Kniha IV_Posvěcující služba církve.pdf

8/20/2019 Kniha IV_Posvěcující služba církve.pdf

1/33


2/33

2

Uspořádání liturgie- kdo je kompetentní: kán. 838 Apoštolský stolec (Kongregace pro bohoslužbu a svátosti) diecézní biskup biskupská konference každý na své urovni a podle svých kompetencí:

- Apoštolský stolec a diecézní biskup tam, kde mu to umožňuje právo - vydávání liturgických knih, přezkoumání jejich překladů- Apoštolský stolec - pořizování překladů a jejich vydávání (po předchozím prozkoumání AS) - biskupskákonference- normy v liturgických věcech- diecézní biskup na svém území

Čili: prameny zde užívané jsou:- Liturgické knihy. - Normy vydané Apoštolským stolcem. - Kodex kanonického práva. - Partikulární práva.

Svátosti

Lat. sacramentum. V profánní literatuře se tento terním užíval ve významu povinnost, služba,ke které se zavazujeme přísahou, např. se tak označovala přísaha věrnosti vojáků republice(sacramentum militare).Latinští církevní otcové ho užívali ve významu svatá věc, skrytá našim očím(stejný význam,v jakém Řekové užívali slovo mysterion) = smysly vnímatelná znamení, která ukazují milost, již zároveň působí. Nejužívanější definice: viditelné znamení neviditelné Boží milosti.

- původ svátostí: Nový zákon - pouze papeži přísluší posuzovat nebo určovat, co je třeba k jejich platnosti - papeži nebo jinému představenému podle kán. 838- co je třeba k dovolenosti

7 svátostí: křest, biřmování, svátost smíření, eucharistie, manželství, kněžské svěcení, pomazání nemocných

Základní svátost : křest - bez přijetí křtu nelze platně přijmout jinou svátost. Z hlediska právního je důležitý tím, že člověk se jeho prostřednictvím stává členem církve s příslušnými právy a povinnostmi.

křest, biřmování, kněžské svěcení- mohou se přijmout jen jednou v životě, protože vtiskujíčlověku tzv. trvalý charakter (kán. 845)


3/33

3

Pojem platnosti (kán. 834 – aby působilo, mělo daný efekt – úkon obsahuje všechnypodstatné prvky a je proveden co do vnější stránky tak, jak je to vyžadováno) adovolenosti (= podle daných norem . Netýká se platnosti.).

U jednotlivých svátostí jez právního hlediska důležité vědět: - Kdo je může platně a dovoleněpřijmout.

- Kdo je může platně a dovoleně udělit. (při – křest, svěcení kněží) Pojem řádný a mimořádný udělovatel - Týká se udělovatele svátostí: je určen řádný udělovatel, ale v mimořádné situaci

danou svátost může udělit platně a dovoleně jiný právem zmíněný člověk. (př. – křest, svátost smíření, biřmování…).

- Co je třeba udělat a použít, aby byly uděleny platně a dovoleně.

Pro platnost – moc + úmysl (minimum: konat to, co koná církev).3 prvky, které nás z hlediska práva zajímají co do platnosti:- Viditelné znamení (každá svátost: materie + forma) – jak + prvky k platnosti a

dovolenosti.- Udělovatel (nutnost svěcení nebo ne. Pro 5 svátostí je nutný udělovatel, který přijal

svěcení: biřmování, eucharistie, svátost smíření, svátost nemocných, svěcení) - Přijímající – křest je vstupní branou pro ostatní svátosti.

Pro dovolenost: víra, stav milosti, nebýt v nápravném trestu, dovolení příslušného představeného tam, kde se vyžaduje. Odepření svátostí eucharistie a svátosti smíření může být kanonickým nápravnýmtrestem či důsledkem neregulární kanonické situace (př. manželství).

Svátosti se udílejí podle schválených liturgických knih dle obřadu udělovatele- kán. 846. Důvod: zajistit jejich platnost pro věřící (mají právo na to, aby se jim předávala katolickévíra) -> slavení liturgir, které odpovídá víře katolické církve. Lex orandi, lex credendi .).

Kán. 848- za udělení svátostí se nic nepožaduje- je možné stanovit poplatek, ten ale nesmí být podmínkou pro udělení svátosti.

K án. 844- communi catio i n sacr is - sdílení svátostí s nekatolickými křesťany které svátosti se mohou sdílet: svátost smíření, eucharistie, pomazání nemocných

Přijímající: a) křesťané z východních církví, kde jsou tyto svátosti platně udělovány (tj. ortodoxní- pravoslavné- mají všechny svátosti, ale nejsou v jednotě s katolickou církví): - sami o to požádají . jsou řádně připravenisvátost udělení platně a dovoleně


4/33

4

b) křesťané z jiných církví (evangelikální církve, svobodné sbory...) - nebezpečí smrti nebo jiná závažná nutnost - fyzická nebo mravní nemožnost obrátit se na svého duchovního - sami o to požádají - projeví o těchto svátostech katolickou víru - jsou řádně připraveni

Katolický křesťan může platně a dovoleně přijmout tyto svátosti od duchovního z východníchcírkví, kde jsou tyto svátosti platně udělovány (tj. ortodoxní- pravoslavné- mají všechnysvátosti, ale nejsou v jednotě s katolickou církví): - nutnost nebo duchovní užitečnost - fyzická nebo mravní nemožnost obrátit se na katolického duchovního - není nebezpečí omylu nebo lhostejnosti

KŘEST Kán. 849-878

Kristův příkaz:„Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Ot ce iSyna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal .“ (Mt 28, 19-20).Církve už od počátku křtila dospělé i děti (viz Skutky apoštolů).

Nazývá se podle hlavního obřadu, kterým se vykonává: z řec. baptizein = ponořit se do vody, pohroužit se.

Co působí: Kán. 849 – je to brána ke svátostem. Účinky – zbavení hříchu, přijetí za děti Boží, připojeníke Kristu, včlenění do církve.

Právní prvky: - Nabývá práva a povinnosti v katolické církvi. - Rovnost věřících co do důstojnosti. - Podléhají zákonům čistě církevním.

JAK:

Platné udělení : omytí vodou + příslušná slovní forma: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna iDucha svatého.“ Místo pro křest: kostel nebo kaple, v případě nutnosti s dovolením místního ordináře iv soukromém domě nebo v nemocnici.

KDO UDĚLUJE: Udělovatel:Řádný: biskup, kněz, jáhen (= ti, kdo obdrželi svěcení) Mimořádný: jiný člověk, k tomu zmocněný, nebo v případě nebezpečí kterýkoliv člověk – inepokřtěný – musí mít úmysl konat to, co koná církve, když křtí + provést to správnouformou (rozdíl od CCEO – kán. – jen křesťan kán. 677 § 2) Křest dospělí 14 let a výše – může si vyhradit diecézní biskup.


5/33

5

KDO PŘIJÍMÁ: Příjemnce: Kán. 864 – křest může přijmout každý dosud nepokřtěný člověk. Podmínky:- dospělý – pro platnost: vůle přijmout křest, pro dovolenost: dostatečně poučen (katechumenát). V nebezpečí smrti – kán. 865 § 2. Dospělý je za normálních okolnostíhned po křtu biřmován a přijme eucharistii.

- Děti: kán. 868 k dovolenosti: kán.868 – souhlas alespoň jednoho z rodičů či těch, kdo jsou na jejich místě.

- Opodstatněná naděje, že bude vychováno v katolické víře, jinak se křest odloží. - V nebezpečí smrti i proti vůli rodičů.

Kán. 869 – pochybnost o křtu nebo o platném udělení – udělí se křest pod podmínkou. Kán. 870 a 871 – nalezené a odložené děti a potracené plody.

Kmotři kán. 872-874.

Důkaz a záznam o udělení křtu. k án. 875-878.- Pokud není kmotr, je třeba, aby byl přítomen jeden svědek. - K dokázání stačí – pokud někomu nevznikne nevýhoda - prohlášení jednoho svědka

nebo přísaha dospělého, přijal-li křest v dospělosti. Záznam do knihy pokřtěných – farář místa (jméno, místo a den narození a křtu, rodiče,kmotr, udělovatel křtu, příp. svědci).

