Kodexy a přísahy„ni-kurz-2016/54/... · psychotesty se při přijímacích zkouškách ......

ETICKÉ KODEXY A PŘÍSAHY

2016

Pokud by od /etických kodexů/ někdo čekal, že vyškolení zaměstnanci už nebudou podvádět, může být zklamán, jak správně soudí kritici.

Jejich účel však může být i skromnější a realističtější: prostě připomenout, kde a jak se (ne)mravnost v jejich činnosti konkrétně projevuje a že něco jako morálka nebo etika se sice nedá prokázat ani měřit a vážit, přece však v člověku a ve společnosti významně působí a někdy dokonce ovlivňuje i měřitelné ukazatele.

Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 233

Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele

Prof. Dr. med. Carl Clauberg

Dr. Herta OberhauserRavensbrück

Cesta k etickému jednání

Případ Eduarda

Pernkopfa, Hanse

Eppingera jr., Paula

Kammerera, Dr. Josepha

Rudolfa Mengeleho a

mnoha dalších ukazují, že

inteligence a moudrost

jsou dvě odlišné vlastnosti

20. ledna 1942 - konference ve Wannsee

trvá jen hodinu a půl...

...a je zde rozhodnuto o "konečném

řešení"

více než polovina účastníků měla titul

"doktor"

jednalo se zejména o doktory medicíny

...a také doktory filosofie

SOUČASNÁ SITUACE VŠ V

NAŠÍ ZEMI

Dohoda mezi dvěma

dospělými lidmi

...etc.

Již máme étos své výchovy...

je asi marná snaha se pokoušet plavat proti proudu: naši studenti přichází na fakulty již vybaveni étosem své výchovy a je iluzorní se domnívat, že kurs etiky z nich udělá etické bytosti

etické postoje si studenti získávají ze zdrojů jako je rodina

škola

náboženská komunita

přátelé

v nejširším slova smyslu celá společnost

v tomto kontextu je iluzorní se domnívat, že semináře z etiky něco změní


pocházíme ale z různých kulturních,

geografických a filosofických kontextů

v seminářích z lékařské etiky se setkávají

protestanté, muslimové, pravoslavní, židé,

scientisté, katolíci, ateisté, agnostici etc.

z Norska, Švédska, Slovenska, Řecka,

Kypru, USA a z ČR

ze svých komunit si přináší étos své

výchovy


english-speaking students si stěžují že

česky mluvící studenti při písemkách

opisují často a neproblematicky

Alasdair MacIntyreAfter Virtue

ztratili jsme základ pro morálku jako sdílenou sadu hodnot, které drží společnost dohromady

žijeme v době „after virtue“, v době, kdy již lidé nemají role a povinnosti uvnitř stabilní sociální struktury. Morálka se stala pouhou fasádou.

Argumentace může být nekonečná

v debatě, postrádající sdílené standardy co je to „etické jednání“ vítězí nejsilnější hlas. Jediná smysluplná cesta jak zvítězit je oponenty

zesměšnit, překřičet, poukázat na jejich předsudky, slabiny etc.

pokud každý zastává individuální morálku, těžko nějak

vymyslet zákony přijatelné pro všechny

neexistuje kultura, která by spojovala všechny občany: již

neexistuje společná znalost bible, Shakespeareho, Dickense

etc.

jediné co známe je citovat reklamy – jinak řečník riskuje, že jeho

narážkám nikdo neporozumí

neexistuje společná znalost hudby – každý poslouchá něco

jiného

těžko najít něco, co by občany spojovalo – díky internetu i

zprávy volíme podle toho co nás zajímá

morálka je spíše jazyk, kterým mluvíme

pokud si každý z nás vymyslí svůj vlastní,

nedohovoříme se

morální vzdělání neznamená jen se

jednoduše naučit činit etické volby. Je to

něco mnohem širšího: stát se součástí

komunity s určitou tradicí, historií a

způsobem života. (Sacks, J., (2005) The Persistence of Faith. Religion, Morality and Society in a Secular Age. Continuum,

London, New York., p.44)

„Nepřidáš se k většině, když páchá ničemnosti“

Individuální morálku charakterizuje právě to, že po každém vyžaduje, aby se neřídil pouze společným mravem, ale aby se dokázal proti němu postavit tak, jako to udělal Sókratés.

