Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Křížkův slovník latinsko-český by Jan ŘíhaReview by: G. ŠuranListy filologické / Folia philologica, Roč. 16, Čís. 5 (1889), pp. 362-366Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23435445 .

Accessed: 14/06/2014 12:54

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

362 Úvahy a zprávy.

tuje starý kmenostup -mono- -meno- -mno- (k němuž se druží

asi ještě stind. -Hna- se střídnicí t. zv. dlouhého m sonans). Po chybným zdá se mi i tvrzení, že „das ablg. jaždt ist aus

*j a z d j (palatales ž fur z wegen des folgenden t) entstanden"

(str. 86.), rovněž že by jady bylo vzniklo z*jadons *jadonts (87). Na str. 67 těžko pohřešuji lat. erô jakožto prvotní konj. praes. kořene es- (prajazykové ésomi tam umístěné je jistě

neoprávněno) atd. I některé čistě povrchní věci lze H-ovi vy tknouti. O zvucích prajazykových jistě nevíme podrobného nic ani

nebudeme nikdy ničeho podrobnějšího věděti: píšeme-li na př. v prajazykových tvarech th, označujeme tím jakýsi zvuk, jenž v pra jazyce na rozdíl od jiných jistě existoval a jenž ve skutečných faších jazyků našich rozličným určitým spôsobem se jeví, nevy slovujíce ještě tím ničeho podrobného o jeho skutečném znění.

Κ čemu posavádní pestrost pravopisu jazykozpytného rozmnožovati

s H-em písmeny c z zh pro prajazykové palatalné explosivy, věru

nikdo nepochopí. Ani toho nepochopí nikdo, proč H. týž zvuk v avestských slovích píše q, ve staroperských s (str. 56).

Spisovatel, žák tuším Fickův, zdá se býti ještě mlád (ne dávno vystoupil dissertací De mixtis Graecae linguae dialectis) a snad ještě pozná, že s úkoly podobné, jaký on si uložil, posud nejsme. Zdá se, že od něho smíme čekati věci dobré: z této

jeho práce probleskuje tytýž úsudek bystrý i samostatný. Yelmi pozoruhodný jest jeho exkurs o poměru i a j v řečtině (78 n.), ač proveden příliš stručně, aby mohl oprávňovati ku pronesení

nepochybného úsudku; rovněž velice pozoruhodný jsou výklady o časových kmenech, tvořených znakem a (dle H-ova označení) a u (131 n.). Co se týče posledních, s radostí jsem četl, že spis. nevěří v nepůvodnost flexe stind. karômi: k dokladům flexe

podobné, jež H. uvádí, m. j. dodal bych zejména stind. slovesa jako dhňrvati tu rva ti gňrvati2), pak starobylé part. tá

kavana RS. 1, 120, 6 (v. prof. Ludwig a. 1.). Eovněž s ra dostí jsem seznal, že H. strany znaku inchoativných sloves dle

str. 3. a 56 v podstatě se srovnává s míněním mým, vyloženým ve článku delší dobu již tištěném (Κ. Z. XXXI, 9 n.), jemu však ovšem ještě neznámém; jenom, že konsonantickým jich znakem dle mé domněnky není skh, nýbrž sk. josef Zubatý. Josef Zubatý.

2) Ovšem přešla slovesa tato ve flexi příznakovou: dhurvanti líší se od kur van ti kvantitou u, jež v prvním dle zvukoslovného zá kona v zavřené slabice se muselo dloužiti, kdežto ve druhém zachrá něna byla krátkost analogií tvarů jako kurů kurutáap., jakýchž ii onoho po přechodu ve flexi příznakovou nebylo. Pratvar *s t é r u t i ostatně (str. 138) dle svědectví stind. káróti není správný, maje zníti *stéreuti: slovesa této flexe mívala (jako k a r δ t i) dvojitý kmenostup.

Křížkův slovník latinsko-český. Ke třetímu vydání upravil Jan Říha. Y Praze. Nakladatel I. L. Kober, knihkupectví. 1889. Cena zl. 7*50 kr., váz. zl. 8'70 kr.

