Learning from the Futuresenvirup.profimap.cz/download/udrzitelnyro… · Web view ·...

Univerzita Palackého v OlomouciPřírodovědecká fakulty

Katedra rozvojových studií

Udržitelný rozvoj – stav a perspektivy v roce 2010

Sborník z konference7. – 8. září 2010, Olomouc

1

Recenzenti: RNDr. Ján Szöllös MUDr. Juraj Mesík

Na uspořádání konference se podíleli:– Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra rozvojových studií– Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra biologie– Společnost pro trvale udržitelný život v ČR a SR– Geografický ústav Slovenskej akadémie vied

Předcházející olomoucké konference věnované udržitelnému rozvoji:1993: Lidské hodnoty a trvale udržitelný způsob života1997: Perspektivy trvale udržitelného způsobu života2000: Směřování k udržitelnému rozvoji2003: Johannesburg + 1. Směřování k udržitelnému rozvoji2007: Udržitelný rozvoj – nové trendy a výzvy

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Sborník byl vydán v rámci projektu OPVK „Environmentální vzdělávání rozvíjející uplatnění v praxi“, CZ.1.07/2.2.00/07.0086.

Copyright: Pavel Nováček, Mikuláš Huba (ed.), 20101. vydáníISBN

2

PROGRAM

Úterý, 7. září12.00 Registrace účastníků

13.00 ZahájeníPavel Šremer: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR a možnosti jeho implementace

13.30 Blok A: Hodnotové orientace české a slovenské společnosti. Mění se? A jak?Benjamin Vail: Czech Environmental Attitudes, Past and Present: A Preliminary Analysis of Trends, 1990 – 2010Miroslav Tížik: Environmentálne postoje na Slovensku a v Českej republike po roku 1989Mons. Josef Hrdlička: Encyklika Benedikta XVI. Caritas in veritate a výzvy životního prostředíJiří Nečas: Konzinstentní rozhodování, udržitelnost a eschatologieLubor Kysučan: Environmentální problémy v historiiVlastimil Hála: Antropocentrismus jako východisko estetického vztahu k příroděMarie Haisová: Kdo a co vytváří hodnotový systém?Peter Sabo, Sylvia Cochová, Bruno Jakubec: Kríza priemetu konceptu udržateľnosti do krajiny, hľadanie novej systémovej interpretácie a návrh „indexu šťastnej krajiny“Jiří Matoušek: K 10. výročí globální iniciativy Charta Země: hodnoty a principy pro udržitelnou budoucnostMiriam Adámková: Environmentálna výchova na základnej škole jako jedna z perspektív trvalo udržateľného rozvojaMilan Mátl: Udržitelný rozvoj a politická orientace

17.00 Blok B: Krajina jako kulturní dědictví a její dlouhodobě udržitelné využíváníMikuláš Huba: Prehľad názorov na tému krajinaPavlína Mišíková: Nové vnímanie postavenia verejnosti při starostlivosti o krajinu a kultúrne dedičstvoMartin Stránský: Terra Didactica – krajina poznání a nadějeIvo Machar: Krajina údolní nivy v kontextu globálních změnJán Topercer: Princípy zónovania národných parkov a ich rola v dlhodobom vývoji krajinyBranislav Chrenka: Udržateľnosť, krajina a cestovný ruch: hľadanie teoretických východískDušan Šebo: Participácia geografie na integrovanom výskume krajiny

Středa, 8. září8.30 Blok B (pokrač.): Krajina jako kulturní dědictví a její dlouhodobě udržitelné využíváníJan Trávníček: Inkluze expertů v procesu lokálního plánování udržitelného managementu: případová studie o.p.s. Větřák PozořiceOndřej Konečný: Ekologické zemědělství: udržitelné využívání české krajinyMarta Dobrovodská, Jana Špulerová: Významnost diverzity krajiny a programy rozvoja vidiekaMarta Dobrovodská, Dagmar Štefunková, Jana Špulerová: Výzkum historických štruktúr poľnohospodárskej krajiny na Slovensku

3

10.30 Blok C: Perspektivy české a slovenské zahraniční rozvojové spolupráce ve střednědobém a dlouhodobém výhledu (udržitelný rozvoj v globálních souvislostech)Ivana Raslavská: Úloha slovenských MVRO v rozvojovej spolupráciFrantišek Zouhar: Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v letech 2011 – 2015Miroslav Syrovátka, Petra Krylová: Měření efektivnosti rozvojové politiky – ukazatel „Commitment to Development Index“Zdeněk Opršal, Petra Krylová: Současný stav a perspektivy rozvojové spolupráce zemí Visegrádské skupinyJaromír Harmáček: Sociální a ekonomické dopady remitencí v rozvojových zemích

12.30: Závěrečné zhodnocení a ukončení konference

4

OBSAH

Pavel Šremer: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR a jeho implementace … 6Benjamin J. Vail: Czech Environmental Attitudes, Past and Present: A Preliminary Analysis of Trends, 1990 – 2010 … 25Miroslav Tížik: Názory na životné prostredie na Slovensku a v Českej republike po roku 1989 … 38Mons. Josef Hrdlička: Encyklika Benedikta XVI. Caritas in veritate a výzvy životního prostředí … 56Jiří Nečas: Konzinstentní rozhodování, udržitelnost a eschatologie … 58Lubor Kysučan: Environmentální problémy v klasickém starověku. (Antická příroda mezi uctíváním a drancováním.) … 63Vlastimil Hála: K některým aspektům sporu antropocentrismu a biocentrismu v ekologické filosofii … 78Peter Sabo, Sylvia Cochová, Bruno Jakubec: Kríza priemetu konceptu udržateľnosti do krajiny, hľadanie novej systémovej interpretácie a návrh „indexu šťastnej krajiny“ … 83Marie Haisová: Kdo a co vytváří hodnotový systém? …101Jiří Matoušek: Ten Years of the Earth Charter: Good Reason to Think How to Utilise it in Education and Practice of Sustainable Development …103Miriam Adámková: Environmentálna výchova na základnej škole ako jedna z perspektív trvalo udržateľného rozvoja …105Oleh Suprunenko, Aleksander Bokotey: Are We Ready for a Sustainable Retreat? …111Milan Mátl: Trvale udržitelný vývoj a politická orientace …114Mikuláš Huba: Krajina, sídla a my – v čom je problém? …120Ivo Machar: Krajina údolní nivy v kontextu globálních změn …133Ján Topercer: Princípy a kritériá zónovania národných parkov a ich rola v dlhodobom vývoji krajiny na príkladu Tatranského národného parku (SR) …138Branislav Chrenka: Udržateľnosť, krajina a cestovný ruch: hľadanie teoretických východísk …147Dušan Šebo: Participácia geografie na integrovanom výskume krajiny …154Ondřej Konečný: Ekologické zemědělství: udržitelné využívání české krajiny …159Jana Špulerová, Marta Dobrovodská: Significance of Landscape Diversity of Historical Agricultural Landscape Structures on the Example of Liptovská Teplička Study Area …167Ivana Raslavská: Úloha slovenských mimovládnych organizácií v rozvojovej spolupráci …174Zdeněk Opršal, Petra Krylová: Perspectives of Development Co-operation of the Visegrad Countries …183Jaromír Harmáček: Přehled ekonomických a sociálních efektů remitencí v rozvojových zemích …191

5

Seznam Power Pointových prezentací

Miriam Adámková: Environmentálna výchova na základnej škole jako jedna z perspektív trvalo udržateľného rozvojaMarta Dobrovodská, Dagmar Štefunková, Jana Špulerová: Výskum historických štruktúr poľnohospodárskej krajiny na SlovenskuMarie Haisová: Kdo a co vytváří hodnotový systém?Jaromír Harmáček: Ekonomické a sociální efekty remitencí v rozvojových zemíchBranislav Chrenka: Udržateľnosť, krajina a cestovný ruch: hľadanie teoretických východískOndřej Konečný: Ekologické zemědělství: udržitelné využívání české krajinyPetra Krylová, Zdeněk Opršal: Perspektivy rozvojové spolupráce Visegrádských zemíLubor Kysučan: Ekologické problémy starověku?Ivo Machar: Biodiverzita krajiny údolní nivy v kontextu globálních změnJiří Matoušek: Ten Years of the Earth Charter: Good Reason to Think How to Utilise it in Education and Practice of Sustainable DevelopmentPavlína Mišíková: Nové vnímanie postavenia verejnosti při starostlivosti o krajinu a kultúrne DedičstvoIvana Raslavská: Úloha slovenských mimovládnych organizácií v rozvojovej spolupráciPeter Sabo, Sylvia Surovcová, Bruno Jakubec: Hľadanie novej systémovej interpretácie konceptu udržateľnosti a cesta k indexu šťastnej krajinyMartin Stránský: Krajina poznání a nadějeMiroslav Syrovátka, Petra Krylová: Měření efektivnosti rozvojových politik: aplikace ukazatele Commitment to Development Index na Českou republikuDušan Šebo: Participácia geografie v integrovanom výskume krajinyJana Špulerová, Marta Dobrovodská: Význam diverzity krajiny a programy rozvoja vidieka na modelovom území Liptovská TepličkaPavel Šremer: Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR 2010 – 2030 a možnosti jeho implementaceMiroslav Tížik: Názory na životné prostredie na Slovensku a v Českej republike po roku 1989Ján Topercer: Princípy zónovania chránených území a ich rola v dlohodobom vývoji krajinyJan Trávníček: Inkluze expertů v lokálním plánování udržitelného managementu: případová studie o.p.s. Větřák PozořiceBenjamin J. Vail: České environmentální postoje v minulosti a současnosti: předběžná analýza trendů 1990 – 2010František Zouhar: Zahraniční rozvojová spolupráce ČR ve střednědobém výhledu

6

Autoři referátů a PowerPointových prezentací

Adámková Miriam, Gercenova 9, Bratislava; [email protected]

Bokotey Aleksander, Dept. Of Ecology and Environmental Protection, Uzhhorod National University, Ukraine; [email protected]

Dobrovodská Marta, Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava; [email protected]

Haisová Marie, Mládežnická 3, Praha; [email protected]

Hála Vlastimil, Nad Manovkou 333/19, Praha; [email protected]

Harmáček Jaromír, Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulty UP, Olomouc; [email protected]

Hrdlička Josef, Arcibiskupství olomoucké, Olomouc; [email protected]

Huba Mikuláš, Geografický ústav SAV, Bratislava; [email protected]

Chrenka Branislav, Geografický ústav SAV, Bratislava; [email protected]

Jakubec Bruno, Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky TU, Zvolen; [email protected]

Konečný Ondřej, Nad Točnou 314, Zubří; [email protected]

Krylová Petra, Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc; [email protected]

Kysučan Lubor, Katedra klasické filologie, Filozofická fakulta UP, Olomouc a Katedra environmentálních studií, Fakulta sociálních studií MU, Brno; [email protected]

Machar Ivo, Katedra biologie, Pedagogická fakulta UP, Olomouc; [email protected]

Mátl Milan, K. H. Máchy 14, Šumperk; [email protected]

Matoušek Jiří, Recetox, Přírodovědecká fakulta MU, Brno; [email protected]

Mišíková Pavlína, Odbor environmentálnej politiky, Ministerstvo podohospodárstva, životného prostredia a regionálného rozvoja SR, Bratislava; [email protected]

Nečas Jiří, Vysoká škola ekonomická, Praha; [email protected]

Opršal Zdeněk, Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc; [email protected]

Raslavská Ivana, Nadácia Pontis, Bratislava; [email protected]

7

mailto:[email protected]



















Sabo Peter, Ústav vedy a výskumu UMB, Banská Bystrica; [email protected]

Stránský Martin, Sušická 17/1847, Praha; [email protected]

Suprunenko Oleh, Socio-Ecological Union, Beregovo 90202, Ukraine; [email protected]

Cochová Sylvia, Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky TU, Zvolen; [email protected]

Syrovátka Miroslav, Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc; [email protected]

Šebo Dušan, Geografický ústav SAV, Bratislava; [email protected]

Špulerová Jana, Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava; [email protected]

Šremer Pavel, Společnost pro trvale udržitelný život, Praha; [email protected]

Štefunková Dagmar, Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava; [email protected]

Tížik Miroslav, Sociologický ústav SAV, Bratislava; [email protected]

Topercer Ján, Botanická záhrada, Univerzita Komenského, Blatnica; [email protected]

Trávníček Jan, Rudé armády 37, Rousínov; [email protected]

Vail Benjamin, J., Katedra sociologie, Fakulta sociálních studií MU, Brno; [email protected]

Zouhar František, Česká rozvojová agentura, Praha; [email protected]

8















Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR a jeho implementace

Pavel Šremer

Příspěvek je rozdělen na dvě části – první informuje o strategickém rámci udržitelného rozvoje, schváleném vládou ČR a druhá pak o současném stavu jeho implementace.

Strategický rámec udržitelného rozvoje

Současná hospodářská krize ukázala důležitost udržitelného rozvoje, který není ve světě vnímán (na rozdíl od určité části naší politické reprezentace) jako ideologie, ale dlouhodobá cesta k udržitelné společnosti, dlouhodobému hospodářskému růstu při vysoké zaměstnanosti, podpoře sociální soudržnosti a respektování limitů omezené kapacity Země. V závěrech zasedání výboru OECD na ministerské úrovni z minulého roku1 je obsažen závazek členských států OECD zajistit, že hospodářské ozdravení a budoucí hospodářský růst budou konzistentní s udržitelným rozvojem a je vyjádřeno přesvědčení, že současná hospodářská krize může působit jako katalyzátor pro tak potřebnou politickou reformu, která bude prospěšná jak z hlediska zaměstnanosti, životního prostředí, tak i hospodářsky. Jednou z cest, jak dosáhnout udržitelného rozvoje jsou i strategie udržitelného rozvoje, které začaly vznikat již v devadesátých létech minulého století po summitu OSN v r. 1992 v Rio de Janeiro (tzv. summit Země) a zvláště pak po dalším summitu OSN k udržitelnému rozvoji v Johannesburgu v r. 2002. Česká národní strategie udržitelného rozvoje (SUR ČR) vznikla po několika neúspěšných pokusech v roce 2004 a byla schválena usnesením vlády č. 1242 z 8.12.2004. Tato strategie je v obecné rovině v souladu s tehdy platnou strategií udržitelného rozvoje EU. V roce 2006 byla však přijata na úrovni EU Obnovená strategie EU pro udržitelný rozvoj a bylo potřebné aktualizovat i naší národní strategii, jejíž aktualizace ostatně byla předepsána i v usnesení vlády č. 1242/2004. V r. 2007 vláda vzala na vědomí principy, nástroje a návrh priorit aktualizované strategie udržitelného rozvoje ČR (připravované původně jako samotná strategie pod vedením prof. Moldana, ale Rada vlády pro udržitelný rozvoj doporučila vládě dopracování ) a určila termín dopracování aktualizace strategie udržitelného rozvoje (aSUR) na 30.11.20092. Práce na přípravě aSUR probíhaly projektovým způsobem, s pomocí meziresortní pracovní skupiny a taktéž meziresortního řídícího výboru, pod vedením Rady vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR), přičemž MŽP, jehož ministr zodpovídá za předložení aSUR do vlády z titulu výkonného místopředsedy RVUR, zabezpečovalo koordinaci a finanční potřeby přípravy strategie. S přípravou projektovým způsobem velmi pomohla firma Integra Consulting Services. Poslední hodnocení evropské strategie udržitelného rozvoje, provedené Evropskou komisí v minulém roce3 nepřineslo uspokojivé výsledky, bylo dosaženo jen dílčích úspěchů, proto priority obnovené SUR EU zůstávají i nadále v platnosti. Zvláště je vyzdvihnuta nutnost implementace strategie ve všech prioritních oblastech. Obdobné výsledky přineslo i hodnocení stavu v jednotlivých oblastech udržitelného rozvoje v ČR pomocí indikátorové sady - v některých oblastech došlo ke zlepšení, v mnoha ukazatelích však stále přetrvává nepříznivý vývoj (např. ve struktuře ekonomiky, biodiversitě, korupci apod.)4. Aktualizovaná strategie byla připravována s využitím podnětů nejen z jednotlivých resortů, ale i ostatních složek společnosti. Celkem byly organizovány tři postupné veřejné diskuze, došlo i k sezvání partnerských organizací (stakeholders) na porady tzv. platformy.

9

Byly zapracovány podněty RVUR a jejích výborů a pracovních skupin. Zásadním podnětem vzešlým z diskuzí byl důraz na uvádění strategie v život, tj. implementaci a následně i řádný monitoring aSUR a zavádění hodnocení udržitelnosti, zatím u nás předepsané jen ve stavebním zákoně pro hodnocení udržitelného rozvoje území. Vláda svým usnesením č. 37 ze dne 11. ledna 2010 schválila na základě doporučení RVUR tuto strategii jako Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR (SRUR)5. SRUR má nadresortní, zastřešující charakter. Nenahrazuje sektorové strategie, ale snaží se určit sociální, ekonomické a environmentální hrozby pro další vývoj ČR a najít nástroje, jak se hrozbám vyhnout, s využitím synergií mezi třemi pilíři udržitelného rozvoje, tj. sociálním, ekonomickým a environmentálním. Aktualizovaná strategie resp. strategický rámec by měl napomoci vzájemné provázanosti opatření, cílů a politik, které již mohou být součástí stávajících sektorových strategií, nebo určit problémy, které v nich zatím nejsou řešeny. Strategický rámec jako dokument obsahuje 6 částí a dvě přílohy6. V úvodu jsou stanoveny úlohy SRUR- v prvé řadě vytvořit konsensuální rámec pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru (jako jsou sektorové politiky a akční programy) a být důležitým východiskem pro strategické rozhodování resortů i pro meziresortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Je zdůrazněn dlouhodobý časový rámec SRUR – její časový horizont je do roku 2030. Část „Udržitelný rozvoj ČR jako součást světové a evropské budoucnosti“ popisuje návaznosti na spolupráci v rámci OSN, OECD a EU. Třetí část „Strategická vize udržitelného rozvoje ČR“ popisuje žádoucí stav ČR v r. 2030, kdy prosperita společnosti bude postavena na vzájemné vyváženosti oblasti ekonomické, sociální a environmentální. Čtvrtá část „Priority a cíle udržitelného rozvoje“ obsahuje vlastní určení, které jsou zásadní priority a cíle udržitelného rozvoje na celostátní úrovni. Je vymezeno 5 prioritních os:

1. Společnost, člověk a zdraví2. Ekonomika a inovace 3. Rozvoj území 4. Krajina, ekosystémy a biodiverzita 5. Stabilní a bezpečná společnost

Prioritní osy vzešly z vyhodnocení klíčových oblastí pro udržitelný rozvoj ČR. U jednotlivých prioritních os je proveden popis hlavních problémů v klíčové oblasti a jsou stanoveny priority a jednotlivé cíle, vedoucí k naplnění priorit ( podrobněji pro bližší představu viz příloha č. 1). U cílů jsou pak uvedena některá klíčová opatření, vedoucí ke splnění cílů (protože není provedeno podrobné rozepsání a zhodnocení všech nutných opatření, byl zvolen pro celý strategický materiál název Strategický rámec, ač ve světě se takovýmto střešním dokumentům povětšinou říká strategie). V části „Implementace SRUR ČR“ je předpokládáno rozpracování opatření/úkolů, kterými bude směřováno k postupnému, dlouhodobému plnění jednotlivých cílů strategie, se závaznými rozhodnutími a verifikovatelnými odhady nákladů a dopadů. Je k tomu doporučeno využít principů dobré praxe strategického plánování a tím dosáhnout vyšší kvality dlouhodobého plánování. Vyšší úroveň plánování a následně i vládnutí je ostatně doporučována i z úrovně OECD. Jako klíčové pro dosažení udržitelného rozvoje je stanoveno dodržování základních principů udržitelného rozvoje při tvorbě všech navazujících strategií v ČR. Je vyjmenováno osm principů:- princip rovnováhy tří pilířů udržitelného rozvoje;- princip soudržnosti a integrace politik a řízení;- princip předběžné opatrnosti;

10

- princip generační a mezigenerační odpovědnosti;- princip rovných příležitostí;- princip partnerství;- princip mezinárodní odpovědnosti;- princip rozmanistoti.

Principů a kritérií by bylo možné vyjmenovat více, pouze na těchto však došlo při projednávání návrhu SRUR ke shodě. Pro řádnou implementaci strategie předpokládá SRUR ustavení alespoň minimální struktury: meziresortní skupinu pro implementaci, nejspíše při Úřadu vlády (jako výsledek dobré zkušenosti s meziresortní skupinou pro přípravu aSUR), která by koordinovala úsilí jednotlivých resortů a dále širší pracovní skupinu či výbor při RVUR, zahrnující i představitele dalších složek české společnosti, která se bude vyjadřovat k materiálům, připraveným Meziresortní pracovní skupinou. Je navrženo periodické zpracovávání Zprávy o plnění SRUR ČR k posouzení stavu implementace SRUR, která bude hodnotit vybrané indikátory udržitelného rozvoje pro jednotlivé prioritní osy a priority, zároveň bude hodnotit vývoj v jednotlivých prioritních osách z hlediska rovnováhy mezi třemi pilíři udržitelného rozvoje, přičemž četnost zpráv bude v souladu s podáváním zpráv o plnění SUR EU (zatím dvouletá perioda). Při přípravě strategie vyplynula z analýz potřeba posílení strategické práce na nadresortní i resortní/sektorové úrovni, s potřebou zabezpečení alespoň minimálních zdrojů jak finančních, tak personálních pro tvorbu a implementaci jak aSUR, tak i dalších strategií a koncepcí, taktéž i nezbytnost nové implementační struktury zastřešené z centrální úrovně (nejlépe Úřadu vlády). V této části je též zmíněna potřeba zavádění postupů hodnocení strategických dokumentů z hlediska jejich dopadů na udržitelný rozvoj. V další části SRUR „Monitorování SRUR ČR“ jsou stanoveny postupy monitoringu s cílem zavést jednotný monitorovací systém sledování udržitelného rozvoje v ČR a plnění SRUR, což by se mělo dít jako součást integrovaného plánu strategické práce v rámci zavádění principů dobré praxe strategického plánování. Je navrženo periodické zpracování Zprávy o plnění SRUR ČR každé dva roky. Zpráva by měla být posouzena třemi nezávislými odborníky a předložena jak vládě ČR a Parlamentu, tak i veřejnosti. Jedna část zprávy bude obsahovat hodnocení dle statistických ukazatelů - pomocí sady indikátorů udržitelného rozvoje, stanovených pro jednotlivé prioritní osy. Pravděpodobně poprvé v oficiálním vládním materiálu je zde stanoven i průřezový indikátor - ekologická stopa, definovaná jako množství bioproduktivní půdy na osobu, vyjádřené v globálních hektarech, které je třeba k zajištění spotřeby obyvatel daného státu. Další část má obsahovat hodnocení jednotlivých prioritních os z hlediska rovnováhy mezi třemi pilíři udržitelného rozvoje. Na základě vyhodnocení obsaženého ve zprávách o plnění bude možné SRUR anebo příslušné strategie upravovat. Proto byl Usnesením vlády č. 37/2010, schvalujícím SRUR stanoven i úkol předložit vládě nejpozději do 31. prosince 2015 návrh aktualizace SRUR. SRUR obsahuje též dvě přílohy. První přílohu tvoří indikátorové listy s podrobnějším popisem jednotlivých indikátorů, jejich definic a použitých jednotek, zdrojů dat a významu indikátorů. Další přílohou, která se však nedostala do vytištěného materiálu SRUR6 je příloha, stanovující základní principy dobré praxe strategického plánování.

Návrh implementace SRUR

11

Velká pozornost implementaci strategického rámce udržitelného rozvoje České republiky, který byl přijat vládou usnesením č. 37/20105, je podmíněna několika faktory. Můžeme je rozdělit na dvě skupiny. Jednak jsou to faktory mezinárodní (do nichž v prvé řadě je třeba počítat naše členství v Evropské unii) a dále i neméně významné faktory domácí. Z mezinárodních faktorů jsou to doporučení OSN a její Komise pro udržitelný rozvoj i např. Evropské hospodářské komise OSN. I v Obnovené strategii udržitelného rozvoje EU z roku 2006 je kladen důraz na implementaci této celounijní strategie. Každé dva roky členské státy podávají zprávy o pokroku v jejím plnění. Protože samotný SRUR vznikl mimo jiné i z důvodu dostání našich závazků vůči OSN, OECD a EU, abychom dokázali plnit tyto závazky, je potřebná realizace vytýčených priorit a cílů našeho strategického rámce. Vycházeli jsme i ze zkušeností některých evropských zemí, které mají delší a větší zkušenosti s plněním svých strategií udržitelného rozvoje, především Německa (viz např. Progress Report 20087). Obdobné je to s domácími faktory. Při plnění předchozí strategie udržitelného rozvoje ČR z r. 2004 bylo patrné, že např. různé resorty k strategii přistupují odlišně. Některé tuto střešní strategii při přípravě svých strategií braly v potaz, jiné ji víceméně ignorovaly a následkem toho jsme zásadní cíle této strategie buď neplnili vůbec, anebo jen s velkými obtížemi. Navíc, protože obnovená SUR EU stanoví nové priority, bylo potřebné tyto aplikovat na poměry v našem státě. Při přípravě samotného SRUR došlo k velké diskuzi mezi jednotlivými resorty, zda již v připravované strategii mají být rozepsána jednotlivá opatření a podrobněji vytýčena implementace. Jako kompromis, aby vůbec byl SRUR schválen Radou vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR) a následně i vládou, bylo přijato rozdělení do dvou stupňů – samotného strategického rámce na úrovni priorit a cílů, jen s vytýčením základních bodů implementace a následného stupně přípravy implementace, která bude muset být schválena vládou v budoucnu ( to je též jeden z důvodů, proč máme v názvu strategický rámec, nikoliv strategii, byť na evropské i světové úrovni je většinou zvykem nazývat i takto obecně stanovené priority a cíle strategiemi). V tomto příspěvku se soustředíme na stav přípravy implementace SRUR, jaký je koncem srpna až začátkem září 2010, tj. před předložením návrhu implementace výboru pro strategii RVUR a následně RVUR samotné. Nejprve se budeme věnovat organizačnímu zabezpečení a stavu přípravy materiálu do vlády, týkajícího se implementace SRUR a následně pak samotnému obsahu připravovaného dokumentu. Základní organizační rámec přípravy implementace je dán usnesením vlády č. 37/2010 k SRUR, samotným schváleným materiálem SRUR a zvláště pak usnesením 22. zasedání RVUR k zavádění SRUR do praxe8, které schválilo jak „Návrh hlavních směrů zavádění SRUR ČR do praxe“ připravený redakční skupinou, tak i ustavení základní organizační struktury implementace. Na základě toho byl pracovní skupinou pro implementaci dopracován materiál „Zavedení Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR do praxe“. Pokud materiál schválí Výbor pro strategii RVUR, RVUR a následně vláda, na úrovni celého státu bude hrát základní úlohu při implementaci RVUR a její struktury. Ve vztahu k vládě bude RVUR předkládat vládě materiály, týkající se implementace SRUR. Rada by měla v budoucnu daleko důkladněji plnit funkce, dané jí Statutem, odsouhlaseným usnesením vlády č. 1111 z r. 20069 – tj. posuzovat a navrhovat opatření k zajištění provázanosti a soudržnosti dlouhodobých a střednědobých ekonomických, sociálních a environmentálních strategií, koncepcí a politik a dalších sektorových či k území vztažených programových dokumentů, včetně legislativních opatření, určených k projednávání vládou, v souladu s principy udržitelného rozvoje. Aby se tak stalo, pracovní orgány RVUR budou angažovány v přípravě jednotlivých činností implementace. Bude k tomu sloužit v prvé řadě Řídicí výbor pro implementaci SRUR, jehož funkci bude zastávat Výbor pro strategii RVUR, a pravidelnou práci na přípravě i realizaci implementace bude

12

zajišťovat Pracovní skupina pro implementaci SRUR, vzniklá z původní meziresortní Pracovní skupiny pro aktualizaci SUR.Obr. 1: Schematické znázornění organizačního zajištění implementace Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR na ústřední úrovni

Důležitou roli bude zaujímat již působící Pracovní skupina pro tvorbu indikátorů udržitelného rozvoje, která navrhuje a vyhodnocuje indikátory udržitelného rozvoje (zde bude podstatný příspěvek Centra pro otázky životního prostředí UK a Českého statistického úřadu). Velmi důležitý přesah SRUR na úroveň krajů a obcí bude zajišťovat již existující Pracovní skupina pro udržitelný rozvoj regionů, obcí a území RVUR. V otázkách implementace SRUR na regionální a místní úrovni s ní bude spolupracovat Pracovní skupina RVUR pro místní Agendu 21 (MA21), která metodicky zajišťuje rozpracování Agendy 21 OSN na naše místní až regionální podmínky.

13

PS pro USV

Sekretariát RVUR

VLÁDA Vláda

RVUR

Výbor pro komunikaci

Výbor pro strategie

PS pro implementaci

PS pro MA 21 PS pro UR

regionů,..PS pro indikátory

Úřad vlády

PS pro koordinaci příprav Divize OSN pro UR

PS k vzdělávání pro UR

Sekretariát Úřadu vlády

PS pro USV

Výbor pro komunikaci RVUR bude usnadňovat jak vzájemnou komunikaci v rámci pracovních orgánů RVUR, tak i komunikaci ve vztahu ke krajům a obcím.Pro hlavní aktéry byly zatím navrženy následující aktivity:

Řídicí výbor pro implementaci SRUR - Výbor pro strategii RVUR Bude řídícím výborem implementace, takže bude sledovat hlavní směry implementace SRUR a posuzovat návrhy, předkládané pracovní skupinou pro implementaci SRUR a dalšími pracovními skupinami. Dále bude u plánů nelegislativních a legislativních úkolů vlády určovat ty strategické dokumenty, ke kterým se bude vyjadřovat buď RVUR, řídící výbor, případně pouze Pracovní skupina pro implementaci SRUR.Ad hoc Pracovní skupina pro implementaci SRUR Pracovní skupina pro implementaci SRUR vznikla doplněním z původní meziresortní Pracovní skupiny pro aktualizaci SUR a zařazením pod RVUR. Je tedy složena ze zástupců jednotlivých ústředních orgánů. Pracovní skupina má za úkol zpracovat implementační dokument SRUR, v kterém budou přiřazeny konkrétní strategické dokumenty jednotlivým prioritám a cílům SRUR. Následně bude řešit, jakým způsobem bude dosaženo cílů a priorit SRUR, které zatím nebyly řešeny stávajícími strategiemi. Důležitou činností této pracovní skupiny bude hodnocení souladu nově připravovaných strategických dokumentů s prioritami a cíli SRUR, a v budoucnu hodnocení z hlediska jejich dopadů na udržitelný rozvoj (tzv. SIA-Sustainability Impact Assessment). Dále bude zpracovávat pravidelné zprávy o vyhodnocování stavu a trendů udržitelného rozvoje ČR každé 2 roky a provádět evaluaci SRUR každé 4 roky. Právě vytvoření a hlavně práce této skupiny by měla být hlavní organizační inovací, která zajistí účinnější a stálou práci na implementaci SRUR. Pracovní skupina pro indikátory Pracovní skupina pro indikátory zatím zajišťovala tvorbu a vyhodnocení sady indikátorů udržitelného rozvoje na celostátní úrovni, nyní by měla zajišťovat pravidelné dvouleté vyhodnocování sady všech indikátorů udržitelného rozvoje na národní, regionální i místní úrovni. V oblasti indikátorů a statistických údajů k nim bude podstatná spolupráce s Českým statistickým úřadem, zvláště při vývoji indikátorů pro místní a regionální úroveň. Výbor pro komunikaci Výbor pro komunikaci by měl co nejšířeji zajišťovat publicitu a propagaci SRUR, aby došlo k zvýšení informovanosti důležitých cílových skupin a široké veřejnosti o udržitelném rozvoji, o prioritách a cílech SRUR i o činnosti RVUR. Bude zabezpečovat publicitu společných témat RVUR a MA 21 v ČR („Udržitelná a bezpečná doprava“, „Udržitelná energetika“ „Podpora zdraví“ a „Udržitelná spotřeba a výroba“). Tento Výbor bude napomáhat vzájemné komunikaci pracovních orgánů RVUR a komunikaci s kraji a obcemi při implementaci SRUR.Pracovní skupina pro udržitelný rozvoj regionů, obcí a území Tato klíčová skupina ve vztahu k udržitelnému rozvoji obcí a regionů se bude snažit zajišťovat soulad nových nebo aktualizovaných strategií na regionální a místní úrovni s prioritami a cíli SRUR. Zároveň se bude podílet na navržení sady indikátorů na regionální a místní úrovni a bude spolupracovat na pravidelných zprávách o vyhodnocení stavu a trendů udržitelného rozvoje ČR a evaluaci SRUR.Pracovní skupina pro místní Agendu 21 (MA 21) Pracovní skupina pro místní Agendu 21 se bude též podílet na implementaci SRUR na regionální a místní úrovni, zvláště cenné budou její zkušenosti z přípravy a monitorování indikátorů udržitelného rozvoje pro místní a regionální ( i mikroregionální) úroveň.

Účast dalších pracovních orgánů RVUR:

14

Významné úkoly jsou přiřazeny dalším pracovním orgánům RVUR. Je to v prvé řadě Pracovní skupina ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj, zaštiťující Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj a její akční plán, dále Pracovní skupina pro udržitelnou spotřebu a výrobu, zajišťující velmi důležitou koordinaci aktivit v oblasti udržitelnosti spotřeby a výrobya Pracovní skupina pro koordinaci příprav na zasedání Komise OSN pro udržitelný rozvoj, zabezpečující návaznosti na aktivity OSN v oblasti udržitelného rozvoje, nyní hlavně přípravu na světový summit Rio+20.

Sekretariát RVUR: Sekretariát RVUR bude v rámci implementace zabezpečovat operativní činnosti (přípravu zasedání Rady, koordinaci činnosti pracovních orgánů Rady, odbornou a technickou redakci hlavních výstupních materiálů Rady, aktualizaci webových stránek Rady, organizaci odborných akcí pořádaných Radou) a iniciovat přípravu situačních zpráv ke SRUR, aktualizaci SRUR a aktivní spolupráci na evropské a mezinárodní úrovni).

Plán přípravy materiálu pro jednání vlády ČR je následující: Pracovní skupina pro implementaci zpracovala hrubou verzi „Zavádění Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR do praxe“ do 31.8.2010. Materiál předala Výboru pro strategii RVUR . K projednání dokumentu Výborem pro strategii dojde 9.9.2010. Následné projednání dokumentu RVUR by mělo být uskutečněno do cca 30.9.2010. V případě nepříliš zásadních úprav by pak následovalo meziresortní připomínkové řízení do cca 20.10.2010. Po vypořádání připomínek je plánováno předložení materiálu vládě do 29.10.2010. V tomto plánu zatím chybí projednání plánu implementace ve veřejné diskuzi, pravděpodobně vzhledem k napjatému harmonogramu a nestabilní atmosféře na jednotlivých ministerstvech. Bylo by však možné uskutečnit takovou diskuzi alespoň mezi projednáním v řídícím výboru a v RVUR, anebo po projednání RVUR. Domnívám se, že ani projednání s partnery („stakeholdery“) nebude postačovat při zasedání RVUR, neboť tam mají zastoupení jen některé organizace. Aktuální návrhy implementace, tak jak jsou obsaženy v hrubé verzi materiálu „Zavádění SRUR do praxe“ , nyní předané pracovní skupinou pro implementaci Výboru pro strategii RVUR, jsou následující:

1. Dojde k porovnání souladu stávajících strategií a koncepcí (jak sektorových, tak průřezových) s prioritami a cíli SRUR, tj. k jednotlivým prioritám a cílům SRUR budou přiřazeny odpovídající již platné sektorové strategie a taktéž i adekvátní indikátory. Na hrubém porovnání již pracovní skupina pracuje, bude důležitý i další stupeň- podrobné kvantitativní i kvalitativní rozčlenění, do jakého stupně jednotlivé, povětšinou krátkodobé a střednědobé cíle sektorových strategií, přispívají k plnění většinou dlouhodobých cílů SRUR.

2. Pro priority a cíle nepokryté stávajícími strategiemi bude stanoven další postup, příprava či aktualizace příslušného resortního či průřezového dokumentu. Opět zde bude důležité kvantitativní i kvalitativní stanovení.

3. Při tvorbě nových, či případné aktualizaci sektorových i průřezových strategických materiálů bude zajištěn soulad s prioritami a cíli SRUR. Navrhuje se povinné posuzování v rámci meziresortního připomínkového řízení, kdy do připomínkového místa by byla zahrnuta i RVUR, která by nejdůležitější materiály posuzovala sama, ostatní pak buď Výbor pro strategii RVUR, anebo pracovní skupina pro implementaci.

15

Obr. 2: Schematické znázornění návrhu organizačního zabezpečení hodnocení souladu nových strategických materiálů s prioritami a cíli SRUR ( schema z materiálu Zavedení SRUR do praxe)

4. Velmi důležité bude dosažení souladu regionálních a místních strategických materiálů s prioritami a cíli SRUR a naopak. Každopádně bude zásadním předpokladem použití stávajících platných strategií a právních norem (norem determinujících strategické přístupy či samotné strategie). Cesty, jak dosáhnout souladu nových dokumentů na krajské a místní úrovni s prioritami a cíli celostátní SRUR budou muset být teprve nalezeny, krajům a městům to žádný předpis neukládá, v usnesení vlády k SRUR je jen doporučen soulad. Domnívám se, že by zde mohly kladnou úlohu sehrát Rady udržitelného rozvoje území, předpokládané stavebním zákonem. To by však vyžadovalo určitou úpravu stavebního zákona, aby takové rady vznikly. Též by bylo potřebné pro jejich práci dokončit metodiku hodnocení udržitelnosti (iniciativní materiály pro místní až regionální úroveň již existují). Rozhodně lze však využít zkušeností obcí, realizujících Místní agendu 21 (např. Vsetína a dalších měst). Obdobně je možné využít zkušeností z přípravy MA 21 na krajské úrovni (kraje Vysočina) a další zkušenosti.

5. Jako základní vodítko při tvorbě strategií a k jejich porovnávání, jak dalece přispívají k udržitelnosti rozvoje naší společnosti, je potřebné používat principy udržitelného rozvoje, blíže charakterizované ve SRUR (výčet principů je uveden výše).

16

6. Pro úspěšnou implementaci bude důležité správné nastavení monitoringu a určení sledovaných indikátorů a taktéž hodnocení. Je předpokládáno vytvoření třech sad indikátorů udržitelného rozvoje – v SRUR již navržené sady národních indikátorů a dále nově vytvořených sad indikátorů pro regionální a místní úroveň.

7. Každé dva roky je navrhováno vytvoření zprávy o vyhodnocení stavu a trendů udržitelného rozvoje ČR právě za pomoci 3 sad indikátorů a zpráva bude obsahovat i verbální hodnocení souladu priorit a cílů SRUR, přínosu nových strategií a jejich opatření k prioritám a cílům SRUR.

8. Každé 4 roky dojde k evaluaci SRUR, tj. vyhodnocení celkového souladu SRUR a ostatních strategií i vyhodnocení, jak jsou plněny jednotlivé priority a cíle SRUR. Na základě toho by pak byly navrženy změny SRUR a v případě potřeby velkých změn by následovala aktualizace SRUR.

9. Pro zvýšení úrovně přípravy strategických materiálů v ČR budou v rámci návrhu implementace SRUR navrženy principy strategického plánování, podrobnější rozpracování bude záležet na navrhujícím rezortu - Ministerstvu financí.

Další postup implementace bude odvislý od politické situace v naší zemi i od mezinárodních aktivit. Zatím nelze dobře prognózovat další vývoj. Programové prohlášení vlády strategický rámec nezmiňuje, udržitelnému rozvoji je v něm věnována pozornost jen v mezinárodním kontextu, přestože v návrzích jednotlivých resortů pro programové prohlášení vlády bylo na udržitelný rozvoj, příp. SRUR odkazováno. V návrhu zavedení SRUR do praxe je velmi přínosná snaha o začlenění SRUR do základních strategických materiálů ČR, zvýraznění postavení SRUR ve vztahu k nejdůležitějším rozvojovým dokumentům jak EU, tak ČR (viz příloha č. 3). Protože bude nyní připravována namísto dosavadního Národního strategického referenčního rámce (určujícího základní strategii ČR pro roky 2007 až 2013) Národní rozvojová smlouva jako nová forma podle které budou připravovány operační programy pro období 2014-2020, bude velmi důležité, zda se SRUR stane základem pro tuto Národní rozvojovou smlouvu, jak je v návrhu zavedení SRUR předpokládáno.

V současné době na úrovni EU probíhají diskuze, zda nyní připravená základní střednědobá strategie EU - Strategie Evropa 2020 postačuje, anebo zda je potřebné dopracování dlouhodobé strategie udržitelného rozvoje EU. Každopádně je však možno říci, že pravděpodobně dojde na mezinárodní scéně k urychlení vývoje díky přípravě na světovou konferenci OSN Rio + 20, která se otázkám udržitelného rozvoje samozřejmě věnovat bude. Bohužel zkušenosti z toho, jak předchozí světové konference v Riu de Janeiro a Johannesburgu byly u nás minimálně reflektovány, nedávají příliš nadějí. V té době však Česká republika ještě nebyla součástí EU. Nyní proto bude další postup ČR v prvé řadě záviset na vývoji v EU a míře jeho reflexe naší politickou reprezentací. SRUR poskytuje určitý základní rámec pro směřování, bude však důležité, zda dojde k schválení návrhu zavedení SRUR do praxe a ještě důležitější bude, pokud dojde k podrobnému rozpracování SRUR do implementačního plánu.

17

Příloha č. 1: Prioritní osy, priority a cíle SRUR ČR ( z materiálu Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR)

Prioritní osa 1: SPOLEČNOST, ČLOVĚK A ZDRAVÍ

18

Priorita 5.1: Posilování sociální stability a soudržnosti

Priorita 5.2: Efektivní stát, kvalitní veřejná správa a rozvoj občanského sektoru

Priorita 5.3: Zvyšování připravenosti ke zvládání dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik a posilování

Priorita 1.1: Zlepšování podmínek pro zdravý život

Cíl 1: Zlepšit životní styl a zdravotní stav populace

Cíl 2: Snížit dopady spotřeby obyvatel ČR na ekonomickou, sociální a environmentální oblast

Priorita 1.2: Zlepšování životního stylu a zdravotního stavu populace

Priorita 1.3: Priorita 1.3:

Přizpůsobit politiky a služby demograf. vývoji a podpořit mezigenerační a rodinnou soudružnost

Cíl 1: Prostřednictvím etické výchovy podporovat stabilitu společnosti

Cíl 2: Rozvíjet sociální služby a jejich dosažitelnost v rámci sociální infrastruktury

Cíl 3: Podporovat sociální začleňování znevýhodněných skupin obyvatel a snižování výskytu chudoby

Cíl 4: Snižovat zdravotní rizika související s negativními faktory životního prostředí a s bezpečností potravin

Cíl 1: Zlepšit zdravotní stav seniorů a zvýšit kvalitu života ve stáří

Cíl 2: Podporovat rodiny a usnadnit realizaci rodičovství

Prioritní osa 2: EKONOMIKA A INOVACE

19

Priorita 2.1:

Podpora dyn Priorita 2.1: Podpora dynamiky národní ekonomiky a posilování konkurenceschopnosti (průmyslu a podnikání, zemědělství, služeb)

Priorita 2.2:

Zajištění Priorita 2.2: Zajištění energetické bezpečnosti státu a zvyšování energetické a surovinové efektivity hospodářství

Priorita 2.3:

Rozvoj lidskýc Priorita 2.3: Rozvoj lidských zdrojů, podpora vzdělávání, výzkumu a vývoje

Cíl 1: Vytvořit příznivější podnikatelské prostředí a podpořit soukromou iniciativu

Cíl 2: Podpořit podnikání a konkurenceschopnost

Cíl 3: Zefektivnit podporu malých a středních podniků

Cíl 4: Zkvalitnit a zefektivnit dopravu a zvýšit její bezpečnost

Cíl 1: Dosáhnout maximální nezávislosti

Cíl 2: Dosáhnout maximální bezpečnosti

Cíl 3: Podporovat udržitelnou energetiku

Cíl 4: Podporovat udržitelné materiálové hospodářství

Cíl 1: Podpořit vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů

Cíl 2: Podpořit výzkum, vývoj a inovace

Prioritní osa 3: ROZVOJ ÚZEMÍ

20

Priorita 3.1:

Upevňování Priorita 3.1:

Upevňování územní soudržnosti

Priorita 3.2:

Zvyšování k Priorita 3.2

Zvyšování kvality života obyvatel území

Priorita 3.3:

Účinněji pro Priorita 3.3:

sazovat stra Účinněji prosazovat strategické a územní plánování

Cíl 1: Zvýšit ekonomický a environmentální potenciál, konkurenceschopnost a sociální úroveň regionů ČR na srovnatelnou úroveň s vyspělými regiony Evropy, a postupně snižovat nepřiměřené regionální disparity.

Cíl 2: Posílit roli měst jako akcelerátorů růstu a rozvoje regionů

Cíl 3: Zabezpečit udržitelný rozvoj venkova a posílit harmonizaci vztahů mezi městem a venkovem

Cíl 1: Finančně zabezpečit zvyšování kvality života v území prostřednictvím systému rozpočtového určení daní (obcí a krajů)

Cíl 2: Zvýšit a zkvalitnit dopravní dostupnost, technologickou, energetickou a znalostní úroveň sídel, a tím dosáhnout i zlepšení životního prostředí v sídlech.

Cíl 3: Zvýšit a zkvalitnit dostupnost služeb (včetně kultury), především pak bydlení

Cíl 4: Posílit zastoupení udržitelného cestovního ruchu ve struktuře místní ekonomiky

Cíl 1: Vytvořit předpoklady pro udržitelné využívání území

Cíl 2: Hospodárně využívat zastavěné území a chránit území nezastavěné a nezastavitelné pozemky

Prioritní osa 4: KRAJINA, EKOSYSTÉMY A BIODIVERZITA

21

Priorita 4.1:

Ochrana kra Priorita 4.1:

jiny jako pře Ochrana krajiny jako předpoklad pro ochranu druhové diverzity

Priorita 4.2:

Odpovědné Priorita 4.2:

Hospodařen Odpovědné hospodaření v zemědělství a lesnictví

Priorita 4.3:

Adaptace na Priorita 4.3:

změny klima Adaptace na změny klimatu

Cíl 1: Udržet a zvýšit ekologickou stabilitu krajiny a podporovat její funkce, zejména udržitelným hospodařením v krajině

Cíl 2: Chránit volnou krajinu

Cíl 3: Zastavit pokles biologické rozmanitosti

Cíl 1: Podporovat šetrné a přírodě blízké způsoby zemědělského hospodaření a rozvíjet jeho mimoprodukční funkce

Cíl 2: Zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost v lesích podporou šetrných, přírodě blízkých způsobů hospodaření v lesích a posílením mimoprodukčních funkcí lesních ekosystémů

Cíl 1: Zajistit připravenost ke zvládnutí mimořádných událostí spojených se změnami klimatu

Cíl 2: Dosáhnout dobrého kvantitativního stavu podzemních i povrchových vod

Cíl 3: Zlepšit vodní režim krajiny

Cíl 4: Snižovat dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů na lesní a zemědělské ekosystémy

Prioritní osa 5: STABILNÍ A BEZPEČNÁ SPOLEČNOST

22

Priorita 5.1:

Posilování s Priorita 5.1:

ociální stabi Posilování sociální stability a soudržnosti

Priorita 5.2:

Efektivní stá Priorita 5.2:

t, kvalitní ve Efektivní stát, kvalitní veřejná správa a rozvoj občanského sektoru

Priorita 5.3:

Zvyšování př Priorita 5.3:

ipravenosti Zvyšování připravenosti ke zvládání dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik a posilování mezinárodních vazebCíl 1: Specifikovat a realizovat

klíčové principy připravenosti společnosti a státu z hlediska podpory integrace cizinců

Cíl 2: Posílit prevenci sociálně-patologických jevů, kriminality, korupce

Cíl 1: Zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí

Cíl 2: Rozvíjet lidské zdroje ve veřejné správě. eGovernment a cíleným vzděláváním přispět k efektivitě a kvalitě veřejné správy a rozvoji forem její práce v souladu s požadavky udržitelného rozvoje

Cíl 3: Docílit institucionálního uspořádání neziskového sektoru s vlastní organizační strukturou vedoucí k efektivnější spolupráci s veřejnou správou

Cíl 4: Posílit osvětové a vzdělávací aktivity související s rozvojem spolupráce veřejné správy a neziskového sektoru

Cíl 1: Prohlubováním mezinárodní spolupráce zvýšit připravenost na teroristické hrozby, včetně nových forem těchto hrozeb, a přijmout nástroje k potlačení organizovaného zločinu

Cíl 2: Zvýšit připravenost obyvatel, veřejné správy a složek Integrovaného záchranného systému k řešení dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik.

Cíl 3: Rozvíjet spolupráci v rámci regionu a EU, posílit aktivní účast v mezinárodních organizacích a prosazovat principy udržitelného rozvoje na všech úrovních mnohostranných a bilaterálních vztahů a v souladu s nimi posilovat mezinárodní spolupráci v politické, ekonomické, sociální, environmentální a kulturní oblasti a usilovat o zvýšení objemu a zefektivnění oficiální rozvojové pomoci v uvedených oblastech.

Cíl 4: Podílet se na plnění mezinárodních závazků v oblasti snižování emisí skleníkových plynů

Příloha č. 2: Indikátory SRUR , národní úroveň

( dle materiálu Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR )

0.A Ekologická stopa

Prioritní osa 1: Populace, člověk a zdravíI.A Standardizovaná míra úmrtnosti podle skupin nemocíI.B Expozice obyvatel prašnému aerosoluI.C Očekávaná délka života a očekávaná délka života prožitého ve zdravíI.D Emise, těžba surovin a produkce biomasy spojené se spotřebou domácnostíI.E Zadlužení domácnostíI.F Míra zaměstnanosti starších pracovníkůI.G Index stáří a index závislosti

Prioritní osa 2: Ekonomika a inovaceII.A HDP na osobuII.B Produktivita práceII.C Obecná míra nezaměstnanostiII.D Přepravní náročnost v dopravěII.E Energetická náročnost HDPII.F Spotřeba primárních energetických zdrojůII.G Podíl energie z obnovitelných zdrojůII.H Materiálová spotřebaII.I Odběry povrchových a podzemních vod podle sektorůII.J Nakládání s odpady podle hlavních způsobů nakládáníII.K Struktura vzdělanostiII.L Výdaje na výzkum a vývojII.M Přístup k internetu

Prioritní osa 3: Rozvoj území1

III.A HDP na osobuIII.B Obecná míra nezaměstnanostiIII.C Výdaje na výzkum a vývoj a počty zaměstnanců ve výzkumu a vývojiIII.D Municipality zapojené do realizace místní Agendy 21III.E Migrační saldo venkovských obcíIII.F Celková výše příjmů na 1 obyvatele a dluhová službaIII.G Přeprava cestujících veřejnou silniční a železniční dopravouIII.H Přístup k internetuIII.I Počet hostů v hromadných ubytovacích zařízeníchIII.J Výdaje na kulturu z veřejných rozpočtů

1 Indikátory pro prioritní osu 3 budou sledovány vždy za jednotlivé kraje i celou ČR (průměr).

23

III.K Pokrytí území ČR schválenou územně plánovací dokumentací obcíIII.L Podíl zastavěného území na celkové rozloze

Prioritní osa 4: Krajina, ekosystémy a biodiverzitaIV.A Indikátor změn území a ekosystémůIV.B Index běžných druhů volně žijících ptákůIV.C Výdaje na ochranu životního prostředí a veřejné výdaje na ochranu životního prostředíIV.D Spotřeba základních živin v minerálních hnojivechIV.E Podíl ekologického zemědělstvíIV.F DefoliaceIV.G Intenzita těžby dřeva

Prioritní osa 5: Stabilní a bezpečná společnostV.A Index vnímání korupceV.B Účast ve volbáchV.C Populace žijící pod hranicí chudoby před a po sociálních transferechV.D Saldo a dluh vládního sektoruV.E Průměrná délka soudního řízeníV.F Celková zahraniční rozvojová spolupráceV.G Emise skleníkových plynů na obyvatele a na jednotku HDPV.H Přímé zahraniční investice

24

Příloha č. 3: Přehled návazností SRUR na základní rozvojové dokumenty EU a ČR ( dle podkladového materiálu Zavedení Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR do praxe, vypracovaného prac. skupinou RVUR pro implementaci SRUR, IX.2010)

25

Prameny:

1 Závěry zasedání Výboru ministrů členských zemí OECD, 25.6.2009, C/MIN (2009)5/Final, OECD Paříž 2009

2 Usnesení vlády ČR č. 1434 z 19.12.2007 k Principům, nástrojům a návrhu priorit pro dopracování aktualizované Strategie udržitelného rozvoje České republiky (2007)

3 Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Začleňování udržitelného rozvoje do politik EU: Přezkum Strategie EU pro udržitelný rozvoj za rok 2009, KOM (2009) 400 v konečném znění, Brusel 24.7.2009

4 Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR 2008, RVUR a MŽP, ed. J.Kovanda a T.Hák, COŽP UK , vyd. MŽP Praha 2009

5 Usnesení vlády ČR č. 37 ze dne 11.ledna 2010 ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky

6 Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, RVUR a MŽP, vyd. MŽP Praha, 2010

7 Progress Report 2008 on the National Strategy for Sustainable Development: For a Sustainable Germany. Press and Information Office of Federal Government, Berlin 2008

8 Závěry 22. zasedání Rady vlády pro udržitelný rozvoj ze dne 8.června 2010, usnesení č. 2 k bodu programu „Posouzení návrhu zavedení SRUR ČR do praxe“

9 Usnesení vlády č. 1111 ze dne 27. září 2006 o změně zabezpečení činností spojených s fungováním Rady vlády pro udržitelný rozvoj , Příloha č. 2: Statut RVUR

10 Materiál ad hoc pracovní skupiny RVUR pro implementaci SRUR „Zavedení Strategického rámce udržitelného rozvoje do praxe“, připravený jako podklad pro jednání Výboru pro strategii RVUR dne 9.9.2010 a následně pro jednání RVUR a vlády

Addendum: V době odevzdání příspěvku došlo dne 5.10.2010 k 23. zasedání Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Na tomto zasedání byl schválen materiál „Zavedení Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR do praxe“ s úpravami vzešlými z jednání Rady. RVUR přistoupila na návrh Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ), aby součástí materiálu byl i závazek dopracovat metodiku hodnocení vlivu strategických dokumentů na udržitelnost (SIA-Sustainability Impact Assessment ) a zabezpečit její postupné zavedení včetně legislativní přípravy zavedení. Gestorem má být pracovní skupina pro implementaci s termínem splnění úkolu do prosince 2011. Zavedení metodiky SIA bude znamenat hodnocení dopadů strategií na všechny tři pilíře udržitelného rozvoje - tj. na ekonomický, sociální a environmentální pilíř. Bude potřeba vypracovat metodiku hodnocení udržitelnosti dle evropských zkušeností a materiálů OECD, převedených na naše poměry. Pokud se toto neobyčejně důležité hodnocení podaří prosadit na jednání vlády, bude nutné upravit Jednací řád vlády a Legislativní pravidla vlády. Byl by to podstatný pokrok ve směřování celé státní sféry k udržitelnému rozvoji.

26

RVUR na 23. zasedání schválila ustavení pracovní skupiny pro implementaci SRUR a jmenovala jejím vedoucím Mgr. Pavla Drobila, výkonného místopředsedu RVUR a ministra životního prostředí za předpokladu schválení návrhu vládou. Jmenování je to značně překvapivé, formální a nedomyšlené, neboť si lze těžko představit, že ministr a výkonný místopředseda RVUR se bude účastnit pravidelné práce pracovní skupiny, přičemž bude podléhat rozhodování řídícího výboru, jímž je výbor pro strategii, vedený prof. Moldanem, kterýžto výbor pak plní úkoly od RVUR, vedené výkonným místopředsedou RVUR, čímž se kruh uzavírá…. RVUR bohužel neschválila další dva důležité návrhy STUŽ. Neschválila přípravu implementačního plánu pro SRUR, s určením opatření, gestorů a časových termínů, které by vedly ke splnění jednotlivých cílů a priorit SRUR (SRUR je zpracována jen do úrovně cílů, chybí rozpis a zhodnocení efektivity jednotlivých opatření, kterými se k jednotlivým cílům dojde). Toto neschválení znamená, že nedošlo k tomu, co bylo slibováno při schvalování SRUR: že budou práce pokračovat na implementaci. V strategickém plánování pak implementace je těžko myslitelná bez implementačního plánu, určujícího, jakými opatřeními dojde ke splnění jednotlivých cílů strategie. Je velkou otázkou, zda bylo splněno zadání vlády dořešit otázky zavedení Strategického rámce do praxe, čili dořešit otázky implementace SRUR. Dále RVUR neschválila návrh STUŽe, aby do konkrétních opatření byl doplněn bod, týkající se úpravy a zavedení metodik pro implementaci a vyhodnocování strategií udržitelného rozvoje na místní, regionální a centrální úrovni na základě podkladů, citovaných přímo v materiálu. Návrh přitom směřoval k metodické pomoci obcím, regionům i ústředním orgánům v pro ně většinou velmi nové problematice strategického plánování udržitelného rozvoje. Takto hrozí nebezpečí formálního zavedení, které se projevilo ve stavebním zákoně, uzákoňujícím rady udržitelného rozvoje území a jejich hodnocení udržitelného rozvoje území, přičemž ze strany státu nedošlo k vypracování metodiky, jak takové hodnocení mají rady provádět. Další postup implementace SRUR je nyní v rukou vlády.

27

Czech Environmental Attitudes, Past and Present: A Preliminary Analysis of Trends, 1990 – 2010

Benjamin J. Vail

Introduction

The purpose of this paper is to present a preliminary analysis of trends in environmental attitudes in the Czech population since the end of communism. The first research question to be asked in this endeavor was simply, where to find data describing Czech environmental attitudes? It was not possible to find a single comprehensive report on Czech environmental attitudes in the English language covering this time period. Instead, data were pieced together from a variety of publicly available sources in both the Czech and English languages, such as public opinion polls, government studies, and social surveys. The results of this investigation are presented in the first part of the paper, and taken together present a fascinating picture of profound changes in environmental attitudes during the two decades since the Velvet Revolution.

Once data describing environmental attitudes were collected, the second question was how to interpret and explain the observed changes. Given the trends of the data, it was logical to ask if the data help to confirm or challenge any existing theories about changes in environmental attitudes. Ecological Modernization Theory (EMT) predicts changes in social institutions that will improve relations between society and the natural environment. Implicit in the expectation of such institutional reforms is growing concern for environmental quality within the population. Changes in social, economic, and political relations should reflect growing awareness of and concern for environmental issues among key decision makers and within the general population; this process is called “ecological modernization.” EMT predicts fundamental reforms in governance, business practices, patterns of production and consumption, and the role of social movements. While these reforms are enabled by new, cleaner technologies it is arguable that the heart of EMT predictions is that rising awareness of ecological issues through the media and education will influence decision-makers at all levels to “green” the society. In other words, the spread of ecological values throughout society will motivate individuals and institutions to integrate their behavior with genuine ecological concern (cf. Vail 2009). This paper begins the task of assessing whether the ecological modernization perspective describes and explains the changes taking place in the Czech Republic.

Part I: Data

The first goal of this paper is to collect and organize existing data about environmental attitudes within the Czech population. The first thing to note is the high level of environmental concern recorded at the time of the Velvet Revolution. Other researchers have pointed out that environmental concern was widespread before the Revolution and that dissatisfaction with environmental quality and the development of environmental movements under communism contributed directly to the overthrow of the regime (cf. Jehlička and Smith 2007). Thus, immediately following the Revolution respondents ranked the environment as the nation’s number one policy priority and as an “urgent” social issue (see Figures 1 and 2).

28

However, Figures 1 and 2 show that this concern dropped off sharply and rapidly following 1990, such that by 2005 the environment ranked last out of more than a dozen policy priorities and was considered an “urgent” issue by barely 25 percent of the population.

Figure 1: Ranking the Environment as a Policy Priority (1990-2005)

(Source: CENIA 2005:85)

Figure 2: Percentage of Respondents Ranking the Environment as an “Urgent” Social

29

Issue (1992-2005)


Meanwhile, during the same time period, reported satisfaction with both local and national environmental conditions rose steadily. Measures of satisfaction with local conditions are seen as reflecting the actual experiences of respondents, while measures of national conditions are seen to reflect their perceptions of issues with which they may not have direct experience. In 1990, only about 20 percent of respondents were satisfied with local conditions. By 2005, more than 60 percent reported satisfaction with local conditions as opposed to less than 10 percent dissatisfied (see Figure 3). At the national level, Figure 4 shows that in 1996 most Czechs were not satisfied with environmental quality. By 2004, an equal number of respondents were satisfied and dissatisfied with the environment.

Figure 3: Satisfaction with Local Environmental Quality (1990-2005)

30


Figure 4: Satisfaction with National Environmental Quality (1996-2004)


At the same time, financial investments in environmental protection rose significantly during the mid-1990s to 2.5 percent of GDP and then dropped precipitously after 1998 to about 0.7 percent of GDP (see Figure 5). Major investments were necessary early in the transition from communism to clean up the legacy of waste and modernize industrial activities. Most funding was aimed at reducing air and water pollution and cleaning up and modernizing waste management operations. The drop in environmental expenditures may

31

simply reflect the success of programs to achieve these goals by reforming industrial and agricultural practices.

Figure 5: Investments in Environmental Protection, Total Expenditures and % of GDP, 1990-2006

(Source: Volaufová 2008:17)

The decline in total expenditures on the environment is paralleled by a drop in expressions of individual willingness to pay for environmental protection. European Values Surveys (EVS) conducted in 1991, 1999, and 2008 asked for a response to the statement, “I would give part of my income if I were certain that the money would be used to prevent environmental pollution.” While economists or other experts in contingent valuation may cringe at the formulation of the question, the data presented in Table 1 may still reveal something of the general attitude of individuals to the idea of incurring personal costs to benefit the environment. The numbers of those agreeing with the statement declined from 86.8 percent in 1991 to 55.3 percent in 2008. The proportion of those expressing unwillingness to pay for pollution prevention more than tripled during this period. The EVS data leave unanswered the question of why this dramatic change occurred. Part II of this paper explores possible explanations for the broad shift in Czech environmental attitudes.

32

Table 1: Percentage of Respondents Affirming, “I would give part of my income if I were certain that the money would be used to prevent environmental pollution”

Source: European Environmental Values Surveys data for Czech Republic

It is important to note that all of these attitudinal changes took place during a time of economic transition, in which evidence of dematerialization of the Czech economy can be found. Figure 5 illustrates the trend in the Czech economy, showing a stagnated GDP in the early 1990s but steady growth from 1994 through the 2000s. Figure 6 documents precisely the decoupling predicted by EMT: declining per capita materials consumption coincided with GDP growth. One example of this can be seen in Figure 7: as the economy grew substantially in the late 1990s and into the 2000s, total waste production in the economy declined, and quantities of municipal waste generation fell significantly. This may be attributed to changes in the overall economy, as well as to changes in the contents of municipal waste and new treatment alternatives. For example, in the early 1990s coal ash made up a sizable part of household waste. Since 1990, the government has encouraged the use of natural gas as a replacement for the burning of solid fuel, resulting in less ash production. Also, substitution of plastic for glass, metal, paper, and other traditional packaging materials reduced the volume and mass of waste, and an expanded nationwide recycling program helped divert materials from final disposal.

The perceptions of environmental improvement reflected in Figures 3 and 4 were reality-based. Many indicators of environmental quality showed remarkably positive improvements during this period. These included lowered greenhouse gas emissions, reduced air pollution, improved water quality, reduced acid rain, less water- and chemical-intensive agriculture, the expansion of natural areas under protection, less damaging mining practices, and rising human life expectancy (Moldan and Hak 2007; Kušková 2004).

Despite these positive trends, it should be acknowledged that many observers believe there is room for improvement in the Czech economy in terms of more efficient materials flows and energy use, and reduced emissions (Moldan and Hak 2007). Indeed, a recent OECD (2005) environmental assessment of the Czech Republic highlighted the economy’s energy inefficiency and pointed to emerging problems such as increasing auto emissions and noise pollution.

33

Figure 5: Czech Gross Domestic Product, 1990-2004 (1995 prices)


Figure 6: Evidence of Dematerialization: Total Material Consumption Decoupling, 1990-2003

34


Figure 7: Decoupling of Waste Generation from Economic Growth, 1998-2006 (1998 = 100)


Part II: Analysis

35

The second goal of this paper is to interpret the meaning of the data. A Czech Public Opinion Research Center analysis (Rezková 2004) concluded from the data on changing attitudes that by the early 2000s, the environment was a “non-problematic issue” for most Czechs. “The citizens don’t perceive it as a social issue, although they reflect [on] many of it’s [sic] problems. This conscience is not strong enough to mobilize a responsible relationship towards the environment, let alone it’s [sic] active protection and civic activity” (p. 15). Thus, within a decade the environment slipped from the number one issue for the general public to an apparent non-issue. What might explain this change?

The period from 1990-2010 has been a time of great social change in the Czech Republic, and the society continues in its transition toward a Western-style liberal democracy. This has been a time of economic restructuring and growth and technological modernization accompanied by changes in culture, lifestyle, and values. As demonstrated in Part I, it is possible to see evidence of dematerialization within the economy in some sectors at the same time as significant environmental improvement took place. These trends are largely consistent with Ecological Modernization Theory, which predicts that precisely such institutional changes will promote environmental improvement within the context of a growing capitalist economy. Are we seeing that the process of ecological modernization is taking place in the Czech Republic?

The belief that economic development and environmental protection are compatible, that industrial economies can be reconciled with nature by means of markets, politics, and cultures, and that a sustainable balance can be achieved through environmental management, environmental policy, cleaner technologies, and the “greening” of institutions (p. 137).

The mention of “cultures” in this definition is worth noting. Environmental education and discourse is central to EMT predictions of environmental improvement. The expectation is that as the population learns more about environmental issues, individuals will make eco-friendly changes to their lifestyles. Those in influential positions, such as politicians and private sector managers, will start to consider ecology in their decision-making. A free press, participatory democracy, and environmental education in schools and through the media help spread this environmental concern. EM theorists liken this process to “political modernization” – and just such terminology describes much of the change in Czech society after 1990.

In his analysis of the applicability of EMT to the post-socialists societies of Central and Eastern Europe (CEE), Andersen (2002) presents the “caterpillar hypothesis.” This notion can be traced to early 1980s ecological modernization discussions. Like a caterpillar transforming into a beautiful butterfly, it is expected that polluting centrally planned economies will get cleaned up under the discipline of market forces. Post-socialist CEE nations will gradually adopt new governmental, business, production, consumption, and lifestyle practices that benefit the environment.

As a methodology, Andersen (2002) proposes testing for evidence of ecological modernization in the CEE by looking at two indicators: (1) the decoupling of GDP and environmental quality and (2) assessing eco-friendly political and institutional developments. In the first instance, the idea is to see whether the predicted dematerialization is taking place, based mainly on indicators of improving efficiency (e.g., units of output per unit of GPD). In the second instance, the idea is to monitor whether important social institutions, particularly the state and businesses, are relating to the environment in new and positive ways. I propose adding a third indicator to determine whether ecological modernization is taking place in CEE nations: Measurements of individual-level environmental attitudes expressed by the general

36

public and key decision makers. This is because, while EMT focuses on the “greening” of institutions, all these predicted social, political, and economic changes are predicated at least implicitly on individual-level shifts in attitudes and behavior. In other words, as people, both individually and collectively, become greener in their outlook, institutional behavior will change accordingly.

Therefore, it may be instructive to try to understand the relationship between observed attitudinal shifts and the macro political economy.2 Is it mere coincidence that environmental improvements took place during a time of economic development and a shift toward a capitalist political economy, while at the same time environmental attitudes weakened? The data appear to provide evidence that both supports and challenges the interpretation that ecological modernization is taking place in the Czech Republic.

While one criterion of EMT seems to have been confirmed – the complementarity of capitalist economic growth with environmental protection – the expected increase in environmental concern is not observed.3 Figures 5-7 present quantitative evidence in support of EMT’s prediction that environmental improvement can accompany economic growth. As Mol and Spaargaren (2000:36) assert, “… a capitalist or rather market-based system of production and consumption does not necessarily contradict significant environmental improvements and reforms in any fundamental way. More production and consumption in economic terms (GNP, purchase power, employment) do not have to imply more environmental devastation (pollution, energy use, loss of biodiversity) …”

However, we also see what appears to be a paradox, in that in the Czech case, environmental improvement accompanied declining concern for the environment. This is a paradox because many economists assume that environmental quality – clean air, clean water, outdoor recreational opportunities, etc. – is a “normal” good, or something that people want to consume more of as their incomes rise. Indeed, the environmental Kuznets curve hypothesis predicts that willingness to pay for environmental protection rises with economic growth and security. The World Bank (1992:39, as cited in Stern 2004:1421) theorizes, “As incomes rise, the demand for improvements in environmental quality will increase, as will the resources available for investment.” Beckerman (1992:491, as cited in Stern 2004:1421) claims that “there is clear evidence that, although economic growth usually leads to environmental degradation in the early stages of the process, in the end the best––and probably the only––way to attain a decent environment in most countries is to become rich.”

As the dashed line in Figure 8 shows, this perspective hypothesizes that with increased wealth, individuals’ total concern for the environment will grow over time and will not drop off as the environment improves. Nevertheless, the solid line shows that as environmental conditions improve, marginal willingness to pay for further improvements may decline. Why is this? Because this curve describes attitudes only toward local environmental conditions. With increased wealth, individuals are overall more willing to pay for environmental protection. But as they experience environmental improvement in their own locale, their marginal WTP declines.

2 This paper does not attempt to give a detailed analysis of political and institutional developments, which Andersen (2002) suggests should be undertaken using qualitative methods. Certainly in a general sense one can observe that significant institutional and political developments have taken place since 1990; these include the creation of the Ministry of Environment and related state organs, the development of a vibrant environmental NGO movement, and the rise of the Green Party as a political force in national affairs. 3 Moldan and Hak (2007) conclude that the environmental improvements that took place during a time of transition to capitalism are specific to the Czech Republic, which raises the question whether the example of the Czech experience represents a validation of EMT hypotheses in general.

37

Figure 8: The Environmental Kuznets Curve and Pollution, Willingness to Pay, and Environmental Concern

(Source: Franzen and Meyer 2010:222)

This hypothetical model of the relationship between economic growth and environmental attitudes may very well describe the changes taking place in the Czech Republic since 1990. Moldan and Hak (2007) identify three reasons that may explain declining environmental concern since the 1990s: (1) there have been tangible improvements in the physical environment, (2) Czechs trust the government and other institutions to deal with environmental problems due to their success so far, and (3) many have come to prioritize income growth over environmental protection. In other words, people may be less willing to pay for pollution control because they believe the problems have been solved, they trust government and business to deal with any remaining issues, and they prefer to keep their money in their own wallets. The very reasons Moldan and Hak (2007) cite for environmental success after the fall of communism – better governance, massive investments in cleanup, EU-required policy changes, economic growth, free market reforms, and improved efficiency – created conditions in which the environment is no longer seen as a critical issue.

Conclusion

Ecological modernizationists are optimistic that continued development in nations like the Czech Republic does not threaten the environment, and indeed believe economic growth is the only hope for further improvements. EM theorists have expressed a special disdain for environmentalists who suggest limits to growth or who propose “small is beautiful” - type responses to ecological problems, describing these as “demodernization, deindustrialization or counter-productivity” strategies (Mol and Spaargaren 2000:19). Mol (2002:98) defends EMT as a realistic approach to solving environmental problems, in contrast with “utopian” alternatives; with Spaargaren he states, “…the only possible way out of the ecological crisis is

38

by going further into industrialization, toward hyper- or superindustrialization” (Spaargaren and Mol 1992:336).

This view is obviously at odds with the basic understanding of the environmental crisis as popularized in Limits to Growth (Meadows et al. 1972) and follow-up studies associated with the Club of Rome. The evidence analyzed here suggests that it may well be that rather than providing a material and cultural basis for increased concern for the environment, rising GDP and personal incomes has inured the population to ecological issues. Once the worst, most obvious pollution problems were mitigated in the 1990s – not through a virtuous eco-centered reorientation of the economy, but simply by shutting down the most inefficient of the socialist enterprises – most of the Czech public appears to have turned its attention to advancing its material standard of living.

While environmental improvement coupled with economic development has undeniably characterized the Czech experience since 1990, perhaps the best explanation for these changes is that practical realities and external influences have forced the changes, not that environmental awareness has led to the “greening” of Czech institutions. The shutdown of many polluting industries immediately following the Revolution was a practical necessity. Another prime driver of institutional change was the reforms mandated by the European Union to qualify for accession (cf. Moldan and Hak 2007; Vail 2005). In other words, it is not that economic growth created conditions under which Czechs cared more for the environment, as predicted both by EMT and the Kuznets curve; quite the contrary: with time, their concern declined, and the main reason for environmental improvement during this time appears to have been the pressure of external requirements rather than voluntary choices prompted by personal or collective eco-awareness.

What does this mean for the future? One risk is that Czechs will become complacent about the environment. Satisfied that they have cleaned up their own worst messes, they may neglect the possible global implications of expanding production and consumption in the Czech Republic, and may not perceive their role in the larger environmental crisis. For example, Czech greenhouse gas emissions fell dramatically in the 1990s as socialist industries shuttered, but the growth of personal automobility in recent years is causing emissions to rise again. While EMT is “techno-optimistic” and claims that no radical reforms of capitalism are necessary to protect the environment, others like Dennis Meadows are convinced the ultimate solution to environmental problems involves changes in culture and attitudes (Meadows 2010). If this is true, Czech environmental attitudes appear headed in the wrong direction.

References

Andersen, Mikael Skou. 2002. “Ecological Modernization or Subversion? The Effect of Europeanization on Eastern Europe,” American Behavioral Scientist 45(9):1394-1416.

Beckerman, Wilfred. 1992. “Economic Growth and the Environment: Whose Growth? Whose Environment?” World Development 20(4): 481-496.

CENIA. 2005. The Environment in the Czech Republic 1989-2004. Prague: Czech Environmental Information Agency (CENIA).

Franzen, Axel and Reto Meyer. 2010. “Environmental Attitudes in Cross-National Perspective: A Multilevel Analysis of the ISSP 1993 and 2000,” European Sociological Review 26(2): 219-234.

39

Jehlička, Petr and Joe Smith. 2007. “Out of the Woods and into the Lab: Exploring the Strange Marriage of American Woodcraft and Soviet Ecology in Czech Environmentalism,” Environment and History 13(2):1-24.

Kušková, Petra (ed.). 2004. Czech Republic 2003: A Decade of Sustainable (?) Development. Prague: Charles University Environment Center.

Meadows, Dennis. 2010. “Economics and Limits to Growth.” Accessed online August 27, 2010 (http://www.youtube.com/watch?v=4iHr9mzLEZU).

Meadows, Donella H., Meadows, Dennis L., Randers, Jørgen, and William W. Behrens. 1972. The Limits to Growth: A Report for the Club of Rome’s Project on the Predicament of Mankind. New York: Universe Books.

Mol, Arthur P.J. 2002. “Ecological Modernization and the Global Economy,” Global Environmental Politics 2(2): 92-115.

Mol, Arthur P.J. and Gert Spaargaren. 2000. “Ecological Modernization Theory in Debate: A Review.” Pp. 17-49 in Arthur P.J. Mol and David A. Sonnenfeld (eds.) Ecological Modernisation Around the World: Perspectives and Critical Debates. London: Frank Cass.

Moldan, Bedrich and Tomas Hak. 2007. “Environment in the Czech Republic: A Positive and Rapid Change,” Environmental Science and Technology 41(2):358-362. Accessed online August 13, 2010 (http://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/es072447e).

OECD. 2005. Environmental Performance Reviews: Czech Republic. OECD: Paris.

Park, Chris. 2008. Oxford Dictionary of Environment and Conservation. Oxford: Oxford University Press.

Rezková, Miluše. 2004. “Perception of Environmental Issues by Czechs.” Prague: Public Opinion Research Center. Accessed online September 8, 2010 (http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100031se_Rezkova-ekologie%20EN.pdf).

Spaargaren, Gert and Arthur P.J. Mol. 1992. “Sociology, Environment, and Modernity: Ecological Modernisation as a Theory of Social Change,” Society and Natural Resources 5:323-344.

Stern, David I. 2004. “The Rise and Fall of the Environmental Kuznets Curve,” World Development 32(8): 1419-1439.

Vail, Benjamin J. 2005. “Czech Republic on an Environmental See-Saw: Free Market

Reforms Solve Some Environmental Problems, Cause Others.” Times Record newspaper, Brunswick, Maine, USA, June 15.

Vail, Benjamin J. 2009. “Municipal Waste Management and the Czech Economy since 1989: A Preliminary Analysis of Evidence of Ecological Modernization.” Pp. 18-32 in Šauer, Petr and Jana Šauerová (eds.), Environmental Economics and Management: Young Scholars Perspective. Prague: Litomysl Seminar Publishing.

Volaufová, Lenka (ed.). 2008. The Economy and the Environment in the Czech Republic after 1989. Prague: Czech Environmental Information Agency.

40

http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100031se_Rezkova-ekologie%20EN.pdf

http://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/es072447e

http://www.youtube.com/watch?v=4iHr9mzLEZU

World Bank. 1992. World Development Report 1992: Development and the Environment. New York: Oxford University Press.

