CS

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

Příspěvky skupiny Zaměstnanci

Shrnutí

Únor 2016

Tuto studii, která je zde shrnuta, provedl Labour Research Department na základě výzvy k předkládání nabídek, kterou oznámil Evropský hospodářský a sociální výbor. Informace a názory vyjádřené v této studii jsou názory autora a nemusí nutně odrážet oficiální stanovisko Výboru. Evropský hospodářský a sociální výbor nezaručuje přesnost údajů obsažených v této studii. Výbor ani žádná osoba jednající jeho jménem nenese odpovědnost za případné použití informací v ní obsažených.

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

1. Úvod 3

2. Politické souvislosti krize 3

3. Odborové svazy 3

4. Zaměstnavatelé 4

5. Ostatní orgány 4

6. Vlivy na právo 4

7. Vyjednávání a zastoupení pracovníků 5

8. Mzdy 5

9. Minimální mzda a životní minimum 6

10. Platy ve veřejném sektoru 6

11. Spory 6

12. Růst a produktivita 6

13. Veřejné výdaje a schodek 7

14. Zaměstnanost a nezaměstnanost 7

15. Odpracované hodiny a zaměstnanecký status 7

16. Inflace, příjmy a rovnost 7

17. Sociální ochrana a sociální péče 8

18. Závěry 8

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 2/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

1. Úvod

Tento dokument shrnuje zprávu týkající se sociálně hospodářské situaci ve Spojeném království po krizi z let 2008–09. Zaměřuje se na vývoj pracovněprávních vztahů, včetně úlohy ústředního orgánu státní správy (přestože Spojené království postrádá podobné uspořádání v oblasti sociálního partnerství, které existuje v mnoha jiných zemích EU).

2. Politické souvislosti krize

Od konce druhé světové války se pravomoci ve Westminsteru střídaly mezi pravicovou konzervativní stranou a levicovou labouristickou stranou, ke které je přidruženo mnoho odborových svazů. Labouristická strana byla u moci v roce 2007, když vypukla finanční krize, ale nemohla zabránit tomu, aby ekonomika postupně spadla do recese. Vláda Gordona Browna prohrála v roce 2010 všeobecné volby s koalici složenou z konzervativců a liberálních demokratů, jejichž největší prioritou bylo snížení schodku.

Pod vedením koalice mělo být snížení schodku dosaženo především snížením výdajů, a nikoli zvýšením daní (i když se zvýšila základní sazba daně z přidané hodnoty, kterou Labouristická strana dočasně snížila na 15 %, z 17,5 % na 20 %). Osoby s nízkými příjmy měly být chráněny (zvýšením úlev na dani z příjmu), byla však uplatněna strategie zaměřená na přechod ze závislosti na sociálním zabezpečení k práci, se „sankcemi“ proti těm, kteří se odmítli přizpůsobit. Byly odstraněny překážky bránící pružné pracovní době a podpořeny rovné mzdy a učňovské vzdělávání, nicméně jiné politiky práva pracovníka omezily (například přístup k soudům pro pracovněprávní věci).

Konzervativní vláda, která převzala moc po koaliční vládě v roce 2015, zařadila omezení odborových svazů jako prioritu svého programu, vedle dalších úsporných opatření a krácení sociálních výdajů. Reagovala však také na obavy týkající se mezd tím, že oznámila vyšší minimální mzdu pro pracovníky starší 25 let. Politická decentralizace ve Spojeném království otevřela možnost větších rozdílů v oblasti sociálních politik a politik zaměstnanosti. Zároveň však hrozí, že nadcházející referendum o členství Spojeného království v EU bude mít dopad na pracovněprávní a sociální vztahy, což se stalo zdrojem (odlišně motivovaných) obav jak pro zaměstnavatele, tak pro odborové svazy.

