I v nížinách narážíme na skutečnost,o níž jsme se zmínili již v první části (Živa2005, 1: 16–18), totiž že flóra ostrova másložitou historii vývoje a vícezdrojový pů-vod. Různorodost vegetace je dána i pro-měnlivostí ekologických podmínek na růz-ných místech. Připomeňme si, že napodobu flóry zdejších nížin měly rozhodují-cí vliv dvě historické události. V první řaděto byl posun australské desky po rozpaduGondwany k severu, kde se od oligocénu(asi před 35 mil. let) dostávala do kontaktus proto–indonéským ostrovním obloukem,čímž se otevřela cesta k imigraci indo–ma-lajské flóry na ostrov. Ta dnes tvoří domi-nantní složku nížinné vegetace.

Druhou významnou událostí bylo zaled-nění Antarktidy v pozdním miocénu (asipřed 10 mil. let), jež vedlo k vysušení (ari-dizaci) klimatu jižní polokoule a výrazné-mu poklesu hladiny moře. To jednak zabrá-nilo přesunu indo–malajské flóry na jihostrova a jednak stimulovalo formovánívegetace savan v severní Austrálii a jejímigraci do jihozápadní oblasti PNG. Aust-ralská savana a Indo–malajsie se tak stalyzdrojem pro flóru nížin PNG.

Deštný les

Nejrozsáhlejším typem nížinné vegetaceje deštný les vyskytující se v oblastech s mě-síčním úhrnem srážek nad 150 mm a roční-mi srážkami nad 2 500 mm, na dobře dife-

rencovaných a propustných nepodmáče-ných půdách. Zdejší porosty mají strukturupodobnou jiným deštným lesům. Stromovépatro se člení do několika pater (zpravidla25–30 m a 30–45 m) a někteří jedinci hoojediněle přerůstají. Často se u těchto stro-mů setkáváme s chůdovitými a deskovýmikořeny (viz obr.), jež napomáhají jejich sta-bilizaci, nebo vzdušnými kořeny, které sepodílejí na zajištění dostatečného přísunuvody a živin.

V deštném lese se také soustředila velkáčást druhové diverzity ostrova. Přibližně 80rodů s 1 200 druhy stromů vytváří různoro-dou mozaiku zdejších porostů; zastoupeníjednotlivých druhů se liší podle lokálníchpodmínek. Někdy může jejich počet dosa-hovat až 390 druhů na 1 ha. V tom případěvšak až 40 % z nich zastupuje pouze jedinýstrom a jen asi 7 % druhů je přítomno vevíce než 10 exemplářích na hektar. Ukazujese, že celkový počet druhů je zde srovna-telný s jinými ostrovy jihovýchodní Asie(Borneo, Jáva, Sumatra, Celebes) a určujeho především velikost ostrova. Nápadný jevšak výrazně vyšší podíl endemickýchdruhů. Zatímco na Nové Guineji tvoříendemity kolem 46 % místní flóry, na ostat-ních ostrovech je to mnohem méně (Bor-neo asi 28 % endemitů, Celebes a Sumatrakaždý dokonce asi jen 12 % endemickýchdruhů).l SSttrroommoovvéé ppaattrroo.. Mezi hlavními dominan-tami stromového patra můžeme jmenovat