To je nepochybně zásadní krok směrem k autonomii, nicméně aby člověk dokázal ničemnost rozpoznat, potřebuje k tomu sice ještě obecnější, přesto však pravidla, která si sám nevymyslel –jako známé Desatero.

Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 141

Jeden z prvních etických kodexů...

v dějinách se

ukázalo jako

užitečné si étos

nějak kodifikovat

v případě sporů

pak máme daná

pravidla, dle

kterých je možno

se rozhodnout

Rembrandt van Rijn: Mojžíš, 1659


tento kodex nikdy

nebyl vymáhán

armádou nebo

policií

také se mnohokrát

nedodržoval a

nedodržuje...

...přesto přetrval

cca tři tisíce let



ovšem již při

vraždě Abela bylo

nějak jasné, že

vražda nevinného

je zločin


Etické kodexy

interní dohodou může být že za

nedodržení budou sankce

nebo jsou zcela dobrovolné

Pluralitní svět: problém není v tom, že etika neexistuje, nýbrž

v tom, že je mnoho různých etických systémů

Speciální postavení lékařských fakult

na rozdíl od přírodovědeckých disciplín je

lékařství je vázáno přísahou

fyzika a chemie pracuje s částmi hmoty,

biologie s organismy, lékařství s lidmi

lékařství stálo vždy rozkročeno mezi

vědami humanitními a přírodovědeckými

nejde jen o to léčit lege artis, často

dochází ke konfliktu hodnot (values) s

nejasným nebo nejednoznačným řešením

Speciální postavení lékařských fakult

toho času nemáme v ruce mechanismus,

který by nám eticky čistě umožnil vyloučit

studenta s násilnickými etc. rysy

při zkouškách se testují výhradně znalosti

úkolem zkoušky je otestovat „knowledge“ a

eventuálně „skills“, ale neexistuje konsensus o

tom, jaké „attitudes“ jsou ty správné!

psychotesty se při přijímacích zkouškách

(zpravidla) nedělají

HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA

DALŠÍ KODEXY A PŘÍSAHY

Hippokratova přísaha

Hippokrates (460 – 370?), Kos je v dnešním Chorvatsku, není jisto zda je autorem přísahy ani to, kdy přesně přísaha vznikla. Citována až v 1. stol. po Kr. Autor ale měl určitě blízko k pythagorejcům. Přísaha je daleko přísnější než řecké právo, obecná mravnost, učení Aristotela či Platóna

dvě části: příslib sounáležitosti s učitelem + vztah k pacientovi. Žák (vždy muž) se stává adoptivním členem jeho rodiny, avšak slibuje zato pomoc nejenom učitelově rodině, ale i případné předávání znalostí učitelovým dětem – výsledkem je jistě velmi přísné dodržování utajení lékařských postupů, aby se nedostaly do nepovolaných rukou


slib dodržování pravidel lékařského chování

náznak stejného postupu vůči otrokům i

pánům

léčení je zmíněno ve třech rovinách:

dietetické,

farmakologické

chirurgické

velmi paternalistická


smlouva na třech rovinách

s bohy

s ostatními lékaři

s nemocným


„ Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panacei a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu:

Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním.; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění – budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným.


Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou.

Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a posvátnosti budu střežit svůj život a své umění.

Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací.


Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami nebo s muži, ať se svobodnými nebo s otroky.

Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit.

Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže však ji poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem.“


Apollo, bůh uzdravování, se zamiloval do lidské dívky, Coronis. Ve své nepřítomnosti Appolo posílal bílou vránu, aby se o dívku

starala. Když ovšem vrána informovala Apolla, že dívka se zamilovala do

jiného muže, smrtelníka, Apollo ve vzteku proměnil vránu v černou. Aby pomstila svého bratra, Apollonova sestra zastřelila Coronis

šípem, a jak umírala, sdělila Coronis Apollonovi, že je těhotná. Ačkoli Apollo nemohl zachránit Coronis, zachránil její nenarozené

dítě, Asclepia. Hygieia, bohyně zdraví a Panacea, bohyně léčení, jsou Asclepiovy

dcery. Podle legendy je Hippocrates potomek jednoho z Asclepiových

synů.


• první zdokumentované použití HO bylo na Universitě ve Wittenbergu v roce 1508

• ale tato přísaha se nestala standardní částí lékařských promocí až do roku 1804 (Montpellier)

• 1928: jen 19% lékařských fakult v USA používá přísahu při promocích

• po II. sv. válce a rostoucímu zájmu o bioetiku se přísaha více a více stávala součástí lékařských promocí.

Jiné kodexy

indická přísaha Charaka Samhita:

student lékařství má žít asketickým životem

v podřízenosti svému učiteli

má se zdržet od opilství, zločinu a cizoložství,

avšak: nesmí poskytnout lékařskou pomoc

nepřátelům svého panovníka, zločincům,

lidem na kraji smrti, ženám bez doprovodu

Jiné kodexy

Haly Abbas (+994 n.l.)

Nejzákladnější radou je uctívat Boha a poslouchat jeho přikázání; dále být pokorný k učiteli a usilovat o neustálou úctu vůči němu, sloužit mu a prokazovat mu vděčnost, považovat ho za stejně drahého jako své rodiče a sdílet s ním majetek stejně tak jako se svými rodiči.

Být laskavý k dětem svých učitelů, a pokud by někdo z nich chtěl studovat medicínu, pak jej vyučovat bez jakékoli odměny.

Zabraňovat ve studiu lékařství těm, kteří jsou nevhodní nebo kteří k tomu nejsou hodni.

Lékař má moudře léčit své nemocné dietou a léky a to ne kvůli zisku. Jeho pohnutky mají být dobré a duchovní. Nikdy by neměl předepsat nebo podat léky škodlivé nebo abortiva.

Lékař by měl být cudný, zbožný, pečlivý, měl by umět době mluvit a být zdvořilý, měl by se vystříhat jakékoli hříšnosti nebo špinavosti. Neměl by se dívat na ženy s chtíčem a neměl by nikdy vcházet do jejich domu s výjimkou návštěvy nemocných.

Jiné kodexy

Lékař by měl respektovat důvěrnosti a ochraňovat tajemství pacienta. V ochraně tajemství nemocného musí být vytrvalejší než pacient sám. Lékař by měl následovat rady Hippokrata. Musí být laskavý, soucitný, milosrdný a dobrotivý a musí se velkoryse oddávat léčení nemocných, obzvláště chudých. Nikdy nesmí očekávat úhradu od chudých, spíše je má zabezpečit léky bezplatně. Není-li to nemožné, musí je dobrotivě navštěvovat, kdykoliv je to nutné, ve dne nebo v noci, obzvláště tehdy, strádají-li v důsledku akutní choroby. A to proto, že stav nemocného se velice rychle mění v případě takových onemocnění.

Jiné kodexy

Pro lékaře není vhodné, aby žil v přepychu a aby upadal do rozmařilosti. Nesmí pít alkohol, neboť to poškozuje mozek. Musí neustále studovat v lékařských knihách a nikdy nesmí být přesycen zkoumáním. Musí se učit tomu, co studuje, opakovat si a memorovat to, co je nutné. Musí studovat v mládí, protože je snadnější učit se něco nazpaměť v tomto věku než ve stáří, které je matkou zapomnění.

Student lékařství by měl být stále v nemocnici, aby mohl studovat chorobné procesy a komplikace pod vedením učených profesorů a schopných lékařů.

Aby se stal učeným a dovedným lékařem, musí následovat tyto rady, rozvíjet přímost svého charakteru a nikdy neváhat v uvedení rad do praxe, a ta proto, aby jeho práce byla účinná, aaby získal důvěru nemocného a aby obdržel dobrodiní v přátelství a vděčnosti pacienta.

