fra

Lukáš HorákAmensch

Česká poezie

Lukáš Horák Debut

fra

Lukáš HorákAmensch

Česká poezie

fra

Lukáš Horák (1987 v Brně) studoval žurnalistiku a religionis-tiku. Básně uveřejňoval na serveru Písmák a na záchodcích brněnských hospod; a také na serverech A tempo revue, Li-terární.cz a v almanachu Wagon, v revui Weles, Psím víně, Hostu či H_aluzi. Elektronicky vydal básnickou sbírku Euro-mancer. Zastoupen v Nejlepších českých básních 2011, v Hořovi-cích Václava Hraběte zvítězil o rok později. Žije v Brně.

Lukáš HorákAmensch

Lukáš HorákAmensch

fra

Česká poezie

Lukáš HorákAmensch

Redakce Jonáš HájekReprodukce na obálce Michaela Vrbková, Tady jsou čtyři slova, 2012Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2014 jako svou 150. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první

© Éditions Fra, 2014Text © Lukáš Horák, 2014Cover artwork © Michaela Vrbková, 2012Author photo © Radek Brousil, 2014ISBN 978-80-87429-64-8

AA024

Obsah

prázdnění 9makrokosmos 10parcely 11letmo 12mattea 1994 13souhvězdí polypů 14uprostřed neděle 15protentokrát čechy a morava 16bůh dálky 17sen 18zahrad ničení 19ten pravý úhel 20brnofila 21den pátý 22v tomhle parku 23nádehra 24odlitby 25nejsem surrový 26moje gotika 27jsoumraky 28na noze niny 29výklid 30neživý plot 31trofeje 32kuřecí čtvrtky 33poslední menu 34privilegium 35amensch 36já stopař 37epos o klimešovi 38rozpustím máslo 39

8

sídlo 40polotvary 41intimýt 42vila 43spam 44spolu 45hero inn 46kus 47dva čtverce světla 48období námluv 49spirály 50art deco 51taje 52lada hovno 53

9

prázdnění

nějak jsme přišli o jarov nehybné chvíli za výlohoukde ty s lžící ve vejci sedícíněmecký pár a stojící vzduchkterým každou vteřinou prostřelímožný holubna výpravě hluboko do útrobhotelu

jen já vímkdy sem chodíváčervenje to jen malá změnakdyž se písmena cedulena stánku ovoce zeleninapřes noc změní nazmrzlina

10

makrokosmos

poprvé jsi to začal tušitkdyžti předvedla proměnutěch jejích krysaříkův ohařepokorně čekajícína výplatu ještě horké krvezvířete většího nežty sáma teďpo prsa v houštiněodkud jsi před chvílí z vlakuzahlédl sadařezměnit genetický kódaby ve formě keřeodměnilkopřivami popálené sběračetemně sladkým masem malinuž víš že tyjsi ten určený ke ztrátěvlastního lidstvísnad jediné šancina objasněnízáhady lidské smrtelnostiv křupavém těle hmyzího nomáda

11

parcely

z výletu na chatuještě týden není návratupravačka číhosi strýcezanořená v šachtěuž téměř zapojilamotor filtracedruhá ruka teď útočína ty nejstatečnější z dětícoby velký modrý hadpříjemný odpolední lovděti s fingovaným jekemnabíhají na hadí ústaa nedbají hlasů matek vycházejících ze zemějenkdyž se ženy zvednou k protáhnutínebo nadskočípřed tlejícím kusem kočkymůžeme z bezpečí naší parcelyzahlédnout jejich věkem ztěžklé hlavya přitomby se spíše děti měly štítitkdyž jim mezi prsty u nohouprotečeshnilá drť listů společněs prostředkem k smytí dějin zimyuvnitřkutilsky zazimovanéhobazénu

12

letmo

zatímco ostatní močízbavují plothlínymy dva mezi lampoupo sobě rozpačitě vrháme stíny

13

mattea 1994

tehdy mě přinutilaotisknout palec do dlouhého těla plotua on povolil vstuppak mi pusou a trochou loktu zlomilahlasa já zpoza jejích zad naposleduviděl místokudy nemohl jít nikdy člověkjen kamení náhodou vrásnění srovnanédo tvaru pevnostijako teprve předzvěst jeho příchodu

14

souhvězdí polypů

ve stínu padlého těla plynovoduvyrušenikaždodenními sběrači mědipáteře zbylého listínehybnéjak spáči st. james’s parkua souhvězdíz pih na jejím zadkuspěšně přejmenována