rody a čeledi jako např. rod Pometia (čel.mýdelníkovité — Sapindaceae), Ficus/138druhů, chlebovník — Artocarpus/5 (moru-šovníkovité — Moraceae, viz obr.), Cryp-tocarya/96, Litsea/65 (vavřínovité — Lau-raceae), mastnoplod — Elaeocarpus/68(Elaeocarpaceae), Polyalthia/16 (láhevní-kovité — Annonaceae, viz obr.), Aglaia/66,Chisocheton/27 (zederachovité — Melia-ceae), Kibara/37 (Monimiaceae), Myris-tica/39 (muškátovníkovité — Myristica-ceae) nebo kryškovec — Syzygium/140(myrtovité — Myrtaceae, viz obr.). Protiostatním ostrovům jihovýchodní Asie je tumalá diverzita čel. dvojkřídláčovitých (Di-pterocarpaceae). Tu na ostrově zastupujejen 15 druhů (ve srovnání s 260 druhy Bor-nea nebo 100 druhy na Sumatře) a v dešt-ném lese ji reprezentuje jen rod Anisopte-ra. Podobně ochuzené jsou zde také čel.bukovité (pouze 30 druhů) nebo Caesal-piniaceae (40 druhů). Naopak nápadnědiverzifikovanými jsou ve srovnání s jinýmiostrovy čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae,kolem 460 druhů), muškátovníkovité (140)a mýdelníkovité (145). Také některé rody,např. Dolicholobium — 25 druhů z celkem28 druhů Nové Guineje (25/28), Guioa28/40 (mýdelníkovité) nebo Aporosa17/75 a Macaranga 90/260 (pryšcovité)jsou na ostrově zastoupeny neobvyklevysokým počtem druhů. Ukazuje se, že poosídlení ostrova prošly tyto skupiny proce-sem intenzivní speciace (= vznik druhů)a Nová Guinea se stala významným cent-rem jejich druhové diverzity. Molekulární-mi studiemi již bylo prokázáno, že vedlepestrosti prostředí a členitosti ostrovaovlivnila proces speciace skutečnost, že sejednotlivé rody dostaly na ostrov migrací(často několikanásobnou) z různých geo-grafických oblastí. V místech kontaktůtěchto různých migračních vln docházelopak ke křížení a vzniku nových druhů.l KKeeřřoovvéé ppaattrroo.. Různou měrou je v dešt-ném lese PNG vyvinuté také keřové patro,v němž se můžeme setkat s rody Popo-

Květy „země lidojedů“III. Deštný les a další vegetace nížin

Daniel Stančík

C M Y K

114 živa 3/2005www.cas.cz/ziva

Rozsáhlé porosty nížinného lesa severovýchodníčásti Papuy Nové Guineje (PNG) jsou protkánybohatou sítí řek, jež se spojují do mohutného říč-ního systému řeky Sepik. Jedním z jeho přítokůje April River (Niksek, East Sepik), vlevo © Sta-bilita vzrostlých stromů je zajištěna různýmitypy deskových a podpůrných kořenů, vpravo

Příjezd na pobřeží Papuy Nové Guineje (PNG) máme za sebou a úspěšnějsme prošli spletitou vegetací pobřežních mangrovů a bažin. V cestě za nejvyš-šími vrcholky ostrova nás však čekají nekonečné porosty deštného lesa v níži-ně a téměř neprůchodná vegetace horského mlžného lesa. Budeme pokračovatpostupně a dnes se podíváme na flóru a vegetaci nížin ležících v pásu od 0 do1 000 m n. m.

wia/13 druhů (láhevníkovité), Piper/100(pepřovníkovité — Piperaceae), Pitto-sporum/29 (Pittosporaceae, viz obr.),Psychotria/120 (mořenovité), Breynia/9(pryšcovité, viz obr.), Casearia/34 (Flacour-tiaceae), Dillenia/16 (Dilleniaceae, vizobr.), Barringtonia/30 (Barringtonia-ceae, viz obr.), dracena — Dracaena/4(dracenovité). Řada keřů reprezentuje sta-robylé vývojové skupiny rostlin, jež se zdezachovaly jako relikty. Vedle již zmíněnéčel. láhevníkovitých (zastoupena 32 rodyse 130 druhy) můžeme v keřovém patrudeštného lesa nalézt zástupce čel. Moni-miaceae, magnolií (šácholanovité — Mag-noliaceae) nebo pozoruhodnou rostlinuliánovec Gnetum gnemon, představujícípřechodový typ mezi jehličnany a kvetou-cími rostlinami. Vůbec nejpozoruhodněj-ším druhem keřového patra je Eupomatialaurina (viz obr.) z čel. Eupomatiaceae,jež je svým geografickým rozšířením ome-zena jen na Novou Guineu a východní Aust-rálii. Na jejích květech můžeme pozorovatmnoho primitivních znaků, jako je apo-karpní gyneceum (Živa 2000: 1–6, Termi-nologický slovník rostlinné anatomie)tvořené velkým počtem samostatných se-meníků krytých velkými, ale sterilnímityčinkami, vyrůstajícími ve šroubovici nanápadně rozšířeném květním lůžku. Pouzemalé tyčinky na okraji květu jsou fertilnía produkují pyl. Ten přenášejí na bliznybrouci, jež jsou do květů lákáni intenzivnívůní.