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 363

Jediný slovník latinsko-český, který složil prof. V. Vojáček ke

všem latinským klassikům na gymnasiích čítaným, je ve druhém

vydání rozebrán a třetího vydání vyšlo teprve pět sešitů. Je tedy nutná potřeba nového slovníku latinského, který by vyhověl všem

potřebám žáků gymnasijních. Těm nevyhovuje slovník nahoře ozná

mený. Křížkův slovník obsahoval v prvém a druhém vydání

slovný materiál z Nepota, Caesara a Ovidia; nynější vydání ob

sahuje slovný materiál z Nepota, Caesara, Ovidia, Livia, Sallu

stiova bellům Iugurthinum, z Vergilia (a to jen z výboru Pod

statného) a ze šesti řečí Ciceronových : or. quattuor in Catilinam,

pro Milone, pro Archia. Stačí tedy slovník Křížkův, který původně

byl určen jen pro třídy III.—V., i pro sextu, pro VII. však jest už z veliké části nedostatečný, nikterak nestačí pro třídu VIII.

Měl-li by slovník ten vyhovovati potřebám žactva gymnasijního

úplně, musil by se přibrati materiál ze Sallustiova Catiliny, z dů ležitějších řečí Ciceronových, jak je vytýkají instrukce, ze spisů jeho filosofických, aspoň z Catona, Laelia, de officiis, z rhetorických z oratora a de orátore, z Tacita a Horatia. U básníků neměl by se skladatel obmeziti výbory českými, než na zřeteli míti také

výbory z Ovidia, Vergilia a Horatia, vydané u Tempského a Ge rolda, ježto se jich 11a českých gymnasiích dosti užívá.

Rozšířil tedy p. Říha slovník Křížkův značnou měrou, ale na druhé straně zůstává přece jen slovník ten kusý; a to cítil dobře i p. Ěíha, pravě, že „později přidá tolik doplňků, kterýmiž by slovník Křížkův žákům vystačil na auktory vedle instrukcí v gymnasii čítané." Ony doplňky byl by prý hned přičinil, ale nemoc učinila tomu překážku.

V tom případě mělo nakladatelstvo s třetím vydáním po sečkati a zatím rychle vydati třetí vydání slovníka Vojáčkova. Nám je tu bohuželkonstatovati, že nemáme na ten čas slov níka latinského, který by vyhovoval všem potřebám žáků gymnasijních.

Ale slovník páně Říhův má ještě jednu podstatnou vadu —

je totiž nehotový. Nehotovost slovníka jeví se zvláště v prvé části; zavinil ji nedostatek promyšleného plánu, dle kterého by byl p. skladatel pracoval hned od začátku. Zvláště v prvé polo vině slovníka postrádáme velmi mnoho významů a frasí, jež se čtou u auktorů, které p. Ěíha teprva později rozhodl se do slovníka pojmouti. Proto na konci slovníka jsou položeny „nejnutnější doplňky a omylův opravy" na 22 stranách. Ale, jak už titul sám naznačuje, není ani tu docíleno úplnosti, Yelmi mnoho významů z klassiků, kteří teprva později byli pojati v plán, tu schází.

Nehledíc k těmto základním vadám, slovník ten vyhovuje po třebám třídy III.—VI. aspoň ve druhé polovici měrou slušnou. Od známého slovníka Vojáčkova liší se tím, že nemá německých významů, že neuvádí zpravidla českých slov zastaralých a ne

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

364 Úvahy a zprávy.

obvyklých, že materiál vybrán jest jen ze spisů, dle osnovy na

gymnasiích čítaných, a že všímá si pilně stránky fraseologické, úsloví nejen uváděje, než i překlad jich podávaje.

Na etymologii ve slovnících latinských vedou se stížnosti

vůbec. P. skladatel odděluje sice předpony a přípony od kmenů

slovních, ale nevede si tu důsledně. Κ etymologii přihlíží z nej větší části jen tam, kde se mohlo poukázati k základům slova

žáku známým. Leckde mohlo podáno býti více ; tak na př. u audio

mohlo se říci, že je místo *aus-dio a poukázati k auris (*ausis) i k aus-culto, tak mohla se etymologie přidati ke slovům ma

gister, nego, nuntius, clavis, clavus, saeculum atd. Někde přece

přihlíží se ke slovům žáku neběžným j. u aptus : tu jest sice ře

čeno, že je to part. slovesa apere, ale nepřidáno, co sloveso to

znamená, takže žáku původní význam slova přece jen zase zů

stane temný. U slov jednak z řečtiny přejatých, jednak řeckým

příbuzných přidána často do závorky řecká slova, ale ani to ne

děje se úplně a důsledně ; zvláště v prvé části často nemáme ře

ckého slova původního (acroama, acta, aër, astrům, bracchium,

coma). Mimo to není činěn rozdíl mezi případy, kdy jsou slova z řečtiny přejata, nebo kde je etymologická shoda nebo po dobnost. Ke slovům, jež jsou jazykům indoevropským společná,

měly býti přidány tvary slov těch z jazyků žákům známých, tedy z řečtiny, němčiny, češtiny. Tak se mohlo státi u ar o, anser,

lana, ager atd.