BIŘMOVÁNÍ Kán. 879-896

Kán. 879 – úvodní kánon – obsahuje teologické prvky. Co působí: Lat. confirmatio – upevnění, utvrzení. Začíná se užívat v pol. 5. stol.

- Také se nemůže opakovat, vtiskuje tzv. trvalé znamení. - Druhá svátost křesťanské iniciace. Cíl – obohaceni darem Ducha svatého stát se co

nejlépe podobni Kristu a vydávat o něm svědectví životem a slovy- k tomu obdrží při biřmování zvláštní sílu.

V prvních třech staletích se udělovalo vždy společně s křtem. V e 4. stol. na koncilu v Elvíře seoddělil obřad křtu a obřad vkládání rukou. Ve východních církvích se dodnes normálněuděluje spolu s křtem i malým dětem – kán. 695 CCEO.)

JAK:Materie a f orma: řádná– při mši sv., v kostele. P omazání křižmem (posvěcený olej) a vkládánírukou + schválená slova v liturgických knihách („N., přijmi pečeť Ducha svatého.“)

KDO UDĚLUJE:


6/33

6

Řádný udělovatel: biskup – kán. 882.Kněz za podmínek stanovených právem – ex lege (kán. 883) nebo s delegací biskupa (kán.884).

(V e východních církvích je řádným udělovatelem kněz – kán. 694 CCEO – také katolíkůmlatinského obřadu – kán. 696 CCEO.)

Biskupové udělují svátost biřmování vždy platně, kněží ji udělují platně jen v případech, kdy je k tomu z mocňuje právo nebo jejich biskup, a to jen v rámci uděleného dovolení.Zákonné udělení – kán. 886, 887.

KDO PŘIJÍMÁ: Pří jemce:kán. 889- 891

– každý pokřtěný, který ještě nebyl biřmován - Adekvátní příprava a vhodná dispozice - Věk - kán. 891 – k dy člověk začíná užívat rozum arozhodovat se (tradičně uznávaný

věk z tohoto hlediska: 7 let).: z pastoračních důvodů biskupská konference můžestanovit jinou věkovou hranici – u nás 14 let, v Itálii 12 let.

Kmotři – stejné podmínky jako v případě křtu, 16 let, katolík, sám biřmovaný.

EUCHARISTIE

Kán. 897-958

Co působí: trvalá proměna chleba a vína v tělo a krev Kristovu

Eucharistie je nejvznešenější svátost, vrchol a pramen křesťanské bohoslužby = zdroj i bod,ke kterému se směřuje. Je to centrum života křesťana a celé církve. Kán.899 – je to úkon Krista a církve.

KDOVysluhovatel eucharistie – pouze platně vysvěcený kněz – kán. 900. Dovoleně – kněz,kterému v tom nebrání právo.

Roz dělovatel svatého přijímání : kán. 910. Řádný: biskup, kněz, jáhen. Mimořádný: akolyta a věřící, který je k tomu pověřen. Kán. 911 – přinášení eucharistie nemocným – povinnost hlavně faráře.

Přijímající: Kán. 912 – každý pokřtěný, kterému v tom právo nezabraňuje, může a musí být připuštěn ke

svatému přijímání. (např. ne exkomunikovaní, postižení interdiktem a ti, kdo setrvávají vezjevném těžkém hříchu – kán. 915).


7/33


8/33

8

Uchovávání a uctívání eucharistie Katoličtí křesťané věří, že po proměnění chleba a vína v nich Kristu zůstává trvale přítomen(některé protestantské církve – např. že Kristus je přítomen pouze v okamžiku přijímání, nebonení přítomen vůbec – je to jen symbol).Uchovávání – kán. 934. Musí být uchovávána: katedrála, farní kostel, kostel připojený k domu řeholní společnosti Může být uchovávána: kaple biskupa, jiné kostely, kaple a soukromé kaple – se souhlasemmístního ordináře.

- Na těchto místech se musí alespoň 2x za měsíc sloužit mše sv. Kán. 938 – svatostánek: pouze jeden v jednom kostele.

- Význačné a důstojné místo v kostele, vhodné pro modlitbu. - Upevněný (neodstranitelný), z pevného a neprůhledného materiálu, uzavřený

(uzamykatelný).

Mešní stipendium Kán. 945 – odkazuje na zvyk sloužit mši sv. na určitý úmysl věřícího a přijmout za to tzv.mešní stipendium (§ 2- není to ovšem podmínka – viz také kán. 848).

Jak vzniklo: v první křesťanské komunitě lidé přinášeli během mše dary – chléb, víno a další pokrmy – po slavení eucharistie následovala společná hostina. Postupně se tento zvyktransformoval v dary peněžní, už mimo slavení eucharistie, a dále zvyk prosit, aby knězsloužil mši sv. na určitý úmysl.K vyloučení zneužívání těchto darů je stanoveno:

– vyloučit i jen zdání obchodu- kán. 947. - pravidlo: 1 úmysl – 1 mše – kán. 948 (výjimky- kněz smí přijmout jen tolik stipendií, kolik může odsloužit v rozmezí jednoho roku.

Ponechá si – až na výjimky – stipendium jen za 1 mši denně, pokud jich slouží více,odevzdá ho ordináři. Pokud týž den koncelebruje druhou mši, nesmí za ní vzít žádnéstipendium – kán. 951, 953.

Možnost stipendia předat – kán. 954, 955. Povinnost záznamů! __________________________________________________________________________________Exkurz: Některá vyjádření k eucharistii (jde zpravidla o odpovědi na dotazy) na webuwww.apologia.cz

Mše, tedy slavení eucharistie, jeKristem ustanovená památka Kristovy oběti na kříži. Není tonová oběť, je to Kristova oběť na kříži, ta, která nás usmířila. Nemáme jinou oběť, než oběť Kristovu.Jde o slavení, oslavu jediné Kristovy oběti, která je pramenem milosti pro celou církev a údy Kristovatěla, tj. věřící. Protože církevvstupuj e „dnes“ do Kristovy oběti, kterou slaví a z níž čerpá milost, jetato památka Kristovy oběti sama Kristovou obětí – jedná se totiž o tutéž oběť. Stručně: je to památka,která skutečně zpřítomňuje jedinou Kristovu oběť, která smířila člověka s Bohem.K "o pakované oběti" (tj. tvrzení, že při mši se Kristova oběť opakuje – což by znamenalo, že jehooběť na kříži nestačila): můžeme říci, že v dějinách církve existovala tři období velkých diskusí o

povaze eucharistie - v 9. století mezi Paschasiem Radbertem a Rhabanem Maurem, v 11. století velká

diskuse s Berengarem, která pomohla asi nejvíce ke krystalizaci nauky o eucharistii a odmítnutíradikálních řešení na jedné i na druhé straně- tyto diskuse pak měly vliv na velký rozmach úcty k


