Listopad 2005 ěkanátu Číslo 10 Ročník11 Časopis přerovského d · konec dějin,napadá...

Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005

Letecký pohled na farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kojetíně. V nové pravidelné rubrice Toulky přerovským děkanátem vás budeme postupně

seznamovat s jednotlivými farnostmi našeho děkanátu. Úvodní slovo má Kojetín.

Časop

is přer

ovské

ho dě

kaná

tu

Listopad 2005 Číslo 10 Ročník 11 � Úvodník jáhen Miroslav

� Liturgický kalendář

� Rosteme ve víře

� Církev a její pohled na eschatologii, smrt…

� Rozhovory se sestrou Laetitií

� Kaple sv. Vendelína v Kozlovicích

� Adventní čas

� Dětské okénko

� Stránka pro mládež

� Pouť do Olomouce

� Uspávání broučků

� Toulky přerovským děkanátem - Kojetín

� Jen tak ve stručnosti P. Pavel Hofírek

�Dětský růženec ve Vlkoši

� Slovo z Charity

� Světec měsíce sv. Klement I.

� Informace

… a mnoho dalšího…

Strana 2 Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005

Všech svatých Když se řekne slovo svatý, může nás

napadnout jistá falešná představa člověka, který je „dokonalost sama“. Jiná představa se noří mně. Vzpomínám si na leč velice prostomyslnou, ale přesto mě milou komedii Slunce, seno a pár facek. Zvláště pak na po-stavu duchovního a jeho ženského komanda. Někomu se také může vynořit představa po-ťouchle obráceného zbojníka, majícího oči v sloup a ruce jaksepatří dozadu. Jde o Lo-tranda Ukrutného z jedné Drdovy pohádky.

Jistě tyto obrazy jsou pouze některé možné karikatury svatých v uvozovkách. O tom, že mohou mít jistou vypovídající hodnotu, se asi přít nebudeme.

Co je to však svatost? Nechme promluvit jednoho byzantského teologa ze 14. století. Říká nám důležitou věc: Už v tomto životě si člověk vytváří orgány pro život věčný! Podává příklad: Co nám může dát tělo než v posledku ponurost a pomíjivost? Věčnost nám předat nemůže a ani nepředá, protože ji prostě nevlastní. Přesto však člověk pono-řený do života Zmrtvýchvstalého a věčně živého Božího Syna Ježíše Krista, je už nyní ve věčnosti. On je naší věčností. Člověk, hledící na světlo Kristovy přítomnosti v na-šem životě, si tak utváří duchovní zrak. Člověk, naslouchající Kristovu hlasu ve svém životě, si tak vytváří duchovní sluch. Člověk, cítící drahocennou vůni Ducha svatého, naplňující celý vesmír, si tak vytvá-ří duchovní čich. Koho však uvidí člověk, až opustí své tělesné orgány, až vykročí vstříc Bohu, když jeho duchovní orgány se budˇ nerozvinuly, nebo jen chabě? Nezůstanou ti, co toto opomněli, ve tmě své nenavratitelné slepoty, hluchoty a bezcitnosti?

Položili jsme si otázku, co je to svatost? Je to cesta k otevírání se Kristu. Abychom, až jednou prohlédneme, se mohli radovat, že vidíme toho, koho jsme celý život hledali.

Nemusím snad už citovat učení církve, které nás vyzývá v koncilních dokumentech, že k této svatosti jsme povoláni všichni bez rozdílu a není to záležitost jenom nějaké jakoby privilegované osoby. Číslo v apokalypse, se kterým se rády ohánějí mnohé sekty, 144 000 zachráněných lidí, majících své šaty vyprané v krvi Beránkově, není psáno proto, aby ukázalo omezenost vyvolených. Nese poselství sym-bolu. Znamená 2x12x1000. Tedy celý Boží

Listopad v liturgii

1. 11. slavnost Všech svatých 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zamřelé 4. 11. památka sv. Karla Boromejského, biskupa 9. 11. svátek posvěcení Lateránské baziliky 10. 11. památka sv. Lva Velikého, papeže 11. 11. památka sv. Martina, biskupa 17. 11. památka sv. Alžběty Uherské 20. 11. slavnost Ježíše Krista Krále 22. 11. památka sv. Cecílie, mučednice 27. 11. 1. adventní neděle 30. 11. svátek sv. Ondřeje, apoštola V měsíci listopadu nám církev připomíná konec našeho života a také konec tohoto světa, příchod Krista k poslednímu soudu a dovršení všeho stvoření. Poslední neděli liturgického mezidobí slavíme slavnost Ježíše Krista Krále. Sobotou 34. týdne v mezidobí končí liturgický rok. Ježíš Kristus - Pán a Král - je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a na-plnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici...

(Gaudium et spes 45) PŘIBLÍŽILO SE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15) * JEŽÍŠOVO KRÁLOVSTVÍ SE NEPROSAZUJE ÚDERY MEČE, ale uskutečňuje se svědectvím a nasloucháním pravdě a roste láskou, jíž Kristus povýšený na kříž lidi k sobě přitahuje. * BUDOVÁNÍ BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ NEMŮŽE NIKDO A NIC ZMAŘIT. Ani satanova moc. Ta totiž není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor. I když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu, a i když jeho činnost působí vážné škody duchovního rázu a nepřímo i fyzického každému člověku i spo-lečnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně, a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak „my víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Řím 8,28). * VŠICHNI LIDÉ JSOU POVOLÁNI vstoupit do království. Kdo se tam chce dostat, musí přijmout Ježíšovo slovo: „Slovo Páně se přirovnává k semeni, které se zasévá na pole: kdo je poslouchají s vírou a přiřadí se ke Kristovu malému stádu, přijali už království. Semeno potom vlastní silou vzklíčí a roste až do doby žní.“ * PŘÍCHOD SVÉHO KRÁLOVSTVÍ USKUTEČNÍ KRISTUS VELKÝM TAJEMSTVÍM VELIKONOC: svou smrtí na kříži a svým zmrtvýchvstáním. „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Všichni lidé jsou voláni k této jednotě s Kristem. Přicházející království se král-Mesiáš chystá uskutečnit Velikou nocí (paschou - přechodem) své smrti a vzkříšení. * CÍRKEV VEJDE DO SLÁVY KRÁLOVSTVÍ JEDINĚ PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO POSLEDNÍCH VELIKONOC, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení. Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným triumfem církve, cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla, po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe. Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít

Slovo pro každého Číslo 10, Ročník 11, Listopad 2005 Strana 3

lid jak Starého, tak i Nového zákona a jeho početní mnohost přes všechny věky je udána číslem plnosti 1000.

Jinými slovy všichni lidé, kteří svěřili, svěřují a ještě svěří kormidlo svého života do rukou Krista, tito lidé uvidí Boha nejen nyní, ale i tváří v tvář ve věčnosti. Nenechme si tuto podívanou ujít už dnes, natož navěky. Amen.

jáhen Miroslav Bambuch

podobu posledního soudu, a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa. * V JEŽÍŠOVI „JE BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ VELMI BLÍZKO“; on volá k obrá-cení a k víře, ale také k bdělosti. NEBESKÝ KRÁLI, KTERÝ JSI VŠUDE PŘÍTOMEN A VŠECHNO NAPLŇUJEŠ, POKLADE VŠEHO DOBRA A PRAMENI ŽIVOTA, PŘIJĎ, PŘEBÝVEJ V NÁS, OČISŤ NÁS A SPAS NÁS. TY, KTERÝ JSI DOBRÝ. PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ !

Jaroslav Branžovský

SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH Dnes bych se s vámi rád zamyslel nad původem, smyslem a účinky Svátosti poma-

zání nemocných. Myslím, že Svátost pomazání nemocných je jakousi „Popelkou“ mezi ostatními svátostmi, navíc stále ještě velmi často spojována s různými předsudky

a pověrami. Proto si zaslouží alespoň těchto pár řádek na zamyšlení. Kde se tato svátost vzala ? V Písmě svatém nacházíme jako základní impuls k ustanovení Svátosti pomazání nemocných slova apoštola Jakuba: „Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného. Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“ (Jak 5,14-15).

Komu se má pomazání udělovat ? � Může se udělit před chirurgickým zákrokem (operací), který

vzbuzuje starost a obavy. Sám jsem ji takto uděloval několika věřícím od osmadvacátého roku věku.

� Může se udělit starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není na nich vidět žádnou nebezpečnou nemoc. Již Cicero říkal, že „samo stáří už je nemoc“.

� Svátost se může opakovat, když se nemocný uzdravil z choroby, při níž dostal pomazání, nebo když se mu během téže nemoci přitíží.

Zvláštní případ � Může se udělit i nemocným dětem, mají-li už dostatečné užívání rozumu, aby mohli pocítit posilu z této svátosti � Tomu, kdo pozbyl užívání rozumu nebo je v bezvědomí, se udělí svátost, může-li se předpokládat, že kdyby byl při

vědomí, byl by jako věřící o pomazání požádal. � Nemá se však udělovat nemocnému, který je už mrtev. Pouze je-li pochybnost, zda je nemocný opravdu mrtvý, může

se mu tato svátost udělit podmíněně. Co je nezbytné o Svátosti pomazání nemocných vědět ? � Už se nemá nazývat „poslední pomazání“, ale „Svátost pomazání nemocných“ - je to tedy svátost pro nemocné, a ne

pro umírající; má se udílet věřícímu, už když začíná mít pro nemoc nebo stáří potíže, a ne až na konci života. � Má dopomocí k úplné spáse, ne jenom ke zdraví; přihlíží ke zdraví celé osoby s jejími potřebami jak duchovními, tak

hmotnými. V první řadě tedy nejde o fyzické uzdravení, ale o ulehčení mysli nemocného. Milost této svátosti pomáhá nemocnému nést břemeno nemoci či stáří, aby lépe snášel utrpení.

