krok - vkol.cz fileHana Študentová s Jiřím Loudou ..... 2 KNIHOVNICTVÍ DRŽÍ KROK Nový pohled...

32/2005

Knihovnická Revue

Olomouckého Kraje

OBSAH ČÍSLA

PRVNÍ KROKÚvodník – Miloš Korhoň ........................................................................... 1

ROZHOVOR KROKUHana Študentová s Jiřím Loudou ............................................................ 2

KNIHOVNICTVÍ DRŽÍ KROKNový pohled z okna ředitelství VKOL – Hana Študentová .................. 5Sto roků knihovny ve Všechovicích – Jaroslava Biolková ..................... 6Národní památkový ústav, územní odborné pracovištěv Olomouci – Jarmila Marková ................................................................. 8Co venkovské knihovny umějí a mohou – Zdeňka Daňková .............. 10Hledání té nejkrásnější… – Lenka Prucková ........................................ 11

KROK V LITERATUŘELiterární sekce Vlastivědné společnosti muzejnív Olomouci – Hana Bartošová ................................................................ 14Sedmero hříchů smrtelných – Miloš Kvapil .......................................... 17Recenze: Tomáš Knopp, Předkládám na vědomí.Jesenicko 1945–1948 – Jiří Glonek ........................................................ 21Královna dětských srdíček– Vojtěška Baldessari Plumlovská – Ivo Vysoudil ................................. 24

KROK ZPĚTKde voní pergamen. Na dohled velkých změn – Štěpán Kohout ....... 27Rukopisy a prvotisky českého původuv Královské knihovně ve Stockholmu – Pavla Slavíčková ................... 31

KROK DO SVĚTAKnihovnami Evropské unie – Libuše Krátká, Libuše Machačová ....... 36Setkání SUAlephu na Slovensku – Martin Vojnar .............................. 41Se SKIPem v Sasku – Miloš Korhoň ....................................................... 43

KROKFÓRUMSvětelný paprsek nad New Yorkem – Marie Čermáková Obršálová ...... 46Peníze v proměnách času – Jindřich Špinar .......................................... 47Adoptivní dcera – nový člen naší knihovnické rodiny– Helena Suchánková, Libuše Machačová ............................................. 48Adolf Kašpar – Eva Holá ........................................................................ 50

KROK INFORMUJEAktuality ................................................................................................... 54Hledáme největšího Středomoravana ................................................... 60

REGIONÁLNÍ KULTURNÍ OSOBNOSTI ................................................... 61

KNIHOVNICKÁ LITERATURA ....................................................... 66

KROK • Knihovnická revue Olomouckého krajeVydává Vědecká knihovna v Olomouci

Ročník 2., číslo 3, vychází čtyřikrát ročně

Vedoucí redaktorka: Ing Hana Študentová,e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.e-mail: [email protected]

Výkonná redaktorka: PhDr. Helena Veličková,e-mail: [email protected]

Redakční rada:Václava Jemelková,

e-mail: [email protected]. Hana Bartošová,

e-mail: [email protected]. Miloš Korhoň, e-mail: [email protected]. Ivo Vysoudil, e-mail: [email protected]

Adresa vydavatele a redakce:Vědecká knihovna v Olomouci,Ostružnická 3, 779 11 Olomouc

Tel.: 585 222 375, fax: 585 225 774e-mail: [email protected]

IČO: 100625

Grafická úprava obálky: Ivana PerůtkováTechnická redakce: Monika Reichlová

Tisk: Polygrafické střediskoUniverzity Palackého v Olomouci

Biskupské nám. 1, 771 11 Olomouc

ISSN: 1214-6420 (tištěná verze)1214-648x (elektronická verze)

Registrace: MK ČR E 6450

www.vkol.cz/krok

Uzávěrka čísla: 20. srpna

1P

RV

NÍ

KR

OK

Vážení čtenáři,

tento úvodník měl být původně o něčem úplnějiném. Měl být upoutávkou na anketu, kterou v tomtočísle vyhlašujeme, reakcí na výsledky ankety celostátní,kterou jsme byli inspirováni, a kritickým zamyšlenímnad neschopností českého národa plnohodnotněpochopit přínos nás, obyvatel Olomouckého kraje.Protože – nebudeme si nic nalhávat, naše výsledkyv celostátním měření neodpovídají našim mož-nostem.

Jenomže osud mi přes rozpočet narýsoval tlustoučernou čáru. Ale možná je docela symbolické, a snadi příhodnější, připomenout si na tomto místě člověka,který byl rodem Olomoučan a Hanák, profesí pakdramatik, redaktor a režisér. A kromě toho zvládalbýt také ministrem kultury. Vím, už je to nějakýpátek, kdy se lidé se svým nejoblíbenějším politikemrozloučili, ale Pavel Dostál coby ministr knihovensi určitě ještě jednu vzpomínku zaslouží. Zvláš�na stránkách časopisu, který vydává Vědecká kni-hovna v (jeho) Olomouci. Fond naší knihovny totižobsahuje množství knih, které se k nám dostaly jakodary nezapomenutelného pana ministra s šálou,a jde často o tituly, ke kterým bychom se my, stejnějako naši čtenáři, dostávali jen těžko. Nejen za tomu patří dík.

Číslo, které držíte v ruce, ovšem nabízí pohledna jiné zajímavé osobnosti našeho regionu. Blížícíse pětaosmdesáté narozeniny Jiřího Loudy, kdysi dlou-holetého zaměstnance tehdejší Univerzitní a Státnívědecké knihovny v Olomouci, jsme využili nejenke gratulaci, ale také k rozhovoru. O heraldice, alepředevším o vzpomínkách na jeho knihovnická léta.

Se dvěma význačnými českými mysliteli před-husitské doby vás s elegancí sobě vlastní seznámíŠtěpán Kohout. Jan Milíč z Kroměříže i Matěj z Ja-nova jsou dodnes považováni za Husovy předchůdce,i když o přímé následnosti mezi nimi a Husem semluvit nedá. Kapitulní knihovna spravovanáZemským archivem v Olomouci některá jejich dílavlastní, proto nemohli uniknout pozornosti našehoseriálu.

Podíváme se také do Památníku významnéhomalíře a ilustrátora Adolfa Kašpara v Lošticích.A jestli vás zajímá, kdo byl první dámou prvore-publikové Olomouce a proč, pak si určitě přečtětetradiční medailon.

Kromě toho se samozřejmě můžete těšit i napřehršel novinek z knihoven a muzeí, pravidelnourecenzi i zprávy ze zahraničních konferencí a semi-nářů. Zkrátka hotové lahůdkářství pro knihovníkyi čtenáře, kteří se o knihovny alespoň zběžně zajímají.

A až toto číslo dočtete a třeba chvíli nebudetemít co dělat, zkuste se zamyslet nad tím, kteréhoze slavných rodáků našeho regionu si považujetea proč. Nemusí, a ani by to neměli být, jen našisoučasníci, vždy� historie tohoto kraje sahá dalekodo minulosti. Vezměte to zodpovědně a nepodléhejtemódním trendům a dobové náladě. A� ten „Stře-domoravan“, kterého vybereme, je skutečně tennejvětší a nemusíme se za něj před ostatními stydět.

Miloš Korhoň

2

RO

ZH

OV

OR

KR

OK

UROZHOVOR KROKUs heraldikem Jiřím Loudou

Pocty a vyznamenání mohou býts uspokojením přijímány,jen jsou-li udíleny spontánně

Od roku 1952 jste působil v Univerzitníknihovně v Olomouci (dnešní Vědecká kni-hovna v Olomouci) téměř čtvrt století; jakna svoji knihovnickou kariéru vzpomínáte?

O knihovnické kariéře jsem nikdy nesnil, tře-baže jsem byl od rodičů od svého mládí knihamizahrnován při každé příležitosti. Mým snem bylaod studentských let vojenská služba a hned po ma-turitě roku 1938 jsem se dal dobrovolně odvéstke kanonýrům, jenže nacistická okupace rázněukončila můj pobyt na důstojnické škole. Následo-vala cesta do odboje v zahraničí, po šesti letechnávrat domů v uniformě, jenže únor 1948 mojevojančení ukončil. Brzy přišel nedobrovolný pobytna Mírově. Po propuštění jsem měl zprvu nouzovázaměstnání, ale na podzim 1952 se objevilo volnémísto v tehdejší Univerzitní knihovně a já se ocitlv kulturním prostředí.

Nejprve jsem se musel naučit knihovničinu –– a rád se přiznávám, že s chutí. Prošel jsem dopl-ňováním fondů, díky znalosti několika jazykůjsem dostal na starost mezinárodní výměnu kniha doufal jsem, že u toho zůstanu, jenže po několikaletech se uprázdnilo místo vedoucího oddělení

zpracování fondů a já byl pověřen tímto úkolem.Nepřijímal jsem to s radostí, oddělení bylo pře-vážně ženské, já byl z vojny zvyklý na muže. Stalse však zázrak, zakrátko jsem se mezi ženami cítildobře a rád vzpomínám na dobrý chod svéhooddělení. Když jsem v lednu roku 1976 odcházeldo penze, svého nástupce jsem po jeho projevuna rozloučenou v opravdovém dojetí objal. Byloto hezké čtvrtstoletí.

Jiří Louda

3R

OZ

HO

VO

R K

RO

KU

Příští rok uplyne 50 let od vydání Vaší publi-kace Soupis prvotisků Univerzitní knihovnyv Olomouci. Vaše odborná činnost se potéovšem ubírala úplně jiným směrem, i kdyžpráce s historickými dokumenty knihoven,archivů a muzeí Vás musí provázet celýživot…

Ten soupis prvotisků naší knihovny byl vlastnězačátkem mého knihovničení, inkunábule mě přímofascinovaly. Snad proto, že můj zájem o heraldikumě už dávno vedl ke studiu starých knih v archivech,muzeích a knihovnách. První archiv jsem navště-voval už v roce 1946 v době vojančení v Jihlavě.V Olomouci jsem měl štěstí, že ředitel archivudr. Nešpor mi umožnil bádání ve svém „králov-ství“ a ještě jako voják jsem zjistil, že Univerzitníknihovna má nemenší bohatství staré heraldickéliteratury. Netušil jsem tehdy, že mě tato knihovnajednou přijme jako svého pracovníka.

Do Vaší heraldické práce Vás zasvětil poroce 1945 přední český heraldik kníže KarelSchwarzenberg, který Vám pomohl dokončitpráci o rodokmenech českých panovníků.Zámecké knihovny skrývají často mnohovynikajících a jedinečných knižních fondů,využíváte je při své heraldické činnosti?

Pomoc knížete Schwarzenberga (otce dnešníhoknížete) byla nesmírná. Půjčoval mi poštou ze svéorlické knihovny knihy, které knihovny domů ob-vykle nepůjčují, odpovídal obratem na mé dotazya jemu vděčím za to, že mi radil při stylizování mýchkreseb, byl sám zručný kreslíř. Pokračoval v tomi po svém odchodu do emigrace. Měl jsem radost,

když se pochvalně vyslovoval o mých publikacích,které jsem mu posílal. Ve svých dopisech častohýřil nesmírně vtipnými poznámkami a uvedl měi do heraldiky celoevropské, z níž jsem znal dobřejen britskou.

Jste autorem více než stovky obecních a měst-ských znaků z Čech, Moravy a Slezska; kteráměsta z Olomouckého kraje Vám vděčí zasvůj znak a prapor?

Těch měst v našem kraji, jimž jsem vymyslelznak, mnoho není, ta už své znaky dávno měla,jen Olomouci jsem navrhl úpravu přidáním písmenSPQO (Senatus populusque Olomucensis), abyse lišil od znaku Moravy a Moravské Třebové;nové znaky jsem dělal pro města nová v jinýchoblastech naší republiky (Havířov, Meziboří aj.).

Ovšem řada měst našeho kraje má ode mneprapor, včetně Olomouce – třeba Prostějov,Lipník nebo Uničov. Jiné je to s vesnicemi, těchjsou desítky a v celé republice už přes sto šedesát.

Vedle genealogie a heraldiky šlechty a panov-nických rodů, tvorby znaků obcí a měst, jevelmi zajímavá Vaše práce na poli církevníheraldiky. Stal jste se autorem znaku olo-moucké arcidiecéze, jak tato spolupráceprobíhala?

Shodou okolností mě v 70. letech požádalaolomoucká konzistoř o nakreslení znaků všecholomouckých biskupů a arcibiskupů a v roce 1977to vydala i tiskem. Pak jsem na požádání navrhlznak biskupu Vranovi a arcibiskupu Vaňákovi,

4

pak i současnému arcibiskupovi Graubnerovi,když mu papež udělil palium. Znak si ode mnevyžádal také královéhradecký biskup Otčenášeka nedávno i litoměřický biskup Koukl. Roku 1978došlo k rozšíření arcidiecéze o naše Slezsko, cožjsem vyjádřil v jejím znaku. Ironií je, že já sámjsem bez vyznání.

Vaše publikační činnost je velmi rozsáhláa řada titulů se vztahuje k našemu regionu(Moravská církevní heraldika, Moravštízemští hejtmani, Erbovní postavy v dějináchměsta Olomouce atd.). Jako na čestnéhopředsedu Moravské genealogické a heral-dické společnosti v Brně mám dotaz, zda jestřední Morava nějak významně odlišná odjiných našich území v republice z heraldic-kého hlediska?

Neřekl bych, že heraldické symboly obcí a měststřední Moravy se nějak podstatně liší od jinýchkrajů. V současné době, kdy právo na znak majínejen města, ale i vesnice (pokud mají svého sta-rostu), velká jejich část si znaky dává navrhnout,a tak jejich vzhled může ovlivnit jejich výběrvhodných znamení a především jejich stylizace,která je věcí výtvarníka. Tato stylizace ovšem nenízávaznou, i když to stejnou měrou neplatí proobecní prapory. Heraldika není kopírování.

U příležitosti Vašich pětasedmdesátých na-rozenin Vám bylo uděleno nejvyšší vyzname-nání Svazu bojovníků za svobodu, Medaileza věrnost. V roce 1998 jste obdržel Cenuměsta Olomouce, v roce 2000 jste převzalz rukou prezidenta republiky Medaili za

zásluhy a v roce 2004 jste získal čestnýdoktorát Univerzity Palackého v Olomouci.Máte nějaké nesplněné přání k Vašimletošním pětaosmdesátinám?

Všech poct a vyznamenání, jež jsem kdy dostal,si přirozeně velice vážím. Nikdy jsem však o žádnétakové odměny a uznání neusiloval, já stále opa-kuji, že jsem svou heraldickou práci považovalza hru, já si vlastně celých život hrál. Službuv zahraniční armádě jsem zas považoval za svounárodní povinnost, jakkoli to možná dnešnímladá generace takto nebere. Ve svém děkovnémprojevu po udělení čestného doktorátu jsemcitoval slova britského polního maršála, vévodyz Wellingtonu, který řekl, že pocty a vyznamenánímohou být s uspokojením přijímány, jen jsou-liudíleny spontánně.

Ve svých 85 letech už nemám žádné velképracovní plány a pokud jde o nějaké přání – přálbych si jen, aby u nás bylo více lidí se zdravýmrozumem.

Pane Loudo, děkuji za rozhovor

Hana Študentová

RO

ZH

OV

OR

KR

OK

U

5K

NIH

OV

NIC

TV

Í D

RŽ

Í K

RO

KNový pohled z okna ředitelství VKOLHana Študentová

Zatím ještě míří můj pohled z okna stávajícíkanceláře do ulice Ostružnické, jedné z hlavníchulic, vybíhající z Horního náměstí od radnice smě-rem k arcibiskupství. Už dva roky si dopřávámkouzelný pohled na protější rekonstruovaný dům,který divákovi nabízí odhalené pozdně gotickénástěnné malby, donedávna ukryté (snad od roku1567) v zazděných nikách. Je to výhled opředenýtajemstvím. Co nevidět se však ředitelna přemístído nově dostavěné budovy VKOL a já vyměnímstávající pohled za pohled nový – na věž „červenéhokostela“ – bývalého německého evangelickéhokostela na třídě Svobody, v bezprostřední blíz-kosti hlavní budovy VKOL.

Není to štěstí, žít v tak krásném městě, kdepak můžete přemýšlet, který pohled z kteréhookna je nejhezčí, nejzajímavější?

Nový objekt VKOL je třetím členem komplexubudov knihovny na třídě Svobody, zahrnující depo-zitní sklady téměř pro 1 milion svazků, místnostiveškerých služeb čtenářům, studovny a interníprovozy – od linky zpracování a automatizace poekonomiku a ředitelství. V nové budově získáváVKOL dvě podlaží skladů s kompaktními regálypro uložení téměř 30 000 svazků vázaných novin,moderní vybavení na šetrné uchování mapovésbírky a technicky dokonalý dvoupatrový trezorpro nejvzácnější historický fond knihovny.

Jistě jste zvědaví, jaká ta nová stavba vlastněje, kolik metrů čtverečních a krychlových VKOLzískala, kolik prostoru bude v nových studovnáchpro čtenáře, počítačových míst, jaké materiály,

barvy, od kterých dodavatelů a za jakou cenu.Každopádně přije�te, ty praktické otázky o vý-měrách, využití a nákladech vám rádi zodpovímea můžete si vybrat, který pohled z okna je zdenejatraktivnější.

Poděkování patří a. s. IDOP za zpracováníprojektové dokumentace, stavební firmě GEMOza bezchybnou realizaci celé pětipodlažní budovya Krajskému úřadu Olomouckého kraje za fi-nancování akce v hodnotě 35 milionů Kč. Sumasumárum získala VKOL do správy sedmoubudovu v Olomouci a naši čtenáři krásné prostoryk užívání. S poděkováním nemůžeme zapomenoutani na knihovníky, kteří obětavě celé prázdninystěhovali a téměř bez brigádnické pomoci pře-sunuli cca 30 000 svazků vázaných novin a 600zásuvek místního katalogu. První křest získalanová budova dnem otevřených dveří pro veřejnostv rámci Dnů evropského dědictví. Od 1. 10. t. r.zahajujeme provoz v nových studovnách a těšímese na vaši návštěvu!

Foto: Jaroslav Konečný

6

KN

IHO

VN

ICT

VÍ

DR

ŽÍ

KR

OK Sto roků

knihovny ve VšechovicíchJaroslava Biolková

Když jsem dostala pozvánku na oslavu sta letvšechovické knihovny, měla jsem velkou radost.Začaly se vynořovat vzpomínky jedna za druhoua přivedly mě až na počátek šedesátých letminulého století. Byly to začátky mé knihovnicképráce na Přerovsku, kdy jsem byla mladá, plnáideálů a představ, jak pomoci vesnickým knihov-nám. Bylo to krátce po územní reorganizaci krajůa okresů v naší republice, kdy Všechovice s okol-ními obcemi přešly k nám z bývalého holešovskéhookresu. Většina knihoven měla zastaralé knihovnífondy v modrých anonymních obalech, málo čte-nářů a některé neměly ani samostatnou místnost.Otevřeny byly zpravidla od listopadu do března,kdy neprobíhaly polní práce. Odměny knihovníkůbývaly roční ve výši 100–300 Kč (podle velikostiobce), někde nedostali vůbec nic. V místech seškolou býval knihovníkem většinou učitel, kterýtuto funkci vykonával povinně jako svou mimo-školní činnost. Tak tomu bylo i ve Všechovicích,kde až do konce roku 1965 pracoval učitel JosefGazda.

V té době už bylo v našem kraji zahájenobudování střediskových knihoven s profesionál-ními pracovníky, které představovaly jedinoumožnou záchranu vesnických knihoven. Každýokres měl svůj vlastní harmonogram postupu.V tom našem byla na rok 1966 určena profe-

sionalizace knihovny ve Všechovicích jako meto-dického centra pro 12 okolních obcí. MNV vybraljako nejvhodnější kandidátku do funkce knihov-nice Věru Navrátilovou. Profesí stavební technikbudující město Havířov, v té době končící ma-teřskou dovolenou. Jako metodička jsem mělatento obvod přidělený, takže záleželo předevšímna mně, jak stavaře předělám na knihovníka.

Dodnes si vzpomínám na naše první setkávání,kdy na obou z nás byla znát určitá nedůvěra. Kdybynám tehdy někdo řekl, že z nás budou jednoukamarádky na celý život, nevěřily bychom. Nebuduzdlouhavě popisovat, co všechno bylo potřebaudělat na celém středisku, ale stručně sděluji, žepostupem času se z Věry Navrátilové stala kni-hovnice tělem i duší. Až do svého odchodu dodůchodu v roce 1992 patřila mezi nejlepšív našem okrese. Bylo především její zásluhou, žecelé středisko odvádělo výbornou práci. Některéknihovny (Opatovice, Malhotice, Žákovice)

Foto: Blanka Kráčmarová

7K

NIH

OV

NIC

TV

Í D

RŽ

Í K

RO

K

včetně všechovické patřily ve své době mezinejlepší v republice. Během jejího působení seknihovna dvakrát stěhovala, vždy do lepšího. Jejísoučasné umístění a vybavení je stále vyhovujícía odpovídá i požadavkům dnešní doby.

Nástupkyní Věry Navrátilové se stala LýdieTrlifajová. Řadu roků byla vedoucí místníhokulturního střediska a s knihovnou úzce spolu-pracovala. Přesto její nástup nebyl lehký. Bylspojen s dvouletým studiem knihovnické školy,které úspěšně zvládla. Plnila přitom nejen pra-covní povinnosti, ale i funkci matky tří malýchdětí. Navázala na velmi dobrou práci celéhostřediska a přes všechny složitosti dnešní dobyv ní úspěšně pokračuje. Když kdysi dávno pře-bírala Věra Navrátilová materiály po svých před-chůdcích, našla neobyčejně zajímavý a cennýdokument. Diplom udělený Čtenářskému spolkuMETHOD ve Všechovicích, který se tímto stalskutečným členem ústřední Matice školskév Praze s datem 16. června 1905.

Bylo proto symbolické, že téměř na den posto letech se konalo ve Všechovicích slavnostnísetkání knihovníků a přátel knihovny. Byli zdezástupci obecních úřadů, střediska a jejich kni-hovníci, vedoucí knihoven okresu, zástupci kraj-ského úřadu, Vědecké knihovny v Olomoucia představitelé obecního úřadu v čele se starostouMgr. Radovanem Mikušem.

Oficiální část oslavměla velmi srdečnouatmosféru a vystoupeníškolního country krouž-ku bylo skvělé. Co ještědodat?

Kdysi jsem i já organizovala několikrát oslavyvýročí přerovské knihovny, zúčastnila jsem se iv Lipníku n. Bečvou, vždy za účasti představitelůokresu a města. Proto mě ve Všechovicích zcelafascinoval přístup obecního úřadu, který oslavupřipravil ve spolupráci s knihovnou, protože jeto přece jejich knihovna! Ještě předtím zorga-nizoval velice úspěšnou besedu se spisovatelemMichalem Vieweghem a vydal pamětní medailike stému výročí knihovny se znakem obce. Propřítomné knihovníky vše zcela nepochopitelné...

Na závěr bych chtěla ještě touto cestou podě-kovat za pozvání i za videokazetu, která mi budevšechovickou oslavu připomínat. Můj dík patříi mým bývalým spolupracovnicím, se kterýmijsem se zde setkala. Nezklamaly jste, bylo mi,jako vždy, mezi vámi dobře.

8

Foto: Jarmila Marková

KN

IHO

VN

ICT

VÍ

DR

ŽÍ

KR

OK

Pod pojmem Národní památkový ústav sivětšina lidí představí úřad s úředníky, kteří sedíza stolem a píší vyjádření k navrhovaným změnáma opravám domů, případně obrazů či soch. To jevšak zkreslená představa. Aby mohl člověk napsatodborné vyjádření, musí mít nejen praxi „v te-rénu“, ale za sebou i kvalitní zázemí. Pro takového„památkáře“ (jak se odborní pracovníci v místníhantýrce nazývají) to znamená mít za sebou týmlidí zpracovávajících stavebně historické posudky,mapové podklady, fotografie a v neposlední řaděsběr a archivování plánových podkladů, staršícha současných fotografií (v papírové i digitálnípodobě), stavebně historických průzkumů, res-taurátorských a nálezových zpráv a odbornéliteratury.

Archivování a půjčování odborných podkladůmá na starosti odbor evidence a dokumentace.V tomto oddělení je umístěna spisovna, archivfotografií, plánových a mapových podkladů,digitálně zpracovávaných archiválií a centrálníknihovna Národního památkového ústavu, územ-ního odborného pracoviště v Olomouci. Pročcentrální? Protože územní odborné pracovištěPamátkového ústavu v Olomouckém kraji spra-vuje kromě hlavní budovy, tzv. „Petrášova paláce“na Horním náměstí v Olomouci i hrady Bouzov,Šternberk, zámek Jánský Vrch v Javorníku, zámekVelké Losiny a lidový skanzen v Příkazích. Jepochopitelné, že i tato pracoviště mají své příručníknihovny.

