16  Zdravotnické noviny 2321. 11. 2011

Oproti evropským zemím chybí také orgány od ži-vých dárců, které k da-

rování nikdo a nic nemotivuje. Nefunkční je navíc celý systém financování transplantací. Počet dárců orgánů zůstává každoročně přibližně stejný, počet čekatelů na nový orgán se ale zvyšuje. Cesta k efektivnějšímu nakládá-ní s orgány vede přes zdravotnic-ký personál, který má k dárci or-gánů nejblíže, tedy lékaře na ARO a JIP. Koordinační středisko trans-plantací (KST) ve spolupráci s mi-nisterstvem zdravotnictví (MZ) již proškolilo 20 takzvaných dárcov-ských konzultantů, dalších 50 pro-jde školením v průběhu několika příštích měsíců. V rámci vzdělá-vacích kurzů jsou lékaři detailně seznámeni s platnou legislativou a současnou i budoucí praxí. Ko-ordinátoři se podílejí nejen na zvý-šení dárcovského potenciálu, ale dbají i na dodržování veškerých zákonných pravidel souvisejících s dárcovstvím. Dárcovský konzultant je přímo podřízen náměstkovi pro léčeb-ně preventivní péči. V řadě pří-padů totiž musí jít proti zájmům ostatních oborů v nemocnici. Na-příklad provádí vyšetření, jež od-dálí práci na ostatních vyšetřo-vacích procesech, nebo pro odběr orgánů zablokuje operační sál,

který nebude k dispozici dalším potřebným pacientům. Tyto čin-nosti nelze dost dobře koordinovat z KST ani transplantačních cen-ter, a proto je činnost koordináto-ra nezastupitelná.

Zvýšení odběru orgánů „Nyní školíme hlavně lékaře z ARO a JIP, zejména z malých nemocnic. Učíme lékaře identifikovat smrt mozku, ke které dojde u intubo-vaného pacienta s instrumentální náhradou srdeční činnosti. Tako-vých pacientů není mnoho. Jedná se asi o 10 procent z hospitalizova-ných na JIP a ARO lůžkách a pou-ze jeden z nich je vhodný k odběru orgánu,“ popisuje počátek příbě-hu rozbíhající se transplantace ře-ditel KST MUDr. Pavel Březovský, MBA, který má za to, že nemocnice povinnost nahlášení smrti mozku kvůli ekonomickým a administra-tivním překážkám často neplní. „Jestliže víme, že 1 procento paci-entů z ARO a JIP je vhodných pro odběr orgánů a v ČR se odebere pouze 0,4 až 0,5 procenta z těch-to pacientů, plyne z toho, že v ně-kterých nemocnicích smrt mozku nediagnostikují,“ dodává s tím, že pokud by se spolupráce mezi nemocnicemi, transplantačními centry a KST stoprocentně zlepši-la, lze střízlivým odhadem předpo-kládat zvýšení odběru orgánů o 30

až 40 %. Kontrolou správné a včas-né diagnostiky smrti by mohl být program úspěšně používaný napří-klad ve Francii, kdy se kontroluje každé úmrtí na ARO jednotlivých nemocnic a vyhodnocují se postu-py ve vztahu k odběru orgánů. Ne-mocnice pak nebudou moci jedno-duše ukončit péči o pacienta a jeho orgány vypnutím přístrojů a kon-statováním smrti.

Rychlá smrt mozku Identifikace smrti mozku je ale poměrně náročný proces. Neu-rologické příznaky smrti moz-ku stanovuje neurolog klinickým vyšetřením, prokazuje se instru-mentálně podle zákona o darová-ní, odběrech a transplantacích tkání a orgánů vyšetřením průto-ku krve mozkem arteriograficky či scintigraficky. Pokud je možné provést vyšetření na místě, není nutné pacienta převážet na vyšší pracoviště, protože se třeba prv-ním vyšetřením prokáže, že prů-tok mozkem je dostatečný a pro-bíhá další intenzivní léčba. Podle vývoje stavu pacienta, se pak vy-šetření opakuje na „vyšším“ praco-