Všemohoucí Bůh ví vše lépe…

Jiné kodexy

Haly Abbas (+994 n.l.)

oproti Hippokratovi víra v jednoho Boha

(islám)

vznik Persie, desáté stol.

tři roviny: vztah ke kolegům, vztah

k nemocnému, vztah k Bohu

WMA

WMA = World Medical Association = konfederace významných lékařských organizací. Vznikla v 1945.

Posláním je řídit vědeckou, etickou a profesní činnost ve shodě s lidskými právy.

Československá lékařská společnost přijata za člena 1990

Ženevská deklarace 1948


přijata na druhém zasedání WMA v Ženevě

slib lékařů, že budou stát vždy na straně humanitárních cílů medicíny

1968: dodatek: „…a to dokonce i po smrti pacienta“

před rokem 1983: „… budu zachovávat nejvyšší úctu k lidskému životu a to od okamžiku koncepce…“

na : „… budu zachovávat nejvyšší úctu k lidskému životu od jeho počátku…“


„V okamžiku, v němž budu přijat jako člen lékařské profese:

Slavnostně slibuji, že zasvětím svůj život službě lidskosti;¨Svým učitelům budu projevovat úctu a vděčnost, která jim náleží;

Své povolání budu vykonávat se svědomitostí a důstojností;

Zdraví mého pacienta bude mým prvořadým zájmem;

Budu ctít tajemství, která mně byla svěřena, a to dokonce i po smrti pacienta;

Budu udržovat všemi prostředky, které jsou v mých silách, dobré jméno a ušlechtilé tradice lékařské profese;


Moji kolegové budou mými bratry;

Nedopustím, aby úvahy o náboženství, národnosti, rase, politické straně nebo sociálním postavení zasahovaly mezi mé povinnosti a mého pacienta;

Budu zachovávat tu nejvyšší úctu k lidskému životu od jeho počátku a to dokonce i pod hrozbou a nepoužiji svých lékařských znalostí v protikladu k zákonům lidskosti;

Toto vše slibuji slavnostně, svobodně, a na svou čest.“

Ženevská deklarace byla přijata roku 1948 na druhém zasedání WMA. Znění slibu:

V okamžiku, kdy nastupuji profesionální lékařskou dráhu, zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. Své učitele budu zachovávat v patřičné úctě a vděčnosti. Své povolání budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem.Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří. Všemi prostředky, které mi budou dostupné, budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry.Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku.

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné

a umírající(Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)

Ohrožení základních práv

malá dostupnost paliativní péče

časté zanedbání péče o tělesné utrpení a nedostatečný ohled na psychologické, sociální a duchovní potřeby

umělé prodlužování procesu umírání, buď nepřiměřeným používáním léčebných prostředků nebo pokračováním v léčbě bez pacientova souhlasu

nedostatečným vzděláváním a malou psychologickou podporou ošetřujícího personálu činným v paliativní péči

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající(Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)

nedostatečnou péčí a podporou věnovanou rodinným příslušníkům a přátelům,

obavami nemocného ze ztráty autonomie, ze závislosti na příbuzných a institucích a z toho, že by mohl být na obtíž

chybějícím nebo nevhodným sociálním a institucionálním prostředí

nedostatečnou alokací prostředků a zdrojů pro péči o smrtelně nemocné a umírající a pro jejich podporu

sociální diskriminací, jaká je vlastní slabosti, umírání a smrti



Členské státy Rady Evropy mají

a. uznají a budou hájit nárok smrtelně nemocných nebo umírajících lidí na komplexní paliativní péči

paliativní péče uznán a za zákonný nárok individua

přátelé a příbuzní mají být povzbuzováni, aby doprovázeli smrtelně nemocné

b. budou chránit právo smrtelně nemocných a umírajících na sebeurčení



nemocní mají citlivě podanou pravdivou informaci o svém zdravotním stavu

že zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení smrtelně nemocných nebo umírajících

uznání, že právo na život je garantováno

uznání, že vyjádření přání zemřít ještě nezakládá legální ospravedlnění činností, úmyslně způsobujících smrt

Deklarace práv nemocných

Lisabon 1981 34. shromáždění WMA

Pacient má právo na svobodnou volbu lékaře

Pacient má právo být ošetřován lékařem, který je svoboden v činění klinických a etických rozhodování, bez jakéhokoliv zásahu zvenčí

Pacient má právo přijmout nebo odmítnout léčbu poté, co byl adekvátním způsobem informován.