V centrální knihovně je možno nalézt odbornouliteraturu, časopisy a speciální fond nálezovýcha restaurátorských zpráv. Knihovna je průběžnědoplňována o odbornou literaturu dle požadavkůjednotlivých odborných pracovníků. Je zde uloženspecializovaný fond, složený z literatury oborovéhozaměření. Knihovna není veřejná, je k dispozicipracovníkům NPÚ, odborným i externím pracov-níkům památkové péče, studentům a ostatním

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci – knihovnaJarmila Marková

9K

NIH

OV

NIC

TV

Í D

RŽ

Í K

RO

K

zájemcům o specializovaný fond, týkající sevýlučně historie a památkové péče. Protože jeknihovna neveřejná, není možno v ní provéstžádnou meziknihovní výpůjčku nebo si zapůjčitpublikace nebo časopisy mimo pracoviště NPÚv Olomouci. Zájemci o odbornou literaturu si jimohou půjčit a studovat pouze v prostoráchknihovny. V případě zájmu lze provést fotokopiepasáží z knih či časopisů dle platného ceníku.Archeologické, nálezové a restaurátorské zprávya stavebně historické průzkumy mohou býtkopírovány pouze při předložení písemnéhosouhlasu autora.

Knihovna je otevřena pro případné zájemcevždy v pracovní dny v době od 9–11 a od 12–14hodin. Historie knihovny je pevně spjata s historiípamátkového ústavu. Ten vznikl v Olomouci až

v roce 1964 pod názvem Okresní středisko státnípamátkové péče a ochrany přírody. Jeho zázemíse vyvíjelo postupně, takže až v roce 1975 zde vznikáspecializované oddělení evidence a dokumentacese záměrem založit a rozvíjet plánový, spisový,knihovní, fotografický a mapový informačnífond, soustře�ující se pouze na památky v okreseOlomouc. V roce 1990 je OSSPPOP přejme-nováno na Památkový ústav a jeho působnostrozšířena na okresy Přerov a Šumperk, od roku1996 i na nově vzniklý okres Jeseník a po vznikuOlomouckého kraje i na okres Prostějov.

Historie této odborné knihovny není z hlediskapohledu ostatních veřejných knihoven v Olomoucidlouhodobá, přesto má své významné a nezaned-batelné místo pro všechny zájemce o odbornouliteraturu týkající se památkové péče.

Literatura:Od okresního střediska k Památkovému ústavu v OlomouciPavel Michna: výroční zpráva Památkového ústavu v Olomouci, 1991,str. 7–12

K dějinám organizované ochrany památek na OlomouckuKarel Biňovec, Pavel Michna: Výroční zpráva Památkového ústavuv Olomouci, 1997, str. 61–67

Knihovní řád Národního památkového ústavu, územního odbornéhopracoviště v Olomouci, 2005

Zaměstnanci:Věra Kunčarová – správa knih, restaurátorských a nálezový zprávRůžena Marešová – správa fotografického archivuOlga Kozlová – správa plánové dokumentaceIng. Jarmila Marková – vedoucí oddělení

10

KN

IHO

VN

ICT

VÍ

DR

ŽÍ

KR

OK Co venkovské knihovny

umějí a mohou...Zdeňka Daňková

Nápad uspořádat seminář Co venkovskéknihovny umějí a mohou vznikl na cestě hodno-titelské komise soutěže Knihovna roku 2004,a to bezprostředně po návštěvě Sedlnic, kde jeknihovna součástí zbrusu nového Kulturního a in-formačního centra. Kromě ideálních podmínekpro svoji činnost má také možnost využívat dalšíprostory víceúčelového objektu, který obec posta-vila s pomocí programu Sapard. Návrh předsed-kyně naší komise Mileny Kodýmové iniciovatsetkání knihovníků malých knihoven nás zaujal,a tak jsme se rozhodli, že jej zkusíme uspořádatprávě v Sedlnicích. Vždy knihovny v malýchobcích mají své specifické podmínky, problémy,množství nápadů, tvořivého elánu. Možnostsetkání knihovníků z těchto knihoven je dosudminimální, přitom jistě existuje řada témat, kteráby právě je zaujala...

Iniciativu jsme projednali v Sekci veřejnýchknihoven a podpořil ji také výbor regionální od-bočky SKIP 10 Moravskoslezského a Olomouc-kého kraje. Byl zpracován projekt semináře „Covenkovské knihovny umějí a mohou“, který pod-pořilo grantem Ministerstvo kultury. Samotnéorganizace semináře se ochotně ujala Městskáknihovna v Novém Jičíně a knihovnice ze sedl-nické knihovny paní Lenka Šimurdová. A takvznikl prostor pro setkání knihovníků z malýchobecních knihoven. V Sedlnicích se jich 16. červnasešlo více něž 20 z různě vzdálených míst –

nejvzdálenější účastnící vážili cestu ze severnícha jižních Čech. První den byl seznamovací. Pozahájení semináře, o které se postarali sedlnickýstarosta pan Zdeněk Brož spolu s paní knihovnicí,informovali kolegové z metodického odděleníMoravskoslezské vědecké knihovny v Ostravěa z pověřené knihovny v Novém Jičíně o tom copro knihovny ve svých regionech pořádají v rámcivýkonu regionálních funkcí. První blok elektro-nických prezentací uzavřela Martina Wolnáz Třince, která představila činnost knihovnyv obci Mosty u Jablůnkova.

V dalším odpoledním bloku se představilivšichni účastníci semináře krátkými informacemio svých knihovnách, o tom co se daří, eventuálněnedaří. Program prvního dne ukončila prohlídkaknihovny a procházka Sedlnicemi, kterou paníknihovnice doplnila zasvěceným a příjemnýmvýkladem o historii i přítomnosti obce. Pátečníhodopoledního programu se kromě účastníkůsemináře účastnilo dalších cca 25 účastníkůz knihoven Moravskoslezského a Olomouckéhokraje. Po úvodní prohlídce příjemných prostorsedlnické knihovny přivítala předsedkyně celo-státní komise soutěže knihovna roku Mgr. MilenaKodýmová knihovny, které zvítězily v celostát-ních kolech soutěže Knihovna roku:

Místní knihovna Brodek u Přerova (1. ročníkv r. 2000), Horní Lideč (2. ročník v r. 2001)a Kostomlaty (5. ročník v r. 2004).

Následovalo vystoupení kolegyně z Národníknihovny ČR Mgr. Zlaty Houškové o možnostechkomunitních knihoven v malých obcích, které jsouprávě zde velké a často nenahraditelné.

11K

NIH

OV

NIC

TV

Í D

RŽ

Í K

RO

K

Dopolední blok zakončilo vystoupení zástupcůSpolku pro obnovení venkova. V diskusi, kteroumoderovala Mgr. Milena Kodýmová, informovalipředsedové regionálních spolků Moravskoslezskéhoa Olomouckého kraje o možnostech spoluprácespolku s knihovnami.

Odpolední téma Jak mohou knihovny pod-porovat místní zvyky a tradice bylo příležitostípro prezentaci některých projektů knihoven –např. Rok pravdy místní knihovny v Jarošově nadNežárkou, ale také k povídání o tom, co se kdeosvědčilo. Tato diskuse koneckonců pokračovalas menší či větší intenzitou i po skončení odpoled-ního bloku a při večerním společenském posezení.Během něj mimo jiné účastnící konstatovali, žesetkání s kolegy z podobně velkých knihoven bylopro ně zajímavé a těší se na další podobnoupříležitost.

Poslední den měli účastníci možnost navštívitnedaleký Štramberk, proslulý historickými pa-mátkami, a na závěr Nový Jičín s krásně rekon-struovanou budovou kulturního střediska, jehožsoučástí je také městská knihovna. V sedlnickémtelevizním studiu, které je součástí kulturníhoa informačního střediska, právě probíhá zpra-cování CD ROM, kde budou k dispozici kroměfotodokumentace také prezentace, které na se-mináři odezněly.

Chtěla bych touto cestou poděkovat knihovnámv Sedlnicích a v Novém Jičíně za uspořádání se-mináře „Co venkovské knihovny umějí a mohou“.

HLEDÁNÍ TÉ NEJKRÁSNĚJŠÍ…Lenka Prucková

Čeho? No přece knihovny! Ano, řeč je jižo jedenáctém ročníku krajského kola soutěžeVesnice roku, k níž od roku 2000 přibyl výběrnejlepší knihovny kraje, postupující do celo-státního kola Knihovny roku. Do mého nabitéhočervnového diáře se musí vejít i šest dní, kterézačínají za svítání a končí za soumraku. Letos sepřihlásil rekordní počet soutěžících – 32 obcí,které bojují o zlatou stuhu za všestrannost, modrouza společenský život, bílou za práci s mládežía zelenou za péči o zeleň a životní prostředí.Všem je třeba zajistit rovnou šanci prezentovatsvé úspěchy a pochlubit se svým aktivnímspolečenským, kulturním i sportovním životem.

První den – v pátek 17. června o půl šesté ránonastupuje do mikrobusu sedm členů hodnotitel-ské komise v čele s předsedou Liborem Vykopa-lem, starostou obce Ústí, která v roce 2003 v krajizvítězila a v celostátním kole dosáhla na bronzo-vou příčku. V komisi je mírná převaha žen (4:3),věkově od 26 po 55 let, každý zastupuje některouze složek, které se na soutěži podílejí (Ministerstvopro místní rozvoj, Spolek pro obnovu venkova,Svaz měst a obcí, Olomoucký kraj, Společnost prozahradní a krajinářskou tvorbu, SKIP). První denani netušíme, že se z nás brzy stane bezvadná partas jasně formulovanými kritérii hodnocení a po-dobným náhledem na to, jak má tvář současnémoderní vesnice vypadat.

Dnes navštívíme „jen“ 5 obcí. Začínáme ažu polských hranic – v Uhelné. Čekají nás ještěSkorošice, Černá Voda, Vernířovice a Lesnice.

12

KN

IHO

VN

ICT

VÍ

DR

ŽÍ

KR

OK

Cestou se seznamujeme s materiály, které obcepřiložily k přihlášce. Již z nich se dá poznat, jakje pro kterou obec soutěž důležitá a jaké jsouschopnosti obce zviditelnit se. Po vzájemnémpředstavení necháme starostu, aby nám sám či zapomoci kolegů z různých složek vesnici přiblížila aby vybral místa, která nám chce v obci ukázat.Pak následují naše dotazy a přání. Máme mezisebou zhruba rozdělená témata, na která se každýz nás bude více soustředit. Za chvíli si ale „fušu-jeme“ do řemesla. Vždy je tu tolik zajímavýcha inspirativních věcí… Hodnotí se koncepčnídokumenty, společenský život, aktivity občanů,podpora podnikání, péče o stavební fond a obrazvesnice, občanská vybavenost, inženýrské sítě,úspory energií, péče o veřejná prostranství, pří-rodní prvky, zeleň v obci, péče o krajinu, kroniky,rozvíjení lidových tradic a květinová výzdoba.Musím kolegy pochválit, nenechali knihovnyjenom na mně, ale všichni je se mnou poctivěprošli. Kolega Ing. Jaroslav Brzák z Regionálníagentury pro rozvoj střední Moravy obětavě po-řizuje všude fotodokumentaci, abychom mohlizodpovědně přistupovat k výběru. V Uhelné pří-jemně překvapuje nově přestěhovaná knihovnaa její činnost. Že by první kandidát? Počítačs připojením na Internet v knihovně je, tak hnedukazuji knihovnici, kde najde informace o grantuVISK 3 a tím získá vhodný knihovnický systém.

Ten den zažívám také šok – v jedné, velicepěkně umístěné i zařízené knihovně, mají ote-vřeno jen dopoledne. Na můj dotaz proč, dostanuodpově�, že odpoledne stejně nikdo nechodí. Jakto ale mohou vědět, když mají zavřeno?

V pondělí ráno se vracíme na Zábřežsko –začínáme v Leštině a přes Dubicko, Třeštinu,

Novou Hradečnou končíme v Dlouhé Loučce,kde nás čeká malé hudební občerstvení – místnípěvecká skupina připraví příjemný závěr dne.V úterý bojují olomoucké obce – Štěpánov,Skrbeň, Náměš na Hané, Těšetice a Přáslavice.Tady nacházím svou favoritku, která se postupemčasu přetaví v knihovnu vítěznou – Místní kni-hovnu Skrbeň. Zdejší knihovna pracovala spoustulet v soukromém domě pana knihovníka (věk přes80 let, 60 let práce v knihovně!), ale s jeho od-chodem na zasloužený odpočinek se muselasituace řešit. Obec se k tomu postavila hrdě a vy-budovala v přilehlých prostorách k obecnímuúřadu novou knihovnu, kterou otevřela v roce2003. Najdete zde milé a příjemné prostředí i pří-stup k Internetu. Obec si sama vytvořila vlastníknihovnický program, on-line katalog je přístupnýna www stránkách. Od září začíná půjčování přespočítač. Knihovna výborně spolupracuje s pově-řenou knihovnou (středisko Olomouc-venkov).Neobvyklá je též dvojice knihovníků. ŠarmantníMarie Nerušilová (bývalá pracovnice banky)a mladý muž – student-učitel Jiří Vymětal. Co jezde však neobvyklé, je rozmanitá kulturně-vzdě-lávací činnost – kvalitní výstavy, besedy, kulturníakce ze všech oblastí života (od návštěvy vizá-žistky až po komponovaný pořad ke stému výročínarození Voskovce a Wericha). Po příjemnémknihovnickém zážitku jsme ještě jednou pohla-zeni v Náměšti na Hané, a to freskami neboliobrazy na fasádách domů některých obyvatelNáměště, které jsou dílem spřátelených zahranič-ních výtvarníků. Stojí zato je vidět.

A kulíme se do druhé půle. Středa – Doloplazy,Uhřičice, Klenovice na Hané, Věrovany, Císařova Citov. Kolik jsme už prošli škol, školek, kaplí,

13K

NIH

OV

NIC

TV

Í D

RŽ

Í K

RO

K

kostelů, domů s pečovatelskou službou, hřiš,rybníků, hřbitovů... Kolik plánů, kronik a video-prezentací jsme zhlédli… Kolikrát jsme nastoupilia vystoupili z mikrobusu…

Všude je krásně. Dnes nás o vzájemné tole-ranci přesvědčuje obec, jejíž zasedací místnostivévodí přes týden znak obce, v neděli se vyměníza kříž a konají se zde bohoslužby.

Ale jedeme dál… Stále jsou všichni ve hře.Čtvrtek je silným dnem – Majetín, Beňov, Do-maželice, Bezuchov, Radslavice a Jezernice.V dnešní horký den zvládneme i dvě koupaliště(bohužel jen očima), napijeme se léčivé vody u ta-jemné kapličky a s jedním ze starostů – ostříleným

horolezcem proběhneme celou obec po svých.V pátek zůstáváme na Přerovsku (Střítež nadLudinou, Černotín, Skalička, Malhotice a HorníÚjezd) – do mikrobusu přistoupil i redaktorPřerovského dne a tak se reportáž z našehoputování objevuje i v tisku. Velký dojem na násudělá Skalička a vztahy, které se vytvořily meziobcí a ústavem sociální péče, který sídlí v místnímzámku.

Nedá se nic dělat, musíme rozhodnout, v pon-dělí nás čeká oficiální vyhlášení. V příjemnémprostředí školicího střediska v Ústí se zrodily tytovýsledky:

Zlatá stuha a celkové vítězství za Olomoucký kraj: Majetín

Modrá stuha za společenský život: Leština

Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí: Doloplazy

Bílá stuha za činnost mládeže: Bezuchov

Speciální finanční ocenění 50 000 Kč, které poskytl Olomoucký kraj obcím:

Diplom za vzorné vedení obecní knihovny: Skrbeň

Za hledání kořenů obce: Vernířovice

Za dlouhodobý a vyvážený rozvoj obce a mikroregionu Žulovsko: Skorošice

Za dlouhodobou práci obce v oblasti veřejné zeleně a ekologie: Malhotice

Foto knihovny ve Skrbeni Lenka Prucková

14

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

Vlastivědná společnost muzejní je jednouz nejstarších českých organizací v Olomouci. Jejívznik spadá do období rozvoje národního životav českých zemích po vyhlášení konstituce v ra-kouském mocnářství roku 1861 a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867. V témže rocebylo v bývalém hlavním městě Moravy založenoSlovanské gymnázium, první gymnázium s výukouv českém jazyce na střední a severní Moravě, jehožabsolventi a pedagogové byli prvními, kdo v Olo-mouci rozvíjeli vědu a kulturu v mateřském jazyce.Osvícení členové pedagogického sboru Slovan-ského gymnázia založili v Olomouci v roce 1883Vlastenecký spolek muzejní jako centrum spole-čenského, uměleckého, vědeckého a kulturníhoživota Moravy. K jeho zakladatelům patřili VincencPrasek, Jan Havelka, Jindřich Wankel a IgnátWurm. Členy VSM byly mnohé významné mo-ravské osobnosti: Karel Absolon, Otto FrantišekBabler, Antonín Dvořák, Richard Fischer, JindřichGeisler, Oldřich Králík, Josef Kšír, Václav Nešpor,Jan Springer, Bedřich Václavek a mnozí dalšívzdělanci. Vlastenecký spolek muzejní byl násilnězrušen v roce 1951 a jeho sbírky (na 80 000katalogizovaných předmětů!) přešly pod správudnešního Vlastivědného muzea v Olomouci.Činnost spolku byla obnovena až v roce 1968 podnovým názvem Vlastivědná společnost muzejnív Olomouci.

Založení literární sekce VSMO bylo inicio-váno v březnu roku 1983 na výroční členské schůziu příležitosti oslav 100. výročí vzniku Vlastenec-

kého spolku muzejního, předchůdce současnéVSMO. Svou činnost literární sekce zahájila po-čátkem roku 1984 a v poměrně krátké době sedo ní přihlásilo téměř sedmdesát členů. Jejímpředsedou se stal a dosud je Mgr. Bohumír Kolář,známý olomoucký publicista, novinář, bibliofil,učitel českého jazyka a dějepisu. Jeho bohatá novi-nářská bibliografie zahrnuje recenze, kulturnízpravodajství, glosy, fejetony, aforismy. V biblio-filském nákladu vydal Povídky psané za katedrou,Aforismy psané za katedrou a další. Edičně sepodílí na bibliofilské činnosti literární sekce VSMO.Bohumíru Kolářovi byla v roce 2002 udělenaCena města Olomouce v oboru kultura.

Po celou dobu své existence se literární sekceVSMO věnuje popularizaci české a zvláště pakregionální literatury formou literárních večerůa besed, ale také literárních vycházek a zájezdů.

Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v OlomouciHana Bartošová

Mgr. Bohumír Kolář na fotografii Hany Bartošové

15

Veškeré akce, které sekce pořádá, jsou otevřenyširoké veřejnosti, všem zájemcům o literaturu.Literární sekce VSMO tedy není uzavřenýmelitářským spolkem, ale spíše volným sdruženímsympatizantů literatury.

Na první besedě pořádané literární sekcí sejejí zakládající členové seznámili s prozaikemFrantiškem Neužilem, následovali ho básníkAlois Volkman, prozaička Eliška Horelová nebobrněnský básník a dramatik Antonín Přidal.

V druhé polovině osmdesátých let navázalaliterární sekce spolupráci s kulturním domemSigma, v jeho prostorách se olomoucké veřejnostipředstavily mnohé mimořádné osobnosti českéliteratury jako např. Vladimír Körner, MariePodešvová, František Kožík, Alexej Pludek, ZenoDostál, Zdeněk Zapletal, Jan Kostrhun neboOldřich Šuléř. Oblíbenými se stala také nedělnímatiné s uměleckými pořady profesionálníchinterpretů z Moravského divadla. Po roce 1989kulturní kluby víceméně přestaly existovat, čin-nost sekce se tedy přesunula na „vlastní půdu“a do roku 1994 se literární večery konaly ve Vá-clavkově sále Vlastivědného muzea v Olomouci,často v rámci Muzejních čtvrtků. V roce 1995 seorganizátoři literárních posezení rozhodli pře-sunout místo konání „o dům dál“, do Muzeaumění Olomouc, kde našli vhodnější prostoryv komornějším Besedním sále muzea.

V programu sekce je samozřejmě na přednímmístě také prezentace tvorby olomouckých lite-rátů, zejména v souvislosti s životními jubileinebo s vydáním nové básnické sbírky či jiné pu-blikace. V těchto intencích proběhl večer ZdeňkaPřikryla, Ladislava Ruska, Milana Ticháka, Sta-nislava Komendy a dalších.

Permanentní a oblíbenou součástí činnostisekce se staly literárně-vlastivědné zájezdy, vět-šinou pod vedením Elišky Blažejové. Účastnícizájezdů tak měli možnost seznámit se s literátypřímo v jejich tvůrčím prostředím, například naValašsku na Soláni s Marií Podešvovou, na jižníMoravě s Jožou Uprkou, Matoušem Beňou, Ota-karem Bystřinou. Na Vysočinu se literární sekcevydala po stopách Gustava Mahlera a BohuslavaReynka, ve východních Čechách stopovali jejíčlenové a příznivci naše nejznámější spisovatelev Litomyšli, České Skalici, Babiččině údolí a Do-brušce. Počátkem devadesátých let se po literárníchtoulkách Prahou a Bratislavou podařilo zorga-nizovat rovněž zahraniční zájezdy do Vídně neboi do Skandinávie.

Po celou dobu své existence vyvíjela literárnísekce také publikační činnost. Své vlastní aktivityprezentuje v Almanachu literární sekce, který bylvydán v roce 1998 a mapuje tak prvních patnáctlet existence sekce. Na něj navazuje almanachO múze olomoucké a lidech kolem ní, který za-chycuje období její činnosti v letech 1998–2003;v básnickém bloku tohoto almanachu publikovalosvé verše téměř čtyřicet autorů a objevila se zdei nová jména, např. Augustin Skýpala, ZdeněkJaník nebo Rostislav Valušek.

Regionální literaturu představuje Eliška Bla-žejová ve své studii – průvodci městem LiterárníOlomouc (Deset zastavení). Bohumír Kolář jeeditorem obsáhlejší publikace Z paměti literárníOlomouce, kterou v roce 2004 vydala Vlastivědnáspolečnost muzejní ve spolupráci s Nakladatel-stvím Olomouc.

Po vydání almanachu v roce 1998 se literárnísekce začala zabývat i vydáváním drobných biblio-

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

16

filií, většinou tematicky motivovaných básnickýchsbírek. Byly mezi nimi tituly Básně, myšlenkya aforismy z konce století, Žena a láska, Pourféliciter, Olomoucké kašny, Verše o Moravě, Veršez cest. K autorským svazkům patří Devět básnío krajině mého domova Vlastimila Kozáka a Stopyv čase Miloslava Holce.

Členem literární sekce je i Jan Sobotka (*11. ledna1944 v Jičíně), pedagog – ředitel Obchodníakademie v Olomouci, publicista, autor literár-ního i kresleného humoru. Publikuje již mnoholet, převážně časopisecky. Jeho tvorba bylaněkolikrát oceněna v literárních soutěžích. Nazávěr povídání o literární sekci vám nabízímevýběr několika aforismů, které Jana Sobotkupředstavují i jako bystrého pozorovatele životaa lidských slabostí (knihu vydalo pod názvemAforismy z tehdy i nyní a možná i pro příštěolomoucké nakladatelství Danal).

*******

Aforismus je literární forma,která šetří nejen papír, ale i čtenáře.

Trpělivost přináší růže,které mezitím zvadly.

I ten,kdo sedával na dvou židlích,líhával ve dvou postelícha sloužíval dvěma pánům,končí v jedné rakvi.

Ve víně je pravda.To je pro jednoho důvod k napitía pro druhého k abstinenci.

Myšlenka byla podstatně menší než slova,kterými byla vyjádřena.

Předností lásky k majetku je to,že nemusí být vyznávána.

Muž bývá okouzlen ženou.Žena tím, že okouzlila muže.

Láska je jediná nemoc,jejíž vyléčení není nutné,ale přesto se všichni uzdravují.

Statečnost nepříteleoceňujeme pouze tehdy,jestliže jsme ho porazili.

Každý je odpovědný za svůj život.Někdo i za živoření druhých.

Hledáme inteligentní bytosti ve vesmíru.Zkusme je raději nalézt na Zemi.

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

17K

RO

K V

LIT

ER

AT

UŘ

E

Jak to vznikloNa jaře roku 2003 byla v Městském divadle

v Prostějově světová premiéra skladby KarlaŘičánka Sedmero hříchů smrtelných. O skladbělze sice psát do nekonečna, ale lepší je ji poslou-chat, stačí jednou a víte. Součástí premiéry byla taképrezentace grafického uchopení tématu od TomášeVincence. Obojí bylo skvělé, bylo to mimořádněvstřícně přijato a byla to umělecká událost.

