Latinsko-řecká lékařská terminologie · 2015. 6. 1. · oncepce skript, výukové cíle,...

Latinsko-řecká lékařská terminologie

(pro studenty bakalářských oborů Lékařské fakulty MU)

I. Gramatická část

Autoři: Jozefa Artimová Eva Dávidová

Kateřina Pořízková Libor Švanda

Koncepce skript, výukové cíle, metodika

Předkládané skriptum základů lékařské terminologie je určeno pro studenty

bakalářských oborů na lékařských fakultách. Zprostředkovává znalosti těch základů latinské

gramatiky, lexika a slovotvorby, které jsou relevantní pro orientaci v anatomické, klinické a

patologické terminologii. Nejedná se tedy o komplexní učebnici latiny jako takové, student je

primárně veden k tomu, aby na základě vymezeného okruhu elementárních znalostí pravidel

latinského jazyka byl schopen analyzovat odborné lékařské termíny z hlediska jejich struktury a

významu a také je systematicky vytvářet.

Rozvržení probírané látky zohledňuje náplň a požadavky souběžných i navazujících

teoretických a preklinických předmětů na Lékařské fakultě MU. V prvních lekcích je hlavní

pozornost věnována těm jazykovým jevům, jež hrají podstatnou roli v anatomické terminologii

(nominativ, genitiv substantiv a adjektiv, komparativy a superlativy). Teprve poté se student

seznamuje s latinskými předložkami a předložkovými pády, a to na pozadí především klinických

a patologických termínů. Následující část skript je věnována slovotvorbě, tj. odvozování a

skládání latinských a řeckých slov. Její znalosti jsou dalším významným předpokladem pro to,

aby student byl schopen odborným lékařským termínům porozumět a z jazykového hlediska je

regulérně vytvářet.

Koncepce skript je poněkud odlišná od klasického, ryze filologického modelu, který

upřednostňuje výuku lékařské latiny pomocí komplexních paradigmat. Metodika těchto skript je

založená spíše na tom, aby si student v návaznosti na vybraný tematický okruh lékařských

výrazů postupně osvojil znalosti relevantních jevů latinského jazyka.

Vzhledem k širšímu okruhu bakalářských oborů s různou odbornou profilací jsme se

rozhodli strukturovat skriptum do několika částí – obsahují společný základ pro všechny obory,

na nějž navazují doplňující lekce reflektující specifické požadavky jednotlivých oborů, a to

zejména z pohledu výběru slovní zásoby. Doplňující lekce jsou společné pro obory fyzioterapie,

radiologie a všeobecná sestra, zvláštní doplňující lekce mají obory porodní asistentka a nutriční

terapeut.

Kateřina Pořízková

ÚVOD

Latinská abeceda

Latinská abeceda v současné lékařské terminologii obsahuje následující písmena:

A B C D E F G H I J K L M N O Q P R S T U V X Y Z a b c d e f g h i j k l m n o q p r s t u v x y z

Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém

původu slova, např:

skeleton, dystrophia, zygomaticus, chole, raphe, therapia.

Výslovnost latinských hlásek

Následující tabulka demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek

českých:

Grafémy pro samohlásky, dvojhlásky

Výslovnost

Příklad

ae é vertebrae

oe é oesophagus

oē (na konci slova) oé diploe, dyspnoe

Grafémy pro souhlásky

c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervix, coeliakia,

suspicio, cystis

c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, cranium, lac

s mezi dvěma samohláskami z nasus

s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mensis

s mezi samohláskou a m z plasma

Skupiny hlásek

i, y + samohláska (uprostřed slova) ij arteria, pyon

di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tibia, genioglossus

qu, gu před samohláskou kv, gv obliquus, sanguis

ti + samohláska ci eminentia, articulatio

ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x) ty ostium, mixtio

ex + samohláska egz exitus

ph f dystrophia, raphe

rh r rhinitis

th t thorax

Délka

Délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách obvykle vyznačuje

vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Dlouhá slabika však

může být v latině i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např.

maxilla, profundus, sinister, adstringens).

Přízvuk

Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cérvix, nasális, sclerósis),

v případě tří a víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice

od konce (clavícula, rádius).

Cvičení

Vyslovte správně následující anatomické termíny:

a) tonsillae palatinae, areae gastricae, arteria nutricia ulnae, cartilago tubae auditivae,

labium externum cristae iliacae, meatus nasopharyngeus, membrana vitrea, musculus

tensor fasciae latae, pars psoatica fasciae iliopsoaticae, pars respiratoria tunicae mucosae

nasi, plicae palatinae transversae, rami tracheales, sulcus glutealis, tunica mucosa

tracheae, vena portae hepatis;

b) oesophagus, hiatus oesophageus, ligamentum hepatoesophageale, diploe;

c) ampulla membranacea anterior, aorta descendens, area nuda faciei diaphragmaticae,

arteria caecalis anterior, arteria comitans nervi ischiadici, arteria obturatoria accessoria,

articulatio sacrococcygea, intestinum caecum, circumferentia articularis capitis, coccyx,

colon ascendens, corpus buccae, facies articularis calcanea, fascia precaecocolica, fossa

sacci lacrimalis, locus caeruleus, tunica mucosa vesicae urinariae, musculus buccinator,

musculus triceps surae, pars caeca retinae, peritoneum viscerale, plicae caecales, trigonum

cystohepaticum, labrum ileocaecale;

d) acromion, pecten, pectus, crista galli, bucca, occiput, cuspis buccalis, musculus buccinator,

canaliculus lacrimalis, collum scapulae, arcus iliopectineus, arteriae caroticotympanicae,

caput costae, tendo calcaneus, costae fluctuantes, crista occipitalis externa, calcar sclerae,

discus articularis, facies occlusalis dentis, fasciculi occipitales, glandulae buccales, lamina

fusca sclerae, ligamentum anococcygeum, ligamentum calcaneocuboideum, musculus

abductor pollicis brevis, nervi craniales, recessus sacciformis articulationis cubiti, saccus

lacrimalis, sulcus arteriae subclaviae, trigonum caroticum, vertebrae cervicales et

coccygeae, viscerocranium, vena scalae tympani ;

e) alae nasi, os nasale, medulla ossium, ossa cranii, ala ossis sacri, adhesio, anastomosis,

apertura ductus nasolacrimalis, arteriae mesencephalicae, basis cranii, ossa metatarsi,

articulatio ossis pisiformis, dens incisivus, cavitas nasalis ossea, corpus adiposum, fissura

cerebelli, foramina nasalia, incisura cardialis, intestinum crassum, junctura fibrosa,

membrana interossea antebrachii, musculus genioglossus, musculus latissimus dorsi,

musculus masseter, musculus risorius, nervus petrosus minor, pars petrosa, pars posterior

comissurae anterioris, plexus venosus suboccipitalis, processus coracoideus, radix

accessoria, stratum griseum, tuberositas ossis metatarsi, vesica fellea, venae vesicales,

fundus vesicae urinariae;

f) insula, arteria dorsalis clitoridis, bursa ischiadica musculi glutei maximi, extensio, foramen

transversarium, tonsilla, ligamentum suspensorium, radix sensoria ganglii otici, rete

venosum dorsale, musculi extensores;

g) chiasma, platysma;

h) antebrachium, facies, arteria hyaloidea, atrium cordis dextrum, brachium sinistrum,

endometrium, eponychium, extremitas tubaria ovarii, frenulum labii inferioris, impressio

cardiaca, myometrium, nucleus olfactorius anterior, os hyoideum, promontorium, septum

sinuum sphenoidalium, stratum synoviale, venae bronchiales;

i) tibia, fossa digastrica, margo posterior testis, mesotendineum, musculus tibialis anterior;

j) lingua, unguis, diameter obliqua, dorsum linguae, squama, humor aquosus, liquor

cerebrospinalis, lobus quadratus hepatis, musculus obliquus capitis inferior, pars inguinalis,

rami linguales, sutura sphenosquamosa, tuberculum quadratum, margo liber unguium, vas

sanguineum, vena aqueductus cochleae;

k) abductio, aggregationes, articulatio atlantoaxialis, prominentia laryngea, eminentia,

excavatio disci, oppositio, periodontium, preputium, protuberantia, spatium subdurale;

l) ostium atrioventriculare dextrum, nucleus amygdalae interstitialis;

m) exitus, exorotatio, exogenes;

n) adenohypophysis, anulus lymphoideus pharyngis, arteria ophthalmica, phalanx media,

centrum tendineum diaphragmatis, diaphysis, encephalon, os sphenoidale, hemispherium,

kyphosis, sphincter, nephros, nucleus raphes medianus, os scaphoideum, paroophoron, pars

buccopharyngea musculi constrictoris pharyngis superioris, processus xiphoideus, scapha,

symphysis pubica, vena cephalica, venae musculophrenicae, vena saphena accessoria;

o) skeleton thoracis, vertebrae thoracicae, epithalamus, epithelium, ligamentum

thyrohyoideum laterale, foramen ethmoidale anterius, ganglion parasympathicum, isthmus

aortae, labyrinthus ethmoidalis.