9/33

9

eucharistii ve 13. stole tí. Třetí vlna diskusí přišla pak s protestantskou reformací. V průběhu těchtodiskusí či kontroverzí se hledalo řešení, veskrze křesťanské, církev a teologové se snažili pojmenovatvěci, které do té doby nikdo nepojmenoval č neprecizoval.Myšlenk a opakova né oběti opravdunepatřila ke katolické nauce. A jako se v dějinách církve nalezne mnoho teologických názorů, kterénejsou pro církev přijatelné, mohl se samozřejmě i takový názor vynořit. Avšak církev jej nepřijala, právě kvůli tomu, že by tak bylo zpochybněno svědectví Písma, zvláště listu Židům o jedinečnostiKristova kněžství a jeho oběti.Kněz je subjektem i objektem, stejně jako aktérem liturgie je i shromáždění- není pouhým příjemcem,ale účastníkem. Kněz jedná při mšiin persona Christi capitis , v osobě Krista-hlavy jeho mystickéhotěla, jak učí 2. vatikánský koncil, Kristus je přítomen v knězi, který slouží eucharistii. K přítomnosti: podle Tridentského koncilu jeKristus přítomen vere, realiter, substantialiter, sacramentaliter . Tedynikoli fyzicky, ale skutečně. Pravoslavní a katoličtí křesťané věří, že chléb a víno se při slaveníeucharistie skutečně a objektivně mění v tělo a krev Kristovu, a proto není po konsekraci možnéo nich hovořit již jako o chlebě a o víně, či dokonce pouze jako o svatém chlebu a vínu. Případky(akcidenty) chleba a vína zůstávají, ale mění se podstata. O transubstanciaci hovoří například

východní pravoslavná synoda v Jeruzalémě (1672): Věříme, že Pán Ježíš Kristus je přítomen nikolitypicky ( typos ) či obrazně, nebo překypující milostí, jako v ostatních tajinách, ... ale pravdivě askutečně, takže po konsekraci chleba a vína je chléb přeměněn, transubstanciován, proměněn a přetvořen v samo pravé tělo Pána, který se narodil v Betlémě z Marie vždy Panny, byl pokřtěn vJordánu, trpěl, byl pohřben, vstal z mrtvých, vstoupil , sedí po pravici Boha a Otce a znovu přijde vnebeských oblacích; a že víno je přeměněno a transubstanciováno v samu pravou krev Pána, kterývisel na kříži a prolil za život světa( Dositheovo vyznání , čl. 17). V eucharistii je podle katolické nauky přítomen celý Kristus se svým tělem a duší, lidstvím i božstvím.Samotná nauka o transubstanciaci, jíž se obvykle vyčítá přílišná závislost na hylemorfickémfilosofickém systému aristotelsko-tomášovském, není součástí katolického dogmatu, ale Tridentskýkoncil pouze prohlásil, že je to nejlepší způsob, jakým toto neuchopitelné tajemství alespoň nějakvyjádřit. Kristova přítomnost se zde od jeho přítomnosti v jiných svátostech liší podle katolickéhochpání tím, že v ostatních svátostech je přítomen ve své moci, zde však skutečně ve svém těle a krvi. Nejde tedy pouze o osobní užitek, který komunikant z přijetí Kristova těla a jeho krve má, ale oobjektivní realitu, která nepodléhá vlastní dispozici a vlastnímu úsudku jednotlivého křesťana.Katolický pohled tvrdí, žeke změně dochází trvale, luteránský, že dočasně. Jde tedy o odlišný pohledna proces změny, zde konsekrace. Podoba přítomnosti je také jiná: zatímco "eucharistizovaný" chléb je podle katolickém pohledu tělem Kristovým, podle mého chápání je Kristus podle luteránské nauky"pouze" přítomen. Asi nejúplněji se věnuje z dogmatických prohlášení katolické církve této otázce 13.a 22. zasedání Tridentského koncilu (1551 a 1562).Otázka se vůbec netýká fyziky- jde o otázkutermínů, které jsou filosofické, nejsou součástí přírodních věd. Podstatou se tedy rozumí pojemklasické filosofie, jak s ním pracovali již starověcí a středověcí teologové a církevní spisovatelé: podstata je tedy to, co umožňuje samotné bytí jsoucna, díky čemuž to či ono je samo o sobě (est in se ,causa sui ). Transubst anciační teorie tedy nepadá s pokrokem v poznání přírodních věd, ale stojí naurčitém chápání těchto pojmů, s nimiž pracuje (podstata, případky neboli akcidenty). Pokusím se tentorozdíl vysvětlit, ale omluvte mě, jestli se mi jej nepodaří dobře formulovat. Pokud by byl Ježíš přítomen fyzicky, znamenalo by to, že ten, kdo jej v eucharistii přijímá, je kanibal- fyzická potravaživí fyzicky. Oproti tomu katolíci definují Ježíšovu přítomnost jako duchovní ( spiritualiter ) v tomsmyslu, že tělo a krev Kristova jsou duchovní pokrm a duchovní nápoj (srov. liturgickou modlitbu:"stane se nám pokrmem věčného života ... stane se nám nápojem duchovním". Rozdíl tedy není mezifyzickou a podstatnou, ale fyzickou a duchovní přítomností. Mluvíme-li též o podstatné přítomnosti,

http://catholicity.elcore.net/ConfessionOfDositheus.htmlhttp://catholicity.elcore.net/ConfessionOfDositheus.htmlhttp://catholicity.elcore.net/ConfessionOfDositheus.htmlhttp://catholicity.elcore.net/ConfessionOfDositheus.html


10/33

10

pak se tím chce říci, že je v eucharistii přítomen tentýž Ježíš, který se stal člověkem, zemřel na kříži avstal z mrtvých.

SVÁTOST SMÍŘENÍ Kán. 959 – 997

Co působí: Kán. 959 – opět doktrinální: Účinky této svátosti: odpuštění hříchů, které učinili po křtu + smíření s církví

JAK:vyznání hříchů + lítost.

Kán. 960 – jediný řádný způsob: individuální a úplné vyznání těžkých hříchů Jiný mimořádný způsob – v případě fyzické nebo morální nemožnosti: společnérozhřešení nebo dokonalá lítost (při.: nemohu mluvit, neznám jazyk, urgentní situace,…). Kán. 961 – společné rozhřešení: podmínky: poprvé se použilo v r. 1915 provojáky, kteří šli do bitvy, dále ve II. Světové válce mělo kněží toto dovolení. Dnešní uzákonění:

a) Nebezpečí smrti a nedostatek času b) Příliš mnoho kajícníků a málo zpovědníků + kajícníci by bez vlastní viny museli

zůstat dlouho bez zpovědi a sv. přijímání. Pozn. – to není situace např. velkých poutí!). O podmínkách rozhodne diecézní biskup. + Kán. 962 – k platnosti se vyžaduje: předsevzetí, že vyzná těžké hříchy jednotlivěv přikázané době.

Kán. 964 - Místo udělování: kostel nebo kaple, zpovědnice. Mimo zpovědnici zespravedlivého důvodu. Kán. 981 – zadostiučinění (pokání) na znamení, že chce začít nový život

KDO UDĚLUJE: Prostředník: zákonný udělovatel

Kán. 965 – jedině kněz. Kán. 966, 967 – k platnosti : ještě pověření – to má: a) Ze samého práva- viz kán. 967, 968


11/33

11

b) Od příslušného představeného – viz kán. 969. Pověření je na dobu určitou neboneurčitou.

Kdo má trvalé pověření, může svátost smíření udělovatkdekoliv (pozn.: byla výjimka: Řím). Trvalé pověření se uděluje jen písemně – kán. 973.

Jak se ztrácí toto pověření: - Odvoláním - Pozbytím úřadu - Ztrátou včlenění do diecéze - Ztrátou kanonického bydliště

Kán. 976 – nebezpečí smrti – kterýkoliv kněz uděluje platně a dovoleně.

Tresty zneužití svátosti smíření: - Kán. 977 – rozhřešení spoluviníka hříchu proti 6. přikázání (vnější těžký hřích,

oboustranný souhlas. I když se to stalo před jeho svěcením.) – nepla tné kroměnebezpečí smrti (+ trest – kán. 1378).

- Další možný delikt – kán. 1387 – zneužití svátosti smíření ke svádění kajícníka hříchu proti 6. přikázání (čili – aktivní je zpovědník, děje se v rámci svátosti smíření). Trest: ferendae sententiae - podle z ávaznosti od suspenze až k propuštění z duchovníhostavu.

- Kán. 982 – zneužití svátosti smíření ze strany kajícníka: nepravdivé nařčenízpovědníka. Sankce – kán. 1390 (interdiktlatae sententiae , u klerika ještě suspenze).

Nutné formální odvolání.- Kán. 983 – zpovědní tajemství – nikdy, nijak, z žádného důvodu zpovědník nesmí prozradit, co od koho slyšel ve zpovědi (přímé prozrazení) a nic, z čeho by někdomohl poznat, kdo a z čeho se zpovídal (nepřímé prozrazení). Bez výjimek.Z přirozeného i božského pozitivního zákona. Sankce: kán. 1388 § 1.