Karel Řičánek je můj spolužák a přítel, známese už dlouho a komunikujeme spolu neustále.Jednou mně poslal CD, kde byla nějaká jehoskladba, pak nějaká nahrávka jiné skladby a pak

záznam interview, které dával olomouckémurozhlasu. Bylo to v době krátce po premiéřeSedmera hříchů smrtelných. Jak jsem to takposlouchal, tak mě napadlo, že hudba a výtvarnopotřebuje třetí rozměr, opřený o text. Zde tedy„Slovo“ nebylo na počátku, ale až na konci.

Do knihovny, kde jsem zaměstnán chodívámRejskovou ulicí. Je to jedna z nejkrásnějších ulicna Moravě. Je vroubena platany a secesnímidomy, je tichá a inspirativní. Při jedné cestě jsemdostal nápad. Nápad se množil a košatěl a kdyžjsem přišel k počítači, tak jsem během několikačtvrthodin napsal co je předkládáno.

K R O K V L I T E R A T U Ř E K R O K V L I T E R A T U Ř E

SEDMERO HŘÍCHŮ SMRTELNÝCHMiloš Kvapil

PÝCHA • SUPERBIABarevný nafukující se vak zmítaný přetlakem vášní za nocí šeptanýchNikdy nevyslyšených nikdy nevyslovených živených z vlastní podstatyHlubokých lží se dere stále výš nikdy jí není dost vysoko nikdy jí není dostVeliko barevno plno sebestředno uhrančivo nikdy není a nikdy nebudeFenomény se zvracejí ve svoje protiklady a … a nakonec je z toho jen zmítající seProtoplazma prolezlá červy pochybností a hnilobou vyprahlé fantazijní ireality

LAKOMSTVÍ • AVARITIAEntropie všeho co život nabízí poskytuje bere přeje a čím vlastně jeTo jsou sýpky lidí malého ducha a malé kuráže vše musí být zajištěnoKasičky musí být plné bezživotných pocitů vyměněných za lesklý odraz �áblova portrétuVíno života určené k pitkám a vášním je uzavřeno a ze zoufalství se mění ve rmut a sedlinuVůně chleba a rychlý dech milenek je konservován na doby příští pro nikohoNebo nikdo nepřijde k domu prašivcovu aby skromným pohledem drsnou dlaní aHlasem antického rohu poděkoval za to co je pro někoho život a pro někoho hřivnou která jeVstupenkou do pekla nejhlubšího

18

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

ZÁVIST • INVIDIADo sebe ponořena a sebe požírající maska zoufalého šklebuObezírá bystrým okem smích radostné tváře a elegantní životní formyVšechno má promyšleno všeho může dosáhnout nic není problémJen odvaha k činu který není zadarmo který je výsledkem životní motivaceAngažovanosti na životě znamenající te� budeš platit člověčeZmítá a rve psýchu která jen a jen hromadí nic nevydává nic nikomu nepřejeA nedá a nedá také proč by měla dávat bezhlasně řve po veškerenstvuJste mi odporní malí slizcí nenávidím vás nic vám nikdy neodpustímA další ozvěnou nesené kvily jsou hlasy jejího smutku a touhyPo slovu lidského milosrdenství pochopení lásky

HNĚV • IRAČervený strýček neposeda hned tu a hned tam se zmítá ve šávě vlastních vášníHned tu a hned tam hledá a hledá až najde aby se mohl nafukovat a dmout a nechat emanovatSvoje nadpozemské vášně spalující veškeren rozum odhodlání a usebráníNad údolím lidského života kam lze denně vstupovat a kochat se harmonií a krásouAle strýčkovi to nejde pod nos harmonie a krása není pro něj nepoutá zraky okolíMýlí se v myšlence že rozpoutané a z uzdy utržené vášně jsou sloupy oltářů budoucí pravdy

SMILSTVO • LUXURIANa antických pláních běží stádo kentaurů nozdry jim rudnou námahouTepny zvoní rytmem blízkého naplnění zoufalé vášněStádo elegantních klisen zpomaluje zběsilý trysk v naději a touzeOběma žhnou oči chvějí se údy a před očima mají tmu prozařovanou explozemi vidinyVášnivých spojení bez počátku a konce jen tak v běhu jen tak pro to spojeníJen tak aby čas vyměřený byl časem zmařeným pro okamžiky které se nevrátíJiná možnost už nikdy nebude nabídnuta není to poker ve kterém lze nabídku volby opakovat

NESTŘÍDMOST • GULAMlaskání a škytání břichů přeplněných svalovinou zvířecích mrtvolTěžké vzdechy přetékajících velkosídliš lidojemů na výspě středověké civilisaceJen víc a jen rychleji jsou přikázání a motta dnešních dnů přizvukující rytmu materialismuČím více tím lépe a hned a napořád velké stodoly s oltáři konzumu adorujícího sebe samaRychlé bestie plivající oheň a síru proti nimž by středověký drak byl pouovou kratochvílíMnožení všeho co lze koupit i za cenu ztráty vlastní vůle negace a popření identity

19K

RO

K V

LIT

ER

AT

UŘ

E

Jen výš jen víc jen rychleji zmnožovat sebedegradující produkty vykolejeného životaCynického postmodernismu bez cílů perspektiv duše a úsměvů za odlétajícími vlaštovkami

LENOST • ACEDIAKal mlha a hniloba se valí temnotou bez cíle a smysluNaráží na jasné ostrovy sebevědomí a píleOpatrně se jim vyhýbá a svinuje se do vlastních útrobNesmyslných úvah přemítání sebeobviňování namlouváníSi něčeho co mělo být co mohlo být co by bylo kdyby nebyloNeschopna reálného pohledu živé reflexe jasné myšlénkyCelá staletí promarněného času života myriáda předsevzetíLhaných do větru i rukávu jen pro chvilkové sebeobelháváníMilníky nápadů jdou do nekonečnaPodle nich se dá jít jen do bezživotí záhuby a mimo čas a prostor

Řičánek přitom nechce posluchače zastrašit,nýbrž jim svou tvorbu osvětluje a přibližuje. Vevlastním mnichovském hudebním nakladatelstvíOrton Musikverlag (www.orton-musikverlag.de)vydal dosud na třicet skladeb, šest kompakníchdisků a téměř osmisetstránkovou, německy psanouautobiografii. Prostějovská Firma Mediawarezveřejnila v roce 2003 jeho videový portrét, přijehož premiéře zaznělo i první provedení skladbySedmero hříchů smrtelných, ve které jsou důsledněkombinovány prvky tzv. hudby vážné s prvkyhudby populární i jazzové. Elektronické zvukya nejrůznější bicí nástroje jsou přitom natočenéna kompaktním disku, ke kterému hraje šest„živých“ hudebníků. Filozofické úvahy k dodnesplatným názorům katolické církve na tzv. smrtelnéhříchy vedou u Řičánka k poněkud ironickémupostoji při uměleckém ztvárnění těchto provině-ní. Přesto má být na jaře příštího roku provedenopod záštitou Vatikánu v Římě jeho velké spirituální

Karel Řičánek se narodil 1947 v Prostějově,kde absolvolal gymnázium a hudební školu (oborklavír a klarinet), potom studoval v Praze hudeb-ní vědy. Od roku 1969 působí v Německu, nejprvejako pianista, varhaník a hudební šéf muzikáluVlasy, pak jako doprovodný hudebník různýchznámých zpěváků a od roku 1976 jako studiovýaranžér, dirigent, pianista, autor a producent v ob-lasti populární hudby. Na sedm set zveřejněnýchpísniček a čtyři zlaté dlouhohrající desky dosvěd-čují úspěchy tohoto úseku profesionální dráhy.Zhruba od poloviny devadesátých let minuléhostoletí leží těžiště Řičánkovy práce ve skládánímoderní artificiální hudby, ve které se snaží – vně„hlavního proudu“ avantgardy – pomocí nejrůz-nějších soudobých technik, stylových prostředkůa forem výrazu (jako jsou například polytonalita,aleatorika, elektronika, jazz), stejně jako orientacína tradiční způsoby hry, notace a hudební komu-nikace o novou syntézu dosavadní hudební tvorby.

20

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

oratorium Juritin sen pro tři sólisty, dva herce, sbora orchestr.

Olomoucké veřejnosti se Řičánek představilv říjnu minulého roku na koncertě pod názvemJaké víno pil Bůh, kde spojil svoji hudbu s recitacíveršů Robinsona Jefferse. Zazněla tu i premiérajeho skladby Epitaf Robinsonu Jeffersovi provioloncello a komorní ensemle v interpretaci

olomoucké cellistky Bohdany Onderkové. Jakopředlohy posledních dvou větších skladeb po-sloužily Řičánkovi básně dlouholetého příteleMiloše Kvapila: Je to cyklus pěti skladeb prosmíšený sbor a cappella Útesy času a cyklus prosoprán, flétnu, klarinet, violoncello a klavír podnázvem Střepy zelené noci. Oba cykly budou mítpremiéru v Mnichově.

21K

RO

K V

LIT

ER

AT

UŘ

E

Tomáš Knopp

PŘEDKLÁDÁM NA VĚDOMÍJesenicko 1945–1948Jiří Glonek

Dříve než si zevrubně představíme avizovanouknihu, která se na pultech knihkupců objevilav samém závěru roku 2004, nebude jistě na škoduzmínit se v krátkosti o osobě jejího tvůrce. TomášKnopp se narodil v roce 1965 v Ostravě, kdezároveň vystudoval pedagogickou fakultu, oborčeský jazyk a literatura a dějepis. Na literárnímpoli se již dříve uvedl například tituly S příchutíJesenicka, Oáza vody a vzduchu či Děti neklidnéEvropy, které všechny spojuje společný jmenovatel.A sice snaha obnovit přetrhané historické kořenya povědomí o minulosti jesenického regionu a jehoobyvatel, a už těch minulých či současných.

Již samo vročení, objevující se v podtitulu díla,v nás vyvolává řadu vzpomínek na nelehkou po-válečnou dobu, kdy se v bývalém Československujen pozvolna uklidňovala poválečná situace a z nívyplývající opatření, která zasáhla do života zeměa jejích obyvatel. V mnohém můžeme popisovanoudobu považovat za velmi hektickou, často i chaotic-kou, plnou změn, jež dalekosáhle zasáhly v prvnířadě německé obyvatelstvo zdejšího regionu i nověpříchozí národnostně pestrou paletu osídlenců,na které měla přejít kontinuita osídlení tohotokraje. Proměna vpravdě drastická, jejíž stín se odtud

vytrácí jen pozvolna. S o to většími problémy semuseli nově příchozí potýkat v prvních pováleč-ných letech.

Díky počinu autora bude čtenář zasvěcen dojednoho z nejproblematičtějších úseků dějin20. století, jenž poznamenal také zapadlý kout„Jesenicka“. Chronologicky členěná práce náspostupně provede jednotlivými roky ve vymeze-ném rozpětí. V tomto ohledu je zcela určitě namístěmožná až příliš krátce koncipovaná retrospektivak období, které předcházelo událostem z let 1945––1948, kterou autor neopomenul zařadit na začá-tek výkladu. Pro pochopení poválečného vývojeregionu jde o nanejvýš důležitou pasáž celé knihy(zejména pro laika masírovaného masmédiinezřídka velmi zjednodušujícím pohledem),hlavně s ohledem na německé obyvatelstvo a jehovztah k ČSR a následně k nacistické Třetí říši.

V kapitole věnované roku 1945 jsme ihned odprvních řádků vrženi do nadmíru komplikovanéhodění v „jesenickém“ regionu na samém sklonkuválky. Co do rozsahu je tato pasáž po zásluzenejobsáhlejší a zároveň i nejzdařilejší částí celéknihy. Nemalý prostor je zde logicky věnovánotázkám, spojeným se zdejším německým oby-vatelstvem a jeho novým, v drtivé většině značněnejistým, postavením. V tomto směru není pronezasvěceného čtenáře bez zajímavosti, že z ná-rodnostního hlediska zde Češi podle sčítání z roku1930 vykazovali jen necelá 4 % z obyvatelstvabývalého okresu Frývaldov (Jeseník), což ovšems ohledem na stav jen o dvacet let dříve můžemev uvozovkách směle označit za velký pokrok.Vždy tehdy aby v celém okrese Čecha pohledal(z 68 823 hlav se jen 62 hlásilo k české národ-nosti).

RECENZE • RECENZE • RECENZE • RECENZE

22

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

Nadmíru zajímavým se jeví oddíl o tzv. tábo-rech pro Němce na Jesenicku, kde se autor ve velkémíře opřel o dřívější výzkum Jany Hradilové.Věcně, s nadhledem a bez omezujících naciona-listických předsudků zde posuzuje nelehké téma,pikantní do jisté míry i tím, že v něm hlavní rolisehrál Ctibor Novák, švagr podplukovníka JosefaMašína, jednoho z legendárních odbojářů zeskupiny Tří králů. Novák, který se proslavil beznadsázky husarským kouskem, když v září 1939provedl unikátní pumové útoky v samotnémberlínském srdci nacistické Třetí říše, přišel poosvobození právě na Jesenicko a během krátkédoby, kdy ve svých rukou soustředil nebývaloumoc, nechal z titulu své funkce pozatýkat více nežtisícovku skutečných či domnělých nacistickýchexponentů (mimo jiné stál v čele tzv. Velitelstvíkoncentračních táborů okresu Frývaldov).

V Novákově osobě a jeho často diskutabilnímpůsobení se odrážejí mnohé ctnosti i neřesti doby.Zvláště platí ten druhý případ – autor nikteraknezamlčuje trestuhodné excesy na internovaných(nezřídka nevinných) především ze strany jed-notlivých dozorců, jejichž minulost i morálníkvality neměly co do činění s takto exponovanouslužbou.

Přesto autor odmítá na základě konkrétníchpříkladů často prezentované tvrzení (zejménaz úst sudetských Němců), že v táborech byliinternováni především nevinní. Krom otázekspojených s německým obyvatelstvem i širšíveřejnosti neznámým napjatým vztahem meziPolskem a ČSR, jenž po určitou dobu hrozilpřerůst v otevřený konflikt, se autor zabývá i novězřizovanými správními a bezpečnostními úřadyvčetně všech spletitostí s nimi spojených.

Na pozadí toho není bez zajímavosti sledovatrostoucí politické soupeření, osočování a vzájem-nou animozitu mezi představiteli demokratickýchstran a KSČ.

V souvislosti s doutnajícím polsko-českoslo-venským konfliktem i poválečnými diplomatickýmivztahy si dovolím uvést jen malou perličku: v roce1945 si na zasedání vlády postěžoval tehdejšíministr zahraničí Jan Masaryk, že nás ze sousedůnikdo nemá rád (viz spory o Těšínsko, Kladskoi Slezsko s Polskem, o Podkarpatskou Rus se SSSRa pochopitelná vzájemná animozita s Ma�arskem,Rakouskem a samozřejmě Německem).

Následující kapitoly k rokům 1946 až 1948se v podstatě zabývají novým osídlováním kraje.Čtenář si tak může udělat představu o tom, v jaknelehkém vzduchoprázdnu se ocitla místa po od-sunu Němců hlavně v roce 1946 (nutno přiznat,že ona prázdnota se na mnoha místech dosudnevytratila). Dalekosáhlá obměna přibližně třímiliónů lidí se přirozeně nemohla obejít bez hmot-ných i duchovních ztrát všech zainteresovanýchprotagonistů, samotnou krajinu z toho nevyjímaje.

Ostatně konkrétní fakta (v knize bohužel ne-uvedená) hovoří za vše: v roce 1930 žilo ve frýval-dovském (jesenickém) okrese 71 717 obyvatel,kdežto o dvacet let později přes všechnu snahustatistiky zaznamenávají jen 37 571 osob.

Autor si však více než této proměny všímázejména podmínek a mírně řečeno neuspokojivésituace mezi novými osídlenci. Jejich idealisticképředstavy jsou totiž brzo konfrontovány s drsnouvšední realitou. Ke slovu se tudíž dostává poměrněčasto i „přítel alkohol“. Navíc očekávání osídlencůzejména z řad volyňských Čechů či slovenskýchreemigrantů z Rumunska nebyla vinou česko-

23K

RO

K V

LIT

ER

AT

UŘ

E

slovenské propagandy zrovna malá. Vláda v čeles ministrem zemědělství J. Ďurišem obrazněřečeno naslibovala hory doly, jen aby tyto skupinypřesvědčila k návratu do bývalé vlasti.

Poměrně zajímavé pasáže o této fázi v osíd-lování Jesenicka obsahuje kniha Joanidise Sotirisez názvem Zlaté Hory v Jeseníkách. Ostatně sámSotiridis pochází z řad řecké diaspory, jež do re-gionu přišla v roce 1949. Teritorium Jesenicka takdíky pestrým řadám přistěhovalců doznalo pod-statné změny. Dřívější takřka jednolitá masaněmeckého osídlení byla překryta doslova mul-tinárodní mozaikou lidí s odlišnými kulturnímia sociálními návyky, což bezesporu přinášelonemalé problémy.

Přehnaná očekávání všech obyvatel kraje senezlepšovala ani v dalších poválečných letecha kniha Tomáše Knoppa čtenáři předkládá řadupřípadů, výstižně zaznamenávajících tento tristnístav, kdy nouze panovala nejen v zásobování, alenapříklad i v lékařské péči. Absurditu doby pod-trhávaly snahy o odstranění všech názvů a jmen,které by mohli jakkoli evokovat někdejší německýráz kraje. Doslova topografické šílenství mělo zanásledek důslednou změnu v názvech mnoha vesnic.

Klasickým ilustrujícím případem může býtsamotné město Frývaldov, jehož název byl v roce1947 změněn na Jeseník, aniž by si zastánci po-češování uvědomili, jak ostatně správně vyvozujeautor, že v případě této změny přijde městoproslavené lázeňstvím o světoznámou obchodníznačku.

Kniha nemůže a ostatně ani nechce být pova-žována za vyčerpávající studii. Je spíše velicežádoucím a poměrně zdařilým pokusem o vhledna rozporuplnou dobu a v ní se odehrávající děje.

Lze vytknout snad jen drobné nedostatky činěkteré historické nepřesnosti, kterých ovšemnení mnoho (viz například tvrzení, že členovéhenleinovy SdP přecházeli většinou bez potížík NSDAP, což není zcela přesné. Všichni bylipodrobováni přísné kontrole, takže o nějakémautomatickém převodu nemůže být řeč; rovněžuměle překládat název německého města Neu-stadt am Kulm jako Nové Město nad Kulmem(s. 189) není zrovna vhodné).

Některé závěrečné pasáže (rok 1948) nicméněpůsobí poměrně nesourodým dojmem, což platízejména o kapitole Na troskách slávy (poválečnélázeňství). Naopak za zdařilé můžeme označitdoplňující přílohy, i když pro lepší čtenářovuorientaci by neškodilo mezi ně zařadit alespoňjednu mapu regionu. Serióznost celé práce pod-trhuje v tomto případě velice žádoucí poznámkovýaparát. Nechybí ani obligátní seznam použitéliteratury i cizojazyčný souhrn.

Za zvláš oceněníhodnou je třeba označitautorovu nebojácnost v používání skutečnýchjmen aktérů této nelehké doby. Podle méhoskromného názoru je to tak jedině správně,poněvadž jak napsala v úvodu ředitelka Státníhookresního archivu v Jeseníku paní BohumilaTinzová: „...pokud se nedokážeme čelem postavitke konkrétním vinám svých předků, nemůžemese vyrovnat s minulostí nikdy.“ Dějiny zkrátkanejsou a nemohou být anonymní.

Knopp, Tomáš:Předkládám na vědomí. Jesenicko 1945–1948.Jeseník, Základní článek Hnutí BrontosaurusJeštěr edice Cesta ke kořenům 2004; 342 s.ISBN 80-239-3590-9

24

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

Hle, zde dítky z jedné dílny boží,duše čisté, bez prášku jak květ.Druh ke druhu bratrsky se tulí,jen – že nestejně je přijme svět.

Ale jedno v paláci se zrodí,druhé střecha nízká přijme jen,třetí u chudičké matky v bídězačne první žití svého den.

A přec všechny mají stejné právo.Každé se můž dobrým, velkým stát,z paláce i chýšky! Úkolem jen lidstvabude všechny stejně vychovat!

O všecky se starat, a kde nouzehledí zkázou matce, děcku být,musí dobré srdce přispěchati,kojence i matku zachránit!

(V. Baldessari PlumlovskáZáchrana dítek – záchrana národa)

Zdá se, jako by spousta velikánů mezi morav-skými spisovateli měla stejný osud. Pomalu upadajív zapomenutí a na jejich literární i myšlenkovýodkaz pozvolna usedá prach času a zapomenutí.Vzpomínka na ně uvadá. Bohužel mezi takovémoravské autorky patří i žena, dříve uznávanájako autorka divadelních her pro děti a mládež,spisovatelka a bezesporu „první dáma“ prvo-republikové Olomouce – Vojtěška BaldessariPlumlovská.

Vlastním jménem Vojtěška Baldessariová senarodila 17. dubna 1854 v Plumlově do česko –německé rodiny úředníka, působícího na různýchmístech rakousko – uherské monarchie. Jak užsamo jméno napovídá, rodina měla italské kořeny.Dědečkem slavné paní Vojtěšky FrancescoBaldessari byl nadporučík 1. eskadrony divizehraběte Nostice, který se ve Zlíně oženil s TereziíVetterovou, dcerou tamního obchodníka Matouše.Rodina se na Moravě usidluje po napoleonskýchválkách a Vídeňském kongresu. V roce 1824 seBaldessariům narodil syn Adolf. Ten se po letechoženil na Plumlově s Josefou Františkou Černou.Celkem se jim narodilo šest dětí a mezi niminejstarší Vojtěška.

Už v sedmnácti letech opouští se svou sestrourodný dům a odchází do Vídně. Odtud ji osudzavál spolu s německou rodinou do Černovicv tehdejší Bukovině. Po soukromém studiu skládámladá dívka roku 1872 zkoušku k učitelské způ-sobilosti pro německé školy. Má se stát ředitelkoumístních mateřských školek. Snad osud podpořenýláskou k rodnému Plumlovu ale mohl za to, že seVojtěška vrací na Moravu. Od té chvíle se věnujeučitelské kariéře. Působí nejprve na německýchškolách. Dva roky strávila v Rýmařově, poté sedmlet ve Šternberku a od roku 1881 pracuje v Kro-měříži. Teprve zde se připravila k odborné zkoušcez češtiny. Ludvík Páleníček v medailonku o spi-sovatelce dodává: „Zde povzbuzována zájmemSpolku divadelních společností – při jednom z nich

Královna dětských srdíček – VOJTĚŠKA BALDESSARI PLUMLOVSKÁIvo Vysoudil

25K

RO

K V

LIT

ER

AT

UŘ

E

prožila její sestra milostný románek s hercem Vojtou,což Plumlovskou ještě více připoutalo ke všemu,co souviselo s divadlem – rostlo její odhodlání na-psati pro české děti hry, které by výrazem i obsahemodpovídaly duševní úrovni malých posluchačů.“

Do Kroměříže spadá její učitelství na českéškole a právě zde se rozhoduje věnovat svůj umpsaní divadelních her. První její premiéra seodehrála 20. listopadu 1889. Šlo o hru Svatoňa Milena a uvedla ji Sukova divadelní společnost.Celou řadu her Plumlovská psala přímo prokroměřížské jeviště, o čemž svědčí to, že se v jejichhrách objevují konkrétní osoby, které ve městě žily.Například v textu hry Sen vánoční posílá ředitelnebeské kanceláře nadílku Karlíkovi Porázkovi– synovi jednoho z nejlepších kroměřížských diva-delních ochotníků.

Hry Vojtěšky Plumlovské si záhy našly oblibumezi publikem a začaly se hrát nejen mezi ochot-níky. Po jejích hrách sáhla i divadla kamenná.Dokonce Národní divadlo v Praze uvedlo sedmkrátv sezóně 1904–1905 její Pohádku o Sněhurce(premiéru měla 3. 12. 1904), v sezónách 1909 až1911 byla hrána devětkrát pohádka Krakonoš(premiéra 22. 12. 1909). Ta byla znovu nastu-dována ještě jednou a do konce sezóny 1916 bylahrána ještě pětkrát (obnovenou premiéru měla20. 12. 1916). Pohádka Jura byla uvedena celkemtřikrát v sezóně 1919–1920 (premiéra 7. 12. 1919).Plumlovská psala své hry převážně z pedago-gických podnětů a její díla měla hlavně eduka-tivní charakter. Většinou v nich nechybí nějakámravní zásada či poučení pro život. Obyčejněpředstaví v závěrečné scéně nadpřirozenou

bytost, která přináší naučení a zároveň i vrcholcelého příběhu. Jindy je naučení vloženo do zpěvu,vysloveno v úvodu či uprostřed hry. Jen spora-dicky se pouští do psaní her určených pro dospělé.Mezi ně bychom mohli zařadit kupříkladu volnouadaptaci Andersenovy pohádky Matka. Právětoto dílo bylo uvedeno v sezóně 1921–1922 najevišti Městského divadla v Olomouci.