15

uprostřed neděle

ještěmi nepřišel pohled z teplých krajů protějšího domua sám jsem jich poslal desítkyněkteré častotřeba večer té mladé matcena čtvrtém balkonu některéty z pouhé potřeby rozhleduse častokrát zasekly do omítkynebo neprošly přes záclonutakvím jen vůněněkterých nedělních obědů

jak právě sedímeodděleni zdmi a patrykaždý máme vlastní městoa zatímcoprotější předdomí lemuje zdechlina koněa vyschlá tělavietnamských zelinářůna naší straně ulice teď rozmar větruodhalil kulaté suché lysiny navždy mokréhochodníkuaspoň na chvílinež padlé popelnice postaví zpětnáhodný kolemjdoucí

16

protentokrát čechy a morava

nad hospodou soumrakudělal z mrakůnové pohoříti s pusou pořezanou pivystále sedí uprostředvypnutého zvukuzápasuavšechna ta síla hbitost a rovnováhaje jenom krocení divokých jazyků

pod nápisem pivo ví o limovzájemně nevěřímesvým úsměvům

17

bůh dálky

v hodinách piva do kelímkua všetečných dětských naháčůby nemělo nikdy vycházet slunceto na asfaltových čtvercíchpukají srdce míčůma vše posedá bůh dálkyaby pak dívkámve stínu čerstvě vzrostlýchslunečních panelůbyly zmapovány krémynově vzniklé kontinenty a všechny jejich proláklínya ty ses další den mohl znovu probudits pachutí nezralých oliva dlaněmi hladkými srstí známého psakterýdo týdne pojde někde na slanémpředměstí palerma

18

sen

tak dlouho si tu budu hrátna bohakterý povoluje patoumnožství vypouštěné vodya v útlém odtoku své koupelnypřivolává povodněže si tam přimyslími město a příběhv bezvětří uvíznuté lodiplné hlídacích chlapůs přívětivými břichya pohledem tvrdým a přitom tak věrnýmjako jsou jejich psiajestli území zůstanou bez dozorunic z toho nesmím napsatnebo stvořím mýtusaž mi v chaosu koupelnysám otec hlídačůpadne k nohámzase se totiž zvednevítra mýdlová voda odkryjeprvní kus plastu

19

zahrad ničení

asi jsem byl sámkdopoznal žeměsto se znovu vylilo z břehůuž tady siceměsíce sbírám známky životaale dnes tu byly prvnědvě lesbické ženy umlčenykoktejly zatímcojejich dítěti ze zad rostl slunečníkumělý trávníkrudě kvetl rozfoukanými podtáckynová číšnice se na chvíli opřelao jistotu všech obsloužených hostů

asi jsem byl jedinýkomu tehdy se nabídlaotázkajaká další vesnice se příštěstane městskou částíjiž kolmo protne kolejiště

20

ten pravý úhel

vše záleží na hloubce sepětís přírodouve schopnosti ještěrozkódovat varovné symbolyvychcané do haldy pískuk nížtě tak dlouho nutila jítnutnost vyprázdněnía taky studten pocit obnažení stehenpřed místními zraky

proto teďnamísto kradmého tušení pohlavítěla pomalu mizícíhov černé látcepřed plotem městských láznítak zvláštnězbožně pozoruješ krajinukteré nesluší čistá oblohaspíš smuteční věnec mrakůjakoby ukradených odkudsi z jotunheimupod nímždědci podezřívají vrányže jenom čekajíaž vylezou ven a chcípnouv domcích kde stačídobře nafingovat spáneka brzo uslyšíš otcova slova rozloučeníuvíznout ve vousech

Cov

er ©

Mic

hael

a V

rbko

vá,

2012

Lukáš Horák (1987) je autor silně vizuální, přesto si jeho básně spojuji s čichem: je totiž stopařem zlověstných znamení či značek, lov-cem klukovských dobrodružství a zapověze-ných chvil. I kdyby mělo jít jen o hru na zapo-vězenost. V jádru Horákových úskoků je totiž hlad dravce; podstata se neskrývá ve vtipných významových výkyvech, ale v jakési verzi obha-joby vlků.

Jonáš Hájek

Photo © Radek Brousil, 2014

fra.cz

Cov

er ©

Mic

hael

a V

rbko

vá,

2012

Lukáš Horák (1987) je autor silně vizuální, přesto si jeho básně spojuji s čichem: je totiž stopařem zlověstných znamení či značek, lov-cem klukovských dobrodružství a zapověze-ných chvil. I kdyby mělo jít jen o hru na zapo-vězenost. V jádru Horákových úskoků je totiž hlad dravce; podstata se neskrývá ve vtipných významových výkyvech, ale v jakési verzi obha-joby vlků.

Jonáš Hájek

Photo © Radek Brousil, 2014

fra.cz

Novinky Karel Urianek, Beránek Jan Frolík, Útěcha z ornitologie Kateřina Rudčenková, Chůze po dunáchOndřej Lipár, KomponentPetr Maděra, Filtrační papíryLuboš Svoboda, Vypadáme, že mávámePřipravujeme Kristina Láníková, Pomlčka v těle Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš Miloš Tomasco, Sám tebouTašo Andjelkovski, NID fra