merickým biotopům, mů�eme ji pou�ít i do společnosti Cryptocoryn. Máokrouhlé listy, které jsou skoro přisedlé, jen 0,6�0,9 cm dlouhé. Ponořenévodní listy podobající se kořenům jsou rozděleny v 5�6 úkrojků dlouhých

- 44 -

2�5 cm. Ve vodě vytvářejí hustou spleť �edobílých nebo narů�ovělých »ko-řínků«, mezi kterými se s oblibou zdr�ují mladé �ivorodky. Ostrůvky plovou-cích rostlin slou�í k vytírání mnoha druhů ryb a ke stavění pěnových hnízd.

MARSILEACEAE - MARSILKOVITÉČeleď tvoří drobné oboj�ivelné kapraďorosty zakořeněné ve dně s

ponořenými, vzplývavými i vzdu�nými listy. Některé druhy vytvářejí té� po-zemní formy. Rostliny jsou vytrvalé. Do čeledě se zařazují tři rody: Marsilea(asi 65 druhů), Pilularia (6 druhů) a Regnellidium (1 druh). V půdě je plazivýoddenek, který má naspodu vyvinuty kořeny. Listy různého tvaru jsou naoddenku uspořádány vět�inou ve 2 řadách. Mladé listy jsou spirálovitě sto-čené. Rostliny �ijí vět�inou v ba�inném prostředí. Rozmno�ují se dělenímoddenků.

Marsilea - marsilkaRostliny mají 2�4četné listy na dlouhém řapíku, připomínající poně-

kud jetelové čtyřlístky. Jsou roz�ířené od tropů a� do teplej�ích oblastí mír-ného pásma obou polokoulí.

Pro akvária jsou vhodné jen dva druhy, a to evropská M. quadrifoliaa zvlá�tě australská M. brownii. V�echny ostatní druhy jsou vhodné jen dopaludárií, pod vodou nerostou. Řada druhů jsou nebezpečné plevele rý�o-vi�ť a zavodňovacích kanálů.

M. brownii R. Br. - marsilka australskáPochází z Austrálie, kde roste jako oboj�ivelná rostlina v močálech.

Je nejmen�í z dovezených druhů a v pozemní formě má řapíky dlouhé ma-ximálně 8 cm. Lístky jsou rovně� men�í ne� u ostatních marsilek a jsou vmládí hladké, později velmi jemně pýřité. Ze v�ech druhů tvoří nejsnázesporokarpy.

Pod vodou se na řapících tvoří jen jednoduché a� dvojčetné lístky arostliny dorůstají vý�ky maximálně 3�5 cm.

V hluboké vodě se mno�í stejně rychle jako v bahenní formě a tenkéoddenky rychle zakořeňují. Během jediné letní sezóny se vytvoří na dněhustý koberec zelené nebo olivově zelené barvy. Pěstujeme ji v měkké, mír-ně kyselé nebo neutrální vodě v polostínu nebo na světlém místě. Je to nej-vhodněj�í druh pro akvária a paludária. Dobře přezimuje ve v�ech formách.

M. quadrifolia L. - marsilka čtyřlistáJe roz�ířena ve střední a ji�ní Evropě, na Kavkazu, v západní Sibiři,

Afganistánu, severozápadní Indii, Číně, Japonsku a Severní Americe. Mádlouhý, plazivý oddenek, na jeho� hřbetní straně vyrůstají ve dvou řadáchlisty podobné čtyřlístkům jetele.

V akváriích ji pěstujeme v písčitém dně v polostínu. Jen tak se udr�í

- 45 -

trvale pod vodou a má řapíky dlouhé nejvý�e 10 a� 15 cm. Na světlém místěse řapíky prodlu�ují a listy vyrůstají na hladinu vody nebo nad ni. Pro palu-dária je méně vhodná, proto�e v nich tvoří řapíky dlouhé obvykle a� 20 cm,které poléhají.

Pilularia - míčovkaTento rod zahrnuje drobněj�í rostliny s úzce válcovitými listy, které

nemají čepel a jsou v mládí stočené jako listy jiných kapradin. �ijí vět�inou vpobře�í mělkých vod. Bě�ně se pěstuje jen P. globulifera L. Oddenek jedlouhý 20�50 cm (u submersních forem a� 210 cm), plazivý, chlupatý nebolysý, hustě porostlý válcovitými listy, které jsou dlouhé u pozemních forem3�10 cm, u ponořených a� 30 cm. Roste v mělkých nádr�ích, tůních a ryb-nících, nejčastěji na písčitém a� jemně bahnitém dně. Je citlivá na obsahalkálií ve vodě; vy�aduje chladněj�í vodu, přechodně v�ak sná�í i vy��í tep-lotu. Pod vodou na zimu obvykle hyne. Je proto vhodná spí�e pro paludária,kde tvoří pěkné kobercovité kolonie.

RegnellidiumRod se podobá marsilkám, ale má jen 2 lístky, Jediný druh Regenel-

lidium diphyllum Lindm. roste pouze v ji�ní Brazílii a severní Argentině. Ječasto označován jako vodní rostlina - nesná�í v�ak trvalý růst pod vodou. Jevhodný spí�e pro paludária.

CERATOPTERIDACEAE (PARKERIACEAE) - ROHATCOVITÉDo této čeledě patří jednoleté, vzplývavé nebo kořenující kapradiny

�ijící ve vodě nebo v močálech. Listy jsou různotvaré a na jejich spodní stra-ně se tvoří výtrusnice (sporangia). Jediný rod Ceratopteris (6 druhů) roste vtropech a subtropech vět�inou v mělkých vodách. Rostliny se mno�í jednakz pupenů na okrajích listů, jednak pohlavně sporami, které dobře klíčí. Roz-mno�ování ze spor je podobné jako např. u rodu Isoëtes.

V akvaristické literatuře jsou v�echny pěstované rostliny tohoto roduobvykle pova�ovány jen za variety jediného druhu C. thalictroides. Rostliny s�irokými úkrojky listů jsou označovány jako C. thalictroides, rostliny s jem-nými úkrojky listů za C. thalictroides var. javanicus a plovoucí rostliny za C.thalictroides f. cornuta. Ve skutečnosti pěstujeme v akváriích nejméně třidruhy. Pochybuji o tom, �e se pěstuje C. cornuta (P. Beauv.) Lepr. pocháze-jící z Afriky. V úvahu přicházejí následující tři druhy:

Ceratopteris pteroides (Hooker) Hieron - rohatec křídlatýJe roz�ířen v tropické Asii a Americe. Tvoří rů�ici 4�6 plovoucích

listů. Jejich řapíky jsou ploché, zelené, 2,5�7,5 cm dlouhé a jsou roz�ířenydo l�icovitých nebo srdčitých čepelí, které jsou někdy celokrajné, obvyklev�ak jsou na okrajích laločnaté a připomínají svým tvarem dubové listy. Na

- 46 -

okrajích a na �ebrech listů vnikají z pupenů nové rostlinky, které se postup-ně oddělují a tak vznikají vět�í či men�í plovoucí ostrůvky. Jejich silně roz-větvené kořeny vytvářejí ideální úkryty pro �ivorodé rybky a pro vytíránímnoha druhů ryb. Často také slou�í jako základ pro stavbu hnízd labyrintek.

C. pteroides pěstujeme na hladině vět�ích nádr�í s mírně kyselou avelmi měkkou vodou. Vy�aduje teploty alespoň 18 °C, ale nejlépe roste při25�30 °C. Mno�í se velmi rychle, ale počet rostlin se dá velmi snadno re-dukovat.

Ceratopteris thalictroides (L.) Copel - rohatec �luťuchovýRostliny jsou zakořeněné ve dně. Listy měří 20�30 (v přírodě a�

75) cm. Řapíky jsou 3�7x krat�í ne� čepele, jsou zelené, ploché a velmikřehké. Čepele jsou hluboce vykrajované, ale vykrajování nezasahuje a� dostředu, tak�e pletivo kolem prostředního �ebra je 2�2,5 cm �iroké. Listynejsou typicky lichozpeřené a jednotlivé úkrojky jsou 1�3 cm �iroké. Vestar�í literatuře bývá označován jako »�irokolistá forma«.C. thalictroides je vhodný předev�ím do kyselej�í vody (pH 5�6,5) a dozastíněných nádr�í. Svou svě�í zelení a bohatým olistěním je výbornýmdoplňkem kryptokoryn. Má velmi chudý kořenový systém a odebírá �ivinypředev�ím povrchem listů. Spokojí se proto velmi chudým dnem. Je to vpodstatě jednoletá rostlina. Má-li dobře přezimovat, vy�aduje bezpodmíneč-ně dosvětlování na 12 hodin denně. Není-li dosvětlován, na zimu obyčejněhyne, nebo přetrvávají jen nejmlad�í spirálovitě stočené listy, které pokračujív růstu a� zase zjara. Ceratopteris má velmi jemné listy, které jsou oblíbenoupotravou pl�ů. Při pomalém růstu (v zimě) musí být počet pl�ů v akváriuredukován tím, �e odstraníme v�echny vět�í jedince ne� 1,5 cm.

Ceratopteris siliquosa (L.) Copel (nesprávně C. thalictroides var. java-nicus) - rohatec jemnolistý

Listy jsou v přírodě 25�130 cm dlouhé. Řapíky jsou u��í ne� upředchozího druhu, čepele jsou vykrajované velmi hluboko, tak�e jsou typic-ky lichozpeřené. Jednotlivé listové úkrojky jsou postaveny proti sobě a jsouopět lichozpeřené, tak�e hovoříme o dvakrát lichozpeřených listech. Úkrojkyjsou jen 2,5�7,5 mm �iroké. C. siliquosa pěstujeme ve stejných podmín-kách jako předchozí druh - je v�ak dekorativněj�í a rychleji roste. Je oboj�i-velný, a proto často vytváří vynořené listy. Mů�eme jej pěstovat v pozemníchformách v paludáriu, kde snadno sporuluje.

POLYPODIACEAE - OSLADIČOVITÉJe to nejbohat�í čeleď v�ech kapradin, zahrnující vytrvalé byliny s

plazivým oddenkem. Listy jsou v mládí spirálovitě svinuté, čepele jsou boha-tě pereně dělené nebo jen laločnaté; zřídka skoro celokrajné. Mnoho druhůtéto čeledě roste na vlhkých, občas zaplavovaných místech. V akváriích se

- 47 -

bě�ně pěstují jen dva druhy.

Microsorium pteropus (Blume) Ching - hnědovka křídlatáPochází z přední Indie, ji�ní Číny a indomalajské oblasti a� po Filipí-

ny. Vyskytuje se tam jako oboj�ivelná rostlina, přichycená na starých kme-nech, kamenech nebo na povrchu země.

Rostlina má plazivý oddenek, z kterého vyrůstají tmavohnědé řapí-ky, nesoucí čepele dlouhé 10�25 cm a �iroké 3�7 cm. Jsou �iroce kopina-té, celokrajné, zelené a� hnědozelené a mají výraznou, síťkovitou �ilnatinu.Okraje listů jsou zvlněné.

Je to jedna z nejkrásněj�ích akvarijních rostlin. Není náročná na slo-�ení vody a roste dobře na světlém místě i v polostínu. Mno�íme ji oddělo-váním nových rostlin, které vznikají na okrajích plně vyvinutých listů a rychlezakořeňují.

Tuto kapradinu pěstujeme přichycenou na ponořené větve nebo pa-řezy nebo ji připevníme na povrch kamenů, kterými dekorujeme nádr�; ponějaké době se kořeny pevně přichytí. Nikdy ji nesázíme do písku jako jinérostliny. Vy�aduje teploty kolem 20�25 °C. Je velmi vhodná i do paludárií,kde porůstá kameny nebo podlo�ené kousky větví. Je také mimořádněvhodná pro akvária osvětlená jen umělým světlem.

Bolbitis heudelotii (Bory ex Fée) AlstonTato zajímavá vodní rostlina pochází z Guineje v tropické Africe. Její

listy jsou 25�35 cm dlouhé, lichozpeřené, na ka�dé straně čepele je 7�15úkrojků. Listy jsou temně olivově zelené, láhvově zelené nebo nahnědlé,skelně prosvítavé. Pěstování je dosti obtí�né. Rostliny se nedají sázet dodna, ale musíme je upevnit na kameny nebo kořeny umístěné jako dekoracedo akvária. Vy�aduje čistou, měkkou a� středné tvrdou vodu a teploty od 22do 28 °C. Nedaří se jí v husté zarostlých nádr�ích, vy�aduje toti� dostatekvolného prostoru. Velmi jí prospívá pohyb vody. Nejlep�ích úspěchů protodosáhneme, umístíme-li Bolbitis v blízkosti filtru nebo vzduchovacího kame-ne. V nádr�i nemá být nadbytek ryb. Nejúspě�něj�í jsou pěstitelé, kteří pěs-tují tuto kapradinu ve středně velkých nádr�ích výhradně ve společnosti jikrykladoucích halančíků.

Pro akvária by byly vhodné nepochybné i dal�í druhy, např. Bolbitisfluviatilis (Hook.) Ching z tropické západní Afriky, B. hydrophylla (Copel.)Ching z Filipín, B. lonchospora (Ktze.) C, Chr. z Polynésie a dal�í. Ji� jejichjména (fluviatilis, hydrophylla) ukazují na to, �e se jedná o vodní rostliny.

- 48 -

SPERMATOPHYTA - ROSTLINY SEMENNÉ

Patří sem vět�ina rostlin s dokonale vyvinutým tělem. Kromě listůmají i květy, z nich� po opylení a oplození uzrávají semena. Dělí se na na-hosemenné (Gymnospermae), kam z na�ich rostlin vesměs patří jehličnatédřeviny, a na krytosemenné (Angiospermae), kam patří i v�echny vodní rost-liny uvedené v následující části. Krytosemenné rostliny dělíme do dvou sku-pin, na jednodělo�né a dvoudělo�né.

Dvoudělo�né rostliny (Dicotyledonaceae) klíčí ze semen dvěma plo-chými, obvykle vodorovně situovanými dělo�ními listy. Jednodělo�né (Mo-nocotyledonaceae) klíčí pouze jediným, obvykle vertikálně postaveným dě-lo�ním listem. Tyto rozdíly nejsou důle�ité pro akvaristiku. V�echny kvetoucísemenné rostliny jsou proto v následujících kapitolách uvedeny podle abe-cedního pořádku názvů jednotlivých čeledí.

ACANTHACEAE - PAZNEHTNÍKOVITÉ

Jsou to byliny nebo křoviny, vzácně stromy. Jde převá�ně o druhytropů a subtropů s omezeným výskytem v teplých oblastech mírného pásma.Vyskytují se v lesích, na stepích, loukách i ba�inách, stejně jako na nepří-stupných skalách a na okrajích pou�tí. Rostou i ve vysokých polohách Hima-láje a bolivijských Kordiller. Mnohé druhy této čeledě mají velmi omezenýareál výskytu. Čeleď je velmi početná a zahrnuje 250 rodů s 2650 druhy.Pod vodou roste omezený počet druhů a je pravděpodobné, �e se mnohé znich v budoucnu stanou akvarijními rostlinami. Kromě toho jsou v�echnyvelmi vhodné pro mísy s bahenní vegetací.

V názvosloví této čeledě do�lo v posledních letech k mnoha vý-znamným změnám. Rody Asteracantha, Nomaphila a Synnema nejsou u�uznávány jako samostatné, ale splynuly s rodem Hygrophila. Čeleď Acan-thaceae má proto dnes jen dva rody rostoucí pod vodou. Je to rod Justicia aHygrophila.

Rod Justicia s asi 300 druhy je tropický a subtropický a zahrnujemnoho bahenních rostlin. J. americana (L.) Vahl. je vodní rostlina. V jihový-chodní Severní Americe vytváří v ba�inách husté, neprostupné porosty,které jsou líhni�těm moskytů přená�ejících malárii. Není příli� atraktivní a vakváriích se nepěstuje.

Rod Hygrophila má vzpřímené nebo poléhavé lodyhy. Jsou to bylinys jednoduchými, celokrajnými nebo mírně pilovitými listy. Květy vyrůstají vpa�dí listů a jsou drobné, s hluboce dvoupyskou korunou. Jsou bílé nebomodré a� fialové. Emersní rostliny jsou obvykle jemně chlupaté, ponořené

- 49 -

jsou lysé. V tropických oblastech světa se vyskytuje asi 80�90 druhů.Hygrofily mů�eme pěstovat emersně i submersně. Ačkoliv rostou

dobře pod vodou, přizpůsobují se normální vlhkosti půdy a dají se pěstovat vkvětináčích jako pokojové rostliny. Bohatě pak kvetou a tvoří semena. Ně-které vět�í druhy se pod vodou rozrůstají velmi pomalu. Mno�íme je proto vnádr�ích s 10 a� 15 cm vody, kde rychle rostou a vytvářejí bohatě větvenélodyhy. Odřízneme-li vrcholové části a zasadíme-li je do hlub�í vody, rychlezakořeňují. Lodyhy a listy ztratí během asi 7 dní typické osrstění a rostlinacelkově změní vněj�í charakter emersní rostliny na submersní.

Při pěstování ve vodě vy�adují bohaté dno a měkkou nebo mírnětvrdou vodu s mírně kyselou a� mírně alkalickou reakcí. Některé druhy vy-�adují dostatek světla, jiné sná�ejí polostín.

V akváriích se pěstují předev�ím druhy z asijských tropů. Africkérostliny nesná�ejí tak dobře trvalý růst pod vodou.

Hygrophila angustifolia R. Br. (= H. salicifolia Nees) - mokřan-ka úzkolistá

Pochází z tropické Asie (od východní Asie a� po Indonésii, Austráliia Nový Zéland). Její lodyha je často silná a� 1 cm a nese vstřícné, dlouzekopinaté listy s nevýraznými �ilkami. Listy jsou světle zelené, lysé a měří12�15 x 1�1,5 cm. Jsou přímé, na okrajích rovné. Spodní strana listů jebělozelená. Submersní listy jsou jen 7,5�10 cm dlouhé a 0,5�1 cm �iroké,lodyhy bohatě větvené. Rostliny kvetou jen v emersní formě. V bahenníchpodmínkách mohou vytvořit 1�1,5 m vysoký, hustě větvený keř podobajícíse vrbě. Vrcholky odstři�ené z emersních rostlin a přenesené pod vodu vel-mi snadno zakoření. Ve vodě pak vytvoří stonek s dlouhými dekorativnímilisty. Vrcholky dobře zakořeněných rostlin odřezáváme, abychom je přinutilik odno�ení a k vytvoření bohatě větveného potopeného keříku, vysokého a�40�50 cm.

Pěstujeme ji ve středně bohatém dně, v měkké nebo mírně tvrdévodě na světlém stanovi�ti. Je teplomilná (20�25 °C). Ni��í teploty ji v�aknepo�kozují, i kdy� často shazuje spodní listy. Aklimatizace emersních rost-lin do akvária je často zdlouhavá a neúspě�ná.

Hygrophila corymbosa (Blume) Lindan (= Nomaphila stricta /Vahl./Blume) - mokřanka vzpřímená

Pochází z malajské oblasti, kde roste jako statná bahenní rostlina sponořenými i emersními listy. Nad vodou vytváří a� 1 cm silné lodyhy svstřícnými, asi 10 x 5 cm velkými listy, které jsou velmi �iroce kopinaté, sko-ro srdčité, na konci vyta�ené v dlouhou �pičku. Jejich okraje jsou pilovité.Celá rostlina, zvlá�tě lodyha, je jemně chlupatá, hnědozelená a� červenoze-lená.

Vegetační vrcholky přenesené pod vodu velmi rychle zakořeňují aolysávají. Listy se za 10�20 dní mění ve světle zelené. Jsou u��í (3�3,5

- 50 -

cm) a jejich okraje nejsou tak výrazně pilovité. Lodyha je jasně zelená, vmístech nasazení listů naběhlá, tak�e připomíná bambus. Vrcholové lístky siponechávají načervenalé zbarvení. Jsou to jedny z nejkrásněj�ích rostlin.

Pěstuje se v akváriích se středně bohatým dnem a jakoukoli akvarij-ní vodou. Vy�aduje dobře osvětlené stanovi�tě, ale spokojí se s umělýmsvětlem. Roste velmi rychle a vy�aduje teploty nad 20 °C. V zimě se musípřisvětlovat, jinak ztrácí spodní listy, tak�e zjara je třeba olistěnou část lody-hy odříznout a znovu zasadit. Mno�íme ji zakořeňováním částí lodyh.Chceme-li získat více rostlin, vypěstujeme si je v květináčích, v nich� sevelmi dobře vyvíjejí ve světlém bytě nebo za okny. Vy�adují denní vydatnouzálivku.

Hygrophila difformis (L. fil.) Blume (= Synnema triflorum /Nees/ O.Kuntze) - mokřanka trojkvětá

Pochází z indomalajské oblasti, kde se vyskytuje jako vzpřímenánebo poléhavá bahenní rostlina. Její lodyhy jsou tenké, kořenující a na nichvyrůstají svě�e zelené, vstřícné listy. Spodní ponořené listy jsou dělené ne-bo hluboce vykrajované a měří obvykle 8�10 x 3�5 cm. Horní listy jsouzprvu skoro celokrajné, později se mění a dostávají stejný tvar jako listyspodní. Vyrůstají-li nad hladinou, jsou celokrajné, dlouhé nejvý�e 5�6 cm ajemně chlupaté. V místech nasazení listů se obvykle objevují kořeny.

Pěstujeme ji v měkké a� středně tvrdé vodě při rozptýleném světle,kterého vy�aduje méně ne� ostatní druhy této čeledě. Velmi jí vyhovujeumělé osvětlení; na přímém slunci někdy bledne. Je teplomilná a vy�aduje20�25 °C. Při teplotách 20 °C roste, ale její ponořené listy jsou celokrajné,a proto méně ozdobné. Růst se zastavuje a� při 15 °C.

Je to jedna z velmi krásných akvarijních rostlin, které se za přízni-vých podmínek velmi rychle mno�í zakořeňováním odříznutých částí lodyhy.Svými světle zelenými listy vhodně doplňuje tmav�í hnědozelené rostliny.Odřezáváním vrcholových částí lodyhy získáme bohatě rozvětvené keříky,jejich� tvar a velikost mů�eme volně podle potřeby upravovat.

Hygrophila lacustris (Schlecht.) Nees - mokřanka jezerníPatří mezi poslední novinky tohoto rodu. Byla dovezena r. 1971 ne-

bo 1972 z Thajska. Emersní rostliny se podobají H. angustifolia, ale jsouv�dy úplně lysé, listy jsou del�í a �ir�í. H. lacustris se ve srovnání s H. an-gustifolia mnohem lépe aklimatizuje. Emersní rostliny přesazené pod voduse bez výjimky velmi rychle zakoření a ihned pokračují v růstu. Submersnílisty jsou obvykle na bázi rostlin krat�í, směrem nahoru se prodlu�ují a� nadélku 10�12,5 cm a bývají 2,5 cm �iroké, obvykle jsou v�ak jen 1 cm �iroké.Ka�dopádně je H. lacustris pro pokojová akvária mnohem vhodněj�í ne� H.angustifolia. Sná�í dobře mírně kyselou i mírně alkalickou vodu, světlo ipolostín a roste ve velmi chudé půdě. Je to jedna z nejdůle�itěj�ích akvarij-ních rostlin, která se jistě velmi rychle roz�íří.

- 51 -

Hygrophila lancea (Thunb.) Miq. - mokřanka kopinatáPochází z Japonska a Tchajwanu a patří k méně známým, ale pro

akvaristiku velmi vhodným rostlinám. Dosahuje vý�ky 50�70 cm. Její lodyhaje silná a� 0,8 mm. Vstřícné listy jsou dlouze kopinaté a měří 6�7 x 1�2cm. �ilky jsou vystouplé, nápadné, celá listová čepel je mírně prohnutá a jejíokraje jsou stočené. V emersní formě roste velmi rychle a její lodyha i listyjsou téměř lysé. V ponořené formě roste pomaleji a vněj�ím vzhledem semnoho neli�í od rostlin vypěstovaných mimo vodu. Je světle zelená, velmidekorativní.

Pěstujeme ji na světlém místě při teplotě kolem 20�22 °C. Vy�adu-je vodu s neutrální reakcí. Po přesazení roste obvykle směrem k hladině.Odstřihne-li se vrchol nad druhým a� třetím párem listů, vyra�í ú�labní pu-peny a vznikne velmi ozdobný keříček.

Hygrophila polysperma (Roxb.) T. And. - mokřanka mnohosemennáPochází z Indie, kde roste jako bahenní rostlina. Ze v�ech pěstova-

ných druhů rodu je nejlépe přizpůsobena trvale submersnímu �ivotu.Popravdě musíme říci, �e není jisto, zda Hygrophila polysperma je

klasická rostlina na�ich akvárií nebo novinka. Rostliny pod tímto jménempěstované ji� 40�50 roků toti� nikdy nekvetly. Jejich určení bylo proto nejis-té. V importech posledních let se nyní objevily rostliny, které jsou v sub-mersní formě podobné, ale v emersní formě mají vrcholové listy zřetelněchlupaté a snadno a pravidelně kvetou. Tyto kvetoucí rostliny byly spolehlivěurčeny a nepochybně se jedná o H. polysperma. Není tedy jisto, zda klasic-ká, pod jménem H. polysperma dlouhá léta pěstovaná akvarijní rostlina jejen nekvetoucí forma tohoto druhu, nebo zda se jedná o jiný druh. Problémse nedá vyře�it, dokud se zmíněné sterilní rostliny nepodaří přimět ke kvete-ní.

Lodyha je slabá (1�4 mm) a větví se poměrně málo. U bahenníchrostlin je poléhavá, kořenující. Světle zelené listy s tmav�ími �ilkami měří 3�5 x 1�1,5 cm. Listy vyrůstající z vody jsou tmav�í ne� ponořené, někdyzelené, jindy hnědozelené.

Je to nejbě�něj�í zástupce tohoto rodu, který se dá pěstovat vev�ech přijatelných akvarijních podmínkách. Sná�í i tvrdou vodu. Nízké teplo-ty nejsou nebezpečné, ale zastavují růst. Tato hygrofila se nejlépe vyvíjí při20�25 °C. Vy�aduje dostatečné osvětlení, na přímém slunci jí v�ak blednoulisty. Mno�íme ji jen vegetativně zakořeňováním částí lodyhy.

- 52 -

ALISMATACEAE - �ABNÍKOVITÉ

Čeleď �abníkovitých není příli� početná (asi 11 rodů se 110 druhy) aje roz�ířena v tropickém, subtropickém a mírném pásmu celého světa. Rost-liny vytvářejí podzemní oddenky nebo hlízky, z kterých vyrůstají víceméněřapíkaté listy. Čepele listů jsou kopinaté, vejčité, okrouhlé nebo střelovité.Některé rody jsou jednodomé, vět�ina má obojaké květy. S malými výjimka-mi jsou �abníkovité rostliny vytrvalé.

Rostou na dočasně zaplavovaných místech nebo trvale pod vodou.Podstatná část příslu�níků této čeledě mů�e růst submersně, a proto patří�abníkovité rostliny mezi nejdůle�itěj�í akvarijní rostliny. Jsou vhodné provelké i malé nádr�e a nejsou náročné na vněj�í podmínky. Proto jsou proakvaristiku velmi vhodné.

Drobné druhy, dosahující vý�ky jen několika centimetrů, jsou vhodnék osazování předních ploch akvarijního dna. Patří sem i jedny z největ�íchakvarijních rostlin s tuhými, ozdobnými listy. Některé druhy vytvářejí vzplý-vavé listy.

Vět�ina rodů této čeledě je svým výskytem omezena na určité svě-tadíly. Tak například Sagittaria (�ípatka) roste předev�ím v Severní Americe,kde�to z Ji�ní Ameriky a ze Starého světa je známo jen několik druhů. Nej-důle�itěj�í rod, Echinodorus (�ípatkovec), se vyskytuje jen v americké oblas-ti, předev�ím v Ji�ní Americe, ale některé druhy pronikají do středoameric-kých republik a do ji�ních částí USA. Z ostatních má význam rod Ranalismaz Afriky a tropické Asie (pěstuje se pouze africký druh), dále Baldellia z Ev-ropy a severní Afriky.

Rod Alisma (�abník) je nejvíce roz�ířen a roste ve v�ech kontinen-tech. V trvale ponořené formě se vyskytuje jen Alisma gramineum Gmel.,rostoucí roztrou�eně i u nás. V létě tvoří stuhovité ponořené listy dlouhé a�60 cm a �iroké kolem 2�2,5 cm. Podobá se vzdáleně druhu Vallisneriagigantea. V pozdním létě v�ak listy mizí a rostlina obnovuje svůj růst a� zja-ra. Ostatní druhy tohoto rodu rostou pod vodou jen dočasně; i z vody hlubo-ké přes 40 cm vyhánějí listy nad vodní hladinu.

Dal�í rody, např. Caldesia, Burnatia, Damasonium atd. nemají proakvaristiku význam. Jen velmi zřídka se pěstuje rod Luronium. Velmi zajíma-vá, dosud v�ak neimportovaná je Wisneria filifolia Hooker f. z tropické Afriky.

Baldellia ranunculoides (Engelm.) Pari. (= Echinodorus rununculoidesEngelm.) - kopinatka pryskyřníkovitá

Pochází ze severní Afriky a Evropy, kde roste poměrně dosti dalekona sever, ale místy zcela chybí. Je to vytrvalá vodní nebo bahenní rostlinavysoká obvykle 20�30 cm. Emersní listy jsou dlouze řapíkaté, čepel jedlouze a úzce kopinatá a měří 3�10 mm. Květní stonky jsou skoro tak dlou-hé jako listy, jsou vzpřímené a nesou asi 1 cm velké, rů�ově fialové, vzácně

- 53 -

skoro bílé kvítky. Semena se tvoří snadno a dobře klíčí.U submersních rostlin tvoří listy rů�ici. Jsou bezřapíkaté, naspodu

nej�ir�í, vzhůru se pomalu zu�ují a dosahují délky 20 a� 25 cm. Na spodujsou �iroké 1�1,5 cm.

V submersní formě je to velmi zvlá�tní, dekorativní rostlina, nápadněodli�ná od ostatních zástupců čeledě. Její kořeny jsou krátké, ale velmi hus-té a tvoří bohatý bílý trs. Rostliny pěstované pod vodou nekvetou a netvoříemersní listy.

Je to vděčná a ozdobná akvarijní rostlina, která nemá �ádné zvlá�tnínároky na pěstování; přesto ji akvaristé prakticky neznají. Vegetativně setoti� vůbec nerozmno�uje a dá se mno�it jediné semeny, která vyséváme připokojové teplotě do čistého písku a do mělké vody. Semenáčky vysoké 4�5cm pak přesazujeme na určené místo do akvária. Zpočátku se podobajímalým �ípatkám. Poznáme je snadno, odlomíme-li kousek listu a rozemne-me-li jej mezi prsty; pletivo kopinatky pryskyřníkovité má pronikavou a pří-jemně kořennou vůni.

Echinodorus - �ípatkovec�ípatkovci patří k nejkrásněj�ím a nejroz�ířeněj�ím rostlinám svět-

lých akvárií. Zahrnují 44 druhů. Pocházejí z tropické Ameriky, předev�ím zBrazílie, některé i z ji�ní části USA. V oblastech Starého světa (Afrika, Evro-pa, Asie) se nevyskytují.

Skoro v�echny druhy jsou bahenní. Rostou v močálech a na březíchstojatých a tekoucích vod. V době pravidelných záplav se celá rostlina do-stává pod hladinu vody a vytváří potopené, submersní listy, které se někdysilně li�í od listů emersních. Jen ojedinělé druhy (E. amazonicus, E. parvifllo-rus) jsou typicky vodní a rostou trvale ponořeny. Dostanou-li se na sucho,vytvářejí zakrslé listy a �ivoří.

U jednoletých druhů �ípatkovců jsou listy velmi měnlivé, od malých,úzce kopinatých listů a� po listy �iroce kopinaté, srdčité nebo eliptické,okrouhlé a podlouhle vejčité; známe druhy vysoké několik centimetrů a� po1�4 metry.

Listy jsou obvykle svě�e zelené, u některých druhů i tmavě zelenéa� zelenočerné, jindy hnědočerné; �ilky jsou tenké nebo naopak velmi silné,vystoupavé, obvykle světlej�í ne� okolní pletiva listů.

�ípatkovci kvetou obojakými květy, tj. na rozdíl od �ípatek jsou vka�dém květu pra�níky i tyčinky. Květy jsou bílé, měří u nejmen�ích druhů3�4 mm, u velkých, dekorativních rostlin 4�5 cm. Na květním stonku jsouuspořádány nejčastěji hroznovitě v přeslenech, méně často v latách, vzácněv okolíku.

U rodu Echinodorus jsou výrazné skupiny samospra�ných a ci-zospra�ných druhů, které se li�í listovými řapíky. Obecně se dá říci, �e vý-razně samospra�né jsou druhy s kulatými listovými řapíky (např. E. cordifoli-us), kde�to druhy s trojbokými řapíky (např. E. paniculatus) jsou výrazně

- 54 -

cizospra�né. Získání semen není tedy u v�ech druhů tak jednoduché, jak sepředpokládalo.

�ípatkovci mají drobné na�ky dlouhé asi 2�3 mm, které jsou u vět-�iny druhů dlouze zobánkaté. Před dozráním jsou slo�eny v kulovité nebovejčité souplodí, z kterého vyčnívají zobánky jednotlivých na�ek, tak�e celýútvar je je�atý. Po dozrání se plod rozpadá, a to u některých druhů velmisnadno, ji� pouhým dotekem, u jiných zralé na�ky lpějí pevně na lů�ku.

V�ichni �ípatkovci se snadno pěstují a neznáme druhy, které by, ja-ko například kryptokoryny, byly mimořádně citlivé na vněj�í podmínky. Vy�a-dují střední a� vět�í vrstvu písku, neutrální, slabě kyselou nebo slabě alka-lickou vodu, která má být měkká a� středně tvrdá, ale mohou růst i ve voděvysloveně tvrdé. Pro men�í druhy mů�e být dno zásobeno středním mno�-stvím �ivin, pro vět�í druhy je naopak vhodná chud�í půda, aby rostliny ne-vyrůstaly z vody. Jediný vyhraněný po�adavek je světlo. Ve tmavých nádr-�ích se jim nedaří, vy�adují dostatečné osvětlení a prospívá jim jen několi-kahodinové oslunění denně.

Zimní prodlu�ování dne umělým osvětlením je prospě�né, chceme-lije udr�et celý rok v plném růstu. Není v�ak nutné, proto�e �ípatkovci jsoupevné, vytrvalé rostliny a přečkají zimní období ve velmi dobrém stavu i bezumělého přisvětlování. Naopak zkrácením dne jim zastavíme růst, a tím jimvytvoříme období vegetačního klidu. Z jara pak rostou lépe a rychleji. V ne-přisvětlovaných nádr�ích nesmíme ov�em v zimě udr�ovat příli� vysokouteplotu, aby dostatek tepla a nedostatek světla nenaru�oval mo�nost dočas-ného zastavení růstu. Nejvhodněj�í teploty v zimě jsou kolem 17�19 °C, vlétě 22�28 °C.

Vět�ina druhů tohoto rodu se velmi snadno mno�í. �ípatkovci semno�í pěti způsoby:

1. Kořenovými odno�emi. Tento způsob mno�ení je akvaristůmv�eobecně znám (např. u zákrutich). Z �ípatkovců se takto rozrůstá jen malýpočet drobných druhů, například E. quadricostatus a E. tenellus.

2. Zakořeňováním květních stonků. Rostlina vytvoří květní stonek, vjeho� uzlinách se současně s poupaty nebo květy vytvářejí listy, které poz-ději zakoření a vytvoří novou rostlinu. V jedné uzlině vznikají 2�3 nové rost-liny. Na jedné mateřské rostlině se mů�e za rok vytvořit 6�7 hroznovitýchnebo latnatých květních stonků, u některých druhů tak vzniká 30 a� 150nových jedinců.

3. Dělením oddenků. Některé druhy �ípatkovců např. E. maior, E.osiris aj., vytvářejí mohutný oddenek. Mateřskou rostlinu vyjmeme z vody aodřízneme ji tak, aby na ní zůstala skupina nejmlad�ích kořenů těsně podnasazením prvních listů. Pak ji vsadíme zpět a oddenek ponecháme volněplavat v akváriu bez pl�ů. Brzy se oddenek obalí skupinkami listů; na 10 cmoddenků mů�e vzniknout a� 15 nových rostlin.

4. Z oddenků bez jeho dělení. Druhy tvořící krátký kulovitý oddenekvytrhneme ze dna a oddenek i s kořeny ponecháme pod vodou na dobře

- 55 -

osvětleném místě. Na oddenku vznikne ze spících oček 5�6 nových rostlin,které od oddenků odloupneme, jakmile vytvoří samostatné kořeny. Je tojediný vegetativní způsob mno�ení některých druhů, například E. berteroi,který se jinak dá mno�it jedině semeny, neboť jeho květní stonky zásadněnekořenují.

5. Pohlavní cestou ze semen. Je to způsob nejobtí�něj�í. V akváriutvoří semena nejčastěji E. cordifolius. Ostatní druhy vy�adují k uzrání semenskleníkové prostředí. Některé typicky akvarijní rostliny, např. E. amazonicus,E. parviflorus atd., tvoří semena velmi nesnadno i ve skleníku. Semena vy-séváme do plochých misek s čistým pískem, které ponoříme do vody hlubo-ké 10 cm a teplé nejméně 20 °C, nejlépe 27�28 °C. Oboj�ivelné druhy seněkdy pod vodou ze semen tě�ko vyvíjejí. Proto je nejlépe ponořit misky podvodu jen asi 1 cm. Semenáčky se pak vyvíjejí emersně, a teprve mají-li 6�10 cm dlouhé listy, vsazujeme je na určené místo do nádr�e.

Echinodorus amazonicus Rataj - �ípatkovec amazonský (mylný název:E. brevipedicellatus)

Pochází z Brazílie z povodí středního a dolního toku Amazonky. E.amazonicus je typicky submersní a emersně roste jen výjimečně.

Čepele jsou dlouze kopinaté, na obou stranách přiostřené, na bázipřecházejí do řapíku. První pár postranních �ilek vychází ze středního �ebralistů několik centimetrů nad bází čepele. Řapík je velmi krátký (kolem 5 cm),zřídka del�í (a� 15 cm), celý list měří 30 � 50 cm. Listová čepel je tedy pod-statně del�í ne� řapík. Listy jsou početné, zelené, obloukovitě prohnuté.

Květní stonek je tenký a vyrůstá na vodní hladinu, kde se tvoří po4�9 bílých, asi 1 cm velkých květů s 6�9 tyčinkami. V akváriu se obvyklevytvoří jen poupata a současně s nimi v uzlinách květního stonku vzniká po2�3 nových pupenových rostlinkách. Květy se nerozevírají, a proto se se-mena netvoří. Oddělováním mladých rostlin z květního stonku se rostlina dávelmi rychle rozmno�it. Za rok se na 4�10 květenstvích mů�e vytvořit a� 60nových rostlin. Semena získáme jen ze silných rostlin pěstovaných ve skle-níku při teplotách 25 � 30 °C, ve vodě hluboké kolem 30 cm. Květní stonkyje nutno před rozvinutím poupat vyvést nad hladinu vody. E. amazonicuspěstujeme ve vět�ích nádr�ích se středně tvrdou vodou při teplotách kolem20 °C. Tato rostlina roste v přírodě zásadně pod vodou, a proto patří mezinepočetné druhy, které nemají velké nároky na světlo. Roste dobře i při roz-ptýleném a umělém osvětlení. Pro paludária je nevhodná.

Echinodorus angustifolius Rataj - �ípatkovec úzkolistýTento druh byl objeven teprve v nedávné době v Ji�ní Brazílii ve stá-

tě Matto Grosso. V emersní formě jsou listy 10�15 cm dlouhé, jejich čepeleúzce kopinaté a podobají se příbuzným druhům, jako je např. E. tenellusnebo E. latifolius. V submersní formě se v�ak od nich zřetelně li�í - jsou vel-mi úzce kopinaté nebo páskovité, světle zelené a dosahují délky 30�40 cm

- 56 -

a jsou jen asi 1 cm �iroké.Na jedné rostlině bývá a� 20 listů. Mno�í se kořenovými výbě�ky, na

kterých postupné vzniká velké mno�ství nových rostlin, které rychle zakoře-ňují.

E. angustifolius není typicky tropická rostlina, a sná�í proto dobřeni��í teploty nevytápěných nádr�í, stejně jako podmínky velmi teplého akvá-ria.

Echinodorus argentinensis Rataj - �ípatkovec argentinský (nesprávnýnázev E. longistyllis Buch.)

Pochází ze subtropické oblasti ji�ní Ameriky (J. Brazílie, Paraguay aUruguay) a proniká a� do mírného pásma Argentiny. Vytváří řadu místníchforem a je blízce příbuzný s druhy E. grandiflorus a E. longiscapus. Snadnose s nimi kří�í a vytváří mezidruhové hybridy nejrozmanitěj�ích vlastností.

V emersní formě vytváří a� 120 cm dlouhé listy. Jejich čepele jsouzřídka kopinaté, 10�15 cm dlouhé a 5�7,5 cm �iroké (úzkolistá forma),častěji jsou vejčité nebo oválné, 10�20 cm dlouhé a 5�10 cm �iroké (�iro-kolistá forma). Tyto rozdíly jsou nápadné i u ponořených rostlin, kde si čepe-le zachovávají svůj tvar, ale řapíky jsou mnohem krat�í, maximálně stejnědlouhé jako čepele. �irokolistá forma byla dlouhou dobu pěstována podnesprávným obchodním názvem E. longistyllis nebo E. lonistyllus. Úzkolistáforma byla importována a� v posledních letech.

Obě formy jsou velmi vhodné akvarijní rostliny. Mají trávově zelenéa� hnědozelené čepele, �irokolistá forma má obvykle zvlněné okraje. �ilkyjsou často červenohnědé, čepel listů bývá zdobena stejně zbarvenými, ne-pravidelnými skvrnkami.

E. argentinensis sná�í velké výkyvy teploty a mů�eme jej pěstovatve vytápěné i nevytápěné nádr�i.

Echinodorus berteroi (Spreng.) Fassett (= E. rostratus Engelm.) - �ípat-kovec zobanitý

Pochází z ji�ních částí USA, Střední Ameriky a ze Západoindickéhosouostroví. Vedle E. cordifolius je to jediný vět�í druh zasahující a� na hrani-ce mírného pásma. Přes léto se mu daří i v zahradních bazénech. V posled-ních letech se u nás velmi roz�ířil pod mylným názvem E. nymphaeifolius.

Z oddenků vyrůstají napřed ponořené listy nejrůzněj�ího tvaru. Jsoučárkovité, kopinaté, vejčité a� �iroce srdčité. Později tvoří �iroce vejčité, nabázi srdčité listy, které se ji� podobají emersním listům. Je známo několikforem li�ících se velikostí a tvarem emersních listů, které jsou výrazně zele-né, blanitě průhledné, lámavé.

Rostlina kvete velmi snadno ve v�ech podmínkách. Jsou známyrostliny vyrostlé na zcela suché půdě, s listy dlouhými 3 a� 4 cm, ale s vytvo-řenými květy i semeny. Submersní rostliny vyhánějí z hloubky 30�50 cmlatnaté květní stonky, dlouhé a� 100 cm, s velkým mno�stvím samospra�-

- 57 -

ných kvítků asi 1 cm velkých. Ze v�ech květů vznikají plody, které jsou silněje�até a obsahují klíčivá semena. Pupenové rostliny se v květenství nikdynetvoří.

Rostlina se dá mno�it získáváním pupenových rostlin ze spících pu-penů na oddenku, předev�ím v�ak semeny. Vyséváme je do mělké vody ajakmile vytvoří ponořené listy dlouhé asi 3 cm, rozsazujeme je do 20�50 cmhlubokých, dobře prosvětlených nádr�í.

E. berteroi patří svými svě�e zelenými listy, z nich� skoro ka�dý májiný tvar a kterých je na jedné ponořené rostlině 10 a� 30, mezi nejkrásněj�íakvarijní rostliny. Jedinou jeho nevýhodou je, �e snadno vyrůstá z vody.Zabráníme mu v tom přetrháním kořenů, jak je uvedeno u E. cordifolius.Rostlinu pěstujeme v chud�í půdě, na středně a� dobře osvětleném místě.Tvoří výjimku mezi �ípatkovci - je citlivá na tvrdou vodu a reaguje na ni vylu-čováním krystalků vápenných solí na povrchu ponořených listů. V emersníformě se dá pěstovat jen ve velkých paludáriích.

Echinodorus bleherae Rataj - �ípatkovec Bleherové neboli �irokolis-tá amazonka (nesprávně E. paniculatus, E. rangeri, E. tocatins)

Je to jedna z nejkrásněj�ích a nejvyhledávaněj�ích akvarijních rost-lin. Pěstuje se ji� velmi dlouho, přesto byla odborně popsána a� před několi-ka lety. Do té doby byla tato rostlina uváděna pod několika nesprávnýminázvy (nejčastěji E. paniculatus).

E. bleherae se podobá tzv. úzkolisté amazonce (E. amazonicus), alemá mnohem �ir�í listy, jejich� čepele nejsou nazad mečovitě prohnuté. Jedi-ná rostlina mů�e vytvořit trs a� 30 listů, které dosahují vý�ky 20�40 cm a�ířky 4�6 cm. Květní lodyha se vyvíjí zpravidla pod vodou a v jejích přesle-nech se tvoří kořenující, nové rostlinky. Oddělujeme je a sázíme na určenémísto. Je to zatím jediný efektivní způsob rozmno�ování, proto�e na�kytohoto druhu zatím nejsou známé. E. bleherae má stejné nároky jako E.amazonicus.

Echinodorus cordifolius (L.) Grisb. (= E. radicans) - �ípatkovec srdco-listý

Pochází z teplých ji�ních států USA a jeho výskyt zasahuje a� doMexika. Je to jeden z mála netropických druhů, rostoucích a� na hranicimírného pásma. Dá se proto u nás pěstovat i v zahradních bazénech.

Vytváří ztlustlý oddenek s hustou kořenovou sítí. Na kořenech setvoří podlouhlé hlízky, které jsou zřejmě zásobními orgány. V severněj�íchoblastech výskytu ztrácí tato rostlina na zimu listy. Z oddenků vyrůstají nadhladinu nepočetné listy vysoké 40 a� 70 cm. Řapík je podstatně del�í ne�čepel, která měří 15�20 x 10�15 cm. Je vejčitě srdčitá, asi o polovinu del�íne� �iroká, má obvykle 7, vzácně 9 podélných �ilek, postranní �ilky jsoupostaveny k hlavnímu nervu v ostrém úhlu. Báze čepele je �iroce srdčitá.

Květní stonek je hroznovitý, napřed vzpřímený, brzy poléhá a tvoří

- 58 -

se na něm květy velké 2�2,5 cm, které rostou na řapících dlouhých 2�5cm. Květy jsou bílé, samospra�né a snadno tvoří semena slo�ená v kulovitý,mírně je�atý plod. Semena jsou ihned klíčivá. V uzlinách květního stonku sesoučasně s květy vytvářejí listy a kořeny.

V akváriu se ponořené rostliny podstatně li�í od emersně rostoucíchpřírodních jedinců. Řapíky submersních listů jsou mnohem krat�í a jsouobvykle stejně dlouhé jako čepel, která je na okrajích mírně zvlněná a její�vrchol je oblej�í ne� u emersních listů. Submersní listy jsou na bázi srdčitěvykrojené. Před vytvořením emersních listů se někdy tvoří okrouhlé, na �pič-ce tupé, vzplývavé listy, které měří a� 20 x 15 cm a zcela zastíní celou ná-dr�.

E. cordifolius pěstujeme při mírném, nepřímém osvětlení v akváriu schudým dnem, abychom jej trvale udr�eli v submersním růstu. Teplota vodynení důle�itá a rostlina se vyvíjí od 15 do 30 °C. Ponořené rostliny mají ob-vykle 4�5 dobře vyvinutých, velkých, světle zelených listů a jsou u akvaristůvelmi oblíbeny pod star�ím, dnes ji� neplatným názvem E. radicans.

Začnou-li tyto rostliny vytvářet vzplývavé emersní listy, pevně ucho-píme svazek řapíků těsně nad dnem a rostlinu povytáhneme asi o 1�2 cm.Tím se zpřetrhá část kořínků a rostlina se zastaví v růstu. Zabráníme takopadu ponořených listů a přechodu rostliny k emersnímu �ivotu. Ponořenérostliny vytvářejí květní stonky jen velmi vzácně.

Tento �ípatkovec mno�íme vegetativně pupenovými rostlinami, kterévznikají na květních stoncích, nebo semeny. Semenáčky předpěstovávámev mělkých miskách v emersní kultuře. Jejich vývoj je pak mnohem rychlej�í,ne� jsou-li celou dobu po vyklíčení v hluboké vodě. Pro paludária není vhod-ný.

Echinodorus grandiflorus Micheli - �ípatkovec velkokvětýPochází z celé tropické oblasti Ji�ní Ameriky a proniká a� do ji�ní

Brazílie. V přírodě dosahují listy vý�ky 150�270 cm a rozvětvená květnílodyha délky a� 4 m. Je to tedy největ�í druh rodu. Jeho velké, srdčité listyjsou zcela typické nápadně průhlednými, kulatými tečkami v čepelích. Přes-to�e je E. grandiflorus velmi často citován v akvaristické literatuře, pod vo-dou trvale neroste, a proto nepatří mezi akvarijní rostliny. V akváriích senikdy nepěstoval a jeho jméno se do literatury dostalo omylem. Rostliny sesrdčitými listy dodávané pod tímto jménem jsou obvykle E. macrophyllus.

Echinodorus horemanii Rataj - �ípatkovec Horemanův (nesprávně E.undulatus nebo E. osiris II)

Pochází z ji�ní Brazílie ze státu Páraná a nále�í mezi nejkrásněj�ínovinky posledního desetiletí. V obchodech bývá nabízen obvykle pod ko-merčním názvem E. undulatus Hort.

V přírodě roste převá�ně submersně. Emersní listy jsou velmi vzác-né, jsou vejčitě oválné, podobně jako u E. osiris, ale men�í a bez průsvit-

- 59 -

ných linií. Na květních lodyhách se tvoří nové, zakořeňující rostliny i velkémno�ství na�ek, které hned po dozrání snadno klíčí.

Submersní listy se vzdáleně podobají E. maior, jsou 30�50 cmdlouhé, řapíky jsou krat�í ne� čepel, která je 20�35 cm dlouhá a 2,5�5 cm�iroká. Povrch čepelí listů je tmavě olivově zelený, nápadně hedvábně lesk-lý, okraje jsou zvlněné. Střední nerv je na bázi velmi �iroký, první pár po-stranních �ilek jde zprvu rovnobě�ně se středním nervem a teprve několikcentimetrů nad bází se odchyluje do stran. V�echny �ilky jsou světlej�í ne�listová pletiva.