višti. Spádové transplantační cen-trum rozhodne, zda odběr orgánu neznemožní příčina úmrtí. V řa-dě diagnóz, jako jsou například konečná stadia nádorových one-mocnění, diseminace metastáz či rozdrcení orgánů, transplantace možná není, přesto ani u onkolo-gických pacientů nelze v případě některých diagnóz odběr orgánů jednoznačně vyloučit.Jestliže na ventilovaném lůžku le-ží pacient v hlubokém bezvědomí, měl by lékař ohlásit spádovému transplantačnímu centru tento fakt už ve chvíli, kdy Glasgow coma scale (GCS) kleslo na 8, tedy cca 72 hodin před tím, než klesne GCS na 3 body. Pacient by také měl mít po dobu 12 až 24 hodin vysazeny tlu-mící látky, aby nedošlo ke zkresle-ní neurologického nálezu a chyb-nému vyhodnocení situace. „Při smrti mozku se situace řítí strašně rychle dopředu. Přestane fungovat vše, co mozek do té doby integro-val, a všechno se rozběhne zvlášť. Nastává hypotermie, centraliza-ce oběhu, pacient okamžitě začne ztrácet obrovské množství tekutin, protože přestane fungovat antidi-

uretický hormon. V tu chvíli u něj musí být někdo, kdo aplikuje léky a reaguje na biochemické změny, musí to být vysoce erudovaní léka-ři,“ popisuje MUDr. Březovský.Málokterá menší nemocnice je ta-ké schopna zajistit práci dvou neu-rologů, kteří musí opakovaně paci-enta vyšetřit. KST vytvořilo systém modelem, inspirovaným Španěl-skem, v jehož rámci si transplan-tační centra na sebe stahují tento typ pacientů, čímž malým nemoc-nicím odlehčí.

V Ostravě těží z historické zkušenostiDruhým nejstarším v ČR je Trans-plantační centrum ve Fakultní ne-mocnici Ostrava. Jeho propojení s tamním ARO a JIP komentuje pri-mář zdejší anesteziologicko-resus-citační kliniky MUDr. Jan Jahoda: „Díky našim letitým zkušenos-tem je organizace transplantač-ního programu pevná a transpa-rentní. Prodělaná transplantační kauza nás přiměla k pevnému de-finování praktik. Kromě běžných pravidel v rámci transplantologie máme akreditaci JCI (Joint Com-mission International) a tím pá-dem pojmenované řídicí akty, kte-ré každý krok definují. V metodice stanovení mozkové smrti máme navíc každý krok popsaný skoro doslova.“ V Ostravě procházejí všichni dárci anesteziologicko-resuscitační kli-nikou. Pokud není místo, přebírá ARO organizaci i na lůžku mimo kliniku. Komunikace s rodinou je zde podle primáře Jahody otevřená a kromě koordinátora s příbuznými komunikuje vedoucí lékař té které lůžkové JIP. V loňském roce bylo ve FN Ostrava 15 dárců, letos 11. Z Prostějovského ARO byl v loň-ském roce k odběru orgánů do FN Olomouc transportován pouze je-den pacient. Přesto právě postup prostějovského ARO, které je vzdá-leno jen asi 15 km od Fakultní ne-mocnice Olomouc, může slou-žit jako model dobré spolupráce. „Blízkost Fakultní nemocnice Olo-mouc a přímé směrování těžkých traumatických pacientů z terénu do spádového traumacentra je dů-vodem, proč je pacientů vhodných k dárcovství orgánů, kteří splňu-jí podmínky donora, velmi málo. Na druhé straně máme dobré vzta-hy a spolupráci s Klinikou anes-teziologie, resuscitace a intenziv-ní medicíny LF UP a FN Olomouc a jejich lékaři koordinující postu-py péče o dárce,“ podotýká primář ARO MUDr. Martin Pomajbík, na jehož pracovišti je vyčleněn jeden lékař zodpovědný za tuto koordi-naci uvnitř nemocnice i komuni-kaci s nadřazeným centrem.