Povědomými se nám mohou zdát takékvěty rodu Leea (Leeaceae). Podobají sekvětům hroznového vína, na rozdíl od tétoblízké čel. révovitých (Vitaceae) rostou jenjako keře bez úponků a vyskytují se pouzev jihovýchodní Asii a v Africe. Stromovitékapradiny jsou zde spíše vzácností a repre-zentuje je rod Cyathea. l EEppiiffyyttyy aa lliiáánnyy.. Druhová diverzita epifytůa lián není v deštném lese příliš vysoká.V korunách stromů najdeme předevšímkapraďorosty. např. plavuň (Lycopodium),kapradiny (sleziník — Asplenium, parož-natka — Platycerium, Nephrolepis), z kve-toucích rostlin pak orchideje, fíkusůmblízký rod Poikilospermum nebo rod Myr-mecodia proslulý svou symbiózou s mra-venci, pro které vytváří duté hlízky s laby-rintem chodbiček. Velkými barevnýmikvěty jsou v korunách stromů nápadné takéliány rodů Strongylodon a Mucuna (bobo-vité) nebo voskovka — Hoya (toješťovité).Jedinečná je také travám blízká liána Flagel-

laria, známá jen z jihovýchodní Asie. Kme-ny stromů v zapojených porostech obrůsta-jí především zástupci áronovitých (Pothos,Rhaphidophora) a pandánovitých (Freyci-netia/50, viz obr.) a také řada kapradin(Lygodium/10, Microsorum/29).l BByylliinnnnéé ppaattrroo.. Přestože je obecně pokryv-nost bylinného patra nižší, dosahuje v ně-kterých porostech značné druhové diverzi-ty. Opět převládají především kapraďorosty(Lindsaea/57 druhů, vraneček — Selagi-nella/54) a jednoděložné rostliny jako ma-rantovité — Maranthaceae (Phrynium,Donax) a zázvorovité — Zingiberaceae(galgán — Alpinia/80, kurkuma — Curcu-ma/5), áronovité — Araceae (zmijovec —Amorphophallus), lipnicovité — Poaceae(Leptaspis), šáchorovité — Cyperaceae(Mapania/18), Hypoxidaceae (Curculigo)a křížatkovité — Commelinaceae (Aneile-ma, Pollia). Překvapením může být setkáníse zástupci r. Heliconia. Centrem jehodiverzity je totiž Jižní Amerika (asi 80druhů), ale tři druhy se vyskytují také naNové Guineji (a dalších místech jihový-chodní Asie). Na rozdíl od jihoamerickýchdruhů jsou však tmavěji zabarvené a nalistenech květenství často opatřeny hustýmpokryvem chloupků. To prozrazuje odlišnýzpůsob opylování, při němž jihoamerickékolibříky nahrazují zdejší netopýři.

Na místech, kde došlo (především lid-skou činností) k destrukci primárního lesa,

Obrovské stromy chlebovníku Artocarpus com-munis (morušovníkovité) jsou často dominantousekundárních lesních porostů, nahoře. Jeho peče-né plody jsou oblíbenou pochoutkou místníchlidí. Na stromech upoutá pozornost nápadnésamčí květenství (vpravo nahoře) © Na detailukvětu r. Polyalthia můžeme pozorovat komůrkuvytvořenou vnitřním kruhem okvětních lístků.Ukrývají se v ní rozmnožovací orgány — velkýpočet tyčinek a semeníků zakončených nápadný-mi čnělkami s bliznou. Květy jsou opyloványbrouky, kteří se dovnitř dostanou jen speciální-mi otvory v komůrce, vpravo dole (přední okvět-ní lístek je odstraněn)