- V r. 1988 Kongregace pro nauku víry – dekret: exkomunikace latae sententiae všech,kdo zne užijí svátosti smíření a zveřejní ve sdělovacích prostředcích to, co říkalzpovědník a kajícník (po skandálu s novináři, kteří se vydávali za kajícníky, zpověď sinahrávali a pak zveřejnili).

Kán. 984 – zákaz zpovědníkovi použití vědomostí získaných ze zpovědi jakýmkolivzpůsobem. Kán. 986 – povinnost kněží starat se o to, aby věřící měli možnost přijmout tuto svátost.

KDO P ŘIJÍMÁ: 1. Kajícník kán. 987 – 991

Co se požaduje: příprava: odmítnutí hříchů + předsevzetí se napravit. Povinnost vyznat jednotlivě všechny těžké hříchy, kterých si je vědom. Kdo: ten, kdo dosáhl užívání rozumu. Komu: naprostá svoboda vybrat si zpovědníka. Kdy: alespoň 1x za rok.


12/33

12

Odpustky – kán. 992-997.http://apo-logia.blogspot.com/2009/04/odpustky-kamen-urazu.html

- částečné nebo úplné. - lze je získat buď pro sebe, nebo pro dušev očistci. - udělit smí jen papež a ten, komu on dal oprávnění. - kán. 996 – kdo může získat odpustky. - Kán. 997- odkaz na zvláštní zákony církve.

SVÁTOST NEMOCNÝCH Kán. 998 – 1007(Nový Zákon – viz Jak 5, 14-15)

Co působí:

JAK:Materie – olej. Forma: mazání olejem + předepsaná slova

Jak se uděluje: kán. 999-1002:Kán. 999- Svěcení oleje:- biskup + ti, které mu právo staví na roveň

- V případě nutnosti kterýkoliv kněz, ale pouze při samotném udílení svátosti. Kán. 1000 – odkaz na liturgické knihy + obřad v případě nutnosti.

- Pomazání se provádí rukou, pokud závažný důvod nevyžaduje užití nástroje.

Kán. 1001 – povinnost pastýřů. Kán. 1002 – společné udílení – podle předpisů diecézního biskupa.

KDO UDĚLUJE: kán. 1003

- Každý kněz a jedině kněz. - Kdo má povinnost a právo. - Nošení posvěceného oleje u sebe.

KDO PŘIJÍMÁ: kán. 1004-1007Kán. 998 –uděluje se nebezpečně nemocnému.

- Věřící, který má užívání rozumu a je v nebezpečí života v důsledku nemoci nebo stáří(při pochybnosti se svátost udělí).

- Nemocný v bezvědomí, který o to požádal dříve alespoň nepřímo. - Může se opakovat.

http://apo-logia.blogspot.com/2009/04/odpustky-kamen-urazu.htmlhttp://apo-logia.blogspot.com/2009/04/odpustky-kamen-urazu.htmlhttp://apo-logia.blogspot.com/2009/04/odpustky-kamen-urazu.html


13/33

13

SVÁTOST SVĚCENÍ Kán. 1008- 1054

Co působí: Kán. 1008 – doktrinální principy:

- Z božího ustanovení (viz kán. 207). - Nezrušitelné znamení - Úkol – učit, posvěcovat a vést boží lid.

Kán.1009 – stupně svátosti svěcení: biskupský, kněžský a jáhenský (pozor – text kánonu bylrozšířen).

JAK- Při mši sv. v neděli nebo zasvěcený svátek, z pastoračních důvodů i v jiné dny. - Materie a forma: vkládání rukou + konsekrační modlitba. - Zpravidla v kated rále, z pastoračních důvodů i v jiném kostele či kapli.

KDO UDĚLUJE:- Řádně vysvěcený biskup – k platnosti.- Biskup světitel si přibere alespoň dva spolusvětící biskupy. - Biskup smí světit své podřízené nebo na základě zákonné pověřovací listiny (Sankce –

1 rok zákaz svěcení) – kán. 1383. Kán. 1015-1023.

- Biskup smí jiného biskupa vysvětit jen s dovolením Apoštolského stolce – pod sankcí

exkomunikace latae sententiae kán. 1382.

KDO PŘIJÍMÁ: Kán. 1024 – platně – pouze pokřtěný + muž + svobodný souhlas (kán.1026).Kán. 1025 – k dovolenosti svěcení – řada požadavků:

- Osobní vlastnosti – kán. 1027-1032. Posoudí příslušný představený. - Požadavky institucionálního charakteru - kán. 1033-1039

Neexistence iregularit a překážek- kán. 1040-1049.- Požadované dokumenty – kán. 1050. - Skrutinium - kán. 1051: 3 oblasti:- psychické a fyzické zdraví

morální dispozice. zakotvení v církvi (po stránce doktrinální, zdravá

zbožnost, neporušená víra, potřebné vzdělání…) - Dokumenty o vhodnosti kandidáta – kán. 1052.

Požadavky na svěcence – kán. 1026-1032- Svobodné rozhodnutí - Vzdělání podle norem práva, poučený o tom, co souvisí se svěcením (filosofické a

teologické vzdělání alespoň 5 let, pro trvalého jáhna 3 roky) - Požadované vlastnosti podle úsudku pověřených osob – kán. 1029 – úmysl, víra,

znalosti, dobrá pověst, mravní bezúhonnost, další vhodné duševní a tělesné vlastnosti.


14/33

14

- 25 let pro kněžské svěcení + až po 5. Ročníku filosoficko-teologického studia. 23 let pro jáhenské, 6 měsíců mezi nimi. Trvalí jáhni: celibátní 25 let, ženatí 35 let + souhlasmanželky. (možnost dospenze – kán. 1031 §4 – Apoštolský stolec). 35 pro biskupa Před udělením svátosti svěcení - kán. 1033-1039:

- Biřmovaný. - Písemná žádost napsaná vlastní rukou a přijetí za kandidáta svěcení podle schváleného

liturgického obřadu. - Vykonávání služeb lektora a akolyty 6 měsíců. - Závazek celibátu nebo doživotní sliby v řeholní společnosti. - 5denní duchovní cvičení.

Iregularity a jiné překážky – kán. 1040-1049 (k dovolenosti)(Iregularita je trvalá překážka ex defectu nebo ex delicto. Překážky- v dočasných situacích).

- Duševní nemoc - Apostaze, hereze, schisma- Pokus o uzavření manželství - Úmyslná vražda, potrat, úmyslné a těžké zmrzačení sebe i jiného, pokus o sebevraždu. - Vykonání úkonu ze svátosti svěcení, když svěcení neměl nebo mu to zakazovat úředně

prohlášený kanonický trest.

Překážky:- ženatý muž (pokud nebude trvalý jáhen) - Kdo zastává úřad duchovním zakázaný.

- Nedávno pokřtěný.

Úkony ze svátosti svěcení nesmí vykonávat: - kán. 1044: Iregularity:

- Kdo nezákonně přijal vyšší svěcení, když mu bránila iregularita. - Veřejný zločin podle kán. 1041 odst. 1 - Zločin podle kán. 1041, odst. 3,4,5,6.

Překážky:- Kdo nezákonně přijal vyšší svěcení, když mu bránila překážka. - Duševně nemocný.

Kán. 1047 – dispenz od iregularit a překážekk přijetí svátosti svěcení a výkonu této svátosti. (exkluzivní kompetence Svatého stolce – kán. 1047 §2, od ostatních může dispenzovatordinář) Kán. 1048 – naléhavé případy.

Záznam o udělení svátosti svěcení – kán. 1053-1054.- Kniha svěcenců na diecézní kurii.- Kniha pokřtěných místa křtu svěcence. - Každý svěcenec obdrží osvědčení.