3. Odborové svazy

Pracovněprávní vztahy ve Spojeném království získaly zavedený rámec, kde odborové svazy zastupují a vyjednávají za menšinu. Ačkoli nadále zastávají silnou roli ve veřejném sektoru, ve většině soukromého sektoru je jejich kolektivní spolupráce mezi sociálními partnery omezená. Po dalším úpadku po krizi kleslo celkové členství z 7,65 milionu na 7 milionů a členství pracovníků se snížilo z něco málo přes 7 milionů (28 % pracovníků) na 6,4 milionů (25 %). Počet odborových svazů sdružených v Odborovém kongresu (TUC) (ústřední federace, jež se neúčastní vyjednávání mezd) klesl ze 61 (6,5 milionů členů) na 52 (5,8 milionů členů), a pro odbory bylo těžké tuto situaci ustát.

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 3/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

Přibližně polovina členů TUC náleží k odborovým svazům přidruženým k Labouristické straně (ačkoli TUC sám o sobě k ní přidružen není) a prohry této strany ve volbách v letech 2010 a 2015 znamenaly, že nebyly zajištěny priority odborů, jako například priority předložené TUC. Před volbami v roce 2015 vyzval TUC k vytvoření záruky zaměstnání pro mladé lidi, rozšíření dobrovolného životního minima („Living Wage“), důraz na „komunity, ne zisk“ jako jádro veřejných služeb a silnější zastoupení pracovníků na řízení podniků.

4. Zaměstnavatelé

Skupina zaměstnavatelů se zdá být ve Spojeném království roztříštěnější než odbory, což ale v žádném případě neznamená, že je slabší. Většina zaměstnavatelů v soukromém sektoru již nespoléhá na svou příslušnost ke sdružením, jež vyjednávají s odbory, a proto se počet sdružení evidovaných Certifikačním úřadem (Certification Officer) neustále snižuje. Konfederace britského průmyslu (Confederation of British Industry, CBI), jež zastupuje a lobbuje jménem přibližně 190 000 podniků, které zaměstnávají téměř 7 milionů lidí, o mzdách nevyjednává.

Během krizových let formulovala CBI společné obavy zaměstnavatelů, od nadměrné regulace až k vnitrostátní minimální mzdě, náhradám u soudu pro pracovněprávní věci, mzdovým omezením ve veřejném sektoru, pružné pracovní době, rovnosti pohlaví, školám a dovednostem, úloze migrantů v hospodářství Spojeného království a členství v EU. I když byla původně šokována hloubkou krize, byla potěšena, že se nezaměstnanost nezvýšila tak, jak se očekávalo, a to díky změnám ve způsobech zaměstnání, „extrémní“ mzdové umírněnosti a jiným opatřením.

5. Ostatní orgány

V pracovněprávních vztazích ve Spojeném království hrají podpůrnou roli různé orgány, např. Služba pro poradenství, urovnávání a arbitráž sporů (ACAS), Komise pro nízké mzdy (LPC), která předkládá doporučení týkající se vnitrostátní minimální mzdy, Licenční úřad pro zprostředkovatele (GLA), který dohlíží nad poskytovateli pracovních sil, nebo orgány pro přezkum mezd, jež působí jako poradce v otázce mezd ve vládním veřejném sektoru pro zhruba 2 miliony zaměstnanců. Tyto instituce sice krizi přežily, ale jiné byly ústřední vládou zrušeny, což zanechalo v rámci pracovněprávních vztahů mezery.

6. Vlivy na právo

Právní předpisy Spojeného království týkající se protestních akcí nikdy nezahrnovaly pozitivní právo na stávku, což znamená, že pracovníci a jejich odbory se místo toho musí spoléhat na právní imunitu. Existují sice zákonná ustanovení o uznávání (jak vedení a odbory spolupracují), ta však nezabránila poklesu členství nebo rozsahu kolektivního vyjednávání, a to ani před krizí, ani po ní. Právní změny po krizi však měly dopad na pracovněprávní vztahy v řadě ohledů, od změn týkajících se pravidel pro převod podniků (TUPE), jež omezovala přínosy zlepšení po převodu, k požadavku, aby pracovníci při

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 4/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

vyřizování stížností před tím, než podají stížnost k soudu a zaplatí soudní poplatky, konzultovali ACAS.