Názory na životné prostredie na Slovensku a v Českej republike po roku 1989

Miroslav Tížik

Environmentálne témy v sociologických výskumoch

Problematika životného prostredia bola v Československu už pred novembrom 1989 dôležitou súčasťou agendy rôznych oficiálnych aj neoficiálnych skupín, ktoré sa snažili upozorňovať na riziká, ktoré so sebou prináša moderná industrializovaná spoločnosť. Či už v podobe rastúceho znečistenia a zhoršovanie kvality ovzdušia, vody a prírody všeobecne, alebo upozorňovali na riziká, ktoré so sebou prinášajú moderné zdroje energií, napríklad jadrové. Mnohí z tých, ktorí považovali tieto témy za celospoločenský problém, neriešiteľný individuálne, sa spájali do rôznych iniciatív, aby sa organizovaným tlakom pokúšali o zmenu. Mikuláš Huba (2009) však konštatuje, že koncom roku 1989 existovali na Slovensku len dve environmentálne orientované organizácie alebo občianske združenia – Slovenský zväz ochrancov prírody (SZOPK) a Strom života (SŽ). A práve tesne po revolúcii vznikla aj prvá nová politická strana mimo štruktúr Národného frontu, ktorá si dala za cieľ riešiť práve „zelenú agendu“ – Strana zelených (SZ) na Slovensku. V počiatkoch existencie mala táto politická strana podľa Hubu aj vysoké volebné preferencie na Slovensku aj v Čechách, „čo korešpondovalo aj s vysokými preferenciami environmentálnych problémov a potrebou ich riešenia.“ (Huba, 2009:142). Problémy s kvalitou a znečistením životného prostredia boli dôležitými témami, ktoré do svojich požiadaviek vniesli rôzni aktéri novembrových udalostí v roku 1989 a boli verejne artikulované. Témy, ktoré sa v západných verejných a politických debatách výrazne objavili už od 60-tych, no najmä od 70-rokov 20. storočia, sa o dekádu neskôr pretavili do výraznejšieho environmentálneho aktivizmu aj v Československu. Ako však dokazuje ešte pred nežnou revolúciou vzniknutá iniciatíva Bratislava nahlas (stručné zhodnotenie v Huba, 2007) a iné iniciatívy, šlo o už dlhodobo reflektovaný problém. No nie vždy a nie všetci tí, ktorí vnímajú problémy životného prostredia ako závažné sa organizujú, angažujú, alebo svoje názory verbalizujú. A prítomnosť aktivistov alebo obsah ich tém sa vo verejnom priestore v čase výrazne mení. Práve sociologické prieskumy názorov a správania sa ľudí, ktorí spoločne vytvárajú spoločnosť, sú nástrojom, ktorý môže ukázať na rôzne podoby vzťahu jednotlivca k životnému prostrediu a na sociálne súvislosti, ktoré formujú tieto vzťahy. Nie vždy je totiž to, čo je vo verejnom a politickom priestore najviditeľnejšie, vo verejnosti vnímané ako najdôležitejšie. Taktiež viditeľnosť aktivistov vo verejnom priestore nie je vyjadrením reálnej zapojenosti občanov do rôznych mimovládnych, svojpomocných alebo záujmových združení, ktoré so životným prostredím nejako súvisia.

41

Práve výsledky reprezentatívnych sociologických výskumov dokážu popísať, ako sú rôzne názory a predstavy, prípadne prejavy sociálneho života v spoločnosti rozšírené. Obmedzením takýchto výskumov však je, že otázky v nich sú niekedy kladené všeobecnejšie, nie vždy sa opierajú o teoretické poznanie a často sú poplatné dobovým témam, ktoré sú v spoločnosti diskutované vybranými skupinami a ktoré nemusia byť v súlade s problémami, ktoré momentálne najcitlivejšie vníma verejnosť. Pri použití údajov z už existujúcich výskumov je treba predpokladať, že mnohé otázky, ktoré by mohli byť výskumne zaujímavé, sú neanalyzovateľné len preto, lebo sa doteraz nenašiel v dostupných reprezentatívnych výskumoch priestor, aby boli položené respondentom. Pri pokuse zmapovať rozloženie postojov, názorov a aktivít, súvisiacich so vzťahom k životnému prostrediu a environmentálnym otázkam v Českej republike a na Slovensku sú na jednej strane bohaté tematické možnosti, na strane druhej veľké metodologické obmedzenia. Existencia veľkého množstva výskumov, ktoré obsahovali otázky relevantné k skúmanej téme, vytvára predpoklady pre vytvorenie pomerne plastického obrazu názorov v oboch spoločnostiach. Rizikom práce s týmito dátami však je, že zatiaľ nie je známy žiaden koordinovaný česko-slovenský výskum zameraný na túto tému. Všetky voľne prístupné alebo bežne dostupné dáta, porovnateľné pre obe krajiny, sú z veľkých medzinárodných výskumov, ktoré nevznikli z iniciatívy výskumníkov z Česka alebo zo Slovenska. Obmedzením týchto veľkých medzinárodných výskumov je často prílišná všeobecnosť, ktorá je však v prípade snahy o porovnanie desiatok krajín, historicky kultúrne a ekonomicky veľmi rôznorodých, nevyhnutnosťou. Druhým obmedzením je aj okruh otázok, ktoré reagujú skôr na dominantné globálne témy a problémy diskutované v západných spoločnostiach, s menším ohľadom na špecifiká situácie na Slovensku alebo v Česku, ktoré sú stále výrazne odlišné svojim historickým vývojom, sociálnou štruktúrou aj ekonomickými problémami od iných západných krajín, iniciujúcich zvyčajne tieto výskumy. Práve vďaka sociológom zo západných spoločností má v súčasnosti problematika vzťahu ľudských spoločností a životného prostredia pevné miesto v sociologickej teórii i výskume a postupne sa environmentálne témy stali súčasťou takých medzinárodných výskumných projektov, ako sú napríklad Svetový výskum hodnôt (WVS), Výskum európskych hodnôt (EVS), Medzinárodný programu sociálnych výskumov (ISSP) či prieskum európskej verejnej mienky Eurobarometer. Pre potreby porovnania oboch nástupníckych štátov bývalej Československej federácie budú použité údaje z nasledujúcich výskumov:

1. Na porovnanie v čase je možné využiť časť otázok z EVS z rokov 1991, 1999 a 2008 (dáta z WVS boli realizované v približne rovnakom období, preto nebudú využité).

2. Niektoré porovnania v čase umožňujú aj výsledky prieskumov Eurobarometer z rokov 2004 a 2007 (č. 217/2004 a č. 295/2007).

3. Na ilustráciu možných budúcich porovnaní budú použité vybrané otázky z ISSP Životné prostredie z roku 2009, žiaľ zatiaľ sú prístupné údaje len za Slovensko. V Českej republike, kde už prebehli tri kolá výskumu (v roku 1993, 2000 a v r. 2010) ešte nezverejnili porovnateľné dáta z posledného kola.4

Tematicky sa uvedené výskumy orientujú prevažne na nasledujúce okruhy, ktoré sa budú v tejto štúdii interpretovať: 1. Predstavy, s ktorými si jednotlivci spájajú životné prostredie.4 Všetky dáta aj s popismi charakteristík výskumu (dátum zberu dát, metóda vytvorenia a veľkosť vzorky a podobne) za Slovensko v programoch EVS a ISSP sú verejne prístupné prostredníctvom Slovenského archívu sociálnych dát www.sasd.sav.sk. Údaje za Česko sú dostupné či už cez elektronický Sociologický datový archiv http://archiv.soc.cas.cz/ alebo cez hlavné stránky výskumných programov EVS www.europeanvauesstudy.eu alebo http://zacat.gesis.org. V prípade výsledkov z Eurobarometra je možné sa zatiaľ opierať len o základné výstupy zo stránok jednotlivých výskumov uvedených na konci štúdie za zoznamom použitej literatúry.

42

http://zacat.gesis.org/

http://www.europeanvauesstudy.eu/

http://archiv.soc.cas.cz/

http://www.sasd.sav.sk/

2. Závažnosť environmentálnych problémov.3. Informovanosť o problematike životného prostredia.4. Dôvera v rôznych aktérov zaoberajúcich sa témami životného prostredia.5. Angažovanosť a dobrovoľníctvo v združeniach na ochranu životného prostredia 6. Aktivity na ochranu životného prostredia7. Environmentálna politika (vzťahy občanov, podnikov a štátu, stratégie štátu pri výbere zdrojov energii). Samozrejme, uvedené výskumy môžu ukázať len základné tendencie a porovnať len niektoré všeobecné témy v oboch spoločnostiach, no zasadením do celoeurópskeho kontextu (aspoň pri niektorých vybraných otázkach) je vidieť, ako sa na seba v základných témach obe spoločnosti veľmi podobajú. Najnovšie údaje z tematicky špecializovaného výskumu ISSP v roku 2009-2010 za Slovenskú republiku môžu byť zároveň naznačením smeru pre hlbšie a štatisticky sofistikovanejšie komparácie oboch spoločností po sprístupnení výsledkov v Českej republike.

Predstava, čo je to životné prostredie

Celoeurópsky výskum Eurobarometer venovaný životnému prostrediu realizovaný v roku 2007 (Special Eurobarometer 295/EB68.2/2007) sa zameral na 4 okruhy otázok – všeobecné postoje občanov EÚ k životnému prostrediu (predstavy o životnom prostredí a vnímanie rizík), environmentálne postoje a správanie (preskúmanie vzťahu medzi postojmi a konaním), názory na environmentálne politiky (prijímanie idey trvalo udržateľného rozvoja, preferované opatrenia, podpora spoločnej európskej environmentálnej politiky), informovanosť o životnom prostredí. Mnohé z výsledkov možno porovnať so zisteniami podobne zameraného prieskumu z roku 2004 (Special Eurobarometer 217/EB62.1/2004). Jedna z otázok (graf č. 1) bola zameraná na zistenie, čo si verejnosť spája s termínom životné prostredie.

Graf č. 1: Keď sa hovorí o životnom prostredí, čo si predstavíte ako prvé?

43

15%

0%

19%

28%

15%

47%

10%

4%1%

13%

7%

19%21%

14%

9% 8%

4%2%

8%

0%

15%

28%

19%

59%

14%

4%2%

15%

9%

18%21%

13%

9% 10%

3% 2%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

znečisteniemiest a

veľkomiest

klimatickézmeny

zelená apríjemná krajina

ochrana prírody stav životnéhoprostredia, ktorézdedia naše deti

človekomspôsobené

katastrofy (únikropy,

priemyselnéhavárie)

kvalita života vmieste, kde

žijem

zemetrasenia,záplavy a iné

prírodnékatastrofy

využívanieprírodných

zdrojov

SK 2004 SK 2007 CZ 2004 CZ 2007

Zdroj: Special Eurobarometer 217/EB62.1/2004, Special Eurobarometer 295/EB68.2/2007

V celoeurópskom rámci vykazujú obe krajiny veľké podobnosti v názoroch obyvateľov, ktoré sa prejavujú takmer pri všetkých posudzovaných indikátoroch v použitých dotazníkoch. Po predstave človeka znečisťovateľa a pôvodcu katastrof z roku 2004 sa v roku 2007 ukázali ako hlavné predstavy: ochrana prírody a zelená prírodná krajina. Zároveň je vidieť, že na Slovensku došlo k miernemu poklesu podielu predstáv o závažnosti znečistenia miest, zatiaľčo v Česku práve naopak došlo k nárastu podielu takýchto predstáv. Pri porovnaní s priemerom Európskej únie (podrobnejšie Klocoková, Tížik, 2009) vidieť, že dve hlavné predstavy v Európskej únii, spájané so životným prostredím, sa viažu na súčasné environmentálne problémy – pre približne pätinu respondentov sa životné prostredie asociuje so znečistením miest, druhým problémom boli klimatické zmeny. Zdá sa, že všeobecne rozšírené vedomie environmentálnych problémov ako problémov produkovaných industrializáciou vedie čoraz viac ľudí k vnímaniu životného prostredia ako hybridnej prírody, slovami nemeckého sociológa U. Becka ako „industriálne integrovanej a zamorenej prírody“ (Beck, 2004, s. 11). Nie je to však obraz prírody zdieľaný jednotne v celej EÚ. V prípade nových členských krajín respondenti výrazne častejšie uvádzali ako hlavnú asociáciu zelenú a príjemnú krajinu a ochranu prírody. Osobitne to platí pre respondentov zo Slovenska, ktorí najčastejšie volili položku ochrana prírody (v rovnakom počte ako respondenti z ČR) a pozitívnu asociáciu zelená a príjemná krajina (opäť to bola druhá najčastejšia voľba aj v ČR).

Obavy o životné prostredie

To, že také environmentálne problémy ako sú znečisťovanie miest a klimatické zmeny nepredstavujú najčastejšie asociácie s životným prostredím u našich respondentov neznamená, že by v nich v porovnaní s respondentmi z iných krajín vyvolávali menšie obavy. Nasledujúci graf (č. 2) ukazuje, ktoré problémy boli v rokoch 2004 a 2007 na Slovensku a v Česku považované za najzávažnejšie.

44

Graf č. 2: O ktoré z týchto oblastí máte najväčšie obavy?

50%

54%

44%

51%

29%

31%

23%

39%

29%

23%

10%

15%

21%

10%

5%0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%

klimatické zmeny

znečistenie vody (rieky a jazerá)

znečistenie vzduchu

človekom spôsobené katastrofy

prírodné katastrofy

vplyv chemikálií v produktoch denného použitia na naše zdravie

vyčerpanie (míňanie) prírodných zdrojov

narastajúci odpad

úbytok biodiverzity

poľnohospodárske znečistenie

používanie geneticky modifikovaných organizmov v poľnohospodárstve

problémy miest (dopravné zápchy, znečistenie, nedostatok zelene)

následky súčasných spôsobov dopravy (zvýšený počet áut, diaľnic)

naše konzumné zvyky

hluk

SK 2004SK 2007CZ 2004CZ 2007


Respondenti mali možnosť vybrať si z ponúknutého zoznamu až päť možností, čo uľahčuje rozlíšiť ktoré okruhy problémov sú vnímané ako závažnejšie oveľa presnejšie, bez nútenia respondenta vybrať si jedinú. Zo 16 položiek na Slovensku došlo k nárastu závažnosti v 6 prípadoch, zatiaľčo v Česku len v 3 prípadoch. V oboch spoločnostiach je viditeľný nárast závažnosti klimatických zmien a následkov súčasných foriem dopravy. Len v Česku je zjavný nárast závažnosti problému úbytok biodiverzity, zatiaľčo len na Slovensku narástlo vnímanie ako závažných problémov v prípade prírodných katastrof, pri vplyve chemikálii v produktoch denného použitia, v prípade hrozby vyčerpanie prírodných zdrojov, a pri používaní geneticky modifikovaných potravín. Ako vyplýva z analýzy (Klocoková, Tížik, 2009) v porovnaní s rokom 2004 vzrástlo vnímanie nebezpečenstva klimatických zmien v rámci EÚ o 12% a v roku 2007 tak táto položka figuruje na prvom mieste. Problémy znečisťovania (vody, vzduchu a v dôsledku človekom spôsobených katastrof) si udržali v celoeurópskom meradle svoju pozíciu na čele vnímaných ohrození. Obava z klimatických zmien je významne častejšie vyslovovaná v prípade respondentov zo „starých“ členských krajín EÚ. Napriek tomu aj v prípade nových členských krajín došlo oproti roku 2004 k výraznému nárastu pri tejto položke. Tento vývoj vo verejnej mienke odráža podľa Klocokovej význam problematiky klimatických zmien v rámci medzinárodnej politickej agendy a osobitne aktivít vyvíjaných zo strany EÚ (a následnú rastúcu pozornosť médií) (Klocoková, Tížik, 2009). Na opačnom póle závažnosti sa

45

rovnako v tábore starých i nových členských štátov únie nachádzajú položky, ktoré sa vzťahujú na individuálne správanie a voľby (preferované vzorce konzumu a transportu). A to napriek tomu, že je už všeobecným poznaním a európskymi občanmi akceptované, že pod klimatické zmeny sa do veľkej miery podpisujú práve súčasné spôsoby dopravy. Položky z konca poradia sú teda vo vzťahu k najviac preferovaným položkám ako klimatické zmeny či znečisťovanie vôd a vzduchu, ich formulácia však odkazuje na lokálne kontexty a lokalizovanú zodpovednosť. To, že respondenti preferujú formulácie očistené od týchto lokálnych kontextov a špecifikovanej zodpovednosti podľa Klocokovej (Klocoková, Tížik, 2009) dobre ilustruje jeden z dôsledkov procesu, v ktorom sa problémy životného prostredia v súčasnom environmentálnom diskurze a politike konštruujú a presadzujú ako problémy univerzálne a globálne (Yearley, 2005, s. 41-53). Inak, no na podobnú tému, bola položená otázka v ISSP (graf. č. 3), pre ktorú sú zatiaľ len údaje za Slovensko. Na základe takto položenej otázky je ako najproblematickejšie v oblasti životného prostredia vnímané znečisťovanie ovzdušia priemyslom a automobilizmom, najmenej sú ako rizikové vnímané „neviditeľné“ znečistenia atómovými elektrárňami alebo riziká geneticky upravovaných potravín.

Graf č. 3. Názory na škodlivosť niektorých činností pre ŽP

24,28 47,72

35,54 44,92

30,89 40,67

24,36 45,13

24,33 37,46

15,52 29,79

21,42 25,35

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

Q61. Myslíte si, že znečisťovanie ovzdušiaautami je …

Q62. Myslíte si, že znečisťovanie ovzdušiaspôsobované priemyslom je …

Q63. Myslíte si, že používanie pesticídov achemikálií v poľnohospodárstve je …

Q64. Myslíte si, že znečisťovanieslovenských riek, jazier a potokov je …

Q65. Myslíte si, že zvyšovanie teploty vosvete spôsobené zmenou klímy je …

Q66. Myslíte si, že genetické upravovanieniektorých plodín je …

Q67. Myslíte si, že atómové elektrárne sú…

mimoriadne škodlivé pre životné prostredie veľmi škodlivé čiastočne škodlivélen málo škodlivé vôbec nie je škodlivé pre životné prostredie nevie si vybraťneodpovedal

Zdroj: ISSP Slovensko 2009

Napriek rôznym spôsobom merania sa ukazuje, že obyvatelia Slovenska sú najcitlivejší na problémy týkajúce sa ovzdušia, čo môže byť vysvetľované nie len tým, aký je reálny stav znečistenia ovzdušia, ale aj tým, že ide o dlhodobo, niekoľko desaťročí medializovanú agendu. Jeden z najdiskutovanejších problémov v 80-tych rokoch, bol čiastočne (aj keď nezámerne) vyriešený v najbližších rokoch po revolúcii v roku 1989. Postupne totiž došlo k úpadku industriálnej výroby na Slovensku, čím sa vytratili najvýraznejší znečisťovatelia ovzdušia. Podobne aj technologický vývoj a zavádzanie katalyzátorov na automobily a prísnejšie predpisy pre priemyselnú výrobu čiastočne znížili bezprostredné znečisťovanie ovzdušia. Kolektívna pamäť a spoločne zdieľané predstavy však nemusia vždy bezprostredne

46

reagovať na reálnu situáciu, ale sú často „ritualizovanou“, teda konvencionalizovanou reakciou na isté stimuly.

Mienkotvorcovia a dôvera v enironmentálne organizácie

Z informácií, ktoré v oblasti životného prostredia a environmentálnej politiky sprostredkúvajú európske prieskumy verejnej mienky, je treba spomenúť opakované deklarovanie nedostatku informácií zo strany slovenských respondentov. Týka sa to subjektívneho pocitu nedostatočnej informovanosti vo veciach životného prostredia všeobecne (Eurobarometer k postojom k životnému prostrediu z roku 2004 i 2007), vo vzťahu k problematike biodiverzity (Flash Eurobarometer 219/2007, kde sa nachádzame hlboko pod európskym priemerom), a takisto vo vzťahu k problematike klimatických zmien (Special Eurobarometer 300/EB69.2/2008 ). Výsledky porovnania slovenskej a českej spoločnosti v otázke informovanosti sú v grafe č. 4. Z výsledkov vidieť veľmi veľkú podobnosť v odpovediach respondentov v oboch krajinách (v oboch vyjadrilo mienku, že sú celkom alebo veľmi dobre informovaní, necelých 50% opýtaných, pričom len minimum z respondentov odpovedalo, že sú veľmi dobre informovaní) a zároveň je vidieť tendenciu medzi rokmi 2004 až 2007 z zníženiu podielu informovaných v oboch spoločnostiach.

Graf č. 4: Ako sa vo všeobecnosti cítite informovaný o problémoch životného prostredia?

3% 2%4% 4%

43%

38%

44%

36%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

SK 2004 SK 2007 CZ 2004 CZ 2007

celkom dobre informovanýveľmi dobre informovaný


S informovanosťou súvisí aj otázka zdrojov informácií a ich dôveryhodnosti. Ukazuje sa, že najčastejšie využívané zdroje informácií (médiá) nepatria k najdôveryhodnejším. Naprieč viacerými prieskumami sa ukazuje, že najmä environmentálne mimovládne organizácie sa na Slovensku aj v Česku tešia značnej dôvere (graf č. 5). Respondenti mohli vybrať až tri možnosti, čo dáva respondentom väčšiu slobodu pri rozhodovaní, keďže nie sú nútení robiť

47

exkluzívny výber jediného. Súhrnný súčet potom primeranejšie ukazuje mieru dôveryhodnosti rôznych aktérov. Výsledky za Slovenskú republiku ukazujú, že najvýraznejší pokles sa prejavuje v skupine ľudí, ktorí environmentálnym organizáciám dôverujú úplne, teda že jadrom dôverujúci sú váhaví. V každom prípade je vidieť, že stále ešte asi polovica populácie dôveruje environmentálnym organizáciám. V prieskume zameranom na životné prostredie Eurobarometer boli tieto organizácie v roku 2004 aj v roku 2007 uvádzané respondentmi najčastejšie ako najdôveryhodnejší zdroj informácií (nad európskym priemerom). V roku 2004 ich takto označilo až 52% respondentov (na druhom mieste sa s podielom 29% respondentov nachádzali vedci spoločne s médiami). V roku 2007 síce dôvera vkladaná do environmentálnych združení mierne poklesla v prospech vedcov, ale stále bola najväčšia (48% respondentov uviedlo environmentálne združenia, 34% vedcov). Dokonca v prieskume z roku 2004, kedy bola medzi položkami preferovaných opatrení v environmentálnej politike popri legislatívnych nástrojoch aj možnosť posilniť úlohu environmentálnych mimovládnych organizácií pri rozhodovaní o životnom prostredí, bol podiel respondentov, ktorí podporili túto možnosť najvyšší práve v slovenskom súbore. Najdôveryhodnejším zdrojom sú environmentálne organizácie pre slovenských respondentov aj v prípade informácií o rádioaktívnom odpade (Special Eurobarometer 227/EB63.2/2005 a Special Eurobarometer 297/EB69.1/2008 ) a to aj napriek tomu, že takýto vzor distribúcie dôvery je typický pre populácie väčšinovo proti jadrovej energetike, čo nie je prípad Slovenska. Vo vzťahu k nízkemu členstvu a trendu znižovania angažovanosti v týchto organizáciách tak môžeme vyvodiť záver, že v pozadí neochoty podieľať sa na ich práci rozhodne nie je nízka dôveryhodnosť týchto organizácií či pochybnosti o ich expertnom poznaní.

Graf č. 5: Komu zo zoznamu dôverujete keď ide o problémy životného prostredia?

48

0 10 20 30 40 50 60

organizácie na ochranu životného prostr.

vedci

TV

spotrebiteľské združenia a MVO

tlač

politické strany presadzujúce agendu ŽP

miestne samosprávy a kraje

EÚ

vláda

učitelia na školách a univerzitách

rodina, susedia, priatelia

rozhlas

odbory

firmy

medzinárodné organizácie (OSN)

CZ 2007CZ 2004SK 2007SK 2004


Výsledky ukazujú síce aj na niektoré podobnosti medzi oboma spoločnosťami, napríklad priebežný pokles dôvery vo väčšine prípadov a pretrvávajúca najvyššia dôvera v organizácie na ochranu životného prostredia, dôvera vo vedcov, televíziu a politické strany presadzujúce environmentálnu agendu a dôvera v Európsku úniu, podrobnejšie porovnania ukazujú na dôležité odlišnosti oboch spoločností, ktoré môžu vychádzať z rozličných skúseností s touto agendou práve vo svete politiky. V Česku narástla dôvera v piatich zo štrnástich položiek (organizácie na ochranu ŽP, vedci, spotrebiteľské združenia, tlač a rodina), čo ukazuje rastúcu dôveru v nepolitických a samoorganizujúcich sa neformálnych aktérov a dôveru v expertné poznanie. Naopak na Slovensku došlo k nárastu dôvery len v troch prípadoch (dôvera vo vedcov, Európsku úniu a vo vládu), čo naznačuje presúvanie dôvery do sféry politických a odborných riešení. Jedným z vysvetlení rozdielov vo vzťahu k politike môže byť skúsenosť s prítomnosťou „zelených“ vo vládnej koalícii v Českej republike, ktorí v posledných voľbách (na jar 2010) prepadli a nedostali sa vôbec do parlamentu. Na Slovensku zasa v podstate absentuje akákoľvek skúsenosť s prítomnosťou „zelených“ vo vláde a v podstate aj v parlamente (s výnimkou porevolučného obdobia a prítomnosti v rámci koalícii s inými väčšími stranami v parlamente). Na Slovensku zostáva predstava zelenej politiky stále živá práve kvôli absencii skúsenosti s politickými riešeniami environmentálnych tém „zelenými“ politickými stranami. Alternatívne meranie dôvery, aké je využívané napríklad vo Výskume európskych hodnôt (EVS), v ktorom je respondent vyzvaný na vyjadrenie miery dôvery pri všetkých ponúknutých organizáciách, ukazuje na intenzitu dôvery a ako sa v priebehu posledných dvadsiatych rokov zmenšovala. Žiaľ v roku 1991 nebola v Česku otázka položená, preto môže byť vývoj sledovaný len na Slovensku.

Graf č. 6: Dôvera v environmentálne organizácie

49

0

44,3

5,9 4,90

45,2

27,6

47,3

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

ČR 1991 SR 1991 ČR 2008 SR 2008

Skôr dôverujemÚplne dôverujem

Zdroj: EVS 1991, EVS 2008

Angažovanosť v organizáciách na ochranu životného prostredia

Dôležitý priestor pre aktivity v prospech ochrany životného prostredia poskytujú v súčasnosti okrem profesionálnych združení a vedcov aj občianske združenia a iniciatívy. V súvislosti s občianskym aktivizmom je zásadná otázka, či sa respondenti aktívne ako členovia, prípadne ako dobrovoľníci zapájajú do činnosti a aktivít rôznych, aj environmentálnych organizácií. Spomedzi viacerých druhov združení práve environmentálne organizácie patria na Slovensku k tým, v ktorých sa ľudia najmenej angažujú či už ako členovia alebo ako dobrovoľní spolupracovníci Ako ukazuje graf č. 7, trendom po roku 1990 je postupný pokles členov v týchto organizáciách a v súčasnosti patria environmentálne organizácie, aspoň podľa počtu svojich členov k marginálnemu typu mimovládnych organizácii.

Graf č. 7: Členstvo v dobrovoľníckych združeniach - Slovensko

50

4,4

13,8

5,8

22,2

2,7

3

5,8

6,8

3,3

10,7

4,4

6,3

57,7

2,6

7,1

3,9

4,1

1,1

2

1,8

1,7

2,8

7,4

1,9

3,2

37,1

0 10 20 30 40 50 60 70

organizácie sociálnych služieb

náboženské a cirkevné organizácie

kultúrne organizácie

odbory

politické strany a hnutia

organizácie pre sociálne služby

ekologické

profesijné

mládežnícke

športové a voľnočasové

ženské

podpora zdravia

v žiadnej

EVS 2008EVS 1999EVS 1991

Zdroj: EVS 1991, EVS 1999 a EVS 2008

Na rozdiel od Slovenska je v Česku (graf č. 8) síce nie veľká angažovanosť v týchto organizáciách, ale ich podiel v sledovanom období až tak výrazne neklesá.

Graf č. 8: Členstvo v dobrovoľníckych združeniach - Česko

51

4,8

5,8

5,7

23,5

5,1

1,5

6,8

6,5

4,9

17,5

4

6,8

34,7

5,4

5,4

9,6

5,1

2,7

2,4

6,2

4

5,1

22,5

2,9

3

48

0 10 20 30 40 50 60

organizácie sociálnych služieb

náboženské a cirkevné organizácie

kultúrne organizácie

odbory

politické strany a hnutia

organizácie pre sociálne služby

ekologické

profesijné

mládežnícke

športové a voľnočasové

ženské

podpora zdravia

v žiadnej

EVS 2008EVS 1999EVS 1991


Celkovo údaje za Slovensko ukazujú vysokú mieru postupujúcej (s výnimkou mierneho vzostupu v niektorých oblastiach v roku 1999) deangažovanosti vo všetkých typoch dobrovoľníckych združení v posledných 20 rokoch. Ešte menší ako počet členov je v týchto druhoch mimovládnych organizácií počet tých, ktorí pre ne vykonávajú dobrovoľnú činnosť. V Českej republike až taká silná deangažovanosť v mimovládnych organizáciách všeobecne nie je viditeľná, hoci aj tam je vidieť, že najviac rastúcou skupinou sú tí, čo nie sú aktívni v žiadnej z uvedených mimovládnych organizácii a združení. Druhou podobou verejnej angažovanosti, primeranejšou depolitizovanej súčasnosti, v ktorej je akékoľvek združovanie sa na báze aktívneho a riadneho členstva považované za prežitok a rezíduum „socializmu“, je dobrovoľníctvo. Pri porovnaní vývoja v členskej základni a v miere dobrovoľníctva pre environmentálne organizácie je vidieť, že práve neinšitucionalizovaná podoba angažovanosti je tým, čo môže ukázať, aká je asi podoba členstva v mimovládnych organizáciách. Nie každý člen totiž pre svoju organizáciu alebo aj jej agendu skutočne niečo robí, čo ukazujú aj výsledky výskumov. No aj v tomto existuje medzi situáciou a vývojom na Slovensku a v Česku výrazný rozdiel (graf č. 9). Zatiaľčo na Slovensku rovnako ako členstvo, tak aj dobrovoľníctvo klesá a dobrovoľníctvo je dokonca aj menej rozšírené ako členstvo (čo zvádza k potvrdeniu rozšírenej predstavy o formalizme v organizovaných združeniach), v Česku napriek poklesu členskej základne mierne rastie podiel tých, ktorí vykonávajú dobrovoľnícku prácu stúpa. Hoci ide o veľmi malé číselné podiely respondentov, ktoré sa pohybujú na úrovni štatistickej chyby (obzvlášť na Slovensku), v čase ukazujú istý systematický trend a teda ponúkajú nejakú základnú predstavu o situácii v spoločnosti.

Graf č. 9: Členstvo a dobrovoľníctvo v organizáciách na ochranu ŽP

52

5,8

3,0

6,8

2,82,6

2,0

6,6

3,2

1,8

1,1

6,2

3,8

0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

5,0

6,0

7,0

8,0

členstvo SR dobrovoľníctvo SR členstvo ČR dobrovoľníctvo ČR

EVS 1991EVS 1999EVS 2008


Práve kvôli malým počtom respondentov, ktorí sa v oboch krajinách prihlásili k aktivite v ekologických organizáciách, nemožno z týchto údajov robiť zložitejšie štatistické analýzy alebo zovšeobecnenia a teda možno len s veľkou mierou zjednodušovania popísať, aký typ ľudí sa v environmentálnych organizáciách angažuje. Tendencie je možné opísať na situácii na Slovensku. Tu mierne medzi angažovanými prevažujú muži, ľudia s vysokoškolským vzdelaním alebo aspoň s maturitou a ľudia bývajúci v mestách nad 10 000 obyvateľov. V priebehu minulých 20 rokov zostarla generácia tých najaktívnejších. Zatiaľ čo v roku 1991 bola na Slovensku najaktívnejšia generácia vo veku 25-44 rokov, prípadne ľudia tesne pred dôchodkom, o necelé desaťročie neskôr došlo k nástupu novej a mladšej generácie. V roku 2008 už boli najangažovanejší ľudia vo veku 35-44 rokov a ľudia v dôchodkovom veku nad 65 rokov, teda akoby šlo o generáciu, ktorá bola ekologicky aktívna v období revolúcie.

Praktický vzťah k životnému prostrediu

Súčasťou merania postojov k rôznym témam bývajú aj otázky ako jednotlivci prakticky vo vybraných oblastiach konajú. V prípade výskumov environmentálnych tém je možné použiť odkaz na výskum Eurobarometer z roku 2007 (graf č. 10), ktorý porovnáva rozšírenosť rôznych aktivít chrániacich životné prostredie.

Graf č. 10: Robili ste v posledných mesiacoch niektoré z uvedených aktivít?

53

64%

44%

48%

22%

41%

25%

17%

12%

6%

66%

50%

37%

22%

33%

26%

17%

11%

7%

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%

separovali väčšinu odpadu narecykláciu

znížili spotrebu energie

znížili spotrebu vody

znížili spotrebu jednorazovýchvýrobkov

zvolili si ekologický spôsob dopravy

zvolili si lokálne produkty alebopotraviny

kúpili si produkty priateľské kživotnému prostrediu označené

environmentálnou značkou

používali menej auto

nič z toho

CZ 2007SK 2007

Zdroj: Special Eurobarometer 295/EB68.2/2007

Respondenti mohli uviesť viaceré odpovede, teda mohli uviesť zo zoznamu všetky aktivity, ktoré vykonávajú. V podstate len v troch položkách sa Slovensko a Česko odlišujú. Na Slovensku výrazne väčšie množstvo respondentov znižuje spotrebu vody a uprednostňujú ekologický spôsob dopravy, zatiaľčo v Česku je silnejšia tendencia znižovať spotrebu energií. V rámci celoeurópskeho porovnávania bolo najčastejšie uvádzanou aktivitou triedenie domáceho odpadu až v 19 krajinách. Slovensko a ani Česko nie je výnimkou. V Európe celkovo nasledujú úspora vody a spotreba energie. Klocoková uvádza, že autori správy z výskumu Eurobarometer považujú tieto aktivity za „pasívne“, keďže separácia odpadu je vo väčšine krajín zabehnutou praxou a za šetrením energie a vody vidia ekonomickú (a nie čisto ekologickú) motiváciu. S istým sklamaním konštatujú, že „aktívnejšie“ aktivity (obmedzenie jazdy autom, či kúpa produktov priateľských k životnému prostrediu) zostávajú v úzadí. Túto skepsu však možno nahradiť poučením, že súčasná environmentálna politika by už nemala za hlavný nástroj sociálnej zmeny vo vzťahu k životnému prostrediu považovať len šírenie nových informácií v populácii bez zohľadnenia každodenného praktického života ľudí (Klocoková, Tížik, 2009).

Environmentálna politika Súčasťou výskumov zameraných na environmentálnu tému a agendu bývajú aj otázky na posudzovanie politických otázok a rozhodovaní vlády vo vzťahu či už k svojim občanom, k ochrane životného prostredia alebo k potenciálnym kolektívnym aktérom verejných zápasov o charakter týchto politík. Graf č. 11 ukazuje na mierne odlišujúce sa charakteristiky slovenskej a českej verejnosti vo vzťahu k otázke, na čích pleciach by mala ležať

54

zodpovednosť za stav životného prostredia – či na znečistovateľoch, predovšetkým veľkých podnikoch, alebo na jednotlivcoch.

Graf č. 11: Veľkí znečistovatelia verzus jednotlivec pri ochrane životného prostredia 2007

94

84

98

76

0

20

40

60

80

100

120

Veľkí znečisťovatelia (firmy a priemysel) by mali mať hlavnúzodpovednosť za ochranu životného prostredia

Ako jednotlivec môže hrať úlohu pri ochrane životného prostredia vovašej krajine

SK 2007CZ 2007

Zdroj: Special Eurobarometer 295/EB68.2/2007

Hoci rozdiely nevyzerajú veľmi veľké, na Slovensku aj v Česku dominuje predstava, že firma a priemysel by mali zodpovedať za stav životného prostredia, pri podrobnejšom pohľade je vidieť, že na Slovensku oproti Česku je trocha nižšia podpora predstave, že firmy majú byť zodpovedné a zároveň existuje silnejší dôraz na zodpovednosť jednotlivca za stav životného prostredia ako v Česku. Inými slovami, na Slovensku je menší rozdiel medzi zodpovednosťou firiem a jednotlivcov, čo ukazuje na silnejší trend k individualizácii zodpovednosti za kolektívne spôsobené problémy. Tento záver o tendencii k individualizácii zodpovednosti, ale aj prípadných riešení, ukazujú aj výsledky z výskumu ISSP z roku 2009. Napríklad pri otázke o ochote podporiť svojim konaním životné prostredie (graf č. 12) sa ukázalo uprednostňovanie individuálnych riešení pred riešeniami presadzovanými štátom. Najväčšia ochota sa ukázala pri sebaobmedzovaní sa vo svojej životnej úrovni, potom pri ochota si priplatiť a najnižšia podpora sa ukázala v prípade možnosti platiť vyššie dane.

55

Graf č. 12: Ochota podporiť ochranu životného prostredia na Slovensku

2,16

15,50

25,74

1,6611,22

25,09

4,01

18,89

28,05

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Q57.Do akej miery by steboli alebo neboli ochotnýplatiť výrazne vyššie ceny

v záujme ochranyživotného prostredia?

Q58.Ako veľmi by ste bolialebo neboli ochotný

platiť výrazne vyššie danev záujme ochrany

životného prostredia?

Q59.Ako veľmi by ste bolialebo neboli ochotnýprijať obmedzenia vo

Vašej životnej úrovni vzáujme ochrany životného

prostredia?

neodpovedalnevie si vybraťveľmi neochotnýskôr neochotnýani ochotný, ani neochotnýskôr ochotnýveľmi ochotný


Druhou stránkou týchto individualizovaných postojov je zároveň pomerne vysoká miera fatalizmu a bezmoci, čo sa ukazuje ako výsledok odpovedí na otázky o posudzovaní vlastných možností prispieť k ochrane životného prostredia (graf č. 13).

Graf č. 13 Názory na možnosť prispieť k ochrane životného prostredia na Slovensku

17,56 29,12

4,93 27,36

9,77 23,56

9,70 25,29

5,07 24,29

5,05 22,51

0,00 5,00 10,00 15,00 20,00 25,00 30,00 35,00 40,00 45,00 50,00

Q60a. Pre ľudí ako som ja je príliš ťažké urobiťniečo viac pre životné prostredie

Q60b. Robím pre životné prostredie čo môžem,aj keď to stojí viac peňazí alebo zaberie viac

času

Q60c. V živote sú dôležitejšie veci ako ochranaživotného prostredia

Q60d. Nemá zmysel, aby som ja robil/a niečopre životné prostredie, ak to nerobia aj ostatní

Q60e. Mnohé tvrdenia o ohrozeniach životnéhoprostredia sú zveličené

Q60f. Neviem posúdiť, či môj spôsob životaškodí alebo pomáha životnému prostrediu

úplne súhlasím skôr súhlasím


56

Pri usporiadaní odpovedí úplne súhlasím a skôr súhlasím je vidieť, že najsilnejšiu podporu (takmer polovica opýtaných) má názor, že pre ľudí ako je sám respondent je ťažké niečo pre životné prostredie urobiť. Zo šiestich možností jediná výrazne proaktívna položka, predstava, že respondent robí čo môže pre ochranu životného prostredia aj za cenu vyššej ceny alebo viac vloženej energie, sa umiestnila až na štvrtom mieste s tým, že túto predstavu zdieľa asi tretina opýtaných. Poslednou ukážkou možností využiť do budúcna výsledky reprezentatívnych výskumov na porovnanie slovenskej a českej spoločnosti môže byť otázka zameraná na zisťovania tolerancie, prípadne uprednostňovanie rôznych druhov energií v budúcich strategických plánoch vlastnej krajiny (graf č. 14) Spomedzi viacerých zdrojov energií – fosilné, obnoviteľné, atómová energia a biopalivá – sa ukázalo, že najväčšiu podporu do budúcnosti má využitie obnoviteľných zdrojov energie ako je slnečná, veterná alebo vodná energia.

Graf č. 14: Predstava budúceho využitia alebo obmedzenia využitia rôznych zdrojov energií na Slovensku.

11,53 15,49 49,34 11,75

29,53 37,10 2,98 6,97

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

Q73. Ktorý z nasledujúcichzdrojov energie by malo

Slovensko uprednostniť, abypokrylo svoje budúce potreby?

Q74. Ktorému z nasledujúcichzdrojov energie by sa malo

Slovensko vyhýbať pri pokrývanísvojich budúcich energetických

potrieb?

uhlie, ropa alebo zemný plyn atómová energiaslnečná, veterná alebo vodná energia palivá vyrábané z poľnohospodárskych plodínani jedno nevie si vybraťneodpovedal


Na druhej strane ako najmenej prijateľné a neželateľný zdroj energie do budúcnosti sú aj mediálne najspochybňovanejšie energie – fosilné palivá a atómová energia. V prípade atómovej energie však ide o druh, ktorý je zároveň druhý najprijateľnejší do budúcna. Z porovnania oboch výpovedí vidieť, že atómová energia a fosilné palivá nie sú len jednoznačne zatracované, ale majú aj pomerne silnú podporu vo verejnosti. Jediným v podstate nekonfliktným, väčšinou prijímaný a takmer vôbec neodmietaný zdroj energie sú pre verejnosť obnoviteľné zdroje energie. V tomto bode môže spolupráca mimovládnych, environmentálnych, ochranárskych organizácii, verejných inštitúcií, vlád a nadnárodných projektov viesť k pozitívnemu obrazu riešenia problému. Hoci nejde o výskum praktického využívania rôznych druhov energií, nákladov aké sú do nich vkladané, výsledok ukazuje na pozitívny obraz, aký majú vo verejnosti obnoviteľné zdroje, čo je dôležitá informácia pre všetkých aktérov pohybujúcich sa v tejto problematike.

57

Literatúra

Beck, U. (2004): Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Praha: SLON.Huba, M. (2007): Bratislava/nahlas: vtedy a dnes (pokus o analýzu príčin, následkov a výziev). dostupné na http://www.sav.sk/?lang=sk&charset=&doc=services-news&news_no=1721, (navštívené 10. 11. 2010).Huba, M. (2009): Dve dekády občianskych aktivít v oblasti životného prostredia. Životné prostredie 43 (3): 142-148.Klocoková, J. – Tížik, M. (2009): Pohľad slovenskej verejnosti na životné prostredie a environmentálne problémy. Životné prostredie 43 (3): 157 – 163.Yearley, S. (2005): Cultures of Environmentalism: Empirical Studies in Environmental Society. Palgrave: MacMillan.

Elektronické zdroje: Flash Eurobarometer 219/2007 „Attitudes of Europeans towards the issue of biodiversity“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_219_en.pdf, (navštívené 20. 11. 2010).Sociologický datový archiv. SDA. http://archiv.soc.cas.cz/ (navštívené 20. 11. 2010) Slovenský archív sociálnych dát. SASD. www.sasd.sav.sk, (navštívené 20. 11. 2010).Special Eurobarometer 217/EB62.1/2004 „Attitudes of European citizens towards the environment“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_217_en.pdf, (navštívené 20. 11. 2010).Special Eurobarometer 295/EB68.2/2007 „Attitudes of European citizens towards the environment“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_295_en.pdf, (navštívené 20. 11. 2010).Special Eurobarometer 300/EB69.2/2008 „Europeans´ attitudes towards climate change“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_300_full_en.pdf, (navštívené 20. 11. 2010).Special Eurobarometer 227/EB63.2/2005 „Radioactive waste“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_227_en.pdf, (navštívené 20. 11. 2010).Special Eurobarometer 297/EB69.1/2008 „Attitudes towards radioactive waste“ in http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_297_en.pdf, , (navštívené 20. 11. 2010).Výskum európskych hodnôt. EVS. www.europeanvauesstudy.eu alebo http://zacat.gesis.org, (navštívené 20. 11. 2010).

58

http://zacat.gesis.org/

http://www.europeanvauesstudy.eu/

http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_297_en.pdf


http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_300_full_en.pdf



http://www.sasd.sav.sk/

http://archiv.soc.cas.cz/

http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_219_en.pdf

http://www.sav.sk/?lang=sk&charset=&doc=services-news&news_no=1721

http://www.sav.sk/?lang=sk&charset=&doc=services-news&news_no=1721

Encyklika Benedikta XVI. Caritas in veritate a výzvy životního prostředí

Josef Hrdlička

Vážím si toho, že jsem byl pozván a také vyzván k příspěvku. Vybavila se mi vzpomínka na to, jak zrovna před rokem byl v naší zemi Benedikt XVI. Byl jsem osobně svědkem všech jeho setkání, z nichž na nás velice zapůsobilo setkání ve Vladislavském sále na Pražském hradě, kde byla přítomna početná obec vědců, pedagogů i studentů. Setkání bylo velice srdečné, ba nadšené. My jsme spíše čekali atmosféru rezervovanou, nebo chladnější přijetí. Ale papež sám jako dlouholetý univerzitní profesor a uznávaný myslitel v oblasti teologie a filosofie tam tehdy měl velmi pozorné posluchače.

Krátce předtím, 29. června 2009, vydal encykliku Caritas in veritate (Láska v pravdě). Encyklika je okružní list pro celou světovou Církev. Tato encyklika má charakter sociální a konečnou verzi papež konzultuje s vědeckými odborníky z celého světa. V obsáhlém textu šesti kapitol najdeme i pasáž o životním prostředí v pohledu církve. Dovoluji si Vám představit alespoň několik myšlenek tohoto dokumentu. Cituji:

„Životní prostředí daroval Bůh všem. Jsme za ně odpovědni vůči chudým, vůči budoucím pokolením a celému lidstvu. Pokud se příroda a v ní člověk považuje jen za plod náhody, resp. evoluce, pak se ve svědomí oslabuje odpovědnost za ni. Pokud v přírodě nerozpoznáme výzvy ke zdokonalení a úkoly k naplnění, dopadá to tak, že se příroda stává buď nedotknutelným TABU, nebo ji naopak zneužíváme. Je tu rozpor s křesťanským pohledem na přírodu. Příroda je výrazem plánu lásky a pravdy. Příroda nás předchází a je nám dána Tvůrcem jako prostředí k životu. I ona má být SJEDNOCENA na konci časů. Také ona je POVOLÁNÍM.

Je nám k dispozici ne jako „shluk náhodně rozsetých částic“, nýbrž jako cílevědomý dar Stvořitele, který určil její vnitřní řád a dal ukazatele její ochraně a péči o ni. Je ale chybou považovat přírodu za důležitější, než je sama „lidská osoba“. To vede k novopohanství a panteismu. Z tohoto naturalistického pojetí nelze odvodit spásu člověka. Odmítáme i to, co směřuje k její technizaci, protože příroda není jen materie, s kterou si můžeme dělat, co se nám zlíbí, ale je citlivé a podivuhodné dílo Tvůrce.

Člověk má uplatňovat odpovědnou vládu nad přírodou. Má ji chránit, užívat jí a kultivovat, aby mohla důstojně hostit populaci, která ji obývá. Na naší zemi je prostor pro všechny. Máme ale povinnost předat zemi novým pokolením v takovém stavu, aby ji i ony mohly důstojně obývat a dále kultivovat. Náš cíl je „posílit alianci“ mezi lidskou bytostí a stvořeným prostředím, ve kterém zdroje účinně využíváme, nikoli zneužíváme.

To vše nás vede k závažnému přehodnocení životního stylu, který inklinuje k požitkářství a konzumismu a je lhostejný ke škodám, které z toho plynou. Církev tuto odpovědnost silně vnímá a brání nejen zemi, vodu a vzduch, dary stvoření, ale hájí i člověka proti sebezničení. Zde ale nestačí jen omezovat ekonomiku či šířit vhodnou osvětu. Rozhodující je celkový morální stav společnosti. Bez respektu k právu na život a přirozenou smrt, tam, kde se zavádí umělé početí, těhotenství i narození člověka, tam, kde jsou obětována lidská embrya výzkumu, tam končí pojem humánní ekologie i ekologie životního prostředí. Povinnosti k životnímu prostředí nelze oddělit od povinností vůči lidské osobě a vztahům k druhým. Nelze jedno vymáhat a druhé pošlapávat. Tento závažný protiklad dnešní mentality a praxe

59

ponižuje lidskou osobu, otřásá životním prostředím a škodí lidské společnosti. Bůh je pravda a láska a ukazuje cestu k pravému rozvoji.“

Ještě bych si dovolil k tomu malý komentář. V osmé kapitole Listu k Římanům apoštola Pavla, starém více než 19. století a často čteném ve všech chrámech či modlitebnách křesťanské části světa, je zmínka o tom, že celá příroda až dodnes sténá a vzdychá a nedočkavě vyhlíží, až se v ní objeví Boží děti. Tedy ne lidé, kteří v ní vidí náhodný shluk hmotných částic, ale dar. Ne lidé, kteří se chtějí posadit na trůn Boha, kterého popírají či ignorují a chtějí přírodě vládnout a podřizovat ji svým tržním zájmům. Benedikt XVI. k tomu dodal, že příroda ve svých dějinách snad nikdy nesténala a nevzdychala víc, než právě nyní.

Co je opravdu k závažnému zamyšlení je to, že vztah k přírodě jako k onomu náhodnému seskupení částic jí bere hodnotu osobního daru a oslabuje v člověku tak významné pojmy, jako jsou pokora, oběť, vděčnost, odpovědný vztah, radost a úžas a také touhu reagovat a odpovědět na toto obdarování osobním vztahem k Tvůrci. Oslabuje i životní elán a může vést k mravní únavě či rezignaci na vlastní budoucnost. Doplňuji to vtipným výrokem spisovatele a filosofa Chestertona, který řekl o svých ateistických přátelích: „Je mi jich líto. Protože když se jim daří dobře, nemají komu poděkovat.“

Víra vtiskuje celému stvoření hodnotu posvátnosti. Kde mizí tento rozměr, vzniká vakuum, které vystihuje pradávné a nepříliš lichotivé rčení našich předků o člověku, „kterému není nic svaté“ (či posvátné). Zde bych citoval i jeden verš básníka Vladimíra Holana: „I darem podávanou věc je možno ukrást.“ Tento verš jistě vypovídá cosi o tragickém odcizení mezi tvorem a Tvůrcem, mezi tvorem a přírodou.

Skladatel Petr Erben v úvodu ke skladbě LAUDES řekl, že ho k tomu inspirovala skutečnost, kolik nevděku je ve světě, a především vůči Tvůrci. A dodává biblický verš: „Budou-li oni mlčet, kamení bude volat!“

Myslím, že zde je ono velké „buď anebo“ nad příštím osudem lidstva, které bude směrem do budoucna vyvstávat stále naléhavěji a výlučněji. Osobně jsem přesvědčen, že evangelium zůstává radostnou zvěstí a křesťanství učením plným naděje. Upřímný a pokorný dialog, ve kterém by byla zastoupena i teologická dimenze, by mohl otevřít nové horizonty naděje, o které nám všem jistě jde.

Končím tím, čím jsem začal, že ona návštěva papeže před rokem a jeho vstřícně přijaté poselství i ve světě vědeckém, svědčí o tom, že takový dialog je možný a i křesťané na něj chtějí být řádně připraveni.

60

Konzistentní rozhodování, udržitelnost a eschatologieJiří Nečas:

1. Udržitelnost Pojem "trvale udržitelný rozvoj" přešel do obecného povědomí po světovém summitu v Riu de Janeiro (1992). Dnes se o něm (popř. stručněji o "udržitelném rozvoji") poměrně často hovořívá, mnohdy aniž by se uvažovalo o jeho skutečném obsahu. Nejznámější definice trvale udržitelného rozvoje pochází přímo ze Světové komise pro životní prostředí a rozvoj (WCED - World Commission on Environment and Development 1987): "Trvale udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím." [B2] Mezi hlavní cíle trvale udržitelného rozvoje patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě. Udržitelný rozvoj je tak vyjádřením přirozeného požadavku lidského druhu nezničit sebe sama. Žel, realita tomu neodpovídá. Zdroje čerpáme bezohledně rychle, produkujeme nesmyslně mnoho odpadů a životu nepříznivě ovlivňujeme složení atmosféry. Místo přirozené snahy prostředí ubližovat co nejméně vedeme spory na intelektuální úrovni předškoláků: "Když on ničí, proč bych já neměl také ničit". Rozhodujeme se nezodpovědně. Pro odpovědné rozhodování je žádoucí co nejlepší znalost možných výsledků rozhodování, přičemž vždy musíme počítat s tím, že naše lidské poznání je neúplné. Pro posuzování dopadu našich rozhodnutí na udržitelný rozvoj je velice vhodný, byť stále opomíjený koncept entropie.

2. Entropie Pojem entropie zavedl r. 1865 německý fyzik Rudolf Clausius (1822-1888) v souvislosti s poznáním nevratnosti reálných termodynamických procesů, kterou vyjádřil v druhé hlavní větě termodynamické tak, že stavová veličina entropie S v uzavřených systémech neklesá a při běžných nevratných procesech roste. Fenomén nevratnosti, pro realitu podstatný, zůstává stále čímsi, co běžné fyzikálně technické myšlení formované v ideálním světě Newtonovy vratné dynamiky s jejími zákony zachování není s to plně vstřebat. Termodynamika kromě vnitřní energie U, pro niž platí zákon zachování (tzv. první hlavní věta termodynamická, formulovaná r. 1849 rovněž Rudolfem Clausiem), pracuje i s volnou energií F = U – TS (T je termodynamická teplota), která se rozměrově shoduje s energií (speciálně tedy s vnitřní energií), avšak při reálných nevratných procesech klesá (jde o triviální důsledek růstu entropie, neboť T > 0). Ekonomické procesy probíhají ve fyzikálním světě, a tedy podléhají fyzikálním zákonům. Zprávy Římskému klubu důrazně připomínají, že reálný svět se svými zdroji a absorpčními možnostmi je omezený [M1, M2, M3]. Možným mezím pro ekonomickou činnost, způsobeným neustálým růstem entropie a s ním spojeného ubývání volné energie, se zatím věnuje pozornost jen okrajově. Výjimkou v tomto smyslu je především dílo Nicholase Georgescu–Roegena (1906-1994) [G1, D1], na něž pak navázali Jeremy Rifkin (*1943) a Ted Howard (*1950) ve své knize Entropy [R1], kde původně jen fyzikální a posléze i informačně teoretický pojem entropie rozšiřují i do sociální a ekonomické oblasti, a Herman Daly (*1938), který se na růst entropie v ekonomických procesech dívá současně z fyzikálního, ekonomického i etického hlediska [D1, D2].

61

Zákon růstu entropie je pro společensko-ekonomické procesy důležitý, nicméně se o jeho důsledcích v této oblasti ví stále velmi málo. Jednosměrný vývoj entropie je známou (byť opomíjenou) skutečností, avšak stále otevřenou otázkou je rychlost tohoto procesu. Je zřejmé, že druhá věta termodynamická svědčí o existenci určitých mezí – tou nejzazší je "tepelná smrt vesmíru", avšak jak daleko tyto meze jsou, to nevíme. Každopádně to, že reálné jevy jsou nevratné, že naše lidské tvoření je velmi často spojeno s degradací energie, by se mělo stát součástí pohledu na realitu a našeho přístupu k ní, součástí strategie trvale udržitelného rozvoje, a tedy důležitým faktorem v politickém a ekonomickém rozhodování. "Bílá místa" v lidském poznání důsledků druhé věty termodynamické pro společensko-ekonomické procesy jsou pádným důvodem pro využití principu předběžné opatrnosti. V živých systémech entropie klesá. Jenže živé systémy nikdy nejsou izolované, probíhá látková a energetická výměna s okolím. Vztah druhé hlavní věty termodynamické a života je otevřenou otázkou a souvisí i s chápáním vztahu entropie v materiálních a v informačních systémech; zajímavý pohled na tuto otázku přináší Hynek Lauschmann [L1].

3. Etická reflexe 2. věty termodynamické

Procesy přeměny energie znamenají urychlení růstu entropie. Neznáme nějakou mez pro růst entropie, každopádně však růst entropie znamená nevratný proces, je to v podstatě směřováním ke konci, k zániku, k tepelné smrti vesmíru, a proto je lidskou morální a přirozenou povinností jej neurychlovat. Obavy z klimatické změny motivují k omezování získávání energie z fosilních zdrojů. Jaderná energetika bývá uváděna v tomto kontextu jako přijatelná alternativa. Nepřispívá k tvorbě skleníku nad Zemí, avšak vede k vlastnímu zahřívání Země, a tedy také ke zvyšování průměrné teploty na jejím povrchu. Znamená produkci entropie, tedy směřování k onomu entropickému zamoření či zničení. A podobné nežádoucí účinky, byť zřejmě v menší míře, má i energetika založená na obnovitelných zdrojích. Požadavek udržitelnosti vede k hledání a užívání nových, úsporných, šetrných technologií. Avšak to samo nestačí. Podmínka snížit spotřebu, snížit osobní náročnost se prostě nedá obejít. Tato skutečnost by se měla promítnout do rozhodování jednotlivců, skupin, podniků, států i lidstva jako celku. To, že skutečnost je diametrálně jiná, svědčí o ohromné inkonzistenci v praxi společnosti - nejednáme v souladu s poznáním, vědomě se ženeme do zkázy.

4. Od karteziánské analýzy k systémové syntéze Kde hledat příčiny této inkonzistence? Konzervativní teolog označí jako základní příčinu lidský hřích. Má svým způsobem pravdu, avšak hledejme odpověď, která může konkrétně motivovat ke změně chování. Vraťme se proto o 4 staletí zpět, k René Descartovi (1596-1650) a jeho současníku J. A. Komenskému (1592-1670). Descartův analytický přístup ke skutečnosti sice nastartoval úžasný pokrok v poznání světa, avšak jím ovlivněné poznání je nesmírně atomizované. Chybí syntetický pohled, naznačený Komenským. Karteziánský způsob myšlení vede k separování individuálních zájmů od zájmu celku, ke ztrátě vědomí sounáležitosti s celkem, k důrazu na konkurenci namísto žádoucí kooperace. V euroamerické civilizaci umožnil dosažení materiálního bohatství, avšak za cenu nerespektování přirozených fyzikálních omezení, daných konečností světa, konečností zdrojů, a v neposlední řadě i druhou větou termodynamickou. Přivedl nás tak do současné environmentální krize, a je velice pravděpodobné, že se podílí na příčinách i dalších dnešních krizových jevů.

62

Dnešní přírodovědě se již stává syntetický pohled blízkým. O tento pozitivní posun se výrazně zasloužil a jeho dosahu se věnuje Fritjof Capra (*1939) [C1]. Hlavní proud ekonomického myšlení jím však, žel, zůstává prakticky nedotčen.

5. Paradigma kapitalismu Na představě neomezeného světa vyrostlo fungování dnešního kapitalismu. Ten ve své současné formě je s požadavkem udržitelnosti sotva slučitelný. Jeho kořeny leží v prostředí anglo-amerického protestantismu, které mělo hluboký etický náboj, promítající se i do všeobecně přijímaného hodnotového systému. Dnes se ekonomické uvažování zredukovalo na hodnoty vyjadřované penězi a zcela se z něho vytratily pojmy jako sdílení, ohleduplnost, přináležitost k celku. Konkurence převálcovala vědomí vzájemnosti. Etický náboj anglo-amerického protestantismu spolu se skutečností, že pro ekonomické procesy, které mohly probíhat před dvěma sty lety a dříve, fyzikální meze byly příliš vzdáleny, ospravedlňovaly tehdejší kapitalistický systém. Dnes však nemožnost neomezeného materiálního růstu v důsledku konečnosti světa je zcela zřejmá, a přesto s ním dnes běžně ekonomika počítá. Vraťme se k otázce po příčině této inkonzistence.

6. Hodnotové systémy Každé rozhodování probíhá v rámci určitého hodnotového systému. Jde o to, aby výsledek rozhodování přinesl co nejvyšší hodnotu. S výjimkou některých zpravidla vyloženě individuálních rozhodování se dnes běžně používá tradičně ekonomický hodnotový systém, kdy kritériem pro rozhodování je peněžní vyjádření výsledků rozhodnutí, přičemž časově vzdálenějším efektům je přisuzována menší váha. Z matematického hlediska je peněžní stupnice lineární archimédovsky uspořádanou strukturou, která nepřipouští existenci nesouměřitelných hodnot. Kromě toho lineární peněžní ohodnocování často neodpovídá jejich celkovému dopadu na společnost a na přírodu, neboť reálný svět se neřídí jen lineárními zákonitostmi. Josef Vavroušek (1944-1995) při různých příležitostech předložil alternativní hodnotový systém [K1, K2, V1, V2], jehož přijetí a rozšíření by znamenalo přínos nejen pro přírodu, pro životní prostředí, nýbrž i pro lidi, pro jednotlivce a skupiny. Zatímco tradičně ekonomické hodnoty vytrhují člověka z kontextu společnosti a přírody a redukují ho na konzumenta, Vavrouškovy alternativní hodnoty odpovídají člověku i s imateriální (vertikální) složkou osobnosti a s vazbami na jeho systémové okolí. Na rozdíl od tradičně ekonomického systému je Vavrouškův alternativní hodnotový systém konzistentní s naším přírodovědným poznáním. Většině účastníků konference je snad "Vavrouškovo hodnotové desatero" známo. A věřím, že většině je známa i jiná prezentace alternativního hodnotového systému. Mám na mysli Bibli, Nový Zákon, speciálně evangelia, tedy hodnotový systém, který ve svém učení předkládá Ježíš. Ježíšův hodnotový systém přijímá člověka komplexně, akcentuje hodnoty, jakými jsou láska, služba, vzájemná úcta, pokora. Ony znamenají obohacení nejen pro objekt, nýbrž i pro subjekt, jak to krásně vyjadřuje poněkud archaické biblické adjektivum "blahoslavený". To se rozhodně nevztahuje jen k očekávanému mimozemskému cíli, nýbrž týká se i současnosti (jak připomíná alternativní adverbium "blaze" používané některými současnými překladateli), i různých časových horizontů pozemské budoucnosti, a - na rozdíl od Vavrouškova hodnotového systému - i věčnosti, tedy cíle přesahujícího tuto zemi, jinými slovy eschatologického horizontu.

63

7. Eschatologie Co to však je eschatologie? Bývá charakterizována jako utopická představa o radikální přeměně světa, o jeho zániku a vzniku světa nového, lepšího; v křesťanství pak speciálně jako část systematické teologie zabývající se posledními věcmi člověka; podobně se ovšem orientuje i eschatologie židovská a muslimská. K tomu považuji za vhodné udělat několik poznámek: a) Slovo utopie jsme si zvykli chápat negativně. Utopie však není nic špatného, znamená něco, co je "mimo místo" – tedy mimo náš materiální svět; je to něco, s čím nemáme sdělitelné historické zkušenosti, tedy nikoli něco nereálného. To však o Božím království, které je cílem křesťanského směřování, platí. Podle Leonarda Boffa (*1938) [B1] má utopie v historii lidstva nenahraditelnou úlohu. Jejím prostřednictvím se promítají do budoucnosti lidské dynamismy a přání. Utopie a fantasie nejsou synonyma. Utopie vyjadřuje permanentní obnovování, regeneraci a zdokonalování, hledané lidmi. Nebe, oznamované křesťanskou vírou, je situováno na horizontu utopického porozumění: V Bohu se absolutně a radikálně uskutečňuje všechno to, co je skutečně lidské. Utopie reprezentuje zdravý pohyb myšlení, vyvádí ze stojatých vod přijímaných a často nesprávných paradigmat. Je obohacením života, přináší novou dimenzi, bez ní je život plochý. Onou novou, obohacující dimenzí je dimenze eschatologická. b) Řecké slovo "eschatos" znamená vnější či poslední. Při vztažení na ony poslední věci je křesťanská eschatologie nadějná, pozitivně orientovaná - tím se liší od apokalyptiky, zdůrazňující hrůzné následky lidského hříchu. c) Biblický čas, čas, v němž se uskutečňuje naše bytí, není časem newtonské fyziky. Nemůžeme jej chápat jako orientovanou přímku. Pojem času ve fyzice je stále otevřený. Pozoruhodný možný pohled na uspořádání "časové přímky" přináší druhá hlavní věta termodynamická, k dalšímu promýšlení vede Prigoginova (1917-2003) nerovnovážná termodynamika či Hawkingova (*1942) "Stručná historie času". Budoucnost, věčnost prostupuje časností. Tedy i eschatologie není jen záležitostí nějaké limitní (nekonečné) budoucnosti či něčeho, co je zcela mimo smysly vnímaný svět. Jde v ní o Boží království, k němuž se orientuje život křesťanů, a tak se týká i současnosti a v ní těch věcí, které fyzický, smysly vnímaný svět převyšují, což však neznamená, že by byly cele mimo něj; mohou do něho zasahovat. d) V křesťanské eschatologii jde především o život s Kristem, v Božím království. Vystupuje za hranice pozemského života, avšak týká se i jeho - tato skutečnost se projevuje i v prosazování Ježíšova hodnotového systému, který je kompatibilní s trvale udržitelným způsobem života.

8. Přes eschatologii k udržitelnosti Ono pronikání věčnosti a časnosti, pro nenáboženského člověka asi dost těžko pochopitelné, je pro rozhodování a hodnotové systémy slučitelné s požadavkem udržitelnosti velice přínosné. Rád bych připomněl dva biblické obrazy věčnosti. První je z Izajášova proroctví (11.6-10) a prosím, aby byl opravdu chápán jako obraz a nikoli jako popis nefungující přírody, druhý pak je z Apokalypsy (21.1-4): Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit

64

zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Posláním těchto eschatologických obrazů je ukázat, co má skutečně smysl. Týká se to aktuálního života, směru i cíle. Naplnění života je v usilování o dorozumění, o mír, o harmonii, a nikoli ve snaze mít, vlastnit, trumfovat druhé. Cílevědomé směřování k této plnosti života s sebou přináší i přijetí hodnotové stupnice slučitelné s trvale udržitelným způsobem života. Není současná praxe jen jakýmsi nedorozuměním či omylem? Či - použiji-li slovo, které dnes vymizelo nejen z obecného, ale i z náboženského a teologického slovníku - není dílem ďábla, tedy personifikovaného zla? Víme-li o konečnosti světa a jednáme-li, jako by byl nekonečný, žijeme ve lži. Kéž nadějný eschatologický výhled v nás posiluje vědomí, že angažovat se pro dobro, pro smíření a harmonii mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou, pro udržitelný způsob života je smysluplné a přináší skutečnou radost do života, činí život skutečně lidským (ve smyslu Gn.1.27: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil). LiteraturaBoff, L.: Hablemos de la otra vida. Santander, Sal Terrae 1998. (Originál: Vida para além da morte. Petrópolis, vozes.) (B1)Brundtland, G.H. a kol.: Naše společná budoucnost. (Zpráva světové komise pro životní prostředí.) Praha, Academia 1991. (B2) Capra, F.: Bod obratu. Věda, společnost a nová kultura. Praha, DharmaGaia 2002. (C1)Daly, H.: Toward a Steady-State Economy. San Francisco, Freeman 1973. (D1)Daly, H.: Ecological economics and the ecology of economics: essays in criticism. Cheltenham, U.K. – Northampton, Ma., E.Elgar 1999. (D2)Georgescu-Roegen, N.: The Entropy Law and the Economic Process. Cambridge, Mass., Harvard University Press 1971. (G1)Hála, V.: Trvale udržitelný rozvoj - definice a praxe. http://www.sustainable.cz/definiceapraxe.htm (H1)Hawking, S.W.: Stručná historie času. Praha, MF 1991. (H2) Keller, J.: Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Praha, G+G 1995. (K1)Keller, J. - Gál, F. - Frič, P.: Hodnoty pro budoucnost. Praha, G+G 1996. (K2)Lauschmann, H.: Metainformatika čili Úvod do fyzikální teologie. Litomyšl, Paseka 1996 (L1) Meadows,D.L., Meadows,D.H., Randers,J.: The Limits to Growth. New York, Universe Books 1972. (M1)

65

http://www.sustainable.cz/definiceapraxe.htm

Meadows,D.L, Meadows,D.H., Randers, J.: Překročení mezí. Praha, Argo 1995.(Orig.: Beyond the Limits. Chelsea Green Publ. Co. 1992.) (M2)Mesarovic,M., Pestel,E.: Menschheit am Wendepunkt. Stuttgart, Deutsche Verlag-Anstalt 1974. [Orig.: Mankind at the Turning Point.] (M3)Nečas, J.: Malé zamyšlení nad sdílením Božích darů. Česká metanoia, 1998, č. 18. (N1)Nečas, J.: Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj? Envigogika [online], 2008, roč. 1, č. 1. 8 s., http://envigogika.cuni.cz/envigogika-2008-iii-1/chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj_cs (N2)Rifkin, J., Howard, T.: Entropy. A New World View. New York, The Viking Press 1980 (R1)Rynda, I: Trvale udržitelný rozvoj a mezinárodní spolupráce. http://www.fp.vslib.cz/kch/sedlbauer/tema9.htm (R2)Vavroušek, J.: Hledání možnosti trvale udržitelného rozvoje. Křesťanská revue, 62 (1995), č.2. (V1)Vavroušek, J.: Hodnoty a trvale udržitelný způsob života. Teologické texty 5 (1994), č.1. (V2)

Environmentální problémy v klasickém starověku(Antická příroda mezi uctíváním a drancováním)

Lubor Kysučan

Motto: „Sociální krize mívají někdy environmentální složku, environmentální krize mívají někdy sociální příčiny, ale vždy sociální následky. Pokud jim chceme rozumět, tak se humanitní a přírodní vědy musí doplňovat. I když je to těžké.“ Václav Cílek

66

http://www.fp.vslib.cz/kch/sedlbauer/tema9.htm

http://envigogika.cuni.cz/envigogika-2008-iii-1/chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj_cs

Třebaže tato konference je nejen svým obsahem, ale již názvem obrácena spíše k budoucnosti, nezbytnou podmínkou pochopení přítomnosti i úspěšného rýsování věrohodných scénářů budoucnosti je důkladná znalost historie. Mnohé z našich globálních problémů (např. globalizace, migrace, střety civilizací), jejichž řešením a prognózováním se zabýváme, mají velmi dlouhé historické kořeny. Ve zvýšené míře toto konstatování pak platí pro problémy ekologické. V našem povědomí si ekologickou problematiku obvykle spojujeme až s počátky průmyslové revoluce, kdy se kouřící komíny staly symbolem blahobytu, úspěchu a prosperity, aby si lidé teprve až o dlouhých pár desítek let později uvědomili i stinnou stránku svého civilizačního úspěchu a cenu, jakou za něj platí. Od té doby si však zároveň začínají idealizovat minulé historické epochy a promítat do nich své sny o ekologickém ráji. Zapomínají však na skutečnost, že ekologické problémy se objevily už s prehistorickým zlomem v historii našeho vlastního druhu, kdy jsme s pomocí své inteligence a umělých nástrojů začali ovlivňovat a přetvářet naše prostředí. Prakticky již pravěcí sběrači a lovci svými nešetrnými, mnohdy až brutálními a plýtvavými způsoby lovu výrazně přispěli k vyhubení řady živočišných druhů a některé teorie vzniku zemědělství předpokládají, že podstatným impulsem k tak radikální změně způsobu obživy i života byla nouze o potravinové zdroje v důsledku nadměrného lovu5. První zemědělské společnosti však mnohdy znamenaly pro přírodu v mnoha ohledech ještě větší zátěž – nadměrné mýcení lesů a vypásání vedlo k erozi půdy a desertifikaci již v neolitu a spolu s globální změnou klimatu přispělo např. k vysychání Sahary a postupné migraci jejího obyvatelstva do údolí Nilu. Průkazné nálezy svědectví nám o tom vydávají známé nálezy v lokalitě Tasíli a na řadě dalších míst na území dnešního jižního Alžírska a Nigeru6. Skalní fresky a malby ukazují, že na Sahaře se kdysi nalézala krajina savanovitého typu, jak ji známe ze Subsaharské Afriky, oplývající hojností pro savany typické fauny. A lidské společnosti, které se zde rozvíjely, již žily z extenzívního pastevectví a zřejmě již dospěly i k pěstování obilovin. Podobně jako dnes přírodní národy, stejně tak i starověké civilizace, zejména pak řecko-římská antika, představují jedno z období, do nějž si nejrůznější snivci a eko-romantikové, přesně v duchu starořecké báje o zlatém věku, promítají své sny o ideálním vztahu k přírodě. Na první pohled by se tomu vše zdálo nasvědčovat – antická města byla se subtilním architektonickým citem zasazena do krajiny, přírodní náměty svědčící o jemnocitném vztahu k půvabům přírody se vyskytují v minojských palácích stejně jako na pompejských freskách, smysl pro přírodu a radost z pobytu v ní zaznívá jak v pompejských zahradách, tak ve verších římských básníků. Skutečnost však je jiná a environmentální historikové dnes na mnoha příkladech dokumentují, jak si antická civilizace podřezala vlastní kořeny a devastací přírody přispěla k vlastnímu úpadku. Tato situace je o to paradoxnější, uvědomíme-li si, že antika podobně jako řada jiných předmoderních civilizací vnímala přírodu jako sakrální sféru, hodnou respektu a náboženské úcty, nikoliv jako kartesiánký objekt manipulace či „děvku, z níž je třeba na skřipci vymučit všechna její tajemství“, řečeno slovy proroka novověku, anglického filozofa Francise Bacona. Důsledkem důvěrného soužití antického člověka s přírodou a závislosti na jejím vegetačním cyklu byl posvátný vztah k ní. Bylo to dáno především zemědělským charakterem všech starověkých civilizací. Antické pojetí přírody nám osvětlí etymologie a významová škála samotných slov označujících přírodu. Řecké fýsis (< fyó = vznikám), latinské natura (< nascor = rodím se) nelze redukovat jen na biosféru v našem slova smyslu, oba termíny znamenají zároveň přirozenost, přírodní zákon, přírodní sílu, povahu, svět, přirozený řád. Antický člověk nevyděloval přírodu redukcionisticky z univerza, ale chápal ji jako ztělesnění

5 Např. poměrně zakrátko po osídlení obou amerických kontinentů v poslední době ledové zde došlo k vyhynutí několika druhů velkých savců.

6 K tomu podrobněji Lhote, 1962, 1982.

67

veškerého bytí, součást bohy daného harmonického řádu světa. Tento řád byl vnímán jako posvátný a svou přirozeností dobrý7. Veškerý život se tak odehrával na pozadí přírody a jejích proměn. S vegetačním a zemědělským cyklem souvisely četné řecké mýty (např. mýtus o Démétér a Persefoné) a bylo spjato mnoho římských svátků (např. Cerealia, Floralia, Rosalia, Parilia8). Z přírodních fenoménů vycházela i řada nábožensko-magických praktik starověkých civilizací (zde konkrétně Etrusků), např. augurie (= věštění z letu ptáků) a haruspicie (= věštění z vnitřností obětovaných zvířat). Značný počet přírodních sil byl zbožněn (Slunce, Měsíc) či měl své patrony (Silvanus – bůh lesů, Juturna – bohyně pramenů, Maia – bohyně jara, Bakchus – bůh vína). Častým předmětem náboženského kultu a uctívání byla samotná Země (v Řecku Gaia, v Římě pak zosobněná bohyní Tellus nebo Terra Mater), chápaná jako Matka Země, matka života. V tradičním starověkém náboženství byl zemi vždy přisuzován ženský princip. Dokládá to i skutečnost, že všechna substantiva označující v řečtině i latině zemi jsou ženského rodu (řecké gé, gaia, latinské terra, tellur, humus). Stoická filozofie potom chápala Zemi jako jedinou živou bytost. Historik antické filozofie Diogenes Laertský přisuzuje stoickému filozofu Poseidóniovi myšlenku, že

„ … je tedy celý svět živým tvorem. Že má duši, je zřejmé z toho, že je naše duše útržkem z ní.“9

Příroda samotná pak v antickém vidění světa představovala posvátnou sféru, byla zabydlena božskými a polobožskými bytostmi. V řecko-římské antice byly jako posvátné vnímány větry, četné hory, stromy, háje, jezera řeky, studánky i prameny. V myšlenkovém světě tehdejšího polyteismu byly jednotlivé přírodní fenomény (nebeská tělesa, stromy, větry) personifikovány (respektive deifikovány) nebo jim alespoň byl přiřčen nějaký bůh jako patron. Antická krajina tak byla zabydlena nejrůznějšími vílami, nymfami, duchy, bůžky a satyry. Lze říci, že krajina v antice – podobně jako např. krajina barokní (byť ve zcela jiném kontextu) – představovala sakrální prostor. Jak konstatuje Vojtěch Pelikán, v takovém pojetí je krajina chápána jako místo, v němž se zjevuje Bůh10. Stejně tak byl ženský princip přisuzován stromům, v nichž podle představ antického člověka sídlily ženské bohyně, lesní víly. V latinské gramatice se tato skutečnost odráží v tom, že všechna slova označující stromy jsou rovněž ženského rodu (pinus, abies, laurus, quercus, fagus, ulmus). Stejně tak byly stromy chápány jako místa, kde se zjevují bozi (Diův dub v Dódóně, cedr bohyně Artemidy v Orchomenu, vrba v Héřině chrámu na ostrově Samu, Jovův dub na pahorku Capitoliu v Římě). Na místech takovýchto posvátných stromů často vznikaly chrámy. Někdy však byly předmětem uctívání celé háje. Plinius Starší o hájích píše: „Toto bývaly chrámy božstev. A podle starého zvyku i dnes prostí venkované zasvěcují významné stromy (některému) božstvu a neuctíváme více obrazy bohů, zářící zlatem a slonovinou, než háje a v nich jejich samotné ticho.“ Přírodověda XII, 1, 3

V řeckém náboženství se rovněž některé stromy uplatnily jako atributy jednotlivých bohů (dub byl zasvěcen Diovi, magnólie Apollonovi, vavřín Dionýsovi). Naproti tomu názvy řek jsou v latině převážně mužského rodu, poněvadž je reprezentovali mužští bohové.