Ortografie Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních

souborech (Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy

(Fractura colli femoris lateris sinistri impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty

(např. Misce fiat unguentum), a u vlastních jmen.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, a

to především u ph a th (např. metaphysis, thorax, sphincter, dystrophia).

Latinské názvosloví gramatických kategorií

Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným ve skriptech je potřeba znát latinské termíny

vztahující se ke gramatickým kategoriím. Uvádíme zde pouze ty, které nachází své uplatnění

v lékařské terminologii.

Slovní druhy substantiva podstatná jména

adjektiva přídavná jména

numeralia číslovky

verba slovesa

prepozice předložky

Skloňování podstatných, přídavných jmen a číslovek se označuje termínem deklinace, časování

sloves termínem konjugace.

Gramatický rod (genus) maskulinum (m./M1) mužský

femininum (f./F) ženský

neutrum (n./N) střední

Gramatické číslo singulár jednotné

plurál množné

Pády nominativ 1. pád

genitiv 2. pád

akuzativ 4. pád

ablativ 6. pád

Ostatní pády (dativ, vokativ) se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Z hlediska frekvence

výše uvedených pádů je ve všech oblastech medicíny nejužívanější nominativ a genitiv,

v klinické, patologické a farmakologické terminologii se kromě nich uplatňuje i akuzativ a

ablativ, a to především v předložkových vazbách.

Úvod do latinského deklinačního systému

Skloňování substantiv (S)

Ve slovní zásobě jednotlivých lekcí jsou u každého substantiva uváděny tři informace:

základní tvar = nom. sg. koncovka gen. sg. gramatický rod

artēria ae f.

Znalost genitivního tvaru je rozhodující pro zařazení substantiva do příslušné deklinace.

Z hlediska způsobu skloňování latinských substantiv rozlišujeme pět deklinací:

1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace

Koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī/-eī

1 Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají

u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení vyznačují zkratkami zapsanými velkými písmeny (M, F, N).

Genitivní tvar substantiva je potřeba se naučit nazpaměť při studiu slovní zásoby

v jednotlivých lekcích. Podle koncovky tohoto tvaru se pozná, do které deklinace dané slovo

patří.

Srovnejte:

nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace

mamma mamm-ae = 1.

gramma grammat-is = 3.

nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace

nervus nerv-ī = 2.

vulnus vulner-is = 3.

processus process-ūs = 4.

Rod substantiva je relevantní pro výběr náležitého tvaru a způsob skloňování adjektiva ve

spojení se substantivem.

Skloňování adjektiv (A)

Latinská přídavná jména se skloňují podle prvních třech deklinací. Rozlišujeme mezi dvěma

základními typy adjektiv – adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace.

Adjektivum 1. a 2. deklinace Adjektivum 3. deklinace

medius, media, medium

dexter, dextra, dextrum

nasālis, nasāle

anterior, anterius

afferens

Typickým rysem adjektiv 1. a 2. deklinace je trojvýchodnost, tzn. že mají tři základní

tvary. Tvar s koncovkou -us/-er je určený pro substantiva mužského rodu, tvar s koncovkou -a

pro substantiva ženského rodu a poslední tvar s koncovkou -um pro substantiva středního rodu.

Adjektiva 3. deklinace jsou nejčastěji dvojvýchodná (první společný tvar zakončený na

-is/-ior pro M + F, druhý tvar zakončený na -e/-ius pro N) a jednovýchodná (jeden společný tvar

pro všechny tři rody: M+F+N).

Syntaktická struktura víceslovných termínů, přívlastek shodný a neshodný

Nejčastější schémata víceslovných lékařských termínů ze syntaktického hlediska jsou:

a) spojení substantiva se shodným přívlastkem:

typicky S+A, např. nervus vagus, os frontale, vena basilica;

b) spojení substantiva s neshodným přívlastkem:

typicky S + Sgen., např. basis linguae, articulatio cubiti;

spojení s předložkovou vazbou, např. status post tonsillitidem, luxatio pedis

sub talo.

Latinská lékařská terminologie

S latinou a latinsko-řeckými termíny se v oblasti medicíny lze nejčastěji setkat v

terminologii anatomické, klinické, patologické, farmakologické a s ní související receptuře.

Anatomické názvosloví

Anatomické názvosloví, platné na mezinárodní úrovni, vychází z poslední revize vydané

v roce 1998 mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (FCAT). Její oficiální název

zní Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou.

Jedná se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví.

Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha

nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle.

Klinická a patologická terminologie

Na rozdíl od anatomie nebyla dosud v klinických oborech a patologii terminologie na

mezinárodní úrovni kodifikována. Absenci standardizované nomenklatury prozatím částečně

suplují některé jiné dokumenty, v České republice především Mezinárodní klasifikace úrazů a

nemocí (MKN 10), což je publikace určená primárně pro účely statistického zpracovávání.

Latina nachází své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách,

přičemž charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů.

Farmakologické názvosloví, receptura

Další oblastí medicíny, v níž se latina používá, je farmakologie. Latinsky se označují

především formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae

obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sumbuci flos) a lékové

skupiny (laxativa, antipyretica, analgetika). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech

založená ústřední část receptu, tzv. invocatio a ordinatio.

1. deklinace

Latinská substantiva 1. deklinace

Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou typicky zakončena na -ae tvar nominativu singuláru končí nejčastěji na -a rody substantiv: feminina; výjimky rodu mužského jsou v lékařské terminologii

ojedinělé (např. antagonista, ae, m.2)

Skloňování vzoru vēna, ae, f.:

sg. pl.

nom. vēn-a vēn-ae

gen. vēn-ae vēn-ārum

1. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ā- v koncovce genitivu plurálu -ārum

označována jako ā-kmenová.

Adjektiva 1. a 2. deklinace

Latinská adjektiva 1. a 2. deklinace užívaná v lékařské terminologii jsou trojvýchodná. Mají tři

tvary, pro každý rod je určen zvláštní tvar.

M F N

palātīnus palātīna palātīnum

tvar pro substantiva mužského rodu, skloňuje se

podle 2. deklinace

tvar pro substantiva ženského rodu, skloňuje se podle

1. deklinace

tvar pro substantiva středního rodu, skloňuje

podle 2. deklinace

Tvar adjektiva končící v nominativu singuláru na -a (pro ženský rod) patří do 1. deklinace a

skloňuje se podle vzoru vēna, ae, f.

Příklad skloňování substantiva ženského rodu s adjektivem (1. deklinace):

sg. pl.

nom. tonsilla palātīna tonsillae palātīnae

gen. tonsillae palātīnae tonsillārum palātīnārum

Řecká substantiva 1. deklinace

Do první deklinace patří také některá řecká substantiva. Rozlišují se do tří typů podle zakončení

v nominativu a genitivu singuláru:

2 antagōnista, ae, m. opačně působící činitel; antagonista

1) nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna

2) nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, např. systolē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají

původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují podle vzoru vēna

3) nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, např. diabētēs, ae, m.; skloňují se podle vzoru

vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky

Příklady skloňování řeckých slov v singuláru:

artēria, ae, f. systolē, ēs, f diabētēs, ae, m.

nom. sg. artēri-a systol-ē diabēt-ēs

gen. sg. artēri-ae systol-ēs diabēt-ae

Shodný a neshodný přívlastek v lékařských termínech

Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení se substantivem. Pro taková spojení

platí pravidlo shody v pádě, čísle a rodě. Např.

vertebra thoracica = hrudní obratel (nom. sg.) vertebrae thoracicae = hrudní obratle (nom. pl.) vertebrarum thoracicarum = hrudních obratlů (gen. pl.)

Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s jiným

substantivem. Např.

areola (nom. sg.) mammae (gen. sg.) = dvorec prsu

Přehled koncovek nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 1. deklinace

sg. pl.

nom. -a/ -ē/ -ēs -ae

gen. -ae / -ēs -ārum

2. deklinace

Latinská substantiva 2. deklinace

Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ī tvar nominativu singuláru končí na -us/-er, nebo na -um rody substantiv: maskulina a neutra; výjimky ženského rodu (diameter, trī, f.,

methodus, ī, f.3) ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva:

o -us/-er (maskulina, popř. feminina) o -um (neutra)

Skloňování substantiv 2. deklinace

Vzor pro maskulina a feminina 2. deklinace: mūsculus, ī, m.

sg. pl.

nom. mūscul-us mūscul-ī

gen. mūscul-ī mūscul-ōrum

Vzor pro neutra 2. deklinace: sēptum, ī, n.

sg. pl.

nom. sēpt-um sēpt-a

gen. sēpt-ī sēpt-ōrum

Rozdíl mezi oběma vzory je v nominativu plurálu mūsculī x sēpta. Pro všechna latinská neutra platí dvě obecná pravidla:

nominativ plurálu je vždy zakončený na -a4 nominativ a akuzativ má vždy shodný tvar

2. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ō- v koncovce genitivu plurálu -ōrum

označovaná jako ō-kmenová.

Adjektiva 1. a 2. deklinace (doplnění)

Adjektiva 1. a 2. deklinace mají tři tvary (viz výklad 1. lekce). První tvar se zakončením na -us nebo -er je určen pro substantiva mužského rodu a skloňuje se podle vzoru musculus. Druhý tvar s koncovkou -a je ženský a skloňuje se podle vzoru vena. Třetí tvar končící na -um je určen pro spojení s neutry a skloňuje se jako septum.

Příklady skloňování spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace 1. palatinus, a, um

M sg. pl.

3 methodus, ī, f. způsob, metoda

4 Srov. čes. město – města.

nom. sulcus palātīnus sulcī palātīnī

gen. sulcī palātīnī sulcōrum palātīnōrum

2. obliquus, a, um

F sg. pl.

nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae

gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum

3. transversus, a, um

N sg. pl.

nom. ligāmentum trānsversum ligāmenta trānsversa

gen. ligāmentī trānsversī ligāmentōrum trānsversōrum

Řecká substantiva 2. deklinace

Zakončení substantiva 2. deklinace v základním tvaru koncovkou -os nebo -on svědčí o řeckém

původu slova (stomachos5, colon). U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i

polatinštěná podoba (stomachos i stomachus, organon i organum). U výrazů jako např. carpus,

tarsus se původní řecké koncovky zcela latinizovaly.

Řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a

feminina podle musculus a neutra podle septum).

Společné rysy 1. a 2. deklinace

shodný tvar genitivu singuláru s tvarem nominativu plurálu (1. dekl.: -ae, 2. dekl.: -ī)

shodné zakončení genitivu plurálu s odlišností v kmenové samohlásce (1. dekl.

-ārum, 2. dekl. -ōrum)

Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 2. deklinace

sg. pl.

Nom. -us/-os/-er (M/F) -um/-on (N) -ī (M,F) -a (N)

Gen. -ī -ōrum

5 stomachos, ī, m. žaludek

3.deklinace (substantiva)

Substantiva 3. deklinace

Charakteristické znaky v genitivním tvaru jsou zakončena na -is různá zakončení nominativního tvaru slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu v genitivu singuláru dochází u řady slov k rozšíření kmene rody substantiv: maskulina, feminina i neutra ze zakončení nominativu lze poznat rod substantiva jen v některých případech

zakončení nom. a gen. sg. příklad

Maskulina -or, -ōris -ex, -icis

dolor, ōris, m. apex, icis, m.

Feminina -iō, -iōnis -itās, -itātis

regiō, -ōnis, f. cavitās, ātis, f.

Neutra -men, -minis -us, -eris/-oris

abdōmen, inis, n. pectus, oris, n.

Substantiva 3. deklinace: rozdělení dle typu kmene

Substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí na i-kmeny a souhláskové kmeny. I-kmenová substantiva rodu mužského nebo ženského poznáme podle:

shodného počtu slabik ve tvaru nominativu a genitivu singuláru: např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f.

zakončení genitivního kmene na dvě po sobě následující souhlásky: např. dens, dentis, m.; pars, partis, f.

I-kmenová substantiva rodu středního končí v základním tvaru na:

-e (např. rēte, is, n.) -ar (např. calcar, āris, n.)

Pro substantiva 3. deklinace se souhláskovým kmenem je typické rozšíření tvaru v genitivu:

pulmō > pulmōnis, m. corpus > corporis, n.

Skloňování substantiv 3. deklinace: maskulina a feminina

Koncovky nepřímých pádů připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou nepoznáme ze základního tvaru. Získáme jej z genitivního tvaru substantiva odtržením koncovky -is.

nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ regiō

cavitās regiōnis cavitātis

regiōn- cavitāt-

Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (maskulina + feminina): auris, is., f.

sg. pl.

nom. aur-is aur-ēs

gen. aur-is aur-ium

Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (maskulina + feminina): pulmō, ōnis, m.

sg. pl.

nom. pulmō pulmōn-ēs

gen. pulmōn-is pulmōn-um

Rozdíl ve skloňování u vzoru auris, is, f. a pulmō, ōnis, m.:

tvar genitivu plurálu: aurium x pulmōnum Skloňování substantiv 3. deklinace: neutra

I pro 3. deklinaci platí obecné pravidlo neuter, že mají tvar nominativu plurálu vžy zakončen na samohlásku -a.

Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (neutra): rēte, is, n.

sg. pl.

nom. rēt-e rēt-ia

gen. rēt-is rēt-ium

Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (neutra): corpus, oris, n.

sg. pl.

nom. corpus corpor-a

gen. corpor-is corpor-um

Rozdíly ve skloňování vzoru rēte, is, n. a corpus, oris, n.:

tvar nominativu plurálu: rētia x corpora tvar genitivu plurálu: rētium x corporum

Spojení substantiva 3. deklinace s adjektivem 1. a 2. deklinace

Pro adjektiva 1. a 2. deklinace vždy platí, že se skloňují: mužský tvar podle vzoru musculus ženský tvar podle vzoru vena střední tvar podle vzoru septum

Určující roli pro výběr tvaru a způsob skloňování (tj. volbu vzoru) takového adjektiva hraje rod substantiva, s nímž tvoří spojení. Příklady skloňování substantiv 3. deklinace ve spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace

M sg. pl.

nom. margō liber marginēs liberī

gen. marginis liberī marginum liberōrum

F sg. pl.

nom. auris media aurēs mediae

gen. auris mediae aurium mediārum

N sg. pl.

nom. forāmen nūtrīcium forāmina nūtrīcia

gen. forāminis nūtrīciī forāminum nūtrīciōrum

Výjimky ve skloňování substantiv 3. deklinace

A. stejnoslabičná substantiva řeckého původu (typicky zakončená v nom. sg. na -sis nebo -xis)

sg. pl.

nom. bas-is bas-ēs

gen. bas-is/-eos bas-ium

B. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu tvar ossium:

sg. pl.

nom. os oss-a

gen. oss-is oss-ium

C. Substantivum vas, vasis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace:

sg. pl.

nom. vās vās-a

gen. vās-is vās-ōrum

Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. substantiv 3. deklinace

sg. pl.

nom. různá zakončení -ēs (M,F) -a/-ia (N)

gen. -is/-eos -um/ium

3.deklinace (adjektiva)

adjektiva 3. deklinace: základní charakteristika a typologie (jednovýchodná, dvojvýchodná); skloňování (nominativ a genitiv singuláru a plurálu)

stupňované tvary latinských adjektiv (komparativ a superlativ) odvozování adjektiv pomocí latinských přípon -ālis, -āle a -āris, -āre odvozování adjektiv pomocí řeckých přípon -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum

Charakteristika adjektiv 3. deklinace

Z typologického hlediska dělíme adjektiva 3. deklinace do dvou6 základních skupin: a) adjektiva dvojvýchodná:

- mají dva základní tvary nominativu singuláru zakončené: buď na -is, -e; např. nāsālis, nāsāle nebo na -ior, -ius7; např. superior, superius - první tvar je společný pro substantiva mužského a ženského rodu, druhý tvar je určený pro neutra

Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, nāsāle

se substantivem M se substantivem F se substantivem N

margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle

Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem superior, superius


angulus superior fascia superior membrum superius

b) adjektiva jednovýchodná:

- mají pouze jeden tvar nominativu singuláru, zakončený nejčastěji na: -ex; např. simplex -ns; např. abdūcēns -s; např. teres - u jednovýchodných adjektiv je tvar nominativu singuláru společný pro substantiva všech tří gramatických rodů

Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex


lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex

Skloňování adjektiv 3. deklinace

Adjektiva 3. deklinace se skloňují obdobným způsobem jako substantiva této deklinace. Dělí se podle typu kmene na i-kmeny a souhláskové kmeny. Pro většinu z nich je typické i-kmenové deklinační schéma.