� Je to svátost víry, a nikoli jakási magie. Má se přinést v době nemoci a ne v „poslední hodince“, na kterou bývala odkládána (až když je člověk v bezvědomí, na sklonku života).

� Je to svátost celého společenství, a ne jenom jednotlivce. Je velmi užitečné slavit tuto svátost společně a za účasti členů rodiny. Jak dojde k udělení svátosti ?

Po úvodních obřadech je pomazáno čelo jako sídlo myšlení a ruce jako sídlo jednání, to znamená celá osoba. Přitom se přisluhující modlí: „Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní“ otec Michal


Co je to eschatologie? Obecně ji můžeme charakterizovat jako nauku o pos-ledních věcech a naplnění dějin světa i jednotlivého člověka v Kristu. Eschatolo-gii dělíme na – individuální, která se zabývá smrtí, posmrtným životem, soudem, očistcem, peklem a nebem a – obecnou, která mluví o druhém Kristově příchodu,

vzkříšení mrtvých, o obecném soudu a konci světa. Rád bych se v tomto článku krátce vyjádřil k problematice smrti. Jak tedy chápat smrt? Listopad je dušičkový měsíc, kdy člověk více než jindy myslí na své zemřelé a klade si přiro-

zeně otázku týkající se smrti, což je legitimní, protože smrt je událost, se kterou se setká každý z nás, a vyvolává v člověku nejistotu z něčeho neznámého a nepoznaného. Pohled na smrt se v Písmu svatém a v teologii vyvíjel. Nejprve přetrvávaly společné názory z archaického světa, které opěvovaly život. Cílem bylo vychutnávat si slasti života a zemřít v co nejstarším věku. Bezdětnost, předčasná smrt, dokonce i nemoc, byly chápany jako trest – následky hříchu. Věřilo se, že po smrti člověk sestupuje do ŠEOLU – což je místo, které bylo odděleno od prostoru živých, byl to prostor bez komunikace, bez vztahů, bez možnosti chválit Boha. Rozvinula se silně souvztažnost mezi nemocí a smrtí. Být nemocný se rovnalo být mrtvý, proto nemocní museli žít mimo společenství, odděleně od ostatních, např. malomocní, kteří bývali označováni jako nečistí. Nemocí se rozuměl stav člověka, který je opuštěný, vydaný nicotě. Nemoc se vnímala jako trest za hřích, který spočíval v tom, že Bůh přestal člověku žehnat. S takovým chápáním šeolu vyvstal zásadní problém - pokud je Bůh Bohem živých, tak nemůže vstoupit do šeolu, což by ale omezovalo jeho moc. Později se ve Starém zákoně začíná pohled na smrt odmytologizovávat. Např. v Deuteroizaiáši – v písni o Božím služebníku - se smrti dostává pozitivního významu. Nemoc a smrt jsou už zde chápány jako zástupné utrpení, stávají se cestou pro toho, kdo patří Bohu, který svým utrpením otvírá druhým život a jako trpící se stává jejich zachráncem. Smrt již není nicotou a trestem bez návratu, ale naopak se stává silou očištění a proměny. Další změnu v chápání smrti můžeme vidět v Žal-mech. Např. v Žalmu16 – zaznívá jistota, že Bůh je silnější než šeol a v Žalmu73 – pojmenovává žalmista zdánlivosti, ubohosti a nicotnosti zdejšího štěstí, zdůrazňuje že společenství s Bohem je silnější než zánik těla. Nový zákon přebírá myšlenky Starého zákona a přejímá vše dosavadní, ale dává oněm skutečnostem nový význam díky umučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš jako pravý Bůh i člověk prochází jako spravedlivý zkušeností smrti, sestu-puje do šeolu a činí z tohoto místa bez komunikace, bez vztahovosti a nicoty, prostor své přítomnosti. Jednodušeji řečeno, Bůh skrze Krista smrt zrušil a překonal. Smrt se tedy pro člověka stává pouze přechodem do nového života s Bohem. V knize Zjevení 20,13 sv. Jan se vyjadřuje v tom smyslu, že samotná smrt je proti Bohu, tento stav pomine a bude jen život. Sv. Pavel v 1Kor 15 píše o smrti, která bude zničena jako „poslední nepřítel“.

Co je mezi smrtí a vzkříšením? Pokud nechápeme „poslední den“ jako okamžik individuální smrti, ale jako poslední konec dějin, napadá nás otázka, co je mezi tím? Etiopská kniha Henochova (asi 150 př. Kr.) líčí svou představu, že spra-vedlivý zůstávají ve světle, kolem životodárného pramene a hříšníci jsou odděleni a očekávají soud v temnotě. Podobně se k tomu vyjadřuje i kniha Ezdrášova (asi r.100 po Kr.) slovy: „Spravedliví jsou odměňováni a bezbožní zakoušejí trápe-ní již v přechodném stavu.“ Prvotní církev v Novém zákoně sdílela víru Izraele – v evangeliích se nám zachovaly dvě zprávy o přechodném stavu: Lk 16,19-29 (příběh o boháči a Lazarovi) – tento text je jasným svědectvím víry prvotního křesťanstva v „onen svět“ a Lk 23,43 (rozhovor ukřižovaného Ježíše s kajícím lotrem) – z tohoto rozhovoru je jasně patrné, že Ježíš má absolutní moc otevřít ráj ztraceným, tedy otevření ráje je přímo spojeno s jeho osobou. Společenství s Kristem po smrti je tedy křesťanskou výpovědí o „přechodném stavu“, Kristus sám je rájem, světlem a pokojem. Prvotní církev tedy nepopisuje přechodný stav jako místo, nýbrž je úzce spjat s osobou Krista. Papež Benedikt XII. (r.1336) ve své dogmatické bule píše: „Duše zemřelých, které nepotřebují očištění, nemusejí přetrvá-vat v přechodném stavu, ale jsou přímo vzaty do nebe.“ Později se začíná označovat přechodný stav jako očistec – místo, kde duše prochází očištěním. Prvotní církev o očistci uvažovala na základě praxe modlitby za zemřelé, což nachází svou oporu v jednom biblickém textu (2 Mak 12,41-4). A zároveň si kladla otázku ohledně nezbytnosti jisté „očisty“ těch zem-řelých, kteří nezemřeli v dostatečném stavu svatosti a nedokončeném pokání, aby mohli vidět Boha. Duše, která je po své smrti v očistci, sice ještě strádá, že není spojena s Bohem, ale má již jistotu v tom, že jinam než k Bohu její cesta nepovede. Tertulián pojímá očistec jako purgatorium (což můžeme volně přeložit jako očistný tábor) – duše trpí a odpykává trest za své hříchy a čeká, až splatí svůj dluh do „posledního haléře“. Tertulián tvrdí, že toto vězení je pro všechny, vyjma mučedníků. Všichni lidé bez výjimky musí do tohoto vězení. Proti tomu se staví Cyprián s již známou vizí, že toto vězení je jen pro ty, kteří to potřebují. Cyprián tvrdí, že mučedníci a vyznavači přichází do nebe ihned po smrti a odpad-líci, kteří nečiní pokání, odcházejí do zatracení. „Průměrní“ křesťané prochází i po smrti pokáním. Takto je formulována základní teze západního učení o posmrtné očistě - pokračování a dokončení pokání po smrti.Východní pojetí očistce je pojímáno trochu jinak – očistec je chápán jako proces proměny člověka, který se sjednocuje s Kristem a dorůstá do svatosti. Klement mluví o očistném ohni, kterým je samotný Bůh - oheň stravující, nebo Kristus (podle knihy Zjevení) a v tomto ohni se duše postupně proměňuje v pneumatické (duchovní) tělo. Modlitba za zemřelé je prosbou, aby se člověk co nejrychleji očistil od nečistoty hříchu, odložil všechny své přetvářky, protože v očích Božích si stejně nemusí na nic hrát a připodobnil se plně Kristu. Milí Boží přátelé, Ježíš často opakuje apoštolům povzbudivá slova „nebojte se“, tak ani my se nebojme, protože pokud budeme pevně spojeni poutem lásky, již tady na naší pozemské pouti, s Ježíšem, tak nás, jak píše sv. Pavel, „ani smrt od této lásky neodloučí“. Vždyť on je vítězem nad smrtí. Smrt je okamžikem, kdy se setkáme s tím, ke kterému jsme se celý život obraceli a na kterého jsme se těšili, až ho uvidíme tváří v tvář. Vždyť on není Bohem mrtvých, ale Bohem živých a my jsme ve křtu dostali povolání k věčnému životu s Ním. jáhen Tomáš

Církev a její pohled na eschatologii, smrt…


Dnes jsme připravili rozhovor se setrou Miladou Popelovou - Sr. Laetitia, OSU, která pochází z našeho děkanátu. Narodila jsem se v Říkovicích. Můj tatínek pocházel z Pře-rova, a tak nás spojovalo toto město s našimi příbuznými. Pro

mne každá jejich návštěva znamenala něco slavnostního, protože maminka byla vždy velmi pohostinná. Na svět jsem přišla o Svatodušním pondělí 25. května 1931, v době odpoledního požehnání, kterého se v kostele zúčastnili starší sourozenci. Příští neděli – o slavnosti Nej-světější Trojice - jsem přijala svátost křtu v našem farním kostele sv. Anny. V raném dětství jsem hodně churavěla. Maminka jen s bolestí sledovala, jak ze mne život uniká…Pomyslila si: „Toto dítě není pro tento svět.“ – Slova prorocká? Na přímluvu sv. Terezie od Dítěte Ježíše jsem se nakonec uzdravila.