15/33


16/33

16

Consortium v klasické latině znamená společný osud v životním vzájemném vztahum,vzájemné komunikaci a spolupráci. U snoubenců k tomu dochází skrze manželskou smlouvua v její síle.Totius vitae se vztahuje k době trvání svazku, tedy jednak k nerozlučitelnosti, ale také kekvalitě manželského souhlasu, k jeho osobnímu a mezilidskému charakteru a vůli k přijetí arealizaci vzájemného darování se a společného života.Je úkolem doktríny a právní vědy stanovit, jaké prvky se týkajíconsortium totius vitae, a co jenutné k platnosti takového souhlasu a jaká práva a povinnosti to manželům přináší.

Inter virum et mulierem –uspořádání manželství má původ v sexuální odlišnosti muže a ženy.Podle křesťanské antropologie rozdíl muž a žena se neliší jen fyzicky, ale také na psychologické a spirituální rovině a to, kým jsou (mužem, ženou) se projevuje v každém jejich jednání. Sexualita- ne redukovaná na biologickou dimenzi, ale jako něco, co mě děláženou, mužem v celém životním kontextu – je základní složkou lidské osobnosti. Rozdíl mezimužem a ženou směřuje k oboustrannému doplňování se – být jeden pro druhého.

Bonum coniugum a procreatio et educatio prolis – jsou dva cíle manželství. (Pozn. Kodex1917 – hierarchie, nový kodex ne). bonum coniugum – upozorňuje na interpersonální rozměr manželství a na vzájemné darováníse.

procreatio et educatio prolis – to je nezastupitelné právo a povinnost rodičů. Pro právníkyznamená – přijmou děti a poskytnout jim základní péči a výchovu.

Manželství mezi dvěma pokřtěnými je vždy svátost: to je základní princip pro kanonickémanželské právo. Svátostný charakter neruší přirozený charakter manželství, ale pozvedá ho na svátostnouúroveň. Stává se obrazem vztahu Krista a církve. K platnosti svátosti je třeba souhlas obousnoubenců – oni si svátost udělují.

V kodexu se pojem „manželství“ používá ve dvou významech: matrimonium in fieri – týká se okamžiku vzniku manželství. Pro vznik manželství musí býtv tomto okamžiku přítomny všechny prvky, které jsou vyžadovány k platnosti uzavřenímanželství. matrimonium in facto esse – týká se manželského života

Kán. 1056- Podstatné vlastnosti manželství (proprietas essentiales) (Pozn. – jedná se opět o filozofické pojmy. Podstata – esence & podstatné vlastnosti. Stručně:esence, podstata – je to, co identifikuje danou věc jako takovou. Obsahuje všechny a jenom ty prvky nezbytné k tomu, aby byla určena (definována)m ve své podstatě a odlišena od každé jiné věci. Je to to, co dělá tu danou věc tím, čím je. podstatná vlastnost – ta vlastnost, která neurčuje esenci/podstatu dané věci, ale neoddělitelněk ní patří. Netvoří danou věc v tom, co je, ale identifikují ji ve vztahu k jakékoliv jiné entitě.


17/33


18/33

18

Kán. 1059 – manželství katolíků, i když je katolická pouze jedna strana, je řídí nejen právem božským, ale také kanonickým – tzn. Ustanoveními příslušné církevní autority.

Kán. 1060 – favor iuris – manželství se považuje za platné, pokud se nedokáže opak.(důsledky – např. putativní manželství – děti).

Kán. 1061 – platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými Platné (ratum ) = nebylo dokonané, byl zde pouze souhlas. Konzumované (consummatum) = manželé spolu uskutečnili manželský styk lidskýmzpůsobem (humano modo = vědomě, dobrovolně,animus maritalis - manželská náklonnost,vůle a úmysl) + vhodný k plození dětí.

- Předpokládá se konzumace manželství, jestliže manželé spolu bydleli, pokud senedokáže opak.

- Domnělé (putativní) manželství = uzavřené v dobré víře alespoň jednoho partnera

Kán. 1062 – příslib manželství.

Pastorační péče a příprava na uzavření manželství Kán. 1063-1072

- zdůrazňuje povinnost pastýřů – poučení snoubenců i celého společenství, pomocmanželům.

- Před uzavřením manželství má katolík přijmout svátost biřmování. - zjišťování neexistence překážek, které brání platnému a dovolenému uzavření

manželství.

Zneplatňující překážky Kán. 1073-1094 – zákon nezpůsobilost stanovující (inhabilitantes )

- skutečnosti, které činí člověka nezpůsobilého uzavřít platné manželství – buď s kteroukoliv osobou, nebo s nějakou konkrétní osobou.

Veřejná = může být dokázána na vnějším oboru, jinak je tajná.

Kán. 1075 – autorita, která může určit, co je překážka božského práva – pouze nejvyššícírkevní autorita = papež nebo papež+ekumenický koncil. (souvislost s kán. 747, 749,750, 841)Pouze nejvyšší církevní autorita může pro pokřtěné stanovit další překážky. Místní ordinářmůže svým podřízeným a těm, kdo právě pobývají na jeho území zapovědět manželství: - jen dočasně - jen ve zvláštním případě a ze závažného důvodu. - Tento zákaz není k platnosti, ale k dovolenosti.

(spec. případ – zapovídající klauzule v rozsudku neplatnosti manželství – když hrozínebezpečí, že další manželství by zase mohlo být uzavřeno neplatně).


19/33


20/33


21/33

21

Kán. 1087 - týká se biskupa, kněze a jáhna celibátníka (ne trvalého jáhna, který byl před přijetím

svěcení ženatý) - překážka církevního práva, dispenzovatelná, vyhrazená Apoštolskému stolci.

VotumKán. 1088 Ten, kdo složilslib:- veřejný (ne soukromý) - doživotní (ne dočasný) - slib čistoty - v řeholní společnosti (ne např. v sekulárním institutu)

Raptus (únos) Kán. 1089 Manželství mezi mužem a ženou, kde muž ženu unesl proti její vůli za účelem uzavřenímanželství, je neplatné.Pomine, jestliže je žena je osvobozena, není už v moci únosce a na bezpečném místě se samadobrovolně rozhodne pro manželství s ním. Překážka církevního práva, dispenzovatelná. Pozn. – východní kodex CCEO mluví i o únosu muže.

Crimen (vražda)

Kán. 1090 Neplatně uzavírá manželství ten, kdo: - přivodí smrt vlastnímu manželovi nebo manželovi druhé osoby - za účelem uzavřenís touto osobou- také ti, kdo při tom spolupracovali morálně nebo fyzicky.

Církevního práva, dispenzovatelná, vyhrazená Apoštolskému stolci.

Consanguinitas (pokrevní příbuzenství) Kán. 1091 Neplatné je manželství: mezi příbuznými v přímé linii. mezi příbuznými v boční linii až do čtvrtého stupně včetně.

Částečně přirozeného zákona (přímá linie + 2. stupeň boční linie), částečně církevního – příbuzenství ve 3. a 4. stupni boční linie je dispenzovatelné.

Jak se počítá: CIC 1983 – římský systém počítání: zásada: kolik porodů, tolik stupňů. CIC 1917 – germánský způsob (pozor při posuzování platnosti manželství uzavřeného v době platnosti staréhokodexu).Další 3 překážky z rodinných vztahů: církevního práva:


22/33

22

Affinitas (švagrovství) Kán. 1092 V přímé linii v kterémkoliv stupni činí manželství neplatným. (př. – tchán – snacha, nevlastní otec – nevlastní dcera)

Publ ica honestas (veřejná počestnost)Kán. 1093 Překážka vzniká: - kanonicky neplatné manželství nebo veřejný konkubinát - týká se 1. stupně přímé linie

Cognatio l egale (zákonné příbuzenství) Kán. 1094 Zákonné příbuzenství = vzniklé z osvojení (adopce) platné podle norem sekulárního práva. Týká se přímé linie a 2. stupně boční linie.