Do metropole Hané se rozhodla přestěhovatteprve po svém penzionování v roce 1906. Ovšemolomoucká léta patří bezesporu mezi nejplodnějšíléta jejího života. Bydlela v Litovelské ulici č. 8v prvním poschodí. Bohumír Kolář hodnotí:„Měla na společenský a umělecký život městaneobyčejně příznivý vliv. Byla ctěna a vážena jakoprůkopnice dětských divadelních a loutkových her.V Olomouci ji od její dramatické tvorby nic ne-rozptylovalo, a proto se jí podařilo mnohé, codlouho v životě odkládala“. Plumlovská nikdynepřestala milovat svůj rodný Plumlov. Místo,ve kterém vyrostla a prožila nejkrásnější létaživota – dětství. V tomto romantickém kraji,naplněném ovzduším hanácké kultury s úžasemnaslouchala vyprávěním stařenek. Ty znaly spoustypohádek, bájí a pověstí, kterými právě tento koutzemě oplývá. Bezesporu toto období zformovalojejí osobu a vypěstovalo v ní nezlomnou víruv dětskou duši a lásku k pohádkám.

Jaká žena to tedy opravdu byla? Bezesporuskromná. Nepodlehla vychovatelskému způsobujednání, její způsoby nebyly mentorské, nesnažilase neustále dokola zdůrazňovat svou osobu.Vděčně na ni vzpomíná i olomoucký spoluzakla-datel Kašpárkovy říše František Čech: „Jako by

26

KR

OK

V L

ITE

RA

TU

ŘE

to bylo dnes, tak ji vidím před sebou. Menší postavas hlavou ušlechtilého profilu, překrásný stříbrnývlas. Pohled očí spíš přísný než vlídný a hlas hlubšínež býváme zvyklí slyšet u žen. To byl první dojem,ale jak se změnil, když okolnosti vám dovolily ses ní blíže seznámit a častěji s ní hovořit. Poznali jstebrzy, že pod stříbrnou hlavou bije v hrudi zlatésrdce, srdce, které nikdy nikomu neublížilo, srdce,které, kde jen mohlo, zmírňovalo bolesti druhých,srdce, které se dalo zcela do služeb dětské duše. Tenpřísný výraz oka, ta jeho přísnost neplatila dětem,mezi kterými se pohybovala po celý svůj život, tobyl střeh, to byla pohotovost na obranu dětské duše.Tou se obírala, ji ošetřovala a jí se laskala až dosklonku svého života.“

Vojtěška Baldessari Plumlovská je autorkou25 divadelních her. Z toho 24 jich je pohádkovýcha 9 loutkových. Většina pohádek se dočkala už zajejího života knižní podoby a některé z nich bylypřekládány i do cizích jazyků, například němčiny,francouzštiny a jiných. Díla svým námětem i zpra-cováním korespondují s přelomem 19. a 20. sto-letí. Každý vnímavý čtenář v nich i dnes najdezajímavé myšlenky a názory, kterým věk neubralnic z jejich naléhavosti a čistoty.

Plumlovská ale svým záběrem překročila řadusvých současníků. Byla členkou Spolku českýchspisovatelů beletristů Máj v Praze. Vedla čiloukorespondenci s řadou významných spisovatelů,kupříkladu s Jaroslavem Vrchlickým. Několikrátdokonce hrála jako členka Jednoty divadelníchochotníků besedních v Městském divadle v Olo-mouci. Její herecké aktivity shrnul Bohumír Kolář:„V roce 1919 vystoupila na jevišti Národního

domu v Mahenově Jánošíkovi, diváci ji obdivovalina večeru jednoaktovek, hrála v Hilbertově hřeFalkenstein a v Šamberově Éře Kubánkově. V ná-sledujícím roce si zahrála v Mahenově Mrtvémmoři. Posledním představením V. B. Plumlovskéu Jednoty byla hra Aloise Jiráska M. D. Rettigová,kterou sehráli olomoučtí ochotníci v Černovířev červnu 1921. Tehdy vytvořila Vojtěška BaldessariPlumlovská titulní roli. Bylo jí „pouhých“ 67 let.“

Mezi další její spíše zájmové aktivity patřiloi kreslení a malování. Bohužel většina jejíchvýtvarných prací se do dnešní doby nedochovala.Zajímavé ale je, že tato její záliba byla podpo-rována přítelem a slavným malířem MaxemŠvabinským.

Vojtěška Plumlovská umírá 31. března 1934ve svém olomouckém bytě. Tato impozantníosobnost odešla ze světa stejně, jako na něj přišlana Bílou sobotu velikonoční. Je až s podivem, žetato významná žena, která svým životním postojemi svými činy přispěla ke kulturnímu rozkvětu prvo-republikové Olomouce, je dnes téměř zapomenuta.Její dílo zůstává v povědomí snad jen díkyusilovné a mravenčí píli pouhých několika lidí.Mezi ně patří i plumlovský kronikář Josef Pálka.I díky němu se tak může autorčin odkaz dostatzas tam, kam patří – do dětských srdíček a nastolittam království dobra a lásky.

27K

RO

K Z

PĚ

T

KDE VONÍ PERGAMENNa dohled velkých změnŠtěpán Kohout

Založení pražské univerzity v polovině 14. věkubylo příčinou rychleji postupující laicizace kultury– člověk už nemusel být duchovním, aby se mohlpovažovat za vzdělance. Spolu s rozšiřujícími seobzory stále širších a širších řad obyvatelstva rostltaké jejich zájem o věci veřejné. A poněvadž každágenerace, co lidstvo světem stojí a je sešikovánodo pevnějších společenských útvarů, prožívá svéznechucení z veřejných poměrů, zaráželi se i našidávní předkové nad nedostatky kolem sebe. Nebyliovšem otráveni z politiky, ta se dotýkala jen maličkéskupinky jednotlivců v čele státu. Zato náboženskýživot byl bohatší než dnes a byl tehdejším lidemtím, čím je nám politika: dotýkal se takřka každéhojednotlivce, prostupoval celou společnost, každýk němu zaujímal jistý postoj, a už kladný, nebozáporný. A bylo věru dosti důvodů k nespokoje-nosti. Přímo z papežského dvora přišel těžký hříchsimonie, kupčení s církevními úřady a hodnostmi,a úzce související lakota. Tradičním prohřeškemčeského kněžstva byl laxní postoj k bezženství –celibátu.

Kroky k nápravě se zprvu odbývaly v uzavře-ném prostředí kněžském, pak ale nastala chvíle,kdy se o nepravostech začalo mluvit veřejně. A zdezačíná činnost mužů, které podle Palackého vzorustále nazýváme předchůdci Husovými. Jana Milíče

z Kroměříže (cca 1325–1374) bychom nemohlivynechat už jenom proto, že byl naším krajanem.Jako obvykle o jeho mládí málo víme, vždy i křest-ní jméno je známo jen z tradice, prameny jej neuvá-dějí. Vzdělání snad nabyl v Olomouci. Jisté jejen to, že se s ním poprvé setkáváme roku 1358v pražské královské kanceláři, vedené tehdy zná-mým českým protohumanistou Janem ze Středy,pozdějším biskupem naší diecéze. Na kněze bylvysvěcen až po přijetí kanovnické prebendy přisvatovítské katedrále. Dosáhl hodnosti arcijáhna,s kterou byla spojena povinnost vizitovat farnostia dohlížet na řádnou práci duchovních. Vydrželto asi dva roky a byl zdrcen poměry, jaké vládlymezi kněžstvem. Složil všechny své úřady a stalse obyčejným kazatelem. Zprvu bez valnéhovýsledku, neměl ještě potřebné zkušenosti a takéjeho hanáčtina nezněla pražskému uchu libě.V krátkém čase si ale získal mezi českými poslu-chači oblibu, naučil se dokonce i na stará kolenaněmecky, aby mohl promlouvat i k pražskýmNěmcům.

Kolem Milíče se utvořil okruh posluchačů,pomocníků a žáků z řad studentů pražské uni-verzity. Jim kázal latinsky a tato kázání shrnulnejprve do sbírky nazvané Abortivus. Česká aniněmecká kázání nejspíše nikdo nezapisoval, takžejsou to právě latinské postily, z nichž čerpámepovědomí o Milíčových názorech. Ústřední my-šlenkou Milíčovou bylo zlovolné působení Anti-krista na zemi, to on rozséval všechno zlo a nepo-řádek. Nejlepší obranou proti němu mělo být conejčastější, i každodenní přijímání těla Božího,přibližující člověka naopak ke Kristu. Ve dvourukopisech naší knihovny je zapsána letní část

28

KR

OK

ZP

ĚT

liturgického cyklu Abortiva – od června do pro-since. V CO.26 začíná cyklus kázáním na sváteknejsvětější Trojice a končí se kázáním o svatéKateřině (f. 23ra – 221rb), předsazena jsou kázánísv. Bernarda z Clairvaux (f. 1ra – 21rb). Druhýtext v CO.61 má cyklus o dvě kázání zkrácený,opisovač začal až první nedělí po svátku Trojicea skončil po Kateřině tematicky neurčeným kázá-ním, snad na svátek Božího Těla (f. 5ra – 171vb).Název postily znamená „nedonošený plod“, čímžchtěl autor skromně naznačit, že jeho dílo nenídokonalé a potřebuje ještě dobrousit. Skutečně,velkému kazatelskému umění nenasvědčuje, avšakpři četbě nám bezpochyby schází kouzlo osobnostikazatele.

Soubor kázání, zachovaný v CO.74 a označenýopisovačem Václavem z Krnova za jádro Milíčovypostilly, Granum pustille Mylicii (f. 1ra – 53rb),nemá s naším autorem nejspíše nic společného,poněvadž přinejmenším to první vyšlo z peraitalského dominikána Aldobrandina de Toscanella(† 1314), lektora konventů například v Pise čiSieně. Václavův omyl je snadno pochopitelný,takřka týmiž slovy, jaká užil Toscanella, začínámladší Milíčova postilla Gracie dei. Také se mohlostát, že z Milíčovy knihovny pocházela předlohanašeho opisu. Nemožné to není, Milíč knihovnurozprodal, aby získal peníze na provoz jím zalo-ženého azylového domu pro pražské nevěstky. Ažk papežskému dvoru dohnaly kazatele žaloby praž-ských mnichů, které kritisoval za stále rozsáhlejšía nekompetentní zasahování do pravomoci řádněustavených farářů. Podezřelé byly některé jehovýroky o Antikristu a o častém přijímání, obhájilse ovšem skvěle.

Jeho žákem byl Matěj z Janova (cca 1350––1393): první školy navštěvoval v Praze, kam sepo devítiletém pařížském studiu svobodnýchumění a teologie vrátil a stal se jako kdysi Milíčkanovníkem u sv. Víta na Hradčanech. Není tojediné blíženství: pamatujeme, že Milíč došel kesvým kritickým názorům při práci vizitační, po-dobně Janov se setkával s lidskými poklesky cobyzpovědník. Na rozdíl od Milíče ovšem nesložilbeneficium, aby se zbavil tíživého majetku,naopak se čtyřikrát soudil o slíbené kanovnickéobročí, než se konečně domohl alespoň skrom-nějšího. Nebyl také ohnivým kazatelem jako jehoosobní vzor, kázal sice, a to i česky, ale očividněpatřil k myslitelům kabinetním, neimponovalstrhujícím slohem (to ani zdaleka), nýbrž ostřekritickým myšlením. Jeho životním dílem jsouRegule Veteris et Novi Testamenti, pravidla danáStarým a Novým zákonem, na nichž pracoval odroku 1387 a ukončil je pravděpodobně krátcepřed svou smrtí. Naše knihovna má to štěstí, ževlastní nejúplnější opis v CO.211, celý svazekobnáší 462 folií textu psaného hustě ve dvousloupcích!

Dílo se skládá z pěti knih. První kniha ve dvoutraktátech pojednává o rozlišování duchů a pro-roků a o svátosti oltářní, o Eucharistii. Druhákniha se věnuje duchovnímu pokrytectví. Třetíkniha, nejobsáhlejší, rozdělená na dvanáct dis-tinkcí, posuzuje podle měřítek života a učeníKristova (této třinácté, poslední a nejdůležitější„regule“) otázky pravdivosti života svědků víry,současného stavu církevní obce, častého přijímáníEucharistie a taktéž existence Antikrista, jehožnepokládá – na rozdíl od Milíče – za fyzickou

29K

RO

K Z

PĚ

T

osobu, nýbrž za souhrn všeho zla, ohrožujícíhocírkev. Antikrist je i původcem vnitrocírkevníchzlořádů, tepaných s dobrým úmyslem a přitomnemilosrdně v distinkci dvanácté. Důkladnéodůvodnění častého přijímání těla Božího je pakpředmětem knih čtvrté a páté. Čtvrtá byla určenaduchovním a člení se na osm artikulů, pátá o dva-nácti distinkcích poučovala laiky a měla snad i českýprotějšek. Časté přijímání je od tridentskéhokoncilu a zvláš od dekretu papeže Pia X. z roku1905 příznakem obzvláštní zbožnosti, tehdy byloale výsadou kněžstva, znamením jeho nadřazenostinad lidmi světskými. Naštěstí pražský arcibiskupJan z Jenštejna, pravý extatik ve věci eucharis-tické, výslovně zakázal roku 1391 odpírat tentoduchovní pokrm dobře připraveným laikům.

I Matěj musel čelit obžalobě z bludařství a od-volat některé své upřílišené názory jak na častépřijímání, tak na obrazy a ostatky svatých. Aniokraje našeho rukopisu nezůstaly ušetřeny kri-tických přípisků neznámého čtenáře.

Zaznamenání hodný je také Matějův odpork právníkům: kdo se obírá theologií, po tom pesneštěkne, ale právníci mají zaručenu pozornost,úctu, bohatství a přístup k nejvyšším úřadům.

Mluví-li se o Milíčovi a Janovovi jako o před-chůdcích Husových, je to označení přesné jenzčásti. Hus je takřka nikde necituje, jejich spisynepřebírá, žije už – pochopitelně – jinými otázka-mi, než je časté přijímání: k tomu se staví dokoncelaxně, ovlivněn zřejmě mimoděk Viklefovou re-manenční naukou o nepřítomnosti pravého tělaKristova ve svátosti. Spíše už z názorů janovov-

ských vychází Husovo učení o církvi jako o výluč-ném společenství lidí předurčených ke spasenía o Bibli jako jedinečné autoritě, Milíč je zaseHusovi blízký důrazem na kněžskou chudobu.Oba dva zastánci reforem však bezpochybypřipravili ovzduší, v němž Hus působil.

Kapitulní knihovna ukrývá i díla dalších dvouvýznamných, i když u nás méně připomínanýchreformních teologů, například pražského studentaa pak i profesora Matouše z Krakova († 1410)Dialogus de communione sive de celebracionemisse (CO.63, f. 332vb – 338va), i z něj vycházelprávě Janov při formulaci názorů na svaté přijí-mání. Matoušův spis o zpovědi Speculum puritatiset mundicie byl často připisován samotnémuTomáši Akvinskému (máme dokonce čtyři opisyv CO. 72, f. 188ra – 199vb; CO.121, f. 105v –122v; CO.326, f. 229r – 240vb; CO.340, f. 173r– 193r ). Nebál se kritizovat ani papežskou kurii.Univerzitu musel opustit pro národnostní sporya údajně též pro úklady krále Václava, zemřel jakobiskup wormský a kardinál.

V Praze také působil předčasně zemřelý do-minikán Mikuláš zvaný Biceps (cca 1355 – 1390/1391), tedy Dvojhlavý – ne že by byl silák, alebyl tak chytrý, že by se mu vědomosti do jednéhlavy nevešly, snad rodák z Jevíčka. V komentářik Sentencím Petra Lombarda (CO.222, f. 15ra –254va) u nás jako první s kritickou rozvahouvyužil spisů anglického reformátora Jana Viklefa.

30

KR

OK

ZP

ĚT

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1. Počátek Janovových Regulís jednoduchou písařskouiniciálkou E(cce)(CO.211, f. 1ra)

2. Český přípisek o královstvínebeském podobném kvasu[Mat. 13,33] na okrajiMilíčova kázání o lakotě vůčichudým (CO.26, f. 36vb)

3. Česko-latinský kolofona explicit na konci domněléMilíčovy postilly(CO.74, f. 53rb)

4. Iniciála Q(uoniam) s postavousv. Benedikta uvádí Speculumpuritatis Matouše z Krakova(CO.340, f. 173r)

1.

2. 3.

4.Foto Štěpán Kohout

31K

RO

K Z

PĚ

T

Královská knihovna (Kungl. biblioteket) veStockholmu vznikla původně jako soukromáknihovna švédských králů a je vedle univerzitníknihovny v Uppsale („Carolina Rediviva“) nej-významnější knihovnou ve Švédsku. Podstatnáčást sbírky rukopisů a starých tisků sem přibylaza vlády královny Kristiny v posledních fázíchtřicetileté války. Zatímco za vlády GustavaAdolfa byla většina knih předávána nově zřízenéuniverzitě v Uppsale, novější část kořisti zůstá-vala ve Stockholmu. Vzhledem k tomu, že v tomtoobdobí operovala švédská vojska, přímo pověřenávyhledáváním a zabíráním knihoven, také (alenejen) na našem území, sbírka obsahuje věci půvo-dem z raně novověkých českých a moravskýchknižních sbírek, stejně jako knihy ukořistěné neboi zakoupené, případně vydražené na území dneš-ního Německa, Holandska, Francie apod.

Skladba sbírky Rukopisů a starých tisků, jakse toto samostatně vyčleněné oddělení Královskéknihovny ve Stockholmu nazývá, je velmi pestrá,a přestože jejím základem je původní knihovnašvédských panovníků, její obsah se v průběhudoby mnohokrát měnil, nákupy apod. na stranějedné, požárem, různými delimitacemi, dražbouduplikátů atd. na straně druhé.

Dnes tvoří sbírka ucelený soubor bez dalšíhočlenění, (očekávali bychom například podlekriteria teritoriálního, jazykového apod.), a to

jednak, co se způsobu lokace v depotech týče, taki charakteru pomůcek pro vyhledávání. O mno-hém svědčí i to, že ke sbírce neexistuje žádnýmístní katalog.

Bohemika, stejně jako ostatní knihy v tomtooddělení, jsou dnes uložena v knihovních depo-zitářích spodních pater Královské knihovny veStockholmu v ideálních podmínkách. Jejichstudiu je vyhrazena samostatná badatelna, jejížrežim je upraven zvláštním knihovním řádem.Celá sbírka nemá jednotnou pomůcku, proorientaci slouží několik pomůcek různého typu.Pro vyhledávání rukopisů se dosud používálístkový katalog umístěný v badatelně, vedený podlenázvů knih, resp. autorů. Konkrétní záznamyobsahují v některých případech i několik málodalších informací o samotné knize, jazykem ješvédština. Pro inkunábule se používá jako pomůckaKatalog der Inkunabeln der Kgl. Bibliothek inStockholm, jejímž autorem je Isak Colliyn1. Najeho původně dvoudílný tištěný přehled navazujídalší ručně psané díly, do nichž se průběžnědoplňují přírůstky. Odkazy na prvotisky obsahujetaké nejobsáhlejší lístkový katalog v hlavní stu-dovně, který je prozatím nejúplnější vyhledávacípomůckou pro tisky do roku 1955 včetně starých

Rukopisy a prvotisky českého původuv Královské knihovně ve Stockholmu

1 Isak Colliyn, Katalog der Inkunabeln der Kgl. Bibliothekin Stockholm, Teil I. – II., Stockholm MCMXIV.

Pavla Slavíčková

32

KR

OK

ZP

ĚT

tisků vůbec. Zčásti ho již nahrazuje digitálníkatalog, tzv. Regina (www.regina.kb.se). Součástízpřístupňovací práce je i probíhající digitalizaceněkterých rukopisů (viz www.kb.se). Mezi prv-ními byl pro digitalizaci vybrán Codex gigas,tzv. „Ďábelská bible“, kniha vzniklá v 13. stoletív bene-diktinském klášteře Podlažice v Čechách.Reprodukce celostránkového obrázku �ábla jednes součástí vnější prezentace knihovny.

Švédské literární zisky velmi lákaly badateleuž od 19. století, čemuž v mnohém napomáhalyšířící se pověsti o pohádkových pokladech, kterébyly Švédy během třicetileté války dovezeny a dosudse neobjeveny na severu ukrývají. Je na místě siupřímně přiznat, že tato motivace neztratila nasvé přitažlivosti dodnes, a už se jedná o rukopisy,staré tisky nebo archivní materiál. Závoj realitěodhalil Béda Dudík, který výsledky své cesty násled-ně publikoval v samostatné studii2. Přes veškerousnahu jeho nástupců včetně nejnovějších počinůzůstává dodnes tato více jak století stará prácenepřekonána, přičemž všechny uveřejněné studieji pouze upřesňují, v některých dílčích otázkáchpak doplňují, případně rozšiřují. Na syntézu dosa-vadních poznatků týkající se této problematiky seod dob Dudíkových stále čeká. Jedinou výjimkouje v tomto směru několikadílná práce švédskéhohistorika Otty Waldeho z počátku 20. století,jejíž několik kapitol je věnováno také našemuprostředí.

Klíčovým problémem je další rozptyl knihdovezených během válečných let do Švédska.K největším přesunům došlo kolem roku 1654v souvislosti s Kristininou abdikací. Ještě předtím,než nejvzácnější z rukopisů a starých tisků vzalasebou do Vatikánu, rozdělila Kristina část knihpravděpodobně právě z česko-moravské kořistimezi akademii v Abo a gymnázia v Västerasu,Strängnäsu, Kalmaru a Göteborgu. Mimoto seněkteré knihy dostaly do rukou hraběte M. Ga-briela de la Gardie a spolu s jeho sbírkou skončilyv univerzitní knihovně v Uppsale, kde se v té doběnacházela už část knih věnovaných přímo Kris-tinou, z původně českých a moravských knihoven.Ve většině případů šlo o duplikáty. Knihy rovněžobdržel jako náhradu nevyplacené mzdy a otcovyknihovny, kterou Kristýně postoupil, knihovníkVossius, o kterém bude ještě řeč dále. Některéz Vossiových knih se koupí dostaly do univerzitníknihovny v Leydenu. Část knih si přivlastnil taképozdější říšský rada Edmund Gripenhielm. Po jehosmrti knihovnu vykoupil Karel XI. pro nově zalo-ženou univerzitu v Lundu. Je možné, že podstatnáčást knih, které nakonec ve Stockholmu zůstaly,shořela při požáru zámku v roce 1697.

Otto Walde upozorňuje na další místa, kde jemožné knihy původem české nalézt – mimo jinéna zámku Skokloster, v univerzitní knihovněv Hamburku, Kielu, v Kodani a pod. Rozhodnýkrok pro konečné zmapování knih, pocházejícíchze švédských válečných zisků, udělala v nedávnédobě německá badatelka Nadina Vogler. Ve svédiplomové práci pod názvem Bücherverschlep-pungen während der 30. Jährigen Krieges durchdie Schweden. Verschleppte Bücher im heutigen

2 B. Dudík, Forschungen in Schweden für MährehnsGeschichte, Brünn 1852. Cesta B. Dudíka navazovalana výzkum J. Dobrovského z r. 1792 a J. Pečírky z r. 1850.

33K

RO

K Z

PĚ

T

Bestand der Bibliothec auf Schloss Skokloster/Sweden3 se zaměřila na knihovnu zámku Skok-loster nedaleko Stockholmu, který nechal po-stavit a zčásti i z válečné kořisti vybavit generálK. G. Wrangel. N. Vogler ve své práci popsalavytvoření a postupné rozrůstání knihovny tohotozámku nejen za doby Wrangelovy, ale i za jehonástupců. K vlastním dějinám pak připojilaobsáhlý seznam (107 str.) všech knih původemze švédské literární kořisti na Skoklosteru ulo-žených, a to včetně detailního popisu (včetněexlibris a vlastnických poznámek). Je zde uvedenajen jedna kniha české provenience původněz pražské jezuitské knihovny. Daleko význam-nější se jevil plán prozkoumat v rámci navazujícídisertační práce stejným způsobem fondy Krá-lovské knihovny ve Stockholmu. O pokračování,případně výsledcích tohoto výzkumu NadineVogler – Boecker ale nejsou v Královské kni-hovně ve Stockholmu k dispozici žádné infor-mace.

Důležitým pramenem pro mapování bohemikjsou původní katalogy, díky kterým je možnézískat alespoň základní orientaci o tom, kolika jaké knihy se Švédům do rukou dostaly.