Primitivní stavba květu druhu Eupomatia lau-rina prozrazuje, že ho můžeme považovat zajednu ze živoucích zkamenělin mezi kvetoucímirostlinami; vlevo nahoře. Jeho květy vykazujímnoho starobylých znaků: vyvinutý velký počettyčinek a pestíků uspořádaných ve spirále napovrchu dužnaté číšky, pouze vnější kruh tyči-nek je plodný a slouží k produkci pylu; ostatnítyčinky přebírají funkci okvětí, které zde nenívyvinuto. Jde o jeden ze dvou druhů této čeledi,jenž se vyskytuje pouze v keřovém patru deštné-ho lesa PNG a východního pobřeží Austrálie ©V keřovém patru se také můžeme často setkats nenápadně kvetoucím zástupcem rodu Pittospo-rum. Výrazné zbarvení tobolky a semen napoví-dá o šíření tohoto druhu ptáky, vlevo upro-střed © U rodu hodara (Dillenia) nás zaujmevelký počet tyčinek v centrální části květu opylo-vaném různými druhy hmyzu. Po opylení sesemeníky přemění v nápadně zabarvenéměchýřky, uprostřed © Na prosvětlených stano-vištích podél břehů řek roste také drobný keřrodu Breynia z čel. pryšcovitých s nápadnýmiplody podepřenými velkými listeny, vlevo dole

C M Y K

115živa 3/2005 www.cas.cz/ziva

se vytvářejí sekundární lesní porosty. Přede-vším v těch mladších najdeme ve stromo-vém patře zástupce čeledí pryšcovitých(Endospermum, viz obr.), Macaranga/90,lejnicovitých — Sterculiaceae (Sterculia,viz obr., Trichospermum) a morušovníko-vitých (fíkusy, chlebovník), z bylin je častývzrostlý rod Hornstedtia (zázvorovité).

Deštný les můžeme považovat za převlá-dající, nikoli však jediný typ nížinného lesa.V členitém terénu s kamenitými a štěrkovi-tými půdami v nadm. výšce kolem 600 m semůžeme setkat s méně vzrostlým (25–30 m)a méně strukturovaným typem deštnéholesa, v němž se objevují některé další rodyjako Anisoptera (dvojkřídláčovité), Intsia(bobovité) a Campnosperma (ledviníkovi-té). V údolích mezi horskými hřebenymohou být tyto porosty ovlivněny také niž-ším úhrnem srážek a jejich nerovnoměr-ným rozložením během roku. Stromy jsouzde menšího vzrůstu a objevují se i opadavéformy. Dominují rody jako Pometia (mýdel-níkovité), Canarium (březulovité — Burse-raceae), Cryptocarya (vavřínovité), Bu-chanania (ledviníkovité), Eucalyptopsis(myrtovité), Koompassia (bobovité) a Arau-caria (blahočetovité). Významným prvkemjsou také další zástupci čel. dvojkřídláčovi-tých (Vatica, Hopea), ale nejsou tady takčasté jako v jiných oblastech Asie. PNGzároveň představuje jižní hranici jejich geo-grafického rozšíření v Asii.

Deštný les PNG je protkán sítí velkýchřek (Turama, Fly, Strickland, Purari, Sepik— viz obr., a jejich přítoky) s řadou sle-pých ramen, bažin a jezer, které ovlivňují

vegetaci ve svém okolí a podmiňují vznikdalších lesních i nelesních vegetačníchtypů nížin.

Bažiny

Na trvale zaplavených a podmáčenýchplochách lemujících řeky a jejich slepáramena se vytvářejí sladkovodní bažiny.Jsou druhově chudší než okolní les a pře-vládají tu některé druhy jako ságovník —Metroxylon sagu (arekovité — Arecaceae),pandán — Pandanus (Pandanaceae)a Campnosperma brevipetiolata (ledviní-kovité), Calophyllum (Clusiaceae), Syzy-gium (myrtovité) a křídlok Pterocarpusindicus (bobovité). Mezi vzácně se vyskytu-jícími epifyty můžeme najít zástupce rodůDischidia, voskovka a Hydnophytum.

Mezi liánami vyniká rod ratan (Calamus).V případě, že ekologické podmínky (režima míra zaplavení, stupeň poškození) nedo-volují vznik lesních porostů, vytvářejí sejen bažinná křoviska a bylinné porosty.Z keřů zde mohou růst druhy jako Desmo-dium umbellatum (bobovité), ibišekHibiscus tiliaceaus (slézovité — Malva-ceae) nebo Styphelia suaveolens (Epacri-daceae). V bylinných bažinných formacíchnajdeme především trávy (lipnicovité).V porostech trvale zaplavených a podmá-čených jsou to především tajnička Leersiahexandra, rýže Oryza sp. a Hymenachneacutigluma, zatímco na místech perio-dicky vysychajících bažin převažuje rákos

Phragmites karka, cukrovník Saccharumrobustum a slzovka Coix lacryma–jobi.