Kolik orgánů ohlásíš, tolikrát jsi dárcovským konzultantemNejvětším problémem českých transplantací je nedostatek orgánů. Existuje podezření, že ne všich-ni lékaři nahlásí vhodné zemřelé dárce spádovému transplantačnímu centru, přestože jim tuto po-vinnost nařizuje zákon.

1) Projekt MODE je založený na přenosu nejlepších praxí v celém procesu, od identifikace dárce po úspěšnou transplantaci. V tomto projektu ČR ostatní členy z EU nej-více zaujala svým systémem ověřo-vání údajů o dárcích ze zdravotnic-kých registrů, jenž má za cíl zvýšit bezpečnost transplantací. Odbor-níci z Evropské komise dokonce zvažují, že by český systém mohl být závazný i pro ostatní členské země již od roku 2013. 2) V rámci projektu COORENOR ČR vede skupinu organizující vznik in-ternetového portálu pro výměnu

orgánů mezi členskými zeměmi EU. Portál by měl být spuštěn nej-později do konce roku 2013. 3) Zástupci Koordinačního středis-ka transplantací se rovněž účast-ní projektu BSA (Black Sea Area), kde je posuzována transplantač-ní legislativa a praktická realiza-ce transplantací v zemích oblasti Černého moře. V tomto projek-tu vystupují zástupci KST součas-ně s Francií a Itálií jako supervizoři a poradci ze země, která má zku-šenosti s centrálně řízeným zdra-votnictvím a přechodem do tržních podmínek.

Mezinárodní aktivity Koordinačního střediska transplantací

„Není úspěch, že u nás na ledvinu pacienti čekají rok, když na čekací listině je pouze 11 procent nemocných,“ říká přednosta Kliniky trans-plantační chirurgie IKEM MUDr. Jiří Froněk. | Foto: archiv Koalice pro zdraví

téma čísla

17 21. 11. 2011 Zdravotnické noviny 23

Peníze, nebo ledvinu? „Obecnou překážkou transplanta-cí je způsob financování intenzivní péče a dárci orgánů v tomto ohle-du nejsou výjimkou. Nově se jedná o DRG platbu, která je značně pau-šalizující a neodráží skutečné ná-klady. Jako všichni ostatní jsme fi-nancováni průběžně formou záloh dle ekonomických výsledků v loň-ském roce, u VZP v předloňském,“ popisuje primář Jahoda. V tomto případě souhlasí i VZP. „Je pravda, že paušální způsob úhrady v letošním roce nepodporuje odbě-ry ani transplantace orgánů. Situ-ace by se měla zlepšit v roce 2012, kdy jako hlavní způsob úhrady lůž-kové péče bude platba za případ,“ říká její mluvčí Jiří Rod. Primář Pomajbík ale upozorňuje na etické aspekty nakládání s or-gány: „Přestože jsme jako kaž-dé jiné zdravotnické zařízení pod určitým ekonomickým tlakem se snahou o maximální úsporu, při zachování kvality péče, domnívá-me se, že participace na progra-mu transplantační péče je natolik důležitá, že indikace nebo kontra-indikace pacienta k odběru orgá-nů jsou pouze medicínské, niko-li ekonomické.“ VZP chce podle slov svého mluvčí-ho odběrovou aktivitu nemocnic podporovat úpravou financování některých výkonů. „Příčina nízké odběrové aktivity není hlavně fi-nanční, ale spíše tkví v neochotě zajistit odběr po organizační strán-ce. Z tohoto důvodu bude hrazena z pojištění i činnost transplantač-ních koordinátorů, kteří mají po-moci při zajištění odběrů,“ dodá-vá Jiří Rod.