Jde o známý katalog rožmberské knihovny4

a vedle něho rukopis katalogu dietrichštejnskéknihovny pod názvem Catalogus BibliothecaeNicolsbvrgensis datovaný do roku 16465. Rožm-berskou knihovnu nechal z Českého Krumlovado nově upravených prostor v Třeboni převéstPetr Vok, kde ji v letech 1602–1608 uspořádala zkatalogizoval Václav Březan. Katalog zabíráčtyři velké svazky a je stejně jako katalog kni-hovny mikulovské uložen a badatelsky přístupnýv Královské knihovně ve Stockholmu. Po skon-čení katalogizace Václavem Březanem byly knihyopatřeny exlibris, díky kterým jsou dodnes iden-tifikovatelné. Po knihách z původní rožmberskéknihovny více pátral I. Collijn6. V případě ka-talogu mikulovské knihovny se jedná o knihuv pevné vazbě se zlatou ořízkou a dřevěnýmideskami potaženými kůží. Katalog vyhotovilšvédský válečný komisař Johann Bussow předtransportem knih z Mikulova, údajně při jejichnakládání do sudů7. Katalog má podle novéhočíslování 364 popsaných stran a je rozdělen podlejednotlivých oborů na části označené písmenyabecedy. Každý záznam obsahuje název se jmé-nem autora, formát knihy, místo a rok vydání8.Vedle něho je v Říšském archivu ve Stockholmuuložen ještě druhý rukopis katalogu mikulovské

3 N. Vogler, Bücherverschleppungen währendder 30. Jährigen Krieges durch die Schweden. VerschleppteBücher im heutigen Bestand der Bibliothec auf SchlossSkokloster/Sweden MA Arbeit Wiesbaden 1995.Na její práci upozorňuje P. Maa, Nové prameny k českýmdějinám ve švédských knihovnách a archivech, SAP 1, roč.LI., 2001, s. 275–297. Kopie diplomové práce je uloženav Královské knihovně ve Stockholmu.

4 Wenzel Brezan Bibliotheca Rosenbergica,v Královské knihovně uložen pod sign. U 378:1–4.

5 KB, sign. U 377.6 I. Collijn, Nové příspěvky k dějinám rožmberské knihovny,

překl. F. Kleinschnitzová, Praha 1926, s. 4–6. a další.7 P. Maa, s. 2788 Výpis jednotlivých kategorií knih

viz citovaný článek P. Mati.

34

knihovny, který zaznamenává ostatní dietrich-štejnské písemnosti9. Kopie tohoto katalogu jednes v digitální podobě dostupná ve Vědeckéknihovně v Olomouci.

Doplňující informace k historii dietrichštejn-ské knihovny může nabídnout další z katalogůpůvodem z našeho území, který se spíše omylemdostal do Švédska spolu s ostatními knihami. Jednáse o katalog původní knihovny Jakuba ConradaPraetoria z Perlenberku. V roce 1645, když byldobyt Mikulov, byla odtud odvezena knihovnazaložená roku 1636 kardinálem Františkem z Die-triechsteina. Tato knihovna obsahovala mimo jinétaké knihovnu Jakuba Conrada Praetoria z Perlen-berku, která mu byla zkonfiskována po Bílé hoře.Praetorius si ke své knihovně vypracoval katalog,který je nyní uložen ve Stockholmu. Ve skuteč-nosti jsou zde tři v podstatě duplicitní katalogys názvem Librorum Catalogus Jacobi ConradiPraetorii de Perlenbergo10. V prvním případě(z r. 1612) se jedná o vázanou knihu s pergame-novými deskami s hebrejským nápisem datovánokolem r. 1300. Papírová vazba je silně poškozená,některé listy již vypadávají. Katalog má 139 ne-číslovaných folií popsaných drobným kurzivnímtěžko čitelným písmem. Jednotlivé položky bylyzaznamenávány v alfabetickém pořadí dle jménaautora, případně názvu knihy. Každý záznamnavíc obsahuje dataci a formát knihy. O čtyři rokypozději datovaný katalog (z roku 1616) má již

pevnou koženou vazbu ozdobenou renesančnímvlysem. První strana knihy je psána červenýminkoustem a ozdobně orámována. Je na ní uvedennázev a přehled struktury jednotlivých zápisů:1. datace, 2. název knihy, jméno autora a místotisku knihy, 3. formát knihy, 4. a 5. „valorem“.Katalog má 221 nečíslovaných folií a stejnéalfabetické řazení. Zápisy jsou přehledné a velmidobře čitelné včetně různých doplňků a vpisků.Nejmladší katalog (z r. 1617) má pevnou vazba,pergamenový přebal desek s hebrejským textemdatovaným kolem r. 1300. Listy mají barevnouořízku. Struktura knihy i forma zápisu je stejnájako u předchozích, písmo je drobné, kurzivní,ale přehledné a dobře čitelné. Katalog má 131nečíslovaných stran a končí u písmene M.

Dalším zajímavým materiálem pro mapováníodvezených materiálů je katalog sbírky AlexandraErskeina z r. 1658. Alexander Erskein bylválečným prezidentem švédské armády a v době,kdy švédská vojska obsadila Prahu, zde nějaký čassídlil. J. Kollmann popisuje A. Erskeina jakonáruživého sběratele knih i jiných písemností,čemuž při pohledu do inventáře jeho sbírky jenutné dát za pravdu11. Katalog Erskeinovy sbírkyje datován rokem 1658 (Kollmann tuto datacizpochybňuje) a je dnes uložen taktéž v Královskéknihovně ve Stockholmu12. Jedná se o velmiobsáhlý rukopis v nepříliš kvalitním provedení.Kniha není oříznuta a na některých místech se

09 Říšský archiv ve Stockholmu, sbírka Extranea, sign. E 193.10 anno 1616 sign. U 374, anno 1612 U 375, anno 1617 U 376.

11 J. Kollmann, nepublikovaná zpráva z jeho cesty do Švédska.Za upozornění a zapůjčení kopie děkuji P. Maovi.

12 sign. U 302.

KR

OK

ZP

ĚT

35

papír postupně drolí. Katalog je psán kurzivním,místy již těžko čitelným písmem několika písař-ských rukou. Není foliován, napočítala jsem popsa-ných 311 folií. Řazení je v první části alfabetické,ke každé položce je uveden název s datací, formát,číslo snad odpovídající signatuře a pod zkratkouzařazení do tematické skupiny podle obsahupísemnosti (The., Med., Hist. etc.). Druhá menšíčást „Inventarium der gebündenen Bücher so inden Themen Schäppen oben den Autors stehen“je řazena tématicky, u každé položky je vždy uve-den autor, název, datace a opět Nr. Při bližšímpohledu do obsahu katalogu je zde možné najítčetné záznamy materiálů, knih i jiných písemností,pocházejících bezesporu z našeho prostředí.Podrobnější výčet má J. Kollmann13, jmenujmeinventář knihovny Pražského hradu z roku 1636,spisy týkající se kontribuce, sněmovní snešení,inventář korunního archivu z roku 1505 apod.

Bohužel je velmi pravděpodobné, že se Er-skeinova sbírka do Švédska nikdy nedostala, alezůstala i po jeho smrti v Německu. J. Kollmannuvádí, že Švédsko jednalo o jejím vykoupenís Erskeinovými dědici, leč neúspěšně. Sbírka sepodle jeho informací nakonec dostala do státníhoarchivu v Hannoveru14.

Posledním soudobým katalogem dnes ulože-ným v Královské knihovně ve Stockholmu, kterýmůže přispět k případné konečné evidenci švédskéliterární kořisti, je Catalogus Bibliothecae Christi-

nianiae. Jeho autorem je „mladý filolog z Ley-denu“ Isaac Vossius (1618–1689), kterého sik uspořádání nově vytvořené královské knihovnypřizvala královna Kristina. Katalog obsahujesoupis rukopisů (953 svazků) královské knihovnya oddělení tisků A–F, je tedy nekompletní. Obsa-huje rukopisy mezi jinými také z Moravy a Čech.Vossius před započetím oddělil „dobré“ rukopisyod „špatných“, přičemž mezi špatnými skončilynapř. rukopisy alchymistické, které se pozdějistaly součástí jeho knihovny jako odměna zavykonanou práci – dnes v Universitní knihovněv Leydenu15. Výpis bohemikálních rukopisůz tohoto dnes již díky tištěné edici16 velmi dobředostupného katalogu má P. Kneidl, s. 67–72.

Pokud dnes navštívíte Královskou knihovnuve Stockholmu, setkáte se s ochotou a vstřícnostímístních knihovníků. Pro potřeby badatelů při-cházejících z České a ze Slovenské republiky jezde vytvořen velmi orientační přehled toho, coknihovna ve svých sbírkách ve vztahu k našemuprostoru obsahuje a co žádají badatelé nejčastěji.

13 J. Kollmann, s. 19–20.14 J. Kollmann, s. 17.

15 P. Kneidl, Z osudů švédské rukopisné kořistiz českých zemí, Příspěvky ke Knihopisu 11, Praha 1996,s. 65–73. Kneidl s. 65–66.

16 Catalogus Bibliothecae Christinianeae, královská knihovnasign. U 202: 1–2, edice: Christian Callmer, Katalogöver hadskrifterna i Kungl. biblioteket i Stockholm skrivenomkr. 1650 under ledning av Isaac Vossius, ActaBibliothecae Regiae Stockholmiensiis 11, Stockholm 1971.

KR

OK

ZP

ĚT

36

KR

OK

DO

SV

ĚT

A

NITRA – Knihovna Karola Kme�kaTato knihovna byla založena v roce 1921 a vět-

šinu fondu tehdy tvořily české knihy. Ty knihovněvěnovali ctitelé české spisovatelky Růženy Svobo-dové. Nyní má funkci krajské knihovny. Od roku1997 nese knihovna jméno Karola Kmeka (KarolKmeko byl první slovenský arcibiskup). Fondknihovny je asi 200 000 svazků. Knihovna má třibudovy, které nejsou jejich majetkem. Platí nájem120 korun za m2, dostali však výpově� a do konceroku se musí vystěhovat. V budově, kde budousídlit potom však už budou platit nájem 1 000korun za m2. Letošní částka na nákup knih jemilion korun.

Používají program RAPID Library. Výpůjčkyjsou zatím automatizované pouze v dětském oddě-lení. V rámci retrokonverze je zpracována většinafondu. Po přestěhování do nové budovy se spustíautomatizovaně i výpůjčka pro dospělé.

Diecézní knihovnaV letech 1764–1770byla postavena bu-dova Velkého semi-náře, kde otevřeli oněkolik let pozdějidiecézní knihovnu.Část fondu pocházíuž ze 12. století, kdyvznikala sbírka ru-kopisných kodexů.Novou budovu ne-chal postavit Augus-tin Roskoványi, kte-rý r. 1859 nastoupil na biskupský stolec v Nitřea do knihovny věnoval část své sbírky. Dále sezde shromaž�ovaly pozůstalosti církevních hod-nostářů. V době otevření zde bylo asi 35 000 knih.Nyní obsahuje více než 65 000 svazků a 74 vzác-ných inkunábulí, tedy prvotisků do roku 1500.

Knihovnami Evropské unieLibuše Krátká, Libuše Machačová

Koncem dubna 2005 pořádalo Sdružení knihoven ČR exkurzi knihovnami zemí Evropské unie, aletaké by se dalo říci zeměmi Rakouska-Uherska. Vždy� které země jsme navštívili? Slovensko,Rakousko a Ma�arsko. Ale čas vše mění, i časy. Z Rakouska-Uherska je najednou Evropská unie a myjsme Evropané. A jako Evropany nás pochopitelně zajímá, jak vypadají knihovny jinde v Evropě,s jakými se tam knihovníci potýkají problémy a jaké možnosti mají evropští uživatelé knihoven.Zároveň máme na takové akci možnost poznat knihovníky (či spíše především knihovnice) z různýchtypů českých knihoven a konzultovat s nimi různé otázky, které nás knihovníky zajímají. Třídenníprogram zahrnoval návštěvu celkem 4 knihoven, byl to tedy program dosti nabitý. Ve všech knihov-nách se nám dostalo srdečného uvítání, nejsrdečnější bylo uvítání na Slovensku. První den jsmenavštívili 2 knihovny v Nitře. Nitra je nejstarší slovenské město, které je písemně doložené.

Foto: Libuše Krátká

37K

RO

K D

O S

VĚ

TA

Tato sbírka prvotisků je třetí největší na Sloven-sku, nejstarší je z r. 1473. Tisků ze 16. století jezde asi 1 400. Většinou se jedná o teologickouliteraturu celkem asi v 37 jazycích, nejvíce v latině.Slovenské literatury je zde málo. Zajímavostí jenapříklad vietnamská bible. Celá knihovna jemimořádně cenná památka, jejíž význam přesa-huje hranice regionu. V roce 1990 byla vyhlášenanárodní kulturní památkou. Knihovna je přístup-ná veřejnosti jen k exkurzím a studiu, půjčuje sepouze prezenčně. Navštěvují ji zejména odbornícia studenti historie.

BUDAPEŠŤ – Národní knihovnaDruhý den jsme navštívili ma�arskou Národní

Széchényiho knihovnu. Tato knihovna je od roku1985 umístěna v centru Budapešti na hradě Budav Kristinině křídle. Hrad Buda byl původně sídlemma�arských králů, mezi válkami sloužil jako sídlovlády. Za druhé světové války byl zničen, po roce1945 se rozhodlo o jeho obnově a o tom, že se jehoprostory využijí jako galerie, knihovna a muzeum.Z původní budovy byly zachovány jen dvě sochyu vstupního schodiště, část schodiště (poznáme jipodle žlutější barvy) a mříž u vchodu.

Knihovna zabírá celkem 8 pater, z toho čtyřijsou určena pro služby a návštěvníky a další čtyřipouze pro služební účely. Místo je pro 1000 čtenářů.

Základy knihovní sbírky vytvořil hrabě Szé-chényi v roce 1802, stanovil akviziční politiku,kterou se knihovna řídí dodnes. Jádro sbírky tvoříhungarika. Další základní významnou sbírkou jeBibliotheca Corviniana, z druhé poloviny 15. stol.,

obsahující středověké kodexy z opatství a králov-ských kancléřství. Jediné knihy, které jsme běhemexkurze viděli, byly první knihy darované Széché-nyim, většinou příručkového charakteru, kteréjsou zvláš umístěny na ředitelské chodbě, ostatnídokumenty jsou ve skladech nebo po speciálníchsbírkách. Je tu také tzv. muzeum knihovnictví,které vzniklo při 200. výročí Národní knihovny.Jedná se o dvě místnosti, které nám dávají před-stavu, jak dříve vypadal interiér knihovny.

Před hlavním vstupem (elektronickými bránami)do knihovny je registrační pult, kde pracovník vy-dává uživateli kartu, která ho opravňuje ke vstupua využívání služeb různých studoven. Knihovnaplní mnohé funkce, např. má na starosti metodickévedení knihoven, rozděluje jim povinný výtisk,je i vědeckou knihovnou pro ma�arskou litera-turu a historii aj. O hladký chod se stará kolem550 zaměstnanců. Knihovna má přes 200 000čtenářů, stát se jím může každá osoba starší 18let, na zvláštní doporučení mohou získat povoleníke studiu i mladší osoby.

38

KR

OK

DO

SV

ĚT

AKnihovna má několik oddělených sbírek. Hlavní– všeobecná sbírka – obsahuje knihy, noviny,časopisy, mikrofilmy, multimédia, knihy tištěnév Ma�arsku od r. 1712 a za hranicemi od r. 1601.Všeobecná sbírka obsahuje téměř 2 300 000 knih,335 000 svazků novin a periodik. Přes elektro-nický katalog http://nektar.oszk.hu/ jsou dostupnévšechny dokumenty vydané po roce 1954, knihov-na užívá belgický systém s aplikací na ma�arštinu,na www stránkách knihovny lze také naléztinformace o knihovně, formulář MVS.

Speciální sbírky zatím nejsou všechny onlinedostupné, např. staré tisky. Na www stránkách setaké můžeme dovědět více o digitalizaci fondů.V současné době se digitalizuje sbírka ma�arskýchobrazů z kolekce Matyáše Korvína.

Základem Sbírky rukopisů se stala knihovnahraběte Ference Széchényiho obsahující přibližně1200 rukopisů. Velmi rychle se začala rozrůstatpředevším v první polovině 19. století. Mezi vý-znamné exempláře patří např. starý ma�arskýMariin žalozpěv v Leuvenském kodexu, Gestaod neznámého kronikáře, 35 kodexů MatyášeKorvína (Bibliotheca Corviniana) atd.

Sbírka prvotisků zahrnuje 1700 inkunábulí;8600 ma�arských prvotisků (vydaných před ro-kem 1711 v Ma�arsku, práce ma�arských autorůpublikovaných v zahraničí v jiných jazycích),významnou součástí je knihovna hungarik hraběteApponyiho (prvotisky vydané v cizině vztahujícíse k Ma�arsku) aj.

Sbírka divadelních dějin je největší sbírkoupramenů o ma�arském divadle v zemi. Jádremje 30 000 her, režisérských exemplářů použí-

vaných nejslavnějšími ma�arskými režiséry.Uchovávají se zde plakáty, programy, obrazovésbírky, návrhy originálních jevištních scén a kos-týmů k divadelním hrám. Sbírka je doplňovánadivadelními archivy.

Hudební sbírku tvoří psané a audio hudebnídokumenty se vztahem k Ma�arsku, rukopisy,tisky a jinak zhotovené opisy hudebnin, nahráveka pásků. Nejznámější a nejzajímavější je Ester-házyho sbírka, jež obsahuje původní Haydnovyrukopisy, jeho knihy i knihy z jeho okolí. Velká částhudebního fondu byla zničena během revolucev roce 1956. Japonská vláda darovala Národní Szé-chényiho knihovně hudební studio, které sloužíuživatelům pro přehrávání, nahrávání, převáděníhudby do počítače a knihovně k digitalizacistarých desek.

Sbírka map se také zakládá na původní donacihraběte Széchényiho. Kolekce obsahuje jak mapytištěné i rukopisné, atlasy, reliéfní mapy a globy,tak i mapy katastrální a pozemkové výměry.Probíhá digitalizace na CD-ROMy.

Každé oddělení speciálních sbírek má svůjvlastní katalog, čítárnu a odpovědné pracovníky.K dalším speciálním sbírkám patří Sbírka drobnýchtisků, Sbírka historických rozhovorů a Speciálníknihovna knihovnických věd.

V hlavní studovně jsou jak katalogy elektro-nické, tak i lístkové. Knihy se nosí ze skladu.Objednávky se zatím on-line neprovádí, stále seobjednává přes kartičky, na kartičkách je uvedenočíslo studovny a místa, kde se dokument mástudovat. Knihy z jednotlivých studoven nelzepřenášet. Čekací doba na knihu je 10–20 minut,

39K

RO

K D

O S

VĚ

TA

maximálně půl hodiny. Dále jsou tu tři odbornéstudovny – literární, dějepisná a časopisecká a dvěmalé studovny pro multimédia a mikrofilmy.Pro čtenáře je zdarma k dispozici 100 počítačů,na kterých mohou zdarma využívat Internet, Worda jiné programy, platí se za převod na disketu,CD, za tiskový výstup.

Knihy se půjčují pouze prezenčně, výjimka jetvořena pro službu MVS, ale jen u dokumentů,které knihovna vlastní ve více exemplářích. Dnesmá knihovna 8 milionů klasických dokumentů.

BRATISLAVA – Univerzitná knižnicaTřetí den před námi byla návštěva knihoven

v Bratislavě a ve Vídni. Univerzitná knižnicav Bratislavě na nás dýchla svou novotou, přestožesídlí ve třech starobylých budovách v centru města.Po několikaleté rekonstrukci byla znovu zpřístup-něna uživatelům teprve čtrnáct dní. Knihovnounás provedli ředitel knihovny PhDr. T. Trgiňaa PhDr. D. Lechner. Nejdříve nás seznámilis průběhem rekonstrukce a jejími problémy.Rekonstrukce trvala 2 roky a přišla na 500 milionůslovenských korun.

Nejstarší slovenská knihovna (funguje od ro-ku 1919) je již 85 let ve dvou spojených palácích(palác generála Leopolda de Pauliho a palácUherské komory) a v Klášteru klarisek. V Lisz-tově zahradě se plánuje vybudování kompaktníchskladů pod zemí. O historii těchto domů se lzedočíst ve sborníku „Budovy Univerzitnej knižnicev Bratislave v premenách času“ vydaného kni-hovnou v roce 2004.

Knihovní prostor je přístupný jen pro držiteleregistračního průkazu a je elektronicky chráněný.Čtenářský průkaz platí pět let, stojí 150 sloven-ských korun, pro důchodce 50 slovenských korun.Studentům platí jejich univerzitní čipová karta,takže mají pouze povinnost se zaregistrovat.Pokuty za nedodržení výpůjční lhůty jsou velmivysoké. Mohou se vyšplhat až do 10 000 sloven-ských korun. Ve vstupních prostorách je regis-

40

trace a je tu možnost vrátit knihy, aniž by uživatelmusel chodit dále do knihovny a odkládat svrchníoděv do šatny.

Knihovna se svými službami snaží uživatelůmco nejvíce vyhovět. Všude jsou bezbariérové pří-stupy pro handicapované, lze využívat samo-obslužný skener aj. Většina knih je k dispozicive volném výběru s velkými studijními prostory.Dříve byly knihy donášeny jen ze skladu. Knihov-na má dva typy volného výběru. Odborné příručkyjsou řazeny podle MDT. Ve volném výběru jeumístěno na 70 000 knih a časopisy běžného roku.Dále jsou ve volném výběru všechny knihy vydanéod roku 2000 včetně beletrie po jednom výtisku,řazeny jsou podle signatur. Vše se půjčuje domů.Cizinci mohou dokumenty studovat jen prezenč-ně. Knihy se získávají nákupem a jako povinnývýtisk. Bratislavská knihovna je odběratelemdvou povinných výtisků, z nichž jeden je archivní.O čtenáře i knihy se nyní stará 170–180 zaměst-nanců, v budoucnosti chtějí jejich počet rozšířitaž na 250, aby mohl být pokrytý provoz služebo sobotách a nedělích.

V knihovně se zatím používá systém Aleph,plánuje se však přechod na systém VIRTUA.Elektronicky je zpracováno přes 350 000 knih,retrokonverze není dokončena. Celkový fond jecca 2 500 000 a z toho je asi 1 500 000 v externíchskladech. Od r. 2000 se knihy zpracovávají pouzeelektronicky, od tradiční lístečkové formy seupustilo. Retrokonverze starších titulů probíháu živého fondu, tedy jakmile o titul čtenář projevízájem, vytvoří se záznam do počítače. Knihovnataké aktivně využívá elektronické zdroje, referátu

elektronického knihovníka je věnována zvláštnípozornost. Podle analýzy se ukázalo, že tytozdroje jsou zatím málo využívány. Uživatelé majík dispozici většinou celostátně přístupné zdrojejako jsou EBSCO, WOS, Springer, Kluwer, Else-vier. Knihovna také zprostředkovává celosloven-ský přístup do EZB a má na starosti soubornýkatalog periodik Slovenska. Univerzitná knižnicav Bratislavě je něco mezi vysokoškolskou a vědec-kou knihovnou, jejím zřizovatelem je Ministerstvokultury. Do r. 1954 plnila funkci národní knihovny.

Internetová prezentace knihovny dostupná nahttp://www.ulib.sk získala cenu TOP WebLib 2004.

VÍDEŇ – HauptbibliothekDalším cílem toho dne pro nás byla Haupt-

bibliothek ve Vídni. Tato knihovna nás ohromilasvou moderností, funkčností a především vysokounávštěvností. Co se nám zdálo nejzajímavější a zaseo krok dopředu před námi – pro automatizovanépůjčování se do knih nelepí čárové kódy, ale čipy.Čtenář se obslouží sám tak, že na snímač položísvůj průkaz a hromádku knih, které není třebaotvírat a snímat jednotlivě. Všechny výpůčky senačtou najednou. Nebudeme se však o této kni-hovně rozepisovat, protože v KROKu 2005/1 jstesi mohli o ní přečíst podrobný článek Ing. Študen-tové. Nechceme tedy nosit dříví do lesa ani sovydo Atén.

Celou akci hodnotíme jako velmi vydařenou,kdy jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí a mohlijsme porovnávat s naší praxí.

KR

OK

DO

SV

ĚT

A

41K

RO

K D

O S

VĚ

TA

Setkání SUAlephu na SlovenskuMartin Vojnar

Ve dnech 14.–15. června 2005 proběhla prvníletošní schůzka uživatelů systému ALEPH (http://www.sualeph.cz/). Místem setkání se staly nověrekonstruované prostory Univerzitní knihovnyv Bratislavě (http://www.ulib.sk/), nedávno opětpřístupné veřejnosti i čtenářům. Úvodní slovoa přivítání účastníků obstarali zástupci Univerzitníknihovny dr. Androvič a Mgr. Džavíková. Za pří-jemné pracovní prostředí poděkoval jménem pří-tomných předseda sdružení ing. Žabička (MZKBrno) a otevřel pracovní program. Nejprveproběhlo tradiční „kolečko“, během kterého sejednotlivé knihovny představily a informovalyo změnách a novinkách od posledního setkání.