Udávaje quanti tu, skladatel řídil se pracemi známými; neshodu, která se jeví mezi prvou a druhou půlkou slovníka, sám omlouvá. Zbytečným pokládám — až na nepatrné výjimky — označovati slabiky krátké obloučkem.

Yůbec mělo se přihlížeti více po stránce etymologické k vý sledkům nového bádání. Y té příčině vytýkám tyto jednotlivosti.

Aemilius, Aemilianus: mělo se poukázati k aemulus. —

a 1 a nepovstalo z agla, než z *ac-sla (srv. axilla) od koř. ag

(hnáti). Odtud dloužení. — armentum nepochází od arare. —

bruma nepovstalo z brevissima, nýbrž přítvorkem -mo, který máme v summus, imus, minimus, primus, tedy z *breu- ima. —

caeruleus. Mohlo býti poznamenáno, že vzniklo dissimilací

z *caeluleus (caelum). Původní význam pak snadno vynikne. —

car m en. Yedle *casmen uvedeno cano. Ale mezi carmenacano

není etymol. příbuznosti. U Camena mělo býti poznamenáno z *Casmena a uvedeno carmen. —

exemplum není deminu

tivum. Správně mělo býti odděleno: ex-em-p-lum; jet ρ vložená

souhláska do skupeniny ml. — fel: nejsou uvedena příbuzná

slova, z řečt. χόλος a ze slov. žluč. — funda nesouvisí s lat.

fundo; je vypůjčeno asi z řeckého σφενδόνη. —

guberno, guber na t o r : slova ta vzata z řeck. κυβερνάω, κυβερνήτης, co se mělo

uvésti. — Hercules: Yoc. Hercle nepovstal stažením z Hercule,

nýbrž je původní od Hercles. Podobně u vinclum, saeclum teprve

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 365

později vsuta svarabhaktická samohláska u. — la cri m a. Je tu

sice poznamenáno „z řec. δάχρυ n. δάχρνμα," ale sluší přidati :

ve staré latině dacruma. — 1 i 11 g u a nesouvisí s lingere. Dle

Maria Victorina (p. 2457 P.) znělo *dingua a to = goth. tuggô, něm. zunge. Národní etymologie spolupůsobila, že d přešlo v l. — lympha je z řeč. [νύμφη η. λύμφη. Limpidus, které se uvádí jako příbuzné adj., je nejspíše dialektický tvar ~ liquidus. *) —

míla (m. mandela z mando). Etymologie nesprávná. Původní tvar je *mac-sla, kořen mak. Srv. řec. μάσσω a lat. mac-era-re.

Mala je tedy orgán, „quod cibos depsit et subigit." —meridies

vykládá se z medius dies za *medi-dies (Varronova etym.). Z toho bychom čekali *medies. Pravděpodobnější je výklad Stowasserův : meridie = za jasného dne. — η ë m o nepovstalo z ne-homo, nýbrž z ne-hemo. η i h i 1 : v závorce ne, hilům. Hilus

mělo býti vyloženo. —

ρ r 5 η u m vzato z řec. τίρονμνον. —

q u a e s o

(quaesumus) není „starší vyslovení sl. quaero," než pochází redukcí z quaesso. Srv. causa z caussa, misi z missi a p.

—

sella vzniklo ze *sed-la, ne ze sedula. Srvn. got. sit-ls, slov. se(d)lo. — septem trio: druhá část slova trio stojí za *strio = stella, vlastně *ster-la, srv. άστήη. Původní význam je

tedy „sedm hvězd." — servus nesouvisí s řec. ερνομαι, než

s ονηος m. *o(ifog a znamená prvotně „hlídač." — si srovnává

se s s«. Tu je třeba širšího výkladu, má-li věc žáku jasná býti. — s i du s nesouvisí s είδος, nýbrž s litevským svidàs. Kořen je svid. — simul je srovnáno s άμα. Měl býti přidán kořen sem. Ostatně je simul skrácené neutrum simile = pariter. Y tom smyslu na př. u Cic. Verr. 2, 4. — Stella není deminutivum řeck. αστήρ. Pochází od km. ster a přítvorku la. Společný je kmen ten la

tině i řečtině, sanskr. staras, goth. stair-nô (něm. stern). — tem

plům není = tempulum, dem. k tempus, nýbrž tem-p-lum m.

tem-lum, jako τέμενος od řec. τεμ v τέμνω. — terrere. Mohlo

se přidati m. *tersere; kořen ters n. très srv. s řec. τρέω, slov.

třes, třas. — ve nemá nic společného s vel ani s vis (chceš), nýbrž — hom. ήέ za ή-fs „nebo."