Nepřijaté kódy do seznamu výkonůPředsedkyně České transplantační společnosti a vedoucí lékařka Od-dělení odběru orgánů a transplan-tačních databází IKEM MUDr. Eva Pokorná, CSc., říká, že hlavním limitem oboru je nedostatek or-gánů. I ji však trápí dlouhodobě nefunkční bodový systém. „Od-borná transplantační společnost

pojišťovnám několikrát navrho-vala kódy do seznamu výkonů, ty ale nebyly nikdy přijaty. Některé kódy v sazebníku doposud vůbec nejsou. Zdravotní pojišťovny ne-hradí zákroky v případech ABO in-kompatibility nebo administrativ-ní koordinaci transplantace, která v řadě případů trvá desítky hodin práce koordinátorů. V sazebníku výkonů má transplantace ledviny určeno 6000 bodů, což představu-je asi 5 tisíc korun, a to je směšně málo. Jde nyní o to jasně defino-vat výkony. Transplantace má po-zitivní ekonomický efekt, navíc ji nelze nadužívat – je kontrolovatel-ná, dokumentovatelná. Jde o jas-nou ekonomickou úsporu,“ podtr-huje MUDr. Pokorná. Nyní se každá transplantace ne-koncepčně financuje podle indi-viduálních smluv s pojišťovnami, například náklady na transplan-taci srdce jsou částečně hrazeny z Kardioprogramu. Řešení nabízí podle Evy Pokorné tzv. transplan-tační balíček, který by zahrnoval vyčíslení práce, administrativy, sálu i převozu pacienta. Například transplantace plic zde byla vyčísle-na na 2 miliony korun.

Před a po transplantaci – nesrovnatelné náklady Úspory, které transplantace při-náší, jsou značné. Jeden paci-ent, u něhož dárcovský koordiná-tor úspěšně vytipuje smrt mozku, podle ředitele KST Pavla Březovské-ho přispěje k roční úspoře 300 mi-lionů Kč v nákladech na udržovací léčbu pacientů na čekacích listi-nách na transplantaci ledvin. Ná-klady na zdravotní péči pacien-ta s transplantovanou ledvinou se po pěti letech blíží nule, opro-ti tomu dialyzovaný pacient při-jde pojišťovny na více než milion korun ročně. „Transplantace ledvin výrazně pro-dlouží pacientovi život, zlepší jeho kvalitu. Život na dialýze není pří-liš kvalitní, pacient tři dny v týdnu tráví v nemocnici, navíc většinou nemůže pracovat. Po transplan-taci je kvalita života diametrálně

odlišná. Většina pacientů se vra-cí do práce, je ekonomicky aktivní a platí daně,“ vypočítává přednos-ta Kliniky transplantační chirurgie IKEM MUDr. Jiří Froněk, Ph.D.

Na čekací listině je málo pacientůPřes jasné benefity, které pacien-tovi transplantace nabízí, se ne-daří zvrátit trend, kdy přibývá kli-entů hemodialyzačních center, aniž by se současně zvyšoval po-čet adeptů na transplantaci na če-kací listině. „Když jsem v roce 2006 odcházel z ministerstva zdravot-nictví, existovalo u nás 47 hemo-dialyzačních center, dnes je jich 100. To o něčem svědčí,“ upozor-ňuje ředitel KST a někdejší ředi-tel Odboru zdravotní péče MZ Pa-vel Březovský. „Na dialýzách je asi 6 tisíc pacientů, na čekací listině je přibližně 11 procent z nich. To je enormně nízké číslo. Transplan-tací je ročně asi 350, čímž vzni-ká zhruba jednoroční čekání na operaci, což je prezentováno jako úspěch. Já se obávám, že to úspěch není. Pokud by bylo na čekací lis-tině, stejně jako v zemích západ-ní Evropy, pacientů čtyřikrát více, tedy více než 40 procent všech ne-mocných, dostali bychom se k če-kací době 3 až 4 roky, tak jak je to v Evropě,“ upozorňuje navíc před-nosta Froněk. Dialýza by podle něj