Z nejzajímavějších střípků je třeba zmínit:• tři největší české knihovny s právem celostát-

ního povinného výtisku (Národní knihovnaČR Praha, Moravská zemská knihovna a Vě-decká knihovna v Olomouci) přecházejí nanovou verzi systému Aleph 16 společně v listo-padu 2005; tyto knihovny také začaly od 1. 6.2005 provozovat pravou sdílenou katalogizaciv centrální bázi s využitím softwarové nadstavbyAleph Cluster,

• druhou českou knihovnou, která přešla na verzi16 po Českém vysokém učení technickém, sestala Studijní a vědecká knihovna Plzeňskéhokraje; další knihovny na ni přecházejí v letníchměsících (Západočeská univerzita v Plzni, Vy-soká škola ekonomická v Praze, Vysoká školachemicko-technologická v Praze),

• některé knihovny konvertují své bibliografickézáznamy z formátu UNIMARC do formátuMARC21 (Studijní a vědecká knihovna Pl-zeňského kraje, Západočeská univerzita v Plzni,Vysoká škola chemicko-technologická v Praze),

• Židovské muzeum v Praze přechází z verzeAleph 300 na verzi Aleph 500 v nejbližšíchtýdnech; D. Mrákotová pozitivně hodnotilazejména integraci hebrejštiny a možnostnabídnout uživatelům v rámci www kataloguvirtuální hebrejskou klávesnici,

• Univerzitní knihovna v Bratislavě po dokončenírekonstrukce budovy zavedla důsledné použí-vání čipových karet a jejich centrální registraci;komunikace registrovaných čtenářů v knihov-ním systému bude probíhat na bázi protokoluLDAP; proběhl také převod čísel čtenářů z rod-ných čísel na jednoznačné identifikátory, zalo-žené na datu narození a iniciálách jména,

• knihovna Akademie věd v Praze informovalao zapojení dvou ústavů do centrálního katalogu,v přípravě se nachází dalších 11 ústavů,

• Národní knihovna ČR oznámila, že od ledna2005 byl souborný katalog převeden zcela dosystému Aleph včetně fáze importu a dedupli-kace; záznamy nabízené přes protokol Z39.50lze přebírat jak v kódování Windows 1250, takv původní znakové sadě Unicode (UTF-8).

Z ostatních knihoven byli přítomni také zástupciUniverzity Karlovy v Praze, členové konsorciaKOLIN (Košice Librarian Network: UniverzitaPavla Josefa Šafárika, Technická univerzita,Státní vědecká knihovna), Masarykovy univerzityv Brně a Vysokého učení technického v Brně.Setkání se účastnili i pozorovatelé ze Státní tech-

42

KR

OK

DO

SV

ĚT

Anické knihovny v Praze a Janáčkovy akademiemúzických umění v Brně a také J. Sivák ze Slo-venské národní knihovny v Martině. Knihovny sivyměnily čerstvé zkušenosti ze systémovéhosemináře Ex Libris, který se konal od 17. do 22. 4.na řeckém ostrově Kos a připomněly si termínblížící se konference Mezinárodního sdruženíuživatelů Alephu (ICAU, http://www.icau.org/)v Londýně: od 12. do 14. září 2005. Byl taképrobrán aktuální stav a plány knihoven týkajícíse přechodu na verzi 16 a změny formátu naMARC21. Delší diskusi vyvolal návrh na sjedno-cení významu českých znaků pro řazení a vyhle-dávání, případně na sjednocení kódů indexů,používaných při vyhledávání CCL (Common Com-mand Language).

Z jednotlivých různorodých se názorů bylo zřej-mé, že:• kódy indexů se nepodaří sladit nad rámec

současné praxe,• význam znaků pro řazení je dán implementací

normy ČSN pro řazení primárních (š, č, ř, ž)a sekundárních znaků,

• význam znaků pro vyhledávání není standar-dizován a jednotlivé možnosti nejsou stopro-centně uspokojivé:a) maximální úplnost

(nerozlišování znaků s diakritikou),b) částečná úplnost, přesnost

(rozlišování znaků na úrovni řadicí normy),c) maximální přesnost

(rozlišování všech znaků).

Obecnou shodu se tak v posledním (nejdů-ležitějším) bodě mezi účastníky najít nepodařilo.

Dále byla distributorem systému Aleph (Ústavvýpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze)prezentována pro verzi 16 nadstavba ADAM,která je určená pro připojení digitálních objektů(obrázky, plné texty, www stránky, videozáznamy,audionahrávky, …) a jejich integraci v knihovnímkatalogu. Knihovna může nastavit omezení pří-stupu pro každý objekt. M. Vojnar a H. Dvořákováshrnuli výsledky setkání pracovní skupiny ke gra-fickému klientovi v. 16 na systémovém seminářina Kosu – Ex Libris souhlasí s implementacíschválených požadavků, u některých bodů bylavyžádána zpětná vazba z národních skupin v rámciICAU. Zajímavou informací bylo oznámení slo-venských knihovníků, že v rámci implementaceMARC21 na Slovensku nebude prováděn zápisinterpunkce přímo do záznamu.

P. Žabička referoval o zkušenostech Moravskézemské knihovny s čipovou technologií RFID.Bylo zřízeno testovací pracoviště (Britská kni-hovna) a uzavřena smlouva s firmou 3M (zařízeníknihovnického pracoviště, vybavení konverznístanicí a digitálním asistentem. Připomněl takévýznam nedávné schůzky na téma RFID ve Státnítechnické knihovně, kde byla ustavena pracovnískupina (elektronická konference a www stránkyse budují). Hlavním problémem je fakt, že jsousice standardizovány samotné čipy a komunikace,ale není standardizován datový obsah a nastaveníbezpečnosti. Podobné standardizační úsilí taképrobíhá na evropské úrovni – zkušenosti z Dánskaa Holandska však ukazují, že lze standardizovatjen úzký okruh národních údajů a bezpečnost sezatím standardizovat nedaří. Posledním bodemjednání byla aktivní spolupráce se systémem

43K

RO

K D

O S

VĚ

TA

KIS3G, založeným na americkém software Virtuaod firmy VTLS:• zpřístupnění centrálních autorit přes protokol

Z39.50 bohužel zatím není možné, lze je aletechnicky každou noc exportovat do formátuISO 2709 a vystavovat je v některé jiné kni-hovně jako externí bázi v Alephu – P. Žabičkabude o tomto řešení dále komunikovat se zá-stupci Slovenské národní knihovny,

• způsob přebírání záznamů přes Jednotnou in-formační bránu (http://www.jib.cz/) je technickyschůdný (pouze nelze využít index všech slov),vyhledávání je ale pomalejší a bibliografickézáznamy jsou vraceny ve formátu MARC21bez interpunkce.

Poté už následovala jen exkurze do rekon-struovaných prostor Univerzitní knihovny v Bra-tislavě a ukončení setkání. Na podzim se členovéSUAlephu sejdou v Brně.

Se SKIPem v SaskuMiloš Korhoň

Česká knihovnická obec už si zvykla na pří-jemnou tradici zájezdů SKIPu do zemí našichsousedů. Tentokrát směřovala kola autobusu doSaska, konkrétně do Saské Kamenice, kde bylav roce 2004 v nových prostorách zprovozněnamodernizovaná městská knihovna a kde bylv červnu, konkrétně ve dnech 9.–11. června, ve spo-lupráci s pražským Goethe-Institutem pro účastníkyzájezdu uspořádán seminář o řízení knihoven.Chemnitz nebyl vybrán náhodou, Městská kni-hovna (Stadtbibliothek Chemnitz) totiž nabízíinspiraci nejen mimořádně zajímavým prostředí,ve kterém funguje, ale i neortodoxní strukturouprovozu instituce.

Knihovna byla založena v roce 1869 jakoMěšanská studijní knihovna, od roku 1893 dispo-novala vlastní budovou, která byla zcela zdemo-lována po leteckém bombardování v roce 1945.

Roku 1950 byla knihovna znovu uvedena doprovozu, ovšem funkce lidové, studijní i dětskéknihovny plnila více než padesát let v provizor-ních podmínkách bývalé akciové přádelny. Tentostav skončil v říjnu roku 2004, kdy jako novécentrum kultury a vzdělávání ve městě byla slav-nostně otevřena budova bývalého obchodníhodomu Tietz. Památkově chráněná budova, až navstupní průčelí s typicky neoklasicistní fasádou,je v současné době sídlem nejen Městské kni-

44

KR

OK

DO

SV

ĚT

Ahovny, ale také Přírodovědného muzea, Novésaské galerie a Lidové univerzity. Knihovnazahájila stěhování do nových prostor v červencisymbolicky s kočáry, trakaři a historickými ná-kladními vozy projíždějícími městem a brzy posvém otevření se kulturní centrum DAStietz stalojedním z nejnavštěvovanějších míst města a jehoatrakcí.

Všechna podlaží rekonstruované budovy jsouseskupena okolo tří atrií, z nichž především tostřední, největší, celou budovu prosvětluje a do-dává jí vzdušnost a lehkost. Návštěvníka už přivstupu do něj zaujme jeden z největších a nej-významnějších exponátů přírodovědného muzea,zkamenělý les, objevený na přelomu 19. a 20.století na jednom z předměstí Chemnitzu.

Městské knihovně v nové budově patří druhéa třetí patro. Nová, velkolepě pojatá prostorovádispozice jí umožňuje nabídnout čtenářům mimojiné 120 studijních míst a 70 pracovních místu počítačů, z nichž je polovina připojena k in-ternetu, polovina určena pro práci se čtenářskýmkatalogem. Běžným výpůjčním procesem, prezenč-ním studiem a přístupem k internetu však nabídkaslužeb knihovny zdaleka nekončí. Za zmínku stojínapříklad možnost využít stanici pro samoob-služnou výpůjčku, nebo tzv. bestsellerová služba,která dává čtenářům jistotu, že knihy, které sivyberou v žebříčcích aktuálně nejprodávanějšíchtitulů, kdykoliv v knihovně najdou a za poplatek2 eura si je mohou vypůjčit. Takto získané pro-středky jsou potom investovány do nákupu dalšíchexemplářů nejžádanějších knih. Pro nejmladšínávštěvníky knihovny jsou k dispozici oddělení se

společenskými i počítačovými hrami, naopak proseniory jsou pravidelně pořádána školení sloužícík seznámení s výpočetní technikou a elektronic-kým katalogem.

Komfort uživatelům knihovny zajišuje jednakpřehledný informační systém, ale také množstvípohodlných sedaček a odpočívadel.

Fond knihovny čítající přibližně 430 tisícdokumentů je rozdělen do tří oddílů, jimiž jsou„Mládež a hudba“, „Věda a technika“ a „Kulturaa země“. Ve volně přístupných regálech ve veřej-ných prostorách je rozmístěno přibližně 200 000dokumentů, ostatní jsou uloženy v kompaktníchregálech ve sklepním podlaží, odkud se na požá-dání čtenářům neprodleně přinášejí. S oborovýmrozdělením fondu souvisí i vlastní organizačnístruktura knihovny. Její podoba ostatně byla jed-ním z hlavních témat semináře. Ten byl zahájenředitelkou knihovny, paní Elke Beer, která účast-níky nejprve seznámila s historií knihovny a v ná-sledných prezentacích především s proměnamijejího postavení ve struktuře městské správy.Podrobně přítomné seznámila s vývojem kni-hovny od finančně závislého zařízení kulturníhoúřadu města Chemnitz k organizaci se samostat-ným rozpočtovým hospodařením v rámci komu-nálního podniku DAStietz. Tento podnik sdružujeinstituce sídlící v objektu obchodního domu, kterétak vůči zřizovateli vystupují jako jeden subjekt.Decentralizací správy knihovna dosáhla toho,že se prostřednictvím svého zástupce ve vedeníDAStietz sama podílí na rozhodování ve všechpodstatných otázkách, v nichž dříve rozhodovalivýhradně městští úředníci.

45K

RO

K D

O S

VĚ

TA

Značnou pozornost účastníků semináře pou-tal fakt, že obdobně jako je rozdělen fond do třískupin, jsou podobným způsobem organizovánitaké pracovníci knihovny. O této tzv. týmovépráci hovořila Ulrike Rosner, manažerka fonduknihovny. Jejím jádrem je rozdělení zaměstnancůdo čtyř týmů, v nichž každý plní potřebná zadánía cíle. Každý tým pracuje de facto odděleně –od akvizice, přes katalogizaci a prezentaci fondu,až po informační služby a práci s uživateli kni-hovny. Ve službách se potom všichni členové týmůstřídají. Tři týmy pracují v hlavní knihovněv Tietzu a předmětem jejich zájmu je analogickyk rozčlenění fondu Mládež a hudba, Věda a tech-nika a Kultura a země. Čtvrtý tým má na starostisí poboček ve městě. Nad všemi týmy pracujeředitelka knihovny a dva odborní pracovníci –manažer fondu a manažer uživatelů. Centrálnějsou dále spravovány výpočetní technika, výpůjčnípult, plánování služeb a část práce s veřejností.Knihovna si od organizačních změn slibovala opti-malizaci pracovního procesu, zvýšení flexibilityi vyšší kvalitu práce. A podle tvrzení vedoucíchpracovníků se jim týmová práce osvědčuje.

Program semináře v prostorách DAStietzuzavíral příspěvek Steffi Müller představujícíspolupráci knihovny se školami a mládeží vůbec.Knihovna má vypracován program pro práci sečtenáři od nejútlejšího věku, který by měl dětemusnadnit seznámení s knihovnou a celkově zvýšitzájem o četbu u dorůstající generace.

V podobném duchu byl oficiální program takézakončen, a to návštěvou v pobočce Státníhoodborného pracoviště pro knihovny v Sasku, kde

paní Waltraud Frohß znovu hovořila a na kon-krétních případech demonstrovala spolupráciknihoven tentokrát celého regionu se školami.Ve zbylém čase dostali účastníci zájezdu možnostpoznat sporé půvaby města, na jehož tváři se vý-razně podepsala druhá světová válka a předevšímnásledná výstavba v duchu socialistickéhorealismu. Do jejího rámce přesně zapadá obřímonument Karla Marxe, s více než sedmi metryna výšku největší busta světa, jehož obhlídkunemohli členové výpravy vynechat.

Návštěva v Chemnitzu byla v mnohém poučná.V Sasku se totiž ukázalo, že knihovna v novém,pro čtenáře atraktivním prostředí, dokáže pod-statně zvýšit zájem místního obyvatelstva o knihy,četbu a další související věci. Městská knihovnarok po otevření Tietzu evidovala nárůst počtu nověregistrovaných čtenářů téměř o 100 %, početabsenčních výpůjček se zvýšil přibližně o 40 %.Udržení nových zájemců o knihovnu je už čistěna schopnosti pracovníků knihovny, je však zjev-né, že prvotní impuls k tomuto knihovnickémuboomu lze hledat v přestěhování instituce do novýchprostor. Je pozitivní, že se s těmito fakty mohlizásluhou pečlivých organizátorů SKIPu i Goethe-Institutu blíže obeznámit také knihovníci z Českérepubliky. Snad se podaří nové zkušenosti efek-tivně přenést do českého prostředí.

46

Konkurs na znovuvybudování Světo-vého obchodního střediska vyhrála firmaStudio Daniel Libeskind (Libeskind je auto-rem židovského muzea v Berlíně, vystudovalarchitekturu na Cooper Union). Po výbuchuzůstaly jenom základy a ze�, která zabra-ňovala vodám z řeky Hudsonu proniknout do základů. Ze� byla považována za inženýrskýzázrak v době výstavby původního střediska.Libeskind se rozhodl ponechat část zdi obnaženoua využít ji jako část památníku. Protože přestálatrauma destrukce věží, bude symbolizovat síluÚstavy Spojených států a nezničitelnost demo-kracie. K památníku bude připojen komplex kul-turních budov. Mezinárodní středisko pro grafiku,mezinárodní středisko pro tanec, budovy prodivadlo a mezinárodní středisko svobody (kterébude mít exponáty dokumentující lidskou touhupo svobodě).

Soutěž na návrhy těchto kulturních budov vy-hrála skandinávská firma SnAhetta a firma GehryPartners LLP (Frank Gehry navrhl Guggenhei-movo museum v Bilbao ve Španělsku). K uctěníztracených životů Libeskind navrhl dva prostory,které budou umožňovat přístup návštěv k památ-níku a budou spojovat kulturní budovy s okolnímiulicemi: Park hrdinů a Klín světla. Klín světla jenáměstíčko (plazza) naplánované tak, aby každý

rok 11. září mezi 8.46 a 10.28 hodin paprsek světlaprotrhl stíny vrhané okolními budovami. Na úrovniulice bude vybudován ochoz, ze kterého budounávštěvníci vidět obnovenou ze� a památník.Velký vodopád bude tlumit hluk ulice. Siluetu a pa-norama města má obnovit Věž svobody. Na plánutéto věže spolupracoval Libeskind s architektemDavidem Childsem. Věž bude mít 70 poschodís kancelářemi. Nad nimi bude otevřený prostors větrnými mlýny. Celá věž bude postavená dosymbolické výšky 1776 stop (v r. 1776 bylo vydánoVyhlášení nezávislosti). Dne 4. 7. 2004 byla namístě Světového obchodního střediska malá slav-nost. Za účasti hodnostářů a pozůstalých po obětechbyl položen základní kámen k Věži svobody.Kámen byl přivezen z pohoří Adirondack.

Budovy památníku a kulturních středisek jsouzatím ve stadiu architektonických návrhů. Celástavba bude financována z peněz, které majitelbývalého střediska dostal od pojišovny a budestát kolem bilionu dolarů.

Světelný paprsekna New YorkemMarie Čermáková Obršálová

KR

OK

FÓ

RU

M

Foto z www

47

Ve dnech 10. až 12. května se k letošnímu650. výročí korunovace Karla IV. římským císařemkonal v bývalém klášteře cisterciáků ve ZlatéKoruně 5. ročník pravidelných mezinárodníchnumismatických konferencí.

Ten byl letos zaměřen na mincovnictví a pe-něžní vztahy období vlády Lucemburků v českýchzemích a dále na tvorbu medailí, nežijících i sou-dobých umělců – medailérů.

Pro jistou komplexnost, by mozaikovitou,byla na konferenci prezentována lucemburskásfragistika. Do programu se zapojili i numisma-tici ze Slovenska příspěvky o vlivu Lucemburkůna mincovnictví tehdejších Uher a vlivu husitskýchvýbojů na tamní měnové poměry a badateléz Polska s příspěvkem k mincím markraběteZikmunda v Polském království.

Tématem numismatické tvorby doby lucem-burské muselo být zdánlivě i tak odtažité téma,jako je tělesná výchova a sport, nebo co jinéhojsou turnaje a rytířská klání, jež se v obrazechmincí a pečetí promítly ve formě jízdeckýchmincovních a pečetních obrazů.

KR

OK

FÓ

RU

M

Peníze v proměnách času

Pochopitelně se příspěvky zabývaly takéobchodními vztahy a berní politikou.

Protože se v klášteře ve Zlaté Koruně nacházítaké oddělení starých tisků Jihočeské vědeckéknihovny, uskutečnila se při této příležitosti proúčastníky konference malá výstavka starých nu-mismatických tisků, nacházejících se ve fondechknihovny, která byla spolupořadatelem tétokonference kromě katedry historie Filosofickéfakulty Ostravské univerzity, numismatickéhooddělení Národního muzea a Moravského zem-ského muzea. Jako doplnění vlastního programukonference si její účastníci prohlédli také klášterníprostory a rukopisy a prvotisky Jihočeské vědeckéknihovny.

Mgr. Jindřich ŠpinarJihočeská vědecká knihovna

V Českých BudějovicíchOdd. rukopisů a starých tisků

48

Častokrát jsme četli a slýchali o projektu„Adopce na dálku“, který pomáhá chudým dětema umožňuje jim studovat. Jedná se bu� o sirotkynebo o děti, které sice vlastní rodinu mají, ale tajim kvůli veliké chudobě nemůže poskytnoutprostředky na to, aby mohly chodit do školy.Takové děti jsou potom často nuceny v nízkémvěku opustit školu a živit se prací.

Tento projekt založila Arcidiecézní charitaPraha v roce 1993. Prostřednictvím dárců z Českérepubliky umožňuje vybraným dětem získat vzdě-lání přímo v jejich přirozeném kulturním prostředía podporuje rozvoj celé komunity, ve které dětižijí. Charakteristické pro tento projekt je adresnost,transparentnost a dobré výsledky. Sponzoři sestávají tzv. „adoptivními rodiči” a mohou si „své“dítě vybrat.

Skupina knihovníků – zaměstnanců Vědeckéknihovny v Olomouci se rozhodla, že si společněadoptuje dítě na dálku. Důvod ke společné adopcibyl ten, že pro jednoho člověka by částka nejméně5 tisíc korun ročně, které jsou k adopci potřeba,byla příliš velká. Vlastnímu výběru dítěte před-cházela sbírka peněz (abychom věděli, jakoučástkou budeme disponovat a jestli si můžemedovolit dvě děti nebo „jen“ jedno) a také anketamezi zaměstanci, jestli mají zájem o holčičku čichlapečka a také z jakého státu.

KR

OK

FÓ

RU

M

Celková vybraná částka byla 8 200 Kč. Tatosbírka se bude opakovat jednou za rok, abychommohli naše dítě podporovat několik let – po tudobu, než ukončí školu.

Nakonec jsme si vybrali desetiletou indickouholčičku Prafullu Harijanu, která se velmi dobřeučí a chtěla by se stát učitelkou. Vyniká ve výtvar-ném umění a v tanci. Získala cenu při atletickýchzávodech, je premiantkou a zástupkyní třídy.Jejím oblíbeným předmětem je na rozdíl od násknihovníků matematika – za to ji budeme obdi-vovat a budeme se těšit z jejích studijních vý-sledků – někdy ani naše vlastní děti nám neudělajítakovou radost. Vždy kdy slyšíme od našich dětí,že rády chodí do školy a baví je studium? Ojedi-něle! Tím více můžeme být šastni, že umožnímestudovat někomu, kdo si toho opravdu váží a oceníto.

Úryvek dopisu z katolické charity:

Velice Vám děkujeme za vaše rozhodnutí adop-tovat na dálku dítě z Indie. Prafulla Harijana(deset let), na kterou budete přispívat, má díky Vámšanci žít v budoucnu život vzdělaného člověka s vyš-ším společenským postavením.

Díky Vám se jí podaří uniknout obrovské bídě,která by ji – jako pomocnou sílu – čekala.

Adoptivní dcera – nový člen naší knihovnické rodinyHelena Suchánková, Libuše Machačová

49

Po několika týdnech jsme pak dostali dopisod samotné Prafully.

Úryvek jejího dopisu:

Jmenuji se Prafulla. Jsem velmi potěšena, žemi chcete pomoci s mým studiem. Také mojirodiče jsou velmi š�astni. Studuji 5. třídu zá-kladní státní školy v Bannadce. Jsme 4 děti.Moje první sestra Pramila má 21 let a pomáhádoma matce. Druhý je bratr Dinesh, kterýstuduje 9. třídu základní školy. Třetí je můj bratrPrajwal, který chodí do 7. třídy základní školy.Já jsem nejmladší. Moji rodiče nemají pravi-delnou práci. Jsme závislí jen na výdělku rodičů.Nemáme ve svém vlastnictví žádnou půdu. Mojirodiče se nacházejí v nesnadné situaci a majístarosti s výdaji za domácnost a za školu. Protojsme velmi vděčni za vaši pomoc s mým budou-cím studiem.

Zdraví mého otce není dobré, má bolesti zada nemůže dělat nepřetržitě těžkou práci.

Učím se 5 předmětů: kannada, angličtina,matematika, přírodní vědy, společenské vědy.Mám velmi dobré známky. Ráda studuji a denněchodím do školy. Kromě studia se zajímám takéo všechnu práci doma. Pomáhám s úklidem,s praním oblečení a dělám všechnu práci doma.Také se zajímám o tanec a zpěv.

Děkuji velmi pěkněza laskavou podporu v mém studiu.

KR

OK

FÓ

RU

M

Následovaly další dopisy a potom také vy-svědčení, kde jsme se mohli přesvědčit, že našedcera se opravdu snaží a její studijní výsledky jsouvynikající. To nám přináší velkou radost a uspo-kojení.

Prafulla Harijanu na fotografii z archivu redakce

50

Téměř každé město či vesnice se můžepochlubit nějakou významnou osobností, která sev něm narodila nebo strávila alespoň část svéhoživota. Stejně tak i v Lošticích si návštěvník můževšimnout pamětních desek dr. Richarda Fischera– politika, starosty Olomouce, vlastivědného pra-covníka; prof. Jana Havelky – historika, pedagoga,národopisce a literárního kritika či Adolfa Langa– významného muzejního a vlastivědného pra-covníka.