6 Ojediněle se v lékařské terminologii vyskytují i trojvýchodná adjektiva 3. deklinace (např. ācer, ācris, ācre = ostrý, prudký). 7 Adjektiva s příponou -ior, -ius jsou tvary 2. stupně (viz výklad níže o stupňování adjektiv).

Skloňování i-kmenových adjektiv 3. deklinace

Do skupiny i-kmenových adjektiv patří dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -is, -e a adjektiva jednovýchodná. Tvary pro maskulina a feminina se ve většině pádů8 skloňují podle vzoru auris, pro neutra podle vzoru rēte.

a) příklad skloňování spojení s dvojvýchodným adjektivem

M sg. pl.

nom. margō nāsāl-is marginēs nāsāl-ēs

gen. marginis nāsāl-is marginum nāsāl-ium

F sg. pl.

nom. crista nāsāl-is cristae nāsāl-ēs

gen. cristae nāsāl-is cristārum nāsāl-ium

N sg. pl.

nom. os nāsāl-e ossa nāsāl-ia

gen. ossis nāsāl-is ossium nāsāl-ium

b) příklad skloňování spojení s jednovýchodným adjektivem

M sg. pl.

nom. lobulus simplex lobulī simplic-ēs

gen. lobulī simplic-is lobulōrum simplic-ium

F sg. pl.

nom. articulātiō simplex articulātiōnēs simplic-ēs

gen. articulātiōnis simplic-is articulātiōnum simplic-ium

N sg. pl.

nom. crūs simplex crūra simplic-ia

gen. crūris simplic-is crūrum simplic-ium

Skloňování souhláskových kmenů adjektiv 3. deklinace

Mezi souhláskové kmeny 3. deklinace patří dvojvýchodná adjektiva zakončená v nominativu singuláru na -ior, -ius. Tvar pro maskulina i feminina se skloňuje podle vzoru pulmō a tvar pro neutra podle vzoru corpus.

8 S výjimkou ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e.

M sg. pl.

nom. angulus super-ior angulī superiōr-ēs

gen. angulī superiōr-is angulōrum superiōr-um

F sg. pl.

nom. fascia super-ior fasciae superiōr-ēs

gen. fasciae superiōr-is fasciārum superiōr-um

N sg. pl.

nom. membrum super-ius membra superiōr-a

gen. membrī superiōr-is membrōrum superiōr-um

Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (i-kmeny)

sg. pl.

nom. -is/-ns/-ex (M, F)

-e/-ns/-ex (N)

-ēs (M, F)

-ia (N)

gen. -is -ium

Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (souhláskové

kmeny)

sg. pl.

nom. -ior (M, F) -ius (N) -iōrēs (M, F) -iōra (N)

gen. -iōris -iōrum

Stupňování latinských adjektiv

Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou subjektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti, kterou označuje stupňované adjektivum. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání dvou nebo více subjektů.

Pravidelné stupňování

Latinský komparativ se tvoří příponami -ior (pro spojení se substantivy M, F) a -ius (pro spojení se substantivy N). Tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni adjektiva. Komparativy jsou vždy dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace.

např. lātus, a, um: lātior, lātius Superlativy se nejčastěji tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva. Jsou to adjektiva 1. a 2. deklinace. např. lātus, a, um: lātissimus, lātissima, lātissimum Neúplné stupňování

Některé adjektivní tvary komparativu v latině pocházejí z předložek a chybí jim tvar v základním stupni (tzv. neúplné stupňování). Komparativ vytvořený od předložky

ante anterior, anterius pariēs anterior gastris segmentum anterius

post posterior, posterius pars posterior hēpatis forāmen ēthmoīdāle posterius

īnfrā īnferior, īnferius angulus īnferior scapulae labium īnferius

suprā superior, superius angulus superior scapulae labium superius

Superlativ vytvořený od předložky

intrā intimus, intima, intimum tunica intima oesophagī

suprā suprēmus, suprēma, suprēmum concha nāsālis suprēma

Nepravidelné stupňování

U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně vytváří od odlišných kmenů adjektiva. Nepravidelně tvořené komparativy v anatomické terminologii

Komparativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu

magnus, magna, magnum major, majus pelvis major forāmen majus

parvus, parva, parvum minor, minus pelvis minor tūberculum minus

Nepravidelně tvořené superlativy v anatomické terminologii

Superlativ vytvořený od adjektiva Příklad anatomického termínu

magnus, magna, magnum maximus, maxima, maximum mūsculus glūteus maximus

parvus, parva, parvum minimus, minima, minimum mūsculus glūteus minimus vēnae cordis minimae

Překlad stupňovaných tvarů adjektiv

To, že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se však u anatomických termínů v překladu do češtiny většinou neprojeví. Obtížnější je aktivní překlad do latiny s použitím major/majus, minor/minus a superlativů. Obecně platí, že se latinské komparativy používají zejména tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje v protikladném umístění (labium superius/īnferius „horní/dolní ret“) nebo s protikladnou mírou určité vlastnosti (tūberculum majus/minus „velký/malý patrový otvor“). Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī „široký sval zad“).

latinský anatomický termín český ekvivalent

forāmina palātīna minora forāmen palātīnum majus

angulus īnferior/superior scapulae mūsculus lātissimus dorsī

mūsculus longissimus capitis

malé patrové otvory velký patrový otvor

dolní/horní úhel lopatky široký sval zad

dlouhý sval hlavy

Odvozování latinských adjektiv příponou -ālis, -āle a -āris, -āre

Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu k určité anatomické struktuře se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum

s významem příslušnosti/vztahu

pariēs, pariet-is, m. pariet- parietālis, parietāle

tonsilla, tonsill-ae, f. tonsill- tonsillāris, tonsillāre

Přípona -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l.

Odvozování řeckých adjektiv příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum

Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum

s významem příslušnosti/vztahu

hēpar, hēpat-is, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum

larynx, laryng-is, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum

4., 5. deklinace

substantiva 4. a 5. deklinace: charakteristické znaky; skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu)

latinská deminutiva odvozování adjektiv příponou -īdeus, -īdea, -īdeum nejběžnější latinské řadové číslovky


Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ūs tvar nominativu singuláru končí na -us (M, F) nebo na -ū (N) rody substantiv: maskulina a neutra (genū, ūs, n. a cornū, ūs, n.); výjimka ženského

rodu manus, ūs, f. ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva:

o -us (maskulina, popř. feminina) o -ū (neutra)


Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: prōcessus, ūs, m.

sg. pl.

nom. prōcess-us prōcess-ūs

gen. prōcess-ūs prōcess-uum

akuz. prōcess-um prōcess-ūs

abl. prōcess-ū prōcess-ibus

Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: genū, ūs, n.

sg. pl.

nom. gen-ū gen-ua

gen. gen-ūs gen-uum

akuz. gen-ū gen-ua

abl. gen-ū gen-ibus

4. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -u- v koncovce genitivu plurálu -uum

označovaná jako u-kmenová.

Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 4. deklinace

sg. pl.

nom. -us (M/F) -ū (N) -ūs (M/F) -ua (N)

gen. -ūs -uum


Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ēī/-eī tvar nominativu singuláru končí vždy na -ēs rody substantiv: feminina; výjimka mužského rodu diēs, ēī, m.


Vzor pro substantiva 5. deklinace: faciēs, ēī, f.

sg. pl.

nom. faci-ēs faci-ēs

gen. faci-ēī faci-ērum

akuz. faci-em faci-ēs

abl. faci-ē faci-ēbus

5. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ē- v koncovce genitivu plurálu -ērum

označovaná jako ē-kmenová.

Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 5. deklinace

sg. pl.

nom. -ēs -ēs

gen. -ēī/-eī -ērum

Latinská deminutiva

Latinské zdrobněliny se obvykle vytvářejí od slovního základu připojením jedné z typických přípon:

-olus, -a, -um artēria („tepna“) → artēriola („tepénka“) -(c)ulus, a, um dēns („zub“) → denticulus („zoubek“) -ellus, a, um cerebrum („mozek“) → cerebellum („mozeček“)

Rod derivovaného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2. deklinace. Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum

Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např. sūtūra lambdoīdea 9 „šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ“ mūsculus deltoīdeus10 „sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ“ cōlon sīgmoīdeum11 „tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς“ os hyoīdeum12 „kost tvarem podobná řeckému písmenu υ“

9 lambdoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Λ“

10 deltoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Δ“

11 sīgmoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu ς“

V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem processus, např.

prōcessus coracoīdeus13 (scapulae) „zobcovitý výběžek lopatky“ prōcessus corōnoīdeus14 (mandibulae) „věnčitý výběžek dolní

čelisti“ prōcessus pterygoīdeus15 (ossis sphēnoīdālis) „křídlovitý výběžek klínové kosti“ prōcessus xiphoīdeus 16(sternī) „mečovitý výběžek hrudní kosti“

Latinské řadové číslovky v anatomickém názvosloví

Z celé škály latinských číslovek se u anatomických termínů užívají jen číslovky řadové, nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí 1.-12.:

prīmus, a, um 1. secundus, a, um 2. tertius, a, um 3. quārtus, a, um 4. quīntus, a, um 5. sextus, a, um 6. septimus, a, um 7. octāvus, a, um 8. nōnus, a, um 9. decimus, a, um 10. ūndecimus, a, um 11. duodecimus, a, um 12.

Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī quīntī; vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī .

12

hyoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu υ“ 13

coracoīdeus, a, um „zobcovitý“ 14

corōnoīdeus, a, um „kruhovitý“ 15

pterygoīdeus, a, um „křídlovitý“ 16

xiphoīdeus, a, um „mečovitý“

Předložkové pády - akuzativ

latinské předložky s akuzativem akuzativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) gramatické nepravidelnosti u klinických termínů

Jazyková charakteristika klinické terminologie

Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a

genitivní tvary substantiv a adjektiv. Pro klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních

základů a použití předložkových vazeb, které nejčastěji slouží k vyjádření:

a) časového souběhu nebo návaznosti

Status post sectiōnem caesaream ante annōs XI factam

(Stav po císařském řezu vykonaném před jedenácti lety)

b) umístění, směru

Metastasēs ad pulmōnēs

(Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic)

c) způsobu, charakteru, míry, účinku

Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus

(Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně)

d) důvodu

Chēmotherapia propter carcinōma

(Chemoterapie z důvodu rakoviny)

e) příčiny

Mors subita ē perforātiōne aortae

(Náhlá smrt kvůli protržení srdečnice)

Předložkové vazby v klinických termínech

Latinské předložky se v lékařských termínech pojí s akuzativem nebo ablativem.

Latinské předložky s akuzativem

ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během

ante před per skrz, přes, pomocí

circum okolo, kolem post po, za

contrā proti propter pro, kvůli

extrā mimo, vně secundum podle

īnfrā pod suprā nad

inter mezi trāns přes

Latinské předložky in a sub

Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (tzn. odpověď na otázku kam?), např. Carcinōma pancreatis in vēnam portae incrēscēns

(Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly) Akuzativ singuláru (maskulina + feminina)

Pro všechny koncovky v akuzativu singuláru latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je typické koncové -m, liší se pouze v samohlásce, která tomuto -m předchází. Koncovka -am je charakteristická jen pro 1. deklinaci, koncovku -um mají maskulina a feminina 2. i 4. deklinace, koncovku -em maskulina a feminina 3. i 5. deklinace. Přehled základních koncovek akuzativu singuláru: maskulina + feminina

1. deklinace 2. + 4. deklinace 3. + 5. deklinace

akuz. sg. M/F -am -um -em

Příklady akuzativu singuláru substantiv M/F


akuz. sg. M/F

post frāctūram post morbum post dolōrem post partum post diem

Příklady akuzativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace

spojení s adjektivem

1. a 2. deklinace spojení s adjektivem

3. deklinace

akuz. sg. M/F

post

amputātiōnem traumaticam

propter

tumōrem benignum

propter

morbum latentem

Akuzativ plurálu (maskulina + feminina)

Pro všechny koncovky v akuzativu plurálu latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je

typické koncové -s, liší se pouze v samohlásce, která mu předchází.

Přehled koncovek akuzativu plurálu: maskulina + feminina


akuz. pl. M/F -ās -ōs -ēs -ūs -ēs

Příklady akuzativu plurálu substantiv M/F


akuz. pl. M/F post frāctūrās post morbōs post dolōrēs post partūs post diēs

Příklady akuzativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace

spojení s adjektivem

1. a 2. deklinace spojení s adjektivem

3. deklinace

akuz. pl. M/F

post amputātiōnēs traumaticās

propter tumōrēs benignōs

propter morbōs latentēs

Akuzativ singuláru a plurálu (neutra)

Důležité pravidlo: Substantiva středního rodu mají v nominativu a akuzativu vždy shodný tvar. Uvedené pravidlo platí v jednotném i množném čísle a týká se i adjektiv, která se substantivy středního rodu tvoří spojení (přívlastek shodný). Např. haematōma (haematoma, matis, n.) → akuz. sg. propter haematōma

latus (latus, eris, n.) → akuz. sg. ad latus ulcera (ulcus, eris, n.) → akuz. pl. propter ulcera

Gramatické zvláštnosti klinických termínů

Postavení adjektiva specifikujícího poranění nebo onemocnění

Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát: a) těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení:

např. Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī (Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti)

b) až na konci klinického termínu: např. Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva

Výjimky ve skloňování substantiv

V klinické terminologii, jak již bylo zmíněno v úvodu této lekce, převažují řecké slovní základy. V některých případech se u řeckých slov v klinických termínech typicky uplatňují i původní řecké koncovky:

např. Carcinōma baseos linguae (Rakovina spodiny jazyka)

Přehled výjimek ve skloňování řeckých substantiv (původní řecké koncovky jsou vyznačeny červeně):

1. deklinace 3. deklinace

nom. systol-ē diabēt-ēs bas-is

gen. systol-ēs diabēt-ae bas-eos/-is

akuz. systol-ēn diabēt-ēn/-am bas-in/-im

abl. systol-ē diabēt-ē/-ā bas-ī

Podle systolē se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ē a v gen. sg. na -ēs. Podle diabētēs se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ēs a v gen. sg. na -ae. Podle basis se skloňují všechna řecká stejnoslabičná substantiva 3. deklinace; ve tvaru nom. sg. jsou typicky zakončená na -sis, -xis, -ōsis. Kromě nich se podle vzoru basis skloňují tři latinská substantiva: febris, is, f. (horečka), tussis, is, f. (kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza). U latinských slov se nepoužívají původní řecké koncovky. Specifika klinických diagnóz

Pod klinickou diagnózou rozumíme rozpoznání a pojmenování choroby, resp. zranění klinickým lékařem. Klinické diagnózy mají z jazykového hlediska celou řadu specifických rysů: 1. Vyjádření pravé, levé strany

V klinických diagnózách se určení pravé strany, levé strany nebo obou stran vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus dextrum/sinistrum/utrumque: vpravo = lateris dextrī(zkratka l. dx.)

vlevo = lateris sinistrī (zkratka l. sin.) na obou stranách = lateris utrīusque (zkratka l. utr.)

Např. Ruptūra tendinis Achillis17 lateris dextrī (Prasknutí pravé Achillovy šlachy) 2. Vyjádření stupně poranění, onemocnění

Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou: Např. Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī (Prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně)

Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī (Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně)

3. Vyjádření zánětlivého onemocnění

U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis), která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán. Např. hepatītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění jater

encephalītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění mozku gastrītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění žaludku

4. Klinická eponyma

Klinická eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních

jmen osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího

příznaku či o provedení určitého lékařského zákroku a vyšetřovací metody.