měla být pacientovi nabídnuta až jako druhá volba po transplantaci, nebo v případech, kdy transplan-tace není vhodná. Jenže právě ví-ce než 60 procent klientů hemodi-alyzačních středisek tvoří pacienti starší 70 let, jimž jejich komorbidi-ta transplantaci kontraindikuje.Pro intenzivnější umisťování pa-cientů z hemodialyzačních center na čekací listinu vede podle ředi-tele Březovského schůdná cesta. „Pro tuto situaci existuje poměrně jednoduché řešení, kterým je spo-lečný rozpočet pro transplantace a hemodialýzy. Úsporu si pak mezi sebou mohou rozdělit ještě společ-ně s pojišťovnami,“ doplňuje.K větší efektivitě se hemodialy-zační centra snaží přimět také ministerstvo zdravotnictví. Ře-ditelka odboru zdravotní péče MZ MUDr. Stanislava Pánová potvrdi-la, že k úkolům jejího odboru bude v příštím roce patřit také jednání s Asociací dialyzačních středisek a Českou nefrologickou společ-ností. Výsledkem podle ní bude systém finančních odměn pro ta střediska, která dostanou na če-kací listiny více pacientů.

Lepší je orgán od živého dárce „VZP si je dobře vědoma výhodnos-ti transplantací, a to samozřejmě hlavně pro další osud a perspek-tivu daného pacienta, tak i mož-ných finančních úspor. Ty jsou výrazné právě při provedení trans-plantace ledvin. Proto také VZP ak-tivně pracovala na tvorbě Národ-ního akčního plánu pro darování orgánů pro léta 2010 až 2015,“ sli-buje pojišťovna slovy svého mluv-čího Roda transplantologii podpo-ru. Právě v transplantaci orgánů od živých dárců ČR oproti Evropě výrazně zaostává. Na milion obyvatel je u nás pou-ze osm živých dárců orgánů. Pro srovnání – například v Chorvat-sku, které za podpory vlády a po-jišťoven velmi intenzivně pracuje na implementaci Národního akč-ního plánu pro transplantace, je ročně darováno 30 orgánů (od ži-

vých i mrtvých dárců). Čeští trans-plantologové viní z nedostatečné podpory veřejnosti k darování or-gánů především resort zdravot-nictví. Zaostávat v této oblasti je přitom velmi nevýhodné. Trans-plantace od živých dárců má totiž významně lepší medicínské i eko-nomické výsledky než použití or-gánu od zemřelých dárců.

Přežití záleží na orgánu „Úspěšnost transplantace ze ži-vých dárců se blíží 99 procentům, ze zemřelých dárců 95 procentům. Očekávaná délka přežití pacientů s orgánem od živého dárce je 25 let, u orgánů zemřelých dárců se po-hybuje mezi 8 a 12 lety. Umíte si představit, jak důležitou roli hra-je u mladého pacient s transplan-tovanou ledvinou fakt, zda přeži-je 12 či 25 let. Očekávané přežití po transplantaci a na dialýze je dvoj-násobně vyšší,“ podotýká přednos-ta Froněk a poukazuje na obrovské pole působnosti, kterým je páro-vá výměna orgánů. Ta v ČR nyní prakticky neexistuje. Přitom v pří-padě, že se přijde nechat vyšetřit 100 tisíc potenciálních žijících dár-ců, pouze 20 procent jich orgán da-ruje a u dalších 20 procent nelze orgán využít z důvodu inkompati-bility – ty je však možné zařadit do evropské čekací listiny. Počet mož-ností jak darování, tak příjmu or-gánu se tím výrazně zvýší.Vůbec nejefektivnější je ale pod-le MUDr. Froňka transplantovat funkční ledvinu ještě před zaháje-ním hemodialýzy. „Výsledky jsou jednoznačně nejlepší. Přitom v ČR vůbec nemáme informace o počtu pacientů, kterým ledviny právě se-lhávají, jsou ve stadiu 4 a mohli by podstoupit transplantaci led-vin od žijícího dárce před tím, než nastoupí na dialýzu. Měli bychom tyto pacienty aktivně vyhledávat v nefrologických ambulancích,“ uzavírá Jiří Froněk pohledem na jeden z dalších systémových kro-ků, které by měly do budouc-na vést k vyšší efektivitě české transplantologie. Petra Klusáková

Inzerce A111000596

Předsedkyně transplantační spo-lečnosti MUDr. Eva Pokorná: „Transplantace je zásadní úspora.“ | Foto: archiv Koalice pro zdraví