Protože si však listujete knihovnickým časo-pisem, bude tento článek věnován někomu, jehožjméno nebude neznámé především těm, kteří přičtení nebo jen listování knihami obdivují mnohdynádherné ilustrace doprovázející text. Řeč budeo Adolfu Kašparovi, významném českém ilustrá-torovi, malíři a grafikovi, kterému se Lošticestaly druhým domovem.

Adolf Kašpar se narodil 27. prosince 1877v Bludově u Šumperka jako nejstarší ze tří dětíJanovi a Terezii Kašparovým. Jeho otec zdevlastnil obchod se smíšeným a drogistickýmzbožím a rodina byla dobře zaopatřena. Pozdějise však objevily finanční potíže, částečnězapříčiněné i vleklou chorobou jeho matky.Rodina byla nucena se r. 1888 přestěhovat doOlomouce a pro malého. Adolfa začíná nepříliššastné období jeho života. Nastupuje zde na Slo-

KR

OK

FÓ

RU

M

vanské gymnázium, odkud ale po prvním roceodchází a nastupuje na Německou měšanskouškolu a po té na Německý učitelský ústav. Učeníje pro něj ale utrpením, podle studijních výsledkůa podle čím dál častějších absencí ho učitelsképovolání zjevně neláká. Raději se toulá zapome-nutými zákoutími Olomouce s tužkou a papírema věnuje se tolik milovanému kreslení. Abyvydělal nějaké peníze a pomohl rodině, vyučujesoukromě kreslení, což mu dopomůže k prvním

Foto: Dušan Hániš

ADOLF KAŠPAREva Holá

51

zakázkám – vytváří například kresby pro dílaprof. Polívky – Národná květena zemí korunyčeské a Klíč k určování rostlin, velice povedenýje také cyklus perokreseb k básni Paní Twar-dovská, které zaujaly Romualda Prombergera,moravského nakladatele a knihkupce, a tím sezačala odvíjet dlouholetá spolupráce a také přá-telství s tímto, jak je někdy nazýván, moravskýmKrameriem.

Byl to on, kdo Kašpara seznámil s malířemHanušem Schwaigerem, který ho doporučil naMalířskou akademii v Praze. Podmínkou ovšembyla maturitní zkouška. Kašpar v té době už alepověsil učení na hřebík, a tak dalo Prombergerovihodně přemlouvání, než donutil Adolfa, aby seo zkoušku alespoň pokusil, sám však nenechal nicnáhodě a za studenta se přimluvil u zkoušejícíkomise. Adolf zkoušku složil, ovšem s podmínkou,že nikdy nebude učit.

A tak se Adolf ocitl v Praze na Malířskéakademii ve speciálce prof. Pirnera a také na bytěna Malé straně u Prombergerovy sestry paníŘezníčkové, která se stala jeho druhou matkou(jeho rodiče už byli v té době po smrti) a pozdějidokonce tchyní.

Přestože i na akademii měl Adolf problémys docházkou, jeho profesor, díky jeho talentu,často přimhouřil oči. Právě na akademii vytvořilAdolf ilustrace k Babičce, které měly obrovskýúspěch a kterým složil poklonu i J. V. Myslbeksvou památnou větou „Lituji, že B. Němcovánevidí tyto perly“.

KR

OK

FÓ

RU

M

V roce 1907 se Kašpar žení s dcerou paníŘezníčkové Jitkou. Na tehdejší dobu to byla velicemoderní žena. Řídila auto, lyžovala, jezdila nakoni a po celý život byla svému muži oporou –z jejich vztahu se narodila dcera Jitka.

A. Kašpar si jistě nemohl stěžovat na ne-dostatek práce. Právě naopak. Vytváří ilustracek Filozofské historii, Mistru Kampanovi a odroku 1909 pracuje na rozsáhlém díle F. L. Věk.Přestávku v ilustrační činnosti způsobí až 1. svě-tová válka, kdy se vojenská služba nevyhnula aniKašparovi. Slouží v Olomouci, později je pře-velen do Krakova a dostane se i do Karpat.

Z tohoto období pochází řada obrazů z vo-jenského života i několik litografií. S důstojníkem– architektem Ďurkovičem se podílí na zvele-bování vojenských hřbitovů a v Olomouci restau-ruje spolu s malířem Lasákem a sochaři Pelikánema Žákem oltářní obrazy a fresky v tehdejšímvojenském kostele Panny Marie Sněžné.

Po návratu z vojny je opět zavalen prací,přestože uvažuje, že s ilustrováním skončí a budese věnovat volné tvorbě. Tlak nakladatelů, spiso-vatelů, čtenářů a také existenční důvody mu všaktento krok nedovolili uskutečnit. Ilustruje Jirás-kovo Temno a kroniku U nás, poslední díl F. L.Věka, Pohorskou vesnici B. Němcové, Raisovyzapadlé vlastence, Pantátu Bezouška a další.

Proto v letních měsících utíká na venkov, dopřírody, kde hledá klid a pohodu. S celou rodinoutráví letní měsíce v Hlubočkách u svého bratra,na Hvězdě u Police, později se zamiluje do krajiny

52

Loštic a Rusavy na Valašsku. Během těchto letníchdovolených maluje svou rodinu a přátele, životna venkově, prosté lidi při práci i odpočinku, okolníkrajinu. To vše pomocí jemných barev a jedno-duchých tahů štětcem, v pozdějších letech je pakjeho projev citlivější, jeho akvarely ztrácí pevnoukresbu a jsou více náznakové. Jeho práce na násdýchají sluncem, vůní luk, lesů a čerstvým vzdu-chem.

Adolf Kašpar byl velice odpovědný, vždy nežzačal práci na ilustracích, knížku si pečlivě přečetla potom vyjížděl do míst, kde se děj odehrával.Na místě potom chodil hodiny se skicářem, kterýse plnil náčrtky krajiny, budov, lidí a ze kterýchpotom vybíral – Kašpar a již ve svých ilustracíchnebo obrazech a grafických pracech vždy zobra-zoval reálná místa.

Kašpar rád pracoval i na grafice – převážněv prvním desetiletí své činnosti. Známé je jehoLoutkové divadlo s Arnoštkou Kopeckou, nakterém dokázal zachytit napětí a úžas na tvá-řičkách dětí sledujících představení. Kroměuvedeného vytvořil Kašpar i řadu drobných prací,a již jako dárky pro své přátele, nebo na prodej– školní obrazy, novoročenky, pohlednice, ex-libris, plakáty, pozvánky a mnoho dalšího.

V posledních letech života byl Kašpar jižvelice unavený, vypadal nezdravě a smutně.Zemřel 29. června 1934 na Šumavě při vycházcek Černému jezeru, zřejmě na mozkovou mrtvici.Jeho talent a lásku k umění však zdědili jehopotomci – vnuk a dva pravnuci, i když se věnujíjinému oboru – fotografii

KR

OK

FÓ

RU

M

Na závěr bych se chtěla věnovat místu, kterési Kašpar zamiloval a kam po 22 let jezdil na letnípobyty s celou rodinou. Jsou to již zmíněnéLoštice. Poprvé je navštívil v roce 1910 na pozváníjeho přítele malíře Stanislava Lolka a ihned muučarovala krajina, která městečko obklopovala.Na jednu stranu rovinatá Haná, na druhou stranuBouzov se svými kopci porostlými lesy. Do tétokrajiny pak Kašpar vycházel na delší či kratšívýlety, z nichž potom vznikaly jeho půvabnéakvarely, či ilustrace do knížek. Pozorný čtenář

53

obeznámený s okolím Loštic si jistě povšimnekuželkárny na Střelnici v kronice U nás, ve kteréje zobrazena také loštická fara, a dalších místv Pokojném domu Růženy Svobodové, v Pohorskévesnici Boženy Němcové, V zapadlých vlastencíchVáclava Raise atd.

Hned další rok po první návštěvě zde paníŘezníčková zakoupila pozemek a začal se stavětrodinný dům podle návrhu samotného Kašpara.Za domem byla velká zahrada s ovocným sadem,kterou Kašpar opatroval a rád v ní zahradničil.Zahrada již dnes není – stojí na ní oděvní závod,ale dům přestál a v současné době funguje jakoPamátník Adolfa Kašpara. Poprvé byla otevřenaSíň Adolfa Kašpara s originály i reprodukcemi,

KR

OK

FÓ

RU

M

fotografiemi, písemnou dokumentací z jeho životaa původním nábytkem v roce 1970, to vše za po-moci galerií i soukromých osob.

V roce 1987 byla však památní síň zrušenaa dům byl prodán sousednímu podniku na výrobukonfekce. Exponáty pak byly částečně přestěho-vány do Bludova a v Lošticích měl zůstat pouzeateliér. Naštěstí se do záchrany pamětní sínězapojilo mnoho osob včetně spisovatelky DagmarŠtětinové a jejich úsilí bylo odměněno – důmA. Kašpara byl prohlášen za kulturní památku.

Novodobá historie pamětní síně, nyní už Pa-mátníku Adolfa Kašpara, se začala psát r. 1992.Expozice byla modernizována a stále se doplňujeo nové přírůstky. Obsahuje ilustrace k dílům A. Ji-

ráska Bratrstvo, B. NěmcovéPan učitel, studie k Babičce, obra-zy, grafické práce, osobní kores-pondenci, fotografie a mnohodalšího. Tato expozice je pří-stupná vždy do 1. 4. do 31. 10.každého roku, ve zbývajícíchměsících se zde konají krátko-dobé výstavy, v poslední době tobyly například Lodě v obrazecha modelech, Loštické poháryzbaveny tajemství, Z historieSokola na Severní Moravě, Po-svime si na to – aneb od loučík žárovce, Svět jako makro (ma-krofotografie Milana Blšáka)a další. Letošní podzim se mů-žeme těšit na výstavu k výročí100 let od narození a 10 let od

54

KR

OK

FÓ

RU

Múmrtí Ludvíka Kopky – řezbáře, restaurátoraa intarzisty.

Do Památníku Adolfa Kašpara Vás srdečnězvou jeho pracovnice, které jsou vždy ochotné po-skytnout řadu informací nejen o Adolfu Kašparovi,ale také o historii samotných Loštic, a kterýmděkuji za vstřícnost a ochotu.

A na úplný závěr několik praktických informací:

Adresa:Palackého 343, 789 83 Loštice(hlavní silnice směr Mohelnice)tel.: 583 445 256http://vmsumperk.sweb.cz/lostice.html

Použitá literatura:

ADOLF KAŠPAR A LOŠTICE. Pavlína Janíčková – Dagmar Štětinová – Alena Turková.ISBN 80-85083-45-0, Vlastivědné muzeum v Šumperku. 2004

ADOLF KAŠPAR ŽIVOT A DÍLO. Josef V. Scheybal.Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 1957

Otevírací doba: listopad – březen Po – Pá 8:30–12:00 12:30–15:30duben – říjen Út – So 8:30–12:00 12:30–15:30

55

MUZEUM KOMENSKÉHO V PŘEROVĚ• Představuje na dvou podzimních výstavách dílopražského výtvarníka Antonína Pospíšila, akade-mického malíře, ilustrátora a výtvarného pedago-ga. Jeho dílo obohatilo zejména dětskou literaturu– od prvního vydání Honzíkovy cesty až po sedmi-svazkovou encyklopedii Světem zvířat. VýstavaAntonín Pospíšil – Z PŘÍRODY obsahuje studiea kresby zvířat a ukázky ilustrací z přírodovědnéliteratury. Od 5. sprna 2005 se koná v Ornitolo-gické stanici v Přerově.

• Rozsáhlejší výstava Antonín Pospíšil dětempředstavuje od 10. září 2005 v galerii přerovské-ho zámku autorovu tvorbu v dětské literatuře,v učebnicích i jeho školní obrazy. Obě výstavypotrvají do 27. listopadu 2005.

VLASTIVĚDNÉ MUZEUM JESENICKA• Připravilo výstavu Z umělecké dílny rodinyKutzerů, kde jsou prezentovány návrhy oltářůa plastik ze sbírek muzea, doplněné fotografiemiz realizací. Výstava ve Vodní tvrzi potrvá do 26.listopadu 2005.

VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V OLOMOUCI• Umístilo ve výstavním sále muzea díla handi-capovaných umělců v rámci V. olomouckého salonuvýtvarných prací zdravotně postižených občanů,který lze navštívit do 9. října 2005.

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

E

• Nabízí návštěvníkům od 27. září do 27. listo-padu 2005 výstavu Titicaca, která přinášísvědectví o kulturněhistorickém odkazu civilizacíobývajících jezero a kotlinu jezera Titicaca.Výstava je výsledkem historicko-topografickéhovýzkumu prof. PhDr. Ivo Bartečka, CSc. z katedryhistorie FF UP. Výstavu doprovodí trojice odbor-ných přednášek, které proběhnou v klubovněmuzea ve dnech 27. září, 5. a 12. října 2005.

• Nabízí v rámci Muzejních čtvrtků v klubovněmuzea 6. října 2005 přednášku Mgr. Davida Papa-jíka, Ph.D. na téma Rod pánů ze Sovince a 10. lis-topadu 2005 přednášku PhDr. Pavla Urbáška,ředitele Archivu UP, s názvem Martin Lecián –postrach Moravy.

MUZEUM PROSTĚJOVSKAV PROSTĚJOVĚ• Připravilo ve výstavním sále Špalíčku výstavudřevořezeb Jarmily Haldové pod názvem Panovnícičeských zemí v provedení Jarmily Haldové. Výstavapotrvá do 9. října 2005.

• Zapůjčilo dvě panelové výstavy z Židovskéhomuzea v Praze a doplnilo je o dokumentaci a sbír-kové předměty ze života Židů v Prostějově. Vý-stava Historie Židů v Čechách a na Moravě – Židov-ské tradice a zvyky bude umístěna v budově Špalíčkuve dnech 13. října – 13. listopadu 2005.

• Představuje tvorbu mladého umělce – výtvar-níka Víta Soukupa. Absolvent VŠ umělecko-průmyslové a AVU v Praze vystavuje samostatněod r. 1999, tentokrát pod názvem Vít Soukup –

AKTUALITY • AKTUALITY • AKTUALITY

56

obrazy. Výstavu lze shlédnout ve výstavním sálemuzea od 3. listopadu do 4. prosince 2005.

• Uspořádá ze sbírek muzea a dostupné doku-mentace výstavu s názvem MUDr. Jaroslav Mathona Prostějov, která nabízí pohled na život a působenítohoto sběratele a znalce umění. Výstava v budo-vě Špalíčku je k vidění ve dnech 17. listopadu 2005– 15. ledna 2006.

• Zve od 26. listopadu 2005 až do 15. ledna 2006zájemce na výstavu Poklady českého výtvarnéhoumění přelomu 19. a 20. století. Prostřednictvímstovky obrazů a tří desítek plastik se představujeumění 90. let 19. století, secese a symbolismu.Exponáty budou zapůjčeny z 12 českých a morav-ských muzeí a galerií.

MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC• Zahájilo vernisáží dne 15. září 2005 ve Vědeckéknihovně v Olomouci výstavu ze sbírky AntonínaMartina Lublinského pod názvem Italská kresba17. století, která potrvá až do 20. listopadu 2005.

• Připravuje na 8. prosince 2005 zahájení výstavyPravoslavné umění z českých a moravských sbírek,kterou lze shlédnout až do 5. února 2006.

VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V ŠUMPERKU• Vydává již 89. svazek vlastivědného sborníkuSeverní Morava. Hned na první pohled upoutánetradiční grafika obálky – montáž snímkůz archeologického výzkumu při stavbě silničníhoobchvatu u obce Postřelmov, která předesílá pří-spěvek archeologa dr. Vladimíra Goše. Z dalších

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

Epříspěvků zaujme: pohnutá historie železniceDesná, připomínka úmrtí doc. Dr. FrantiškaSpurného, CSc. a Viléma Nezbedy, historika a vlas-tivědného pracovníka, stoleté jubileum vydáníspeciální geologické mapy listu Uničov a Šumperk,vojenská silniční mapa z druhé světové válkya v neposlední řadě zhodnocení činnosti muzeaza r. 2004 ředitelkou organizace PhDr. MariíGronychovou.

• Zvolilo jako motto a název výstavy o církevnímumění gotiky a renesance na Šumpersku, Zábřež-sku a Mohelnicku citát Hippokrata Ars longa, vitabrevis – život uměleckého díla je delší než životlidský. Jedná se o první výstavu cyklu, tentokrátvěnovanou církevním památkám z období 13. až17. století. Výstava potrvá do 6. listopadu 2005.

MĚSTSKÁ KNIHOVNA HRANICE• Organizuje již potřetí Hudební festival Evropskéjazzové dny – Hranice 2005, který se koná ve dnech30. září a 1. října 2005 v hranické Sokolovně.K propagaci a zviditelnění regionu v evropskémměřítku přispějí umělci z Holandska, USA,Polska, Kuby a Ruska i návštěvníci z partnerskýchměst z Holandska.

MĚSTSKÁ KNIHOVNALIPNÍK NAD BEČVOU• Pořádá dne 21. září 2005 v prostorách knihovnyseminář Jak vydávat regionální kulturu, určenýnejen knihovníkům. Pracovní setkání doplnívýstava ilustrátorky knih šumperských pověstíAnežky Kovalové-Jílkové: Kresby a grafika.

57

REKVALIFIKAČNÍ KURZ VKOL• Dne 5. října 2005 bude slavnostně zahájenrekvalifikační kurz Vědecké knihovny v Olomouci,který je určen knihovníkům a informačním pra-covníkům s neknihovnickým středoškolskýmvzděláním. Pracovníci knihoven z našeho regionudoposud využívali ke zvyšování své odbornékvalifikace rekvalifikační kurzy při krajských kni-hovnách v Brně a v Ostravě. Vědecká knihovnav Olomouci je významným garantem odbornéhovzdělávání knihovníků a informačních pracov-níků a podílí se na úrovni knihovnických služebv Olomouckém kraji. Cílovou skupinou rekvali-fikačního kurzu jsou knihovníci a informačnípracovníci z knihoven a informačních center v měs-tech a obcích pěti okresů Olomouckého kraje –Olomouc, Přerov, Prostějov, Šumperk a Jeseník.Absolventi získají ucelený přehled o vývoji a sou-časnosti knihovnictví a o všech procesech a odbor-ných činnostech v knihovnách, získají i praktickédovednosti nutné pro odbornou činnost v kni-hovnách a informačních centrech. Rekvalifikačníkurz doplní odbornou knihovnickou kvalifikacinejen pracovníkům knihoven, ale předevšímuchazečům o zaměstnání v knihovnách a infor-mačních centrech.

TÝDEN KNIHOVEN 2005• Letošní zahajovací happening celostátní akceTýden knihoven se bude konat opět pro velkýúspěch v Moravskoslezském kraji. Po KnihovněPetra Bezruče v Opavě se organizace chopíMěstská knihovna v Českém Těšíně. Happenings názvem VELKÁ VEČERNÍČKOVÁ ŠOU pro-běhne na české i polské straně Těšína ve dnech

30. 9.–1. 10. 2005. Každá knihovna může vyslatna happening maximálně pětičlenné soutěžnídružstvo, které bude předvádět veselé a parodickéscénky v převlecích za večerníčkové pohádkovépostavičky na téma: „Proč si hrdinové z večer-níčků oblíbili naši knihovnu.“

VKIS PRO HANDICAPOVANÉ UŽIVATELE• Dne 20. září 2005 se uskuteční celostátníseminář Veřejné knihovnické a informační službypro handicapované uživatele, který organizujeMěstská knihovna v Prostějově. Akce se zúčastnínejen knihovníci, ale i pracovníci samosprávya zástupci speciálních škol s handicapovanýmistudenty. S pozitivními zkušenostmi s integracípostižených uživatelů vystoupí kolegyně z krajskéknihovny v Havlíčkově Brodě. S problémy handi-capovaných seznámí účastníky semináře zástupciorganizací pro zdravotně postižené.

AEDUCA 2005• První ročník veletrhu vzdělávání dospělýchAEDUCA 2005 se uskuteční ve dnech 25. až26. 11. 2005 v prostorách Uměleckého centraUniverzity Palackého v Olomouci. Veletrh jespolu s mezinárodní konferencí součástí Festivaluvzdělávání dospělých, pořádaného Filozofickoufakultou UPOL. Prioritním cílem tohoto veletrhuje komplexně představit téma celoživotníhovzdělávání. Dalším cílem této akce je rovněžsoustředit nabídku i poptávku oboru a umožnitvytváření sítí zainteresovaných institucí. Veletrhje otevřen široké veřejnosti, která má zájem o zvý-šení kvalifikace a zlepšení pracovního uplatnění.

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

E

58

Druhý den veletrhu se souběžně koná Denotevřených dveří UPOL.

ČEŠI NEJVĚTŠÍ ČTENÁŘI EVROPY• Češi se umístili na šesté příčce mezi nejváš-nivějšími čtenáři světa. V Evropě jsou ovšem bezkonkurence. Průměrný Čech stráví nad knihoukaždý týden 7,4 hodiny. V Evropě je následujíŠvédové, Francouzi, Ma�aři a Poláci. Nejhůředopadli Britové s 5,3 hodinami četby týdně. Prvnímísto na světě obsadili Indové, kteří čtou téměř11 hodin týdně. Průzkum uveřejnila agenturaNOP World Culture Score, která provádělavýzkum mezi 30 000 lidmi ve 30 zemích světa.

NADACEČESKÉHO LITERÁRNÍHO FONDU• Dne 8. 6. 2005 byly na slavnostním setkánív Míčovně Pražského hradu uděleny ceny Nadacečeského literárního fondu. Nadace udělila Cenuza propagaci knižní kultury Haně Hanáčkové a Mi-roslavě Čápové z Knihovny B. B. Buchlovanav Uherském Hradišti za organizaci akce Nocs Andersenem. Na slavnostním zasedání SKIP16. 5. 2005 k 15. výročí obnovení činnosti SKIPbyla kolegyním z Uherského Hradiště udělenamimořádná Cena českých knihovníků. Pod vede-ním M. Čápové a H. Hanáčkové se Noc s Ander-senem stala za pětileté trvání největší a mediálněnejatraktivnější aktivitou SKIP a knihoven v Českérepublice vůbec.

NADACE ČLF přiřkla mimořádnou cenu zazásluhy o českou literaturu literárnímu histori-

kovi a teatrologovi Vladimíru Justlovi. Justlovi,který letos v říjnu oslaví 77. narozeniny, předalza celoživotní dílo a za dlouholeté a systematickéšíření dobrého jména české kultury ministr kul-tury Pavel Dostál medaili Artis Bohemia Amicis(Přátelé českého umění). V kategorii česká lite-ratura nadace ocenila Daniela a Jiřího Reynkovya Aleše Palána za knihu rozhovorů Kdo chodítmami, kterou vydalo nakladatelství Torst. SynovéBohuslava Reynka v ní vzpomínají na svého otcea na jeho známou grafickou tvorbu.

V kategorii vědecká a odborná literatura dostalicenu Jan H. Bernard a Jaroslav Hyršl za knižnípráci Minerals and their Localities, kterou vydalonakladatelství Granit.

NÁRODNÍ KNIHOVNAZÍSKALA CENU UNESCO• První nositelkou ceny UNESCO – Čikdži –Pamě� světa se stala Národní knihovna ČR zasvůj příspěvek k ochraně a zpřístupnění doku-mentárního dědictví. Cena Čikdži – Pamě světabyla zřízena v r. 2004 z iniciativy města Čongdžua nese jméno nejstaršího tisku z kovové sazby,buddhistického spisu Čikdži (Jikji), který zde bylvytvořen v roce 1377. Hlavním cílem programuje zvýšit povědomí o významu historických do-kumentů jako paměti lidstva. Spis Čikdži byl doSeznamu paměti světa zapsán 4. září 2001. K pře-dání ceny 4. září tohoto roku byl pozván ředitelNK ČR Vlastimil Ježek. Cena se uděluje jednouza dva roky.

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

E

59

KAMPAŇ SKIPZÍSKALA STŘÍBRO V CANNES• Na mezinárodním festivalu reklamy v Canneszískala pražská reklamní agentura Leo BurnettAdvertising cenu Stříbrný lev za svou kampaňpro SKIP – Přečtěte si to dřív než Hollywood.Kampaň, která se skládala ze tří posterů nazva-ných Stařec a moře, Jana Eyrová a Zločin a trest,uspěla v sekci veřejně prospěšných sdělení kate-gorie venkovní reklamy. Kampaň pro Svaz kni-hovníků a informačních pracovníků získala užloni zlato na festivalu reklamy v Portoroži, kdese utkávají zejména agentury ze zemí takzvanéNové Evropy, neboli východoevropských a stře-doevropských států. Letos si navíc odnesla GrandPrix české národní soutěže kreativní reklamyLouskáček.