V rodině jsem vyrůstala se šesti sourozenci. Sestry voršilky jsem poznala až v měšťanské škole v Přestavlkách. Od počátku na mne velmi dobře působil klid a jejich přívětivost. Byla jsem s nimi stále v kontaktu a v červenci r.1949 jsem vstoupila do jejich noviciátu v Batizovcích na Slovensku. Jako půlroční novicka jsem ale byla s ostatními násilně vyvezena do Modry, kde jsme musely pracovat na polích. Pak nás převezli do továrny v Hanušovicích, tam jsme spřádaly len. Cílem našeho dalšího nuceného putování byly Hejnice, kde jsme zase pracovaly v JZD. Z poslední továrny ve Vratislavicích nad Nisou nás poslali do Ročova u Loun. Zde, jako zdravotní sestra v Dětské psychiatrické léčebně, jsem se ráda starala o problematické děti.

V roce 1985 jsme se mohly soustředit pod Charitu v Jiřetíně pod Jedlovou. Pobyla jsem zde tři roky, vypomáhala jsem v kanceláři, ale pak jsem byla poslána do pastorace v Chlumci nad Cidlinou. Kvůli tomu jsem si v Hradci Králové udělala tříletý Katechetický kurz. Dětí na katecheze bylo dost i v okolních vesnicích. Bohužel, v průběhu doby, v tomto kraji nějak poklesl zájem o duchovní věci, a tak jsem po devítileté službě přešla do komunity v Praze. V naší Základní církevní škole jsem vyučovala náboženství, pak jsem také připravovala ke svátostem.

A protože jsem již od mládí toužila pracovat u dětí, tak se teď i jako důchodkyně těším s dětmi v naší Církevní mateř-ské školce (máme 50 dětí). I když jsou děti malé, tak se v nich dá krásně probouzet křesťanský život a láska k Bohu.

Za dar života a řeholního povolání děkuji mým zbožným předkům, ale také všem, kteří věří, že duchovní povolání je požehnáním pro celý svět, a proto o ně Boha prosí.

Tímto upřímně zdravím všechny krajany a všem přeji, aby také z našeho kraje vyrůstala zdravá kněžská a řeholní povolání. Za rozhovor děkuje redakce

Kozlovice byly od nepaměti přifařeny k Přerovu, usedlíci chodili na nedělní mše svaté do šířavského kostela sv. Mi-chaela Archanděla (ke kterému také ve 14. století platili desátky) nebo do farní-ho kostela sv. Vavřince. Na pouť chodili Kozlovičtí na Sv. Hostýn.

Roku 1852 žilo v Kozlovicích 206 lidí ve 39 domech. Na návsi byla pravdě-podobně dřevěná zvonice – podle naříze-ní císaře Josefa II. musela být v každé obci, zvonívalo se jednak třikrát denně k modlitbě (klekání), dále se zvonilo na poplach a k „hodince“ – umíral-li někdo, zvuk zvonu na to upozornil všechny, aby se modlili za duši umírajícího. Zemřel-li někdo bez „hodinky“, zvonily se mu „hrany“ po nejbližším klekání – zvonek se „podtrhoval“ dvěma údery za muže, třemi za ženu. Podobně se vyzvánělo při vynášení rakve s nebožtíkem „na posled-ní cestu“, dokud vůz s rakví neopustil katastr obce. (To bylo u kříže u cesty do Přerova. V roce 1874 tam byl postaven kamenný kříž „Nákladem Jana (a) Bar-bori Dokoupil“, který byl opraven v roce 1935 při úpravě veřejného prostranství u školy. Někdy v uplynulých letech spadl a byl soudruhy odstraněn, na místě zůstal

jen podstavec. Druhý kříž na opačném kon-ci obce stojí dosud, na podstavci má reliéf Bolestné P. Marie, na zadní straně datum 1858. („Onen na cestě k Raclavicim od nás postavený kamený kříž podobně v dobrém stavu udržeti..se zavazujeme.“ - Revers obce Kozlovic 15.9.1876.)

Po zrušení roboty se zhruba od roku 1850 začaly ve vsích stavět místo dře-věných zvoniček zděné kaple. Podle vročení na makovici zvoničky pod kříž-kem by měla pocházet místní kaple sv. Vendelína z roku 1872. Je majetkem obce. Dokončena byla až roku 1876, kdy „našu letošim rokem s přispěním zdejších občanu vystavenou kaplu ke cti a chvále sv. Vendelina, kterou jsme i slušným v gothickém slohu vystaveným oltářem ku sloužení mše sv. opatřili, pro všecky budoucí časy udržeti a v nejlepším pořádku zachovati chceme.“ (Revers obce Kozlovské 15.9.1876.) V nice nad vchodem byla umístěna poly-chromovaná štuková socha sv. Vendelína jako pastýře mezi ovcemi, rozbitá při pokusu o ukradení na podzim 2000. Kaple byla posvěcena v říjnu 1876 (XIX. neděli po sv. Duchu) P. Arnoštem Vychodilem, přerovským farářem.

Roku 1883 opravili kapli farníci a zavěsili do ní nové obrazy Dobrého Pa-stýře a P. Marie Svatohostýnské, které posvětil přerovský farář a děkan P. Ka-jetán Sláma. V roce 1893 dala vdova Johana(?) Rybková na památku svého zemřelého manžela Františka postavit u kaple kříž, po jehož stranách jsou so-chy Bolestné P. Marie a sv. Jana Evangelisty. Na přední straně podstavce je nápis: „Pochválen buď / Svatý kříž, / na němž zemřel / Pán Ježíš.“ Na zadní straně je nápis: „Nákladem Rodiny / Rybkové / čís. 37. z Kozlovic. / 1893.“

Obec postupně vybavovala kapli liturgickými potřebami, aby mohla požá-dat o mešní indult. „Roku 1899 darovala obec Kozlovská pozlacený kalich s ozdobami za 80 zl.“ Roku 1901 byla pro kapli v Kozlovicích koupena bílá kasule.

12. 2. 1900 arcibiskup Theodor Kohn vyhověl žádosti farníků a vydal mešní indult: nad altare portatile (oltářní kámen s ostatky svatých) se v Kozlo-

Rozhovory

Kaple sv. Vendelína, opata v Kozlovicích


vicích trvale směly sloužit dvě mše svaté ročně. Votivní mše svatou „za poctivou obec Kozlovskou“ se v kapli konávala o svátku Povýšení sv. Kříže (výročí po-svěcení), další „tichá“ o svátku sv. Ven-delína. Indult platil na deset let, pak měl být obnoven. Při generální vizitaci v ro-ce 1903 při audienci v Přerově z vděč-nosti „starosta, radní a z výboru obce Kozlovské oznámili Jeho knížecí arcibis-kupské Milosti, že jej obec Kozlovská jmenovala svým čestným občanem. Nej-důstojnější kníže arcibiskup byl tím potěšen velmi a děkoval. V pátek 4. září 1903 byl farář (P. Zavřel) s deputací obce Kozlovské u Jeho knížecí arcibis-kupské Milosti Dr. Theodora Kohna ve Skaličce – starosta Vyplel František a radní odevzdali Jeho Milosti diplom čestného občanství.“

Zcela mimořádnou slavností byla mše svatá při svěcení nové školy: „Škola no-vá v Kozlovicích – jednotřídka – posta-vena na paměť 60tého Jubilea Jeho Ve-ličenstva Císaře Pána. Posvětil na slav-nost Jména Bl. P. Marie v neděli 11. září 1910 farář přerovský P. Ignác Zavřel, ká-zání měl rodák Kozlovský P. Alois Je-melka Superior T.J. z Prahy - a promlu-vu vdsp. farář - za přítomnosti i konsis-torního rady a viceděkana J. Vyhnánka z Pavlovic, 2 vlpp. kaplanů a 2 farníků - povolení Nejdůst. k.a. konsistoře 22. srp-na 1910 č. 12 100. P. Jemelka s povo-lením Nejdůst. k.a. konsistoře měl i do-poledne mši svatou v kapli Kozlovské a promluvu.“

Kaple byla opravena roku 1921. Vymaloval ji Karel Čada, malíř pokojů v Oseku, který vymaloval také kaple v Oldřichově a v Radvanicích.