18  Zdravotnické noviny 2321. 11. 2011

Dárcovský konzultant si během školení vštěpuje zásady správné komunikace s rodinou prostřed-nictvím komplexu postupů, zva-ného family approach, který byl vypracován ve spolupráci s psy-chology. Přestože je u nás uzáko-něn status předběžného souhlasu s darováním orgánů, lékaři s ro-dinou potenciálního zemřelého dárce komunikují vždy. „Nemů-žeme riskovat diskreditaci trans-

plantačního programu proto, že se nezeptáme rodiny. Neformu-lujeme to ale jako otázku, zda or-gán dovolí darovat, spíš jako ja-kousi formu vděku za to, že odběr rodina umožní,“ říká ředitel KST Pavel Březovský. S nesouhlasem rodiny u nás vel-ký problém není. Tzv. family refusal u nás činí 5–10 %, například v Ně-mecku nesouhlasí s odběrem or-gánů polovina pozů stalých.

Část pro rodinu, část pro sebeKromě základního výcviku mohou lékaři projít kurzem oznamování špatné zprávy, který dvakrát roč-ně organizuje v IKEM MUDr. Eva Pokorná ve spolupráci s psycho-ložkou PhDr. Blankou Čepickou a psychiatrem MUDr. Janem Čer-mákem. Třídenního intenzivního tréninku komunikačních a prak-tických dovedností sdělování ne-

příjemných zpráv se zúčastňuje 18 lékařů, větší počet není mož-né do kurzu zařadit právě proto, aby mohl být co nejvíce praktický a intenzivní. „První kurz je věnován právě sdě-lování nepříznivých zpráv, vysvět-lují se, diskutují, nacvičují prak-tické věci, postupy při sdělování, reakce příbuzných. Intenzivisté jsou také ubezpečeni, že sdělit ne-gativní zprávu je vždy těžké. Ne-musí to být vždy provedeno výbor-ně, ale důležité je, že to zvládnou dobře, sami se při tom budou cítit jistí a nebudou mít z komunikace obavy. Druhé pokračování kurzu, většinou s odstupem půl až jedno-ho roku od kurzu prvního, se sou-středí víc na samotné zdravotníky – v jeho rámci se učí sami vyrovná-vat se stresem a pečovat i o sebe, “ vysvětluje MUDr. Pokorná.

Při třech příjmech dárce indikovat nestačíCo je pro tedy pro zdravotníky

nejtěžší? „Sdělování negativních zpráv je vždycky náročné. My léka-ři to ještě příliš neumíme. Je to pro nás těžké a nepříjemné. Jsme vytí-žení. Tam, kde dříve pracovali tři, nyní pracuje jen jeden, to samé v průběhu služeb. Pravdou je, že když má lékař na oddělení příjem tří pacientů, o které se musí sta-rat a musí je zajistit, tak indikovat dárce prostě absolutně nemůže, to objektivně nejde. Celý proces po-tvrzení smrti mozku, indikace dár-ce a organizace odběru orgánů trvá cca 12 hodin,“ poodkrývá nepří-jemnou skutečnost lékařka, která ale jednoznačně považuje komuni-kaci lékaře s rodinou za povinnost. „Snažíme se, aby se lékaři naučili cítit při sdělování těchto zpráv co nejlépe, nebáli se toho a nebyl to pro ně stres. Musí si odnést i ně-co navíc pro sebe, protože sdělo-vání negativní informace budou používat v celé své praxi i životě pořád,“ dodává MUDr. Pokorná. (klu)

Komunikace s rodinou nám lékařům moc nejde Kromě udržování orgánů v plně funkčním stavu, zvládnutí administrativy, spolupráce s transplantačním centrem a Koordinačním střediskem trans-plantací (KST) je úkolem dárcovského konzultanta také komunikace s ro-dinou zemřelého pacienta.

Jak jsou lékaři v zahraničí mo­tivováni k nahlašování mož­ných dárců orgánů? Ve Španělsku a Chorvatsku mají lékaři za nalezení pacienta při-dáno 20 procent platu. Počet na-hlášených se tam enormně zvy-šuje. U nás to takhle dělat nelze, protože povinnost nahlásit po-tenciálního dárce transplantač-nímu středisku vyplývá ze záko-na. Zároveň ale neexistuje žádná praktická sankce za jeho nedo-držení. Vypnout přístroje a na-hlásit smrt bez dalších postupů směrem k transplantaci je velmi jednoduché.