Vady manželského souhlasu Kán. 1095 – 1107

Manželství vzniká souhlasem obou stran. Kán. 1057 § 2 – „Manželský souhlas je úkon vůle, jímž se muž a žena sami sobě navzájem

neodvolatelnou dohodou odevzdávají a přijímají za účelem vytvoření manželství.“

Tento souhlas je jedinou účinnou příčinou manželství. Pokud tento souhlas chybí nebo jenějakým způsobem nedostačující/vadný alespoň u jednoho ze snoubenců (tzn. není to už pravý manželský souhlas, ale něco jiného), manželství nevzniká.

Manželský souhlas je lidským úkonem (actus humanus ) = vědomý a dobrovolný. Abytakový souhlas vznikl, probíhají v procesu rozhodování různé fáze: zkoumání, rozhodování,uvažování, hodnocení. Ve všech těchto fázích může být souhlas ovlivněn či pokroucen –

pokud je to nelegitimním způsobem, má to vliv na neplatnost manželského souhlasu. 9Incapacitas - NezpůsobilostIgnorantia - Nevědomost Error – Omyl: - co do osoby

- co do podstatné vlastnosti osoby - podvodný omyl - omyl co do práva

Simulatio - SimulaceConditio - Podmínka Vis vel metus - Násilí a strach


23/33

23

I ncapacitas - NezpůsobilostKán. 1095 Je v kodexu nový, ale protože je to zákon přirozeného práva, má retroaktivní účinky. Schopnost chápat a chtít + pravidlo „nemo ad impossibilia tenetur“; nemo obligare se potestad id quod non est in sua potestate “.3 části: nezpůsobilí pro uzavření manželství jsou:

1) Nemají dostatečné užívání rozumu (buď stále – např. mentálně nemocní, nebo jenaktuálně- v momentě dání manželského souhlasu – jsou- li např. pod vlivem drog,nebo alkoholu).

2) Kdo mají závažnou poruchu soudnosti co do podstatných manželských práv a povinností. – nestačí jen prosté užívání rozumu. Člověk musí být ve stavu, kdy jeschopen zhodnotit situaci – v našem případě manželství a manželství s touto konkrétníosobou, aby mohl odpovědně přijmout práva a povinnosti, které mu vyplynou z ev.manželského souhlasu, a musí tak učinit v relativní svobodě. Závažnou poruchasoudnosti – 3 fáze v procesu rozhodování – podle scho lastické filozofie:- intelektuální znalost (abstraktní znalost) = minimální znalost, co se týče

manželství - kritické zhodnocení = praktický intelekt/zhodnocení/úvaha konkrétního manželství

s konkrétní osobou. - svobodná vůle (vnitřní svoboda) ´= pro to, aby si člověk zvolil manželství, a to

manželství s konkrétní osobou, je nutná vnitřní svoboda. Tam, kde je jen jednamožnost na výběr, nejedná se už o volbu – není svoboda.

- Příčiny ztráty vnitřní svobody:o Patologické- psychopatické osobnosti, neurózy, poruchy osobnosti,

sexuální poruchy, traumata, atd. o Nepatologické – zvláštní okolnosti, ve kterých snoubenec,

psychicky normální, ale s nějakou dispozicí (např. nižší IQ) nemusí být schopen odolat vnitřním impulsům, které ovlivňují jeho vůli atlačí jiad unum ). Př. – nechtěné těhotenství.

Motivy pro volbu manželství – pokud jsou vědomé, ovlivňují svobodu.

Akt vůle je vždy nějak narušen.V praxi je třeba hodnotit případ od případu!

3) Kdo z psychických důvodů nejsou schopni převzít podstatné manželské povinnosti (tj.o nichž kán. 1055 § 1 a 1056). – zde se jedná o to, že mohu vědět, co je to manželství,kriticky zhodnotit práva a povinnost v manželství s konkrétní osobou, nejsem všakschopen je plnit, a to z psychické příčiny. Tato psychická příčina sama o sobě nenídůvodem pro nulitu, musí zapříčiňovat neschopnost.

- Neschopnost (je třeba rozlišovat skutečnou neschopnost od pouhéobtížnosti (viz Jan Pavel II, Promluva k Římské rotě z 5. 2. 1987).


24/33

24

- Tato neschopnost se týká manželských povinností (př. – neschopnostnavázat interpersonální a rovnocenný vztah, neschopnost dodržet věrnost,neschopnost vychovávat děti, …) - Tato neschopnosti má psychickou příčinu – tj. existence vážní anomálie

osobnosti, ve kte ré má tato neschopnost příčinu a která je přítomna alespoňv latentním stadiu už v momentě manželského souhlasu (př. – nymfomanie, těžkáhomosexualita, těžký narcisismus, těžká agresivita, chronický alkoholismus, poruchy příjmu potravy – anorexie a bulimie, deprese, schizofrenie, těžkánezralost osobnosti – projevující se např. nadměrnou fixací na rodiče, utíkáním odreality a řešení problémů, …).

Takže se jedná o 3 možnosti: Nemá dostatečné užívání rozumu. (usus rationis- sufficiens)Má dostatečné užívání rozumu, ale neví. (discretio iudicii – gravis defectus)Má dostatečné užívání rozumu, ví, ale není schopen. (nemo ad impossibilia tenetur)

Ignorantia – Nevědomost Klasický princip: nihil volitum quin praecognitum.Kán. 1096 – minimální znalost. Ten kdo uzavírá manželství, musí vědět alespoň, že: - manželství je trvalé společenství mezi mužem a ženou (= trvalý životní stav) - zaměřené k potomstvu

- potomstvo vzniká na základě nějaké sexuální součinnosti (v CIC 1917 bylo „tělesnésoučinnosti“) – tj. měli by znát sexuální odlišnost muže a ženy a vědět, že je nutná k plozenídětí. Pokud ví alespoň toto, může si svobodně a vědomě zvolit manželství a dát souhlas. Znalost tohoto se po pubertě předpokládá. (Pozn.: zde máme právní domněnku.)

Error – OmylKán. 1097- 1099Omyl – chybné poznání skutečnosti.- rozdíl od nevědomosti – ignorantia (carentia=nedostatek vel negatio scientiae debit). Omylznamená vědomost, ale mylnou, ohledně nějaké věci, podle které (=té vědomosti) se pak řídívůle.

Rozum dodává vůli mylný úsudek o určíté věci. Vůle je tedy pohnuta tímto mylným úsudkemk souhlasu, který ale neopovídá pravdě, takže opravdový souhlas vlastně chybí (viz téžDigestum: nulla voluntas errantis est )

Error – substantialis vel accidentalis- antecedens vel concomitans- in iuris vel in factis


25/33

25

- kán. 15, k án. 126 (omyl co do podstaty)..

Kán. 1097 § 1 – omyl co do osoby ( error in persona ) činí manželství neplatným(přirozené právo) – objektem manželského souhlasu je jiná osoba (musí být jasné, co

je to za osobu ať podle jména nebo nějaké vlastnosti, která ji odlišuje od ostatních). Kán. 1097 § 2 – omyl co do vlastnosti osoby ( error qualitatis ): zneplatňuje manželství pouze v případě, že tato vlastnost byla přímo a hlavně vyžadována. Ne vlastnost banální nebo příliš obecná!

Kán. 1099 – omyl co do jednoty, nerozlučitelnosti a svátostné důstojnosti manželství – (error iuris ) jen pokud determinuje vůli k uzavření manželství. (Př. – hippies).

Error dolosus – Podvodný omyl Kán. 1098 Římský právník Labeone (vychází u Ulpiana): dolus malus: zlý podvod je každálstivost, machinace, klam, užitý k oklamání, podvedení, obelstění druhého, s cílem

pohnout ho v náš prospěch k nějaké nevýhodné činnosti.

Neplatně uzavírá manželství: - Kdo byl oklamám podvodem - Za účelem dosažení manželského souhlasu - Ten podvod se týká nějaké vlastnosti té druhé strany (tato vlastnost může být fyzická,

morální, sociální, nebo jiná). - Tato vlastnost může vážně narušit manželské společenství. - Podvod -> omyl - > souhlasTen, kdo klame, může být jak snoubenec, tak někdo třetí (př. – matka zamlčí, že dcera

nemůže mít děti. Snoubenec zamlčí, že byl ve vězení nebo že má nemanželské dítě, atp. Další příklady: těhotenství, panenství, těžká nakažlivá nebo dědičná nemoc, neplodnost, …). (Př. z beletrie: Charlotte Brönteová: Jana Eyrová)

Simulatio – SimulaceKán. 1101

-

Je asi nejčastější vadou manželského souhlasu. Právní domněnka: předpokládá se, že vnitřním souhlas odpovídá slovům nebo znamením použitým při uzavírání manželství. Může se ale stát, že tomu tak není – snoubenec si něco jiného myslí a něco jinéhoříká/vyjadřuje. Pokud vylučuje pozitivním úkonem vůle (tj. nestačí jen např. lhostejnost; ale: chci nebo sivyhrazuji právo) manželství samo nebo některý podstatný prvek či podstatnou vlastnostmanželství, uzavírá ho neplatně. Co může vyloučit: manželství samo – úplná simulace (neuznává manželství nebo ho použijek jiným cílům: např. dědictví, pasák a prostitutka – manželka nemusí svědčit, získání státníhoobčanství – to je v v italském právu, ale tam se počítá s obous trannou simulací, kdežtokanonické právo počítá i s jednostrannou simulací, tj. bez vědomí druhého snoubence,


26/33


27/33

27

K platnosti manželství v je podstatný manželský souhlas nějak vyjádřený – slovy, znamením,třeba i manželským stykem. Z určitých důvodů ale církve pro své členy stanoví tzv.kanonickou formu uzavření manželství – předepisuje jak se má manželství uzavírat.

Historie:(viz také článek Dr. Jiřího Kašného z TF JU na :http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1

Křesťané dlouho uzavírali manželství podle zvyků toho kterého národa, nelišili se odostatních. V 9. Stol. už měla církev jak na západě, tak na východě, svůj rituál. NaTridentském koncilu (1545 – 1563) ale vyvstala otázka tzv. klandestinních, t.j tajněuzavíraných manželství – ty nebyly prokazatelné a tedy byly zdrojem právní nejistoty. Konciltedy stanovil, že k platnosti manželství je třeba, aby manželský souhlas byl přijatkvalifikovanou osobou za přítomnosti dvou svědků. Problémem byla ovšem jeho promulgace: tu měli na pokyn místního ordináře co nejdříve provádět jednotliví faráři formou zveřejnění dekretu farní obci, přičemž účinnost dekretunastávala v každé farnosti jednotlivě po třiceti dnech počítaných ode dne zveřejnění. Jinouotázkou bylo odmítání akceptace tridentských dekretů ze strany některých světskýchvrchností; v těchto tzv. "netridentských místech" se jejich účinnost někdy i značně pozdržela.Teprve dekret Pia X. "Ne temere" z r. 1907 formálně prohlašuje tridentskou formu za

celosvětově nezbytnou pro platné uzavření manželství křesťanů. Pevně stanovená forma uzavírání manželství, tak jak ji pod sankcí neplatnosti manželskéhokontraktu uzákonil tridentský sněm, byla nejen významným instrumentem právní jistoty voblasti manželskoprávních vztahů, ale v posledku (zejména obligatorním právním institutemmanželských ohlášek) směřovala k posílení základního principu manželství, a sice k jehomonogami i. Není proto divu, že ji (mutatis mutandis ) přejala většina civilizovaných právníchřádů kontinentální i angloamerické právní kultury, ano (s výjimkou určitých excesů) i právnířády bývalých socialistických zemí. Manželství se zásadně uzavírá za aktivní účastikvalifikovaného svědka (tj. kompetentní úřední osoby, ať duchovní nebo světské) a za pasivníúčasti dvou, popř. více dalších svědků. (Cit. článek dr. Hrdiny,http://spcp.prf.cuni.cz/11/tri.htm)

Toto nařízení převzal pak CIC 1917 – zavazoval k ní všechny křesťany. CIC 1983 – Kanonická forma zavazuje jen katolické křesťany.

Liturgický obřad: vizOrdo celebrandi matrimonium (1991) – obsahuje 4 možnosti (při mši, beze mše, před asistentem laikem, mezi katolíkem a katechumenem nebo nepokřtěným). Mezi pokřtěnými je platně uzavřené manželství zároveň svátostí. Je to liturgický akt, který jezároveň právním aktem. Kán. 1104 – vyžaduje se současná přítomnost obou stran nebo jejich zástupce.

http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1http://www.eamos.cz/amos/kcp/modules/low/kurz_text.php?identifik=kcp_489_t&id_kurz=&id_kap=1&id_teach=&kod_kurzu=kcp_489&id_kap=1&id_set_test=&search=&kat=&startpos=1


28/33


29/33

29

Tajné uzavření manželství – kán. 1130-1133Tajně znamená: všechna zjišťování se provedou tajně a o uzavření manželství zachovajítajemství manželé, svědci, oddávající a místní ordinář – ten ho musí dovolit. Záznam omanželství se uchová pouze v tajném archivu kurie.

Účinky manželství – kán. 1134 – 1140- Vznik trvalého a výlučného svazku. - Manželé mají stejná práva a povinnost v tom, co patří k manželskému životu. - Rodiče – vážnou povinnost a právo starat se o výchovu dětí. - Z platného nebo domnělého manželství – manželské (legitimní) děti, jinak jsou

nemanželské. Za manželské se považují děti narozené 180 dní po uzavření manželstvía 300 dní po skončení manželského života. Nemanželské děti se legitimují buďsňatkem rodičů, nebo reskriptem Apoštolského stolce. V obecném právu se ale nečinímezi nimi rozdíl.

- Otcem dětí je ten, kdo je manželem matky, pokud se zřejmými důkazy nedokáže opak.

ZÁNIK MANŽELSTVÍ Kán. 1141 – základní zásada: manželství platné a dokonané (ratum et consumatum) zaniká jediněSMRTÍ jednoho z manželů.

Kán. 1707 – PROHLÁŠENÍ MANŽELA ZA MRTVÉHO. Rozhodující ale zůstáváfaktický stav.

Kán. 1142 – NEKONZUMOVANÉ MANŽELSTVÍ může zrušit papež na žádost jedné zestran ze spravedlivého důvodu. Podle obecného mínění patří koncept konzumace manželství do přirozeného práva. Historicky: zkoumání tohoto tématu se váže ke středověké teologicko- právní reflexi na téma podstaty manželství, jeho vzniku a jeho nerozlučitelnosti. Z diskusí a zkoumání vyplynulorozhodnutí papežů Alexandra III a hlavně Inocence III o tom, že absolutně nerozlučitelné je pouze manželství svátostné a konzumované (protože je obrazem vztahu Krista a církve),

všechny ostatní druhy manželství je možné z pevně daných důvodů zrušit. Během staletí se v církvi vytvořila určitá praxe podobných procesů, kompetence zrušit takovémanželství byla přiznána pouze papeži. Dříve – šlo zrušit nekonzumované manželství také složením slavného řeholního slibu. (Dnesse v tomto případě dává pouze dispens od překážky manželství za pevně stanovených podmínek, neruší se manželství samo, ale je to neobvyklé a spíše se dispens neuděluje.). Dnes: p rocesní úprava: viz kán. 1697-1706.

Kán. 1143 – tzv . PAVLOVSKÉ PRIVILEGIUM


30/33

30

Odvolává se na text sv. Pavla v listu Korinťanům: „ Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté.Chce- li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolalk pokoji .“ (1 Kor 7, 12-15)

Pokřtěný má právo (privilegium) uzavřít nové manželství v případě: - Manželství dvou nepokřtěných. - Jeden z nich se nechá pokřtít. - Druhý (nepokřtěný) ho opustí nebo s ním chce žít, ale vyžaduje způsob života, který je

urážkou Stvořitele (contumelia Creatoris ).Před užitím tohoto privilegia se vyžaduje proces, kde místní biskup má ověřit splnění výšeuvedených podmínek a to, že strana, která odešla, se nechce vrátit.