Např. Faciēs Hippocratica (výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické

propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés)

17

Achillēs, is, m. = Achilleus

Morbus Crohn (Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se

významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn)

Sectiō caesarea secundum Geppert (císařský řez podle Gepperta, významného německého

porodníka, který tento lékařský zákrok prosadil)

5. Užívání zkratek a akronymů

Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů, tzv. akronymů.

Např. Ca colī sīgmoideī → Ca = carcinōma (Rakovina esovitého tračníku)

Fr. collī femoris l. sin. → Fr. = frāctūra; l. sin. = lateris sinistrī (Zlomenina krčku levé stehenní kosti)

St. p. TE → St. p. = status post; TE = tōnsillectomiam18 (Stav po chirurgickém odstranění mandlí)

18

tōnsillectomia, ae f. = chirurgické odstranění mandlí (jedná se o kompozitum složené ze dvou slov: tōnsilla a ectomia).

Předložkové pády - ablativ

latinské předložky s ablativem ablativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) slovotvorba: odvozování slov latinskými předponami

Předložkové vazby s ablativem

Předložkové vazby s ablativem představují druhý typ vazeb, které se uplatňují v klinických a patologických diagnózách.

Např. Distorsiō articulātiōnis tālocrūrālis l. dx. cum frāctūrā malleolī mediālis comminutīva (Podvrtnutí pravého hlezenního kloubu s tříštivou zlomeninou vnitřního kotníku)

Latinské předložky s ablativem:

ā, ab od ē, ex z, ze; kvůli (o příčině)

cum s, se, spolu prō pro

dē

in

z, ze; s, se (shora dolů); o

v; na; při (časově)

sine

sub

bez

pod (kde?)

Předložky in a sub Pokud se po latinské předložce in nebo sub uplatní ablativ, jedná se o vyjádření místa (odpověď na otázku kde?, resp. pod čím?).

Např. Status post amputātiōnem in crūre (Stav po amputaci [provedené] v [oblasti] bérce) sub genu = pod kolenem Ablativ singuláru

Koncovku ablativu singuláru u slov 1., 2., 4. a 5. deklinace představuje ta samohláska, která je pro příslušnou deklinaci v kmeni charakteristická.


abl. sg. -ā -ō -e/-ī -ū -ē

Ve 3. deklinaci se v ablativu plurálu uplatňuje:

I. koncovka -e: a. u substantiv mužského, ženského rodu a neuter skloňovaných dle vzoru

corpus (např. cum dolōre) b. u komparativních tvarů adjektiv (např. in membrō inferiōre)

II. koncovka -ī: a. u adjektiv 3. deklinace (např. cum morbō latentī) b. u neuter 3. deklinace skloňovaných dle vzoru rēte (např. cum calcārī) c. u stejnoslabičných substantiv 3. deklinace skloňovaných dle vzoru basis

(např. cum narcōsī, sine febrī). Příklady ablativu singuláru substantiv


abl. sg. cum frāctūrā cum morbō cum dolōre cum cystī

cum dēcubitū cum cariē

Příklady ablativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy

spojení s adjektivem 1. deklinace



abl. sg. ex amputātiōne traumaticā ē tumōre benignō cum frāctūrā simplīcī

Ablativ plurálu

Shodnou koncovku ablativu plurálu mají latinské 1. a 2. deklinace (-īs) a 3. a 4. deklinace (-ibus). U substantiv 5. deklinace se v tomto pádě uplatňuje koncovka -ēbus. Přehled koncovek ablativu plurálu


abl. pl. -īs -ibus -ēbus

Příklady ablativu plurálu substantiv


abl. pl. cum frāctūrīs cum morbīs cum dolōribus cum dēcubitibus cum cariēbus

Příklady ablativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy




abl.pl. ex amputātiōnibus traumaticīs ē tumōribus benignīs cum frāctūrīs simplīcibus

Slovotvorba – odvozování slov latinskými předponami

Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a skládání slov z více slovních základů (kompozice). V této lekci je pozornost věnována odvozování slov latinskými předponami. V jejich platnosti se nejčastěji vyskytují latinské předložky. Předpony pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska:

a) umístění (lokalizace) b) časového zařazení (temporalizace) c) záporu (negace) d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.

Přehled základních latinských předpon

předpona význam příklad český ekvivalent

ā-/ab- (abs-) od ablātiō abscessus

odnětí absces

ad- (ac-, af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō appendix

přilnavost, srůst přívěsek

ante- před antepositiō antetorsiō

chirurgické posunutí orgánu dopředu stočení (kosti) dopředu

circum- kolem, okolo circumcīsiō circumferentia

obřezání obvod, rozsah

contrā- proti contrāincīsiō

chirurgický řez vedený opačným směrem, než byl původní řez

com- (co-, col-, con-, cor-) ← cum

s, se, spolu commōtiō coāgulātiō collāpsus congelātiō corrugātor

otřes srážení krve selhání, zhroucení zmrznutí, omrzlina svrašťovač, vráskovač

dē- (dēs-) od- s, se (shora dolů)

dēviātiō dēsīnfectiō

odchýlení odstranění nákazy

dis- (di-, dif-) 1. roz- 2. zápor

dislocātiō dīlacerātiō difficilis

rozmístění, posun roztržení nesnadný, obtížný

ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō excīsiō exitus

vzpřímení, ztopoření vyříznutí smrt (odchod)

extrā- mimo, vně extrāuterīnus extrāsystolē

mimoděložní předčasný srdeční stah

in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř 2. zápor

incīsiō irrītātiō immōbilitās inoperābilis illegālis

řez, naříznutí dráždění nepohyblivost neoperovatelný nezákonný

īnfrā- pod īnfrāarticulāris īnfrāorbitālis

podkloubní podočnicový

inter- mezi interāctiō intermittēns

vzájemné působení přerušovaný

intrā- uvnitř intrāvēnōsus intrānātālis

nitrožilní vzniklý při porodu

ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō occiput oppōnēns

uzavření, překážka záhlaví opačný, stavějící se proti

per- skrz, přes; vysoký stupeň

perforāns peraciditās

prostupující, pronikající překyselení

post- po, za posttraumaticus postmolāris

poúrazový ležící za stoličkou

prae- před praenātālis praecordium

před narozením oblast před srdcem

prō- vpřed prōgressīvus prōminēns

postupující, šířící se vyčnívající

re- znovu, opět, zpět

resūtūra remittēns

opakované sešití dočasně ustupující

sub- (suc-, suf-, sup-, sus-)

pod, dole; nižší stupeň

sublinguālis succesīvus sufficiēns suspīciō suppresiō subfebris

podjazykový postupný, další, následný postačující, dostatečný podezření potlačení, zapomenutí (např. bolestného zážitku) zvýšená teplota

super-, suprā- nad superficiālis suprāspīnātus

povrchový nadhřebenový

trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání

Specifika klinických diagnóz

Vyjádření podezření nebo přesvědčení lékaře o platnosti stanovené diagnózy

V klinických diagnózách se míra jistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem. V případě podezření (nižší stupeň jistoty) se užívá výrazu suspīciō + genitivní tvar názvu nemoci, poruchy nebo poranění, resp. odvozené adjektivum suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku. Pro vyjádření přesvědčení lékaře (vyšší stupeň jistoty) o platnosti diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.). Např. Suspīciō commōtiōnis cerebrī, resp. Commōtiō cerebrī suspecta (Podezření na otřes mozku) Commōtiō cerebrī, vs. (Pravděpodobný otřes mozku)

Slovotvorba (derivace slov)

slovotvorba: odvozování slov řeckými předponami a příponami slovotvorba: shrnutí a doplnění (odvozování slov latinskými příponami)