CENY MĚSTA OLOMOUCE• Ceny města Olomouce předali radní dne 2. 6.2005 ve slavnostním sále kláštera Hradisko osmivýznamným osobnostem, které se zasloužili o ší-ření dobrého jména hanácké metropole doma i zahranicemi. Do galerie oceněných tak po cere-moniálu přibyli pilot Josef Bryks, trenér PavelČechák, bohemista Miroslav Komárek, lékařPavel Lukl, malíř Ladislav Jalůvka, publicistaJosef Vlček, pedagog William R. West a ministrkultury Pavel Dostál. Při předávání cen řekl:„podcenil bych své ego, kdybych nepřiznal, žejsem při předávání ceny šastný. Chtěl bych vidětvšechny ty soudruhy, a už z okresního výborustrany či ze Státní bezpečnosti, kteří se na mněpodepsali, až otevřou noviny a uvidí v nich mojejméno.“ Tak toto přání se panu Dostálovi jižnesplní …

ARCHITEKTURA KNIHY• Vědecká knihovna v Olomouci a Sdružení kni-hoven ČR pořádají 14. ročník odborné konference„Problematika historických a vzácných knižníchfondů Čech, Moravy a Slezska“. Ta se bude konatve dnech 22.–23. listopadu 2005 v Olomouci.Letošní téma Architektura knihy otvírá prostorpříspěvkům zaměřeným jak na obsahovou, taki na formální stránku knih. V popředí zájmu budevýstavba textu jednotlivých knižních typů a jejívývoj. Téma bude rovněž reflektovat knihu jakotrojdimenzionální artefakt, tedy z hlediska este-tického, kodikologického etc. Třetím okruhemzájmu bude vztah mezi obsahem a formou.

V programu bude samozřejmě poskytnut i pro-stor příspěvkům nad rámec daného tématu, ze-jména aktuálním poznatkům z oblasti historickýcha vzácných knižních fondů. Účastnický poplatekčiní 300 Kč a je splatný při prezenci. Elektronickéči písemné přihlášky s abstraktem příspěvkuzasílejte, prosím, do 30. září. 2005.

Těšíme se na setkání s Vámi!

Další informace na http://www.vkol.cz/konf/

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

E

60

Jste-li běžným občanem naší republiky, pak vászcela jistě nemohla minout anketa České televizeo největšího Čecha. Soutěž, která už proběhlav řadě zemí světa, se u nás setkala s rozličnýmireakcemi, v každém případě však přinesla zají-mavé poznání toho, jak společnost vnímá svouminulost i přítomnost.

Počítal jsem při zkoumání ankety, kolikosobností z těch, které obsadily přední příčkypořadí, pochází z našeho regionu. Není to nijakslavné. Ani se nechce věřit, že by kraj kolem Olo-mouce, kdysi metropole Moravy a i v současnostijednoho z největších měst České republiky, bylaž tak chudý na významné postavy. Spíš to vypadá,že tak dlouho všichni v televizi sledujeme zprávyvysílané z Prahy a čteme noviny a časopisy vydá-vané tamtéž, že už jsme ztratili povědomí o lidech,kteří pracují blízko nás. Nevím. Ale jsem si jistý,že v historii nedávné i starší by se našlo dostosobností s osudem tak či onak spjatým s Pro-stějovem, Přerovem a dalšími místy našeho kraje,které by si zasloužily čestné místo v pomyslnégalerii těch největších.

Zkusme tedy procvičit svou pamě a vydejmese hledat lidi z našeho regionu, kteří ovlivnili životsvého okolí, kteří dokázali měnit náš kraj, zemii celý svět. Věřte, máme takové. Mírně zavádějícíoznačení „Středomoravan“ přitom budiž pouzezkratkou pro osobnost žijící te� či v historii naúzemí současného Olomouckého kraje.

KR

OK

IN

FO

RM

UJ

EHLEDÁME NEJVĚTŠÍHO STŘEDOMORAVANA

Nečekáme, že po vyhlášení výsledků hlasováníbudou všichni naši spoluobčané jména svýchvýznamných rodáků sypat z rukávu. To ostatně aninení cílem ankety. Slibujeme si od ní spíše to, žeby mohla omést nános prachu ze jmen mnohavýznačných lidí, na něž se v dnešní době z nej-různějších důvodů zapomíná.

Občané Olomouckého kraje, je to na vás!!!

Vědecká knihovna v Olomoucivyhlašuje anketu

NEJVĚTŠÍ STŘEDOMORAVAN

• Cílem ankety je najít největší osobnostOlomouckého kraje. Tedy osobnost,která se narodila nebo delší dobu žilana území bývalých okresů Jeseník,Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperka která významným způsobem ovlivnilaživoty lidí nejen v tomto regionu, alei jinde.

• Hlasovat je možné do 15. 11. 2005 na in-ternetových stránkách knihovny, naadrese: http://www.vkol.cz/moravan.htm

• Největším Středomoravanem bude vyhlá-šena osobnost s největším počtem hlasů.

• Výsledky budou zveřejněny v příštím číslečasopisu KROK, které vyjde v prosinci.

61

ŘÍJEN

Bogner, Adolf – dramatik; prozaik; básník* 21. 10. 1875 Krásno n. Bečvou, okr. Vsetín† 3. 11. 1947 Valašské Meziříčí, okr. VsetínMísta působení: Valašské Meziříčí,okr. VsetínPozn.: vydával edici Divadelní hry A. B.Literatura: Lexikon české literatury.Osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.Praha 1985.

Buzková, Pavla – literární kritička; prozaička* 22. 10. 1885 Ohnišov,

okr. Ž�ár nad Sázavou† 15. 4. 1949 PrahaPozn.: pracovnice v ženském hnutí; esejistkaLiteratura: Kdy zemřeli…? 1937–1962.Praha 1962.

Demel, Jan – kronikář* 17. 10. 1825 Luboměř, okr. Nový Jičín† 21. 3. 1894 Luboměř, okr. Nový JičínMísta působení: Luboměř, okr. Nový JičínLiteratura: Baláš, M.: Kulturní místopisNovojičínska. Nový Jičín 1967;Ficek, V.: Biografický slovník širšíhoOstravska. 1. Opava 1972.

Fischerová, Viola – básnířka;překladatelka; redaktorka* 18. 10. 1935 Brno

KU

LT

UR

NÍ

OS

OB

NO

ST

I

Pozn.: dcera filozofa Josefa LudvíkaFischera; po srpnu 1968 emigrovalado Švýcarska, později do Německa;spolupráce s Rádiem Svobodná Evropaa časopisem Svědectví; vrátila se v roce1994; překlady z němčiny a polštinyLiteratura: Machala, L.: Průvodce po novýchjménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996; Kdo je kdo. Osobnostičeské současnosti. Praha 2002.

Jahn, Metoděj – básník; prozaik* 14. 10. 1865 Valašské Meziříčí,

okr. Vsetín† 14. 9. 1942 Hranice, okr. PřerovMísta působení: Zašová, okr. Vsetín;Rožnov pod Radhoštěm, okr. VsetínOblast působení: ValašskoPozn.: vztah díla k ValašskuLiteratura: Ficek, V.: Biografický slovníkširšího Ostravska. 4. Opava 1981;Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturnítoulky Valašskem. Frýdek-Místek 2001.

Nechvátal, František – básník; překladatel* 22. 10. 1905 Velký Újezd, okr. Olomouc† 10. 9. 1983 Tanvald, okr. Jablonec n. NisouMísta působení: Kvasice, okr. Kroměříž;ProstějovPozn.: autor veršů pro děti; kulturnípřidělenec ve Varšavě 1948–53 a Sofii1959–62; působil v Památníku národníhopísemnictví v Praze

REGIONÁLNÍ KULTURNÍ OSOBNOSTI

62

Literatura: Slovník české literatury1970–1981. Praha 1985; Čeští spisovatelé20. století. Praha 1985.

Nerad, František – historik* 22. 10. 1865 Bystřice, okr. Benešov† 5. 1. 1956 BrnoMísta působení: Brno; Litovel,okr. OlomoucPozn.: práce ze zeměpisu a dějepisuLiteratura: Kdy zemřeli…? 1937–1962.Praha 1962.

Pitínský, Jan Antonín – dramatik;divadelní režisér; knihovník* 30. 10. 1955 ZlínMísto působení: BrnoPozn.: příspěvky do časopisu Proglas, ROK;působil v Divadle Na zábradlí v Praze;v 90. letech režíroval v experimentálníchstudiových scénách i kamenných divadlechpo celé ČRLiteratura: Černá, J.: SpisovateléJihomoravského kraje. 2. Brno 1991;Slovník osobností kulturníhoa společenského života Valašska 2000.Valašské Meziříčí 2000.

Přidal, Antonín – autor rozhlasovýcha televizních her; básník; dramatik;překladatel* 13. 10. 1935 ProstějovMísto působení: BrnoPozn.: dramaturg Filmového studiaBarrandov v Praze; překlady z angličtinya španělštiny; profesor Divadelní fakulty

KU

LT

UR

NÍ

OS

OB

NO

ST

IJAMU v BrněLiteratura: Slavíková, V.: SpisovateléJihomoravského kraje. Brno 1989;Český biografický slovník XX. století.2. K–P. Praha 1999.

Štěpnička, František Bohumil – básník* 3. 10. 1785 Opatov, okr. Třebíč† 26. 8. 1832 Baden (Rakousko)Místo působení: BrnoPozn.: v Praze přispíval do časopisůHlasatel, Dobroslav, RozmanitostiLiteratura: Ottův slovník naučný.24. Praha 1906; Pernica, B.: Písemnictvína západní Moravě. Přerov 1938.

LISTOPAD

Bořecký, Karel – literární historik* 18. 11. 1875 Ctidružice, okr. Znojmo† 7. 3. 1938 Ctidružice, okr. ZnojmoMísta působení: Přerov; Valašské Meziříčí,okr. VsetínPozn.: gymnaziální profesor a ředitelLiteratura: Kdy zemřeli…? 1967–1970a 1935–1936. Praha 1970.

Bratránek, František Tomáš – literárníhistorik; filozof; estetik* 3. 11. 1815 Jedovnice, okr. Blansko† 2. 8. 1884 BrnoMísto působení: BrnoPozn.: působil v Polsku na Jagelonskéuniverzitě; ve Výmaru studoval literární

63

pozůstalost J. W. Goetha; psal německyLiteratura: Bránský, J.: Hudební slovníkokresu Blansko. Boskovice 1984; Chmel,Z.: Galerie brněnských osobností.1. A–K. Brno 1998.

Dadák, Jan – básník; dramaturg; scenárista* 12. 11. 1965 ProstějovMísto působení: OlomoucPozn.: psal scénáře k programůmDivadla hudby v OlomouciLiteratura: Machala, L.: Průvodce po novýchjménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.

Holec, Miloslav – malíř; kreslíř;grafik; ilustrátor; básník* 20. 11. 1925 OlomoucMísto působení: OlomoucPozn.: významná osobnostolomouckého uměleckého životaLiteratura: Verše o Moravě. Olomouc 2003;Olomoucký den, 1. 7. 2005.

Jilík, Jiří – filmový scenárista;folklorista; novinář; prozaik; básník* 16. 11. 1945 PrahaMísta působení: Kunovice, okr. UherskéHradiště; Vlčnov, okr. Uherské HradištěPozn.: spolupráce s Čs. rozhlasema Čs. televizí; vedoucí folklorních souborůVlčnovjánek a Šohajek;příspěvky v časopise Malovaný krajLiteratura: Slavíková, V.: SpisovateléJihomoravského kraje. Brno 1989.

KU

LT

UR

NÍ

OS

OB

NO

ST

I

Jírek, Bohumil – prozaik;autor dětské literatury* 6. 11. 1935 Poříčí, okr. Trutnov† 9. 3. 1981 Havířov, okr. KarvináMísto působení: OstravaPozn.: editor díla Otakara BatličkyLiteratura: Málková, I., Urbanová, S.: Li-terární slovník severní Moravy a Slezska(1945–2000). Olomouc 2001.

Kolář, Míla – dramatik; překladatel;dramaturg; prozaik* 2. 11. 1905 Břeclav† 20. 10. 1979 PrahaPozn.: redaktor PráceLiteratura: Kunc, J.: Slovník českýchspisovatelů beletristů. 1945–1956.Praha 1957.

Linhart, František – kronikář;muzejní pracovník; historik; archivář* 17. 11. 1865 Tišnov, okr. Brno-venkov† 10. 5. 1937 Místek, okr. Frýdek-MístekMísto působení: Místek, okr. Frýdek-MístekOblast působení: LašskoPozn.: znám jako historiograf Lašska;podíl na zpracování Vlastivědy moravskéLiteratura: Ficek, V.: Biografický slovníkširšího Ostravska. 3. Opava 1979;Biografický slovník Slezska a severníMoravy. 10. Ostrava 1998.

Loš�ák, Radoslav – básník; divadelnídramaturg; divadelní režisér; dramatik;prozaik; publicista* 11. 11. 1935 Olomouc

64

† 10. 9. 1992 PrahaMísta působení: Olomouc; ProstějovOblast působení: ProstějovskoPozn.: podíl na přípravách WolkrovaProstějova; dramaturg Národního divadlav PrazeLiteratura: Slovník české literatury1970–1981. Praha 1985;Slovník českých spisovatelů od roku 1945.1. A–L. Praha 1995.

Macura, Vladimír – literární vědec; literárníkritik; překladatel; prozaik* 7. 11. 1945 Ostrava† 17. 4. 1999 PrahaPozn.: ředitel Ústavu pro českou literaturuAV ČR Praha; redigoval Slovník světovýchliterárních děl aj.; překládal estonskou beletriiLiteratura: Kdo je kdo. 91/92. Českárepublika. Federální orgány ČSFR. 1. A–M.Praha 1991; Macura, V.: Komandant.Praha 1994; Málková, I., Urbanová, S.: Li-terární slovník severní Moravy a Slezska(1945–2000). Olomouc 2001.

Vedral, Jan – dramatik; dramaturg* 20. 11. 1955 PrahaMísto působení: OlomoucPozn.: pracovník Divadelního ústavuv Praze; dramaturg Čs. rozhlasu;dramaturg Divadla na Vinohradech v Praze;ředitel Městských divadel pražských;pedagog na DAMU; autor řady divadelníchadaptací literárních děl, rozhlasových herLiteratura: Český biografický slovník XX.století. 3. Q–Ž. Praha 1999.

KU

LT

UR

NÍ

OS

OB

NO

ST

IPROSINEC

Cetl, Jiří – historik filozofie; filozof* 31. 12. 1925 Brno† 2002Místo působení: BrnoPozn.: zabýval se hlavně problematikouobecných dějin filozofie;autor řady odborných statíLiteratura: Kdo je kdo. 91/92. Českárepublika. Federální orgány ČSFR. 1. A–M.Praha 1991; Český biografický slovníkXX. století. 1. A–J. Praha 1999;Filosofický časopis, 50, 2002, č. 4.

Henek, Tomáš – publicista; knihovník;překladatel* 24. 12. 1905 Boskovice, okr. Blansko† 29. 2. 1988 BrnoMísto působení: BrnoPozn.: autor odborných publikací z oblastipřírodovědy a pedagogikyLiteratura: Kdo je kdo v Československu.1. A–J. Praha 1969; Kdy zemřeli…?1986–1990. 1. A–J. Praha 1994.

Milerska, Ewa – básnířka; knihovnice* 21. 12. 1915 Nýdek, okr. Frýdek-Místek† 8. 6. 1986 Nýdek, okr. Frýdek-MístekMísta působení: Nýdek, okr. Frýdek-MístekPozn.: tvořila ve spisovné polštině i v nářečíLiteratura: Málková, I., Urbanová, S.: Li-terární slovník severní Moravy a Slezska(1945–2000). Olomouc 2001.

65

Ptáček, Jaromír – rozhlasový dramatik;rozhlasový dramaturg; spisovatel* 17. 12. 1925 Sněžné, okr. Ž�ár n. Sázavou† 23. 12. 2003 PrahaPozn.: dramaturg Čs. rozhlasuLiteratura: Kdo je kdo. 91/92. Českárepublika. Federální orgány ČSFR.2. N–Ž. Praha 1991; Lidové noviny,29. 12. 2003; Divadelní noviny, 13, 2004, č. 2.

Rychlík, Jiří Alois – vydavatel; editor* 5. 12. 1925 Vizovice, okr. Zlín† 23. 5. 2003Místo působení: Vizovice, okr. ZlínPozn.: vydával knihy valašského regionuLiteratura: Slovník osobností kulturníhoa společenského života Valašska 2000.Valašské Meziříčí 2000.

Sedlář-Bedlina, František Xaver – grafik;malíř; spisovatel; keramik; fotograf* 2. 12. 1895 Bystřice pod Hostýnem,

okr. Kroměříž† 9. 9. 1957 BrnoMísto působení: BrnoPozn.: zpracovával zejména motivyz ValašskaLiteratura: Toman, P.: Nový slovníkčeskoslovenských výtvarných umělců.2. L–Ž. Ostrava 1993; Slovník osobnostíkulturního a společenského života Valašska2000. Valašské Meziříčí 2000.

KU

LT

UR

NÍ

OS

OB

NO

ST

I

Sohr, Stanislav – básník; prozaik; herec* 27. 12. 1925 Hodonín† 8. 12. 2000 OstravaMísta působení: Ostrava; Uherské Hradiště;Český Těšín, okr. KarvináPozn.: přispíval do periodik Jitro, Červený květ;byl externím redaktorem časopisu Vpřed;propagoval práci Jaroslava Foglara; věnoval separapsychologii a paralelní terapiiLiteratura: Málková, I., Urbanová, S.: Literárníslovník severní Moravy a Slezska (1945–2000).Olomouc 2001.

Soural, Josef – básník* 19. 12. 1905 Kasárna, okr. Znojmo† 20. 10. 1926 Kasárna, okr. ZnojmoMísta působení: Znojmo; Brno;Rožnov pod Radhoštěm, okr. VsetínPozn.: autor orelských písníLiteratura: Stehlíková, D.: Osobnosti Znojma.Znojmo 1996.

Vavrečka, Vojtěch – folklorista; kronikář;vlastivědný pracovník* 30. 12. 1905 Uhlířov, okr. Opava† 28. 7. 1965 OpavaMísta působení: Opava; Uhlířov, okr. Opava;Velké Hoštice, okr. OpavaOblast působení: Hlučínsko; OpavskoPozn.: národopisec Opavska; práce z oborupublikovány ve sbornících a časopiseckyLiteratura: Ficek, V.: Biografický slovník širšíhoOstravska. 2. Opava 1976.

66

A. KNIHOVNICTVÍ

1. KNIHOVNICTVÍ A KNIHOVNY(VŠEOBECNĚ)

Kniha v 21. století. Opava 2004. 1 elektronickýoptický disk (CD-ROM). OS: CR 273

Knihovny pro všechny: role veřejných knihovenv multikulturní společenosti. Praha 2005. 106 s., il.

OS: G 291.378

ČeskoKnihovny Královéhradeckého kraje se předsta-vují. Hradec Králové 2004. 1 sv. (volné listy vesložkách). OL: 2-001.399

OS: H 74.302

Rozbor činnosti vybraných knihoven poskytu-jících VKIS v Moravskoslezském kraji v r. 2004.Ostrava 2005. 20 s., 27 l. OS: H 73.954

PolskoNarodziny idei Biblioteki Narodowej w kulturzepolskiego Oświecenia / Zdzisław Libera.Warszawa 2003. 29 s., il. OS: G 290.706

2. ŘÍZENÍ A ORGANIZACE KNIHOVNY

Ochrana osobních údajů v personalistice od roku2005/ H. Ambrosová. Praha 2005. 87 s.

OL: 1-160.518OS: G 290.427

5. SLUŽBY ČTENÁŘŮM, PROPAGACE

Nejen bonmoty a citáty o knihách a čtenářích /V. Ebr, ilustroval V. Renčín. Praha 2004. 126 s., il.

OL: 1-161.129OS: G 290.358

B. BIBLIOGRAFIE,INFORMACE, SYSTÉMY

8. INFORMATIKA, INFORMAČNÍ SYSTÉMY

Metadane: sposób na uporządkowanie Internetu= Metadata: solution for internet arrangement/Marek Nahotko. Kraków 2004. 201 s.

OL: 1-161.902

Právo na informace: zákon o svobodném přístupuk informacím, zákon o právu na informace o ži-votním prostředí: komentář: druhé aktualizovanéa doplněné vydání podle stavu k 1. 5. 2005 / F.Korbel a kolektiv. Praha 2005. 410 s.

OS: G 291.449

Projektování informačních systémů 1: strukturo-vaný a objektový přístup / D. Kajzar, I. Polášek.Opava 2003. 219 s., il.

OL: S II 846.888OS: H 71.664

KNIHOVNICKÁ LITERATURAK

NIH

OV

NIC

KÁ

LIT

ER

AT

UR

A

67

11. BILIOGRAFICKÉ SEZNAMY

Bibliografie / Bohuslav Smejkal. Olomouc 2004.35 s. OL: 1-151.672

OS: G 284.689

Bibliografia wojewódzstwa Şląskiego 1999. Kato-wice 2003. 387 s. OS: H 71.939

Informativní přehled: výběrová bibliografie z ar-chivnictví, pomocných věd historických a příbuz-ných oborů. Č. 24. / sest. A. Vindušková, M. Šato-chinová. Praha 2005. 140 s. OL: 782.292

Přírůstky regionální literatury 2002–2003. Plzeň2005. 55 s. OS: G 291.428

Soupis publikací vydaných Slovanskou knihovnou(1924–2004) Praha 2005. 29 s.

OL: 1-160.789OS: G 290.880

C. PRACOVNÍCI,MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ,AUTOMATIZACE

13. AUTOMATIZACE KNIHOVNICKÉ,BIBLIOGRAFICKÉA INFORMAČNÍ ČINNOSTI

Automatizace knihovnických procesů 10: sborníkz 10. ročníku semináře pořádaného ve dnech3. až 4. 5. 2005 v Liberci. Praha 2005. 155 s.

OL: 582.802/2005OS: G 291.501

Technologie retrokon jako komplexní nástroj prodigitalizaci a zpřístupnění katalogů, kartoték a sou-pisů prostřednictvím internetu / B. Stoklasová,M. Bareš, A. Nerglová. Praha 2004. 34 s.

OL: 1-161.819OS: G 290.872

D. NAUKA O KNIZE, HISTORIE

15. KNIHA, DĚJINY PÍSMA A KNIHTISKU

Dalimilova kronika: pařížský zlomek latinskéhopřekladu. Praha 2005. [28] s.

OL: 1-160.984OS: G 290.881

Katalog starých ruských tisků z fondů Slovanskéknihovny tištěných azbukou. Díl 1, 1710–1775.Praha 2004. 374 s., il. OL: 1-160.788

OS: 13.393 G 1

Kniha knih: podoby české bible v jižních Čechách:120 let otevření knihovny v Českých Budějovi-cích. České Budějovice 2005. 23 s., il.

OS: G 291.386

Otevřený dopis vědeckým literárním institucím, aneb,autoři Slezských písní / J. Drozd. Šenov u Ostravy2005. 23 s. OL: 1-161.701

OS: G 290.884

Prasa Ksinstwa Warszawskiego / K. Ossowski.Warszawa 2004. 435 s., [2] l. příl., il., portréty.

OS: G 290.694

KN

IHO

VN

ICK

Á L

ITE

RA

TU

RA

68

Problematika historických a vzácných knižníchfondů Čech, Moravy a Slezska 2003: současnétrendy ve zpřístupňování fondů: sborník z 12.odborné konference Olomouc, 18.–19. 11. 2003.Brno 2004. 148 s., il. OL: 1-151.674

OS: G 292.017

Problematika historických a vzácných knižníchfondů Čech, Moravy a Slezska 2004: lidé okoloknih (autor–tvůrce–recipient): sborník ze 13.odborné konference Olomouc, 23.–24. 11. 2004.Brno 2005. 301 s. OL: 1-161.506

OS: G 290.894

Signety nakladatelů a tiskařů v 16. a 17. století.[Praha] 2002. 1 elektonický optický disk (CD-ROM). OL: CR 798

OS: CR 213

16. POLYGRAFIE, KNIHAŘSTVÍ,PAPÍRENSTVÍ

SOS dla zbiorów. Warszawa 2004. 410 s., [12] s.barev. obr. příl., il. OS: G 290.662

17. VYDAVATELSTVÍ, KNIŽNÍ OBCHOD

Antikvariát Ztichlá klika: nabídkový katalog knih.Č. 5. Jaro 2005. Praha 2005. 135 s.

OL: 1-123.247

KN

IHO

VN

ICK

Á L

ITE

RA

TU

RA

3

Hana Študentová s Jiřím Loudou

Co venkovské knihovny umějí a mohou- Zdeňka Daňková

Sedmero hříchů smrtelných- Miloš Kvapil

Kde voní pergamen – Na dohled velkých změn- Štěpán Kohout

Adolf Kašpar- Eva Holá

Hledáme největšího Středomoravana

Date post:	28-Feb-2019
Category:	Documents
Upload:	doanmien
View:	219 times
Download:	0 times

krok - vkol.cz fileHana Študentová s Jiřím Loudou ..... 2 KNIHOVNICTVÍ DRŽÍ KROK Nový pohled...

Documents