Kán. 1148 – PŘÍPAD POLYGAMIE.

Kán. 1149 – PŘÍPAD ZAJETÍ NEBO PRONÁSLEDOVÁNÍ.

FAVOR FI DEIMožnost rozvázání nesvátostného manželství (tj. manželství dvou pokřtěných nebo jednoho pokřtěného, druhého nepokřtěného) papežskou dispenzí. Je to milost, nikoliv právo. Historie: setkání s monogamními kulturami, afričtí otroci, reformace.

Není kodifikováno, byly vydány zvláštní normy s podmínkami k platnosti a dovolenostiudělení této dispense. Uděluje ji osobně papež.

________________ODLOUČENÍ MANŽELŮ ZA TRVÁNÍ MANŽELSTVÍ (manente vinculum ) – kán.1151-1155.V případě cizoložství nebo nebezpečí hrozící manželovi či dětem ze strany druhého manžela – není povinnost zachovávat manželské soužití.

ZPLATNĚNÍ MANŽELSTVÍ - Pokud katolík uzavře kanonicky neplatné manželství (z důvodu existence vady

souhlasu, překážky, nebo vady formy), lze to napravit:

Konvalidace = obnovení manželského souhlasu kanonickým způsobem. Kán. 1156-1160

Sanace = zplatnění administrativní cestou (tj. bez obnovení souhlasu- ten musí ale trvat),dekretem Apoštolského stolce nebo diecézního biskupa. Z vážného důvodu i bez vědomí

jedné nebo dokonce obou stran. Kán. 1161-1165


31/33

31

OSTATNÍ ÚKONY BOHOSLUŽBY Kán. 1166-1204Pozn. – jedná se o ryze církevní zákony na rozdíl od svátostí, které obsahují ustanovení božského práva.

Svátostiny Denní modlitba církve Církevní pohřeb Uctívání svatých, posvátných obrazů a ostatků Slib a přísaha Posvátná místa a doby

Svátostinykán. 1166-1172

- Úkony podobné svátostí. Podobné = je zde určitá analogie, ale zatímco svátosti působíex opere operato svátostiny působíex opere operantis

3 druhy svátostin: Vzývající = prosba o Boží požehnání pro osoby (poutníci, rodiny, ..) nebo věci, které člověkužívá (kříž, růženec, …) Ustavující – cíl – zasvětit trvale osoby (př. – řeholní sliby, požehnání opata, …) nebo věci (př. – oltář, kalich, …) službě Bohu. Exorcismy – cíl – osvobodit osoby nebo věci od zlých duchů. Podle schváleného obřadu, pouze na zvláštní a výslovné povolení místního ordináře a pouze kněz, který se vyznačuje

věděním, moudrostí a bezvadným životem. – kán. 1172.

Kdo ustanovuje, ruší, mění, závazně vykládá svátostiny: Svatý stolec – kán. 1167 Kdo je uděluje: klerik (jáhen, kněz, biskup) podle svých kompetencí – kán. 1169, některá požehnání – laici (např. rodiče dětem). Liturgická kniha: Benedikcionál.

Denní modlitba církve Kán. 1173 – 1175

-

Modlitba sestavená z hymnů, žalmů, biblických čtení, proseb. Mění se podle liturgickédoby či svátků.- Povinnost se ji modlit mají: klerici: kněží celou, jáhni podle předpisů biskupské

konference (kán. 276 § 2 odst. 3). Podle svých stanov: členové institutů zasvěcenéhoživota a společností apoštolského života.

Církevní pohřeb Kán. 1176 – 1185

- Obřady, kterými církve provází úmrtí věřícího – člena křesťanského společenství. Místo: kán. 1177 – zpravidla farní kostel, lze i jinde. Kán. 1178 – pohřeb biskupa – v jeho katedrále, pokud on sám nezvolil jinak. Dary – kán. 1181.


32/33

32

Zápis do knihy zemřelých – kán. 1182.

Dovolení nebo odepření církevního pohřbu – kán. 1183-1185.- Katechumeni jsou postaveni na roveň křesťanům. Nepokřetěné děti. - Nekatoličtí křesťané.

Nelze pohřbít církevním obřadem: (míní se veřejně, ne když je to privátně – s rodinou a přáteli)

- apostata, heretik, schizmatik.- kdo zvolili pohřeb žehem z pohrdání křesťanskou vírou. - veřejní hříšníci, pokud by vzniklo veřejné pohoršení.

-to jsou ale opravdu extr émní případy a jsou velmi řídké.

Uctívání svatých, posvátných obrazů a ostatků Kán. 1186 – 1190

1186 – podpora úcty k Panně Marii a svatým – příklad pro křesťany. Rozlišuje se veřejná a soukromá úcta svatých – kán. 1187 Kán. 1188 – obrazy v kostelích. Kán. 1189 – péče o umělecky a historicky cenné předněty. Kán. 1190 – zákaz prodávat ostatky svatých. Přenesení význačných ostatků.

http://apo-logia.blogspot.com/2008/07/obrazy-sochy-v-kesanstv.html http://www.maria.cz/Marianska-ucta/Obrazy-sochy-a-relikvie?rw=1

Slib a přísaha Kán. 1191-1204- jsou dva právní úkony

Slib (votum)- kán. 1191 § 1 – definice.- Veřejný x soukromý - Osobní x věcný

Koho zavazuje, kdy zaniká, dispens, záměna slibu – kán. 1193-1198

Přísaha (iusiurandum) – kán. 1199 § 1 – definice.- Další ustanovení: kán. 1200-1204.

Posvátná místa a doby Kán. 1205-1253

Posvátná místa: jsou určena k bohoslužbě nebo pohřbu věřících prostřednictví zasvěcení nebožehnání podle liturgických knih – kán. 1205. Kostel – kán. 1214-1222Kaple – kán. 1223- 1229Poutní svatyně – kán. 1230-1234Oltáře – kán. 1235-1239Hřbitov – kán. 1240- 1243

http://apo-logia.blogspot.com/2008/07/obrazy-sochy-v-kesanstv.htmlhttp://apo-logia.blogspot.com/2008/07/obrazy-sochy-v-kesanstv.htmlhttp://www.maria.cz/Marianska-ucta/Obrazy-sochy-a-relikvie?rw=1http://www.maria.cz/Marianska-ucta/Obrazy-sochy-a-relikvie?rw=1http://www.maria.cz/Marianska-ucta/Obrazy-sochy-a-relikvie?rw=1http://apo-logia.blogspot.com/2008/07/obrazy-sochy-v-kesanstv.html


33/33

Kdo zasvěcuje: diecézní biskup a ti, jež právo klade jemu na roveň – ti mohou pověřit jiného biskupa, výjimečně kněze – kán. 1206.

Kostel – vyhrazeno diecéznímu biskupovi – kán. 1208.

Důkaz zasvěcení nebo žehnání: listina, příp. 1 svědek (kán. 1208-1209)Kán. 1210 – vhodné užívání posvátného místa Kán. 1211 – znesvěcení posvátného místa – závažný zločin. Kán. 1212 – ztráta zasvěcení nebo žehnání: zboření nebo rozhodnutím místního ordináře nebofakticky předána trvale je světskému užívání

Posvátné doby: Svátky – kán. 1246-1248= neděle + zasvěcené svátky – kán. 1246 – povinnost pro věřící účastnit se mše sv. a světitsváteční den.

Dny pokání – kán. 1249-1253 pátky, postní doba – kán. 1250. Kán. 1251 – zdrženlivost od masa (od 14ti let) nebo újma od pokrmu – Popeleční středa +Velký pátek (zletilí – 60 let): věk závaznosti – kán. 1252. Ne nemocní a ti, kdo se o ně starají. Kán. 1253 – kompetence Biskupské konference.

Date post:	07-Aug-2018
Category:	Documents
Upload:	martina-vintrova
View:	224 times
Download:	0 times

Kniha IV_Posvěcující služba církve.pdf

Documents