Slovotvorba – odvozování slov řeckými předponami

Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy probírané v 7. lekci. Slouží k pozměnění významu základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek. Přehled základních řeckých předpon


a- (an-) zápor apnoē anaemia

zástava dechu chudokrevnost

ana- 1. opět, znovu 2. roz-

anastomōsis analysis

spojení, propojení rozklad

anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných zárodků dezinfekcí

apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice

provázený tvorbou sekretu) dia- (di-) 1. roz-

2. skrz 3. mezi

diagnōsis diabētēs diencephalon

rozpoznání (nemoci) úplavice mezimozek

dys- porucha, obtížnost dystrophia dyspnoē

porucha výživy dušnost, namáhavé dýchání

ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu mimo své obvyklé místo

en- (em-) v, dovnitř encephalon embolia

mozek vmetnutí

endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána epi- (ep-) na, nad, při epidermis

epigastrium epicardium

pokožka nadbřišek přísrdečník

eu- dobře, normální stav

eupnoē euthanasia

normální dýchání důstojné ukončení života

hyper- 1. nad (místně) 2. zvýšená činnost

hypertonia hypertrophia

zvýšený tlak, napětí zbytnění, zvětšení

hypo- (hyp-) 1. pod (místně) 2. snížený stupeň

hypophysis hypotrophia

mozkový podvěsek podvýživa

meta- (met-) 1. za, po 2. změna

metencephalon metastasis metabolismus

zadní mozek druhotné ložisko látková přeměna

para- (par-) 1. při, vedle 2. podobnost

paramētrium parasītus paratȳphus

děložní vazivo příživník, parazit onemocnění podobné tyfu

peri- kolem, okolo periosteum pericardium

okostice osrdečník

pro- před prognōsis předpověď syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis kostěný srůst sousedních

syndrōma

kostí soubor příznaků určitého onemocnění

Slovotvorba – odvozování slov řeckými příponami

Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového slova. I přípony fungují jako nositelé specifického významu, tzn. upravují nebo pozměňují význam derivovaného slova. Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii. Přehled základních řeckých přípon

Substantivní přípony


-ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost tkáně nebo orgánu

-iāsis onemocnění (její původ nebo přirovnání)

cholēlithiāsis psōriāsis

žlučové kameny lupénka

-ismus onemocnění, odchylka od normy

alcoholismus strabismus

nadměrné užívání alkoholu šilhání

-ītis zánět arthrītis zánět kloubu -ōsis onemocnění (pro

které není charakteristický zánět)

nephrōsis psychōsis

nezánětlivé onemocnění ledvin duševní onemocnění

-ōma nádor myōma nezhoubný nádor ze svalové tkáně

-ōmatōsis mnohonásobný výskyt nádorů

myōmatōsis mnohonásobný výskyt nádorů ze svalové tkáně

Další přehledy shrnují a doplňují řecké a latinské sufixy, o kterých již byl veden výklad v předcházejících lekcích. Řecké adjektivní přípony – shrnutí

přípona význam příklad český ekvivalent

-eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu -icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční -ideus, a, um podobnost pterygoideus, a, um křídlový (podobný křídlu)

Latinské substantivní přípony – shrnutí a doplnění


-(c)ulus, a, um -ellus, a, um -olus, a, um

zdrobněliny denticulus cerebellum artēriola

zoubek mozeček tepénka

-itās 1. vlastnost aciditās kyselost

2. stav dēformitās znetvoření -(t)iō -(s)iō -(x)iō

činnost nebo její výsledek

abductiō tensiō flexiō

odtažení napětí, tlak ohýbání, ohnutí, ohyb

-(t)or -(s)or -(x)or

činitel abductor tensor flexor

odtahovač napínač ohybač

-(t)ūra -(s)ūra

činnost nebo její výsledek

curvātūra incīsūra

zakřivení zářez

Latinské adjektivní přípony – shrnutí a doplnění


-ālis, e -āris, e

vztah, příslušnost temporālis, e mūsculāris, e

spánkový svalový

-ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um opatřený ocasem, ocasatý -eus, a, um -āneus, a, um

vztah, příslušnost osseus, a, um cutāneus, a, um

kostní kožní

-ilis, e -bilis, e

možnost, schopnost fragilis, e operābilis, e

křehký, lámavý operovatelný

-ōsus, a, um 1. příslušnost 2. hojnost

vēnōsus, a, um ulcerōsus, a, um

žilní vředovitý

Nejběžnější řecké slovní základy a příklady jejich odvozenin

V anatomických termínech se nejčastěji uplatňují latinská slova, převaha řeckých slovních základů je zase příznačná pro klinickou terminologii. Následující tabulka představuje výběr z nejběžnějších řeckých výrazů (podrobněji bude o nich pojednáno v lekci 9 věnované kompozici termínů, jejichž znalost je stěžejní zejména pro pochopení významu klinických a patologických termínů).

řecká pojmenování

anatomických struktur

význam příklad český ekvivalent

arthr- kloub (arthron) arthrītis arthrōsis synarthrōsis

zánět kloubu nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny)

cardi- srdce (kardiā) endocardium pericardium

srdeční nitroblána osrdečník

cephal- hlava (kefalē) diencephalon metencephalon

mezimozek zadní mozek

chondr- chrupavka (chondros)

perichondrium synchondrōsis

ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí

dermat- kůže (derma) ectoderma entoderma

vnější zárodečný list vnitřní zárodečný list

metr- děloha (mētrā) endomētrium paramētrium perimētrium

děložní sliznice děložní vazivo pobřišnicový obal dělohy

my- sval (mys) myōma myomētrium

nezhoubný nádor ze svalové tkáně děložní svalovina

odont- zub (odūs) parodontōsis periodontium

onemocnění tkáně v okolí zubu závěsný aparát zubu

phys- růst (fyesthai) apophysis diaphysis

výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí

řecká

pojmenování fyziologických

procesů

význam příklad český ekvivalent

aesth- cítit, vnímat (aisthanesthai)

anaesthēsia dysaesthēsia

znecitlivění porucha citlivosti

pnoē dýchat (pnein) eupnoē dyspnoē apnoē

normální dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu

ton- napětí, tlak (tonos) hypertonia hypotonia

zvýšený tlak, napětí snížený tlak, napětí

troph- živit (trefein) eutrophia dystrophia atrophia

dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení (orgánu), úbytek (tkáně)

Slovotvorba (kompozice slov)

Slovotvorba – skládání slov (kompozice)

Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typický model dvouslovného složeného termínu je následující:

genitivní kmen komponentu

+ spojovací vokál + druhý komponent

nāsolabiālis (nosoretní)

nās + o + labiālis

nos + o + retní

Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje u všech složenin. Nepoužívá se zejména tehdy, pokud na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí nebo druhé slovo začíná na samohlásku). Např. poly-arthrītis (zánět mnoha kloubů)

gastr-odynia (bolest žaludku)

Kromě -o- se jako spojovací vokál uplatňuje -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů číslovka (např. secund-ī-gravida „podruhé těhotná žena“) nebo druhou složku představuje výraz -formis (např. pis-i-formis „hráškový“), příp. -fer (např. bīl-i-fer „žlučovodný“).

Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Složeniny mohou obsahovat i slovní základy různého jazykového původu (v takových případech mluvíme o tzv. hybridních kompozitech). Např. tōnsillectomia „chirurgické odstranění mandlí“ (lat. tōnsilla + řec. ektomē)

Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů. Např. vertebra = termín pro obratel v anatomické nomenklatuře spondylomalacia = klinický termín označující měknutí obratlů (řec. spondylos „obratel“)

U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů slovotvorby. Např. articulātiō tālocrūrālis (doslova = kloub hleznobércový) ligāmentum atlantooccipitāle (nosičotýlní vaz)

Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit se základním okruhem

nejčastěji užívaných řeckých slovních základů. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo

složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní

základ my-: myītis „zánět svalu“, myocardium „srdeční svalovina“).

Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii

A) řecká pojmenování anatomických struktur (viz též 8. lekce)

řecký slovní základ (v závorce nom. sg.)