7 S dobovým pojetím řádu rovněž souvisí slova označující svět v klasických jazycích, řecké kosmos (= původně okrasa, ozdoba), latinské mundus (= původně čistý, uspořádaný, řádný, uhlazený).,

8 Jednalo se o slavnost bohyně stád, pastvin a pastýřů, podle jednoho z výkladů inspirující ustavení našeho Dne Země

9 Touto starověkou myšlenkou i zmíněným jménem řecké bohyně Země (Gaia) je nepochybně inspirována známá teorie Gaia anglického biologa Jamese Lovelocka.

10 Citováno dle přednášky v rámci ústní obhajoby diplomové práce výše zmíněného autora dne 21. ledna 2010.

68

V posvátných hájích se stavěly bohům chrámy a oltáře. Jejich ničení ze strany vítězných křesťanů pak bylo v podání některých kulturních historiků (Lynn White) spolu s antropocentrickou orientací židovsko-křesťanské kultury, interpretováno jako doklad toho, jak židovsko-křesťanské myšlení přispívalo k ekologické degradaci11. Ve skutečnosti křesťané pragmaticky navazovali na předchozí posvátná místa (a to nejen v ohledu k řeckořímskému náboženství, ale i jinde v Evropě ve vztahu ke kultovním místům keltským, germánským či slovanským) a pouze antické bohy nahradili místními svatými nebo Pannou Marií. Na své lidové úrovni se v křesťanství prakticky až do nové doby udržely četné formy původního pohanského polyteismu – a právě to umožnilo rychlé a bezproblémové přijetí křesťanství širokými vrstvami lidí, jejichž myšlení a každodenní rituály byly zakotveny v kontextu polyteistického světa12. S podobným zbožněním přírody se ovšem setkáváme i v jiných starověkých i současných civilizacích (pestrá škála posvátných zvířat ve starém Egyptě, přírodní národy, hinduistická a buddhistická kultura)13. Popsané numinózní prožívání přírody však nebylo jen záležitostí lidové zbožnosti. Např. i L. Annaeus Seneca popisuje ve svých dopisech povznášející, až náboženské prožitky z pobytu v divoké přírodě:

„…onen vysoký les, ticho onoho místa a obdiv ke stínu, ve volné přírodě tak hustému a nepřetržitému, v tobě vyvolávají víru, že je zde přítomen bůh.“

Listy 41, 3

Příroda byla pochopitelně oceňována i z praktických hospodářských, klimatických i zdravotních důvodů. Např. Vitruvius vyzvedá význam lesů pro vláhu a vodnatost krajiny a podobně hodnotil funkci lesa již v 5. stol. př.n.l. i řecký lékař Hippokratés ve svém spisu O vzduchu, vodách a místech. Lesu a různým jeho produktům byla rovněž přičítána výrazná medicínská hodnota. Léčebné hodnoty pobytu v lese si byli vědomi již známí antičtí lékaři, výstižně ji zdůrazňuje i Plinius Starší v XXIV. knize14 svého encyklopedického díla Přírodověda (Naturalis historia): „Všeobecně se ví, že lesy, ve kterých se pěstují smrky a modříny kvůli pryskyřici, jsou svým ovzduším nejlepším lékem proti tuberkulóze, ale i v případě, že pacient jen obtížně znovu nabývá nemocí ztracené síly a vskutku se říká, že v takových případech je mnohem účinnější vdechovat jejich vůni v místě, kde rostou, než se vydat na cestu do Egypta, nebo jet na výlet do letních hor a pít tam mléko sycené vůněmi rostlin.“

Přírodověda XXIV, 19

Výrazně byly oceňovány léčivé účinky nejrůznějších přírodních produktů, zejména bylinek, plodů atd. Např. Plinius do detailu popisuje zajímavé léčebné účinky nejrůznějších stromů, keřů a jejich různých částí:

„Plody cedru, známé jako „cedrides“, léčí kašel, jsou močopudné, staví průjmy, léčí tržné rány, křeče, napětí v kosterních svalech, řezavé bolesti při močení, onemocnění dělohy, jsou účinné proti jedovaté bylině oměji, léčí hnisavé rány a záněty.“ Přírodověda XXIV,1211 K tomu podrobněji Librová 1994, 26-37.

12 Ke komplexnějšímu pohledu na římské náboženství nejen ve vztahu k přírodě Rupke, J. Náboženství Římanů. Praha: Vyšehrad, 2007.

13 Tyto postoje vlastní archaické kultuře nejen indoevropského dávnověku v některých částech světa (zejména v oblastech hinduistické a buddhistické civilizace) přežily až do současnosti a pozoruhodným způsobem zde koexistují s dynamickou modernitou. Dokladem toho může být např. uctívání posvátných stromů a zvířat (kráva) v Indii či skutečnost, že v Nepálu jsou dosud některé hory chápány jako posvátné a turistům i horolezcům je tudíž zakázáno na ně vstoupit – a to zcela bez výjimky.

14 Tento text je citován v překladu Dity Palaščákové z její diplomové práce Plinius Starší: Naturálie Historia. Překlad knihy XXIV. Olomouc: Katedra klasické filologie FF UP, 2005.

69

Výrazem respektu k živým tvorům bylo v antice poměrně rozšířené vegetariánství, k němuž se hlásili jak pýthagorejci, tak např. básník Ovidius. Myšlenky vegetariánství se ve středomořském prostoru šířily zřejmě z východních zdrojů. Poprvé se s nimi setkáváme u orfiků a v pýthagorejské filozofii, konkrétně u jejího zakladatele, mystického filozofa Pýthagora v 6. stol. př. Kr. Hlavním cílem pýthagorejců bylo očištění duše. Tohoto ideálu chtěli dosáhnout jednak omezením styků s běžným pozemským světem, ale také důslednou askezí. Její součástí byl i zákaz požívání masa. Motivace jejich vegetariánství však není dosud plně objasněna, nejednoznačné názory v tomto směru vládly už mezi starověkými autory. V jejich protikladném znění je uvádí už historik řecké filozofie Diogenés Laertský: „ ... filozof Pýthagorás prý zakazoval i samo zabíjení zvířat, natož aby byl dovoloval požívat jejich maso, ježto mají stejné právo na duši jako my. Ale toto byla jen záminka; ve skutečnosti zakazoval požívání masa zvířat proto, aby cvičil lidi a zvykal je prostému životu, aby si opatřovali snadno potravu, požívajíce jen jídel bez přípravy na ohni a pijíce pouhou vodu, neboť takto prý se získává tělesné zdraví a duševní bystrost.“ Život, názory a výroky proslulých filozofů 8, 13

Podle Diogena Pýthagorás stejně tak zavrhoval zabíjení zvířat pro obětní účely. Jak se však zdá z určitých nepřímých dokladů, silnou motivací vegetariánství mohla být i pýthagorejská víra v reinkarnaci. Toto tvrzení podporuje i následující půvabné čtyřverší řeckého filozofa Xenofana. napsané na Pýthagora:„Kráčeje jednou mimo a slyše, jak psíka kdos týrá, lítost prý nad tím měl a toto slovo mu děl:‚Ustaň a nebij ho již! Vždyť mého to přítele duše, kterou jsem rozeznal hned, sotva jsem uslyšel hlas.‘ “ Zlomky předsokratovských myslitelů, zlomek B 7 z Diogena

Podobně poetickým způsobem je motiv Pýthagorova vegetariánství zpracován v Ovidiových Proměnách: „ ... On první zavrhl přísněpředkládat na stůl maso a první otevřel ústak takovým moudrým slovům, ač nedošla bohužel víry: Lidé, hříšným jídlem se varujte poskvrňovatitěla! Obilí máte a ovoce, které svou tíhousklání haluze k zemi, a na révě nalité hrozny;máte i rostliny sladké a takové, které se mohouzjemnit a změkčit v ohni; a nikdo vám mléčného moku nebere, nebere med, jenž voní mateřídouškou.Hýřivě dává země jak bohatství, tak také pokrmlahodný, dává co jísti, a bez vraždy, prolití krve.Masem ukájí hlad jen zvěř, a ještě ne všechna!Na příklad kůň a brav i skot, ti travou se živí;ti však, jejichžto duch jest surový, divý a krutý,tygřice z arménských hor a lvové vznětliví, vzteklí,medvědi, jakož i vlci – ti z krvavých těší se hodů.Běda, ach, jaký to zločin, když maso se do masa noří,dravé a lačné tělo když tuční polknutým tělem,když jest živočich živ zas jiného života smrtí!Při tomto bohatství všeho, jež země, ta nejlepší matka,rodí, tebe snad těší jen žvýkati zuřivým chrupem

70

žalostné kusy masa a řídit se Kyklopů mravem?Cožpak bude ti možno jen záhubou jiného tvoraukojit žaludku hlad, té neslušné, hltavé šelmy?“ Proměny, XV, 72-95

Myšlenka vegetariánství motivovaná respektem ke zvířatům dále žila ve filozofii athénské Akademie a znovu vystupuje silně do popředí v pozdní antice v mystických filozofiích novoplatonismu a novopýthagoreismu, v nichž opět ožívá myšlenka reinkarnace a požadavek askeze. V době hlubokého duchovního kvasu na vrcholu a za soumraku antické civilizace se obdobné myšlenky objevují i u gnostiků, manichejců a potulných mystiků, již zmíněných thaumaturgů.

Zdržování se pojídání masa bylo i součástí přípravy na zasvěcení v rámci nejrůznějších mysterijních kultů. Např. Lucius Apuleius ve svém slavném románu Zlatý osel při popisu přípravy na zasvěcení do Isidiných mystérií píše: „ ... a přede všemi svědky mi nařídil (rozumějme kněz), abych si po deset dní odpíral potěšení z jídla, nejedl maso z žádného zvířete a nepil víno.“ Zlatý osel XI

Antické myšlení si vegetariánství spojovalo se zlatým věkem, kdy vládl naprostý mír mezi všemi živými bytostmi, neexistovalo žádné násilí, ani vzájemné zabíjení a pojídání. Všechny bytosti byly živy pouze z darů přírody a výhradně z rostlinné stravy. V tomto smyslu vyznívá i jedna z Ovidiových charakteristik zlatého věku: „Ale ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali zlatým,toliko stromů plody a rostlinstvem ze země vzešlým,docela šťastným se cítil a ústa si neztřísnil krví.“ Proměny XV, 96-98 Obdobný motiv smíru mezi všemi živými bytostmi zaznívá i ve staré mezopotamské epice (např. popis ráje v básni o bohu Enkim) a v mesianistických vizích židovských proroků. Ostatně právě v židovském prostředí byla vypracována vysoká etika důstojného jednání se zvířaty. Ta vyvrcholila v učení i praxi duchovní komunity esejců, kteří byli vegetariány a vyznačovali se i emfatickým vztahem ke zvířatům. O přestárlá zvířata, která jim už nemohla dávat užitek, s respektem pečovali a nechávali je důstojně dožít. Stejně vysoké nároky na jednání se všemi živými bytostmi včetně zvířat vznášel buddhistický i hinduistický svět, v němž se mnohé z těchto zásad udržely dodnes (úcta ke všem živým bytostem v hinduismu, džinismu a buddhismu, uctívání posvátných krav v Indii, uctívání posvátných stromů a hor v Indii a Nepálu). Lze se tedy domnívat, že právě z těchto zdrojů se obdobné představy rozšířily do antického Středomoří15. Navzdory až náboženskému postoji k přírodě antická každodennost byla diametrálně odlišná. S ekologickými problémy se setkáváme prakticky u všech starověkých civilizací, v některých z nich vedly přímo k fatálním důsledkům. Problémy způsobenými kácením lesů a následnou erozí trpěla stará čínská civilizace stejně jako harappská kultura v údolí Indu, eroze a vysychání půdy spolu se změnou klimatu bylo příčinou migrace Mayů na poloostrov Yucatán v 9. stol. po Kr., environmentální faktor sehrál svou roli i při kolapsu egyptské Staré říše16. Kácení pověstných, již ve Starém zákoně zmiňovaných libanonských cedrů Féničany a

15 Souvislost vegetariánství s vírou v reinkarnaci naznačuje možný původ těchto myšlenek z Východu, zejména v Indie. Ze starověkých pramenů je doložen jak pobyt některých antických filozofů na Východě (či alespoň jejich hluboký zájem o něj), tak např. přítomnost buddhistických misionářů v Alexandrii, kam se dostali v rámci misijních cest organizovaných indickým císařem Ašókou.

71

později Řeky již ve starověku nenávratně zdevastovalo nádherné levantské pobřeží17. Zasolení půdy v Mezopotámii, reflektované jak v dobovém písemnictví, tak moderní odborné literatuře analyzující pečlivě tehdejší zemědělské výnosy, vedlo k oslabení několika mezopotamských civilizací a neustálému přesouvání mocenských a civilizačních center výše na sever. Jak archeologie, environmentální dějiny a třeba i paleobotanika, tak i dobové prameny nám přinášejí četná svědectví o vážných ekologických problémech i v období klasické antiky. Z nejvýznamnějších autorů v oboru environmentální historie se k nim zásadním způsobem vyjadřují Brown (2001), Diamond (2000, 2008), Hughes (1994, 2001), Thury (1997), Vogler (1995), Weber (1990), populárnější formou potom Al Gore (1994) a Goldsmith (1988).

Soudobá podoba středomořské krajiny je důsledkem rozsáhlé devastace, kterou prošla v době antiky18. Jejím nejvýraznějším projevem bylo kácení kdysi bohatých lesů na stavbu lodí a domů, otop a vaření a za účelem získávání pastvin a úrodné půdy, jíž byl v relativně hornatém Středomoří velký nedostatek. Mýcení lesů představuje v antice jeden z nejzávažnějších ekologických problémů, který měl nejen nedozírné environmentální, nýbrž i ekonomické a sociální důsledky. Lze říci, že některé z nich nesporně přispěly i k celkovému oslabení a úpadku antické civilizace. Rozsáhlá deforestace zásadním způsobem proměnila charakter středomořské krajiny. Jejím důsledkem byla eroze a s ní související degradace zemědělské půdy i klimatické změny. Přímo ukázkovým příkladem bludného kruhu ekologických problémů antického Středomoří je příklad Efezu. Rozsáhlé mýcení lesů v okolí tohoto starověkého velkoměsta vedlo k rozsáhlé erozi. Vzniklé naplaveniny z půdy smývané deštěm a odnášené říčními toky zanesly efezský přístav, což v konečném důsledku vedlo k ekonomickému úpadku této bohaté metropole, jejíž prosperita vyrůstala z námořního obchodu. S důsledky této rozsáhlé devastace lesních porostů v podobě sucha a chronického nedostatku vody se Středomoří potýká dodnes. Tyto problémy již od antiky ještě umocňuje rozsáhlé pěstování oliv, které se staly symbolem Středomoří. Díky svým hlubokým kořenům, schopným vytáhnout vodu a vlhkost z velkých hloubek, je oliva ideální strom pro tuto suchou oblast, na druhé straně kvůli této své schopnosti ještě přispívá k dalšímu vysychání zdejší půdy a krajiny. Nespokojené ohlasy na mýcení lesů v antice zaznívají v krásné literatuře i ve věcných svědectvích současníků. V Ovidiově literárním zpracování báje o čtvero věcích v jeho již citovaných Proměnách je symbolickým atributem ekologicky i sociálně harmonického věku i skutečnost, že:

„Nebyla skácena dosud a nesešla do plynných proudůpinie ze svých hor, chtíc daleké navštívit kraje:neznali jiného břehu krom vlastního smrtelní lidé.“

Naopak výrazem sociálně i ekologicky rozvráceného věku železného je mimo jiné i fakt, že:

„Větrům, ač doposud dobře jich neznal, svěřoval plachtyplavec, a lodní kýl, jenž na horách vysokých dřívestával, v neznámých proudech vln se zahoupal skočně.“

16 Faktorů kolapsu Staré říše bylo ovšem podstatně více – k tomu podrobněji Pokorný, P. – Bárta, M. Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společnosti. Praha: Dokořán 2008.

17 Poslední zbytky cedrových porostů na území dnešního Libanonu jsou dnes přísně chráněny v několika národních parcích.

18 K detailnímu vývoji lesních porostů a jejich devastace ve Středomoří od antiky až po současnost více Thrigood, 1981.

72

Nesmlouvavá kritika kácení lesů a exaktní popis jeho důsledků pochází od Platóna. Ve svém dialogu Kratylos kritizuje devastaci krajiny v Attice:„To, co zůstalo, vypadá ve srovnání s tím, co existovalo dříve, jako kostra nemocného člověka – ubylo tuku i kypré půdy … Jsou zde hory, ve kterých teď není nic než pastva pro včely, ale není tomu dávno, co na nich rostly stromy … a ležely bezmezné pastviny. Navíc je každoročně zavlažoval Zeus svým deštěm, jenž se v nich neztratil jako nyní … přinášel vydatné zásoby pramenité vody v potocích, z nichž se dodnes zachovaly svatyně v místech, kde dříve existovala zřídla.“ Vedle kácení lesů výraznou roli v environmentální devastaci antického Středomoří sehrála degradace orné půdy. Ta představovala vážný problém zejména v Římě, kde se postupně tradiční malorolnické zemědělství proměnilo ve „velkovýrobu“ opírající se o hospodaření na velkostatcích, tzv. latifundiích. Jejich majitelé chápali zemědělství výhradně jako podnikání zaměřené na maximalizaci zisku, ke svým pozemkům neměli osobní vztah a nejednou s nimi spekulovali nejinak než dnešní akcionáři na burze s cennými papíry podniků a bank, které v životě ani neviděli. Svou organizací i důsledky připomínala tato forma římského zemědělství moderní zemědělskou velkovýrobu. Jediný rozdíl spočíval v tom, že na římských polích pracovali namísto strojů zástupy otroků, kteří ovšem z pochopitelných důvodů neměli k půdě ani ke své práci žádný vztah. Nešetrné a neosobní zacházení s půdou vedlo v řadě oblastí antického Středomoří k jejímu zasolení a postupné desertifikaci. V důsledku toho se dnes rozvaliny řady kdysi kvetoucích římských měst nalézají uprostřed pouště. Popisovaného problému si byl vědom již Plinius Starší, který ve své Přírodovědě píše: „Omezená výměra polí se má dodržovat především, to bylo mínění starších – soudili totiž, že je lépe osévat menší plochu a lépe orat; téhož názoru byl, jak vidím, i Vergilius. A mám-li říci pravdu, velkostatky zničily Itálii, ba už i provincie – vždyť šest statkářů vlastnilo půl Afriky, když je popravil císař Nero.“ Přírodověda 18, 35

Zemědělská velkovýroba zdevastovala rozsáhlé oblasti Itálie, kdysi zkultivované důmyslnými zemědělskými metodami Etrusků, Sicílie a později i severní Afriky. Důsledkem degradace půdy bylo na jedné straně již zmíněné šíření pouští, v jiných oblastech zase vznik bažin a objevení se malárie (konkrétně např. v Itálii) již kolem roku 200 př. Kr. Nejdrastičtěji se půdní eroze projevila právě v severní Africe, jež se na čas stala hlavní obilnicí Říma. Velkoplošné zemědělství, zvláště v horkém africkém podnebí, bylo založeno na intenzivním zavlažování. To vedlo – podobně jako předtím v Mezopotámii – k vyplavování živin z půdy a následně k jejímu postupnému zasolování. Důsledkem degradace půdy v průběhu dalších staletí byla rozsáhlá desertifikace severní Afriky a v jejím důsledku hospodářský kolaps oblasti, kdysi jedné z nejbohatších v římském impériu. Jeho prvních příznaků si již ve 3. století všímal sv. Cyprián, jehož postupující vysychání pramenů a stále častější hladomory vedly k přesvědčení, že svět umírá. V mnoha oblastech severní Afriky se poušť rozšířila téměř až k pobřeží. Turisté, kteří dnes navštěvují ruiny kdysi kvetoucích římských měst v Alžírsku, Tunisu a Libyi, musejí mnohdy překonat dlouhou cestu pouští. Tohoto neblahého vývoje antického zemědělství si poprvé povšimnul slavný německý chemik Justus von Liebig při svém studiu dějin zemědělství v severní Africe. Podobně američtí autoři V .G. Carter a T. Dale ve své knize Ornice a civilizace19 popisují stav krajiny v okolí někdejšího římského města Thamugadi (dnešní Timgad v Alžírsku) následovně: „Vodní i větrná eroze působily na krajinu. ... ruiny krajiny jsou dnes stejně působivé jako ruiny města. Z kopců byla splavena půda – příběh, který je zřetelně čitelný v celé oblasti.“

19 Topsoil and Civilization, University of Oklahoma Press, 1974

73

V důsledku masového odchytu a dovozu zvěře pro hry v amfiteátrech po celé římské říši byla v severní Africe rovněž vyhubena řada druhů do té doby běžně žijících divokých zvířat. Výrazným zásahem do rázu krajiny byla i výstavba bombastických sídel nové římské šlechty – spekulantů, finančníků a jiných zbohatlíků z jezdeckého stavu. Ve svém moralistním rozhorlení nad úpadkem římské společnosti sklonku republiky k tomu římský historik Sallustius píše: „Má snad smysl, abych připomínal věci, které jsou neuvěřitelné pro každého, kdo je neviděl na vlastní oči? Že mnozí jednotlivci srovnávali na vlastní náklady hory do roviny či zasypávali moře a pokrývali je dlažbou?“ Catilinovo spiknutí

Tyto zábory půdy na soukromé „rekreační účely“ (vily, zahrady, letohrádky) spolu s růstem zastoupení pastvin na úkor obdělávané půdy a přesunu zemědělské produkce do zámořských provincií v důsledku sociálně-ekonomických proměn římské společnosti vedly k ztrátě potravinové soběstačnosti Itálie a její závislosti na zemědělském importu. Postupná specializace jednotlivých oblastí, vytvářející stav vzájemné propojenosti a závislosti, se stala dalším z problematických důsledků rozvoje římské ekonomiky. Tradiční agrární produkce se přesunula do vzdálených provincií a centrální oblasti říše se staly závislé na dovozu. Nejtíživěji se tato závislost projevila právě v případě samotného Říma, zcela odkázaného na dovoz obilí ze severní Afriky, zejména Egypta a oblasti tehdejší provincie Africa (dnešní Tunis), které se staly hlavními obilnicemi říše. Ze zmíněných severoafrických provincií se dovážely dvě třetiny z celkového množství obilí potřebného k uživení obyvatelstva v době vrcholného císařství již milionového Říma. Vzhledem k důležitosti přídělů obilí pro stále početnější vrstvy římské chudiny představovala taková závislost velmi negativní politický i ekonomický faktor, zneužívaný zejména v dobách vnitropolitických konfliktů. Tato závislost se pro Řím stala fatální tehdy, jakmile začalo upadat i samotné severoafrické zemědělství nebo komunikační a obchodní trasy s Afrikou byly přerušeny v důsledku nepřízně počasí či – což byl mnohem častější případ – občanských válek, uzurpací císařského trůnu vojenskými veliteli či barbarských vpádů. Jasnozřivou charakteristiku neblahého stavu, který by se dnes stal předmětem kritické reflexe sociálních ekologů, podává řeč římského císaře Tiberia (vládl 14-37 po Kr.) adresovaná římskému senátu, jak ji reprodukoval historik Tacitus: „Proč tedy kdysi vládla šetrnost? Protože každý se krotil sám, protože jsme byli pány jediného města: ani lákadla nebyla táž, dokud jsme byli pány v mezích Itálie. Vítězstvími nad nepřáteli jsme se naučili promrhávat cizí, vítězstvími nad spoluobčany i své vlastní. Jak nepatrné je tohle, na co upozorňují aedilové? Jak to lze přehlížet, přihlédneme-li k ostatnímu! A nikdo, při Herkulovi, nepodá zprávu o tom, že Itálie potřebuje zahraniční pomoci, že živobytí národa římského je denně ohrožováno rozmary moře i vichřic. Nepomohou-li statkářům i čeledi i venkovu přebytky provincií, uživí nás asi naše parky a naše letohrádky? Tohle, otcové a přísedící, má na starosti císař; to když se opomene, vyvrátí to stát z kořene.“ Letopisy

Podobně zdrcující kritiku poměrů v římském zemědělství a ekonomice podává i autor odborné zemědělské literatury Lucius Iunius Moderatus Columella (žil v 1. pol. 1. stol. po Kr.): „Dokud se ten obyčej zachovával a pole se obdělávala vytrvale a horlivě, mívali oni staří Sabinové, Quirité a pradědové římští – byl i mezi meči a požáry a za nepřátelských vpádů hubících úrodu – vyšší sklizně než my, kterým přece dlouhý mír dovoloval a umožňoval zemědělství zvelebit. A tak v tomto Latiu a v zemi Saturnově, kde poučili své potomky o polních plodinách bohové, tam nyní v dražbě pronajímáme dovoz obilí ze zámořských provincií, abychom netrpěli hladem, a uskladňujeme vinnou sklizen z ostrovů kykladských a

74

z krajů baetických i galských. A žádný div, když se obecně ujal a utvrdil názor už běžný, že zemědělství je práce špinavá a zaměstnání takové, ke kterému není třeba žádné průpravy ani návodu.“ O zemědělství 202 Podobným problémům již dávno před Římem ovšem čelily i některé starořecké městské státy, zejména Athény. Souhrou nepříznivých faktorů (populační růst, nedostatek úrodné půdy v poměrně hornaté krajině, vymýcení lesů) nebyly Athény narozdíl od staroorientálních říčních civilizací – ostatně podobně jako většina starořeckých městských států – surovinově a potravinově soběstačné a byly odkázány na import dříví z Makedonie a dovoz obilí ze svých bohatých černomořských kolonií. Závislosti Athén na dovozu obilí z Černomoří využili za peloponéské války Sparťané, když svým loďstvem zablokovali černomořské úžiny Bospor a Dardanely a odřízli tak Athéňany od důležitého ekonomického zdroje. To motivovalo Athéňany k nezdařené Alkibiadově výpravě na Sicílii, která byla ve starověkém Středomoří jednou z dalších důležitých obilnic využívanou naopak zejména Sparťany. Ztráta soběstačnosti a vznik rozsáhlých, vzájemně propojených ekonomických celků je jevem provázejícím vývoj většiny vyspělých společností. Určitou jeho obdobu – přirozeně ještě v daleko mohutnějších dimenzích – představuje soudobá globální ekonomika, pro niž je rovněž charakteristický stav vzájemné propojenosti a závislosti. Ačkoliv podobně jako ve starém Římě umožňuje např. zemědělská specializace i chudým, marginálním oblastem účast „ve hře“ světového obchodu a určitou prosperitu, v konečném soudu je orientace na monokultury nežádoucí jak z hlediska ekologického, tak i sociálně-ekonomického. Navíc toto tvrzení neplatí jen pro monokultury zemědělské, ale i pro nerostné suroviny (zejména ropu) či služby (turistiku). Uvedený systém má i povážlivé etické trhliny, zvláště když např. soudobé státy Severu zcela kopírují nadřazené postavení Říma a Itálie spotřebovávajících zdroje ostatních částí říše, které se nalézaly vůči centru v podřízeném postavení dodavatelů, jakýchsi „banánových republik“. Navíc, jak je ostatně patrné i z výše uvedeného Tacitova citátu, uvedená situace poškozuje zároveň imperiální centrum, neboť je uvádí do závislosti na nestabilních oblastech a navíc levný dovoz z těchto oblastí vyřazuje ze hry domácí výrobce, případně i jejich tradiční technologie, odrůdy atd. Závislost na monokulturách je velmi riziková zvláště s ohledem na přírodní katastrofy či ekonomické i politické turbulence, mnohdy – zejména v případě ropy, barevných kovů nebo uranu – je přímo zdrojem politického násilí, korupce a válečných konfliktů. Přestože ropa je zdrojem nesmírného bohatství, jen menšina zemí, které ji vyvážejí, se těší všeobecné prosperitě a politické stabilitě. Právě proto inteligentní a prozíravé vlády se snaží myslet na budoucnost a investovat zisky z monokultury do diverzifikace své ekonomiky (např. Spojené arabské emiráty zisky z těžby a exportu ropy do turistiky, obchodu, finančního sektoru, zábavního průmyslu, stavebnictví). V citované pasáži z Columellova díla stojí za pozornost ještě další moment – opovrhování zemědělskou prací. Tento nezájem o prapůvodní zdroj lidské obživy se rovněž stává charakteristickým průvodním rysem vyspělých civilizací ve chvíli, kdy se zemědělství – původně ústřední ekonomická aktivita většiny společnosti, ovlivňující její instituce, mytologii, ritus i každodenní život – stává specializovanou činností úzké vrstvy velkovýrobců, majících k dispozici rozsáhlé technické prostředky či lidské síly. Tím se uvolňuje prostor pro další ekonomické aktivity – obchod, stavebnictví, finančnictví, zábavní průmysl, služby. Diverzifikovaná ekonomika ovšem dává vzniknout i vrstvě rentiérů a bankéřů, odvozujících svůj blahobyt pouze z finančních transakcí a spekulací. Pokud moc a aktivity této vrstvy přerostou reálné potřeby ekonomiky a vytvoří samoúčelný prostor, ekonomice hrozí vážné krize, jako je ostatně právě ta současná. I v tomto ohledu starý Řím představoval symbolické předznamenání soudobé globální ekonomiky, v níž pouze 2%

75

finančních operací odpovídají reálné hospodářské výměně, zatímco drtivá většina ostatních tvoří pouze abstraktní finanční toky, virtuální obchody s penězi, hry zcela odtržené od ekonomické reality a vyvolávající nestabilitu světového hospodářství. Vedle reflexe ekologických problémů v literatuře se ovšem setkáváme i s konkrétními snahami o ochranu přírodních zdrojů. Stromy jako zdroj vláhy, stínu a ochrana před šířením pouště byly záměrně vysazovány už ve starém Sumeru, podpora výsadby a ochrany lesa byla praktikována v římském Egyptě, který trpěl nedostatkem lesních porostů obzvlášť citelně a kde se na tutéž politiku zaměřili už předtím Ptolemaiovci. Za vlády císaře Hadriána (117-138 n.l.) byl vydán zákon na ochranu libanonských cedrů20. Jak dokládá ve své studii Jarmila Bednaříková, římské právo dbalo o pečlivou ochranu stromů. Římský občan nesměl bezdůvodně pokácet strom. Stromy naklánějící se nad sousední domy nebo stínící na poli směly být pouze ořezány dle přesně daných kritérií. Právní dokumenty dokonce zmiňují školky pro pěstování stromů (seminaria)21. S určitými ekologickými motivy se setkáváme i v Platónově utopické vizi ideální obce. Určující charakteristikou jeho vysněné obce je výrazný kolektivismus. Ten se v podobě požadavku sousedské solidarity ve vztahu ke společným přírodním zdrojům projevuje – zde musíme říci v rozumné podobě – i v oblasti ekologické. Nejvýrazněji se v této souvislosti věnuje vodě, obzvláště ve Středomoří klíčovému zdroji: „Jestliže je na některých místech půda od přírody bezvodá, která nedrží vláhu přicházející z nebe a neposkytuje dostatek potřebného nápoje, kopejž na svém pozemku až po jílovou vrstvu, a jestliže v této hloubce nepřijde na vodu, beř si vodu od sousedů, až do množství potřebného k napojení pro každého z jeho domácnosti; pakli však jí není nazbyt ani u sousedů, ať si dá u agronomů stanovit jistou míru vody, kterou by směl čerpat, a tu ať si každého dne odbírá a tak se dělí se sousedy o vodu.“ Platón, Zákony, II, 844 b „Voda při zahradničení nade všechny věci obzvláště výživná, ale snadno zkazitelná; neboť ani půdu, ani slunce ani vzduch, jež jsou spolu s vodami živiteli bylin vyrůstajících ze země, není snadno kaziti otravou nebo odváděním nebo i krádeží, ale u takových věcí, jako je voda, je všechno takové možné; proto také potřebuje pomoci zákona. Budiž tedy o tom tento zákon: Jestliže někdo úmyslně pokazí cizí vodu, ať pramenitou nebo nasbíranou, otravou, kopáním nebo krádeží, poškozený hledej práva u astynomů, prohlašuje svůj nárok za náhradu škody; jestliže někdo bude usvědčen, že poškozuje vodu nějakým otravováním, ať dá náhradu a kromě toho ať ještě vyčistí prameny nebo vodní nádrž, podle toho, jak vykladači podle zákonů v každém případě a pro každého určí náležitý způsob takového vyčištění.“ Platón, Zákony II, 845 d-e

Podobně zodpovědný přístup požaduje Platón i ve vztahu ke zvěři.„Dále ať nenapadne žádného z mladých lidí ani lstivá touha po lovu na ptáky, nepříliš ušlechtilá. Zbývá tedy naším zápasníkům jedině honba a lov na zvířata pozemní.“ Platón, Zákony II,823 e

Platónovy environmentální požadavky představují nejrealističtější část jeho jinak dosti problematických a v řadě ohledů neskrývaně totalitářských představ o ideální společnosti. Nicméně ani ony nebyly v dané době uskutečnitelné. Tak jako se s rozvojem řecké civilizace připomínajícím v mnoha ohledech proměnu tradičního venkovského patriarchálního způsobu 20 Vzhledem k Hadriánovu osobnímu založení se lze domnívat, že vydání tohoto zákona bylo motivováno spíše estetickými důvody – potřebou chránit estetickou hodnotu přírody a krajiny – než důvody ekonomickými. Hadrián procestoval celou římskou říši a vyznačoval se vysokou kultivovaností, intelektuální zálibou v umění a kultuře i romantickým vztahem k přírodě. Např. je o něm známo, že se nechal vynést na Etnu, aby z ní mohl spatřit východ slunce.

21 Bednaříková, J. – Kysučan, L. Mezi uctíváním a drancováním. In: Člověk a les. Brno: Masarykova univerzita 2007, s. 18-27.

76

života v industriální civilizaci s její výkonnou ekonomikou transformovala společnost, proměnil se i vztah k přírodě, nutno říci negativním a destruktivním směrem. I zde se ovšem Platón projevil jako velmi pozorný a všímavý pozorovatel, jak o tom svědčí jeho výše citovaný popis kácení lesů a následné eroze v Attice.

Často diskutovaným environmentálním fenoménem starého Říma je i chronická intoxikace římské populace olovem. To se dostávalo do těla tehdejších obyvatel jednak z místy olověného vodovodního potrubí, jednak z olověných nádob, z nichž se pily nápoje, zejména víno. Olovo s vínem reagovalo a vzniklé sloučeniny mu dodávaly nasládlou chuť, což – třebaže bylo některými tehdejšími autory kritizováno jako zdraví škodlivé – bylo naopak považováno za prostředek jeho zkvalitnění. Vzhledem k omezenému počtu dosud prozkoumaných a analyzovaných pohřebišť a antropologických nálezů by však rozhodně bylo předčasné hovořit o nějaké plošné otravě olovem, vedoucí k zdravotnímu, ba až přímo genetickému úpadku celé římské společnosti. Třebaže tehdejší společnost nesužoval nadměrný automobilismus či těžký průmysl, ani antická města nepředstavovala nějakou environmentální idylu. Jejich reprezentační centra a rezidenční čtvrtě elit se vyznačovaly estetickou architekturou i mimořádným komfortem, jejich infrastruktura byla v mnoha ohledech imponující – např. starověký Řím měl lepší zásobování vodou než celá řada soudobých metropolí, včetně těch nalézajících se v bohatém průmyslovém světě. Zásobování sídel vodou bylo ve starověku velkorysé a hospodaření s ní zodpovědné. Např. již v minojských palácích používali dvojí rozvod vody, tj. pitné pramenité a užitkové, do zásoby jímané v cisternách v období dešťů. Stejně důmyslný způsob skladování užitkové vody z nedlouhého období dešťů ve složitém systému cisteren praktikovala již zmíněná komunita esejců, jak dokládají archeologické nálezy jejich „kláštera“ v izraelské lokalitě Chirbet Kumrán. Při zakládání měst v antice se zvažovala nejen dostupnost vodních zdrojů, ale i místní klima, směry větrů22, nemluvě již o hlubokém citu pro estetický soulad městské architektury s krajinou.

Na druhé straně na tehdejší sídla doléhala celá řada negativních aspektů městského života, jaké známe i ze současnosti. Byla zamořena hlukem, kouřem z otevřených pouličních dílen a přelidněná, trpěla dopravními zácpami, byla vystavena nebezpečí požárů, jejichž obětí se několikrát stal i samotný Řím. Jejich chudší čtvrtě, připomínající spíše dnešní živelně rostoucí velkoměsta třetího světa sužovaly špatné hygienické podmínky, Výstižně jejich atmosféru popisuje římský satirik Iuvenalis ve svých Satirách (I,3):

„Nadto nás předstihne ještě, když nám tu překáží v spěchuvlna, jež před námi stojí, a vzadu svírá nám zádalidu široký zástup; ten loktem do tebe vrazí,tvrdou žerdí zas onen, ten latí tě do hlavy praští,jiný zas velikým džbánem. I boříš se nohama v blátě,občas šlápne tě bota a v palci máš vojenský cvoček …Pohleď na mračna kouře, v nichž k hostině spěchají lidé!Účastníků je stovka a každý má kuchyni s sebou.“ Satiry, I,3

Na ochranu ovzduší musela státní moc dokonce vydávat zvláštní předpisy. Unikátní doklad takového zeleného zákonodárství představuje zákon23 dochovaný v Theodosiově kodexu (14,6,5):

22 Významu klimatu pro životní prostředí měst věnoval pozornost již nejznámější starověký lékař Hippokratés v již zmíněném spisu O vzduchu, vodách a místech.

23 Citováno dle Nováková – Pečírka, 1960.

77

„Císaři a augustové Honorius a Theodosius Aetiovi, prefektu města. Všechny vápenky v celém prostoru mořského břehu mezi amfiteátrem a přístavem božského Juliána nařizujeme zrušit, a to v zájmu zdraví převelikého města a kvůli sousedství našeho paláce: nikomu ať se neudílí povolení pálit v těch místech vápno.“

Navzdory podobným opatřením byl život ve velkých městech antického světa natolik nesnesitelný, že příslušníci horních vrstev se na letní měsíce stěhovali na své letní vily v lázeňských místech na pobřeží či v horách. Své životní pocity v náruči přírody popsali výstižnými verši, které zcela souzní i s postoji moderního člověka.

Znechucení z bombastické a odlidštěné civilizace dalo již ve 3. stol. př. Kr. v prostředí velkoměst helénistického světa vzniknout samostatnému literárnímu směru, tzv. bukolské poezii opěvující přírodu, krajinu, venkov a prostotu pastýřského a rolnického života a celému životnímu stylu založenému na úniku z města24. Zmíněný životní pocit souzněl s potřebou harmonie a uměřenosti vlastní antické etice odevždy a s usilováním o dobrovolnou skromnost a oproštěnost od nadbytečných konzumních potřeb dekadentní civilizace, které bylo přítomné ve stoické filozofii stejně jako později v nových náboženských proudech včetně křesťanství. Kritika rozmařilého konzumu elit důrazně zaznívá např. v Senekových spisech. Vedle toho ovšem příroda antického člověka nejednou nečekaně zaskočila, např. v podobě přírodních katastrof a klimatických změn. V této souvislosti nás asi nejdříve napadne detailně literárně25 i archeologicky doložený výbuch Vesuvu. Jeho význam spočívá v tom, že tato erupce je nejlépe zdokumentována a prostřednictvím archeologických objevů katastrofou nejen zničených, ale současně i konzervovaných měst ve svých důsledcích přispěla k detailnímu poznání každodennosti antické civilizace. Z hlediska dějin starověku však šlo o katastrofu spíše regionální, která nikterak neovlivnila a nevychýlila směřování tehdejší civilizace. Podstatně zásadnější roli v tomto ohledu sehrály jiné katastrofy, jako byl např. známý výbuch vulkánu na ostrově Théra, který v 16. stol. př. Kr. zničil či přinejmenším výrazně oslabil první skutečně vyspělou evropskou civilizaci - minojskou kulturu na Krétě. Podobně „globální“ důsledky měly i výkyvy klimatu, s nimiž dle názoru některých historiků souvisejí nejen vpády Keltů do Středomoří a výboj Alexandra Makedonského, ale třeba také pád západořímského impéria. Poslední půlstoletí římské říše se totiž neslo ve znamení dočasného ochlazení, které v beztak již oslabené říši vyvolalo sérii hladomorů a stěhující se národy ještě naléhavěji přimělo k tažení na jih. Skutečně závažné se ovšem nakonec ukázaly spíše problémy způsobené člověkem, které spolu s demografickými výkyvy vedly k nedostatku ekonomických zdrojů. Zpočátku se dařilo před touto ekonomicko-environmentálně-populační pastí úspěšně unikat rozsáhlou kolonizací, praktikovanou v různých formách jak Řeky, tak Římany. To ovšem v důsledku neznamenalo řešení příslušných problémů, nýbrž spíše jejich vývoz do dalších míst. Nakonec však své původce dostihly a přispěly k úpadku celé antické civilizace26. Uvedené skutečnosti však lze interpretovat různě a mohou nás přivést k diametrálně rozdílným závěrům. Ekoapokalyptik varovně zvedne prst se slovy: Podívejte se, když tak dopadli „už staří Římané“, co všechno teprve může potkat nás? Naproti tomu ekooptimista bude plným právem oponovat s tím, že navzdory řečeným problémům život a lidská kultura v těchto oblastech pokračují bez přerušení, Středomoří je i nadále ohniskem civilizace a 24 K tomu podrobněji Librová, H. Láska ke krajině? Brno, Blok 1988 a Bednaříková J. – Kysučan, L. Les jako locus amoneus. In: Člověk a les. Brno:Masarykova univerzita 2007, s. 28 – 33.

25 Plastický popis průběhu katastrofy podává její očitý svědek, římský literát a politik Plinius Mladší ve dvou svých dopisech adresovaných římskému historiku Tacitovi.

26 Z komplexní historiografické perspektivy faktory úpadku antické civilizace, konkrétně Západořímské říše, detailně analyzují např. Burian (1994), Češka (2002) a Mazzarino (1966).

78

oblastí, v níž vzkvétají prosperující ekonomiky, rozvinuté společnosti a státy vlivné i v globálním kontextu. Pravda bude, jak je ostatně právě pro antické myšlení typické, někde uprostřed mezi oběma extrémními pohledy. Rozhodně nelze tvrdit, že by to byly právě ekologické problémy, které byly prvotní příčinou pádu starověkých civilizací. Historie je hra s mnoha aktéry a mnoha proměnnými, převádět historický vývoj na jediný faktor může pouze ideologický (např. marxistický) či náboženský fundamentalista. Nicméně zůstává nesporným faktem, že důsledky devastace, k níž došlo již ve starověku, trpíme dodnes. Již na první pohled jsou patrné v odlesněné a erozí poznamenané krajině, ale např. i ve změněném mikroklimatu, nenávratně odplavené úrodné půdě a v chronicky se navracejícím suchu, které je noční můrou většiny středomořských zemí. V konečném soudu nám přece jen nabízejí varovnou lekci z historie, o to naléhavější, že v dnešním globalizovaném světě před podobnými problémy již nemáme kam uniknout. Na druhé straně právě náš globalizovaný svět nám poskytuje jistou naději k řešení těchto problémů. Třebaže starověké civilizace vládly daleko nižším technickým i ekonomickým potenciálem, byly tváří v tvář environmentálním problémům mnohem zranitelnější a bezmocnější než civilizace naše. Samotné pojmy jako „ekologie“, „životní prostředí“, „zdroje“, „ochrana přírody“ nehrály v jejich myšlení žádnou roli, starověké společnosti nedospěly k vědecké reflexi dané problematiky a jen ve vzácných případech nemnoha úspěšně rozpoznaných problémů reflektovaných spíše praktickou zkušeností než exaktní vědou byly s to pokusit se o nápravu. Navíc jejich až na výjimky hierarchizovaný politický systém degenerující do stále uzavřenější autoritářské společnosti poskytoval jen pramálo prostoru ke svobodné analýze a řešení těchto problémů. Ačkoliv tedy paradoxně naše civilizace vládne sice daleko více destruktivním potenciálem, na druhé straně má však k dispozici i nesrovnatelně vyšší sumu poznatků, institucionalizovanou vědu i občanskou vůli a politický prostor dané problémy řešit. Nezbývá tedy než doufat, že svého vědění využijeme k vlastnímu prospěchu a sebezáchově vlastního druhu, nikoliv k civilizační sebevraždě, jejíž obětí se stala nejedna ze starověkých společností. Literatura

Diogenés Laertský: Život, názory a výroky proslulých filozofů. Nakladatelství ČSAV, Praha, 1964.Hippokrates: Aforismy, Prognostikon, O vzduchu, vodách a místech. Přeložil O. Schrutz. Praha, 1993.Iuvenalis, Decimus Iunius: Satiry. Přeložil Zdeněk K.Vysoký. Svoboda, Praha, 1972.Ovidius, P. Naso: Proměny. Přeložil Ivan Bureš. Svoboda, Praha, 1974. Platón: Kritias. Přeložil František Novotný. Oikumené, Praha, 1995.Platón: Ústava. Přeložil Radislav Hošek. Svoboda-Libertas, Praha, 1993. Platón: Zákony. Přeložil František Novotný. Oikumené, Praha, 1997.Plinius Starší (C. Plinius Secundus): Kapitoly o přírodě. Přeložil František Němeček. Svoboda, Praha, 1974.Sallustius, C. Crispus: Catilinovo spiknutí. Válka s Iugurthou. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha,1962. Seneca, L. Annaeus: O dobrodiních. Svoboda, Praha, 1991.Seneca, L. Annaeus: Výbor z listů Luciliovi. Svoboda, Praha, 1969.Tacitus, Cornelius: Letopisy. Přeložil Antonín Minařík. Bibliotéka klasiků řeckých a latinských, Praha, 1932.Tacitus, Cornelius: Z dějin císařského Říma (Dějiny – Život Iulia Agricoly – Germánie – Rozprava o řečnících). Přeložili Antonín Minařík, Antonín Hartmann, Václav Bahník. Svoboda, Praha, 1976.

79

Soudobá literatura:

Gore, A: Země na misce vah. Argo, Praha, 1994.Bednaříková, J., Kysučan, L.: Mezi uctíváním a drancováním – vztah k lesu v klasickém starověku (společně s Jarmilou Bednaříkovou). In: Člověk a les. Masarykova univerzita, Brno, 2007, str.18-27. Bednaříková, J., Kysučan, L.: Les jako locus amoenus? – Estetika lesa v antické literatuře (společně s Jarmilou Bednaříkovou). In: Člověk a les. Masarykova univerzita, Brno, 2007, str.28-33. Brown, N.: History and Climate Change: A Eurocentric Perspective. London: Routledge, 2001. Burian, J.: Římské impérium. Svoboda, Praha, 1994.Carter, V. G., DALE, T.: Topsoil and Civilization. University of Oklahoma Press, 1974. Češka, J.: Zánik antického světa. Vyšehrad, Praha, 2002.Diamond, J.: Osudy lidských společností. Columbus, Praha, 2000.Diamond, J.: Kolaps. Proč společnosti zanikají a přežívají. Academia, Praha, 2008. Gojda, M.: Archeologie krajiny - Vývoj archetypů kulturní krajiny. Academia, Praha, 2000.Goldsmith, E.: The Fall of the Roman Empire. In: The Great U-turn, De-industrializing Society. Green Books, Hartland, Bideford, Devon, 1988.Hughes, J. Donald: An Environmental History of the World: Humankind’s Changing Role in the Community of Life. Routledge, London, 2001. Hughes, J. Donald: Pan‘s Travail: Environemntal Problems of Ancient Greeks and Romans. Baltimore, 1994.Kysučan, L.: Poznal klasický starověk ekologickou krizi? In: Syllogé arthrón kai epifyladon. Athény, 2001, s.93-101.Lhote, H.: Objevy v Tasíli. Mladá fronta, Praha, 1962.Lhote, H.: Jsou ještě jiná Tasíli? Mladá fronta, Praha, 1982.Librová, H. Láska ke krajině? Blok, Brno, 1988.Librová, H. Pestří a zelení. Hnutí Duha, Brno, 1994. Mazzarino, S.: The End of Ancienit World. Alfred A. Knopf, Inc., New York, 1966Nováková, J., PEČÍRKA, J.: Antika v dokumentech IIA, IIb – Řím. Státní nakladatelství politické literatury, Praha, 1960.Palaščáková, D.: Plinius Starší.: Naturalis historia. Překlad knihy XXIV. Diplomová práce. Katedra klasické filologie FF UP, Olomouc, 2005.Pokorný, P., Bárta, M.: Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společnosti. Dokořán, Praha, 2008Rupke, J.: Náboženství Římanů. Vyšehrad, Praha, 2007.Thirgood, J., V.: Man and the Mediterranean Forest: A History of Resource Depletion. Academic Press, New York 1981.Thury, G., E.: Die Wurzeln unserer Umweltkrise und die griechisch-römische Antike. Otto Müller Verlag, Salzburg, 1995.Vogler, G.: Öko-Griechen und die grüne Römer. Artemis Winkler Verlag, Düsseldorf-Zürich, 1997.Weber, K.W. Smog über Attika. Zürich-München, 1990.

K některým aspektům sporu antropocentrismu a biocentrismu v ekologické filosofii

80

Vlastimil Hála

I. Úvod Ve svém příspěvku se pokusím formulovat argumenty pro antropocentrický přístup ve vztahu člověka a přírody, jde ovšem o antropocentrismus v rozšířeném a modifikovaném pojetí ve srovnání s tím, jak tento pojem často v diskusích, zejména z biocentrické strany, vystupuje. Příspěvek by se proto také mohl jmenovat: antropocentrismus, ale v jakém smyslu? Zůstanu u tohoto pojmu, i když by bylo možná, jak uvidíme, případnější použít termín „antroporelacionismus“. Zaměřím se zvláště na pojmy zájmu, hodnoty a způsobu bytí člověka a mimo-lidských bytostí. Pokusím se ukázat, že biocentrická kritika nezasahuje antropocentrický přístup, pokud je pojat v metodologickém, kultivovaném a rozšířeném smyslu.

II. Spor antropocentrismu a biocentrismua) Zájem Podle pojetí významného německého ekologického filosofa, K.M. Meyera-Abicha, představitele „fyziocentrismu“ , který je možno chápat jako rozšířený biocentrismus, je antropocentrikem ten, kdo si myslí, že všechno, co není člověk, je zde jen k dispozici. Člověk se k tomu vztahuje tak, že to může „mít“. Meyer-Abich využívá slavného heideggerovského motivu „zapomenutosti bytí“, který ovšem transformuje v ekologicky realistickém smyslu v „zapomenutost přírody“ („Vergessenheit der Natur“).27 Pojem antropocentrismu je pro něj převážně obecným titulem pro nesprávný vztah ke světu, vyvozující starost o přírodu z lidského zájmu28, tedy z perspektivy ve svém sebepojetí privilegované lidské bytosti. Meyer-Abich interpretuje většinou zájem v antropocentrickém pojetí v utilitárně-manipulativním smyslu, že totiž příroda je nám k dispozici. Ale i „pročištěný“ či ušlechtilý antropocentrismus, který zdůrazňuje, že je nutno, a to kvůli nám samým, neomezovat diapazón lidského zájmu jen na vztah k lidem, že je přímo v našem lidském zájmu integrovat do něj i to, co onen zájem, jak se nám jeví „v prvním plánu“, překračuje, tedy žádoucí vztah k přírodě a bytostem, jež ji spolu s námi tvoří (představitelem takového pojetí je mu R. Spaemann), je pro něj jednostranným přístupem neboť akcentuje lidský zájem jako východisko péče o přírodu.29 Poněkud jinak argumentuje proti lidskému zájmu jako adekvátnímu východisku vztahu k přírodě R. Attfield, když poukazuje na to, že člověk není ani kvantitativně s to pojmout do své mentální perspektivy představu budoucích stavů světa, pohybující se v řádu miliard, biliónů apod. let.30 Pro tato bio(- fyzio)centrická pojetí je příznačná snaha o vyřazení lidského zájmu jako něčeho konstitutivního v adekvátním uchopení vztahu člověka a přírody. b) „Vlastní hodnota“

27 Meyer-Abich, K.M.: Wege zum Frieden mit der Natur . Praktische Naturphilosophie für die Umweltpolitik Carl Hanser Verlag, Wien 1984, s. 32.

28 Meyer-Abich, K.M.: Praktische Naturphilosophie. München, C.H. Beck Verlag 1997, s. 73, 77-82, srov. i s. 110-111.

29 Meyer-Abich, K.M.: Wege zum Frieden mit der Natur, uv.d. , s.66-68.

30 Attfield, R.: Environmental Ethics. An Overview for the Twenty-First Century. Cambridge, Polity Press 2003, s.104-105.

81

S pojmem zájmu je vnitřně spjat další klíčový pojem ekologické filosofie: hodnota, konkrétněji vlastní hodnota ("intrinsic value") přírody. Americký ekologický myslitel H. Rolston III, známý především knihou „Philosophy Gone Wild"31 zastává celkově biocentrické stanovisko a objektivní koncepci hodnot. Tato objektivita je kontrastována opět k lidskému zájmu v "antropocentrickém" smyslu. Divoká příroda (wild nature, wilderness) je ve své mnohotvárné konkrétnosti pochopena sama jako základní vlastní hodnota32 a takto i jako rezervoár hodnot.33 Nedotčená příroda je zakládající hodnotou a zároveň "generujícím zdrojem" hodnotové významnosti. Vztah „subjektu" a „objektu", tak zneklidňující evropskou filosofii jako jeden z neobtížnějších filosofických problémů, pro „spontánního realistu“ (charakteristika VH) Rolstona problémem není: objektivita přírody znamená její svébytnost a nezávislost na člověku, a právě z tohoto jejího základního významu také vyplývá onen objektivní status „vnitřní hodnoty", kterou Rolston kontrastuje vůči i hodnotám (pouze) instrumentálním či transformujícím. Hodnotu pro něj nepředstavují individua jako taková, nýbrž ekosystémy. Rolston takto rozlišuje hodnoty dané lidským hodnocením a hodnoty na něm nezávislé.34

Někteří ekologičtí filosofové, jako u nás stoupenkyně biocentrismu M. Skýbová, opírají pojem vlastní hodnoty o kritérium teleologického sledování vlastního dobra, prospívání. Dobro tedy není totožné s něčím (rozuměj subjektivním) zájmem, nýbrž s tím, co je (tedy objektivně) v jeho zájmu. Autorka se odvolává na P.W.Taylora, který se domnívá, že právě realizace tohoto dobra je to, co má být podporováno a chráněno.35 Morální ohled proto vyžaduje vše živé, co má své dobro. Kritérium prospívání, dobra organismu nebo vlastní hodnoty umožňuje zařadit do okruhu našich morálních ohledů nejen nižší živočichy, ale také rostliny.36 c) Způsob bytí Kardinální význam má problém způsobů bytí člověka a zvířat a s ním související otázka významu perspektiv. Koncepce biocentrického rovnostářství popírá hodnotovou nadřazenost člověka vůči „mimo-lidské“ přírodě,37 Meyer-Abichova fyziocentrická koncepce rozdíl mezi způsobem bytí člověka a „mimo-lidských“ bytostí. Společenství lidí a těchto bytostí nazývá Meyer-Abich „spolubytím“ („Mitsein“). Lidský a mimo-lidský svět tak tvoří „Mitwelt“, tedy sdílené společenství, mimo-lidský svět není chápán jako „Umwelt“, životní prostředí, jež je nám vnějším okolím. Sám autor nejednou do zmíněného společenství zařazuje vedle zvířat a rostlin i „elementy“, a dokonce artefakty.38 Hlavní jeho tezí je, že nemáme privilegované

31 ? H. Rolston III: Philosophy Gone Wild. Essays in Environmental Ethics. Buffalo, New York, Prometheus Books 1986.

32 Tamtéž, s.123

33 Tamtéž,, s. 44.

34 K tomu viz Kolářský, R.: Rolstonova koncepce etiky životního prostředí. In: Smreková, D., Palovičová, Z., Hála, V., Kolářský, R.: Podoby etiky. Bratislava, Filozofický ústav SAV 2009, s. 107-133.

35 Taylor, P., Respect for Nature. A Theory of Environmental Ethics. Princeton, Princeton University Press1986, s. 64.

36 What is Worthy of our Moral Consideration?, rkp. Podrobněji: Vlastní hodnota přírody. Disertační práce. Olomouc 2005.

37 K tomu Kolářský, R.: Biocentrická etika životního prostředí Paula W. Taylora.In: Hála, V., Smreková, D., Palovičová, Z., Kolářský, R.: Etika a jej tradícia. Bratislava,, Fox & Col. 2006, s.157 – 170.

38 Meyer-Abich, K.M.: Wege zum Frieden mit der Natur, uv.d., s. 182.

82

postavení, nýbrž přináležíme k přírodě právě jako kočka „kočičím způsobem“ („katzenhaft“), strom „stromově“ („baumhaft“), apod.39 Duchaplně to vyjadřuje takto: „Člověk je svým způsobem v kosmu něčím zcela zvláštním; jiné svým způsobem zcela zvláštní živé bytosti jsou slunečnice, želvy, ..kočky..“40

III: Příroda jako svět našeho života: Emocionální a hodnotové vnímání přírodya) Příroda jako přirozený svět

Příroda vystupuje v ekologických koncepcích filosofického typu především či aspoň zdaleka ne pouze jako téma vědeckých disciplin, ale jako to, co Husserl nazval “životním světem”, resp. “přirozeným světem”. V tomto smyslu je – lze říci - přírodou “pro nás”, resp. jak je pro nás. Právě to je ta příroda, jejíž součástí jsou řeky, “divočina” apod., náš životní svět, jehož jsme takříkajíc “vždy již” součástí, jehož zkušenost je i pro naši existenci něčím podstatným, přinášejícím radost. Právě přírodu v tomto smyslu “vnímáme”, jak říká Meyer-Abich, “srdcem”. Podstatnou dimenzí svébytného lidského postavení v přírodě a vůči přírodě je vztah, který bychom mohli nazvat esteticko-existenciálním, který má i bezprostřední ontologické konsekvence. Tento vztah lze charakterizovat různě, ale v každém případě předpokládá lidskou zainteresovanost na světě. M. Seel např. zde rozeznává tři základní modely estetického, resp. esteticko-existenciálního (neboť nejde o estetický vztah ve smyslu nějakého estétství) vztahu člověka ke světu: koresponsivní, kontemplativní a imaginativní.41 V “zasažení” přírodou v její “kontingentnosti”42 zakoušíme jak její nezměrnost a svébytnost, tak naši přináležitost k ní. Co z toho vyplývá pro jeden z problémů jednoho sporu v rámci ekologického myšlení? Z uvedené perspektivy se ukazují především základní kategorie ekologické filosofie jako je zájem, hodnota i sám pojem přírody jako kategorie centrické, resp. „antroporelacionistické“, tedy vztažené k člověku.

Náš životní svět tak představuje tedy ono „vždy již”, které můžeme před- ,resp. mimovědecky tematizovat jako - byť neurčitý - celek, resp. horizont a nekonečný přesah. V další filosofické interpretaci můžeme pak tento celek různě interpretovat, třeba i „bio”-, resp. “fyziocentricky”, jako egalitární společenství bytostí, něco, co má „vlastní” hodnotu apod. Neměli bychom ale zapomínat, že jsme to vždy my, kteří provádíme tyto a další hodnotící interpretace.

A tady se ukazuje mnohem širší rozsah pojmu „zájem”: zájmem není zdaleka jen manipulativní a utilitárně zaměřený vztah; náš zájem na přírodě má původnější význam: je východiskem našeho vztahu k ní, je spjat s lidskou perspektivou, s naší samotnou existencí. Nejinak je tomu u další v ekologické literatuře frekventované kategorie: „hodnoty”; můžeme přírodě a jejím jednotlivým součástem přikládat jakkoli silně pojatou „vlastní” hodnotu, ale vždy nejen, že jsme oněmi hodnotiteli my, ale můžeme jimi být pouze my, což není totéž. Znamená to totiž, že lze sice uvažovat o hodnotě nezávisle na aktuálním lidském hodnotícím aktu, nikoli ale nezávisle na specificky lidském způsobu vnímání světa, jímž je chápání

39 Meyer-Abich, K.M.: Aufstand für die Natur. Von der Umwelt zur Mitwelt. München, C. Hanser Verlag 1990, s. 82.

40 Meyer-Abich: K.M.: Für wen hat die Natur einen Eigenwert? Die Abhängigkeit der ökologischen Ethik vom Menschenbild. In: Nachhaltigkeit in der Ökologie (hrsg. Von Luca di Biasi aj.). München, C.H. Beck Verlag 2001, s. 256.

41 Seel, M.: Eine Ästhetik der Natur. Frankfurt a.M., Suhrkamp 1991, s.18.

42 Tamtéž, s.186-188.

83

hodnotové. Ekologičtí filosofové by se mohl poučit na starších filosofických tradicích, zvl. na tradici hodnotové etiky, která náš vztah ke světu (tam ovšem především intersubjektivnímu) charakterizovala jako hodnotovou odpověď.

S podstatným významem lidské perspektivy pracují ostatně implicite i některé biocentrické přístupy; jestliže je např. Rolstonovi příkladem „vlastní“ hodnoty, nezávislé na lidském vědomí a hodnocení svobodný let jestřába, vyvstává otázka, v jakém smyslu zde vlastně klíčová kategorie ekologických koncepcí: příroda jako „objektivní“, nezávislá hodnota, figuruje. Vystupuje zde totiž jako něco, co jak se ukazuje lidskému pozorování, rozeznívá naše vnímání, hru fantazie, případně cítění a vědomí naší přináležitosti k obsáhlejšímu celku. Zde je jakoby shrnut paradox základního biocentrického hlediska, podle něhož příroda a všechny bytosti, jež ji spoluvytvářejí, mají hodnotu nezávislou na člověku a jeho hodnocení, ale argumentuje se implicite právě vztahem k perspektivě lidského vnímání. K Attfieldovu pojetí je zas třeba kriticky dodat, že nerozlišuje mezi aktuálním a potenciálním hodnocením a chápe celý problém výlučně v aktuálním smyslu. Kritérium prospívání, „dobra“ jednotlivých bytostí rovněž nedostačuje: tato „dobra“ se realizují nejen v harmonii, ale i v konkurenci, protikladu a boji. Podporovat prospívání jednotlivých bytostí nebo ekosystémů je pak úkolem zase jedině pro člověka, který, ať chce či nechce, tím, že jedině on je s to tematizovat přírodu jako celek, je v situaci, kdy tato dobra mimo-lidských individuí či ekosystémů musí zvažovat a rozhodovat se, kterým dá přednost; např. zda dobru a prospívání kůrovce či stromů. b) Svébytnost lidského způsobu bytí Předpokladem toho, že se ke světu vztahujeme jako k něčemu, co vždy již chápeme hodnotově a na čem máme díky tomu vždy zájem-principiální, nikoli nutně konkrétně aktuální (tematizovaný v miliardách let), je tedy svébytný způsob našeho bytí, to, co H. Plessner nazval „excentrickou pozicionalitou”, resp.co H.- E.Hengstenberg charakterizoval jakožto život „jako střed” (na rozdíl od zvířete, které žije „ze středu”).43 Právě jen tato svébytnost nám umožňuje vnímat přírodu jako celek, jako zahrnující přesah, jako „svět”. I díky tomuto přesahu můžeme rozprostřít náš zájem o přírodu, svět jako celek i za hranice naší kvantitativní představivosti). Způsobem svého bytí se člověk relativně „distancuje” od bezprostředního začlenění do přírody, a proto jeho způsob bytí je svébytností principiální a kvalitativní, jež mu zaručuje jedinečné postavení v komunitě bytostí vytvářejících přírodu (což se projevuje mj. i jako schopnost vytvářet kulturu v kontrastu k „přírodě“). Z této své pozice pak pohlíží spontánně na přírodu jako na „škálu” a mimo jiné „přirozeně” diferencuje mezi jednotlivými druhy a součástmi, jež ji spoluvytvářejí.

.IV.Závěrem

Antropocentrismus v uvedeném smyslu (resp. „antroporelacionismus“) má menší teoretické problémy, jak uchopit vztah člověka k „mimo-lidské” přírodě: nezastírá, že lidskou perspektivou je vidění přírody jako „škály” a že to podmiňuje i lidské preference ve vztahu k přírodě a mimolidským bytostem. Toto východisko nemá problémy, jež mají biocentrické koncepce, totiž máme-li preferovat biotické systémy, druhy nebo individua, máme-li chápat zvířata jako individua či druhy apod.

Antropocentrismus má výhody i z hlediska praktických konsekvencí: nepočítá idealisticky se zásadní „hodnotovou reorientací”, natož “etickou revolucí”, ale chápe možnosti ekologicky

43 Plessner, H.: Die Stufen des Organischen und der Mensch: Einleitung in die philosophische Anthropologie 3. vyd. Berlin, W. de Gruyter 1975. Hengstenberg, H.-E.: Philosophische Anthropologie. 3.vyd., Stuttgart, W. Kohlhammer Verlag 1966, s.60.

84

příznivého, resp. udržitelného vývoje střízlivěji, např. jako zavádění biofilních prvků (Šmajs)44 do našich zatím vůči přírodě spíše negativních typů kultury.

Stanovisko, které jsem zde nastínil, nechce sugerovat dojem, že pojetí přírody jako přirozeného světa je jediným nebo posledním možným stanoviskem. Ostatně i v otázce filosofických přístupů k ekologické problematice platí Kollárova slova: “..cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou.”

Literatura

Attfield, R.: Environmental Ethics. An Overview for the Twenty-First Century: Cambridge Polity Press 2003

Hála, V.: Klaus Michael Meyer-Abich: Filosofie rozšířeného komunitarismu. In: Hála,V., Smreková, D., Palovičová, Z., Kolářský, R.: Etika a jej tradícia. Bratislav, Fox&Col, s.34-57

Hála, V.: Robert Spaemann: Konzervativní reakce na (post-) modernu. In: tamtéž, s. 9-33

Hartmann, N.: Das Problem des geistigen Seins, 3. vyd., Berlin, Walter de Gruyter, 1962Hengstenberg, Hans-Eduard von: Philosophische Anthropologie. 3.vyd., Stuttgart, W. Kohlhammer Verlag 1966

Kant, I.: Kritika soudnosti, přel. V. Špalek a W. Hansel, Praha, Odeon 1975

Meyer-Abich, K.M.: Aufstand für die Natur. Von der Umwelt zur Mitwelt. München, C. Hanser Verlag 1990

Meyer-Abich, K.M.: Praktische Naturphilosophie. Erinnerung an einen vergessenen Traum. München, H.C. Beck Verlag 1997

Meyer-Abich, K.M.: Wege zum Frieden mit der Natur . Praktische Naturphilosophie für die Umweltpolitik. Wien, C. Hanser Verlag 1984

Ott, K., Ökologie und Ethik. Ein Versuch praktischer Philosophie, Attempto Verlag Tübingen 1993

Plessner, H.: Die Stufen des Organischen und der Mensch: Einleitung in die philosophische Anthropologie 3. vyd.Berli,n W. de Gruyter 1975.

Rolston, H. III: Philosophy Gone Wild. Essays in Environmental Ethics. New York, Buffalo Prometheus Books 1986

Seel, M.: Eine Ästhetik der Natur. Frankfurt a.M., Suhrkamp Verlag 1991

Siep, L.: Konkrete Ethik. Frankfurt a.M.: Suhrkamp Verlag 2004

Skýbová, M.: Vlastní hodnota přírody. Disertační práce Olomouc 2005

Smreková, D., Palovičová, Z., Hála, V., Kolářský, R.: Podoby etiky. Bratislava, Filozofický ústav. SAV 2009

Spaemann, R.: Grenzen. Zur ethischen Dimension des Handelns. 2. vyd. Stuttgart: Clett-Cotta 2002.

Spaemann, R.: Philosophische Essays. Stuttgart: Ph. Reclam jun. 1994.

44 Šmajs, J.: Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice. Brno, „Zvláštní vydání“ 1995.

85

Šmajs, J.: Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice. Brno: „Zvláštní vydání“ 1995

Hľadanie novej systémovej interpretácie konceptu udržateľnosti a návrh indikátora šťastnej krajiny

Peter Sabo, Sylvia Cochová, Bruno Jakubec

Úvod

Hodnotiť správnosť koncepcie udržateľnosti resp. jej aktuálnych interpretácií si vyžaduje obzretie sa za tým, čo jej zrodu predchádzalo. Začiatkom 60-tych rokov silne rezonovali vo verejnosti varovania pred intoxikáciou životného prostredia: „Najalarmujúcejšia vec na útoku človeka na životné prostredie je kontaminácia ovzdušia, zeme, riek a morí nebezpečnými a dokonca letálnymi chemikáliami...“ (CARSON 1961). O niekoľko rokov neskôr sa kritika rozšírila aj na tézu nekonečného ekonomického rastu (MISHAN 1994), aj sociálne deštruktívne aspekty industriálnej spoločnosti (GOLDSMITH 1972). Začiatkom 70-tych rokov autori „Limitov rastu“ (MEADOWS a kol. 1972) varovali pred dôsledkami prekračovania fyzických limitov Zeme. O dvadsať rokov neskôr zdokonalené počítačové modely a nové údaje viedli týchto vedcov k tvrdeniu, že dominantné trendy nás stále viac posúvajú za hranicu limitov, a to aj napriek lepším technológiám, rastu environmentálneho povedomia a rozvoju environmentálneho práva: „Ľudský svet sa dostal za svoje hranice. Súčasný spôsob života je neudržateľný. Budúcnosť, ak máme byť životaschopní, musí byť cestou návratu, uľahčujúceho zostupu dole, liečenia.“ (MEADOWS et al. 1992).

Reakciou na zvýšené vnímanie environmentálnych hrozieb sa stala koncepcia udržateľného rozvoja (UR), prijatá na globálnej politickej úrovni (MOLDAN 1992 UNITED NATIONS 2002). Prispela k rozvoju environmentálneho práva, k vývoju nových, efektívnejších technológií a k bezpočtu stratégií miestnej, regionálnej aj národnej Agendy 21. Na meranie postupu k udržateľnosti dnes existujú viaceré medzinárodne akceptované systémy indikátorov používané v OSN, v EÚ, Svetovou bankou, na univerzitách, aj svetovými NGO (pozri napr. PETROVIČ a kol. 2007).

Napriek tomu, intenzita a rozsah degradácie život udržujúcich systémov Zeme sa zvyšujú (GEO-4 2007). Podľa Miléniového odhadu ekosystémov je 60% ekosystémových služieb narušených a rýchlosť vymierania druhov až 1000-násobne prevyšuje jej prirodzené tempo (REID a kol. 2005). V roku 2009 bolo v Červenom zozname IUCN z hodnotených 47 677 druhov 17 291 druhov (36,27%) zaradených do troch hlavných kategórií ohrozenia. Úbytok biodiverzity navyše pôsobí v synergii s premenou a deteriorizáciou krajinnej pokrývky Zeme a s globálnou zmenou klímy. Do roku 2100 sa prognózuje priemerný globálny nárast teploty o 2 - 4 C resp. až o 6,8 C (IPCC 2007). K dramatickým dôsledkom patrí napr. možný zánik Amazonského pralesa do roku 2100, ktorý sa pri zvýšení globálnej priemernej teploty ovzdušia o 3 - 4 C môže stať novým zdrojom CO2 v ovzduší pre zrýchlenie klimatickej

86

zmeny (NOBRE, BORMA 2009) podobne ako miliardy ton metánu uvoľnené z roztopeného permafrostu.

O tridsať rokov neskôr konfrontoval počítačové prognózy Meadowsovcov s reálnym vývojom TURNER (2008), pričom vychádzal z údajov zozbieraných z rokov 1970-2000. Tento vývoj zodpovedá scenáru „štandardného vývoja“ (vývoja ako doposiaľ), ktorý prognózuje globálny kolaps do polovice 21. storočia. A tak vo vedeckých časopisoch sa objavujú štúdie o tom, za ako dlho sa dokážu ekosystémy obnoviť po vyhynutí človeka (HOLMES 2009). Tento vývoj iste synergicky ovplyvňuje celá sieť faktorov. Vnímame ho však ako dostatočný dôvod na hľadanie novej interpretácie konceptu udržateľnosti.

1. Potreba novej interpretácie konceptu UR Z významných autorov koncepciu UR kriticky skúmal napr. REDCLIFF (2005), podľa ktorého táto ako „oxymoron“ generovala desiatky protichodných definícií, koncepcií a interpretácií a ktorú dnes treba spojiť s novými poznatkami vedy aj s posunmi v našom vedomí. V tejto časti stručne zhrnieme iba niektoré z aspektov, ktoré podčiarkujú potrebu novej systémovej interpretácie koncepcie udržateľnosti.

1.1 Rozpornosť interpretácie koncepcie a indikátorov udržateľnosti Koncepcia UR vznikla ako politický kompromis, s cieľom udržať expandujúci rozvoj, avšak ochrániť aj životné prostredie. Potvrdzuje to i známy Vennov diagram, v ktorom sú dimenzie UR – ekonomická, environmentálna, sociálna, príp. kultúrna vyjadrené prekrývajúcimi sa kruhmi. Riešenie sa hľadá v ich prieniku ako vyvážený rozvoj jednotlivých dimenzií, čím sa však stráca posolstvo Meadowsových modelov: že je nutné rešpektovať fyzické limity biosféry. Podľa KARRA (2008) Vennov diagram zvádza k zásadne mylnej intepretácii v tom, že väčšia, neprekrývajúca sa časť kruhov jednej dimenzie UR v ňom vystupuje akoby bola od iných nezávislá. Podľa nás je tento diagram zavádzajúci aj v inom. Dimenzie TUR tu vystupujú ako rovnocenné a riešenie sa následne javí prosté: vzájomná harmonizácia dimenzií, ktorú dosiahneme vyjednávaním (win-win). Tým sa vytvára ilúzia, že zabezpečenie potrieb terajších aj budúcich generácií je možné dosiahnuť bez zásadnej redukcie spotreby a bez reorientácie smerovania. Výsledkom je rozvoj nesmerujúci k vnútornému vývoju človeka, ale k rastu vonkajšej expanzie. A keďže ľudstvo má k dispozícii stále viac energie na premenu celej biosféry je nárast jej deštrukcie už iba nevyhnutným dôsledkom druhého termodynamického zákona.

O tom, že paradigma rozvoja je trójskym koňom konceptu udržateľnosti svedčí aj porovnanie poradia štátov podľa niektorých indikátorov UR, ktoré dávajú vzájomne rozporné výsledky. Príkladom je index ľudského rozvoja (HDI – Human Development Index), ktorý využíva v štatistických ročenkách Rozvojový program OSN (UNDP 2008). HDI je aritmetický priemer indexov očakávanej strednej dĺžky života pri narodení, vzdelania a životnej úrovne, pričom posledný z nich sa počíta ako prirodzený logaritmus HDP (PETROVIČ a kol. 2007). Problémom je, že HDP, ako index hrubého domáceho produktu vznikol v 30-tych rokoch 20. storočia za úplne iným účelom: ako indikátor prekonávania vtedajšej hospodárskej krízy. Vyjadruje cenu tovarov a služieb, ktoré sa v danom štáte vyprodukujú za rok. HDP = C + I + G + (X − M), kde C sú výdavky na spotrebu, I je objem investícií, G sú verejné výdavky a X – M je rozdiel medzi exportom a importom v danom roku.

Zo spôsobu výpočtu HDP vyplýva, že vo vzťahu ku koncepcii udržateľnosti pôsobí paradoxne: k rastu HDP totiž vedie aj rast verejných výdavkov na likvidáciu následkov znečistenia po priemyselných haváriách (napr. aj úniku ropy v Mexickom zálive), nákladov na zdravotníctvo (aj v dôsledku nárastu civilizačných ochorení), podobne ako rast výdavkov

87

na investície, kde sa nerozlišuje, či tieto ochraňujú prírodné dedičstvo alebo sa podieľajú na jeho devastácii (megainvestície v TANAPe v SR a iné). Keďže index HDP sa celou tretinou podieľa na vypočítanej hodnote HDI, HDI index následne podáva silne zdeformovaný obraz cesty k udržateľnosti. Porovnanie vybraných štátov podľa indexu HDI ilustrujeme na obr. 1a. Vidieť, že k štátom s najvyšším HDI patria priemyselne vyspelé štáty, vyznačujúce sa enormne vysokou spotrebou, ktorá ťažko môže byť nasledovateľná v globálnom meradle.

Podľa správy UNDP (2009) sa v roku 2007 na prvých pätnástich miestach umiestnili: Nórsko (index HDI 0,971), Austrália (0,970), Island (0,969), Kanada (0,966), Írsko (0,965), Holandsko (0,964), Švédsko (0,963), Francúzsko (0,961), Japonsko, Luxembursko, Švajčiarsko (0,960), Fínsko (0,959), USA (0,956), Rakúsko a Dánsko (0,955). Podľa správy WWF (Humphrey a kol. 2008) však ku 15 štátov s najvyššou ekologickou stopou v roku 2005 patrili USA (9,4 globálnych hektárov), Kuvajt (8,9), Dánsko (8,0), Austrália (7,8), Nový Zéland (7,7), Kanada (7,1), Nórsko (6,9), Estónsko (6,4), Grécko (5,9), Španielsko (5,7) Uruguaj (5,5), Česká republika a Veľká Británia (5,3), Fínsko (5,2) a Belgicko (5,1).

Zásadne iné poradie však dáva indikátor ekologickej stopy. WACKERNAGEL a kol. (2005) definovali ekologickú stopu ako priemet spotreby do krajiny, prepočítavaný na globálne hektáre (gha): rozlohu biologicky produktívneho priestoru, potrebného pre zabezpečenie všetkých prírodných zdrojov, ktoré spoločnosť spotrebúva a pre absorbovanie ňou produkovaných odpadov.

88

Koncepcia ekologickej stopy má význam ako porovnávacia a komunikačná báza, najmä v spojení s tzv. biokapacitou. Tá označuje biologickú regeneračnú kapacitu krajiny, t.j. tú časť

89

Obr. 1a. Vývoj indexu ľudského rozvoja (HDI) v období 1980-2007. Obr. 1b. Index HDI vs. ekologická stopa (indikátor záťaže krajiny) vybraných štátov na osobu v r. 2005. Zdroje údajov: 1) UNDP, 2009: Human Development Report 2009. 2) Humphrey, S., Loh, J., Goldinger, S., 2008: Living Planet Report 2008. WWF Int., Global Footprint Network, Zoological Society of London.