Je to velmi dekorativní a současně nenáročný druh. Vy�aduje čistouvodu, chud�í dno doplněné mineralizovaným detritem a sná�í bě�né teplotypokojových akvárií od 14 do 27 °C. V přírodě roste často v poměrně chlad-ných vodách stékajících s hor.

Echinodorus horizontalis Rataj - �ípatkovec horizontálníPochází z celého povodí Amazonky a vyskytuje se od Peru a Bolívie

a� po Belém na ústí jmenovaného veletoku. Nále�í k velmi ozdobným, bo-hu�el jen zřídka importovaným novinkám. V obchodech se někdy vyskytujepod komerčním názvem E. guianensis Hort., byl neplatně popsán jako E.dewitti a omylem bývá někdy pova�ován za E. tunicatus, s kterým je příbuz-ný.

Emersní a submersní listy se navzájem mnoho neli�í. Jsou 40�50cm dlouhé (v akváriu obvykle krat�í, jen 20�30 cm). Čepele listů jsou tmavězelené, nápadně srdčité, prodlou�ené v ostrou �pičku a ústí do řapíků vtupém úhlu, tak�e jsou situovány téměř vodorovně (odtud název, tj. E. hori-zontalis). Lodyha je o málo del�í ne� listy, je poléhavá, květy jsou bílé. Ka-lich se po odkvetení roz�iřuje a skoro úplně zakrývá zralé souplodí obsahují-cí mno�ství bezprostředně po uzrání klíčivých na�ek. E. horizontalis snadnoplodí a mno�ení ze semen je jediná produktivní cesta k namno�ení. Klíčeniprobíhá nejlépe při 28 °C. Vedle plodů vznikají na lodyhách také 2�3 novérostliny.

E. tunicatus je poněkud náročněj�í na pěstování ne� ostatní druhyrodu. Jako typicky tropická rostlina vy�aduje vy��í, nekolísající teploty ačistou, měkkou vodu. Je proto mimořádně vhodný ke skalárům a diskusům.

Echinodorus intermedius (Mart.) Griesebach - �ípatkovec prostředníPochází z Brazílie a do literatury se dostal omylem. V akváriích se

zatím nikdy nepěstoval. Rostliny dodávané pod tímto jménem obvykle jsouE. quadricostatus.

Echinodorus latifolius (Seubert) Rataj - �ípatkovec �irokolistýPochází ze Střední Ameriky (Kostarika a Panama). Zatím se u nás

pěstoval pod nesprávným názvem E. magdalenensis.V submersní formě tvoří rů�ice listů dlouhých 10�25 cm a �irokých

- 60 -

0,5�1 cm. Podobá se E. quadricostatus, ale jeho listy jsou del�í a u��í.Kde�to E. quadricostatus má v emersní kultuře polo�ené, kopinaté listy,dlouhé asi 5 cm a �iroké 1,5 cm, tvoří E. latifolius listy úzce kopinaté, vzpří-mené, dlouhé asi 10 cm a �iroké 0,6�0,9 mm; podobá se emersní kultuředruhu E. tenellus. Li�í se od něho tím, �e malé květy jsou na bezlistém, po-léhavém nebo vzpřímeném květním stonku obvykle ve dvou přeslenech nadsebou, na�ky jsou vět�í. Květy E. latifolius se li�í od podobných druhů de�t-níkovitě dolů sklopenou korunou.

Rostlina je odolná, roste za stejných podmínek jako E. quadricosta-tus a mno�í se kořenovými výbě�ky. Vytváří husté porosty, které jsou nasvětle nízké, v polostínu vy��í.

Echinodorus longiscapus Arechavaleta - �ípatkovec lody�natý (ob-chodní název E. heikoiana Hort.)

Pochází ze subtropického a mírného pásma Argentiny, odkud proni-ká na sever přes Paraguay a Uruguay do ji�ní Brazílie. Patří mezi velmi per-spektivní novinky posledního desetiletí.

Emersní listy jsou 50�90 cm dlouhé, čepele oválné nebo vejčité,10�15 cm dlouhé, květenství je poněkud del�í ne� listy, obvykle jednodu-ché, nevětvené. V submersní formě vytvářejí rostliny rů�ici 20�40 cm dlou-hých listů, jejich� čepele jsou srdčité nebo okrouhlé, �ivě zelené, asi 10 cmdlouhé a 5�7,5 cm �iroké. Povrch čepelí bývá červenohnědě skvrnitý,zvlá�tě u mladých listů. Od podobného E. macrophyllus se tento druh li�ímen�ími, okrouhlej�ími čepely s nezvlněnými okraji listů a nápadnými, prů-svitnými čárkami v čepelích, které u E. macrophyllus v�dy chybí.

Mno�í se vytvářením ojedinělých nových rostlin na květních lody-hách nebo dělením oddenků. Produktivní je jen výsev semen, která klíčí ji�při teplotách kolem 20 °C. E. longiscapus sná�í chladnou i vytápěnou vodu.Jeho předností je nenáročnost a je to jeden z mála velkolistých druhů, kterédávají přednost submersním �ivotním formám - jen zřídka proto vytváří vakváriu plovoucí nebo vynořené listy.

Echinodorus macrophyllus (Kunth) Micheli - �ípatkovec velkolistýPochází z velké oblasti ve východní Brazílii, odkud vzácně proniká

na jih a� do Argentiny. Nejčastěji jej nacházíme ve východobrazilských stá-tech Santa Catharina a Sao Paulo. V akváriích je pěstován ji� velmi dlouho.

Emersní listy jsou a� 120 cm dlouhé. Čepele jsou trojúhle srdčiténebo vejčité, 30�40 cm dlouhé a stejně �iroké, někdy �ir�í ne� dlouhé. Kvě-tenství je větvené, květy jsou bílé nebo �luté.

V submersní kultuře se tvoří 30�40 cm dlouhé listy s tmavě zele-nými, někdy červenohnědě skvrnitými čepely, které jsou a� 20 cm dlouhé.Od E. longiscapus se li�í zvlněnými okraji listů. Bývá často pěstován podnesprávným názvem E. grandiflorus nebo E. muricatus. Pro přesněj�í rozli-�ení nám zde slou�í průsvitná znaménka pozorovatelná pod lupou v su-

- 61 -

chých čepelích listů. U E. longiscapus se jeví jako dlouhé linie, u E. gran-diflorus (= E. muricatus) jako tečky, u E. macrophyllus se vůbec nevyskytují.

E. macrophyllus vytváří v létě velmi rád plovoucí nebo vynořené lis-ty. Pěstujeme jej proto zásadně v chud�ím dně v polostínu. Není citlivý kekolísání teplot a je vhodný do tropických i nevytápěných akvárií.

Echinodorus maior (Micheli) Rataj - �ípatkovec velkýRostlina pochází z Brazílie a akvaristům je známa pod nesprávným

názvem E. martii. Tvoří pevný oddenek, z kterého vyrůstají světle zelenélisty s je�tě světlej�ími �ilkami. Postranní �ilky neústí v�echny na bázi čepe-le, ale 1�2 páry jsou ukončeny několik centimetrů nad bází, někdy a� vespodní třetině. Listy měří 30�50 cm; řapík je obvykle velmi krátký, čepellistů je dlouhá 20�40 cm a její �ířka kolísá (od 2 do 7 cm).

Rostliny pěstované v polostínu mají listy velmi úzké a podobají seněkterým druhům aponogetonů. Na světle jsou listy �iroké, velmi ozdobné ařadí tento �ípatkovec mezi nejcenněj�í akvarijní rostliny.

Rostlina je v�dy ponořená, v emersní formě �ivoří. Z hloubky 30�50cm vyhání vzpřímený květní stonek, dlouhý podle hloubky vody 30�70 cm azakončený latnatým květenstvím. Bílé květy měří asi 1 cm, korunní plátkyjsou malé. Je samospra�ná a snadno tvoří semena, čím� se nejčastěji roz-mno�uje.

Tvorba mladých rostlin na květních stoncích je jen ojedinělá. Kroměmno�ení ze semen se nové rostliny mohou získat ze spících oček na od-denku (viz charakteristiku rodu).

Tento druh pěstujeme v prostorných nádr�ích s měkkou a� střednětvrdou vodou, při teplotách 20�25 °C. Hlub�í pokles teplot mu nevadí. Dnomů�e být bohat�í, proto�e tato rostlina nikdy nevyrůstá z vody. Kvete častoněkolikrát za rok. Pro paludária není vhodný.

Echinodorus nymphaeifolius Buchenau - �ípatkovec leknínolistýPochází z Kuby a některých středoamerických států. Do Evropy ne-

byl dovezen a v akváriích se nikdy nepěstoval. Rostliny dodávané pod tímtonázvem příslu�ejí druhu E. berteroi (Spreng.) Fassett (= E. rostratus En-gelm.).

Echinodorus opacus Rataj - �ípatkovec tmavýTento druh patří mezi nejnověji dovezené druhy. Neznáme od něho

ani květenství. Emersní a submersní formy jsou si velmi podobné. Listy měří20�40 cm, čepele jsou zřetelně srdčité, na bázi laločnaté, na �pičce prota-�ené a� dlouze přiostřené. Povrch listů je temně olivově zelené barvy sesvětlej�ími �ilkami.

E. opacus je zatím relativně málo znám. Je importován jen velmispoře a jeho rozmno�ování v umělých kulturách je velmi nesnadné. Rozdě-lení poměrně malého oddenku se někdy zdaří, jindy vede k úplnému zničení

- 62 -

matečné rostliny. Vy�aduje velmi čistou vodu, sná�í v�ak beze �kod poklesyteplot na 14 °C stejné jako velmi teplou vodu tropických nádr�í. Pochází zji�ní Brazílie.

Echinodorus osiris Rataj - �ípatkovec červenolistýPochází z ji�ní Brazílie a patří mezi nejkrásněj�í akvarijní rostliny.

Dosud tato rostlina byla na trhu pod obchodními názvy E. osiris rubra, E.speciál, E. aus Schweden, E. aureobrunneus apod.

Je to bahenní rostlina, která vyhání z mohutného oddenku nad hla-dinu vody dlouze řapíkaté listy. Měří 100�110 cm, přičem� na řapíkpřipadají asi čtyři pětiny délky, tak�e listová čepel pravidelně oválného tvaruměří obvykle 20 cm. Květní stonek měří 70�80 cm; zpočátku je vzpřímený,brzy v�ak poléhá a vedle květních poupat se na něm začnou objevovatskupinky listů, které kořenují. Poupata se ve skleníkových podmínkáchnerozvíjejí; na�ky u tohoto druhu nejsou zatím známy.

Přesadíme-li rostliny vzniklé na květních stoncích pod vodu, vytvoříse z nich listy s krátkými řapíky (4�8 cm) a mohutnými čepelemi. Čepelměří 20�30 x 5�8 cm, je oválná a má silně vystoupavé nervy. Listy jsouzelené, nejčastěji červenozelené nebo hnědozelené, 2�3 nejmlad�í listyjsou hnědočervené a� zlatohnědé. Okraje listů jsou mírně, ale výrazně zvl-něné. Květní stonky vyrůstají z vody nebo se vinou při hladině a tvoří pupe-nové rostliny.

Výjimečným znakem �ípatkovce červenolistého je naprostá trvalostsubmersního nebo emersního způsobu �ivota. Rostliny vypěstované podvodou nikdy nevyhánějí listy nad povrch hladiny; přesadíme-li submersnírostliny do mělké vody, vytvářejí krátkořapíkaté, k zemi přitisklé listy a vyslo-veně �ivoří. Naopak přesadíme-li emersní rostliny do vody hluboké 30�50cm, tvoří dal�í emersní listy a nevytvářejí listy submersní. K submersnímurůstu donutíme takovou rostlinu jedině odříznutím v�ech vyspělých listů apřesazením oddenku do hlub�í vody.

Rostlinu pěstujeme v prostorných nádr�ích (průměr trsu měří a� 50cm). Vy�aduje středně tvrdou vodu, přibli�ně neutrální reakci, mírně bohatéa� bohaté dno a teploty kolem 20�25 °C, ale v chladněj�í vodě neutrpí �ko-dy, naopak ve studené vodě je červené zbarvení listů intenzivněj�í. Mno�í-me ji dělením oddenku, na kterém se snadno vytvářejí rostliny ze spícíchoček, a rostlinami vzniklými na květních stoncích. Pro paludária není vhod-ná.

Echinodorus paniculatus (Micheli) Rataj - �ípatkovec latnatýPochází z velké oblasti od Střední Ameriky a� po Argentinu. Roste

prakticky v celé jihoamerické tropické oblasti. Překvapující okolností proakvaristy bude skutečnost, �e E. paniculatus byl do Evropy dovezen prvněa� roku 1965 a �e se tedy v jejich nádr�ích vůbec nevyskytuje. Rostliny,které byly zatím za E. paniculatus vydávány (tzv. �irokolistá amazonka),

- 63 -

nemají s tímto druhem nic společného a je to E. bleheri.�ípatkovec latnatý je bahenní rostlina, která vyhání z mohutného

oddenku 10�15 listů dlouhých 100�120 cm. Řapíky listů jsou 2�4krátdel�í ne� čepele a jsou výrazně trojboké. Čepele měří obvykle 20�25 X 8�12 cm a jsou kopinaté, na �pičce ostré, na bázi srdčité. Rostlina velmisnadno kvete a za rok vytváří více ne� 10 květních stonků, které měří a� 150cm, jsou rovně� trojboké a zakončuje je bohatá lata, nesoucí a� 150 květůvelkých asi 3 cm. Květy jsou bílé a cizospra�né. Kvete-li jen jediná rostlina,odkvete bez vytvoření semen. V některých uzlinách květního stonku se pakvytvářejí 1�3 pupenové rostliny, kterých bývá na jednom květním stonku15�20 kusů. Takto vzniklé rostliny mohou dorůst na mateřském květenstvía� 20 cm. Jejich listy jsou různotvaré, úzce kopinaté a� �iroce vejčité.

Z mělké vody tento druh vyrůstá velmi rychle nad hladinu. Pro sub-mersní pěstování vy�aduje alespoň 40�50 cm hlubokou nádr� s chudýmdnem. Pak vytváří velmi úzce kopinaté listy, dlouhé 30�40 cm a �iroké jen1,5�2 cm. Je nenáročný, sná�í ka�dou akvarijní vodu a velké výkyvy teplo-ty. Pro paludária je příli� robustní.

Echinodorus parviflorus Rataj - �ípatkovec malokvětýPůvod není znám. Rostlina se dostala do na�ich nádr�í prostřednic-

tvím západoněmeckých importních firem s neoznačeným původem a podnázvem E. peruense nebo E. peruensis, Proto�e neexistují důkazy o tom, �etento �ípatkovec pochází z Peru, nebylo mo�no při odborném zpracovánínázev ponechat.

Je to typicky submersní rostlina, příbuzná druhu E. amazonicus. Nasuchu vytváří zakrslé listy, které rostou dobře jen při skoro 100% relativnívlhkosti vzduchu. Pod vodou vytváří dva typy listů na krátkých řapících. Je-jich čepele jsou buď dlouze a �iroce kopinaté, na obou stranách zú�ené,nebo mají stejné rozměry, ale jsou na bázi výrazně srdčité. Listy dorůstajívý�ky 20�25 cm a jejich čepele měří 15�20 x 4�5 cm. Jsou zelené, síť�ilek je nápadně tmavá, červenohnědá. Proto byla tato rostlina někdy nazý-vána černý echinodorus.

Submersní rostliny vyhánějí podobné květní stonky jako E. amazo-nicus. Květy jsou v�ak men�í a měří jen 4�7 mm. Semena se tvoří vzácně,ale přesto je mů�eme získat i v akváriu, dbáme-li o to, aby květní stoneknebyl potopen. Současně s poupaty vznikají na stoncích pupenové rostliny.

E. parviflorus pěstujeme za stejných podmínek jako E. amazonicus.Tato rostlina je velmi ozdobná svými tmavě �ilkovanými listy, a tím, �e najedné dobře vyvinuté rostlině mů�e být v rů�ici 40�60 listů, tak�e se vytvořímohutný, velmi dekorativní trs.

Echinodorus pellucidus Rataj - �ípatkovec prosvítavýPochází z ji�ní Brazílie a je velmi příbuzný druhu E. argentinensis.

Na rozdíl od něho vytváří v emersní formě jen 3�4 cm �iroké čepely. V

- 64 -

submersní formě se li�í od E. argentinensis předev�ím men�ím vzrůstem.Listy jsou maximálně 25 cm dlouhé, čepele tmavě zelené se zřetelně tmav-�ím �ilkováním, 10�12,5 cm dlouhé a 4�5 cm �iroké. Mladé listy jsou ob-vykle červenohnědě skvrnité. Je to velmi okrasná novinka na�ich nádr�í,která sná�í studenou i teplou vodu.

Echinodorus quadricostatus Fassett - �ípatkovec zakrslý (zakrslá ama-zonka)

Tuto rostlinu znají na�i akvaristé ji� řadu let pod nesprávným jmé-nem E. intermedius. Přesto byl tento druh odborně popsán a� roku 1955podle materiálů pocházejících z Columbie. Má celkem 3 variety. Základnívarieta (var. quadricostatus) tvoří na�ky s velmi dlouhým zobánkem stejnějako var. magdalenensis, která se v�ak li�í nepřítomností 3�4 �eber nana�kách. Obě zmíněné variety pocházejí z Peru a Columbie a v akváriích senepěstují.

Pěstujeme jen varietu tohoto druhu rostoucí v přírodě na střednímtoku řeky Amazonky a v povodí některých přítoků, např. Xingu. Je to E. qua-dricostatus var. xinguensis Rataj - známe ji ji� dlouho jako tzv. zakrslouamazonku.

Z nevýrazného oddenku vyrůstá rů�ice skoro bezřapíkatých, úzcekopinatých listů svě�e zelené barvy, dorůstající délky 10 a� 15 cm. Bě�návelikost listů v nádr�ích je v�ak jen 6�10 x 1 cm. Vet�í listy tvoří rostlina jenza výborných podmínek při mírném, rozptýleném světle, kdy jsou listy vzpří-mené a značné se prodlu�ují. Při dobrém osvětlení je vět�ina listů �ikmorozlo�ena do stran.

Listy �ípatkovce zakrslého jsou v emersní kultuře podobné jako podvodou, ale krat�í a poněkud �ir�í. Měří obvykle 5 x 1,2 a� 1,4 cm. Tenkékvětní stonky nesou 6�10 bílých, 1�1,2 cm velkých kvítků. Semena setvoří velmi vzácně.

Pěstujeme jej ve středně bohatém dně při středním nebo dobrémosvětlení a teplotách 25�30 °C. Sná�í v�ak beze �kod i poklesy teplot a� na15 i méně stupňů. Roste v ka�dé akvarijní vodě. Mno�í se výhradně oddělo-váním mladých rostlin, které se tvoří z dlouhých kořenových výbě�ků, po-dobně jako u zákrutich. Je to nenáročná rostlina velmi vhodná k osazovánípředních ploch v akváriu i paludáriu, které brzy zaroste hustým porostem.

Echinodorus scaber Rataj - �ípatkovec drsný (nesprávně E. muricatus)Pochází z celé oblasti tropické Ji�ní Ameriky a podobně jako E.

macrophyllus nemá v čepelích listů průsvitné značky. Hlavní oblast výskytuje východní Brazílie. Tento druh je pěstován ji� poměrně dlouho pod ne-správným názvem E. muricatus.

Podobá se druhu E. macrophyllus. Jeho emersní čepele jsou v�akoválné nebo vejčité, na �pičce dovnitř vykrojené. Li�í se navzájem také na�-kami a utvářením listenů v přeslenech květenství (viz klíč k určování). Oba

- 65 -

druhy pěstujeme za stejných podmínek.

Echinodorus tenellus (Mart.) Buch. - �ípatkovec jemnýPochází z oblasti mezi ji�ními státy USA a� po Paraguay; je tedy

roz�ířen od hranic severního mírného pásma a� po subtropickou oblast ji�nípolokoule. Vzhledem k velkému roz�íření je velmi proměnlivý; bylo popsánoněkolik forem, které se li�í tvarem na�ek i velikostí listů.

Ka�dopádně je E. tenellus nejmen�í z �ípatkovců. Dorůstá vý�ky3�5 cm, pouze některé vzácněj�í formy mohou být vysoké a� 10 cm. Listyjsou jemné, �iroké obvykle jen několik milimetrů, uzounce kopinaté a� čár-kovité, skoro bezřapíkaté.

Suchozemské rostliny, velmi vhodné pro paludária, mají list zřetelněrozdělený v řapík a úzce kopinatou čepel. Vytvářejí květní stonek zakončenýjediným okolíkem několika květů velkých asi 3�4 mm.

Pod vodou i na suchu se E. tenellus mno�í vegetativně z kořeno-vých výbě�ků. V dobrých podmínkách pokryje brzy plochu dna jemným,svě�e zeleným porostem.

Na pěstování je nenáročný. Vy�aduje písčité dno, dostatek světla, ai kdy� se nejlépe vyvíjí při teplotách 20 °C, ni��í teploty jej nepo�kozují.

Echinodorus uruguayensis Arechavaleta - �ípatkovec uruguayskýRoste v subtropické a mírné oblasti Ji�ní Ameriky a je ojediněle sbí-

rán v Argentině, ve státech Uruguay a Paraguay. Podobá se vzdáleně druhuE. maior, ale li�í se od něho men�ím vzrůstem, barvou ponořených listů atvarem emersních čepelí. E. major dorůstá pod vodou vý�ky a� 50 cm, jeholisty jsou zelené, tvarem se neli�í od listů vynořených. E. uruguayensis jepod vodou maximálně 30 cm vysoký, emersní čepele jsou elipticky kopinaté,asi 10 cm dlouhé a jsou na velmi dlouhých řapících. Jedná se o jeden z nej-krásněj�ích a nejvzácněj�ích druhů. Submersní listy měří 20�30 cm, krátkéřapíky nesou 10�20 cm dlouhé a 1,5�3 cm �iroké čepele, které mají ná-padné zvlněné a� zkadeřené okraje, jsou tmavě olivově zelenohnědé a�černočervené. E. uruguayensis má z celého rodu nejtmav�í a nejbarevněj�ílisty a bývá proto nazýván »černá amazonka«.

Byl objeven asi před 60 lety. Jednotlivé importy se v�ak mezi evrop-skými a americkými akvaristy objevily a� v posledních letech. V přírodě ne-byly objeveny �ádné bohaté lokality a rostliny v umělých kulturách zatímnekvetly. Dají se mno�it rozdělením oddenku, které je mo�né jen po del�íchčasových intervalech a proto je E. uruguayensis zatím snad nejvzácněj�ímdruhem rodu Echinodorus. Při tom je zcela nenáročný a dá se pěstovat zastejných podmínek jako E. horemanii. Sná�í dobře poměrně chladnou vodu.

- 66 -

Klíč k určování druhů rodu EchinodorusTento klíč byl vypracován na základě dlouholetých studií rodu. Upozorňujeme čtenáře, �eněkteré druhy se nedají spolehlivě určit jen podle ponořených rostlin v akváriu, �e musímemít k dispozici také semena (na�ky). Musíme proto některé druhy pěstovat v paludáriích,dosáhnout emersních forem, květů a zrání plodů. V ponořených formách se mnohé druhypřizpůsobují specifickým podmínkám jednotlivých nádr�í, jsou proto velmi proměnlivé ajednotlivé druhy se mohou navzájem podobat tak silně, �e listy jsou bez ostatních orgánůnerozli�itelné.

Návod k pou�ívání klíče :Determinační klíče jednotlivých druhu jsou zalo�eny na systému párových protichůdnýchznaků. Začínáme určovat na první řádce u čísla jedna. Sledujeme, zda znak určované rostlinyje shodný s popisem a současně sledujeme pro kontrolu protichůdný znak uvedený v závorce,tedy pod č. 9. Souhlasí-li vlastnosti určované rostliny s textem, pokračujeme na číslo uvedenéna konci textu, v na�em případě na č. 2. Nesouhlasí-li vlastnosti, pokračujeme s určovánímdále na textu podle čísla uvedeného před textem v závorce, tj. na č. 9.

Příklad: Určujeme tzv. amazonku úzkolistou (Echinodorus amazonicus). Začínámeč. 1 a sledujeme současně protichůdný text (č. 9). Rostlina nemá páskovité listy, čepele jsou�ir�í ne� 2 cm, květy mají více ne� 9 tyčinek. Heslo č. 1 nesouhlasí, pokračujeme tedy na čísle9, které souhlasí a odkazuje nás tedy na č. 10. Porovnáme vlastnosti textu č. 10 při sledováníprotichůdného hesla uvedeného v závorce (č. 23). Víme, �e určovaná rostlina vytváří jenponořené listy, čepele jsou mnohem del�í ne� �iroké; text hesla v klíči tedy souhlasí s vlast-nostmi rostliny a pokračujeme proto v určování na čísle, uvedeném za textem, tj. na č. 11.Čteme heslo č. 11 a porovnáváme vlastnosti rostliny Současně s textem uvedeným v závorce(č. 18). Na�e rostlina nemá zvlněné okraje listů, jejich vrchol není tupý, ale zaoblený. Text č.11 nesouhlasí, přejdeme na text č. 18, který souhlasí (rostlina má rovné okraje listů a za�piča-tělé vrcholky). Pokračujeme tedy na č. 19 a porovnáváme heslo s č. 20 (viz závorka). Listyurčované rostliny jsou více jak 6x del�í ne� �iroké, na bázi jsou zú�ené do řapíku (nikoliuťaté). Vlastnosti nesouhlasí s č. 19, souhlasí v�ak s č. 20, pokračujeme proto na č. 21 a 22(uvedeno v závorce). Určovaná rostlina má čepele listů nazad mečovitě prohnuté, maxim. 3cm �iroké. Heslo 21 souhlasí, jedná se tedy o E. amazonicus.

1 (9) � Listy páskovité, mnohokrát del�í ne� �iroké, maxim. 2 cm �iroké, květymají 6�9 tyčinek, rostliny se mno�í z oddenkových výbě�ků � 2

2 (5) � Submersní listy jsou kopinaté, obvykle �ir�í ne� 15 mm, 5�10x del�í ne��iroké � 3

3 (4) � Květy mají bílé korunní plátky vodorovné - E. quadricostatus4 � Korunní plátky de�tníkovitě dolů skloněné - E. austroamericanus5 � Submersní listy u��í ne� 15 mm, vět�inou 10�30x del�í ne� �iroké � 66 (7) � Listy maximálně 7,5, obvykle jen 2,5�5 cm dlouhé, jen 2,5�5 mm �i-

roké � E. tenellus7 (8) � Listy 5�15 cm dlouhé, asi 1 cm �iroké - E. latifolius8 � Submersní listy 20�40 cm dlouhé a maxim. 1 cm �iroké - E. angusti-

folius 9 � Listy nejsou páskovité, čepele �ir�í ne� 2 cm, květy mají v�dy více jak 9

tyčinek � 1010 (23) � Rostliny mají ponořené listy, nevyrůstají z vody, čepele mnohem del�í

ne� �iroké, postranní �ilky jsou na bázi rovnobě�né se středním nervem� 11

11 (18) � Okraje čepelí listů zvlněné, �pička čepele tupá nebo zaoblená � 12

- 67 -

12 (15) � Listy zelené � 1313 (14) � Listy světle zelené, matné, obvykle ve spodní třetině neju��í, k vrcholku

roz�ířené - E. maior14 � Listy tmavě olivově zelené, lesklé, do řapíku zú�ené, nej�ir�í uprostřed -

E. horemanii15 � Listy načervenalé, červenohnědé nebo černohnědé � 16

16 (17) � Čepele listů 4�5 cm �iroké, mladé listy �ivě červené, star�í hnědozelené -E. osiris

17 � Čepele listů maxim. 3 cm �iroké, mladé listy červenočerné, star�í červe-nohnědé - E. uruguayensis

18 � Okraje listů ploché nebo skoro ploché, čepele na �pičce zaostřené � 1919 (20) � Listy maxim. 3�4x del�í ne� �iroké, na bázi obvykle srdčité nebo uťaté

- E. parviflorus20 � Listy minim. 6x del�í ne� �iroké, na bázi do řapíku zú�ené � 2121 (22) � Čepele mečovitě nazad prohnuté, maxim. 3 cm �iroké - E. amazonicus22 � Čepele rovné, 3�5 cm �iroké - E. bleherae23 � Vedle submersních listů vytvářejí rostliny při dobrém osvětlování plovoucí

nebo vynořené listy - ponořené čepele jen málo (nejvý�e 2x) del�í ne��iroké, v�echny �ilky jsou orientovány na bázi čepele � 24

24 (25) � Submersní listy mnohotvaré, některé páskovité, jiné úzce a� �iroce kopi-naté a� srdčité a okrouhlé a emersní listy vejčité, srdčitě vykrojené - E. berteroi

25 � Submersní i emersní listy přibli�ně stejného tvaru � 2626 (29) � Čepele listů na konci �pičaté � 2727 (28) � Čepele listů svírají s řapíkem tupý úhel, jsou skoro vodorovné - E. hori-

zontalis 28 � Čepele listů jsou přímým pokračováním řapíku - E. opacus29 � Čepele listů nejsou �pičatě prota�ené, ale tupé � 3030 (33) � Čepele vejčité, do řapíku zú�ené, 2�3x del�í ne� �iroké, někdy rovno-

měrně na obě strany zú�ené � 3131 (32) � Čepele 15�30 cm dlouhé, obvykle �iroce vejčité - E. argentinensis32 � Čepele maxim. 10 cm dlouhé, kopinaté, někdy červenohnědě skvrnité -

E. pellucidus33 � Čepele srdčité, na bázi laločnaté, obvykle jen málo del�í ne� �iroké � 3434 (35) � Okraje listů nejsou zvlněné, listy skoro okrouhlé - E. longiscapus35 � Okraje listů zvlněné, listy srdčité s tupým vrcholkem � 3636 (39) � V čepelích listů nejsou �ádné průsvitné značky (patří sem dva druhy roz-

li�itelné jen v emersní formě) � 3737 (38) � Čepele emersních listů srdčité a� trojúhlé, krátce za�pičatělé, na�ky

s vět�ím mno�stvím �lázek - E. macrophyllus38 � Čepele emersních listů vejčité, na vrcholu dovnitř vykrojené, na�ky s 3

�lázkami - E. scaber39 � V čepelích listů jsou zřetelné průsvitné linie - E. cordifolius

Luronium (= Elisma) - �abníkovecTento zajímavý rod �abníkovitých tvoří přechod mezi rody Alisma a

Damasonium. Vněj�ím vzhledem se podobá drobným druhům ponořených�ípatek. Rod obsahuje jediný druh.

- 68 -

Luronium natans (L.) Buch. (= Elisma natans) - �abníkovec vzplývavýPochází z Evropy, kde se v�ak vyskytuje jen místy v atlantské oblas-

ti. U nás se nachází jen na jediné lokalitě v sev. Čechách.Je to typická vodní vytrvalá rostlina s kratičkým oddenkem. Lodyhy

jsou tenounké, kořenující a vzná�ejí se ve vodě. Spodní listy čárkovité, po-nořené, horní vzplývavé, dlouze řapíkaté. Jejich čepele jsou vejčité, s třemi�ilkami; měří 2�3 x 1 a� 1,5 cm. Jak listové čepele, tak i květy vzplývají napovrchu hladiny. Květy jsou velké asi 1 cm, dlouze stopkaté, korunní plátkybílé, na bázi �luté.

V emersní formě je lodyha plazivá, čárkovité listy se netvoří, řapíka-té listy jsou úzce oválné, na bázi někdy srdčité. Květy jsou men�í ne� u po-nořené formy.

Je to zcela nenáročná rostlina, roste ve studené i teplé vodě; v ná-dr�ích dobře přezimuje, vy�aduje v�ak více světla. Mno�í se zakořeňovánímútr�ků lodyh. Není příli� dekorativní a pro akvaristiku má omezený význam.

Ranalisma - �abniceTento rod je zastoupen pouze dvěma druhy, které byly dříve řazeny

k rodu Echinodorus. Jeden z nich (R. rostratum Stapf.) se vyskytuje v ji�níAsii (Malacca). �ivé rostliny nebyly k nám nikdy importovány, a proto nejsou�ádné zku�enosti s jeho pěstováním. Je vytrvalý a jeho listy se podobajíněkterým kryptokorynám. Roste dobře pod vodou a byl by cenným přínosempro na�e akvária. Podle údajů je to v�ak i ve své domovině vzácná rostlina.Dal�í druh R. humilis byl ji� dovezen a pěstuje se v akváriích a paludáriích.

Ranalisma humilis (Kunth) Buch. (= Echinodorus humilis Kunth)- �abnice nízká

Tento druh pochází z tropické Afriky a je tam roz�ířen od Senegal-ska a� po nilskou oblast. Je to nízká bezlody�ná bylina vysoká 3�6 cm,jednoletá, pod vodou vytrvalá. Listy jsou �iroce kopinaté a měří 2�6 x 1�2cm. V submersní kultuře jsou rostliny k nerozeznání od �ípatkovce zakrslého(E. quadricostatus). V emersní kultuře jsou čepele stejně dlouhé, ale mno-hem �ir�í, zú�ené ve znatelný řapík. Květní stonky jsou kratičké, květy jsoubílé, velké asi 1 cm. Semena se tvoří velmi snadno.

Emersní kultury po vytvoření semen velmi často hynou. V submersníformě je to vytrvalá rostlina, kterou pěstujeme a mno�íme stejně jako E.quadricostatus.

Sagittaria - �ípatkaRod Sagittaria je roz�ířen skoro po celém světě a dnes známe asi

30 druhů. Převá�ná vět�ina z nich pochází ze Severní Ameriky, men�í početze Střední a Ji�ní Ameriky a Austrálie. V Africe se vyskytují jen zavlečené azplanělé rostliny. V Euroasii rostou 3 druhy a to S. pygmaea z ji�ní a vý-

- 69 -

chodní Asie, S. natans ze severní Evropy a Sibiře a� do dálného východu aS. sagittifolia (�ípatka střelolistá) známá z celé Evropy. Má bílé květy s pur-purovou skvrnou uprostřed. V Asii roste její poddruh S. sagittifolia subsp.leucopetala s čistě bílými květy. Její zahradní formy tvoří a� 5 cm velké hlízy,které jsou v Číně a Japonsku bě�ně prodávány jako potravina. Častozplaňuje a její divoké formy se pak nacházejí ve volné přírodě. Pěstovanáforma se nazývá Sagittaria sagittifolia subsp. leucopetela var. edulis (�ípatkajedlá). Nazývá se často »�ípatka čínská« a stejně jako ostatní druhypocházející ze Starého světa je pro akvarijní účely naprosto nevhodná.Bě�né pou�ívání názvu čínská �ípatka (Sagittaria sinensis nebo S.chinensis) pro v akváriích pěstovaný �irokolistý druh je zřejmým omylem.

Oba pěstované druhy �ípatek jsou svým původem v Severní Ameri-ce. Do akvaristické literatury se v minulých letech dostala řada americkýchdruhů, které se ve skutečnosti v pokojových nádr�ích vůbec nedají pěstovata řada druhů pod smy�lenými nebo v současné době neplatnými názvy. Ktěmto omylům patří předev�ím následující druhy:

Sagittaria latifolia Willd. je nejbě�něj�í severoamerický druh dosahu-jící vý�ky a� 1 m. Má střelovité listy. Submersní, páskovité listy (tzv. fyllodia)vytvářejí jen mladé rostliny do stáří jednoho roku - později jen v periodickýchobdobích. V akváriu se nedá pěstovat.

S. engelmanniana J. G. Sm. vytváří submersní formy jen krátkodoběa je pro akvária rovně� nevhodná. Toté� platí o S. longirostra Michelli a S.brevirostra Mack. et Bush. - jedná se o bývalé druhy, které jsou dnes vedenyjen jako variety S. engelmanniana.

S. longiloba Engelm. pochází z ji�ních částí USA, Mexika a Venezu-ely. Má stejně jako předchozí druhy střelovité listy a v akváriích neroste.

S. montevidensis Cham. et Schl. pochází z Ameriky a má mnoho va-riet. Základní varieta roste ve východní Severní Americe, var. chilensis(Cham. et Schlecht.) Bogin v Chile, var. calycina (Engelm.) Bogin a var.spongiosa (Engelm.) Bogin pronikají do Střední a Severní Ameriky. Dřívebyly tyto variety pokládány za samostatné druhy - �ádná z nich se pro akvá-ria nehodí.

S. lancifolia L. roste v tropické a subtropické oblasti Ameriky. Je torobustní, a� 180 cm velký druh s kopinatými listy, naprosto nezpůsobilý propokojové nádr�e.

V akváriích se bě�ně pěstují jen dva severoamerické druhy, častoskryté pod řadou buď zcela nesprávných, nebo neplatných, popřípadě syno-nymních jmen. Je to S. graminea (pou�ívaná jména S. chinensis, S. sinen-sis, S. platyphylla, S. teres, S. isoëtiformis) a S. subulata (nejčastěji pou�í-vaná jména S. natans, S. minima, S. gracillima, S. lorata).

Sagittaria graminea Michx. - �ípatka trávolistáVyskytuje se od ji�ních států USA a� do jihovýchodní Kanady a chy-

bí jen na americkém západě. Má celkem 7 variet, z nich� 3 nebo 4 na�ly

- 70 -

vyu�ití v akvaristice, kde se obvykle objevuje pod komerčním názvem »�í-patka čínská«.

Sagittaria graminea var. graminea Michx. je základní varietou tohotodruhu. Vyskytuje se v přírodě v relativně velké oblasti. Emersní čepele jsoukopinaté, na obou koncích zú�ené, nahoře zaoblené. Listy měří obvykle 40cm, na�ky jsou hladké s velmi krátkým zobánkem.

Submersní listy jsou přeměněny ve fyllodia. Jsou páskovité, mírněnazad zakřivené, zelené nebo zelenohnědé, 10�40 cm dlouhé a vět�inoujen 1 cm �iroké. Pěstujeme ji v nepříli� bohatém písku na dostatečně osvět-leném místě. Sná�í teploty od 15 do 30 °C. Ve vodě hlub�í ne� 30 cm nevy-růstá nikdy nad hladinu a je proto pro akvária mimořádně vhodná. Rostedobře v měkké i středně tvrdé vodě. Mno�í se kořenovými výbě�ky běhemcelého jara a léta. V nedosvětlovaných nádr�ích se na kořenech za krátkéhozimního dne vytvářejí hlízky, na kterých se zjara vyvíjejí listy. 5. graminea jejedna z mála rostlin naprosto vhodných i pro začátečníky.

S. graminea var. platyphylla Engelm. byla dříve pova�ována za sa-mostatný druh. Od předchozí variety se li�í v emersní formě del�ími, nahořeprota�enými čepely. Její na�ky mají 0,3 mm dlouhý zobánek. Submersnílisty jsou páskovité, ale �ir�í a ozdobněj�í ne� u var. graminea. Jsou a� 45cm dlouhé a 1,5 cm �iroké. Tato varieta je tedy robustněj�í a v men�ích ná-dr�ích v létě někdy vyrůstá z vody.

S. graminea var. weatherbiana (Fernald) Bogin pochází z atlantské-ho pobře�í Severní Ameriky, zvlá�tě z ji�ních oblastí. Od předchozích varietse li�í je�tě robustněj�ím vzrůstem. Stopky samičích květů jsou nápadnědlouhé (a� 4 cm) a submersní listy dosahují délky kolem 50 cm a �ířky 2,5cm. Je to tedy největ�í akvarijní �ípatka a v obchodech bývá nabízena jako»Sagittaria gigantea Hon.«

S. graminea var. teres (S. Wats.) Bogin se v přírodě vyskytuje v úz-kém pásmu východního pobře�í USA od státu Massachusetts po Floridu.Dříve byla pova�ována za samostatný druh. Semenáčky tvoří v prvních le-tech jen 5�10 cm dlouhé, oblé listy, později jsou listy 10�30 cm dlouhé,řapíky jsou oblé, měkké, houbovité a mají kopinaté čepele. Roste v kyselýchvodách a ačkoli se často uvádí v akvaristické literatuře, pravděpodobně senepěstuje.

Sagittaria subulata (L.) Buch. - �ípatka �ídlatáVyskytuje se ve východních státech USA, a to v ba�inách a mělkých

vodách. Je to submersní rostlina plně přizpůsobená trvalému �ivotu podvodou. Ponořené listy jsou páskovité, nečleněné na řapík a čepel. Před kve-tením se někdy vyskytnou listy, které mají na tenounkých, nitkovitých řapí-cích oválné, vejčité nebo vzácněji srdčité či střelovité plovoucí čepele. Květynarůstají na dlouhých a tenkých vzplývavých lodyhách dosahujících k hladi-ně. Jedno květenství má obvykle 2�5 samčích a 1�2 samičí květy. Jsoubílé, asi 1 cm velké. Souplodí se podobá nezralé malině a obsahuje velké

- 71 -

mno�ství drobných na�ek, které jsou na obou okrajích zřetelně, i kdy� jemnězoubkaté. Po vyschnutí vody vytváří S. subulata dočasné pozemní formy.Jejich listy jsou rozčleněny v řapík a oválné, 2,5�5 cm dlouhé čepele.

V�echny variety tohoto druhu sná�ejí dobře tvrdou vodu a nadbytekminerálních i organických látek. Jsou vhodné prakticky pro ka�dou pokojo-vou nádr�, nejsou náročné na teplotu ani na světlo a jsou to typické rostlinypro začátečníky. Spokojí se velmi chudým pískem a rozptýleným, nepřímýmosvětlením. Na přímém slunečním světle vytvářejí v�echny variety zmíněné-ho druhu vět�inou jen zakrslé formy - tak nám vznikne hustý 2,5�5 cm vy-soký porost skládající se z nesčetných, travnatě zelených, nazad ohnutýchpáskovitých listů. V rozptýleném světle jsou v�echny variety obvykle rozli�i-telné podle různě dlouhých listů sahajících někdy a� k hladině. Mno�í sevelmi snadno (někdy a� příli� rychle) z kořenových výbě�ků. .

S. subulata (L.) Buch var. subulata vytváří submersní listy dlouhé5�10 cm, ve vzácných případech a� 30 cm. Jsou 1�7 mm �iroké, tuhé,nazad zakřivené. V akváriu kvete velmi zřídka, je to rostlina mělkých vod,zůstávající v hlub�í vodě i v přírodě sterilní. Je vhodná k osazování předníchpartií nádr�e. Bývá nabízena pod komerčními názvy S. pusilla nebo S. na-tans.

S. subulata var. gracillima (S. Wats.) J. G. Sm. byla pova�ována dří-ve za samostatný druh (S. gracillima nebo S. lorata). Její submersní, pásko-vité listy jsou 30�90 cm dlouhé a jen 1�6 mm �iroké. Vytváří proto v akvá-riu hustě zarostlé stěny. Dosáhnou-li listy hladiny, vinou se pod ní a vznikajíhusté spletě slou�ící za úkryty rybám. Tato varieta je vhodná předev�ím kosazování rohů a zadních stěn nádr�í.

S. subulata var. kurziana (Glück) Bogin je nejdekorativněj�í varietou.Submersní, páskovité listy jsou 10�90 cm dlouhé a 7�16 cm �iroké. Vobchodech se s touto varietou setkáváme často pod názvem Sagittaria ja-ponica Hon. Podobá se některým druhům valisnerií. Pou�íváme ji pro stejnéúčely jako var. gracillima.

Je pravděpodobné, �e rod Sagittaria nám v budoucnosti poskytnedal�í druhy vhodné pro akvaristiku. V úvahu přichází předev�ím Sagittariademersa J. G. Sm. z Mexika, S. ambigua J. G. Sm. ze států Kansas, Mis-souri a Oklahoma a překrásná, ale velmi vzácná S. cordifolia Suess. et Be-yerle z Brazílie, která má submersní, �iroce srdčité čepele. Na druhé straněbyly z Ji�ní Ameriky v posledních letech pravidelně dová�eny dva druhy�ípatek, které v�ak v akvaristice nena�ly uplatnění. Je to S. planitiana Agos-tini (dová�ena pod komerčním názvem Echinodorus lophotocarpi latifolia) aS. rhombifolia Cham. dová�ená pod komerčním názvem Echinodorus lopho-tocarpi angustifolia. Oba jmenované druhy vytvářejí emersní listy a nedají sepřizpůsobit trvale ponořenému růstu.

�ípatky jsou jednodomé rostliny. Na jediné rostlině jsou jak samčí,tak samičí květy. Jsou samospra�né i cizospra�né. Květenství je hroznovité.Napřed se otevírají samčí květy umístěné v horních přeslenech květenství a

- 72 -

teprve za 2�3 dny nato samičí spodní květy. Na�ky �ípatek se od na�ek�ípatkovců li�í nepřítomností postranních �eber.

�ípatky v�eobecně pěstujeme podobně jako echinodory. Jsou v�akje�tě odolněj�í, rostou ve v�ech přijatelných podmínkách a nevy�adují příli�vysoké teploty.

AMARANTHACEAE - LASKAVCOVITÉ

Jsou to jednoleté a� vytrvalé byliny, křoviny nebo stromy se střída-vými nebo vstřícnými listy. Vyskytují se na celém světě s výjimkou chladnýchoblastí mírného pásma. Ve střední Evropě se vyskytuje jen rod Amaranthus(laskavec), Asi 60 rodů s 850 druhy roste převá�ně v Americe a v Africe odtropů a� do mírného pásma.

Mnoho zástupců této čeledě jsou bahenní rostliny, které zatím neby-ly v akváriích vyzkou�eny. Dva rody mají vodní zástupce. Centrostachysaquatica (R. Br.) Wall pochází z tropické Afriky a jihovýchodní Asie. Nebyldosud importován. Rod Alternanthera zahrnuje asi 170 druhů, z nich� někte-ré rostou pod vodou. V posledních letech byly dovezeny tři velmi ozdobnérostliny z tropické Ji�ní Ameriky pod obchodními jmény A. lilacina, A. rubra aA. osiris. A. osiris byla determinována jako A. reineckii, zatímco dal�í dvěrostliny jsou pravděpodobně dvě variety nále�ející k druhu A. sessilis.

Alternanthera reineckii Briquet - plevuňka Reineckova (= Alternanthe-ra (Telanthera) osiris Hort.)

Pochází z ji�ní Brazílie a Paraguaye, kde se vyskytuje jako bahennírostlina přizpůsobená trvale submersnímu �ivotu. Z rodu Alternanthera jepod vodou nejstálej�í, pěstuje se snadno a jistě proto zůstane trvalou ozdo-bou pokojových nádr�í.

Submersní lodyhy jsou vzplývavé a směřují k hladině vody. Lodyhyjsou zelené nebo načervenalé. Vstřícné listy jsou kří�mostojné, tj. ka�dý párlistů je postaven kolmo na osu listů předcházejících. Listy jsou skoro přised-lé, dlouze eliptické, 2,5�3,5 cm dlouhé a 0,5�1,5 cm �iroké. Na líci jsouzelené na rubu rů�ové nebo načervenalé. Nejkrásněji vybarvené rostlinyvznikají v polostínu - na dobrém světle převládá zelená barva. A. reineckiisná�í dobře mírně kyselé i mírně alkalické prostředí a sná�í se s kryptokory-nami i echinodory. Lodyhy, které dosáhly hladiny, pravidelně za�tipujeme,aby nevyrůstaly nad vodu.

Podobně jako jiné vzplývavé druhy, i A. reineckii sázíme zásadně doskupin po 5�7 lodyhách. V men�ích akváriích se uplatní do zadních rohů,ve vět�ích do středních partií. Je nenáročná a podobá se některým druhůmz rodu Ludwigia. Má proti nim výhodu, �e lépe sná�í nedostatek světla alépe přezimuje.

- 73 -

Alternanthera sessilis (L.) DC. var. lilacina Hort. - plevuňka lilákováListy jsou na líci olivově zelené, na rubu tmavě červené a� fialové,

někdy po obou stranách červené, asi dvakrát vět�í ne� u předchozího druhu.Je velmi proměnlivá ve tvaru i barvě a akvaristé s ní mají velmi nestejnézku�enosti. Některým roste pod vodou výborně, jiní nemají úspěch. Základnípodmínkou úspěchu je stará, čistá voda. V čerstvě zalo�ených akváriích setento druh nedaří. A. sessilis var. lilacina sná�í dostatek světla stejně jakopolostín, hodnoty pH jsou nejlep�í kolem neutrálního bodu. Mno�í se zako-řeňováním částí lodyh.

A. sessilis var. rubra Hort. - plevuňka červenáV emersní formě vytváří plazivé, těsně nad zemí větvené lodyhy.

Listy jsou 2,5�5 cm dlouhé a 7,5�14 mm �iroké. Na obou stranách jsourubínově červené stejně jako lodyha, která u báze ka�dého listu snadnozakořeňuje. A. sessilis var. rubra se mno�í výhradně emersně, obvykle vevlhkém teráriu. Asi 10�15 cm dlouhé, dobře olistěné vrcholky pak odřezá-váme a sázíme ve skupinkách do akvárií. Pod vodou asi za 10 dní zakoření,ale obvykle skoro nerostou a udr�ují se v dekorativním stavu po dobu 2�6měsíců. Pak začínají opadávat spodní listy a rostliny musíme nahradit no-vými. Nejedná se tedy o vodní rostlinu, přesto ji nezavrhujeme. Je to toti�jediná rostlina, která je schopna alespoň dočasně ozdobit na�i nádr� svourubínovou červení.

AMARYLLIDACEAE - AMARYLKOVITÉ

Jsou to byliny velmi různého vzhledu s cibulkou nebo hlízkou. Mno-hé z nich jsou známé pro krásné, často brzy zjara vznikající květy, napříkladsně�enka (Leucojum), bledule (Galanthus) a narcis (Narcissus). Jmenovanérody jsou hlavní zástupci této čeledě v mírném pásmu. Jinak jsou to převá�-ně rostliny tropické a subtropické. Vyskytují se převá�ně ve stepních oblas-tech ji�ní Evropy a Přední Asie, v savanách Kapska a tropické Afriky, v zá-padní Austrálii, v Brazílii, na ostrovech Karibské oblasti a v Andské oblastiJi�ní Ameriky. Celkem známe 65 rodů s 860 druhy.

Ačkoli mnohé druhy amarylkovitých rostou ve velmi vlhkých, močá-lovitých podmínkách, pod vodou se dá pěstovat jedině rod Crinum, kterýtaké zahrnuje jediné dobře známé vodní rostliny této čeledi.

Crinum - křínRostliny tvoří krátký stonek s vět�ím počtem páskovitých listů, které

jsou rovné nebo �lábkovité, někdy navrch prohnuté. Vyskytují se hlavně vevýchodoasijských tropech a velká část se jich pěstuje jako pokojové nebo

- 74 -

skleníkové rostliny. Některé druhy, například Crinum giganteum, dosahujístromovitých rozměrů. Cibulky jiných druhů se pou�ívají jako léčivý prostře-dek. Je zajímavé, �e velká vět�ina druhů je schopna trvalé nebo alespoňdlouhodobé vegetace pod vodou, i kdy� ve své domovině rostou jen v mírněvlhké půdě. Celkem je známo více ne� 110 druhů rostoucích v přímořskéoblasti tropů a subtropů.

Crinum natans Baker - křín plovoucíPochází z afrických tropů (Libérie, Ghana, Nigérie atd.), kde roste v

dosti hluboké vodě. Cibulka je velká 3�6 cm a vyčnívá napůl ze dna. Listyse tvoří na krátkém stonku a jsou páskovité, podélně �ilkované, s mírnězvlněnými nebo rovnými okraji. Jsou �iroké 2�5 cm a dlouhé a� 1,5 m, tak-�e vyrůstají kolmo k hladině a pak se vinou pod jejím povrchem, podobnějako listy velkých zákrutich.

Pěstujeme je při teplotě 20�30 °C v nepříli� vý�ivné půdě na dobřeosvětleném místě. Rozmno�ují se cibulkami, které se občas tvoří na hlavnícibuli. V akváriu je rozmno�ování velmi pomalé a vzácné. Crinum natans jejedna z nejdekorativněj�ích, ale také z nejvzácněj�ích vodních rostlin a zdáse, �e je velmi vzácná i v přírodě své domoviny.

Crinum thaianum Schulze - křín thajský»Crinum natans« bylo v posledních letech pravidelně importováno z

indomalajské oblasti spolu s kryptokorynami. Na základě těchto importů sesoudilo, �e tento druh se vyskytuje nejen v Africe, ale také v tropické Asii.Asijské rostliny v�ak byly před časem popsány pod názvem C. thaianumSchulze.

C. thaianum se li�í od C. natans mnohem �ir�ími listy. Jsou páskovi-té, 1�1,5 m dlouhé a 2,5�5 cm �iroké, na okrajích nápadně zvlněné a naplo�e obvykle puchýřkaté. Tento druh je nesmírně atraktivní, ale vhodný jenpro velké nádr�e, ve kterých se listy vinou pod hladinou. Velké, liliím podob-né květy jsou v akváriu velmi vzácné. C. thaianum vy�aduje starou, čistouvodu, ale v�eobecně je velmi nenáročné a patří k nejodolněj�ím akvarijnímrostlinám.

- 75 -

APIACEAE - CELEROVITÉ

Četní zástupci této čeledě (dříve Umbelliferae - okoličnaté) jsou roz-�ířeni po celém světě. Do čeledě patří řada kulturních rostlin, např. kmín,mrkev, petr�el a fenykl. Mnoho jich roste oboj�ivelným způsobem i u nás.Jsou to střední a� velké rostliny, které tvoří výrazné, jemně dělené ponořenélisty a celokrajné emersní listy. Jde v�ak vesměs o studenovodní rostlinynehodící se do akvárií. Jedinými skutečně vhodnými zástupci této čeledějsou rody Hydrocotyle s asi 100 druhy a Lilaeopsis s asi 14 a� 20 druhy.

Hydrocotyle - pupečníkLodyhy vzplývavé nebo plazivé, kořenující na mnoha místech. Listy

řapíkaté, jednoduché, �títovité nebo srdčité, okrouhlé a� ledvinité, celokraj-né, zoubkaté nebo laločnaté. Akvarijní sortiment sestává z jednoho evrop-ského druhu (H. vulgaris) a dvou jihoamerických druhů (H. verticillata a H.leucopetala).

Hydrocotyle vulgaris L. - pupečník obyčejnýRoste ve Středomoří a skoro v celé Evropě, kde se vyskytuje ve sto-

jatých vodách příkopů, ba�in a tůní. Je to drobná, velmi dekorativní bylina stenkou, plazivou, kořenující lodyhou. Listy dorůstají délky kolem 10 cm. Jsoudlouze řapíkaté, čepel je okrouhlá a řapík ústí do jejího středu (�títovitě).Okraje čepelí jsou jemně vroubkované. V emersní formě snadno kvete, kvě-ty v hroznech jsou malé, bělavé.

Je to poměrně málo známá, ale svými �títovitými listy velmi zajíma-vá rostlina, která je vhodná k osázení předních ploch v akváriu a paludáriu.Vytváří hustý, souvislý porost a mno�í se výbě�ky z plazivé lodyhy. Pěstu-jeme ji v písečném dně v jakékoli vodě, na dobře osvětleném miste. Sná�ínízké i vysoké teploty. V zimě neroste, ale dobře přezimuje i v nedosvětle-ných nádr�ích.

Hydrocotyle leucopetala Cham. et Schlecht. - pupečník bílýPochází z Ji�ní Ameriky. Na rozdíl od H. vulgaris neústí řapíky do

středu �títovité čepele, ale čepel listu je na boku hluboce vykrojena (a� doprostředka), tak�e řapík ústí do nejhlub�ího místa tohoto vykrojení. Lodyhyobvykle vzplývají ve vodě nebo plavou na hladině, kde také snadno kvetou aplodí. Velikost čepelí je velmi proměnlivá, od 2,5�7,5 cm. Pou�ijeme-li rost-liny jako plovoucí (nezakořeněné), jsou čepele obvykle malé. Proto je lépezasadit rostliny do dna a za�tipovat je, jakmile jejich lodyhy dosáhnou povr-chu hladiny vody. H. leucopetala vy�aduje dostatek světla - v ostatních smě-rech není náročná na kvalitu vody ani ostatní vněj�í podmínky.

Ojediněle se v akváriích pěstuje také H. verticillata Thunb. (pupečníkpřeslenitý). Pochází rovně� z tropické Ameriky jako předchozí druh. Li�í se

- 76 -

tím, �e u H. leucopetala jsou okraje listů skoro celokrajné nebo jen mírněvykrajované, čepele listů u H. verticillata jsou hluboce vykrajované, někdytvořené pěti skoro stejnoměrnými laloky.

LilaeopsisLodyhy vzplývavé nebo plazivé, na mnoha místech zakořeněné. Lis-

ty vzpřímené, článkované, hladké a oblé, čárkovité nebo kopisťovité. Rodmá 14 a� 20 druhů roz�ířených v Severní a Ji�ní Americe, Austrálii a NovémZélandě. Hodně druhů roste na březích potoků nebo submersně v řekách ajezerech, některé i v brakické vodě. Jiné rostou na Novém Zélandu sub-mersně ve vodě a� 4 m hluboké.

Bě�ně se pěstuje Lilaeopsis novae - zelandiae A. W. HUL Je to vel-mi drobná, asi 2,5 � 5 cm vysoká rostlinka svě�e zelené barvy, která jemimořádně vhodná k osazování předních partií akvária. Plazivý oddenek sevelmi rychle rozrůstá a přesto�e má ka�dá rostlinka jen 1�3 lístky, vytvoříse velmi rychle zelený, hustý koberec, kterým vůbec neprosvítá dno. L. no-vae - zelandiae je vůbec nejvhodněj�í akvarijní rostlina k vytvoření zelenéhoa hustého »trávníku« na dně akvária. Vzhledem k tomu, �e je tak velmi jem-ná, není vhodným komerčním objektem pro speciální obchody. Tě�ko seproto dá koupit a akvaristé ji získávají jen vzájemnou výměnou mezi sebou.Proto je L. novae - zelandiae tak málo známá jako akvarijní rostlina. Je mi-mořádně odolná, je zcela nenáročná na jakost vody a na osvětlení a zpravi-dla je v zimě v akváriu stejně krásná jako v létě.

APONOGETONACEAE - KALATKOVITÉ

Čeleď zahrnuje jediný rod Aponogeton - kalatka, roz�ířený v tropickéa subtropické oblasti Starého světa. Chybí jen na americkém kontinentě(kromě zavlečeného A. distachyus). Je známo asi 40 druhů.

Druhy bě�ně pěstované v akváriích pocházejí předev�ím z tropickéAsie. Rostou ve Východní Indii a dále na východ v tropických asijských ob-lastech. Na východním pobře�í Asie se oblast jejich výskytu posunuje znač-ně na sever a� po Ji�ní Koreu. Vyskytují se i na některých ostrovech malaj-skoindonéské oblasti. Z těchto oblastí pocházejí nejoblíbeněj�í a nejodolněj-�í druhy, tj. Aponogeton crispus, A. undulatus a A. natans. V poslední doběbyly z asijské domoviny dovezeny některé nové druhy, které se rozmno�ujívegetativně.

V Austrálii se vyskytuje předev�ím A. elongatus, který je pro akvaris-tiku velmi vhodný.

Na africkém kontinentě se aponogetony vyskytují v celé tropické asubtropické oblasti; tj. od severní Afriky a� po Kapsko. �ádný z pevninskýchafrických druhů se v�ak pro akvaristiku nehodí. Jsou to obvykle rostliny,

- 77 -

které vy�adují del�í období klidu, a proto se musí na zimu z akvária ukládatdo mírně vlhkého písku (např. Aponogeton leptostachyus), nebo to nejsouoboj�ivelné rostliny a nesná�ejí trvalý pobyt pod vodou (například Aponoge-ton junceus). Některé druhy (Aponogeton distachyus) jsou robustní, vysokéa� 1 m a vytvářejí velké, vzplývavé listy, tak�e jsou pro akvária nevhodné.Uplatňují se spí�e k osázení zahradních bazénů apod. Aponogeton dista-chyus je velmi odolný a přezimuje i v oblastech s nízkými teplotami. Byl za-vlečen do Evropy (ji�ní Francie) a Ji�ní Ameriky (Peru). Bohatě kvete asnadno tvoří semena. Existují bělokvěté, rů�okvěté a plnokvěté zahradníodrůdy.

Velmi zajímavé a dekorativní jsou druhy pocházející z Malga�skérepubliky (Madagaskar). Z nich se v na�ich akváriích uplatňuje předev�ímpřekrásný Aponogeton ulvaceus.

Aponogetony jsou předev�ím vodní ponořené rostliny, nikoli v�ak vý-lučně, jak se soudilo. Platí to pouze o asijských, australských a malga�ských(madagaskarských) rostlinách. Druhy z afrického kontinentu jsou obvykleponořené jen po období de�ťů, pak ztrácejí listy a období sucha přečkávají�krobnatými hlízami. Některé druhy, např. A. junceus, se je�tě více přizpů-sobily a vytvářejí emersní listy. Sná�ejí nejvý�e 10 cm vody, pod vodou �ivo-ří.

Aponogetony se v přírodě rozmno�ují předev�ím semeny. To platí io rostlinách pěstovaných v akváriích s nepatrnými výjimkami druhů, kterétvoří oddenky. Oddenky se dají uměle rozdělit, tak�e z jedné rostliny vznik-nou 2�4 nové. Je to mo�né například u dobře vyvinutých jedinců A. mada-gascariensis.

Jen 2 druhy se mno�í vegetativně. A. undulatus (= A. stachyospo-rus) tvoří na květní lodyze hlízky, A. rigidifolius oddenek, na kterém vznikajínové rostliny.

Aponogetony jsou prakticky jediné akvarijní rostliny, které musímemno�it ze semen. Tyto rostliny vytvářejí nad vodou klasnaté květenství,skládající se z velkého mno�ství drobných, bílých, �lutých, namodralýchnebo rů�ových květů. Asijské a australské druhy vytvářejí na květním stonkujediný klas, africké druhy včetně druhů madagaskarských kvetou dvojklas-ným a� pětiklasným, vidlicovitě uspořádaným květenstvím.

Pyl přená�í obvykle drobný hmyz, který nav�těvuje barevné, vonnékvěty aponogetonů. Rovně� při pěstování těchto rostlin ve sklenících pylpřená�ejí obvykle drobné mouchy a jiný hmyz. V akváriích je nutno květyopylovat uměle. Aponogetony jsou cizospra�né i samospra�né, tj. mohou seopylovat jak vlastním, tak cizím pylem tého� i jiného botanického druhu.Vytvářejí se proto snadno kří�enci.

K opylení obvykle pou�íváme jemný �těteček, kousek měkké látkynebo gázy namotané na dřevěné tyčince apod. Kvete-li najednou více rost-lin, opylujeme nejlépe tak, �e zvedneme jeden kvetoucí klas nad druhý amírně jím potřepeme. Pyl pak klesá ve �lutých obláčcích na spodní klas a

- 78 -

ulpívá na bliznách.Domníváme se, �e zdar nebo nezdar umělého opylování aponoge-

tonů nezále�í na způsobu opylování, ale na podmínkách, které má rostlina ksvému vývoji. Důvodem k této domněnce je skutečnost, �e některým akva-ristům dozrávají v určitých letech semena aponogetonů v pokojovém akvá-riu, ačkoli květy neopylují, kde�to v jiných letech se semena přes umělé opy-lování netvoří.

Je jisté, �e se aponogetony nejlépe vyvíjejí a nejsnáze tvoří semenapouze při horním osvětlení, tj. v bazénech, v nádr�ích umístěných u podlahy,pod oknem apod. Určitý význam má nepochybně i slo�ení dna, vody, husto-ta a druh osázení nádr�e rybami atd. Ve skleníkových bazénech se u bě�-ných asijských aponogetonů a jejich kří�enců tvoří semena pravidelně.

Semena jsou poměrně velká (5�8 mm i více) a jsou obalena v mě-chýřku, pod kterým je vzduch, tak�e zralá semena plavou a jsou zaná�enavodou daleko od mateřské rostliny. Asi po 24 hodinách se blanitý obal oteví-rá a semeno klesá ke dnu. Klíčí obvykle ihned a během několika dní vytváříkořínky, kterými se zachycuje dna. Zralá semena se dají snadno oddělit odvřetena klasu. Sbíráme je před jejich přirozeným odpadnutím, proto�e ne-cháme-li je samovolně oddělit, mnoho se jich v nádr�i nebo v bazénu ztratí vtmavých koutech, kde se nemohou vyvinout.

Semena vyséváme na povrch praného písku, odkud je po několikaměsících přesazujeme do nádr�í. Je�tě lépe probíhá rozmno�ování, nechá-me-li semena po dobu 4�8 týdnů v láhvi naplněné čistou vodou a přesazu-jeme-li je do nádr�í bez ryb a� v době, kdy mají vytvořeny listy dlouhé 2�3cm a kořeny dlouhé 5�6 cm.

Mno�ení aponogetonů ze semen je pracné a zdlouhavé a vy�adujespeciální nádr�e bez ryb. Semena nebo mladé rostliny vsazené do bě�nýchnádr�í s rybami se obvykle nevyvíjejí. Pro akvaristy je proto výhodněj�í opat-řit si předpěstované semenáčky nebo plně vyvinuté rostliny z akvaristickýchprodejen. U druhů, které se mno�í vegetativně, oddělujeme mladé rostlinytvořící se na květních stoncích a� po vytvoření několika krátkých kořínků.Jedna mateřská rostlina mů�e dát za vegetační období na 4 a� 5 stoncícha� 20 nových aponogetonů.

Nekří�ené druhy aponogetonů se nepěstují snadno. Vy�adují dosta-tek světla předev�ím shora. Tradičním omylem akvaristů je názor, �e apo-nogetony nevy�adují půdu příli� zásobenou �ivinami. Tento omyl je způso-ben tím, �e dobře vyvinutá rostlina s vytvořenou hlízou mů�e růst 4�8 mě-síců v čistém, praném písku bez jakýchkoli �ivin a tvoří stále nové, dobřevyvinuté listy i květy. Taková rostlina roste ze zásobních látek ulo�ených vhlíze, a proto potřebuje nepatrné mno�ství �ivin, které čerpá z vody. Pak sev�ak zásoba energie vyčerpá a rostlina zastavuje růst nebo hyne. Její hlízaje pak svrasklá, poloprázdná nebo začíná zahnívat.

Aponogetony získané z importovaných hlíz pěstujeme proto v nádr-�ích se dnem zásobeným �ivinami. Ve star�ích nádr�ích, kde je dno oboha-

- 79 -

ceno detritem, se kalatky daří dobře (kromě speciálních druhů s mří�kova-nými listy). Půda nemá obsahovat vápno, voda nemá být příli� tvrdá.

Nekří�eným druhům je nutno poskytnout podmínky pro zachováníjejich přirozeného vývojového rytmu, a to období vegetačního růstu (bře-zen� květen), po něm� následuje období kvetení (květen�červen), pakobdobí zrání semen (červen�červenec) a období vytváření rezervních látekv hlíze (srpen�říjen). Pak je vhodné vytvořit aponogetonům období klidu.Dosáhneme toho tím, �e nádr� v zimě nevytápíme a necháme teplotu odlistopadu do ledna klesnout a� na 8�10 °C. Rostlina obvykle zcela ztratílisty. V únoru nebo v březnu zvý�íme teplotu na 10�20 °C; hlízy na totozvý�ení teploty reagují během několika dní tím, �e začnou vytvářet listy,které například u takto chovaného A. ulvaceus dosáhnou za 14 dní délky a�20 cm. Růst takto přezimovaných rostlin s dobře vyvinutými hlízami je pakvelmi rychlý, rostliny bohatě kvetou a dobře vytvářejí semena samosprá�e-ním. Tento postup není ov�em mo�ný v nádr�i s rybami, a proto ho doporu-čujeme pou�ívat jen u matečných rostlin, z kterých chceme získat potom-stvo.

Jiná situace je u kří�enců, kteří v na�ich akváriích tvoří převá�nouvět�inu aponogetonů. Tito kří�enci vznikali po dlouhou dobu a uplatňoval seu nich přirozený výběr v akvarijních podmínkách. Jsou proto přizpůsobeni�ivotu a akváriích a rostou dobře po celý rok. Proto�e vegetují celoročně vteplé vodě, nevytvářejí typické hlízy, nebo vytvoří hlízy tak malé, �e se jevíjen jako ztlustliny skryté ve spleti kořenů. Mohou kvést kdykoli, často i v zi-mě. Tito kří�enci, které označujeme jako Aponogeton hybridus hon. a kteřívznikli kří�ením A. crispus x A. echinatus x A. natans, jsou proto ideálníakvarijní rostliny. Sná�ejí dobře umělé horní i boční osvětlení, nevadí jimmírně tvrdá voda. Těm akvaristům, kteří se nechtějí zabývat speciálním pěs-továním vodních rostlin, doporučujeme, aby dali těmto kří�encům přednostpřed přirozenými druhy. I mnohonásobní kří�enci asijských druhů aponoge-tonů jsou plodní, a mají-li dobré podmínky, tvoří klíčivá semena.

Aponogeton crispus Thunb. - kalatka kadeřaváPochází z Cejlonu, kde se vyskytuje v řekách, jezerech a rybnících

od nadmořské vý�ky 1000 do 2300 m. Vět�ina rostlin označovaných v na-�ich akváriích jako A. crispus jsou ve skutečnosti kří�enci vzniklí buď v pří-rodě nebo v umělých podmínkách. Pravý A. crispus poznáme předev�ímpodle v�dy červených nebo načervenalých listů a podle toho, �e nikdy netvo-ří plovoucí listy. Tvarově podobné rostliny s čistě zelenými listy jsou hybridy(obvykle A. crispus x A. natans). A. crispus má podlouhlý, horizontální, a�2,5 cm tlustý oddenek, z kterého vyrůstají výhradně ponořené listy. Mladélisty jsou obvykle načervenalé, zřídka světle zelené, star�í listy mají základnízbarvení v�dy hnědozelené a� purpurové. Řapík je mnohem krat�í ne� če-pel, která je tvarově velmi proměnlivá, páskovitá, asi 2,5 cm �iroká a a� 25�30 cm dlouhá, nebo eliptická, a� 5 cm �iroká a 20�25 cm dlouhá. Jednotlivé

- 80 -

plo�ky mezi �ilkami jsou obvykle nestejně zbarveny, některé jsou blanitěprůsvitné, tak�e celá plocha je mozaikovitě pestrá. Okraje čepelí jsou hustězkadeřené. Květní lodyhy jsou 50�80 cm dlouhé, jediný klas je 15�17,5 cmdlouhý, kvítky jsou bílé nebo světle fialové. Poměrně velká semena klíčíihned po uzrání.

A. crispus vy�aduje světlou nádr�, dává přednost hornímu osvětlení.Semena získáme nejsnáze z importovaných hlíz. Zdomácnělé mateční rost-liny ponecháme v zimním období ve vodě teplé jen 14�15 °C. Neobávámese o ně, shodí-li v�echny listy, neboť jakmile z jara zvý�íme teplotu vody,rychle obnovuji růst, dobře kvetou a tvoří semena.

Při bě�ném pěstování ve společné nádr�i je nenáročný, sná�í starouvodu a vy�aduje středně bohaté dno bez obsahu vápna.

Aponogeton echinatus Roxb. - kalatka zobanitáPochází z ji�ní a střední Indie. V přírodě se tento druh vyskytuje čas-

to masově v jezerech, v rybnících a močálech od vý�ky rovnající se hladiněmoře a� do pásma 1300 m n. m. V přírodě kvete po celý rok.

S tímto názvem (A. echinatus) se na�i akvaristé setkávají pravděpo-dobně poprvé, přesto�e se jedná o velice dobře známou a dlouho pěstova-nou rostlinu. Aponogeton echinatus je obvykle znám pod nesprávnými jményA. natans (L.) Engler et Krause nebo A. undulatus Roxb. Aponogeton natansse v na�ich nádr�ích vůbec nevyskytuje, proto�e má sporé ponořené listyjen 5�7,5 cm dlouhé a asi 1,5 cm �iroké a tvoří převá�ně jen ne�ádoucí,plovoucí listy zastiňující celou nádr�. Aponogeton undulatus je ji� velmi dob-ře známý a roz�ířený �ivorodý druh, který byl zatím pěstován pod synonym-ním názvem A. stachyosporus De Wit.

Oddenek druhu A. echinatus je kulovitý, 2,5�5 cm v průměru. Sub-mersní listy jsou velmi proměnlivé, na dlouhých nebo krátkých řapících, je-jich čepele jsou průsvitné blanité, 15�40 cm dlouhé a 5�6,5 cm �iroké, smírně zvlněnými okraji, jejich báze je klínovitá nebo uťatá, vrchol obvyklezaoblený. Plovoucí listy mají oválné čepele dlouhé a� 20 cm a �iroké 2�4cm. Květenství se skládá z jediného klasu, jednotlivé drobné kvítky jsouzřídka bílé, častěji modravé nebo světle fialové. V dobrých podmínkách vy-tváří jediná rostlina a� 20 květenství do roka. Plody jsou 1�1,5 cm dlouhé,ihned klíčivé.

Tento druh je velmi proměnlivý a mezi rostlinami vypěstovanými vpěstírnách nebo importovanými z přírody mů�eme najít formy s ponořenýmilisty na krátkých řapících, které tvoří plovoucí listy jen zřídka nebo vůbec ne.Poslední jmenovaná forma je velmi dekorativní a jedině vhodná pro pokojo-vá akvária.

A. echinatus pěstujeme v dosti bohatém dně. Vy�aduje star�í nádr�es podkladem obohaceným detritem. Půda nemá obsahovat vápno, vodanesmí být příli� tvrdá. Nejlep�í rostliny získáme v polostínu a hlavním před-pokladem je zastínění hladiny, kterým zabráníme případné ne�ádoucí tvorbě

- 81 -

plovoucích listů.

Aponogeton elongatus F. Müller - kalatka australskáRoste v Austrálii a podobá se druhu A. echinatus více ne� A. cri-

spus, proto�e okraje jeho listů jsou jen lehce zvlněné, nikoli zkadeřené. Listyjsou v�ak na rozdíl od A. echinatus dlouhé 20�40 cm a často jsou zbarvenyolivově zeleně nebo červenohnědě. Kromě ponořených listů vytváří vzplýva-vé listy, které jsou obvykle oválné, leskle zelené a měří 10�15 x 2�3 cm.Po vytvoření vzplývavých listů se rychle tvoří květní stonek (vyroste a� 12cm za den). Klas je krat�í ne� u ostatních asijských druhů (5�8 cm), okvětíje �lutavé. V jednom měchýřku jsou 2�4 semena dlouhá jen asi 4 mm.

Svými nároky a způsoby pěstování se A. elongatus blí�í po�adav-kům A. crispus. V období zimního klidu sná�í v�ak beze �kod mnohem ni��íteploty (a� pod 8 °C).

Aponogeton hybridus Hort. - kalatka zkří�enáPod tento název zahrnujeme skupinu aponogetonů tvořící velkou

vět�inu zástupců tohoto rodu v na�ich akváriích. Patří sem rostliny vzniklésamovolným kří�ením z původních druhů, pěstovaných vedle sebe v pěstír-nách i v nádr�ích akvaristů. Výchozími rostlinami jsou A. crispus, A. echina-tus a A. natans.

Jak jsme ji� uvedli, tyto botanické druhy pocházející z volné přírodyjsou dosti náročné a v akváriích se daří �patné. Je pravidlem, �e část kří-�enců bývá proti vněj�ím podmínkám odolněj�í ne� oba rodiče. Málo vzdorníkří�enci při samovolném rozmno�ování v pěstírnách uhynuli, kde�to nověvzniklé, odolné rostliny se vyvinuly a dále se mno�ily. Tímto způsobem, tj.přirozeným výběrem, vznikly aponogetony dokonale přizpůsobené akvarij-ním podmínkám, které jsou ideálními rostlinami pro společné nádr�e. Nemajízvlá�tní nároky na slo�ení dna, vody, osvětlení a nevy�adují období klidu.Kvetou obvykle po celý rok, nezávisle na ročním období, a mají-li vhodnépodmínky, bohatě nasazují na semena, která dobře klíčí.

Vzhledem k tomu, �e tito kří�enci jsou dále rozmno�ováni semeny, atedy �e se dále navzájem kří�í, existuje několik forem. Tam, kde se provádělcílevědomý výběr, byly vy�lechtěny rostliny, které mají kladné vlastnostiv�ech původních druhů a vyznačují se listy dlouhými 30�40 cm (vlastnostzděděná z druhů A. crispus nebo A. natans), jejich� okraje jsou jen mírnězvlněné (A. echinatus) a květy vět�inou modré nebo světle fialové (A. na-tans). Zásadně tedy rozeznáváme dvě skupiny kří�enců:

1. A. crispus x A. echinatus. Tito kří�enci mají obvykle dlouhý list vi-noucí se pod hladinu po druhu A. crispus; okraj tohoto listu je jen mírně zvl-něný po druhu A. echinatus. Jsou to ideální rostliny pro akvaristiku, kvetounejčastěji bíle. Vzplývavé listy tvoří vzácně.

2. A. crispus x A. natans nebo A. echinatus x A. natans, popřípadě

- 82 -

mnohonásobní kří�enci A. crispus x A. echinatus x A. natans. V�eobecně lzeříci, �e tato druhá skupina je méně vhodná. Ponořené listy si ponechávajíkladné vlastnosti druhů A. crispus a A. echinatus, tj. dlouhý, mírně zvlněnýlist. Při dobrém osvětlení se tvoří vzplývavé listy, co� v akváriích je obvyklene�ádoucí. Kvetou vět�inou modře nebo fialově.

V�ichni kří�enci těchto uvedených asijských druhů jsou plodní adobře se mno�í podle zásad uvedených v úvodní kapitole této čeledě

Aponogeton madagascariensis (Mirbel) van Bruggen (= A. fenestralis/Poir. Hook.) - kalatka mří�ovitá

Akvaristická literatura uvádí 3 druhy rodu aponogetonů z Madagas-karu mající čepele tvořeny pouze sítí �ilek bez mezi�ilkového pletiva. Jsou toA. fenestralis (Poir.) Hook., A. henkelianus (Falk.) Baum. a A. bernierianus(Decaisne) Hook. Rozdíly mezi prvními druhy jsou zanedbatelné a jejichsprávný název je A. madagascariensis (= A. fenestralis � A. henkelianus).A. bernierianus nemá mří�kovité čepele.

Oddenek je válcovitý nebo oválný a� kulatý, 2,5�10 cm dlouhý. Lis-ty a� 40 cm dlouhé, čepele oválné nebo eliptické, nahoře někdy tupé nebopřiostřené, dole tupé nebo nenápadně srdčitě laločnaté, jsou 10�20 cmdlouhé a 2,5�7,5 cm �iroké. Prostory mezi �ilkami nejsou vyplněny pleti-vem, a čepele připomínají proto jemnou krajku. Jen ojedinělá okénka jsouněkdy vyplněna. Květenství je bílé nebo �luté, slo�ené z 2�5 klasů. Po opy-lení květy dostávají fialovou nebo purpurovou barvu.

Tento druh při pěstování v nádr�i potřebuje častou výměnu vody,co� předem vylučuje mo�nost vysazovat jej do akvárií společně s jinýmirostlinami nebo dokonce s rybami. V pokojové nádr�i se v�ak mů�e uplatnitjako dekorace pro jednu sezónu; k tomu pou�íváme výhradně rostliny získa-né z dobře vyvinutých hlíz, které v nádr�i �ijí jednu sezónu a pak obvyklehynou.

Chceme-li je pěstovat, musíme je dát do samostatné, nepříli� velkénádr�e (o obsahu 30�50 l) s polopraným pískem, se středním obsahem jílůa minimálním obsahem vápenatých a horečnatých solí. Akvárium umístímena světlém místě, ale z dosahu přímých slunečních paprsků. Část vody (ale-spoň třetinu) vyměňujeme v zimě nejméně jednou za měsíc, v létě ka�dých7�14 dní; pou�ívá se odstátá de�ťová voda.

Za těchto podmínek A. madagascariensis v některých letech dobřekvete a poskytuje klíčivá semena.

V posledních letech jsou pravidelně importovány dvě formy - jednakforma s dlouhými, jen 2,5�5 cm �irokými čepely listů (prodává se jako A.henkelianus), jednak forma s mnohem �ir�ími čepely listů (5�10 cm), kteréjsou na vrcholku obvykle tupé nebo dovnitř vykrojené (prodává se jako A.fenestralis). Úzkolistá forma je mnohem odolněj�í a nevy�aduje výměnuvody. Snáze kvete a plodí. Semena jsou v�ak velmi malá (sotva 2,5 mm

- 83 -

dlouhá) a vypěstování semenáčků je velmi obtí�né.

Aponogeton rigidifolius v. Brugen - kalatka ko�ovitáPochází z ostrova Cejlonu. Oddenek je zcela odli�ný od oddenků ji-

ných druhů aponogetonů tím, �e je válcovitý, ulo�ený v písku vodorovně a jea� 1 cm tlustý a 15 a� 20 cm dlouhý.

Zakořeňuje na mnoha místech, prakticky po celé délce. Ze spícíchoček na oddenků vznikají mladé rostliny. Na jednom dobře vyvinutém od-denku mů�eme často najít současně 5 a� 10 dospělých rostlin, které jsou poodlomení schopny samostatného růstu.

Tento druh tvoří jen submersní listy jejich� řapíky jsou obvykle zře-telně krat�í ne� čepele. Čepele jsou ko�ovité, pevné, 20�60 cm dlouhé a2,5�3,5 cm �iroké, jejich okraje jsou rovné (ploché) nebo zřetelně zvlněné.Zbarvení čepelí je velice proměnlivé. Mů�eme najít formy s temně zelenýmičepely, nebo s čepely velmi tmavě červenohnědými. Střední nerv čepelí je�iroký a zřetelný a soubě�ně s ním bě�í po obou stranách 3�4 vedlej�ínervy. Čepel je na obou stranách klínovitě zú�ená, na �pičce obvykle tupá.

Květenství je 50�90 cm dlouhé a nese jediný klas délky 10�15 cm,drobounké kvítky jsou bílé. Plody dosahují délky 5�12,5 mm.

V přírodě tento druh roste v mělké vodě od 10 do 50 cm při teplotě20�25 °C s hodnotou pH 7,2; obvykle jej mů�eme nalézti v písčitém dněpomalu tekoucích vod.

A. rigidifolius je velice vhodná rostlina pro akvaristiku. Netvoří plo-voucí listy, ponořené listy jsou velice pevné a odolné a zvlá�tě formy s čer-venohnědými listy jsou velmi atraktivní. Mno�í se snadno z oddenkovýchpupenů, tak�e patří mezi nemnohé druhy tohoto rodu mno�ící se vegetativ-ně. V akváriu kvete A. rigidifolius velice vzácně, tak�e rozmno�ování ze se-men není tak jednoduché jako u ostatních, bě�ných druhů tohoto rodu.

Aponogeton sp. (zatím neurčený)V nádr�ích specializovaných akvaristů se často setkáváme s pře-

krásným druhem rodu Aponogeton, který tvoří na velmi krátkých řapících�iroce eliptické, svě�e zelené nebo načervenalé čepele. Jsou obvykle 10�2,5 cm dlouhé a 3,2�5 cm �iroké a mají zvlněné okraje. Tento druh je zají-mavý také tím, �e jeho květní lodyhy nejsou schopny přizpůsobit se vý�cevody a nejsou nikdy del�í ne� 12,5�15 cm. V hlub�ích nádr�ích tedy kvetoupod vodou, a proto netvoří semena. Rostliny k rozmno�ování musíme protopěstovat výhradně v mělkých, jen 7,5 � 10 cm hlubokých nádr�ích. Semenajsou stejně velká jako u A. crispus nebo A. echinatus

Aponogeton ulvaceus Baker - kalatka �roubovitáPochází z Madagaskaru. Má kulovitou hlízu, která dosahuje průměru

a� 3 cm. Čepele jsou na krátkém řapíku, s bází ponenáhlu zú�enou. Čepelje světle zelená, skoro průsvitná, podlouhlá, na horním konci zaokrouhlená.

- 84 -

Měří 20�35 x 4�8 cm. Její okraje jsou mírně zvlněné. Dobře vyvinuté listyjsou spirálovitě stočeny.

A. ulvaceus kvete �lutě, květenství se skládá ze 2 a� 5 klasů. Mno�íse semeny, je� vytvářejí obvykle jen rostliny, kterým byly poskytnuty alespoň2�3 měsíce zimního klidu při teplotě 8�10 °C. Takové rostliny shodí listy azůstanou jen hlízy, které zjara po zvý�ení teploty vytvoří za 10 � 15 dní listydlouhé a� 25 cm a v dubnu počínají kvést. U matečních rostlin sni�ujemeteplotu ji� v září (od září do listopadu 12�15 °C, pak 8�10 °C), abychomzamezili druhému kvetení, které probíhá asi za 14 dní po podzimní rovno-dennosti, tj. koncem září. Z podzimních květů semena obvykle neuzrají arostliny se před obdobím zimního klidu vysilují.

Tento druh patří mezi nejkrásněj�í akvarijní rostliny, i kdy� je jehomno�ení obtí�né. Pro bě�né pěstování není nijak náročný, ale je-li v nádr-�ích, kde udr�ujeme po celý rok teplotu kolem 20 °C, po letech zastavujerůst a často hyne.

Aponogeton undulatus Roxb. - kalatka �ivorodá (= A. stachyosporus deWit).

Pochází z Malajska. Některá okénka v listech jsou vyplněna jen prů-hledným blanitým pletivem, v jiných je pletivo světle a� tmavě zelené. Celko-vý mozaikový dojem tím je�tě více vyniká; je to dekorativní rostlina, zvlá�těproto, �e její listy dorůstají délky a� 40 cm, jsou �iroké a� 4 cm a jejich okrajejsou zvlněné a� kadeřavé. Plovoucí listy jsou �iroce oválné, na bázi srdčitělaločnaté.

Je to nenáročná rostlina sná�ející znamenitě vodu bohatou na orga-nické látky. Dá se pěstovat v nádr�ích obydlených nadměrným mno�stvímryb. Vy�aduje dostatek světla. Na květní lodyze se místo květů obvykle tvoříkulovité hlízky, z kterých vyrůstají listy i kořeny. Nové rostliny se pak oddělu-jí. Na jedné lodyze vzniká a� 12 nových rostlin a mateční rostlina produkujeza sezónu 5 � 10 lodyh. Vegetativní mno�ení probíhá proto poměrně rych-le. Květy jsou velmi vzácné.

ARACEAE - ÁRONOVITÉ

Převá�ná vět�ina této početně zastoupené čeledě jednodělo�nýchjsou vlhkomilné nebo ba�inné, vzácněji vodní rostliny. Mnoho z nich se pěs-tuje ve sklenících i bytech. Jsou to rostliny nejrůzněj�í velikosti, od bylin přeskeře a� po stromy.

Listy jsou velmi různotvaré, jednoduché a� slo�ené, s odli�eným řa-píkem a čepelí. Velmi drobné květy jsou v zdu�natělém květenství (palici),obaleném velkým listem, často různě zbarveným, kterému se říká toulec.

Semena áronovitých rostlin jsou klíčivá jen poměrně krátkou dobu, a

- 85 -

proto vět�ina druhů je svým výskytem omezena na men�í oblasti. Převá�náčást áronovitých se rozmno�uje vytvářením kořenových výbě�ků nebo děle-ním oddenků.

Vět�ina zástupců jsou rostliny tropů a subtropů, do mírného pásmazasahuje jen nepatrný počet druhů. Velký počet rodů je svým výskytem přís-ně omezen bud na oblast Nového světa nebo Starého světa. Výjimkou jenapříklad plovoucí Pistia, Arisaema a několik dal�ích rodů.

Teplé oblasti Starého světa, hlavně malajská oblast a tropická Afri-ka, jsou na áronovité rostliny bohat�í ne� tropy a subtropy Ameriky. Nejvíceáronovitých roste v Americe v pralesních formacích pod Andami. Celkemznáme 110 rodů s 1800 druhy.

Acorus - pu�kvorecTento chudý rod áronovitých zahrnuje jen dva druhy.Acorus calamus L. - (pu�kvorec obecný) pochází z jihovýchodní

Asie, odkud byl postupně zavlečen do Evropy a Ameriky. Pro pokojováakvária není vhodný.

Acorus gramineus Soland - pu�kvorec trávovitýPochází z východní Asie, kde roste v Číně, na Tchajwanu a na Ja-

ponském souostroví. Je to bahenní rostlina, která se dá přizpůsobit �ivotupod vodou.

Vytváří oddenek tlustý 1�2 cm a dlouhý 10�15 cm, z kterého vy-růstá 10�15 vějířovitě uspořádaných listů. Jsou zelené, jejich okraje jsouzprvu rovnobě�né, nahoře se sbíhají do �pičky; tvarem se podobají listůmkosatce. V přírodě pu�kvorec trávolistý dosahuje vý�ky a� 50 cm. V akvári-ích dorůstá nejvý�e 15�20 cm s �ířkou listů 2�8 mm.

Acorus gramineus var. pusillus Engl. je zakrslá forma předchozíhodruhu, s mnohem krat�ími listy. V přírodě dosahují délky asi 10 cm, v akvári-ích obvykle jen 4�5 cm. Vějíř listů je �iroký, jeho �ířka dosahuje délky listů.Pochází z Číny.

Acorus gramineus f. decoratus Hon. je zahradní forma původníhodruhu s pana�ovanými (�lutě pruhovanými) listy. Pestré zbarvení bývá uemersních listů výrazněj�í ne� u rostlin pěstovaných pod vodou, kde někdyzcela mizí.

V�echny tři formy mají stejné nároky na pěstování. Chceme-li jerozmno�it, je lépe pěstovat je emersně v mísách nebo květináčích ponoře-ných do vody tak, aby rostliny měly nad kořenovým krčkem jen 1�2 cmvody. Při pravidelném zalévání rostou dobře i jako pokojové rostliny. Za 1�2roky se vytváří dlouhý oddenek, který vyjmeme ze zeminy, opereme a ne-cháme jej volně le�et na hladině vody v akváriu nebo v létě venku v bazénu.Za 10�30 dní se na oddenku počnou vytvářet ze spících oček nové rostliny,kterých bývá 20�50. Jakmile listy dosáhnou délky 2�3 cm, oddenek rozře-�eme a jednotlivé díly s listy zasázíme.

- 86 -

Pu�kvorec pěstujeme v bohatém dně. V akváriu roste velmi pomalu.V prvním roce obyčejně nemá �ádné přírůstky. Je to tedy poměrně vzácná,tě�ko mno�itelná rostlina. V paludáriích je velmi ozdobná.

Aglaodorum griffithii SchottVodní rostlina z Malajska, vyskytuje se v ba�inách a řekách. Dosud

nebyla importována. Určitě se jedná o vhodnou akvarijní rostlinu. Oddenekje plazivý, listy vzpřímené, lesklé, masité, čepele podlouhlé; řapík je o něcodel�í ne� čepel. Celý list měří 20�50 cm. Je to druh příbuzný rodu Aglao-nema.

AglaonemaPěstování těchto známých pokojových a skleníkových rostlin pod

vodou je novinkou. Nepříli� početní zástupci rodu (je známo asi 45 druhů)pocházejí ze stejné oblasti jako kryptokoryny, tj. z Malajska a z VýchodníIndie.

Tyto rostliny mají silný a pevný oddenek, z kterého vyrůstá kratičkýstonek nesoucí 4�7 listů. Řapíky listů jsou přibli�ně stejně dlouhé jako jejichčepele, které jsou �iroce kopinaté, na �pičce přiostřené, na bázi obvyklesrdčité. Listy jsou tuhé a tlusté, světle a� tmavě zelené, u vět�iny druhů �ik-mo �lutě �íhané.

Zkou�eli jsme 6 druhů tohoto rodu a zjistili, �e se v�echny mohou pocelý rok udr�et pod vodou, ani� ztratí listy. Napřed se v�ak musí vypěstovatemersně a pak se teprve přenesou na dno akvária, kde se vsazují s celými,nepo�kozenými kořeny. Rostliny získané odříznutím od oddenků vsazujemepod vodu a� po několikatýdenním předpěstování. Při přenesení pod vodu setoti� na del�í dobu zastavuje růst, rostlina ztrácí obranné schopnosti a z místčerstvého řezu se mů�e roz�ířit hnilobný proces na celý oddenek.

Nejlépe se osvědčuje přenést rostliny do akvária i s květináčem, vekterém jsme je vypěstovali, a teprve po del�í době je přesadit do dna. Ne-sná�ejí přesazení do čerstvě zařízeného akvária!

Pro akvárium získáme velmi snadno bě�ně pěstované druhy, kterése prodávají v obchodech s pokojovými květinami. Nejbě�něj�í druhy jsou:Aglaonema modestum Schott se zelenými, stříbrně mramorovanými listy aAglaonema treubii Engl., které má tmavozelené listy zdobené světle zele-nými a� �lutými skvrnami. Velmi dekorativní jsou některé hybridy, označova-né často jako A. longibracteata, A. marmoratum nebo A. roebelinii. Jejichřapíky jsou skoro bílé, čepele listů jsou nepravidelné zdobené zelenými,�lutozelenými a� skoro bílými plochami. V�echny jmenované druhy dosahujívý�ky kolem 30�40 cm a jsou vhodné jen do velkých nádr�í. Pro akvaristikunejvhodněj�í je Aglaonema costata. Její listy jsou obvykle jen 10�15 cmdlouhé, řapíky jsou krat�í ne� čepele, které jsou vejčitě oválné a� srdčité,tmavě zelené, zdobené světle �lutými 0,5�1 cm velkými, kulatými skvrnami,nepravidelně rozstříknutými po plo�e. Je to jedna z nejkrásněj�ích akvarij-

- 87 -

ních rostlin.

Anubias - anubisTento rod pochází z tropické západní Afriky a zahrnuje asi 12 druhů,

které zde rostou na stinných březích vod. V době de�ťů v zaplavených ob-lastech vydr�í i několik měsíců pod vodou a sná�ejí trvalé submersní pěsto-vání. Jsou to proto vhodné akvarijní rostliny. Pěstujeme je podobně jakokryptokoryny ve středně bohatém dně. Vy�adují mírně kyselou vodu, a pro-to�e tvoří mohutný oddenek, potřebují alespoň 10�15 cm hlubokou vrstvupísku.

Listy jsou �iroce kopinaté, vejčité nebo eliptické, nahoře za�pičatělénebo zaoblené, dole obvykle sbíhavé do řapíku. Řapík je stejně dlouhý jakolist, někdy krat�í, dole mírně pochvatý. Líc listů je hladký, sytě zelený, rublistů je světlej�í, �lutozelený, s vyniklými �ilkami. Listy jsou velmi tuhé a silné.

Jsou to velmi dekorativní rostliny, které se mno�í rozdělováním od-denků. Dobře vyvinutý oddenek oddělíme od mateční rostliny a buď jej podlespících oček rozdělíme a pak necháme v klidu, nebo celý oddenek ulo�ímeve vodě a dělíme jej teprve po vytvoření rostlinek. Poněvad� trvá obvykleněkolik let, ne� získáme dosti dlouhý oddenek, z kterého se pak získá jenněkolik mladých rostlin, je anubis velmi vzácný.

Tyto rostliny kvetou velmi zřídka. Bez znalostí květních orgánů je je-jich přesné botanické zařazení nemo�né, a proto si nejsme jisti tím, �e rost-liny pěstované v na�ich nádr�ích a paludáriích jsou správně určeny.

Rod Anubias má mnoho názvoslovných nejasností a vy�aduje od-bornou revizi. Vět�ina druhů je nepochybně pěstována pod nesprávnýmijmény. Velké druhy dosahující délky a� 100 cm byly pova�ovány obvykle zaA. lanceolata nebo A. congensis - pravděpodobné patří v�ak do příbuzen-stva A. heterophyllae. Do akvárií jsou vhodné jen semenáčky do stáří 1�3roků; vzrostlé rostliny jsou pro pokojové nádr�e příli� velké.

Anubias afzellii Schott - anubis Afzellův (= Amauriella hastifoliaHepper)

Pochází ze Siera Leone a je to jeden z mála druhů, které v příroděrostou pravidelně submersně. Na rozdíl od ostatních druhů má střelovité listy- proto je podle některých autorů zařazován do rodu Amauriella. Listy dosa-hují délky 20�25 cm, střelovité čepele jsou trojúhlé, na bázi prota�ené ve�pičaté laloky.

Anubias barteri - anubis BarterůvJe to středně velký druh, vyskytující se v přírodě převá�ně submers-

ně. Je proto mimořádně vhodný pro akvária. Od ostatních druhů se li�í pře-dev�ím zvlněnými okraji čepelí. Dorůstá vý�ky 20�25 cm, a je proto vhodnýdo středně velkých nádr�í. Řapíky jsou zelené nebo načervenalé, čepel jestejně dlouhá jako řapík, eliptická, sytě zelená s výrazně tmav�ími �ilkami.

- 88 -

Vývoj pod vodou je poměrně pomalý, zato v emersní formě se vyvíjí velmidobře. A. barteri proto pěstujeme nejraději v teráriu a pod vodu sázíme dob-ře vzrostlé rostliny.

Anubias congensis N. E. Brown - anubis kon�skýPochází z Konga a Guineje. Má 25�30 cm dlouhé listy. Čepele jsou

�iroce vejčité, ko�ovitě tuhé, na �pičce tupé, někdy dovnitř vykrojené, podél�ilek obvykle prohloubené, nej�ir�í v horní třetině. V akváriích poměrně máloroz�ířený, ale tvarem čepelí nesmírně zajímavý druh.

Anubias lanceolata Schott. - anubis kopinatýPochází z Nigérie, Kamerunu a Gabunu. Je to nejčastěji pěstovaný

druh dorůstající střední velikosti. Listy jsou 20�30 cm dlouhé. Řapíky jsouobvykle krat�í ne� čepele, které jsou úzce kopinaté, maximálně 5 cm �irokéa 15�20 cm dlouhé. Jsou leskle zelené, s nápadnými, tmav�ími �ilkami, naobě strany skoro stejnoměrně zú�ené, na vrcholu �pičaté.

Anubias nana Engler - anubis nejmen�íPochází z Kamerunu a je to nejmen�í druh, dosahující vý�ky jen 5�

10 cm. Čepele listů jsou úzce oválné a� kopinaté, rozměrů 6 x 2�3 cm. Jeto jediný druh rodu vhodný do velmi malých nádr�í nebo do popředí středněvelkých akvárií.

Cryptocoryne - kryptokorynaVedle rodů Aponogeton a Echinodorus jsou kryptokoryny nejdůle�i-

těj�í a nejpopulárněj�í akvarijní rostliny. V�echny pocházejí z tropické Asie.Jen C. becketii zplaněla na Kubě, kam byla zavlečena.

A� dosud bylo popsáno 52 druhů. Vyskytují se od Indie přes Ban-gladé� a Barmu a� po Malajský poloostrov a na východ do jihozápadní Číny.Mnoho druhů je domovem na Cejloně, Filipínském a Indonézském souostro-ví.

Jsou to bahenní, vodní nebo oboj�ivelné, zřídka terestrické rostliny svelmi malou proměnlivostí �ivotních forem v ponořených a emersních pod-mínkách. Listy jsou obvykle zřetelně rozčleněny na řapík a čepel. Čepelejsou srdčité, eliptické, kopinaté nebo páskovité, blanité nebo ko�ovité, naokrajích rovné nebo zoubkaté, zvlněné a� zkadeřené, na plo�e často důlkatéa� puchýřkaté.

Druhy vyskytující se v rychle tekoucích vodách jsou přizpůsobenyvodnímu proudu. Jejich listy vzplývají na hladině nebo pod ní. Řapíky jsouna bázi v�dy pochvaté. Jejich délka v poměru k délce čepele je konstantníjen u emersních forem. U ponořených rostlin se délka řapíku velmi měnípodle hloubky vody a podle intenzity osvětlení.

Listy některých druhů jsou zelené, jiné druhy mají barevné čepele.Někdy jsou svrchu hnědozelené, olivové nebo příčně či podélně červeno-

- 89 -

hnědě pruhované. Rub čepelí druhů se zelenými listy je vět�inou světlej�í,�lutozelený. U druhů s barevnými listy bývá rub olivově hnědý, světle a�tmavě červený nebo nápadně purpurový. Toto listové zbarvení není stálé,ale je závislé předev�ím na osvětlení, a to tak, �e rostliny �ijící v hlubokémstínu jsou pestřej�í ne� rostliny na přímém světle, u kterých převládá zelenábarva.

Kořen je obvykle přímý, stejně dlouhý jako listy nebo i del�í, vícenebo méně rozvětvený. Na krátkém, kolmém oddenku hlavního kořene sevegetativně vytvářejí nové rostliny ze spících oček. Některé druhy vyhánějíkořenové odno�e, na kterých se v intervalech po 1�10 cm tvoří dceřinérostliny. Oba tyto způsoby vegetativního rozmno�ování probíhají současně.U některých druhů je v�ak jeden z těchto způsobů typický. Podle toho, kterýzpůsob převládá, vznikají buď husté, na listy bohaté trsy, nebo se rostlina�íří do plochy a vznikají velké porosty monokulturního charakteru.

Květenství kryptokoryn je velmi atraktivní nezvyklými tvary i barvamia je velmi důle�ité pro přesné určení druhů. Nazývá se toulec (spatha). Vespodní části je vejčitý, hru�kovitý nebo oválný kotlík. Na kotlík navazujetrubka, která se nahoře otevírá tzv. jícnem. Jícen pak pokračuje barevným,praporkovitým útvarem, kterému říkáme čepel květenství.

V umělých kulturách, stejně jako v přírodě, převládá vegetativnírozmno�ování nad tvorbou semen. U mnoha poměrně často sbíraných dru-hů jsou plody neznámé. Proto vzniká mnoho místních forem, proto má rodCryptocoryne tolik endemitů, tj. takových druhů, které se vyskytují jen v po-měrně malých, zeměpisných oblastech.

Kryptokoryny jsou přizpůsobeny �ivotu na místech s velmi sporýmosvětlením. Na dobře osvětlených místech nedoká�í odolávat konkurencijiných rostlin, proto�e sorpční schopnost jejich kořenů je ve srovnání s jinýmitropickými rostlinami velmi malá. Proto se kryptokoryny uchylují do nejzastí-něněj�ích míst d�unglí, kde ji� zpravidla neexistuje �ádná jiná vegetace.Velmi zřídka nacházíme pohromadě více botanických druhů. Obvykle sejedná o jediný druh, který porůstá koryta a břehy men�ích potoků s kameni-tým dnem pokrytým pískem. V hlub�í vodě rostou kryptokoryny uprostředkoryta v submersních formách, odkud přecházejí u břehů do oboj�ivelnýchforem. Jedná se předev�ím o poměrně úzké jen 3�7 m �iroké toky, často svelmi rychle proudící vodou. Koryto je obvykle zcela zastíněno hustou po-bře�ní vegetací. Ve společnosti kryptokoryn roste občas jen rod Barclaya. Vrychle proudící vodě s kamenitým a� skalnatým dnem pokrytým pískemroste např. C. balansae, C. tonkinensis a C. crispatula. Voda je měkká a jejípH se blí�í neutrálnímu bodu. Jedná se převá�ně o druhy, které dávají před-nost aerobiose kořenů v dobře provzdu�něném podkladě. Jiné druhy, např.C. cordata, C. griffithii a jiné sná�ejí anaerobiosu kořenů a vyskytují se jak vproudící, tak ve stojaté vodě močálů s hlub�í vrstvou bahna.

Kryptokoryny obvykle pěstujeme při teplotách 20�25 °C, která mábýt udr�ována nepřetr�itě po celý rok. Vět�ina akvarijních ryb má podobné

- 90 -

nároky na teplotu - proto jsou kryptokoryny ideální rostliny pro akvária. Oboj-�ivelné druhy rostoucí v přírodě často v pozemních formách jsou vůči kolí-sání teploty odolněj�í (C. becketii, C. nevillii, C. axelrodii), zatímco typickysubmersní druhy (C. cordata, C. johorensis) mohou při kolísání teplot trpěttzv. kryptokorynovou nemocí.

Musíme opravit dosavadní názor, �e kryptokoryny jsou stínomilnérostliny a �e nesná�ejí tvrdou vodu. Platí to jen o některých druzích. Četnédruhy mů�eme pěstovat ve středně tvrdé vodě, v přírodě rostou výhradně navápencových podkladech. Sluneční světlo kryptokorynám nevadí, má v�aknedobrý vliv na vlastnosti vody. Proto je pro akvária v�eobecně vhodněj�í,umístíme-li je na východní nebo západní stranu místnosti.

Bě�né druhy kryptokoryn se mno�í snadno a rychle a za rok a� dvaporůstají v akváriu souvislé plochy. Vzácněj�í druhy vytvářejí často jen jedi-ný výbě�ek za rok a vy�adují poměrně dlouhou dobu klidného růstu, ne� sezačnou mno�it. Přesazujeme je proto jen tehdy, není-li vyhnutí.

Kryptokoryny jsou ideální akvarijní rostliny předev�ím pro jejich tva-rovou a barevnou rozmanitost. Mírně okyselují vodu a vytvářejí tak výbornéprostředí pro �ivot i vytírání řady oblíbených akvarijních rybek. Jen málodruhů těchto rostlin je vhodným objektem pro začátečníky. Základem úspě-chu při jejich pěstování je kři�ťálově čistá, stará voda s biologickou rovnová-hou a co nejmen�í kolísání vněj�ích podmínek. V čerstvě zalo�ených nádr-�ích se kryptokorynám obvykle nedaří.

Rod Cryptocoryne je vědecky mimořádně obtí�ný. Opravdu spolehli-vé rozpoznávací znaky nese jen květenství. Mnoho druhů kvete velmi vzác-ně, a to nejen v umělých kulturách, ale i v přírodě. To v�e vedlo k tomu, �emnoho druhů bylo nesprávně určeno a byly v dosavadní literatuře nesprávněpojmenovány. V následujících kapitolách se proto čtenář setká s novýmijmény - a naopak, nesetká se s některými názvy, které byly dosud pou�ívá-ny, ale ukázaly se být nesprávnými nebo neplatnými. Taková jména jsouuvedena v závorkách, popřípadě se dají vyhledat v rejstříku. Uvádíme jentakové druhy, které jsou s jistotou pěstovány.

Cryptocoryne affinis N. E. Brown (= C. haertelana Jacobs) - kryptoko-ryna červená

Je to jeden z nejroz�ířeněj�ích druhů. Pochází z JV Malajska. Řapí-ky jsou přibli�ně stejně dlouhé jako čepele. Listy měří 15�30 cm, čepel jekopinatá, 2�3,5 cm �iroká. Na líci jsou čepele leskle tmavozelené se svět-lej�ími �ilkami, na rubu purpurové nebo fialové, někdy v�ak světle zelené,�lutozelené nebo světle purpurově skvrnité. V�eobecně se dá říci, �e přidostatku světla převládá zelená, v polostínu fialová barva.

Je to nepochybně nejroz�ířeněj�í kryptokoryna. Má-li vhodné pod-mínky, roste velmi rychle a za jediné léto mů�e zarůst celou nádr�. Nenícitlivá na tvrdou vodu, sná�í dobře i vysoký obsah vápenných solí, proto�e vpřírodě roste jen na vápenitých podkladech. Na přímém světle vznikají často

- 91 -

zakrslé formy s listy přitisklými ke dnu. Vy�aduje teploty kolem 20 °C.V ponořené formě ji pěstujeme v polostínu. Je mimořádně vhodná

do nádr�í osvětlených výhradně uměle. Mno�í se rychle z kořenových vý-bě�ků. Kvete i pod vodou. Květenství je a� 25 cm dlouhé, toulec je nad vod-ní hladinou prodlou�en v purpurově červený, spirálovitě stočený praporek. Vemersní formě vy�aduje tento druh 100 % vlhkost vzduchu, a není protovhodný pro terária a paludária.

Cryptocoryne auriculata Engler - kryptokoryna ou�katáPochází ze Sarawaku a z Filipín (ostrovy Palawan a Mindanao). Lis-

ty jsou 10�15 cm dlouhé, čepele vejčité, tmavě zelenohnědé, na okrajíchněkdy zvlněné a nenápadně zoubkaté, dole jsou uťaté nebo nenápadnělaločnaté, jsou nej�ir�í ve spodní třetině a odtud se zvolna zu�ují ke �pičce.Jsou 5�10 cm dlouhé a obvykle 2,5 cm �iroké, často příčně tmavě pruho-vané.

Květenství měří 5�7,5 cm. Kotlík je asi 1,5 cm dlouhý, bezbarvěprůsvitný, trubka je velmi krátká (jen 0,5 cm). Čepel květenství je jazykovitá,dopředu ohnutá, uvnitř hladká, červená, v ústí světlej�í.

C. auriculata je jedna ze vzácných akvarijních rostlin. Roste emers-ně i submersně velmi pomalu a velmi nesnadno se rozmno�uje. Sná�í po-měrně tvrdou vodu, stejně jako předchozí druh se v přírodě vyskytuje vý-hradně na vápenci. Dá se pěstovat jen v akváriu s poměrně malým počtemryb. Vy�aduje předev�ím klid a velmi čistou vodu bez řas a bez nadbytkuorganických látek.

Podobná, dosud neimportovaná rostlina je C. pygmaea Merrill. Do-sahuje sotva poloviční vý�ky. Její květenství měří jen něco málo přes 2,5cm.

Cryptocoryne axelrodii Rataj (= C. willisii Engler ex Baum. C. undulataWendt, C. pseudobecketii Hort.) - kryptokoryna Axelrodova

Tato rostlina měla smůlu. Byla ji� dvakrát popsána r. 1909 a 1920,oba shora uvedené názvy v�ak nemohou být uznány jako platné. C. axelro-dii pochází z Cejlonu a tvoří přechod mezi C. walkeri a C. wendtii. Její listyjsou 10�25 cm dlouhé, řapíky jsou přibli�né stejně dlouhé jako čepele, usubmersních rostlin vět�inou krat�í, zelenohnědé a� červené. Čepele jsoudlouze eliptické, dole uťaté nebo sbíhavé, na okrajích zvlněné, 7,5�15 cmdlouhé a něco přes 2,5 cm �iroké. Emersní rostliny mají čepele zelené snačervenalou hlavní �ilkou, u submersních rostlin jsou čepele vět�inou čer-venohnědé, příčně tmavě �íhané. Na rubu jsou světlej�í, hnědozelené neborů�ové.

Květenství měří asi 7,5 cm. Čepel květenství je asi 2,5 cm dlouhá,nad jícnem stočená, uvnitř zeleno�lutá nebo okrově �lutohnědá, na okrajíchnápadně zoubkatá. Jícen je bledězelený, límec hnědý, na spodní straně

- 92 -

vroubený dvěma tenkými liniemi, z nich� horní je bělavá, spodní tmavozele-ná.

Je to typická oboj�ivelná rostlina rostoucí lépe emersně ne� sub-mersně. Kvete jen emersně i při poměrně nízké vlhkosti vzduchu. Pod vodouv akváriu je nenáročná, sná�í značné kolísáni teplot, středně tvrdou vodu amno�í se rychle kořenovými odno�emi. Patří k bě�ně pěstovaným druhům avedle některých variet C. wendtii je z nich najatraktivněj�í. Její listy jsou ba-revné, velmi tmavé a esteticky dobře kontrastují se svě�e zelenými rostlina-mi pěstovanými v její společnosti.

Cryptocoryne balansae Gagnepain (= C. longitspatha Merril, C. som-phongsii Hort.) - kryptokoryna kadeřavá

Vyskytuje se v Thajsku, Severním Vietnamu a v čínské provinciiKwangsi. Roste tam na stinných a spoře osvětlených místech vět�inou sub-mersně v různé hloubce pomalu i rychle tekoucí vody. Na jejích lokalitáchmá voda obvykle asi 9° tvrdosti a pH je 7 i vy��í. Koryta potoků a řek kde C.balansae roste jsou kamenitá (vět�inou se jedná o vápenec) a rostliny jsoupevně a hluboce zakořeněné v pískem zasypaných trhlinách mezi kameny.Ve vodě hluboké 1�2 metry jsou listy vzplývavé, 50�75 cm dlouhé, zele-nohnědé. V umělých kulturách roste C. balansae velmi dobře emersně asnadno kvete. V jarních měsících se někdy tvoří emersní, skoro rovné čepe-le, na kterých jsou typické puchýřky skoro nepozorovatelné. Letní emersnílisty jsou u� typicky puchýřkaté.

Kořen je přímý, rozvětvený, listy v akváriu dosahují délky 25�50cm, řapíky jsou obvykle krat�í ne� čepele, které jsou dlouze eliptické, upro-střed s rovnobě�nými okraji, na obou koncích rovnoměrně zú�ené. Podélhlavního �ebra jsou nápadně puchýřkaté, na okrajích skoro rovné. Emersnírostliny dosahují vý�ky sotva 5�10 cm a jejich čepele jsou maximálně 1 cm�iroké, jsou zelené. Typické submersní rostliny mají čepele 10�20 cm dlou-hé a 1�2,5 cm �iroké, olivově zelené nebo hnědozelené; řapíky jsou někdyčervenavé.

Květenství měří 15�25 cm. Kotlík je ve spodní třetině roz�ířený,nahoře zú�ený, temně červenohnědý. Uvnitř je nahoře purpurový, dole běla-vý, jemně červeně tečkovaný. Délka stočené trubky se mění podle vý�kyvody. Čepel květenství je 5 i více centimetrů dlouhá, přímá, jazykovitá a jezakončena a� 3,5 cm dlouhým ocáskem, ve spodních dvou třetinách je ob-vykle rovná, v horní třetině (nebo jen na ocásku) 2�3x spirálovitě stočená.Vnitřní plocha čepele je �lutá nebo �lutozelená, zdobená vínově červenýmičárkami nestejné délky, které jsou poblí� jícnu zkrácené v nepravidelné teč-ky.

Tento druh se relativně snadno pěstuje a není citlivý ani na světlo,ani na tvrdost vody. Mno�í se kořenovými výbě�ky, ale za rok se obvyklenevytvoří více ne� 2�3 nové rostliny. Několik roků staří jedinci se dají na-mno�it rozdělením oddenku na 5�15 samostatných dílů.

- 93 -

Cryptocoryne becketii Thweites ex Trimen - kryptokoryna olivováPochází z Cejlonu a je příbuzná s C. petchii. Roste ve volné přírodě

také na Kubě, kam byla zavlečena. Je to jeden z nejodolněj�ích druhů vů-bec.

Listy jsou 15�25 cm dlouhé, řapíky 1,5�2,5 a� 5x del�í ne� čepele,olivově hnědé. Čepele jsou dlouze eliptické, na bázi uťaté nebo mělce laloč-naté, zřídka sbíhavé, nej�ir�í ve spodní třetině, na vrcholku �pičaté, na líciolivově hnědozelené s tmav�ími �ilkami, na rubu purpurově hnědé neborů�ové, na okrajích (hlavně ve spodních partiích) zvlněné, nejčastěji 7,5 cmdlouhé a 2,5 cm �iroké.

Květenství měří 7,5�10 cm. Kotlík je 1,5�1,75 cm dlouhý, trubka jevět�inou přímá, narů�ovělá podobně jako kotlík. Čepel květenství je 3�4,5cm dlouhá, na bázi roz�ířená a na okrajích zoubkatá, hnědo�lutá nebo olivo-vě hnědá. Límec odděluje plochu čepele od purpurového a� čokoládověhnědého jícnu.

Rostlina se pěstuje snadno, sná�í tvrdou vodu a polostín stejně jakopřímé oslunění. Rychle se mno�í kořenovými výbě�ky a za rok je schopnaporůst poměrně značné plochy nádr�e. Je to jediná kryptokoryna vhodná prozačátečníky, do akvárií i paludárií.

Cryptocoryne bogneri Rataj - kryptokoryna BognerovaC. bogneri byla nalezena na Cejlonu a je to velmi důle�itý vývojový

článek, jeho� objevení přispělo k poznání rodových znaků kryptokoryn. Bylotě�ko vysvětlitelné, jak se na Cejlon dostala C. thwaitesii, která se naprostove svých znacích li�í od ostatních cejlonských druhů. C. bogneri je zřetelněspojovacím článkem - tvarem svých listů se blí�í C. thwaitesii, květenstvím kC. walkeri.

Listy jsou asi 10 cm dlouhé, řapíky červenavé, del�í ne� čepel, kteráje eliptická, dole mírně srdčitě laločnatá, nahoře nenápadně přiostřená neboskoro tupá, temně zelená, hnědozelená nebo červenohnědá, místy nená-padně důlkatá, asi 5 cm dlouhá a 2,5�3 cm �iroká, na okrajích zvlněnánebo zkadeřená, pak zoubkatá. Je ko�ovitá, bronzově lesklá.

Květenství měří kolem 7,5 cm, kotlík je červenohnědý, trubka jen asi1 cm dlouhá. Čepel květenství je jazykovitá, 3�3,5 cm dlouhá, del�í ne�kotlík a trubka dohromady, zevně červenavá, uvnitř včetně jícnu svítivě �lu-tá, na �pičce a na okrajích bradavčitá.

C. bogneri nále�í k nejposledněj�ím novinkám. Roste emersně isubmersně, ale s jejím pěstováním v akváriu nejsou prakticky �ádné zku�e-nosti. V současné době je v umělé kultuře jen několik málo exemplářů.

Cryptocoryne bullosa Beccari - kryptokoryna puchýřkatáTento druh je v�eobecně znám lépe z umělých kultur ne� z velmi

sporých nálezů z přírody. Pravděpodobně se vyskytuje jen na Borneu. Listy

- 94 -

jsou 10�30 cm dlouhé, řapíky zelené, v horních partiích někdy červenavé,stejně dlouhé jako čepele nebo poněkud del�í. Čepele jsou dlouze eliptické.Na vrcholku zú�ené, na bázi sbíhavé, uťaté nebo nenápadně laločnaté, 5�15 cm dlouhé a 1,5�3 cm �iroké. Po celé plo�e jsou ra�eně puchýřkaté, nalíci zelené nebo hnědozelené, na rubu bělavě zelené nebo rů�ové, v�dysvětlej�í.

Květenství je krat�í ne� listy, měří 5�7,5 cm, kotlík je na velmi krát-ké stopce, trubka je přímá, maximálně o polovinu del�í ne� kotlík, bezbarvánebo rů�ová, jemně purpurově tečkovaná. Čepel květenství je jazykovitá,1,5�2 cm dlouhá, purpurově červená, nenápadně zvrásněná. Límec je v�dypřítomný, někdy v�ak jen naznačený.

Je to typicky submersní rostlina patřící k nejdekorativněj�ím a neja-traktivněj�ím druhům rodu. Je známá ji� dlouho, ale teprve v nedávné doběbyly objeveny bohat�í přírodní lokality, kterým vděčíme za pravidelné impor-ty. Rozmno�ování v umělých kulturách je velmi pomalé. Způsoby pěstováníjsou stejné jako u C. balansae.

Pozn.: V posledních letech byla popsána C. scurrilis de Wit (scurrilis= �a�kovitý, klaunovitý.) Tento druh je velmi problematický. Pochází ze Su-matry a dokladové herbářové materiály nemají �ádné znaky, kterými by seli�ily od C. bullosa. Prof. de Wit uvádí, �e C. scurrilis má odli�né zbarveníčepele květenství. Herbářové rostliny to v�ak neprokazují. Proto je tentodruh nyní pova�ován jen za varietu (C. bullosa var. scurrilis (de Wit) Rataj).

Cryptocoryne ciliata (Roxb.) Fischer - kryptokoryna brvitáVyskytuje se od východní Indie přes pobře�ní oblasti Bengálského

zálivu do Thajska a Malajsie (Malajský poloostrov a Sarawak) a pak dále naIndonéské souostroví (Jáva, Sumatra, Celebes, Bintan, Moluky, Siberut aNová Guinea). Je to druh s největ�ím zeměpisným roz�ířením. Vyskytuje sev rozsáhlých mangrovových oblastech tropické Asie, kde porůstá pevnébřehy vět�ích vodních toků na dostatečně osvětlených místech. Je to typickypobře�ní rostlina, která sestupuje jen velmi zřídka do mělce zaplavenýchmíst. Listy a květenství jsou v přírodě v�dy emersní. C. ciliata se nejčastějivyskytuje na hlinito-jílovitých půdách pobře�ních oblastí do nadmořské vý�kyasi 50 m. Hlavní oblastí výskytu jsou asi 50 km od ústí řek, kde převládásladká voda. Z těchto center se C. ciliata �íří jednak po proudu do oblastíbrakické vody, jednak proti proudu do hustě zalesněného vnitrozemí.

Druh má dvě variety. Základní varieta (var. ciliata) je a� 100 cm vy-soká a mno�í se dlouhými kořenovými výbě�ky, druhá varieta (var. latifolia)je jen 15�25 cm vysoká a mno�í se předev�ím z oddenkových spícíchoček.

C. ciliata var. ciliata je 50�100 cm vysoká, řapíky jsou pevné a tlus-té, zelené. Čepele listů jsou ko�ovité a� masitě tlusté, tmavě zelené, holé,na rubu světlej�í ne� na líci, 20�35 cm dlouhé a 5�12,5 cm �iroké, dlouzenebo krátce kopinaté, na bázi uťaté nebo sbíhavé, obvykle nenápadně srdči-

- 95 -

té. Květenství je 20�37 cm dlouhé. Kotlík měří asi 2 cm a je uprostřed za-�krcený, trubka je přímá, nestočená, bělo�lutá nebo rů�ová, ústí �luté, čer-veně skvrnité, holé. Čepel květenství je purpurově červená, zřídka jen rů�o-vá nebo olivově �lutozelená, vertikálně zvrásněná nebo hladká, oddáleně�ilkovaná, asi 7,5 cm dlouhá a 1,5�2 cm �iroká a má na bázi zřetelný límec.Okraje jsou v intervalech po asi 5 mm zdobeny odstávajícími brvami, kterédosahují délky 0,5�1,5 cm a jsou uprostřed nebo na koncích vidličnatě roz-větvené, purpurově červené nebo hnědé. Tato varieta se mno�í vegetativněz 30�40 cm dlouhých kořenových výbě�ků, na kterých v intervalech po 7 �10 cm vyrůstají nové rostliny, tak�e vznikají kolonie zaujímající plochu mno-ha čtverečních metrů.

C. ciliata var. latifolia Rataj má listy 12�20 cm dlouhé, čepele jsouko�ovité, srdčité nebo kopinaté, na bázi hluboce laločnaté, 5�10 cm dlouhéa 3,5�5 cm �iroké, tedy 2�3x del�í ne� �iroké. Čepel květenství je purpu-rově červená, brvy jsou nevětvené. Při vegetativním rozmno�ování nevzni-kají dlouhé kořenové výbě�ky, ale nové rostliny se tvoří bud přímo na od-denku, nebo na velmi krátkých (1�2 cm) výbě�cích. Vznikají proto bohatěolistěné trsy slo�ené z řady jedinců.

C. ciliata var. ciliata je vhodná pouze pro velká paludária a terária.Za dobrých podmínek dosahuje toti� značných rozměrů i pod vodou a vyrůs-tá pak nad hladinu akvária. Vy�aduje dostatek světla, popřípadě nepříméoslunění. Abychom jí zabránili v příli� rychlém růstu, pěstujeme ji v méněvhodných podmínkách, tj. v polostínu a v chudém dně. Velmi dobře sná�ítvrdou vodu. Ka�dopádně je pro akvária vhodněj�í var. latifolia. Není takvelká a roste dobře submersně po celý rok.

Cryptocoryne cordata Griffith (=C. grabowskii Engler, C. purpurea Rid-ley, C. grandis Ridley) - kryptokoryna srdčitá

I tento druh se v přírodě vyskytuje v poměrně velké zeměpisné ob-lasti od JV části Malajského poloostrova na Borneo a Jávu. Je proto velmiproměnlivý ve tvaru a barvě listů i květenství. Barva čepele květenství jezávislá na intenzitě osvětlení a mů�e kolísat od purpurové a� po slámově�lutou.

Bohatě olistěné rostliny se vyskytují jak v emersních, tak v oboj�i-velných i ponořených formách. V hluboké vodě a na velmi stinných místechje olistění chudé, omezené na 2�3 listy. Jsou 20�40 cm dlouhé, řapíkyjsou zelené nebo červenohnědé, 1,5�2x del�í ne� čepele, zřídka stejnědlouhé (hlavně u emersních rostlin). Čepele jsou typicky srdčité, na bázilaločnaté, asi dvakrát del�í ne� �iroké, vzácně skoro okrouhlé nebo eliptické,rovné nebo na bázi oddáleně důlkaté. Srdčité a eliptické listy se často vysky-tují současně na té�e rostlině. Líc čepelí je temně zelený, rub je světle zele-ný, červenohnědý nebo nápadně červený. Čepele jsou 7,5 a� 12,5 cm dlou-hé a 2,5�7,5 cm �iroké.

Květenství submersních rostlin je nápadně del�í ne� listy. Je přímé,

- 96 -

10 a� 50 cm dlouhé. U emersních rostlin nepřesahuje délka květenství 10�17 cm; v hluboké vodě se pak vyskytují extrémně dlouhá květenství. Čepelje na bázi typicky nálevkovitá, 5�7,5 cm dlouhá (včetně 1,3�4 cm dlouhé-ho ocásku). Je pozvolna nálevkovitě roz�ířená, tak�e jícen trubky je velmi�iroký a zaujímá asi třetinu plochy čepele, která je obvykle purpurová, v jícnuhnědá nebo rumělkově červená, vzácně �pinavě �lutá, v jícnu světle �lutá a�bezbarvá. Pokusně bylo prokázáno, �e na osvětleném místě tvoří tatá� rost-lina v�dy purpurová květenství, ve stínu kvete někdy �lutě.

C. cordata se v přírodě vyskytuje na místech s měkkou, neutrálnínebo slabě kyselou, obvykle průzračně čistou vodou. Jen občas jsou tatomísta zaplavována hnědou, kalnou, kyselej�í vodou. Tento druh nacházímena místech zastíněných tak silně, �e tam nerostou �ádné jiné rostlinné dru-hy. Zku�enosti v�ak prokázaly, �e v umělé kultuře dává C. cordata přednostdostatku světla (zvlá�tě v emersní formě). V akváriu ji pěstujeme v čistěvypraném křemičitém písku bez příměsi ra�eliny. Písek musí být dostatečnězásoben mineralizovaným detritem. C. cordata se proto dá úspě�ně pěsto-vat jen ve star�ích nádr�ích s kři�ťálově čistou vodou při dokonalé biologickérovnováze. Nesná�í čerstvou vodu, nehodí se pro začátečníky. Patří k bě�-ně importovaným, ale náročným druhům. Je velmi dekorativní předev�ímfialovými ruby svých listových čepelí. Vy�aduje pod vodou rozptýlené světlo.

Cryptocoryne costata Gagnepain (= C. hansenii S. Y. Hu) - kryptokory-na �ebernatá

Vyskytuje se v Thajsku a je to typický pobře�ní druh, sestupující jenobčas do koryta řek a potoků. Dává přednost písčitému dnu.

Listy jsou 10�15 cm dlouhé, jejich čepele jsou úzce eliptické, 7,5�10 cm dlouhé a 1�1,5 cm �iroké, mají nápadné střední �ebro, okraje jsourovné nebo zvlněné, na bázi někdy nenápadně zoubkaté. Listy emersníchrostlin jsou červenohnědé, zdobené po celé plo�e vertikálními, temně hně-dočervenými čárkami. V submersní formě jsou listy vět�inou zelené, alečervenohnědé svislé čárky jsou v�dy přítomné a jsou pro tento druh typické.

Květenství je asi 10 cm dlouhé. Kotlík je uvnitř jen v horní třetinětemně červený, ve spodních dvou třetinách je bělavý, nenápadně červenětečkovaný (srovnej rozdíl s C. korthausae). Trubka je 1�3x stočená, �luto-hnědá, čepel květenství je 3�5x �ir�í ne� trubka, někdy prodlou�ená v kra-tičký ocásek, je krémově bílá, zdobená četnými, jemnými, rů�ovými čárkami.

C. costata roste dobře emersně. Pod vodou vy�aduje stejné pod-mínky jako jiné druhy, ale je odolná vůči nízkým teplotám a sná�í dobře tvr-dou vodu. Pod vodou se mno�í velmi pomalu. Je velmi odli�ná v barvě itvaru od ostatních druhů kryptokoryn; je proto velmi cenným doplňkem jejichsortimentu. Je vhodná jak pro akvária, tak pro paludária.

Cryptocoryne didericii de Wit - kryptokoryna DiderikovaTato rostlina byla popsána podle pěstovaných exemplářů. Její původ

- 97 -

není znám, ale pravděpodobně je to Malajský poloostrov. Listy jsou 7,5�15cm dlouhé, řapíky jsou stejně dlouhé nebo del�í ne� čepele, které jsou vejči-té, 5�7,5 cm dlouhé a 2,5�5 cm �iroké, temně zelené, na rubu světle zele-né nebo hnědavé. Na vrcholu jsou skoro tupé, na bázi obvykle laločnaté.Submersní rostliny se často nedají poznat od C. cordata.

Květenství je krat�í ne� listy, měří obvykle 7,5 cm. Stopka je kratič-ká, kotlík bílý nebo rů�ový stejně jako trubka, čepel květenství měří 2,5 cm,je bradavčitá nebo hladká, její povrch je tvořen dvěma vrstvami - spodnípigmentová vrstva je �lutá, horní červená. Podle síly obou vrstev je čepelmísty �lutá, místy červená. Obvykle je plocha čepele uprostřed �lutá, naokrajích spodní části červená nebo hnědavá. Jícen je leskle �lutý, jednoba-revný, bez límce. Ocásek je jen asi 1 cm dlouhý. Tento druh pěstujeme zastejných podmínek jako C. cordata.

Cryptocoryne evae Rataj - kryptokoryna EvinaPůvod není přesně znám, pravděpodobně Thajsko. Je to jeden z

nejkrásněj�ích druhů. Vedle C. ciliata má C. evae největ�í květenství. Jepravděpodobné, �e tato a� 60 cm vysoká rostlina je pěstována u mnohana�ich akvaristů pod nesprávným názvem úzkolistá Cryptocoryne blassii.

Listy měří 40�60 cm, řapíky jsou asi dvakrát del�í nebo stejnědlouhé jako čepele, zelené nebo červenohnědé. Čepele jsou eliptické, naobou stranách symetricky zú�ené, na líci leskle tmavozelené nebo olivověhnědé a� hnědočervené, rovné, na rubu červenohnědé a� �ivě fialové, velmilesklé, 15 a� 22,5 cm dlouhé a 5�7,5 cm �iroké.

Květenství je 12,5�17,5 cm dlouhé. Kotlík je uprostřed nenápadněza�krcen, světle �lutohnědý, hustě nepravidelně purpurově skvrnitý, uvnitř jeve spodní polovině purpurový. Jícen je nálevkovitě roz�ířený, leskle �lutý,čepel květenství je srdčitá, 4,5�6 cm dlouhá, na bázi a� 2,2 cm �iroká, �lu-tá, nezřetelně zvrásněná, nebo se na �lutém podkladu hustě seskupují vy-vý�ené, hnědě oran�ové skvrny. Pak je čepel květenství zřetelně tmav�í ne�leskle �lutý jícen. C. evae je jediný známý druh, který má dvakrát vykrojené,tedy trojlaločné blizny. Pěstujeme ji podobně jako C. cordata, ale sná�í velmidobře tvrdou vodu.

Cryptocoryne ferruginea Engler (= C. fusca de Wit, C. tortilis de Wit) -kryptokoryna rezavá

Pochází ze Sarawaku a je pěstována jen velmi vzácně. Proto�e jevelmi atraktivní, patří k nejvyhledávaněj�ím vzácnostem. Obvykle se s nísetkáme pod nesprávným názvem C. longicauda.

Listy jsou 15�25 cm dlouhé, řapíky vět�inou stejně dlouhé jako če-pele nebo i krat�í. Čepele jsou srdčité, kopinaté nebo oválně okrouhlé, nabázi laločnaté nebo uťaté, nahoře vět�inou protáhle ostré, zřídka tupé. Nalíci jsou zelené, na rubu bělavě zelené nebo načervenalé, vět�inou nepravi-delně (nikoli ra�eně) důlkaté a� puchýřkaté, 10�15 cm dlouhé a 5�8 cm

- 98 -

�iroké. Je to jediný druh, jeho� rub listů je hustě nebo řídce ochlupen. Chlu-py jsou poměrně mohutné, brvité, rezavě červené a jsou promíseny 2,5�5mm dlouhými, stříbřitými buňkami vyplněnými krystalky. U submersníchrostlin ochlupení někdy chybí.

Květenství je 7,5�12,5 cm dlouhé. Kotlík je oblý, uvnitř ve spodnípolovině tmavě fialový, světle červeně tečkovaný, v horní polovině naopaksvětlý, purpurově tečkovaný. Trubka chybí, čepel květenství navazuje přímona kotlík a otevírá se postranním �vem. Z vněj�í strany je světle �lutá a�čokoládově hnědá, svisle čárkovaná, uvnitř je čepel ve spodní partii v délceasi 1 cm játrově červená, jemně tečkovaná, zbytek čepele je hnědočervenýnebo �lutohnědý, nápadně po celé plo�e brvitý.

C. ferruginea je vzácná, jen zřídka pěstovaná rostlina. Roste lépeemersně při 100 % vlhkosti vzduchu, submersně je velmi náročná. V akváriuji pěstujeme v rozptýleném světle v kři�ťálově čisté, staré vodě. Dává před-nost osvětlení shora.

Cryptocoryne gracilis de Wit - kryptokoryna �tíhláPochází ze Sarawaku a je nepochybně blízce příbuzná druhu C. el-

liptica, který se zatím nepěstuje. Listy C. gracilis jsou jen 5 a� 7,5 cm dlouhé,jejich řapíky jsou stejně dlouhé nebo málo del�í ne� čepele. Čepele listů jsouvejčité nebo oválné, na bázi uťaté nebo laločnaté, na líci zelené nebo bron-zově hnědozelené, na rubu vět�inou purpurové, oddáleně a sotva znatelnědůlkaté nebo rovné, 2,5�5 cm dlouhé a 1,5�3 cm �iroké. Zbarvení listů jevelmi proměnlivé od temně bronzově zelené a� po �lutohnědou nebo tmavěfialovou. Někdy jsou čepele zdobeny kři�ujícími se temnými čárami.

Květenství je 5�7,5 cm dlouhé, kotlík a trubka jsou skoro bezbarvéa prosvítavé. Čepel květenství je obvykle 4 cm dlouhá, asi 1,5 cm dlouhábazální část je prodlou�ená v 1,5�3 cm dlouhý ocásek. Na bázi čepele jevelká, tmavočervená nebo fialová skvrna, která zaujímá asi 2/3 roz�ířenéspodní části čepele, vrchol čepele a ocásek jsou světle purpurové nebo sko-ro bezbarvé. Jícen je uvnitř fialový nebo purpurově skvrnitý, límec je skoronepozorovatelný, obvykle je nahrazen tmavou, černě fialovou zónou.

C. gracilis nále�í k nejvzácněj�ím rostlinám na�ich akvárií. Pro malývzrůst je vyu�itelná předev�ím v men�ích nádr�ích. Pěstujeme ji za podob-ných podmínek jako C. cordata.

Cryptocoryne griffithii Schott - kryptokoryna GriffithovaVyskytuje se v Malajsku a li�í se od C. cordata men�ím vzrůstem.

Nekvetoucí rostliny se dají tě�ko odli�it. Na rozdíl o C. cordata, květenství C.griffithii je v�dy nápadně krat�í ne� listy, jen 7,5�12,5 cm dlouhé. Stopkakvětenství je velmi proměnlivá (1�7,5 cm dlouhá), kotlík je bezbarvý neborů�ový, trubka přímá, někdy jen tak dlouhá jako kotlík, jindy mnohem del�í.Čepel květenství je jazykovitě trojúhlá, na bázi roz�ířená, ocásek téměř chy-bí. Vnitřní část čepele je purpurová, nápadně bradavčitá, 2�3 cm dlouhá,

- 99 -

jícen je červený, se zřetelným límcem.Název C. griffithii je velmi často citován v akvaristické literatuře. Zdá

se v�ak, �e je to omyl a �e tento druh zatím vůbec nebyl importován.

Cryptocoryne hejnyi Rataj (nesprávně C. purpurea Ridley) - kryptoko-ryna Hejného

Tento druh pocházející pravděpodobně z Malajského poloostrova jebě�ně pěstován v akváriích. Svými tmavě �íhanými listy a červeným květen-stvím nále�í k nejkrásněj�ím a nejoblíbeněj�ím druhům rodu. V literatuřebývá obvykle označován nesprávnými názvy jako např. C. purpurea nebo C.griffithii. Od C. cordata (= C. purpurea) se li�í rumělkově červeným květen-stvím obvykle krat�ím ne� listy, od C. giffithii nepřítomností límce.

Listy jsou 10�15 cm dlouhé, řapíky v délce velmi proměnlivé, čepe-le eliptické nebo srdčité, na bázi uťaté nebo laločnaté, obvykle 2x del�í ne��iroké, někdy příčně tmavě pruhované, rovné, na líci zelené nebo světlezelené, na rubu purpurové, rů�ové nebo hnědočervené, 6�9,5 cm dlouhé a2,5�3,5 cm �iroké.

Květenství měří 10�15 cm. Kotlík je bílý nebo rů�ový. Jícen nenínápadně roz�ířen, není nálevkovitý, má �lutavou nebo světle oran�ovoubarvu, v�dy je světlej�í ne� čepel. Jícen se náhle (bez pozvolného přecho-du) roz�iřuje v čepel květenství, která je rumělkově červená, obvykle 4 cmdlouhá, jemně �ilkovaná, prota�ená v asi 2 cm dlouhý ocásek. Límec chybí.

Pěstuje se podobně jako C. cordata, od které ji v nekvetoucích for-mách tě�ko rozpoznáme.

Cryptocoryne johorensis Engler - kryptokoryna johorskáRoste ve státe Johore na Malajském poloostrově. Podle některých

neověřených informací byla nacházena také na Borneu a Sumatře.Tvoří �ikmý oddenek, z kterého vyrůstají 10�20 cm dlouhé listy. Je-

jich čepele jsou zelené, světlej�í na rubu, srdčité, na bázi laločnaté, nahoředlouze �pičaté a ostré. Okraje jsou jemně zoubkaté, plocha čepele je rovná,vět�inou v�ak nepravidelně puchýřkatá, 7�10 cm dlouhá a 3,5�4,5 cm�iroká. Na slunných místech jsou �ilky listů tmavé a na čepelích se vyskytujíhnědočervené skvrny.

Květenství je del�í ne� listy a dosahuje 17,5�25 cm. Ocásek zaují-má asi 60 % celkové délky květenství. Čepel je v dolní části miskovitě roz�í-řená, a� 1,5 cm �iroká a 3 cm dlouhá, uvnitř vínově červená, zvrásněná,oddělená límcem od skoro bezbarvého jícnu.

C. johorensis vy�aduje rozptýlené světlo a chudé dno. Na pěstovánínení zvlá�ť náročná, ale mno�í se velmi pomalu.

Cryptocoryne korthausae Rataj (nesprávně C. albida Parker) - krypto-koryna Korthausové

- 100 -

Listy jsou 10�15 cm dlouhé, čepele úzce eliptické, 7�11 cm dlou-hé a 1�1,5 cm �iroké. Jejich okraje jsou obvykle zvlněné. Jak emersní, taksubmersní listy jsou v�dy zelené, bez červených čárek. Tím se li�í od po-dobné C. costata.

Květenství je vět�inou asi 10 cm dlouhé, kotlík je hnědý nebo červe-nohnědý, v horní třetině za�krcený, uvnitř po celé délce purpurový, v horníčásti tmav�í. Trubka je 1�3x stočená nebo skoro rovná, čepel květenství je2,5�4 cm dlouhá, smetanově bílá s rů�ovými nebo červenými skvrnkami, navrcholku je prodlou�ená a vodorovně nazad stočená.

C. korthausae byla dlouho označována jako C. albida a byla taképod tímto jménem dlouho pěstována. Její původ není přesně znám. Dávápřednost emersnímu �ivotu, pro akvária není proto nejvhodněj�í. Od C.costata se li�í červenou vnitřní stěnou kotlíku, prodlou�eným, nazad stoče-ným vrcholkem čepele květenství a nepřítomností svislých červených čárekna listech.

Cryptocoryne lingua Beccari ex Engler (= C. spathulata Beccari exEngler) - kryptokoryna jazykolistá

Pochází z Bornea a podobá se druhu C. versteegii. Je v�ak men�í.Listy jsou 8�16 cm dlouhé, řapíky �iroké, poněkud del�í ne� čepele. Čepelejsou ploché, masitě tlusté, l�icovité nebo kopistovité, na bázi sbíhavé, zřídkanenápadně laločnaté, nahoře za�pičatělé, mají sotva znatelné �ilky a jsou4�6 cm dlouhé a 2�2,7 cm �iroké.

Květenství dlouhé 5�7 cm má na bázi �iroce otevřenou čepel. Jícenje světle �lutý, tmavě purpurově skvrnitý, čepel je prodlou�ená v dlouhý,přímý, tmavě purpurový ocásek. Límec chybí.

Vy�aduje vy��í teploty (20�25 °C), mírně kyselou vodu a poměrnýdostatek světla. Svědčí jí přímé oslunění. Mno�í se předev�ím v emersníchformách, kterým dává přednost. Je vhodná předev�ím do terárií a paludárií.Pod vodou je poměrně dekorativní, mno�í se v�ak velmi pomalu.

Cryptocoryne lucens de Wit - kryptokoryna světláPochází nepochybně z Cejlonu. Byla v�ak popsána podle rostlin z

umělých kultur. Listy jsou 16�30 cm dlouhé, řapíky na bázi načervenalé,obvykle 1,5x del�í ne� čepele, které jsou dlouze eliptické, na obou koncíchsbíhavé, uprostřed nej�ir�í. U mimořádně dlouhých čepelí jsou jejich okrajeuprostřed téměř rovnobě�né. Čepele jsou 6�12 cm dlouhé a 1�2 cm �iro-ké, �ivě zelené, na rubu světlej�í ne� na líci. Na rozdíl od podobné C. nevilliije hlavní �ebro vystouplé a �pička čepelí není ohnutá nazad.

Květenství je 6�9 cm dlouhé a na rozdíl od dal�ích dvou příbuznýchdruhů (C. nevillii a C. parva) je na poměrně dlouhé stopce (2�5 cm). Čepelkvětenství je obvykle 1,2 cm dlouhá, 2�2,5x del�í ne� �iroká, trojúhlá, bezocásku, někdy mírně stočená, �pinavě červenohnědá, matná a bradavčitědrsná. Límec odděluje jícen, který má stejnou barvu jako čepel, nebo je �ivě

- 101 -

červený.C. lucens pěstujeme stejně jako C. nevillii.

Cryptocoryne minima Ridley - kryptokoryna nejmen�íVyskytuje se na Malajském poloostrově. Má listy 5�10 cm dlouhé,

řapíky jsou stejně dlouhé nebo o něco del�í ne� čepele, které jsou dlouzevejčité, na bázi sbíhavé, nej�ir�í ve spodní třetině, na okrajích zvlněné, 2,5�3,5 cm dlouhé a 2�2,5 cm �iroké, shora zelené, na rubu purpurově červe-né, sotva znatelně a oddáleně důlkaté (jen v submersní formě).

Květenství obvykle 5 cm dlouhé, ale jeliko� je jeho čepel ohnutá do-lů, je jen 2,5 cm vysoké. Trubka je v horní části za�krcená. Čepel květenstvíje tak dlouhá jako kotlík a trubka dohromady, je ohnutá nazad, tak�e se svou�pičkou dotýká země. Tato čepel je bradavčitá, matně �lutá, hnědě skvrnitá,oddělená zřetelným límcem od lesklého, hnědě černého jícnu.

Způsoby pěstování jsou stejné jako u C. cordata.

Cryptocoryne nevillii Trimen - kryptokoryna NevillovaTento cejlonský druh má 5�15 cm dlouhé listy. Jejich čepele jsou

úzce eliptické a� kopinaté, 3�7,5 cm dlouhé a 1�1,5 cm �iroké, na bázizú�ené nebo uťaté, bezprostředné nad bází nej�ir�í a odtud pozvolna zú�e-né, �pičaté, často nazad prohnuté, zelené, na rubu v�dy světlej�í ne� na líci,s neznatelnými �ilkami. Jsou známé stabilizované formy s eliptickými listy�irokými asi 1 cm a sbíhavými na bázi (úzkolistá forma) a pak rostliny s ko-pinatými, 1,5 cm �irokými, na bázi uťatými čepely (�irokolistá forma).

Květenství je 6�8,5 cm dlouhé, čepel měří asi 2 cm, je �ivě purpu-rová, bradavčitě drsná, krátce ocáskatá, 3�3,5x del�í ne� �iroká, na bázimá zřetelný límec, který odděluje purpurovou plochu čepele od �lutého jícnutrubky.

C. nevillii nále�í k rostlinám, které byly jen zřídka sbírány botaniky,přesto jsou pravidelně importovány. Pěstuje se jak v akváriích tak v paludári-ích, je typicky oboj�ivelná a je zcela nenáročná. Její listy jsou pevné a odol-né vůči různým vněj�ím vlivům. Sná�í dostatek světla a je mimořádně vhod-ná k osazování předních partií vět�ích nádr�í. Sná�í dobře ni��í teploty asnadno se mno�í kořenovými výbě�ky.

Cryptocoryne nuri Furtado - Kryptokoryna NurihoPochází z Malajska a je typická zoubkatými okraji listů. Pod vodou

se v�ak nedá rozpoznat od podobných druhů, a tak je nutné konstatovat, �epřevá�ná vět�ina rostlin nabízených ve specializovaných obchodech jako C.nuri je ve skutečnosti C. siamensis var. ewansii, která má rovně� zoubkatéokraje listů. Oba druhy se dají rozpoznat jen podle květenství.

Listy jsou 11�18 (vzácně a� 33) cm dlouhé, řapíky jsou stejnědlouhé nebo o něco del�í ne� čepele. Ty jsou eliptické, nej�ir�í uprostřed, naobě strany skoro symetricky zú�ené, ve spodní třetině a� polovině na okra-

- 102 -

jích zřetelně zoubkaté, obvykle 9 cm dlouhé a 2,8 cm �iroké. Na líci jsouleskle zelené, někdy příčně tmavě pruhované, na rubu tmavě hnědočervené,zřídka zelené.

Květenství je 7,5�15 (nebo a� 33) cm dlouhé, obvykle krat�í ne� lis-ty nebo stejně dlouhé. Kotlík je bílý, uprostřed nepatrně za�krcený, trubkabílá nebo narů�ovělá. Čepel květenství je 3,5�5 cm dlouhá, jazykovitá,někdy prota�ená v ocásek, na bázi je zřetelně roz�ířená a a� 2,5 cm �iroká,tmavě červená nebo purpurová, bradavčitě drsná, jícen oddělený límcem jesvětle červený.

Patří mezi nejdekorativněj�í zástupce rodu. Mno�í se v�ak velmi ne-snadno a pomalu. Proto se převá�ně importuje z přírody. Pěstování je stejnéjako u C. cordata.

Cryptocoryne parva de Wit - kryptokoryna nízkáTento druh byl popsán podle rostlin pravidelně importovaných pro

akvaristické účely. Pochází nepochybně z Cejlonu. Nále�í ke snadno pěsto-vatelným rostlinám, a to jak v emersní, tak v submersní formě. Mno�í sevelmi snadno. Mladé rostliny vznikají převá�ně na oddenku, který bývá del�íne� listy. Vytvářejí se tak bohatě olistěné trsy.

Listy jsou 3�9 cm dlouhé, řapíky vět�inou dvakrát del�í ne� čepele,které jsou úzce eliptické, na oba konce skoro souměrně zú�ené, nej�ir�í vespodní třetině, nahoře nazad ohnuté, asi 2�3 cm dlouhé a jen 0,5�0,7 cm�iroké, trávově zelené se sotva patrnými �ilkami.

Květenství je 2�2,5 cm dlouhé, kotlík bílý, trubka v jícnu je poněkudzú�ená, čepel květenství je asi 1 cm dlouhá, trojúhle jazykovitá, bez ocásku,2�2,5x del�í ne� �iroká, bradavčitě drsná, �ivě purpurově červená, skoročerný límec odděluje plochu čepele od bělavého jícnu trubky.

Cryptocoryne petchii Alston - kryptokoryna PetchovaPochází z Cejlonu a je blízce příbuzná druhu C. becketii. Li�í se po-

někud men�ím vzrůstem a květenstvím, které má zřetelně tmav�í, zelenýčepel a červený jícen. Zatímco C. becketii má čepel květenství zoubkatoujen ve spodních partiích, u C. petchii je zoubkatá po celé délce. Sterilní asubmersní rostliny se někdy jen tě�ko rozli�ují.

Emersní listy jsou 9�22 cm dlouhé, řapíky 1,5�2x del�í ne� čepe-le, červenohnědé. Čepele jsou kopinaté, na bázi uťaté, nebo eliptické, nabázi zú�ené, zřídka mělce laločnaté, nej�ir�í uprostřed nebo ve spodní třeti-ně, shora olivově hnědé nebo hnědočervené, zdola červené nebo rů�ové,nejčastěji 7,5 cm dlouhé a 2 cm �iroké. Submersní listy jsou u��í, pestřej�í,na okrajích zvlněné.

Květenství měří 7,5�10 cm, kotlík stejně jako trubka jsou rů�ověnebo světle hnědé. Čepel květenství je jazykovitá, přímá, 3�4 cm dlouhá,olivově zelená, hedvábně lesklá, jemně zvrásněná, bradavčitě na okrajíchpo celé délce zoubkatá. Jícen je purpurově hnědý a� čokoládový, velmi tma-

- 103 -

vý, límec je tmavohnědý, zřetelný, nebo alespoň naznačený.Jedná se o typicky oboj�ivelnou rostlinu, která sná�í tvrdou ,vodu,

ni��í teploty, dostatek světla stejně jako polostín. Mno�í se poměrně rychlestejně jako vět�ina ostatních cejlonských druhů.

Cryptocoryne pontederiifolia Schott subsp, sarawacensis Rataj - kryp-tokoryna sarawacká

C. pontederiifolia pochází ze Sumatry a nepěstuje se. V posledníchletech byly z Bornea importovány rostliny, které de Wit pova�oval za toto�nése sumatránským druhem, které se v�ak od něho podstatně li�í. Byly r. 1975popsány jako C. pontederiifolia subsp. sarawacensis.

Listy jsou 7�15 cm dlouhé, řapíky stejně dlouhé jako čepele, kteréjsou srdčitě eliptické, 3,5�7 cm dlouhé a 2�2,5 cm �iroké, na bázi na okra-jích zoubkaté, po obou stranách zelené.

Květenství je 7,5�10 cm dlouhé, světle purpurové, kotlík je nahořeroz�ířený, uvnitř ve spodní polovině jemně zvrásněný, světle purpurový,uprostřed za�krcený a odtud nahoru tmavě fialově nebo vínově červeněskvrnitý. Trubka je krat�í ne� kotlík, čepel květenství uvnitř na bázi vínověčervená, bez límce, je příčně zvrásněná, bradavčitá, jícen je �ikmý, tak�eocáskatá část květenství stojí �ikmo na prodlou�enou osu trubky.

C. pontederiifolia subsp. sarawacensis roste stejně dobře emersně isubmersně. Emersní rostliny jsou v�ak dekorativněj�í a pestřej�í. Snadnokvetou. Tento druh nále�í mezi rezistentní, nenáročné rostliny. Mno�í sepoměrně rychle z kořenových výbě�ků. Sná�í rozptýlené i přímé osvětlení aurčitě se mezi akvaristy rychle roz�íří.

Cryptocoryne retrospiralis (Roxb.) Fischer - kryptokoryna �roubovitáPochází z Indie a� Thajska. Její listy měří 10�30 cm, jsou zelené,

čárkovitě úzké (0,25 � 1 cm). Pod vodou roste velmi nerada, je to typickýterestrální druh patřící k pobře�ní vegetaci. Pro akvária se nehodí a v od-borné literatuře je uváděna omylem. Rostliny se vzplývavými, kadeřavýmilisty nabízené pod tímto jménem jsou obvykle C. tonkinensis.

Cryptocoryne schulzei de Wit - kryptokoryna SchulzeovaPochází z Malajska (Johore) a nále�í k posledním novinkám. V sou-

časné době je zatím pěstováno v umělých kulturách velmi málo jedinců.Listy jsou obvykle vodorovné, zřídka vzpřímené, 10�15 cm dlouhé,

řapíky jsou zelené nebo hnědočervené, stejně dlouhé jako čepele nebo o1/3�1/2 del�í. Čepele lístků jsou eliptické, 1,5�2,5x del�í ne� �iroké, na oběstrany skoro stejnoměrně zú�ené, na bázi někdy nenápadně laločnaté, sho-ra zelené nebo červenohnědé, nepravidelně tmavě �íhané, na rubu červe-nohnědé a� svítivě purpurové, 5�7,5 cm dlouhé a obvykle 2,5 cm �iroké.

Květenství je krat�í ne� listy, obvykle měří 7,5 cm. Trubka je stejnějako kotlík bezbarvá, jen v horní třetině rů�ově olivová. Čepel 2�2,5 cm

- 104 -

dlouhá (včetně 1�1,5 cm dlouhého ocásku), jazykovitá, �lutá, bradavčitá,límec a jícen hnědočervené.

Pěstování podobné jako u C. cordata.

Cryptocoryne siamensis Gagnepain - kryptokoryna siamskáPochází z Thajska a má tři variety li�ící se předev�ím tvarem listo-

vých čepelí. Var. siamensis má čepele listů eliptické, čepele var. kerri jsousrdčité a var. ewansii má čepele ve spodní třetině zřetelně zoubkaté, podob-ně jako C. nuri.

C. siamensis Gagnepain var. siamensis. - Listy jsou 15�20 cmdlouhé, řapíky v emersní i submersní formě jsou del�í ne� čepele nebo sko-ro stejně dlouhé. Čepele jsou eliptické, nej�ir�í ve spodní třetině, 7,5�10 cmdlouhé a 3,7�5 cm �iroké.

C. siamensis var. kerri (Gagnepain) Rataj (= C. kerri Gagn., = C.blassii de Wit). - Listy jsou 10�25 cm dlouhé, řapíky 2�3x del�í ne� čepele(u submersních rostlin), nebo stejně dlouhé (u emersních rostlin). Čepelejsou srdčité, 3,7�7,5 cm dlouhé a 2,5�5 cm �iroké.

C. siamensis var. ewansii Rataj - Listy jsou 15�25 cm dlouhé, řapí-ky u submersních rostlin stejně jako u emersních 2�3x del�í ne� čepele,které jsou eliptické, 5�10 cm dlouhé a 2,5�3,8 cm �iroké, na oba koncezú�ené nebo na bázi nezřetelně laločnaté, ve spodní třetině na okrajích zře-telně zoubkaté.

Květenství u v�ech tří variet je velmi podobné. Je značně proměnlivév délce a měří u emersních rostlin 7�10 cm, u submersních a� 25 cm. Če-pel květenství je 2,5�4,5 cm dlouhá a asi 1 cm �iroká a má krátký nebodel�í ocásek. Její vnitřní strana je jednobarevně leskle �lutá, jícen je �lutýnebo bělavý, nálevkovitý.

C. siamensis pěstujeme podobně jako C. cordata. Na rozdíl od nív�ak musíme vzít v úvahu, �e C. siamensis roste v Thajsku skoro výhradněna vápencových podkladech, a sná�í proto i v akváriu tvrdou vodu. Pěstujese tedy poměrně snadno.

Cryptocoryne spiralis (Retz.) Fischer - kryptokoryna spirálovitá ( = C.unilocularis /Retz./ Roxb., C. huegelii Schott, C. tortuosa Blatter ex Mc-Cann)

Pochází z Indie, Bangladé�e a pravděpodobně roste i na Cejlonu.Listy jsou 10�20, ale také a� 75 cm dlouhé, čepele páskovité nebo dlouzeeliptické, zelené. Květenství měří 10�25 cm, chybí mu trubka, čepel kvě-tenství měří asi 7,5 cm, je spirálovitě stočená, dlouze jazykovitá, uvnitř pur-purové červená, �ikmo vrásčitá a bradavčitá.

C. spiralis roste předev�ím emersně, a nepatří proto k typicky akva-rijním rostlinám. Vyplatí se v�ak pěstovat ji v paludáriu pro tvarově velmizajímavé a barvou atraktivní květenství.

- 105 -

Cryptocoryne thwaitesii Schott - kryptokoryna ThwaitesovaRoste na Cejlonu jak emersně, tak submersně. V emersních kultu-

rách se mno�í poměrně rychle a tvoří typické, bronzově zbarvené listy,zvlá�tě na slunném místě. Kvete snadno a často.

Listy jsou obvykle horizontální, 10�15 cm dlouhé. Řapíky bývajíkrat�í nebo stejně dlouhé jako čepele, které jsou rovné, na okrajích (alespoňv dolní třetině) zřetelně zoubkaté, �iroce eliptické, na bázi zú�ené nebo měl-ce laločnaté, nahoře tupé. Hlavní nerv je vystouplej�í ne� postranní �ilky. Vsubmersní formě jsou čepele obvykle zelené, v emersní bronzově hnědo-červené, matné, na líci jemně zrnité, 5�7,5 cm dlouhé a 3� 3,5 cm �iroké.

Květenství měří 7,5�10 cm. Kotlík je bezbarvý, trubka je jen asi 1,5cm dlouhá, dole bezbarvá, nahoře rů�ová. Čepel květenství je 2,5�7,5 cmdlouhá, roz�ířená báze je uvnitř krémově bílá nebo �lutá, tmavě purpurovětečkovaná a je prodlou�ená ve vzpřímený ocásek, který je del�í ne� v�echnyostatní části květenství dohromady.

Tento druh se pěstuje podobně jako C. cordata.

Cryptocoryne tonkinensis Gagnepain - kryptokoryna tonkinskáVyskytuje se ve Vietnamu a bývá omylem označována jako C. retro-

spiralis. Má svazčité, mohutné kořeny a vytváří a� 10 či 20 listů dlouhých20�40 cm. Jejich čepele jsou páskovité s rovnobě�nými okraji. U emersníchrostlin jsou olivově zelené, 15�20 cm dlouhé a jen 0,4�0,6 cm �iroké, usubmersních jsou čepele červenohnědé, 20�40 cm dlouhé a 0,5�1,5 cm�iroké, na okrajích puchýřkaté, tak�e okraje listů jsou nápadně zkadeřené.Květenství emersních rostlin je 10�15 cm dlouhé, u submersních měří 20�25 cm. Kotlík je v horní třetině za�krcený, načervenalý, trubka je hnědozele-ná, spirálovitě stočená. Čepel květenství není na bázi roz�ířená, uvnitř jesvětle olivově zelená nebo červená, stočená.

C. tonkinensis je přizpůsobena předev�ím ponořeným �ivotním for-mám. Emersně se dá pěstovat jen při 100 % vlhkosti vzduchu a vytváří jenzakrslé formy. Li�í se od C. retrospiralis puchýřkatými a kadeřavými čepelylistů a jednobarevným čepelem květenství. V přírodě roste výhradně na vá-penci - sná�í proto velmi dobře tvrdou vodu a pěstujeme ji za podobnýchpodmínek jako C. balansae. Je velmi vhodná pro nádr�e osvětlené jen umě-lým světlem.

Cryptocoryne usteriana Engler (= C. aponogetifolia Merril) - kryptoko-ryna kalatkolistá

Vyskytuje se na Filipínském souostroví. Má listy 20�70 cm dlouhé,řapíky jsou co do délky velmi proměnlivé. Čepel listů je u emersních rostlindlouze eliptická, na bázi uťatá, srdčitá nebo sbíhavá, 15�25 cm dlouhá a2,5�5 cm �iroká, puchýřkatá nebo někdy skoro rovná, s puchýřky jen na-značenými. U submersních rostlin je čepel 20�40 cm dlouhá a 2�4 cm�iroká, páskovitá, zelenohnědá, na obou stranách zdobená 2�3 řadami

- 106 -

nápadných puchýřků.Květenství je u emersních rostlin jen 5�7,5 cm dlouhé, u submers-

ních se přizpůsobuje vý�ce vodního sloupce a dosahuje délky a� 25 cm.Čepel květenství je přímá, jazykovitá, obvykle 3,7 cm dlouhá, jednobarevná,masově, �pinavě červenohnědá.

Pěstuje se v mírně kyselé a� mírně alkalické vodě na středně a�dobře osvětleném místě. Přímé oslunění jí nevadí a sná�í velmi dobře vý-hradně umělé světlo. Nemá ráda časté přesazování a vy�aduje del�í obdobíklidu, ne� se začne rozmno�ovat. Vzhledem k poměrně robustnímu vzrůstuje vhodná jen do vět�ích nádr�í, kde výborně doplňuje ni��í, pestré druhykryptokoryn.

Cryptocoryne versteegii Engler - kryptokoryna VersteegovaVyskytuje se na Nové Guineji. Má listy 8�19 cm dlouhé, řapíky jsou

tlusté, zelené, stejně dlouhé nebo a� 2�2,5x del�í ne� čepele, které jsoumasitě tlusté, zelené, srdčité nebo skoro kopistovitě trojúhlé, na bázi uťaténebo srdčitě laločnaté, nej�ir�í ve spodní třetině. Jsou vět�inou 5 cm dlouhéa 3,5 cm �iroké.

Květenství je 5�10 cm dlouhé. Spodní otevřená část čepele je jed-nobarevná, �lutá a je prodlou�ena ve velmi krátký, purpurový ocásek.

V přírodě roste C. versteegii převá�ně emersně a je proto vhodnápředev�ím pro paludária. Pěstujeme-li ji pod vodou, vy�aduje více světla ne�ostatní druhy rodu. I za velmi dobrých podmínek roste pod vodou velmi po-malu a nesnadno se mno�í. Vytváří maximálně 1�2 kořenové výbě�ky zarok. Velmi se podobá druhu C. lingua.

Cryptocoryne walkeri Schott - kryptokoryna WalkerovaVyskytuje se na Cejlonu. Má celkem 3 variety, které byly pova�ová-

ny za samostatné druhy. Varieta walkeri a varieta lutea mají v emersní i vsubmersní formě zelené listy, varieta legroi má v emersní formě listy červe-nohnědé. Čepele variety lutea jsou krat�í a u��í ne� u variety walkeri. Vsubmersních formách se v�echny tři variety prakticky nedají odli�it.

Listy jsou 10�15 a� 25 cm dlouhé, řapíky emersních rostlin jsou 2�3x, u submersních jen 1,5�2x del�í ne� čepele, které jsou dlouze eliptickéa� kopinaté, zelené nebo červenohnědé, 3�4,5x del�í ne� �iroké, vět�inou5�10 cm dlouhé a 1,25 �3,7 cm �iroké.

Květenství měří 7,5�12,5 cm, je přímé nebo nepatrně stočené.Trubka je narů�ovělá, čepel květenství jazykovitá, někdy na �pičce nazadprohnutá, v prvním dni po vykvetení �lutá, za 2�3 dal�í dny tmavě �lutá a�zelená. Jícen je světlý, někdy rů�ově tečkovaný. Límec je někdy sotva patr-ný, ale v�dy je alespoň naznačený.

V�echny tři variety rostou dobře submersně i emersně a nále�í kpoměrně odolným rostlinám. Pěstují se podobně jako C. becketii. Mno�í sejednak kořenovými, jednak oddenkovými výbě�ky.

- 107 -

Cryptocoryne wendtii de Wit - kryptokoryna WendtovaPochází z Cejlonu. Má celkem 5 vyhraněných variet, mezi nimi� mů-

�eme pozorovat řadu přechodných forem. Listy jsou popsány u jednotlivýchvariet. Květenství je 2,5�7,5 cm dlouhé. Kotlík a rovná nebo nepatrně sto-čená trubka jsou bezbarvé nebo rů�ové, tmavě tečkované, stopka je kratičkánebo skoro chybí, tak�e kotlík je svou spodní partií obvykle ukryt v písku.Čepel květenství se bezprostředné nad jícnem stáčí, tak�e jícen je obvyklepatrný jen jako úzká �těrbina. Čepel je purpurově hnědá, jemně zvrásněná,na okrajích bradavčitě zoubkatá. Límec je zřetelný, tmavě purpurový a� sko-ro černý, jícen fialový s bělavými tečkami.

C. wendtii var. wendtii má listy 15�20 cm dlouhé, řapíky zelené ne-bo červenavé, asi stejně dlouhé jako čepele, které jsou eliptické, 7,5�10 cmdlouhé a 2,5�3,5 cm �iroké, na bázi uťaté nebo srdčité, na plo�e u emers-ních rostlin zřetelně důlkaté a� ra�eně puchýřkaté, zelené, na rubu světlej�í.V submersní formě jsou puchýřky často jen naznačené, čepele jsou zelenénebo olivově zelené, příčně tmavě �íhané. Květenství je obvykle 5 cm dlou-hé.

C. wendtii var. jahnelii Rataj ( = C. wendtii var. rubra Hort.) má listy15�20 cm dlouhé, řapíky hnědočervené, asi stejně dlouhé jako čepele,které jsou eliptické, 5�10 cm dlouhé a 2�2,5 cm �iroké, na bázi uťaté nebosbíhavé, červenohnědé, nepravidelně důlkaté nebo puchýřkaté, u submers-ních rostlin puchýřky obvykle chybí. Okraje čepelí jsou v�dy zvlněné. Kvě-tenství 5�7,5 cm dlouhé, vět�inou nápadně tmav�í ne� u var. wendtii.

C. wendtii var. krauteri Rataj má listy 15�20 cm dlouhé, řapíky jsouzelené nebo hnědavé, stejně dlouhé jako čepele, které jsou eliptické, 7,5�12,5 cm dlouhé a 2,5�3,5 cm �iroké, na bázi uťaté nebo zú�ené, nej�ir�íuprostřed, rovné, na okrajích nenápadně zvlněné, ve spodní třetině na okra-jích zoubkaté, na líci bronzově zelené nebo bronzově hnědé, matné, zrnité,na rubu světle zelené nebo rů�ové. Květenství 7,5�10 cm dlouhé.

C. wendtii var. nana Rataj má listy jen 7,5�12 cm dlouhé, řapíky ze-lené nebo hnědavé, 2�3x del�í ne� čepele, které jsou 2,5�5 cm dlouhé a1,5�1,7 cm �iroké, velmi proměnlivé, kopinaté a� eliptické, tupé nebo �piča-té, na bázi často se zoubkatými laloky, na líci zelené, olivově zelené a� oli-vově hnědé na rubu. Květenství jen 5 cm dlouhé.

C. wendtii var. rubella Rataj má listy 10�15 cm dlouhé, řapíky jsouhnědé, stejně dlouhé jako čepele, které jsou 7�8,6 cm dlouhé a asi 1 cm�iroké, zelenohnědé a� červenohnědé, mají zvlněné okraje a jsou obvyklepříčně tmavě pruhované. V emersní formě jsou čepele 5�7,5 cm dlouhé,nahoře zelenohnědé, na rubu červené nebo rů�ové, skoro rovné. Květenstvíje 5 cm dlouhé. V�echny variety jsou odolné a snadno se pěstují. Mno�í serychle emersně i submersně. Dá se říci, �e C. wendtii je ve svých mnohaformách nejdekorativněj�í z bě�ných odolných druhů. Sná�í rozptýlené svět-lo stejně jako přímé oslunění a poklesy teplot do 15 °C.

- 108 -

Cryptocoryne zewaldae de Wit - kryptokoryna ZewaldovéPochází pravděpodobně z Malajska. Listy jsou 15�25 cm dlouhé.

Jejich čepele jsou srdčité, mají zvlněné okraje a jsou rovné nebo naznačenědůlkaté, 5�7,5 cm dlouhé a 3�4 cm �iroké, shora zelené nebo olivově ze-lenohnědé, na rubu purpurově červené, lesklé.

Květenství je ve srovnání s listy velmi krátké. Měří asi 7,5 cm, ale je-liko� je jeho čepel ohnutá dolů, je jen asi 3�3,5 cm vysoké. Čepel květen-ství se těsně nad jícnem ohýbá buď dopředu nebo dozadu a dosahuje svou�pičkou na dno nádr�e. Její vnitřní plocha je lesklá, purpurová, nápadněbradavčitá, se zřetelným límcem.

Pěstuje se podobně jako C. cordata, rychleji se v�ak mno�í.

Cryptocoryne zukalii Rataj - kryptokoryna ZukalovaVyskytuje se pravděpodobně v Malajsku. Má listy 15�30 cm dlou-

hé, řapíky jsou stejně dlouhé nebo del�í ne� čepele, které jsou srdčité a�okrouhlé, na vrcholu krátce přiostřené, na bázi mělce laločnaté nebo téměřuťaté, nezřetelně zoubkaté, obvykle nepravidelně důlkaté, v submersní for-mě v�dy nápadně puchýřkaté, shora temně zelené, na rubu obvykle fialové,7�10 cm dlouhé a 5�6 cm �iroké.

Květenství je 10�15 cm dlouhé, trubka je přímá, bezbarvá, hustěpurpurově tečkovaná a čárkovaná, ústí je stejně �iroké jako trubka, nenínálevkovité. Čepel květenství je jazykovitá, 3,5�5 cm dlouhá s 1�2 cmdlouhým ocáskem. Celá plocha čepele je jednobarevně hnědě oran�ová,hladká, bez límce. Jícen má stejnou barvu jako čepel, ale je lesklej�í, a protozdánlivě světlej�í.

Pěstování stejné jako u C. cordata, sná�í v�ak lépe tvrdou vodu.

Klíč k určování rostlin rodu Cryptocoryne:Listy kryptokoryn nenesou dostatek znaků, abychom mohli podle nich určit v�ech-

ny pěstované druhy. K tomu potřebujeme nezbytně znát i květenství. Podle toho je sestaventento klíč.

1 (4) � Květenství nemá trubku a otevírá se postranním �vem � 22 (3) � Čepele listů dlouze eliptické a� páskovité - C. spiralis3 � Čepele listů srdčité a� vejčité - C. ferruginea4 � Trubka vyvinuta, otevírá se více méně vodorovným jícnem � 55 (6) � Čepel květenství na okrajích brvitá - C. ciliata6 � Čepel květenství není brvitá � 77 (20) � Čepele listů dlouze eliptické, 8�20x nebo i více dlouhé ne� �iroké � 88 (17) � Čepel květenství na bázi nejvý�e o polovinu �ir�í ne� trubka � 99 (12) � Čepele listů rovné nebo jen na okrajích zvlněné, jsou-li puchýřkaté, pak

jsou v�dy u��í ne� 1 cm � 1010 (11) � Čepel květenství zdobená červenými tečkami a čárkami - C. retrospiralis

- 109 -

11 � Čepel květenství jednobarevná, červená nebo zeleno�lutá - C. tonkinensis12 � Čepele listů puchýřkaté � 1313 (16) � Na čepelích jen jedna řada puchýřků na ka�dé straně� 1414 (15) � Čepele listů páskovité, okraje důlkaté a hustě zvlněné - C. tonkinensis15 � Čepele listů dlouze eliptické, uprostřed důlkaté, tak�e okraje jsou skoro rov-

né - C. balansae16 � Na čepelích listů na ka�dé straně 2�3 řady puchýřků - C. usteriana17 � Čepel květenství je zřetelně roz�ířena, 3x �ir�í ne� trubka � 1818 (19) � Emersní listy červené, čepel květenství se zřetelným ocáskem - C. costa-

ta19 � Emersní listy zelené - čepel květenství bez ocásku, je horizontálně stočená

- C. korthausae20 � Čepele listů �iroce eliptické a� srdčité, maxim. 2�4x del�í ne� �iroké, če-

pel květenství není spirálně stočená � 2121 (26) � Čepel květenství prodlou�ená v ocásek, který je del�í nebo alespoň

stejně dlouhý jako ostatní části květenství dohromady � 2222 (23) � Čepel květenství bílá nebo �lutá - C. twaitesii23 � Čepel květenství červená � 2424 (25) � Jícen s límcem, trubka del�í ne� kotlík - C. johorensis25 � Jícen bez límce, trubka krat�í ne� kotlík - C. pontederiifolia26 � Čepel květenství bez ocásku nebo je ocásek dlouhý jen jako polovina

květenství � 2727 (30) � Čepele listu ko�ovité, tlusté, na obou stranách zelené, 1,5 a� 2x del�í

ne� �iroké � 2828 (29) � Čepel květenství na bázi �lutá, červeně tečkovaná, s dlouhým ocáskem

- C. lingua29 � Čepel květenství na bázi jednobarevná, s velmi krátkým ocáskem -

C. versteegii30 � Čepele listů blanité, na rubu často hnědé nebo červené, nebo na obou

stranách zelené, pak kopinaté, 3x nebo vícekrát del�í ne� �iroké � 3131 (32) � Trubka zřetelně krat�í ne� kotlík - C. auriculata32 � Trubka nejméně tak dlouhá jako kotlík � 3333 (38) � Čepele listů maxim. 1�1,75 cm �iroké � 3434 (35) � Čepel květenství krátce ocáskatá, jícen �lutý - C. nevillii35 � Čepel květenství trojúhlá, jícen není �lutý � 3636 (37) � Jícen nahoře skoro černý, dole bezbarvý, čepel �ivě purpurová - C.

parva 37 � Jícen purpurový, čepel květenství bledá, olivově červená - C. lucens38 � Čepele listů �ir�í ne� 1,75 cm � 3939 (48) � Čepele listů kopinaté, 3,5�5x del�í ne� �iroké, čepele květenství ne-

jsou nikdy jasně červené (nejvý�e hnědočervené) � 4040 (43) � Čepel květenství se hned po otevření stáčí, tak�e je květenství otevřené

jen u��í nebo �ir�í, čárkovitou nebo oválnou �těrbinou � 4141 (42) � Jícen tvoří eliptickou �těrbinu, čepel uvnitř zeleno�lutá nebo olivově

hnědá - C. axelrodii42 � Jícen tvoří jen uzounkou �těrbinu, čepel uvnitř hnědočervená - C. wendtii43 � Čepel květenství jazykovitá, jícen plně otevřený � 4444 (45) � Čepel květenství světle �lutá - C. walkeri45 � Čepel květenství jiná ne� �lutá � 46

- 110 -

46 (47) � Čepel květenství �lutohnědá, na bázi zoubkatá - C. becketii47 � Čepel olivově zelená, podél celého okraje zoubkatá - C. petchii48 �Čepele listů srdčité nebo �iroce eliptické, jen 1,5�2 a� 2,5x del�í ne� �i-

roké � 4949 (50) � Jícen v terminální části trubky červeně nebo fialově skvrnitý - C. gra-

cilis50 � Jícen bez fialových skvrn � 5151 (52) � Čepele listů mají krystalické buňky, patrné jako stříbřité, 1�2 mm

dlouhé čárky - C. affinis52 � Čepele bez krystalických buněk � 5353 (64) � Jícen má zřetelný límec � 5454 (57) � Čepel květenství tak dlouhá jako kotlík a trubka dohromady, je ohnut

dolů � 5555 (56) � Čepel květenství purpurově červená, řapíky 2�3x del�í ne� čepele, lis-

ty 12�25 cm dlouhé - C. zewaldae56 � Čepel květenství �lutá, hnědě skvrnitá, rostliny jen 5�10 cm vysoké -

C. minima57 � Čepel květenství krat�í ne� trubka a kotlík dohromady � 5858 (61) � Čepele listů srdčité, nejsou puchýřkaté � 5959 (60) � Čepel květenství a jícen červené - C. griffithii60 � Čepel květenství �lutá, jícen červený - C. schulzei61 � Čepele listů eliptické � 6262 (63) � Čepele listů hladké, jen na okrajích zoubkaté - C. nuri63 � Čepele listů puchýřkaté - C. bullosa64 � Jícen bez límce � 6565 (74) � Jícen nálevkovitý � 6666 (73) � Čepel květenství nebo alespoň jícen leskle �luté � 6767 (68) � Čepel květenství velká, přes 5 cm dlouhá - C. evae68 � Čepel květenství max. 2,5�3,5 cm dlouhá � 6969 (70) � Čepel jednobarevná, �lutá - C. siamensis70 � Čepel květenství není jednobarevná � 7171 (72) � Čepel květenství �lutá, na �pičce zdobená červenými, bradavčitými

tečkami - C. zonata72 � Čepel květenství je �lutá s hnědými nebo rů�ovými skvrnami - C. didericii73 � Čepel květenství a jícen nejsou leskle �luté, obvykle červeně purpurové,

zřídka �pinavě matně �luté - C. cordata74 � Jícen není nálevkovitý, přechod trubky v čepel náhlý � 7575 (76) � Čepele listů rovné, čepel květenství rumělkově červená - C. hejnyi76 � Čepele listů puchýřkaté, čepel květenství hnědě oran�ová - C. zukalii

Jasarum steyermarkii BuntingTato rostlina je nepochybně nejnověj�ím importem současné doby.

Byla objevena před několika lety ve Venezuele. Má eliptické, puchýřkatéčepele listů, řapíky jsou poměrně krátké. V roce 1975 dovezl poprvé do Ev-ropy J. Bogner z Mnichova �ivé rostliny. Tyto importy jsou nepochybně zatímjediným materiálem pěstovaným v umělých podmínkách.

- 111 -

LagenandraTento rod vy�aduje důkladnou revizi. Podle dosavadních poznatků

pocházejí 4 druhy z Cejlonu a 3 druhy z Indie. Jsou to vytrvalé rostliny smohutným oddenkem, které vytvářejí husté, monokulturní porosty. Listy jsouřapíkaté, s oválnými, kopinatými nebo srdčitými čepely. Květenství je po-dobné jako u kryptokoryn, ale pestíky jsou uspořádány ve spirále, nikoli vjediném přeslenu. Lagenandra toxicaria Dalzell patří mezi nejjedovatěj�írostliny na světě.

Lagenandra dalzellii (Schot) Rataj (= L. meeboldi /Engler/ Fischer) -lagenandra Dalzellova

Pochází z Indie a Cejlonu a podobá se velmi některým kryptokory-nám. Má toti� jen 5�10 cm dlouhé listy s typicky srdčitými čepely, které jsouzelené nebo bronzově červenohnědé, podobně jako u Cryptocoryne thwei-tesii. L. dalzellii byla importována teprve roku 1974. Zdá se, �e má podob-né nároky na pěstování jako L. thweitesii.

Lagenandra koenigii (Schott) Thwaites - lagendra KoenigovaPochází ze stejné oblasti jako přede�lý druh. Má 10�15 cm dlouhé

listy. Jejich čepele jsou obvykle del�í ne� řapíky, jsou úzce kopinaté, sytězelené, 1�2 cm �iroké, na obě strany zú�ené. Na rozdíl od L. thweitesiinemají stříbřitý okraj listů. Rovně� tento druh patří k novinkám a byl importo-ván teprve nedávno. Je vhodný i pro men�í a střední nádr�e.

Lagenandra lancifolia (Schott) Thwaites - lagenandra kopinatáPochází z Cejlonu, kde roste v občasně zaplavovaných močálech v

d�unglích a na stinných březích tekoucích i stojatých vod. Dobře sná�í trva-lou kultivaci pod vodou. Je podstatně men�í ne� L. ovata a dosahuje vý�ky25�30 cm.

Listy jsou řapíkaté a čepel je stejně dlouhá nebo krat�í ne� řapík, jepodlouhle kopinatá a� srdčitá a měří obvykle 8 x 3 cm. Líc listů je sytě lesklezelený, rub je světle zelený, bíle tečkovaný, zvlá�tě podél středu kolemhlavního �ebra.

Pěstujeme ji za podobných podmínek jako kryptokoryny, tj. v mírněkyselé a� neutrální vodě s bohat�ím dnem. Vy�aduje dostatek rozptýlenéhosvětla a vy��í teploty (nad 22 °C). Při ni��ích teplotách se vyvíjí velmi poma-lu nebo zastavuje růst. Mno�í se velmi pomalu. Oddenkové výbě�ky vznikajíobvykle a� po 2�3 letech. Nejsnáze ji mno�íme z oddenků odříznutých odmateční rostliny pěstované emersně.

Lagenandra ovata (L.) Thwaites - lagenandra vejčitáPochází ze stejných míst jako předchozí druh, ale údajně se vysky-

tuje také v Indii. Pro akvária je méně vhodná, proto�e její listy dorůstají délky

- 112 -

a� 90 cm a při dobrých podmínkách snadno rostou z vody. Oddenek je mo-hutný a měří v průměru a� 5 cm. Listy jsou řapíkaté, podlouhle oválné, za-�pičatělé a v submersní kultuře měří jejich čepele obvykle 20 x 7�8 cm, vemersní kultuře a� 40 x 12 cm. Líc listů je sytě leskle zelený, rub je světlej�í.

Pěstujeme ji podobně jako Cryptocoryne ciliata, tj. v chud�í půdě a vmírně osvětleném místě, abychom zabránili vyrůstání listů z vody. O roz-mno�ování platí toté� jako u předchozího druhu.

Lagenandra thwaitesii Engler - lagenandra vroubenáPochází z Cejlonu a je to nejkrásněj�í a zároveň nejmen�í druh to-

hoto rodu. V přírodě dosahuje snad vý�ky a� 35 cm, ale v akváriu i ve skle-níkových emersních kulturách dorůstá nejvý�e 15�18 cm. Listy jsou řapíka-té, sytě nebo �edě zelené, celá čepel je stříbřitě �edě vroubená a má protáh-le kopinatý tvar. Měří průměrně 10 x 3 cm.

Pěstujeme ji za dostatečné teploty (kolem 22 °C) v mírně kyselé,měkké vodě a středně bohaté půdě. Sná�í více světla ne� předchozí druhy.Roste a mno�í se velmi pomalu. Je vhodná i pro paludária.

Orontium aquaticum L.Roste v mělkých vodách ve východní Severní Americe a je bě�ně

pěstována jako ozdobná rostlina v zahradních bazénech. Listy jsou a� 15cm dlouhé, čepele podlouhlé, obvykle plovoucí. Pro pokojová akvária nenítento druh vhodný.

PeltandraTento rod má tři druhy rostoucí ve východní části Severní Ameriky.

Vyskytují se v mělkých vodách a v ba�inách. Peltandra virginica se pěstuje vzahradních bazénech. Listy jsou řapíkaté, a� 40 cm dlouhé, čepele střelovi-té, a� 25 cm dlouhé. Pro pokojová akvária není Peltandra vhodná, i kdy�bývá často uváděna.

Pistia stratiotes L. - babelka řezanovitáTato plovoucí, místy plevelná rostlina je roz�ířena v celých tropech a

subtropech. V některých oblastech způsobuje vá�né potí�e na zavodňova-cích kanálech a průplavech.

Listy na zkrácené ose tvoří rů�ici. Jsou velmi různotvaré, někdyokrouhlé, jindy klínovité, jazykovité, opaksrdčité atd. Rů�ice listů měří v prů-měru 10�12 cm. Líc listů je světle modrozelený, jemně pýřitý, rub je světlý,nazelenalý. Květy v krátkých, z boku otevřených toulcích vyrůstají z pa�dílistů.

Proto�e rostlina má hustou kořenovou spleť a� 20 cm dlouhou, jevelmi vhodná k vytírání různých druhů ryb. Bohu�el roste jen na velmi dobřeosvětlené hladině, kde pak vyhání jemné kořenové výbě�ky, na jejich� kon-cích se tvoří mladé rostliny. K pěstování vy�aduje teploty kolem 18�22 °C.

- 113 -

Na teplotu není příli� náročná a přes léto ji mů�eme s úspěchem pěstovat i vzahradních bazénech. Na podzim je v�ak velmi citlivá na zkracování délkydne, a proto mů�e v akváriích přezimovat jen při vydatném přisvětlování tak,aby délka dne byla přibli�ně 12 hodin.

Bez přisvětlování se na vodě tě�ko udr�í. Pak je nutné rostliny pře-sadit do plochých misek naplněných pískem a asi 2 cm vody. Do takto upra-vených nádob přesazujeme rostliny ji� v září. Jakmile zakoření do písku,mů�eme nechat vodu odpařit a rostliny jen mírně zaléváme. Přezimují pakdobře.

Poněvad� Pistia tvoří snadno semena, mů�eme ji ka�dé jaro vysé-vat do misek s vodou. Jakmile semenáčky dosáhnou průměru asi 1 cm,přeneseme je na hladinu vody v akváriu, kde se pak rychle vegetativněmno�í.

SchismatoglottisV nedávné době byl importován zatím blí�e neurčený druh tohoto

rodu z Malajského poloostrova. Jeho listy jsou 30�60 cm dlouhé (v akváriuobvykle sotva 20�25 cm), čepele jsou podlouhle srdčité, nahoře za�pičatě-lé, zelené, podél středního nervu zdobené �irokým, nepravidelným, stříbr-ným pruhem. Emersní rostliny snadno kvetou. Toulec je zelený, kvítky napalici jsou zřetelně rozděleny na spodní samičí a horní samčí část.

Pěstování a převádění do submersní kultury je stejné jako u roduAglaonema.

Spathiphyllum - toulcovkaRod Spathiphyllum se vyskytuje předev�ím v Ji�ní a Střední Ameri-

ce, méně v jihovýchodní Asii; je zastoupen asi 36 druhy. Mnohé druhy jsouoblíbeny jako okrasné pokojové nebo skleníkové rostliny. I kdy� mnohé znich rostou na vlhkých místech, jen jeden je úspě�ně vyzkou�en v trvalévegetaci pod vodou.

Spathiphyllum wallisii Regel - toulcovka kolumbijskáS. wallisii pochází z Kolumbie. Je to vytrvalá bahenní rostlina dosa-

hující vý�ky kolem 50 cm, při pěstování pod vodou je obvykle ni��í (kolem30 cm). Tvoří oddenek tlustý a� 4 cm, z kterého vyrůstají řapíkaté listy sdlouze kopinatou čepelí. Řapík je obvykle del�í ne� čepel, která je jasnězelená, �iroká 3�6 cm a na okrajích mírně zvlněná, zdobená mírně vystou-pavými �ilkami.

Pěstujeme ji podobně jako kryptokoryny, ale na rozdíl od nich nenícitlivá na přebytek světla a sná�í ni��í teploty. Ve vodě se udr�uje po celéléto v dobrém stavu, roste v�ak nesmírně pomalu a často vytvoří za celý rokjediný list. Neznáme případy, �e by rostlina vytvořila pod vodou odno�e.Mno�í se jen emersně pěstované rostliny. Daří se jim v normálních kořená-čích jako ostatním druhům pěstovaným ve sklenících. Z odříznutého odden-

- 114 -

ku získáváme 10�15 mladých rostlin.

Syngonium albolineatumTato liána se podobá způsobem růstu některým rostlinám z rodu

Philodendron. Pěstuje se bě�ně jako pokojová rostlina dorůstající a� několi-ka metrů délky. Na popínavé lodyze narůstají v intervalech po 5�15 cmřapíkaté listy. Jejich čepele jsou střelovité, asi 7,5�10 cm dlouhé, zelené,podél hlavních �ilek zdobené stříbřitě bílou nebo �lutozlatou kresbou. Propěstování v akváriu rozře�eme lodyhu tak, aby na ka�dé části byl jediný list.Takovéto řízky zasázíme do neutrální, pohnojené ra�eliny a vydatně zalé-váme. Zakrátko zapustí kořeny a vytvoří rů�ici 5 � 10 listů dlouhých 10�15cm. V této formě je přesazujeme přímo do akvária, kde působí velmi atrak-tivně svými mimořádně ostrými a tvarově zajímavými listy. Syngonium jevhodné předev�ím do nádr�e s kryptokorynami, s rozptýleným světlem, kři�-ťálově čistou vodou bez nadbytku vápenných solí. Na teplotu není citlivé.

Typhonium flagelliforme (Lood.) BlumePochází z Malajska a je odtud poslední dobou pravidelně improto-

váno. Asi 20�25 cm dlouhé listy vyrůstají z bělavé, kulovité hlízy. Řapíkyjsou del�í ne� čepele, které jsou střelovité, sytě zelené, 5�10 cm dlouhé ana bázi mají �pičaté laloky.

Typhonium roste dobře emersně i submersně. V emersní kultuře sevelmi rychle mno�í vytvářením nových hlízek. Velmi snadno kvete. Květen-ství je velmi atraktivní svým tvarem. Z kotlíku vyrůstá bičovitě prodlou�ená,sterilní část palice.

S pěstováním této rostliny v akváriu není mnoho zku�eností. Vímev�ak, �e rostliny je lépe mno�it emersně a sázíme je pod vodu jen kdy� majíalespoň 4 dobře vyvinuté listy. Nesná�ejí čerstvou vodu a proto je přesazu-jeme výhradně do starých nádr�í s biologickou rovnováhou, do čistého pískuobohaceného detritem a na místa s nepřímým osvětlením.

- 115 -

ASTERACEAE (= COMPOSITAE) - HVĚZDNICOVITÉ(= SLO�NOKVĚTÉ)

Velice bohatá čeleď Asteraceae (má asi 900 rodů) zahrnuje mnohovelice známých okrasných rostlin, jako je např. sedmikráska, chrysantéma,slunečnice atd. Mnoho druhů roste v ba�inách, ale jen asi 10 rodů obsahujesubmersně rostoucí rostliny. Vět�inou nebyly dosud importovány a vyzkou-�eny pro akvaristické účely. V úvahu přichází např. Cotula myriophylloidesHarvey z Ji�ní Afriky, Megalodonta becketii (Torrey) Greene ze SeverníAmeriky a Hydropectis aquatica (Watson) Rydberg ze Sierra Medra (Mexi-ko). V akváriu se zatím pěstuje jen následující druh.

Gymnocoronis spilanthoides DC.Pochází z tropické Ji�ní Ameriky. V přírodě se vyskytuje převá�ně

ve stojaté a pomalu tekoucí vodě a v ba�inách. Asi 0,5�1,5 cm silné lodyhyjsou zprvu vzpřímené, později poléhavé, bohatě na mnoha místech kořenu-jící. Vstřícné listy jsou eliptické a� kopinaté 5�12,5 cm dlouhé a 2�3,5 cm�iroké, sytě zelené, s nenápadně zvlněnými okraji. Květy jsou uspořádány vhlávkách, květenství je bílé, 1,5�2 cm velké.

Rozmno�ování je mo�né z ka�dé části lodyhy s párem listů. Emers-ní rostliny přesazené pod vodu se rychle prodlu�ují a mají snahu vyrůstatnad vodní hladinu. Proto je sázíme předev�ím do nádr�í osvětlených z boku,se zastíněnou hladinou. Rostliny aklimatizované k submersnímu �ivotu mů-�eme pak pou�ít do libovolného akvária. Jsou mimořádně odolné, nejlépe sedaří v čisté, neutrální vodě. 30�40 cm dlouhé rostliny na vrcholcích za�tipu-jeme, abychom docílili �iroce rozvětvených keříčků.

BRASSICACEAE (= CRUCIFERAE) BRUKVOVITÉ (= KŘÍ�ATÉ)

Tato čeleď s asi 375 rody a 3200 druhy je velmi bohatá a roz�ířenápo celém světě. Velmi mnoho zástupců roste oboj�ivelně. V akvaristice seuplatňuje poměrně málo druhů. Předev�ím je to rod Cardamine, řidčeji pěs-tujeme rod Subularia a v poslední době se do kultury dostala překrásná Ro-rippa aquatica.

Cardamine lyrata Bunge - řeři�nice lyrovitáPochází z východní Asie a Japonska. V emersní kultuře má poléha-

vou nebo popínavou lodyhu, pod vodou se její chabé lodyhy vzná�ejí kolmok hladině. Listy jsou střídavé, lyrovitě zpeřené, okrouhlé, krátce řapíkaté,světle zelené. Celá rostlina je velmi křehká. Květenství je hrozen, květy jsoubílé a měří 8�10 mm.

- 116 -

Pěstujeme ji v měkké vodě na dobře osvětleném místě. Sná�í dobřestřední teploty (kolem 20 °C), pokles teplot na 15 °C sná�í lépe ne� příli�teplou vodu (28 °C). Mno�í se dělením lodyh, které kořenují pod řapíkemka�dého listu. V zimě vy�aduje dosvětlování nebo ji přezimujeme v mělkýchnádobách v emersní formě. Je často po�kozována �írem vodních pl�ů.

Rod Cardamine má asi 160 druhů. Jsou to vět�inou bahenní nebooboj�ivelné rostliny. Submersně neroste jen C. lyrata, ale také C.properansFischer a C. variabilis Philippi. Cardamine rotundifolia Michx. ze SeverníAmeriky se v poslední době velmi roz�ířila mezi americkými akvaristy. Pěs-tuje se za stejných podmínek jako C. lyrata.

Rorippa aquatica (Eaton) Palmer (= Neobeckkia aquatica Eaton, =Armoracea aquatica /Eaton/ Wiegland) - brukev vodní

Rod Rorippa má asi 70 druhů. Podle některých autorů byl v�ak roz-dělen na více samostatných rodů, jako např. Nasturtium, Neobeckia a Armo-racea. Asi 4 druhy zmíněného rodu rostou ve vodě - převá�ně v�ak emers-ně, a tak je do akvárií vhodná jen R. aquatica. Pochází z USA. V posledníchletech byla dovezena do Evropy a zařadila se mezi nejvděčněj�í akvarijnírostliny.

Podle �ivotních forem je nesmírně proměnlivá. V terestální formě má7,5�12,5 dlouhé, nápadně lichozpeřené nebo velmi hluboce vykrajovanélisty, uspořádané v rů�ici. V době kvetení se vytváří lodyha. Její listy jsoustřídavé, dolní hluboce vykrajované, horní celokrajné nebo na okrajích vícenebo méně zoubkaté. Kvítky jsou bílé. Pod vodou vytváří Rorippa aquaticasubmersní listy, které jsou zcela odli�né od emersních. Jsou rozděleny najemné, nitkovitě úzké, 2,5�7,5 cm dlouhé úkrojky svě�e zelené barvy.

Rorippa aquatica se dá pěstovat ve staré, čisté vodě s chudýmdnem. Její největ�í předností je, �e roste v submersní formě zvlá�ť dobře vzimě i v nedosvětlovaných akváriích. Krásou svých jemných listů se vyrovnánejpěkněj�ím tropickým rostlinám a nepochybně patří mezi velmi zajímavénovinky pokojových nádr�í. Nesná�í příli� kyselou vodu. Je vhodná přede-v�ím do hlubokých nádr�í. V mělkých akváriích vytváří v létě emersní lodyhy.

SubulariaJednoleté, trsnaté, hladké byliny. Lodyhy jsou redukovány, listy

2,5�7,5 cm dlouhé, velmi početné, uspořádány v rů�ici, �ídlaté nebo čárko-vité, oblé. Známe jen dva druhy rostoucí v rybnících a jezerech. Subulariaaquatica L. má �ídlovité listy a pochází ze Severní Ameriky, severní Evropya Asie a dá se v akváriu pěstovat jen přes letní období. Přezimuje jen s vel-kými potí�emi. Druhý druh nebyl zatím importován. Je to S. monticola A. Br.ex Schwenfl. s čárkovitými listy. Pochází z horských oblastí Afriky (Uganda,Kongo, Keňa a Tanganika).

- 117 -

CABOMBACEAE - KABOMBOVITÉ

Čeleď zahrnuje vytrvalé vodní rostliny s plovoucími nebo ponořený-mi listy. Květy jsou v�dy nad vodou, �luté nebo purpurové. Patří sem jen dvarody.

Brasenia schreberi Gmel. - �títenka SchreberovaRoste v Americe v oblasti ji�ních států USA po tropickou oblast Ji�ní

Ameriky, v západní Africe, tropické Asii a Austrálii.Z tuhého oddenku vyrůstají dlouhé řapíky, které ústí do středu �títo-

vitých listů okrouhlého nebo mírně oválného tvaru. Čepel měří 3�6 cm a jeponořena nebo vzplývá na hladině. Její líc je temně hnědozelený, rub ječervenohnědý. V akváriu kvete zřídka. Květy jsou purpurově červené.

Vy�aduje bohat�í dno, velmi měkkou vodu mírně kyselé reakce adostatek světla. V hluboké vodě �ivoří. Nejsnáze se pěstuje v mělkých, sho-ra dostatečně prosvětlených nádr�ích.

Rostlina je zajímavá zvlá�tními listy, ale obvykle dlouho nevydr�í, aproto nepatří k perspektivním akvarijním rostlinám.

Cabomba - kabombaJsou to výhradně ponořené rostliny, které mohou vytvořit při vy-

schnutí přirozených vod jen 2�3 emersní listy. V emersním stadiu mů�ekabomba vegetovat jen omezenou dobu, jinak hyne.

Lodyha se pod vodou silně větví a mů�e dosáhnout délky 2�3 m ivíce. Ponořené listy jsou nitkovitě dělené a skládají se z jemných, �ir�íchnebo u��ích úkrojků dlouhých 3�4 cm. V době kvetení tvoří některé druhyvzplývavé listy, které jsou okrouhlé nebo čárkovité a měří 3�4 cm. Květy nahladině jsou na�loutlé, bílé nebo fialově červené.

Kabomba je domovem na americkém kontinentě od ji�ních částíUSA a� po tropickou Ji�ní Ameriku. Známe asi 7 druhů.

V�echny druhy jsou velmi atraktivní, ale jemné. Daří se jim dobře vestaré vodě na středně a� dobře osvětleném místě. Vy�adují nádr�e bez vět-�ích pl�ů a bez hustého obydlení rybami. Jejich listy jsou toti� velmi křehké,lámavé a snadno se po�kozují. Kabomby vy�adují bě�né pokojové teplotykolem 20 °C. Při ni��ích teplotách sice rostou jen velmi pomalu, ale zpravi-dla je pře�ívají.

Dosavadní literatura uvádí, �e nejčastěji se pěstuje Cabomba caroli-niana (má střelovitě plovoucí listy, květy bílé, uprostřed �luté) a C. aquatica(má plovoucí listy okrouhle �títovité, květy čistě �luté). Tato informace seukázala jako nesprávná, proto�e �lutě kvetoucí, v akváriích bě�ně pěstovanýdruh má plovoucí listy střelovité. Cabomba aquatica pocházející z tropickéoblasti Amazonky nebyla zřejmě dosud importována a její jméno se dostalodo akvaristické literatury omylem. V�eobecně je nutno říci, �e podle �ířky

- 118 -

listových úkrojků se jednotlivé druhy nedají určit (jak se mylně uvádí). Jedi-ným spolehlivým určovaným znakem u pěstovaných druhů jsou květy. Zdáse, �e v akváriích pěstujeme jen tři následující druhy:

Cabomba caroliniana A. Gray - kabomba karolínskáPochází z ji�ních částí USA a �íří se odtud do Ji�ní Ameriky. Listy

jsou rozděleny na čárkovitě úzké úkrojky, plovoucí listy jsou střelovité, květybílé, uprostřed �luté. Čepele listů jsou 3�4 cm dlouhé a a� 6 cm �iroké.Květ je hvězdicovitý, korunní lístky jsou úzké a navzájem se nepřekrývají.

C. caroliniana není typicky tropický druh. Sná�í proto v zimě poměr-ně dobře krat�í den a doká�e přezimovat i v nedosvětlovaných nádr�ích.Pěstuje se nejsnadněji a proto se s ní u akvaristů nejčastěji setkáváme.

Kabomba karolínská má několik přirozených a zahradních forem. Znich nejznáměj�í je C. caroliniana var. multipartita Hort. Je to výběrem zís-kaná zahradní forma, která má bohaté listy s vět�ím počtem úkrojků. Měříasi 7 cm.

Cabomba caroliniana var. paucipartita Van Ramsh. et Florsch. jenaopak velmi jemná. Listy mají jen několik úkrojků, které jsou ten�í ne� u C.aquatica. V akváriu je málo dekorativní.

Cabomba caroliniana var. pulcherrima (Harper) Fassett se li�í bo-hat�ím olistěním a purpurově červenou lodyhou i listy. Je to krásná, jen zříd-ka pěstovaná rostlina. Sná�í dobře nedostatek světla.

Cabomba australis Speg. - kabomba ji�níPochází z ji�ní Brazílie, Uruguaye, Paraguaye a Argentiny. Vyskytu-

je se tedy na hranicích mezi ji�ním subtropickým a mírným pásmem. Mápodobné nároky jako C. caroliniana a je pravděpodobné, �e je pěstována umnoha akvaristů, kde zůstává nepoznána, dokud nevykvete. Má poněkudmen�í listy dosahující �ířky 2�3 cm a délky a� 5 cm. Listové úkrojky jsoustředně �iroké (asi 0,5 mm). Korunní plátky (květy) jsou čisté �luté a na bázimají nápadnou oran�ovou skvrnu. Od ostatních druhů se li�í také tvaremkvětů. Korunní lístky jsou toti� vejčité a tak �iroké, �e se navzájem překrýva-jí. Květ není proto hvězdicovitý, ale okrouhlý, mírně zvonkovitý.

Cabomba piauhyensis Gardner - kabomba brazilskáPochází z velké oblasti od Střední Ameriky a� po oblast řeky Ama-

zonky. Je to typicky tropický druh. Roste pomalu, je velmi křehký a citlivý nařasy. Dá se pěstovat jen v čisté vodě bez pl�ů, kteří ji velmi často po�kozují.C. piauhyensis je velmi citlivá na krátký zimní den a vy�aduje dosvětlování,jinak pravidelně hyne. �patně a pomalu zakořeňuje. Rostliny pocházející zpřírody (čerstvé importy) mají �ivě červené a� nachově fialové lodyhy i listy.V akváriích toto překrásné zbarvení obvykle po nějakém čase mizí, jen navelmi dobře osvětlených místech si rostliny ponechávají červenohnědý ná-dech. Květy na asi 2,5 cm dlouhých stopkách mají hvězdicovitý tvar, jsou

- 119 -

nachově červené a� fialové se �lutou skvrnou uprostřed.

CERATOPHYLLACEAE - RŮ�KATCOVITÉ

Čeleď zahrnuje výhradně vytrvalé vodní rostliny; má jediný rod Cera-tophyllum - rů�katec s dvěma druhy. Podle některých autorů a� 30 druhů,pravděpodobně jsou to v�ak jen místní formy. Jsou to rostliny ponořené vevodě, které dosahují hladiny pouze svými vrcholy. Listy uspořádané v přes-lenech jsou vidličnatě dělené. Pravé kořeny chybějí a jsou nahrazeny krát-kými »rhizoidy«. Rů�katce nesná�ejí vyschnutí vody.