Pomohla by nám v tomto ohle­du například účast v Euro­transplantu?Eurotransplant vznikl jako nezis-ková organizace chirurgů, kteří se mezi sebou domluvili, že bu-dou sdílet čekací listiny a orgány mezi jednotlivými státy. Není to něco, co organizuje a zřizuje Ev-ropa. Ano, jsou tam určité výho-dy. Objem lidí, kteří jsou spolu dohodnuti o vzájemné výměně orgánů, je poměrně velký. Nyní se připojilo i Chorvatsko, Slovin-sko a Maďarsko. V zemích se po-

všechně zvýšily odběry orgánů, zkvalitnil se proces odběru, zá-roveň ale systém funguje na zá-kladě určité finanční motivace. Členské země platí za přihlášení a udržení zavedeného systému. U nás je zápis do čekací listiny zdarma, v Eurotransplantu sto-jí 460 eur (asi 11 tisíc korun), dá-le se ročně platí za místo na listi-ně. Příspěvek se pak rozdělí podle toho, jakým způsobem jednotlivé členské státy participují na odbě-rech a transplantaci neboli apli-kaci odběrů. Každá země si mu-sí spočítat, jestli je pro ně tento systém výhodný.

Je takové členství výhodné pro nás?Společná evropská čekací listina by pro Česko byla nevýhodná. Vnímám náznaky, že úmysl pro-pojit státy tímto způsobem exis-tuje. Můj názor ale je, že bychom měli sdílet pouze čekací listiny speciálních skupin pacientů, kte-ří jsou například hypersenzitivní vůči krvi či lidským tkáním (te-dy pacienti s opakovanými trans-plantacemi ledvin) nebo pacien-tů s urgentním selháním jater. V těchto případech by to výhod-

né bylo, protože by přibylo množ-ství potenciálních vhodných dár-ců. Ale mám obavy, že kdyby se vytvářela společná čekací listina pro všechny pacienty, nabízela by se tendence nejprve vyrovnat čekací doby. U nás je čekací doba na ledvinu rok, kdežto v Němec-ku tři roky. To by pro Čechy byla velmi nepříjemná situace.

Čemu se teď na evropské úrov­ni v KST věnujete? Společně se zástupci Evropské or-gánové koordinační organizace (European Organ Exchange Or-ganization) připravujeme mezi-národní IT portál, který by měl mezi jednotlivými státy umož-nit výměnu orgánů urgentního respektive superurgentního paci-enta. Pokud nastane situace, že žádný český pacient orgán nevy-užije, mohl by jej využít pacient z jiné země. Speciálně se jedná o dětská srdce. Jde o velmi smut-ná čísla. Asi 97 procent dětských pacientů se transplantace srdce nedočká a umírá na čekací lis-tině. Existuje řada podpůrných aktivit, aby srdce pracovalo, ale věk a velikost dárců jsou tak růz-

né, že se dárce najde jen málo-kdy. Výměna takovýchto orgá-nů by značně přispěla k možnosti najít vhodnou velikost srdce a ke snížení úmrtnosti na čekacích listinách.

Je v současnosti možné trans­plantovat český orgán cizinci a naopak? Samozřejmě, je možné vyvézt a dovézt orgán. Má to ale zákon-nou limitaci. To znamená, že po-kud je na čekací listině člověk, který by orgán využil v ČR, tak jej nesmíme vyvézt. Odběry orgánů od cizinců není v ČR prakticky možné realizovat. To by se mělo změnit při součas-né novelizaci zákona č. 285/2002 Sb. (klu)

Společná evropská listina pro nás není výhodná Do evropského kontextu zasazuje českou transplantologii ředitel Koordi-načního střediska transplantací MUdr. Pavel Březovský.

Fo

to: L

eoš

Cho

dur

a

téma čísla