„V neděli 4. 9. 1921 byla v Kozlovi-cích znovu posvěcena kaplička sv. Ven-delína, opravená péčí a obětavostí do-brodinců. Kázal místní rodák P. Paternus Josef Kubáč SDS, farář z Brna-Husovic, po kázání P. Ignác Zavřel posvětil kapli a nové sochy Božského Srdce Páně a P. Marie Lurdské, načež následovala slavná mše svatá. Odpoledne slavnost pokračovala lidovou veselicí v zahradě pana Kučery.“

Další oprava následovala roku 1925, v roce 1930 byla na střechu nasazena nová oplechovaná věžička a „v neděli 14. 9. 1930 byla v 9 hodin sloužena farářem (P. Františkem Přidálkem) mše svatá za poctivou obec Kozlovskou a při té příležitosti posvěceny v Kozlovicích nové sochy sv. Josefa a sv. An-tonína Paduánského.“

Roku 1932 byla kaple celkově opravena firmou Fr. Měsíček, umělokame-nictví Kozlovice, jak uvádí pamětní deska vpravo od vchodu.

Od roku 1935 byl mešní indult rozšířen o třetí mši svatou, obětovanou za poctivou obec Kozlovskou, která se sloužila v kapli vždy 1. května. Novoroční velká mše s asistencí, obětovaná za mládence a panny z Kozlovic, se konávala v šířavském kostele ještě po 2. světové válce. Při mši sv. 1. 5. 1937 se v Kozlovicích výjimečně konalo první slavné sv. přijímání školních dětí z Kozlovic.

Válku kaple přečkala beze škody díky odvaze místních farníků. V břez-nu 1942 měl být odebrán její zvon pro válečné účely. Zachránil ho pan J. Ve-verka. Během několika hodin odlil z náhradního materiálu nerozeznatelnou napodobeninu, která byla odevzdána místo očíslovaného a již zapsaného zvo-nu, takže když 29. 7. 1945 slavili v Kozlovicích „Národní den“, mohli začít „v 9 h ráno zavěšením zachráněného zvonu místní kaple, který po celou válku spolu s bronzovou plaketou TGM z místního pomníku schovával pan Franti-šek Hradil. Výnos z lidové veselice byl rozdělen na obnovu památníku TGM a rozšíření kaple.“ (K tomu už nedošlo).

Na Květnou neděli 3. 4. 1955 byla vyhlášena celonárodní „Jarní směna“, při níž měli občané provést jarní úklid ulic a veřejných prostranství. K 10. vý-ročí osvobození měly být obce co možná zkrášleny, a proto byly povoleny i brigádnické úpravy a opravy církevních objektů. V Kozlovicích bylo také upraveno okolí kaple (100 odpracovaných hodin).

Důkladnou obnovou kaple svatého Vendelína prošla v roce 1974 v rámci „akce Z“. Roku 1990 byla její střecha pokryta měděným plechem. Poslední oprava zvenku byla provedena městem letos.

Svatý Vendelín, opat, je znázorňován jako mladý muž v pastýřských ša-tech s pastýřskou lopatou nebo holí v ruce. U nohou mu zpravidla leží ovečka - symbol dobytka, jehož je ochráncem před nemocemi. Svatý Vendelín byl prý synem skotského krále. Bylo mu dvacet let, když se rozhodl ke kajícné pouti do Říma. Putoval na zapřenou, jako chudý poutník. Při návratu si kdesi u Trevíru vyprošoval jídlo a šlechtic, jemuž statek patřil, jej pokáral: „Mladý, zdravý chlap, a nestydí se žebrat, místo aby pracoval!“ Vendelín se zastyděl a požádal o službu. Stal se pasákem dobytka. V jeho péči pánův dobytek pro-spíval, pán jej chválil a ostatní služebníci naň začali žárlit. Proto požalovali, že prý Vendelín vyhání dobytek na pastvu příliš daleko od statku, Pán si jejich sdělení ověřil - za Vendelínem zajel. Našel pasoucí se stádo na úbočí vzdáleného kopce a klečícího Vendelína pohrouženého v modlitbu. Rozzlobil se, protože byl přesvědčen, že stádo opravdu nemůže dojít do večera zpět do chléva, a Vendelín pokorně poslouchal jeho výtky. Pak mu řekl: „Upokoj se, pane. Stádo bude včas v ohradě.“ „Leda by se stal zázrak,“ vztekal se šlechtic a jel zpátky. Jenže po návratu zjistil, že Vendelín je už s dobytkem doma.

Pán pochopil, že jeho mladý pasák není obyčejný člověk, prosil Vendelína za odpuštění a aby svou křivdu nějak napravil, postavil pro něho poustevnu, aby se mohl nerušeně věnovat modlitbě a rozjímání. Brzy o Vendelínově zbožném životě uslyšeli mniši z nedalekého kláštera v Tholey, vyhledali ho a zvolili opatem. V tomto sárském klášteře prý asi sedmdesátiletý sv. Ven-delín roku 617 zemřel. Zdeňka Mollinová

2. setkání lektorů se uskuteční dne 19. 11. 2005 ve velkém sále kurie AO na Biskupském nám. 2 v Olomouci. Začátek je v 10 hodin, předpokládaný konec v 15 hodin. Setkání je zaměřeno na rozvíjení a prohloubení lektorské služby ve farnostech. Účast je třeba potvrdit do 14. 11. 2005. Podrobnosti naleznete na plakátku v kostele.

Silvestr v Tatrách aneb Jak křesťansky prožít příchod Nového roku

27. 12. – 2. 1. 2006 – Vysoké Tatry – Tatranská Lesná V nabídce je program pro rodiče i děti – sport, sněžné, zábavné a tvořivé hrátky a také samozřejmě i duchovní program. Podrobné informace naleznete v Oldinu č. 10/2005, nebo na plakátku.


Advent – slovo odvozené od slovesa advenire – přicházeti, přijíti, příchod. To slovo vyvo-lává otázku, kdo či co přichází. Od spousty lidí dostaneme nejspíše odpověď, že „Vánoce, Vánoce přicházejí.“Jenže on přichází Spasitel. Vánoce jsou narozeninami Ježíše Krista. Advent je jedna z největších křesťanských slavností. Doba očekávání příchodu Spasitele má každoročně jinou délku

trvání, ale je vázána a čtyři neděle před Vánocemi. Začíná první nedělí adventní, která je zároveň počátkem nového cír-kevního roku (letos 27.11.). Končí vigílií (svatvečerem), tedy předvečerem Hodu Božího vánočního, Štědrým dnem. Ten připadá každoročně na jiný den v týdnu a podle toho se mění délka adventu. Nejkratší je, když Štědrý den připadá na neděli. Pak trvá tři týdny a jeden den. Naopak nejdelší je tenkrát, když Štědrý den připadá na sobotu. Po poslední adventní neděli pak čekáme na Hod Boží vánoční ještě týden. V tom případě trvá advent přesně čtyři týdny. Advent v dnešní době má dvojí podobu – církevní a zvykovou. Svými texty, modlitbami a výzvami je toto období ne-

opakovatelné. Je to čas, kdy je očekáváno narození Spasitele – čas radostný – vystřídaný radostnými Vánocemi. Víme, jak církevní rok pokračuje dál. Opakuje příběh Ježíšova života, jeho dětství a přípravu na velké poslání, období činného života, kdy Kristus koná dobro, uzdravuje a hlásá království Boží. Jeho spor se zákoníky a farizeji vyvrcholí v dramatu Velikonoc. Kristus zemře na kříži a třetího dne vstane z mrtvých. Vystoupí do nebe a z něj se snese milost Ducha svatého. Podíváme-li se na církevní rok z hlediska tohoto příběhu, je to i vyprávění o lidstvu a o nás samých. Z toho nám vyvstane, proč v adventu – v radostné době – oblékají kněží roucha barvy fialové – barvy kajícnosti, sebezpytující barvy meditace. Advent je totiž i dobou, která připomíná, kam se až může člověk dostat, dopustí-li se vzpoury proti Božímu řádu. Tato doba je tedy i přípravou na druhý příchod Kristův na konci časů. Krásnou tradicí adventní jsou roráty, každodenní mše svaté ke cti Panny Marie, jejíž svátek Neposkvrněného početí

slavíme 8. prosince. Jméno mají od prvého slova mešního formuláře: „Roráte coeli desuper et nubes pluant justum. Rosu dejte nebesa shůry a oblakové dštěte spravedlivého.“ Staročeské dštěte je od slova déšť a slova o rose zase znějí jako pro-sba rolníka za úrodu. Jenže další slova posuzují smysl do oblasti dštění plamenů: „Rozestup se země a vydej Spasitele.“ Jsou to slova proroka Izaiáše – mají sílu volání po posledním soudu. Neděsí se rozestupu země, neboť Spasitel, který má vyvřít, je Spravedlivý a propast podsvětí se nedotkne spravedlivých. Liják spravedlnosti bude pro ně rosou osvěžení. Naše země má k rorátům dlouholetý vztah. Původně byly slouženy v adventu jen v sobotu, ale pražský arcibiskup Ar-

nošt z Pardubic (od 1344), velký ctitel Panny Marie, a císař Karel IV., ochránce mariánské úcty, docílili, že našim zemím byla dána výjimka, aby roráty byly slouženy i v ostatní dny v týdnu včetně nedělí. Stejně jako bohoslužby jsou roráty na-zývané zpěvy, znějící při rorátních mších. Nepocházejí ovšem z doby Otce vlasti, ale až z doby před Bílou horou. Rozsah textu mně nedovoluje rozepsat se alespoň o některých adventních zvycích u nás šířeji. Adventní doba ještě i