Ceratophyllum demersum L. - rů�katec ponořenýTento druh je roz�ířen v celém světě. Listy jsou dvakrát vidličnatě

dělené. Je obecně roz�ířen v mrtvých ramenech a tůních ní�in a� pahorka-tin. Dává přednost půdám se silnou vrstvou bahna. Mno�í se předev�ímčástmi lodyh.

Pro akvária je nevhodný. Po přenesení do domácích nádr�í se lody-ha silně protahuje, vzdálenosti mezi jednotlivými přesleny listů se a� 5krátzvět�ují a listy jsou tenké a krátké. Tím rostlina ztrácí přirozený dekorativnícharakter. Na podzim obvykle hyne. Není známo, zda je toto chování vyvo-láno teplou vodou, změnou světelných poměrů nebo nedostatkem bahna.

Ceratophyllum submersum L. - rů�katec potopenýJe roz�ířen téměř po celé zeměkouli. V mírném pásmu se v�ak vy-

skytuje jen v ní�inách teplej�ích oblastí; v rozsáhlých oblastech chybí. Jehojněj�í zejména v slabě brakických vodách, kde ji� C. demersum chybí. Odpředchozího druhu se li�í 3krát vidličnatě dělenými listy.

V přírodě se vyskytuje na písčitém a� jílovitém podkladě, a je protopro akvária vhodněj�í ne� předchozí druh. Je v�ak u nás poměrně vzácný, aproto je mo�nost získat jej z přirozených vod omezená. Rostliny (variety) zmírného pásma nejsou vhodné pro akvária.

V posledních letech byla importována varieta tohoto druhu rů�katcez Kuby. Jeho přesleny jsou i v teplých akváriích velmi bohaté a husté.

- 120 -

CLUSIACEAE (= GUTTIFERAE)

Tato čeleď s asi 40 rody a 100 druhy obsahuje jen jedinou vodnírostlinu.

Hypericum elodes L. - třezalka vodníPochází ze západní Evropy a roste tam v rybnících a ba�inách. Tato

rostlina je jen velmi zřídka pěstována v akváriích. Má vstřícné, okrouhlé,přisedlé listy, které částečně objímají poléhavou lodyhu. Mno�í se snadnozakořeňujícími částmi olistěné lodyhy. Pěstujeme ji v neutrální, staré vodě,která mů�e být středné tvrdá. V zimě vy�aduje H. elodes bezpodmínečnědosvětlování, jinak hyne.

COMMELINACEAE - PODENKOVITÉ

Mnoho zástupců této čeledě se bě�ně pěstuje jako pokojové květiny,a to předev�ím Tradescantia, Commelina a Cyanotis. Je o nich známo, �ejsou skromné a odolné a zakořeňují snadno v nádobách s vodovodní vodou.Přesto byly četné pokusy s aklimatizací jmenovaných rostlin pod vodou ne-gativní.

Z přírody je známá Murdannia blumei (Hassk.) Brenan jako plevelna rý�ových polích Asie. V akváriích nebyla dosud vyzkou�ena. V současnédobě je bě�ně importována dosud neurčená rostlina z rodu Floscopa.

FloscopaEmersní lodyhy jsou poléhavé, na mnoha místech zakořeňují. Stří-

davé listy jsou přisedlé, nenápadně chlupaté, kopinaté, asi 5�7,5 cm dlou-hé. Vegetační vrcholky 10�15 cm dlouhé s 5�6 listy přesazujeme přímopod vodu. Rychle zakořeňují, listy ztrácejí ochlupení, dostávají světle zele-nou barvu a nápadně se prodlu�ují a� na délku 10�15 cm. Jsou velmi deko-rativní, a proto patří Floscopa mezi velmi atraktivní novinky poslední doby.

CRASSULACEAE - TLUSTICOVITÉ

Čeleď obsahuje vět�inou suchomilné byliny, polokeře a keře. Pouzevelmi malý počet z celkového počtu asi 1500 druhů roste ve vlhkém prostře-dí a je schopen oboj�ivelného způsobu růstu.

- 121 -

Crassula (Tillaea) - tlusticeRod má asi 300 druhů a jsou to převá�ně sukulentní rostliny. Jen

několik druhů s poléhavými lodyhami roste ve vlhkých místech a sná�í peri-odické zaplavení.

Crassula aquatica (L.) Schönl z Evropy a C. vaillantii (Willd.) Schönl.ze středomoří a USA jsou jednoleté. Pro akvária nejsou proto vhodné. Vpokojových nádr�ích je bě�ně pěstována C. helmsii Kirk z Nového Zélandu aC. bonariensis (DC.) Camb z Ji�ní Ameriky. Jsou vytrvalé, nejsou v�ak příli�oblíbené pro málo atraktivní vzhled.

CYPERACEAE - �ÁCHOROVITÉ

Tato čeleď zahrnuje vytrvalé, vzácněji jednoleté byliny. Slo�ená kvě-tenství jsou nejrůzněj�ího typu. Čeleď obsahuje 70 rodů s 3700 druhy, kteréjsou roz�ířeny po celé zeměkouli od tropů a� po arktické oblasti včetně vy-sokohorských poloh. Různé druhy jsou vázány na nejrůzněj�í stanovi�tě(písky, skály, stepi, lesy, louky). Mnohé z nich rostou na vlhkých, zamokře-ných, ba�inných a� pobře�ních stanovi�tích, jsou v�ak přizpůsobeny nejvý�eoboj�ivelnému �ivotu a pod vodou mohou �ít jen přechodně; pouze velmimálo druhů je schopno �ít ve vodě dlouhodobě.

Cyperus - �áchorTento rod je roz�ířen předev�ím v tropickém a subtropickém pásmu

celé Země. Některé odolněj�í druhy rostou i v mírném pásmu. Chybějí jen vevy��ích polohách. Jsou to nízké, středně vysoké a� vysoké rostliny s obvyk-le olistěným stéblem. Celkem se vyskytuje přes 400 druhů. Některé z nich sebě�ně pěstují ve sklenících i jako pokojové rostliny. Nejznáměj�í je Cyperusalternifolius L., pocházející z Madagaskaru. Známe jej pod nesprávným jmé-nem »papyrus«. Skutečný Cyperus papyrus L. pochází ze Středomoří (pře-dev�ím Egypt) a dosahuje vý�ky 1�3 m. Ve starověku se z něho vyrábělpapír.

V akvateráriích a paludáriích se dají upotřebit skoro v�echny vytrva-lé druhy. Proto�e vět�ina �áchorů roste na vlhkých, občas zaplavovanýchmístech, dají se některé z nich pěstovat i pod vodou.

Cyperus eragrostis L. - �áchor vodníZ více ne� 100 druhů, které autor vyzkou�el při pěstování pod vo-

dou, se nejlépe uplatnil tento �áchor. Tvoří a� 7 mm tlustý, bílý oddenek, zkterého vyrůstá ve spodní části spoře olistěné stéblo, nesoucí nahoře typic-ký vějíř čárkovitých listů dlouhých 10�15 cm. V emersní kultuře v paludári-ích kvete velmi snadno a vytváří velké mno�ství klíčivých semen. Tento druh

- 122 -

dorůstá pod vodou vý�ky 20�30 cm a mno�í se vytvářením pupenů na od-dencích, tak�e vznikne skupinka velmi dekorativních rostlin nestejné velikos-ti.

Vy�aduje písčité dno, dostatek denního světla a teploty kolem 20°C. Ni��í teploty (a� do 10 °C) sná�í na přechodnou dobu dobře.

Eleocharis - bahničkaTyto drobné a� středně velké rostliny se vyskytují v močálech, na

březích řek a na dně stojatých nebo mírně tekoucích vod. Rod obsahuje vícene� 200 druhů, které rostou na celém území světa od tropů a� po arktickéoblasti. Mnohé z nich sná�ejí velké výkyvy teplot a jsou vhodné do studeno-vodních i teplovodních akvárií. Svým vzhledem se velmi li�í od vět�inyostatních akvarijních rostlin, tak�e je vhodně doplňují. Spokojí se velmi chu-dým dnem, vy�adují v�ak dostatek světla, zvlá�tě chceme-li je udr�et v pěk-ném stavu i v zimě.

V akváriu se dají pěstovat mnohé na�e i cizozemské druhy, jako na-příklad E. acuta, E. ovata, E. pauciflora, E. palustris atd. Jsou robustněj�í,vytvářejí často trsy a na zimu ztrácejí listy. Pro akvaristiku jsou vhodné pře-dev�ím dva uvedené druhy.

Eleocharis acicularis (L.) R. et Schult. - bahnička jehlovitáRoste v mírném a subtropickém pásmu celého světa kromě Afriky,

na písčitých březích vod, a je obvykle oboj�ivelná. Oddenek je nitkovitý,plazivý, má dlouhé, kořenující výhonky, které vytvářejí drobné trsy jemných,tenkých, světle zelených lodyh. Ponořené lodyhy dosahují vý�ky 40�60 cm.Klásky se tvoří jen u pozemní formy, která je ni��í, ale hustě oddenkatá avytváří nápadný koberec. Pozemní forma je vhodná do květinových mís smalou jen 2 cm vysokou vrstvou zeminy.

V akváriu pěstujeme bahničku v chudém písčitém dně na dostateč-ně prosvětleném místě. Je-li nádr� v zimě dosvětlována, vegetuje tato rostli-na celoročně. Na teplotu není náročná (10 a� 25 °C). Mno�í se kořenovýmivýbě�ky i na�kami. V hlub�í vodě tvoří vzácně kořenující pupenové rostliny,které jsou uspořádány patrovitě nad sebou. Snadno ji získáme z na�ich voda močálů.

Eleocharis vivipara Link. (=E. prolifera) - bahnička �ivorodáPochází z teplých ji�ních států USA. Roste tam v podobných mís-

tech jako předchozí druh. Ve srovnání s ním je více přizpůsobena submers-nímu růstu. Pod vodou vytváří tenké, dlouhé lodyhy, na kterých jsou přesle-nitě v patrech nad sebou uspořádány skupiny jemných, čárkovitých lístků,které připomínají obrácené de�tníčky. Na jedné lodyze bývá 10�15 přesle-nů, které na bázi kořenují, tak�e rozdělením lodyhy na jednotlivé přeslenyrostlinu snadno rozmno�íme.

K pěstování vy�aduje stejné podmínky jako předchozí druh, tj. písči-

- 123 -

té dno a dostatek světla. Na teplotu není náročná. V nedosvětlovaných ná-dr�ích v zimě často hyne.

Podobná rostlina pěstovaná dnes v akváriích je Eleocharis minima zJi�ní Ameriky. Oba druhy se tě�ko rozpoznávají, zvlá�tě v submersní kultu-ře.

Isolepis - bezosetkaRod má asi 60 druhů rostoucích v mělké vodě. Jen I. setacea (L.) R.

Br. (bezosetka �tětinovitá) se bě�né pěstuje. Pod vodou se podobá bahničcejehlovité. Emersní kvetoucí rostliny poznáme snadno podle toho, �e se kvě-tenství tvoří několik milimetrů před koncem lodyhy, zatímco květenství u E.acicularis vzniká na konci lodyhy. Pěstování v akváriu je u obou jmenova-ných rostlin stejné.

DROSERACEAE - ROSNATKOVITÉ

Čeleď zastupují vět�inou vytrvalé byliny, z nich� jedině rod Aldro-vanda je vázán na vodní prostředí. Rody Drosera a Dionaea rostou na ra�e-linných půdách, Drosophyllum i na suché půdě. Je to čeleď s charakteristic-kými zástupci maso�ravých rostlin. Vodní rod Aldrovanda má jediný druh A.vesiculosa.

Aldrovanda vesiculosa L. - aldrovandka měchýřkatáJe to evropská vytrvalá rostlina rostoucí v povrchové vrstvě vody.

Nemá kořeny, pouze tenkou lodyhu dlouhou 3,5�40 cm. Listy na lodyzejsou v přeslenech a mají okrouhlou čepel s velkými �tětinami. Na svrchnístraně čepele jsou početné �lázky, které vysávají chycené drobné �ivočichy.

V akváriích se pěstuje obtí�ně. Roste v nich velmi pomalu a častohyne. Setkáváme se s ní zřídka a nepatři mezi oblíbené rostliny. Maso�ravépuchýřky jsou dostatečně velké, tak�e mohou ohrozit jak potěr, tak i drobnékorý�e slou�ící rybám za potravu. Vy�aduje střední a� ni��í teploty a kyse-lou vodu. Mno�í se dělením lodyhy a zimními pupeny.

Dorůstá délky a� 40 cm, listy měří asi 15 x 1 mm, jsou jehlicovité,vstřícné, kři�mo postavené. Pozemní forma má listy podstatně krat�í. Drob-né květy vyrůstají z pa�dí listů a jsou červenavé nebo bílé.

Pěstujeme ji na dobře osvětleném místě. Jinak není náročná na slo-�ení vody ani její teplotu. Pod vodou nekvete a mno�íme ji dělením lodyhy.Není příli� dekorativní.

- 124 -

ELATINACEAE - ÚPOROVITÉ

Čeleď má dva oboj�ivelné rody, a to Bergia (20 druhů) a Elatine (12druhů). Některé z druhů jsou schopny dlouhodobě přetrvávat v ponořenýchformách a uplatňují se i v akvaristice.

Některé druhy kvetou snadno pod vodou a tvoří klíčivá semena.Úpory jsou i při dostatečné vlhkosti zásadně jednoleté a po odkvetení hynou.

V poslední době je Elatine velmi zřídka pěstován. Ve speciálníchobchodech je pod názvem »Elatine« obvykle omylem nabízen Lilaeopsisnovae - zelandiae (viz čeleď Apiaceae).

BergiaTento rod má asi 20 druhů roz�ířených v teplých oblastech světa.

Asi 10 z nich jsou vodní nebo oboj�ivelné rostliny. Bergia capensis L. a jinépříbuzné druhy jsou známé plevele na rý�ovi�tích. �ádný druh tohoto rodunebyl zatím importován pro akvarijní účely.

Elatine hydropiper L. - úpor peprnýV akváriích se mu daří mnohem hůře ne� následujícímu. Je jednole-

tý, v ponořené formě víceletý. Listy se podobají E. macropoda.Pěstujeme jej za podobných podmínek jako E. macropoda, tj. v měl-

ké vodě při vydatném osvětlení. Na půdu je zcela nenáročný. Obvykle dobřepřezimuje. Má velmi slabý kořenový systém, a proto rostliny jsou často vy-plavovány, zvlá�tě v nádr�ích obydlených rybami rejdícími při dně.

Ostatní domácí druhy jsou pro akvária méně vhodné a �patně pře-zimují. Jsou to předev�ím druhy E. hexandra (Lap.) DC. (úpor �estimu�ný) skvěty trojčetnými a �esti tyčinkami a E. triandra Schkuhr. (úpor třímu�ný) strojčetnými květy s třemi tyčinkami. Oba druhy jsou v přírodě vzácné a jsouvět�inou jednoleté.

Elatine macropoda Guss. - úpor středozemskýJe roz�ířen v ji�ní Francii, na Sicílii, Maltě, ve �panělsku, Al�íru a

Monaku. V přírodě je jednoletý, 3�5 cm vysoký a má plazivou, bohatě vět-venou lodyhu.

Ponořené formy jsou v akváriích vytrvalé, bohatě kořenují a vytvářejícharakteristické trsy poléhavých lodyh s kopistovitými listy, které měří 10�18 x 1�3 mm a jsou světle zelené.

Ze v�ech druhů úporů roste nejrychleji a vytváří při dně bohaté ko-berce. Vyhovují mu teploty od 13 do 25 °C, jinak je nenáročný; nesná�í v�akvápenaté soli a daří se mu jen v mělké vodě.

Velmi dobře přezimuje a jeho kořenový systém je dostatečně mo-hutný, tak�e rostliny se tak snadno nevyplavují. V paludáriích na zimuobvykle hyne.

- 125 -

ERIOCAULONACEAE

Je to velmi zajímavá čeleď, obsahující radu tropických rostlin. Je zá-hadou, proč je�tě �ádná z nich nebyla importována a vyzkou�ena v akváriu.Některé druhy se velmi podobají klasickým akvarijním rostlinám, jako jenapř. Myriophyllum nebo Mayaca.

Za zmínku stojí např. Eriocaulon melanocephalum Kunth ze SeverníAmeriky, E. setaceum L. z jihovýchodní Asie a E. bifistulosum v. Heurck etMueller z Afriky. Leiothrix fluitans (Mart.) Ruhl z Brazílie se vyskytuje v prou-dící vodě. Mesanthemum reductum Hess roste trvale submersně v Angole,Syngonanthus hydrotrichus Ruhl v Brazílii, Tonina fluviatilis Aubl. v tropickéAmerice.

EUPHORBIACEAE - PRY�COVITÉ

Tato čeleď zahrnuje asi 6000 druhů rostoucích v nejrůzněj�ích pod-mínkách. Je zajímavé, �e vedle obrovitých rostlin z rodu Euphorbia rostou-cích na pou�tích a podobajících se obrovitým kaktusům, patří do této čeledětaké vodní plovoucí rostlina.

Phyllanthus fluitans Müll.Pochází z Brazílie, Ecuadoru a Paraguaye. Je to volně plovoucí,

jednoletá nebo vytrvalá rostlina. V mládí je zelená, star�í listy jsou načerve-nalé. Plovoucí lody�ka je a� 7,5 cm dlouhá, je nepatrně rozvětvená, plovoucílisty jsou uspořádány ve dvou řadách, jsou přisedlé, okrouhlé a měří v prů-měru asi 15 mm.

Plovoucí rostliny se velmi podobají rodu Salvinia, s kterým se v pří-rodě také velmi často vyskytují. Phyllanthus fluitans pěstujeme na hladinědobře osvětlených nádr�í. V létě roste velmi dobře a rychle na vodě jakékolikvality. �patně v�ak přezimuje. Je to mimořádně zajímavá rostlina, která sizaslou�í nále�itou pozornost v zimě. Přezimujeme ji v mělkých miskách s asi1 cm vysokou vrstvou ra�eliny. Na jaře ji opět mů�eme pěstovat na hladiněna�eho akvária.

- 126 -

HALORHAGACEAE - ZRNULOVITÉ

Čeleď obsahuje byliny, polokeře nebo keře s listy v přeslenech nebos listy vstřícnými. Pouze dva rody jsou zastoupeny vodními nebo oboj�ivel-nými druhy: Myriophyllum a Proserpinaca.

Myriophyllum - stolístekMá asi 40 druhů roz�ířených od tropů do mírného pásma. Stolístky

jsou vesměs vytrvalé rostliny. Australské druhy jsou obvykle oboj�ivelné,americké jsou obvykle vodní, přecházející do oboj�ivelných. Pro akvária jsounejvhodněj�í vodní druhy. Sem patří vět�ina druhů mírného pásma a některétropické druhy.

Listy vodních druhů jsou vět�inou uspořádány v přeslenech, řidčejijsou vstřícné. Jsou rozděleny v četné čárkovité úkrojky. Květy jsou uspořá-dány v klasnaté květenství, které je v�dy vynořeno nad hladinu. Tvar květů,zejména kalicha a plodů, je důle�itým znakem k určování jednotlivých druhů.Bohu�el, vět�ina akvarijních stolístku je v na�ich nádr�ích zastoupena jenponořenými lodyhami s listy, které jsou pro přesné určení druhu nejméněspolehlivé.

Stolístky jsou oblíbené akvarijní rostliny pro osazování zadních abočních stěn nebo koutů akvárií. Jsou velmi nenáročné na slo�ení dna ivody a rostou prakticky ve v�ech bě�ných akvarijních podmínkách. Vy�adujísvětlej�í stanovi�tě a sná�ejí dobře vět�í výkyvy teploty. Nejlépe se osvěd-čují v hlub�ích nádr�ích (40�50 cm), kde se jejich lodyhy mohou bohatěrozvětvit.

Star�í lodyhy ztrácejí často na spodních částech listy. Proto je za�ti-pujeme, a tak je nutíme odno�it několik centimetrů nad povrchem dna. Tímzískáme dekorativní a ji� odspodu hustě olistěné rostliny.

Mnohé druhy z mírného pásma jmenované často v akvaristické lite-ratuře jsou pro pokojové nádr�e nevhodné. Rostou jen ve studené vodě. (M.alterniflorum DC. a M. verticillatum L.).

Myriophyllum aquaticum (Velloso) Verde (= Myriophyllum brasilienseCambess.) - stolístek vodní

Pochází z ji�ních států USA, Střední a Ji�ní Ameriky. Submersní lis-ty jsou ve 4�6 četných přeslenech, jsou světle a� sytě zelené. Listy na vy-nořených částech lodyh jsou krat�í a tuhé, lodyhy vyčnívají horní částí nadvodu a jsou mírně převislé přes okraj nádr�í. Vy�aduje světlé nádr�e v létě svodou 25�30°C teplou, v zimě postačí 15�20 °C. Vy�aduje vody neutrálnía� slabě alkalické. Je vhodný i pro paludária a terária.

Myriophyllum hippuroides Nutt. - stolístek prustkovitýJe roz�ířen v Severní Americe a v Mexiku. Jde o rostliny vodní a�

- 127 -

oboj�ivelné, s plazivým oddenkem a silnými, a� 1 m vysokými lodyhami.Listy jsou ve 4�6 četných přeslenech (často nepravých). Ponořené listyjsou zpeřené, dlouhé a� 5 cm, s nitkovitými, na �pičce krat�ími úkrojky; vy-nořené jsou čárkovité a� kopinaté, pilovité nebo celokrajné, s rozměry 2 x0,2 cm. Je to snad nejatraktivněj�í a největ�í pěstovaný druh s načervena-lými listy a lodyhami.

Myriophyllum scabratum Michx. (= M. pinnatum /Wald./ Britt.) - stolístekzpeřený

Je roz�ířen v ji�ních státech USA a na Kubě. Jsou to rostliny vodní aoboj�ivelné. Lodyha je bohatě větvená, tenká, listy jsou v 3�5 četných ne-pravých přeslenech. Sná�í vodu chladněj�í i teplou (nad 20 °C), slabě alka-lickou a� neutrální.

Myriophyllum spicatum L. - stolístek klasnatýJe roz�ířen v Evropě, Severní Americe a severní Africe, chybí v Ji�ní Ameri-ce a v Austrálii. Vyznačuje se načervenalými lodyhami, které jsou v dospě-lém stavu dlouhé a� 200 cm. Listy ve 4�5četných přeslenech jsou 2,5 cmdlouhé. Na substrát není příli� náročný. Na světlo je méně náročný ne� pře-de�lý druh, sná�í chladnou i teplou vodu. Svým červeným zbarvením je vel-mi dekorativní, ale v zimě je zakrslý a často shazuje převá�nou část listů.

M. ussuriense (Regel) Maxim (= M. japonicum) - stolístek japonskýVyskytuje se ve východní Asii, v Mand�usku a Japonsku a patří me-

zi nejoblíbeněj�í zástupce tohoto rodu. Jemné listy jsou slo�eny v 3�4četnépřesleny a mají 8�26 listových úkrojků dlouhých 1�5 cm. Tento druh vakváriích prakticky nikdy nekvete a emersní listy jsou velmi vzácné.

Pěstuje se podobně jako ostatní druhy a sná�í teplotu vody od 15 do30 °C. Je v�dy svě�e zelený a roste dobře v zimě i v létě.

V posledních letech bylo importováno několik nových, zatím neurče-ných druhů. Nejzajímavěj�í z nich je druh s jasně červenými listy (pravděpo-dobně M. matogrossense).

Proserpinaca - troju�kaJsou to vodní rostliny s poléhavou lodyhou. Listy jsou střídavé, zpe-

řeně dělené, horní někdy celokrajné. Pěstují se jen vzácně. Nejčastěji tobývá Proserpinaca palustris.

HYDROCHARITACEAE - VOĎANKOVITÉ

Do čeledě patří vodní, plovoucí i ponořené rostliny. Jen u některýchdruhů vyrůstají listy nad vodu. Vněj�í utváření lodyh a listů je velmi rozmani-

- 128 -

té, tak�e se rostliny jednotlivých rodů navzájem vůbec nepodobají. Květyjsou buď malé a nenápadné, nebo velké a velmi ozdobné. Některé druhyjsou dvoudomé, některé mají obojaké květy. Opylují se pod vodou (u moř-ských druhů) nebo na vodě. Samičí květy vyrůstají obvykle na hladinu. Sam-čí květy, například u valisnerií, jsou krátce přisedlé a před uzráním se oddě-lují a vyplouvají na hladinu, kde se teprve otevírají. Pyl z nich pak rozná�ívoda. Na podobném principu je zalo�eno opylování i u jiných druhů a rodůtéto čeledě. Jen málo voďankovitých jsou hmyzosnubné rostliny (Stratiotes,částečně Ottelia).

Hydrocharitaceae jsou mořské nebo sladkovodní rostliny. Jsou roz-�ířeny ve v�ech světadílech v tropickém a� mírném pásmu. V severním mír-ném pásmu severní polokoule rostou rody Stratiotes, Limnobium a Hydro-charis. V tropickém a subtropickém pásmu rostou 3 mořské rody, ze sladko-vodních rostlin je to Lagarosiphon (jen Afrika), Vallisneria, Blyxa, Ottelia,Hydromistra, Egeria, Hydrilla atd. Některé z jmenovaných rodů zasahují a�do mírného pásma.

Největ�í oblast má Vallisneria spiralis L., která se jako jediný zá-stupce voďankovitých vyskytuje na východní i západní polokouli. Elodeacanadensis Casp. byla ze Severní Ameriky zavlečena do střední a severníEvropy. Velký areál roz�íření má i Hydrilla verticillata Casp., která se vysky-tuje od Pomořanska a Litvy a� po Japonsko a Austrálii a roste i v Africe.

Mnozí zástupci této čeledě patří mezi nejoblíbeněj�í a nejsnáze pěs-tovatelné akvarijní rostliny. A� na malé výjimky rostlin pocházejících z tropic-ké Asie (Blyxa, Ottelia) sná�ejí velmi tvrdou vodu, z které odčerpávají vápe-naté soli, a tak ji změkčují. Vallisneria, Elodea, Lagarosiphon a Hydrilla jsouprakticky jediné rostliny, které sná�ejí jakoukoli akvarijní vodu, tak�e se hodípro začátečníky.

Domácí rostliny z čeledě voďankovitých, tj. Stratiotes aloides L. (ře-zán pilolistý) a Hydrocharis morsus - ranae L. (voďanka �abí květ) jsou proakvária nevhodné, ale dají se pou�ít jako dočasná dekorace pro mísy. Nadruhé straně do čeledě patří některé dosud neimportované, pravděpodobněvelmi atraktivní rostliny. Je to např. Maidenia rubra Rendle z Austrálie a Ne-chamandra alternifolia (Roxb.) Tchw. z tropické Asie.

BlyxaJsou to rostliny pocházející z tropických oblastí Asie a Afriky. Mají

úzké, přisedlé, na �pičce přiostřené listy, dosahující délky údajně a� 150 cm,ale v akváriu nebývají del�í ne� 10�20 cm. U nás se tyto rostliny praktickynepěstují. K přezimování vy�adují mimořádnou péči. Je známo asi 10 druhů.

Blyxa aubertii Rich. (= B. oryzetorum Hook. f.) - blyxa rý�ovi�tníPochází z Madagaskaru, tropické Asie a Austrálie. Má 20 a� 50 listů

v rů�ici, jsou zelené nebo �lutozelené, někdy nahnědlé, páskovité, na okra-jích nezřetelně zoubkaté. V akváriu jsou obvykle 20�40 cm dlouhé, v příro-

- 129 -

dě dorůstají délky a� 150 cm. Tento druh v pokojových nádr�ích snadnokvete, a jeliko� je samospra�ný, bez potí�í získáme klíčivá semena.

B. aubertii je nepochybně nejčastěji pěstovaný druh. Je velmi odol-ná. Jeliko� v přírodě roste a� do poměrně značných nadmořských vý�ek,sná�í velké výkyvy teplot.

Blyxa echinosperma (Clarke) Hook f. - blyxa ostnosemennáPochází z rozsáhlé oblasti Cejlonu a Východní Indie, Malajska a

Austrálie, do severní Číny a Japonska. Roste v podobných podmínkách jakokryptokoryny. V přírodě je jednoletá, v akváriích mů�e přezimovat. Kvete tamnesmírně vzácně, tak�e rozmno�ování semeny nepřichází v úvahu.

Vsazujeme listové rů�ice. Jakmile rostlina povyroste, vytvoří se mezikořenovým krčkem a vějířkem listů lodyha dlouhá 2 � 10 cm, nepravidelněolistěná a kořenující v pa�dí ka�dého listu. Pak mů�eme rostlinu opět rozdě-lit na 2�4 díly. Takto soustavně zmlazované rostliny mohou přezimovat.

Blyxu pěstujeme v měkké, mírně kyselé vodě. Je velmi náročná navněj�í podmínky a snadno ji po�kozují pl�i. Nejsnáze ji udr�íme při hornímosvětlení v mělké vodě hluboké asi 15�20 cm. Na zimu vy�aduje bezpod-mínečně dosvětlování.

Blyxa patří mezi nejvzácněj�í akvarijní rostliny. Je velmi dekorativní,ale vzhledem k velkým nárokům se jistě nezařadí mezi bě�né druhy na�ichnádr�í.

Blyxa japonica (Miq.) Maxim. - blyxa japonskáPochází z podobných oblasti jako B. echinosperma,, ale oblast jejího

výskytu je posunuta poněkud na východ (Čína, Korea, Japonsko, Thajsko,Vietnam, Malajsie, Borneo). Podobá se předchozímu druhu, její listy v�akmohou být svě�e zelené, ale také olivové nebo nazlátlé. Mno�í se rychleji audr�uje se lépe ne� předchozí druh.

Egeria - dou�kaPodobá se rodu Elodea. Má jen dva druhy. E. najas Planch. se

pravděpodobné nepěstuje. Egeria densa Planch. - dou�ka hustolistá pochá-zí ze subtropické oblasti Ji�ní Ameriky. Odtud byla zavlečena do SeverníAmeriky, Afriky, Evropy a Japonska. Lodyha dorůstá délky a� několika metrůa vidličnatě se větví. V místech rozvětvení obvykle kořenuje. Listy jsou po-staveny vět�inou v 5četných přeslenech. Jsou světle a� �ivě zelené, uzoun-ce kopinaté a podle růstových podmínek měří 20�30 x 3�5 mm. Jejichokraje jsou jemně pilovité. Samčí květy jsou bílé, velké asi 1 cm. Samičírostliny jsme u nás nezjistili.

Jak je uvedeno v úvodní kapitole tohoto rodu, má velkou spotřebuvápenatých solí a změkčuje vodu. Ačkoli pochází z tropické a subtropickéoblasti, není to pralesní rostlina a vyskytuje se ve vodách otevřených oblastí,které jsou dobře prosvětlené a kde jsou velké výkyvy teplot. V akváriích vy-

- 130 -

�aduje dostatek světla, kde�to na teploty není příli� náročná a roste dobřejak v teplovodním, tak ve studenovodním akváriu.

Na slo�ení dna je zcela nenáročná, proto�e se svými kořeny obvyklejen přichycuje a přijímá �iviny povrchem listů. Dá se proto pěstovat i nezako-řeněná. Je to jedna z nejméně náročných rostlin.

Elodea (= Anacharis) - vodní morRostliny jsou roz�ířeny předev�ím na americkém kontinentě, ale ně-

které druhy, jako Elodea canadensis a E. nutalii byly zavlečeny do Evropy.Jsou to vodní rostliny s dlouhou, větvenou lodyhou, na které jsou v

hustých nebo řid�ích přeslenech úzce kopinaté a� čárkovité lístky s jemněpilovitými okraji. Jsou dvoudomé, tj. na jedné rostlině vyrůstají pouze samčí,na jiné pouze samičí květy. V akváriích kvetou velmi vzácně. Mno�íme jezakořeňováním odtr�ených částí lodyhy.

Tyto rostliny rostou dobře v ka�dé akvarijní vodě. V kyselej�ím atmav�ím prostředí vytvářejí světlé lodyhy s oddálenými přesleny krat�ích ajemněj�ích listů; v neutrální a� alkalické vodě, zvlá�tě při dobrém osvětlení,jsou přesleny listů husté a bohaté. Rostliny tohoto rodu sná�ejí velmi dobře itvrd�í vodu, odčerpávají z ní vydatně vápenaté soli, a tím ji změkčují. Připra-vují tak dobré růstové podmínky těm druhům, kterým tvrdá voda nesvědčí.Neměly by proto chybět v �ádném akváriu, kde je tvrdá voda a kde jen vět�ítrsy těchto rostlin umo�ňují růst vzácněj�ích druhů citlivých na vápno.

Elodea canadensis Michx, (vodní mor kanadský) se do nádr�í neho-dí, proto�e jí nesvědčí vysoké teploty a nedostatek světla. Elodea callitricho-ides (Rich.) (vodní mor hvězdo�ovitý), uváděná v literatuře, se nepěstuje. Ze17 známých druhů se bě�ně pěstuje jen E. nutallii Planch.

Elodea nutallii Planch - vodní mor drobnolistýPochází ze Severní Ameriky a v posledních letech zplaněla i v Evro-

pě. Dnes se vyskytuje v přírodě v Německu a Holandsku. Proto�e je to rost-lina mírného a subtropického pásma, vyskytuje se ve své domovině na roz-díl od dou�ky kanadské v ji�něji polo�ených oblastech. Velmi dobře se při-způsobuje vněj�ím podmínkám a nereaguje nepříznivě na teplou vodu anina rozptýlené světlo. Hodí se proto do teplovodních i studenovodních akváriístejně dobře jako předchozí druh.

Patří mezi nejmen�í dou�ky. Lodyha dlouhá 50�100 cm se bohatěvětví a nese přesleny drobných, asi 6�10 mm dlouhých, na okrajích velmijemně pilovitých lístků, které jsou někdy mírně zprohýbané. V na�ich nádr-�ích jsou samčí i samičí rostliny, kvetou v�ak velmi zřídka.

Pěstujeme ji v podobných podmínkách jako Egeria densa. Je vhod-ná jako vytírací rostlina.

- 131 -

Hydrilla verticillata (L.) Casp. - přeslenice vodníJediný druh tohoto rodu je roz�ířen ve velkém areálu od severový-

chodní Evropy (Pomořany, Litva) přes ji�ní Asii a Indonésii a� do Číny aJaponska. Dále se vyskytuje v Austrálii, západní Africe, na ostrovech Mau-ritius a Madagaskar. Roste tedy v mírném, subtropickém a tropickém pásmua je velmi přizpůsobivá.

Lodyha dosahuje délky několika metrů a bohatě se větví. Přeslenylistů jsou mnohem řid�í ne� u druhů z rodu Elodea a jsou 3�9četné. Listyjsou uzounce kopinaté, velké 15�25 x 1�2 mm. Jejich okraje jsou zřetelnězoubkaté, na rozdíl od rodu Elodea, kde jsou okraje jen jemně pilovité a připovrchním pozorování se zdají být celokrajné.

O pěstování a rozmno�ování této rostliny platí toté�, co o předcho-zích druzích voďankovitých rostlin. Je v�ak je�tě nenáročněj�í na teplotu. Vevytápěných akváriích roste po celý rok, ve studených zastavuje na zimu při5�7 °C růst a přečkává toto období ve formě zimních pupenů.

Lagarosiphon - spirálovkaLi�í se od rodů Hydrilla, Egeria a Elodea početněj�ími samčími kvít-

ky. Listy jsou obvykle uspořádány ve spirálách. Celkem známe asi 16 druhůz Afriky a Madagaskaru. Bě�ně se pěstuje jen L. major, řidčeji dal�í dvauvedené druhy.

Lagarosiphon madagascariensis Casp. - spirálovka madagaskarskáByl dovezen teprve v posledních 5 letech z Madagaskaru. Má jem-

né, a� 50 cm dlouhé, asi 1 mm silné lodyhy, které se vět�inou bohatě větví.Listy jsou čárkovité, �pičaté, �ivě zelené, jen 1 cm, maximálně 2 cm dlouhéa velmi úzké. Jsou uspořádány v nepravidelných přeslenech nebo ve spirá-le. Importované, v akváriích pěstované rostliny poměrně snadno kvetou.

L. madagascariensis vy�aduje velmi měkkou vodu a pH od 5 do 7,5.�iviny jsou přijímány jako u příbuzných rostlin převá�ně přímo z vody.

Lagarosiphon major (Ridley) Moss (= L. muscoides Harvey var. majorRidley.) - spirálovka vět�í

Pochází z ji�ní Afriky a na trhu se obvykle objevuje pod nesprávnýmobchodním názvem Elodea crispa. Je nejkrásněj�ím druhem této čeledě. Odrodu Elodea a Hydrilla se li�í tím, �e její listy nejsou v přeslenech, ale přise-dají na lodyhu v hustých spirálách. Jsou středně a� sytě zelené, dlouhé asi 2cm, nazad ohnuté a jsou podstatně tu��í ne� u ostatních druhů. Jejich okrajejsou jemně pilovité. V akváriu kvete vzácně.

Pěstujeme ji v podobných podmínkách jako ostatní dou�ky, je v�akponěkud náročněj�í. Vy�aduje neutrální a� mírně alkalickou vodu. V kyselévodě roste pomalu. Nejlépe se jí daří při středním a� vydatném osvětlení apři teplotách kolem 20 °C, sná�í v�ak dobře teplej�í i studeněj�í vodu. Tvr-dou vodu změkčuje. Kdy� spotřebuje vápenaté soli, někdy zastavuje růst;

- 132 -

proto mnozí akvaristé přidávají do vody křídu (uhličitan vápenatý). Tímov�em podstatně zvy�ují tvrdost vody, která zabraňuje v růstu jiným druhůmrostlin a zhor�uje podmínky pro �ivot vět�iny ryb. Pokud pou�íváme k dopl-ňování nádr�í vodovodní vodu, není nutné přidávat do vody vápenaté soli.

V zimních měsících tato spirálovka zastavuje růst a vy�aduje do-světlování. Nemá-li dostatečně dlouhý den, nehyne, ale mladé lodyhy, dlou-hé asi 1 cm, začínají růst a� zjara, kdy� se začne prodlu�ovat den.

Lagarosiphon muscoides Harvey - spirálovka mechovitáPochází rovně� z Afriky a v na�ich nádr�ích se objevil teprve v po-

sledních letech. Jeho listy nejsou tak zakřivené jako u L. major s velikostístojí L. muscoides mezi oběma předchozími druhy. Jeho listy jsou průměrně1,25�1,5 cm dlouhé. Sná�í poměrně lépe kyselou vodu, je v�ak méněatraktivní.

Limnobium - voďankovecPlovoucí nebo v mělké vodě kořenující rostliny s řapíkatými listy.

Čepele jsou plovoucí nebo vynořené, eliptické, vejčité či okrouhlé s tupýmnebo přiostřelým vrcholem, báze je obvykle srdčitá. Na rubu listů je nápadnávrstva vzdu�ného pletiva, usnadňujícího plování. V�echny 3 známé druhypocházejí z Ameriky. Dva z nich se pěstují.

Limnobium laevigatum (Humb. and Bonpl.) Heine - voďankovec vzplý-vavý

Pochází z Ameriky, zdomácněl v�ak i v Evropě a na Jávě. Obvykleroste zakořeněný v mělké vodě, pro akvária je proto méně vhodný ne� ná-sledující druh. L. laevigatum je vět�í, listy dosahují délky a� 10 cm, jsou ob-vykle vynořené. Nejlépe se pěstuje v mělkých mísách.

Limnobium stoloniferum (G. F.W.) Griss. (= Hydromistra stoloniferaMeyer) - voďankovec výbě�katý

Pochází z Ameriky a vyskytuje se od Mexika po Paraguay, tj. v celétropické a v části subtropické oblasti. Je to plovoucí rostlina. Listy vyrůstají vrů�ici. Jsou krátce řapíkaté, okrouhlé, na bázi srdčité a měří 2�4 x 2�5 cm.Jsou du�naté, tlusté (a� 5 mm) a tvoří je z převá�né části vzdu�né, houbovi-té pletivo, které umo�ňuje plování na povrchu hladiny. Voďankovec výbě�ka-tý je dvoudomý a ve skleníku snadno rozkvétá. U nás se v�ak vyskytují jensamičí rostliny, jejich� květ je nápadný trojčetnou bliznou dlouhou asi 1 cm.

Jako v�echny plovoucí rostliny je náročný na světlo a vysokou vlh-kost vzduchu nad vodní hladinou. Daří se proto dobře ve skleníku, v dobřeosvětlených nádr�ích přikrytých sklem a v paludáriích. Vy�aduje teploty nad20 °C. Za dobrých podmínek velmi rychle odno�uje a rychle pokryje celouhladinu. Mů�eme jej pěstovat i na vlhkém písku, kde sná�í i ni��í teploty a

- 133 -

dobře přezimuje.Tato plovoucí rostlina vytváří do vody splývající spleť jemných koře-

nů. Je velmi vhodná pro akvária.

Ottelia - otélieOtélie patří mezi nejkrásněj�í vodní rostliny. Jsou v�ak, bohu�el,

jednoleté. Jejich přezimování v nádr�i je mo�né, ale obtí�né. Snadno v�akkvetou a ka�dý květ tvoří semena. Květy jsou obojaké, samospra�né.

Otélie rostou na rozdíl od ostatních voďankovitých v mírně zastíněnévodě se slabě kyselou reakcí. Jsou to rostliny pralesů a d�unglí. Mají listydlouze řapíkaté, s �irokými čepelemi, nebo jsou bezřapíkaté, �iroce pásovi-té, často mírně spirálovitě stočené.

Semena po uzrání mohou vyschnout; po roce ztrácejí klíčivost. Vy-séváme je do středně jemného písku při teplotách nad 25 °C. Klíčí velmisnadno a semenáčky se musí vyvíjet při rozptýleném, ale dostatečném svět-le. Dosáhnou-li 5�10 cm, přesazujeme je do akvária. Velmi snadno je po-�kozují pl�i.

Rod je roz�ířen asi v 40 druzích v tropech celého světa. V posled-ních letech byly dovezeny některé australské a africké druhy, zvlá�tě O.brasiliensis (Planch.) Walp. (otélie brazilská) s temně zelenými, červenohně-dě �íhanými, pásovitými listy velkými 20 x 5 cm.

V akváriu se zatím pěstoval pouze druh Ottelia alismoides.

Ottelia alismoides (L.) Pers - otélie �abníkovitáPochází z rozsáhlé oblasti od severní Afriky (Egypt) přes tropickou

ji�ní Asii, Filipíny a Austrálii do Japonska. Je jednoletá, zřídka přezimující.Listy semenáčků jsou páskovité, skoro bezřapíkaté. U dospělých rostlin ros-tou 6�10 x 3�7 cm velké čepele na 10�15 cm dlouhých řapících. Jsousvětle zelené, eliptické, dole srdčité, mírně zvlněné nebo l�ícovitě prohnuté.Květy vyrůstají těsně nad hladinou vody a skládají se z vejčitého zelenéhokalichu s 3 bílými korunními listy. Tato otélie má nejmen�í nároky na pěsto-vání.

Otélii �abníkovitou pěstujeme v rozptýleném, ale dostatečnémosvětlení při teplotách 22�28 °C. Studenou vodu nesná�í a je velmi citlivána vápno. Vegetativně se nemno�í a přes zimu ji udr�íme jen v dobře při-světlované a vytápěné nádr�i bez pl�ů a vět�ího mno�ství ryb.

Vallisneria - zákrutichaZákrutichy jsou nejbě�něj�í akvarijní rostliny a staly se symbolem

akvaristiky. Rostou v ka�dé i velmi tvrdé vodě a jsou nenáročné jak na slo-�ení dna, tak na reakci prostředí. Vy�adují jen dostatek světla, ale spokojí-me-li se s tím, �e pomalu rostou, mů�eme je pěstovat i v polostínu pokojo-vých akvárií bez umělého osvětlení.

Zákrutichy jsou dvoudomé a v na�ich akváriích nacházíme jak sam-

- 134 -

čí, tak i samičí rostliny. Samičí květy se tvoří na spirálovitě stočených, dlou-hých a tenkých stvolech. Jsou nenápadné, nazelenalé a vzná�ejí se na hla-dině. Samčí květy vyrůstají u dna, kde se otevírají. Pyl vyplave na hladinu aje vodním proudem zaná�en k samičím květům. Přesto�e zákrutichy v nádr-�ích bohatě kvetou, semena se netvoří, ani jsou-li zde rostliny obou pohlaví.

Zákrutichy se pou�ívají k osazování vět�ích ploch v pozadí akvárií.Jejich listy jsou obvykle velmi dlouhé a vinou se těsně pod hladinou; vytváře-jí tak husté spleti vhodné pro chov velkého mno�ství druhů ryb. Největ�ídruhy zákrutich tvoří pevné, a� 3 cm �iroké, pásovité listy vhodné k vytíránívelkých cichlid. V�echny zákrutichy se dobře mno�í.

Cílevědomým �lechtěním (hlavně výběry) bylo získáno velké mno�-ství forem, které se od sebe li�í velikostí, tvarem i barvou listů. V poslednídobě importní západoevropské firmy dovezly různé formy zákrutich a neníjasné, které z nich vznikly uměle a které jsou novými botanickými varietaminebo druhy získanými v přírodě.

Rod Vallisneria je roz�ířen skoro po celé tropické a subtropické ob-lasti, místy a� za hranice mírného pásma. Známe asi 7�10 druhů.

Vallisneria americana Michx. (= V. spiralis f. tortifolia Wendt., V. tortaHort.) - zákruticha americká

Pochází z ji�ních částí USA. Je to jedna z nejbě�něj�ích akvarijníchrostlin, známá obvykle pod názvem V. spiralis forma tortifolia. Jeliko� v�akpochází z Ameriky, nemů�e to být forma od evropské V. spiralis. Její listyjsou poměrně krátké (jen 30�40 cm). Jsou 5�6x spirálovitě stočené.

Tento druh je poněkud náročněj�í na kvalitu vody ne� evropská V.spiralis. Ve tvrdé vodě roste pomalu a vylučuje na svých listech krystalkyuhličitanu vápenatého. Na druhé straně sná�í poměrně dobře polostín a jakoakvarijní rostlina se proto uplatňuje velmi dobře.

Vallisneria asiatica Miki - zákruticha asijskáPochází z východní Asie a Japonska. Podobá se druhu V. spiralis,

ale její listy jsou syté zelené a u dobře vyvinutých jedinců tuhé. Jejich okrajejsou jemně pilovité. Pěstují se jen samičí rostliny.

Pěstujeme ji stejně jako ostatní druhy. Je v�ak vzácněj�í a pomalejise mno�í; pro bě�ná akvária je vhodněj�í ne� v�eobecně známá V. spiralis,proto�e její listy netvoří pod hladinou spleť, nestíní tedy dno a jejich konceneuhnívají.

Vallisneria gigantea Graebner - zákruticha obrovskáPochází z Filipín a Nové Guineje. Má cibulkovitý oddenek se spletí

nepříli� dlouhých kořenů. Z něho vyrůstá 10�15 pásovitých, asi 2�2,5 cm�irokých a 1�2 m dlouhých listů, které jsou �ivě zelené a mají obvykle 15podélných, �ikmo spojovaných �ilek. Rostlina je dvoudomá. V na�ich nádr-�ích převládají samičí jedinci.

- 135 -

K pěstování vy�aduje prostornou, ale předev�ím dostatečně hlubo-kou nádr�, kde se mů�e řádně vyvinout. Na slo�ení dna a vody není nijaknáročná, ale vy�aduje vy��í teploty ne� ostatní bě�né druhy tohoto rodu(nad 20 °C). Kvete celé léto, ale semena se netvoří. Mno�íme ji vegetativněoddělováním mladých rostlin z kořenových výbě�ků. Mno�í se mnohem po-maleji ne� ostatní druhy, a chceme-li získat vět�í mno�ství rostlin, musíme jeod března do srpna stále přesazovat. Jedna mateční rostlina vyhání 2�3týdny po přesazení 2�3 kořenové odno�e, na kterých se vytvoří 2�7 no-vých rostlin. Pak se dal�í odno�ování obvykle zastaví. Jakmile odno�e do-statečně zesílí, vytrhneme je i s mateční rostlinou a znovu je zasadíme.Rozmno�ování pak pokračuje.

V. gigantea f. rubra hort. byla dovezena teprve nedávno. Podobá sepředchozí zelené formě, ale její listy jsou červenohnědé s výraznými tmavý-mi �ilkami. Není známo, je-li to nepopsaná přírodní varieta, nový druh, nebozahradní forma získaná cílevědomým výběrem. Podle údajů dovozců se vpřírodě vyskytuje současně s výchozím druhem V. gigantea. Pěstují se jensamčí rostliny. Tento druh se podobá V. neotropicalis z Kuby. Sná�í kyselouvodu a dá se pěstovat s kryptokorynami.

Vallisneria portugalensis Hort. - zákruticha portugalskáPůvod této rostliny není znám. Snad je to zahradní forma vypěsto-

vaná z druhu V. denseserrulata. Listy dorůstají v akváriu délky 30�40 cm a�ířky 1�1,5 cm. Jsou 5�6x spirálovitě stočené, na okrajích obvykle zvlněnéa� zkadeřené, někdy po celé plo�e prolamované. V. portugalensis sná�ímírně kyselou vodu a polostín, dá se proto pěstovat spolu s kryptokorynami.

Vallisneria spiralis L. - zákruticha �roubovitáVyskytuje se v celé tropické, hlavně v�ak subtropické oblasti starého

světa. Roste je�tě i v mírném pásmu Evropy (Itálie, Francie). Celkový cha-rakter rostliny je stejný jako u předchozích druhů. Listy jsou jasně zelené,páskovité, dlouhé 1 m i více a �iroké 5�12 mm. Na listech je obvykle 5 po-délných �ilek. Listy jsou rovné jen u mladých rostlin. Dosáhnou-li délky 10�15 cm, jsou obvykle 1�3krát mírně �roubovitě stočené.

Roste v ka�dých přijatelných akvarijních podmínkách a je nejbě�něj-�í rostlinou na�ich nádr�í. Na slo�ení dna a vody je nenáročná. Má-li dosta-tek světla, rychle se mno�í a husté zarůstá celé akvárium.

Vallisneria tortissima Hort. - zákruticha zakroucenáPůvod je neznámý. Je to vůbec nejozdobněj�í druh s listy dlouhými

40�50 cm a �irokými asi 5 mm. Jsou po celé délce hustě, 15�25x stočeny.Je to velmi odolná rostlina vy�adující stejné podmínky jako V. spiralis.

- 136 -

LEMNACEAE - OKŘEHKOVITÉ

Čeleď je zastoupena převá�ně druhy, které plavou na povrchu hla-diny. Patří mezi nejmen�í Jednodělo�né rostliny. Tělo rostliny tvoří jedinýzelený plochý článek s kořínkem.