Litorální a monzunový les

V severozápadním cípu PNG existují spe-cifické klimatické podmínky. Celkový úhrnsrážek je podstatně nižší (pohybuje se v roz-mezí 100–1 200 mm/rok) než ve zbývajícíčásti ostrova a také jejich rozložení běhemroku vykazuje značné sezonní výkyvy.

Na písčitých plážích, které jsou v bezod-tokých oblastech ve vlhkém období rokučástečně zaplavované, jinak převážnou částroku suché, se formuje tzv. litorální les. Nej-rozsáhlejší porosty tohoto typu se vyskytujív oblasti zálivů Amazon Bay a Cloudy Bay.Rostou v nich druhy jako Planchoniapapuana (hrnečníkovité — Lecythida-ceae), Bischofia javanica (pryšcovité),vrcholák Terminalia complanata (Com-bretaceae), kananga vonná — Canangaodorata (láhevníkovité) a drmek Vitex cof-fasus nebo Teijsmanniodendron (sporýšo-vité — Verbenaceae), kajeput Melaleuca(myrtovité), Pongamia pinnata (bobo-vité) a epifytní kapradina Stenochlaenapalustris (žebrovicovité — Blechnaceae).

Na oblast s podobným klimatickým reži-mem a sezonním rozložením srážek bě-hem roku jsou vázány také tzv. monzunovéči suché stálezelené lesy. Tyto formace sevšak na rozdíl od předešlé vytvářejí na

Rozšiřování rodu Sterculia je zajišťováno ptáky,které láká kontrastní zbarvení plodů (tobolek)a semen. Semena jsou také oblíbenou pochout-kou místních lidí, kteří jim pro charakteristic-kou chuť přiřkli jméno pralesní buráky (nahořeuprostřed) © U řady druhů rodu Sterculia se set-káváme s kauliflorií (podobně jako u kakaovní-ku, který pochází ze stejné čeledi). Zde jsou všakna kmenech stálé výrůstky připomínající krátkévětve, na jejichž konci se pravidelně vytvářejíkvětenství malých nenápadných květů. Ty svouvůní lákají opylovače — drobný hmyz (dole)

Do keřového patra deštného lesa vstupuje několikdruhů rodu Barringtonia jako např. B. racemosa.Její plody jsou důležitou složkou potravy řady les-ních ptáků a savců, mezi jinými také kasuárů,nahoře vlevo © Jedním ze tří popsaných rodů čel.Pandanaceae je rod Freycinetia. V PNG je zastou-peno 30 % z celkového počtu 170 druhů. Jdeo dvoudomou liánu vytvářející na kmenecha v korunách stromů charakteristické a častonápadně zbarvená plodenství, dole vlevo

Ve stromovém i keřovém patře je často zastou-pen také rod Syzygium z čel. myrtovitých. Květynápadné velkým počtem zabarvených tyčinekjsou opylovány především různými druhy les-ních včel. Velké množství plodů (bobule) je pakvýznamným zdrojem potravy pro ptáky, aletaké pro místní kolonie kaloňů, nahoře vpravo© Dole druh Endospermum labios z čel. pryšco-vitých. Před herbivory je chráněn mravenci. Tisi stavějí hnízda v jeho dutých lodyhách a zajiš-ťují stálé odstraňování herbivorního hmyzuz povrchu listů. Přístup do dutiny umožňujíotvory rovnoměrně se vytvářející podél lodyhy.Všechny snímky D. Stančíka

C M Y K

116 živa 3/2005www.cas.cz/ziva

Hvězdnicovité (Asteraceae)

Černý kořen (Scorzonera hispanica)Černý kořen neboli hadí mord španělský

je domovem v jihozápadní Evropě, odtudi jeho název španělský. Po staletí se využí-val jako léčivka. Zeleninou je značně mla-dou, pěstovanou teprve od 16. stol., stal sevšak vyhledávanou lahůdkou. Rozsah jehopěstování je nevelký, ale známý je v celéEvropě. Genetická variabilita této zeleninyje nízká a odrůdové rozdíly velmi malé.Kořeny mají vesměs vysoce kulturní tvar,šlechtění se proto zaměřuje především nakvalitu dužniny. U nás je zastoupen několikdesítek let starou, avšak osvědčenou odrů-dou ′Libochovický′.