zpočátku po druhé světové válce u nás vypadala jinak. Protože býval advent dříve dobou klidnou a ne dobou shánění, byl dobou mnoha zvyků. Lidská pospolitost byla vidět při přástkách nebo dračkách peří. Vřelé sousedství, dobré vypravěčky, ale i staříčci, naplňovali dlouhé podzimní večery veselými i vážnými příběhy. Nejsem venkovské dítě, bylo tomu tak i v Přerově. My, děti, jsme tak znaly vše o různých nemocích, obtížích života a snad každé generace se dotkla válka. Ptám-li se sám sebe, proč ten obraz adventních večerů je ve mně stále, není to ani tak nostalgie, je to cosi ze zapomenutého štěstí dětských let, kdy celá rodina měla na sebe čas. Otvírala se nám tajemství dávných dějů, moudrost odeznělých kultur (třeba v příslovích, pořekadlech), byli jsme zařazeni do řetězu tradice. Lidé uměli zpívat a bavit se navzájem. Oblíbeným adventním zvykem jsou dodnes adventní kalendáře. Starý zvyk se jmenoval Jeruzalém. Poprvé se

objevuje v souvislosti s dětstvím Johana Sebastiana Bacha. Jeruzalém si děti dělaly samy. Vzaly si dvě větší papírové čtvrtky vedle sebe, nakreslily na ně siluetu města, kostelní věže, brány, domy s nastřiženými okénky. Dvě čtvrtky papíru se zatočily k sobě do podoby válce a byly slepeny. Jeruzalém byl postaven v pokoji, nikoli uprostřed. Navečer byla do středu válce umístěna svíčka a byla-li jediným světlem, vrhala po stěnách tajemný stín. Najednou byli všichni uprostřed Jeruzaléma, děti otevíraly jedno okénko za druhým před každým vyprávěným příběhem, třeba i svým. Jeruzalém stále víc zářil. Tedy hodně odlišné od dnešních adventních kalendářů, kde ze zvyků zbyl jediný, počet otevíraných okének. V adventu přichází svatý Mikuláš, jehož úcta se rozšířila po celém křesťanském světě. K oslavám svátku světce, který

se narodil kolem roku 250 v severoafrické Lykii v městě Pataře, se u nás připojuje celá společnost, i když hodně lidé spíš slaví jen folklorně pojatý předvečer církevního svátku s předáním dárků dětem. Jistě se s příběhem tohoto biskupa z města Myry na jižním břehu Malé Asie „vytasí“ pátého prosince někdo z Vašich známých. Zažitým zvykem je opatřit si adventní věnec, doplněný fialovou stuhou, která odpovídá bar-vě liturgického období,

a čtyřmi svícemi podle počtu adventních nedělí. Dále jsou to betlémář-ské práce a zlaté jmelí, přinesené do křesťanství sv. Bédou Ctihodným. Zlatá barva je znamením světla a slunce. K adventním zvykům patří také barborky, snítky ovocných stromů, uříznuté na svátek sv. Barbory (4.12). Postavené na teplé místo v bytě, na Vánoce vykvetou. Protože rozkvetlé

mají značit zdraví a zdar, připojíte-li podle starého zvyku ke každému rozkvetlému pupenu papírek s tímto svým přáním, záhy zjistíte, že tato pověra tak trošku „nefunguje.“ Rozšířeným zvykem, který se udržel, jsou adventní obchůzky. Barborky (4.12.) a Lucie (13.12.), méně Perchty (ženy bíle oděné) a Brůny (bílý kůň). Karnevalový rys obchůzek vysvětluje jejich dávný základ. Advent je tedy přípravné období na Vánoce i na druhý Kristův příchod na konci

věků. Úchvatná adventní doba má rozevírat netušené hloubky lidské duše. Měla by být tichou přípravou přicházejících Vánoc. Kéž jsou požehnané!

Připravil Rostislav Dočkal

Adventní čas


Milé děti, listopad je měsícem krásných podzimních barev. Listí, které padá ze stromů, je krásně vybarvené, že ani pan malíř nedokáže tak malovat. Kaštany a žaludy nás přímo volají k vytváření různých figurek a ozdob. Z červených šípků a ji-ných přírodnin můžeme vyrobit růženec, nebo ozdobu na okna a na hřbitovy.

Jako křesťané se řídíme církevním rokem, aby se naše přátelství s Ježíšem stále zpevňovalo a stále prohlubovalo. Církevní rok začíná první adventní nedělí - letos již 27. listopadu. Adventní čas je vymezený čtyřmi týdny, kdy očekáváme radostnou událost, narození Pána Ježíše.

Adventní cesta nám pomůže dobře se připravit na Vánoce. Na letošní cestě vás čeká 27 zvonečků, přesně tolik, kolik je dnů o letošním adventu. Prozatím jsou zvonečky smutné, nikdo je nevybarvil. Ale vy to můžete napravit. Vybarvěte zvonečky jak nejlépe dovedete, aby mohly o vánocích Pánu Ježíši vesele zahrát k narozeninám. Pozor, není to tak jednoduché. Každý den, kdy splníte alespoň dva úkoly, smíte vybarvit jen jeden zvoneček. Jaké úkoly? Budou to dárky Pánu Ježíši, ovšem žádná povinnost není dárek. I když dostanete nápovědu, můžete si sami vymyslet mnoho dalších úkolů: celý den budu mít dobrou náladu a někoho rozveselím a potěším; půjdu ve všední den na mši svatou; pomůžu mamince v kuchyni nebo s úklidem; přinesu staršímu člověku nákup, uhlí ze sklepa, nebo za něho umyji schodiště; pomodlím se alespoň jeden desátek růžence; pořádně se připravím a přijmu svátost smíření; přečtu si kousek z Bible; celý den nebudu nic mlsat; nebudu se celý den dívat na televizi, přestože mě to dnes láká …atd. Když vymaluješ více než 15 zvonečků, namaluj si velký zvoneček , vystřihni a pověs do okna.

Dětské okénko

Drakiáda 9. 10. 2005


Bible HMYZ

Připravila Liba


Pomalu se stává i v naší farnosti zvykem, že mi-nistranti jedou na víkend mimo

domov. V dubnu jsme byli s otcem Antonínem Pechalem a Janem Frantou na faře v Dolní Bečvě, odkud nám zůstává v paměti výlet na Radhošť. MMMIIINNNIIISSSTTTRRRAAANNNTTTIII PPPÁÁÁNNNĚĚĚ,,, VVVEEELLLEEEBBBMMMEEE PPPÁÁÁNNNAAA,,, CCCHHHVVVAAALLLMMMEEE AAA OOOSSSLLLAAAVVVUUUJJJMMMEEE HHHOOO NNNAAAVVVĚĚĚKKKYYY!!!

Letos jsme se vydali na sever, do Hrabišína u Šumperku. Asi patnáct mladých ministrantů do-provázel bratr jáhen Tomáš. Vaření bylo svěřeno Michalu Punčochářovi a Honzovi Spáčilovi. V pátek odpoledne jsme pospíchali na nádraží a če-kali, co se bude dít. Po zakoupení společné jízdenky jsme se rozloučili s našimi drahými rodiči a vydali se vstříc dobrodružnému víkendu. České dráhy nám připravily určité časové zpoždění, a tak nám autobus ze Šumperka ujel, takže jsme šli na místo pobytu pěšky. Byla to taková devíti- kilometrová procházka. Po cestě jsme si ještě zahráli pár her a šli spát.

Druhý den nás čekal výlet. Šli jsme směrem k místu zvanému Skřítek. Po cestě jsme hráli několik málo her a užívali si i rozhledu na nádhernou přírodu. Čas nás přitom nemilosrdně tlačil. Před sebou jsme měli putování o délce celkem 25 km. Návrat se konal asi v 17 hodin. Čekala nás mše svatá, kterou sloužil nám dobře známý otec Ondřej Jirout. Posílá srdečné pozdravy všem přerovským farníkům. Na závěr dne nás ještě čekal fotbalový zápas a táborák.

Nastala noc, nastalo jitro, neděle. Ráno jsme začali snídaní a potom bohoslužbou slova. Ta proběhla celkem v pořádku, jen jsme se poučili, že příště si vezmeme ke zpěvu hudební doprovod, nebo budeme vše recitovat. Poté jsme si sbalili své věci a vyrazili na cestu k vlaku. Tentokrát nebylo před námi devět, ale jen čtyři kilometry. Musíme poděkovat Pánu Bohu za to, že nám vyšlo celý víkend krásné počasí, nikomu se nic nestalo a všichni jsme byli spokojeni. „Deo gracias“ Lukáš Urban

Manželství – radost i problémy a co s tím?

Na toto téma k nám v pátek 21. 10. 2005 přijel přednášet otec Damián Němec, dominikán z Olomouce. Vyprávěl nám o zážitcích a zkušenostech svých známých. Dozvěděli jsme se, že ideální manželé nemusí mít dvacet dětí, že je zcela normální, když si lidé po delší době žití ve společné domácnosti tzv. lezou na nervy. Uváděl nám příklady prožívání manželství v jiných náboženstvích např. u muslimů. Povídali jsme si o vztazích před manželstvím. Přednáška byla velmi poučná a zajímavá. Všichni jsme odcházeli naplněni radostí a o něco chytřejší. Bylo to super.