Drobné jednodomé květy se vytvářejí i v přírodě velmi vzácně, tak�erostliny se semeny skoro nemno�í. Nejbě�něj�í je vegetativní rozmno�ování.Za dobrých podmínek vzniká nová rostlina ji� za 30�40 hodin, tak�e semno�í nesmírně rychle.

Čeleď je roz�ířena od tropů a� do mírného pásma a obsahuje rodyLemma, Spirodela, Wolffia a Wolffiella, celkem asi 25 druhů.

Pro akvaristu jsou to rostliny nevhodné. Velmi rychle se mno�í a po-krývají povrch hladiny souvislým porostem, tak�e prostor pod nimi je silnězastíněn. Pokud potřebujeme zastínit hladinu, jsou vhodněj�í jiné, vět�í rost-liny, jejich� růst mů�eme regulovat. Akvárium zamořené okřehky se praktic-ky nedá vyčistit, proto�e jednotlivé rostlinky se při odlovování potápějí, za-chytí se ve spleti jiných rostlin a při dně, kde ujdou pozornosti; po určité do-bě se opět vynořují a zakládají nové kolonie. Okřehky proto pova�ujeme vakváriu za plevel a při náhodném zavlečení s potravou pro ryby nebo s rost-linami z přírody je co nejrychleji likvidujeme. V akváriu se mů�e uplatnit jedi-ný druh, a to Lemna trisulca (okřehek trojbrázdý), kde�to ostatní druhy semohou pou�ít k zakrytí men�ích rybníčků v paludáriích.

Lemna - okřehekRod obsahuje asi 9 druhů, které mají ploché, výjimečně zduřelé

články s jediným kořenem. Okřehky se vyznačují velmi rychlým vegetativnímrozmno�ováním.

Lemna trisulca L. - okřehek trojbrázdýVyskytuje se na celém světě. Průsvitné články jsou vejčitě kopinaté

a� kopinaté, mezi sebou pospojované zú�enými částmi po 4�15, tak�e tvořívidličnatě větvené kolonie, které jsou svě�e zelené. V přírodě �ijí při hladiněnebo jsou v ponořené formě přichyceny na jiných vodních rostlinách. Je tojediný druh okřehkovitých rostlin vhodný pro akvária. Na vněj�í podmínky jevelmi nenáročný a při teplotách kolem 20 °C velmi dobře přezimuje.

Wolffia - drobničkaJe to nejmen�í semenná rostlina světa. Její tělo je jen asi 1 mm

dlouhé, plovoucí na hladině, bez kořenů. Jednotlivé rostlinky jsou kuloviténebo eliptické, sotva patrné, přesto doká�í pokrýt hladinu vody souvislýmkobercem. Nejbě�něj�ím druhem je W. arrhiza (L.) Wimm. (drobnička bezko-řenná).

- 137 -

LENTIBULARIACEAE - BUBLINATKOVITÉ

Čeleď zastupují vodní, bahenní a pozemní formy, které mají listy při-způsobeny k chytání drobných �ivočichů. Do čeledě patří celkem 4 rody. Vevodě rostou jen některé druhy rodu Utricularia.

Utricularia - bublinatkaNěkteré tropické a subtropické druhy rostou popínavě na stromech a

keřích a jako pozemní formy. Celkem známe asi 150 druhů, které jsou pře-vá�ně roz�ířeny v tropech. Vodní bublinatky mírného pásma jsou jednoleté ivytrvalé. Listy jsou nitkovité a� čárkovité a mají úkrojky s drobnými lapacímiměchýřky. Nápadné květy vyčnívají nad hladinu. Bublinatky v přírodě kvetounepravidelně, v akváriích prakticky nekvetou. Určují se proto velmi obtí�né.Pro akvária jsou vhodné jen tropické a subtropické druhy.

Utricularia exoleta R. Brown - bublinatka opomíjenáV Evropě se vyskytuje jen v Portugalsku. Dále je známa ze severní

Afriky a z Etiopie, z tropické Afriky, Asie a Austrálie.Vyznačuje se předev�ím malými listy s velmi drobnými měchýřky.

Květy jsou �luté. V akváriích kvete velmi vzácně.Je velmi odolná a sná�í dobře dostatek světla i polostín. Na vodu je

nenáročná, ale daří se jí nejlépe v měkké, mírně kyselé vodě. Sná�í velkýrozsah teplot a roste dobře při 18�30 °C. Ve vodě bez drobných �ivočichůnetvoří měchýřky, které jsou stejně příli� malé, ne� aby mohly ohrozit potěrjikernatých ryb. Je to proto ideální rostlina pro vytírání ryb. Vytváří hustéspleti jemných lodyh a roste velmi rychle. Mno�í se dělením bezkořennýchlodyh.

LILIACEAE - LILIOVITÉ

Tato čeleď zahrnuje velmi mnoho známých zahradních květin, jakoje např. tulipán, lilie a dal�í. Přesto�e se mnoho zástupců vyskytuje na velmivlhkých místech, a� dosud se rostliny této čeledě v akváriích nepěstovaly.Teprve v posledních několika letech byly z tropické Asie importovány dvanásledující rody.

Chlorophytum bichetii BackerPochází z Malajska. Jediná rostlina má 20�30 listů, které vyrůstají z

rhizomu, na kterém se pod zemí na kořenech tvoří bělavé, eliptické nebo nakoncích �pičaté hlízky dlouhé 1�2 cm. Listy jsou páskovité, na obou kon-

- 138 -

cích zú�ené, zelené s nápadně vystouplými, rovnobě�nými �ilkami. Okrajelistů jsou zlato�lutě lemovány. Květy jsou asi 1 cm velké, bílé a podobají seminiaturní lilii.

Chlorophytum se mno�í vytvářením trsů, které se dají snadno rozdě-lit. Mno�ení je efektivní jen v emersní kultuře. Rostliny přesazené pod voduse bez obtí�í velmi rychle aklimatizují. Nejsou citlivé na hodnoty pH, nesná-�ejí v�ak čerstvou vodu. Pod vodou se mno�í velmi pomalu, rostou v�akvelmi dobře. Proto tato rostlina patří k velmi perspektivním novinkám na�íakvaristiky.

OphiopogonListy vyrůstají z kořenů v řadě, nikoli v rů�ici. Jsou velmi tuhé, ko�o-

vité, páskovité, do stran prohnuté, zelené, s nápadně vystouplými, tmav�ími,rovnobě�nými �ilkami.

Zatím byl importován O.japonicus Ker- Gawler dorůstající vý�ky7,5�10 cm a dosud neurčený, velmi atraktivní druh vysoký a� 25�30 cm.

Oba druhy se mno�í hlavně emersně z dlouhých kořenových nebokrátkých oddenkových výbě�ků. Přesazení pod vodu sná�ejí bez obtí�í. Platízde toté� jako u Chlorophytum. Oba druhy budou určitě pevnou součástísortimentu akvarijních rostlin.

LIMNOCHARITACEAE

Tato čeleď zahrnuje 4 rody. Rod Limnocharis s 2 druhy se v akvaris-tice nepou�ívá, neroste toti� trvale pod vodou. Toté� platí o rodu Tenago-charis, Pěstuje se proto občas jen Hydrocleis. Tento rod má 8 druhů, z nich�některé jsou oblíbené pro krásné květy. Rostliny jsou obvykle částečně ko-řenující ve dně, částečné plovoucí na hladině.

Hydrocleis nymphoides (Humb. et Bonpl.) Buch. - hladinovka plavínovi-tá

Roste v celé tropické oblasti Ji�ní Ameriky a velmi často se pěstujejako dekorativní vodní skleníková rostlina. Často se zaměňuje s podobnýmidruhy rodu Nymphoides (Limnanthemum) z čeledě vachtovitých (Menyan-thaceae).

Hydrocleis nále�í mezi rostliny se vzplývavými listy a v na�ích akvá-riích je jen málo roz�ířen. Velmi snadno v�ak kvete a jeho překrásné, a� 5cm velké, zvonkovité a jasně �luté květy jsou ozdobou pokojového akvária.

Rychle rostoucí oddenek vyhání �lahounovité, plazivé výhonky, kte-ré zakořeňují na dně a tvoří dlouhé a oblé řapíky silné a� 7 mm, nesoucízprvu ponořené později vzplývavé čepele velikosti 8�10 x 6�7 cm. Jsouvejčité, na bázi srdčité, ko�ovité, na líci sytě leskle zelené, na rubu světle

- 139 -

zelené. Květy vznikají v uzlinách květního stonku současně s novými listy,které kořenují. Při dobrých podmínkách kvete od jara a� do konce léta.

Pěstujeme jej v bohat�ím dně v dobře prosvětlené nádr�i s měkkouvodou. Zvlá�tě hladina musí mít dostatek světla. Spokojí se s bě�nými teplo-tami.

- 140 -

LOBELIACEAE - LOBELKOVITÉ

Čeleď má asi 30 rodů - z nich asi 10 rodů obsahuje vodní rostliny.Pouze Lobelia se pěstuje v akváriích. Tento rod má asi 365 druhů. Mnohé znich se vyskytují v pravidelně zaplavovaných oblastech.

Typicky submersně roste jen L. dortmanna L., vyskytující se v kyselévodě jezer Severní Ameriky a subarktické Evropy. Má rů�ici ponořených listůa emersní květenství. Tato rostlina je často jmenována v akvaristické litera-tuře. Ve skutečnosti se nepěstuje a ani není pro akvária vhodná. Jiné vodnídruhy tohoto rodu jsou pro akvária rovně� nevhodné. Je to např. L. paludosaNutt. ze Severní Ameriky, L. aquatica Cham. z Ji�ní Ameriky a L. alsinoidesLam z jihovýchodní Asie.

V akváriích se pravidelně pěstují jen dva rudě kvetoucí, bahennídruhy (ostatní druhy tohoto rodu kvetou modře nebo bíle).

Lobelia cardinalis L. - lobelka �arlatováPochází z USA, kde roste od mírného pásma a� po teplé oblasti Flo-

ridy. V pozemní formě vytváří poléhavé lodyhy se střídavými, kopinatýmilisty. Květy jsou překrásné, svítivě rudé. Proto je často pěstována také vzahrádkách. Mno�íme emersní rostliny. Jejich vegetační vrcholky dlouhé10�15 cm přesazujeme pod vodu. Rostliny pocházející ze zahrádek nebovolné přírody nejsou k tomu vhodné. Pod vodu mů�eme přesazovat jen rost-liny vyrostlé při vysoké, skleníkové vlhkosti vzduchu. Submersní rostlinybývají v obchodech prodávány pod fantastickým názvem »Cryptofolia«. Podvodou rostou poměrně, pomalu, ale ve staré, dobře prosvětlené vodě s neut-rálními hodnotami pH jsou s nimi obvykle dobré úspěchy. L. cardinalis sází-me do skupin po 3�5 lodyhách, které jsou pod vodou bělozelené, listy jsousvě�e zelené, del�í a �ir�í ne� v emersní kultuře, obvykle rozměrů 5x1 cm.Okraje jsou zoubkaté.

Lobelia splendens Willd. - lobelka nádhernáPochází z Mexika. Od předchozího druhu se li�í mohutněj�ím vzrůs-

tem a dosahuje a� 1 m vý�ky. Zatímco L. cardinalis má i pod vodou lodyhyse střídavými listy, L. splendens vytváří v submersní formě přízemní rů�icelistů, které jsou 10 cm dlouhé, svě�e zelené nebo načervenalé.

L. splendens se pěstuje za stejných podmínek jako L. cardinalis.Sná�í v�ak snadno polostín a lépe se přizpůsobuje teplé vodě tropickýchakvárií.

- 141 -

LYTHRACEAE - KYPREJOVITÉ

Byliny, keře nebo stromy se vstřícnými, zřídka přeslenitými listy. Jeznámo asi 500 druhů v 25 rodech. Vet�í část z nich se vyskytuje v tropech asubtropech (zejména v Americe), méně v mírném pásmu. Pouze 3 bahennírody (Ammania, Rotala a Lythrum) jsou roz�ířeny na obou polokoulích. Asi 7rodů této čeledě obsahuje vodní rostliny. Pěstuje se jen Ammania, Didiplis aRotala.

Ammania - tuhankaZnáme 30 druhů pocházejících z ba�inatých míst teplé části světa.

Mají obvykle vzpřímenou lodyhu. Celokrajné, sytě zelené a hladké listy jsoupostaveny vstřícně. Květy se tvoří v pa�dí listů a jsou nenápadné, malé.Části lodyh snadno zakořeňují. Pro akvária se zkou�ela A. latifolia L. z Ame-riky. Roste v�ak převá�ně nad vodou.

Ammannia senegalensis Lam. - tuhanka senegalskáPochází ze severních částí tropické Afriky a vyskytuje se často jako

plevel v rý�ovi�tích. Poléhavé lodyhy jsou 2,5�5 mm silné, obvykle načer-venalé. Je známo několik variet nebo stabilizovaných forem: forma se zele-nými listy, forma s úzkými červenými a forma se �irokými červenými listy.Zelenolisté rostliny jsou pro akvária poměrně nejméně vhodné. Nerostoutrvale v submersní formě. Červenohnědé formy mají vejčité listy. Jsou buď2,5 cm dlouhé a 1�1,25 cm �iroké, na okrajích zvlněné (�irokolistá forma),nebo jsou asi 5 cm dlouhé a 0,75�1 cm �iroké, na okrajích skoro zkadeřené(úzkolistá forma). Květy jsou jen 0,5�0,75 mm velké, rů�ové nebo načerve-nalé.

Pěstujeme ji v chud�ím dně v měkké nebo středně tvrdé vodě nadobře osvětleném místě. V zimě nutně vy�aduje dosvětlování, jinak shazujelisty, tak�e zjara pak musíme olistěné vrcholky odříznout a znovu zasadit.Vyvíjí-li se pod vodou dobře, zkracujeme v létě její vrcholky a nutíme hlavnílodyhu k rozvětvení. Získáme tím �ivé červené, velmi ozdobné keříky.

Didiplis diandra (Nutt. ex DC) Wood. - kalu�ník dvoumu�nýRod má jediný druh vyskytující se v Americe, a to v USA od států

mírného pásma a� po Texas, Floridu a Mexiko. Je to vodní nebo bahennírostlina. Lodyha je hustě olistěná. U emersních rostlin je poléhavá, ve voděvzplývavá. Čárkovité zelené listy jsou vstřícné, kři�mo postavené a jsou takhusté, �e lodyha připomíná smrkovou větvičku. Listy jsou dlouhé 15�25mm. Přisedlé načervenalé květy se tvoří pravidelně i pod vodou. Je to jednaz nejkrásněj�ích novinek na�ich akvárií.

Kalu�ník pěstujeme v měkké a� středně tvrdé vodě na dostatečněosvětleném místě. Spokojí se v�ak s umělým osvětlením. Vy�aduje teploty

- 142 -

kolem 20 °C, ale sná�í bez úhony studeněj�í i velmi teplou vodu. Roste po-měrně pomalu a mno�í se zakořeňováním odříznutých částí lodyhy.

Rotala - kolovkaTento rod se vyskytuje na celém světě a obsahuje asi 50 druhů.

Jedná se vesměs o vodní rostliny. Mnohé z nich jsou plevely rý�ovi�ť a za-vodňovacích kanálů.

Rotala rotundifolia (Roxb.) Koehne - kolovka indická (nesprávně R.indica Koehne)

Pochází z východní Indie, kde se vyskytuje předev�ím v rý�ovýchpolích. S pěstováním rý�e byla zavlečena do velké oblasti sahající a� poKaspické moře.

Emersní lodyhy jsou plazivé, dlouhé a� 1 m a snadno zakořeňují.Jejich listy velké asi 1,5 x 1,2 cm jsou vstřícné, okrouhlé, bezřapíkaté, na lícileskle zelené, na rubu načervenalé, s výrazně zřetelnými �ilkami.

Po přesazení části lodyh pod vodou se tvoří na lodyhách úzce kopi-naté a� čárkovité listy postavené rovně� vstřícně a kři�mo. Líc je olivovězelený, rub červenohnědý. Submersní rostliny se velmi dobře vyvíjejí a bo-hatě se větví, zvlá�tě odřezáváme-li jejich vegetační vrcholky.

Pěstujeme ji ve stejných podmínkách jako Didiplis diandra. Rostev�ak mnohem lépe a daří se jí v ka�dé vodě. Je méně náročná na světlo.

Rotala macrantha Koehne - kolovka velkáPodobá se předchozímu druhu, ale její listy jsou podstatně vět�í, a�

2�2,5 cm dlouhé a �iroké, okrouhlé nejen v emersní ale i v submersní for-mě, jsou červenohnědé nebo světle červené. Roste poměrně pomalu. Pěs-tujeme ji v polostínu, ve společnosti kryptokoryn.

Rotala wallichii (Hook. f.) Hoehne - kolovka Wallichova (nesprávněMayaca z Indie)

V posledních letech jsou z Indie importovány rostliny, prodávanépod nesprávným názvem Mayaca. V submersní formě jsou tomuto roduopravdu podobné. Listy jsou v přeslenech, jsou 1�1,25 cm dlouhé, jen asi1,25 mm �iroké, zelené nebo hnědozelené, na vrcholcích načervenalé nebo�lutě zlatové. Květenství se tvoří nad vodou a podobá se ostatním druhům.Květy v přeslenech jsou fialové.

R. wallichii se pěstuje jako ostatní druhy. Je vhodná do stinněj�íchmíst nádr�e do společnosti kryptokoryn.

- 143 -

MAYACACEAE

Tato čeleď má jediný rod Mayaca s asi 10 druhy. Rostou v Americeod USA po Paraguay. Dále jsou známy z Angoly v Africe. Lodyhy jsou pono-řené, plovoucí nebo vzplývavé, listy jsou uspořádány ve spirálách, jsou čár-kovité, uzoučké. Květy jsou bílé, rů�ové nebo modré, 1�1,5 cm velké.

Rostliny z rodu Mayaca jsou tu a tam importovány. Jsou v�ak velmijemné a křehké, a proto docházejí obvykle silně po�kozené. S pěstováním jeproto velmi málo zku�eností. Nejroz�ířeněj�ím druhem (v přírodě) je M. sel-lowiana Kunth.

MENYANTHACEAE - VACHTOVITÉ

Tato čeleď má ve vodě vzplývavé nebo oboj�ivelné druhy, rostoucípři pobře�í vod. Květy jsou velmi ozdobné; okraj korunních plátků bývá častoroztřepený. Čeleď má celkem 5 rodů se 40 druhy; rody Nephrophyllium,Menyanthes a Liparophyllum mají po jednom druhu, Villarsia má 16 a Nym-phoides 20 druhů. Rostliny této čeledě jsou roz�ířeny hlavně v tropech asubtropech a zasahují i do mírného pásma.

Druhy rodu Villarsia pocházejí předev�ím z Austrálie. Jsou to teplo-milné, bahenní rostliny s krásnými �lutými květy, vhodné pro pokojové pěs-tování v bahenních podmínkách. Pod vodou se udr�ují jen v dobrém dennímosvětlení.

Typicky vodní je z celé čeledě jen rod Nymphoides (Limnanthe-mum).

Nymphoides - plavínJsou to vytrvalé vodní byliny, které vyhánějí z tuhého oddenku dlou-

hé, tenké řapíky. Listové čepele jsou ponořené, obvykle v�ak plují po hladi-ně. Jsou okrouhlé nebo oválné, na bázi někdy srdčitě vykrojené a měří podledruhů 5�10 cm. V akváriích kvetou zřídka. Jejich květy jsou zvonkovité,velké a� 5 cm, jasně �luté nebo bílé; korunní plátky jsou brvité.

Pěstujeme je v hlubokých, dobře prosvětlených nádr�ích. V mělkévodě tvoří vzplývavé listy, co� není pro akvaristu příli� vhodné. Celkem jeznámo asi 20 druhů. Rostou v tropech a subtropech v�ech světadílů. V mír-ném pásmu roste jediný druh N. peltata (Gmel.) Kunze, plavín leknínolistý,který v�ak není pro akvária vhodný. Některé druhy, např. N. indica (L.) O.Kunze a N. cristata (Roxb.) O. Kunze jsou bě�né rý�ovi�tní plevele.

Nymphoides aquatica (Walt.) O. Kuntze - plavín vodníPochází z ji�ních a východních států USA, kde roste v mělkých vo-

- 144 -

dách do hloubky asi 60 cm. Oddenek je tvořen z 2�4 cm dlouhých, protáh-lých, banánům podobných hlíz uspořádaných ve svazku. V zimě se tvořísubmersní, 5�10 cm dlouhé i �iroké čepele. Jsou zelené, srdčitě okrouhlé,na bázi laločnaté a mají zvlněné okraje. V létě převládají plovoucí listy velké10�15 cm. Nahoře jsou leskle zelené, na rubu purpurově červené, pokrytévrstvou houbovitého pletiva.

Květy vyrůstají na řapíku asi 2�4 cm pod čepelí listu. Jsou 1,5�2cm velké, zvonkovité, bílé, na okrajích roztřepené. Na stejném místě, kde zřapíku listu vyrůstá květní stopka, se později tvoří kořeny a listy. Tak vznikajínové rostliny. Toto vegetativní rozmno�ování je také v akváriích nejbě�něj�í.

Trvale pod vodou se tato rostlina dá pěstovat jen ve velmi chudémdně a na velmi tmavém místě. Na dostatečně osvětleném místě tvoří N.aquatica plovoucí listy, které doká�í úplně zastínit celé akvárium.

Nymphoides humboldtiana - plavín humboldtůvTato rostlina tvoří submersní listy jen na poměrně krátké období.

Pěstujeme ji proto předev�ím ve skleníkových bazénech pro početné, bílé,překrásné květy, zdobené na okrajích velmi dlouhými brvami, tak�e se po-dobají nejjemněj�ím krajkám. N. humboldtiana kvete snadno i v akváriu.

NAJADACEAE - ŘEČANKOVITÉ

Patří sem ponořené rostliny zakořeněné ve dně. V přírodě jsou ob-vykle jednoleté. Tropické druhy v akváriu vytrvávají. Lodyhy jsou bohatěvětvené, s jednoduchými listy, které jsou vstřícné nebo v přeslenech. Jedno-duché drobné květy jsou jednodomé nebo dvoudomé a vznikají v ú�labílistů. Čeleď obsahuje jediný rod.

Najas - řečankaJe známo asi 50 druhů z tropů, subtropů a z mírného pásma celého

světa. Listy jsou čárkovité, na okrajích pilovité a� zubaté. Vyskytují se vsladkých a brakických vodách řek, jezer a rybníků. Na pěstování jsou nená-ročné. Některé druhy rostou velmi rychle a mohou zaplevelovat nádr�e. Po-u�ívají se spí�e jako velmi vhodné vytírací rostliny. Jiné druhy rostou poma-leji a patří mezi vhodné akvarijní rostliny. Mno�í se dělením lodyh.

Vy�adují dostatek světla. Některé druhy nemají zvlá�tní nároky nateplotu (od 15 do 25 °C), vzácněj�í řečanky v�ak rostou nejlépe při teplotáchnad 25 °C. Rostou dobře i nezakořeněné.

Do akvárií se občas dostávají různé druhy, jako např. Najas fascicu-lata Del. z východní Indie, N. horrida A. Br. (= N. pectinata Magnus) z tropic-ké Afriky, N. guadalupensis (Spreng.) Magnus z Ameriky. N. interrupta K.Schum. z Afriky, N. madagascariensis Rendle z Madagaskaru. V�eobecně

- 145 -

se o těchto druzích dá říci, �e nejsou příli� vhodné. V některých podmínkáchnerostou. Mají-li dobré podmínky, pak rostou příli� rychle a stávají se pleve-lem v akváriu. Jejich lodyhy jsou velmi křehké a lámavé a z jejich úlomkůdorůstají opět spletě nových rostlin. Proto se akvarista těchto druhů tě�kozbavuje. Pro pokojové nádr�e je vhodný předev�ím N. indica, pro vytíracínádr�e N. graminea.

Najas graminea Del. - řečanka trávovitáRoste ve Středomoří, v subtropické a tropické Africe, Asii a Austrálii.

V přírodě lodyhy dorůstají délky a� 70 cm, jsou ji� odspodu bohatě větvené,husté olistěné. Listy jsou úzce čárkovité, dlouhé 1,5�2,5 cm. Jejich okrajejsou silně zvlněné, zdobené 30 a� 50 velmi jemnými zoubky. Podle tohotoznaku tento druh snadno poznáme.

Lodyhy tohoto druhu jsou v akváriu silně lámavé a jejich úlomky, do-růstající délky 10�15 cm, vytvářejí husté, světle zelené, obvykle nezakoře-něné trsy. Vy�aduje měkkou vodu, sná�í dobře světlo i polostín. Roste dobřei v zimě.

Najas indica (Willd.) Cham. (= N. kingii Rendle) - řečanka indickáVyskytuje se v tropické oblasti východní Asie. Lodyha je dole řídce,

nahoře velmi bohatě větvená. Listy jsou úzce čárkovité, dlouhé a� 3,5 cm.Na okrajích listů je 16�19 zubů, které jsou nejvý�e tak dlouhé jako polovina�ířky čepele. Listy jsou srpovitě prohnuté, jasně zelené.

Je to nejkrásněj�í zástupce čeledě. Vy�aduje měkkou nebo střednětvrdou vodu a dostatek světla nebo polostín. Tvoří husté, ozdobné trsy ajeho tuhé lodyhy jsou poměrně pevné, nelámavé. Roste dobře i nezakoře-něný a mno�í se úlomky lodyh.

NYMPHAEACEAE - LEKNÍNOVITÉ

Leknínovité zastupují typické vodní rostliny a jejich jednotliví zástup-ci jsou roz�ířeni na v�ech kontinentech tropického, subtropického a mírnéhopásma. Největ�í počet zástupců je v tropech. Vněj�í orgány druhů této čele-dě jsou velmi různotvaré. Některé rostliny jsou ryze submersní, napříkladpřekrásná Barclaya. Známe celkem 6 rodů s asi 65 druhy.

Převá�ná část leknínovitých vytváří ponořené listy jen na přechod-nou dobu (zjara, před stadiem pohlavní zralosti apod.). Typické listy vzplýva-jí na hladině, jak je známe u rodu Nymphaea (leknín), Nuphar (stulík), Victo-ria apod. Pozemní formy stulíků jsou zakrslé a zjevně �ivoří.

Velké tropické druhy rodů Victoria a Euryale jsou vhodné jen provelké, tropické skleníkové bazény. Velmi zajímavá vodní rostlina je Ordineapurpurea Hartog ze severozápadní Austrálie. Podobá se druhu Barclaya

- 146 -

longifolia a vyskytuje se v men�ích potocích a říčkách do hloubky 60 cm,které pravidelně na 5�7 měsíců zcela vysychají. Zatím nebyly vykonánypokusy s její aklimatizací v akváriu. Rod Cabomba a Brasenia nále�í dočeledě Cabombaceae (viz str. 114).

Barclaya longifolia Wall.Pochází z Thajska a Barmy a je to nejkrásněj�í leknínovitá rostlina

na�ich akvárií, bohu�el, velmi náročná. V písku vytváří oddenek, z kteréhovyrůstají v rů�icovitém uspořádáni dlouze kopinaté, dole srdčité a ke �pičcese postupně zu�ující listy. Dosahují délky a� 30 cm a jsou �iroké 3�4 cm.Na líci jsou leskle zelené nebo hnědozelené, na rubu intenzívně červenofia-lové. Jsou velmi jemné, skoro blanité, na okrajích mírně zvlněné.

Na stvolu se vytváří jediný květ, který se otevírá na hladině. Korunnílístky jsou shora purpurově červené, na rubu zelenavé. Květy jsou samo-spra�né a opylují se i tehdy, nedosáhne-li květ vodní hladiny a neotevře-lise, co� bývá v akváriích pravidlem. Semena jsou měkce ostnitá a obvykledobře klíčí.

Barclaya vy�aduje středně bohatou půdu bez vět�ího obsahu vá-penných solí, měkkou vodu a dostatek světla. Nejlépe se daří v nádr�i shorním osvětlením. Má jemné listy, které snadno po�kozují pl�i a ryby. Rost-lina proto není vhodná do hustě zarybněných nádr�í.

Největ�í pěstitelskou obtí�í je náročnost na teplotu. Vy�aduje 25�30 °C, aby vykvetla a vytvořila semena. K růstu potřebuje minimálně 20 °C,při ni��ích teplotách neroste a při 15 °C obvykle hyne.

Rod Barclaya má 3 dal�í druhy pocházející rovně� z jihovýchodníAsie. Z nich byla importována jen B. mottleyi, ale nepodařilo se ji pěstovat,

Nuphar - stulíkStulíky jsou roz�ířeny předev�ím v oceánských oblastech mírného

pásma. Některé druhy v�ak zasahují značně na sever. Rostou ve stojatýchnebo pomalu tekoucích, obvykle dosti hlubokých vodách. Kde�to rod Ny-phaea (leknín) vytváří brzy po vyklíčení vzplývavé listy, roste stulík obvykle2�3 roky submersně a teprve pak tvoří vzplývavé listy a kvete. Ponořenélisty jsou zcela nepodobné listům tvořícím se na hladině vody. Jsou světlezelené, blanité, křehké a působí ve společenství se sytě zelenými listy jinýchrostlin velmi dekorativně.

Rostliny získané ze semen se dají v akváriu udr�et několik let v po-nořené formě. V přírodě vznikají vzplývavé listy jen u rostlin ve stojaté vodě.V dostatečně rychle proudící vodě se vyskytují staré, a� 2 m vysoké rostliny,které bohatě kvetou a mají jen submersní listy. Tyto mohutné rostliny ov�emnejsou vhodné k přesazování do akvária.

Stulíky mno�íme jen ze semen. Dělením oddenků mů�eme vypěsto-vat velké, dobře vyvinuté rostliny, které v�ak nezakoření a po spotřebovánírezervních látek hynou.

- 147 -

Semena nasbíraná v přírodě nebo v akváriu přezimujeme ve voděpři teplotě kolem 5 °C. Zjara je vyséváme na povrch jemného písku při teplo-tě 18�20 °C. Klíčí velmi rychle a semenáčky zapou�tějí kořeny do dna.Dosáhnou-li vý�ky 4�5 cm, přesazujeme je do vody hluboké 10�20 cm arostliny vysoké kolem 10 cm umísťujeme na určené místo do nádr�e.

Stulíky pěstujeme v bohat�ím dně na dobře osvětleném místě. Nateplotu nejsou náročné. V přírodě mají v zimě dobu vegetačního klidu (ne-pocházejí z tropů). V akváriu často hynou, poněvad� vysoké teploty a krátkýden těmto rostlinám nevyhovují. Musíme je proto v zimě přisvětlovat.

Je známo asi 20 druhů, které se v�echny dají pěstovat v akváriu. Vna�ich podmínkách jsou to obvykle domácí druhy, nejčastěji stulík �lutý.Stulíky v akváriích nekvetou, a proto se velmi tě�ko určují.

Nuphar japonicum DC. - stulík japonskýPochází z Japonska. Listy jsou ponořené, trojúhle střelovité a tvaro-

vě připomínají vzdáleně �ípatku střelolistou.Listy jsou dlouhé a� 15 cm a dole jsou �iroké a� 12 cm. Jsou světle

zelené, mírně zvlněné. Řapíky jsou přibli�ně stejně dlouhé jako čepel. Je tovelmi krásná, u nás vzácná rostlina.

Nuthar luteum (L.) Smith - stulík �lutýRoste v Evropě, severní Africe a severní Asii. V přírodě dorůstá vý�-

ky a� 2 m. Ponořené listy jsou okrouhlé, na bázi srdčitě nebo ostře vykrojenéa v akváriu měří obvykle 10�15 cm v průměru. Jsou světle zelené, mírnězvlněné. Řapíky jsou obvykle dvakrát del�í ne� čepel. Pěstujeme jej vestředně bohatém dně při dostatečném osvětlení. Sná�í ni��í teploty (kolem12�15 °C), ale nejlépe se mu daří při 20�25 °C. V neosvětlovaných nádr-�ích v zimě často hyne, zvlá�tě jde-li o mladé semenáčky s nedostatečněvytvořeným oddenkem.

Nuphar pumilum (Timm.) DC. - stulík malýRoste ve střední a severní Evropě a na Sibiři. Květy má nápadně

men�í ne� předchozí druh, kterému se velmi podobá. V akváriu se zpravidlaod něho nedá rozeznat. Do bytových nádr�í se nehodí. V přírodě roste vchladněj�ích polohách, nesná�í proto teplou vodu nad 20 °C a velmi ne-snadno přezimuje.

Nuphar sagittifolium Pursh. - stulík střelolistýPochází z Ji�ní Karoliny v USA a nále�í k subtropickým druhům. Je

to nejkrásněj�í zástupce tohoto rodu, u nás velmi vzácný. Jeho listy jsoudlouze střelovité, mnohem del�í ne� řapík a dosahují délky a� 50 cm (podlevý�ky vody). Čepel listu měří 20�40 cm, její �ířka na bázi je 8�10 cm. Celálistová plocha je silně zvlněná, okraje jsou zprohýbané vzhůru. Listy jsousvětle zelené, prosvítavé. Předností stulíku střelolistého je to, �e netvoří

- 148 -

plovoucí listy a je plně přizpůsoben submersnímu �ivotu.Sná�í velmi dobře vysoké teploty (a� 28 °C) a velmi dobře přezimu-

je. Je to překrásná akvarijní rostlina, která v�ak v akváriích obvykle nekvete,a proto se velmi nesnadno mno�í. Vy�aduje měkkou, mírně kyselou nebomírně alkalickou vodu a dostatek světla. Dobře vyvinuté rostliny nejsou naslo�ení dna citlivé.

Nymphaea - leknínRod Nymphaea (leknín) má asi 40 druhů. Jsou to známé, překrásně

kvetoucí vodní rostliny s velkými nebo malými vzplývavými listy. Některékvetou ve dne, jiné v noci. V�echny z nich v�ak vy�adují období klidu buď přinízkých teplotách, nebo mimo vodu, v suchém nebo mírně vlhkém písku. Vakvaristice se proto neuplatňují, nehledě k jejich rozměrům. Jedna rostlinavy�aduje normálně plochu asi 1�2 m2. Výjimku tvoří zakrslý leknín Nym-phaea baumii Rehn. et Henkel, jeho� vzplývavé listy měří jen 2�3 cm, aponěkud vět�í zahradní kří�enec Nymphaea daubenyana Hort. s listy velký-mi kolem 10 cm. Tato N. daubenyana tvoří sice převá�ně jen plovoucí listy,ale její květy jsou překrásné, ně�ně modré a nápadně voní. Rozmno�ováníje velmi snadné. Nové rostliny vznikají na bázích plovoucích listů v místěnasazení řapíku. Do rodu Nymphaea patří také nejmen�í druh N. micranthaGuill and Perr. Je jen 5 cm velká, bohu�el nebyla dosud dovezena.

Nymphaea lotus var. japonicus Hort. - leknín japonskýPokud je mi známo, je to jediný druh rodu Nymphaea vhodný pro

pokojová akvária. Nejsem si v�ak zcela jist, zda se opravdu jedná o druh N.lotus. Při dostatku osvětlení tvoří podobně jako ostatní druhy tohoto roduplovoucí listy, a pak je pro akvárium nevhodný. Pěstujeme-li jej ve stínu a�polostínu v nádr�ích osvětlených předev�ím z boku (nikoli shora), vytvářítato rostlina výhradně submersní, velmi dekorativní listy. Jsou 30�60 cmdlouhé. Jejich řapíky jsou asi dvakrát del�í ne� čepele, které jsou blanitěprůsvitné, okrouhlé, na bázi se �pičatými laloky, 15 a� 20 cm dlouhé a při-bli�ně stejně �iroké, s nápadnými �ilkami.

Je známo několik barevných variet. Základní forma má čepele listůzelené, některé variety mají čepele červenohnědé nebo zelené, hnědě skvr-nité.

V dobře shora osvětlených bazénech se místo ponořených vytvářejíplovoucí listy, které jsou předzvěstí kvetení. Květy jsou asi 7,5 cm velké,sněhobílé a otevírají se v noci. Otevřené je zastihneme zpravidla jen ráno,kolem 9 hodiny dopoledne jsou u� obvykle uzavřené. Květy jsou samo-spra�né, plodné, a tak mů�eme z ka�dého květu získat několik set semen,která snadno klíčí. Vypěstování semenáčků trvá v�ak poměrně dlouho aproto se generativní způsob mno�ení zřídka pou�ívá. Nymphaea lotus setoti� pravidelně mno�í velmi dlouhými kořenovými odno�emi, na jejich� kon-cích vznikají vegetativně nové rostliny.

- 149 -

N. lotus var. japonicus pěstujeme zásadně v prostorných, polostin-ných nádr�ích v nejtemněj�ích koutech akvária. Tím zabráníme tvoření ne-�ádoucích plovoucích listů. Vy�aduje měkkou vodu neutrálních hodnot. Listyjsou blanitě tenké, lámavé a měkké. Jsou proto velmi často po�kozoványvodními pl�i.

ONAGRACEAE (= OENOTHERACEAE) - PUPALKOVITÉ

Do čeledě nále�ejí jednoleté a� vytrvalé byliny, vzácně i některé ke-ře nebo stromy. Čeleď se dělí na více ne� 20 rodů asi s 650 druhy, z nich�vět�ina pochází z mírného a� subtropického pásma Ameriky (předev�ímKalifornie, Mexika, Brazílie atd.), v tropech jsou méně roz�ířeny. Mnohé znich jsou známé pokojové květiny, např. jihoamerický rod Fuchsia. Afrika,Asie a Evropa je na čeleď Onagraceae poměrně chudá. Mnoho druhů nále-�ejících do této čeledě pěstujeme v zahradách a na skalkách. Některé druhyrostou na březích vod, ale jen Ludwigia mů�e růst trvale pod vodou.

Ludwigia - zakucelkaRod Ludwigia má malé, nenápadné květy a pochází předev�ím ze

Severní a Ji�ní Ameriky. V tropické Africe, Asii a Austrálii se vyskytuje jenněkolik druhů a v Evropě roste jediný druh.

Převá�ná vět�ina rostlin z rodu Ludwigia má vzpřímené lodyhy anehodí se do akvária. Pouze ojedinělé druhy s poléhavými, kořenujícímilodyhami mohou růst pod vodou a některé z nich jen dočasně. Celokrajné,kopinaté nebo vejčité listy jsou někdy na lodyze postaveny vstřícně nebostřídavě.

V akváriu nebo paludáriu je pěstujeme ve středně bohatém a� chu-dém dně. Sná�ejí tvrd�í vodu, lépe v�ak rostou ve vodě měkké. Vy�adujídostatek světla a vyhovují jim teploty od 18�25 °C. U nás rostoucí L. palust-ris je vhodná i do studenovodních nádr�í. Mno�íme je zakořeňováním útr�kůolistěných lodyh. Při pěstování v emersní formě snadno kvetou a tvoří se-mena. Pěstování ze semen je v�ak zdlouhavé.

V akvaristické literatuře se často omylem uvádějí různé druhy ludwi-gií, které se nedají pěstovat pod vodou, nebo které sná�ejí jen přechodné,krátkodobé zaplavení. Jen následující druhy mají praktické uplatnění v akva-ristice.

Ludwigia arcuata Walter - zakucelka obloukováPochází z Virginie a Floridy. Emersní lodyhy jsou poléhavé, 30�60

cm dlouhé, pouze vrcholové části jsou vzpřímené. Listy jsou 1,5�2 cmdlouhé, obvykle jen 2,5 mm �iroké, zelené, někdy načervenalé. Květy jsousytě �luté, obvykle 1,5 cm velké. Pod vodou jsou lodyhy vzplývavé, 1,0�40

- 150 -

cm dlouhé, bohatě rozvětvené, listy del�í a u��í ne� v emersní formě, a� 3cm dlouhé a jen 1,2�1,8 mm �iroké, skoro čárkovité, obvykle obloukovitěprohnuté.

V akváriu ji vysazujeme ve skupinách do středních partií nádr�e ne-bo do rohů. Vrcholky za�tipujeme a� kdy� dosáhnou hladiny.

Ludwigia brevipes (Long.) E H. Eames - zakucelka drobnáV přírodě roste v oblasti Long Beach Islands, Oceán County a New

Jersey. V emersní formě je převá�ně plazivá, ni��í ne� předchozí druh. Listyjsou úzce kopinaté, ale podstatně �ir�í ne� u L. arcuata, v emersní formě asi5�7,7 cm, pod vodou 2,5�5 mm �iroké. Květy jsou �luté, asi 10 mm velké.

L. brevipes byla dovezena teprve r. 1970. Je to ideální rostlina promen�í i vět�í nádr�e, velmi dobře přezimuje a sná�í poměrně tvrdou vodu.

Ludwigia repens Elliot - zakucelka plazivá (nesprávně L. natans, L.mullertii)

Pochází z ji�ních částí Severní Ameriky, kde roste v ba�inách amělkých vodách. Vstřícné listy jsou �iroce kopinaté a� vejčité, jejich líc jetemně leskle zelený, rub je hnědočervený nebo purpurový. Listy měří 2�3 x1,5�2 cm. Jejich �ilky jsou nenápadné. Drobné �luté květy vyrůstají v pa�dílistů, ov�em jen u emersních rostlin.

Pěstujeme ji na světlém místě při teplotách od 18�28 °C. Hodí setedy do studenovodních i tropických akvárií, stejně jako do paludárií.

Ludwigia mullertii Hort. je zahradní forma druhu L. repens s listydlouhými a� 4 cm. Je velmi dekorativní, proto�e rub listů je červeněj�í ne� upůvodního druhu.

PLANTAGINACEAE - JITROCELOVITÉ

Jsou to jednoleté a� vytrvalé byliny roz�ířené po celém světě. Nej-známěj�í je rod Plantago (jitrocel); jediný rod Littorella se 3 druhy je schopnýoboj�ivelného růstu.

Litorella - pobře�niceVyskytuje se ve střední a severní Evropě (L. uniflora (L.) Ascher.), v

Ji�ní Americe (L. australis Griseb.) a v severovýchodní části Severní Ameri-ky (L. americana Fernald). V akváriích se pěstuje jen L. uniflora.

Litorella uniflora (L.) Aschers. - pobře�nice jednokvětáRoste i u nás na obna�ených dnech rybníků a na zaplavovaných

místech. Listy dosahují vý�ky kolem 5 cm, tvoří přízemní rů�ici a jsou úzcea� �ídlovitě čárkovité, �iroké 1�2,mm. Květy se tvoří u emersně pěstova-

- 151 -

ných rostlin na stopkách dlouhých 2�4 cm. Mno�í se kořenovými výbě�ky.Pěstujeme ji ve vodě teplé kolem 20 °C, v chud�ím dně na světlém místě.Na slo�ení vody není náročná. Vytváří hustý koberec jemných, čárkovitýchlístků a dobře přezimuje jak v akváriích, tak v paludáriích.

PODOSTEMACEAE

Je to velmi zajímavá čeleď se 46 rody a asi 250 druhy. V�echnydruhy této čeledi jsou vodní byliny rostoucí přitisklé na skalách a kamenechnebo na dřevě často poblí� vodopádů. Převá�ná vět�ina druhů se vyskytujejen ve velmi malých zeměpisných oblastech (často jen povodí jediné řeky). Vrůzných �ivotních formách jsou tyto rostliny nesmírně odli�né. Zatím nebyliimportováni �ádní zástupci této čeledě vodních rostlin, a nejsou proto �ádnézku�enosti s jejich pěstováním.

PONTEDERIACEAE - MODRÁSKOVITÉ

Jsou to zakořeněné nebo plovoucí, vodní nebo bahenní rostliny,roz�ířené v teplých polohách celého světa s výjimkou Evropy. Některé druhyzasahují a� do chladné oblasti mírného pásma. Rody Pontederia, Hydrothrixa Reussia rostou jen v Americe, Eichhornia a Heteranthera se vyskytují vAmerice a Africe a Monochoria je známa z východní Asie, Austrálie a z nil-ské oblasti Afriky. Pro akvaristiku má hlavní význam rod Heteranthera aZosterella. Eichhornia je pak významná jako zvlá�tnost, a to jednak pro mi-mořádný tvar listů, jednak pro překrásné květy podobné orchidejím. Známe7 rodů asi s 30 druhy. Některé zajímavé rostliny této čeledě (Eurystemon,Hydrothrix a Scholleropsis) nebyly dosud importovány.

Eichhornia - tokozelkaJsou to plovoucí bahenní rostliny (7 druhů) pocházející z tropů Ji�ní

Ameriky a Afriky. U plovoucích druhů jsou listové řapíky silně zduřelé a vypl-něné vzdu�ným pletivem. Zakořeněné rostliny rostou v bahně nebo ve voděa vyhánějí nad hladinu listy a květy. Tyto rostliny jsou velmi vhodné do poko-jových mís s tropickou vegetací. Snadno se pěstují a pravidelně kvetou.

Eichhornia azurea (Swartz) Kunth. - tokozelka blankytnáPochází z tropické a subtropické oblasti Ameriky. Je to bahenní, ni-

koli vodní rostlina. Dlouhý a silný oddenek tvoří ponořené čárkovité listyrozměrů 8x5 cm. Lodyha rychle vyrůstá z vody a tvoří řapíkovité okrouhlélisty měřící 7 x 4�6 cm, s výrazněj�ími �ilkami. Kvete zřídka. Květenství je

- 152 -

hroznovité, květ modrý, horní korunní plátek má �lutou skvrnu.Pěstuje se obtí�něji ne� E. crassipes. Vy�aduje vý�ivnou půdu a 5�

10 cm měkké, mírně kyselé vody a dostatek světla. Daří se jí u okna, kamsvítí alespoň několik hodin denně slunce. Kvete obvykle brzy zjara (v břez-nu) nebo v září, někdy vícekrát do roka. Semena tvoří vzácně. Mno�íme jidělením zakořeněných částí oddenku. Je vhodná pro paludária.

Eichhornia crassipes (Mart.) Solms. - tokozelka vodní hyacintTato známá rostlina, nazývaná také vodní hyacint, se stala obtí�nou

plevelí a zamořuje v tropické a subtropické oblasti Ameriky zavodňovacíkanály, průplavy a některé části řek, tak�e přestávají být splavné a ucpávajíse. Byla tam zavlečena z Afriky. Je to plovoucí nebo v mělké vodě zakoře-něná rostlina, její� řapíky jsou kulovitě zduřelé a měří v průměru a� 5 cm.Jsou vyplněny měkkým, vzdu�ným pletivem, které umo�ňuje plavání rostlinyna hladině. Kořeny jsou mohutné a tvoří spleť dlouhou a� 20 cm. Rů�icezduřelých řapíkatých listů má �iroce oválnou, mírně za�pičatělou čepel roz-měrů 5�6 x 5�7 cm. Často je �ir�í ne� dlouhá a je výrazně �ilkovaná.Uprostřed rů�ice vzniká v jarních nebo podzimních měsících hrozen asi 6�9květů, které měří asi 5 cm a skládají se z 6 korunních, �eříkově zbarvenýchplátků. Prostřední horní plátek má �lutou, paprsčitě větvenou skvrnu.

Květy tokozelky jsou nepochybně vedle leknínů nejkrásněj�í z květůvodních rostlin a podobají se orchidejím.

Eichhornia crassipes se dá pěstovat na vět�ích, dobře osvětlenýchnádr�ích jako plovoucí rostlina. Spleť jejích kořenů je výborným úkrytemněkterých druhů ryb. Vy�aduje měkkou vodu. Proto�e je velmi přizpůsobivá,není náročná na teplotu, dobře roste a silně se mno�í i na hladině bazénů vzahradách. Mno�í se kořenovými výbě�ky. V bytě se nejlépe uplatní v mí-sách nebo dekoračních nádobách naplněných vý�ivnou zeminou, zakrytou1�2 cm vody. Je-li rostlina zakořeněná, snadno kvete a dobře přezimuje.Na vodní hladině přes zimu obvykle uhyne, kde�to v paludáriích dobře pře-zimuje.

Heteranthera - kosokvětTento rod se velmi li�í od ostatních příslu�níků čeledě. Jsou to. jem-

né a� �irokolisté byliny vzplývající ve vodě nebo na vodě, popřípadě bahen-ní, které mohou růst na suchu jen v zakrslé formě. Rod obsahuje 10 druhů.Z toho se 7 vyskytuje v Americe, tři málo známé druhy rostou v Africe.

Heteranthera reniformis Ruiz et Pavon - kosokvět ledvinitýVyskytuje se v mírném pásmu USA a� po Střední Ameriku a Zápa-

doindické souostroví. Roste v bahenních formách v mělké vodě a vyhání ztlustých oddenků řapíkaté listy s �iroce ledvinitými čepelemi, dlouhými asi 5cm, �irokými 5�7 cm. Jsou zřetelně �ilkované. Květy jsou zcela nenápadné,fialové.

- 153 -

V akváriu se nedá pěstovat, pod vodou �ivoří a rychle tvoří plovoucílisty. Je to velmi dekorativní rostlina pro pokojové mísy s bahenní vegetací,kde snadno přezimuje, má-li dostatek světla. V létě vy�aduje teploty nad 20°C a slunnou polohu.

Heteranthera zosterifolia Mart. - kosokvět úzkolistýPochází z tropické Brazílie a roste předev�ím submersně. Lodyha je

tenká a chabá, středně větvená, velmi křehká; dosahuje délky 30�40 cm.Střídavé listy jsou úzce kopinaté a měří 2�4 x 0,5�0,7 cm. Jsou shorazelené, na rubu červenohnědé nebo �edozelené. Někdy se objevují i zelené,dlouze řapíkaté, podlouhle eliptické, vzplývavé listy. Jsou přibli�ně stejněvelké, ale tmav�í ne� ponořené listy. Květy jsou modré. V nádr�ích kvetevzácně.

Na pěstování je mnohem náročněj�í ne� Z. dubia. Vy�aduje měkkouvodu, dostatek rozptýleného světla a teploty nad 20 °C. Na slo�ení dna nenínáročná. Lodyhy i listy jsou velmi jemné a snadno je po�kozují pl�i i ryby.Rostlina se za normálních podmínek velmi málo větví a vyrůstá kolmo khladině. Chceme-li dosáhnout ni��ích, bohatě větvených rostlin, musímesestříhávat jejich vrcholky, abychom donutili ú�labní pupeny k bohatémuvětvení.

Zosterella dubia (Jacq.) Small (= Heteranthera dubia (Jacq.) MacM., H.graminea Vahl.) - kosokvět trávolistý

Pochází z Mexika, Kuby a ji�ních států USA. Je typicky vodní. Lody-ha je chabá, vzplývavá a měří 1�1,5 m. Na ní vyrůstají ve střídavém posta-vení čárkovité, sytě zelené lístky dlouhé 4�7 cm a �iroké 2�5 mm. Častojsou vlnitě pokroucené. V akváriu snadno kvete. Květy jsou hvězdicovité,jasně �luté, tvoří se nad hladinou a měří 1,5 cm. Semena se obvykle netvoří.

Pěstujeme ji v teplé i v chladněj�í vodě, na její� slo�ení není nároč-ná. Roste velmi rychle a její lodyhy vytvářejí pod hladinou akvária hustéspleti. Nepatří mezi nejdekorativněj�í rostliny. Mno�í se zakořeňovánímúlomků lodyh.

- 154 -

POTAMOGETONACEAE - RDESTOVITÉ

Tuto čeleď tvoří výhradně rostliny s ponořenými nebo vzplývavýmilisty kořenující ve dně. Rozmno�ují se vegetativně nebo plody.

Rdestovité jsou roz�ířeny od tropického do mírného pásma. Čeleďzahrnuje 2 rody asi se 100 druhy. Jsou to rostliny velmi přizpůsobivé vněj�í-mu prostředí. Jejich ponořené listy se tvarově velmi li�í.

Druhy mírného pásma rostou v akváriích přes léto velmi dobře, alena podzim ztrácejí listy a jejich oddenky přečkávají zimní období jen velmivzácně. Pro akvária jsou proto nevhodné.

Tropické druhy jsou zatím v akváriích prostudovány jen velmi málo.Není pochybností o tom, �e se někteří zástupci této čeledě mohou v bu-doucnosti stát oblíbenými akvarijními rostlinami.

Potamogeton gayi A. Bennett - rdest GayůvPochází z Ji�ní Ameriky. Lodyhy jsou větevnaté, listy ponořené, ze-

lené a� červenohnědé, čárkovité, s rozměry 5,5�11 x 0,4�0,9 cm, �pičaté.Tento druh je zcela nenáročný na vněj�í podmínky a roste dobře v

písčitém i bohatém dně, na světle i v polostínu. Růst se zpomaluje jen vchladněj�í vodě (pod 15 °C). Vegetativně se mno�í oddenkovými výbě�ky,často tak rychle, �e zapleveluje celé nádr�e a musíme jeho vývoj regulovatobčasným protrháním. Nezakořeněné lodyhy jsou vhodné k vytírání ryb. Vakváriích často kvete, ale vzácně tvoří plody.

P. malaianus Miq. - rdest malajskýJe roz�ířen v subtropických a tropických vodách Střední a Ji�ní

Ameriky a Asie. Má ponořené listy, které jsou blanité a prosvítavé, eliptickénebo čárkovitě eliptické (5�8 x 2 cm velké), krátce řapíkaté. Mladé listy jsouna okraji jemně pilovité.

Je to nejvhodněj�í zástupce čeledě pro teplá akvária, který je v�ak unás, bohu�el, velmi málo roz�ířen. Na slo�ení dna a vody je velmi nenároč-ný, snadno kvete a tvoří klíčivá semena. Mno�í se velmi dobře vegetativněoddenkovými výbě�ky.

PRIMULACEAE - PRVOSENKOVITÉ

Rostliny z čeledě Primulaceae se vyskytují na celém světě, ale jejichpřevá�ná část roste v mírném pásmu severní polokoule. Jedině Samolusvalerandii L. je roz�ířen po celém světě. Velké mno�ství příslu�níků prvo-senkovitých známe jako zahradní rostliny, vhodné na stinná nebo naopakvelmi suchá a slunečná místa do skalek apod., např. Primula (prvosenka),

- 155 -

Cyclamen (brambořík), Soldanella (dřípatka), Androsace (pochybek) atd.Celkem známe 30 rodů s 800 druhy. Druhy s ba�innými nebo oboj�ivelnýmizástupci se vyznačují předev�ím rody Lysimachia, Hottonia, Samolus aAnagallis.

Hottonia - �ebratkaHottonia palustris L. - (�ebratka bahenní) se vyskytuje v rybnících a

pomalu tekoucích vodách Evropy a Východní Sibiře. Má hřebenitě dělenélisty a je vhodná jen do studených akvárií. V teplé vodě hyne a přes zimu sedá udr�et jen ve studenovodních nádr�ích při teplotách do 10 °C. Přezimujeve formě zimních pupenů a pro akvária je nevhodná, dá se v�ak dobře vyu-�ít pro paludária.

Hottonia inflata Ell. - (�ebratka zplo�tělá) se podobá předchozímudruhu, má v�ak men�í kvítky a nápadně plochou lodyhu. Pochází z východ-ních států USA a dá se velmi dobře pěstovat. Není náročná na jakost vody,ale v zimě vy�aduje bezpodmínečně dosvětlování.

Samolus valerandii L. - solenka ValerandovaVyskytuje se ve v�ech světadílech, ale nejhojněj�í je na ji�ní polo-

kouli. Roste v močálech a při ústí řek pod vodou i emersně; nejlépe se mudaří v brakické vodě (směs sladké a slané vody při ústích řek). Tvoří rů�icisvě�e zelených vejčitých listů, které se na bázi zu�ují v kratičký řapík. Jsoucelokrajné, zřetelně �ilkované a měří 6�8 cm, tak�e průměr listové rů�icedosahuje 10 a� 15 cm. Emersně pěstované rostliny kvetou po celý rok drob-nými bílými kvítky a jsou samospra�né. Velké mno�ství semen snadno klíčí.

Pod vodou se udr�uje zpravidla jen ve formě rů�ice listů. Ve velmidobrých podmínkách vytváří řídce olistěnou lodyhu vysokou a� 20 cm, nakteré se vytvářejí zakořeněné odno�e.

Vy�aduje středně bohaté dno, měkkou vodu a dostatek světla. Den-ní světlo je lep�í ne� umělé. V zimě se udr�í jen za vydatného přisvětlování.Velmi mu prospívá mírné osolení vody (asi 2 kávové l�ičky na 100 litrů vo-dy.)

Vegetativně jej mno�íme z odno�í tvořících se pod vodou na lodyze.Odtr�ené lodyhy suchozemských rostlin lze zakořenit také polo�ením navodní hladinu. Listové rů�ice získané z rostlin namno�ených vegetativnícestou v�ak nejsou pravidelné a nejsou tak dekorativní jako rostliny vypěs-tované ze semen. Samolus vyséváme na vlhký písek. Jakmile rostliny doros-tou 1 cm, zvý�íme hladinu vody. Nejrychleji v�ak získáme vhodné rostlinyemersně; vsazujeme je na světlé místo v akváriu a� v plném vývoji. V palu-dáriích patří mezi nejvděčněj�í rostliny.

- 156 -

SAURURACEAE - JE�TĚRKOVCOVITÉ

Jsou to byliny s podzemním oddenkem. Listy jsou na stonku spirálo-vitě uspořádány, květenství je klasnaté. Čeleď obsahuje jen 3 rody celkem s5�6 druhy.

Saururus cernuus L. - je�těrkovec nícíPochází ze Severní Ameriky, kde se vyskytuje zvlá�tě na atlantském

pobře�í a zasahuje dosti daleko na sever a� do Kanady. Je to vytrvalá oboj-�ivelná rostlina s mohutným oddenkem.

Řapíky jsou dlouhé 5�12 cm a nesou lesklé, hladké čepele, kteréjsou výrazně srdčité, na bázi vykrojené, tuhé a� ko�ovité a měří 10�15 x6�8 cm. Kvete zřídka. Klas měří 15�20 cm, květy jsou drobné, �lutobílé,vonné.

V akváriu roste jen při velmi dobrém osvětlení, ale obvykle vyrůstá zvody. Je vhodná do akvaterárií a paludárií, kde je velmi odolná, po celý roksvě�e zelená a v létě se velmi rychle rozrůstá.

Houttuynia cordata Thunb. - touleň srdčitáPochází z Japonska, Číny, Tchajwanu, Jávy a Himaláje, kde roste

jako tvrdo�íjný plevel v příkopech kolem cest v okolí vesnic. Je to vytrvalárostlina tvořící rychle kořenové výbě�ky. Listy se podobají druhu Saururus,ale jsou mnohem �ir�í. Báze čepele je srdčitě vykrojená, čepel je zelená,kolem �ilek často červenohnědá. Klasnaté květenství je mnohem del�í ne�list.

Tuto rostlinu pěstujeme stejně jako předchozí druh, předev�ím v pa-ludáriích nebo v květináčích. Do akvárií je méně vhodná, i kdy� roste sub-mersně velmi dobře. Obvykle v�ak vyrůstá nad hladinu a pak shazuje pono-řené listy.

SCROPHULARIACEAE - KRTIČNÍKOVITÉ

Tato čeleď je reprezentována asi 3000 druhy roz�ířenými po celémsvětě od arktického a� do tropického pásma. Má 220 rodů a z nich 17 obsa-huje vodní rostliny. Vět�inou v�ak �ijí ve velmi studené vodě a pro akváriajsou proto nevhodné (např. Veronica a Gratiola), jiné jsou pro pěstovánípříli� malé a dorůstají jen vý�ky 1 � 1,5 cm (např. Amphianthus, Glos-sostigma). Jiné druhy jsou neatraktivní (Bythophyton, Dopatrium, Lindneria,Peplidium nebo Mimulus), a tak se bě�ně pěstují jen rody Bacopa, Hemian-

- 157 -

thus, Hydrotriche a Limnophila a tu a tam se setkáme s rodem Limosella.

Bacopa - bakopaJsou to bahenní, vodní nebo suchozemské rostliny, které rostou v

tropickém a subtropickém pásmu, předev�ím v Americe. Rod zahrnuje asi50 druhů, z nich� velká část se dá pěstovat v akváriích. Zatím se bě�něpěstují jen dva druhy. Kvetou jen nad vodou, květy vyrůstají na krátkýchstopkách z pa�dí listů. Snadno tvoří semena, proto�e v�ak se dobře mno�ívegetativně zakořeňováním lodyh, nevyplatí se pěstovat je ze semen. Kořín-ky mohou vznikat v místech nasazení listů, které jsou v�dy vstřícné (po dvouproti sobě).

Některé zatím nedovezené druhy se vyznačují mnohotvárností listů,které jsou nad vodou celokrajné, pod vodou dělené. Z rodu Bacopa (Herpes-tis) přicházejí v úvahu B. repens (Cham. et Schlecht.) Wettst. a B. rotundifo-lia (Michx.) Wettst. ze Severní Ameriky, z tropické Ji�ní Ameriky B. myrio-phylloides (Benth.) Wettst., B. lanigera (Don) Wettst. a zvlá�tě B. aquaticaAubl., která se v Brazílii a Guayaně pou�ívá jako léčivá rostlina.

Bacopa amplexicaulis (Michx.) Wettst. - bakopa objímaváPochází z teplých ji�ních států USA, kde roste jako bahenní nebo

oboj�ivelná rostlina. V emersní formě má asi 3�5 mm silnou, řídce chlupa-tou lodyhu, která je dlouhá a� 100 cm, je poléhavá a v uzlinách kořenuje.Vzpřímené části lodyh dosahují vý�ky 10�20 cm. Listy jsou vstřícné, jejichjednotlivé páry jsou kří�mostojné a svou bází objímají lodyhu. Jsou vejčiténebo eliptické a měří 2�3 x 1�1,5 cm. Jejich líc je zeleně lesklý, rub jejemně pýřitý. Kvete temně modře.

Submersní rostliny jsou lysé, zelené s tmav�ími, výraznými �ilkamina listech, které bývají mírně zvlněné. Je to velmi dekorativní, u nás v�akpoměrně vzácná rostlina. Lodyha je částečně poléhavá i pod vodou, tak�ebakopa objímavá zaroste za dobrých podmínek vět�í plochy v akváriu. Vy-�aduje vodu s mírně kyselou reakcí, pod vodou nesná�í přímé sluneční svět-lo a nejlépe se jí daří v zastíněných nádr�ích ve společnosti kryptokoryn.

Bacopa monniera (L.) Wettst. - bakopa drobnolistáPředchozímu druhu je jen málo podobná, i kdy� má rovně� vstřícné,

kří�mostojné listy. V přírodě roste v celé tropické a subtropické oblasti světa.V emersní formě je lysá, stejně jako pod vodou. Její lodyha je mírně plazivá,kořenující, vzpřímené části lodyh dosahují vý�ky 15�20 cm a na rozdíl odpředchozího druhu se silně větví. Květy jsou fialové s tmav�ími �ilkami.

Listy jsou drobné a měří 10�20 x 5�8 mm. Na obou stranách jsouzelené, bez výrazných �ilek, proti předchozímu druhu mnohem tlust�í, ne-zvlněné. Pod vodou roste poměrně pomalu a je nepoléhavá, tak�e se vakváriu nerozrůstá do �ířky, ale vytváří bohatě větvený dekorativní keříček.Vyplatí se ji namno�it emersně v paludáriích a teprve vyvinuté, větvené rost-

- 158 -

liny sázet pod vodu. Je světlomilná a nesná�í tmavá místa jako předchozídruh.

HemianthusZástupci tohoto rodu jsou jemné byliny s malými lístky a kvítky vy-

růstajícími ze stonku. Pocházejí z tropické a subtropické Ameriky, odkud jeznámo asi 10 druhů. Rostou v občas zaplavovaných ba�inách.

Rod Hemianthus byl dříve slučován s rodem Micranthemum (malo-květka). Bě�ně se pěstuje jen Hemianthus micranthemoides (Nutt.) Wettst.Pochází ze západoindických ostrovů, ale �íří se na sever a� do arktickéAmeriky.

Rostlina je vytrvalá a roste na březích řek a rybníků na vlhké půdě ipod vodou. Lodyhy jsou čárkovité a snadno kořenují. U suchozemskýchrostlin jsou plazivé a vztyčují se do vý�ky nejvý�e několika centimetrů. Podvodou plazivé lodyhy vytvářejí vztyčené výbě�ky, dlouhé a� 30 cm, hustěolistěné vstřícnými, světle zelenými, podélně okrouhlými lístky. Měří 4�5 x1�3 mm.

Vy�aduje dostatek světla, písčité dno a teploty kolem 18�20 °C, aledobře sná�í i velmi teplou vodu. Snadno přezimuje i bez přisvětlování. Jevhodný do uzavřených prostorů mezi několika kameny, které pak vyplníhustým, světle zeleným, svě�ím porostem. Mno�í se oddělováním částí za-kořeněných lody�ek.

Hydrotriche hottoniiflora Zucc.Pochází z Madagaskaru. Byla importována r. 1967 a nále�í stále

mezi novinky na�ích akvárií.Ponořené lodyhy jsou plazivé, na mnoha místech kořenují a měří a�

100 cm. Vzpřímené výbě�ky jsou podle vý�ky vodního sloupce 25�50 cmdlouhé. Ponořené listy jsou �ivě zelené, uspořádané v přeslenech, úzcečárkovité, vidličnatě větvené. Emersní listy jsou poměrně vzácné, jsou poně-kud �ir�í, trojlaločné.

Květy se tvoří na 12,5�25 cm dlouhém emersním hroznovitém kvě-tenství na kratičkých stopkách. Jsou 1�1,5 cm velké, bílé se �lutou bazálnískvrnou. Hydrotriche je vytrvalá vodní rostlina vyskytující se v přírodě vevlhkém prostředí nebo pod vodou. Pěstujeme ji podobně jako rod Limnophilave společnosti kryptokoryn. Vyhovuje jí mírně kyselá voda a teploty kolem20�25°C. Přesleny listů bývají a� 10 cm �iroké, rostliny jsou proto velmiatraktivní, vhodné předev�ím k osázení rohů akvária.

Limnophila ( = Ambulia) - bahnatkaTento rod zahrnuje asi 40 druhů, které rostou v ji�ní Asii, východní

Africe a v Austrálii. Jsou to vytrvalé byliny, rostoucí ve vlhkém prostředí nebopod vodou. Vytvářejí kulaté, plazivé a kořenující lodyhy dlouhé a� 100 cm,jejich� vzpřímené vrcholky měří 20�50 cm, podle vý�ky vody v nádr�i.

- 159 -

Emersní listy jsou obvykle kopinaté, jejich okraje jsou jemně zoubkované a�dřípaté, ponořené listy jsou stejně jako emersní uspořádány v průměrně�estičetných přeslenech a jsou dělené ve více méně tenké, několikrát zpe-řené úkrojky.

Emersní nebo ponořené rostliny, které vyrůstají z vody, snadno kve-tou a tvoří velké mno�ství drobných, snadno klíčivých semen. Tento rodobsahuje řadu tropických vodních rostlin. V akvaristické literatuře se častocituje L. indica, L. heterophylla, L. racemosa a L. hottonoides. S jistotou v�akpěstujeme pouze tři následující druhy.

Limnophila aquatica (Roxb.) Alston - bahnatka vodniRoste v přírodě jako vodní nebo bahenní rostlina, často jako plevel v

rý�ových polích od západní Indie po Bengálsko a Cejlon. Lodyhy jsou a� 50cm dlouhé (v akváriu obvykle jen 30 cm). Submersní listy jsou uspořádány vpřeslenech a jsou vidličnatě dělené do čárkovitých, zelených úkrojků dlou-hých 5�6,5 cm. Rostlina proto mů�e dosáhnout 10�12,5 cm v průměru.

Za dobrých podmínek vyrůstají lodyhy nad vodní hladinu. Vynořenélisty jsou kopinaté nebo eliptické, skoro celokrajné, jen na okrajích jemnězoubkaté. Překrásné květy jsou temně fialové s purpurově červenými skvr-nami.

Tuto rostlinu pěstujeme při pH 6�7. Sná�í dobře tvrdou vodu, jev�ak poměrně citlivá na poklesy teplot a roste rychle a dobře jen při stálýchteplotách od 20�25 °C.

Limnophila aromatica - bahnatka vonnáPochází z tropické Asie a je to jediný pěstovaný druh tohoto rodu,

který nemá dělené ponořené listy. Emersní i submersní rostliny mají stejnéčepele. Jsou kopinaté, tmavozelené, nebo načervenalé, 2,5�5 cm dlouhé avět�inou 1 cm �iroké, na okrajích zoubkaté. Zvonkovité květy jsou �ivě fialo-vé.

Limnophila sessiliflora (Wahl.) Blume - bahnatka bezstopečnáPochází z celé tropické oblasti Asie včetně ostrovních států a místy

výrazně zasahuje a� do subtropické zóny. Sná�í proto ni��í teploty (pod 20°C) a je mnohem odolněj�í ne� předchozí druhy. Je to nejčastěji pěstovanárostlina tohoto rodu.

Ponořené listy jsou ve 6�9 četných přeslenech a měří obvykle 2�3cm, tak�e průměr rostliny nepřesahuje 5�6 cm. Listové úkrojky jsou čárkovi-té jako u předchozích druhů. Emersní část lodyhy je jemně pýřitá, listy jsouve 4�6 četných přeslenech a jsou mírně vykrajované nebo peřenodílné.Květy jsou fialové.

V dobrých podmínkách roste velmi rychle. Vy�aduje mírně kyseléprostředí s rozptýleným světlem. Na slunci bledne. Dobře se pěstuje společ-ně s kryptokorynami.

- 160 -

Limosella - blatěnkaTento rod s 11 druhy zahrnuje drobné, oboj�ivelné rostliny vyskytují-

cí se v mělkých, stojatých nebo tekoucích vodách. Pěstují se dva kosmopo-litní druhy. Je to Limosella aquatica (blatěnka vodní) vysoká asi 5 cm. Jejíčepele jsou vejčité, 7,5 � 10 mm dlouhé. Dále je to L. subulata (blatěnka�ídlatá), její� listy jsou čárkovité, oblé, bezřapíkaté. Oba druhy jsou zpravidlajednoleté, ale pod vodou obvykle vytrvávají. Nejsou příli� atraktivní.

- 161 -

OBSAH

Úvod ......����������������........................... 5

V�EOBECNÁ ČÁST �����������.....�................... 7

Akvaristika začíná u rostlin �����...�........�................. 9

Vý�iva akvarijních rostlin ������.��.......�............... 10

Tropické dny a noci �����������.......�.............. 13

Existují stínomilné rostliny? .....�.�������............... 14

Také rostliny mají své sexuální problémy ..���.�........... 15

Rozmno�ování akvarijních rostlin ............�����.�...... 16

Rozmno�ování vodních rostlin ze semen ..����..�........... 16

Umělé opylování ...................������������.�.... 17

Mezidruhové kří�ení - hybridizace ..........�������......... 18

Klíčeni semen vodních rostlin a předpěstování semenáčků ..... 19

Vegetativní rozmno�ování vodních rostlin ......����......�.. 20

Úprava pokojových akvárií ................���������.... 21

Vodní a oboj�ivelné rostliny v přírodě a v akváriu ....�....... 24

Charakteristika hlavních tropických oblastí .....�����.. 24Tropy Ji�ní Ameriky ............�����������.......�.... 25Tropy Indomalajské oblasti ........���������............... 27

Teplota a vyhřívání akvária ....�.���������...�.... 31

Jména rostlin .......................����������.�..�..... 32

- 162 -

Řasy v akváriu .........................��������..��..�.... 33Sinice - Cyanophyta ......................����������..�.. 33Zelené řasy - Chlorophyta ...................��������..�... 34Rozsivky - Diatomaceae ..................���������......... 35Zákaly vody způsobené řasami ............�������.�....... 35

VODNÍ A OBOJ�IVELNÉ ROSTLINY VHODNÉ PROAKVÁRIA A PALUDÁRIA .................����������..... 37

Cryptogamae - nekvetoucí rostliny �������.....��.. 38Hepaticae - játrovky .................������������...... 39

Ricciaceae - trhutkovité ............���������...�....... 39Musei - mechy ....................������������.�....... 40Pteridophyta - kapraďorosty .........���������...�...... 42

Isoëtaceae - �ídlatkovité ................����������.... 42Azollaceae - azolovité ...................����������..... 43Salviniaceae - nepukalkovité .........��������...�..... 43Marsileaceae - marsilkovité ...........��������...�..... 44Ceratopteridaceae (Parkeriaceae) - rohatcovité ......��....... 46Polypodiaceae - osladičovité .........��������....�.... 47

Spermatophyta - rostliny semenné ..������......�...... 48Acanthaceae - paznechtníkovité ..............��������.... 49Alismataceae - �abníkovité ..................��������..�... 52Amaranthaceae - laskavcovité ............��������......... 72Amaryllidaceae - amarylkovité .........��������............ 73Apiaceae - celerovité .................�����������........ 74Aponogetaceae - kalatkovité ����������.����. 76Araceae - áronovité ......................�����������..... 83Asteraceae (= Compositae) - hvězdnicovité (= slo�nokvěté)���������������������������.. 112Brassicaceae (= Cruciferae) - brukvovité (= kří�até) ..�......... 113Cabombaceae - kabombovité ..................��������.. 114Ceratophyllaceae - rů�katcovité .............��������.... 116Clusiaceae (= Guttiferae) ..................���������..... 117Commelinaceae - podenkovité ........��������........... 117Crassulaceae - tlusticovité .............���������......... 118Cyperaceae - �áchorovité .............���������.......... 118Droseraceae - rosnatkovité ............���������........ 120Elatinaceae - úporovité ..................�����������.. 121Eriocaulonaceae .....................������������..... 122Euphorbiaceae - pry�covité .........���������........... 122Halorhagaceae - zrnulovité ........�����������..... 122Hydrocharitaceae - voďankovité ....�������................ 124

- 163 -

Lemnaceae - okřehkovité ............����������........ 132Lentibulariaceae - bublinatkovité .�������.................. 132Liliaceae - liliovité ...................������������...... 133Limnocharitaceae ..................������������...... 134Lobeliaceae - lobelkovité ...............���������......... 135Lythraceae - kyprejovité ..................����������.... 136Mayacaceae .....................�������������........ 138Menyanthaceae - vachtovité ...��������................... 138Najadaceae - řečankovité ........���������............... 139Nymphaeaceae - leknínovité ....��������................. 140Onagraceae - pupalkovité ..........���������............ 143Plantaginaceae - jitrocelovité .....��������................ 145Podostemaceae ......................������������..... 145Pontederiaceae - modráskovité ...�������.................. 146Potamogetonaceae - rdestovité ....�������................. 148Primulaceae - prvosenkovité ..........��������............ 149Saururaceae - je�těrkovcovité ...........��������......... 150Scrophulariaceae - krtičníkovité ..........��������....... 150

Rejstřík českých botanických názvů ..................

Rejstřík latinských botanických názvů .................

- 164 -

REJSTŘÍK ČESKÝCH BOTANICKÝCHNÁZVŮ

aldrovandka měchýřkatá 120amarylkovité 73amazonka �irokolistá 57� úzkolistá 55� zakrslá 63anubis 86� Afzellův 86� Barterův 86� kon�ský 87� kopinatý 87� nejmen�í 87áronovité 83azola kapradíčkovitá 43� karolínská 43azolovité 43babelka řezanovitá 110bahnatka 152� bezstopečná 153� vodní 153� vonná 153bahnička 119� jehlovitá 119� �ivorodá 119bakopa 151� drobnolistá 151� objímavá 151bezosetka 120� �tětinatá 120blatěnka 153� �ídlatá 153� vodní 153bledule 73blyxa japonská 126� ostnosemenná 125� rý�ovi�tní 125brambořík 149brukev vodní 114brukvovité 113bublinatka 133� opomíjená 133

- 165 -

bublinatkovité 133celerovité 74dou�ka 126� hustolistá 126drobnička 133� bezkořenná 133dřípatka 149dvoudělo�né 48fenykl 74hladinovka plavínovitá 134hnědovka křídlatá 47hvězdnicovité 112játrovky 39Jednodělo�né 48je�těrkovcovité 150je�těrkovec nící 150jitrocel 145jitrocelovité 145kabomba 115� brazilská 116� ji�ní 116� karolínská 115kabombovité 114kalatka 79� australská 80� kadeřavá 79� ko�ovitá 82� mří�ovitá 81� �roubovitá 83� zobanitá 79� zkří�ená 80� �ivorodá 83kalatkovité 76kalu�ník dvoumu�ný 136kapraďorosty 42kmín 74kolovka 137� indická 137� velká 137� Wallichova 137kopinatka pryskyřníkovitá 53kosokvět 147� ledvinitý 147� trávolistý 148

- 166 -

kosokvět úzkolistý 147krtičníkovité 150křín 73� plovoucí 73� thajský 74kří�até 113kryptokoryna 87� Axelrodova 90� Bognerova 92� brvitá 93� červená 89� Diderikova 95� Evina 95� Griffithova 97� Hejného 97� jazykolistá 98� johorská 98� kadeřavá 90� kalatkolistá 104� Korthausové 98� nejmen�í 99� Nevillova 99� nízká 100� Nuriho. 100� olivová 91� ou�katá 90� Petchova 100� puchýřkatá 92� rezavá 96� sarawacká 101� Schulzeova 102� siamská 102� spirálovitá 103� srdčitá 94� světlá 99� �roubovitá 101� �tíhlá 96� Thweitesova 103� tonkinská 103� Versteegova 104� Walkerova 104� Wendtova 105� Zewaldové 106� Zukalova 106

- 167 -

� �ebernatá 95krytosemenné 48kyprejovité 136lagenandra 109� Dalzellova 109� Koenigova 109� kopinatá 109� vejčitá 110� vroubená 110laskavcovité 72laskavec 72leknín 142� japonský 143leknínovité 140liliovité 133lobelka nádherná 135� �arlatová 135lobelkovité 135malokvětka 152marsilka 45� australská 45� čtyřlistá 45marsilkovité 44mechy 40měchýřka jávská 40míčovka 45modráskovité 146mokřanka jezerní 51� kopinatá 51� mnohosemenná 51� trojkvětá 50� úzkolistá 49� vzpřímená 50mrkev 74nahosemenné 48nal�ovka 40narcis 73nepukalka 43� nejmen�í 44� okrouhlolistá 44� ou�katá 44� plovoucí 44nepukalkovité 43okřehek 132

- 168 -

� trojbrázdy 132okřehkovité 132okoličnaté 74osladičovité 47otélie 129� brazilská 129� �abníkovitá 129paznehtníkovité 49petr�el 74plavín 138� Humboldtův 139� leknínolistý 138� vodní 138plevuňka červená 73� liláková 72� Reineckova 72pobře�nice 145� jednokvětá 145podenkovité 117pochybek 149prvoci 35prvosenka 149prvosenkovité 149pry�covité 122přeslenice vodní127 pupalkovité143 pupečník 74� bílý 75� obyčejný 74� přeslenitý 75pu�kvorec 84� obecný 84� trávovitý 84rdest Gayův 148� malajský 148rdestovité 148rohatcovité 46rohatec jemnolistý 47� křídlatý 46� �luťuchový 46rosnatkovité 120rostliny semenné 48rozsívky 35rů�katcovité 116

- 169 -

rů�katec 116� ponořený 116� potopený 117řasy modré 33� zelené 34řečanka 139� indická 140� trávovitá 140řečankovité 139řeři�nice lyrovitá 113řezán pilolistý 125sinice 33slo�nokvěté 112sně�enka 73solenka Valerandova 149spirálovka 128� madagaskarská 127� mechovitá 128� vět�í 128srpnatka zahnutá 41stolístek 122� japonský 124� klasnatý 123� prustkovitý 123� vodní 123� zpeřený 123stulík 141� japonský 142� malý 142� střelolistý 142� �lutý 142�áchor 118�áchor vodní 119�áchorovité 118�ídlatka italská 42� jezerní 42� ostnovýtrusná 42�ídlatkovité 42�ípatka 68� čínská 69� jedlá 69� střelolistá 68� �ídlatá 70� trávolistá 69

- 170 -

�ípatkovec 53� amazonský 55� argentinský 56� Bleherové 57� červenolistý 62� drsný 64� Horemanův 58� horizontální 59� jemný 64� latnatý 62� leknínolistý 61� lody�natý 60� malokvětý 63� prostřední 59� prosvítavý 63� srdcolistý 57� �irokolistý 59� tmavý 61� uruguayský 65� úzkolistý 56� velkokvětý 58� velkolistý 60� velký 61� zakrslý 63� zobanitý 56�títenka Schreberova 114tlustice 118tlusticovité 118tokozelka 146� blankytná 146� vodní hyacint 146toulcovka 111� kolumbijská 111touleň srdčitá 150trhutka 39� plovoucí 39trhutkovité 39troju�ka 124třezalka vodní 117tuhanka 136� Senegalska 136úpor peprný 121� středozemský 121úpor �estimu�ný 121

- 171 -

úporovité 121� třímu�ný 121vachtovité 138vodní mor 126� drobnolistý 127� hvězdo�ovitý 127� kanadský 127voďanka �abí květ 125voďankovec 128� výbě�katý 129� vzplývavý 129voďankovité 124zákruticha 130� americká 130� asijská 131� obrovská 131zákruticha portugalská 131� �roubovitá 131� zakroucená 132zakucelka 144� drobná 144� oblouková 144� plazivá 145zrnulovité 122�abnice 68� nízká 68�abník 52�abníkovec 67� vzplývavý 68�abníkovité 52�ebratka 149� bahenní 149� zplo�tělá 149

- 172 -

REJSTŘÍK LATINSKÝCH BOTANICKÝCHNÁZVŮ

Acanthaceae 49Acorus 20, 84Acorus calamus 84� gramineus 84� gramineus f. decoratus 84� � var. pusillus 84Aglaodorum griffithii 85Aglaonema 85, 111� costata 85� longibracteata 85� marmoratum 85� modestum 85� roebelinii 85� treubii 85Aldrovanda 120� vesiculosa 120Alisma 52, 67� gramineum 52Alismataceae 52Alternanthera 20, 23, 72� lilacina 72� osiris 72� reineckii 72� rubra 72� sessilis 72� sessilis var. lilacina 72� sessilis var. rubra 73Amaranthaceae 72Amaranthus 72Amaryllidaceae 73Amauriella hastifolia 86Ambulia 152Ammania 20, 24, 136� latifolia 136� senegalensis 136Amphianthus 150Anacharis 126Anagallis 149Androsace 149Angiospermae 48Anubias 17, 20, 22, 24, 86

- 173 -

� afzellii 86Anubias barteri 86� congensis 86, 87� heterophylae 86� lanceolata 86, 87� nana 87Apiaceae 74Aponogeton 12, 16, 17, 22� bernierianus 81� crispus 19, 24, 76, 78, 79, 80, 81, 83� distachyus 76� echinatus 19, 24, 78, 79, 80, 81, 83� elongatus 24, 76, 80� fenestralis 81, 82� henkelianus 81, 82� hybridus 78, 80� junceus 76� leptostachyus 76� madagascariensis 76, 81� natans 19, 24, 76, 78, 79, 80, 81� rigidifolius 29, 76, 82� sp. 82� stachyosporus 76, 79, 83� ulvaceus 76, 78, 83� undulatus 24, 76, 79, 83Aponogetonaceae 18, 76Araceae 21, 83Arisaema 84Armoracea aquatica 114Asteracantha 49Asteraceae 112Azolla caroliniana 43� filiculoides 43Azollaceae 43Bacopa 19, 23, 28, 150, 151� amplexicaulis 20, 24, 151� aquatica 151� lanigera 151� monniera 151� myriophylloides 151� repens 151� rotundifolia 151Baldellia 24, 52, 53Baldellia ranunculoides 53

- 174 -

Barclaya 16, 19, 24, 88, 140� longifolia 16, 140� mottleyi 29, 141Bergia 121� capensis 121Blyxa 24, 29, 124, 125� aubertii 125� echinosperma 125, 126� japonica 126� oryzetorum 125Bolbitis fluviatilis 48� heudelotii 48� hydrophylla 48� lonchospora 48Brachylema 41Brasenia schreberi 114Brassicaceae 113Bryophyta 39Burnatia 53Bythophyton 150Cabomba 12, 23, 24, 26, 115� aquatica 115� australis 116� caroliniana 115� caroliniana var. multipartita 115� caroliniana var. paucipartita 116� caroliniana var. pulcherrima 116� piauhyansis 116Cabombaceae 114Caldesia 53Cardamine 113� lyrata 113� properans 113� rotundifolia 113� variabilis 113Centrostachys aquatica 72Ceratophyllaceae 116Ceratophyllum 11, 116� demersum 116� submersum 117Ceratopteridaceae 46Ceratopteris cornuta 46� pteroides 46� siliquosa 47

- 175 -

� thalictroides 46� thalictroides f. cornuta 46� thalictroides var. javanicus 46, 47Chlorophyta 34Chlorophytum bichetii 134Clusiaceae 117Commelina 117Commelinaceae 117Compositae 112Cotula myriophylloides 113Crassula 118� aquatica 118� bonariensis 118� helmsii 118� vaillandtii 118Crassulaceae 118Crinum 12, 73� giganteum 73� natans 73� thaianum 29, 74Cruciferae 113Cryptocoryne 11, 12, 29, 32, 87� affinis 28, 89, 108� albida 98� aponogetifolia 104� auriculata 90, 107� axelrodii 29, 88, 90, 108� balansae 29, 88, 90, 92, 104, 107� becketii 28, 29, 87, 88, 91, 100, 105, 108� blassii 95, 102� bogneri 92� bullosa 29, 92, 108� bullosa var. scurrilis 92� ciliata 28, 29, 93, 95, 106, 1.10� ciliata var. ciliata 93� ciliata var. latifolia 93� cordata 28, 29, 88, 94, 95, 96, 97, 102, 109� costata 95, 98, 107� crispatula 29, 88� diderici 95, 108� elliptica 96� evae 95, 108� ferruginea 96, 106� fusca 96

- 176 -

� grabowskii 94� gracilis 29, 96, 108� grandis 94� griffithii 88, 97, 108� haerteliana 89� hansenii 95� hejnyi 97, 109� huegelii 103� johorensis 88, 98, 107� kerri 102� korthausae 95, 98, 107� lingua 29, 98, 104, 107� longicauda 96� longispatha 90� lucens 28, 99, 107� minima 99, 108� nevillii 22, 28, 29, 88, 99, 107� nuri 100, 102, 108� parva 99, 100, 107

Cryptocoryne petchii 91, 100, 108� pontederiifolia 101, 107� pontederiifolia subsp, sarawacensis 29, 101� pseudobecketii 90� purpurea 94, 97� pygmaea 90� retrospiralis 101, 103, 107� schulzei 102, 108� scurrilis 92� siamensis 28, 102, 108� siamensis var. ewansii 100, 102� siamensis var. kerri 102� siemansis var. siamensis 102� somphongsii 32, 90� spathulata 98� spiralis 103, 106� thwaitesii 92, 103, 107, 109� tonkinensis 88, 101, 103, 107� tortilis 96� tortuosa 103� undulata 90� unilocularis 103� usteriana 104, 107� versteegii 98, 104, 107

- 177 -

� walkeri 28, 90, 92, 104, 108� walkeri var. legroi 104� walkeri var. lutea 104� walkeri var. walkeri 104� wendtii 29, 90, 105, 108� wendtii var. jahnelii 105� wendtii var. krauteri 105� wendtii var. nana 105� wendtii var. rubella 105� wendtii var. rubra 105� wendtii var. wendtii 105� willisii 90� zewaldae 106, 108� zonata 108� zukalii 106, 109Cryptogamae 32, 39Cyanophyta 33Cyanotis 117Cyclamen 149Cyperaceae 118Cyperus 118� alternifolius 118� eragrostis 119� papyrus 118Damasonium 53, 67Diatomaceae 35Dichelyma 41Dicotyledonaceae 48Didiplis diandra 136Dionaea 120Dopatrium 150Drepanocladus aduncus 41Drosera 120Droseraceae 120Drosophyllum 120Echinodorus 11, 12, 17, 20, 22, 23, 26,32, 52, 53, 68� amazonicus 26, 53, 55, 57, 63, 66, 67� angustifolius 56, 63, 66� argentinensis 56, 67� aureobrunneus 62� berteroi 18, 20, 23, 24, 32, 55, 56, 61, 67� bleherae 57, 62, 67� brevipedicellatus 55

- 178 -

� cordifolius 17, 18, 20, 23, 24, 54, 55, 56, 57, 67� dewiti 59� grandiflorus 56, 58, 60� guianensis 59� heikoiana 60� horemannii 27, 58, 65, 66� horizontalis 59, 67� humilis 68� intermedius 59, 64� latifolius 56, 59, 66� leopoldina 32� longiscapus 27, 56, 60, 67� longistyllis 56� lophotocarpi angustifolia 71� lophotocarpi latifolia 71� macrophyllus 58, 60, 64, 67� maior 55, 59, 61, 65, 66� magdalenensis 59� martii 61� muricatus 60, 64� nymphaeifolius 32, 56, 61� opacus 27, 61, 67� osiris 17, 20, 27, 55, 59, 62, 67� osiris II 58� paniculatus 18, 20, 54, 57, 62� parviflorus 53, 55, 63, 67� pellucidus 63, 67� peruense 63� peruensis 32, 63� quadricostatus 20, 22, 26, 54, 59, 60 63, 66, 68� quadricostatus var. magdalenensis 64� quadricostatus var. quadricostatus 64� quadricostatus var. xinguensis 64� radicans 57� rangeri 32, 57� rostratus 32, 56, 61� scaber 64, 67� speciál 62Echinodorus tenellus 20, 22, 24, 26, 54, 56, 60, 64, 66� tocatins 57� tunicatus 59� undulatus 58� uruguayensis 65, 67Egeria 22, 124, 126, 127

- 179 -

� densa 126� najas 126Eichhornia 19, 146� azurea 146� crassipes 25, 146Elatinaceae 121Elatine 121� hexandra 121� hydropiper 121� macropoda 121� triandra 121Elodea 11, 15, 17, 20, 22, 23, 24, 125, 126, 127, 128� callitrichoides 127� canadensis 124, 126, 127� crispa 128� nutallii 126, 127Eleocharis 26, 119� acicularis 119� acuta 119� minima 120� ovata 119� palustris 119� pauciflora 119� prolifera 119� vivipara 119Eriocaulon bifistulosum 122� melanocephalum 122� setaceum 122Eriocaulonaceae 122Euphorbia 122Euphorbiaceae 122Euryale 140Eurystemon 146Floscopa 117Fontinalis 41� antipyretica 41Fuchsia 144Galanthus 73Glossostigma 150Gratiola 150Guttiferae 117Gymnocoronis spilanthoides 113Gymnospermae 48Halorhagaceae 122

- 180 -

Hemianthus 150, 152� micranthemoides 152Hepaticae 39Herpestis 151Heteranthera 19, 23, 26, 146, 147� dubia 148� graminea 148� reniformis 147� zosterifolia 147Hottonia 149� inflata 149� palustris 149Houttuynia cordata 150Hydrilla verticillata 29, 125, 127Hydrocleis 23, 134� nymphoides 134Hydrocotyle 74� leucopetala 74, 75� verticillata 74, 75� vulgaris 74Hydrocharis 124� morsus-ranae 125Hydrocharitaceae 124Hydromistra stolonifera 129Hydropectis aquatica 113Hydrothrix 146Hydrotriche hottoniiflora 152Hygrophila 20, 23, 24, 29, 32, 49� angustifolia 49, 51� corymbosa 50� difformis 50� lacustris 51� lancea 51� polysperma 17, 20, 51� salicifolia 49Hypericum elodes 117Isoëtaceae 42, 46Isoëtes echinospora 42� lacustris 42� malinvernianum 42Isolepis 120� setacea 120Jasarum steyermarkii 109Justicia 49

- 181 -

� americana 49Lagarosiphon 15, 17, 22, 24, 124, 127� madagascariensis 128� major 127, 128� muscoides 128� muscoides var. major 128Lagenandra 12, 20, 22, 24, 29, 109� dalzellii 109� koenigii 109� lancifolia 109� meeboldii 109� ovata 109, 110� thweitesii 109, 110Lagenandra toxicaria 109Leiothrix fluitans 122Lemna 132� trisulca 132Lemnaceae 132Lentibulariaceae 133Leucojum 73Liliaceae 133Lilaeopsis 75� novae-zelandiae 75, 121Limnanthemum 134, 138Limnobium 124, 128� laevigatum 129� stoloniferum 129Limnocharis 134Limnocharitaceae 134Limnophila 19, 24, 28, 150, 152� aquatica 153� aromatica 153� heterophylla 153� hottonoides 153� indica 152� racemosa 153� sessiliflora 153Limosella 150, 153� aquatica 153� subulata 153Lindneria 150Liparophyllum 138Litorella 145� americana 145

- 182 -

� australis 145� uniflora 145Lobelia 135� alsinoides 135� aquatica 135� cardinalis 135� dorfmanna 135� paludosa 135� splendens 135Lobeliaceae 135Ludwigia 12, 20, 23, 24, 25, 72, 144� arcuata 144� brevipes 144� mullertii 145� natans 145� palustris 144� repens 145Luronium 67� natans 68Lysymachia 149Lythraceae 136Lythrum 136Maidenia rubra 125Marsilea 44, 45� brownii 22, 24, 45� quadrifolia 45Marsileaceae 44Mayaca 137Mayaca sellowiana 138Mayacaceae 138Menyanthaceae 134, 138Menyanthes 138Megalodonta becketii 113Mesanthemum reductum 122Micranthemum 152Microsorium pteropus 47Mimulus 150Monochoria 146Monocotyledonaceae 48Murdannia blumei 117Musei 40Myriophyllum 12, 20, 22, 23, 26, 27, 29, 121, 122� alterniflorum 123� aquaticum 23, 123

- 183 -

� brasiliense 123� hippuroides 24, 123� japonicum 124� mattogrossense 124� pinnatum 24, 123� scabratum 123� spicatum 123� ussuriense 124� verticillatum 123Najadaceae 139Najas 11, 17, 139� fasciculata 139� graminea 140� guadalupensis 139� horida 139� indica 24, 140� interrupta 139� kingii 140� madagascariensis 139� pectinata 139Narcissus 73Nasturtium 114Nechamandra alternifolia 125Neobeckia aquatica 114Nephrophyllium 138Nomaphila 49� stricta 50Nuphar 16, 19, 140, 141� japonicum 142� luteum 142� pumilum 142� sagittifolium 142Nymphaea 140, 141, 142� baumii 143Nymphaea daubenyana 143� lotus var. japonicus 143� micrantha 143Nymphaeaceae 140Nymphoides 134, 138� aquatica 138� cristata 138� humboldtiana 139� indica 138� peltata 138

- 184 -

Oenotheraceae 143Onagraceae 143Ophiopogon 134� japonicus 134Ordinea purpurea 140Orontium aquaticum 110Ottelia 16, 17, 19, 124, 125, 129� alismoides 129� brasiliensis 129Parkeriaceae 46Peltandra 110� virginica 110Peplidium 150Philodendron 112Phyllanthus fluitans 122Pilularia 45Pistia 25, 84� stratiotes 110Plantaginaceae 145Plantago 145Podostemaceae 145Polypodiaceae 47Pontederia 146Pontederiaceae 19, 146Potamogeton gavi 148� malaianus 148Potamogetonaceae 148Primula 149Primulaceae 149Proserpinaca 122, 124� palustris 124Pteridophyta 39, 42Ranalisma 24, 58, 68� humilis 68� rostratum 68Regnellidium 45, 46Reussia 146Riccia 39� fluitans 39Ricciaceae 39Ricciocarpus 39, 40� natans 40Roripa aquatica 113, 114Rotala 135, 137

- 185 -

� indica 137� macrantha 137� rotundifolia 137� wallichii 137Sagittaria 15, 16, 20, 52, 68� ambigua 71� brevirostra 69� chinensis 69� cordifolia 71� demersa 71� engelmanniana 69� gigantea 70� gracillima 69, 71� graminea 24, 69� graminea var. graminea 69� graminea var. platyphylla 70� graminea var. teres 70� graminea var. weatherbiana 70� isoëtiformis 69� japonica 71� lancifolia 69� latifolia 69� longiloba 69� longirostra 69� lorata 69, 71� minima 69� montevidensis 69� montevidensis subsp. calycina 69� montevidensis subsp. chilensis 69� montevidensis subsp. spongiosa 69� natans 68, 69, 71� planitiana 71� platyphylla 69� pusilla 71� pygmaea 68� rhombifolia 71� sagittifolia 68� sagittifolia subsp. leucopetala 68� sagittifolia subsp. Leucopetela var. edulis 69� sinensis 69� subulata 69, 70� subulata var. gracillima 71� subulata var. kurziana 71� subulata var. subulata 22, 71

- 186 -

� teres 69Salvinia 43, 122� auriculata 44� minima 44� natans 43, 44� rotundifolia 44Salviniaceae 43Samolus valerandii 9, 17, 20, 149Sanseviera 9Saururaceae 150Saururus cernuus 150Schismatoglottis 111Scholleropsis 146Scrophulariaceae 150Soldanella 149Spatiphyllum 111� wallisii 111Spermatophyta 48Spirodela 132Stratiotes 124� aloides 125Subularia 113, 114� aquatica 114� monticola 114Syngonanthus hydrotrichus 122Syngonium albolineatum 112Synnema 49� trifllorum 50Telanthera osiris 72Tenagocharis 134Tesselina 39Tillaea 118Tonina fluviatilis 122Tradescantia 117Typhonium flagelliforme 112Umbeliferae 74Utricularia 11, 133� exoleta 133Vallisneria 15, 17, 124, 125, 130� americana 22, 130� asiatica 131� denseserrulata 131� gigantea 24, 52, 131� gigantea f. rubra 131

- 187 -

� neotropicalis 131� portugalensis 22, 131� spiralis 124, 131� spiralis f. tortifolia 130� torta 130� tortissima 132Veronica 150Vesicularia dubyana 40Victoria 140� regia 25Villarsia 138Wiesneria filifolia 53Wolffia 132, 133� arrhiza 133Wolffiella 132� Zosterella dubia 146,148

- 188 -

Akvaristikazačínáu rostlin

Ing. KAREL RATAJ, CSc.

180 barevných vyobrazení (29 K. Rataj, 151 R. Zukal)

Vydala SVÉPOMOC,vydavatelský, nakladatelský a obchodní podnik ÚRD

Praha 1983

Odpovědná redaktorka Marie TatarováTechnická redaktorka Alena Nováková

Ze sazby písmem Plantin vytiskly Moravské tiskařské závody, n. p.,Olomouc, závod 11, tř. Lidových milicí 6AA 19,71 (z toho obr. 6,22), VA 19,98

Tematická skupina 03/15Náklad 20 000 výtisků

Třetí vydání

Cena výtisku Kčs 32,- podle výměru č. 884/25/76 ČCÚ

38-001-83

- 189 -

zdigitalizoval AdoB alias Drda drda1@post.cz 04/2003

Pár mojich poznámok:

Táto kniha je tretie a nezmenené vydanie, prvé vydanie bolo v roku 1977.Mal som k dispozícii obe vydania ( tretie aj prvé ) a nelí�ili sa ničím, ak si odmyslíteopravu pár tlačových chýb a asi nespisovných slov.

Dôle�ité je uvedomiť si, �e sa jedná o poznatky vtedaj�ej doby. Je potrebné mať tona zreteli, lebo isté veci sú prekonané. Niektoré rastliny tu opisované jako novinky súu� be�né, nejaké druhy sa mo�no u akvaristov neujali a boli nahradené inými druhmi,tu neuvádzanými. Taktie� je viac jako pravdepodobné, �e za tie roky sa mohlo zme-niť zaradenie niektorých rastlín do systému, či dokonca mohli byť prehodnotené ichnázvy.

Najcennej�ie na diele sú asi informácie o rozmno�ovaní a pestovaní jednotlivýchrastlín, ktoré autor vyu�íva sám jako veľkopestovateľ rastlín � fa Rataj syn a otec -http://www.rataj-spk.cz/Nemal som príle�itosť čítať jeho posledné knihy, ale vraj sa odtiaľ tieto informáciestratili. To bol tie� jeden z dôvodov digitalizácie tejto knihy.

Rozhodol som sa sem pre kompletnosť zaradiť aj obsah a register. Odkazy na stranyv registri som neopravoval, skutočná kniha mala text v rozmedzí strán 5 � 153. Po-tom nasledoval obsah, register a potom fotografie.

Obrázkovú prílohu som sem nezahrnul.Tá je spracovaná vo forme samostatného súboru a bude dostupná, len ak o ňu as-poň niekto prejaví záujem. Upozorňujem v�ak, �e pôjde rádovo o desiatky MB. Prikvalite 150 DPI má DOC súbor veľkosť 50MB.

V diele je pri opise rastlín pou�ité mno�sto odborných termínov. Nie ka�dý akvaristamal mo�nosť absolvovať pár semestrov botaniky a tak si myslím, �e aspoň stručnéobjasnenie by bolo na mieste. Záujemcov o bli��ie poznatky tak mô�em len odkázaťna vysoko�kolské skriptá botaniky, alebo sapoň na gymnaziálne učebnice, kde sútieto botanické termíny veľmi zrozumiteľne vysvetlené.

Napriek tomu, pova�ujem túto knihu za zatiaľ neprekonanú a odporúčam ju do po-zornosti ka�dého akvaristu.

Prajem v�etkým príjemné čítanie a veľa ú�itku z diela.

Akékoľvek pripomienky, návrhy a eventuálne opravy posielajte na hore uvedený mail.