Změny se také různými způsoby dotkly předpisů v oblasti rovnosti, ale nový zákon konzervativců o odborových svazech, tzv. Trade Union Bill (v době přípravy této zprávy ještě nedokončený), sliboval veliké změny, včetně nových předpisů týkajících se hlasování o stávce (50% volební účast potřebná k přijetí, kde se zdržení hlasování počítá jako hlas proti, a 40% volební účast potřebná k přijetí pro stávky ve veřejném sektoru), využívání pracovníků přes agentury k zajištění náhrady, nových požadavků na podávání oznámení o stávce, omezení tzv. „checkoff“ (vybírání členských poplatků) a změn v předpisech o politickém financování. Konečný výsledek nebyl v době přípravy této zprávy znám.

7. Vyjednávání a zastoupení pracovníků

Již před krizí kleslo pokrytí kolektivního vyjednávání na 34,7 % (20,0 % zaměstnanců v soukromém sektoru a 72,0 % ve veřejném sektoru). Do roku 2014 se dále snížilo na 27,5 %, 15,4 % v soukromém sektoru a 60,7 % ve veřejném sektoru. Vyjednávání více zaměstnavatelů, které je v soukromém sektoru omezeno na určitá odvětví, bylo oslabeno o něco více, i když bylo rovněž hájeno (například ve stavebnictví, mj. i ve společnosti Lindsey Oil Refinery). Zdá se, že zastoupení odbory na pracovištích (tam, kde existuje) zůstalo téměř nedotčeno, ačkoliv je pod tlakem, například v  důsledku omezení nebo plánovaného omezení v oblasti vybírání odborových členských poplatků od zaměstnavatelů ve veřejném sektoru. Svazy kladou větší důraz na strukturu svých odborů, ale opakovaně se setkávají s praxí, že se jména členů, kteří jsou považováni pro potenciálního zaměstnavatele za rizikové, ocitají na černé listině.

8. Mzdy

Před krizí mělo mzdové vyrovnání, jež bylo monitorováno Úřadem pro výzkum práce (Labour Research Department, LRD), stabilní vývoj s průměrným mediánovým nárůstem ve výši 3,2 %. Ten však po období let 2007–08 klesl pod 3 % a dosud nedosáhl „oživení“ (kromě dočasného oživení v soukromém sektoru v letech 2010–2011 a 2011–2012). Zmrazení v soukromém sektoru dosáhlo vrcholu v prvních čtyřech měsících roku 2009, což odráželo to, co CBI nazvala „extrémní mzdovou umírněností“. Pokles mzdového vyrovnání však nebyl tak výrazný jako pokles reálných příjmů (viz níže) a období po krizi se neslo ve znamení „negativního mzdového posunu“.

Mediánové navýšení nejnižších základních sazeb Sektor 2006-07 2007-08 2008-09 2009-10 2010-11 2011-12 2012-13 2013-14 2014-15

Všechny 3,60 % 3,90 % 2,70 % 2,00 % 2,80 % 2,50 % 2,50 % 2,50 % 2,0 %Soukromý 3,80 % 4,00 % 2,60 % 2,00 % 3,00 % 2,90 % 2,50 % 2,50 % 2,25 %Veřejný 3,00 % 3,00 % 2,70 % 2,00 % 1,60 % 1,00 % 1,00 % 1,50 % 1,87 %Zdroj: LRD Payline, Zpráva o pracovišti a Průzkum platu LRD

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 5/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

9. Minimální mzda a životní minimum

Komise pro nízké mzdy, která radí vládě v otázce vnitrostátní minimální mzdy, zaujala po krizi, obezřetný přístup, a v letech 2009—2013 zvyšovala minimální mzdu dospělých osob v průměru o pouze 1,92 % ročně. Obavy o pokles reálných mezd však způsobily, že v letech 2014 a 2015 došlo k návratu vyšší míry zvyšování minimální mzdy (okolo 3,0 %), a tudíž minimální mzda pro dospělé osoby činila v říjnu 2015 6,70 GBP. Mezitím bylo dobrovolné životní minimum („Living Wage“) (od listopadu 2015 8,25 GBP za hodinu, 9,40 GBP v Londýně) formálně přijato více než 2 000 „akreditovanými“ zaměstnavateli. Během všeobecných voleb v roce 2015 se většina stran zavázala učinit více pro to, aby „se práce vyplatila“, a konzervativní vláda oznámila novou zákonnou minimální mzdu ve výši 7,20 GBP za hodinu pro pracovníky starší 25 let (což se zavádějícím způsobem nazývá národní životní minimum). Do roku 2020 se má se zvýšit na přibližně 9,00 GBP, a ačkoli je nižší než životní minimum, bude mít značné důsledky pro zaměstnavatele, kteří vyplácí nízké mzdy.

10. Mzdy ve veřejném sektoru

Omezení týkající se mezd ve veřejném sektoru platila pro neobvykle dlouhou dobu. Započala krátce před krizí pod vedením labouristické strany a dále pokračovala pod vládou koalice v podobě zmrazení mezd (přidalo se však „alespoň 250 GBP“ pro ty, kteří vydělávají méně než 21 000 GBP) a která byla poté nahrazena 1% hranicí, kterou konzervativní vláda nyní prodloužila až do období let 2016–17. Úsilí koalice zavést systém místních mezd pro pracovníky ve veřejném sektoru, jež by závisely na trhu, tzv. „market-linked pay“, nebylo úspěšné, ale byly omezeny systémy platového růstu (posun vzhůru v platové tabulce).

11. Spory

Průměrný počet pracovních dní ztracených v důsledku odstávky a počet ztracených pracovních dnů na 1 000 zaměstnanců byl mezi lety 2008 a 2014 nižší než v letech před krizí (2000–2007), nedošlo však k propadu počtu protestních akcí. V roce 2011 se odehrály velké stávky kvůli důchodům ve veřejném sektoru a objevilo se také několik ostrých sporů v soukromém sektoru (například ve stavebnictví).

12. Růst a produktivita

Hospodářské oživení po recesi je ve Spojeném království pomalé a nejisté, nejslabší v poválečné éře, což v roce 2012 způsobilo obavy z dvojité recese. Když opět došlo k růstu, stalo se tak bez zvýšení produktivity, která je o 15 až 16 procentních bodů nižší růst než úroveň, jaké by se jinak mohlo dosáhnout. Plány vlády na řešení tohoto problému se staly na začátku roku 2016 terčem kritiky ze strany poslanců.

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 6/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

13. Veřejné výdaje a schodek

Labouristická vláda před recesí dohlížela na skutečné zvyšování výdajů, ale recese vedla k  prudkému snížení stávajícího rozpočtu veřejného sektoru, který se nezačal zlepšovat až do roku 2010 pod vedením vládní koalice. V roce 2012 došlo k jeho dočasnému zpomalení, ale škrty pokračovaly spolu s postupným zpřísňováním sociálních politik (viz níže) a vystavováním členů odborů tlaku.

14. Zaměstnanost a nezaměstnanost

Pokračující růst míry zaměstnanosti byl jedním z nejvýznamnějších okamžiků v období po recesi: míra celkového počtu zaměstnaných vzrostla v letech 2007–2014 o 4,6 % na 30,7 milionu (31 milionů v roce 2015). Samostatná výdělečná činnost zaznamenala nejrychlejší růst (21,2 %), následovaná počtem dočasných zaměstnanců (9,6 %) a počtem pracovníků na částečný pracovní úvazek (6,2 %). Počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek vzrostl do roku 2014 o 0,7 %. Zaměstnanost ve veřejném sektoru rostla rychleji než zaměstnanost v soukromém sektoru před recesí, ale mezi lety 2007 a 2014 klesla o 10,4 %. Nezaměstnanost dosáhla 2,7 milionu osob a k jejímu výraznému snížení došlo až několik let po skončení krize.

15. Odpracované hodiny a zaměstnanecký status

Skutečné odpracované hodiny vzrostly, ale průměr na pracovníka se nezměnil a zůstal 32,2 hodin týdně. Nejisté formy zaměstnávání se znásobily, a to nejen samostatná výdělečné činnosti a práce na částečný úvazek, ale také pracovní místa, která nezaručují pracovníkovi žádnou minimální pracovní dobu („zero hours“) (odhaduje se na 744 000–1,5 milionu v roce 2015). TUC, který vede kampaň týkající se „nedostatku důstojných pracovních míst“, vypočítal, že pracovníci s nulovou minimální pracovní dobou vydělávají výrazně méně než stálí zaměstnanci, a že počet pracovníků, kteří chtějí více hodin ve svých stávajících pracovních místech, stoupl z 2,3 milionů na 3,4 milionu. Vláda již zakázala „ustanovení o výlučnosti“, která omezují možnosti zaměstnání pro pracovníky s nulovou minimální pracovní dobou, ale nezašla tak daleko, aby tento typ smluv zakázala.

16. Inflace, příjmy a rovnost

Inflace spotřebitelských cen zůstala až do období 2012/2013 vysoká, čímž přesáhla průměrný růst výdělků a stala se předmětem kontroverzí, poněvadž index maloobchodních cen (RPI), nejčastěji využívaný ukazatel inflace při vyjednávání, ztratil svůj status jako národní statistický údaj, a  místo toho se začal více využívat index spotřebitelských cen (CPI). Po krizi dosáhla inflace velikých rozměrů. V roce 2011 CPI vzrostl o 4,5 % a RPI o 5,2 % RPI, avšak v roce 2015 CPI klesl na nulu a RPI na 1 % nebo méně. Růst průměrných týdenních výdělků (AWE, pravidelné odměny vyjma bonusů) se mezi roky 2007 a 2014 snížil na polovinu, což znamenalo nebývalé snížení jeho skutečné hodnoty o 8–10 %. Rozdíl v odměňování žen a mužů na základě hodinového výdělku na plný úvazek kromě přesčasů klesl z 16,3 % v roce 2000 na 12,5 % v roce 2007 a na 9,6 % v roce 2014. 

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 7/88

Krize a vývoj pracovněprávních vztahů ve Spojeném království

17. Sociální ochrana a sociální péče

Pod Labouristickou stranou se příjmy těšily daňovým úlevám a řadě dalších výhod. Škrty a program zaměřený na přechod ze závislosti na sociálním zabezpečení k práci se pod koalicí a vládou konzervativců urychlil, což mělo dopady na valorizaci sociálních dávek, sankce (ztráta dávek), snížení příspěvků na bydlení a roční limit dávek. Řada dávek a daňových úlev má být nahrazena plošně, tzv. „Universal Credit“, ale Ústav fiskálních studií (IFS) uvádí, že to v dlouhodobém horizontu sníží štědrost systému sociálních dávek. Pracovněprávní vztahy v období po krizi byly poznamenány rozsáhlými změnami v systému důchodového zabezpečení na státní úrovni a na pracovišti (včetně velkého sporu kvůli důchodům ve veřejném sektoru). Byly částečně založeny na základě doporučení labouristické penzijní komise, ale novější politika konzervativců („svoboda a volba“) znamená, že pracovníci starší 55 let můžou nyní utratit své soukromé důchody podle svého uvážení (v souladu s daňovými předpisy).

18. Závěry

Krize měla výrazný dopad na sociální a hospodářskou situaci ve Spojeném království. Způsobila nejistotu, úsporná opatření, nízkou produktivitu, některým potřebu „potravinových bank“ a mnoha lidem propad reálných příjmů. Rovnováha sil se přesunula více směrem k zaměstnavatelům, ať už je to symbolizována například zákonem o odborových svazech (tzv. „Trade Union Bill“), selektivním snížením daní nebo soudními poplatky atd. Zároveň ale došlo k řadě příznivějších regulačních opatření, ať už jde o automatický nárok na důchod, sdílení rodičovské dovolené, zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů, plánované příspěvky na učňovskou přípravu nebo národní životní minimum („National Living Wage“). I když slogan TUC „Británie potřebuje vyšší mzdu“ zachytil rozpoložení lidí, neproměnilo se to ve zvolení Labouristické strany ve volbách v roce 2015. Vše bylo velmi náročné, avšak pro sociální partnery samotné existuje určitý stupeň kontinuity, který krize sice podrobila zkoušce, ale nezničila ji.

_____________

EESC-2016-02574-00-00-ETU-TRA (EN) 8/88