český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent

aden- (adēn) žláza adenōma nezhoubný nádor žlázového epitelu

angi- (angeion) céva angīographia rentgenové znázornění cév

arthr- (arthron) kloub arthrītis zánět kloubu

arthrōsis synarthrōsis

nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny)

cardi- (kardiā) srdce endocardium pericardium

srdeční nitroblána osrdečník

cephal- (kefalē) hlava diencephalon metencephalon

mezimozek zadní mozek

cheil- (cheilos)

ret cheilorrhaphia chirurgické sešití rtu

cheir- (cheir) ruka cheirospasmus křeč svalstva ruky

chondr- (chondros) chrupavka perichondrium synchondrōsis

ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí

colp- (kolpos) pochva colporrhagia krvácení z pochvy

cyst- (kystis) měchýř ūrocystis cholēcystis

močový měchýř žlučník

cyt- (kytos) buňka erythrocytus leucocytus

červená krvinka bílá krvinka

dactyl- (daktylos)

prst syndactylia vrozený srůst prstů

dermat- (derma) kůže dermatītis zánět kůže episi- (epision) stydká krajina episiotomia chirurgický nástřih

hráze při porodu glōss-/glōtt- (glōssa / glōtta)

jazyk glōssoschisis vrozený podélný rozštěp jazyka

gnath- (gnathos) čelist gnathoschisis vrozený rozštěp horní čelisti

gon- (gony) koleno gonarthrōsis degenerativní onemocnění kolenního kloubu

hyster- (hysterā) děloha hysterectomia chirurgické odstranění dělohy

lapar- (laparā) břišní dutina laparoscopia endoskopické vyšetření břišní dutiny

mast- (mastos)

prs mastectomia chirurgické odstranění prsu

mētr- (mētrā) děloha endomētrium paramētrium

děložní sliznice děložní vazivo

my- (mȳs) sval myōma nezhoubný nádor ze svalové tkáně

myel- (myelos)

dřeň, mícha myelopathia onemocnění míchy nebo kostí dřeně

nephr- (nefros) ledvina nephrolithiāsis ledvinové kameny

neur- (neuron)

nerv neurītis zánět nervu

odont- (odūs) zub parodontōsis onemocnění tkáně

periodontium

v okolí zubu ozubice

ōm- (ōmos) rameno ōmalgia bolest ramena

ōophor- (ōoforon) vaječník ōophorectomia chirurgické odstranění vaječníku

ophthalm- (ofthalmos)

oko ophthalmia zánět oka

oste- (osteon) kost osteogenesis vývoj kostí

ōt- (ūs) ucho ōtītis zánět ucha

phleb- (fleps) žíla phlebotomia chirurgické protětí žíly

phys- (fyesthai) růst apophysis diaphysis

výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí

pneum(on)-(pneumōn)

plíce pneumonia zápal plic

pod- (pūs) noha podalgia bolest nohou

rhīn- (rhīs) nos rhīnītis rýma (zánět nosní sliznice)

salping- (salpinx) vejcovod salpingorrhaphia chirurgické sešití, zpevnění vejcovodu

sōmat- (sōma) tělo sōmaticus týkající se těla

splanchn- (splanchnon)

vnitřní orgán splanchnopathia onemocnění vnitřních orgánů

spondyl- (spondylos) obratel spondyloschisis vrozený rozštěp jedno-ho nebo více obratlů

stomat- (stoma)

ústa stomatorrhagia krvácení z úst

B) řecká pojmenování tělních tekutin a dalších látek

řecký slovní základ (v závorce nom. sg.)

český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent

haem(at)-/-aem- (haima)

krev haemorrhagia haematoscopia hyperglycaemia

krvácení vyšetření krve zvýšená hladina cukrů v krvi

hydr- (hydōr) voda, tekutina hydrothōrāx nahromadění tekutiny v pohrudniční dutině

lip- (lipos) tuk lipōma nezhoubný nádor z tukové tkáně

lith- (lithos) kámen cholēcystolithos žlučníkový kámen

pȳ- (pȳon) hnis pȳophtalmia zhnisání oka

pȳr- (pȳr) oheň hyperpyrexia vysoká horečka

ūr- (ūron) moč ūrologia nauka o močovém

ústrojí a jeho chorobách C) řecká pojmenování fyziologických a patologických jevů a procesů

řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent

-aesth- (aisthēsis) cit, cítění anaesthēsia dysaesthēsia

znecitlivění porucha citlivosti

-algia (algos) bolest cephalalgia bolest hlavy

-lithiāsis (lithos) kameny nephrolithiāsis ledvinové kameny

-lysis (lysis) uvolnění, rozklad spasmolysis uvolnění křeče

-odynia (odynē) bolest mastodynia bolest prsu

-pathia (pathos) blíže nespecifikované onemocnění

psȳchopathia duševní onemocnění

-penia (peniā) nedostatek leucocytopenia nedostatek bílých krvinek

-phobia (fobos) strach claustrophobia strach z uzavřeného prostoru

-plasia (plassein) tvorba, vývin (tvořit) hyperplasia nadměrný vývin tkáně nebo orgánu

-plēgia (plēgē) obrna, ochrnutí (rána) gastroplēgia ochrnutí žaludku

-pnoē (pnoē) dýchání eupnoē dyspnoē apnoē

normální, pravidelné dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu

-ptōsis (ptōsis) klesnutí mētroptōsis pokles dělohy

-rrhagia (rhēgnynai) krvácení (lámat, trhat) enterorrhagia krvácení ze střeva

-rrhoea (rhoē)

výtok pȳorrhoea ōtorrhoea

výtok hnisu výtok z ucha (při zánětu)

-schisis (schisis) rozštěp cheiloschisis rozštěp rtu

-spasmus (spasmos) křeč bronchospasmus průdušková křeč

-stas- (stasis) stání astasia vēnostasis

neschopnost stát městnání krve v žilách

-ton- (tonos) napětí, tlak hypertonia hypotonia

vysoký tlak, zvýšené svalové napětí nízký tlak, snížení svalového napětí

-troph- (trofē) výživa eutrophia dystrophia atrophia

dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení, úbytek

D) řecká pojmenování vlastností, charakteristik a množství


brady- (bradys)

pomalý bradypnoē zpomalené dýchání

crypt- (kryptos)

skrytý cryptogenēs skrytého, nejasného původu

di- (dis) dvakrát diplēgia oboustranná obrna erythr- (erythros) červený erythrocytus červená krvinka -genēs (gignesthai) pocházející (z),

vzniklý (vznikat) haematogenēs, es19 vzniklý krevní cestou

hēmi- (hēmi-) poloviční hēmiplēgia ochrnutí jedné poloviny těla

is- (isos) stejný isogenēs stejného původu

leuc- (leukos) bílý leucocytus bílá krvinka macr- (makros) velký, dlouhý macroscopia pozorování pouhým

okem malac- (malakos) měkký osteomalacia změknutí kosti

megal- (megas) velký megalocardia nadměrně velké srdce

melan- (melās) černý melanōma zhoubný kožní nádor

micr- (mikros) malý microscopia pozorování

drobnohledem mon- (monos) jediný monoplēgia ochrnutí jedné

končetiny necr- (nekros) mrtvý necrōsis odumření tkáně

ne-o- (neos) nový neoplasma

novotvar, nádor

olig- (oligos) málokterý, nečetný oligūria snížené množství vylučované moči

pān- (pās) všechen, celý pānplēgia obrna celého těla

poly- (polys) mnohý polyarthrītis zánět několika kloubů

pseud- (pseudēs) nepravý pseudotūberculōsis nepravá, zdánlivá tuberkulóza

sclēr- (sklēros)

tvrdý sclērōsis chorobné ztvrdnutí tkáně nebo orgánu

tachy- (tachys)

rychlý tachypnoē zrychlené dýchání

therm- (thermos) teplý hypothermia nízká tělesná teplota

tetra- (tettares) čtyři tetraplēgia ochrnutí všech čtyř končetin

tri- (treis) tři triceps trojhlavý

19 Slova obsahující složku -genēs, es jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace řeckého původu (tvar haematogenēs je určen pro maskulina a feminina, haematogenes pro neutra).

E) řecká pojmenování lékařských oborů, zákroků a vyšetření


-ectomia (ektomē) chirurgické odstranění, vynětí

cholēcystectomia vynětí žlučníku

-graphia (grafein) záznam, obraz (psát) rētinographia fotografický obraz očního pozadí

-iātria (iātreiā) léčba, léčení paediātria dětské lékařství, pediatrie

-logia (logos) nauka cardiologia nauka o srdci a srdečních chorobách

-metria (metron) rozměr, měření (míra)

cephalometria měření rozměrů lebky

-plastica (plastikē technē)

plastická operace (umění tvořit)

ōtoplastica plastická operace ušního boltce

-scopia (skopein) vyšetření (pozorovat) ophthalmoscopia vyšetřování očního pozadí (očním zrcátkem)

-stomia (stoma) vyústění (ústa) trachēostomia vyústění průdušnice navenek

-therapia (therapeiā) léčba, léčení chēmotherapia léčení chemickými prostředky

-tomia (tomē) řez, protětí tympanotomia protětí bubínku

Date post:	04-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Latinsko-řecká lékařská terminologie · 2015. 6. 1. · oncepce skript, výukové cíle,...

Documents