Rostlina je na klima nenáročná, spolehli-vě mrazuvzdorná. K vývoji svých až 50 cmdlouhých, válcovitých, nevětvených kořenůs průměrem asi 2 cm potřebuje hlubokoustrukturní půdu. Kořeny mají černohnědoulehce korkovitou pokožku a čistě bílou duž-ninu, která po poranění roní bílý mléčnýlatex. Její chuť je mimořádně lahodná,s mandlovou příchutí. Je energeticky bohatáa cení se její obsah glykosidu betainu.Zásobní látkou je inulin, proto jsou kořenyvhodnou potravou pro diabetiky.

Rostlina je vytrvalá, od druhého roku kve-

te velmi dekorativními žlutými úbory, voní-cími po čokoládě. Konzumní kořeny se zís-kávají jednoletým pěstováním buď z čas-ného jarního výsevu ke sklizni na podzimtéhož roku, nebo z pozdního letního výsevuk přezimování ve volné půdě a ke sklizni brzona jaře. Kvalita kořenů se v prvním roce kve-tení příliš nesnižuje, v dalších letech však ko-řeny dřevnatějí, hořknou a vyšeptávají. Koře-ny tenčí než tužka se nesklízejí, nechávají sedorůst.

Kořeny jsou křehké a lámavé, proto semusí sklízet velmi šetrně. Skladování je snad-né, ale vyžaduje vlhké chladné podmínky,aby nevadly. Nejvhodnější je přezimování navenkovním stanovišti v půdě. Přiléhavá po-kožka kořenů se obtížně odstraňuje. K jídluza syrova se oškrabává, při kuchyňskémzpracování se kořeny vaří i s pokožkou, kteráse vařením oddělí a pak snadno sloupne.

Salsify (Tragopogon porrifolius var. sativus)Tato u nás téměř neznámá zelenina

s botanickým názvem kozí brada pórolistánebo také kozí brada fialová se odedávnauvádí pod českým názvem ovesný kořen,přestože nemá s ovsem nic společného.Patří však do stejného botanického rodujako u nás dobře známé luční žlutokvětékozí brady. Pochází ze Středomoří a severní-

ho pobřeží Afriky. Její pěstování v Evropěsahá až do starověku. Ve Francii, Itáliia v Německu je trvale oblíbenou zeleninouuž od 15. stol. Využívá se podobně jakočerný kořen, o čemž svědčí i francouzskýnázev salsifis noir pro černý kořen a salsifisblanc pro kozí bradu, která má světloubarvu kořenové pokožky.

Rostlina je dvouletá, hladká, ojíněná.V prvním roce vytváří dužnatý, štíhlý, dlouzeřepovitý kořen až 30 cm dlouhý, v druhémroce kvete fialovými úbory. Dužnina je bíláa po poranění roní bílou mléčnou tekutinu— latex. Výhodou kořenů je, že se nelámou.Mrazuvzdornost rostliny umožňuje sklizeňkořenů i během zimy, takže nepotřebujískladování. Musí se však na jaře sklidit dříve,než začnou vybíhat do květu a přestanoubýt poživatelné.

Nejnovější směry ve šlechtění zelenin (4).Kořenové zeleniny III.

Eva Pekárková

C M Y K

117živa 3/2005 www.cas.cz/ziva

Kořeny černého kořene ′Libochovického′ (Scorzo-nera hispanica) jsou velmi křehké. Foto V. Plicka

bohatších a již dobře diferencovanýchpůdách. Řidší porosty jsou tvořeny dřevi-nami s úzkými kmeny zakončenými malý-mi korunami. Charakteristický je výskytstálezelených druhů rodů kapinice — Aca-cia (bobovité), Tristania, hřebíčkovecEugenia, Rhodamnia, Xanthostemon(myrtovité), mango — Mangifera (ledvi-níkovité) a Flindersia, Halfordia (routo-vité — Rutaceae) a přesličník Casuarina(přesličníkovité — Casuarinaceae). V suš-ších podmínkách převládají poloopadavéa opadavé dřeviny, které tak reagují nanedostatek srážek v určité části roku. Mezinimi můžeme zmínit např. druhy Brachy-chiton carruthersii (lejnicovité), kašta-novník Castanopsis acuminatissima,zástupce rodů Erythrina, Maniltoa, Bom-bax, Melaleuca ad. Zajímavá je také pří-tomnost zástupců čel. Proteaceae (bank-sie — Banksia dentate, Grevillea glauca),jež v těchto porostech představují výraznýaustralský element.