Je to však jen jedna z variant, jak prožíváme páteční večer jednou za čtrnáct dní po mši pro mládež. Děláme po každé něco jiného. Třeba si jen tak povídáme, hrajeme nějaké hry, přečteme si příběh. A hlavně prožíváme společenství, kde se necítíme sami, kde nejsme jediní věřící, kde si můžeme s někým promluvit o víře, aniž bychom pak museli poslouchat, že je to trapné a kdyby Bůh byl, tak....

Mše pro mládež a vše co se děje poté, je pro všechny, tak se neboj a přijď se aspoň podívat, my nekoušem☺ Twixíc

Stránka pro mládež

Vybrali jsme z Oldinu… Den otevřených dveří církevních škol Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži: sobota 3. prosince, od 9 do 12 hod. Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově: čtvrtek 8. prosince, od 15 do 17 hod. Stojanovo gymnázium Velehrad: středa 14. prosince, od 9 hod. a pak každou středu po předchozí telefonické domluvě s ředitelem Čeňkem Zapletalem od 9 do 12 hod. Adventní duchovní obnova Ve dnech 25. – 27. 11. 2005 se koná v Přístavu v Rajnochovicích tradiční Adventní duchovní obnova. Letos je pod vedením P. Jaroslava Norberta Žušky, O.Carm. Chceš-li obnovit svůj vztah k Bohu, druhým i k sobě, ztišit se, abys zaslechl Boží hlas či načerpat novou duchovní sílu pro svůj život, neváhej a přijeď!


Uspávání broučků Jedno podzimní odpoledne jsme se s dětmi sešli na faře, abychom uspali brou-čky, ještě než začne zima. Nejmenší děti přišly se ro-diči, kteří jim pak pomá-hali s plněním úkolů.

Nejprve jsme ve farní učebně vyráběli muchomůrky, a když jsme vyšli na zahradu, objevili jsme v trávě spoustu hříbků. Ty byly pojmenované jako naše děti, a tak si každý musel najít ten svůj. Pro děti, které ještě neumí číst, je to nesplnitelný úkol, ale za pomoci starších kamarádů a maminek se všem podařilo najít svůj hříbek, který si každý přilepil na bundu jako jmenovku, aby nás broučci poznali. A mohli jsme vyrazit! Cesta byla dlouhatánská, vyšli jsme až za Vlkoš. Během cesty jsme měli zastávky a maminky nám četly pohádky. Dověděli jsme se, co se broučkům přihodilo, a pak jsme jim pomáhali. Měli jsme správně pos-kládat obrázky zvířátek, najít berušku, pro broučky postavit domečky a nemocnému broučkovi zazpívat písničku. Děti by ještě zpívaly, ale protože už se začínalo šeřit, vyrazili jsme na cestu zpět, abychom po tmě nezabloudili. Na faře jsme si zapálili své krásné lampičky, zazpívali broučkům ukolébavku, po-modlili se a chtěli jsme jít spát. Ale ti starší si vzpo-mněli, že broučci nám vždy připraví odměnu. Tak nez-bylo, než se vydat se světýlkem na průzkum zahrady. Všichni hledali a hledali, až jsme skutečně objevili poklad. Všech 22 „broučků“ dostalo sladkou odměnu, rozloučili jsme se, popřáli jsme si dobrou noc a se světýlkem jsme se vydali na cestu domů. Celé odpoledne se nám vydařilo, odcházeli jsme plní krásných zážitků a myslím, že na ně budeme všichni dlouho vzpomínat. M. Matlochová

PPPOOOUUUŤŤŤ DDDOOO OOOLLLOOOMMMOOOUUUCCCEEE ZZZAAA OOOBBBNNNOOOVVVUUU RRROOODDDIIINNN AAA NNNOOOVVVÁÁÁ KKKNNNĚĚĚŽŽŽSSSKKKÁÁÁ

AAA ŘŘŘEEEHHHOOOLLLNNNÍÍÍ PPPOOOVVVOOOLLLÁÁÁNNNÍÍÍ V sobotu 15. 10. 2005 byli pozváni farní-ci děkanátu Přerov otcem arcibiskupem do olomoucká katedrály svatého Václava. Dů-vodem tohoto pozvání byly modlitby a pros-by za obnovu našich rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Toto pozvání adresuje arcibiskup Jan už několik let každý rok všem děkanátům naší arcidiecéze s pozvá-ním buďto do Olomouce anebo na Velehrad, kam to mají děkanáty ze Slovácka blíž. Z naší farnosti se naplnil jeden autobus. V 16 hodin jsme v katedrále začali modlit-bou svatého růžence, kterou měli připrave-nou farníci z Vlkoše v čele s P. Slawomi-rem. V 17 hodin už za účasti otce arcibisku-pa přišla na řadu adorace před Nejsvětější svátostí a tu měli se zpěvem a hudebním doprovodem připravenou farníci z Kojetína pod taktovkou P. Pavla Ryšavého. V 18hodin pak vyvrcholila naše pouť slavením mše svaté, kterou celebroval otec arcibiskup v doprovodu kněží přerovského děkanátu. Ke slavnostnosti této mše svaté přispěli far-níci z Přerova a Předmostí – četbou Božího slova a především zpěvem chrámového sbo-ru tvořeného farníky obou našich farností, pod taktovkou paní Dostalové a s varhanním doprovodem paní Žatecké. Podmanivá síla zpěvu nás i tentokrát přesvědčila o své půso-bivosti. Po svatém přijímání zazněla roz-vážnější skladba Pange Lingua a na závěr jsme se duchovně vrátili k oslavám Velkého jubilea slavnostním hymnem: „Kriste náš, včera i dnes“. Před půl osmou večer jsme pak po více než tříhodinovém modlitebním maratonu ob-jednaným autobusem směřovali k domovu. Na tvářích poutníků bylo cítit pokoj jako o-voce několikahodinového ztišení. Při zpáteč-ní cestě zaznívaly spokojené ohlasy nad do-bře stráveným odpolednem: „Pro mě to bylo povzbuzení, byla to změna - jiné prostředí, hodně lidí, slavnostní atmosféra s o. arcibis-kupem,…“ Snad jedinou nesouhlasnou při-pomínku bylo možné zachytit - a to na adresu střední a mladší generace přerovské farnosti, která byla zastoupena jen velice skromně. Velké poděkování patří jedinému zástup-ci z řad našich ministrantů – Pavlíku Sýko-rovi. Za čestnou reprezentaci u oltáře ti,Pavlíku, děkujeme. Kéž Pán vyslyší prosby a dá nám zdravé rodiny a nové svaté kněze. otec Michal

Česká biskupská konference odsouhlasila změnu textů pro Liturgický kalendář

Patero církevních přikázání: 1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid. 2. Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok. 3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době. 4. Zdržet se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny. 5. Přispívat církvi na její potřeby. Zasvěcené svátky: Slavnost Narození Páně (25. 12.) Slavnost Matky Boží, Panny Marie (l. 1.) Církev doporučuje stejně slavit také: Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, Těla Krve Páně, Neposkvrněné Po-četí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a Všech svatých. Liturgický kalendář bude u jmenovaných svátků uvádět: ”Zasvěcený svá-tek” nebo ”Doporučený svátek”. Posty: Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od masa i újmy v jídle. Zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let. Každý pátek, pokud na něj nepřipadne liturgická slavnost nebo významná oslava, je dnem pokání. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Celá postní doba je časem kající praxe církve. Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistickýpůst alespoň jednu hodinu.


Milí čtenáři, chtěli bychom do pestré nabídky našeho časopisu zařadit novou pravidelnou rubriku s názvem Toulky přerovským děkanátem. Cílem by mělo být stručné představení jednotlivých farností, které jsou součástí našeho děkanátu, abychom měli možnost vzájemně se obohatit nejen o informace, ale také o to, co sousední farnosti prožívají, s čím se mohou pochválit a co se jim osvědčilo. A protože farnost Přerov nemusí být vždy ve všem první ☺,

úvodní slovo jsme dali P. Pavlu Ryšavému z farnosti Kojetín. Kojetínská farnost a její okolí

Od 1.9.1998 je farářem v Kojetíně P. Pavel Ryšavý. Kromě sídelní farnosti (včetně obcí Uhřičice a Popůvky) spravuje též Měrovice nad Hanou, Křenovice u Kojetína a Polkovice a od 1.7.2001 také farnost Lobodice. Od 1.7.2005 je k jáhenské službě v těchto farnostech ustanoven Mgr. Miroslav Bambuch. � V Kojetíně s asi 6 500 obyvateli dochází pravidelně na nedělní bohoslužbu 220 věřících. Do náboženství se v roce 2005/06 přihlásilo 23 dětí. Kojetínský farní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie (posvěcen r. 1741). Na území farnosti se též nachází hřbitovní kaple Panny Marie Bolestné, kaple sv. Anny, kaple sv. Jana Nepomuckého a v Popůvkách kaple sv. Prokopa. Nedělní bohoslužba ve farním kostele začíná

v 9:00 hodin. Přestože v obci Uhřičice není žádný sakrální prostor, na přání farníků se konají bohoslužby i zde, a to jednou za čtrnáct dní v úterý, v budově bývalé školy. � V Měrovicích (cca 600 obyvatel) do kostela chodí kolem 70 věřících – tato farnost je specifická vysokým zastoupením obyvatel Romské národnosti. To se projevuje i v jejich účasti na bohoslužbě, což je v případě tohoto etnika neobvyklé. Do náboženství se letos přihlásilo 17 dětí. Měrovická farnost je svěřena do ochrany sv. Bartoloměje, kostel byl posvěcen r. 1911. Nedělní bohoslužba je v 7:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. � V Křenovicích (cca 430 obyvatel) se nedělní bohoslužby zúčastňuje cca 60 věřících. V této farnosti je nejnižší průměrný věk častníků bohoslužeb z přerovského děkanátu – asi 38 let. Do náboženství je přihlášeno 7 dětí. Farní kostel v Křenovicích (posvěcen r. 1902) nese titul sv. Jana Nepomuckého, nedaleko obce se nachází kaple sv. Anny. Nedělní

bohoslužba je v 10:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. � V Polkovicích (cca 550 obyvatel) chodí na nedělní bohoslužbu asi 20 věřících. Do náboženství není přihlášeno žádné dítě. V Polkovicích je kostel zasvěcen sv. Bartoloměji (postaven r. 1909). U obce se nachází i kaple sv. Anny. Nedělní bohoslužba je v 7:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem. � V Lobodicích (cca 730 obyvatel) dochází na nedělní bohoslužbu asi 45 věřících. Tato farnost byla jako první z přerovského děkanátu spravována excurrendo – od roku 1954, po úmrtí posledního faráře P. Josefa Pelíška. Do náboženství zde také není přihlášen nikdo, děti navštěvující druhý stupeň však chodí na výuku náboženství v Tovačově, kam dojíždí do školy. Kostel v Lobodicích je zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Nedělní bohoslužba je v 10:30 hodin, po týdnech se střídá mše svatá s bohoslužbou slova vedenou jáhnem.

Schola účinkuje při významných příležitostech liturgického roku. Mládež společně rozjímá nad Písmem svatým a schází se k modlitbě každý pátek po bohoslužbě. Každých čtrnáct dní se schází skupinka asi 10 seniorů k četbě Písma svatého. Ministranti mívají schůzky každých čtrnáct dní v sobotu odpoledne. V průběhu roku navíc farnost pořádá rozmanité akce pro děti: karneval, pěveckou soutěž Haleluja, dětský den, prázdninové čtvrtky, podzimní florbalový turnaj, výlet k zahájení náboženství, Mikulášskou nadílku a vystoupení u jesliček.

Farní knihovna, otevřená od února 2004, nabízí své služby dvakrát do týdne a je možné si vypůjčit přes tisíc titulů. V podzimním čase, po celý měsíc listopad, se v naší farnosti již po několik let koná prodej náboženské literatury, tržba se pohybuje okolo 15 tisíc korun.

Charita Kojetín funguje od r. 2001, v současnosti provozuje pět zařízení: Azylový dům pro matky v tísni, Klub romských dětí a žen, Denní stacionář sv. Josefa pro seniory, Charitní ošetřovatelskou službu a Charitní šatník. Charita velmi dobře spolupracuje s farností při pořádání rozličných programů pro děti i pro dospělé. Spolupráce se projevuje také při konání Tříkrálové sbírky, kdy 26 skupinek koledníků osloví všechny domácnosti ve městě i okolních vesnicích.

Zvláštnosti je fungování nadace při farnosti, která je stará více než sto let a nikdy nebyla zrušena. Nadace vznikla s cílem starat se o sirotky a formovat výchovu dětí. Majetkem nadace jsou dvě budovy, v současnosti využívané Charitou Kojetín. Tím je původní záměr dobrodinců splněn – služba potřebným. Nynější název zní Nadační fond Josefy a Marie Mildnerových, faráře Františka Fučíka a Františky Bíbrové. P. Pavel Ryšavý

O historii, současnosti i připravovaných akcích se všichni zájemci mohou informovat na našich farních stránkách, které byly oceněny jako příkladné a dány za vzor ostatním farnostem diecéze. Jejich adresa je http://www.kojetin.cz/farnost/.

Toulky přerovským děkanátem


Poděkování Děkuji všem, kdo akce v naší farnosti podporujete ať už vlastní prací nebo

finančními dary. Bez Vaší pomoci pouze z peněz ze sbírek bychom toho mnoho neudělali. Pán Bůh zaplať.

Topení v kostele sv. Vavřince Tuto neděli by měl být znovu otevřen kostel sv. Vavřince. Práce na topení budou ještě chvíli pokračovat. Jsme zvědaví, jak nám bude nové topení fungovat a jaká bude konečná cena všech prací. Zatím jsme na topení ve sbírkách a darech vybrali 268.478,- Kč.

Přerov Letošní práce na kapličce před kostelem se pomalu blíží ke konci. Zbytek zůstane ještě na příští rok, kdy počítáme, že ve spolupráci s městem a státní dotací budou všechny práce dokončeny. Na faře již byla vybetonována podlaha půdy a zbývá ještě letos upravit schodiště na půdu. Na opravu střechy fary máme v darech, sbírkách a půjčkách vybráno 389.337,- Kč. Vyrábějí se nové dřevěné okenice do věže kostela sv. Michala, na které se ve dvou sbírkách a darech vybralo 12.618,- Kč. V Přerově se vybralo ve sbírkách a darech na misie celkem 25.203,- Kč.

Předmostí Na odvlhčení kostela máme vybráno ve sbírkách, darech a půjčkách 75.653,- Kč. Na nové zábradlí k hlavnímu vchodu kostela se zatím vybralo v darech 4500,- Kč. Jako první část prací na kostele zakoupíme přístroj na odvlhčení zdiva kostela. Předpokládáme, že se s firmou dohodneme na splátkovém kalendáři. Pokud by nám kraj či město v příštím roce finančně pomohlo, tak bychom mohli s pracemi na odvlhčení pokračovat. V Předmostí se vybralo ve sbírkách a darech na misie celkem 7.301,- Kč.

Pavel Hofírek

Fotografie na této straně jsou ze Svatováclavského pečení hostií a z prací na novém topení v kostel sv. Vavřince.

Jen tak ve stručnosti


Dětský růženec ve Vlkoši Od roku 2003 - roku růžence, se ve Vlkoši po celý říjen modlíme v kostele růženec po skupin-kách. Každý den v týdnu vede růženec jiná sku-pina - např. členové živého růžence, muži, ženy, děti, ministranti, mariánky nebo otec Slávek. Letos na děti připadla středa, a tak jsme se po 4 říjnové středy scházeli k modlitbě růžence především s dětmi. Postupně jsme se seznamo-vali se všemi tajemstvími radostného růžence,

růžence světla, bolestného a slavného růžence. Společně jsme mod-litbami a zpěvy rozjímali o životě Panny Marie a Ježíše. Starší školáci nám vždy přečetli úryvek k zamyšlení a ti mladší zas vymalovali obrázky jednotlivých tajemství, kterými jsme postupně zaplňovali nástěnku u sochy Panny Marie. Hned v prvním týdnu jsme zjistili, že se Pán Ježíš jako dvanáctiletý chlapec ztratil v Jeruzalémě, a že ho Panna Maria a svatý Josef našli v chrámě. A víte, kde byste našli každou středu v říjnu vlkošské děti, které chtěly poznat Pána Ježíše a být jeho přáteli? Přece v našem kostele, každý týden nás tam bylo víc a víc. Mít přátele a kamarády je úžasná věc a my jsme poznávali toho nej-lepšího přítele - Pána Ježíše. Když máte opravdového přítele, můžete mu důvěřovat, všechno mu říct a když máte přítele v nebi, můžete ho prosit. My jsme si skutečně uvědomovali, že Bůh je uprostřed nás a prosili jsme každý týden na jiný úmysl - za naše rodiny, za kamarády, spolužáky a učitele, za misie a za děti naší farnosti, které se letos při-pravují na 1. svaté přijímání. Chtěla bych všechny děti, které přicházely na růženec, velmi pochvá-lit, protože byly vždycky hodné, pozorné, pěkně se modlily a zpívaly. Myslím, že si některá tajemství zapamatovaly a něco nového se o Pá-nu Ježíši zase dověděly. Markéta Matlochová

Pravděpodobně každé malé dítě z Kojetína či Uhřičic ví, že mezi

těmito obcemi se nacházejí tzv. „Křižíky“. Odpověď na otázku, proč se tak tomuto místu říká, už však každý znát nemusí. Kamenný kříž, který tomuto místu dal název, se ještě donedávna ztrácel mezi keři a vysokou trávou na druhé straně silnice, vedle tovačovské železniční trati.

Tento pískovcový kříž, vysoký téměř pět metrů, pochází z roku 1749, jak se můžeme dozvědět z nápisu na druhé straně podstavce. Přední strana pak letopočtem 1886 připomíná rok opravy. Podstavec je ozdoben reliéfem Panny Marie, Ježíšovy Matky, stojící v zármutku pod křížem, na kterém umírá její Syn. Symbolem její nesmírné bolesti je meč, pronikající do srdce Matky Boží. Reliéfní výzdobu podstavce dotváří zobrazení nástrojů Kristova umučení: trnové koruny, kopí, kterým mu byl probodnut bok, houby namočené do octa – nápoje, který dostal na utišení žízně, a kalichu, symbolu utrpení, které se Ježíš rozhodl přijmout.

Jako mnoho dalších náboženských objektů v okolí našeho města i tento kříž donedávna chátral. Díky skupině dobrovolníků, jejichž práci koordinoval pan Josef Psík, a především díky restaurátorovi panu Josefu Miklášovi, se však v měsíci září podařilo kříž opravit a jeho nejbližší okolí vyčistit, aby tato památka minulých staletí mohla projíždějícím připomínat křesťanskou minulost jejich národa. Opravený kříž byl pak v neděli 25. září 2005 znovu požehnán při krátkém obřadu, kterého se zúčastnilo na 50 osob z Kojetína i Uhřičic. Jiří Gračka

Milí farníci, bratři a sestry, ve středu 26. října 2005 otec Pavel Hofírek slavnostně požehnal prostory nového zaří-zení Oblastní charity Přerov Chráněná dílna sv. Terezičky pro duševně nemocné, která zahájila svůj provoz v červenci letošního roku, bude sloužit lidem, kteří v důsledku

psychické nemoci museli opustit své zaměstnání a jimž nemoc zabránila žít na dlouhou dobu normálním způsobem života. Cílem dílny je poskytnout těmto lidem zázemí, v němž se znovu, pomalu a postupně, naučí pracovním návykům. Patronkou dílny je sv. Terezie z Lisieux. Chceme na tomto místě poděkovat všem, kdo se zasloužili o vznik dílny, paní PhDr. Blance Rektorové za Nadaci duševního zdraví, řediteli Úřadu práce v Přerově panu Ing. Michalu Langošovi a firmě Katos a.s.,

která pro dílnu nabídla vhodnou pracovní činnost a prostory. Rádi bychom poděkovali také všem, kteří se na obřadu a jeho přípravě podíleli. Především otci Pavlu Hofírkovi za jeho slova, která, jak doufáme, podnítí mnohé k finanční pomoci novému charitnímu dílu, paní Janě Žatecké za její pomoc s hudebním doprovodem, všem našim zaměstnancům, bez jejichž obětavé služby bychom nemohli naplňovat naše poslání a všem farníkům, kteří nás podpořili svou účastí na žehnání dílny i svou modlitbou.

Za Oblastní charitu Přerov děkuje Ing. Marta Valenčíková

Žehnání kříže mezi Kojetínem a Uhřičicemi

Slovo z Charity…

Slovo pro každého Číslo 9, Ročník 11, Říjen 2005 Strana 15

Svatý Klement I. Původně byl pohanem a později se stal třetím nástupcem svatého Petra v Římě v letech 88.- 97. Zažil ještě apoštola Barnabáše a slyšel jeho kázání, nechal se od něj pokřtít a Bar-nabáš ho přivedl k Petrovi. Ten Klementa určil za svého nástupce. On to však nechtěl zpočátku přijmout a proto byli římskými biskupy zvoleni nejprve Linus a Anakletus. Je možné, že byl také spolupracovníkem svatého Pavla, o kterém se mluví v listě Filipanům

a členem císařské dynastie flaviovské. Zahynul prý za císaře Traiana v pověstných mramorových dolech v Chersonesu. Byl tam akutní nedostatek vody a dělníkům hrozila smrt žízní. Když Klement uviděl jehně, jak stále kopytem hrabe na jednom místě, vyhloubil tam otvor, ze kterého vytryskl pramen. Zuřící císař ho dal s kotvou na krku svrhnout do moře. Klement I. napsal důležitý dopis, adresovaný korintské církvi, který se zachoval v rukopisu bible z pátého století. Prozrazuje důkladnou znalost Písma a zběhlost ve stoické filozofii. Klement si přál, aby zůstali papeži věrní i vzdálení křesťané. Přisuzuje se mu také série apokryfů, nazvaných Klementské apokryfy. Je patronem: kameníků, pracovníků s mramorem, kloboučníků, námořníků; proti dětským nemocem, dětí; proti vodnímu nebezpečí; při vichřici a bouřce. Jaroslav Branžovský

dokončení ze strany 16 Pondělí 28.11. 17:30 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Úterý 29.11. 16:00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa 30.11. 19:00 Fara v Přerově Schůzka lektorů a akolytů Čtvrtek 1.12. 19:00 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Pátek 2.12. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu 18:45 Centrum Sonus Program pro mládež děkanátu Sobota 3.12. 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Pobožnost první soboty Neděle 4.12. 16:00 Centrum Sonus 2. adventní podvečer Pondělí 5.12. 16:00 Centrum Sonus Mikulášská besídka pro děti 17:30 Centrum Sonus Dogmatika s jáhnem 18:45 Fara v Předmostí Besedy nad katechismem v Předmostí Středa 7.12. 19:00 Fara v Přerově Pastorační rada farnosti Přerov Čtvrtek 8.12. Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Pátek 9.12. 17:00 Centrum Sonus Biblická hodina s kaplanem 19:00 Centrum Sonus Elipsa, katecheze pro mladé 19:30 Přerov, sv. Vavřinec Koncert duchovní hudby Vidče Víkendová akce: S tebou mě baví svět Neděle 11.12. 16:00 Centrum Sonus 3. adventní podvečer 19:30 Centrum Sonus Setkání mládeže

Velká špagetová

loupež Sraz je 18. 11 v 17:30

hodin na Sonusu, zakončení bude 20. 11. mší svatou

v 10:30 hodin v kostele sv. Vavřince.

Zváni jsou všichni od 12 do 16 let.

Podrobnosti naleznete na plakátcích.

Kontakt: Iva Svačinová 608 755 232

Fotografie z Ekumenického setkání, které se konalo 25. 9. 2005 na Sonusu. Účastni byli P. Pavel Hofírek a za církev československou husitskou Josef Bobrovský.

„S tebou mě baví svět.“ aneb jedeme dál…

víkendová akce pro tatínky s dětmi proběhne od 8. do 11. 12. 2005 na chalupě „Krásná samota“ u Vidče.

Kontakt: J. Adamík 724 094 803


Neděle 6.11. 9:45 Fara v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 16:00 Přerov, hřbitov Společné modlitby na hřbitově v Přerově 17:45 Centrum Sonus První přípravné setkání organizátorů, pomocníků, účinkujících Živého Betléma Pondělí 7.11. 16:00 Centrum Sonus Začátek přípravy rodičů na křty dětí 17:30 Centrum Sonus Dogmatika s jáhnem 18:45 Fara v Předmostí Besedy nad katechismem v Předmostí Středa 9.11. 17:00 Centrum Sonus Úvodní setkání s rodiči

přípravy dětí na první svaté přijímání 19:00 Fara v Přerově Schůzka lektorů a akolytů Čtvrtek 10.11. 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Pátek 11.11. 17:00 Centrum Sonus Biblická hodina s kaplanem 19:00 Centrum Sonus Elipsa, katecheze pro mladé Sobota 12.11. 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů Neděle 13.11. 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu 19:30 Centrum Sonus Setkání mládeže Pondělí 14.11. 17:30 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Úterý 15.11. 16:00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Čtvrtek 17.11. 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Státní svátek, ranní mše svatá v 9:00 hod. 19:00 Centrum Sonus Besedy nad katechismem Pátek 18.11. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá zvláště pro mládež děkanátu 18:45 Centrum Sonus Program pro mládež děkanátu Centrum Sonus Víkendová akce pro mladé: Velká špagetová loupež – viz str. 15 Sobota 19.11. 9:00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství Neděle 20.11. 15:00 Centrum Sonus Farní shromáždění Pondělí 21.11. 16:00 Centrum Sonus Setkání seniorů 17:30 Centrum Sonus Dogmatika s jáhnem 18:45 Fara v Předmostí Besedy nad katechismem v Předmostí Úterý 22.11. 17:00 Centrum Sonus Přednáška Křesťanské akademie P. Linhart: Pěšky z Nazaretu do Betléma Středa 23.11. 19:00 Fara v Přerově Redakční rada časopisu Čtvrtek 24.11. 20:00 Centrum Sonus Modlitby matek Pátek 25.11. 17:00 Centrum Sonus Biblická hodina s kaplanem 19:00 Centrum Sonus Elipsa, katecheze pro mladé Sobota 26.11. 8:00 Fara v Přerově Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen 2006 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů Neděle 27.11. 9:45 Fara v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 16:00 Centrum Sonus 1. adventní podvečer – Poezie a hudba 19:30 Centrum Sonus Setkání mládeže dokončení na str. 15

Římskokatolická farnost PřerovKratochvílova 6750 11 Přerov 2

telefon: 581 217 079email: [email protected]

web: www.farnostprerov.cz

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Michal Šálek, jáhen Tomáš Strogan, J. Branžovský, A. Pizúrová, R. Dočkal, V. Zavadilík. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka prosincového čísla je 23. listopadu 2005.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.

Informace

Společné modlitby a vzpomínku na zemřelé na hřbitově v Přerově v neděli 6. listopadu 2005 v 16:00 hod. povedou Josef Bobrovský

(církev československá husitská), Libor Raclavský (církev pravoslavná), Pavel Hofírek (církev římskokatolická). Všechny ke společné modlitbě zveme.

Date post:	04-Nov-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Listopad 2005 ěkanátu Číslo 10 Ročník11 Časopis přerovského d · konec dějin,napadá...

Documents