Pacient má právo očekávat, že jeho lékař bude respektovat důvěrný charakter všech jeho lékařských a osobních podrobných údajů

Pacient má právo zemřít v důstojnosti

Pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální útěchu, včetně pomoci duchovního patřičného vyznání

Práva nemocných – ČR, 1992

Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.

Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.

Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.

Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.


V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.

Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.

Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.


Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.

Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.

Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.

Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře

Kalifornie 1986

Lékaři musí uznávat a podporovat práva svých nemocných, obzvláště ty, které byly vyhlášeny Světovou lékařskou asociací v Lisabonu.

Lékaři musí mít profesionální svobodu v péči o své nemocné bez zasahování. Uplatňování profesionálního lékařského posouzení a vlastního úsudku při klinických a etických rozhodováních v péči o nemocné a v jejich léčbě musí být zachováno a chráněno.

Lékaři musí být profesionálně nezávislí, aby zastupovali a obhajovali zdravotní potřeby nemocných proti všem, kteří by popírali nebo omezovali potřebnou péči těch, kteří jsou nemocní nebo zranění.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře

Kalifornie 1986 V kontextu lékařské praxe a péče o své nemocné by

nemělo být od lékařů očekáváno, že budou uplatňovat státní nebo sociální priority v alokaci omezených zdrojů ve zdravotnictví. Pokud by tak činili, vznikl by tak konflikt zájmů vzhledem k povinnosti lékaře vůči svým pacientům, a fakticky by došlo ke zničení lékařovy profesionální nezávislosti, na niž pacient spoléhá.

Ačkoli si lékaři musí být vědomi ceny léčby a aktivně se podílejí v úsilí o omezování výdajů v rámci medicíny, jejich prvořadou povinností je zastupovat zájmy nemocných a zraněných proti požadavkům společnosti na omezení výdajů, které by mohly ohrozit zdraví a možná i životy nemocných.

Zajištěním nezávislosti a profesionální svobody lékařů ve vykonávání lékařské péče stát zaručuje tu nejlepší možnou zdravotní péči pro své občany, která pak zase přispívá k silné a bezpečné společnosti.

Etický kodex české lékařské

komory platný od 1.1. 1996

par. 1 (2) úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a t bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře

par. 2

-v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení poskytnout pomoc, rovněž v situacích veřejného ohrožení a při přírodních katastrofách

nemůže být donucen k úkonům proti svému svědomí

nesmí předepisovat doping nebo léky na nichž vzniká závislost k jiným než léčebným účelům

u nevyléčitelně nemocných má tišit bolest, šetřit lidskou důstojnost a mírnit utrpení. Neprodlužovat ale život za každou cenu.


komory Eutanázie a asistované suicidium nejsou

přípustné.

Zákaz potulné praxe

Povinnost lékařského tajemství

Léky předepisovat dle svědomí a nikoli dle

komerčních hledisek


komory Lékař se má vyvarovat paternalistických pozic

(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem, odpovědně informovat jeho nebo zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat

(5) zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčí jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta, nebo osoby jemu blízké


komory par. 4.

lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem

na pověst lékařské profese nesmí

podceňovat a znevažovat profesionální

dovednosti, znalosti i poskytované služby

jiných lékařů, natož používat ponižujících

výrazů o jejich osobách, komentovat

nevhodným způsobem činnost ostatních

lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Rady Evropy Oviedo 1997

naše země podepsala 24.6. 1998

2001 ratifikoval náš parlament

konvence se nezmiňuje o odpovědnosti za lidská práva umírajících (až 1999 Parlamentní shromáždění Rady Evropy zveřejnilo dokument o péči smrtelně nemocných a umírajících)

nevyjadřuje se ke kriteriu mozkové smrti

nevyjadřuje se k odpovědnosti za život před narozením

jedná se často o kompromisní text. Je ale třeba mít na paměti, že etiku nečiní konsensus