Do porostů vstupují (a v degradovanýchstadiích převládají) zástupci čel. lipnicovi-tých, především druhy Themeda australis,Imperata cylindrica, cukrovník Saccha-rum spontaneum a Ophiurus tongcalin-gii. V (částečně) zaplavovaných zónách seobjevují další druhy trav a bylin z čeledíšáchorovitých (šášiny Schoenus sparteus,S. calostachyus), Eriocaulaceae (Eriocau-lon), a také masožravé rostliny — rosnat-kovité (Droseraceae) a bublinatkovité(Lentibulariaceae). Jejich přítomnost zde

(podobně jako v jiných částech světa) svěd-čí o nízkém obsahu živin ve zdejší půdě.

Savany

Další typickou formací, s níž se můžemev nížinách jihozápadní PNG setkat, jsousavany. Také jejich existence je dána klima-tickými podmínkami této oblasti, kteréjsou nepříznivé pro vznik deštného lesa.V savanách se objevuje řada druhů z před-chozí formace, ale mají i své typické prvky.Dominantním typem zdejších savan je tzv.eukalyptová savana a v jejím stromovémpatře druhy rodu blahovičník (Eucalyptusalba, E. polycarpa, E. papuana, E. confer-tiflora, E. tereticornis) a v podrostu trávyThemeda australis a Imperata cylindrica.

Vyskytuje se v podobných klimatickýcha půdních podmínkách jako předešlá for-mace, na rozdíl od ní však odolává vůčiobčas se vyskytujícím požárům, které blo-kují vznik stálezeleného lesa. Savana s pře-vahou zástupců r. Melaleuca se formuje napevných, dobře diferencovaných půdách,sezonně zaplavovaných. Navazuje na po-břežní mangrovy a rostou v něm zmíněnékajeputy (Melaleuca cajuputi, M. leuca-dendron, M. viridiflora) z čel. myrtovi-tých. V podrostu objevíme trávy (r. Theme-da a Phragmites) a také r. Hanguana zestejnojmenné čeledi. Do smíšených savanvstupují oba předchozí jmenované typya objevuje se i řada dalších rodů z čel. myr-tovitých (Xanthostemon), Proteaceae, bo-

bovitých (kapinice) i lipnicovitých (Ophiu-ros tongcalingii, Ischaemum barbatum).

Zmíněné savany (a řada druhů v litorálníma monzunovém lese) jsou důkazem někdejší-ho propojení severní Austrálie a PNG a ná-sledné migrace (nebo disperze) druhů savanAustrálie do jihozápadní PNG, jež započalov období pozdního miocénu. Nejvýraznější-mi svědky této migrace jsou především zá-stupci čeledí myrtovité (Tristania, Xantho-stemon, Melaleuca, Metrosideros) a zvláštěblahovičník, zastoupený v PNG devíti druhy,dále také čel. Proteaceae se 75 druhy v osmirodech. Maximálního rozšíření dosáhl tentotyp vegetace ve čtvrtohorách, v obdobímaximálního zalednění před 17–14 tis. lety,kdy se šířil po jižním okraji ostrova k severua také do vnitrozemí. Reliktní porosty tétovegetace, obklopené dnes opět deštnýmlesem, můžeme ještě najít v některých vnit-rozemských údolích (např. Wau region,údolí řeky Waria). Jsou svědkem ústupuledovce a šíření lesní vegetace na místa před-chozích savan, jež se odehrálo v průběhuposledních 10 tis. let. Savany se zachovalyjako relikty jen na lokalitách s drsnějšímiklimatickými podmínkami bránícími šířenía rozvoji vegetace nížinného deštného lesa.

V příštím dílu se vydáme do hor, kde sez mlhy vynořují další podivuhodní svědkovéminulosti flóry tohoto ostrova. Také k tomu-to tématu můžete najít volně navazující pří-lohu s rozšířenou obrazovou dokumentacía videosekvencemi na http://195.113.57.24/stancik/WWW–muj svet/PNG.html.