0 0,2 0,4 0,6 0,8 1

Sier. Leone

Burundi

Mozambik

Nigéria

P.N.Guinea

Bangladéš

Pakistan

India

Juž. Afrika

Egypt

Bolív ia

Honduras

Indonézia

Filipíny

Čína

Kolumbia

Brazília

Rusko

Mexiko

Argentína

Maďarsko

Poľsko

Slovensko

Česká rep.

Kuvajt

Nemecko

V. Británia

N. Zéland

Taliansko

Rakúsko

USA

Japonsko

Francúzsko

Šv édsko

Holandsko

Kanada

Austrália

Nórsko

Index HDI 1980

Index HDI 2007

ň

0 4 8 12 16 20

Bangladéš

Burundi

Pakistan

Sier. Leone

Zambia

Filipíny

India

Indonézia

Mozambik

Nigéria

Egypt

P.N.Guinea

Honduras

Kolumbia

Bolív ia

Čína

Juž. Afrika

Brazília

Argentína

Slovensko

Mexiko

Maďarsko

Rusko

Holandsko

Poľsko

Nemecko

Francúzsko

Japonsko

Rakúsko

Šv édsko

Česká rep.

V. Británia

Nórsko

Kanada

N. Zéland

Austrália

Kuvajt

USA

Biokapacita

Ekologická stopa

HDI index 2005

prírodného kapitálu, ktorú môžeme odoberať bez toho, aby došlo k jeho degradácii. Vidno, že index HDI a indikátor ekologickej stopy prinášajú zásadne rozporné výsledky. Zdá sa, že považovať vývoj priemyselne vyspelých krajín za udržateľný (v zmysle indikátora HDI) je zlyhávaním logiky, nakoľko ekologická stopa týchto štátov až na výnimky vysoko prekračuje ich biokapacitu. Pomôže nám jednoduchý výpočet: ak v roku 2005 bola priemerná ekologická stopa obyvateľa USA 9,4 gha /osobu, pri celkovej globálnej biokapacite 13,6 mld gha to znamená, že v prípade uskutočnenia blahobytu pre všetkých (ak by všetci obyvatelia Zeme mali žiť na úrovni priemerného obyvateľa USA), by na planéte by mohlo žiť najviac 1,45 miliárd ľudí. Dnes však už žije na Zemi 4,7 násobne viac ľudí a v roku 2050 ich má byť 6,5 násobne viac. Ostáva nám teda zaobstarať si 6 ďalších planét alebo zmeniť výpočet HDI indikátora).

Tento vývoj je navyše dlhodobý, globálna ekologická stopa vzrástla v rokoch 1961 - 2001 o 160% (WACKERNAGEL a kol. 2005). V roku 2005 bola priemerná globálna ekologická stopa 2,7 gha /osobu, avšak k dispozícii je iba 2,1 gha /osobu (HUMPHREY a kol. 2008) – biokapacitu biosféry sme prekročili o 28,7%. Všade, kde ekologická stopa prevyšuje biokapacitu, vzniká ekologický deficit (LOH, GOLDFINGER 2006). Ten zaťaží budúce generácie a už dnes zaťažuje tie komunity, ktorých zdroje sú nadmerne čerpané a importované do štátu, ktorý ich spotrebúva nad rámec potenciálu vlastného územia. Podľa obr. 1b k štátom s vysokým ekologickým deficitom patria najmä USA, Kuvajt, Veľká Británia, Japonsko, Holandsko, ktoré nájdeme aj v prvej dvanástke štátov s najväčším indexom HDI. Vysokú ekologickú stopu majú aj Austrália, Kanada, Nový Zéland a škandinávske štáty, avšak zatiaľ ju dokážu vykryť z bohatstva ich prírodných zdrojov. Nemôžu však byť vzorom pre iné štáty s menšími prírodnými zdrojmi. Naopak, štáty s nízkou ekologickou stopou a so záporným ekologickým deficitom, ako sú napr. Bolívia, Brazília a Argentína patria k tým, ktoré ešte môžu zvýšiť životnú úroveň, ich rozvoj kryje vysoká biokapacita. Avšak ani to nie je bez problémov, pretože tieto štáty vlastnia globálne významné prírodné zdroje (napr. tropické pralesy Amazónie).

1.2 Vysoká biologická a ekologická komplexita živých systémov

K základným tendenciám vývoja živých systémov patrí smerovanie k vyššej zložitosti na báze vnárania sa resp. integrácie (sub)systémov nižšej hierarchickej úrovne do systémov vyšších hierarchií. Rast organizovanosti biologických aj ekologických systémov sa prejavuje v raste ich štrukturálnej a funkčnej zložitosti (GREEN a kol. 2006). LÉVÉQUE, MOUNOLOU (2003) uprednostňujú pojem biokomplexita, ktorá je výsledkom vysokého počtu interakcií medzi biologickými entitami všetkých úrovní organizácie, aj interakcií s ich prostredím. PROULX (2007) dáva prednosť pojmu ekologická komplexita, ktorý vznikol na rozhraní kybernetiky, teórie zložitosti a ekologických vied. Táto biologická resp. ekologická komplexita vzniká prostredníctvom procesov autoorganizácie a autoregulácie, autopoiézy a homeodynamiky (ROSE 1998, KAY 2000). Autopoiéza označuje model cyklickej sebaobnovy živého systému, pri ktorej sa každý jeho komponent zúčastňuje na vytváraní alebo transformácii iných prvkov autopoietickej siete (CAPRA 1997).

Podľa teórie nerovnovážnej termodynamiky ekosystémov (JÖRGENSEN, SVIREZHEV 2004), ekologická komplexita je spontánnou odpoveďou systému na relatívne stabilné vonkajšie prostredie a na viac menej kontinuálny prísun energie. Tok energie podmieňuje rozvoj fyzických štruktúr smerom k vyššej komplexite, ktorá umožňuje efektívne využívanie energie a prírodných zdrojov (tzv. maximum power principle – JÖRGENSEN, SVIREZHEV 2004). Disipatívne procesy prebiehajúce na spontánne sa autoorganizujúcich štruktúrach, zvyšujú a udržiavajú vysokú komplexitu systémov za cenu premeny, rozptylovania (disipácie) energie – za cenu exportu entropie do okolia týchto systémov. Táto tendencia je zjavná v rámci

90

ontogenetického aj fylogenetického vývoja živých systémov. Vyššia komplexita je charakteristická napr. pre klimaxové štádiá vegetácie, ktoré sa vyznačujú vysokou previazanosťou druhov a ich špecializáciou (vysoký podiel K-stratégov).

Vysoká komplexita a dynamika ekologických resp. sociálne-ekologických systémov znemožňuje presne opísať a prognózovať ich správanie, môžeme vnímať iba tendencie, smerovanie ich vývoja. Toto smerovanie závisí od funkčnosti týchto systémov resp. od previazanosti ich prvkov a subsystémov. Funkčnosť systému a väzby medzi jeho komponentami nás privádzajú k pojmu integrita. Ekologická integrita (EI) označuje celistvosť štruktúry, integráciu prvkov a procesov vo vyššom koherentnom systéme a úplnosť jeho funkčných charakteristík.

Na rozdiel od koncepcie ekologickej stability (MÍCHAL 1994) koncepcia EI výrazne zohľadňuje aj dynamiku systémov. LEO, LEVIN (1997), KAY (2000) a iní používajú koncepciu EI na vyjadrenie rozmanitosti a previazanosti štrukturálnych aspektov a súčasne celistvosti a funkčnosti ekosystému. Možnosti teoretického aj praktického rozšírenia koncepcie EI v priestore krajiny prezentujeme napr. v prácach SABO a kol. (2006), SABO a kol. (2009). S koncepciou EI krajiny súvisí aj náš návrh nového agregovaného a celostného indikátora udržateľnosti, ktorý prezentujeme v kap. 3.

1.3 Vnútorné príčiny krízy

Problém dezinterpretácií koncepcie udržateľnosti je tiež v tom, že odpovede na globálne hrozby sa hľadajú v rámci dominujúcej mechanistickej redukcio-nistickej paradigmy (ROSZAK 1992 GOLDSMITH 1996 CAPRA 1997, KOHÁK 1998). Tá nám vytvára vysoko príťažlivý prísľub materiálnej hojnosti pre všetkých, ktorého realizáciu má zabezpečiť vývoj vedy a techniky. Realitou však je, že vysoký životný štandard rozvinutých štátov sa dosahuje za cenu drancovania prírodných zdrojov Zeme, nespravodlivého rozdeľovania jej bohatstva a prehlbovania rozporov. Až 85% z tohto bohatstva si privlastňuje najbohatších 19 % ľudstva, kým zhruba 1,2 milardy ľudí žijú v biede a vyše 800 miliónov hladuje. Iba 10% svetovej populácie prináleží 54% svetových príjmov a rozdiely stále rastú (REES 2008). Je zrejmé, že súčasný dominujúci socioekonomický resp. spotrebný model nie je ani fyzicky zdielateľný všetkými. Pritom dnešná veľkosť ľudskej populácie – 6,9

91

Ekolog. socio-

ekonom. impakty

Zmeny hodnôt, vnímani

e postoje

Priame tlaky na prírodné zdroje

Stav ŽP a trendy

jeho vývoja

Hybné silny

zmien ŽP

Reakcie na vývoj

- odozvy spoloč.

Obr. 2. Postavenie hodnôt a reakcií, odoziev spoločnosti v dynamike trendov zmien a vývoja životného prostredia, socioekonomických impaktov, hybných síl a priamych tlakov na prírodné zdroje. Rozšírené a upravené podľa: DPSIR Analytical Framework for Integrated Environm. Assess., IEA Training Manual, GEO4-2007.

miliardy ľudí má do roku 2050 vzrásť o 50%, predovšetkým v rozvojových štátoch (PRB 2008).

Prísľub neustáleho rastu materiálneho blahobytu proste nie je možné naplniť v prostredí, ktoré má fyzické limity. Neobstoja predstavy, že otázky zdrojov vyrieši vývoj vedy a techniky. Moderné technológie sice pomáhajú znižovať čerpanie zdrojov a znížiť objem odpadov na jednotku produkcie, súčasne však umožňujú stále viac premieňať krajinu a celú biosféru.

Vnútorným príčinám globálnej krízy a trendov vývoja sme sa venovali napr. v príspevku SABO a kol. (2007). Patrí sem najmä úpadok hodnotových systémov spoločnosti, kríza vnímania, fragmentácia poznania, strata myslenia v súvislostiach a iné. Podstatné je uvedomiť si, že hodnotové systémy ľudí, vnímanie stavu životného prostredia, procesov a hybných síl jeho zmeny a plánovanie a realizovanie odoziev spoločnosti na prebiehajúce, dnes už globálne zmeny sú vzájomne previazané a preto hľadanie riešení nemožno oddeliť od otázok hodnôt (obr.2).

Zdá sa, že je potrebné vrátiť sa k nosnej myšlienke, ktorá predchádzala koncepciu udržateľnosti a v ktorej išlo o hľadanie cesty rozvoja človeka v medziach ekologickej únosnosti biosféry. Všade tam, kde únosnosť ekosystémov prekračujeme nemožno hovoriť o udržateľnosti spoločnosti resp. o udržateľnosti jej spôsobov využívania krajiny. Nakoľko koncepcia ekologickej únosnosti je vzhľadom k vysokej komplexite živých systémov vysoko náročná na kvantifikáciu, nižšie navrhujeme jednoduchšie riešenie. To spočíva v principiálnej ochrane ekologickej integrity systémov (viac v kap. 2) ako aj v rozvíjaní nových prístupov merania cesty k udržateľnosti. V snahe prispieť k tomuto trendu prezentujeme aj návrh indikátora šťastnej krajiny (v kap. 3).

2. Nové systémové aspekty koncepcie udržateľnosti

2.1 Udržateľný rozvoj ako rešpektovanie ekologickej integrity Vhodnejším termínom ako udržateľný rozvoj je udržateľná spoločnosť (EKINS 1992). Cesta k nej vyžaduje udržanie komplexity, t.j. zložitého usporiadania tých systémov, do ktorých je včlenený život ľudskej spoločnosti. Podľa GOLDSMITHA (1996) je kritické najmä prirodzené usporiadanie ekosystémov, ktoré prispievajú k integrite biosféry. Popri biosfére je tradične hierarchicky najvyšším systémom krajina, s ktorou pracujeme na miestnej alebo regionálnej úrovni. Krajinný systém prostredníctvom sústav záporných spätných väzieb znižuje „stupne voľnosti“ jeho subsystémov: ekonomického, sociálneho, kultúrneho, technického, aj environmentálneho sensu stricto (vnímaného iba z úzkeho pohľadu zabezpečenia „zdravého“ životného prostredia, ochrany prírody „pre človeka“ atď.).

Žiaden z týchto subsystémov nie je nezávislý. Naopak, kvalita každého z nich závisí od funkčnosti vyššieho celku „kultúrnej biosféry“, v ktorej sú integrované. Koncepcia udržateľnej spoločnosti musí byť cestou rešpektovania fyzických limitov tohto celku, po prekročení ktorých nastáva ich dezintegrácia. To nás privádza ku koncepcii tzv. sociálno-ekologického systému (KAY, RIEGER 2000 SABO 2009). Tento systém vzniká integráciou ľudskej kultúry s krajinou, v ktorej ľudia žijú a ktorú premieňajú, pričom vzniká vyšší systém, ktorý presahuje prírodné ekosystémy aj ľudskú kultúru. V ňom sú jednotlivé subsystémy vzájomne previazané, avšak súčasne podriadené vyššiemu celku. Príkladom narušenia tohto celku je používanie pesticídov: nejde len o ochranu poľných kultúr, ale aj o ohrozenie ľudského zdravia, narúšanie trofických väzieb v ekosystémoch, znižovanie objemu ľudskej práce v dobe nezamestnanosti, ohrozenie prírodného dedičstva a tiež šírenie neúcty ku krajine a spoločnosti. Ak intoxikácia ekosystémov presiahne prah, za ktorým nasleduje ich

92

dezintegrácia (signalizovaná aj úbytkom biodiverzity), táto sa môže negatívne prejaviť aj na produkcii potravín (likvidácia predátorov), v ekonomike (rozvrat iných spôsobov obživy), aj na úpadku medziľudských vzťahov (v zápase o prežitie pri nedostatku zdrojov).

Udržateľná spoločnosť preto musí rešpektovať limity, ktoré jej aktivitám kladie vyšší sociálno-ekologický systém. Tento pohľad nám súčasne umožní z desiatok ambivalentných a neraz aj účelových definícií udržateľnosti vybrať iba tie podstatné a neobsahujúce rozpor. Udržateľný život ľudí následne znamená 1) život v medziach ekologickej únosnosti krajiny a biosféry (DEMO a kol 2007) a 2) život v medziach sociálnej únosnosti spoločnosti (žijeme v sociálne-ekologickom, nie iba v ekologickom systéme).

Grafické znázornenie týchto postulátov je na obr. 3. Nový diagram má symbolizovať udržateľnú spoločnosť, ktorá žije v v udržateľnej krajine (a v udržateľnej biosfére). Zreteľná je existencia vzťahov medzi subsystémami, ktoré zodpovedajú tradičným pilierom udržateľnosti (napr. ekonomickému, sociálnemu, technickému, kultúrnemu, environmentálnemu sensu stricto) ako aj ich integrácii do vyššieho systému.

Oproti Vennovmu diagramu je tu výrazný rozdiel. Systémy rôznych úrovní tu nevystupujú ako rovnocenné, ale jednotlivé subsystémy sú vnorené do hierarchicky vyššieho celku tzv. sociálne-ekologického systému. Ich správanie sa musí podriadiť záujmom tohto celku, tj. musí rešpektovať jeho ekologické a sociálne limity.

Vznik zložitejších štruktúr vedie k integrite celku, ktorá implikuje existenciu fyzických limitov. Po ich prekročení dochádza k narušeniu integrity až k dezintegrácii systému ako celku.

Z pohľadu biosféry sú zjavné najmä limity ekologické. Avšak sociálno-ekologický systém implikuje aj existenciu limitov sociálnych a hodnotových. Treba tiež zdôrazniť, že komplexné systémy sa vyznačujú synergiou v nich prebiehajúcich procesov, preto ich správanie spravidla nie je lineárne. Prebiehajú v nich tak deterministické ako aj stochastické procesy, čo spôsobuje, že tieto systémy sú tzv. onticky otvorené (JÖRGENSEN, SVIREZHEV, 2004). Ich správanie je predvídateľné iba do určitej miery, môžeme však skúmať tendencie ich vývoja (KAY 2000) a tým identifikovať procesy posilňujúce alebo narúšajúce integritu konkrétneho systému. Koncepcia udržateľnosti vyžaduje jasne stanovené princípy za účelom podpory udržania integrity vysoko komplexného sociálne-ekologického systému.

93

Obr. 3. Grafické vyjadrenie koncepcie udržateľnosti ako komplexného a vysoko integrovaného sociálno-ekologického systému biosféry resp. krajiny (reprezentujú ho vonkajšie kruhy do ktorých sú vnorené rôzne subsystémy). Fyzické limity, ktorými tento (super)systém obmedzuje menšie subsystémy nám definujú, čo je udržateľné, vyjadrujú hranice vonkajšieho kruhu. © P. Sabo, S. Cochová

Environ-

mentálny - ŽP ľudí

Sociálny-

bezpečie,

vzdelanie

Ekono-mický – živobyti

e

Techno-logický

a kultúrn

y

Integrita

2.2 Sociálna integrita ako ďalší kritický atribút udržateľnosti

Ako sme uviedli vyššie, prekračovanie limitov vedie k dezintegrácii sociálno-ekologického systému a následne aj jeho subsystémov, čo dnes môžeme pozorovať od miestnej po globálnu úroveň. Udržateľná spoločnosť preto musí chrániť tak rozmanitosť a ekologické procesy v krajine, ako aj prirodzené vzťahy medzi jej členmi, umožňujúce realizáciu ľudských potrieb. Tie ilustruje uznávaná Maslowova pyramída, ktorej bázu vytvárajú fyziologické a materiálne potreby, nad nimi sú kategórie bezpečia a zaistenia živobytia, lásky a prijatia, uznania a spokojnosti a napokon možnosti sebarealizácie, na ktorých vrchole nájdeme sebapresahujúce potreby mravnosti , tvorivosti, spontánnosti a iné ašpirácie (MASLOW 1962). Ide o tu o obraz kvality života – bez ktorej by koncepcia udržateľnej spoločnosti ostala iba utópiou. A v žiadnej spoločnosti tieto potreby nie je možné dlhodobo napĺňať bez udržania jej integrity.

Udržanie a ochrana sociálnej integrity je odpoveďou na vysokú sociálnu komplexitu, presnejšie na vysokú komplexitu sociálne-ekologického systému, v ktorom má mať každý človek dôstojné miesto. Všeobecné princípy ako sú mravný kódex komunity, ochrana ľudskej dôstojnosti, kontinuita s tradíciou a pod. sa tu premieňajú na konkrétne premenné ako sú napr. možnosti zabezpečenia živobytia, bezpečia, spravodlivosti, solidarity. Analogicky ako je ekologická integrita výrazom „ekologického zdravia“, sociálna integrita vyjadruje „sociálne zdravie“. Obrazom tohto zdravia však nie je narastanie globálnych disparít, ktoré sprevádza na jednej strane nárast nezmyselného bohatstva a na opačnej nárast prepadu do zúfalstva chudoby. Bez sociálnej integrity nemožno dlhodobo udržať ani bezpečnosť štátov. Žiaľ, otázka bezpečnosti sa zatiaľ spája iba s predstavou ozbrojenej armády. V roku 2008 dosiahli globálne vojenské výdavky 1 464 miliárd USD (o 45 % viac ako v roku 1999), čo predstavuje 2,4 %-ný podiel na svetovom hrubom domácom produkte (SIPRI 2009). Okrem faktu, že obeťami konfliktov sa v stále väčšej miere stávajú civilní obyvatelia, pojem „bezpečie“ presahuje vojenský rámec (PARKIN 1991). Bezpečná bude spoločnosť, ktorú neohrozuje nielen vojenská agresia, ale ani vysoká disparita príjmov a príležitostí, odliv vlastných občanov za hranice ani prílev utečencov (napr. klimatická zmena môže viesť v najbližších desaťročiach k rádovému nárastu počtu environmentálnych utečencov až na stovky miliónov).

Sociálna integrita je dnes narúšaná v dôsledku tých socioekonomických trendov, ktorú sú úzko previazané s koncepciou neustáleho ekonomického rastu. Táto koncepcia vytláča celé skupiny ľudí na okraj alebo až za okraj spoločnosti Napr. aktivity nadnárodných korporácií často marginalizujú vplyv miestnych obyvateľov na rozhodovanie o ich krajine a devastujú ich domovinu. Vnucované sú im umelé potreby ich rozvoja, pričom sa zneužíva ich nevzdelanosť resp. negramotnosť, nakoľko korporáciám vyhovuje ak sa títo ľudia ocitnú na okraji diania a prestanú byť prekážkou čerpania zdrojov ich krajiny. Tieto trendy sú dedičstvom mechanistickej paradigmy, ktorá hodnotu ekosystémov, ale v konečnom dôsledku aj človeka redukuje predovšetkým na (prevažne krátkodobé) materiálne úžitky, ktoré poskytujú. Výrazom tejto paradigmy je aj najnovšia snaha o revíziu Maslowovej hierarchie, ktorá za najvyššie tri stupne novej 7-stupňovej hierarchie potrieb považuje: získanie partnera, udržanie partnera a rodičovstvo (KENRICK a kol. 2010). Rodina samozrejme patrí k najväčším ľudským vymoženostiam, sporné je však mechanistické východisko tejto revízie, podľa ktorého je rodičovstvo iba výsledkom akéhosi tlaku génov. Z prioritných ľudských potrieb tu vypadla láska (ak ju považujeme za niečo viac ako sexuálne stratégie), ako aj potreba sebarealizácie – uvedení autori ju už nezaraďujú k základným potrebám človeka.

Ak však v spoločnosti majú byť zachované prirodzené vzťahy, potom ekologické ani sociálne a humánne hodnoty a limity nemožno vnímať cez pokrivené zrkadlo skupinových záujmov. Ak ich totiž táto nerešpektuje, čelí kríze vnímania, postupnej deštrukcii ekosystémov a súbežnej dezintegrácie ľudskej komunity (GOLDSMITH 1996). “Presvedčenie,

94

že si ľudská prirodzenosť žiada, aby človek žil oddelený život bez spolupráce s ostatnými, je určite väčšou prekážkou na ceste k udržateľnej spoločnosti, ako viera, že technológia a ľudský talent môžu vyriešiť prírodné problémy.“ (HOLMGREN 2006).

Súčasťou koncepcie udržateľnosti preto musí byť ochrana sociálnej integrity komunity, obce, štátu a dôstojnosti jednotlivca a jeho dôvery v spoločnosť. Špecifiká rôznych typov nadania a vnímania sveta jednotlivcom patria ku kritickým hodnotám, ktoré by spoločnosť mala chrániť a nepripustiť marginalizáciu tých, ktoré stoja mimo hlavného prúdu doby. Preto je rovnako dôležité kultivovať vzájomné vzťahy ľudí, ako aj ich vzťahy ku krajine. Vnímanie hodnôt, ktoré do vyššieho systému, v ktorom žijeme, vpečatili predošlé generácie, nám umožňuje vnímať celok krajiny aj spoločnosti, ich charakteristické črty aj významné väzby (JANČURA 2003), ktoré ich pre nás robia nepostrádateľnými. Už nie iba pre naše fyzické prežitie, ale aj pre našu vnútornú integritu a vývoj.

2.3 Sociálno-ekologický pohľad: index šťastnej planéty

Priatelia Zeme (FoE – Friends of the Earth International) a Nadácia novej ekonomiky (NEF – New Economics Foundation) v reakcii na nesprávne hodnotenie udržateľnosti na báze indikátora HDP publikovali v roku 2006 tzv. Index šťastnej planéty (HPI – Happy Planet Index), ktorý vyjadruje mieru ekologickej efektívnosti, s ktorou ten ktorý štát dosahuje priemernú životnú úroveň svojich obyvateľov (NEF 2006). Tento index sa skladá z troch zložiek:, je funkciou očakávanej strednej dĺžky života, úrovne spokojnosti ľudí so svojím životom a priemernej ekologickej stopy obyvateľa spoločnosti resp. štátu (MARCS a kol. 2006). V tomto koncepte je zvyšovanie životnej úrovne ľudí viazané na znižovanie impaktov na životné prostredie.

HPI = (spokojnosť so životom x stredná dĺžka života x )

/ (priemerná ekologická stopa člena spoločnosti + &),

kde & a sú empriricky získané konštanty. Porovnávanie tohto indexu pre rôzne štáty ilustrujeme na obr. 4. Je vidieť, že oproti indexu HDI ale aj oproti ich ekologickej stope (obr. 1a, 1b) výrazne premiešal ich poradie.

95

Obr. 4. Porovnanie indexu ľudského rozvoja (HDI), indexu šťastnej planéty (HPI) a ekologickej stopy štátov v r. 2005. Za účelom lepšieho porovnania tu uvádzame inverziu ekologickej stopy: (1/ ekologická stopa). Zdroje údajov: 1) UNDP, 2008: Statistics of the Human Development Report 2007/2008. New York,

2) Humphrey, S., Loh, J., Goldinger, S., 2008: Living Planet Report 2008. WWF, 3) Marcs, N., Abdallah, S., Simms, A., Thompson, S., 2008: The (un)happy planet index. Friends of the Earth International, New Economics Foundation, London.

Pri interpretácii tohto indexu a jeho zložiek MARCS a kol. (2006) upozorňuje na niekoľko dôležitých skutočností. Z nich sa nám ako najvýznamnejšie javia nasledovné:

1) Zvyšovať životnú úroveň je možné aj bez vysokého nárastu environmentálnej záťaže. Napr. životná úroveň obyvateľov Nemecka a USA je porovnateľná (obyvatelia Nemecka sa dožívajú aj dlhšieho veku), priemerná ekologická stopa obyvateľa Nemecka je však oproti obyvateľovi USA polovičná.

2) Rovnaká ekologická stopa neznamená aj podobnú životnú úroveň. Napr. ekologická stopa Ruska a Japonska je takmer rovnaká, ale stredná dĺžka života v Rusku je o 17 rokov nižšia ako v Japonsku (rovnako je výrazne nižšia spokojnosť).

3) Rôzne štáty sa môžu odlišovať aj spokojnosťou svojich občanov. Napr. Honduras a Moldavsko majú podobný index HDI a podobnú ekologickú stopu, avšak spokojnosť obyvateľov Hondurasu je oproti Moldavsku dvojnásobne vyššia.

4) Štáty, ktoré patria medzi stredne rozvinuté sa v priemere umiestnili lepšie ako vysoko a nízko rozvinuté. Napr. štáty Strednej Ameriky majú pomerne vysokú strednú dĺžku života a vyznačujú sa tiež vysokou spokojnosťou občanov (obdobie politickej stability) a súčasne majú aj nízku ekologickú stopu.

HPI index ilustruje, že medzi HDI indikátorom, veľkosťou ekologickej stopy a HPI indikátorom môžu byť pomerne vysoké rozdiely a nie sú od seba vždy závislé. Hoci indikátor HPI je oproti HDI indexu významným posunom, pri hlbšej analýze možno poukázať na niektoré jeho výrazné skreslenia:

1) Tým, že vo vzorci vystupuje iba ekologická stopa (ES) a nie aj biokapacita (BK – pričom iba zo vzťahu ES ku BK môžeme hodnotiť prekročenie ekologických limitov), dochádza k navyšovaniu veľkosti indexu HDI u chudobných resp. preľudnených štátov, ktorých ekologická stopa je menšia ako 1 – napr. v ilustrácii je neúmerne vysoké postavenie Bangladéša aj Indie.

2) Z rovnakého dôvodu môže dochádzať k prepadu poradia krajín, ktoré majú vyššiu ekologickú stopu, ale súčasne aj vysokú biokapacitu, ako je napr. Rusko, ktoré sa podľa HPI indexu ocitlo za najchudobnejšími štátmi sveta ako sú Etiópia, Zambia či Sierra Leone, čo najskôr nezodpovedá realite.

2.4 Hľadanie šťastia a kvality života

Bližší pohľad na index šťastnej planéty odhalí aj ďalšie slabé miesta, napr. redukciu indikácie kvality života na dotazníkovú metódu a premennú „spokojnosť ľudí“. Tá môže byť interpretovaná veľmi rôzne, pričom nemusí fungovať v nedemokratických štátoch. Spokojnosť je potrebné rozšíriť aj o objektívnu zložku hodnotenia kvality života, vrátane nemateriálnych aspektov. Celostné skúmanie kvality života zahŕňa komplexný a interdisciplinárny prístup. Jeden z príkladov takéhoto hľadania nájdeme v kráľovstve Bhután, kde vedci rozvíjajú tzv. „index hrubého národného šťastia“ (GNH – Gross National Happiness). GNH index zahŕňa aj významné nemateriálne hodnoty ako sú mier, bezpečnosť a ľudské šťastie. Základné piliere tohto indikátora zahŕňajú: kultúrne hodnoty, vzdelávanie, životaschopnosť spoločenstva, životné prostredie, životnú úroveň, psychologický blahobyt aj dobré riadenie (GNH, 2008).

Tabuľka 1. Tri základné domény kvality života. Zdroj: RENWICK, MYERSCOUGH 2009, upravené.Oblasť bytia zahŕňa základné aspekty

Oblasť spolupatričnosti (patrenia niekam) hovorí o začlenení sa:

Oblasť sebautvárania (v zmysle osobného rastu) hovorí o

96

človeka: Fyzické bytie zahŕňa

fyzické zdravie, pohyb, hygienu, výživu, odev, bývanie a pod.

Psychické bytie zahŕňa osobné psychické zdravie, poznávanie, emócie, sebaúctu aj sebakontrolu.

Duchovné bytie zahŕňa ľudské hodnoty a duchov-né ašpirácie (tie nemusia byť viazané k určitému vierovyznaniu).

Fyzické „patrenie niekam“ je definované ako spojenie človeka s fyzickým okolím, ktoré vytvára napr. domov, sousedstvo, škola, pracovné prostredie a komunita. Sociálna spolupatričnosť zahŕňa prepojenia so sociálnym prostredím, akceptáciu blízkymi, partnerom, rodinou, priateľmi, susedmi a komunitou.Komunitnú spolupatričnosť reprezentuje primeraný prístup k zdrojom dostupným pre členov komunity ako sú napr. zdravotné a sociálne služby, zamestnanie, vzdelanie, voľnočasové a komunitné aktivity.

zmysluplných aktivitách, ktoré umožňujú človeku realizovať sa, „niekým sa stávať“. Pracovné (praktické) sebautváranie môžeme opísať ako každodenné aktivity doma, v práci, v škole, ako aj dobrovoľnícke aktivity. Voľnočasové sebautváranie zahŕňa relaxačné aktivity a odbúravanie stresu (napr. prechádzky, návštevy, hry, šport, ako aj dovolenky, prázdniny a pod.). Rastové sebautváranie podporujú aktivity zamerané na rast vzdelanosti a rozvoj zručností jednotlivca ako aj jeho schopností adaptovať sa na zmeny.

Ďalší podnetný výskum zameraný na kvalitu života prinášajú napr. vedci na Univerzite v Toronte. Kvalitu života chápu ako „stupeň radosti z dôležitých možností, ktoré sa vyskytujú v jeho alebo jej živote. Možnosti sú výsledkom príležitostí a obmedzení každého jednotlivca a odrážajú vzájomné interakcie osobných a environmentálnych faktorov.“ (RENWICK, MYERSCOUGH 2009). Oblasť skúmania tak rozšírili práve o sociálny a psychologický rozmer jednotlivca, alebo určitých vybraných cieľových skupín (seniori, rodiny, dospelí a i.). Dotazníkovou formou skúmajú tri kľúčové oblasti – bytie (being), spolupatričnosť (belonging) a sebautváranie (becoming) – tabuľka 1.

Je zaujímavé ako s týmito tromi súradnicami kvality života korešpondujú prastaré biblické slová „viera, nádej a láska“. Vieru potrebujeme, ak sa máme sebautvárať (becoming) v dôvere a prekonávať prekážky (podobne ako dieťa rastie v dôvere v rodičov). Lásku potrebujeme, ak máme byť ukotvení vo vzťahoch vzájomnej spolupatričnosti (belonging) a nádej, že svet ako celok má zmysel, je potrebná k tomu, aby sme naše vlastné bytie (being) napriek všetkým nástrahám sveta naplnili zmyslom.

3. Návrh celostného indikátora šťastnej krajiny

Je zrejmé, že v súčasnosti chýba indikátor, ktorý by komplexne charakterizoval kvalitu života a bral do úvahy aj cenu, ktorú za jej dosiahnutie platíme. Pri návrhu nového ukazovateľa vychádzame z modelu sociálne-ekologického systému. Symptómy narušenia funkčnosti a vzhľadu tohoto systému signalizujú aj dezintegráciu ekologických aj spoločenských subsystémov, ktorá vedie k funkčným poruchám krajiny a spoločnosti. Tie následne znižujú kapacitu ekosystémov a inštitúcií podporovať fungovanie spoločnosti, znižujú krásu krajiny a narúšajú náš pocit identity a spolupatričnosti. Integrita ako vnútorná organizačná podstata systému, ktorá vzniká zo vzťahových relácií jeho prvkov sa stáva významným cieľom ochrany.

Autori príspevku majú skúsenosti najmä s rozvojom koncepcie ekologickej integrity krajiny (EI). Vysokej komplexite krajiny zodpovedajú aj tri základné zložky jej integrity – vertikálna (EIKV), ktorá je odvodená od vnútornej ekologickej integrity jednotlivých

97

ekosystémov, horizontálna (EIKH),, ktorá vyjadruje najmä konektivitu biotopov a časová, ktorá vyjadruje prenos významných znakov krajiny v čase (EIKT). Ak im priradíme rôznu váhu, potom výslednú ekologickú integritu krajiny vypočítame jednoducho napr. ako vážený priemer jednotlivých zložiek: EIK = (wV EIKV) + (wH EIKH) + (wT EIKT) / (wV + wH + wT). Ak dáme narušeniu integrity v rôznych rozmeroch krajiny rovnakú váhu, potom je vhodný výpočet napr. podľa vzorca: EIK = (EIKV EIKH) EIKT . V predošlých štúdiách sme navrhli kvantifikáciu jednotlivých zložiek diverzity. Čiastočne sme overili výpočet vertikálnej zložky EIKV. Východiskom je rozdielna efektívnosť disipácie slnečnej energie rôznymi typmi ekosystémov, ktorú sme aj čiastočne overili (ULANOWICZ a kol. 2006 SABO 2007 SABO a kol. 2009).

Získané poznatky nás motivovali navrhnúť nové celostné indikátory udržateľnosti – jednoduchým je úprava výpočtu ekologickej stopy a komplexnejším je návrh nového celostného „indexu šťastnej krajiny“ – pričom pod krajinou samozrejme nerozumieme iba ekosystémy, ale aj ľudí, ktorí ju obývajú.

3.1 Úprava výpočtu ekologickej stopy s uvažovaním ekologickej integrity

Problémy výpočtu ekologickej stopy spôsobujú napr. spoločné prírodné zdroje, ako sú povrchové vody, oceány a atmosféra, ktoré ťažko previesť na globálne hektáre. Tiež pri hodnotení absorpcie odpadov býva problematika zredukovaná na otázku emisií CO2, absentuje uvažovanie ťažkých kovov, perzistentných organických polutantov, rádioaktívnych materiálov, kyslých depozícií a pod. Absentuje tiež vnímanie priestoru krajiny ako prírodného zdroja, napr. intenzívne využívanie atraktívnych území pre šport a rekreáciu, zvyšuje priame zaťaženie krajiny aj spotrebu energie (napr. horské dopravné zariadenia, rekreačné a športové stavby). Nedostatky nájdeme aj pri výpočte „biokapacity“, ktorý neberie dostatočne do úvahy funkcie územia pre ochranu biodiverzity. Tieto problémy sú však riešiteľné rozširovaním záberu koncepcie, resp. spotrebného a odpadového „koša“ s ktorými pracujeme.

Kritický problém spočíva inde: výpočet ekologickej stopy ani biokapacity neberie do úvahy stav krajiny, ktorú spoločnosť využíva. Nerozlišuje intenzívne pestovanie monokultúr na veľkoblokových poliach a ekologické poľnohospodárstvo ani holorubné hospodárenie a prírode blízke metódy pestovania lesa a pod. Avšak z krajiny, ktorej ekologická integrita je znížená nemôžeme odoberať celú biokapacitu, pretože časť musí ostať pre obnovu narušeného územia. Navyše, na získavanie prírodných zdrojov v narušenej krajine je potrebné vydať viac energie jako v ekologicky vyváženej krajine, to znamená aj nárast veľkosti priestoru do ktorého sa premieta spotreba. V štúdii SABO a kol. (2006) sme preto navrhli úpravu výpočtu ekologickej stopy s cieľom reflektovať reálny stav EI krajiny, ktorú spoločnosť využíva.

Koeficient ekologickej integrity krajiny môže vstupovať do výpočtu ES dvomi základnými spôsobmi: úpravou výpočtu biokapacity alebo ekostopy:

1. spôsob: biokapacita (gha) = j=1,n dostupné územie typu j (ha) faktor ekvivalencie pre územie typu j EIK, alebo

2. spôsob: ekologická stopa (gha) = j=1,n dostupné územie typu j (ha) faktor ekvivalencie pre územie typu j (2- EIK) , prípadne alternatívny výpočet:

ekologická stopa (gha) = j=1,n dostupné územie typu j (ha) faktor ekvivalencie pre územie typu j (1/EIK).

kde EIK je koeficient ekologickej integrity krajiny, j typ krajinnej pokrývky. Pri zníženej ekologickej integrite teda uvažujeme buď nižšiu dostupnú biokapacitu alebo zvýšenú ekologickú stopu. Výpočet sme čiastočne verifikovali v modelovom území Piešťany, kde sa

98

hodnota ES oproti hodnote vypočítanej klasickým spôsobom zvýšila až o 1/3, čo indikuje aj stav krajinnej pokrývky (prevažuje tu orná pôda).

Ekologická stopa je obrazom toho, akú veľkú krajinu potrebujeme k životu. A priemerná ekologická stopa obyvateľa obce alebo štátu je indikátorom ekologickej efektívnosti fungovania spoločnosti. Avšak indikátor ekologickej stopy stále nič nehovorí o zmenách sociálnej integrity. Z pohľadu nového konceptu udržateľnosti (časť 2.1) sa nám javí vhodnejší nový návrh, ktorý je snahou o syntézu uvádzaných indikátorov udržateľnosti, rozšírených o atribúty ekologickej a sociálnej integrity.

3.2 Návrh indexu šťastnej krajiny Navrhovaný nový indikátor udržateľnej spoločnosti nazvaný „index šťastnej krajiny“ (HLI index – Happy Landscape Index) je inšpirovaný indexom šťastnej planéty, ale je komplexnejší a lepšie reflektujúci realitu. Spočíva v integrácii HDI indexu s indexom nehmotnej zložky kvality života ako „cesty ku šťastiu“, ktorú vztiahneme nielen k ekologickej stope a biokapacite, ale aj k ďalšej reálnej cene, ktorú často platíme a tou sú zmeny ekologickej integrity krajiny a /alebo sociálnej integrity spoločnosti. (Tieto zmeny integrity nemusia byť vždy iba negatívne.) Nehmotnú kvalitu života môžeme zjednodušene definovať podobne ako Priatelia Zeme (NEF 2006) na základe spokojnosti ľudí, v komplexnejšom prístupe aj s využitím objektívnych kritérií sociálnej a individuálnej pohody jednotlivca:

Index šťastnej krajiny (HLI) = funkcia (indexu HDI, indexu nehmotnej kvality života, ekostopy a biokapacity, ekologickej integrity a sociálnej integrity):

HLI = (HDI index) w1 + (index nehmotnej kvality života ľudí) w2 / (w1 + w2) ( (biokapacita / ekologická stopa)

1/ (index ekol. integrity krajiny – EIK) 1/ (index sociálnej integrity – SI)

V tomto výpočte w1 a w2 predstavujú váhy priradené (sub)indexom hmotnej aj nehmotnej kvality života.

Z koncepcie výpočtu vyplýva niekoľko dôležitých skutočností:

1) Hodnota HLI indexu sa zvyšuje s rastúcim HDI, t.j. súčasťou indikátora ostáva hmotný rozmer životnej úrovne (pri zahrnutí prístupu ku vzdelaniu medzi nehmotné ukazovatele možno HDI ľahko nahradiť jednoduchším indikátorom).

2) Hodnota HLI sa zvyšuje s rastom indexu nehmotnej zložky kvality života.

3) Hodnota indexu sa znižuje s rastom ekologickej stopy, pričom toto zníženie výraznejšie v prípade, ak je dostupná biokapacita nižšia ako ekologická stopa. To znamená, že štáty s vysokým HDI indexom ale súčasne s extrémnou ekologickou stopou sa v tomto poradí umiestnia nízko (napr. Kuvajt).

4) Hodnota indexu sa znižuje s úbytkom ekologickej integrity krajiny. Štáty s veľkým prírodným bohatstvom sa teda oproti poradiu podľa HDI indexu posúvajú vyššie (napr. Bolívia, Brazília).

5) Hodnota indexu sa znižuje s úbytkom sociálnej integrity spoločnosti.

Nakoľko výpočty pre tento indikátor si vyžiadajú dlhodobý zber a akumuláciu potrebných údajov a tiež rozpracovanie výpočtu indexu kvality života aj výpočtu indexu sociálnej integrity, vyššie uvedený návrh je najmä víziou nového indikátora udržateľnosti. Už v súčasnosti však môžeme realizovať zjednodušené hodnotenie indexu šťastnej krajiny, využijúc štatistiky HDI, ES, BK a zložiek indexu HLI. Jednoduchým riešením je rozšírenie

99

indikátora HDI o spokojnosť ľudí so životom a o pomer priemernej biokapacity (dostupnej pre obyvateľa) k priemernej ekologickej stope – obr.6.

Ak je tento pomer vyšší ako 1, znamená to, že príslušný štát má ešte biologické rezervy pre rozvoj spotreby. Ak je tento pomer nižší ako 1, potom ekologická stopa prekračuje biologickú regeneračnú kapacitu prírodných zdrojov štátu a znamená život na úkor iných. Zjednodušený výpočet indexu HLI je nasledovný:

HLI = (w1 HDI + w2 (spokojnosť ľudí) (biokapacita / ekologická stopa)

Z ilustrácie na obr. 6 (váhy w1 a w2 sú tu rovnaké) vidieť, že hodnotenie podľa HLI indexu vychádza nepriaznivo pre väčšinu priemyselne vyspelých štátov ako sú napr. USA, Francúzsko, Nemecko, Veľká Británia, Holandsko, ktoré obsadzujú miesta vo vyššom poradí. Extrémne nízke je umiestnenie ľudnatého Japonska s nedostatkom vlastných zdrojov

100

0,00 0,50 1,00 1,50KuvajtJa

ponsko

Egypt

Moldavsk

oBurundiPak

istanEtiópia

IndiaBanglad

éšTalian

sko

Holands

koNigéri

aV. Britá

niaČína

Sier. Leo

neFilip

ínyPoľskoMex

ikoČeská

rep.Nem

ecko

Keňa

HLI index

HDI index

HPI index/100

Obr. 6. Porovnanie zjednodušeného indexu šťastnej krajiny (HDI) štátov pre rok s indexami HDI a HPI v r. 2005. Zdroje údajov: 1) UNDP, 2008: Statistics of the Human Development Report 2007/2008. 2) Humphrey, S., Loh, J., Goldinger, S., 2008: Living Planet Report 2008. WWF, 3) Marcs, N., Abdallah, S., Simms, A., Thompson, S., 2008: The (un)happy planet index. FoE, New Economics Foundation.

0,0 0,3 0,6 0,9 1,2 1,5USAFran

cúzs

koMaďars

koJuž.

Afrika

Slovensk

oRakúsk

oP.N.G

uineaHonduras

NórskoIndon

éziaZam

biaMozambik

RuskoKolumbiaAustr

áliaN. Z

élandŠvé

dskoBrazíliaArgen

tínaKan

adaBolívia

HLI index

HDI index

HPI index/100

a rovnako púštneho Kuvajtu, ale tiež Egypta a Pakistanu. Nízko sa umiestnili aj chudobné a preľudnené štáty (napr. Bangladéš a India), ktoré nedokážu z vlastných zdrojov zabezpečiť potreby svojich populácií. Ide najmä o štáty s vysokým ekologickým deficitom, t.j. s nepriaznivým pomerom ekologickej stopy a biokapacity. Naopak, štáty Latinskej Ameriky s vysokým prírodným bohatstvom sa v tomto poradí posunuli výrazne vyššie. Očakávame, že v prípade zohľadnenia indexu sociálnej integrity by sa oproti ilustrácii na obr. 6 v poradí výrazne klesli štáty ako napr. Rusko a Zambia, známe vysokou sociálnou disparitou, ktorá silne negatívne ovplyvňuje ich sociálnu integritu.

Závery

V príspevku prezentujeme systémový pohľad na koncepciu udržateľnej spoločnosti, ktorý reflektuje vysokú komplexitu ekologických systémov. V kultúrnej krajine k nej pristupuje aj sociálna komplexita ľudskej spoločnosti. Celostnou mierou usporiadania týchto systémov je následne najmä ich ekologická resp. tiež sociálna integrita. Z nej vyplývajúca existencia kritických limitov nás priviedla aj k novému grafickému znázorneniu koncepcie udržateľnosti. Cieľom je vyjadriť, že všade tam, kde ľudské aktivity nerešpektujú limity prirodzeného usporiadania, dochádza k postupnej dezintegrácii ekosystémov a krajín, až celej biosféry, pričom dezintegrácia spoločnosti a dezintegrácie krajiny sú vzájomne prepojené.

Aplikujúc nový pohľad na koncepciu ekologickej stopy a predovšetkým indikátorov udržateľného rozvoja sme demonštrovali nevhodnosť používania indikátora ľudského rozvoja (HDI) ako miery kvality života. Takmer všetky priemyselne vyspelé štáty totiž dosahujú vysoký index HDI za cenu rastúcej ekologickej stopy, ktorá väčšinou prevyšuje biologickú regeneračnú kapacitu ich územia. Inšpirovaní indexom šťastnej planéty z dielne Priateľov Zeme (NEF 2006), ktorý reflektuje aj nehmotný rozmer kvality života a tiež priemernú ekologickú stopu obyvateľov jednotlivých štátov, sme navrhli nový celostný indikátor udržateľnosti života spoločnosti v krajine – index šťastnej krajiny, ktorý zohľadňuje tiež zmeny ekologickej integrity krajiny a sociálnej integrity spoločnosti. Výzvou do budúcnosti je podrobné rozpracovanie a verifikácia indikátorov a potrebný zber údajov. Určitým problémom je zatiaľ vysoká miera subjektívnosti týkajúca sa hodnotenia kvality života (zatiaľ na báze spokojnosti občanov, ktorá však môže byť do určitej miery ovplyvnená kultúrnymi rozdielmi a tým ťažšie porovnateľná).

Prezentovanú teóriu aj využiteľnosť nového indikátora do istej miery potvrdzujú aj výsledky našich experimentov, najmä úprava výpočtu ekologickej stopy v modelovom území Piešťany (SABO a kol. 2006) ale tiež výpočty vnútornej ekologickej integrity ekosystémov obnovených na spustnutých pôdach (SABO a kol. 2009). Na tejto báze môžeme merať nielen kvalitu ľudského života, ale tiež vyjadriť jej cenu, ktorú predstavujú zmeny ekologickej a sociálnej integrity. Ide teda o indikátor udržateľnosti, ktorý zohľadňuje ekologickú a sociálnu efektívnosť, s ktorou dosahujeme materiálny aj nehmotný blahobyt.

Poďakovanie

Príspevok vznikol v rámci realizácie grantu VEGA č. 01/0762/09 na projekt „Ekologická integrita krajiny a hodnotenie jej zmien v kultúrnej krajine vo vzťahu k ochrane biodiverzity a k udržateľnému rozvoju v období globálnej klimatickej zmeny“ a tiež v rámci realizácie grantu APVV č. 0591-07 „Spustnuté pôdy a pustnutie krajiny Slovenska“.

Literatúra

101

CAPRA, F., 1997. The Web of Life: A new synthesis of Mind and Matter. Hammersmith, London, ISBN 0-00-654751-6, 320 pp. CARSON, S., 1961: Silent spring. Penguin books, Middlesex, England, 317 pp.DEMO, M., HRONEC, O., TÓTHOVÁ, M., 2007: Udržateľný rozvoj. Život v medziach únosnej kapacity biosféry. Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, ISBN 978-80-8069-826-3, 439 pp.GEO-4, 2007. Global environment outlook 4. United Nations Environment Programme, Nairobi, Kenya, [online], cit. 2008-06-10, URL: http://www.unep.org/publications/search/pub_details_s.asp?ID=3933GNH, 2008. Gross National Happiness. The Centre for Bhutan Studies. [online], cit. 2008-06-15, URL: http://www.grossnationalhappiness.com/gnhIndex/intruductionGNH.aspxGOLDSMITH, E., (ed.) 1972: A Blueprint for survival. The Ecologist, 139 pp.GOLDSMITH, E.,1996. The Way: An Ecological World – View. Themis Books, Dartington, Devon,UK, ISBN 0-9527302-3-5, 553 pp.GREEN, D.G., KLOMP, N., RIMMINGTON, G., SADEDIN, S., 2006. Complexity in Landscape Ecology. Springer, Dordrecht, The Netherlands, ISBN-13 978-1-4020-4285-0, 208 s. HOLMES, B., 2009: Post-human Earth: how the planet will recover from us. New Scientis, No. 2728, 30. September 2009. online], cit. 2010-06-15, URL: http://www.newscientist.com/ article/mg20427281.300-posthuman-earth-how-the-planet-will-recover-from-us.html HOLMGREN, D., 2006. Permakultura. Princípy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Permalot, Svojanov, ISBN 80-239-8125-0, 296 pp.HUMPHREY, S., LOH, J., WACKERNAGEL, M. (eds.), 2008. The Living Planet Report 2008. WWF International, Institute of Zoology, Global Footprint Network, Gland, Switzerland, online, cit. 2009-01-10, URL: http://www.panda.org/news_facts/publications/living_planet_report/lpr_2008/IPCC, 2007. Fourth Assesment Report: Climate change 2007. Intergovernmental Panel on Climate Change, UNEP,World Meteorological Organization, online, cit. 2008-09-15, URL: http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg1.htmJANČURA, P., 2003. Charakteristický vzhľad krajiny. (Význam identifikácie vlastností krajinného obrazu a krajinného rázu v ochrane krajiny, plánovacích procesoch a hodnotení vizuálneho impaktu). Habilitačná práca. FEE, Technická univerzita, Banská Štiavnica, 85 pp.JÖRGENSEN, S.E., SVIREZHEV, Y., M., 2004. Towards a Thermodynamic Theory for Ecological Systems. Elsevier. Oxford, United Kingdom, ISBN 0-08-044166-1, 366 pp.KARR, J.R., 2008. Protecting Society from Itself: Reconnecting Ecology and Economy. In: Soskolne, C.L., Westra, L., Kotzé, L.J., Mackey, B., Rees, W.E., Westra, R., (eds.): Sustaining Life on earth, Lexington Books, ISBN 10-0-7391-1730-0, p. 95-108.KAY, J. J., 2000. Ecosystems As Self-Organizing Holarchic Open Systems: Narratives and the Second Law of Thermodynamics. In: Jorgenses,S.E., Müller, F. (eds): Handbook of Ecosystem Theories and Management, CRC Press –Lewis Publishers, p. 135-160.KAY, J., RIEGER, H., 2000. Uncertainty, Complexity and Ecological Integrity: Insights from an Ecosystem Approach. In: Crabbé, P., Holland, A., Ryszkowski, L., Westra, L. (eds.): Implementing Ecological intergrity: Restoring Regional and Global Environmental and Human health, Kluwer, NATO Science Series, Environmental Security, p. 121-156.KENRICK, D.T., GRISKEVICIUS, V., NEUBERG, S., SCHILLER, M., 2010: Renovating the Pyramid of Needs: Contemporary Extensions Built Upon Ancient Foundations. Perspectives on Psychological Science, vol. 5, No. 3, pp. 292–314.

102

http://www.ipcc.ch/ipccreports/ar4-wg1.htm

http://www.newscientist.com/

http://www.unep.org/publications/search/pub_details_s.asp?ID=3933

LEO, D.G., LEVIN, S.,1997. The Multifaceted Aspects of Ecosystem Integrity. Conservation Ecology 1/97, Ecological Society of America, [online], cit. 2002-05-20, URL: http: // www.consecol.org/Journal/vol1, iss1/art3LÉVÉQUE, CH., MOUNOLOU, J.- C., 2003. Biodiversity. John Wiley & Sons, Chichester, England, ISBN 0-470-84-957-6, 298 s.LOH, J., GOLDFINGER, S. (eds.), 2006. Living Planet Report 2006. WWF International, Gland, Switzerland, 44 pp., http://www.panda.org/news_facts/publications/living_planet_report/lp_2006/index.cfmMARCS, N., ABDALLAH, S., SIMMS, A., THOMPSON, S., 2006. The (un)happy planet index. New Economics Foundation, Friends of the Earth International, [online], cit. 2008-06-10, URL: http://www.neweconomics.org/gen/uploads/dl44k145g5scuy453044 gqbu11072006194758.pdfMASLOW, A.H., 1962: Toward a Psychology of Being NY: Van Nostrand, 1968. Wiley, 1998MEADOWS, D.H., MEADOWS, D.L., RANDERS, J., BEHRENS, W.W., 1972. The Limits to Growth. McMillan, ISBN-10: 0330241699, 208 pp. MEADOWS, D.H., MEADOWS, D.L., RANDERS, J., 1992. Beyond the Limits: Confronting Global Collapse. Envisioning a Sustainable Future, Earthscan Publication Limited, London, ISBN 1-85383-131-X, 300 pp.MÍCHAL, I., 1994. Ekologická stabilita. Veronica, Brno, ISBN 80-85368-22-6, 275 s. MISHAN, E., 1994: Spor o ekonomický růst. Sociologické nakladatelství (český preklad diela

z roku 1967), Praha,1994, ISBN 80-901424-3-5, 197 pp.MOLDAN, B., 1992. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro, 3.-14. června 1992, Dokumenty a komentáře. Management press, Praha 1993, ISBN 80-85603-43-8, s. 260.

NEF, 2006. The Happy Planet Index. New Economics Foundation, [online], cit. 2008-06-10, URL: http://www.google.sk/.NOBRE, C.A., BORMA N.D.S., 2009: „Tipping points“ for the Amazon forest. Current Opinion in Environmental Sustainability, Vol., No. 1, October 2009, pp. 28-36.PARKIN, S., 1994. Zelená budúcnosť. Nadácia zelená alternatíva, Piešťany, 1993, ISBN 80-85740-01-X, 83 s.PETROVIČ, F., IZAKOVIČOVÁ, Z.,, MEDERLY, P., MOYZESOVÁ, M., 2007. Environmentálne hľadiská trvalo udržateľného rozvoja Zeme. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta prírodných vied, ISBN 978-80-8094-200-7, 110 pp.PRB, 2008. World Population Data Sheet. Population Reference Bureau, 2008, [online], cit. 2009-01-10, URL: http://geography.about.com/b/2008/08/28/2008-world-population-data-sheet.htmPROULX, R., 2007. Ecological complexity for unifying ecological theory across scales: A field ecologist’s Perspective. Ecological Complexity, 4, s. 85-92.REDCLIFF, M., 2005: Sustainable Development (1987–2005): An Oxymoron Comes of Age. Sustainable Development, vol. 13, pp. 212–227 (2005), [online], cit. 2008-06-10, URL: http://www.homepages.ucl.ac.uk/~ucessjb/S3%20Reading/redclift%202005.pdfREID, W. V., MOONEY, H.A., CROPPER, A., CAPISTRANO, D., CARPENTER, S.R., CHOPRA, K., DASGUPTA, P., DIETZ T., DURAIAPPAH, A. K., HASSAN, R. KASPERSON, R., LEEMANS, R., MAY, R.M., MCMICHAEL, T., PINGALI P., SAMPER, C., SCHOLES, R., WATSON, R.T., ZAKRI, A.H., SHIDONG, Z., ASH, N.J., BENNETT, E., KUMAR, P., LEE, M.J., RAUDSEPP-HEARNE, C.,

103

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=PublicationURL&_tockey=%23TOC%2359095%232009%23999989998%231488174%23FLA%23&_cdi=59095&_pubType=J&view=c&_auth=y&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=6606b053de3d5e430caf4562313a0d77

http://www.sciencedirect.com/science/journal/18773435

http://www.sciencedirect.com/science/journal/18773435

http://www.neweconomics.org/gen/uploads/dl44k145g5scuy453044

SIMONS, H., THONELL, J. & ZUREK, M. B. 2005. Millenium Ecosystem Assesment, Ekosystémy a ľudský blahobyt, Syntéza. Centrum pro otázky životního prostédí, Univerzita. Karlova v Prahe, ISBN 80-239-6300-7, 138 s..

REES, W.E., 2008. Towards Sustainability with Justice: Are Human Nature and History on Side? In: SOSKOLNE, C.L., WESTRA, L., KOTZÉ, L.J., MACKEY, B., REES, W.E., WESTRA, R., (eds.): Sustaining Life on earth, Lexington Books, ISBN 10-0-7391-1730-0, p. 95-108.RENWICK, R., MYERSCOUGH, T., 2009: QQL Concepts: The Quality of Life Model. [online], cit. 2010-06-12, URL: http://www.utoronto.ca/qol/concepts.htmROSE, 1998. Lifelines - Biology, Freedom, Determinism. Penguin books, Middlesex, England, ISBN 0-14-023700-3, 333 pp.ROSZAK, T., 1993. The Voice of the Earth. A Touchstone Book, New York, ISBN 0-671-86753-9, 367 pp.SABO, P., 2007. Základy teórie ekologickej integrity krajiny a výpočty jej parciálnych indexov (a celku). In: DANIŠ, D., JANČURA, P. (eds.), 2007: Vybrané problémy tvorby krajiny, Zborník Katedry plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky, TU Zvolen, s..66-78. SABO, P., ROSSOVÁ, Ľ., DOBIAŠ,V., 2006. Štúdia a návrh metodiky výpočtu nového indikátora ekologickej stopy miest v kontexte klimatickej zmeny. Občianske združenie Živá planéta, Piešťany, REC Slovensko, Bratislava, ISBN 80-85740-06-0, 59 pp.SABO, P., PAVLÍK, J., JANČURA, P., SUROVCOVÁ, S., 2007. Integrita systémov a hodnôt: kritický atribút udržateľného rozvoja. In: Nováček, P. (ed.), 2007: 17.-19. apríl 2007, Horka nad Moravou, Univerzita Palackého v Olomouci, ISBN 978-80-244-1814-8, s. 30-62.

SABO, P. HLADKÁ, D., UHLIAROVÁ, E., 2009: Využitie koncepcie ekologickej integrity pri výskume Podlavických výmoľov. In: Zaušková (ed.). Pustnutie krajiny – ochrana pôdy – krajinná ekológia. Zborník referátov z ved. seminára pri príležitosti 70. výročia narodenia prof. Ing. Rudolfa Midriaka, DrSc., Banská Bystrica, 9.9.2009, pp. 225 – 239.SIPRI, 2009. SIPRI Yearbook 2009 Armaments, Disarmament and International Security Summary. Stockholm International Peace Research Institute. online], cit. 2009-24-10, http://www.sipri.org/yearbook/2009/files/SIPRIYB09summary.pdf TURNER, G., 2008. A Comparison of the Limits to Growth with Thirty Years of Reality.CSIRO Working Paper Series 2008-09, June 2008, ISSN 1834-5638, 50 s., online], cit. 2009-09-10, URL: http://www.csiro.au/files/files/plje.pdf ULANOWICZ, R.E., JÖRGENSEN, S.E., FATH, B.D., 2006. Exergy, information and aggradation: An ecosystem reconciliation, Ecological modelling, 1298, No.3-4, s. 520-524.UNDP, 2009. Human Development Report 2009, Human development index trends. online], cit. 2010-06-15, URL: http://hdrstats.undp.org/en/indicators/74.htmlUNITED NATIONS, 2002: Svetový summit o udržateľnom rozvoji v Johannesburgu: Politická deklarácia a implementačný plán. Enviromagazín 7/2002, mimoriadne číslo, s. 6-33.

WACKERNAGEL, M., MONFREDA, CH., MORAN, D., GOLDFINGER, S., DEUMLING, D., MURRAY, M., 2005. National Footprint and Biocapacity Accounts 2005: The underlying calculation method. Global Footprint Network, online], cit. 2008-12-30, URL: www.footprintnetwork.org

104

Kdo a co vytváří hodnotový systém?

Marie Haisová

Motto: V dávných dobách se lidé klaněli hoře, uctívali ji a přinášeli jí oběti, neboť jim hora dávala obživu. Poté, co se obrátili k hoře zády a začali uctívat abstraktního boha, vykáceli

stromy, půda začala erodovat, vyschly prameny vody, mizela zvěř, ptactvo, jejich zdroj obživy.Tehdy začala krize přírody a člověka.

Wangari Matthai

Svoji úvahu „KDO? CO? vytváří hodnotový systém?“ začínám parafrází citátu nositelky Nobelovy ceny míru Wangari Matthai, kterým vyjádřila přechod od matrilineárního společenství ke společenství patriarchálnímu a tím změnu hodnotového systému. Od uctívání konkrétní hory se přešlo k uctívání abstraktního boha se všemi důsledky. Pokračuji upozorněním na fakt, že veškeré současné oficiální dokumenty kladou důraz na ženy a rovný přístup, ačkoliv není často jasné, co se tím míní. Pokusím se objasnit osobní zkušeností a trochou teorie. V roce 1995 jsem zorganizovala mezinárodní konferenci o účasti žen v politice a ve veřejném životě „Růže mezi trním“, neboť jsem si potřebovala odpovědět na otázku vztahu a vlivu strategického rozhodování na každodenní život. Tři roky poté jsem řešila konzumní způsob života a hledala k němu alternativy na mezinárodním setkání „Peníze nebo život“. V roce 2000 se konalo v Praze zasedání Světové banky. U této příležitosti jsem zorganizovala paralelní ženskou konferenci „Život není na prodej – ženy, děti, příroda jako alternativa k politice Světové banky, IMF a WTO“, kde jsme se zamýšleli nad důsledky privatizace přírodních zdrojů a genetického inženýrství. Následně jsem vymyslela a realizovala projekt vytvářející vizi žen o trvale udržitelném životě „Quo vadis, femina?“ Zamyslíme-li se nad stavem světa, pak vidíme, že demograficky tvoří ženy nadpoloviční většinu populace, vykonávají dvě třetiny veškeré práce, za kterou dostávají 10 % mzdy mužů. Vlastní přitom pouhé 1 % světového majetku. Mužům patří moc, jsou zastoupeni 86 % v politice, 99 % ve vedení nadnárodních korporací, 91 % ve vedení Světové banky, 100 % ve vedení Mezinárodního měnového fondu. Také páchají 95 % trestných činů. Otázka hodnot je na místě také proto, že historie byla his-story psaná mužskými písaři, žádná her-story neexistuje a řeklo-li se člověk, byl míněn muž. Dodáme-li ještě, že náklady na vývoj jedné mezikontinetální balistické střely by nasytily 50 000 000 dětí, nebo by se za ně postavilo 160 000 škol, či otevřelo 340 000 zdravotních středisek, pak je otázka priorit ženského či mužského přístupu nasnadě. Žena, která ví, jak je těžké život dát a vypiplat a jak snadné je zabít, by asi těžko rozhodovala o investování tímto způsobem. K hledání východisek a řešení je dobré si připomenout to, co východní filosofie nazývá mužským a ženským principem, tedy určitým charakterem společenských hodnot. Zkuste si sami přiřadit, k jakému principu byste zařadili akcent na:

o rozum, o techniku, o technologii, o vědu,

105

o slova, o logiku, o detail, o účelnost, o zaměřenost na cíl, o sobectví, o soutěžení, o právo, o hierarchii, o peníze, o majetek, o boj, o lov, o smrt, o řízení, o vnější svět, o touhu po moci?

A s jakým principem spojíme: o emoce, o city, o instinkt, o lásku, o empatii, o intimitu,o vztahy,o mateřství, o hudbu, o tanec, o literaturu, o květy, o děti, o zvířata, o život, o spolupráci, o vedení, o péči o druhé, o pohodu domova zkrášlenou uměním, o skutečné lidské vztahy?

Ani o jednom z principů nelze říci, že by byl vyloženě negativní či pozitivní. Potíž nastává, pakliže dojde k nerovnováze a misky vah se vychýlí na jednu stranu. Výzvou budoucnosti je – dle mého názoru - hledání a nalézání harmonie mezi mužskými a ženskými principy a jejich uvedením do společenské vize, strategie i operativy každodennosti. Velkou nadějí dneška je Evropská unie, pro kterou jsou rovné příležitosti horizontálním, průřezovým tématem, které musí být součástí každého projektu podpořeného ze strukturálních fondů.

106

Ten Years of the Earth Charter: Good Reason to Think How to Utilise it in Education and Practice of Sustainable Development

Jiří Matoušek

Introduction

The Earth Charter adopted in the year 2000 is nothing like an international treaty but rather something like a “soft” international agreement (similarly like the General Declaration of Human Rights) reflecting the vital interests of the global human community to promote the transition to sustainable mode of living and creation of a global society based on a shared ethical framework and respect for Earth as the common home of mankind. In comparison with the General Declaration of Human Rights addressing the relationships of individual and society, the Earth Charter is more wider and far-reaching document (that can be considered as a civil society initiative), addressing beside generally the same relationship also the relationship of humans to the Earth, involving respect and care for the whole community of life. This means that the Earth Charter reflects in a complex way that what could be considered as “human ecology” in the true sense of this term, this means not only inter-human relations but also care for conditions of life for humans and for all living beings. The Earth Charter that celebrates the ten years anniversary in June 2010 is by no doubt the most recent milestone in the history of awareness of all global problems the modern industrial societies pose (starting with the Club of Rome report “Limits of Growth”) but at the same time a document showing ways ahead, as can be clearly seen from stressing its mission and mainly from careful detailed analysis of its contents.

The mission of the Earth Charter initiative The mission of the Earth Charter is nothing less than to promote the transition to sustainable ways of living and a global society founded on a shared ethical framework that includes:

respect and care for the community of life, ecological integrity universal human rights, respect for diversity, economic justice, democracy, and a culture of Peace.

Brief history of the Earth Charter

107

The way to the Earth Charter can be very briefly illustrated by the main milestones, associated at the beginning with the societal awareness of global problems stemming mainly from economic development of ever growing population and environment, in the first line of the limited sources, their asymmetric exploitation, limited carrying capacity of the Earth, and growing disproportion between rich North and poor South. At the later stages, it is possible to see efforts how to solve these problems that are associated with formulating strategies, mainly on the concept of sustainable development as the strategy of development of the post-modern society, to which no alternative exists. Main milestones on the way to the Earth Charter can be briefly shown as follows:

1972 – The Club of Rome issued the Report “Limits of Growth” – the first consistent critical rewiev of global problems.

1987 – The World Commission on Environment and Development (WCED) launched “Our Common Future” Report with a call for a “new charter” to set new norms to guide the transition to sustainable development. This book contains the first consistent definition of sustainable development.

1992 – Earth Summit – UN World Conference on Environment and Development (UNCED) in Rio de Janeiro adopts a couple of important international documents, among them the most important Agenda 21.

1994 – Maurice Strong (Secretary General of the Rio Summit) and Mikhail Gorbachov acting through organisations he founded (Earth Council and Green Cross International), supported by the Dutch Government developed Earth Charter as a civil society initiative.

1997 – At the Rio+5 Forum, 1st Benchmark Draft of the Earth Charter is released as a “document in progress” leading to vivid international consultations.

2000 (March) – The Earth Charter Commission came to consensus on the Earth Charter at a meeting held at UNESCO HQs in Paris.

2000, June 29 – The Earth Charter is inaugurated in ceremonies at the Peace Palace in The Hague.

2002 – Efforts to have the Earth Charter formally recognised at the Rio+10, i.e. at the World Summit in Johannesburg.

Over following years, thousands of endorsements representing millions of people including numerous associations and institutions (like UNESCO), supports from heads of states, etc.

Briefly on the contents of the Earth Charter The Earth Charter consists of Preamble, Four Chapters:I. Respect and care for the community of life,II. Ecological integrity,III. Social and economic justice,IV. Democracy, nonviolence, and Peace.These Chapters contain 16 Articles with 61 paragraphs.The Charter is terminated by “The Way Forward”. Instead of paraphrasing and assessment of individual articles and paras, the Earth Charter is presented at the end in extenso as Appendix 1 (English version) and Appendix 2 (Czech version). Conclusions and recommendations The Earth Charter is a “soft” global legal document of the worldwide civil society and as such, it has been endorsed by UN, a couple of IGOs, governments and in the first line by

108

many NGOs and academia in order to share values it presents. Full text that is accessible in 50 languages [1] contains the most recent formulation of the sustainable development as the strategy of development of the post-modern societies. The sustainable development is here presented in the most complex mood, for which the Earth Charter can be considered at the same time as an important document of human ecology. The Earth Charter possesses a remarkable approach associated with it implementation, reflected by the slogan “It starts with one” that means actually “start at yourself”.

In spite of the Earth Charter´s values, it is however not yet well known and therefore not utilised even by those devoted to all facets of sustainable development in education and practice. It is therefore worth to be endorsed by our institutions and concerned individuals. For the intellectual and ethical values, the Earth Charter should be disseminated and widely actively utilised in appropriate ways in education on all levels of the educational system, in the first line in our academic communities as well as in the broader outreach in influencing decision-makers, industrial and other organisations, media, and population.

References[1] http://www.earthcharter.org

Environmentálna výchova na základnej škole ako jedna z perspektív trvalo udržateľného rozvoja

Miriam Adamková

V mojom príspevku sa chcem venovať environmentálnej výchove na základných školách, jej vplyvu na výchovu a vzdelávanie k trvalo udržateľnému rozvoju, ako aj postojom žiakov k tejto problematike a k ochrane životného prostredia. Na úvod by som rada zhrnula niekoľko základných faktov. Pri environmentálnom vzdelávaní sa často stretávame s niekoľkými pojmami, ktoré sú nie vždy úplne celkom jasné, keďže v niekoľkých smeroch sa v podstate aj prelínajú a sú vzájomne späté. Tým prvým je pojem environmentálna výchova. KOMPOLTOVÁ (2002) ju charakterizuje ako výchovno - vzdelávací proces zameraný na odovzdávanie vedomostí o životnom prostredí, rovnako ako aj vytváranie pozitívneho vzťahu k problematike životného prostredia. Jej významnou súčasťou je problematika TUR. Environmentálna výchova spája poznatky prírodných, technických a spoločenských vied. Druhým pojmom je pojem ekológia ako veda zaoberajúca sa vzájomnými vzťahmi medzi organizmami a prostredím a organizmami navzájom. Ďalším pojmom je pojem trvalo udržateľný rozvoj, označovaný aj skratkou TUR, ktorý je definovaný ako ekonomicky, sociálne a environmentálne vyvážený rozvoj. Je to taký rozvoj spoločnosti, ktorý súčasným i budúcim generáciám zachováva možnosť uspokojovať ich

109

http://www.earthcharter.org/

základné životné potreby, pritom však neznižuje rozmanitosť prírody, zachováva prirodzené funkcie ekosystémov a udržuje kultúrnu rozmanitosť ( KOMPOLTOVÁ 2002). Trvalo udržateľný rozvoj je výzvou pre každého človeka. Je to však aj výzva pre každú oblasť spoločenského života a jednou z takýchto významných oblastí je práve aj oblasť vzdelávania, ktorá by mala zohrávať kľúčovú úlohu pri výchove a vzdelávaní k TUR. Práve oblasť vzdelávania by mala byť tým základným prvkom, či už pri poskytovaní relevantných informácií týkajúcich sa problematiky TUR ako aj pri formovaní a posilňovaní pozitívnych a žiaducich postojov k danej problematike. Oblasť vzdelávania disponuje v tomto smere mnohými možnosťami na všetkých jej stupňoch vzdelávania. Ja by som svoju pozornosť rada upriamila na základnú školu a to z dvoch dôvodov, jednak je pre jej všeobecný širokospektrálny charakter vzdelávania, ktorý umožňuje prelínanie danej problematiky celým výchovno-vzdelávacím procesom, jednak by som rada poukázala na niektoré zistenia z výsledkov výskumu realizovaného na základných školách, ktorý bol súčasťou mojej dizertačnej práce. V úvode by som tiež rada zhrnula niektoré základné fakty týkajúce sa environmentálnej výchovy ako predmetu, ktorého súčasťou je aj problematika trvalo udržateľného rozvoja. Kľúčovým dokumentom pre environmentálnu výchovu sú osnovy Environmentálne minimum s platnosťou od 1. 9.1996. Environmentálnu výchovu sa nepodarilo presadiť ako samostatný predmet. Je to prierezová téma, ktorá je zakomponovaná v štátnom vzdelávacom programe a ktorá je povinnou súčasťou obsahu vzdelávania. Je možné ju zakomponovať do vzdelávacích oblastí - Človek a príroda, Človek a spoločnosť, Jazyk a komunikácia, Človek a hodnoty a Zdravie a pohyb. Nakoľko na Slovensku sa od roku 2008 uplatňuje dvojúrovňový model vzdelávania, zvýšenú pozornosť môžu školy venovať tejto problematike napríklad prostredníctvom nejakého špecializovaného predmetu v rámci voliteľného obsahu vzdelávania v individuálnych školských programoch. Medzi hlavné témy týkajúce sa rozvoja poznatkovej roviny zakotvené v environmentálnom minime patria:

• zachovanie biodiverzity - rozmanitosti života na našej planéte, • odlesňovanie • erózia pôdy • racionálne využívanie prírodných zdrojov • znečisťovanie ovzdušia, vody a pôdy • úbytok ozónovej vrstvy • kyslý dážď • skleníkový efekt • spotreba energie • odpad• urbanizácia • populačná explózia

Tieto témy sú rozpracované do dvoch úrovní, pričom jedna je odporúčaná pre základné školy a druhá pre stredné školy. Je na učiteľovi ako témy podľa svojho uváženia skombinuje. Úlohy environmentálnej výchovy by mali byť komponované tak, aby sa zamerali na rozvoj nasledovných zručností:

• komunikatívne zručnosti • numerické zručnosti • študijné zručnosti • zručnosti potrebné na riešenie problémov• sociálne a technické zručnosti

110

Ako sa uvádza v osnovách environmentálnej výchovy, za žiaduce postoje a kvality osobnosti potrebné pre podporu myšlienky TUR ako súčasti environmentálnej výchovy sa považujú:

chápanie významov racionálnych argumentov tolerancia a otvorené zmýšľanie otvorenosť novým myšlienkam schopnosť vážiť si svoje životné prostredie starostlivosť o živé organizmy rešpektovanie názorov iných

(Osnovy environmentálnej výchovy) Zo samotného charakteru osnov environmentálnej výchovy vyvstáva podľa môjho názoru niekoľko problémov v súvislosti s realizáciou environmentálnej výchovy a teda aj problematikou TUR. Tou prvou z nich je náročnosť a odbornosť tém, čím je ťažké zakomponovať tieto témy do všetkých častí výchovno - vzdelávacieho procesu, nakoľko sú to témy prevažne prírodovedného charakteru, tou druhou je, čo sa týka najmä výberom tém udávaných v osnovách, zameranie sa na globálne problémy a nie na každodenný život súvisiaci s problematikou TUR. Poznanie týchto súvislostí je nevyhnutné, zdôrazniť je však potrebné aj informácie týkajúce sa zmiernenia týchto problémov. Aj keď, ako sa uvádza v osnovách, by výchova k ochrane životného prostredia mala viesť žiakov k úspore materiálov a energie alebo k šetrnému zaobchádzaniu so školskými potrebami. Environmentálna výchova by sa mala podľa osnov dotýkať oblastí ako je spotreba energie, čistota tried a ďalších miestností, spotreby materiálu a odpadu a tiež areálu školy, napríklad v súvislosti s výsadbou stromov alebo stavaním búdok pre vtákov. Ako ďalej osnovy uvádzajú za jednu z najefektívnejších metód je považovaná metóda priameho pozorovania životného prostredia. S týmto možno súvisí aj ďalší problém a to je nízka informovanosť učiteľov o tejto problematike a tým pádom jej zložité zakomponovanie do výchovno - vzdelávacieho procesu. Aby som sa na túto problematiku zamerala trochu konkrétnejšie rada by som spomenula niekoľko zistení z výskumu, ktorý som realizovala začiatkom roka 2010. Na základných školách, konkrétne u žiakov siedmeho, ôsmeho a deviateho ročníka som distribuovala 267 dotazníkov týkajúcich sa problematiky životného prostredia. Vyhodnotených bolo 265 dotazníkov. Dotazníky pozostávali z dvoch častí, vedomostnej časti a časti zameranej na postoje v oblasti ochrany životného prostredia. Dotazníky boli rozdané na šiestich školách v Bratislave a dvoch školách vo Vysokých Tatrách. Výskumnú vzorku tvorilo 130 dievčat a 136 chlapcov, jeden žiak neuviedol pohlavie. Rada by som sa zamerala na vybrané položky postojovej škály dotazníka, ktorú tvorilo pôvodne 42 položiek, kde okrem vlastných otázok som sa inšpirovala škálou CHEAKS (Children Environmental Attitude and Knowledge Scale), ktorá bola vytvorená v roku 1995 Frankom C. Leemingom a ďalšími spolupracovníkmi, škálou Thompsona a Bartona (Thompson and Barton Scale) a známou škálou NEP (New Environmental Paradigm Scale) od autorov Dunlapa a Van Liera. Položky, ktorým by som sa teraz chcela viac venovať sú nasledovné:

• 5. Bol by som ochotný triediť odpad.• 6. Dal by som 10 EUR zo svojho vreckového, aby som pomohol chrániť životné

prostredie.• 9. Nedal by som 10 EUR z môjho vreckového na ochranu živočíchov.• 10. Rozprávam sa s rodinou o tom ako chrániť životné prostredie.• 11. Vypínam vodu, keď si umývam zuby.• 12. Vypínam svetlo v domácnosti, keď ho nepotrebujem.• 13. Netriedim odpad.• 17. Mám dostatok informácií o ochrane životného prostredia.

111

• 18. Životné prostredie v mojom meste je zničené.• 22. Životné prostredie v mojej krajine je zničené.• 23. V škole sa zaoberáme témou ochrany životného prostredia.• 24. Životné prostredia vo svete je zničené.• 41. Rád by som mal viac informácií o možnostiach ochrany životného prostredia.

Žiaci mali pri jednotlivých položkách na výber z niekoľkých odpovedí. Pri výbere jednotlivých možností odpovede som zvolila Likertovu škálu v rozsahu 4 bodov „úplne súhlasím“, „skôr súhlasím“, „skôr nesúhlasím“ a „úplne nesúhlasím“.

0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%

100%

5 13 11 12

Číslo položky

Graf č.1

n/aúplne nesúhlasím

skôr nesúhlasímskôr súhlasímúplne súhlasím

Graf č. 1 ukazuje jednotlivé rozloženie odpovedí pri položkách č. 5, 13, 11, 12. Položky č. 5 a 13 sa týkajú problematiky triedenia odpadu pričom prvá položka vyjadruje ochotu žiakov niečo urobiť, druhá negatívne formulovaná, je zameraná na to, či túto aktivitu vykonávajú. V položke č. 5 „Bol by som ochotný triediť odpad.“ 77,7 % vyjadrilo svoj úplný alebo čiastočný súhlas, trochu iné to však je už pri negatívne formulovanej položke č. 13 „Netriedim odpad.“ kde sa v prospech tejto aktivity vyjadrilo 57,7 % žiakov. Pri každodenných aktivitách akými sú vypínanie vody pri čistení zubov v položke č.11 a vypínanie svetla v prípade, že nie je potrebné v položke č. 12 sa pozitívne v prospech týchto aktivít vyjadrilo 69,1 % v prípade prvej a 74, 3 % žiakov v prípade druhej položky. Sú to každodenné aktivity žiakov, pri ktorých by sa očakávalo jednoznačne väčšie percento pozitívnych odpovedí. Ďalšími zaujímavými položkami sú položky č. 6 a 9. Pričom v položke č. 6, je to vyjadrenie súhlasu alebo s nesúhlasu s investíciou 10 EUR z vreckového na ochranu životného prostredia a v negatívne formulovanej položke č. 9 vyjadrenie súhlasu alebo nesúhlasu s investíciou rovnakého charakteru na ochranu živočíchov. Graf č. 2 zachytáva rozloženie jednotlivých odpovedí.

112

0%

20%

40%

60%

80%

100%

6 9

Číslo položky

Graf č.2



10 EUR by bolo ochotných dať 34% žiakov, ktorí sa priklonili k odpovediam „úplne súhlasím“ alebo „skôr súhlasím“. V prospech ochrany živočíchov v negatívne formulovanej položke č. 9 sa vyjadrilo 52, 6 % žiakov. Podľa rozloženia odpovedí žiakov je zrejmé, že žiaci majú bližší vzťah k živočíchom a problematika životného prostredia je skôr abstraktnejším pojmom. Ďalšími položkami na ktoré by som rada poukázala je vnímanie životného prostredia ako zničeného v položkách č. 18, 22 a 24, pričom v prvá položka sa týka mesta, druhá krajiny a tretia sveta. Ako z Grafu č. 3 vyplýva, najväčší počet súhlasných odpovedí (84,9%) vyjadrili žiaci pri položke týkajúcej sa zničeného životného prostredia vo svete. Životné prostredie ako zničené vo svojom meste vníma 73,6 % žiakov. Životné prostredie ako zničené vo svojej krajine vníma 66 % žiakov.

0%

20%

40%

60%

80%

100%

18 22 24

Číslo položky

Graf č.3

n/a

úplne nesúhlasímskôr nesúhlasímskôr súhlasím

úplne súhlasím

Z nasledujúcich odpovedí by som chcela zdôrazniť potrebu sprostredkovávať žiakom informácie o stave životného prostredia v ich okolí, meste, krajine, ale nie s cieľom ich vystrašiť, ale nachádzať riešenia pre nápravu tohto stavu. V Grafe č. 4 by som rada poukázala na rozloženie odpovedí týkajúcich sa položiek zameraných na informovanosť žiakov o danej problematike.

113

0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%

100%

17 23 10 41

Číslo položky

Graf č.4



Tejto problematike sa venujú položky číslo 17, 23, 10 a 41. V položke číslo 17 „Mám dostatok informácií o ochrane životného prostredia.“, sa k odpovediam „úplne súhlasím“ a „skôr súhlasím“ vyjadrilo dokopy 53,6% žiakov. V položke číslo 23 „V škole sa zaoberáme témou ochrany životného prostredia.“, sa súhlasne vyjadrilo 44,9% žiakov. V položke č.10 „Rozprávam sa s rodinou o tom, ako chrániť životné prostredie.”, sa k súhlasnému tvrdeniu priklonilo 24,5 % žiakov. Pri položke č. 41 „Rád by som mal viac informácií o možnostiach ochrany životného prostredia“ svoj súhlasný postoj alebo skôr súhlasný postoj vyjadrilo 51,7 % žiakov. Z týchto tvrdení možno predpokladať, že vyššie uvádzané problematické body ako predpokladané slabé stránky komponovania environmentálnej výchovy do výchovno- vzdelávacieho procesu, sú pravdivé. Pozitívnym faktom ostáva, že žiaci by radi uvítali informácie o možnostiach ochrany životného prostredia. O to viac by som zdôraznila význam školy vo formovaní pozitívnych postojov v oblasti ochrany životného prostredia, nakoľko táto problematika sa vo výchove a komunikácii v rodine javí byť nedostatočne zastúpená pre potreby TUR. Napriek tomu by som však chcela zdôrazniť tiež fakt, že na environmentálnom vzdelávaní by sa nemala podieľať výlučne len škola, ale aj rodina ako významný faktor v budovaní postojov detí. Ďalšími významnými faktormi sú tiež médiá, rôzne organizácie venujúce sa ochrane životného prostredia, rovnako ako aj projekty, do ktorých sú školy zapojené a ich aj keď stále malý ale vzrastajúci počet škôl, napriek veľmi zložitej finančnej situácii v školstve, ktorá znižuje motiváciu pre aktivity akéhokoľvek druhu. Na pôde školy, environmentálnu výchovu a vzdelanie ovplyvňuje niekoľko faktorov, ktoré môžu zlepšiť jej zakomponovanie do všetkých súčastí výchovy a vzdelávania. Medzi niektoré z nich, ktoré považujem za kľúčové patria:

• Uplatňovanie didaktických zásad• Používanie rôznorodých metód• Podpora tvorivosti• Motivácia• Reálne problémy, podstatné veci, autentickosť prostredia (Athman a Monroe, 2001)• Osobnosť učiteľa• Zapojenie sa do projektov (Zelená škola)• Spolupráca s mimovládnymi organizáciami (Živica, Daphne, Strom života).

Tak ako pre každý predmet aj pre environmentálnu výchovu je nevyhnutné uplatňovanie didaktických zásad pri akomkoľvek plánovaní hodín environmentálnej výchovy s použitím rôznych typov metód. Výrazným faktorom sa javí byť osobnosť učiteľa, jeho schopnosť

114

žiakov motivovať, rovnako ako aj jeho vlastná motivácia a tiež podpora tvorivosti, či už u žiakov, ako aj podpora tvorivosti v učiteľskom kolektíve. Za prínosnú tiež vnímam zapojenosť škôl do rôznych projektov (napríklad projektu Zelená škola) ako aj spoluprácu s rôznymi mimovládnymi organizáciami. Na Slovensku sú nimi napríklad organizácie Živica, Daphne alebo Strom života. Veľmi dôležitým faktorom je aj zameranosť tejto problematiky na problémy reálne, týkajúce sa jednotlivca doma alebo škole a problémy podstatné, napríklad problémy týkajúce sa mesta, v ktorom žiak býva. Dôležitá je tiež autentickosť prostredia. Pre žiakov je napríklad potrebné prostredie preskúmať (ATHMAN a MONROE, 2001) Problematika TUR v prostredí vzdelávania je veľmi komplexnou problematikou, ktorá napriek svojej závažnosti čelí mnohým, podľa mňa nedoriešeným, problémom. Je teda na každom jednotlivcovi a každom učiteľovi ako sa k tomu postaví. Teamová práca je nevyhnutným predpokladom pre realizáciu environmentálneho vzdelávania na základných školách. Veľmi pozitívnym faktom sa javí byť motivácia žiakov získať viac informácií v danej problematike. Možno, že práve aj toto je cesta spolupráce, tak aby sa aj žiaci stali aktívnymi aktérmi pri formovaní efektívneho systému vzdelávania v tejto oblasti.

Literatúra:

Athman, A.J. a Monroe, C.M.: Elements of Effectice Environmental Education Programs [online]. In: Defining the Best Practices in Boating, Fishing and Stewardship Education. School of Forrest and Conservation. University of Florida. 2001. [cit 2007-09-02] Dostupné na: http://www.eric.ed.gov/ERICWebPortal/custom/portlets/recordDetails/detailmini.jsp?_nfpb=true&_&ERICExtSearch_SearchValue_0=ED463936&ERICExtSearch_SearchType_0=no&accno=ED463936Environmentálne minimum. Učebné osnovy environmentálnej výchovy pre základné a stredné školy. Ministerstvo školstva SR. 1996.Kompoltová, S., et al.: Environmentálna výchova. Smerovanie k trvalej udržateľnosti. Bratislava: Štátny pedagogický ústav, 2002. 80 pp. Štátny vzdelávací program pre 2. stupeň základnej školy v Slovnenskej republike ISCED 2 – nižšie sekundárne vzdelávanie. ŠPÚ, 2008.

Are We Ready for a Sustainable Retreat?

Oleh Suprunenko, Aleksander Bokotey

115

http://www.eric.ed.gov/ERICWebPortal/custom/portlets/recordDetails/detailmini.jsp?_nfpb=true&_&ERICExtSearch_SearchValue_0=ED463936&ERICExtSearch_SearchType_0=no&accno=ED463936



The title of this conference caught our interest as participants of the Ukrainian environmental movement. One of the authors of the report in 1997, while still a student at the Faculty of Economics of Uzhhorod National University, wrote a thesis which presented his own vision of the Sustainable Development Strategy for the Transcarpathian region of Ukraine. At that time the concept of sustainable development was still a novelty in Ukraine, it was discussed only in scientific circles. In the last days of the same year, in 1997, the Cabinet of Ministers of Ukraine established the National Commission on Sustainable Development, which consisted mainly of officials, some businessmen and representatives of the public. At that time, one of the authors, as a young optimist, wrote his first article to a regional newspaper which explained to the readers in an understandable language the sources of the idea of sustainable development, its sense and purpose for Ukraine. Over the years, we became involved in different formats of environmental movement, prepared many articles and reports on the environment that continues to degrade. In 2003, another decree of the Cabinet of Ministers of Ukraine dissolved the National Commission on Sustainable Development. During its existence, it has failed to create sufficient theoretical grounding for the strategy of sustainable development. Therefore, Ukraine, a country with a set of critical environmental, economic and social problems, has no national strategy of sustainable development today. However, the lack of papers on this strategy is not the main problem of Ukraine. It is much worse that during 19 years of our country's independence, our society have not started to take the ecological crisis in the country seriously, and obviously, the society does not have a vision of the relationship between environmental degradation and socio-economic problems. This explanation can be found in the field of psychology: the human can be characterized by the sense of complacency. This feeling is vividly described in one of the public lectures of Jared Diamond, an American scientist, known for his study of the causes of fall of various civilizations as a result of man-made system crises (usually environmental). The best example of his research is the famous Easter Island, once green and flourishing, but transformed into desert by its inhabitants. Answering the question why people have led the development of their societies to disaster, seeing in advance that the way is wrong, he says: “The people living immediately under the dam who are certain to be drowned in a dam burst profess unconcern. That is because of psychological denial: the only way of preserving one's sanity while living immediately under the high dam is to deny the finite possibility that it could burst”. Figuratively speaking, we all live under a large dam. However, people do not want to worry about its security, responding that they have enough problems even without this. Furthermore, the media helps this by definitively mastering the concept of infotainment – instead of providing information for thought, media does it for entertainment, in addition to endless absurd shows and TV series. We do not want to overload the participants with a large number of figures, we should only pay attention to the map of Ukraine, a country whose forest-land percentage is only 15%, a country which regularly suffers from floods, a country which has a very serious problem with its main river Dnieper (whose basin is home to 60% of the population), a country where the network of heavy industry built in Soviet times is in very serious condition, a country which survived the worst anthropogenic disaster in the history – the Chernobyl Disaster. Obviously, even those steps which are called ‘transition to sustainable development’ are very difficult to be taken by Ukraine, especially in the absence of political will and commitment of the society. And would this be enough? Should we agree with the idea of British scientist James Lovelock that he expressed promoting his vision of Earth (Gaia) as a single living organism? One can argue this vision, but Lovelock’s words about human attempts to stop the ecological collapse are worth of note: “It is much too late for sustainable development; what is needed is a sustainable retreat”. What is meant by sustainable retreat? Of course, it is a debatable

116

issue. However, the two main areas of this retreat – a decline in population of the planet and reduction of natural resources consumption, are unlikely to be objected. These measures will automatically lead to the reduction of harmful emissions into the atmosphere and hydrosphere, reduction of the flow of solid waste, reduction of the forest areas cut down, suspension of degradation of other biosystems. And we particularly would like to emphasize that it concerns the implementation of both measures simultaneously. Typically, the environmental circles separate two problems – they say that the problem of hyper-consumption is characteristic for the so-called "North", or "First World" and the overcrowding is a problem of the "South" or "Second World". The thought that the First World (including Ukraine) is overpopulated seems strange, even provocative, hostile for the society, even for its "green" parts. Besides intuitively feeling the overcrowding of our First World, we find confirmation of this assumption in various scientific works, including William Cotton’s “End of Techno-Utopia”, and especially in many works of Russian scientists – Viktor Gorshkov and Anastasiyaa Makaryeva. The latter ones, professors of Petersburg Nuclear Physics Institute, have developed and popularized the concept of biotic regulation. This concept proves the necessity of preserving undisturbed ecosystems on the basis of arguments that are confirmed by numerical calculations. Among these calculations – the maximum number of human population on Earth, calculated by the scientists as ONE BILLION, and its correction can only be downwards. We have to note that these calculations have nothing to do with the so-called doctrine of the "golden billion", which is often discussed arbitrarily among politicians of various types. The findings of the congestion of modern Europe (not even mentioning the countries of the "Second World") are supported by the founders of the Foundation for Population Optimization, established in 1991 in the UK. Its activists argue that in order to save the planet, the global human population should be reduced, particularly in Britain by no less than 0.25% per year. One of the main slogans of the Foudation is “Stop at two”. It calls for couples to have no more than two children. The Foundation became known last year when it was joined by the renowned naturalist and TV presenter David Attenborough. However, at the present time the suspension of growth or reduction of the population is perceived as a problem or even tragedy in Europe. In particular, the population reduction in Ukraine is perceived as a tragedy. On the one hand, there are reasons for this. For over 10 years, the population has been reducing by about 0.5 million per year from 52 million in 1991 to less than 46 million in 2010. Such factors as high mortality rate among middle-aged people, reduction of life expectancy (an average of 67 years – for men, 73 – for women) cannot be disregarded. Undoubtedly, other problems are the high rate of diseases (AIDS and tuberculosis pandemics are recognized in Ukraine), increase of number of infertile couples (about 1 million), etc. However, there is also a civilizational factor in population reduction. For over 50 years, the country has been moving from agrarian to urban structure with its inherent low birth rate. Recently, other factors are added – processes such as the emancipation of women, the rejection of old family traditions, the desire of young people to enjoy life more. As a result a smaller number of children is born in families, compared to 100, 50 or even 30 years ago. However, a major part of the society believes that this process is a purely negative. Thus, the society created the demand for population growth. And this demand is met by populist methods. For several years the Government of Ukraine has been introducing the program for stimulating the birth rate, by paying a significant (relatively to average wages) funds for every newborn child, in an arithmetical progression. These funds are not sufficient for proper education of an educated person, but they serve as an incentive to increase fertility in uneducated and deprived segments of the society. Thus, as it is known from the practice of other countries, it lays the foundation for the deterioration of the criminal situation and complications of social problems in the future. However, none of the politicians who care

117

about their careers (even among «green» parties) dare to criticize the system that encourages fertility. Moreover, a politician will not allow himself to say that the reduction of population can have a positive side. Thus, the actual decrease of population exists in Ukraine, but it is not a conscious effort, and it has nothing to do with the concept of sustainable development or sustainable retreat. Even more problematic for Ukraine is the second step - reducing consumption. The country, which for long time lived in conditions of involuntary asceticism of the socialist economy, only now begins to feel the taste of what is called the social disease of the West – “the epidemic of consumerism”. The epidemic has all the classic symptoms – loans mania, shopaholism, and advertising dependency. Prior the first wave of the economic crisis in 2008, economists and sociologists have noted the rapid growth of consumer sentiment in Ukraine. Ukraine surprised by rates of purchases of cars, jewellery, expensive mobile phones, expensive home appliances, etc. The crisis has somewhat halted the process. But there was no revaluation of values in the society. An ordinary citizen does not see connection between the growth of personal consumption and environmental degradation, and is not willing to restrict himself. There is an irritation in the society about the forced decrease of consumption. It should be noted that much of Ukraine's population lives below the poverty line and cannot allow even basic foodstuffs. The bungling economic policy forces millions of Ukrainian citizens to asceticism. However, as in the case of population decline there is no understanding in the society about the transition to conscious consumption, limited by nature’s ability to recreation. Accordingly, any economic success will lead to increased consumption. And just as in the case of population policy, no serious political force has taken campaign for conscious self-limitation.

Conclusion

The Ukrainian society is not ready for responsible, balanced reduction of population, while experiencing unhealthy decline due to diseases, environmental degradation and changes in the social structure. Similarly, the society is not ready for conscious self-limitation, although its large part is forced to limit themselves even in vital ways. Thus, the idea of sustainable development in Ukraine has not gained popularity because of the lack of social demand. Logically, the more radical idea of “sustainable retreat” will not be accepted by the society as well, remaining as something marginal, despite all the clearer signs of ecological collapse.

References:

Tetiana Yaheyeva. Doctrine of sustainable development as a basis for new socioeconomic model (in Ukrainian) {http://www.soborna.org.ua/ua/development/main/1310/}.Jared Diamond. Why do some societies make disastrous decisions? Lecture, according to the text of the programme of Radio Liberty, 2003. Website of Biotic Regulation, {http://www.bioticregulation.ru/}. Web-site of Optimum Population Trust – {http://www.optimumpopulations.com}.John De Graaf, David Wann Thomas, H. Naylor. “Affluenza. The all-consuming epidemic”.

Trvale udržitelný vývoj a politická orientace

118

Milan Mátl

Můj příspěvek k trvale udržitelnému vývoji (TUV) společnosti a souvislosti s politickou orientací by měl být co nejobjektivnější a proto se budu držet hlavně definic a zdržím se obsáhlejších komentářů. Používané definice pocházejí z nejrůznější literatury; snažil jsem se upravovat je co nejméně. Nejprve tedy, proč „vývoj“ a ne obvyklý „rozvoj“. Anglický termín „development“ se může přeložit do češtiny oběma způsoby; zatímco ale „vývoj“ nenaznačuje směr, je neutrální k rozsahu, velikosti a dopadu změny, výraz „rozvoj“ v sobě skrývá expanzi; živé bytosti a jejich organizace se nepochybně vyvíjí, po jejich rozvojové fázi přichází ale neodvratný úpadek a případný rozvoj něčeho jiného či někde jinde. Nemožnost trvalého růstu či rozvoje souvisí s druhým zákonem termodynamiky, podle nějž při každém procesu narůstá entropie a ubývá volné energie sledovaného celku; čím více a rychleji tedy spotřebováváme přírodní materiály (např. uhlí, ropu, kyslík…...) naší soustavy, tím více a rychleji roste její entropie a snižují se zásoby volné energie. V některých případech je jistě namístě používat termín trvale udržitelný rozvoj - TUR, třeba ve vědě. Pokud jde ale o lidskou společnost jako celek, považuji termín TUV za smysluplnější a adekvátnější potřebám člověka: při omezených přírodních zdrojích naší planety nejsou stálá expanze a růst výroby, populace a spotřeby trvale udržitelné a tedy zcela nesporně existují meze celkového růstu. Takový závěr odpovídá přesně požadavkům, vyhlášeným IUCN, UNEP, WWF již v r. 1980 (Světová strategie ochrany ŽP):

Základní ekologické procesy a život podporující systémy musí zůstat zachovanéMusí se chránit genetická diverzita.Využívání druhů a ekosystémů musí být udržitelné.V dalších částech příspěvku se proto budu navrhované změny terminologie držet.

Existuje řada definic TUV společnosti, z nichž asi nejvýstižnější je tato:TUV – ekonomicky, sociálně a environmentálně vyvážený vývoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat své základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody, zachovává přirozené funkce ekosystémů a udržuje kulturní rozmanitost. Tato definice TUV zahrnuje péči o integritu ŽP, kvalitu života, rovné možnosti pro všechny lidi, rovná práva pro současnou i následující generace, sociální, kulturní a etickou dimenzi lidské prosperity. Cestou k TUV je hledání optimálního vztahu mezi environmentálním, ekonomickým a sociálním vývojem, mezi produktivitou a únosným zatížením přírodních systémů, mezi lidskou svobodou a zodpovědností, efektivní ekonomikou a solidaritou, uspokojováním potřeb a poznáním, kdy už spotřebováváme příliš. Z hlediska klasických ekonomů se teorie TUV vyznačuje nereálností, eklekticizmem, nesourodostí, nepragmatičností. Na druhé straně z hlediska hlubinné ekologie je TUV zaměřen příliš antropocentristicky, od původních idejí ochrany přírody přechází k trvale udržitelné správě.

TUS – trvale udržitelná společnost bude tedy ta, kde intenzita využívání obnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost jejich regenerace, intenzita využívání neobnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost, s jakou jsou vyvíjeny jejich trvale udržitelné obnovitelné náhrady a intenzita znečišťování nepřesahuje asimilační kapacitu prostředí. Vzájemný vztah populace, půdy, kapitálu a technologií je vyvážený tak, aby životní úroveň každého jednotlivce byla

119

adekvátní jeho základním životním potřebám a umožňovala mu žít bezpečně a zdravým způsobem. To předpokládá zabezpečení spravedlivého způsobu rozdělování zdrojů, přednost kvalitativnímu rozvoji před fyzickou expanzí. TUS tak bude dostatečně předvídavá, pružná, schopná udržovat a chránit jak fyzické, tak i sociální systémy, které ji podporují. Lze předpokládat, že taková společnost může bez větších otřesů přetrvat po řadu generací.

TUŽ – trvale udržitelné žití je založeno na harmonickém a střízlivém naplňování (nebo uspokojování) všech potřeb člověka a na takovém rozvoji lidských zdrojů, který nebude na úkor zachovávání a obnovy přírodních zdrojů. Týká se explicitně všech stránek života - žití, nejen některých partikulárních aspektů rozvoje. Koncepce TUŽ a její uskutečňování je nepřetržitým procesem hledání a praktického uplatňování optimálních přístupů a strategií. Ty jsou založeny na úctě k životu i k neživým složkám přírody; cílem je co největší přiblížení se ideálům humanismu a současně harmonického soužití člověka s přírodou. Uplatňování koncepce TUŽ předpokládá aktivní účast všech složek společnosti. Šíření myšlenek a zkušeností, založených na etických principech a hodnotách slučitelných s principy TUŽ, je věcí výchovy a vzdělávání, ale také vědy, umění, filozofie a náboženství, sdělovacích prostředků. Nejde o hodnoty nové – při vší různorodosti tvoří jádro společného dědictví lidstva od nejstarších kultur až po současnost. TUŽ předpokládá co největší rozdílnost přístupů a toleranci k nim, i když se nelze ale vzdát jednotících principů, akceptovatelných pro jednotlivé lidské kultury jako určitý „nejnižší společný jmenovatel“ pro celé lidstvo. Žití (a přežití) lidstva vyžaduje striktní a vymahatelné mezistátní (mezinárodní) dohody na principech TUŽ. Málokdo dává otevřeně najevo svůj nesouhlas s celkem těžko napadnutelnými postuláty Římského klubu. Zato existuje celá řada definic, které z TUV společnosti prostě ochranu přírodního příp. životního prostředí vypustí. Takovou je např. jedna z definic trvale udržitelného ekonomického rozvoje (TER): „Jde o neustálý proces změny, ve kterém využívání zdrojů, směrování investic, technologického rozvoje a institucionálních změn jsou ve vzájemném harmonickém vztahu a podporují současný i budoucí potenciál naplňování lidských potřeb.“ Podívejme se nyní, jak blízko či daleko jsou k cestě TUŽ hlavní politické příp. myšlenkové proudy v současné společnosti. Ta není jednolitá, navíc vychází ze značně odlišných historických základů. Pro zjednodušení jsou v dalších odstavcích za sebe řazeny základní typy společenských a hospodářských systémů a z nich vycházející realizované či aspoň realizovatelné organizace společnosti, tvořící podle vztahu k výrobním prostředkům rozdílné společenské řády. Je zajímavé, jak málo pozornosti bylo a je věnováno okolí společnosti, tedy prostředí, ve kterém lidská společnost žije. Definujme nejprve základní typy společenských útvarů, které jednotlivé proudy či hnutí v různých obměnách přijímají: Společnost uzavřená silně omezuje až znemožňuje volný pohyb v rámci sociální stratifikace, sociální mobilita je nízká a reglementovaná. Jde o společnosti kastovní, stavovské a/nebo totalitní. Příznačné je autoritářství, strnulost, dogmatické myšlení, vyhraněný kolektivismus. Společnost otevřená je naopak typ sociálního útvaru, kde je umožněn volný pohyb v rámci sociální stratifikace, společnost je způsobilá ke změnám a k sociální mobilitě. Vytváří demokratický politický systém se svobodným rozhodováním jednotlivců, dává přednost individualismu.

120

Podobně se liší hospodářské systémy a také zde je možná řada obměn a kompromisů: Centrálně řízené hospodářství vychází z jednotného ústředního plánu, společenského vlastnictví výrobních prostředků a zdrojů, kolektivismu. Tržní hospodářství je založeno na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a zdrojů, množství hospodářských aktivit, konkurenci na základě volných cen, individualismu. Dnes existující organizace společnosti se tak či onak vypořádávají s problémy těchto základních typů společenského a hospodářského uspořádání. Tradiční společnost má stabilní sociální strukturu, kde postavení členů společnosti je dědičně dáno a ti tak mají určené sociální role. Společnost je tradičně členěna na kasty, stavy apod. Tržní vztahy nejsou pro mezilidské kontakty určující, stát do hospodaření zasahuje minimálně. Občanská (či liberální) společnost dává každému občanu právo uspořádat si svůj život svobodně. Soužití jednotlivců i institucí se řídí zákony a obyčeji, které společnost na základě rovnosti sama přijala. Skutečné současné společnosti jsou ovšem teorii tu více tu méně vzdáleny. Moderní (příp. industriální) společnost je založena na tržním mechanismu, proměnlivé sociální struktuře a vysoké sociální mobilitě. Společnost je rozvrstvena třídně. Postindustriální (příp. postmoderní) společnost je charakterizována tím, že základem sociální strukturace přestává být průmysl, roste podíl duševní práce a sektor služeb, rozvoj zažívá informatika, životní standard zřetelně přesahuje životní potřeby občanů. Ačkoliv přetrvává třídní rozvrstvení, občané nepociťují nutnost radikálnějších změn a jsou ovládáni mediokracií. Konzumní (příp. masová) společnost je reálným obrazem (více či méně jen teoretických definicí) společnosti industriální či postindustriální. Masový konzum materiálních statků je vynucován potřebami tržní ekonomiky, je měřítkem úspěšnosti jednotlivce a dominantní hodnotou. Masa jako cíl indoktrinace a manipulace se stává novodobým sociálním útvarem, který pod vlivem reklamy (hromadných sdělovacích prostředků, „masmédií“) pociťuje potřebu stále nových potřeb. Svoboda konzumovat dominuje nad všemi ostatními svobodami; je potlačeno kritické myšlení, vzrůstá uniformita životního stylu, snižuje se schopnost obrany proti společenské manipulaci. Socialistická společnost je založena na stejném právu a rovnosti příležitostí pro všechny občany, na zespolečenštění výroby, všeobecné pracovní povinnosti, rozdělování zisku podle výsledků práce příp. potřeb. Současné společnosti jsou socialistickému ideálu z obou stran značně vzdáleny. Totalitní společnost se vyznačuje potlačením partikulárních zájmů (politických, hospodářských, regionálních….) ve prospěch centrální moci. Metodou je násilí, cílem prosazení státní ideologie ve všech oblastech společenského života. Moderní doba zná různé typy totalitních společností, oscilující mezi krajními póly – fašismem (příp. nacionálsocialismem) a bolševismem (stalinismem, příp. komunismem). Všechny typy znamenají zásadní popření zásad společenského liberalismu, tj. občanských práv, individuální svobody, politického pluralismu. Liší se naopak v oblasti hospodářské, kde je buď centrální moc manipulována vlastníky výrobních prostředků, nebo centrální moc manipuluje výrobními prostředky. V současnosti je možné rozdělit reálně existující společnosti podle výrobních vztahů na několik řádů:a) Nepatrné zbytky tzv. předtřídní (nepřesně také primitivní, archaické či preliterární) společnosti.b) Otrokářské a feudální zřízení s pevně danou formální nerovností; tvoří ustupující, smíšené, ale dosud vlivné společnosti.

121

c) Kapitalistický systém se principiálně opírá o liberální (a více či méně konzervativní) nauky; politicky jde o široké spektrum společenských zřízení od buržoazní demokracie přes plutokracii až po fašismus. Z hlediska využívání přírodních i lidských zdrojů je kapitalismus založen na plýtvání; věří v neomezenou individuální svobodu člověka, neomezený hospodářský růst, neomezené přírodní zdroje a nulovou odpovědnost vůči přírodě a budoucím generacím. d) Socialistický systém předpokládá, že ekonomika a další odvětví společnosti by měly být do značné míry centrálně (či komunitně) řízeny. Politicky může jít o různé společnosti, od socialistické demokracie (přes tzv. lidovou demokracii či reálný socialismus) až po anarchismus nebo komunismus. Společnost by měla být sociálně spravedlivá (rovnostářská) s plánovaně řízenou ekonomikou. Práva a zájem kolektivu mají přednost před individuálními. Cestou je zespolečenštění výrobních prostředků a odstranění společenských tříd. Podobně jako v kapitalismu je hodnota pojmem vázaným na lidskou potřebu – co člověk nepotřebuje, nemá užitnou hodnotu a tedy ani cenu. Každé společenské či hospodářské uspořádání nebo zřízení má svůj teoretický základ a zdůvodnění v řadě myšlenkových proudů, přístupů, doktrín, politických a sociálních hnutí. Konzervatizmus je obecně politický přístup, bránící stávající společenské zřízení proti radikálnějším změnám a naopak podporující tradiční normy. Klade proto důraz na řád a pořádek, na kontinuitu institucí, na zavedené hierarchické uspořádání. V r.1968 se u nás název vžil pro trvání na bolševických dogmatech, jinak je ale nejčastěji používán pro politiku obhajování raně kapitalistických až feudálních výsad a zvyklostí. Takto definovaný konzervatizmus klade spolu s liberalismem společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem se shoduje na hodnotě každého člověka ve společnosti. Liberální konzervatizmus klade důraz na ekonomickou i osobní svobodu, zároveň také na tradice, rodinu, národní hrdost. Prosazuje volný trh, privatizace, menší vliv státu, nízké daně, ale tvrdší postoj ke kriminalitě. Sociální konzervatizmus zastává přesvědčení, že stát musí být účasten při podpoře a ochraně tradičních hodnot. Státní intervence v ekonomických otázkách je motivována nábožensky a/nebo sociálně. Liberalismus je široký ideový a politický proud, považující za základní hodnotu svobodu, a to jak osobní, politickou a náboženskou, tak i ekonomickou. Základem je jedinec, který se bez ohledu na tradice snaží o vlastní sebeurčení a svobodný rozvoj. Klade důraz na soukromé vlastnictví a svobodné smluvní vztahy. Svobodná konkurence v hospodářství a svobodný pohyb tržních sil (laissez-fair) vytváří spravedlivý hospodářský řád. Státní moc končí tam, kde začíná osobní svoboda. Svoboda a zodpovědnost platí pro každého bez rozdílu – je zřejmé, že v kapitalismu jde o iluzi: rovný nárok každého jednotlivce na svobodu a svobodný rozvoj je v přímém rozporu s reálnou nerovností ekonomickou. Sociální liberalismus spojuje liberální ideje politické svobody a rovnosti s představou rovnosti sociální tj. prosazuje rovnost životních šancí. Požaduje regulaci ekonomiky, adekvátní zdanění a sociální stát (welfare state), tedy velkou osobní svobodu spolu s omezením svobody ekonomické. Neoliberalismus (nebo libertarianismus) vyžaduje omezení role státu (především snížením daňového zatížení), ale akceptuje ji jako nezbytnost u nezávislých centrálních bank či při ochraně práva a bezpečnosti. Řešení hospodářských problémů dává přednost před řešením souvisejících otázek osobní svobody, morálky či etiky (spolupráce s totalitními systémy). Zelený liberalismus je někde mezi klasickým a sociálním liberalismem, navíc se snaží o propojení modelu tržního hospodaření s environmentalismem. Socialismus je myšlenkový proud a hnutí deklarující jako svůj cíl dosažení ideálů rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity. Ekonomicky jde o systém založený na

122

společném vlastnictví alespoň klíčových výrobních prostředků. Politicky jde o vytvoření společnosti bez třídních rozdílů a výsad. Ekosocialismus jako myšlenkový směr spojuje environmentalismus a socialismus - odmítá kapitalismus a současně i bolševismus jako byrokratickou karikaturu socialismu. Environmentalismus je myšlenkový směr a hnutí, které se zabývá vztahy mezi přírodou a společností, usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí příp. zachování přírodního prostředí a trvale udržitelného vývoje. Životní prostředí a přírodní prostředí mají hodnotu samy o sobě.Environmentalismus je kritizován, že ohrožuje svobodu trhu (hlavně s pracovní silou) a soukromé vlastnictví výrobních prostředků, protože je chce omezovat ohledy na přírodu a životní prostředí. Na druhé straně je kritizován, že se ne vždy jasně vyslovuje k tržní společnosti: volný trh se sám nedokáže regulovat a vyvíjí se v cyklech; ohrožuje přírodu a prostředí i sociální svobodu většiny lidí. Humanismus jako ideový proud vychází z uznání hodnot každého života, z univerzálního lidství, lidské solidarity a staví se tak proti partikulárním zájmům rasovým, ekonomickým a náboženským. Anarchismus je doktrína a hnutí požadující odstranění společenské hierarchie, tedy i státu. Je založen na antiinstitucionalismu, antiideologii, antielitářství; svobodná lidská společnost může povstat jen ze svobodné dohody mezi jednotlivci. Ideálem je společenské zřízení, kde nevládne jeden člověk nad druhým. Strategie různých anarchistických hnutí je velmi rozdílná od nenásilí přes terorismus po nezbytnost revoluce. Bolševismus (obvykle spíš „komunismus“) jako politické a sociální hnutí vyžaduje vytvoření systému, založenému na vyhraněném kolektivismu. Soukromý majetek by se měl omezit na prostředky osobní spotřeby, zatímco prostředky výroby a směny musí být kolektivní (státní). Cestou je revoluce, likvidace nepřátelských tříd a totalitní diktatura jedné strany. Fašismus je ideologické a politické hnutí s antihumanistickým, antidemokratickým, antiliberálním a antikomunistickým zaměřením. Vychází z kolektivismu, nacionalismu příp. rasismu, cílem je jednota (národa) politická, hospodářská, morální, transcendentní. Cestou je totalitní diktatura vůdce a jeho hnutí (strany). Pokusme se na závěr porovnat definované myšlenkové proudy, ideologická, politická a sociální hnutí s cíli zelené politiky, kterými jsou:Ekologické myšleníSociální spravedlnostPřímá demokracieNenásilíUdržitelný vývojRespekt k diverzitě, tedy antiglobalizace, autonomie, pacifismus, internacionalismus, antirasismus, občanské svobody, nekonzumní společnost.

Srovnáním s dříve uvedenými obecnými definicemi trvale udržitelné společnosti, trvale udržitelného života či trvale udržitelného vývoje vyplývá především, že:- kromě environmentalizmu (který musí vycházet nezbytně ze stejných poznatků i ideálů), mají nejblíže k trvalé udržitelnosti ty proudy a hnutí, které nejsou v rozporu s humanistickými ideály a jsou kompatibilní s požadavky trvale udržitelného vývoje (např. ekosocialismus);- totalitní systémy, jako fašismus či bolševismus, nemají s cíli zelené politiky žádné styčné body;- ekonomický liberalismus, neoliberalismus a konzervatizmus jsou pro svůj krátkozraký ideál industrializované společnosti a pro svou programovou bezohlednost vůči přírodě

123

s trvale udržitelným způsobem života neslučitelné.

Krajina, sídla a my – v čom je problém?

124

Mikuláš Huba

Úvod

V rámci projektu podporeného Agentúrou pre podporu výskumu a vývoja (APVV) - 0772-07 Súčasný stav a perspektíva vývoja sídelnej štruktúry Slovenska (socio-priestorové aspekty urbánno-rurálnej komplementarity) sa o.i. zaoberáme vzťahom sídiel a ich obyvateľov k okolitej krajine. Sídla sú v tomto prípade v duálnom vzťahu ku krajine. Na jednej strane sú súčasťou krajiny, vytvárajúc štruktúry sídelnej krajiny, či už urbánnej, alebo rurálnej. Na druhej strane predstavujú určitý protipól k tzv. voľnej, nezastavanej krajine, ktorá ich obklopuje. Zaujímalo nás, ako sa na vzťah človek - spoločnosť - sídlo - krajina pozerajú tí, ktorí tieto vzťahy citlivo percepujú, racionálne skúmajú, intelektuálne hodnotia a emocionálne prežívajú. Nasledujúce názory pochádzajú od českých a slovenských autorov/autoriek, ktorí/ktoré sa dlhodobo zaoberajú krajinou. Niektorí/é z pozície vedcov – výskumníkov, iní/é z pozície občianskych aktivistov a ešte ďalší/e z pozícií umelcov, filozofov, teológov a iných. Jedni viac rozumovo, iní/é viac citovo. Čo ich spája je to, že ku krajine majú blízky vzťah, že o nej uvažujú, jej osud im nie je ľahostajný a na naše prehrešky voči nej nahlas upozorňujú. Snažili sme sa zistiť, čo tieto veľmi rôznorodé - zväčša výrazne mienkotvorné - osobnosti považujú za hlavné dôvody nášho - často neúspešného a konfliktného - spolunažívania s krajinou. V príspevku citujeme názory niektorých z vybraných autorov z viac ako stočlenného súboru, ktorý obsahuje publikácia Krajina ako dar (Huba, Mišíková, eds., 2010), vydanej pri príležitosti 10. výročia prijatia Európskeho dohovoru o krajine.

Krajina a my v nej ako problém

Rýdzo funkcionalistický prístup a krádež krajiny ako verejného priestoru

Pro krajinné plánování a krajinnou architekturu v období globalizace je typický “moderní přístup”. Jedná se o fukcionalistický přístup, krajina je považována za nositele jednotlivých, lidskou společností preferovaných funkcí. Díky tomuto přístupu vzniká v krajině mozaika striktně monofunkčních ploch. Přitom velmi často dochází k jevu, který Václav Cílek nazývá “krádež krajiny”: je privatizován a urbanizován veřejný prostor, jehož nezastavěnost je významná v hierachii horizontů, je veřejným statkem a sama o sobě je dostatečnou hodnotou, zasluhující ochranu.

Antonín Buček (2005) (Krajinný ráz…Sb. Ekologie krajiny, ČSKE, Brno)

Degradácia priestoru a zánik autenticity vplyvom globalizácie V evropské krajině, která stojí někde mezi přírodním a kulturním fenoménem, je zapotřebí kromě základních a obecně známých (což neznamená respektovaných) funkcí, jako je ochrana podzemních vod, půdního fondu, lesních porostu atd., zavést také určitý management, či hodpodaření s prostorem, krásou, autenticitou a pamětí krajiny. Každý z těchto čtyř bodů by vydal za monografii, ale pokusme se stručne definovat jádro věci:

1. Prostor krajiny. Evropa byla již v některých pravěkých obdobích - zejména po středověké revoluci druhé poloviny 13. století - v úrodných oblastech relativně přelidněná. To vedlo k hospodaření s půdou a k jasnému oddělení zastavěné plochy a zemědělské, pastevní či lesní

125

krajiny. Sídla byla koncentrována na malé plochy a existoval jasný kontrast medzi sídlem a okolní krajinou. Různé formy suburbanizace vedou k přeměně krajiny v něco, co není ani městem, ani venkovem, ani tradiční krajinou. Takovéto prostory pociťujeme jako degradované. Mizí z nich nejenom příroda, ale také pocit uspokojení a kulturní hodnoty jako takové...

2. Autenticita krajiny souvisí s tím, že v globalizovaném světě se věci – tedy výrobky, materiály, stavby a dokonce i situace, mladí lidé, rostliny a zvířata (pajasan, netýkavka, americký norek, rak a veverka) – sobě čím dál víc podobají. Dobře cítíme, že je zapotřebí zachovat barevnost světa a jeho „místní chuť“, je velmi obtížné popsat, co jsou původní, ryze české, slovenské či valašské hodnoty, ale v reálném životě dobře rozeznáváme, co do daného kraje patří a co je v něm cizí....

3. Krása krajiny vznikla jak nevědomě tím, že krajina byla využívána a kultivována, tak i vědomými zásahy, jako byly např. barokní „korunovace“ krajiny. Nevědomě vytvořená krása krajiny (systémy terasových polí na Spiši, lukaření, vodní hospodářství) má svůj původ ve zvýraznění přírodních charakteristik. Lidé záviseli na půdě a snažili se přijít na způsob, jak ji maximálně využít za použití minimálních technických úprav. Krásné krajiny a krásná města, kam se sjíždějí turisté, žijí z generacemi nashromážděné pokladnice krásy. Krajinná krása je z tohoto pohledu i ekonomická kategorie.

4. Paměť krajiny – na úrovni přírody je to schopnost návratu k původnímu stavu (na místě smrkového porostu sa opěť časem objeví bučina), na úrovni kultury je pak schopností vyvolávat staré historie, pohádky, pocity a okouzlení...

Václav Cílek (Dýchat s ptáky, Dokořán, Praha, 2008)

Narábanie s priestorom a (ne)zodpovednosť architektúry a urbanizmu

Namísto pýchy novověkého člověka jako pána tvořitele světa, ztělesněné v našem století právě architekturou, leží před námi naléhavá výzva odpovědnosti a pokory. Vždyť všechny globální hrozby, jako přelidnení, hlad, žízeň, vyčerpaní zásob a zničení životního prostředí, jsou veličiny až druhotné a ke slovu přijdou až tehdy, když zapomeneme, že především sám prostor je nenahraditelný zdroj. Architektura a urbanizmus jako věci každodenního užití proto napříště nesmějí jako dosud vyhovovat především vkusu a potřebám doby, ale musejí se tázat, jakýmže směrem se bude ubírat člověk, pro kterého jejich dílo svou strukturou a tvarem vytvárí každodenní předpis. Hlavě se však musíme ptát, jaká urbanistická struktura a architektonický tvar jsou v minimě slučitelné s konceptem trvale udržitelného rozvoje a v maximě jeho předpokladem...

Ivan Dejmal (TNZ, 2001)

Nejednoznačné chápanie krajiny Treba povedať, že v slovenskej geografii sa termín krajina používal najmä z aplikačných dôvodov a s ohľadom na spoločenskú prax,…ale aj preto, lebo termín prostredie (v zmysle anglosaského pojmu environment) sa u nás vždy vzťahuje k pojmu životného prostredia s užším obsahom… Na rozdiel od našej geografie (ale aj geografie ostatných býv. socialistických štátov) sa v západnej časti sveta operuje s termínom prostredie (environment, l

126

´environment, Umwelt) a termín krajina (landscape, paysage) je vyhradený pojmu krajinnej scenérie. Ján Drdoš (Gč 1/1992)

Zdevastovaná a jednotvárna krajina ako metafory chaosu a nudy V kontaktu s „ideální krajinou“ pociťuje člověk více než jen estetické uspokojení – cítí se skrze kosmické symboly vtahován do harmonicky uspořádaného kosmu. I když náboženské porozumění symbolům není přítomno, je takový krajinný celek pociťován jako celek naplněný hlubokým (byť skrytým) významem....Zdevastovaná krajina se stává metaforou chaosu, jednotvárně uspořádaný životní prostor metaforou nudy a fádnosti...

Wendy Drozenová (TNZ, 2001)

Uniformita, nadmerná technizácia, bezohľadnosť a chátranie: nekultúrna krajina ...Odpovídá součaný stav české krajiny slovům státní hymny?Dovolím si tvrdit, že současná česká krajina dojem „zemského ráje to na pohled“ nebudí. Je to sice krajina krásných dalekých výhledů, s jakými se člověk setká jen málokde jinde v Evropě. Ale při bližším pohledu je to krajina temná smrkovými lesy na místo původních lesů listnatých, krajina rozlehlých uniformních polí bez rozptýlené zeleně, krajina plná odvodňovacích drenáží, zatrubněných potoků a vysušených mokřadů, řek s vybetonovanmi břehy a rybníků s kalnou vodou, krajina ilegálních skládek odpadů na okrajích lesů a rozlehlých neupravených těžebních prostorů. A také krajina zanedbaných a neupravených vsí trvale poznamenaných „stavebními skvosty“ totalitní architektury i podnikatelského ducha současné doby, krajina rozježděných cest, které končí někde a nevedou nikam.

A zdá se také, že je to krajina lidí, kterým to nevadí, kteří se nestarají, natož aby usilovali o nápravu...

Důsledky tohoto počínání vidíme všude ve svém okolí. Zdá se, že ke dvěma v Evropě tradične rozlišovaným kategoriím krajiny – krajině přírodní a kulturní – přibyla v ČR kategorie třetí: krajina nekulturní. Krajina, v níž neexistuje jednota lidského ducha a přírodní podstaty krajiny, krajina bez identity a bez lidské péče, schizofrenická krajina bez charakteru a lidské dimenze.

Můžeme takovou krajinu nazývat „zemským rájem to na pohled“? Jsme spokojeni s tím, že toto je krajina našeho domova?

Josef Fanta (2001, TNZ)

Zákony pre mocných, a nie pre krajinu

Doba sa zdanlivo zmenila, ale ľudia tu zostali. Ak boli pre krajinu a jej kultúru nebezpeční v minulosti, tak sú aj teraz, lebo sú to tí istí ľudia. Nemajú tendenciu vytvárať zákony na jej ochranu. Tie, ktoré vytvárajú, majú slúžiť ich koristníckym chúťkam… Kultúra je podfinancovaná na polovicu oproti okolitým štátom. A tak strechy padajú, majere a zámočky odchádzajú, lesy sa rúbu, “papaláši” a ignoranti sa tešia, lebo oni milujú seba v krajine, a nie krajinu ako takú… Toto je moje najväčšie sklamanie po roku 1989…

Marián Geišberg (KS, 3-4/2008)

Kontrast medzi západným a naším prístupom ku krajine

127

Vždy znovu jsem šokován, jak ostře je poznat – ze vzduchu i ze země – naše západní hranice: na jedné straně úhledná políčka, cesty, pěšiny, sady a mezi nimi perfektně udržované statky či farmy, každý metr čtvereční – opět! – je něčím určitým a je na něm vidět lidská péče, založená na úctě k půdě: na straně druhé velké lány s lehlou úrodou, hromady chemikálií, nevyužitá či rozježděná půda, zanedbané cesty, žádná stromořadí, lesíky, nic. Vesnice jsou jen zbytky vesnic, porostlé čímsi, co připomíná tovární dvory a haly, všude rozježděné bláto, občas – jako pěst na oko – takzvaná nová výstavba. Krajina je přitom ozdobena obludnými lesklými silážními věžemi, rovněž potřenými jedem.

Václav Havel (Letní přemítání, 1991)

Ľahostajnosť víťaziaca nad záujmom: zničená krajina nie je atraktívna

Skutočnosťou...vždy zostane, že ani zákon neuchráni krajinu, ak nad záujmom o ňu bude víťaziť ľahostajnosť. A práve preto je nevyhnutné vzbudiť záujem predovšetkým u tých, ktorí v danej krajine žijú, disponujú s jej pozemkami, alebo z titulu svojej funkcie o nej rozhodujú. Keď o kultúrnej krajine budú premýšľať, pochopia, že do zničenej krajiny nebude prúdiť turistický ruch, bude sa v nej zle žiť a nakoniec obyvatelia (často tí najaktívnejší) krajinu opustia, aby sa presunuli do inej, nezničenej – hoci aj do zahraničia. V snahe chrániť pamiatky a krajinu ako celok nech nám preto pomáha zákon, ale nech nás vedie naša láska k hodnotám kultúrne vyspelej spoločnosti!

Aleš Hoferek, Oto Makýš (Ochrana zrúcanín v kultúrnej krajine, ZnZLH Lietava, 2006)

Úbohosť moci, neúcta k tradíciám, (bez)vedomie kontinuity, opičenie sa po cudzích vzoroch... Obávam sa, že „moc“ v dnešnom zmysle slova je úbohá - dokáže veľmi rýchlo zničiť, zmazať nenahraditeľné hodnoty a ničím neprispieť na ich obnovu či záchranu. Prejavuje sa neúctou k tradíciám, ktoré vznikali veľmi dlho, šmahom ruky ich zotrie a, čo je ešte horšie, zotrie ich aj z hláv. Keby som mala takú moc, chcela by som vrátiť do hláv vedomie kontinuity (hoci v Slovákoch sa nestihlo ani poriadne vyvinúť), ktoré vytlačilo náhle opičenie sa po cudzích vzoroch, bombastických „výdobytkoch“ civilizácie a s tým súvisiacich neduhoch... Stále platí „rozboríme sveta starý základ...“? Pravdaže, ak ide o lukratívny pozemok a vidina zisku je na dohľad... Vôbec to nie je len pesnička minulosti, ktorou sa ospravedlňovala devastácia historických jadier miest... Zuzana Homolová (KS 3-4/2007)

Prekračovanie únosnej miery, mrzačenie a znásilňovanie krajiny zaobalené do eufemizmov Je banální skutečností, že člověk pozměňuje krajinu, ve které žije, přizpůsobuje ji svým vlastním potřebám. Je to součástí jeho civilizačního působení a nepřekročí-li to určitou míru, zvyšuje to kvalitu života. Problém je v tom, že člověk je tvor, který s oblibou správnou míru překračuje. Ke krajině, ve které žije, se pak nechová jako k životnímu partnerovi, ale jako k bezmocné oběti. Našel si přitom spoustu hezkých slov, která mají rostoucí utrpení krajiny zakrýt. Existuje velice tenká hranice mezi přetvářením krajiny a jejím mrzačením. Mnozí lidé ji prostě nevidí a zcela bezstarostně ji překračují. Někdy je jednoduché to poznat. Krajina má po takových zásazích podobu otevřených ran, jako je tomu po povrchové těžbě uhlí. Krabatým strupům po těchto ranách říkáme vznešeně „rekultivace“. Jindy je krajina rozryta jizvami, do kterých lijeme vřelý asfalt nekonečných a stále širších pruhů dálnic. Říkáme tomu „budování moderní infrastruktury“. Zvlášť malebná zákoutí krajiny jsme se naučili vystříhat dohola a

128

pomocí jedů v nich systematicky paralyzujeme veškeré známky života. Výsledkem je golfové hřiště, bez něhož se vyspělá společnost v žádném případě nemůže obejít. Nestačí nám, že krajinu jen důmyslně znásilňujeme ve jménu pokroku. Zároveň máme potřebu využívat ji v rámci reklamy. Proto automobily, jejichž provoz přírodu neskutečně devastuje, vystavujeme s oblibou na běloskvoucích plážích pod palmami, anebo je necháváme pózovat s pozadím hrdých štítů velehor. Neodolatelná kulisa nedotčené krajiny má sama lákat k ještě větší a bezuzdnější spotřebě všeho toho, čím příroda trpí. Když tímto způsobem trápenou oběť donutíme navíc k prostituci, přináší to více peněz. Čím větší množství peněz, tím více možností přesunovat se sezónně ve stále větších počtech do krajin natolik vzdálených, že jsme je ještě nestačili zničit. Také tomuto postupu říkáme velice hezky. Je součástí „zvyšování prosperity“. Jan Keller (rukopis, 2010)

Absencia predstavivosti o tom ako inak s krajinou Jsme lidé této země. Vím, že obvykle to chápeme opačně. Navykli jsme představě, že tato země náleží nám a my že s ní můžeme naložit, jak se nám namane. Můžeme jí vyrubat do hola, otrávit pesticidy, vyasfaltovat a zastavět hypermakety a dálnicemi. Byť škodíme sebevíc, zdá se nám, že poškozujeme jen svůj majetek, k tomu majetek nevelké ceny. Nás samých že se to netýká... Doufám, že si uvědomíme, že my jsme lidé této země. Jsme s ní důvěrne spojeni. Když ničíme svou zemi, ničíme sami sebe... ...Nekonečně budujeme. Jenže – šestiproudové dálnice lemované hypermarkety ... to že je štěstí?

Není, a sami to víme... Přesto dál děláme, co nás k tomu přivedlo. Nic jiného si nedovedeme představit. Obzory představivosti mi dnes připadají uzavřené jako snad nikdy od dob první světové války... Zas bez přesvědčení věříme, čemu jsme dosud věřili. Zas bez nadšení konáme, co jsme dosud konali, protože nás nic jiného nenapadá... Zas je to marnost nad marnost. Jenže ani nás nenapadá nic nového. Tentokrát neumírají jen vojáci. Umírá Země a s ní my, její lidé – protože si nedovedeme představit nic jiného.

Erazim Kohák (Mosty, 6.3.2001)

Krajina zredukovaná na pozadie

Súčasný stav slovenskej krajiny lapidárne dokumentuje a prezentuje vývoj spoločnosti, jej ekonomickú silu a štruktúru, jej hodnotový systém. Zo systému, preferujúceho tradičnú schému primárneho, sekundárneho a terciérneho sektoru vyplývala aj hodnotová štruktúra a kategorizácia sídelnej siete. Krajina je stále viac a viac už len pozadím. Pritom práve v nej sa celý proces realizuje, na jej kvalitatívne najhodnotnejšie prvky má výrazný negatívny a regresívny dopad…

Mária Kozová (Krajina, človek, kultúra, SAŽP, Banská Bystrica 2001, upravené, 2010)

Sebapodceňovanie Skúsenosti potvrdzujú, že náš národ nikdy nevynikal snahou ceniť si a uchovávať významné hodnoty svojej histórie. V oblasti techniky, ktorá je a zostane kľúčovým meradlom vyspelosti národa, je uvedená črta národného charakteru azda najvypuklejšia. Z laického pohľadu na dejiny techniky sme si preto vyslúžili dehonestujúce „omen“ apriorne netechnického národa. To, že v mnohých odboroch techniky nedávnych stáročí sme patrili medzi významné etnikum sa azda práve z tejto nevedomosti zamlčiavalo. Kto u nás vie, že „Hronecký metalurgický komplex“ s prevádzkami v Hronci, Troch Vodách a Osrblí vyrábal strojné súčiastky a valcované koľajnice už v 18. storočí a bol jedným z najvyspelejších

129

v Európe? Vie sa, koľko vzácnych technologických zariadení sa u nás pri asanáciách pochovalo v zemi, alebo skončilo v „Kovošrote“? ...Išlo o pamiatky, ktorých historická hodnota je pre ich jedinečnosť a neopakovateľnosť obrovská. V hodine dvanástej sa zásluhou občianskej iniciatívy podarilo zachrániť pred priamou likvidáciou prvú železničnú stanicu v Bratislave (už bol vydaný asanačný príkaz), časť lesnej železnice v Čiernom Balogu, areál vodnej elektrárne v Ľubochni, či monolit odlievaného mosta cez Hron z roku 1811. Zásluhou nadšených dobrovoľníkov a vedenia Správy východnej dráhy vznikol Pamätník železničnej dopravy v Bratislave... Ladislav Križan (In: M. Huba a kol., Spravodaj OP, HŠK, MV SZOPK, 1988)

Devastácia zraniteľných hodnôt na príklade Tatier a Bratislavy Ohrozené Tatry. Pre investorov zrejme spočíva hodnota Tatier predovšetkým v lukratívnych stavebných pozemkoch, preto vždy budú vyvíjať tlak na ďalšiu urbanizáciu. Pre návštevníkov a turistov však najväčšia hodnota Tatier spočíva v (takmer) panenskej prírode. Ide teda skôr o to, koho tlaku podľahneme. Mne sa zdá najlogickejšie, ak sa (citlivá a rozumná) urbanizácia bude týkať predovšetkým podtatranských obcí. A ešte viac sa prihováram za rekonštrukciu a využitie už jestvujúcich historických budov. Z takého riešenia by mali najväčší osoh nielen turisti, ale aj samotní obyvatelia regiónu. Ťažko skúšaná Bratislava. Bratislava je oveľa menšia a snáď i zraniteľnejšia ako Praha. Preto aj tlak investorov na lukratívne územia je tu „ničivejší“ ako v Prahe. Netrúfam si porovnávať, ale mám pocit, že v Bratislave chýbajú pravidlá, ktoré by sa aj dodržiavali. Napríklad neschopnosť vyrovnať sa s nelegálnymi stavbami je priam absurdná... Zuzana Kronerová (rukopis, 2009)

„Láska ku krajine“, ktorá nie je láskou, len uspokojovaním potrieb Dnes je o své lásce ke krajine přesvědčen kdekdo. Zkuste najít člověka, který by připustil, že krajinu a přírodu nemá rád. Po celá léta, po která provádíme sociologické výskumy, týkající se se vztahu lidí ke krajině, jsme se vlastně s takovým vyjádřením nesetkali. Láska k přírodě a ke krajině se stala závaznou hodnotou, podobně jako třeba láska k pravdě nebo láska k dětem... Sotva však lze uvěřit tvrzením o všeobecně přítomné lásce ke krajině. Stav dnešní krajiny nesvědčí o tom, že by byla objektem citu, který si zasluhuje takové označení. Jde patrně o nedorozumění, které známe i jinak ze života. Lásku zaměňujeme s potřebou, s reakcí na nedostatek. Jak je to vlastně se vztahem dnešních lidí ke krajině? Do jaké míry a do kterých skupin obyvatelstva pronikla láska ke krajině?...

Hana Librová (Láska ke krajině?, Blok, Brno 1988)

Chlad, bezcitnosť, dravosť investorov, koristníctvo, korupcia pod heslom hospodárskeho rastu

Žiaľ, chlad sa dostáva do našich sŕdc, do našich rozhodnutí. Mnoho podnikavcov, investorov a staviteľov začalo svojimi robustnými produktmi zapĺňať krajinu, jej krásy viac a viac podliehajú devastácii. Čoraz ďalej, až do najvyšších polôh, rozrastá sa špecifický slovenský mor, konca mu nedovidieť. Má sofistikovanú podobu, hovoríme mu hospodársky rast, investície, priemyselné parky, mnohokrát však ide o korupciu tak na komunálnej úrovni, ako aj v orgánoch štátnej správy. Nie sú to iba estetické dopady na krajinu, no predovšetkým

130

vplyvy útočiace na jej podstatu. Na miestach hustých lesov sú holiny, cez niekdajšie úkryty zvere vedú široké lesné cesty, na miestach predošlých zvážnic sú jarky a výmole. Parky sú nahrádzané parkoviskami, lúky, trávniky pohltil betón a asfalt, rozľahlé plochy budov vyžarujú nežiaduce teplo ... Máme síce nádej, že krajina sa nakoniec ako-tak pozviecha, prežije doráňaná a zjazvená. Aký osoh bude mať zo zbedačenej krajiny človek, možno iba predvídať. Srdcia mnohých z nás sú však smutné a doráňané týmto stavom už dnes ...

Jaroslav Liptay (rukopis, 2010)

Chrániť sa dá len časť krajiny – na viac nemáme Protože ochrana stávajícího krajinného rázu bude mít vždy mírně konzervativní charakter, je nutno zvážit, do jaké míry a kde je toto omezení možné a reálné. Míra ochrany se tak v této fázi nenápadně mění z rozhodnutí odborného na rozhodnutí odborně-politické. Je třeba si uvědomit, že vzhledem k tomu, že krajinný ráz je hodnota ryze lidská a spoločenská (srně je přece krása krajiny celkem jedno, případně vidí krásu jinde), je podstatné, jak mnoho nám na rázovitosti naší krajiny záleží a jaké představy o své vlasti máme.

Jiří Lőw (TNZ, 2001)

Potláčanie prírodnej zložky krajiny a strata jej rozmanitosti Jednou z palčivých otázek dnešní doby je vliv lidské činnosti na krajinu, jehož negativní trend stále stoupá a budí odpor nejen u přírodovědců, ale i v širší veřejnosti. V praxi to znamená, že se stále silněji potlačují přírodní složky krajiny a v důsledku toho klesá krajinná rozmanitost – diverzita a tím i estetická hodnota krajiny... Naše současné hospodaření v krajině se vyznačuje odstraňováním trvalé funkční vegetace a soustavnou dehydratací (odvodněním) krajiny. Tím likvidujeme autoregulační schopnosti krajiny, převádíme ji na fyzikální systém... Naším cílem by měla být krajina využíváná člověkem na principech dlouhodobě fungujících ekosystémů... Vojen Ložek (TNZ, 2001)

Človek spotrebiteľ a koristník stráca ducha a predstavivosť Človek, ktorý sa iba spotrebiteľsky, alebo koristnícky stýka s horou alebo riekou, stráca tajomnú studňu, z ktorej vyviera čistý a čerstvý prameň, posilňujúci jeho ducha a predstavivosť.

Martin Martinček (In: M. Martinček, M. Pauer: Ako sa krúti svet, 1995)

Osud tradičnej kultúrnej krajiny ako otázka voľby Sjednocující se Evropa stojí před rozhodnutím, zda uzná tradiční kulturní krajinu za součást národního bohatství a kulturního dědictví a zda dá přednost buď její nákladné údržbě, nebo spontánní volné přírodě-divočině ladem ležících ploch. Je to volba s dalekosáhlými politickými a ekonomickými důsledky, protože tradiční kulturní krajiny nemohou do budoucna přežít bez značně nákladné nadstandardní péče. Taková péče uskutečňována celoplošně by byla příliš nákladná i pro ty nejbohatší evropské státy, a proto nezbývá než se soustředit na praktické otázky, kde a kolik z tradičních kulturních krajin bude účelné a možné uchovat s ohledem na potřeby dnešních a zítřejších uživatelů krajiny, a to v první řadě jejich údržbářů – trvalých obyvatel. Bude-li tento úkol řešen s respektem k evropským kulturním

131

tradicím, není žádný důvod, aby krajiny zítřka nebyly lepší nežli dnešní, nebo včerejší. Je to otázka úcty k převzatému kulturnímu dědictví, otázka naší schopnosti evropskou kulturu organicky rozvíjet, otázka naší volby...

Igor Míchal (TNZ, 2001)

Strata úžitkovej funkcie = riziko chátrania alebo radikálnej modernizácie

...Predovšetkým výrobné pamiatky sa po strate úžitkovej funkcie pociťujú ako zbytočná záťaž, ktorá buď chátra, alebo sa radikálne modernizuje. Aj po zániku strojového vybavenia sú však cennými dokumentmi vývoja industriálnej architektúry. Preto sa technické pamiatky chránia v rámci múzeí v prírode, ale predovšetkým na mieste ich vzniku. Obnovujú a sprístupňujú sa širokej verejnosti ako stopy civilizačného vývoja a medzníky minulosti. V rámci rozvoja kultúrnej turistiky sa prezentujú aj pred ostatným svetom...

Ladislav Mlynka a Daniel Kollár (KS 3-4/2008)

Aj prírodu miest je treba chrániť! Města by měla být kompaktnější, mělo by být co nejvíc kvalitní a chráněné zeleně. Například snahy vyjmout intravilány – zastavěná území obcí – z působnosti ochrany přírody jsou úplně zvrhlé. Ekologie města je strašně zajímavá. Jsou města, ve kterých se volně vyskytují chráněné rostliny a živočichové a já jsem přesvědčen, že soužití měst a přírody je perspektivní...

Bedřich Moldan (In: Jiří Papoušek: Hovory o ekologii, Portál, 2000)

Dlhodobá kultúrna aj environmentálna devastácia Krušných hôr a Podkrušnohoria a jej historické príčiny

Za II. světové války začala nejen materiální, ale i duchovní devastace Krušných hor a Podkrušnohoří. Tato se bohužel po válce nezastavila. Plošně pojaté vysídlení německého obyvatelstva mělo devastující účinky na hospodářský i společenský život, vztahy lidí k přírodě i k sobě navzájem. S německým obyvatelstvem „odešly“ bohužel často i kvalifikovanost, smysl pro pořádek, vztah k městům, obcím, kulturnímu dědictví, přírodě a krajině... Na dvě generace zmizel u většiny obyvatel i kulturní vztah k zděděnému přírodnímu a kulturnímu dědictví.

Martin Říha, Petr Pakosta (Územní ekologické limity těžby v SHP, 2005)

Odcudzenie sa prírode a strata pevného miesta vecí v krajine Hlboko v horských údoliach, desiatky kilometrov dlhých, na úpätiach a horských svahoch, zaštítená vrchmi pred oceľovým príbojom dvadsiateho storočia, dožíva svoj život jedna civilizácia. Miera existencie, ktorá jej ešte zostáva, je mierou života jednej generácie. Generácie na odchode. To, čo prichádza po tejto generácii, je už z iného sveta. Sveta, v ktorom sa ľudská ruka nedotýka priamo vecí okolo seba. Sveta, v ktorom človek medzi seba a prírodu postavil stroj. Uľahčil si, ale aj oľahčel, pretože skutočne milovať môže iba tie veci, ktorých sa dotýka rukou, a to i vtedy, keď tým dotykom je zápas. Tak prestali mať veci svoje pevné miesto, ich korene uschli a všetko sa zrelativizovalo. Aj človek.

Milan Rúfus (Ľudia v horách, 1969)

132

Narušenie krajinnej štruktúry znížením podielu stabilizačných prvkov

Narušenie krajinnej štruktúry tým, že sa znižuje podiel stabilizačných prvkov vyrubovaním lesov a rozptýlenej zelene, rozorávaním lúk a pasienkov, vysušovaním mŕtvych ramien, jazier alebo rašelinísk, zapríčiňuje narušovanie ekologickej stability...

Nebezpečenstvo narušenia ekologickej stability krajiny nie je iba v zmenšení plošného zastúpenia stabilizačných krajinných prvkov..., ale aj v znížení kvality týchto prvkov...

Milan Ružička (rukopis, 1978)

Hektická premena krajiny na továreň na „výrobu ľudského blahobytu“ Svět, ve kterém žijeme, se nám proměňuje den ze dne před očima. V jedné generaci mění se dnes více než dříve za století. Tento hektický dynamizmus proměňuje naší zemi v jedinou továrnu na lidský blahobyt, energetiku, potravu a bydlení. Zdá se, že všechno musí tomuto cíli uhnout z cesty. Ale člověk nemůže existovat v tomto odlidštěném prostředí...

Miloš Spurný (Moravské krajiny Miloše Spurného, Veronica, 1979)

Podriadenie estetických hodnôt krajiny hospodárskym záujmom Uvažujeme-li o ochraně přírody a krajiny, či vůbec vztahu k nim, zdá se, že jejich estetická hodnota je pouze něco druhořadého, subjektivního. Něco, co sice pro každého z nás svoji roli při postoji k určité krajině hrát může, ale je to něco soukromného, tvořícího pouze jakousi „nadstavbu“.... Estetické hodnoty krajiny zůstávají až daleko za významem národospodářským, ale i třeba za významem biodiverzity, a bývají těmi, kdo se zabývají životním prostředím, s určitými rozpaky zahrnuté pod pojem „krajinný ráz“. Tomuto úhlu pohledu pak pochopitelně odpovídá i případná environmentální výchova. Když se ovšem podíváme pozorněji, zjistíme, že estetické motivace jsou v našem postoji ke krajině pravděpodobně mnohem zásadnější, než si myslíme... Rozhodnutí, proč chránit určitou lokalitu, jsou někdy primárně estetické (resp. kulturní). Teprve sekundárně se k nim nalézají argumenty tzv. vědecké.

Karel Stibral, Jana Dlouhá a kol. (Vědění a participace, UK 2009)

Krajina zbavená pamäti Někdy se domníváme, že paměť krajiny neobsahuje nic pro nás důležitého, a vymažeme ji. Třebas krajina v severních Čechách se na mnohé věci už nepamatuje. Už neví, kudy vést vodu – a ta buď zaplavuje, nebo mizí. Zbývající řeky tečou v rourách a betonových korytech. Taková krajina už nerozumí stromům – a svahy hor se sesouvají. Hluboké jámy jsou jizvy její paměti…

Tomáš Škrdlant (Demokracie přírody, Originální Videojournal, Praha 1996)

Aj zlá krajina je otázkou zvyku

Fenomén neverbálního vtištení důvěrně poznaného okolí v útlém věku... se prosadí v jakémkoli prostředí – přírodně-kulturním i rodinném. Návyk na špatnou krajinu či nevhodně

133

strukturované prostředí lidských sídel, podobně jako návyk na nevhodné hodnoty rodičů a pravidla chování v dysfunkční rodině... je nakonec stejným návykem či železnou košilí jako každý jiný návyk...

Obnova niterného citového vztahu dospělých lidí k přírodě a krajině, bez něhož patrně nynější ekologickou krizi nepřekonáme, ovšem nepředpokládá jen uznání významu prvotního vtištění přírody a krajiny u malých dětí. Předpokládá také odvahu začít proces praktické biofilní rekonstrukce krajiny a lidských sídel, který se, pochopitelně, neobejde bez politické vůle, podpory veřejnosti, a tedy i přiměřeného vzdělávání a biologické kultivace dnešní dospělé populace.

Josef Šmajs (ŽP, 5/2002)

Kultúrne bezvedomie vo vzťahu k pamiatkam a krajine

U nás románska rotunda sa nám neraz ocitne v ceste našim urbanistickým plánom, ako napríklad v starobylom meste Nitra. Hrať sa s ňou nebudeme – nemala sa nám stavať do cesty, zrútime ju, základy zasypeme, zvalcujeme, cesty vystrieme neúchylne, zásadne podľa plánu…

...V ohybe rieky Nitry, takpovediac v našej Mezopotámii, objavíme úvršie, navŕšené kultúrami, ktoré tu kedysi existovali. A my? Na posvätnom mieste pokračujeme ďalej v stavbe kravínov...

Dominik Tatarka (O uctievaní bohov, Slovenský spisovateľ, 1963)

Neochota priznať krajine charakter živej bytosti Jestliže považujeme krajinu za fenomén s vnitřní dynamikou, strukturou a pamětí, musíme přiznat krajině vlastnosti živé soustavy. To ovšem znamená, že jako každá živá soustava je křehká, a tím i zranitelná... ...věřící i nevěřící přešlapují...a vlády nedělají nic. Všichni se totiž bojí veřejně přiznat krajině charakter osobnostní, či alespoň charakter věci zvláštní povahy, neboť by to znamenalo změnit naše zacházení s ní. Takovou krajinu bychom pak težko prodávali, zdaňovali a přetvářeli...

Pavel Trpák (TNZ, 2001)

Príroda a krajina - subjekty bez priznaných práv Demokratické ústavy Evropy, k nimž se ta naše “nová” bude chtít přidat, mají člověku dát ochranu před násilím státu, úřadu i spoluobčanů: to jsou zapsané jednací postavy toho díla, celý obsah ústav děje se na poli takto vyznačeném. Ale všimněte si, že náš osud je dnes víc než vládou a úřadem určován postavou, jež dosud nebyla do ústavy zapsána: tou je příroda, Země – či jak to nejlíp nazvat – bytí?…

Ludvík Vaculík (LN, jún 1990)

Desertifikácia – podceňovaný proces degradácie krajiny Jedním z nejnebezpečnějších – a v Evropě často podceňovaných procesů charakterizujících globální destrukci životního prostředí a krajiny - je rychle pokračující desertifikace v důsledku angropogenních vlivů... Desertifikace byla nově definována jako degradace země

134

v aridních, semiaridních a suchých subhumidních oblastech způsobovaná především nepříznivými lidskými vlivy. Pojem „země“ v tomto kontextu zahrnuje půdu a místní vodní zdroje, povrch země a přírodní vegetaci nebo pěstované rostliny. „Degradací“ je zde chápána redukce potenciálu zdrojů Země v důsledku procesů vodní a větrné eroze a sedimentace, dlouhodobé redukce množství a diversity přírodní vegetace nebo pokles sklizní a zasolení, resp. zakyselení půd. Vliv přírodních změn, zvláště klimatických výkyvů a sucha, může přispět k rozvoji desertifikace, hlavním činitelem tohoto procesu je však člověk...

Josef Vavroušek (ŽP, 1993)

Krátkodobá exploatácia má prednosť pred dlhodobou starostlivosťou o krajinu Krajiná má dnes v mysli lidí poněkud jiný význam, než tomu bylo před sto lety. Idylický pohled na krajinu domova a vztah k půdě jako základu živobytí se změnil. Vědomí nutnosti trvalé a dlouhodobé péče o půdu a lesy, hospodaření, které přinese obživu i dalším generacím, je nahrazeno krátkodobými perspektivami exploatace, rychlé návratnosti vložených investic, rychlého zisku.

Ivan Vorel (TNZ, 2001)

Uniformita, stieranie regionálnych čŕt a odlišností ako meradlo pokroku Uniformita, stieranie regionálnych čŕt a odlišností akoby sa stali meradlom pokroku. Je potešiteľné, že aj napriek tomu sa v našich regiónoch, mikroregiónoch a obciach zachovalo ešte pomerne dosť prejavov ľudového staviteľstva a architektúry, ľudového bývania a pod…

Iveta Zuskinová (1997) (Zb. z 5. BK, STUŽ BK, Mikušovce)

Zhrnutie

Ak by sme mali zhrnúť a jednoducho zatriediť hlavné posolstvá vyššie citovaných autorov, mohli by sme ich rozdeliť do dvoch kategórií: niektoré charakterizujú najmä stav, v ktorom sa náš problémový vzťah ku krajine nachádza, iné najmä príčiny tohto stavu. V niektorých výrokoch sú, či už explicitne, alebo aspoň implicitne naznačené aj riešenia, ale táto téma je už nad rámec zámeru a akceptovateľného rozsahu tohto príspevku.

Stav:

Rýdzo funkcionalistický prístup a krádež krajiny ako verejného priestoru.

Degradácia priestoru a zánik autenticity vplyvom globalizácie.

Narábanie s priestorom a (ne)zodpovednosť architektúry a urbanizmu.

Uniformita, stieranie regionálnych čŕt a odlišností ako meradlo pokroku.

Nadmerná technizácia, bezohľadnosť a chátranie: nekultúrna krajina.

Zdevastovaná krajina ako metafora chaosu a jednotvárna krajina ako metafora nudy.

Potláčanie prírodnej zložky krajiny a strata jej rozmanitosti.

Narušenie krajinnej štruktúry znížením podielu stabilizačných prvkov.

135

Hektická premena krajiny na továreň na „výrobu ľudského blahobytu“.

Krajina zbavená pamäti.

Príčiny:

Nejednoznačné chápanie krajiny.Zákony pre mocných, a nie pre krajinu.

Kontrast medzi západným a naším prístupom ku krajine.

Ľahostajnosť víťaziaca nad záujmom: zničená krajina nie je atraktívna.

Úbohosť moci, neúcta k tradíciám, (bez)vedomie kontinuity, kopírovanie cudzích vzorov.Chlad, bezcitnosť, dravosť investorov, koristníctvo, korupcia pod heslom hospodárskeho rastu.

Odcudzenie sa prírode a strata pevného miesta vecí v krajine.

Podriadenie estetických hodnôt krajiny hospodárskym záujmom.Aj zlá krajina je otázkou zvyku.

Človek spotrebiteľ a koristník stráca ducha a predstavivosť.Kultúrne bezvedomie vo vzťahu k pamiatkam a krajine.Neochota priznať krajine charakter živej bytosti.

Príroda a krajina - subjekty bez priznaných práv.

Krátkodobá exploatácia má prednosť pred dlhodobou starostlivosťou o krajinu.

Záver

Je veľmi poučné čítať výpovede a vyznania slovenských a českých mienkotvorných osobností, venované krajine. Tým, že každý/každá vníma problém trochu inak, ale zároveň jednotlivé názory do seba zapadajú a vzájomne na seba naväzujú, vzniká mozaika, ktorá výstižne a komplexne znázorňuje krajinu a jej problémy, či lepšie povedané problémy, ktoré krajine spôsobujeme my. Vyššie citované názory môžu byť veľmi inšpiratívne aj pri analýze vzťahu človek - spoločnosť - sídlo – krajina. Príspevok vznikol pri príležitosti 10. výročia prijatia Európskeho dohovoru o krajine, pričom Geografický ústav SAV je v rámci Centra excelentnosti SPECTRA+ členom siete UNISCAPE na podporu implementácie tohto dohovoru.

Literatúra

Huba, M., Mišíková, P. (eds.), 2010: Krajina ako dar – monografia k 10. výročiu Európskeho dohovoru o krajine, STUŽ/SR a Nadácia Ekopolis v spolupráci s Geografickým ústavom SAV, Bratislava.

Pozn.: Zdroj, z ktorého citujeme, je uvedený za každým citovaným autorom.Skratky použité pri jednotlivých citáciách:

136

BK – Bielokarpatská konferenciaKS – Krásy SlovenskaL.J. – Liptovský JánTNZ – Tvář naší zeměGč – Geografický časopisŽP – Životné prostredieOP – Ochranca prírodyZnZLH – Združenie na záchranu Lietavského hradu ÚKE – Ústav krajinnej ekológie SAVSAV – Slovenská akadémia viedHŠK – historické štruktúry krajinyEnvM – EnviromagazínMV SZOPK – Mestský výbor Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajinySAŽP – Slovenská agentúra životného prostrediaSTUŽ/SR – Spoločnosť pre trvalo udržateľný život v Slovenskej republikeSTUŽ BK – Spoločnosť pre trvalo udržateľný život – Regionálna odbočka Biele KarpatyZb. – zborníkREC – Regionálne environmentálne centrumLN – Lidové novinyUK – Univerzita Karlova

Poďakovanie Táto štúdia vznikla (aj) vďaka podpore v rámci OP Výskum a vývoj pre projekt „Centrum pre rozvoj sídelnej infraštruktúry znalostnej ekonomiky“ SPECTRA (člen siete UNISCAPE) (ITMS 26240120002), ktorý je spolufinancovaný zo zdrojov Európskeho fondu regionálneho rozvoja (75%) a s podporou APVV -0772-07 „Súčasný stav a perspektíva vývoja sídelnej štruktúry Slovenska (socio-priestorové aspekty urbánno-rurálnej komplementarity)“ (25%). .

Krajina údolní nivy v kontextu globálních změn

Ivo Machar

Úvod V situaci, kdy klimatická změna způsobuje posuny v rozšíření biologických druhů na kontinentech [1], si řada autorů klade otázku, jakou strategii preventivních opatření zvolit proti ztrátě biodiverzity v ekosystémech [2]. Kolektiv holandských krajinných ekologů [3] navrhl v r. 2008 dvě základní krajinně-ekologické adaptační strategie na klimatickou změnu: 1) zvýšit konektivitu mezi ekologickými sítěmi ve velkém prostorovém měřítku a 2) zvýšit

137

výměru a denzitu sítě ekosystémů v regionech, kde jsou přírodní ekosystémy malé a vzájemně příliš rozptýlené. Nové adaptační strategie na úrovni krajinného měřítka intenzívně hledá i biologie ochrany přírody [7]. Klimatická změna a hledání úspěšných adaptačních strategií v rámci managementu ekosystémů v krajině se postupně dostávají mezi klíčová témata krajinné ekologie [8]. V podmínkách kulturní krajiny střední Evropy je více než pravděpodobné, že globální změna klimatu se bude projevovat výrazně v údolních nivách velkých řek [9]. Cílem tohoto článku je ukázat komplexnost krajinně-ekologického pojetí středoevropské údolní nivy a naznačit některé možnosti aplikace adaptačních strategií v tomto krajinném typu, který má zásadní význam pro vodní hospodářství krajiny [10]

Krajinně-ekologické pojetí údolní nivy Krajina údolní nivy je v čase pohyblivým obrazem střídajících se fází akumulace a odnosu materiálu v závislosti na řadě různých faktorů. Geomorfologie definuje nivu jako holocenní akumulační rovinu s členitým mikroreliéfem podél vodního toku, která je tvořena jeho sedimenty [11]. Tato definice ovšem omezuje pojetí nivy na hledisko abiotické. Krajinný ekosystém nivy je však nutno chápat současně s její biotou. V. Ložek [12] popsal nivu jako ploché dno údolí, jehož stavbu, vegetaci i faunu utváří a ovlivňuje činnost vodního toku. Složitý komplex příčin vzniku nivy (ukládání nivních sedimentů) je obvykle dělen na dvě skupiny: (1) příčiny přírodní a (2) příčiny antropogenní [13]. K antropogenním příčinám vzniku nivy patří zejména velkoplošné odlesňování a intenzívní zemědělská činnost v povodí. Hlavní období působení antropogenních faktorů na tvorbu říčních niv ve střední Evropě začíná na přelomu raného a vrcholného středověku a ve vysoké intenzitě přetrvává dodnes [14]. Mezi hlavní krajinně-ekologické koncepty středoevropské údolní nivy můžeme zařadit tyto teorie: říční kontinuum [15], fluviální sukcesní sérii nivních biotopů [16], koncept geomorfologické typizace vodních toků pro účely ochrany přírody a krajiny [17] a koncept říční ekologie [18]. Základem říční ekologie je tzv. teorie říční krajiny [19]. Říční krajina je strukturální a funkční krajinný celek, složený z řeky a všech dalších krajinných složek, které byly řekou vytvořeny nebo které jsou řekou alespoň podmíněny a dále z veškerého oživení a všech abiotických složek ekosystému [20]. Hlavními složkami říční krajiny jsou: řeka, všechna její aktivní i odstavená ramena, veškeré tůně (stálé i periodické) v nivě, podpovrchová část dna toků (hyporheál), podpovrchová část nivy (aluviální sedimenty), břehy a agradační valy koryt, povrchová suchozemská, většinou zaplavovaná část nivy, ostatní přírodní objekty v nivě, které vznikly recentní (postglaciální) činností řeky, jsou na ní závislé a jsou s řekou v přímé interakci, umělé objekty vzniklé lidskou činností, nacházejících se uvnitř říčních ekosystémů, a to vše se svým oživením. Teorie říční krajiny přímo navazuje na definice údolní nivy [21]. Říční krajina je tedy krajina, tvořená souborem ekosystémů údolní nivy a prostorově ohraničená první říční terasou nebo patou svahů na okraji říčního aluvia [22]. Časové ohraničení říční krajiny tvoří holocén [23].

Dynamika údolní nivy a předpokládané vlivy globálních změn Proměnlivost nivy v čase se projevuje zejména různými periodickými i neperiodickými změnami složek krajiny údolní nivy [24]. Průběh nedávných katastrofických povodní v ČR (r. 1997, 2002) dokládá [25], že i v nivách s tvrdě technicky upravenými toky probíhá geomorfologický vývoj krajinných složek nivy neustále [26]. Zdá se, že při řešení protipovodňových opatření v krajině bude nutno opustit tradiční vodohospodářská paradigmata směrem k hledání možností integrované protipovodňové ochrany s výrazně

138

větším důrazem na aplikaci krajinné ekologie v praxi, jak se již běžně děje např. na Rýnu v SRN [27]. Niva není jen produktem příslušného vodního toku, nýbrž obráží stav celého povodí a antropogenní činnosti, které v povodí probíhají [28]. Do stavu říční krajiny (údolní nivy) se promítá vývoj a krajinné procesy celého povodí [29]. Globální změny, které se promítají ve změnách struktury a funkcí krajinných složek celých povodí, budou mít s vysokou mírou pravděpodobnosti velmi významný vliv na krajinné změny v říčních nivách [30]. V ČR se může jednat pravděpodobně o tyto krajinotvorné a ekologické procesy [31] v údolních nivách:

zvýšení četnosti a dynamiky povodní a s tím spojené výrazné zesílení role povodní v nivě jako základního krajinotvorného faktoru,

zvýšení četnosti rozlivů povodní po celé ploše nivy, zvýšení rozkolísanosti a nepravidelnosti průtoků v tocích, zvýšení dynamiky geomorfologických změn vodních toků, zrychlená sedimentace povodňových hlín, zvýšení eutrofizace nivních biotopů, zrychlení šíření invazních a geograficky nepůvodních druhů rostlin a

živočichů v nivě, zejména v geobiocenózách iniciálních stádií fluviální sukcesní série nivních biotopů,

samovolný návrat některých geograficky původních druhů rostlin a živočichů.

Příklad návrhu strategie adaptačních opatření v krajině údolní nivy Pro říční ekosystémy jsou proto v souvislosti s klimatickou změnou navrhovány komplexní adaptační strategie v měřítku povodí [32]. Jedním z příkladů takových typů adaptačních strategií může být i studie [33], která v reakci na povodňové události v povodí řeky Moravy v r. 1997 navrhuje obnovu antropogenně silně pozměněné říční krajiny jižně od města Olomouce.

Metodika návrhu řešení obnovy říční krajiny Ke stanovení projektových charakteristik koryta řeky Moravy pro určení cílového stavu vývoje korytotvorných procesů v aktuálních podmínkách řešené lokality byla provedena geomorfologická analýza podle metodiky publikované v časopise Vodní hospodářství v r. 2002 [34] a následně odvozením analogií podle referenčních přírodě blízkých úseků v Litovelském Pomoraví byla navržena šířka koryta při korytotvorném průtoku BQk a střední hloubka koryta při korytotvorném průtoku HQk. Grafickým řešením úlohy vícenásobnou regresní analýzou v základním typu zobrazovacích matic pro stav s vyvolanou změnou vodního režimu toku byly podle vodnosti toku určeny parametry vinutí trasy koryta, šířka a vinutí prvního nivního stupně a meandrového pásu, délka meandru a dále relativní četnost střídání brodů v podélném profilu koryta. Pás území k obnově říční krajiny řeky Moravy byl potom stanoven z šířky meandrového pásu a jeho rozšíření až po hranu prvního nivního stupně, pokud byl v terénu identifikovatelný, nebo po přirozené i umělé terénní překážky, limitující možnost rozlivu povodní v říční krajině.

Návrh obnovy říční krajiny řeky Moravy Princip výsledného řešení návrhu obnovy říční krajiny jižně od města Olomouce je zobrazen na obr. 1. Základním principem řešení je návrh přeměny ploch orné půdy kolem řeky Moravy na „říční krajinu“, tvořenou mozaikou nivních biotopů. Územní pás říční krajiny, rozšířený o komplex lužního lesa Království, bude umožňovat volný rozliv povodní.

139

Za účelem obnovy funkce řeky Moravy jako nadregionálního biokoridoru byly navrženy následující zásady a opatření: A) Na základě biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí po zařazení nivy do typologie nivních krajin v ČR navrhnout prostorové parametry (minimální šířku) nadregionálního biokoridoru kolem řeky Moravy. B) Minimální šířku biokoridoru revidovat v závislosti na posouzení problematiky záplavového území a protipovodňové ochrany. Cílem řešení je rozšíření retenčního prostoru v údolní nivě pro bezproblémový volný rozliv povodňových vod z řeky do nivy. C) V území nadregionálního biokoridoru převést zemědělskou půdu v kultuře „orná“ (fakticky i evidenčně) na kulturu „trvalé travní porosty“. Vhodné parcely převést na kulturu „les“ a založit zde nové porosty lužního lesa s přirozenou dřevinnou skladbou, odpovídající stanovištním podmínkám. D) Prostor (pás) biokoridoru prostorově vymezit systémem odsazených zemních protipovodňových hrází. E) Po koruně těchto odsazených hrází vést trasy cyklistických stezek. Vybrané trasy cyklostezek vybavit informačními tabulemi v podobě naučné stezky. F) Revitalizovat po dohodě se správcem toku vlastní říční koryto Moravy s cílem diverzifikovat tok (cíl revitalizačních opatření: zlepšení stanovištních podmínek pro ryby rodu Gobio/Romanogobio [35]. G) Provést revitalizaci toku říčky Morávky s cílem obnovit trvalou průtočnost toku. H) Při výsadbách dřevin důsledně vyloučit používání geograficky nepůvodních druhů.

Závěr Biodiverzita říční krajiny je ohrožena v rámci celé Evropy [36], protože dochází k ústupu přirozených biotopů, které jsou v sukcesních řadách vázány na specifický hydrologický a geomorfologický fluviální režim. Mnohá nivní společenstva a biologické druhy ztrácí podmínky pro svoji existenci a stávají se kriticky ohroženými [37]. Tento ekologicky nepříznivý stav vede k tomu, že v současné době jsou realizovány revitalizační projekty [38] a potřeba renaturalizace nivy (tj. zvětšení prostoru, v němž budou obnoveny přirozené fluviální procesy a na ně vázaná přirozená biota) je prosazována v koncepčních dokumentech. V ČR tento stav reflektuje Státní program ochrany přírody a krajiny ČR [39], který stanovuje mimo jiné jako prioritní úkol č. 5.1.3.4.: „Navracet nivám řek jejich původní rozmanité ekologické funkce, včetně schopnosti neškodného provedení povodní. Za tímto účelem zvyšovat v nivách podíl luk a lužních lesů, odstraňovat nevhodné stavby, zavádět systém odsazených povodňových hrází a posilovat význam hydrologické sítě.“ V Evropě jsou diskutovány a postupně prosazovány koncepty přírodě blízkých protipovodňových systémových opatření, při nichž hrají lužní lesy a přirozené nivní inundace významnou roli - souhrnně viz [40].

Literatura[1] HARRISON P.A., BERRY P.M., BUTT N., NEW M. (2006). Modeling climate change impacts on species distributions at the European scale: implications for conservation policy. Environmental Science & Policy, 9: 116-128.[2] LOVEJOY T.E.& HANNAH L. (eds.), Climate Change and Biodiversity, Yale University Press, New Haven.[3] VOS C.C., BERRY P., OPDAM P., BAVECO H., NIJHOF B., O’HANLEY J., BELL C., KUIPERS H. (2008). Adapting landscapes to climate change: examples of climate proof ecosystem networks and priority adaptation zones. Journal of Applied Ecology, 45: 1722-173.

140

[7] OPDAM P. & WASCHER D. (2004). Climate change meets habitat fragmentation: linking landscape and biogeographical scale level in research and conservation. Biological Conservation 117 (3): 285-297.[8] ADGER W.N., ARNELL N.W. & TOMPKINS E.L. (2005). Successful adaptation to climate across scales. Global Environmental Change, 15: 75-76.[9] LIPSKÝ Z. (2008). Změny ve využívání krajiny v údolních nivách. In: PITHART D., BENEDOVÁ Z., KŘOVÁKOVÁ K. (eds.), Ekosystémové služby údolní nivy. Ústav systémové biologie a ekologie, Třeboň: 132-141.[10] KRÁLOVÁ H. (ed.) (2001). Řeky pro život. Revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Veronica, Brno.[11] DEMEK J. (1988). Obecná geomorfologie. SPN, Praha.[12] LOŽEK V. (2003). Naše nivy v proměnách času: Vznik a vývoj dnešních niv. Ochrana přírody 58 (4): 101–106. [13] RULF J. (1994). Pravěké osídlení střední Evropy a niva. In: BENEŠ J. & BRŮNA V. (eds.), Archeologie a krajinná ekologie. Nadace Projekt Sever, Most: 55-64. [14] POLÁČEK L. (1999). Prehistory and history of floodplain. In: ŠEFFER J., STANOVÁ V. (eds.), Morava River Floodplain Meadows, Importace, Restoration and Management. Daphne, Bratislava: 25–36.[15] VANNOTE R.L., MINSHALL G.W., CUMMINS K.W., SEDELL J.R., CUSHING C.E. (1980). The River Continuum Concept, Can.J.Fish.Aquat.Sci. 37: 130-137.[16] BUČEK A. & LACINA J. (1994). Biogeografické poměry. In: Vybrané fyzickogeografické aspekty pro revitalizaci nivy Dyje v úseku VD Nové Mlýny – soutok s Moravou, pp. 46–98, Ústav geoniky AV ČR, Brno.[17] ROSGEN D.L.A. (1994). Classification of natural rivers. Catena, 22: 69-199. [18] HILDREW A.G. (1996). Whole river ecology: special scale and heterogenity in the ecology of running waters. Archiv für Hydrobiologie, 113, suppl.10: 25-43. [19] ŠŤERBA O., MĚKOTOVÁ J., BEDNÁŘ V., ŠARAPATKA B., RYCHNOVSKÁ M., KUBÍČEK F., ŘEHOŘEK V. (2008). Říční krajina a její ekosystémy. Univerzita Palackého,Olomouc. [20] MALANSON G.P. (1993). Riparian landscapes. Cambridge University Presss, Cambridge.[21] DEMEK J., DRESCHER A., HOHENSINNER S., SCHWAIGHOFER B. (2008). The geology and geomorphology of floodplain. In: KLIMO E., HAGER H., MATIĆ S., ANIĆ I., KULHAVÝ J. (eds.), Floodplain Forests of the Temperate Zone of Europe. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce: 11-38.[22] ŠTĚRBA O., KUBÍČEK F., MĚKOTOVÁ J. (1999). Co to je říční krajina. In: KVĚT R (ed.) Niva z multidisciplinárního hlediska III., sborník abstrakt ze semináře. Geotest, Brno: 3-4.[23] HASLAM S.M. (1997). The river scene. Ecology and cultural heritage. Cambridge University Press, Cambridge.[24] KNIGHTON D. (1998). Fluvial Forms and Processes. A New Perspective. Arnold, London.[25] VAISHAR A., LACINA J., ONDRÁČEK S. (1999). Floods in Morava River Basin in 1997 and their consequences for the social system. Moravian Geographical Reports, 7(2): 2-11. [26] ŠINDLAR M. et al. (2009). Geomorfologické procesy vývoje vodních toků. I. část – Typologie korytotvorných procesů. SINDLAR EU, Býšť.[27] OBRDLÍK P. (1998). Integrovaná protipovodňová ochrana na horním Rýnu v Badensku-Württenbersku. In: Moucha P. (ed.), Krajina, voda, povodeň. Práce správ chráněných krajinných oblastí ČR, Praha, 2: 25-30.

141

[28] PRACH K. et al. (2003). Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách. ČAV, Třeboň.[29] WOLTERS H.A., PLATTEUW M., SCHOOR M.M. (eds.) (2001). Guidelines for Rehabilitation and Management of Floodplains. NCR Publications 09-2001.[30] TOCKNER K. & STANFORD J.A. (2002). Riverine flood plains: present state and future trends. Environmental Conservation, 29(3): 308-330.[31] MACHAR I. (2008). Krajina údolní nivy v kontextu globálních změn. In: Krajina v kontextu globálních změn. Sborník ekologie krajiny 5. Příspěvky z konference CZ IALE 25.-26.1.2008 v Brně. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MZLU a CZ-IALE: 14-15.[32] JEROEN C. J. H.A. & DROOGERS P. (eds.) (2005). Climate Change in Contrasting River Basins: Adaptation Strategies for Water, Food and Environment. CABI Publishing.[33] ŽENČÁK P. & MACHAR I. (2009). Olomoucko – jih. Expertní územní studie. Nepublikovaná zpráva pro Krajský úřad Olomouckého kraje.[34] VLČEK L. & ŠINDLAR M. (2002). Geomorfologické typy vodních toků a jejich využití pro revitalizace, Vodní hospodářství, 52 (6): 172–176.[35] MENDEL J., LUSK S., VASIĽEVA E.D., VASIĽJEV V.P., LUSKOVÁ V., EKMEKCI F.G., ERK´KAN F., RUCHIN A., KOŠČO J., VETEŠNÍK L., HALAČKA K., ŠANDA R., PASHKOV A.N., RESHETNIKOV S.I. (2008). Molecular phylogeny of the genus Gobio Cuvier, 1816 (Teleostei: Cyprinidae) and its contribution to taxonomy, Molecular Phylogenetics and Evolution 47: 1061-1075. [36] KLIMO E., HAGER H., MACHAR I., BUČEK A., SCHMALFUS R., 2008. Revitalization and protection of floodplain forests. In: KLIMO E., HAGER H., MATIĆ S., ANIĆ I., KULHAVÝ J. (eds.), Floodplain Forests of the Temperate Zone of Europe, Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce: 301-323.[37] PRACH K., JENÍK J., LARGE A. (eds.) (1996). Floodplain ecology and management. SPB Academic Publishing, Amsterodam.[38] PRAX A., POSPÍŠILOVÁ L., HYBLER V. (1998). Soil and the man on the alluvial plains of the south Moravia. In: Pedologické dny 1998, sborník referátů z konference v Praze, Česká pedologická společnost: 69-73.[39] MLČOCH S., HOŠEK J., PELC F. (1998). Státní program ochrany přírody a krajiny ČR. Ministerstvo životního prostředí, Praha.[40] TRÉMOLIERES M. & SCHNITZLER A. (eds.) (2007). Floodplain Protection, Restoration, Management. Why and how. Lavoisier SAS, Paris.

142

Obr. 1. Příklad adaptační strategie v říční krajině: princip návrhu řešení obnovy říční krajiny řeky Moravy jižně od Olomouce s využitím krajinně-ekologických funkcí údolní nivy

Princípy a kritériá zónovania národných parkov a ich rola v dlhodobom vývoji krajiny na príklade Tatranského národného

parku (SR)

Ján Topercer

Úvod Zónovanie tvorí integrálnu a uznávanú súčasť manažmentu chránených území (CHÚ) a plánovania ochrany prírody (conservation planning - SOULÉ 1987, 1991, MARGULES & PRESSEY 2000, POSSINGHAM et al. 2006, PRESSEY et al. 2007). Prijíma sa ako kľúčová stratégia na kombinovanie využitia krajiny s ochranou prírody všade tam, kde treba zlaďovať rôzne záujmy, rôzne očakávania zdrojov či rôzne spôsoby manažmentu (WALTHER 1986, DAY 2002, BISHOP et al. 2004, MARGULES & PRESSEY 2000). V procese zónovania sa priraďujú krajinné jednotky k špecifickým spôsobom využitia krajiny (režimom manažmentu) a každá zóna tak predstavuje súbor krajinných jednotiek určený na špecifické využitie (WALTHER 1986, USNPS 1998, SABATINI et al. 2007). Priestorová škála zónovania býva značne široká. Zónovať možno vnútri jedného CHÚ, v okolí jedného CHÚ i vo viacerých CHÚ naraz, vytvárajúc pre ne strategický rámec. Často sa stretávame s jednozónovým modelom „jadrová zóna - ostatné územie“, prípadne s dvojzónovým „jadrová zóna - nárazníková zóna - ostatné územie“, kde jadrová zóna je prísna (bez zásahu) a zahŕňa kritické biotopy, druhy a vzťahy, kým nárazníková zóna má oddeliť jadrovú zónu od hrozieb a riešiť konflikty a výmeny (trade-offs) medzi ochranou a využívaním. V zložitejších situáciach sa môžu bližšie k optimu dostať viaczónové modely,

143

dovoľujúce primeranejšie odstupňovať ochranu/využitie a dosahovať ciele ochrany pri minimálnych (socio)ekonomických ujmách, vyvážených medzi sektormi ekonomiky (POSSINGHAM et al. 2006, KLEIN et al. 2010). Odtiaľto už priamo vidieť ciele zónovania, ktoré môžu v zovšeobecnenej podobe vyzerať takto:

1. optimalizovať/zefektívniť mnohonásobné využívanie krajiny v CHÚ;2. zväčšiť kompatibilitu využívania krajiny s prioritami CHÚ, t. j. najčastejšie:

a. dlhodobo zachovať integritu procesov vytvárajúcich a udržiavajúcich biodiverzitu a iné prírodné hodnoty

b. tým zabezpečiť, aby dlhodobo prežívalo čo najviac biodiverzity na všetkých úrovniach, čo najviac jej funkcií (ekosystémových služieb) a iných prírodných hodnôt.

V tejto práci si okrem veľmi stručného prehľadu problematiky zónovania v kontexte plánovania ochrany prírody kladiem za cieľ:

1. identifikovať niektoré prehliadané/nové vlastnosti krajiny dôležité pri zónovaní a ich význam pre prežívanie biodiverzity a evolúciu krajiny3. identifikovať súvisiace metodické problémy zónovania CHÚ v SR a navrhnúť ich odborne vyhovujúce riešenia pre potreby informovaného rozhodovania v ochrane prírody a krajiny.

Východiská, predpoklady a prístupy Ako teoretické či metodologické východiská spomedzi množstva dôležitých vedných odborov a ich tém pri riešení problémov zónovania vystupujú najmä:

1. vedy biologické, hlavne evolučná biológia, biológia ochrany prírody (conservation biology) a teória ekologických a evolučných procesov, konkrétne dynamická biogeografia, dynamika metapopulácií, rezervoár druhov (species pool), adaptívny cyklus a sukcesia, autekologické nároky druhov, zdrojovo-poklesová dynamika populácií (source-sink dynamics), rozptyl (dispersal), modifikácia biotopov, dynamika plôšok a režimy disturbancií, dynamické hrozby, druhy ako evolučné jednotky (HANSKI 1999, HOLLING 1986, PULLIAM 1988, PICKETT & WHITE 1985, POSSINGHAM et al. 2006, PRESSEY et al. 2007, JØRGENSEN & FATH 2007);

2. geovedy, najmä geografia (fyzická i socioekonomická);3. geoinformatika, numerická optimalizácia a modelovanie (SCOTT et al. 1993, PRESSEY

et al. 1997, SAVITSKY & LACHER 1998);4. inžinierske a manažmentové vedy (adaptívny manažment a integratívne

posudzovanie - HOLLING 1978, GUNDERSON 2008). Ak má byť postup z týchto východísk k cieľom zónovania/ochrany cieľ uprimeraný a efektívny, treba od začiatku brať zreteľ na okrajové podmienky či predpoklady splnenia cieľov (vrátane tzv. zamlčaných predpokladov). Najvýznamnejšie z nich (COWLING et al. 1999, PRESSEY et al. 2007 a i.) hovoria, že:

1. prežívanie biodiverzity podmieňujú nielen ekologické vzorce (patterns), ale aj procesy;

2. hrozby pre biodiverzitu nie sú statické, ale dynamické a vyvíjajúce sa. Pri postupe z týchto východísk a predpokladov k cieľom zónovania sa osvedčilo viacero prístupov. Z tých všeobecných hlavne prístup hypoteticko-deduktívny i pragmaticko-hermeneutický, (eko)systémový, hierarchický, operacionálny, cieľovo a procesovo orientovaný, kvantitatívny, ďalej metodologický pluralizmus, transparentnosť, participatívnosť a i. Okrem nich si jednotlivé krajiny či ich skupiny vyvinuli aj niektoré

144

prístupy špeciálne, ako ochrana biodiverzity (najrozšírenejší - MARGULES & PRESSEY 2000), tzv. znovuzdivenie (rewilding - SOULÉ & NOSS 1998), územné systémy ekologickej stability krajiny (ÚSES - MÍCHAL et al. 1991) a i. Veľmi dôležitú regulatívnu úlohu ďalej hrajú:

1. medzinárodné smernice a záväzky (Dohovor o biologickej diverzite, smernice IUCN - IUCN 1994, BISHOP et al. 2004, smernice Európskych spoločenstiev a i.);

2. národné právne normy (v SR zákon č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny);3. odborové metodiky (v SR napr. MORAVČÍK et al. 2007 - pozrite kritiku ďalej).

Ich uplatňovanie závisí aj od kultúrnych, politických a ekonomických kontextov v príslušnej krajine/regióne, a tiež od voľby procedúry zónovania - napr. dátami/modelom vedená vz. záujmami účastníkov vedená (stakeholder-driven - KLEIN et al. 2008, 2010). Dlhodobejším trendom je kombinovať mnoho rôznych prístupov, kritérií a metód v záujme dosiahnutia a udržania čo najefektívnejšieho a najprijateľnejšieho systému CHÚ a jeho funkcií dovnútra i navonok - do krajiny osobitne nechránenej.

Priority, princípy a kritériá K napĺňaniu dosiaľ najširšie prijímanej priority (maximalizovať prežívanie biodiverzity - COWLING et al. 1999, MARGULES & PRESSEY 2000, PRESSEY et al. 2007) pri zónovaní významne prispievajú zvlášť tieto všeobecne použiteľné princípy a kritériá:

1. stanoviť explicitné a kvantifikované ciele (MARGULES & PRESSEY 2000) pre jednotlivé zóny ochrany;

2. zahrnúť všetky „horúce miesta“ biodiverzity (hotspots - MARGULES & USHER 1981, REID 1998) i zvláštne a unikátne lokality do jadrovej zóny;

3. princíp komplementarity - pridať čo najviac nových prírodných hodnôt/atribútov k existujúcemu systému CHÚ (VANE-WRIGHT et al. 1991);

4. reprezentatívnosť (MARGULES & USHER 1981, KIRKPATRICK 1983, MARGULES et al. 2002, PRESSEY et al. 2007) - zachytiť v jadrovej zóne celú šírku prirodzenej premenlivosti biodiverzity a/alebo jej prostredia v životaschopnom rozsahu v rámci CHÚ (pre veľkú zložitosť problému sa pracuje vždy len so zástupcami/surogátmi):

a. zástupcovia bioty - cieľové druhy (ohniskové, indikátorové a i.), gildy, zoskupenia (NOSS 1990, CARO & O’DOHERTY 1999, KATI et al. 2004)

b. zástupcovia prostredia - premenné prostredia, biotopy cieľových skupín bioty, cieľové typy biotopov a ekosystémov (v núdzi napr. len vegetačné typy), príp. subregióny (napr. ornitogeograficko-ekologická regionalizácia Fatransko-tatranskej oblasti Západných Karpát - TOPERCER 2000)

c. zástupcovia procesov - veľkosť CHÚ, absencia ciest a inej dopravnej infraštruktúry, migračné trasy bioty a i. (MARGULES & PRESSEY 2000);

5. prirodzenosť/zachovalosť (naturalness - SMITH & THEBERGE 1986, LANDRES et al. 2000) v gradiente antropickej modifikácie krajiny (FORMAN & GODRON 1986) – vymedzovať zóny podľa nej vždy spolu s inými kritériami (pozrite kritiku nižšie) a riešiť jej možné konflikty s nimi, napr. v jadrovej zóne v prospech divosti/nezasahovania (naturalness vs wildness - LANDRES et al. 2000);

6. konektivita vz. fragmentácia (SCHREIBER 1988, HANSKI 1999, FAHRIG 2003) - spravidla maximalizovať prvú a minimalizovať druhú (zvlášť v jadrovej zóne) s ohľadom na polohu chránených ekosystémov v adaptívnom cykle (HOLLING 1986, JØRGENSEN & FATH 2007) a v gradiente modifikácie krajiny;

7. redundancia (poistné faktory) - brať do úvahy pravdepodobnosť narušenia jadrovej zóny i celého CHÚ disturbanciami (PICKETT & THOMPSON 1978, PICKETT & WHITE 1985, ALLISON et al. 2003, PRESSEY et al. 2007), zvlášť v podmienkach rastúcej stochasticity, neurčitosti a extrémov prostredia;

145

8. reziliencia - brať do úvahy procesy, dynamické hrozby (PRESSEY et al. 2007) a odpovede ekosystémov na ne v jednotlivých zónach;

9. iné ľahšie kvantifikovateľné kritériá - druhová identita a bohatosť, vzácnosť, významnosť biogeografická (podiel reliktov, endemitov - KIRKPATRICK 1983), prírodoochranná (podiel ohrozených a podobných druhov - IUCN 2001) a i.;

10. iné ťažšie kvantifikovateľné kritériá - nepremiestniteľnosť, nahraditeľnosť, zraniteľnosť, efektívnosť vz. retencia, prežívanie vz. extinkčný dlh a i. (TILMAN et al. 1994, NOSS et al. 2002);

11. rozlišovať evolučne „vtelené“ (tradičné) vz. „nevtelené“ ľudské aktivity (TOPERCER et al. 2004) vo všetkých zónach;

12. zabezpečiť škálovú primeranosť každého súboru kritérií v priestore i v čase (KATI et al. 2004, TOPERCER 2006);

13. dbať na minimum zabratej plochy (POSSINGHAM et al. 2006) a na efektívnosť investícií do ochrany biodiverzity (UNDERWOOD et al. 2008).

Pri plánovaní a zónovaní orientovanom na procesy a dynamické hrozby (PRESSEY et al. 2007) pristupujú k už uvedeným aj tieto postupy, princípy a kritériá:

1. stanovovať pohyblivé ciele reprezentatívnosti (nie pevné % zastúpenia);2. vyhlasovať pohyblivé CHÚ - v priestore alebo v čase (napr. sezónne);3. využívať tzv. priestorové katalyzátory (spatial catalysts - PRESSEY et al. 2007) -

trvácne štruktúry prostredia, dlhodobo a významne ovplyvňujúce priebeh procesov, napr. výrazné substrátové, pôdne či reliéfové hranice, rieky a z doteraz málo známych typov aj mohutné a staré regionické ekotony les/bezlesie a dolinové gradienty (TOPERCER 1995, 2000);

4. osobitné dizajnové kritériá - relatívne rýchlosti procesov, veľkosť a tvar ich „stopy“, ich rozmiestnenie, orientovanosť, frekvencia, konektivita a pod.

Metódy a ich limity Odpovede na otázku, akú časť územia štátu/regiónu treba chrániť, aby bolo zabezpečené dlhodobé prežívanie biodiverzity, sa uberajú dvomi hlavnými smermi (SVANCARA et al. 2005). Minimalistické politické prístupy navrhujú čísla typu 10 % (12 %, 15 %), kým prístupy založené na dôkazoch (evidence-based) ich odvodzujú z dát pomocou vedeckých metód - a vychádzajú z nich v priemere skoro trikrát väčšie čísla ako sú tie z politických návrhov (SVANCARA et al. 2005). V súčasnosti je už dostupných mnoho rôznych metód na optimalizovanie dizajnu chránených území vrátane návrhov zónovania a ich testovania.Na základnej úrovni medzi ne patrí identifikácia „horúcich miest“ (MARGULES & USHER 1981), diaľkový prieskum Zeme (satelitné snímky), geoinformatika a geoštatistika (SAVITSKY & LACHER 1998), osobitne analýza medzier (gap analysis - SCOTT et al. 1993), komplementárna analýza sietí, reprezentatívna analýza sietí a i. (prehľady napr. CSUTI et al. 1997 a PRESSEY et al. 1997). Medzi doplnkovými metódami vystupuje analýza krajinných hraníc, analýza životaschopnosti populácií (population viability analysis - SOULÉ 1987, CAUGHLEY 1994), metapopulačná analýza (konektivita a i. - HANSKI 1999), štruktúrna analýza (path analysis čiže analýza korelačných ciest - SOKAL & ROHLF 1997) a i. Algoritmy základných metód sú iteratívne, využívajú hlavne princíp komplementarity a delia sa na dve veľké skupiny (PRESSEY et al. 1997):

1. optimalizačné - riešia problém kvadratického priraďovania (quadratic assignment problem) a vykonávajú priestorovú optimalizáciu a analýzu sietí;

2. heuristické - spravidla mnohokritériové (druhová bohatosť, vzácnosť a i.). Najčastejšie používané techniky a softvéry na dizajn chránených území stavajú na mnohokritériovej rozhodovacej analýze (MCDA) a simulovanom stužovaní (simulated

146

annealing). Nájdeme ich v produktoch ako Marxan with Zones (WATTS et al. 2009), Zonation, Ecopath with Ecosim (POLOVINA 1984), Fragstats (MCGARIGAL & MARKS 1995) a i. Limity vymenovaných metód sa dajú zhrnúť do troch veľkých skupín:

1. ciele ochrany/zónovania, prístupy (najmä politický vz. založený na dôkazoch) a dôležitosť zaručene optimálneho riešenia;

2. vstupné dáta (druhy, biotopy, územia) - dbať na náhodnosť výberu a dostatočnú veľkosť vzoriek;

3. cieľové skupiny (druhov, biotopov, procesov) - vybrať ich čo najviac, spájať ich komplementárne siete.

Metodické problémy a riešenia zo Slovenska Konkrétne ťažkosti pri uplatňovaní citovaných všeobecných priorít, princípov a kritérií zónovania sa pokúsim ukázať na kritickom rozbore (TOPERCER nepubl.) návrhu metodiky rozdelenia Tatranského národného parku (TANAP) na zóny ochrany (MORAVČÍK et al. 2007).Tento návrh bol predbežne dokončený v januári 2007, avšak dodnes nie je oficiálne schválený. Napriek tomu sa už podľa neho pripravili podklady pre prvú verziu zónovania TANAP-u, po ktorej nasledovali ďalšie zonačné mutácie na podstatnejšie nezmenenom metodickom základe tohto návrhu.

Metodicky proti tomuto návrhu hovorí:

1. Nereprezentatívne zloženie kolektívu autorov, keď z 9 členov je 5 lesníkov a medzi zostávajúcimi 4 inak zameranými odborníkmi nie je napr. žiadny zoológ.

2. Uzavretý režim prípravy materiálu, ktorý nepodrobili - a zjavne sa ani nechystajú podrobiť - žiadnej odbornej oponentúre. To je neprípustné aj pri menej závažných a jednoduchších témach.

3. Zaznávanie smerníc IUCN, konkrétne pravidla, že kde sa použije zónovanie na manažmentové účely, tam by manažment najmenej na 75 % územia mal sledovať primárny cieľ (ktorý v národnom parku kategórie II predstavuje ochrana ekosystémov) a využívanie ostatného územia by s ním nemalo byť v rozpore (IUCN 1994, BISHOP et al. 2004). Tu treba zdôrazniť, že v krajinách nášho civilizačného okruhu slúžia smernice IUCN nielen ako štandard pri vytváraní systému chránených území a pri práci s informáciami o nich, ale o. i. ako základ pre legislatívu a rámec pre zmeny využitia zeme a manažmentu (BISHOP et al. 2004).

Vecne tvoria najsilnejšiu stránku materiálu jeho strategické ciele (s. 2) a ciele pre jadrovú zónu A (s. 3), najmä „...zachovať hlavné ekologické procesy...“, „...zachovať biodiverzitu na úrovni druhov, populácií, ekosystémov a krajiny...“ a „...prepojiť najzachovalejšie a najvzácnejšie biotopy na vyššej chorickej úrovni...“. Najslabšiu stránku materiálu vidím v tom, že sa tieto ciele z všeobecne deklaratívnej podoby nepodarilo verne preložiť do podoby konkrétnych predpokladov, kritérií a postupov zónovania. Nepodarilo sa to hlavne v nasledujúcich bodoch:

1. Autori navrhujú legislatívne ustanoviť (v zákone č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny - s. 7) manažmentové opatrenia aj v územiach s 5. stupňom ochrany vrátane jadrovej zóny A, čím priamo popierajú definičný predpoklad jadrovej zóny A (porovnajte BISHOP et al. 2004). Preto navrhujem tento bod vylúčiť.

2. Autori delia jadrovú zónu A na subzóny A1, A2, A3 (s. 3 a 7) so zamýšľanou dlhodobejšou „rekonštrukciou“ biotopov (s. 8) a silnejšími ťažbovými zásahmi (nazvanými eufemistickým novotvarom „«zlepšovací» manažment“) najmä v subzóne A3, čo protirečí medzinárodne ustálenému chápaniu jadrovej zóny A (napr. BISHOP et al. 2004) a pôsobí dvojtvárne - navonok budí dojem veľkej zóny A, ktorá

147

vnútri zónou A nebude. Preto navrhujem nerátať so subzónami v zóne A, ale primerane upraviť definície subzón v zóne B a prípadné manažmentovo závislé plôšky vnútri súvislej zóny A (napr. niektoré vzácne nelesné typy biotopov) riešiť ako enklávy zóny B.

3. Autori nedomýšľajú do dôsledkov návrh tzv. „udržiavacieho“ manažmentu pre subzónu A2 (s. 3). Ak by tunajšie vzácne človekom podmienené nelesné spoločenstvá (napr. hôľne) chceli udržiavať v priaznivom stave evolučne konformným spôsobom (teda pôsobením takých režimov disturbancií, za akých tie spoločenstvá vznikali a vyvíjali sa), museli by pripustiť aj obnovenie pastvy hospodárskych zvierat nad hornou hranicou lesa (porovnajte TOPERCER a kol. 2004). Takýto záver som však v materiáli nenašiel - a s ohľadom na odborné pozadie 5 z 9 členov autorského kolektívu som ho ani príliš nehľadal.

4. Autori kladú priveľký dôraz na hospodárskoúpravnícky chápanú „zachovalosť“ lesných biotopov pri vymedzovaní zón (s. 2 a 5) a ignorujú kritériá ako:

a. priestorové a stanovištné nároky kľúčových druhov živočíchov, najmä vrcholových predátorov (veľkých šeliem, dravcov a sov), ktoré ako činitele kľúčového procesu predačnej regulácie lesných ekosystémov „zhora“ (top-down regulation - BEGON et al. 1996, SOULÉ & NOSS 1998) na vyvíjanie účinného predačného tlaku vyžadujú aspoň minimálne efektívne veľkosti svojich miestnych populácií a im zodpovedajúce sumy veľkostí domovských okrskov nenarušovaných ľudskými zásahmi (poľovníctvo, ťažba dreva a pod.), t. j. chránených režimom jadrovej zóny A;

b. dlhodobá história rušivých vplyvov (disturbances) v krajine, zahŕňajúca minimálne celý postglaciál a v ňom okrem chronicky podhodnocovaných prírodných činiteľov (vietor, sneh, mráz, podkôrny hmyz, veľké kopytníky) aj lesnícky zatiaľ nespracované vplyvy ľudu lužickej kultúry, púchovskej kultúry a iných včasnohistorických spoločenstiev ľudí, ktoré môžu významne opraviť doterajšie lesnícke predstavy o prirodzenom rozšírení drevín (napr. o prirodzenom areáli buka - s. 8, ZLATNÍK 1959) i o časových rámcoch vývoja tunajších lesov (porovnajte KRIPPEL 1986, HAJNALOVÁ 1996, PIETA 1996);

c. konfigurácia zdrojových a poklesových stanovíšť pre cieľové druhy organizmov (PULLIAM 1988);

d. veľkosť minimálnej dynamickej plochy na absorbovanie vplyvov prírodných rušivých činiteľov (PICKETT & THOMPSON 1978);

e. širšie kontexty a reprezentatívnosť zóny A (ktorá by mala reprezentovať aj dolinové gradienty, vegetačné stupne, najnižšie biogeografické jednotky a iné zabúdané vzorce premenlivosti prírody na vyšších priestorových úrovniach - cf. TOPERCER 1995, 2000, 2006).

V dôsledku toho autori vytláčajú jadrovú zónu A až do najmenej prístupných a najmenej produktívnych častí územia TANAP. Preto navrhujem včleniť do metodiky aj vymenované kritériá a dať im primeranú váhu.

5. Autori uvažujú s prehodnocovaním zón (spravidla raz za 10 rokov - s. 2), ktoré by v prípade zóny A mohlo viesť k porušeniu najpodstatnejšieho predpokladu jej funkčnosti - predpokladu stability hraníc.

6. Autori chápu priaznivý stav lesných biotopov neevolučne a zúžene (cf. HOLLING 1986, JØRGENSEN & FATH 2007), vychádzajúc hlavne zo znakov jedného sukcesného štádia lesa (štádia zrelosti) a z jedného prístupu (hospodárskoúpravníckeho)

148

k posudzovaniu týchto znakov a nimi indikovaných schopností prirodzeného vývoja lesa.

7. Autori vytyčujú pre manažment lesných porastov v 3. stupni pôvodnosti smelý cieľ nasmerovávať ich na autoregulačné a autoregeneračné procesy (s. 5 a 8; tiež SCHWARZ a kol. 2005). Vo svetle výsledkov doterajšieho nasmerovávania (napr. KORPEĽ 1997) a poznatkov súčasnej biológie ochrany prírody (napr. LINDENMAYER & NOSS 2006) vyzerá tento cieľ príliš ambiciózne až neudržateľne a odporúčam od neho ustúpiť.

8. Autori žiadajú prepojiť vyhotovovanie programov starostlivosti a lesných hospodárskych plánov (s. 7). K tejto chytrej požiadavke zostáva len dodať, že vzájomný vzťah oboch dokumentov by sa mal riadiť primárnym manažmentovým cieľom v danom území, čiže v národnom parku typicky cieľom ochrany ekosystémov, ktorému by sa malo podriadiť tak vypracovanie programu starostlivosti, ako aj lesného hospodárskeho plánu.

Vo všetkých uvedených bodoch som odporúčal materiál opraviť podľa pripomienok, prípadne ho poskytnúť na riadnu nezávislú oponentúru aj inému oponentovi. Doteraz bez odozvy.

Jadrové zóny NP a dlhodobý vývoj krajiny Na záver by som rád aj tu (cf. TOPERCER 2009) upozornil na dve prehliadané, no veľmi dôležité hodnoty jadrových zón veľkoplošných chránených území a prísnych rezervácií v krajine. Okrem širšie prijímanej vecnej hodnoty (refúgiá vzácnych a inak významných druhov i spoločenstiev, zdroje ekosystémových funkcií, procesov a služieb pre široké okolie) majú totiž aj nenahraditeľnú hodnotu metodologickú a symbolickú. Tá prvá vychádza z poznania, že nie prírodné procesy, ale hlavne lesnícke a iné ľudské zásahy do prírody sú experiment. A nie hocijaký, ale veľmi prenikavý, rozsiahly, dlhotrvajúci, pritom nie práve sústavne založený a zacielený, silno manipulatívny a kumulatívny. Aby sa v takomto experimente vôbec dalo vyznať a dlhodobejšie pokračovať, vyvinuli sa na jeho vedenie lesnícke a iné hospodárske vedy. Akokoľvek nepatria medzi vedy základné, ale manažmentovo orientované, ak chcú zostať vedami, musia rešpektovať aspoň základné zásady vedeckej metodológie. Hlavne tú hlavnú, že žiadny poriadny komparatívny experiment sa nezaobíde bez dostatočne veľkej a reprezentatívnej vzorky kontrolných plôch (control group - CAMPBELL & STANLEY 1963), ktoré sa z akýchkoľvek lesohospodárskych experimentov - zásahov vyjmú a pred nimi ochránia, aby bolo možné:

1. získať obraz o veľkosti a rozdelení prirodzenej náhodnej premenlivosti ekosystémov;

2. neskreslene, spoľahlivo a s dostatočnou silou testovať odpovede experimentami ovplyvnené vz. neovplyvnené, z nich usudzovať na významnosť zásahov a veľkosť ich účinkov;

3. vyvodzovať z analýz platné závery a prijímať informované rozhodnutia. Práve prísne chránené jadrové zóny a rezervácie v 5. stupni ochrany majú slúžiť o. i. ako takéto kontrolné plochy, práve v tom spočíva ich nezastupiteľná funkcia, obsiahnutá v pojme „výskumný objekt pre potrebu lesného hospodárstva“. Bez takýchto plôch zostane lesné hospodárstvo i lesnícke vedy slabozraké, a to do tej miery, do akej nevidia/nechcú vidieť celú náhodnú variabilitu prírody a ona ich zas a znova dobehne a zaskočí. Zostanú vedami, ktoré síce experiment vedú, ale nevedia dosť dobre odkiaľ, kam a kade.

149

Napokon znovu zdôrazňujem aj symbolickú hodnotu území vyhradených prírodnému výberu („divočine“), ktoré pre moderných ľudí môžu byť

1. emociálnymi útočišťami a 2. oporou etických štandardov ako zdržanlivosť, rešpekt a pokora.

LiteratúraALLISON G. W. et al. 2003: Ensuring persistence of marine reserves: catastrophes require adopting an insurance factor. Ecol. Appl. 13: S8–S24.BEGON M., HARPER J. L. & TOWNSEND C. R. 1996: Ecology. Individuals, Populations and Communities. 3rd ed. Blackwell Science, Oxford, 1076 pp.BISHOP K., DUDLEY N., PHILLIPS A. & STOLTON S. 2004: Speaking a Common Language. The Uses and Performance of the IUCN System of Management Categories for Protected Areas. Cardiff University, IUCN & UNEP, Gland, 192 pp.CAMPBELL D. T. & STANLEY J. C. 1963: Experimental and Quasi-experimental Designs for Research. Rand McNally & Co., Chicago, 93 pp.CARO T. M. & O’DOHERTY G. 1999: On the use of surrogate species in conservation biology. Conserv. Biol. 13: 805–814.CAUGHLEY G. 1994: Directions in conservation biology. J. Anim. Ecol. 63: 215–244.COWLING R. M. et al. 1999: From representation to persistence: requirements for a sustainable reserve system in the species-rich Mediterranean-climate deserts of southern Africa. Div. Distrib. 5: 51–71.CSUTI B., POLASKY S., WILLIAMS P. H., PRESSEY R. L., CAMM J. D., KERSHAW M., KIESTER R. A., DOWNS B., HAMILTON R., HUSO M. & SAHR K. 1997: A comparison of reserve selection algorithms using data on terrestrial vertebrates in Oregon. Biol. Conserv. 80: 83–97.DAY J. C. 2002: Zoning - lessons from the Great Barrier Reef Marine Park. Ocean Coast. Manage. 45: 139–156.FAHRIG L. 2003: Effects of habitat fragmentation on biodiversity. Annu. Rev. Ecol. Evol. Syst. 34: 487–515.FORMAN R. T. T. & GODRON M. 1986: Landscape Ecology. John Wiley & Sons, New York, 619 pp.HAJNALOVÁ E. 1996: Archeobotanické a archeologické pramene k rekonštrukcii lesnej vegetácie v Popradskej kotline. Slov. Archeol. 44/2: 265–286.HANSKI I. 1999: Metapopulation Ecology. Oxford Univ. Press, Oxford, 313 pp.HOLLING C. S. 1978: Adaptive Environmental Assessment and Management. Blackburn Press, Caldwell, 377 pp.HOLLING C. S. 1986: The resilience of terrestrial ecosystems: local surprise and global change. In: CLARK W. M. & MUNN R. E. (eds) Sustainable Development of the Biosphere, Cambridge Univ. Press, Cambridge, p. 292–320.IUCN 1994: Guidelines for Protected Area Management Categories. CNPPA & WCMC. IUCN, Gland - Cambridge, x+261 pp.IUCN 2001: IUCN Red List Categories and Criteria. Version 3.1. IUCN Species Survival Commission. IUCN, Gland - Cambridge, ii+30 pp.JØRGENSEN S. E. & FATH B. 2007: A New Ecology: Systems Perspective. Elsevier, Oxford, 430 pp.KATI V., DEVILLERS P., DUFRÊNE M., LEGAKIS A., VOKOU D. & LEBRUN P. 2004: Hotspots, complementarity or representativeness? Designing optimal small-scale reserves for biodiversity conservation. Biol. Conserv. 120: 471–480.KIRKPATRICK J. B. 1983: An iterative method for establishing priorities for the selection of nature reserves: an example from Tasmania. Biol. Conserv. 25: 127–134.KLEIN C., STEINBACK C., SCHOLZ A. et al. 2008: Effectiveness of marine reserve networks in representing biodiversity and minimizing impact to fishermen: a comparison of two approaches used in California. Conserv. Lett. 1: 44–51.KLEIN C. J., STEINBACK C., WATTS M., SCHOLZ A. J. & POSSINGHAM H. P. 2010: Spatial marine zoning for fisheries and conservation. Frontiers Ecol. Environm. 8/7: 349–353.KORPEĽ Š. 1997: Zvláštnosti maloplošných podrastových a výberných porastových typov v prirodzených smrekových lesoch Tatranského národného parku. Štúdie o Tatranskom národnom parku 3 (36): 83–112.

150

KRIPPEL E. 1986: Postglaciálny vývoj vegetácie Slovenska. Veda, Bratislava, 307 pp.LANDRES P. B., BRUNSON M. W., MERIGLIANO L., SYDORIAK C. & MORTON S. 2000: Naturalness and wildness: the dilemma and irony of managing wilderness. USDA Forest Service Proc. RMRS-P-15, 5: 377–381.LINDEMAYER D. B. & NOSS R. F. 2006: Salvage logging, ecosystem processes, and biodiversity conservation. Conserv. Biol. 20: 949–958.MARGULES C. R. & PRESSEY R. L. 2000: Systematic conservation planning. Nature 405: 243–253.MARGULES C. R., PRESSEY R. L. & WILLIAMS P. H. 2002: Representing biodiversity: data and procedures for identifying priority areas for conservation. J. Biosci. (Suppl. 2) 27: 309–326.MARGULES C. R. & USHER M. B. 1981: Criteria used in assessing wildlife conservation potential: a review. Biol. Conserv. 21: 79–109.MCGARIGAL K. & MARKS B. J. 1995: FRAGSTATS: spatial pattern analysis program for quantifying landscape structure. Version 2.0. USDA Forest Service Gen. Tech. Rep. PNW-351, 134 pp.MÍCHAL I., AMBROS Z., BÍNOVÁ L., BUČEK A., HUDEC K., KOLÁŘOVÁ D., KYNČL M., LŐW J. & MACKŮ J. 1991: Územní zabezpečování ekologické stability. Teorie a praxe. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, 150 pp.+10 príloh.MORAVČÍK M., RIZMAN I., KRAJČOVIČ R., BOZALKOVÁ I., DRAŽIL T., BALÁŽ D., ŠEFFER J., FLEISCHER P. & CELER S. 2007: Metodika rozdelenia Tatranského národného parku na zóny ochrany. 8 pp., ms. [Návrh metodiky; depon. in: NLC Zvolen & ŠOP SR Banská Bystrica].NOSS R. F. 1990: Indicators for monitoring biodiversity: a hierarchical approach. Conserv. Biol. 4: 355–364.NOSS R. F., CARROLL C., VANCE-BORLAND K. & WUERTHNER G. 2002: A multicriteria assessment of the irreplaceability and vulnerability of sites in the Greater Yellowstone Ecosystem. Conserv. Biol. 16: 895–908.PICKETT S. T. A. & THOMPSON J. N. 1978: Patch dynamics and the design of nature reserves. Biol. Conserv. 13: 27–36.PICKETT S. T. A. & WHITE P. S. (eds)1985: The Ecology of Natural Disturbance and Patch Dynamics. Academic Press, Orlando, 472 pp.PIETA K. 1996: Liptovská Mara. Včasnohistorické centrum severného Slovenska. Archeologický ústav SAV & Academic Electronic Press, Nitra - Bratislava, 136 pp.POLOVINA J. J. 1984: An overview of the ECOPATH model. Fishbyte 2/2: 5–7.POSSINGHAM H. P., WILSON K. A., ANDELMAN S. J. & VYNNE C. H. 2006: Protected areas: goals, limitations, and design. In: GROOM M. J., MEFFE G. K. & CARROLL C. R. (eds) Principles of Conservation Biology, Sinauer Associates Inc., Sunderland, p. 509–533.PRESSEY R. L., POSSINGHAM H. P. & DAY J. R. 1997: Effectiveness of alternative heuristic algorithms for identifying minimum requirements for conservation reserves. Biol. Conserv. 80: 207–219.PRESSEY R. L., CABEZA M., WATTS M. E., COWLING R. M. & WILSON K. A. 2007: Conservation planning in a changing world. Trends Ecol. Evol. 22: 583–592.PULLIAM H. R. 1988: Sources, sinks, and population regulation. Amer. Naturalist 132: 652–661.REID W. V. 1998: Biodiversity hotspots. Trends Ecol. Evol. 13: 275–280.SABATINI M. C., VERDIELL A., RODRÍGUEZ IGLESIAS R. M. & VIDAL M. 2007: A quantitative method for zoning of protected areas and its spatial ecological implications. J. Environm. Manage. 83: 198–206.SAVITSKY B. G. & LACHER T. E., Jr (eds) 1998: GIS Methodologies for Developing Conservation Strategies. Columbia Univ. Press, New York, 278 pp.SCOTT J. M. et al. 1993: Gap analysis - a geographic approach to protection of biological diversity. Wildl. Monogr. 123: 1–41.SCHREIBER K.-F. (ed.) 1988: Connectivity in Landscape Ecology. Proc. 2nd Int. Seminar IALE. Münstersche Geogr. Arbeiten 29, Münster, 232 pp.SCHWARZ M., VLADOVIČ J., ŠEBEŇ V., LONGAUER R., ŠMELKO Š., ČABOUN V., RIZMAN I., KMEŤOVÁ Z., POLÁK P. & DRAŽIL T. 2005: Definovanie a hodnotenie priaznivého stavu zachovania európsky významných lesných typov biotopov. In: POLÁK P. & SAXA A. (eds), Priaznivý stav biotopov a druhov európskeho významu, ŠOP SR, Banská Bystrica, p. 131–200.SMITH P. G. R. & THEBERGE J. B. 1986: A review of criteria for evaluating natural areas. Environm. Manage. 10: 715–734.

151

SOKAL R. R. & ROHLF F. J. 1997: Biometry. The Principles and Practice of Statistics in Biological Research. 3rd ed. W. H. Freeman & Co., New York, 890 pp.SOULÉ M. E. (ed.) 1987: Viable Populations for Conservation. Cambridge Univ. Press, Cambridge, 191 pp.SOULÉ M. E. 1991: Conservation: tactics for a constant crisis. Science 253: 744–750.SOULÉ M. & NOSS R. F. 1998: Rewilding and biodiversity. Wild Earth, Fall 1998: 19–28.SVANCARA L. K., BRANNON R., SCOTT J. M., GROVES C. R., NOSS R. F. & PRESSEY R. L. 2005: Policy-driven versus evidence-based conservation: a review of political targets and biological needs. BioScience 55: 989–995.TILMAN D., MAY R. M., LEHMAN C. L. & NOWAK M. 1994: Habitat destruction and the extinction debt. Nature 371: 65–66.TOPERCER J. 1995: Ecological comments on territorial systems of ecological stability. Ekológia (Bratislava) 14: 303–315.TOPERCER J. 2000: Hlavné výsledky výskumu zoskupení vtákov a ich habitatov v západokarpatských horských dolinách. Správy Slov. zool. spol. 18: 61–80.TOPERCER J. 2006: Zoning and FCS definition should match the scales of ecosystem variability (a case of Tichá and Kôprová Dolina Valley). Carpathi 15: 12.TOPERCER J., KLIMENT J. & BERNÁTOVÁ D. 2004: Veternú ružicu asi neotočíme. Ale nezlomíme nad hoľami (pastiersku) palicu? In: KADLEČÍK J. (ed.), Zborník Turiec a Fatra 2004, ŠOP SR – Správa NP Veľká Fatra a SZOPK – ZO Martin, Vrútky, p. 47–55.TOPERCER J. 2009: Gule do kolkárne mjr. Jánošíka. Dostupné na internete: <http://topercer.blog.sme.sk/c/177601/Gule-do-kolkarne-mjr-Janosika.html>.UNDERWOOD E. C., SHAW M. R., WILSON K. A., KAREIVA P., KLAUSMEYER K. R. et al. 2008: Protecting biodiversity when money matters: maximizing return on investment. PLoS One 3/1: e1515, 7 pp. doi: 10.1371/journal.pone.0001515.USNPS (UNITED STATES NATIONAL PARK SERVICE) 1998: Planners’ Sourcebook. US Department of the Interior, National Park Service.VANE-WRIGHT R. I., HUMPHRIES C. I. & WILLIAMS P. H. 1991: What to protect? Systematics and the agony of choice. Biol. Conserv. 55: 235–254.WALTHER P. 1986: The meaning of zoning in the management of natural resource lands. J. Environm. Manage. 22: 331–344.WATTS M., POSSINGHAM H. P., BALL I. et al. 2009: Marxan with Zones: software for optimal conservation-based land- and sea-use zoning. Environm. Modell. Softw. 24: 1513–1521.ZLATNÍK A. 1959: Přehled slovenských lesů podle skupin lesních typů. Spisy Věd. Lab. Biocenol. Typol. Lesn. Fak. Vys. Šk. zeměd. Brno 1959: 1–195.

Udržateľnosť, krajina a cestovný ruch: hľadanie teoretických východísk

Branislav Chrenka

V príspevku približujem niekoľko možných teoretických východísk pri výskume udržateľnej krajiny vo vzťahu k cestovnému ruchu. Ambíciou nie je vyčerpávajúca

152

http://topercer.blog.sme.sk/c/177601/Gule-do-kolkarne-mjr-Janosika.html

a objektívna analýza všetkých potenciálnych východísk, ale niekoľko postrehov, ako možno na udržateľnú krajinu nazrieť z rôznych uhlov pohľadu. Po stručnom pojednaní o možných chápaniach pojmu „udržateľný cestovný ruch“ uvádzam štyri odlišné prístupy ku konceptualizovaní krajiny vo vzťahu k cestovnému ruchu (CR): krajina ako dedičstvo, krajina a moc, krajina ako sieť a krajina ako komodita.

1. Udržateľný cestovný ruch: pokus o definíciu pojmu

Niektorí autori poukazujú na odlišnosť významu pojmov „udržateľný CR“ a „udržateľný rozvoj CR“. Kým prvý kladie dôraz na dlhodobé fungovanie sektora ako takého (predovšetkým z ekonomického hľadiska), druhý berie do úvahy rozvoj CR v rámci naplnenia širších sociálnych a environmentálnych cieľov (Holden 2008). Vo väčšine literatúry sa však aj „udržateľný turizmus (sustainable tourism)“ rozumie ako súčasť konceptu „udržateľnosti“ v širšom zmysle a tak je chápaný aj v tomto príspevku.

Hunter (1996) identifikuje štyri rôzne chápania „udržateľného CR“. Prvým je „ekonomicky udržateľný CR“, ktorý primárne hľadí na uspokojenie potrieb turistov a poskytovateľov služieb. Oprávnenosť rozvoja CR z hľadiska životného prostredia je akceptovateľný, keďže iné hodpodárske činnosti ako napr. ťažba nerastných surovín, spôsobujú väčšiu environmentálnu záťaž ako CR. Druhý, „CR iniciovaný spotrebou (product-led tourism)“ (slabá udržateľnosť), berie do úvahy význam prírodných zdrojov pre rozvoj CR, ťažisko však zostáva v raste sektora a v zachovaní turistického produktu. Vo väčšine prípadov sa pozornosť zameriava na environmentálne úpravy v rámci existujúcich rozvojových projektov. Tretím je „CR s prioritou ochrany životného prostredia (environmentally-led tourism)“ (stredná udržateľnosť), ktorý spočíva v rozvoji takých foriem CR, ktoré závisia na vysokej kvalite životného prostredia. Ziskovosť v sektore CR ide ruka v ruke s ochranou prírody, ktorá sa tak stáva prioritou. Napokon, v environmentálne mimoriadne citlivých oblastiach by rozvoj CR v súlade s princípmi silnej udržateľnosti nemal byť povolený vôbec, resp. silno kontrolovaný. Hunter tento postoj označuje ako „potlačený CR (neotenous tourism)“.

Saarinen (2006) definuje tri prístupy ako sa udržateľnosť zvykne chápať v súvislosti s CR. Prístup „zdrojov“ zdôrazňuje potrebu ochrany prírody a kultúry pred nezvratnými zmenami spôsobenými rozvojom CR. Najčastejšie používanou metódou hodnotenia je únosná kapacita. Predstaviteľmi sú prevažne ochranári a ekológovia. Prístup „aktivít“ hlása, že rozvoj CR môže napomôcť udržateľnosti. Tieto hlasy počuť najmä zo strany podnikateľských subjektov v CR, ktorých cieľom je udržať kapitálové investície v sektore. Prístup „komunity“ kladie najväčší dôraz na sociálnu udržateľnosť miestnych komunít a odhaľuje rozloženie moci v zápase o rozvoj územia. Tento prístup využíva napríklad sociológia alebo kritická geografia.

House (1997) rozoznáva dva rozdielne ideologické prístupy k udržateľnosti CR: reformistický a štrukturalistický. Reformisti nespochybňujú hodnoty spoločnosti spôsobujúce environmentálne a sociálne problémy, ale sa ich snažia usmerňovať. Ich cieľom je modifikovať súčasný model rozvoja CR smerom k väčšej udržateľnosti. Štrukturalisti zastávajú radikálnejší názor; očakávajú „prehodnotenie všetkých hodnôt“ tak v spoločnosti, ako aj v rozvoji CR.

2. Krajina ako dedičstvo Jednou z podstatných čŕt konceptu „udržateľnosti“ je jeho časový element, teda predpoklad zachovania (prípadne zlepšenia) environmentálnych (sociálnych, ekonomických) podmienok územia z minulosti, cez súčasnosť, do budúcnosti. Nemenej výraznou črtou tohto konceptu je však aj istá miera zdiskreditovania jeho často kritizovanou vágnosťou a

153

nadmerným používaním. V diskurzoch o krajine je preto vhodné podporiť tézu zachovania jej environmentálnych a kultúrnych hodnôt konceptom, ktorý v rámci širšej verejnosti vyvoláva menej otáznikov. Konceptom, ktorý dokáže vyvolať (celo)spoločenský konsenzus jednoznačným posolstvom. Túto úlohu môže splniť koncept dedičstva (heritage). Okrem časového elementu totiž implicitne predpokladá prítomnosť hodnoty, ktorá má univerzálnu platnosť pre generácie minulosti, prítomnosti, aj budúcnosti. Súvislosť medzi udržateľnosťou a zachovávaním dedičstva je zrejmá. V slovenských podmienkach sa venoval potrebe zachovaniu kultúrneho dedičstva a diverzity v záujme „trvalo udržateľnej spoločnosti“ Huba (1996). Autor v eseji reflektuje predovšetkým neúctu socialistického režimu voči vidieckym tradíciam našich predkov v podobe ľudovej architektúry a apeluje na obnovenie vzťahu k tomuto dedičstvu ako súčasti našej identity. Prentice (1994) poznamenáva, že v kontexte CR „dedičstvo“ nadobúda širší význam, ako len „právne podložený odkaz z generácie na generáciu“. Timothy a Boyd (2003) definujú dedičstvo ako „tie časti minulosti, ktoré si spoločnosť praje zachovať“. Dedičstvo je produktom socio-kultúrneho procesu, v ktorom objekty ako súčasť „fenomenologického“ prostredia nadobúdajú hodnotu, alebo úžitok a stávajú sa tak súčasťou „behaviorálneho“ prostredia. Na rozdiel od „udržateľnosti“ je teda tento proces selektívny; hodnotu objektu nepriznáva a priori, ale na základe spoločenského konsenzu. Čo je však v koncepte dedičstva tým „objektom“? Okrem tradične uznávaného antropogénneho dedičstva (človekom vytvorené materiálne dedičstvo, tradície a rituály) sa čoraz častejšie spomína „prírodné“ dedičstvo; napr. Poria et al. (2003) vydeľuje prírodné, vybudované (built) a kultúrne dedičstvo. Má však byť hodnota prírody výsledkom spoločenského konsenzu? Ak k tomu pridáme Johnsonove chápanie dedičstva ako „výsledok súhry medzi výrobou, reguláciou a spotrebou“, priestor pre hodnotu prírody samej o sebe v tomto antropocentrickom mori neexistuje. V súvislosti s ohrozením prírodného dedičstva, ktoré zapríčinil človek, musíme prijať chápanie zachovania tohto dedičstva ako ochrany človeka (a jeho životného prostredia) pred ním samým. Z hľadiska krajiny Graham et al. (2000) charakterizujú tri hlavné dimenzie, v ktorých môže byť koncept dedičstva využitý. Prvou je chápanie dedičstva ako priestorového fenoménu v zmysle jeho polohy (kde sa dedičstvo nachádza a prečo?), rozloženia a mierky (rôzne formy dedičstva na miestnej, regionálnej, národnej, medzinárodnej a globálnej úrovni). Druhou je chápanie dedičstva ako jedného z atribútov identity krajiny, jej genia loci. Napokon, dedičstvo je komodifikované; dôležitá je kultúrna a ekonomická funkcia krajiny. Graham et al. (2000) argumentujú, že pokiaľ dedičstvo je „využívanie minulosti v súčasnosti“, potom využívanie tohto zdroja z ekonomických dôvodov je práve tak legitímne ako kladenie dôrazu na kultúrne hodnoty. Práve trhový charakter krajiny podľa nich zaručuje udržanie jej kultúrneho významu. Koncept dedičstva sa spája predovšetkým s kultúrnym CR, čoraz viac sa však používa v štúdiách mestského CR, vidieckeho CR, či ekoturizmu. Niektorí autori dávajú tento fakt do súvislosti s chýbajúcim pocitom identity a autentickosti (post)moderného človeka; dedičstvo navodzuje pocit kontinuity a identifikácie s krajinou a kultúrou, v ktorej človek žije (Williams 2009). Wylie (2007) však varuje pred idealizovaním historickej (predovšetkým rurálnej) krajiny, ako v prípade odkazu Carla Sauera a jeho materialistického chápania kultúrnej krajiny, W.G. Hoskinsa a jeho melancholickej nostalgie za tradičným anglickým vidiekom, či J.B. Jacksona a jeho každodennosti amerického vidieka. Chápanie krajiny ako dedičstva tak môže ľahko uviaznuť vo vlastnej minulosti a abstrahovať od kľúčových súčasných spoločenských procesov, ktoré ju vytvárajú a pretvárajú.

3. Krajina a moc

154

Uvedenú absenciu spoločenských kontextov pri konceptualizovaní krajiny sa snažia prekonať viacerí autori vychádzajúci zo sociálnej teórie marxistického materializmu (David Harvey, Neil Smith), či postštrukturalizmu a Foucaltovej filozofie (Don Mitchell, David Matless) (Wiley 2007). Krajina v tomto chápaní je nielen výsledkom spoločenských procesov, ale aj ich aktívnym činiteľom. Krajina je tak odrazom ako aj iniciátorom sociálnych vzťahov. Tento obojstranný vzťah by podľa názoru autora tohto príspevku nemal absentovať ani v konceptualizovaní udržateľnej krajiny. Rozloženie moci v krajine je totiž pre ňu determinujúce. Podľa Clegga (1989) sa moc (power) stala jedným z ústredných konceptov v spoločenských vedách. Od čias Thomasa Hobbsa a Johna Locka sa stretávame s dvoma chápaniami pojmu moc. Moc môže byť interpretovaná ako kvantitatívny jav, ako kapacita, teda ako uchopiteľná, empiricky pozorovateľná a merateľná entita. V spoločenských vedách je toto chápanie populárne najmä preto, že umožňuje jednoduché vydelenie tých, ktorí majú moc od tých, ktorí ju nemajú. V druhom, komplexnejšom chápaní moc neznamená iba kapacitu konať, ale aj právo konať. Právo konať v tomto prípade závisí od súhlasu tých, na ktorých sa moc uplatňuje (Hindess 1996). Dowding (1996) delí diskurz moci na „moc nad (power over)“ a „moc k (power to)“, keďže podľa jeho argumentácie sa moc v realite nevyskytuje ako taká, ale vždy v špecifickom vzťahu. Kým „moc nad“ znamená dominanciu jedného subjektu nad druhým s potenciálom vzniku vzájomného konfliktu, „moc k“ sa vzťahuje k činnosti vo vzájomnej spolupráci za účelom dosiahnutia určitého spoločného cieľa. V prvom prípade ide o „hru s nulovým súčtom“. Moc jedného subjektu predpokladá existenciu podriadeného. V druhom prípade môže koncentrácia moci vo vzájomnej spolupráci prispieť k úžitku všetkých zúčastnených.

Foucalt (1982) argumentuje, že mocenské vzťahy sú zakorenené v celej spoločenskej sieti. Moc podľa neho nie je koncentrovaná iba v oficiálnych mocenských štruktúrach v podobe politických a hospodárskych organizácií, ale diverzifikovaná aj vo všetkých ľudských každodenných činnostiach. Koncentráciu moci teda nie je možné, ani zmysluplné, priestorovo lokalizovať. Coles a Church (2007) berúc do úvahy mobilný a relatívne apolitický charakter fenoménu CR považujú Foucaltove chápanie za veľmi vhodné na jeho kritickú analýzu. Foucaltove post-humanistické myšlienky dokonca považujú za nový ontologický základ pre výskum CR.

V kritickom výskume cestovného ruchu je koncept moci uplatňovaný explicitne aj implicitne, ale k jeho epistemologickým, ontologickým a metodologickým aspektom sa autori vyjadrujú zriedka. Morgan (2004) výskumom marketingových stratégií destinácií poukázal na úlohu reklamy a vytvárania značiek (brandingu) v CR, ktoré odrážajú a posilujú rozloženie moci v spoločnosti. Viaceré štúdie poukazujú na pôsobenie nadnárodných korporácií a medzinárodných sietí spolupráce v oblasti CR a ich dopady na rozloženie moci v turistických destináciách. Moc a cestovný ruch sa však v dnešnom svete navzájom ovplyvňujú, keďže CR sa stal „hlavným medzinárodným komponentom západných kapitalistických ekonomík...a jednou z podstatných čŕt konzumnej spoločnosti a moderného života“ (Britton 1991).

Podľa Coles a Church (2007) sa koncept moci implicitne vyskytuje aj v súčasnosti najvplyvnejšej oblasti výskumu CR, a to udržateľnom cestovnom ruchu. Kľúčovým faktorom tu je budovanie partnerstiev na miestnej (regionálnej) úrovni, ktoré zabezpečia efektívny, vyvážený a spravodlivý rozvoj CR. Tieto partnerstvá však nemôžu fungovať bez presunu kompetencií (moci) z vyššej rozhodovacej úrovne na nižšiu v zmysle princípu solidarity (empowerment).

4. Krajina ako sieť

155

Udržateľnosť implicitne predpokladá vzájomnú prepojenosť jednotlivých aspektov reality. Zaujímavým východiskovým konceptom analýzy udržateľnej krajiny preto môže byť aj teória sietí (actor-network theory, ANT). Van der Duim (2007) túto teóriu aplikoval vo výskume procesov cestovného ruchu v krajine. „Tourismscapes“ (turistické priestory) sú priestory interakcii (siete) medzi jednotlivými „hráčmi“ CR (regióny, komunity, organizácie, technológie, dopravné systémy, ubytovacie zariadenia, atrakcie a podobne). „Hráči“ v tomto systéme nadobúdajú svoju formu vďaka svojmu postaveniu voči ostatným prvkom – na vzťahoch medzi „hráčmi“ teda pri vytváraní celkovej podoby siete záleží najviac. Prvky sa podľa Murdocha (2006) stávajú súčasťou systému procesmi vyjednávania, mobilizácie, zobrazovania a premiestňovania medzi hráčmi, entitami a miestami – to všetko v záujme fungovania siete ako celku. Výraznou črtou tejto kontroverznej teórie je prekonanie dualizmu (globálny-miestny, spoločnosť-príroda a pod.), ale tiež prisúdenie úlohy hráčov (aktantov) tak živým, ako aj neživým objektom. Samozrejme, nie všetky priestory sa stávajú „tourismscapes“. Predstavy o spôsobe organizácie krajiny rôznych záujmových skupín (miestne komunity, ochrancovia prírody, rozvojové agentúry, investori) sú často nekompatibilné (Van der Duim 2007). Law a Hetherington (1999) v systéme CR rozlišujú tri druhy aktantov. Po prvé, aktantom je samotné telo turistu, ktoré svojim vstupom do hry pretvára (a je ňou aj pretvárané) destináciu CR a vytvára tak „stelesnený priestor (embodied space)“. Krajina nie je statický priestor, do ktorého návštevník príde a potom z neho odíde, ale permantne pretváraný priestor zmyslov a emócií (Crouch 2000). Cestovanie v tomto zmysle nie je iba o spotrebe vizuálnych vnemov a vytváraní mentálnych obrazov o mieste, ale aj o činnostiach s miestom – turista je vnorený do priestoru, je jeho súčasťou. Po druhé to sú hmotné objekty a priestory, v ktorých sa CR odohráva (napr. hotel, lyžiarsky svah, železnica, pláž, jazero,...). Tretím a posledným druhom aktantov sú informácie a médiá, ktorými sa vzťahy v sieti (moc a hierarchia tourismscapes) dajú ovplyvňovať.

5. Krajina ako komodita

Vzťah cestovného ruchu a udržateľnosti je ambivalentný. Estetické kvality krajiny však sú pre CR dôležitým predpokladom. Čoraz častejšie sa preto v literatúre CR stretávame s chápaním krajiny ako komodity, ktorú turisti symbolicky spotrebúvajú.

Edensor (2006) argumentuje, že turistické priestory (tourismscapes) sú výrazne organizované a štrukturované. Turista sa v nich nevyhne plneniu určitých „úloh“ v podobe určených trás, itinerárov a podobne. Edensor preto s využitím pojmu Ingoldu a Kurtillu (2000) „taskscapes“1 ako priestorov každodenných zvykov a povinností opisuje tourismscapes ako „tourist taskscapes“. Komodifikácia zážitku priemyslom CR vytvorila určité normy správania sa turistu; existujú miesta, „kde musíš byť“, ktoré „musíš vidieť“, ktoré „sa nedajú obísť“. Predpokladom spotreby týchto miest je však nasledovanie predpísaných itinerárov a určených trás.

Turisti „spotrebúvajú krajinu“ primárne vizuálnym spôsobom, čo tvorí základ Urryho „tourist gaze“2 (1990). Vizuálne vnemy sú však v krajine evokované hmotnými objektami a tak nemôžeme abstrahovať od faktu, že návštevník je súčasťou fyzického priestoru. Telo považuje nielen za biologicky determinované, ale aj za sociálne pretvárané. Telo ako súčasť „siete politických, socioekonomických a geografických vzťahov“ teda hrá významnú úlohu pri vytváraní identity krajiny. Aktivity súvisiace s cestovným ruchom (obrázok lyžiara v panenskej prírode či bronzového tela na ľudoprázdnej pláži) pomáha pri formovaní identity návštevníkov, ale mení aj miestnu identitu krajiny. Kým naše myšlienky a emócie môžu kolísať nezávisle od okolitého prostredia, telesnými zmyslami sa s týmto priestorom spájame

156

(Veojila a Jokinen 1994). MacNaughten a Urry (2000) opisujú súvislosť medzi charakteristikami krajiny a emóciami, ktoré táto krajina vyvoláva. Predstava putovania vidieckou krajinou sa spája s pocitom slobody, nespútanosti a zmyselnosti. Dramatický reliéf krajiny môže vyvolávať pocity strachu a vzrušenia, neodmysliteľné pri adrenalínových športových aktivitách ako horolezectvo, rafting, či extrémne lyžovanie. Prírodná krajina evokuje prebudenie zmyslov, nájdenie vlastnej prirodzenosti a psychickú regeneráciu v kontraste s mestskými priestormi, ktoré tieto vlastnosti svojou všadeprítomnou organizáciou potláčajú. Naplnenie týchto romantických predstáv sa uskutočňuje stelesnením, konkrétnou fyzickou aktivitou v krajine (turistika, vodáctvo, lyžovanie a pod.). Stelesnenie však nie je doménou adrenalínových aktivít; zmysly umožňujú zážitok tak z hudobného festivalu, ako aj z ochutnávky vína, či opaľovania na pláži.

–––––––––––––––––––––––––––––1 Pojem “taskscapes” zaviedol sociálny antropológ Tim Ingold: “tak ako je krajina (landscape) zoskupenie súvisiacich funkcií, analogicky môžeme pod “taskscape” rozumieť zoskupenie súvisiacich činností”. Je to sociálne vytváraný priestor ľudských aktivít s priestorovým ohraničením.

2 Urry považuje vizuálny vnem za najdôležitejší faktor zážitku turistu. „Gaze“ (uprený pohľad, zízanie, hľadenie) je sociálne vytváraný. Spôsob, akým vnímame priestor v destinácii (čo a ako si všímame) záleží od nášho postavenia v spoločenských štruktúrach.

Záver

Krajina je primárnym objektom spotreby turistu. Krajina provokuje k cestovaniu. Potreba prepojiť fenomén cestovného ruchu fenoménom krajiny je preto logická. Oba fenomény sú však natoľko komplexné, že je prakticky nemožné postihnúť všetky ich aspekty v jednej štúdii. V príspevku som analyzoval niekoľko konceptov, ktoré sa vyskytujú v humánnogeografickej literatúre a parciálne vysvetľujú vzťah turizmu s udržateľnou krajinou. Vybraný aspekt pritom v každom z uvedených konceptov odráža odlišnú ideológiu – do minulosti zahľadený, vidiek idealizujúci koncept dedičstva, sociálne zameraný a politicky angažovaný koncept moci a postmoderný, individualizijúci koncept zážitku. Pochopenie procesov cestovného ruchu v krajine vo vzťahu k jej udržateľnosti v žiadnom z uvedených konceptov zákonite nemôže byť totálne a objektívne. Prednosťou konceptu dedičstva je hľadanie spoločenského konsenzu na hodnotách, ktoré v krajine treba zachovať. Koncept moci však adekvátnejšie reaguje na súčasné spoločenské procesy a pomenúva ekonomické a politické sily, ktoré krajinu pretvárajú. Ide však o spoločenskovedný koncept, ktorý vysvetľuje environmentálne aspekty krajiny iba okrajovo, resp. ako iba ako environmentálne dopady spoločenských procesov. Postmoderná actor-network theory by sa mohla zdať ako vhodný koncept pre analýzu krajiny, kde všetko so všetkým súvisí. Otáznou však ostáva aplikabilita teórie, ktorá dáva do hierarchicky rovného vzťahu nielen živé a neživé, ale aj materiálne a nemateriálne entity. Napokon, chápanie krajiny ako komodity, ako miesta zážitku, má ideologické korene v neoliberalizme. Rôznorodosť pojmu „udržateľnosť“ dovoľuje aj neoliberálnu interpretáciu v zmysle „ozelenenia“ trhovej ekonomiky. Trhové princípy však dokážu zabezpečiť starostlivosť o krajinu len do tej miery, pokiaľ bude generovať zisk. Udržateľný cestovný ruch vo vzťahu ku krajine teda môžeme študovať z rôznych aspektov, ktoré v tomto príspevku samozrejme neboli vyčerpané. Je nevyhnutné pri každom z nich si byť vedomý nielen ich možností, ale aj limitov a ideologických kontextov.

Literatúra

157

BRITTON, S. (1982). The political economy of tourism in the Third World. Annals of Tourism Research, 9, pp. 331–58.CLEGG, S. (1989). Frameworks of Power. London (Sage).COLES, T., CHURCH, A. (2007). Tourism, Power and Space. London: Routledge.DOWDING, K. (1996). Power. Buckingham (Open University Press).EDENSOR, T. (2006). Sensing Tourism Spaces. In: MINCA, C., OAKES, T. (eds.). Travels in Paradox (pp. 23-46). Rowman and Littlefield.FOUCAULT, M. (1982). The subject and power. In L.D. HUBERTAND, P. RABINOW (eds.) Michel Foucault: Beyond Structuralism and Hermeneutics. London (Harvester Wheatsheaf).GRAHAM, B., ASHWORTH, G.J., TUNBRIDGE, J.E. (2000). A Geography of Heritage: Power, Culture and Economy. London (Arnold).HINDESS, B. (1996). Discourses of Power. From Hobbes to Foucault. Oxford (Blackwell).HOLDEN, A. (2008). Environment and Tourism. Routledge.HOUSE, J. (1997). Redefining Sustainability: a Structural Approach to Sustainable Tourism. In STABLER, M. (eds.) Tourism and Sustainability: Principles to Practice (pp. 89–104). Wallingford (CAB International).HUBA, M. (1996b). Kultúrne dedičstvo, kultúrna diverzita a trvalo udržateľná spoločnosť. Životné prostredie 4, pp. 213-215.HUNTER, C. (1996). Sustainable Tourism as an Adaptive Paradigm. Annals of Tourism Research, 24, 4, pp. 850–67.INGOLD, T., KURTTILA, T. (2000). Perceiving the Environment in Finnish Lapland. Body and Society 6 (3-4), pp.186-196.LAW, J., HETHERINGTON, K. (1999). Materialities, spatialities, globalities. Department of Sociology, Lancaster University.MACNAGHTEN, P., URRY, J. (2000). Bodies of nature. Body and Society, 6 (3/4), pp. 1–16.MORGAN, N. (2004). Problematizing Place Promotion. In: LEW, A.A., HALL, C.M., WILLIAMS, A.M. (eds.) A Companion to Tourism (pp.173-183). Blackwell. MURDOCH, J. (2006). Post-structural geography. London (Sage).PORIA, Y., BUTLER, R. AND AIREY, D. (2003). The core of heritage tourism. Annals of Tourism Research, 30,1, pp. 238–54.PRENTICE, R. (1993). Tourism and Heritage Attractions. London (Routledge).SAARINEN, J. (2006). Traditions of Sustainability in Tourism Studies. Annals of Tourism Research, 33 (4), pp. 1121–40.TIMOTHY, D.J., BOYD, S.W. (2003). Heritage Tourism. Harlow (Prentice Hall).VAN DER DUIM, R. (2007). Tourism, Materiality and Space. In: ATELJEVIC, I, PRITCHARD, A., MORGAN, M. (eds.) The Critical Turn in Tourism Studies: Innovative Research Methodologies (pp.149-163). Elsevier. VEIJOLA, S., JOKINEN, E. (1994). The body in tourism. Theory, Culture and Society, 11 (3), pp. 125–51.WILLIAMS, S. (2009). Tourism geography: A new synthesis. Routledge. WYLIE, J. (2007). Landscape. Routledge.

158

Participácia geografie na integrovanom výskume krajiny

Dušan Šebo

Úvod Napriek tomu, že si náš príspevok kladie za cieľ predstaviť možnosti a príklady participácie geografie v problematike integrovaného výskumu krajiny, budeme vychádzať z definície, ktorá pochádza z prostredia krajinnej ekológie. Trojica Tress, B., Tress, G. a Fry (2005) totiž definuje integrovaný výskum práve tak, ako ho môžeme vnímať v relevantných geografických príspevkoch (napr. Claeson 1982, Goudie 1986, Turner 1989, Wilbanks 1994, Gober 2000). Integrovaný výskum podľa uvedených autorov zahŕňa interdisciplinárny výskum a transdisciplinárny výskum, kde prvý z nich referuje k takému druhu výskumu, na ktorom sa podieľa niekoľko disciplín (prírodno- i spoločensko- vedných) pričom tieto sú nútené prekročiť vlastné „hranice“ (kombinovať kvantitatívne a kvalitatívne prístupy, analytické a interpretačné metódy) za účelom tvorby nových poznatkov a riešenia spoločného výskumného cieľa. Transdisciplinárny výskum integruje vedcov z rôznych disciplín s neakademickými účastníkmi výskumu typu krajinných manažérov a verejnosti za rovnakým účelom ako je tomu pri interdisciplinárnom výskume. Na základe preštudovaného, nám dostupného, materiálu sa pokúsime v nasledujúcej stati sprostredkovať najdôležitejšie postrehy geografov v otázkach integrovaného výskumu krajiny a na niekoľkých prípadových štúdiách naznačiť súčasnú pozíciu geografie v danej oblasti výskumu.

Koncept integrácie v geografii

Nie je našou ambíciou detailne zmapovať vývoj integratívneho myslenia v geografii, no v záujme zachovania určitého kontextu žiada sa aspoň heslovite zhodnotiť vývoj tohto bádateľského prúdu v geografii. Napriek tomu, že koncept integrácie sa v modernej geografii začal vyvíjať až Humboldtovým a Ritterovým „zmyslom pre jednotu“, zdôrazňovali integratívnu podstatu geografického výskumu už starovekí geografi a stretávame sa s ňou i v samotných základoch vedy západnej civilizácie. Významným medzníkom vo vývoji integrácie v modernej geografii bol Hettnerov a Hartshornov presun od holizmu k mechanistickému systematizmu, ktorý umožnil analytický prístup (Harvey, 1997). Nastolený trend systematizmu však zanedlho nabral črty šablónovitosti, čo si vynútilo značnú kritiku pozitivivisticky orientovanej časti geografickej obce, následkom čoho sa geografiazačala vyvíjať v duchu nomotetickej a kvantitatívnej paradigmy. Záujem o integrované prístupy sa do geografie vracia vďaka ďalšej revolúcii, tentokrát environmentálnej (začiatok na prelome 60.tych a 70.tych rokov 20. st.). Na túto skutočnosť má zaiste nemalý vplyv kľúčový dokument z Konferencie OSN o životnom prostredí a rozvoji - Agenda 21, v ktorom sa integrovaný výskum odporúča ako významný nástroj praktickej implementácie TUR.

V prácach (nielen geografických) zaoberajúcich sa integrovanými prístupmi sa však často stretávame s tým, že geografia sa, napriek svojmu syntetizujúcemu charakteru, šance na

159

potenciálne líderstvo v integrovanom výskume krajiny nechopila (napr. White at al. 2008, Golledge 2002, Goudie 1986). Z uvedených prác vyplýva, že veľká časť bádateľského úsilia bola venovaná skôr snahám porozumieť rôznym „izmom“, než vylepšeniu samotných schopností geografie, t.j. zameranie skôr na perspektívu než samotné jadro, pričom mnoho energie sa stratilo vo vzájomných akademických konfliktoch a kriticizme. K príčinám tohto stavu zaiste prispeli i rôznorodosť prístupov (napr. vzhľadom na mierku) či metodologická a terminologická nejednotnosť v samotnom výskume krajiny. Tieto skutočnosti boli evidentné i na medzinárodnom sympóziu venovanom krajinným systémom, uskutočnenom vo vtedajšom Československu v r. 1981 (Drdoš ed., 1983). Podľa Golledga (2002) dostávajú integrované prístupy v geografii nové impulzy v poslednej dekáde 20. storočia. Je tomu tak vďaka objaveniu sa globálnych komunít a globálnych území vyžadujúcich integráciu znalostí o mieste, kultúre, politikách, ekonomikách, zdrojoch, prírodných charakteristikách prostredia a ich vzájomných interakciách. Tomuto nasvedčuje i medzinárodné geografické sympózium The Earth as Transformed by Human Action inšpirované globálnymi zmenami životného prostredia. Zborník z tohto sympózia s ambicióznym cieľom syntézy geografických prác v oblasti ľudských zásahov do životného prostredia sa však podľa samotných autorov už nedočkal ďalšieho zúžitkovania poznatkov získaných jeho vydaním. Dôvodmi tejto skutočnosti boli na jednej strane ďalšie environmentálne zmeny, ktoré sa udiali v období, kým sa toto vydanie dostalo do tlače a na strane druhej sa zmeny, ktoré zborník pokrýva sa už stihli reinterpretovať na základe nových dôkazov (Turner, Kates, Meyer, 1994). Zložité, integrálne problémy týkajúce sa riadenia spoločnosti či ochrany životného prostredia zostávajú ku koncu 20. storočia podľa Hampla (1998) pre vedu veľkou výzvou, na ktorú doposiaľ nedokázala ponúknuť uspokojivé odpovede.

Súčasný stav integrácie v geografii Témou, ktorej sa v súvislosti s integrovaným výskumom venuje veľa pozornosti je integrácia prístupov a metód fyzickej a humánnej geografie (ďalej len FG a HG). Počiatky tohto procesu nachádzame pri analýzach príčin dezintegrácie, ktorými sa zaoberal Goudie (1986). Podľa neho sa HG štúdie priestorových zákonitostí ľudských aktivít nemali významnú potrebu zaujímať o fyzické prostredie a naopak snahy fyzických geografov demonštrovať opodstatnenosť v socioekonomických záležitostiach boli neúspešné, pretože neobsahovali záujem o humánne procesy. Masey (1999) považuje za príčinu dezintegrácie vzťah oboch subdisciplín k fyzike ako k prijatému modelu vedy. Hodnotné sú v tomto smere i názory filozofujúceho fyzického geografa Roberta Inkpena, podľa ktorého je náročné oddeliť fyzické a humánne prostredie. Zamýšľa sa i nad tým, aký vplyv môžu mať sociálne siete, v rámci ktorých geograf (resp. akýkoľvek vedec) existuje, na vývoj a „smer“ fyzickogeografického (vedeckého) myslenia resp. paradigiem. Veda a teda i fyzická geografia sa podľa neho rozvíja v rozsahu sociálnych sietí a i keď tieto nezasahujú do logiky výberu teórií alebo paradigiem, určite prispievajú k tomu, aká časť reality a čo v nej sa študuje (Inkpen, 2005). Zaujímavá je poznámka Gregoriho (2002) k situácii vo fyzickej geografii, ktorá sa podľa autora môže v budúcnosti buď roztratiť v iných disciplínach, alebo umocniť svoju pozíciu v súčasnom trende integrovaných výskumov. Za nevyhnutné k tomu považuje užšie spojenectvo s decíznou sférou. Témam, ktoré geografov spájajú resp. rozdeľujú sa venovala jedna z výročných konferencií Royal Geographical Society - RGS (Harrison et al., 2004). Z jej záverov vyplýva, že vedecká komunita je v súčasnosti viac otvorená integrovanému výskumu a RGS je túto oblasť pripravená finančne podporiť ako i chopiť sa líderstva v nej. Vychádzajúc z hodnotenia Americkej akadémie vied reflektujú Gober (2000) a Turner (1989) ako najväčšie úspechy geografie tie projekty, v ktorých sa podarilo viac či menej

160

úspešne prekročiť akademické hranice a daným projektom predstaviť verziu interdisciplinárneho prístupu. K hlavným prekážkam v ďalšom rozvoji integrovaných prístupov podľa Goberovej (2000) patria:

- požiadavky na špecialistov (v akademickej aj súkromnej sfére);- to, že už výučba na univerzitách je nastavená na výchovu špecialistov;- predsudky voči syntézam v samotnej geografii.

Potenciálu a ďalším výzvam integrovaných výskumov z perspektívy vedcov, ktorí na takýchto výskumoch participovali, sa venuje príspevok Whita et al. (2008). Najdôležitejšími faktormi rozhodujúcimi o úspechu interdisciplinárnych projektov, ktorých výsledky majú byť vstupmi pre decíznu sféru sú: správne vedenie projektu, vysoká angažovanosť zainteresovaných pre daný projekt, jasný koncepčný rámec, stanovenie realistických cieľov, častá komunikácia, neformálne stretnutia, úspešný dosah na „stakeholderov“ a ostatných užívateľov výsledkov výskumu. Príspevok sa okrem iného venuje i tomu, ako čeliť problémom vyvstávajúcich počas realizácie projektov ako napríklad: voľba vhodných priestorových jednotiek (spoločenské vedy preferujú administratívne jednotky, prírodné vedy skôr areály druhov), časovej mierke (spoločenské vedy – kratšie časové horizonty, prírodné vedy – dlhšie), spôsobom, ako dosahovať vzájomnú zrozumiteľnosť, atď. Komparáciou očakávaní grantových agentúr, podporujúcich integrované výskumy a možnostiam vedcov sa venuje príspevok Tressa et al. (2005). Ich prieskum naznačuje, že vedci pociťujú silný tlak vyvstávajúci na jednej strane z požiadaviek agentúr na aplikovaný charakter výskumu a akademických požiadaviek kladených na nich na strane druhej. Je totiž veľmi náročné pracovať na aplikovanom výskume s konkrétnymi výstupmi pre nevedeckých účastníkov projektu a súčasne vypublikovať vysoko kvalitný vedecký výstup. Autori tvrdia, že od výsledkov integrovaných výskumov sa celkovo a stále viac očakáva praktický prínos pre spoločnosť, politické rozhodnutia, manažment zdrojov a napĺňanie ľudských potrieb. Zainteresovaní vedci teda spoločne zdieľajú názor, že publikácie z integrovaných výskumov by mali podliehať iným štandardom, no žiaľ už bližšie nešpecifikujú, akým.

Integrovaný výskum krajiny – od teórie k praxi Ako sme už naznačili vyššie, geografia nie je jediná a zrejme ani nie vedúca disciplína v oblasti integrovaného výskumu krajiny. Dominantným zdrojom príspevkov k integrovaným výskumom je napriek skvelým predpokladom geografie, skôr literatúra krajinno-ekologická, ekologická a ekonomická (Tress et al. 2005, Ewel 2001). V nasledujúcom výbere konkrétnych integrovaných výskumov (s dôrazom na také, na ktorých participovali i geografi) sa pokúsime predstaviť ich súčasný stav a možné prínosy geografie v tejto oblasti. Wainwright a Millington (2010) vyvinuli ABMs model (Agent Based Models) umožňujúci predikovať potenciálne dôsledky zmien využitia krajiny (napr. šírenie ničivých požiarov, intenzitu povrchových odtokov, eróziu atď.). ABMs je schopný integrovať rozhodnutia o zmenách vo využití krajiny do procesných modelov a súčasne vyhodnotiť kompatibilnosť poznatkov získaných z rôznych zdrojov. Jednu z možností využitia modelu predstavili na príklade poľnohospodárskej krajiny Španielska, kde sledovali zmeny v erózií a sedimentácií v rozsahu niekoľkých uplynulých storočí. Okrem poľnohospodárov boli boli v tomto prípade „agentmi“ aj domestifikované a divo žijúce zvieratá, ktorých vzájomné interakcie sa skúmali v kontexte raného poľnohospodárstva. Napriek tomu, že uvedený model ešte musí prekonať zistené nedostatky (napr. nezrovnalosti ohľadom hodnotenia, analýz a interpretácie modelu) predstavuje už aj táto štúdia značný pokrok v poznaní komplexnosti vplyvov človeka na geomorfologické procesy.

161

Vzhľadom na súčasné poľnohospodárske reformy v rámci EÚ a celosvetovo propagované zvyšovanie biodiverzity je veľmi dôležité poznanie vplyvov využitia územia na biodiverzitu. Veľkou prekážkou v poznaní takýchto vzťahov je problém rôznorodosti zberu dát prírodného a socioekonomického charakteru. Kolektív Huby et al. (2006) predstavil spôsob konverzie rôznorodých dát do spoločnej priestorovej jednotky s minimálnou stratou na ich presnosti. Predstavený model umožnil nielen potvrdiť korelácie medzi diverzitou vtáctva a klimatickými premennými, ale odhalil i rôzne kauzálne reťazce medzi prírodnými a socioekonomickými premennými ako napr. hojnejšie počty vtáčích druhov na územiach, kde - viac ľudí v produktívnom veku bolo zamestnaných v poľnohospodárstve, - prebiehala pravidelná divoká pastva, - sa pestovalo viac zeleniny atď. Príklad toho, ako integrácia krajinno-ekologických prístupov a metód GIS môže zlepšiť spôsoby štúdia priestorovej heterogenity krajiny a súvisiacich procesov je príspevok Masta a Chambersa (2006). Autori sledovali výskyt a typy areálov odumretých stromov, ktoré zabezpečujú habitat pre vtáctvo. Na základe priestorovej databázy o odumretých stromoch vyvinuli model predikujúci priestorové a časové zmeny v kvalite a kvantite týchto potenciálnych habitatov a tiež návod na to, ktoré areály odumretých stromov je dôležité, za účelom poskytovania útočísk pre lesnú zver, zachovať v území. Veľmi zaujímavý príklad integrovaného výskumu je bezpochyby Central Arizona-Phoenix / Long-Term Ecological Research (CAP / LTER). Ide o jeden z dvoch dlhodobých interdisciplinárnych výskumov v USA, ktoré sa zaoberajú socio-ekologickými systémami. Nosnou ideou projektu je nachádzať odpovede na otázku: „Ako vyvíjajúce sa urbánne ekosystémy ovplyvňujú produkty a správanie ľudí a ako ľudské správanie mení funkcie a usporiadanie ekosystémovýej štruktúry a celkovú urbánnu udržateľnosť v dynamickom prostredí?“ Výstupy deviatich prírodno-spoločenských vedeckých tímov v r. 2009 vyústili do syntézy poznatkov zozbieraných počas 12-ročnej realizácie projektu. Výsledkom tejto syntézy je vytvorenie niekoľkých alternatív modelov potenciálnych socio-ekologických „budúcností“ metropolitnej oblasti Phoenixu. Tieto modely môžu byť využité politikmi, plánovačmi a vôbec komunitou ľudí zainteresovaných v regionálnom rozvoji. Navyše čiastkové výstupy jednotlivých tímov sú priebežne publikované v odbornej literatúre (http://caplter.asu.edu/). Posledný, na tomto mieste uvádzaný, vhodný príklad integrovaného výskumu síce pochádza z prostredia krajinnej ekológie, no vo svojej podstate ide o (teoretický) multidisciplinárny výskum. V príspevku Rentinga et al. (2009) autori, na základe relevantných kritérií, sprehľadnili doterajšie koncepčné akademické prístupy k multifunkčnému poľnohospodárstvu1 (ďalej len MFP) a to na prístupy: - zamerané na reguláciu trhu, - zaoberajúce sa využitím zeme, - orientujúce sa na „kľúčových hráčov“, - zamerané na upravenie verejných (inštitucionálnych/legislatívnych) podmienok, a na základe hodnotenia ich silných a slabých stránok zostavili jednotný, integrovaný kritériálny rámec prístupu k MFP. Tento rámec predpokladá napríklad venovanie pozornosti novým formám spolupráce medzi štátom, trhom a ostatnou verejnosťou, zohľadňovanie meniacich sa prírodných, legislatívnych a trhových špecifík, či zameranie na vzťahy nielen v rámci sledovanej mierky (pole, farma, región...), ale i medzi týmito mierkami navzájom.

_______________________________________________________________________1 multifunkčný prístup k poľnohospodárstvu predpokladá, že poľnohospodárstvo môže poskytovať nielen komoditné, ale i nekomoditné výstupy (mimoprodukčné, verejnoprospešné funkcie) ako napr. podpora biodiverzity, zachytávanie CO2, rekreácia, ochrana kultúrneho dedičstva, vizuálna kvalita krajiny atď. (Lovell et al., 2010).

Záver

162

Koncept integrácie sa v geografii objavuje už v najrannejších štádiách vývoja tejto disciplíny. Poňatie hĺbky a rozsahu integrácie v geografii, ale i význam prisudzovaný tomuto bádateľskému prúdu sa v histórii vývoja geografie značne menil. Zvýšený dôraz na rozvoj integrovaných výskumov (nielen v geografii) sa začal klásť paralelne s rozvojom poznania negatívnych vplyvov ľudskej činnosti na stav životného prostredia. Napredovanie v poznaní komplexnosti vzťahov v rámci krajinného systému sa, samozrejme, nezaobíde bez širšej spolupráce vedcov z prírodných a spoločenských disciplín. Aby však poznatky vyplývajúce z tejto spolupráce mali významnejší vplyv na fungovanie krajinného systému, je dôležité s nim konfrontovať i decíznu sféru a ostatných stakeholderov. Toto je však už výzva pre súčasné štandardy publikačnej činnosti, ktorým sa charakter výskumu musí prispôsobovať. Aby vyššie uvedené poznámky nadobúdali stále reálnejšie kontúry, je podľa nášho názoru dôležité zohľadňovať ich v už samotných cieľoch výskumu. Tieto ciele teda treba formulovať tak, aby sa integrovaný výskum zaoberal problémom nachádzajúcim sa niekde na rozhraní (pri všetkej úcte voči anti-dualistickým pripomienkam) prírodného a sociálneho prostredia a aby (nielen) jeho výsledky boli vstupom pre decízorov.

LiteratúraCLAESON, C. F. (1982). Integrated Development and Integrative Geography, Some Reflections and Impulses. Geografiska Annaler. Series B, Human Geography, 64, 97-103.

DRDOŠ, J. ed. (1983). Landscape Synthesis. Geoecological Foundations of the Complex Landscape Management. Bratislava (Veda), p. 249.

EWEL, K. C. (2001). Natural Resource Mangement: The Need for Interdisciplinary Collaboration. Ecosystems, 4, 716-722.

GOBER, P. (2000). In the Search of Synthesis. Annals of the Association of American Geographers, 90, 1-11.

GOLLEDGE, R. (2002). The Nature of Geographic Knowledge. Annals of the Association of American Geographers. 92, 1-14.

GOUDIE, A. S. (1986). The Integration of Human and Physical Geography. Transaction of the Institute of British Geographers, 11, 454-458.

HAMPL, M. (1998). Realita, společnost a geografická organizace: hledání integrálního řádu. Praha (DemoArt). 110 p.

HARRISON, S., MASSEY, D., RICHARDS, K., MAGILLIGAN, F. J., THRIFT, N., BENDER, B. (2004). Thinking Across the Divide: Perspectives on the Conversations between Physical and Human Geography. Area, 36, 435-442.

HARVEY, F. (1997). From Geographic Holism to Geographic Information System. Professional Geographer, 49, 77-85.

HUBY, M., CINDERBY, S., CROWE, A. M., GILLINGS, S., McCLEAN, C. J., MORAN, D., OWEN, A., WHITE, P. C. L. (2006). The Association of Natural, Social and Economic Factors with Bird Species Richness in Rural England. Journal of Agricultural Economics, 57, 295-312.

163

INKPEN, R. (2005). Science, Philosophy and Physical Geography. Oxon (Routledge). 164 p.

LOVELL, S. T., DE SANTIS, S., NATHAN, CH. A., OLSON , M. B., MÉNDEZ, V.E., KOMINAMI, H. C., ERICKSON, D,E., MORRIS, K. S., MORRIS, W. B. (2010). Integrating agroecology and landscape multifunctionality in Vermont: An evolving framework to evaluate the design of agroecosystems. Agricultural Systems, 103, 327–341.

MAST, J. N., CHAMBERS, C. L. (2006). Integrated Approaches, Multiple Scales: Snag Dynamics in Burned Versus Unburned Landscapes. Professional Geographer, 58, 397-405.

RENTING, H., ROSSING, W. A. H., GROOT, J. C. J., VAN DER PLOEG, J. D., LAURENT, C., PERRAUD, D., STOBBELAAR, D. J., VAN ITTERSUM, M. K. (2009). Exploring multifunctional agriculture. A review of conceptual approaches and prospects for an integrative transitional framework. Journal of Environmental Management, 90, 112–123.

TRESS, B., TRESS, G., FRY, G. (2005). Integrative Studies on Rural Landscapes: Policy expectations and Research Practice. Landscape and Urban Planning, 70, 177-191.

TURNER, B. L. (1989). The Specialist-Synthesis Approach to the Revival of Geography: The Case of Cultural Ecology. Annals of the Association of American Geographers, 79, 88-100.

TURNER, B. L., KATES, R. W., MEYER, W. B. (1994). The Earth as Transformed by Human Action in Retrospect. Annals of the Association of American Geographers, 84, 711-715.

WAINWRIGHT, J., MILLINGTON, J. D. A. (2010). Mind, the gap in landscape-evolution modelling. Earth Surface Processes and Landforms, 35, 842-855.

WHITE, P. C. L., CINDERBY, S., RAFFAELLI, D., de BRUIN, A., HOLT, A., HUBY, M. (2008). Enhancing the Effectiveness of Policy-Relevant Integrative Research in Rural Areas. Area, 41, 414-424.

Ekologické zemědělství: udržitelné využívání české krajiny

Ondřej Konečný

1. Úvodem k teoretickým východiskům a cílům příspěvku

Současná podoba české krajiny je již několik tisíciletí významně modifikována činností člověka, a to zejména od doby, kdy začal záměrně pěstovat rostliny a chovat hospodářská zvířata pro svou obživu. Se zvětšujícím se počtem obyvatel a postupující modernizací

164

zemědělské techniky a postupů hospodaření člověk zabíral stále větší část krajiny pro zemědělskou činnost. Ve druhé polovině 20. století je již největší díl krajiny využíván k zemědělským účelům: zemědělství se značně intenzifikovalo, neboť hlavním (a téměř jediným) cílem zemědělství po 2. světové válce se stala vysoká zemědělská produkce. Intenzivní formu zemědělského hospodaření finančně stimulovaly intervence státu prostřednictvím podpory produkce, exportu a dalších nástrojů. Tato forma hospodaření extrémně zatěžovala evropskou krajinu a životní prostředí zvýšenými dávkami hnojiv a nejrůznějších chemikálií a ničila přírodní komponenty uvnitř zemědělského systému (rozorávání luk a pastvi, rušení remízků, sušení mokřadů atd.) (Ilbery a Bowler, 1998). Bečvářová a kol. (1991) poukazuje na situaci z Československa, kde se snaha o potravinovou soběstačnost projevovala nutností zajištění vysokého objemu produkce cestou centrálně lokalizované výroby do všech oblastí státu – tedy i ekologicky zatížených a nepříliš úrodných oblastí a nutností podporovat zvyšování produkční intenzity ve všech oblastech. Právě podpora produkce vedla v horských a podhorských oblastech ČR k silnému znečištění životního prostředí (Martinát, 2008). Pozornost věnovaná negativním dopadům intenzivního zemědělství na krajinu a životní prostředí a snaha je omezit, vedla k širšímu uplatnění udržitelnějších způsobů zemědělského hospodaření. Literaturou je nabízena řada definic trvale udržitelného zemědělství (Rigby, Cáceres, 2001; s. 22 - 24), přičemž forma ekologické zemědělství je v tomto rámci chápána. U. Niggli (2008; s. 172 - 173) pracuje s Nařízením rady ES č. 834/2007, dle něhož ekologické zemědělství zavádí udržitelný systém řízení zemědělství respektující přírodní systémy a cykly, přispívající k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem využívající energii a přírodní zdroje a dodržující přísné normy pro dobré životní podmínky zvířat. Na rozdíl od konceptu trvale udržitelného zemědělství je ekologické zemědělství pojímáno v užší perspektivě zaměřující se na minimalizaci a zákaz využití ochranných chemických látek, hnojiv a zásad hospodaření, což je do značné míry podmíněno potřebou Společné zemědělské politiky kontrolovat ekologické farmy a jejich způsoby hospodaření, na něž jsou vydávány nemalé finanční podpory z rozpočtu Evropské unie. Zemědělství se tak postupně extenzifikuje a ekologizuje, U. Niggli (2008) hovoří o ekologické intenzifikaci. Stále vyšší pozornost je věnována mimoprodukčním funkcím zemědělství uplatňující principy tzv. multifunkčního zemědělství chápající zemědělství v širší rovině ekonomických, sociálních a ekologických cílů rozvoje a stabilizace venkova (Niggli, 2008). Zatímco období vysoké intenzity, průmyslově řízeného a proexportně orientovaného zemědělství (s vysokou státní podporou) založeného na výkonu a zvyšující se produktivitě je zahraniční literaturou popisováno jako éra produkčního zemědělství, postupná integrace zemědělství do širší socioekonomické perspektivy venkovského prostředí a důraz na zvýšení ekologizace zemědělské výroby je konceptualizován jako přechod do postprodukčního období (Bowler, Ilbery 1998). Někteří autoři však mluví o přechodu k multifunkčnímu režimu zemědělství (Holmes, 2006; Wilson, 2001). Multifunkčnost zemědělství je navíc v současnosti základním stavebním kamenem české zemědělské politiky i Společné zemědělské politiky EU (EK, Společná zemědělská politika; Mze ČR, Koncepce agrární politiky...). Cílem předkládaného příspěvku však není diskuze nad pojímáním ekologického zemědělství jako trvale udržitelného způsobu zemědělského hospodaření a jeho rozdíly, nýbrž v příspěvku je věnován prostor regionální diferenciaci lokalizace českých ekofarem do úrovně obcí v závislosti na přírodních podmínkách pro zemědělství vyjádřených koeficientem ekologické stability a zemědělskými výrobními oblastmi. Tuto diferenciaci nelze vyjádřit bez kontextu dynamiky a rozměru ekologického zemědělství v České republice se zřetelem k některým vybraným strukturálním problémům determinující jeho další rozvoj.

165

2. Metody práce a data

Povinná certifikace ekofarem umožňuje detailní charakteristiku výrobní struktury a základny českého ekologického zemědělství, neboť Ministerstvo zemědělství ČR od roku 2008 zpřístupňuje seznam ekologicky hospodařících farem. K jednotlivým farmám je uvedena struktura využívané půdy v ekologickém zemědělství a půdy v tzv. přechodném období, adresa sídla nezbytná pro územní identifikaci ekofarmy a údaje zachycující živočišné zaměření farmy. Na základě výše popsaného seznamu lze vytvořit soubor dat umožňující pohled na české ekologické zemědělství do obecní úrovně. Na druhou stranu, zpracování seznamu ekofarem pro kartografickou vizualizaci je poměrně náročné, zatíženo některými chybami (chybné uvedení adresy, záměna obce atd.) a limitující některé další analýzy. Celkový pohled na současnou pozici ekologického zemědělství a jeho vývoj v České republice poskytují ročenky ekologického zemědělství vydávané opět Ministerstvem zemědělství ČR. Ty umožňují detailní zachycení produkční a výrobní charakteristiky tohoto zemědělského odvětví a analýzu dynamiky ekologického zemědělství v prostoru ČR. Sledování a popis územní diferenciace je však omezen pouze na krajskou úroveň - potřebný vstup do regionů či obcí ročenky nenabízejí. Spojení dvou výše uvedených datových a informačních zdrojů Mze ČR tak umožňuje komplexní pohled na ekologické zemědělství a jeho prostorovou organizaci v ČR.

3. Současný rozměr a vývoj českého ekologického zemědělství Využití české krajiny ekologickým způsobem zemědělského hospodaření má od roku 1990 téměř neustále vzrůstající tendenci. V jednoduchém vyjádření tuto skutečnost naznačují statistická fakta. I když bylo v roce 1990 zaznamenáno v režimu ekologického hospodaření pouze 480 ha zemědělské půdy, v roce 2009 se plocha zemědělské půdy obdělávané tímto způsobem blížila téměř 400 tis. ha. Ještě do roku 1997 byla však výměra stále nízká (pouze 20 tis. ha), avšak v následujících letech nastal razantní vzestup výměry půdy v ekologickém režimu hospodaření, který se pouze nepatrně „přibrzdil“ v období vstupu ČR do Evropské unie. Proto se podíl „ekopůdy“ na celkové výměře zemědělské půdy v ČR zvýšil z nulových hodnot na téměř 10 %. Rostoucí trend charakterizoval i vývoj počtu farem vstupujících do režimu ekologického zemědělství. Zatímco v roce 1990 existovaly pouze 3 ekofarmy, o 19 let později již v Česku hospodařilo 2,7 tis. ekofarem.

166

Obr. 1 – Počet ekofarem, výměra půdy v ekologickém zemědělství a podíl této půdy na celkové výměře zemědělské půdy v ČR v období let 1990 – 2009. Zdroj: Mze ČR, Ročenka ekologického zemědělství 2009; vlastní zpracování.

Ekofarmy hospodaří zejména na trvalých travních porostech (TTP), které v roce 2009 tvořily více než 4/5 zemědělské půdy v ekologickém zemědělství. Orná půda se pak na celkové ploše ekologického zemědělství podílela pouze 11 %. Zbývající podíly připadaly na trvalé kultury a ostatní plochy. Přestože v ekologickém zemědělství narůstá rychleji výměra orné půdy, trvalých kultur a ostatních ploch než výměry trvale travních porostů, disproporce je stále velmi významná a struktura využití půdy v ekologickém zemědělství se mění pouze pozvolna. Spíše lze mluvit o její stabilizaci. Nerovnoměrnost v uplatnění ekologického zemědělství v českých krajích dokládá obr. 2. Více než 55 tis. ha půdy v režimu ekologického zemědělství překračují ekofarmy v Jihočeském a také Karlovarském kraji, přičemž v dalších 5 krajích Česka se výměry v roce 2009 pohybovaly nad 30 tis. ha. Naopak výměru pod deseti tisícovou hranicí vykázal Pardubický kraj a hl. město Praha. Nepatrně vyšší výměry přesahující 10 tis. ha byly evidovány v Středočeském a také v Jihomoravském kraji, což jsou kraje s vysokou výměrou zemědělské půdy. To se odráží na nízkém procentuálním podílu půdy v ekologickém zemědělství těchto krajů na celkové výměře zemědělské půdy. Naopak vůbec nejvyšší význam má ekologické zemědělství v Karlovarském kraji, kde je poměr „ekopůda“ (46,5 %) – „neekopůda“ téměř rovnocenný. Takřka 1/5 zemědělské půdy Libereckého kraje patří do souboru půd v ekologickém režimu hospodaření (2. mezi kraji ČR dle tohoto ukazatele). Přestože je vůbec nejvyšší výměra ekologicky obhospodařované půdy v Jihočeském kraji (počet 329 ekofarem je mezi kraji ČR rovněž nejvyšší), na celkové rozloze zem. půdy kraje se podílí pouze 12,1 % o průměrné výměře 173 ha na ekofarmu. Ekofarmy o vysoké výměře jsou lokalizovány zejména v Karlovarském (328 ha na ekofarmu) a Ústeckém kraji (242 ha), zatímco v Jihomoravském, Středočeském kraji, kraji Vysočina a hl. městě Praha je průměrná výměra ekofarem pod hranicí 70 ha.

167

Obr. 2 – Diferenciace krajů ČR dle charakteristik ekologického zemědělství v roce 2009. Zdroj: Mze ČR, Ročenka ekologického zemědělství 2009; vlastní zpracování.

4. Regionální diferenciace lokalizace ekofarem v České republice

Jak již bylo výše v příspěvku naznačeno, pohled na lokalizaci ekofarem do krajské úrovně je příliš hrubý a neodhaluje některé další souvislosti, jež lze vysledovat detailnější optikou na regionální a zejména obecní úroveň. Tímto přístupem lze rozpoznat vnitřní heterogenitu/homogenitu krajů resp. nerovnoměrnost/rovnoměrnost lokalizačního uspořádání českých ekofarem v jednotlivých krajích a podmíněnost lokace ekofarem fyzickogeografickými a socioekonomickými podmínkami zemědělské výroby. V Česku je možno na základě zpracování dat Mze ČR identifikovat 5 oblastí s významnou koncentrací ekologicky hospodařících farem, kterými jsou (viz obr. 3):

1) území Karlovarského kraje kromě území Vojenského újezdu Hradiště v Doupovských horách

2) Šumava a Novohradsko3) Bílé Karpaty4) Jesenicko5) Východní část Ústeckého kraje a sever Libereckého kraje (příhraniční oblast

z Ústí nad Labem do Frýdlantského výběžku) Většinou se jedná o pohraniční oblasti s poměrně vysokými hodnotami koeficientu ekologické stability, který odráží vyšší zastoupení stabilních prvků v krajině (lesy, trvalé travní porosty, sady a další). Jak již napovídá označení oblastí (viz výše), vazba na méně příznivé fyzickogeografické podmínky pro zemědělství je významná, neboť se ekofarmy lokalizují zejména ve vrchovinných, podhorských a horských oblastech, kde je převaha trvalých travních porostů. Směrem do vnitrozemí klesá koncentrace ekofarem a v jednotlivých obcích se nacházejí pouze malé výměry půdy v ekologickém zemědělství.

168

Z obr. 3 je patrné, že některé regiony mají vysoké koeficienty ekologické stability, ovšem na rozdíl od výše jmenovaných oblastí se zde ekologické zemědělství ve větší míře neuplatňuje: Krkonoše, Moravskoslezské Beskydy a Vsetínské vrchy, Moravský kras, Český Les, Žďárské vrchy a území západně od Prahy (Křivoklátsko a Brdy). Bariéry rozvoje ekologického zemědělství v těchto oblastech je potřeba dále zkoumat, neboť zdůvodnění tohoto faktu není prozatím interpretováno. V určitých oblastech je absence ekofarem podmíněna vysokým zalesněním území a malými výměrami zemědělské půdy či existencí vojenského újezdu.

Obr. 3 – Výměra ekofarem v obcích ČR v roce 2008. Zdroj: Mze ČR, Seznam ekologických zemědělců 2008; vlastní zpracování.

Protože je ekologické zemědělství praktikováno zejména na trvalých travních porostech, lokalizace výměry tohoto typu využití zemědělské půdy v jednotlivých obcí ČR vykazuje srovnatelné prostorové vzorce rozmístění jako v případě celkové výměry „ekopůdy“. Největší rozlohy TTP se nachází v horských méně příznivých oblastech (LFA) pro zemědělství. Význam mají z tohoto pohledu i oblasti se specifickým určením. Naproti tomu, lokalizace ekofarem s ornou půdou vypovídá o odlišném prostorovém rozmístěním a relativně nižším významu. Největší koncentrace ekofarem s ornou půdou (obr. 4) je charakteristická opět pro několik oblastí České republiky:

1) Tepelská vrchovina 2) Dyjskosvratecký úval3) Užší vymezení Bílých Karpat4) Severní část Nízkého Jeseníku

Bodově lze nalézt i některé významné centra ekologického zemědělství s ornou půdou na Vysočině (Měřín, Havlíčkův Brod). Ekofarmy s tímto typem využití zemědělské půdy se lokalizují napříč téměř celou typovou škálou zemědělských výrobních oblastí od nejúrodnějších kukuřičných oblastí po málo úrodné horské zemědělské výrobní oblasti.

169

Obr. 4 – Výměra orné půdy v režimu ekologického zemědělství v obcích ČR v roce 2008. Zdroj: Mze ČR, Seznam ekologických zemědělců 2008; vlastní zpracování.

5. Závěr

Přestože je české zemědělství od počátku transformace postiženo kontinuálním poklesem jeho rozměru, ekologické zemědělství vykazuje právě odlišnou dynamiku podpořenou současnou dotační podporou v rámci Společné zemědělské politiky a stále rostoucím zájmem spotřebitelů o jeho produkty (Živělová, 2005). Přestože v roce 1990 ekologické zemědělství v Česku takřka neexistovalo, v roce 2009 hospodařilo na téměř 10 % zemědělské půdy 2,7 tis. ekofarem. To má příznivé dopady na českou krajinu, k níž je ekologické zemědělství (v rámci konceptu trvale udržitelného zemědělství) ohleduplnější než intenzivní formy zemědělství. Na druhou stranu, pohled do struktury využití půdy v režimu ekologického zemědělství ukazuje jeden významný rozpor, na nějž upozorňují J. Kunc a A. Věžník (2006) i v dynamice české venkovské krajiny. České ekologické zemědělství je praktikováno zejména v oblastech s méně příznivými fyzickogeografickými podmínkami pro zemědělství, v drtivé většině případů na trvalých travních porostech, které mají poměrně vysokou ekologickou stabilitu, zatímco potřeba udržitelného způsobu hospodaření vyvstává zejména v produkčních oblastech s vysokým erozním ohrožením půd a jejich degradací, nízkou ekologickou stabilitou a rozlehlými scelenými poli. Bohužel, v těchto územích se ekologické zemědělství stále ještě příliš neuplatňuje, přestože je poptávka po komoditách produkovaných na orné půdě v režimu ekologického zemědělství vysoká, stejně jako finanční podpora prostřednictvím dotací a kompenzačních plateb. V návaznosti na fyzickogeografické podmínky a výše zmíněné skutečnosti, jsou české ekofarmy koncentrovány do několika zejména pohraničních regionů - projevila se vnitřní heterogenitu krajů resp. nerovnoměrnost lokalizačního uspořádání českých ekofarem v jednotlivých krajích a v české republice jako celku. Na druhou stranu lze charakterizovat české vnitrozemí jako homogenní prostor, neboť se zde až na některé výjimky ekologické farmy nenacházejí nebo pouze s malými výměrami půdy. I proto lze v ČR nalézt oblasti

170

s méně příznivými podmínkami pro zemědělství, kde se navzdory zaznamenanému jevu ekologické zemědělství příliš neuplatňuje. V těchto územích a dále v oblastech s mírně nepříznivými podmínkami zemědělské výroby s ornou půdou je možno do roku 2013 očekávat nárůst počtu ekologických farem a výměr půdy v ekologickém zemědělství. Situace po roce 2013 nejvíce ze všeho závisí na novém uspořádání Společné zemědělské politiky, o němž se v současnosti již důrazně rokuje.

Literatura:

Bečvářová, E. a kol. (1991): Trh a jeho regulace v zemědělství ČSFR. Praha: Akademie zemědělských věd ČSFR, 91 s. ISBN 80-7002-025-3

Evropská komise. Společná zemědělská politika. Dostupný na: <http://ec.europa.eu/agriculture/publi/capexplained/cap_cs.pdf>

Holmes, J. (2006): Impulses towards a multifunctional transition in rural Australia: Gaps in the research agenda. Journal of Rural Studies, roč. 22, s. 142-160.

Ilbery, B. W., Bowler, I. R. (1998): From agricultural productivism to post-productivism. In Ilbery, B. a kol.: The geography of rural change. Longmann Limited, Essex: Addison Wesley, s. 57 – 84.

Kunc, J., Věžník, A. (2006): Venkov, zemědělství a krajina. In BINEK, J. a kol.. Venkovský prostor a jeho oživení. Brno: Georgetown, 145 s. ISBN 80-251-19-5

Martinát, S. (2008): Zemědělství v horských oblastech: vybrané teoreticko-metodologické aspekty geografického výzkumu. Miscellanea geographica, č. 15, s. 123-128.

Ministerstvo zemědělství ČR. Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013). Dostupný na: < http://www.mze.cz/attachments/koncepce_a_pol_CR.pdf>

Ministerstvo zemědělství ČR. Ročenka ekologické zemědělství v České republice 2009. Dostupný na: <http://eagri.cz/public/eagri/file/67868/Rocenka_2009_web_komplet.pdf>

Ministerstvo zemědělství ČR. Seznam ekologických zemědělců 2008. Dostupný na: <http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/seznamy-podnikatelu/seznam-ekologickych-zemedelcu/>

Niggli, U. (2008): Ekologické zemědělství – cesta pro udržitelnost v zemědělské praxi. In Šarapatka, B., NIGGLI, U. a kol.: Zemědělství a krajina: cesty k vzájemnému souladu. 1. vydání, Olomouc: Univerzita Palackého. s. 169 – 187. ISBN 978-80-244-1885-8.

Rigby, D., Cáceres, D., (2001): Organic farming and the sustainability of agricultural systems. Agricultural Systems, roč. 68, s. 21-40.

Wilson, G. A. (2001): From productivism to post-productivism ... and back again? Exploring the (un)changed natural and mental landscapes of European agriculture. Transactions of the Institute of British Geographers, roč. 26, č. 1, s. 77-102.

Živělová, I. (2005): Current situation of demand for organic products in the Czech Republic. Agricultural Economics, roč. 51, č 7, s. 304-308.

171

Significance of landscape diversity of historical agricultural landscape structures on the example of Liptovská Teplička study

area

Jana Špulerová, Marta Dobrovodská

When humans divide the landscape, the result of imposing human-induced patches on natural patchiness can have far-reaching effects. Breaking the landscape into many small patches affects the landscape in two primary ways: by controlling movement and persistence of organisms and by controlling the redistribution of matter and nutrients (Turner, 1989). Depending on the land use configuration and dominant physical processes, patchiness may weaken ecosystem functioning as indicated by work showing that size distribution of patches may affect a system's ability to recover from disturbance (Hunsaker et al., 1990). On the other hand, some patchiness may have a positive effect on ecosystem function, such as when patches serve to buffer developed areas and increase landscape diversity. The article is focused on different approaches to assessment of landscape diversity and biodiversity in historical structures of agricultural landscape (HSAL) in Slovakia, which represent landscape broken into many small patches due to interactions between natural conditions, geographical position, cultural-historical, and economic development. They’ve been created by continuous succession process over several centuries. They are a visible outcome of a mutual coexistence between humans and the landscape. From a structural perspective they represent a mosaic of small-scale arable fields and permanent agricultural cultivations, which are characterized by various sizes, shape, orientation, and distribution, utilization, agricultural forms of relief (balks), margins of cross fields’ tracks and other characteristics as well as regional or local differentiations. Since the average size of plots in mosaics is very small, the mosaics of strip fields consisting of small plots of arable land, grassland and bounds represented by soil-stone features are usually mapped as one polygon. The focus of our research was aimed if the scale of mapping affects the assessment of landscape diversity.Objectives:

- The assessment of historical structure of agricultural landscape and their significance for landscape diversity

- Significance of anthropogenously conditioned habitats for biodiversity of historical agricultural landscape

- Trend in agricultural landscape and relevance of agro-environmental scheme for maintenance of landscape diversity

Study area The research was carried out in Liptovská Teplička cadastre, which is situated in small basin surrounded by mostly steep (12° - 17°) or moderate slopes in the Low Tatras Mts. The altitude ranges from 846 - 1429 m a.s.l. Natural condition are characterised by broad spectrum of geological bedrocks (predominantly limestone and dolomites) and soils linked to them, relief segmentation, varied microclimatic conditions. Village with preserved typical wooden architecture was colonised in the 17th century by Goral settlers. Specific forms of anthropogenic relief were created during period of terrain modification for agricultural production. The landscape is characteristic for its strip-like structure of small scale plots, which create attractive frame of the forested Low Tatras Mountains. The area represents

172

regions with specific combination of natural and cultural diversity, inclusive high visual quality of landscape. Methods The present landscape structure of Liptovská Teplička was studied at 2 levels (scale):

- present landscape structure (PLS) using broader categories of CORINE land cover, e.g. mosaics of arable land and grassland as one polygon.

- Detailed present landscape structure (DPLS) – mosaics are divided into constituent elements of land use, e.g. individual plots of arable fields, grassland, balks are delineated on the map.

Landscape diversity and heterogeneity of land use was assessed by using following approaches: The diversity index based on a Shannon index (Shannon & Weaver, 1949), which has been applied to the landscape as a measure of land use diversity (O'Neill et al., 1988; Turner, 1990).

where N is the number of land cover types and pi the proportional abundance of the ith type. This index, ranging in theory from 0 to infinity, estimates the average uncertainty in predicting which land cover type a randomly selected sub-unit of the landscape will belong to. The Simpson index (SIDI, Simpson, 1949), is defined as:

producing values from 0 to 1, Simpson’s index defines the probability that two equal-sized sub-units of the landscape, selected at random, belong to different cover types. Landscape ecological characteristics, which reflect the degree of horizontal landscape division, were evaluated based on number of landscape elements, their average size and tessellation (Forman, Godron, 1986). Tessellation is given by the rate of the number of landscape elements to the size of the study area at both level PLS and DPLS. The inventory of original forms of anthropogenic relief, which can be one of the characteristic features of historical structures of agricultural landscape (Dobrovodská, Štefunková, 1996), was performed. They are differentiated by various types of soil/stone feature, skeleton content, their shape etc. Type of Soil/Stone Features was expressed by a three-figure code (1-2-3): (1) First number represents type of soil/stone features. As a result of phylogenies, following forms were distinguished (Ružičková, Dobrovodská, Valachovič, 1999):

• forms, which are result of improvement in relief-soil quality and further directly cultivated: 1. Terraces,2. Step bounds

• forms which are result of soil- skeleton removal and further directly uncultivated: 3. Heaps , 4. Mounds, 5. Stone walls

• forms, which are the result of the two given methods of soil cultivation: 6. Slope mounds and heaps on terraces

(2) Second number of code represents one of four categories of skeleton and earth content: 01 muddy; 02 muddy-rocky; 03 Loamificated rocky; 04 Rocky

(3) Last letter express average height of soil/stone features: a) low < 0.5 m, b) medium-high 0.5 – 1 m, c) high 1 – 3 m.

173

Biodiversity evaluation: Special attention was given to vegetation, connected to the forms of anthropogenic relief. Significance of different grassland habitats, especially those that are linked to soil-stone feature, was investigated and the species richness expressed by number of species was compared between grassland habitats of different succession stages – semi-natural grassland, grass-covered former arable fields, reclaimed meadows, grass-covered soil-stone features.

Results

Landscape diversity The part of Liptovská Teplička cadastre represents historical agricultural landscape with characteristic mosaics of small strip fields and balks, which did not lose the shape of a cultural-historical countryside. Dominated form of present landscape structure are grassland, different by land use form, as intensively or extensively utilized meadows or pastures (Table 1), some of them are tessellated. Extensively used meadows, represented by grass-covered former arable fields, cover the largest area of grassland. Semi-natural grassland comprises small remnants of former mountain hay meadows, which presented together with haylofts typical features of mountain landscape before collectivisation. In 1970 there were more than 500 haylofts. The most important interventions in the landscape started in 1975. This time the agricultural committee was established and management of agricultural landscape was linked with collectivisation and removing of hedges and riparian vegetation, the decreasing of the mosaic of arable fields, grasslands and woods. Meadows, which were situated in remote areas from settlement, were transformed to pasture. Since 1991 depression of agriculture, reprivatisation of agricultural land was connected with extensive agriculture and beginning of ecological farming. The scale of mapping present landscape structure refers to the increase of the number of land use elements especially for extensively used and abandoned meadows, plots of arable fields and non-forest woody habitats, if we applied detailed mapping of landscape structure. The average size of parcels of DPLS is significantly smaller, what shows on real area of the plots and point out diversity and patchiness of the landscape structure.

Table 1. The area, number, and average size of the landscape elementsArea(ha)

Number of Elements

(PLS)

Number of elements (DPLS)

Average size (ha)

(PLS)

Average size (ha)(DPLS)

Urban area 15.34 1234 1234 0.012 0.012Manufactories and cooperatives 11.08 158 158 0.070 0.070Roads 34.01 100 249 0.340 0.137Waste dump 0.03 1 1 0.028 0.028Urban vegetation 46.89 43 43 1.091 1.091Sport and recreation areas 2.44 6 6 0.406 0.406Large block arable fields 53.97 10 10 5.397 5.397Small-strip arable fields 4.96 3 3 1.652 1.652Intensified meadows 419.66 51 51 8.229 8.229Extensively used meadows 617.87 23 2196 26.864 0.281Abandoned meadows 43.95 19 431 2.313 0.102Intensified pastures 9.61 4 4 2.403 2.403Extensively used pastures 114.39 23 398 4.973 0.287Abandoned pastures 49.26 10 35 4.926 1.407Mosaics of arable fields and grassland 49,15 17 687 2.891 0.072Synantropic vegetation 0.33 12 12 0.028 .028Fens 3.30 1 1 3.299 3.299

174

Non-forest woody habitats 166.73 86 119 1.939 1.401Forests 8390.85 41 41 204.655 204.655

The calculation of landscape diversity (Table 2) indicates moderate increase of Shannon diversity index for detailed present landscape structures. Simpson’s index doesn’t show significant differences between two levels of mapping, anyhow the value is very high, close to 1, which shows high probability of landscape diversity and that two equal-sized sub-units of the landscape, selected at random, belong to different cover types.

Table 2 Diversity indices and tessellation of present landscape structure and detailed present landscape structure

Shannon IndexSHDI

Simpson indexSIDI

Tessellation

Present landscape structure

3.6153 0.8250 0.0259

Detailed present landscape structure

3.7341 0.8257 0.3972

The considerable degree of horizontal division of the landscape was expressed by tessellation. The calculation of tessellation demonstrates, that tessellation of detailed present landscape structure was by 37% higher than in present landscape structure. Terraces, mounds and combined terraces with collected rocks with different slope high, skeleton content have been aroused here, since 1634. Together 15 different type of soil-stone features were recorded in the Liptovská Teplička cadastre (Figure 1). Most of them are covered by grassland, some of them are regularly mown, others are abandoned. The most spread are mosaics with high muddy-rocky terraces.

Figure 1. Diversity of soil/stone features expressed by area in ha in Liptovská TepličkaLegend: Type of soil-stone features: 101a, b, c – muddy terraces: low, medium-high or high; 102a , b, c – muddy-rocky terraces: low, medium-high or high; 103c - loamificated rocky terraces, very high; 203b - muddy-rocky step bounds, medium-high; 302b,c – muddy-rocky

175

mounds, medium-high or high; 303a ,b, c - loamificated rocky mounds: low, medium-high or high; 603b, c - heaps on terraces, medium high or high.

Biodiversity The biodiversity assessment was oriented on species richness of natural, semi-natural habitat or anthropogenic conditioned habitats as forms of anthropogenic relief. More than 200 plant species were recorded on grassland habitats, including several threatened and/ or protected species (Ružičková, Dobrovodská, 2006). Figure 2 one shows average number of species on different grassland habitats.

Figure 2. Average number of species for grassland communities (Ružičková, Dobrovodská, 2006)Legend: 1. Semi-natural grassland; 2a. Grass-covered former arable fields; 2b. Reclaimed meadows; 3a. Grass-covered muddy-rocky terraces; 3b. Grass-covered loamificated rocky terraces; 4a. Pastures characterised by low species richness on former arable fields; 4b. Mountain pastures with low species richness

Species composition is affected by environmental condition, management and its intensity. The highest species richness was recorded for semi-natural species rich mesophilous meadows, which are connected to humid mountain areas, and high altitude is also significant. Pastures, which were affected by collectivisation, are characterised by low species richness. Extensive agriculture and ecological farming has affected the increasing of species richness of grass-covered former arable fields. Grass-covered terraces and mounds show high species richness, which is increased by occurrence of regionally-rare species, not typical for meadows but connected to rocky habitats. Biodiversity of agricultural landscape in the Liptovská Teplička cadastre is strengthen by presence of other significant habitats, as wet meadows, fens, riparian woodland, open shrubs, forest remnants etc., which were not studied in details for the purpose of this research.

Trends in agricultural landscape The main threats to biodiversity and landscape diversity of historical agricultural landscape are abandonment and reforestation as a consequence of changes of employment structure. Even if the annual rate of the growth of population is still positive and local inhabitants are strongly linked with traditions, young generation is not interested in traditional farming on HSAL. Agricultural landscape is partially managed by owners, mainly by middle-age generation. Most of the agricultural landscape is rented from owners and managed by agricultural cooperative, which agreed to terms of ecological farming since 1996. This

176

activity is supported from agro environmental schemes that help to maintain HSAL by mowing grasslands. Agricultural committee get subsidies for:

- ecological farming on arable field and grassland

- support to biodiversity of species rich grassland

- subsidies for management in less favourable areas, altitude more than 700 m a.s.l.

Weakness of using agro-environmental scheme in Litptovská Teplička is: - The conditions for the application for agro-environmental scheme fix the minimum

size of plots for 1 ha, which limit independent farmers apply for subsidies, as the average size of plots in mosaics is usually smaller. Another obstacle for individual farmer is bureaucratic application of agro environmental scheme.

- Steep relief, in which these features were created, make difficulties to manage landscape and the support per ha is the same as for flat grassland.

- They are not concerned to significant landscape elements, as soil/stone features represent.

Conclusion

This paper discusses the significance of landscape diversity in Liptovská Teplička and the focus was given on differences in assessment of landscape diversity at two levels of mapping present landscape structure and detailed present landscape structure. The exploring the landscape structure in terms of diversity indicators shows that level of projection of landscape structures is significant. The results confirmed hypothesis, that indices increase under situations where the number of land cover types (landscape richness) increases, or the equitability of distribution of land amongst the various cover types (landscape evenness) increases (Nagendra, 2002). The mosaics increase landscape diversity significantly and this fact can be lost, if mosaics are delineated as one polygon, From the biodiverstity point of view, the stress was given to significance of anthropogenically conditioned habitats and their significance for agricultural landscape. Results show high significance of these habitats, as island of species rich habitats. Since the grassland are dominant in landscape structures, patchiness of grassed strip not weaken ecosystem functioning. On the other hand positive effect was observed in recovering of grass-covered former arable fields. Main sources of local biodiversity are linked to balks, margins of cross fields tracks, original meadows and pastures, after collectivization abandoned grass-covered former arable fields, small wetlands or other low production or unfavourable areas. All types of the forms of anthropogenic relief are unique stands of thermophilous vegetation, what has only very few natural habitats in study area. So man has contributed to an increase of biodiversity by his activity (Ružičková, Dobrovodská, Valachovič, 1999). HSAL with balks play an important role not only for increasing landscape diversity, they provide significant ecological, economical and cultural services. They effect positively on water retention and the prevention of soil erosion–both important with respect to climatic changes. These areas represent regions with specific combination of natural and cultural diversity, inclusive high visual quality of landscape. Conservation and management of historical agricultural landscape is included also in European landscape convention, therefore it is our duty to maintain traditional landscape, and otherwise there are real threats to loss of traditional landscape and its genius loci. Challenge

177

to maintenance of biodiversity of traditional agricultural landscape can be development and improvement of agro-environmental scheme, e.g. elaborating proposal for significant landscape elements, which should be supported from agro-environmental schemes.

References:

Dobrovodská, M., Štefunková, D., 1996: Historické poľnohospodárske formy angropogénneho reliéfu v oračinovo-lúčno-pasienkarskej a vinohradníckej krajine. In Acta Enviro. Univ. Comen., Bratislava, 7, s. 85-91.Hunsaker, C. T., Carpenter D.E., 1990: Ecological indicators for the Environmental Monitoring and Assessment Landscape Ecology. Vol. 9, no. 3, p. 207-226.

Forman, R.T.T., Godron, M., 1986: Landscape ecology. John Willey & Sons, New York, 619 pp.Nagendra, H., 2002: Opposite trends in response for the Shannon and Simpson indices of landscape diversity. Applied Geography, Volume 22, Issue 2, p. 175-186

O'Neill, R.V., Krummel, J.R., Gardner, R.H., Sugihara, G., Jackson, B., DeAngelis, D.L., Milne, B.T., Turner, M.G., Zygmunt, B., Christensen, S.W., Dale, V.H. and Graham, R.L. 1988: Indices of landscape pattern. Landscape Ecology. 1: 153-162.

Ružičková, H., Dobrovodská, M., 2006: Druhové bohaté trávne porasty v chotári obce Liptovská Teplička produkt extenzívneho a polointenzívneho hospodárenia. In Novák, J., Macejková, Ľ., Stankovičová, K., Podtatranské pažite. Tatras meadows. Zborník referátov zo sympózia a vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou vydaný pri príležitosti 2. medzinárodného festivalu kosenia a 65. výročia založenia Šľachtiteľskej stanice Levočské Lúky a.s., Pribylina Levoča 30.6.-4.7.2006. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre. ISBN 80-8069-721-3. s. 44-49.

Ružičková H., Dobrovodská M., Valachovič M., 1999: Landscape-ecological evaluation of vegetation in relation to the forms of anthropogenic relief in the cadastre of Liptovská Teplička village, the Nízke Tatry Mts. Ekológia (Bratislava), Vol. 18, No.4: 381-400.

Shannon, C. E. & Weaver, W., 1949: The mathematical theory of communication. University of Illinois Press, Illinois.

Simpson, E.H., 1949: Measurement of diversity. Nature 163, p. 688.

Turner, M.G., 1989. Landscape ecology: the effect of pattern on process. Ann. Rev. Ecol. Syst. 20, pp. 171–197.

Turner, M.G., 1990: Spatial and temporal analysis of landscape patterns. Landscape Ecology 4, pp. 21–30.

Acknowledgement

The contribution was prepared within the grant project of the Ministry of Education of the Slovak Republic and the Slovak Academy of Sciences No. 2/0166/08 „ Assessment of the agro-environment programs contribution to conservation and maintenance of rural landscape .

178

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=PublicationURL&_tockey=%23TOC%235845%232002%23999779997%23321359%23FLA%23&_cdi=5845&_pubType=J&view=c&_auth=y&_acct=C000034278&_version=1&_urlVersion=0&_userid=640931&md5=6b78fab8aa91f3c9e6103189b91980f5

http://www.sciencedirect.com/science?_ob=RedirectURL&_method=outwardLink&_partnerName=27983&_origin=article&_zone=art_page&_linkType=scopusAuthorDocuments&_targetURL=http%3A%2F%2Fwww.scopus.com%2Fscopus%2Finward%2Fauthor.url%3FpartnerID%3D10%26rel%3D3.0.0%26sortField%3Dcited%26sortOrder%3Dasc%26author%3DNagendra,%2520Harini%26authorID%3D7004289210%26md5%3D7756dd489426e5bb38483c3b735c571e&_acct=C000034278&_version=1&_userid=640931&md5=bd03e8c2415de51c8fe6f64fc197f53a

Úloha slovenských mimovládnych organizácií v rozvojovej spolupráci

Ivana Raslavská

Úvod Mladé donorské štáty, tzv. emerging donors“ sa musia vysporiadavať s viacerými výzvami v rámci rozvojovej spolupráce, ktoré sú typické pre štáty, ktoré nemajú za sebou koloniálnu minulosť a teda len hľadajú dôvody a motívy pre každoročné vyčleňovanie prostriedkov z rozpočtov na tento účel. Tieto štáty museli v relatívne krátkej dobe prejsť transformáciou systému poskytovania, ktorý za čias komunizmu skôr predstavoval politickú súdržnosť s krajinami komunistického bloku a teda aj charakter pomoci skôr inklinoval k financovaniu zbrojenia a podpory sektorov spoločnosti prepojenými so zahraničnopolitickými záujmami vtedajších vlád. Zároveň sa tieto štáty museli adaptovať a stále prechádzajú procesom adaptácie na podmienky, ktoré zodpovedajú členstvu v medzinárodných organizáciách, napr. v súvislosti s plnením medzinárodných záväzkov, dôsledným a jednotným monitoringom a evaluáciou ODA, peer review procesmi donorských štátov, ktoré porovnávajú objemy a efektivitu vynaložených prostriedkov na rozvojovú spoluprácu, ako aj potrebu budovania kapacít a presadzovania záujmov tej ktorej krajiny na medzinárodnej úrovni. Hoci máme pred sebou ešte dlhú cestu k transparentnej, profesionálnej, efektívnej a objemovo uspokojivej realizácii slovenskej oficiálnej rozvojovej spolupráce, vývoj za posledných päť rokov dokazuje, že Slovensko má možnosť a ambíciu stať sa vyspelým donorským štátom. Jedným zo signifikantných znakov týchto komplexných zmien vo formovaní rozvojovej politiky je aj koordinácia práce viacerých sektorov spoločnosti. Významnú úlohu tu zohráva práve mimovládny sektor, jednak v advokačných aktivitách a osvete, v implementácii a hodnotení rozvojových projektov ako aj v budovaní kapacít a vzdelávaní budúcich rozvojových pracovníkov.

Štatistické súvislosti ODA SR Vzhľadom na to, že Slovensko nemá intenzívne historické prepojenie s rozvojovými štátmi ako napríklad bývalé kolonizujúce štáty západnej Európy, existuje tu dlhotrvajúca polemika o motívoch a dôvodoch poskytovania rozvojovej spolupráce. Na jednej strane je to požiadavka verejnosti, ktorá vníma princíp solidarity a pomoc v núdzi ako hlavný motív poskytovania, politickí predstavitelia považujú za prioritný skôr zahraničnopolitický záujem SR.45 Od toho sa odvíjajú rozhodnutia o regionálnych a sektorových prioritách, o rozdelení ODA na bilaterálne a multilaterálne účely, rovnako sa odráža aj na celkových nominálnych aj percentuálnych hodnotách použitých prostriedkov. Podľa správy OECD z apríla 2010 o vlaňajšej podpore rozvojovým štátom od členov organizácie vykázalo Slovensko ako rozvojovú pomoc 0,08% HND, čím sa spolu s Poľskom ocitlo na poslednom mieste medzi 29 najbohatšími krajinami sveta. (Tabuľka 1)

Tabuľka 1 45 NADÁCIA PONTIS: Prieskum verejnej mienky o rozvojovej pomoci, 2009 a NADÁCIA PONTIS: Rozvojová pomoc v agende politických strán , 2010. Dostupné na internete: <http://www.nadaciapontis.sk/12597>

179

Oficiálna rozvojová pomoc v krajinách V4 v prepočte na HNDRok SR ČR PL HU

2008 0,08 % HND107 mil. USD

0,12 % HND249 mil. USD



2009 0,08 % HND74 mil. USD




Zdroj: OECD: Development Co-operation Report, 2010.

Výsledky uvedené aprílovej správe OECD sú o to alarmujúcejšie, že od roku 2005, kedy sa podarilo zvýšiť ODA až na 0,12% HDP odpustením dlhov započítaných v tomto rozpočtovom období a zvýšením povinného príspevku do Európskej únie, s miernou výnimkou roku 2008, ODA klesala v nominálnych aj percentuálnych hodnotách až do súčasnosti. (Tabuľka 2) Tabuľka 2 Bilaterálna a multilaterálna ODA v rokoch 2004 – 2009 Rok Nominálna hodnota ODA % ODA/HND

2004 909 mil. SK (30,2 mil EUR) 0,07%

2005 1 ,739 mld. Sk (57,7 mil EUR) 0,12%

2006 1,638 mld. Sk (54,4 mil.EUR) 0,103 %

2007 1,652 mld. Sk (54,8 mil. EUR) 0,093 %

2008 1,970 mld. Sk (65,4 mil. EUR) 0,102 %.

2009 54 mil. EUR 0,086%

V súvislosti s aktivitami MVRO je zaujímavé si porovnať štatistiky z rokov 2004 – 2009 v rámci objemov bilaterálnej spolupráce, kde sú hlavnými realizátormi mimovládne rozvojové organizácie (MVRO), ktoré získavajú finančné prostriedky na projekty cez grantové výzvy Slovak Aid. Hoci sa stále jedná len približne o 10% z celkového objemu rozvojovej spolupráce, bilaterálny komponent aj na základe otvorenej komunikácie požiadaviek MVRO voči Ministerstvu zahraničných vecí SR (MZV SR) mal až do posledného návrhu rozpočtu stúpajúcu tendenciu. (Tabuľka 3)

Tabuľka 3 Bilaterálna nominálna hodnota ODA v rokoch 2004 - 2009Rok mil. Eur 2004 5,3 2005 5,3 2006 5,3 2007 5,6 2008 5,5 2009 5,8

Zdroje tabuľka 2 a tabuľka 3: MZV SR: Informácia o oficiálnej rozvojovej pomoci poskytnutej Slovenskou republikou v roku 2008, Informácia o oficiálnej rozvojovej pomoci

180

poskytnutej SR v roku 2006 a PLATFORMA MVRO: Vytvárajme dobrý obraz Slovenska cez program oficiálnej rozvojovej pomoci, 2010

Radikálna zmena sa udiala v tomto roku, keď vláda s argumentom svetovej ekonomickej krízy rozhodla v návrhu štátneho rozpočtu na roky 2010 – 2012 zníženie objemu na bilaterálne projekty realizované slovenskými mimovládnymi subjektmi v rozvojových krajinách, až o 60 % v porovnaní s rokom 2009. Nominálna úroveň by sa tak znížila zo 7,5 mil. EUR na 3,2 mil. EUR, čo by bolo pod úroveň hodnôt, keď tento program oficiálnej rozvojovej spolupráce pred piatimi rokmi vznikal a Slovensko ešte nebolo členom EÚ ani menovej únie.46

Nepravidelné financovanie a nedostatok opatrení, ktoré by umožňovali systémové riešenia majú reálny dopad na kvalitu a udržateľnosť terénnych rozvojových projektov. Financovanie slovenských mimovládnych rozvojových organizácií je stále zabezpečované primárne cez grantové výzvy Slovak Aid a čiastočne zo súkromných zdrojov jednotlivcov – spravidla získavaných formou verejných zbierok. Finančná nestabilita a zraniteľnosť MVRO má dopad na neschopnosť viacerých skúsených organizácií založiť trvalú misiu priamo v rozvojových krajinách, aby tak splnili predpoklad pre podávanie projektov na európskej úrovni. Inštitucionálne zmeny (zánik TF UNDP v roku 2006 a vznik SAMRS v roku 2007), dve vlny personálnych zmien na SAMRS a ORPO, časté zmeny v programových prioritách MZV SR, rovnako aj nepravidelnosť výziev sa prejavili na neschopnosti MVRO strategicky plánovať projekty tak aby boli dlhodobo udržateľné a vytvárali priestor pre MVRO získavať pravidelne finančné prostriedky aj z iných zdrojov.

Úloha vzdelávania v rozvojovej spolupráci Slovensko sa v porovnaní s ostatnými krajinami V4 musí vysporiadať aj s problémami ako nízka absorpcia pracovného trhu v oblasti rozvojovej spolupráce a teda aj nízka zaangažovanosť iných ministerstiev napr. MŠ SR na budovaní kapacít, alebo vzdelávaní rozvojových pracovníkov. Napriek niekoľkoročnému snaženiu slovenských MVRO a pozitívnemu záujmu niekoľkých vysokoškolských vzdelávacích inštitúcií, na Slovensku dodnes neexistuje akreditovaný študijný odbor, ktorý by vzdelával odborníkov, pre vedu a výskum, akademickú pôdu aj prax. Hoci na základe informácií s posledného prieskumu Eurobarometra je možné skonštatovať, že rozvojová spolupráca a pomoc rozvojovým krajinám má podporu u slovenských občanov. V roku 2009 až 89% sa vyjadrilo pozitívne, čo je oproti roku 2004, kedy sa takto vyjadrilo 85% obyvateľov, nárast o 4%.47 Na druhej strane pri ďalšom skúmaní odpovedí na otázku, či počuli o MDGs je vidieť, že iba 37% Slovákov počulo o MDGs a teda menej ako polovica ľudí, ktorí rozvojovú spoluprácu podporujú aj reálne vie a chápe problematiku rozvojovej spolupráce, resp. aké medzinárodné záväzky sa Slovensko zaviazalo plniť.48 Vysoké školy a univerzity sú miestom, kde sa formuje vedomostná spoločnosť a kladie dôraz na hlbšie pochopenie a kritickú analýzu problematiky. Slovenské MVRO sa snažia presadiť systematické a kvalitné formy vzdelávania študentov aj v oblasti rozvojovej problematiky a dosiahnuť lepšiu a systematickejšiu zmenu v oblasti rozvojového vzdelávania na vysokých školách.

46 NADÁCIA PONTIS: Prieskum verejnej mienky o rozvojovej pomoci, 2009. Dostupné na internete: <http://www.nadaciapontis.sk/14435>

47 OECD: Eurobarometer survey - Development Aid in times of economic turmoil. Dostupné na internete: <http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb_special_320_300_en.htm>

48 Ibid.

181

Doteraz z prostriedkov MZV SR bolo venovaných na vzdelávanie našich vysokoškolských študentov a akademikov o rozvojovej problematike minutých 139 909,73 EUR.

Tabuľka 4 Prehľad projektov podporených zo zdrojov MZV SR za roky 2006 – 2009 kde boli aktivity primárne zamerané na RV na VŠ

ROK KONTRAKTOR NÁZOV PROJEKTU

NAKONTRAHOVANÉ

2006 Pedagogická fakulta Univerzita Komenského v Bratislave a Nadácia Milana Šimečku

GRV pre budúcich učiteľov

394 500,- SKK13 095,- EUR*

Fakulta medzinárodných vzťahov Ekonomická univerzita v Bratislave

Rozvojová pomoc interaktívnymi metódami pre študentov FMV EUBA

338 995,- SKK11 252,57 EUR*

2007 Človek v ohrození Globálna dimenzia na VŠ

495 950,- SKK16 462,52 EUR*

Nadácia Pontis Vzdelávanie o rozvojovej pomoci

469 985,- SKK15 600,64 EUR*

2008 Človek v ohrození Podpora Globálneho rozvojového vzdelávania na VŠ

21 487,- EUR

Nadácia Pontis Rozvojová pomoc sa nás týka

32 180,-EUR

Centrum pre Európsku politiku Kde končí náš svet? 29 832,- EURSPOLU: 139 909,73 EUR

Pozn. V roku 2009 nebola uskutočnená výzva a v rámci Výzvy 2010 bol podaný jeden projekt zameraný na VŠ od Inštitútu pre rozvoj spoločnosti SAMRS/2010/11/08; „Akadémia Devnet.sk pre rozvojový svet“

Tabuľka 5Prehľad projektov zo zdrojov MZV SR za roky 2006 – 2009, kde sa objavuje širší kontext GRV a len vybrané aktivity sú určené študentom na VŠ

ROK KONTRAKTOR

NÁZOV PROJEKTU A POPIS AKTIVITY

NAKONTRAHOVANÉ

2007 Nadácia Milana Šimečku

Migranti medzi nami(Aktivita: študenti VŠ – Pf UK - ako spolupracovníci, spoluorganizátori na Týždni globálneho vzdelávania)

482 800,- SKK16 026,02 EUR*

PDCS Rozvojové programy v krajinách v konflikte – budovanie odborných kapacít rozvojových organizácii(Aktivita: 2 kurzy pre študentov ES FSEV UK a 1 kurz pre študentov politológie FF UK)

573 618,- SKK19 040,63 EUR*

2008 PDCS Posilnenie a príprava odborných kapacít 28 345,- EUR

182

odborníkov a dobrovoľníkov vysielaných v programoch rozvojovej pomoci (Aktivita: 3 dňový pilotný kurz určený pre študentov VŠ, ktorí sa pripravujú na pôsobenie v zahraničnej misii rozvojovej pomoci)

Nadácia Milana Šimečku

Časy nových menšín(Aktivita: študenti VŠ – PF UK - ako spolupracovníci, spoluorganizátori na akcii Týždeň nových menšín)

28 123,17 EUR

SPOLU: 93 243,65 EUR

* Projekty z rokov 2006, 2007 boli prepočítané konverzným kurzom 1 EUR = 30,1260 SKK

Zdroje pre tabuľku 4 a tabuľku 5: Výročná správa SAMRS 2007, Výročná správa SAMRS 2008, Štatistika SAMRS za rok 2009 a Interné dokumenty MZV SR – „ODA Activities and Development Education“ a „Short Development Education Projects´ Descriptions“

Pre porovnanie uvádzame štatistiku od začiatku akademického roka 2006/2007 do konca roka 2009/2010, kedy oficiálna rozvojová pomoc poskytnutá MŠ SR formou štipendií, príspevkov pre študentov z rozvojových krajín a bežných výdavkov predstavovala sumu 2 946 582,70 EUR. Ministerstvo školstva SR sa na ODA podieľa vo forme štipendií pre zahraničných študentov z rozvojových krajín z prostriedkov vyčlenených každoročne pre tento rezort. V súlade s uznesením vlády č. 432/2003 je štúdium zahraničných vysokoškolských študentov v Slovenskej republike prioritne poskytované študentom z krajín vybraných ako teritoriálne priority slovenskej ODA.49

Tabuľka 6 Štatistický prehľad udelených štipendií vlády SR od akademického roku 2006/2007

AKADEMICKÝ ROK

ŠTUDIJNÝ POPLATOK

ŠTIPENDIUM CELKOVÉ NÁKLADY

2006/2007 6 695 000 SKK 14 491 000 SKK 21 186 000 SKK 703 246,36 EUR*

2007/2008 6 254 500 SKK 13 772 245 SKK 20 026 745 SKK 664 766, 14 EUR*

2008/2009 6 019 080 SKK 16 140 410 SKK 22 159 490 SKK 735 560,31 EUR*

2009/2010 233 280 609 730 843 010 EURSPOLU: 2 946 582,70 Eur

* Náklady z rokov 2006 - 2008 boli prepočítané konverzným kurzom 1 EUR = 30,1260 SKK

Zdroje: Vyhodnotenie udeľovania štipendií vlády SR zahraničným študentom v rámci pomoci rozvojovým krajinám za roky 2004 – 2007 a 2007 – 2010.

49 SAMRS: Výročná správa SAMRS 2007, Dostupné na: <http://new.slovakaid.sk/?cat=10>

183

http://new.slovakaid.sk/?cat=10

Financie, ktoré v súčasnosti vyčleňujeme na štipendiá študentov z rozvojových krajín tvoria viac ako 20 násobok toho čo investujeme do vzdelania našich študentov o rozvojovej spolupráci a rozvojovej problematike. Keďže Ministerstvo školstva SR zatiaľ nevymyslelo mechanizmus, ktorý by zaručil, že absolventi štúdia financovaní z týchto zdrojov sa naozaj vrátia do svojich domovských krajín aby tam zúročili vzdelanie nadobudnuté u nás, rovnako neexistujú verejnosti dostupné štatistiky, ktoré by potvrdzovali opak, domnievame sa že väčšina týchto absolventov zostáva v konečnom dôsledku na Slovensku a integruje sa u nás v spoločnosti. Štipendiá zároveň nie sú úplne vyčerpané, jednak z dôvodu pasivity MŠ SR, ako aj z dôvodov, že sú štipendiá určené len pre jedného uchádzača za jednu vybranú krajinu, čo odrádza prípadných záujemcov prísť na Slovensko študovať.50

Postavenie mimovládnych organizácií v systéme rozvojovej spolupráce SR USAID každoročne vyhodnocuje tzv. Index udržateľnosti neziskového sektora51, ktoré za Slovenskú republiku tento realizuje jedna z mimovládnych rozvojových organizácií - Nadácia Pontis. Z výročnej správy o udržateľnosti neziskového sektora v strednej, východnej Európe a Eurázii za rok 2009 je viditeľné mierne zhoršenie vo finančnej udržateľnosti, čo sa však považuje za dôsledok finančnej krízy. Celkové hodnotenie v rámci Indexu udržateľnosti však ukazuje, že neziskový sektor na Slovensku je v porovnaní s inými krajinami strednej a východnej Európy a Eurázie konsolidovaný. (Tabuľka 7)

Tabuľka 7Hodnotenie krajín V4 - Index udržateľnosti mimovládnych organizácií

KRAJINA CELKOVÝ INDEXSlovensko 2,7Česká republika 2,7Poľsko 2,2Maďarsko 2,8

V indexe je jedinou oblasťou, ktorá sa dlhodobo pohybuje pod hranicou tzv. konsolidácie, otázka finančnej stability. Hlavnými problémami sú podľa správy nespoľahlivé mechanizmy financovania projektov z EÚ fondov a Nórskych finančných mechanizmov, ktoré je charakteristické oneskoreným vyplácaním a neúmernou administratívou. na Obľúbeným argumentom štátnych rozpočtových inštitúcií bola finančná kríza, ktorá sa stala objektívnym faktorom a v praxi sa odrazila na neadekvátnom financovaní neziskového sektora. V rámci advokačných aktivít Slovensko zaznamenalo viacero úspechov, v oblasti rozvojovej spolupráce sa to týka najmä reakcie Platformy MVRO na zníženie rozpočtu bilaterálnej spolupráce o 60% spomínané v predchádzajúcej kapitole. MZV SR pod tlakom prisľúbilo navýšenie rozpočtu pre bilaterálny komponent. Napriek tomu do súčasnosti neboli reálne zmeny na objemoch bilaterálnej ODA viditeľné.52

50 FIALOVÁ ZUZANA: Koherencia aktivít Slovak Aid na národnej úrovni, Ministerstvo zahraničných vecí SR, Bratislava : 2008.

51 Index analyzuje hodnoty v rámci siedmich prepojených oblastí: legálne prostredie, organizačné kapacity, finančná životaschopnosť, advokácia, poskytovanie služieb, infraštruktúra a obraz v očiach verejnosti. Hodnoty pre jednotlivé oblasti sa spriemerujú a dajú celkový obraz o udržateľnosti. Index: 0 – 3 – skonsolidované krajiny, 3,1 – 5 – krajiny v strede tranzície, 5,1 a viac – krajiny v počiatočnom štádiu tranzície.

52 USAID: 2009 NGO Sustainability Index, June 2010, Dostupné na internete:

<http://www.usaid.gov/locations/europe_eurasia/dem_gov/ngoindex/2009/complete_document.pdf>. K tlačovej správe vydala Nadácia Pontis video komentár, ktorý je dostupný na internete: <http://www.youtube.com/watch?v=0HgH5ZxrEYI.>

184

http://www.youtube.com/watch?v=0HgH5ZxrEYI


http://www.usaid.gov/locations/europe_eurasia/dem_gov/ngoindex/2009/complete_document.pdf

Hoci sa od roku 2004 udiali mnohé pozitívne zmeny, ODA SR sa v praxi stále vyznačuje slabou koordináciou a komplementaritou, nízkymi finančnými inputmi na dosiahnutie viditeľnej zmeny v cieľových krajinách, rezervami v monitoringu a hodnotení, slabou kontrolou nad implementáciou a nedostatočnými investíciami do budovania profesionálnych kapacít. Napriek tomu je charakteristická určitou exkluzivitou v rámci medzisektorovej spolupráce, konkrétne spolupráce medzi MZV SR a mimovládnymi rozvojovými organizáciami. Dokumentom, ktorý túto spoluprácu deklaruje je tzv. Memorandum o porozumení, ktoré podpísala Platforma mimovládnych rozvojových organizácií (v súčasnosti zastrešuje 29 mimovládnych organizácií aktívnych v rozvojovej spolupráci, humanitárnej pomoci a v osvetovo-vzdelávacích aktivitách). Hoci Memorandum o porozumení nie je legislatívne záväzným dokumentom, je podpísané na dobu neurčitú, v praxi sa premieta vo viacerých oblastiach tvorby zahraničnej politiky SR. Tak ako je uvedené v dokumente, memorandum stanovuje všeobecný rámec spolupráce medzi MZV SR a PMVRO v oblasti poskytovania rozvojovej a humanitárnej pomoci SR. „Jeho cieľom je zlepšiť dialóg a zintenzívniť spoluprácu medzi účastníkmi v oblasti rozvojovej a humanitárnej pomoci SR, s cieľom výrazne napomôcť k lepšej koherencii, koordinácii, transparentnosti, vzájomnému dopĺňaniu sa, kvalite a účinnosti oficiálnej rozvojovej pomoci SR.“53

Za MZV SR sa to týka napríklad: • poskytovania návrhov strategických a plánovacích dokumentov oficiálnej rozvojovej

politiky a spolupráce SR MVRO na pripomienkovanie;• podpory budovania kapacít MVRO v oblasti efektívneho poskytovania rozvojovej

pomoci • napr. poskytovaním podpory a finančnej pomoci MVRO pri získavaní

finančných zdrojov z fondov EÚ cez finančnú spoluúčasť na projektoch• podieľaním sa na tvorbe funkčného systému vysielania dobrovoľníkov na

rozvojové projekty a pod.;• PMVRO sa okrem iného zaviazala poskytovať odborné stanoviská, analýzy

a iniciatívne návrhy pri tvorbe kľúčových strategických a plánovacích dokumentov rozvojovej politiky ako aj pravidiel, týkajúcich sa implementácie a administrácie rozvojových projektov v súlade s potrebami MZV SR;

• spolupracovať pri informovaní verejnosti a podpore rozvojového vzdelávania v súlade s relevantnými dokumentmi v oblasti rozvojovej politiky SR a v súlade s potrebami MZV SR;

• spolupracovať v oblasti štatistického výkazníctva pre účely komplexného vykazovania oficiálnej rozvojovej pomoci SR poskytovaním relevantných informácií na vyžiadanie MZV SR.

V rámci pracovného dokumentu platformy MVRO, na ktorého tvorbe a pripomienkovaní participovali členské organizácie Platformy bola vytvorená samostatná kapitola, ktorá navrhuje nové formy implementácie pre slovenské mimovládne rozvojové subjekty.54

V rámci rozvojovej spolupráce dokument zdôrazňuje potrebu podpory programov zavedených realizátorov projektov. V minulosti sa totiž kládol dôraz na inováciu v projektových návrhoch a tým sa uzatvárali a násilne ukončovali úspešné programy. Pre účely budovania kapacít je potrebné zaviesť schémy pre menšie projekty s nižšími rozpočtami (napr. rozpočtová položka pre program „Transfer know-how v oblasti európskej integrácie pre inštitúcie na Západnom Balkáne“, v rámci ktorej môžu slovenské subjekty podávať aj menšie

53 PLATFORMA MVRO: Memorandum o porozumení. 2010. Dostupné na internete:< http://www.mvro.sk/sk/na-stiahnutie/category/1-dokumenty>

54 PMVRO: Optimalizácia systému slovenskej rozvojovej pomoci z pohľadu Platformy MVRO, August 2010

185

projekty – študijné cesty v SR, série prednášok, výskum – ktoré nepotrebujú mať rozpočet, ako doterajšie projekty (200 000 EUR)- Ďalšou kapitolou sú mikrogranty, ktoré doposiaľ rozdeľovali len zastupiteľské úrady, ktoré reálne nemajú kapacity na adekvátny prieskum potrieb, monitoring a hodnotenie týchto projektov. V súvislosti s humanitárnou pomocou sa otvorila otázka zavedenia už pripraveného mechanizmu rýchleho poskytovania financií vopred certifikovaným slovenským humanitárnym organizáciám do praxe. Rozvojové vzdelávanie je tiež v otvorenom procese tvorby koncepcie a snahy o systematizáciu vzdelávacích aktivít. V súčasnosti je v procese prípravy Národná stratégia pre globálne rozvojové vzdelávanie. Dôležitým aspektom jej uplatnenie v praxi základných, stredných a vysokých škôl. Dôležitým krokom je aj zmena v oblasti vysielania dobrovoľníkov na terénne projektov, ktorá doposiaľ absentovala v Národnom programe. Cieľom je zahrnutie tejto koncepcie do Národného programu ODA, ako nástroja pre zvyšovanie počtu kvalifikovaných odborníkov v oblasti rozvojovej pomoci.

Záver Po viac ako desiatich rokoch intenzívnej práce mimovládnych rozvojových organizácií na Slovensku je zjavné, že pokrok a zmeny v rozvojovej politike a profesionalizácia rozvojovej spolupráce zodpovedá rýchlosti a schopnosti MVRO získavať a spracovávať informácie zo zahraničia, prispôsobovať na lokálne podmienky a budovať expertné know-how, ktoré neskôr využívajú pri implementácii projektov a vzdelávaní politických predstaviteľov, študentov rôznych odborov, predstaviteľov súkromného sektora a verejnosti. Ako dôkaz by sme mohli uviesť celý zoznam odborných seminárov, tréningov, konferencií, prednášok a diskusných podujatí organizovaných MVRO za účasti zahraničných aj slovenských expertov a hostí. Rovnako môžeme spomenúť viacero podrobných zápisníc, zborníkov, pracovných materiálov, publikácií, internetových portálov a ďalších zdrojov informácií, z ktorých sa čerpá v oficiálnych a pracovných dokumentoch MZV SR, rovnako aj informácie, ktoré sa dostávajú k verejnosti cez vyjadrenia politických predstaviteľov. Na druhej strane si musíme uvedomiť, že v ideálnych podmienkach MVRO má v tomto systéme plniť doplňujúcu a dočasnú funkciu, kým decízne, vedecko-výskumné a vzdelávacie inštitúcie ale aj súkromný sektor a verejnosť nebudú schopné adekvátne zastávať každý svoju úlohu v celkovom systéme slovenskej oficiálnej rozvojovej spolupráce. Je nutné si uvedomiť, že mimovládne organizácie nemajú plniť substitučnú úlohu v oblastiach, ktoré by mali zabezpečovať iné sektory spoločnosti. V niekoľkých bodoch je teda možné zhrnúť a charakterizovať, čo vlastne MRVO v súčasnosti znamenajú pre súčasnú rozvojovú prax a tvorbu rozvojovej politiky.

• sú dôležitým článkom v participatívnej demokracii a zastupujú hlas verejnosti;• zastupujú skupiny ľudí rozvojových štátoch, ktorí potrebujú podporu a nemajú

možnosť si ju zabezpečiť;• MVRO advokačnými aktivitami významne prispievajú k tvorbe rozvojovej politiky

SR;• priamo sa podieľajú na zbere dát v teréne a sú zdrojom štatistík pre ODA;• prispievajú k projektovej koordinácii v rámci bilaterálnej spolupráce;• MVRO sú aktívne vo veľmi špecifických typoch projektov, kde iné sektory

spoločnosti nemajú záujem sa realizovať (riziko neadekvátneho prieskumu potrieb a substitúcie);

• MVRO operujú priamo v teréne – často v komplikovaných podmienkach a kultúrne odlišnom prostredí;

• MVRO však vytárajú dôležité partnerstvá v rozvojových štátoch a prispievajú tak k budovaniu kapacít lokálnych organizácií;

186

• MVRO zároveň prispievajú k rozvoju a profesionalizácii rozvojovej spolupráce a vzdelávaniu, napr. tvorbou štandardov - Code of Conduct, pravidelným auditom a transparentným vystupovaním voči verejnosti, budovaním vlastných kapacít a kapacít rôznych zástupcov verejnosti ako aj cez monitoring a evaluáciu projektov a pod.

Ide o celú škálu spoločenských funkcií, prelínajúcich sa cez politické, ekonomické a sociálne záujmy jednotlivých cieľových skupín zainteresovaných v systéme rozvojovej spolupráce na Slovensku, európskej úrovni ako aj v rozvojových štátoch. Slovensko sa nachádza v období, kedy sa úlohy v rámci systému rozvojovej spolupráce musia postupne špecializovať a profesionalizovať, čo bude vytvárať požiadavky na pracovnom trhu v mimovládnom, vládnom, akademickom aj súkromnom sektore. Rovnako s nárokmi na špecializáciu bude rásť potreba vytvárania nových pracovných pozícií a budú stúpať nároky na finančné zabezpečenie ľudí a aktivít. Model, kedy si MVRO na svoje aktivity dokázal získať financie, zrealizovať projekty, zmonitorovať a zhodnotiť výsledky a nakoniec ich v zmysle transparentnosti zverejniť tak aby boli ľahko dostupné na ich domovských wesbtránkach širokej verejnosti by bolo vhodné zmeniť na model kedy sa vybudované know-how postupne odovzdá vládnym zástupcom, akademickým inštitúciám a súkromným firmám a zúročí sa vo vzájomnej spolupráci. Takýto model intenzívnej spolupráce by zároveň umožňoval lepšiu koordináciu aktivít a profesionalizáciu v zmysle zúročenia teoretických a praktických skúseností spomenutých sektorov spoločnosti.

Literatúra:Fialová, Z.: Koherencia aktivít Slovak Aid na národnej úrovni, Ministerstvo zahraničných vecí SR, Bratislava : 2008.

MŠ SR: Vyhodnotenie udeľovania štipendií vlády SR zahraničným študentom v rámci pomoci rozvojovým krajinám za roky 2004 – 2007 a 2007 – 2010, Dostupné na internete: <http://www.minedu.sk/index.php?lang=sk&rootId=646>

MZV SR: Informácia o oficiálnej rozvojovej pomoci poskytnutej Slovenskou republikou v roku 2008, Bratislava : 2009

MZV SR: Informácia o oficiálnej rozvojovej pomoci poskytnutej SR v roku 2006, 2007

Nadácia Pontis: Prieskum verejnej mienky o rozvojovej pomoci, 2009 a NADÁCIA PONTIS: Rozvojová pomoc v agende politických strán , 2010. Dostupné na internete: <http://www.nadaciapontis.sk/12597>

Nadácia Pontis: Prieskum verejnej mienky o rozvojovej pomoci, 2009. Dostupné na internete: <http://www.nadaciapontis.sk/14435>

OECD: Development Co-operation Report, OECD 2010. ISBN: 9789264079878

OECD: Eurobarometer survey - Development Aid in times of economic turmoil. Dostupné na internete: < http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb_special_320_300_en.htm>

187

PLATFORMA MVRO: Vytvárajme dobrý obraz Slovenska cez program oficiálnej rozvojovej pomoci, Bratislava : 2010

PLATFORMA MVRO: Memorandum o porozumení. 2010. Dostupné na internete:< http://www.mvro.sk/sk/na-stiahnutie/category/1-dokumenty>

PMVRO: Optimalizácia systému slovenskej rozvojovej pomoci z pohľadu Platformy MVRO, August 2010

SAMRS: Výročná správa SAMRS 2007, Dostupné na <http://new.slovakaid.sk/?cat=10>

USAID: 2009 NGO Sustainability Index, June 2010, Dostupné na internete: <http://www.usaid.gov/locations/europe_eurasia/dem_gov/ngoindex/2009/complete_document.pdf>. K tlačovej správe vydala Nadácia Pontis video komentár, dostupný na internete: <http://www.youtube.com/watch?v=0HgH5ZxrEYI.>

Perspectives of Development Co-operation of the Visegrad Countries

Petra Krylová, Zdeněk Opršal

Introduction The Visegrad group is an alliance of four Central European countries – the Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia55. The countries share a common history, as well as cultural and religious background, and even their development after the fall of the iron curtain has led them on a similar path. In the early 1990s the Visegrad countries have all become recipients of financial as well as technical assistance from the international community. Although all countries provided development assistance to a certain extent even before 1989, a majority of the programs were terminated as the countries entered a cumbersome journey of social and economic transition. It was not until 1995 that the first attempts at development assistance were begun again in the Visegrad region. At the beginning many established international donors provided support to the newly establishing official development assistance (ODA) programs. The Visegrad countries received substantial support from the Canadian International Development Agency, United Nations Development Program and Austrian Development Agency, among others. Quite quickly, these countries have shifted from being the recipients of foreign aid to becoming so called re-emerging donors and providing ODA. Being part of the EU the NMS have a set target of allotting 0.17% of their gross national income (GNI) for ODA by 2010 and 0.33% GNI by 2015. The paper aims to analyze official development assistance of the Visegrad countries with a particular focus on legal and institutional framework, motivations for providing development assistance and 55 Initially the Visegrad Group comprised of only three countries – Czechoslovakia, Poland and Hungary. After the separation of Czechoslovakia the group enlarged to four members. Hence the name ‘The Visegrad Four‘ or the ‘V4‘.

188




http://new.slovakaid.sk/?cat=10

financial commitments. The final conclusion assesses the future prospects of development assistance of the Visegrad Four and draws on perspectives of possible future co-operation.

Institutional and legal framework for providing development assistance The OECD (Chang, Fell and Laird, 1999) defines five basic institutional structures that were identified among the DAC members: an integrated Ministry of Foreign Affairs; a development co-operation directorate or division within the Ministry of Foreign Affairs; a policy ministry with a separate implementing agency; an autonomous aid agency or; multiple ministries, with a separate implementing agency. However, it is important to bear in mind that the ODA systems of the Visegrad countries are currently in the process of transformation. Considering the legal basis for providing development assistance the paper analyzes official documents, strategies and concepts for ODA in the Visegrad Four. After the re-emergence of development assistance in 1990s, no particular development structures were in place. International development was under the auspices of the Ministry of Foreign Affairs of each individual country. The first country to renew the official development assistance program was the Czech Republic, approving the Principles for Providing Development Assistance on March 15th 199556 (Government Resolution 153, 1995), and thus providing the newly established program with basic guidelines. Although the Czech Ministry of Foreign Affairs was officially established as the co-ordinating body of Czech ODA it did not possess the necessary competencies to execute any co-ordinating power. Together with the MoFA nine line ministries57 were in control of development projects according to their sectoral priority. Such fragmentation resulted in lack of transparency, lack of inter-ministerial co-operation and co-ordination; and overall contributed to the limited impact of development interventions. In January 2002 the government acknowledged the Concept of Czech Development Assistance for 2002–2007 (Government Resolution 91, 2002). Reflecting some of the above stated problems the new concept outlined the reform of Czech Development Assistance which should have taken place within the given period; however, the aim was not fully achieved. An important milestone in Czech ODA was the entrance of the country into the European Union in 2004. The government approved The Principles of Development Assistance of the Czech Republic after the Country’s Acceptance into the EU in March 2004 (Government Resolution 302, 2004). The Principles established 8 program priority countries for a five year period (2006–2010). The Concept for 2002–2007 suggested an establishment of a development agency – an implementing body of Czech ODA. Such agency however was not established until January 2008. The agency is in charge of bilateral projects and other grant schemes, focusing mainly of the identification, formulation and implementation of development interventions. Programming and evaluation remain within the competencies of the Ministry of Foreign Affairs58. Establishment of the agency was an important step in the transformation process which should lead to greater transparency, co-operation and coherence of Czech ODA. The process should be finalized by the end of 2010. Together with the development agency the government also established the Council for Development Assistance as an inter-ministerial co-ordinating body for Czech ODA. Only recently, the Parliament of Czech Republic approved the Act on Development

56 Only 3 days after the official entry into the OECD.

57 The State Office for Nuclear Safety was also in charge of development assistance projects; however its share was negligible.

58 Also, the Ministry of Finance remains in charge of multilateral assistance. Humanitarian assistance is coordinated in co-operation of MoFA and Ministry of Interior, scholarships for students fall under the auspices of the Ministry of Education.

189

Assistance59. The Act entered into force on July 1st 2010. The Act (Act No. 151/2010 Coll.), among other things, defines basic principles for providing development assistance, appoints the Czech Development Agency as the main implementing institution and Ministry of Foreign Affairs as the main co-ordinator of Czech development assistance. In May 2010 the government approved the Concept of Czech Development Assistance for 2010-2017 (MoFACZ, 2010). The concept redefines priority countries and priority sectors for the respective time period. According to the OECD typology such model corresponds with the third category Policy ministry with a separate implementing agency. Institutional structure and legal framework of Hungarian development co-operation is the most unclear among the Visegrad Four. In 2001 the government approved the first concept paper of Hungarian Development Cooperation which has set the basic principles for Hungarian ODA (MoFAHU, n.d.a). The Ministry of Foreign Affairs, namely Department of International Co-operation, is responsible for planning and co-ordination of development assistance and humanitarian aid. However, the ministry administers only 20% of the total ODA budget, with the remaining part being provided by other government departments (MoFAHU, n.d.a), yet it is not clear which departments. An inter-ministerial Development Cooperation Committee, chaired by the Minister of Foreign Affairs, is responsible for development policy and strategy. Apart from the Department of International Cooperation, HUN-IDA a non-profit company was contracted for implementing technical assistance programs meant for delegations arriving to Hungary (MoFAHU, n.d.b). The initial contract was for 2003–2009; currently it is not clear whether the contract will continue, and what is going to be HUN-IDAs role in the upcoming years. Moreover, as Paragi (2008) mentions, the public procurement procedures within HUN-IDA have been informally questioned mainly by Hungarian non-governmental organizations. In 2007 and 2008 the Inter-ministerial Committee on International Development Assistance approved a resolution setting out tasks for the upcoming year (MoFAHU, n.d.b; MoFAHU, 2008). However, it is not possible to assess full text of the resolutions, and it is not known whether such resolution is approved annually, or whether the two stated years were an exception, as there is no such information concerning the legal establishment provided by neither the MoFA nor HUN-IDA. The Resolution for 2008 presumed that act on development assistance would be adopted by the parliament in 2009; however, there is no further news concerning the matter. Among the Visegrad countries Hungarian development assistance is the least transparent, and thus Hungary contributes vastly to the ambiguity of development assistance in the Visegrad Four. Given the unclear circumstances classification of Development Cooperation Directorate within the Ministry of Foreign Affairs is the most appropriate. During the transition period Poland was the one of the largest recipients of official aid from international donors, being on the list of “official aid” recipients until its entry to the European Union in 2004 (MoFAPL, 2009). However, already in 1996 the country joined the OECD and by the end of the millennia it engaged in very first development assistance activities. The first projects were managed by the Ministry of Foreign Affairs’ Department of United Nations System. In 2003 the Polish government approved the first official document establishing the basic principles and goals of Polish development assistance, The Strategy for Poland’s Development Cooperation (MoFAPL, 2003). It was not until 2005 when a separate department of Development Co-operation was formed within the MoFA (MoFAPL, 2007). The Ministry of Foreign Affairs is the main co-ordinating body for Polish ODA. “It establishes directions and priorities of Polish aid, it is responsible for the implementation of multilateral and bilateral development assistance, and undertakes initiatives in cases of humanitarian and food catastrophes (humanitarian aid)” (MoFAPL, 2007:25). Apart from the MoFA the Ministry of Finance manages ODA financial transfers and the Ministry of Science

59 In March 2010 the Act was approved by the House of Representatives and the Senate approved it on April 21st 2010.

190

and Higher Education is responsible for co-ordination of scholarships for international students studying in Poland. Work on the development assistance act began in 2005. Currently, work on the Act is in progress and it should be finalized by the end of 2010. Because there is no implementing agency in the Polish ODA system, it can be classified as Development Co-operation Directorate within the Ministry of Foreign Affairs. The Slovak program did not properly begin until 1999 with the government Resolution on the Concept of Development Assistance60. A complex and coherent program of development assistance was not established until 2003 when the Ministry of Foreign Affairs presented a Medium-term Strategy for Official Development Assistance in 2003–2008 (MoFASK, 2003). The Ministry of Foreign Affairs was established as the co-ordinating body of development assistance; however other ministries were also engaged in providing development assistance. Moreover two administrative and contracting units were established – Bratislava-Belgrade Fund and Slovak-UNDP Trust Fund. The responsibilities of these units were to co-ordinate the project cycle, monitor and launch tenders, and build capacities of Slovak actors in development assistance. In 2007 a complex reform of Slovak ODA system began. In January 2007 the government established the Slovak agency for international development assistance as the implementing body (MoFASK, 2007). The Agency took over the responsibilities of the administrative units, however in 2007 and 2008 the institutions functioned parallel; the two contracting units terminating at the end of 2008. Apart from the MoFA other ministries (mainly Interior, Agriculture, Education and Environment) also participate in development assistance programs and policies through the Inter-ministerial commission for development assistance. In December 2007 the Parliament approved the Act on Official Development Assistance (Act No. 617/2007 Coll.), which entered into force on February 1st 2008, thus making Slovakia the first country in the Visegrad Group to have the appropriate legislation on development assistance. A new Medium-term Strategy for 2009–2013 was approved by the government in March 2009 (MoFASK, 2009). The concept identifies three new program countries for Slovak ODA (Serbia, Kenya and Afghanistan). The reformed system can be therefore also classified as Policy ministry with separate implementing agency. The Visegrad Four had all re-emerged as donors by the end of the millennia, after joining international structures such as the OECD and NATO. The institutional framework is quite complex and dynamic. Each country re-entered the development assistance arena at different time periods, with different backgrounds and different transition progress. Each country among the Visegrad group is heading in the same direction and is dealing with similar problems. Although the Czech Republic was the first country to provide a more coherent development assistance program its institutional reform took place only recently and it is still not complete, unlike in Slovakia, where development assistance has never been as fragmented as in the neighbouring Czech Republic and essential reforms took place slightly earlier. There is a slightly different situation in Hungary where lack of relevant information does not allow us to make any conclusions on future prospects. It is also difficult to say which of the models works better for the re-emerging donors. Each model has to be assessed individually within much broader context of the respective countries. The significance of development cooperation is also greatly affected by the interest and activities of civil society, private sector, media and academia, and also by the political parties in power and their interest in international development as such.

Motivation and goals for providing development assistance The motivation and goals of official development assistance are important factors that affect the selection of the partner countries and priority sectors. They also influence other

60 Although initial attempts can be traced to early 1990s.

191

aspects of assistance such as the tying of aid and, to a certain extent, aid volatility. Eventually they affect the overall effectiveness of development assistance. Assessing the Visegrad Four and their possible interventions in the developing regions, there are a few distinct features that differentiate the Visegrad countries from the well-established donors. Szent-Iványi (2009) summarizes the following diverse aspects and backgrounds of the Visegrad members that distinguish them from traditional donors: The Visegrad countries were not colonial powers61. Many of them made first formal

contacts with developing countries during the Communist period.• Their economic relations with developing countries are limited.• The Visegrad countries are not influenced so heavily by security threats coming from

weak states and global poverty. On the other hand, stability in their neighbourhood (namely the Balkans, Eastern Europe and Central Asia) is of high importance to them.

• The topic of international development is not a topic of high public interest in thesecountries. Awareness of development issues is much lower than in Western countries.

The four countries themselves are facing development challenges of their own; it is therefore likely that governments do not think that spending large amounts on foreign aid is justifiable to the taxpayers. Analysis of motivations uncovered many common areas of the Visegrad countries’ ODA mainly in the field of transfer of transition know-how and experience gained during the period of vast social, political and economic changes after the fall of the iron curtain. This also might be considered as a certain solidarity with the countries currently undertaking such changes which is well-expressed by the statement “others helped us before, we should be helping now”. Security and economic issues are also quite apparent in the Visegrad Four ODA, mainly in the territorial priorities and financial disbursements. All countries are committed to fulfill international recommendation and promises, therefore all four countries have included Afghanistan on the list of their priority countries. However, misalignments mainly in the field of cultural motives do exist. Although this motivation is common for all four countries, the supported partner countries differ. A burning issue might also be the different perspectives of the countries towards minority issues in general (mainly referring to Hungarian minority in Slovakia).

Territorial priorities Analyzing the territorial priorities key similar patterns have been found. All four Visegrad countries increased number of recipient countries in 2004–2008 (OECD DAC, n.d.), thus not following the OECD recommendation to provide ODA only to a small number of recipient countries. Majority of the recipients receive negligible amounts, therefore the development interventions implemented have an insignificant impact and diminishing visibility of the donor. Correlation of official development assistance and gross domestic product per capita of the recipient country clearly shows that the Visegrad countries provide more support to middle and upper income countries, rather than focusing on the least developed countries (Graph 1).

Graph 1: Visegrad countries’ ODA in relation to GDP61 After the First World War Czechoslovakia was considered to receive Togo as a colony, however this transfer was never completed.

192

Source: authors’ calculation based on OECD DAC aid statistics (n.d.) and HDR

As of 2010 only two priority countries are common to all four Visegrad members – Moldova and Afghanistan. However, 7 countries are common for three and 9 countries for two members of the Visegrad Group. Only 9 of the 27 priority countries have only one donor present, and in most cases support to these countries is very limited.

Financial support for development assistance In 2005 the European Union member states agreed on Barcelona II commitments for providing development assistance (Orbie, 2008). In accord with the agreement the Old Member States were supposed to strive for an individual target of 0.51% of GNI for ODA by 2010, 0.56% collectively and to reach 0.7% by 2015. For the New Member States the targets were set for 0.17% of GNI for ODA by 2010 and 0.33% by 2015. Assessing financial aspects of development assistance of the Visegrad countries has shown the aid commitments have been gradually improving over the past years. However, in 2008 the Visegrad states were far from reaching the recommended volumes, and it is very unlikely that any of the Visegrad Four will reach the Barcelona II targets. The table (Table 1) below shows the official development assistance to gross national income ratio of the Visegrad countries and the DAC members.

Table 1: ODA to GNI ratio of the Visegrad countries and the DACDonor/year 2004 2005 2006 2007 2008Czech Republic 0.11% 0.11% 0.12% 0.11% 0.12%Hungary 0.06% 0.11% 0.13% 0.08% 0.08%Poland 0.05% 0.07% 0.09% 0.09% 0.08%Slovak Republic 0.07% 0.12% 0.10% 0.09% 0.10%DAC 0.26% 0.33% 0.31% 0.28% 0.31%

Source: authors’ assessment, OECD 2010

193

Among the four countries the Czech Republic appears to show the lowest volatility of ODA to GNI ratio between 2004 and 2008. Poland has been the largest donor in real terms, providing almost half of development assistance from the group (OECD, 2010).

Future perspectives Majority of partner countries of these Central European re-emerging donors either belonged to the socialist bloc in the past and thus experienced the socialist system or “made friends” with their socialist counterparts. All four Visegrad countries provided development assistance to certain extent even before 1989. Assessment of institutional and legal framework also shows common features in all Visegrad countries. Very recently, Czech Republic, Slovakia and Poland have implemented significant changes in their ODA systems. The former two countries already have Act on development assistance in operation, and so can be soon expected in Poland, where works on the Act should be finalized in 2010. One of the two institutional constituencies for ODA found in the Visegrad Four is a Policy ministry with separate implementing agency; Poland and Hungary having a directorate within the Ministry of Foreign Affairs. It can be assumed that in order to re-establish development assistance programmes the Visegrad countries have experienced similar challenges and problems. This experience can therefore be shared among one another and also with other countries undergoing the same transition processes (mainly other New Member States). Analysis of motivations uncovered many common areas of the Visegrad countries’ ODA mainly in the field of transfer of transition know-how and experience gained during the period of vast social, political and economic changes after the fall of the iron curtain. Security and economic issues are also quite apparent in the Visegrad Four ODA, mainly in the territorial priorities and financial disbursements. Territorial focus also shows major similarities and therefore co-operation among the Visegrad members in the area of development assistance would be not only desirable but also useful. It would lead to greater co-ordination, donor harmonization, lower transaction costs for the donors but also the recipients, and most importantly to greater focus and effectiveness of aid. Establishing such co-operation might not be easy at the beginning but it will return the investment in longer term. The Visegrad countries should mainly focus on those regions where all four of them are present, Moldova possibly being a good model country. Co-ordination of aid should be in that case mandated to one country, most probably one with the highest share of funding (in case of Moldova the Czech Republic). Such co-operation would also simplify evaluation missions which could be carried out jointly. However, it would be advisable that the total number of priority countries is lowered and their future selection consulted among Visegrad members. Assessing financial aspects of development assistance of the Visegrad countries has shown the aid commitments have been gradually improving over the past years. However, it is very unlikely that any of the Visegrad Four will reach the European Union Barcelona II targets. Dispite this fact, the countries should continue to strive for greater aid predictability and stabilization of ODA budgets. Furthermore, the Visegrad countries could also establish a financing mechanism which would support joint projects of NGOs, private companies and other stakeholders. This could either be administered by the already existing Visegrad Fund, or by a new institution. Co-operation among NGOs already exist as can be seen on the example of a joint AidWatch report “Official Development Assistance in the Visegrad Countries” published by the Polish Green Network in 2008. Already in 2004 the Visegrad members have agreed on greater co-operation with other countries. Development assistance provides the opportunity to do so as it would not only

194

contribute to the stated security issues, but also to development assistance of both the donors and recipients. The main prerequisite for such co-operation is political willingness and active approach of at least one of the members. Challenges might be in foreign policy strategies and interests of individual countries which might be enforced more than poverty reduction.

References

Act No. 151/2010 Coll., Czech Republic: Act on Development Assistance and Humanitarian Aid Provided Abroad (Zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí)Act No. 617/2007 Coll., Slovak Republic: Act on Official Development AssistanceChang, H., Fell, A., Laird M. (1999) A Comparison of Management Systems for Development Co-operation in OECD/DAC Members, OECD working paper , [online], retrieved on March 3, 2010, from http://www.oecd.org/dataoecd/40/28/2094873.pdfGovernment Resolution 153 (1995) Principles for Providing Development Assistance (Zásady pro poskytování zahraniční pomoci), approved on March 15, 1995, [online], retrieved on October 20, 2008 from http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/7897B04C221A1F30C12571B6006BDB3EGovernment Resolution 91 (2002) Concept of Czech Development Assistance for the time period of 2002-2007 (Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007), acknowledged on January 23, 2002, [online], retrieved on October 15, 2008 from http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/CD08EB02CBB63F2AC12571B6006D20EAGovernment Resolution 302 (2004) The Principles of Development Assistance of the Czech Republic after the Country’s Acceptance into the EU (Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie), retrieved on October 15, 2008 from http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/66E45F679EF975CAC12571B6006EB537Human Development Report (2009) Statistical tables - figures on GDP, population, [online], retrieved on June 21, 2010, from ttp://hdr.undp.org/en/reports/global/hdr2009/Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic (2010) Concept of Czech Development Assistance for 2010-2017 (Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na léta 2010-2017), [online], retrieved on June 29, 2010 from http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/aktualne/koncepce_zrs_cr_2010_2017.htmlMinistry of Foreign Affairs Hungary (n.d.a) Hungarian International Development Policy, [online], retrieved on March 17, 2010, from http://www.mfa.gov.hu/kum/en/bal/foreign_policy/international_development/Ministry of Foreign Affairs Hungary (n.d.b) Report on the Hungarian International Development Co-operation Activities in 2007, [online], retrieved on March 17, 2010, from http://www.mfa.gov.hu/kum/en/bal/foreign_policy/international_development/Ministry of Foreign Affairs Hungary (2003) Hungarian Development Cooperation Interdepartmental Committee, Resolution 1/2003,[online], retrieved on March27, 2010 from http://www.mfa.gov.hu/kum/en/bal/Archivum/Archives/interdepartmental_committee.htmMinistry of Foreign Affairs Poland (2003), Strategy for Poland’s Development Co-operation,

195

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/aktualne/koncepce_zrs_cr_2010_2017.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/aktualne/koncepce_zrs_cr_2010_2017.html

Warsaw: Council of Ministers, [online], retrieved March 28, 2010 from http://www.msz.gov.pl/files/polskapomoc/Strategy%20for%20Polands%20Development%20 Cooperation.pdfMinistry of Foreign Affairs Poland (2007), Development Co-operation Poland – Annual Report 2006, Warsaw: Ministry of Foreign Affairs Ministry of Foreign Affairs Poland (2009), Poland’s Development Co-operation – Annual Report 2008, Warsaw: Ministry of Foreign Affairs, Development Co-operation Department, ISSN 2080-7368Ministry of Foreign Affairs of the Slovak Republic (2003) Medium-term Strategy for Official Development Assistance in 2003–2008, Bratislava: Academic Electronic Press, ISBN 80- 89106-08-0Ministry of Foreign Affairs of the Slovak Republic (2007) National Programme of the Official Development Assistance for 2007, Bratislava: Slovak Agency for International Development Co-operation, ISBN 978-80-88726-22-7Ministry of Foreign Affairs of the Slovak Republic (2009) Medium-Term Strategy for Official Development Assistance of the Slovak Republic for the years 2009-2013, [online], retrieved on April 6, 2010, from http://www.slovakaid.mfa.sk/en/index.php/article/articleview/102/1/2OECD (2010) Development Co-operation Report 2010, [online], retrieved on June 14, 2010, from http://www.oecd.org/document/62/0,3343,en_2649_33721_42195902_1_1_1_1,00.htmlOECD DAC (not dated) International Development Statistics Online Databases on Aid and other Resource Flows [online], retrieved on April 14, 2010, from http://www.oecd.org/dataoecd/50/17/5037721.htm

Paragi, B. (2008) Hungarian Development Policy. Paper presented on 12th EADI General Conference, 2008, GenevaSzent-Iványi, B., (2009) The Effectiveness of the International Development Aid Regime – Summary of Thesis, [online], retrieved on June 14, 2010 from http://phd.lib.uni- corvinus.hu/434/2/szent_ivanyi_balazs_ten.pdf

Přehled ekonomických a sociálních efektů remitencí v rozvojových zemích

Jaromír Harmáček

Úvod

196

http://www.msz.gov.pl/files/polskapomoc/Strategy%20for%20Polands%20Development%20

V posledních letech se ekonomický i sociální význam remitencí pro rozvojové země zásadně zvyšuje. Je to logický důsledek výrazného růstu objemu remitencí, které proudí do rozvojových států. Jenom od roku 2001 se tento objem více než ztrojnásobil. Remitence, tedy finanční a jiné prostředky zasílané migranty ze země zaměstnání zpět do země původu, se tak stávají podstatným zdrojem kapitálu pro rozvojový svět. V celkovém vyjádření čistých kapitálových toků do rozvojových zemí zaujímají stabilně druhou pozici za přímými zahraničními investicemi, přičemž více než trojnásobně převyšují celosvětový objem oficiální rozvojové pomoci (Official Development Assistace – ODA). Následující text si klade za cíl přiblížit a zhodnotit ekonomické a sociální efekty remitencí v rozvojovém světě.

Vymezení a globální trendy remitencí

Jako (mezinárodní)62 remitence jsou označovány toky peněz a zboží, které zasílají migranti ze zemí, kde jsou momentálně zaměstnáni, do zemí svého původu. Mezinárodní měnový fond a Světová banka (WORLD BANK, 2009a) uvádí tři kategorie remitencí: (i) remitence pracovníků (workers remittances)63; (ii) zaměstnanecké kompenzace (compensation of employees)64; a (iii) migrační transfery (migrants’ transfers)65. První dekáda nového století je charakteristická zásadním nárůstem objemu remitencí v celosvětovém měřítku. Podle odhadů Světové banky (WORLD BANK, 2009a) pro rok 2008 se jejich celková globální výše vyšplhala na úroveň 433 mld. USD, což činí téměř trojnásobek ve srovnání s rokem 2001 (cca 147 mld. USD), přičemž do rozvojových zemí plynulo asi 75 % objemu globálních remitencí (328 mld. USD), což je více než trojnásobný nárůst oproti roku 2001 (cca 94,5 mld. USD) (WORLD BANK, 2009b). Podle odhadů Světové banky pozitivní vývoj v důsledku světové ekonomické krize v roce 2009 nepokračoval, původně se očekával propad remitencí do rozvojových zemí o 7,3 %, přičemž k zásadnímu zpomalení růstu došlo již v závěrečném čtvrtletí roku 2008, s různými regionálními rozdíly.66 Podle nejaktuálněji dostupných odhadů Světové banky (listopad 2009) však pokles světových remitencí v důsledku krize nebyl tak výrazný, jak se zprvu čekalo (WORLD BANK, 2010). Za výrazným nárůstem globálních remitencí v současné dekádě stojí kombinace několika faktorů, mezi nejvýznamnější patří: (i) podstatné snížení nákladů oficiálního remitování – podle Světové banky v některých koridorech až o 60 %, důsledkem je postupný přesun remitencí od neoficiálních k oficiálním, tj. od statisticky nezachytitelných k vykazovatelným (WORLD BANK, 2006: 62); (ii) depreciace dolaru vůči ostatním hlavním měnám, která významně zvýšila dolarovou hodnotu nedolarových remitencí; (iii) zlepšený sběr dat a statistické metody; (iv) zvýšená bezpečnostní opatření v rozvinutých zemích (především po září 2001), kdy nelegální migranti obecně tendují ke zvyšování objemu svých remitencí. Relevance remitencí se liší regionálně i stát od státu. Mezi největšími „rozvojovými“ příjemci v absolutním měřítku (celkový objem přijatých remitencí) dominují velké lidnaté země: Indie (52 mld. USD v roce 2008), Čína (40 mld.), Mexiko (26 mld.), Filipíny (19 mld.) apod. Zásadní (makro)ekonomické efekty však mají remitence v zemích, kde je jejich podíl významný relativně, tedy např. v poměru k HDP, nebo v přepočtu na jednoho obyvatele. 62 Zkoumány bývají především mezinárodní remitence, tj. toky peněz a zboží z jednoho státu do druhého. Nicméně neobvyklé nejsou ani remitence v rámci jednoho státu, kdy migranti remitují z regionu svého současného zaměstnání (zpravidla bohatšího) do regionu svého původu (zpravidla chudšího) – nejčastějším příkladem bývají remitence z městských regionů zpět na venkov.63 Pocházejí od pracovníků, kteří zůstávají v zahraničí rok nebo déle.64 Transakce pocházející od osob, které zůstávají v zahraničí méně než jeden rok.65 Transfery zboží a financí související s přeshraniční migrací.66 V závěru roku 2008 došlo k největšímu poklesu remitenčních toků do zemí Latinské Ameriky, zřejmě v důsledku krize stavebního sektoru v USA. Na druhé straně objem remitencí do jižní a východní Asie se vyvíjel stabilně. Viz WORLD BANK (2009a).

197

V tomto kontextu se jedná téměř výhradně o rozvojové země menší velikosti, například Tádžikistán (remitence tvoří 46 % HDP), Moldavsko (34 %), Lesotho (28 %), Libanon (24 %), Jordánsko (22 %) apod. Výjimkou je lidnatá Bangladéš, kde remitence dosahují podílu na HDP přes 18 %. V této souvislosti je nutné uvést, že citované statistiky nezahrnují tzv. neformální remitence (statisticky nezachycované resp. nezachytitelné, například přeprava peněz přes hranice prostřednictvím přátel, kurýrů, osobně či jiné způsoby). Je odhadováno, že neformální remitence mohou tvořit 35–250 % remitencí oficiálních, podle lokálních podmínek (RATHA, 2003: 171). Mezi hlavní zdrojové země remitencí patří zejména rozvinuté ekonomiky, například USA, Švýcarsko, Německo, Španělsko, popřípadě také Rusko (2. největší remitent). Roste však podíl rozvojových zemí coby zdrojových států, v roce 2008 bylo 24 % remitencí odesláno z rozvojového světa, oproti 10 % v roce 2001.67 Mezi největšími rozvojovými remitenty lze nalézt například Saúdskou Arábii, Malajsii, Čínu nebo ropné ekonomiky zejména Perského zálivu. Skutečný podíl remitencí pocházejících z rozvojových zemí však může být vyšší, než oficiální čísla ukazují, a to především z důvodu vysokého podílu neformálních remitencí v rozvojových zemích.

Ekonomické a sociální efekty remitencí v rozvojových zemích

Studium ekonomických efektů (ale i předpokladů a faktorů) remitencí by vydalo na samostatnou rozsáhlou studii. Následující text uvádí pouze indikativní přehled, základní vazby a stručnou charakteristiku ekonomických efektů remitencí jak na mikroúrovni (domácnosti, popř. lokální komunity), tak na makroúrovni (státy). Ekonomické efekty jsou doplněny o vztah remitencí a chudoby v části věnované především sociálním dopadům remitencí.

Ekonomické efekty

Ekonomické efekty remitencí jsou významné zejména na úrovni domácností, kde znamenají okamžité zvýšení příjmu recipienta. Tento efekt se dostavuje vždy, když je remitovaná částka přijata. To má své velmi významné konsekvence pro boj s chudobou. Mezi další významné mikroekonomické efekty remitencí patří problematika rozdělování remitencí mezi spotřebu a úspory a jejich dopady na příjmové nerovnosti ve společnosti. Na rozdíl od efektů remitencí na mikroúrovni, které se dostavují téměř vždy (byť často v omezené míře), mají remitence své makroekonomické efekty pouze tehdy, jsou-li z hlediska národní ekonomiky velmi významné (alespoň cca 5–10 % HDP), resp. koncentrované do krátkého časového úseku nebo geografického regionu země (LOSER, LOCKWOOD, MINSON, BALCAZAR, 2006). Mezi nejčastěji zkoumané dopady remitencí v makro-rovině lze řadit především jejich efekty na měnový kurz, platební bilanci a ekonomický růst.

Mikroekonomické dopady remitencí

Na mikroúrovni remitence přímo zvyšují příjmy domácností a tím také bezprostředně ovlivňují jejich životní standard, resp. chudobu68, přičemž kauzalita mezi chudobou a remitencemi je vzájemná (vzhledem k altruistické motivační složce remitování). Přestože literatura 80. a 90. let zdůrazňovala, že velmi záleží na způsobu a efektivitě použití remitencí

67 Vlastní výpočty na základě dat WORLD BANK (2009b)68 Remitence ovlivňují chudobu resp. životní úroveň domácností také prostřednictvím svých makroekonomických dopadů, především z hlediska vztahu k ekonomickému růstu, inflaci, měnovým kurzům nebo přílivu zahraničního kapitálu.

198

a spíše zaujímala negativní stanoviska k jejich rozvojovým dopadům (remitence měly být domácnostmi „prohospodařeny ve spotřebě“), dnes se má za to, že remitence mají pro boj s chudobou na úrovni jednotlivých rodin a domácností, popř. malých lokálních komunit, vesměs pozitivní a statisticky významný efekt, bez ohledu na způsob použití (CARLING, 2005: 31). Remitence způsobují také nepřímé mikroekonomické dopady na příjmy domácností, a to skrze (i) změnu nabídky práce v zemi původu – remitence vyvolávají tendenci k poklesu nabídky práce ze strany domácností (GHOSH, 2005); (ii) uvolnění kapitálových omezení a zlepšení v přístupu k pracovnímu kapitálu; (iii) multiplikační efekty, které se projevují především na lokální a regionální úrovni, kdy výdaje recipientů remitencí generují příjmy pro ostatní obyvatele. Nejvýznamnější je v tomto ohledu role remitencí při zpřístupňování pracovního kapitálu pro domácnosti v rozvojových zemích, které jinak čelí zásadním kapitálovým omezením. Remitence jsou pro domácnosti relativně stálým finančním tokem, který (vedle možného přímého investičního použití) zvyšuje jejich úvěruschopnost ze strany formálního finančního sektoru. Podle Světové banky (WORLD BANK, 2006) růst remitencí o 1 % ve 13 karibských státech zvýšil soukromé investice v těchto zemích o 0,6 % (vše vztaženo relativně k GDP). Jednou z nejspornějších a současně nejvíce diskutovaných ekonomických otázek, které se týkají remitencí, je použití resp. rozdělení remitencí mezi spotřebu a úspory (resp. investice). Zatímco spotřebované remitence znamenají pouze lokální a často nevýznamné ekonomické dopady (prostřednictvím multiplikačního efektu), investované remitence do místních ekonomických aktivit a podnikatelských činností, resp. remitence uspořené v oficiálních institucích (tj. investice „někoho jiného“), mohou mít významný vliv na zaměstnanost, ekonomický růst a dlouhodobý rozvoj země. Je však nutné dodat, že investiční použití remitencí je v současnosti oproti spotřebě mnohem méně významné (cca 20 %) (CARLING, 2005). Obecně lze usuzovat, že míra investice z remitencí bude vyšší, pokud (i) domácnosti remitence vnímají jako přechodné zdroje; (ii) odesílatel podmiňuje remitence tímto účelem použití; (iii) remitence jsou cílené na osoby, které mají vyšší sklon k úsporám/investicím (např. ženy); (iv) remitence jsou domácnostmi ukládány na zvláštní investiční účty. Na druhé straně, pokud jsou remitence cíleny chudým domácnostem, které stěží uspokojují své životní potřeby, nebo pokud domácnosti čelí úvěrovým omezením v čase negativních šoků, budou remitence spíše spotřebovány než uspořeny (resp. investovány) (WORLD BANK, 2006: 123). Je navíc zřejmé, že investiční použití remitencí poroste s kvalitou investičního prostředí v zemi a s rozsahem investičních příležitostí pro domácnosti resp. malé a střední podniky. V opačném případě budou remitence spíše spotřebovány, resp. investovány do rozvoje lidského kapitálu.69

Podle Světové banky (WORLD BANK, 2006: 122) nelze žádné zásadní závěry učinit, pokud jde o efekty remitencí na příjmovou nerovnost ve společnosti, jelikož významnou roli zde hraje původ migrantů: pokud se rekrutují z méně chudých skupin obyvatelstva, remitence přispívají ke zvyšování nerovností ve společnosti; pokud migranti pocházejí spíše z chudších rodin, remitence rozdíly ve společnosti snižují. Tato selektivita migrace je komplexní otázkou a je podmíněna řadou geografických, historických i ekonomických faktorů. Přestože existuje řada studií s nejednoznačnými závěry ohledně efektů remitencí na příjmovou nerovnost ve společnosti, je pozorována tendence, že nové remitence v krátkém období příjmové rozdíly ve společnosti spíše zvyšují, protože jsou podmíněny (novou)

69 Remitence velmi často slouží k financování vzdělání, zdravotní péče a zlepšení hygienických podmínek. Mají tedy vliv na dlouhodobé formování lidského kapitálu. Tuto část spotřebních výdajů lze považovat „de facto“ za investice – do lidského kapitálu a zdraví (školní potřeby, léky apod.). Také stabilnější a zvýšená spotřeba přímo přispívá ke zlepšení životních podmínek a snížení chudoby a vede k oživení poptávky a stimulaci trhů.

199

mezinárodní migrací, která je spojena s relativně vysokými fixními náklady, jež vylučují z participace skupiny obyvatel více postižené chudobou. V dlouhém období jsou však první generací migrantů vybudovány migrační vztahy a sítě, které náklady migrace podstatně snižují (významným faktorem zde stále zůstává vzdálenost země migrace od země původu) a umožňují participaci také chudším skupinám obyvatel – dopady na příjmové nerovnosti jsou tedy v dlouhém období spíše neutrální, což je nyní typické v zemích s dlouhou migrační historií (GHOSH, 2006). Remitence také mohou mít sekundární efekty na příjmové nerovnosti, bez ohledu na jejich okamžitou distribuci. Pokud je význam remitencí v ekonomice relevantní, mohou vést ke změně relativních cen a tím sekundárně benefitovat vlastníky různých aktiv (např. nemovitostí), jejichž cena se v důsledku rostoucí poptávky zvyšuje (CARLING, 2005).

Makroekonomické dopady remitencí

Vzhledem k vysokému podílu remitencí na HDP v některých rozvojových zemích se mohou projevovat makroekonomické efekty remitencí. Remitence mají přímé dopady na měnový kurz, úrokovou míru a platební bilanci (v zemi původu migranta), a nepřímé dopady na makroekonomické veličiny (ekonomický růst, inflace). Remitence také patří k významnému zdroji zahraniční měny a mohou výrazně ovlivňovat přístup země k zahraničnímu kapitálu, přičemž pro ni neznamenají žádné budoucí finanční závazky. Základní charakteristikou remitenčních toků z makro-pohledu je jejich relativní stabilita a anticyklický potenciál, který je v podstatě přenesením altruistické motivace remitování na makroúroveň – remitence skutečně rostou v dobách těžkých časů v zemi původu, ať už z důvodu ekonomického poklesu, nebo v důsledku přírodních katastrof. Fungují tak jako neformální „stabilizační fondy“, čímž pomáhají chudé země izolovat od šíření ekonomických šoků (LOSER, LOCKWOOD, MINSON, BALCAZAR, 2006). Pokud jsou ale remitence posílány do země původu pro investiční účely, chovají se spíše procyklicky (WORLD BANK, 2006). Pro řadu rozvojových zemí je zásadní, že remitence mohou výrazně zvýšit jejich úvěruschopnost na mezinárodním trhu a tím posílit přístup k zahraničnímu kapitálu. Zahrnutí remitencí do jmenovatele základního ukazatele zadlužení (dluh/export) v případech některých zemí znamenalo zvýšení jejich ratingu – např. rating Libanonu a Haiti se po zahrnutí remitencí zvýšil o dva stupně (WORLD BANK, 2006). Některé rozvojové země (např. Brazílie, Mexiko nebo Turecko) v poslední době používají budoucí toky remitencí jako kolaterál k získání prostředků na mezinárodním trhu kapitálu (tzv. sekuritizace). Světová banka v roce 2005 odhadovala, že tímto způsobem by rozvojové země mohly získat přístup ke kapitálu ve výši 9 mld. USD, včetně 3 mld. pro země s nízkým příjmem (GHOSH, 2006). Ve vztahu k měnovému kurzu může příliv remitencí vyvolat jeho zhodnocení (apreciaci), což má za následek snížení konkurenceschopnosti exportů země a zhoršení běžného účtu platební bilance. K tomuto efektu v zásadní míře dochází především v zemích, kde remitence tvoří podstatnou část přílivu zahraniční měny. Vzhledem k dlouhodobé relativní stabilitě přílivu remitencí však efekty tzv. „holandské nemoci“70 nejsou tak významné jako například v souvislosti s vývozem nerostného bohatství.

70 Holandská nemoc je jev vyvolaný silným a kontinuálním přílivem zahraniční měny do země původu – ať už prostřednictvím stálého významného exportu určité komodity (např. ropa v ropných ekonomikách, zlato apod.), nebo z jiného důvodu (např. vysoký podíl ODA v ekonomice). Příliv zahraniční měny vyvolá apreciaci měny domácí (tj. posílení domácí měny vůči zahraniční měně, které je v zemi nadbytek). Silnější domácí měna ale zdražuje domácí zboží v zahraničí, tj. snižuje se konkurenceschopnost ostatního exportovaného zboží (zboží způsobující tento jev je ale stále exportováno, protože je po něm vysoká poptávka – typicky již zmíněná ropa, drahé kovy, drahé kameny apod.). Holandská nemoc je typická pro ropné ekonomiky a jiné země závislé na exportu jedné a ve světě výrazně poptávané komodity.

200

Na straně druhé na velikost přílivu remitencí má vliv chování měnového kurzu. Depreciace domácí měny „zlevňuje“ pro remitence v zahraniční měně zboží a umožňuje tak poskytovat větší pomoc, činit větší investiční akce, apod. Proto je velmi pravděpodobné, že remitence s poklesem hodnoty domácí měny porostou. Naopak, pokud dojde k apreciaci domácí měny, stane se pomoc v zemi původu dražší a z tohoto důvodu je pravděpodobný pokles remitencí (LOSER, LOCKWOOD, MINSON, BALCAZAR, 2006). Tento mechanismus působí jako regulátor velkého přílivu remitencí do země: nadměrný příliv remitencí má za následek apreciaci domácí měny, která následně tlačí na pokles přílivu remitencí. Neméně zajímavé jsou efekty remitencí na úrokovou míru. Pokud jsou remitence dostatečně vysoké a příjemci remitencí mají vyšší sklon k úsporám než ostatní ekonomické subjekty, budou úrokové míry klesat v důsledku rychlého růstu úspor. Zvýšení úspor prostřednictvím remitencí má tlumící efekty na již zmíněnou holandskou nemoc, protože nižší úroková míra povede k poklesu přílivu kapitálu a měnový kurz tak bude tlačen k depreciaci, která jde proti obecnému dopadu přílivu remitencí na měnový kurz (apreciace). Dopady remitencí na ekonomický růst a dlouhodobý rozvoj země jsou nejasné, spíše nepřímé, víceméně lokální a regionální, k celkovému rozvoji ekonomiky přispívají velmi omezeně. Remitence mohou podporovat ekonomický růst i rozvoj do jisté míry tím, že financují investice do lidského kapitálu (vzdělání, zdraví) a do malého podnikání. Remitence také přispívají k odstraňování úvěrových limitů a uvolňují přístup domácností ke kapitálu, který může akcelerovat ekonomický rozvoj. Relativně významný může být za určitých podmínek (spotřební) multiplikační efekt remitencí na celkový ekonomický produkt země. Multiplikační efekt roste s velikostí výdajů na domácí zboží a služby. Jeho analýzy např. v Řecku, Egyptu, Mexiku či Pákistánu ukazují, že multiplikační efekty na HNP mohou dosáhnout poměru až 1:2 nebo 1:3, tj. že remitence ve výši 1 mil. USD zvýší HNP země o více než 2 mil. USD. Remitence v Bangladéši mají podle odhadů multiplikační efekt 3,3 na HNP, 2,8 na spotřebu a 0,4 na investice. V Latinské Americe byl v roce 2002 celkový multiplikační efekt podle Meziamerické rozvojové banky 1:3 (GHOSH, 2006). Důležitou podmínkou pro pozitivní dopady remitencí na ekonomický růst jsou zdravé makroekonomické politiky, politická stabilita, vhodné investiční prostředí včetně efektivní byrokracie a finančního systému. Tyto podmínky remitence samy o sobě pochopitelně nevytvoří, tento „úkol“ tak zůstává především na vládách jednotlivých rozvojových zemí. Příliv remitencí však může ekonomický růst a dlouhodobý rozvoj přijímající země komplikovat. Mezi hlavní faktory patří odchod kvalifikované pracovní síly do zahraničí a negativní vliv na nabídku práce recipientských domácností71, navíc primární použití remitencí je stále směrováno do spotřeby, splácení dluhů a osobních investic (JONGWANICH, 2007). Remitence jsou součástí běžného účtu platební bilance (jedná se o dobrovolné jednostranné transfery ze zahraničí). Často kryjí významnou část deficitu obchodní bilance, popř. přispívají k mírným přebytkům běžného účtu platební bilance. Příliv remitencí má však současně také negativní dopady na obchodní bilanci. Remitence totiž zvyšují kupní sílu obyvatelstva, což má za následek růst domácí poptávky, v důsledku čehož dochází k nárůstu importů, současně je také vzhledem k apreciaci domácí měny vytvářen tlak na pokles exportů. Celkový efekt remitencí na platební bilanci je nejasný, jejich příliv (a tedy pozitivní vliv na běžný účet) bude pravděpodobně kompenzován zhoršením obchodní bilance v důsledku zvýšených importů (jako výsledek rostoucí poptávky po domácím i zahraničním zboží)

71 Na druhé straně např. Ratha v této souvislosti tvrdí, že remitence z větší části kompenzují ztrátu ekonomického výstupu v důsledku emigrace kvalifikovaných pracovních sil. (RATHA, 2003) Navíc pokud emigrují nekvalifikované pracovní síly s cílem uniknout nezaměstnanosti, je výsledkem migrace pro rozvojové země čistý zisk.

201

a snížených exportů (zdražení vlivem apreciace domácí měny) (LOSER, LOCKWOOD, MINSON, BALCAZAR, 2006). Příliv remitencí do chudých rozvojových zemí s sebou přináší také jistá rizika a negativa. Jedním z nich může být vytvoření vysoké závislosti ekonomiky na remitencích, která vede k odkládání nutných strukturálních reforem, což velmi jasně ukazuje případ zemí východního Středomoří v 60. a 70. letech minulého století. Vysoká závislost také znamená velkou zranitelnost ekonomiky náhlými výkyvy v tocích remitencí, například v důsledku ekonomického poklesu či politické nebo vojenské krize v zemi emigrace (modelovým příkladem je třeba krize v Perském Zálivu na počátku 90. let minulého století). Remitence jsou sice stabilnější než ostatní kapitálové toky, ale jejich stabilita není absolutní. Samotné anticyklické chování remitencí obsahuje potenciální riziko: remitence tendují k růstu, když domácí ekonomika klesá, čímž přispívají ke stabilitě jejího výstupu. Na druhé straně pokud by došlo k náhlému strmému poklesu remitencí v důsledku nějakého šoku (ať už v ekonomice domácí, nebo v zemi emigrace), bude to mít negativní dopad na stabilitu produktu. Navíc remitence jsou skutečně stabilní v agregátním vyjádření, ovšem jejich toky do jednotlivých zemí někdy vykazují z různých důvodů značnou volatilitu a nepředvídatelné chování. Např. v Africe dosahovala míra rozptylu od průměrných ročních toků remitencí v letech 1980 až 1999 od 17 % v Egyptě, přes 50 % v Kamerunu, Kapverdách či Nigeru, až po hodnoty okolo 100 % v Botswaně, Ghaně, Lesothu či Nigérii (GHOSH, 2006).

Sociální efekty remitencí

Mezi nejvýznamnější sociální dopady remitencí patří jejich vliv na chudobu. Empirické výzkumy efektů remitencí na chudobu jsou rozsáhlé a ukazují na negativní a statisticky relativně významný vztah mezi oběma proměnnými – tedy nárůst remitencí vede ke snižování chudoby. Ve své studii z roku 2003 Adams a Page zkoumali na vzorku 74 zemí s nízkým a středním příjmem vztah mezi podílem remitencí na HDP a počtem lidí žijících pod hranicí chudoby. Podle této studie má výše remitencí silný statistický efekt na snižování chudoby: v průměru platí, že 10% nárůst podílu remitencí na HDP země vede ke snížení počtu lidí žijících pod hranicí chudoby o 1,6 % (ADAMS, PAGE, 2003). Podle další studie těchto dvou autorů, která porovnává národní hranice chudoby se středním příjmem a Giniho koeficientem, vede zvýšení remitencí jednoho migranta o 10 % k poklesu podílu lidí žijících pod hranicí chudoby o 3,5 % (ADAMS, PAGE, 2005). Silnou vazbu mezi remitencemi a chudobou (ať už měřenou jako počet lidí žijících pod hranicí chudoby nebo jako „poverty gap“)72 potvrdila také studie Mezinárodního měnového fondu, podle níž zvýšení podílu remitencí na HDP v průměru o 2,5 procentního bodu je spojeno s poklesem podílu lidí žijících v chudobě o 0,5 procentního bodu (GHOSH, 2006). Světová banka na základě průzkumů domácností v rozvojových zemích doplňuje, že remitence mohou mít podstatné dopady na zmírňování hloubky a vážnosti chudoby těch „nejchudších z nejchudších“, přičemž tento fakt lze obtížně zachytit, neboť remitence nemají sílu tyto skupiny z chudoby zcela „statisticky vytáhnout“ (WORLD BANK, 2006). Jongwanich (JONGWANICH, 2007) analyzoval dopady remitencí na ekonomický růst a redukci chudoby v zemích jihovýchodní Asie a Tichomoří. Výzkum ukázal silný vliv remitencí na snižování chudoby prostřednictvím zvyšování důchodu recipientů, vyrovnávání spotřeby v čase a odstraňování kapitálového omezení pro chudou populaci. Na druhé straně výsledky studie indikují pouze malý vliv remitencí na ekonomický růst, především skrze

72 Absolutní „poverty gap“ je rozdíl mezi příjmem domácnosti (nebo jednotlivce) pod hranicí chudoby a touto hranicí chudoby. Relativní „poverty gap“ je vyjádřena jako procento hranice chudoby.

202

zvýšení domácích investic a investic do lidského kapitálu, jež byly umožněny přílivem remitencí ze zahraničí. Literatura zkoumající dopady remitencí na chudobu je skutečně rozsáhlá73 a vesměs se shoduje v tom, že remitence mají statisticky významný dopad na snižování chudoby v rozvojových zemích. Hlavním přenosným mechanismem je přímý nárůst příjmu recipienta – transfer v hodnotě 200 USD zvýší příjem recipienta přímo o tuto částku, bez dalších nákladů – ty totiž hradí většinou odesílatel remitence (MORÉ, 2005). Přesně o tento obnos je také recipient méně chudý. Pokud je hranice absolutní chudoby definována jako 1 resp. 1,25 USD na osobu a den, pak 200 USD jako průměrná výše jedné remitence může roční příjem recipienta často až zdvojnásobit (RATHA, 2003). V tomto kontextu lze zmínit ostatní sociální dopady remitencí, které jsou spíše negativní. Patří mezi ně například (i) riziko vzniku morálního hazardu mezi příjemci remitencí, které vyplývá ze situace asymetrické informovanosti migranta a recipienta (analogie vztahu „principal – agent“); (ii) závislost přijímajících domácností na remitencích; (iii) pokles motivace pracovat, resp. snižování nabídky práce, což má své zásadní ekonomické resp. sociální dopady (pokles ekonomického růstu resp. sociální negativa plynoucí z dlouhodobé nezaměstnanosti, např. kriminalita); (iv) podpora nežádoucí společenské stratifikace a vznik „sousedské nevraživosti“ vyplývající z růstu nerovností ve společnosti (týká se těch ekonomik, kde remitence dlouhodobě působí na růst rozdílů) (AGUNIAS, 2006).

Závěr V 70. a 80. letech minulého století převažoval mezi ekonomy negativní názor na rozvojové a ekonomické dopady remitencí, protože se předpokládalo, že jejich potenciál je promarněn ve spotřebě. V posledních letech se však pohled na efekty remitencí v rozvojových zemích dramaticky změnil. Výše uvedený text přinesl informativní přehled nejvýznamnějších ekonomických a sociálních efektů remitencí pro rozvojové země. Je ukázáno, že dopady na mikroúrovni jsou podstatné a objevují se vždy, když je transfer realizován, zatímco impakty na makroúrovni závisí na celkové výši remitencí a jejich důležitosti v ekonomice (měřeno např. podílem remitencí na HDP – je-li tento podíl zanedbatelný, nemají remitence na makroekonomiku země téměř žádný vliv). Lze dokonce spekulovat, že remitence mají pro rozvojové země větší význam než rozvojová pomoc. Z hlediska objemu dosahují formální remitence do rozvojových zemí trojnásobku ODA. Po započítání neformálních remitencí ve střízlivé výši dalších 50 procent z oficiálních toků (RATHA, 2003) dosahují remitence pětinásobku ODA. Zatímco drtivá většina všech remitencí směřovaných do rozvojových zemí své destinace skutečně dosáhne, bývá odhadováno, že cca 50 % globální ODA do rozvojových zemí nikdy nedorazí74 (pro ČR viz STOJANOV, 2008) – tato část ODA tak nemá v „recipientských“ zemích přímé rozvojové efekty (jedná se například o tu část ODA, kterou je financován chod domácích rozvojových agentur, mezinárodních rozvojových institucí, prostředky věnované na oddlužení, rozvojové vzdělávání v donorských zemích apod.). Ve výsledku lze konstatovat, že příliv remitencí do rozvojových zemí může být reálně až 10-krát vyšší než objem ODA (cca 500 mld. USD vs. 50 mld. USD). Srovnání efektů obou kapitálových toků je mnohem obtížnější, zejména vzhledem k tomu, že se jedná o toky naprosto odlišné. Zatímco ODA je centralizovaný, postupný a organizovaný tok financí do recipientské země, remitence jsou velmi rozptýlené, decentralizované a neorganizované, na mikroúrovni často lokálně i časově velmi nestabilní (na rozdíl od úrovně globální). Remitence mají velmi silný efekt na snižování chudoby na

73 Rozsáhlá rešerše literatury a zdrojů viz např. ANYANWU, ERHIJAKPOR (2008: 14–18).74 Informace uvedená na stránkách organizace ActionAid International (http://www.actionaid.org/).

203

úrovni domácností, zatímco jejich efekty na ekonomický růst a dlouhodobý vývoj země jsou slabé a mohou být i negativní. Na druhé straně ODA nemá významné efekty ani na okamžité snižování chudoby na úrovni domácností, ani na ekonomický růst a dlouhodobý vývoj země. Může však generovat větší „rozvojové investiční akce“ (výstavba infrastruktura, škol, nemocnic apod.), které remitence kvůli svému rozptýlenému a neorganizovanému charakteru nemohou vytvořit. Avšak i přesto, že srovnání obou toků je velmi obtížné a že oba toky se mohou dobře doplňovat, remitence pravděpodobně mají pro rozvojové země větší význam než ODA (reálně až 10-krát vyšší toky, velmi silné dopady na snižování chudoby). Ze strany donorských resp. odesílatelských zemí je tomu ale přesně naopak – problematika zahraniční pomoci nad remitencemi zcela dominuje – zejména proto, že se jedná o téma politické. Přestože je význam remitencí pro rozvojové země velký, nelze je v žádném případě považovat za rozvojový všelék. Remitence nepadají jako dar z nebes, jsou vykoupeny emigrací pracovní síly, rozpadem rodinných vazeb, tvrdou prací v zahraničí apod. Jejich použití je z rozvojového hlediska občas velmi sporné (například tzv. luxusní spotřeba), často přímo nežádoucí (financování kriminální činnosti). Nanejvýš potřebná je naopak vzájemná interakce a komplementarita remitencí s oficiální rozvojovou pomocí a soukromými kapitálovými toky. Velmi přínosné a efektivní by mohlo být propojení remitencí se sektorem mikropůjček. Tahle vazba dosud nebyla příliš využívána ani zkoumána, nicméně vzhledem k roztříštěnosti a relativně malým objemům remitovaných částek se lze domnívat, že takové propojení by bylo logické a mohlo by aktivizovat investiční využívání remitencí. Tím by byl zvýšen jejich požadovaný přímý vliv na ekonomický růst a dlouhodobý rozvoj recipientských zemí.

Literatura

ADAMS, R. H. – PAGE, J. (2005): Do international migration and remittances reduce poverty in developing countries? World Development, 2005, Vol. 33, no. 10, pp. 1645- 1669.ADAMS, R. H. – PAGE, J. (2003): International Migration, Remittances and Poverty in Developing Countries. World Bank Policy Research Working Paper 3179. Washington, D.C.: The World Bank, December 2003.AGUNIAS D. R. (2006): Trends, Impacts, and Policy Options. A Review of the Literature. Washington, DC: Migration Policy Institute, 2006, [online]. URL: <http://www.migrationpolicy.org/pubs/mig_dev_lit_review_091406.pdf>, [cit. 6-9- 2009].ANYANWU, J. C., ERHIJAKPOR, A.E.O. (2008): Do International Remittances Affect Poverty In Africa? African Development Review, Vol. 22, No. 1, 2010, 51–91CARLING, J. (2005): Migrant remittances and development cooperation. Oslo: International Peace Research Institute, 2005. [online]. URL: <http://www.prio.no/files/file46220_carling_2005_migrant_remittances_and_developmen t_cooperation.pdf>, [cit. 8-9-2009]CATRINESCU, N. et al. (2006): Remittances, Institutions, and Economic Growth. World Development Vol. 37, No. 1, pp. 81–92, 2009.DE LUNA MARTÍNEZ, J. (2005): Workers’ Remittances to Developing Countries: A Survey with Central Banks on Selected Public Policy Issues, World Bank Policy Research Working Paper 3638. Washington, DC: The World Bank, 2005, [online]. URL:

204

<http//wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2005/06/08/000012009_20050608121914/RENDERED/PDF/WPS36380REV.PDF>, [cit. 8-9-2009].

GAMMELTOFT, P. (2002): Remittances and other financial flows to developing countries. Copenhagen: Centre for Development Research, 2002. [online]. URL:

<http://www.diis.dk/graphics/CDR_Publications/cdr_publications/working_papers/wp-02-11.pdf>, [cit. 9-9-2009]

GHOSH, B. (2006): Migrants’ remittances and development. Myths, rhetoric and realities. Geneva: International Organization for Migration, 2006. [online]. URL: <http://www.antigone.gr/listpage/selected_publications/eu/071127.pdf>, [cit. 7-9- 2009].JONGWANICH, J. (2007): Workers’ Remittances, Economic Growth and Poverty in Developing Asia and the Pacific Countries. Bangkok: UN Economic and Social Commission for Asia and the Pacific (UNESCAP) Working Paper, 2007. [online]. URL:

<http://www.unescap.org/pdd/publications/workingpaper/wp_07_01.pdf>, [cit. 7-9- 2009].

LOSER, C. LOCKWOOD, C. MINSON, A. BALCAZAR, L. (2006): The Macro- Economic Impact of Remittances in Latin America – Dutch Disease or Latin Cure? Intergovernmental Group of Twenty-Four, 2006. [online]. URL: <http://www.g24.org/lose0906.pdf>, [cit. 5-9-2009]MORÉ, I. (2005): Remittances can Eliminate Poverty in Sub-Saharan Africa. Real Instituto Elcano de Estudios Internacionales y Estrategicos. (2005). [online]. URL: <www.realinstitutoelcano.org/analisis/854/More854.pdf>, [cit. 11-12-2009]RATHA, D. (2003). Worker’s Remittances: An important and stable source of external Finance. In: Global Development Finance 2003. Washington, DC: The World Bank, 2003. pp. 157-175. ISBN 0-8213-5429-9. [online]. URL: <http://siteresources.worldbank.org/INTRGDF/Resources/GDF2003-Chapter7.pdf>, [cit. 7-9-2009].STOJANOV, R (2008): Remitence nebo rozvojová pomoc? Rozvojovka.cz. [online]. URL: <http://www.rozvojovka.cz/remitence-nebo-rozvojova-pomoc_200_36.htm>, [cit. 5-9-2009]WORLD BANK (2006): Global Economic Prospects 2006: Economic Implications of Remittances and Migration. Washington, DC: The World Bank, 2006. [online]. URL: <http://go.worldbank.org/0G6XW1UPP0>, [cit. 5-9-2009].WORLD BANK (2009a): Migration and Development Brief 10 – Outlook for Remittance Flows 2009–2011. Washington, DC: The World Bank, 2009 [online]. URL: <http://go.worldbank.org/QOWEWD6TA0>, [cit. 10-9-2009].WORLD BANK (2009b): Remittances data (as of November 2009). Washington, DC: The World Bank, 2009 [online]. URL:

<http://go.worldbank.org/QOWEWD6TA0>, [cit. 10-9-2009].WORLD BANK (2010): Migration and Development Brief 11 – A better-than-expected outcome for migration and remittance flows in 2009, but significant risks ahead. Washington, DC: The World Bank, 2010 [online]. URL: <http://go.worldbank.org/QOWEWD6TA0>, [cit. 10-7-2010].

205

206

Date post:	20-Apr-2018
Category:	Documents
Upload:	dinhthuan
View:	261 times
Download:	10 times