Ústava České republiky, článek 10:

Čl. 10

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci

dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika

vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li

mezinárodní smlouva něco jiného než zákon,

použije se mezinárodní smlouva.

pokud by český zákon, např. zákon o péči o

zdraví lidu, upravoval nějakou věc odchylně

od Úmluvy o biomedicíně, použije se

Úmluva, nikoli zákon.



Kapitola 1 Obecná ustanovení

Čl.2.

zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy

Kap. 2. Souhlas

- jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas.

Tato osba musí být přede řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.

Dotyčná osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat

Zákrok na osobě, která není schopna dát souhlas, může být proveden pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu

Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti

Kap.3 Ochrana soukromí a právo na informace

Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví

Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat.



Kap 4. Lidský genom

Čl. 11Jakákoli forma diskriminace osoby z důvodu jejího genetického dědictví je zakázána

Čl. 13 Zásah, směřující ke změně lidského genomu, lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků

Čl. 14 Použití postupů lékařsky asistované reprodukce nebude dovoleno za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví



Kap. 5 Vědecký výzkum

k výzkumu na člověku neexistuje alternativa srovnatelného účinku

rizika nejsou neúměrně vysoká vzhledem k možnému prospěchu z výzkumu

výzkumný projekt byl schválen příslušným orgánem po nezávislém posouzení jeho vědeckého přínosu včetně zhodnocení významu cíle výzkumu a multidisciplinárního posouzení jeho etické přijatelnosti

osoby, účastnící se výzkumu byly informovány o svých právech a zárukách, které zákon stanoví na jejich ochranu

nezbytný souhlas byl dán výslovně, konkrétně, a byl zdokumentován. Takový souhlas lze kdykoliv svobodně odvolat

(18) 1. Pokud zákon umožňuje provádět výzkum na plodech in vitro, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana plodu

2. Vytváření lidských plodů pro výzkumné účely je zakázáno



kap. 7 Zákaz finančního prospěchu a nakládání s částmi lidského těla

lidské tělo a jeho části nesmí být zdrojem finančního prospěchu

kap. 11 výklad o dodržování úmluvy

po obdržení žádosti od generálního tajemníka Rady Evropy podá každá smluvní strana vysvětlení o způsobu, kterým její vnitrostátní zákon zajišťuje účinné provádění ustanovení Úmluvy



Dodatek: Protokol o zákazu klonování lidských bytostí

majíce přesto na zřeteli, že umělé vytvoření lidské bytosti cestou úmyslného vytvoření geneticky shodných lidských bytostí je v rozporu s lidskou důstojností a jako takové tedy zakládá zneužití biologie a medicíny;

majíce na zřeteli závažné problémy medicínské, psychologické a sociální povahy vzhledem k tomu, že s tímto cílem prováděné biomedicínské aktivity mohou mít důsledky pro všechny zúčastněné;

majíce na zřeteli účel Úmluvy o ochraně lidských práv a biomedicíně, a zejména zásadu vyjádřenou v článku 1, jejímž cílem je chránit důstojnost a identitu všech lidských bytostí;



se dohodly na následujícím:

Článek 1

Každý zákrok, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou, je nepřípustný.

Pro účely tohoto článku výraz „geneticky shodná“ lidská bytost s jinou lidskou bytostí znamená lidská bytost, která má s jinou lidskou bytostí společný jaderný soubor genů

Date post:	28-Feb-2019
Category:	Documents
Upload:	nguyenhanh
View:	214 times
Download:	0 times

Kodexy a přísahy„ni-kurz-2016/54/... · psychotesty se při přijímacích zkouškách ......

Documents