Ye příčině semasiologické nedá se slovníku p. Ěíhovu,

který má býti slovníkem školským, mnoho vytýkati. Tu a tam není

vytknut řádně a přesně původní význam slova. Srv. abdico, agere,

ars, enim, provincia, reor, rimor, scio, secus, sepelio a j. Synonymiky nevšímá si p. Éíha dosti. Zvláště synonyma, která ve školní četbě často se vyskýtají, měla býti co do objemu vý znamu a obsahu zevrubněji vyložena. Tak měla býti na př. roz

lišena : antiquus a vetus, obsidere a oppugnare, abesse a deesse, animal a bestia, deterior a peior (srv. Ovid Met. I. 115). Někde se tak stalo (j. u recens, telum), ale obyčejně jen jednostranně

*) S touto etymologií, p. réf. doporučovanou, nelze souhlasiti. J. K.

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

366 Úvahy a zprávy.

u jednoho synonyma (u novus na př. není poukázáno k recens),

jinde spokojil se p. skladatel tím, že vytkl správný význam je dnoho každého synonyma zvlášť (ripa

— litus — ora), ale ne

srovnal jich mezi sebou. V té příčině jest nutná náprava. Po stránce fraseologické je slovník p. Éíhův ve druhé

části dosti bohatý. Zaznamenané frase jsou skoro veskrze přelo

ženy, a to celkem správně. Zvláště přihlíženo ke mluvě básnické :

ku překladům míst takových užito dobrých překladů českých. Tu

a tam zůstaly i u Říhy slova neobvyklá nebo nepěkná, jako „še

mrati, žířel, uvisnul, smotlacha" a j. v. ; je jich však poměrně po řídku.

Co do stilistické stránky p. skladatel snažil se úsilovně odlišiti sloh básnický od prosy.

Frase a slova, patřící do mluvy poetické, označuje hvězdičkou, co žákům v předmluvě zapomenul vyložiti. Důkladně si vede také

p. skladatel udávaje základní tvary sklonných částek řeči. Ob

mezím se na málo poznámek, nemoha všeho vyčisti. U tigris není

uveden druhý gen. tigris, acc. tigres. Lustrum a lustrum je tu

dobře rozlišeno; nepodotčeno však, že lustra je plurale tantum, třebas Charisius exc. art. gramm. 107 připomíná lustrum

~

φωλεός. Co se týče citování, je zvláště ve druhé půlce slovníka

až příliš plýtváno ciframi ; tak, abych aspoň jeden příklad za mnohé uvedl, z 55 řádek, slovesu placeo věnovaných, je 15 řádek

věnováno cifrám a to 3 řádky významu : líbiti se, býti oblí

beným, 3 řádky významu: naříditi, ustanoviti, 5 řádků zevrub

nému citování míst s různými vazbami pro placeo. Podobně má se

věc u slov ops, subeo, refero a jinde na přečetných místech. Ye

školním slovníku není možná uvésti číselně všecka místa, kde se

to neb ono slovo v jistém významu vyskýtá, a není to ani radno.

To děj se jen v řídkých případech u zvláštních frasí neb u αηαξ

λεγόμενα, Ye školním slovníku bylo by konečně záhodno hlavní

významy slov, jako fides, res, ratio, referre a podobných, ozna

čiti větším tiskem; tak stanou se i články delší přehlednějšími. Celkem tedy možno říci o Křížkově slovníku p. Ěíhóu spra

covaném, že v podobě, jak se nám podává, nehodí se pro žáky nižších tříd, jsa pro ně příliš obšírným, ale ani žákům nejvyšších tříd, jsa kusým a nehotovým. Ovšem netajím toho, že za nynější

nouze, kdy nemáme slovníka, který by vyhovoval potřebám všech

tříd gymnasijních, musí se ho užívati.

Doplní-li p. Říha slovník svůj materiálem slovním z ostatních auktorů na gymnasii čítaných a opraví-li jej v kusech, které jsem naznačil, může se státi dobrým slovníkem školským. q. Šuran G. Šuran.

Přehled literatury o tak zvané otázce platónské. Sestavil dr. Jakub Všetečka (Výroční zpráva e. k. vyššího reál ného gymnasia v Táboře za rok 1889).

This content downloaded from 194.29.185.37 on Sat, 14 Jun 2014 12:54:54 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions