SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program: Ekonomika a management

Studijní obor: Marketing a management

MANAGEMENTPODNIKU ŢĎAS, a. s.

A ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor: Naděţda LAPČÁKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Věra PLHOŇOVÁ, Ph.D.

Znojmo, 2010

Prohlášení

Stvrzuji, ţe jsem bakalářskou práci napsala samostatně, na základě pokynů vedoucí

bakalářské práce Ing. Věry Plhoňové, Ph.D. Zároveň prohlašuji, ţe jsem pouţila jen

prameny a zdroje, které cituji a uvádím v seznamu literatury.

Ve Znojmě 9. dubna 2010 ........................................................

Naděţda LAPČÁKOVÁ

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucí své bakalářské práce Ing. Věře Plhoňové, Ph.D.

za její cenné rady a připomínky, které mi při zpracování bakalářské práce velmi pomohly.

Zároveň děkuji společnosti ŢĎAS, a. s., především Ing. Bronislavu Martínkovi za podporu

a poskytnutí informací o podniku, bez kterých by nebylo moţné práci realizovat.

ABSTRAKT

Bakalářská práce se zabývá řízením společnosti ŢĎAS, a. s. s ohledem na ţivotní

prostředí, které tento průmyslový podnik svou výrobní činností ovlivňuje. Cílem mé práce

je popsat environmentální manaţerský systém v této společnosti, analyzovat a zhodnotit

současnou situaci podniku a navrhnout vhodné změny v ochraně ţivotního prostředí

společnosti. V práci je charakterizována společnost ŢĎAS, a. s., popsán současný stav

organizace a vyhodnocen stávající systém environmentálních opatření. Dále obsahuje

návrhy na zlepšení dané situace, týkající se ochrany ţivotního prostředí a především

postojů vlastních pracovníků podniku ke zmiňované problematice.

Klíčová slova:

ţivotní prostředí, environmentální manaţerský systém, legislativa ţivotního prostředí

ABSTRACT

The bachelor thesis is dealing with management in the company ŢĎAS, a. s. with regard to

the environment that the industrial company affects its production activities. The aim

of this work is to describe the environmental management system in the company, analyze

and evaluate current business situation and propose appropriate changes in environmental

protection in this company. In this work is characteristic of the company ŢĎAS, a. s., the

description of the current status in the firm and evaluation of the existing system

of environmental measures. Further it contains proposals to improve the situation regarding

the protection of the environment and especially attitude its own staff to the mentioned

issues.

Keywords:

environment, environmental management system, environmental legislation

OBSAH

1. ÚVOD ....................................................................................................... 7

2. CÍL PRÁCE A METODIKA ................................................................. 8

3. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................ 10

3.1 ZÁKLADNÍ POJMY A JEJICH DEFINICE .............................................. 10

3.2 PROBLEMATIKA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................ 11

3.3 EVROPSKÁ UNIE A ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ .......................................... 13

3.4 LEGISLATIVA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ............................................. 14

3.4.1 Odpady .................................................................................................... 15

3.4.2 Ovzduší .................................................................................................... 16

3.4.3 Energetika ............................................................................................... 18

3.4.4 Vody ........................................................................................................ 18

3.5 VÝVOJ MANAŢERSKÝCH PŘÍSTUPŮ K OCHRANĚ

ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................................................ 20

3.6 NÁSTROJE PODNIKOVÉHO ENVIRONMENTÁLNÍHO

MANAGEMENTU ..................................................................................... 20

3.7 DOBROVOLNÉ NÁSTROJE

V ENVIRONMENTÁLNÍ STRATEGII PODNIKU .................................. 21

3.8 EMS – ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŢERSKÝ SYSTÉM .................... 23

3.8.1 Struktura EMS ......................................................................................... 24

3.8.2 Platné normy EMS .................................................................................. 25

3.8.3 Environmentální systémy řízení podle EMAS ......................................... 25

3.8.4 Environmentální systémy řízení podle ISO 14001 .................................. 26

4. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................... 28

4.1 CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI ŢĎAS, a. s. ................................ 28

4.1.1 Základní údaje o společnosti .................................................................. 28

4.1.2 Historie společnosti ŽĎAS, a. s. ............................................................. 29

4.2 ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŢERSKÝ SYSTÉM (EMS) ..................... 30

4.3 ZAVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ EMS ..................................................... 31

4.3.1 Zahajovací etapa ..................................................................................... 31

4.3.2 Plánovací etapa ...................................................................................... 32

4.3.3 Prováděcí etapa ...................................................................................... 35

4.3.4 Kontrolní etapa ....................................................................................... 35

4.3.5 Hodnotící etapa ....................................................................................... 35

4.4 ANALÝZA SYSTÉMU ENVIRONMENTÁLNÍCH OPATŘENÍ ............ 36

4.4.1 Ochrana ovzduší ..................................................................................... 37

4.4.2 Ochrana půdy a nakládání s odpady ...................................................... 39

4.4.3 Ochrana vod ........................................................................................... 41

4.4.4 Energetika ............................................................................................... 44

4.5 VÝHLED NA CHYSTANÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY ............................ 46

4.6 VLASTNÍ NÁVRHY V OCHRANĚ ŢIVOTNÍHO

PROSTŘEDÍ SPOLEČNOSTI .................................................................... 47

4.6.1 Posílení personálního zajištění v oblasti ekologie .................................. 47

4.6.2 Sběrná místa na odpad ........................................................................... 49

4.6.3 Operační program ŽP ............................................................................. 50

5. ZÁVĚR ..................................................................................................... 54

6. POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................ 56

7. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ.................................... 58

8. PŘÍLOHY

7

1. ÚVOD

Ţivotní prostředí je soubor všech přírodních, umělých a sociálních činitelů

materiálního světa, se kterými přijde do styku ţivý subjekt. Je to vše, na co subjekt přímo

i nepřímo působí. Subjektem můţe být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská

společnost.

Podnik je ekonomicko-právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem

institucionálního uspořádání ekonomiky zaloţené na výrobě zboţí a poskytování sluţeb

za úplatu. Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování

cizích potřeb tak, aby byly uspokojeny i potřeby podnikatele. Jde-li o uspokojování

hmotných potřeb, jedná se o výrobní podniky, které přetvářejí přírodní zdroje

v poţadované hmotné výrobky.

Z hlediska ţivotního prostředí je zřejmé, ţe kaţdý podnik ovlivňuje svou existencí

ţivotní prostředí, a to jak prostředí, jeţ je uvnitř podniku (pracovní prostředí),

tak i prostředí vnější. Vliv podniku na ţivotní prostředí je přímo úměrný charakteru

a mnoţství všech látkových a energetických toků, které podnik vyměňuje se ţivotním

prostředím. Za hlavního škůdce ţivotního prostředí byl donedávna povaţován průmysl.

Chemické továrny, ocelárny, elektrárny a další podniky patřily mezi hlavní zdroje

znečištění ovzduší, vody a dalších sloţek ţivotního prostředí, mezi hlavní konzumenty

neobnovitelných zdrojů a celkově byly hlavními zdroji devastace prostředí. V poslední

době se tento obraz mění. Průmysl výrazně mění své chování a postupně se stává

z původce problémů součástí řešení. Zejména to platí pro velké průmyslové společnosti,

jako je i ŢĎAS, a. s., které disponují dostatečným objemem finančních prostředků a jiných

zdrojů. V současnosti je zřejmý nárůst řady iniciativ směřujících k ekologicky příznivému

chování průmyslových podniků. Tyto podniky zavádějí environmentální manaţerské

systémy a certifikují se podle ekologicky orientovaných norem (řady ISO 14000). Základní

myšlenkou těchto systémů je řada aspektů v rámci výroby, jako je například niţší spotřeba

materiálu a energie, minimalizace odpadů prostřednictvím recyklace, popřípadě prevencí

jejich vzniku. Cílem těchto přístupů je uplatnit řešení dvojího zisku, to znamená přinést jak

ekonomický prospěch podniků, tak i dosáhnout přínosu pro ţivotní prostředí.

8

2. CÍL PRÁCE A METODIKA

Cílem bakalářské práce je analyzovat současnou situaci podniku ŢĎAS, a. s.

a podrobněji se zaměřit na environmentální manaţerské řízení v této společnosti. Hlavním

cílem je popsat stávající systém environmentálních opatření a navrhnout vhodné změny

v ochraně ţivotního prostředí společnosti.

Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena

na definice základních pojmů týkajících se ţivotního prostředí, uvedení platné legislativy

ţivotního prostředí a popis vývoje a nástrojů environmentálně orientovaných

manaţerských přístupů. Při psaní teoretické části bylo čerpáno z odborných publikací,

zákonů ČR a elektronických zdrojů zabývající se problematikou ţivotního prostředí

a environmentálního managementu.

V praktické části je v úvodu charakterizována společnost ŢĎAS, a. s. Dále je zde

popsán environmentální manaţerský systém včetně všech etap, do kterých je provoz tohoto

systému řízení rozloţen. Součástí analýzy systému environmentálních opatření,

které se v této části práce také věnuji, je rozloţení této problematiky podle jednotlivých

sloţek ţivotního prostředí (ochrana ovzduší, ochrana půdy a nakládání s odpady, ochrana

vod a energetika). Podnik jako znečišťovatel ţivotního prostředí podléhá určitým

regulacím, které jsou dány zákonem. Proto je zde uveden i stručný výhled na chystané

legislativní změny, které ať uţ pozitivně nebo negativně ovlivní rozhodování

managementu o dalších podnikových aktivitách. V závěru praktické části práce jsou

uvedeny a popsány návrhy ke zlepšení ochrany ţivotního prostředí společnosti.

Podklady pro zpracování praktické části práce byly získány převáţně v rámci

konzultací s ekologem společnosti, Ing. Bronislavem Martínkem, který současně plní

funkci manaţera v oblasti ekologie. Tyto konzultace byly součástí třítýdenní odborné praxe

v podniku ŢĎAS, a. s. Během této praxe mi byla poskytnuta řada odborných časopisů

věnujících se ţivotnímu prostředí a řízení společnosti. Stejně tak bylo čerpáno z interních

směrnic, havarijního plánu a další firemní dokumentace. Ing. Martínek umoţnil autorce

blíţe poznat společnost tím, ţe ji provedl po některých z výrobních provozů, další provozy

bylo moţno navštívit během Dnů otevřených dveří, které se kaţdoročně konají 1. května.

Ing. Radek Zlesák, vodohospodář podniku, informoval o problematice energetiky a výklad

doplnil prohlídkou čističek odpadních vod, které ke své činnosti podnik vyuţívá. Další data

9

a informace týkající se environmentu a hospodářské situace podniku jsem čerpala převáţně

z výročních zpráv a webových stránek společnosti.

10

3. TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE

3.1 Základní pojmy a jejich definice

S tématem zabývajícím se managementem ţivotního prostředí úzce souvisí

následující pojmy:

Ţivotní prostředí

Tento pojem se v současné době pouţívá ve dvojím významu. V původním

ekologickém významu, kdy označuje domovské prostředí nějakého ţivého organismu

a v přeneseném významu, kdy je tento pojem pouţíván pro označení celého komplexu

poznatků, které jsou nutné k realizaci ochrany ţivotního prostředí společnosti.

V dnešní době se v rámci problematiky ţivotního prostředí stále více vyuţívá

pojmu „environment“. Tento výraz pochází z angličtiny a v češtině kopíruje význam

pojmu ţivotní prostředí. Přesný překlad tohoto slova by znamenal „prostředí obklopující

určitou entitu a zahrnující sloţky jejího okolí, ţivé i neţivé, včetně lidí a jejich vzájemných

vztahů“(VEBER, 2006, s. 13)

Takto chápaný pojem „ţivotní prostředí/environment“ je definován mnoha

způsoby, přičemţ znění všech definic odráţí okolnosti historické, kulturní a specifické

pro formulování definice. Zákon č. 17/1992 Sb. o ţivotním prostředí definuje tento pojem

takto:

„Ţivotním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně

člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho sloţkami jsou zejména ovzduší,

voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“

V mezinárodních normách řady ISO 14000, které se vztahují k realizaci systému

environmentálního managementu v libovolné organizaci, a tedy i v podniku, je v normě

ČSN EN 14001 vydané v roce 2005 uvedena následující definice ţivotního prostředí:

„Ţivotní prostředí je prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující

ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a ţivočichy, lidi a jejich vzájemné

vztahy.“(VEBER, 2006, s. 13)

V poznámce k definici se uvádí, ţe se v této souvislosti „prostředí“ rozšiřuje za hranice

organizace do globálního systému.

11

Environmentální dopad

„Environmentálním dopadem je míněna jakákoli změna v ţivotním prostředí

aţ nepříznivá či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů

organizace.“ (VEBER, 2006, s. 13)

Environmentální aspekt

„Environmentální aspekt je pak definován jako prvek činností, výrobků nebo sluţeb

organizace, který můţe ovlivňovat ţivotní prostředí.“ (VEBER, 2006, s. 13)

Odpad

Podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v aktuálním znění je odpad „kaţdá

movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.“ Nakládání

s odpady – jejich shromaţďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava,

skladování, úprava, vyuţívání a odstraňování.

Pro odpady je dále významný pojem nebezpečný odpad. Charakteristickým rysem

těchto elementů je, ţe vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností – výbušnost,

oxidaci, vysokou hořlavost, dráţdivost, ţíravost, toxicitu, infekčnost, karcinogenitu,

mutagenitu apod. (VEBER, 2006, s. 13). Nebezpečné odpady upravuje

vyhláška č. 381/2001 Sb.

3.2 Problematika ţivotního prostředí

Péče o ţivotní prostředí patří k aktuálním celosvětovým problémům. Dosavadní

zkušenosti ukazují, ţe společenský rozvoj měl zpravidla negativní dopady na ţivotní

prostředí. V této souvislosti musí zákonitě dojít k podstatným změnám ve vztahu k ochraně

ţivotního prostředí. Prioritně tato úloha přísluší průmyslové sféře, která patří k největším

znečišťovatelům. Základní otázkou, kterou je třeba vyjasnit, je to, zda lidská činnost

(zejména materiální výroba) nedevastuje ţivotní prostředí v míře větší, neţ odpovídá

přirozené schopnosti regenerace přírody.

12

Koncem osmdesátých let vydala Komise pro ţivotní prostředí a rozvoj při OSN

studii, ve které se konstatuje, ţe další vývoj společnosti, nemá-li dojít k celosvětovému

ohroţení ţivotního prostředí, musí probíhat na základě nového typu hospodářského

rozvoje, který byl označován jako trvale udržitelný rozvoj. (VEBER, 2006, s. 18)

Trvale udrţitelný rozvoj (z anglického „sustainable development“) je podle definice

obsaţené ve zprávě Komise pro ţivotní prostředí a rozvoj (zpráva Brundtlandové)

z r. 1987: „development that meets the needs of the present without compromising

the ability of future generations to meet their own needs“. (KRAMER, URBANIEC,

OBRŠÁLOVÁ, 2005, s. 65)

Pro úplnost je třeba dodat, ţe v našem zákoně č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí

je trvale udrţitelný rozvoj definován v §6 jako: „takový rozvoj, který současným

i budoucím generacím zachovává moţnost uspokojovat jejich základní ţivotní potřeby

a přitom nesniţuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“

Na práci Světové komise navázala v rámci OSN Světová rada pro trvale udrţitelný

rozvoj a mnoho dalších organizací. Jednou z nich byla i Mezinárodní obchodní komora,

která vypracovala Podnikatelskou chartu trvale udrţitelného rozvoje, jejichţ 16 zásad

se později stalo základnou pro vypracování hlavních poţadavků na systém

environmentálního managementu.

Hlavní náplní práce jmenovaných (i jiných) organizací bylo navrhnout plán

realizace trvale udrţitelného rozvoje, který byl pak v roce 1992 projednán

a schválen na Summitu Země v Riu de Janeiro. Evropská unie se zavázala prosazovat

trvale udrţitelný rozvoj v rezoluci z 1. února 1993. Světový summit uskutečněný

s odstupem deseti let v r. 2002 v jihoafrickém Johannesburgu musel posuny v ochraně

ţivotního prostředí hodnotit kriticky, a navíc upozornil na další závaţný světový

ekologický problém – nedostatek pitné vody. (VEBER, 2006, s. 18)

K dalším aktivitám světového společenství (iniciovaným zejména OSN) lze přiřadit

montrealskou konferenci, jejíţ závěry přispěly k omezení nebo zakázání uţívání plynů,

které ohroţují ozónovou vrstvu Země (zejména freony), a protokol z japonského Kjóto

z r. 1997, který zavazuje účastníky sníţit emise šesti hlavních skleníkových plynů

v průměru o 5,6 % v období let 2008 aţ 2012 oproti roku 1990. (VEBER, 2006, s. 18)

I kdyţ následná světová jednání do jisté míry tyto záměry zmírnila,

je pravděpodobné, ţe cíle Kjótského protokolu nebudou dosaţeny.

13

3.3 Evropská unie a ţivotní prostředí

Evropská unie je organizace, která v ochraně ţivotního prostředí, v uzákonění

ekologických povinností a v šíření ekologického uvědomění postoupila moţná nejdále

z celého světa.

Evropský integrační proces zasáhl do ochrany ţivotního prostředí poprvé

v 70. letech. Západoevropané tehdy začali citlivěji reagovat na problémy znečištění

ovzduší a vod, čerpání neobnovitelných zdrojů energie a některé další, o nichţ se v době

zaloţení integrace v 50. letech téměř nevědělo. Od té doby se ochrana ţivotního prostředí

rozvinula v jednu ze základních politik. Na jejím provádění se členské státy dělí o své

pravomoci s orgány Evropské unie (EU). (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 5)

Na úrovni EU bylo přijato na 300 právních aktů regulujících spolupráci a standardy

v ochraně ţivotního prostředí. Vývoj společné evropské ekologické legislativy pokračuje

dále velmi intenzivním tempem. Naprostá většina veřejnosti úsilí EU o čistší prostředí

podporuje a pod tlakem této rozrůstající se „zelené lobby“ se dnes ekologická hlediska

stále více promítají do rozhodnutí a opatření ve všech dalších oblastech ţivota,

od energetiky, přes dopravu aţ po zemědělství a školství. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001,

s. 5)

Tato politika ochrany ţivotního prostředí má svůj právní základ v ústavním

dokumentu evropské integrace, kterým je Smlouva o zaloţení Evropského společenství.

Mezi základními úkoly (čl. 2 Smlouvy) je výslovně uvedena podpora trvale udrţitelného

rozvoje a vysoké úrovně ochrany a zlepšování ţivotního prostředí. Samostatná Hlava XIX

Smlouvy, věnovaná ţivotnímu prostředí, specifikuje tyto obecné cíle EU následujícím

výčtem: - Udrţování, ochrana a zlepšování kvality ţivotního prostředí.

- Ochrana lidského zdraví.

- Obezřetné a racionální vyuţívání přírodních zdrojů.

- Podpora opatření na mezinárodní úrovni čelících regionálním a celosvětovým

problémům ţivotního prostředí. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6)

Při naplňování svých ekologických cílů se EU drţí těchto hlavních zásad:

- Princip předběţné opatrnosti.

- Náprava ohroţení ţivotního prostředí přednostně u zdroje.

- Zásada: „znečišťovatel platí“. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6)

14

Členské státy EU se přímo podílejí na tvorbě společné politiky ochrany ţivotního

prostředí. Jsou zavázány naplňovat na svém území její principy a vymáhat z nich

vycházející společné právní akty. Současně však provádějí a financují – vţdy v souladu

s tímto evropským základem – vlastní politiky ochrany ţivotního prostředí. V nich mohou

jít i nad rámec opatření schválených na úrovni Evropské unie. (SUCHAROVOVÁ, et al.,

2001, s. 6)

Podnikatelé jsou významnými účastníky procesu ochrany ţivotního prostředí v EU.

Různé ekologické organizace na ně sice hledí jako na původce znečištění, orgány EU

je však přijímají jako partnery, bez jejichţ přispění a souhlasu by ekologická opatření

nikdy nepřinesla kýţené společenské efekty. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 6)

Předpisy EU jsou k podnikatelům ekologicky náročné a ţivotnímu prostředí

nebezpečný výrobek nebo podnik nemá na jednotném trhu EU co pohledávat. Akční

program EU pro ţivotní prostředí pro léta 2001 – 2010 výslovně stanoví: „Podnikání musí

probíhat ekologicky účinnějším způsobem, jinými slovy, při produkci téhoţ nebo většího

mnoţství výrobků musí být pouţíváno méně vstupů a vznikat menší mnoţství odpadů…“

V souhrnu lze říci, ţe podnikatel je pod tlakem předpisů EU povinen ekologicky myslet

a jednat od momentu navrţení svého projektu, posouzení jeho vlivu na ţivotní prostředí

a zajištění prevence moţných rizik, přes výběr surovin a technologií pro výrobu,

aţ po ekologické parametry produkovaných výrobků a nakládání se zplodinami, s tekutým

a pevným odpadem, jakoţ i s obaly. (SUCHAROVOVÁ, et al., 2001, s. 7)

3.4 Legislativa ţivotního prostředí

Environmentální legislativa má letitou tradici a postupně se rozrostla do obsáhlého

souboru veřejnoprávních předpisů. Na webové stránce ministerstva ţivotního prostředí lze

najít kompletní a aktualizovaný přehled těchto dokumentů, včetně jejich plných textů.

Autoři této stránky environmentální legislativu rozdělili do následujících tématických

okruhů:

- ţivotní prostředí – všeobecně;

- vodní hospodářství;

- odpadové hospodářství;

- ochrana ovzduší;

- ochrana přírody;

15

- ochrana půdního fondu a lesního hospodářství;

- geologie a hornictví;

- územní plánování a stavební řád;

- posuzování vlivů na ţivotní prostředí;

- nakládání s chemickými látkami;

- prevence závaţných havárií;

- geneticky modifikované organismy;

- integrovaná prevence znečištění;

- energetika;

- hluk;

- ochrana klimatu. (www.mzp.cz)

3.4.1 Odpady

Odpady vznikají prakticky ve všech firmách. Podnikatelé jsou zavázáni zákonnou

úpravou k omezování jejich vzniku, vzniklé odpady přednostně vyuţívat a pouze ty,

které nelze vyuţít, vhodným způsobem likvidovat.

Odpady upravují následující právní předpisy:

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů,

ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 106/2005 Sb.).

(MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 61)

K poţadavkům zákona patří např. tyto:

- právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí,

dováţí nebo uvádí na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní

dokumentaci výrobku, na obalu, v návodu k pouţití nebo jinou vhodnou

formou informace o způsobu vyuţití nebo odstranění nespotřebovaných

částí výrobků;

- původce odpadů je povinen shromaţďovat odpady utříděné podle

jednotlivých druhů a kategorií, zabezpečit odpady před neţádoucím

znehodnocením, odcizením nebo únikem, vést průběţnou evidenci

o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat

příslušnému správnímu úřadu další údaje, tuto evidenci archivovat nejméně

po dobu pěti let;

16

- s odpady lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady

určena. Při tomto nakládání s odpady nesmí být ohroţeno lidské zdraví ani

ohroţováno nebo poškozováno ţivotní prostředí a nesmějí být překročeny

limity znečišťování;

- k převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická

osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem

zařízení k vyuţití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného

druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení za podmínek

stanovených;

- původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou

povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání

s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit

- původce a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech

s nebezpečnými odpady v mnoţství větším neţ 100 t nebezpečného odpadu

za rok, jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím

odborně způsobilé osoby – „odpadového hospodáře“. (VEBER, 2006, s. 44)

Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného

odběru některých výrobků.

Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam

nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu

a tranzitu odpadů (Katalog odpadů).

Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky

a jejich vyuţívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb.,

o podrobnostech nakládání s odpady. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005,

s. 61)

3.4.2 Ovzduší

Běţná provozní činnost se nevyhne ani dopadům do ovzduší. Jednak většina

tepelných zdrojů (zejména pak kotelny) způsobuje jisté znečištění ovzduší, jednak

při provozní činnosti mohou vznikat zplodiny, které i kdyţ mohou být i odsávány

17

a následně i filtrovány, téţ končí v ovzduší. V rámci problematiky znečišťování ovzduší

se můţeme setkat s pojmy „emise“, „emisní tok“, „imise“.

Emisemi rozumíme vypouštění nebo únik příměsí do atmosféry, tj. primární

znečišťování ovzduší (oproti znečišťování sekundárnímu, kterým je vznik příměsí přímo

v atmosféře v důsledku různých chemických a fyzikálních pochodů z tzv. prekursorů).

Mnoţství příměsi, zpravidla její hmotnost, vstupující za jednotku času ze zdroje

znečišťování do ovzduší, pak nazýváme emisním tokem. (HŮNOVÁ, JANOUŠKOVÁ,

2004, s. 41)

Imise jsou potom definovány jako mnoţství znečišťujících příměsí přecházejících

z ovzduší na příjemce (receptor). (HŮNOVÁ, JANOUŠKOVÁ, 2004, s. 42)

Ovzduší upravují následující právní předpisy:

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších

zákonů (zákon o ochraně ovzduší). (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005,

s. 60)

- zákon stanovuje povinnost omezovat a předcházet znečišťování ovzduší

a sniţovat mnoţství vypouštěných znečišťujících látek do ovzduší, u nových

staveb nebo při změnách jiţ existujících staveb vyuţít (pokud je to

technicky a ekonomicky moţné) centrálních zdrojů, popřípadě

alternativních zdrojů tepla (VEBER, 2006, s. 46)

Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise

skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky

a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší,

ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb.

Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy

pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění

emisních inventur a emisních projekcí, ve znění nařízení vlády

č. 417/2003 Sb.

Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky

provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší

emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická

rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. (MARŠÁK, FROLKA,

et al., 2005, s. 60)

18

3.4.3 Energetika

Energie je v mnoha publikacích definována jako schopnost konat práci.

Příroda i lidská společnost jsou velmi sloţité systémy, které by bez stálého přísunu

energie brzy ztratily schopnost udrţet se v činnosti. (BRANIŠ, 1997, s. 116)

U energie rozeznáváme dvě kategorie jejích zdrojů – obnovitelné a neobnovitelné

zdroje. Základním zdrojem obnovitelné energie je Slunce, vítr, voda, biomasa, ţivočichové

a geotermální energie. Mezi neobnovitelné zdroje energie řadíme fosilní paliva, uhlí, ropu,

hořlavé břidlice a písky, rašelinu, zemní plyn a jaderné palivo.

Nejvíce energie se získává z fosilních paliv a také zátěţ prostředí při jejich spotřebě

je největší. Negativní vlivy jsou spojeny jiţ s těţbou surovin, dále s dopravou a konečně

s jejich spalováním, kterým se získává uţitečná forma energie, ať uţ jde o teplo, elektřinu

nebo pohyb dopravních prostředků a jiných strojů. (MOLDAN, 1997, s. 71)

Energetika je upravena v následujících právních předpisech:

Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů

energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře vyuţívání

obnovitelných zdrojů).

Zákon č. 359/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb.,

o hospodaření s energií.

Vyhláška č. 453/2008 Sb., o stanovení druhů, způsobů vyuţití a parametrů

biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy.

3.4.4 Vody

Starost o vodní zdroje, která provázela lidstvo od samého počátku civilizace,

zesílila v období industriální společnosti. Sladká voda je velmi důleţitou sloţkou ţivotního

prostředí a kritickým přírodním zdrojem. (MOLDAN, 2001, s. 55)

Prakticky ţádná provozní činnost se neobejde bez pouţití vody. I kdyţ organizace

vodu nepotřebuje k technologickým činnostem, minimálně ji pouţívá pro sociální potřeby,

musí se vyrovnat s odvodem dešťových vod apod. V tomto případě často stačí napojení

na vodovodní a kanalizační systémy, některé technologie se však neobejdou bez pouţití

povrchových nebo i podzemních vod.

19

Vody upravují následující právní předpisy:

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní

zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona

č. 274/2003 Sb. a zákona č. 20/2004 Sb. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005,

s. 60)

K poţadavkům zákona patří např. tyto:

- ochrana povrchových a podzemních vod a hospodárné nakládání s nimi;

- povinnost disponovat povolením vodoprávního úřadu pro nakládání

s vodami (povrchovými nebo podzemními), pokud nejde o obecné pouţití –

pro vlastní potřebu bez pouţití zvláštních technických zařízení, povolení

k nakládání s vodami se vydává na časově omezenou dobu, v povolení se

stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě podmínky, za kterých se toto

povolení vydává;

- povinnost disponovat povolením vodoprávního úřadu k vypouštění

odpadních vod, které mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť

nebezpečných závadných látek do kanalizace: jde-li o případ více

jednotlivých technologicky vymezených výrob, je třeba povolení

k vypouštění takto kontaminovaných vod zvlášť za kaţdou z těchto výrob.

(VEBER, 2006, s. 48)

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění

zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb.

a zákona č. 167/2004 Sb. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 60)

- tato legislativní úprava vyţaduje, aby vlastník vodovodu nebo kanalizace

uzavřel písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod

s odběratelem, přiznává vlastníku vodovodu a kanalizace právo na úplatu

za dodávku pitné vody (vodné) a na úplatu za odvádění odpadních vod

do kanalizace (stočné) a téţ specifikuje neoprávněný odběr vody

a neoprávněné vypouštění odpadních vod a nařizuje nahradit škody

v případě tohoto neoprávněného počínání (VEBER, 2006, s. 48)

Vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod

do vod povrchových.

Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného

20

znečištění povrchových vod a odpadních vod, náleţitostech povolení

k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací

a o citlivých oblastech. (MARŠÁK, FROLKA, et al., 2005, s. 61)

3.5 Vývoj manaţerských přístupů k ochraně ţivotního prostředí

První výraznější problémy z hlediska ţivotního prostředí nastaly s nástupem

průmyslové výroby. Tehdy se jednalo pouze o regionální problémy, ale v současnosti stále

roste jak v odborných, tak i ve společenských strukturách vědomí nutnosti řešit ekologické

problémy, které jiţ začínají ztrácet svůj regionální charakter.

Tento fakt se promítá i v následujícím znázornění vývoje manaţerských přístupů

k ochraně ţivotního prostředí:

50. – 60. léta – přístupy ředění (budování vysokých komínů), snahou bylo do přírody

vnášet škodliviny v minimálních koncentracích, neboť se předpokládalo, ţe případné niţší

koncentrace nejsou tolik škodlivé a ţe si s nimi příroda „lépe poradí“

70. léta – zaměření na koncové účinky, cílem bylo zpravidla instalované nedokonalé

technologii přidat zařízení, které by na konci procesu zachycovalo škodliviny

80. léta – recyklace – zaměření na opakované vyuţití – má bezpochyby řadu ekologických

i ekonomických přínosů, dá se uplatnit jak ve výrobních procesech – recyklace,

rekuperace, regenerace odpadů, chladicích médií, energií apod., tak v případě řešení

konečných odpadů

90. léta – prevence, EMS – důraz na předcházení nebo minimalizaci negativních vlivů

na ţivotní prostředí, aplikace čistších technologií, úsilí zapojit do péče o ţivotní prostředí

většinu pracovníků organizací (EMS). (VEBER, 2006, s. 60)

3.6 Nástroje podnikového environmentálního managementu

Podnikový environmentální management je managementem těch činností podniku,

které mají vlivy na ţivotní prostředí. Vlivy na ţivotní prostředí mohou být jak pozitivní

21

(příznivé změny v ţivotním prostředí), tak negativní (dopady). Cílem environmentálního

managementu je vyuţívat hospodárně statky a sluţby ţivotního prostředí, omezit emise

znečišťujících látek a rizika z environmentálních havárií, a vytvořit bezpečné pracovní

podmínky. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 45)

Nástroje environmentální politiky patří mezi formalizované prostředky,

jeţ v environmentální politice pouţíváme k dosaţení vytyčených cílů v ochraně a v péči

o ţivotní prostředí. Tyto nástroje představují zcela konkrétní prostředky, předpisy, normy,

metody, postupy, konkrétní programy, smlouvy, apod., jeţ subjekty buď samy pouţívají,

nebo jsou jimi bezprostředně ovlivňovány. (REMTOVÁ, 2006, s. 30)

3.7 Dobrovolné nástroje v environmentální strategii podniku

V současné době se stále více rozšiřuje pouţívání a sortiment tzv. dobrovolných

nástrojů environmentální politiky. Tyto nástroje lze obecně definovat jako „formalizované

prostředky environmentální politiky, které můţe subjekt (podnik) vyuţívat ve své

environmentální strategii, ale jejichţ pouţívání mu ţádný legislativní předpis nepřikazuje“.

(REMTOVÁ, 2006, s. 38)

Do skupiny dobrovolných nástrojů patří jak nástroje regulační, tak i nástroje

informační. Pouţitím regulačních nástrojů můţe podnik bezprostředně sniţovat svůj

negativní dopad na ţivotní prostředí, kdeţto pouţitím informačních nástrojů pouze předává

či získává poţadované informace.

Z hlediska pouţívání dobrovolných nástrojů podnikem je důleţité jejich rozdělení na:

- nástroje, jejichţ pouţití vyţaduje určitou vnější součinnost;

- nástroje, jejichţ pouţití je plně v kompetenci podniku. (REMTOVÁ, 2006, s. 38)

Mezi nástroje, jejichţ pouţití vyţaduje určitou součinnost, patří především:

- označování ekologicky šetrných výrobků – ekolabelling, včetně podpory

tzv. zeleného nakupování;

- zavádění environmentálních systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001;

- uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobními

sdruţeními, ústících v závazky organizací pouţívat šetrnější technologie a postupy

z hlediska dopadů na ţivotní prostředí. (VEBER, 2006, s. 24)

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků je zaloţen na vytvoření

konkurenčního prostředí v důsledku zavedení dalšího výběrového kritéria, které zahrnuje

22

stanovené ekologické poţadavky na výrobek. Označení „ekologicky šetrný výrobek“

představuje státem garantovanou informaci o pozitivním výsledku ekologického hodnocení

výrobku a jeho vlastností. (VEBER, 2006, s. 24)

Mezi nástroje nevyţadující ţádnou vnější součinnost patří:

- hodnocení moţností čistší produkce;

- metoda LCA neboli metoda posuzování ţivotního cyklu;

- ekodesign;

- environmentální reporting;

- environmentální manaţerské účetnictví;

- environmentální benchmarking (porovnávání s nejlepším). (REMTOVÁ, 2006,

s. 39)

Čistší produkce je chápána jako nepřetrţitá aplikace integrální preventivní strategie

na procesy, výrobky a sluţby s cílem zvýšit celkovou účinnost a sníţit riziko pro člověka

a ţivotní prostředí. Čistší produkce můţe být aplikována na jakékoliv průmyslové procesy,

na výrobky samé a na různé sluţby poţadované společností. (VEBER, 2006, s. 24)

Nedílnou součástí kontroly výstupů předvýrobní přípravy před jejich schválením

by mělo být vyhodnocení příslušných eko-dopadů, eko-bilancí výrobku i případné

posouzení dopadů výrobků v celém ţivotním cyklu, tzv. LCA (Living Cycle Analysis).

(VEBER, 2006, s. 141)

Její aplikací lze u posuzovaného systému (výrobku nebo sluţby):

1. určit negativní vlivy, jimiţ posuzovaný systém působí (nebo bude působit)

na ţivotní prostředí, a to v průběhu etap svého celého ţivotního cyklu,

tj. od etapy získávání surovin potřebných k jeho výrobě, přes etapu vlastní

výroby výrobku, etapu jeho pouţívání ve spotřební sféře i včetně etapy

jeho likvidace po pouţití;

2. zjistit příčiny vzniku těchto negativních vlivů;

3. kvantifikovat příspěvky, jimiţ posuzovaný systém přispěje ke zhoršení hlavních

globálních problémů ţivotního prostředí, např. změně klimatu, rozrušování

ozonové vrstvy, acidifikaci, apod. (REMTOVÁ, 2006, s. 80)

Dobrý eko-design výrobku představuje takový návrh výrobku, který:

- nepočítá při výrobě s nebezpečnými látkami;

- řeší opětovné vyuţití materiálů pouţitých pro výrobek. (VEBER, 2006,

s. 139)

23

Úkolem environmentálního reportingu je především informování zájmových

skupin, nicméně veřejnost z tohoto okruhu není vyloučena. (REMTOVÁ, 2006, s. 39)

Podle Dicksona „některé environmentální reporty mají mnohem větší vliv na zákazníky

a hospodářskou soutěţ, protoţe zde jsou omezené distribuční cesty směřující na trh

výrobků. Mohou tady být také minimální obavy o veřejný zájem a jednoduché firemní cíle

a omezení. Jiné environmentální reporty obsahují rozšířené diskuse o výsledcích předběţné

analýzy, která odhalí jejich obtíţnost a potenciální důleţitost.“ (1994, s. 67 – 68)

Systém environmentálního manažerského účetnictví představuje významný zdroj

informací, které napomáhají managementu na různých úrovních řízení stanovovat

a dosahovat cíle v oblasti zlepšování environmentálního profilu podniku i jeho ekonomické

výkonnosti. Můţe významným způsobem podpořit snahu podniku o neustálé zlepšování

jak jeho environmentálního profilu, tak i jeho ekonomické výkonnosti. (HYRŠLOVÁ,

2005, s. 13)

3.8. EMS – Environmentální manaţerský systém

V České republice se stále více zdomácňuje výraz Environmental Management

Systém, ve zkratce EMS, kterému u nás odpovídá termín „systém environmentálního

managementu“ nebo „environmentální manaţerský systém“.

Na webových stránkách americké organizace EPA (Environmental Protection

Agency) je uvedena následující definice EMS: „Environmentální manaţerský systém

(EMS) je sada nástrojů a principů, které umoţňují podnikům systematicky řídit záleţitosti

týkající se jejich environmentální a zdravotní bezpečnosti. To je základ pro neustálé

plánování, provádění, přezkoumávání a zlepšování podnikových operací směřujících

k integraci pojmu ţivotní prostředí do kaţdodenní podnikatelské praxe.“ (www.epa.gov)

Vysoká úroveň poţadavků na ochranu ţivotního prostředí není jen cílem politiky

ţivotního prostředí, ale i předpokladem pro průmyslový rozvoj. Politika ochrany ţivotního

prostředí stále více ovlivňuje průmyslovou politiku a naopak. Čím dál častěji se vyskytují

případy, kdy české podniky dodávající své výrobky zahraničním firmám jsou dotazovány

na stav a plnění závazků v oblasti ochrany ţivotního prostředí. Mnohdy jejich zodpovězení

a ověření zahraniční zákazník poţaduje jako podmínku pro svou zakázku. Zahraniční firmy

pravděpodobně z důvodu konkurenceschopnosti, upřednostňují spolupráci s dodavateli,

kteří mají zaveden EMS.

24

3.8.1 Struktura EMS

Pro konkrétní zavádění environmentálního manaţerského systému v podniku lze

pouţívat různých nástrojů. Správné postupy environmentálního managementu obvykle

vychází ze standardu nebo technické normy, které jsou odvozeny z jiţ známých přístupů,

zejména z manaţerského standardu ISO 9001 a související 14001 či EMAS. (KREUZ,

VOJÁČEK, 2007, s. 56)

Přístupy uspořádání jednotlivých norem se v zásadě neliší, pokud jde o poţadavky,

co musí podnikový systém environmentálního řízení obsahovat. Od kaţdé firmy vyţaduje

efektivní environmentální jednání řadu změn, nejen vyplývajících z nápravných aktivit

zpravidla technického charakteru, jako je např. sníţení emisí do ovzduší z technologie

zásobování energií nebo sníţení mnoţství odpadních vod vyuţitím recyklační

(recirkulační) technologie spotřeby vody. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 56)

Má-li environmentální řízení podniku tvořit integrální součást řídících procesů

podniku v celé jeho struktuře, nutně musí být vykonávány standardní úlohy managementu,

jako je rozhodování, organizační plánování cílů a zdrojů, komunikace, kontrola, personální

management, atd. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 56)

U environmentálního řízení lze vyuţít běţné nástroje řízení:

1. Přímé – jedná se o různá nařízení, příkazy či zákazy top-managementu,

které jednoznačně stanovují poţadované chování v určitých

situacích. Jejich nedodrţování je povaţováno za projev

nedisciplinovanosti a je zpravidla postihováno sankcí.

Svým charakterem do této skupiny patří i dokumentace v podobě interních směrnic, popisů

pracovních postupů, instrukcí, dle nichţ jsou definovány postupy pro výkon rutinních

činností. V podstatě se jedná o trvalé příkazy. Direktivní příkazy budou v oblasti

environmentální managementu voleny tehdy, kde je bezpodmínečně nutné dodrţet

technologické nebo jiné postupy tak, aby byly splněny stanovené environmentální

legislativní předpisy, normy, či limity, a dále v případech řešení závaţných havárií

či poruch. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57)

2. Nepřímé – jedná se spíše o motivační pravidla, s vyšší mírou delegované

samostatnosti a vyšší úrovní odpovědnosti. Příkladem mohou

být pravidla odměňování, podíly na dosaţených úsporách, atd.

25

Při environmentálním řízení se s nepřímými nástroji počítá především v etapě iniciace

pracovníků pro neustálé zlepšování environmentálních aspektů a dosahování

environmentálních cílů. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57)

Nedílnou součástí managementu na všech stupních řízení je kontrola. Jejím

smyslem je získání jistoty a důvěry, ţe vývoj řízeného jevu, reality, organizace, se vyvíjí

ţádoucím směrem a stanovené záměry a cíle budou nebo jsou dosaţeny. Kontrola nemá

opodstatnění, pokud chybí kritéria, která definují ţádoucí stav (cílové hodnoty, standardy,

postupy). Kontrolní činnost managementu bude tedy mít podstatnou úlohu ve všech fázích

zavádění a provádění environmentálního řízení. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 57)

3.8.2 Platné normy EMS

Pro zavádění systémů environmentálního managementu v podnicích existují dva

standardy, které lze v současnosti v ČR pouţít, a to:

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 761/2001, známé téţ

pod zkratkou EMAS II (z anglického originálu Eco-Management and Audit

Scheme). (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58)

Toto nařízení je závazné pro vlády všech členských států a je přímo aplikovatelné ve všech

členských státech Evropské unie. Vzniklo revizí předchozího Nařízení č. 1836/1993

(EMAS I). Revidované nařízení, tzv. EMAS II, bylo publikováno v Official Journal

of European Communities (Věstník) 24. 4. 2001. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58)

2. Technická norma ČSN EN ISO 14001 „Systémy environmentálního

managementu – Specifikace s návodem pro její vyuţití“. Tato norma má

celosvětovou působnost a její text byl vypracován v Technické komisi ISO/TC 207

„Environmentální management“ ve spolupráci s technickým výborem CEN/CS.

Byla přijata v roce 1996, český překlad vyšel v květnu 1997 jako ČSN EN ISO

14001. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 58)

3.8.3 Environmentální systémy řízení podle EMAS

Systém environmentálního managementu podle EMAS představuje aktivní přístup

podniku ke sledování, řízení a postupnému sniţování dopadů svých činností na ţivotní

26

prostředí. V České republice je garantem programu EMAS Ministerstvo ţivotního

prostředí. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22)

Organizace, které pracují v systému EMAS, se snaţí integrovat environmentální

hledisko do všech svých aktivit, pravidelně hodnotí vliv své činnosti na ţivotní prostředí

a snaţí se jej průběţně zlepšovat. Přínosem zavedení systému je nejen pozitivní dopad

na ţivotní prostředí, ale také například zkvalitnění systému řízení, zvyšování

ekonomických efektů nebo průběţné zvyšování kvalifikace zaměstnanců. (KOLÁŘOVÁ,

2009, s. 18)

Přijetím systému EMAS a realizací konkrétních opatření dávají organizace

pozitivní příklad a jasný signál, jak se chovat, pokud také další organizace chtějí být

ohleduplné k ţivotnímu prostředí. Zavedení systému má výrazný stimulační efekt

na environmentální chování podnikatelské sféry. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 18)

Organizace účastnící se EMAS musí projít těmito fázemi:

- úvodní environmentální přezkoumání

- zavedení systému řízení (problém – cíl – řešení – výsledek – zhodnocení)

- příprava environmentálního prohlášení

- ověření systému a prohlášení akreditovaným ověřovatelem

- bezplatná registrace (získání osvědčení o registraci, registrační číslo

a zapůjčení loga EMAS) (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22)

Akreditovaný environmentální ověřovatel schvaluje aktualizované údaje

v environmentálním prohlášení jednou ročně. V intervalu 3 let ověřuje znovu všechny

prvky systému environmentálního řízení, které jsou poţadovány pro registraci

do programu EMAS. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22)

Environmentální prohlášení je určeno především subjektům, které se zajímají

o environmentální výkonnost podniku. Mohou jimi být například: zákazníci, zaměstnanci,

finanční instituce, média, místní komunity, úřady, environmentální organizace, studenti

a vědečtí pracovníci, konzultanti, ale i konkurence. (KOLÁŘOVÁ, 2009, s. 22)

3.8.4 Environmentální systémy řízení podle ISO 14001

Norma ISO 14001 upravuje poţadavky na systém environmentálního

managementu. Tyto poţadavky lze rozdělit do tří skupin:

27

1. Pro první skupinu je charakteristické, ţe poţadavky v ní obsaţené spadají

do kompetence vrcholového managementu (plánování, E-politika, cíle, program,

E-přezkoumání, atd.)

2. V druhé skupině jsou poţadavky na vlastní fungování EMS v provozních činnostech.

Provozní činnosti jsou zde chápány velice široce, neboť nezahrnují jen výrobu, nýbrţ i

zásobování, skladování, údrţbu, pomocné provozy (např. úklidové činnosti) a obsluţné

činnosti (závodní jídelnu).

3. Třetí skupina je zaměřena na zpětnou vazbu. Těţiště poţadavků se týká monitorování a

vyhodnocování environmentálních aspektů a v případě neuspokojivých výsledků přijímání

nápravných opatření. (KREUZ, VOJÁČEK, 2007, s. 65)

V následující tabulce jsou uvedeny významné rozdíly v poţadavcích normy ISO

14001 a EMAS.

Tab. č. 1: Významné rozdíly v poţadavcích normy ISO 14001 a EMAS

Rozsah ISO 14001 EMAS

Působnost celosvětová členské země EU

Platnost

všechny typy organizací

(průmysl, sluţby, státní

správa)

EMAS I průmyslové

podniky; v EMAS II stejné

moţnosti jako u ISO 14001

Úvodní environmentální

přezkoumání (zhodnocení)

nevyţaduje se, ale

doporučuje je vyţadováno

Veřejné dokumenty pouze environmentální

politika

environmentální politika

a environmentální

prohlášení

Zakončení procesu certifikace

ověření (verifikace) systému

a environmentálního

prohlášení, validace dílčích

prohlášení mezi externími

audity

Zajištění zakončení

procesu

akreditovaná certifikační

organizace

akreditovaný

environmentální ověřovatel

Četnost auditu (cyklu

auditů) nejdéle tříletý interval viz ISO 14001

Zdroj: Firma a životní prostředí (KREUZ, J., VOJÁČEK, O. 2007)

28

4. PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE

4.1 Charakteristika společnosti ŢĎAS, a. s.

4.1.1 Základní údaje o společnosti

Akciová společnost ŢĎAS, se sídlem ve městě Ţďár nad Sázavou, zahrnuje

strojírensko – metalurgický komplex, patřící k největším společnostem uvedeného

zaměření v České republice. Tato společnost patří do skupiny firem Ţeleziarne Podbrezová

Group, jejímţ lídrem je přední světový výrobce trubek ŢP a. s. Podbrezová, Slovenská

republika. V současné době má ŢĎAS, a. s. přibliţně 2720 zaměstnanců. Výrobní

program, jehoţ základ tvoří především zařízení válcoven, tvářecích strojů a výrobků

metalurgie, ji řadí mezi přední evropské výrobce tohoto sortimentu, který je určen

především pro automobilový průmysl. Firma disponuje kvalifikovaným výrobním

a technickým personálem, moderní výrobní a vývojovou základnou.

Posláním společnosti je vyrábět a dodávat výrobky a polotovary vysoké uţitné

hodnoty, v poţadované kvalitě, poskytovat odpovídající sluţby a dodrţovat příslušné

bezpečnostní a ekologické předpisy.

Obr. č. 1: Společnost ŢĎAS, a. s.

Zdroj: www.zdas.cz

29

Obr. č. 2: Lokalizace spol. ŢĎAS, a. s. v ČR

Zdroj: www.zdas.cz

4.1.2 Historie společnosti ŢĎAS, a. s.

V roce 1252, kdy byl zaloţen ţďárský cisterciácký klášter, přicházejí do kraje první

prospektoři, hledající nejdříve stříbrnou a později ţeleznou rudu. První písemné zprávy

o přímé výrobě ţeleza v hamrech s redukčními pecemi v oblasti Ţďárska pochází z roku

1399. Zahájení provozu první vysoké pece s nepřímým způsobem výroby ţeleza v areálu

ţďárského kláštera se datuje kolem roku 1614. O téměř dvě století později, roku 1838, byl

v ţelezárnách v Polničce u Ţďáru zahájen provoz válcovny na výrobu ţelezničních

kolejnic. Komplex Ransko-polničských ţelezáren patřil v té době k největším v českých

zemích a dodával hutnické a strojírenské výrobky do celé Evropy. V roce 1886 došlo

v důsledku první dlouhotrvající krize k ukončení a zániku intenzivní ţelezářské výroby

na Ţďársku. Tato výroba byla opětovně zahájena aţ roku 1951. K obnovení historické

tradice přispělo odlití tradičního zvonu. Poté byla zahájena výroba mechanických lisů

vlastní konstrukce. Roku 1959 dnešní akciová společnost ŢĎAS dodala první spojitou

sochorovou válcovací trať (Čerepovec – SSSR). Postupným vývojem došlo i k zahájení

výroby v největší hale č. 5 umoţňující montáţ nejtěţších komponentů (1963). V roce 1991

byla uvedena do provozu nejmodernější válcovna profilů v indickém Visakhapatnamu.

O rok později byl podnik privatizován a vznikla akciová společnost ŢĎAS. Roku 1996

obdrţel podnik certifikaci systému jakosti ISO 9001. Podnik byl několikrát oceněn

na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, poprvé v roce 2000 za exponát

30

„Kontejnerové hydraulické nůţky na šrot CNS 400 K“, poté roku 2007 za exponát

„Hydraulické paketovací nůţky na šrot CNS 1100-CV2“. Mezitím, roku 2002,

do společnosti vstupuje strategický partner a majoritní vlastník, slovenská firma Ţeleziarne

Podbrezová, a. s.

4.2 Environmentální manaţerský systém (EMS)

Akciová společnost ŢĎAS leţí na jiţní hranici chráněné krajinné oblasti Ţďárské

vrchy, která patří mezi nejčistší krajinné celky v ČR, coţ ve své podstatě vytváří přirozený

tlak okolí na to, aby společnost usilovala o co nejpříznivější dopad své činnosti na ţivotní

prostředí.

V květnu 2005 společnost úspěšně zavedla a certifikovala environmentální systém

řízení (EMS). Od roku 2006 je funkčnost systému pravidelně obhajována při kontrolních

externích auditech. EMS je součástí integrovaného systému řízení ŢĎAS, a. s.,

coţ znamená, ţe kromě jiţ jmenovaného systému pro ochranu ţivotního prostředí také

zahrnuje systém řízení jakosti dle EN ISO 9001 a systém bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci dle EN ISO 18001 (OHSAS).

Ekolog společnosti vykonává funkci manaţera pro systém EMS. Jeho pracovní

náplní je metodicky řídit a kontrolovat péči o ţivotní prostředí ve ŢĎAS, a. s. Zároveň

však spolupracuje s dalšími manaţery pro oblast kvality (QMS) a bezpečnosti práce

(AMS). Ekolog firmy také při nástupu pracovníků provádí úvodní školení z oblasti

ochrany ţivotního prostředí.

Environmentální manaţerský systém tvoří ve společnosti ŢĎAS, a. s. řadu

koordinovaných činností, které podnik systematicky začleňuje do svého řídícího systému,

aby tak mohl plánovitě sniţovat svůj negativní dopad na ţivotní prostředí. Hlavním

znakem environmentálního manaţerského systému je skutečnost, ţe se jedná

o systematický, stále se opakující proces, kdy vţdy po splnění zadaného cíle nebo úkolu

se vytyčí cíl, popř. úkol, nový. V úplném jádru systému environmentálního managementu

je tak neustálé sniţování vlivu podniku na ţivotní prostředí a zlepšování podnikového

systému environmentálního managementu jako takového. Ve společnosti ŢĎAS, a. s.

je v praxi k tomuto dosahování stanovených cílů vyuţíván tzv. Demingův cyklus nazývaný

jako cyklus „plán – realizace – kontrola – zlepšení“, neboli PDCA „plan – do – check –

act“. Podrobněji je tento model popsán na obr. č. 3.

31

Plánování

ProvozKontrola

Zlepšení

Obr. č. 3: Systém environmentálního managementu ŢĎAS, a. s. a cyklus PDCA

Zdroj: vlastní práce

4.3 Zavádění a provozování EMS

Podstatou zavádění systému environmentálního managementu bylo ve společnosti

ŢĎAS, a. s. postupné vnášení environmentálních hledisek do jejího řídícího systému,

a to na všech úrovních řízení.

Provoz systému environmentálního managementu v podniku je rozloţen do pěti

etap, přičemţ první, tzv. zahajovací etapa, se vyskytuje pouze na počátku, kdy

se organizace rozhodla, ţe bude EMS zavádět. Ostatní čtyři etapy (plánovací, prováděcí,

kontrolní a hodnotící) tvoří cyklický, stále se opakující proces. Realizace kaţdé

z vyjmenovaných etap se opět skládá z řady dílčích kroků, které na sebe různě navazují.

4.3.1 Zahajovací etapa

Zahajovací, neboli přípravná etapa spočívala v:

1. rozhodnutí zavést EMS

2. provedení úvodního environmentálního přezkoumání

Úvodní environmentální přezkoumání

Environmentální politika

Plánování (vyhodnocení

environmentálních aspektů, legislativních

požadavků, stanovení cílů a programů EMS)

Provoz (školení, komunikace,

dokumentace, prevence havárií)

Přezkoumání (vyhodnocení a revize

politiky, kontrola a revize cílů, nálezy z auditů,

náprava neshod, vyhodnocení efektivnosti)

Měření (kontrola, monitoring,

měření, zajištění shody a souladu, záznamy

z měření) Audit EMS

32

Toto přezkoumání bylo uskutečněno ve všech provozech společnosti a to za kaţdou

vykonávanou činnost. Veškeré environmentální aspekty, jako je např. spotřeba vody,

spotřeba elektřiny, vznik odpadů, emise do ovzduší apod., se jednotlivě za kaţdý provoz

zapisovaly do formuláře nazvaného Registr environmentálních aspektů (viz příloha č. 3).

V Registru environmentálních aspektů je uveden název a umístění zařízení daného

provozu; činnost, kterou toto zařízení vykonává; environmentální aspekty; environmentální

dopady; legislativa a významnost. Celkem podnik k tomuto přezkoumání vyuţil přibliţně

200 kusů Registrů. Návodem ke správnému vyplnění Registrů jsou podnikem vydané

interní směrnice.

3. stanovení environmentální politiky podniku

V rámci politiky EMS si společnost ŢĎAS, a. s. stanovila tyto základní zásady:

sniţování negativního vlivu na ţivotní prostředí

racionální nakládání s odpady s ohledem na moţnost jejich recyklace

a dalšího materiálového vyuţití

efektivní vyuţívání přírodních zdrojů

trvalé zlepšování kvality ovzduší

zvyšování úrovně znalostí a povědomí zaměstnanců společnosti o zásadách

systému jakosti, ochrany ţivotního prostředí a bezpečnosti práce formou

cíleného školení a vzdělávání

4.3.2 Plánovací etapa

Poté, co byly zjištěny významné vlivy podniku na ţivotní prostředí a zrevidovány

legislativní poţadavky na podnik, je dalším logickým krokem výběr určitého

environmentálního problému a naplánování jeho řešení. Plánovací fáze ve společnosti

ŢĎAS, a. s. probíhá v několika dílčích krocích:

1. odvození environmentálních cílů

Na základě analýzy stávajícího stavu provedené pomocí formulářů Registrů

environmentálních aspektů jsou stanoveny environmentální cíle. V této fázi zavádění EMS

jde o vybrání a naplánování určitého řešení, které se vztahuje k zcela konkrétnímu

environmentálnímu problému. V podniku ŢĎAS, a. s. je pravidlem, ţe je stanoven

minimálně jeden cíl na kaţdou sloţku ţivotního prostředí (voda, ovzduší, půda, příroda,

krajina). Tyto cíle jsou určovány vţdy na pětileté období.

33

Do roku 2010 byly v podniku nastaveny následující cíle:

1. rekonstrukcí lakoven H4 (hala č. 4) a H5 (hala č. 5) dosáhnout sníţení emisí

CxHy (těkavých uhlovodíků) při odmašťování do 50 mg/m3

2. zlepšit účinnost odsávání EOP (elektrických obloukových pecí) při trvalém

dodrţení emisního limitu tuhých znečišťujících látek (TZL) do 50 mg/m3

3. rekonstrukcí odsávání ANDROMATU (brousící zařízení) zlepšit účinnost

odsávání při trvalém dodrţení emisního limitu TZL do 200 mg/m3

4. sníţit měrnou spotřebu elektrické energie u EOP o 5 %

5. sníţit měrnou spotřebu chladicí vody u EOP o 5 %

6. zvýšit podíl recyklované strusky o 10 %

7. sníţit spotřebu vody u iontové nitridace o 20 %

V současnosti probíhá zpracovávání nových cílů na další pětileté období 2011 – 2015.

2. vypracování environmentálních programů

Pro kaţdý z cílů EMS jsou v rámci útvarů, kterých se vyhlášené cíle týkají,

zpracovány postupy, jakým způsobem cílů dosáhnout. Tyto postupy obsahují jednotlivá

dílčí opatření, termín plnění, zodpovědnost a náklady na realizaci.

3. stanovení organizační struktury a struktury procesů

K prosazení cílů a programů EMS je třeba stanovit odpovědnosti a pravomoci, a to

pomocí organizační struktury a struktury procesů. V rámci organizační struktury je kladen

důraz na funkce a stanovení odpovědností, úkolů, kompetencí jednotlivých funkcí

ve vztahu k ţivotnímu prostředí a téţ na komunikační cesty mezi různými funkcemi

a podnikovými úrovněmi. Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s. je znázorněna

na obr. č. 4. Zeleně jsou označené právě klíčové pozice v rámci ochrany ţivotního

prostředí ve společnosti.

34

Obr. č. 4: Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s.

Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s.

Vysvětlivky:

GŘ – generální ředitel

PŘ – personální ředitel

FŘ – finanční ředitel

LŘ – ředitel pro logistiku

OŘ – obchodní ředitel

TŘ – technický ředitel

VŘ – výrobní ředitel

GO – generální opravy

VDK – výrobně dispečerská kancelář

V oblasti struktury procesů je kladen důraz na takové oblasti jako například: nákup,

dodávky, plánování výroby, výrobní postupy, činnost smluvních partnerů, vzdělání

GŘ/ Úsek generálního ředitele

PŘ/ Úsek Řízení

lidských zdrojů

FŘ/ Úsek Finance

LŘ/ Úsek Logistika

Odbor dopravy a

služeb

Vedoucí silniční

dopravy

Referent služeb

Odbor Nákup

Referent drobného prodeje

OŘ/ Úsek Obchod

TŘ/ Úsek Technika

Provoz Energetika

Ekolog, odpad.

hospodář

Dispečer VDK

Odbor generálních oprav (GO)

Vedoucí odd. Servis

oprav

Mistr GO (elektro)

Tribotechnik

Odbor investic

Vedoucí odd.

Investic

VŘ/ Úsek Výroba

Technická kancelář

Vedoucí odd. TK

Metalurgie

Vedoucí odd. TK

Strojíren

Pracovník TK pro

nástroje

Obor Metalurgie

Obor Strojírny

Obor Nástroje

Obor Externí

montáže

35

a vzdělávání zaměstnanců podniku, komunikace a podávání zpráv, řízení dokumentů

a údajů, havarijní připravenost a reakce, aj.

4.3.3 Prováděcí etapa

Úkolem prováděcí etapy je dosáhnout stanovených cílových hodnot postupem

dle vypracovaného environmentálního programu.

4.3.4. Kontrolní etapa

Úkolem kontrolní etapy je zavést taková měřící a kontrolní opatření, která zajistí,

aby EMS fungoval v souladu se stanoveným programem environmentálního managementu,

a aby oblasti vyţadující nápravnou činnost a nápravná opatření byly co nejdříve odhaleny.

Mezi nejdůleţitější kroky této etapy patří:

monitorování a měření

hodnocení a kontrola nápravných a preventivních opatření

záznamy EMS a řízení informací

provádění auditů EMS (interních)

4.3.5. Hodnotící etapa

Úkolem hodnotící etapy je prověřit a vyhodnotit chod EMS z hlediska zajištění

jeho aktuálnosti, vhodnosti a účinnosti. Vedení organizace provádí dvakrát do roka

přezkoumání systému environmentálního managementu, aby tak zajistilo jeho neustálou

aktuálnost a efektivnost. Při tomto přezkoumání, neboli interním auditu se zjišťují případné

nedostatky a vydává se tzv. opatření a doporučení k nápravě, kde je určen termín

odstranění zjištěného nedostatku.

Vzhledem k tomu, ţe má společnost ŢĎAS, a. s. zaveden systém řízení podle ISO

14001, kaţdoročně se pro hodnocení provádí externí certifikační audit. Audit vykonává

nezávislá akreditovaná certifikační organizace TŰV NORD Czech, s. r. o., která byla

pro tento účel vybrána a schválena představenstvem společnosti. V případě, ţe by systém

environmentálního řízení neprobíhal v souladu s poţadavky normy, vydá certifikační

36

organizace návrh k zlepšení nebo odchylkový protokol, v krajním případě můţe

i pozastavit platnost vydaného certifikátu.

4.4 Analýza systému environmentálních opatření

Výrobní základna společnosti ŢĎAS, a. s. je tvořena z několika technologicky

uzavřených celků pro těţkou kusovou a malosériovou výrobu, které jsou umístěny

v jednotlivých provozech. Těmi nejdůleţitějšími zdroji znečišťování jsou v této organizaci

následující výrobní provozy: Výroba oboru Strojírny, Kovárna, Modelárna, Ocelárna,

Ingotárna, Výroba odlitků, Energetika, Výroba, Doprava a sluţby.

Součástí analýzy systému environmentálních opatření v podniku ŢĎAS, a. s.

je popis jednotlivých oblastí ţivotního prostředí, způsob, jakým podnik tyto oblasti svou

činností ovlivňuje a jaké prostředky pouţívá ke zmírnění nebo úplnému odstranění

negativního dopadu činnosti podniku na environment.

V tabulkách č. 2 a 3 jsou uvedeny náklady, které společnost ŢĎAS, a. s. vynaloţila

v letech 2005 – 2008 na ochranu ţivotního prostředí (ŢP). Celkové investiční náklady

představují náklady společnosti na pořízení nových a obnovu starých nebo zastaralých

zařízení, nemovitostí, průmyslového a technického vybavení, které hraje důleţitou roli

v ochraně ţivotního prostředí. Neinvestiční, neboli provozní náklady na ochranu ţivotního

prostředí pak zahrnují např. náklady na měření emisí, provoz filtrů, spotřebu elektrické

energie, provoz čističek odpadních vod (ČOV), provoz vodárny a kanalizace apod. Z obou

tabulek je zřejmé, ţe je kaţdoročně na ochranu ţivotního prostředí vynakládáno přibliţně

stejné mnoţství finančních prostředků. Výjimkou je rok 2006, kdy celkové investiční

náklady společnosti (tab. č. 2) tvořily ve srovnání s ostatními roky pouze 1 021 tis. Kč.

Důvodem byla priorita investice do nové technologie v provozu Metalurgie.

Tab. č. 2: Celkové investiční náklady na ochranu ŢP

Rok Celkové investiční náklady na OŢP

(v tis. Kč)

2005 37 467

2006 1 021

2007 33 246

2008 32 711

Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s.

37

Tab. č. 3: Neinvestiční (provozní) náklady na ochranu ŢP (v tis. Kč)

Rok Ochrana

ovzduší

Ochrana

vod

Nakládání

s odpady

Ochrana

půdy

Náklady

na audity Celkem

2006 5 756 4 297 37 575 - 430 48 058

2007 27 966 3 178 24 646 2 301 56 093

2008 29 340 2 576 29 607 168 476 62 167

Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s.

Tab. č. 4: Podíl nákladů ochrany ŢP na HV po zdanění v letech 2006 – 2008

Rok HV po zdanění Podíl nákladů ochrany ŢP

na HV (v %)

2006 220 435 22,3 %

2007 297 915 30,0 %

2008 403 974 23,5 %

Zdroj: vlastní výpočty na základě údajů z výročních zpráv spol. ŽĎAS, a. s.

4.4.1 Ochrana ovzduší

Společnost ŢĎAS, a. s. provozuje z pohledu zákona o ovzduší (Zákon č. 86/2002

Sb.) všechny typy zdrojů znečišťování ovzduší, a to zvláště velké, velké, střední a malé.

Mezi zvláště velké zdroje znečišťování ovzduší v podniku patří: elektrické obloukové pece

(výroba odlitků), provoz Energetika a provoz Mořírna. Velkými zdroji znečišťování

ovzduší jsou lakovny strojíren, ţíhací a ohřívací pece slévárny. Střední a malé zdroje

znečišťování ovzduší je v tomto podniku těţké identifikovat z důvodu jejich četnosti

v kaţdém z provozů společnosti.

Mezi látky, kterým je třeba věnovat pozornost v rámci ochrany ovzduší, patří

technické plyny vyskytující se v provozech podniku. V kaţdém z provozů se nejčetněji

vyskytuje zemní plyn a acetylén. Na H5 (strojírenská výroba) je pouţíván čpavek

v tlakových lahvích a iontová nitridace1. Oxid uhličitý (CO2), argon, dusík a kyslík

se pouţívají na H5, H9 (metalurgická výroba) a H10 (energetika).

Provoz kaţdého zdroje znečištění je ve společnosti ŢĎAS, a. s. sledován v podobě

provozní dokumentace a pravidelně měřen v rozsahu a frekvenci stanoveném zákonem.

Pro zvláště velké a velké zdroje znečišťování jsou vypracovány a schváleny provozní řády,

které by měly být snadno přístupné kaţdému ze zaměstnanců pracoviště. Zdroje

1 Iontová nitridace je proces, při kterém se povrch kovu sytí nasyceným uhlíkem při teplotách 460

– 580°C.

38

znečišťování ovzduší, které emitují CO2, se monitorují z důvodu vykazování emisí CO2

v souvislosti s obchodováním s emisemi skleníkových plynů.

Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů bylo ve společnosti

ŢĎAS, a. s. zavedeno v roce 2005. Organizaci bylo v prvním obchodovacím období

(2005 – 2007) přiděleno 190 431 ks povolenek ročně. 1 ks povolenky představuje 1 t

vypuštěného CO2. Ve druhém obchodovacím období (2008 – 2012) bylo přidělené

mnoţství povolenek omezeno na 130 532 ks. Od počátku obchodování s emisními

povolenkami v podniku ŢĎAS, a. s. je tento trţně orientovaný nástroj politiky ţivotního

prostředí pro podnik finančně výhodný. Zpravidla větší část přidělených povolenek podnik

spotřebuje, zbývající část povolenek si můţe převést do dalšího roku nebo ji prodat na trhu

za aktuální trţní cenu. V roce 2009 byla tato trţní cena přibliţně 327 Kč/ks.

Graf č. 1: Systém s kredity emisních povolenek

Zdroj: vlastní práce na základě údajů z výročních zpráv spol. ŽĎAS, a. s.

Nejvýznamnější environmentální opatření v oblasti ochrany ovzduší:

elektrostatický odlučovač pro kotle na pevná paliva

odsávání elektrických obloukových pecí

plynofikace provozu Metalurgie

výstavba nových lakoven v provozu Strojírny

centrální odlučovací stanice v provozu Metalurgie

0

20 000

40 000

60 000

80 000

100 000

120 000

140 000

160 000

180 000

200 000

2006 2007 2008 2009

Emise CO2

Roky

Vytvořené kredity

Skutečné emise

39

částečná plynofikace provozu Energetika

rekonstrukce odsávání elektrických obloukových pecí

výstavba filtračního zařízení pro záchyt emisí těkavých uhlovodíků na lakovně H4

4.4.2 Ochrana půdy a nakládání s odpady

Důleţitým základem hospodárného nakládání s odpady ve společnosti ŢĎAS, a. s.

je jejich třídění podle kategorie nebezpečnosti a druhů přímo v místě jejich vzniku.

Základní kategorizace odpadů v organizaci je rozdělení na odpady nebezpečné a ostatní.

Mezi nebezpečné odpady, které organizace produkuje, patří např. odpadní barvy

a laky obsahující organická rozpouštědla; odpadní řezné emulze; odpady z odmašťování

vodní parou; kaly z odlučovačů oleje; pevné odpady z čištění plynů obsahujících

nebezpečné látky; slévárenské písky; kovové kaly; alkalické mořicí roztoky a dřevo

obsahující nebezpečné látky.

Do kategorie ostatních odpadů podnik zařadil produkci takových odpadů, jako je

např. kotelní škvára; elektrárenský popílek; odpady ze zpracování strusky; otryskávací

písky; uliční smetky; odpadní ţelezné a neţelezné (barevné) kovy a tříděné odpady (papír,

lepenka, plasty, sklo).

V kaţdém z jednotlivých provozů podniku je stanoven stejný systém třídění

odpadů. Jsou zde určená sběrná místa, kde by pracovníci měli vyprodukovaný odpad

shromaţďovat a následně třídit do barevně odlišených plechových sudů. Barevný systém

a značení sudů na odpad je následující:

ţlutá – plasty

modrá – sběrový papír

hnědá – komunální odpad

červená – hadry

Poté, co proběhne základní rozdělení odpadů, jsou takto vytříděné odpady

předávány specializovaným firmám k dalšímu vyuţití nebo likvidaci. Tyto odpady vţdy

musí provázet příslušná dokumentace – formulář Základní popis odpadu (viz příloha č. 2).

Část nebezpečných odpadů je také spalována nebo ukládána na řízené skládky. Ostatní

odpady jsou ukládány na řízenou skládku v Ronově nad Sázavou.

V provozech Pískovna, Výrobna odlitků a Slévárna zcela chybí sběrná místa

na odpad. Pracovníci pak odpad buď netřídí vůbec, nebo ho shromaţďují a přenáší

40

na sousední provozy. Důsledkem chybějících sběrných míst je tak nepořádek

na pracovištích těchto provozů.

V grafu č. 2 je znázorněna celková produkce odpadů společnosti ŢĎAS, a. s.

v letech 2004 –2008. Hodnoty roku 2009 byly stanoveny na základě odhadu produkce

odpadů za leden – září daného roku. Od počátku 90. let 20. století došlo k výraznému

poklesu produkce odpadů – z původních cca 100 – 120 tis. tun ročně na současných

(v průměru) 30 – 40 tis. tun za rok. Zmíněný pokles produkce odpadů však nebyl vyvolán

sníţením objemu výroby. Důleţitým prvkem tohoto vývoje byl jednak růst legislativních

povinností společnosti v oblasti odpadů, ale především také změna celkového přístupu

k odpadům jako k cenné surovině. V posledních letech je velká část klíčových odpadů,

jako škvára, slévárenské písky nebo popílek, předávána specializovaným firmám jako

surovina vhodná pro další výrobu. Část některých odpadů (např. slévárenská struska) je

předávána oprávněným firmám k recyklaci anebo povrchovým úpravám vytěţených

severočeských dolů (slévárenský písek).

Graf č. 2: Celková produkce odpadů ve spol. ŢĎAS, a. s. v letech 2004 – 2009

s rozdělením na odpady nebezpečné a ostatní

Zdroj: www.zdas.cz

41

Obaly

Obaly se v případě, ţe splní svou funkci, stávají odpadem. Veškerou dokumentaci

spojenou s nakládáním s obaly vyskytujících se v provozech společnosti zajišťuje obalový

technik expedice úseku Logistika. V případě zpětného odběru těchto obalů nebo odpadu

z těchto obalů vede obalovou dokumentaci ekolog a. s. a to odděleně od evidence odpadů.

Zpětný odběr se týká následujících výrobků:

výbojky a zářivky

elektrické akumulátory

galvanické články a baterie

pneumatiky

obaly od tonerů

chladničky, mrazáky

oleje

Shrnutí nejvýznamnějších environmentálních opatření v oblasti ochrany půdy a nakládání

s odpady:

spoluúčast firmy na vybudování moderní řízené skládky TPO a TKO s regionálním

významem v Ronově nad Sázavou

důsledné třídění odpadů

maximální zhodnocování surovin

maloodpadové nebo bezodpadové technologie výroby

vyuţívání odpadů jako surovin vhodných k dalšímu vyuţití

zavedení nové technologie ve výrobě pískových forem, coţ má za následek sníţení

produkce odpadních slévárenských písků

4.4.3 Ochrana vod

Vodní hospodářství ve společnosti ŢĎAS, a. s. řídí vodohospodář, který dále

spolupracuje s pracovníky laboratoře, úpraven vody, čističky odpadních vod (ČOV)

a kanalizační četou. Podnik je zcela soběstačný v zásobování vodou.

Provozuje vlastní úpravny vody pro technologické účely. Zdrojem této uţitkové

(technologické) vody jsou vodárny ve správě úseku Energetika. Tyto vodárny slouţí

42

k odběru povrchové vody z Radonínského (na potoku Šabrava) a Bránského rybníku

(na řece Sázavě). Úprava uţitkové vody spočívá v pískové filtraci a dávkování roztoku

chlornanu sodného. Takto upravená voda je akumulována ve vodojemu a následně

pro potřeby podniku vedena rozvodným řádem uţitkové vody. Voda se pak vyuţívá

k chlazení technologických zařízení, její přebytky jsou také smluvně k dispozici externím

odběratelům.

Pro potřebu stravovacích provozů a sociálního zařízení pouţívá ŢĎAS, a. s. kvalitní

pitnou vodu z vlastních hlubokometráţních hydrogeologických vrtů. Úprava této pitné

vody spočívá v provzdušnění (odstranění radonu), tlakové filtraci a v bakteriologickém

zabezpečení prostřednictvím dávkování roztoku chlornanu sodného. V případě, ţe má

podnik nedostatek pitné vody, kupuje ji od společnosti VAS, a. s., v opačném případě

podnik pitnou vodu poskytuje ke smluvnímu prodeji externím odběratelům, stejně jako

vodu uţitkovou.

Odpadní vody jsou zpracovávány ve dvou čistírnách odpadních vod (ČOV) –

anorganické a organické. Organická ČOV slouţí pro vyčištění odpadních vod splaškového

charakteru produkovaných jak podnikem ŢĎAS, a. s., tak i externími dodavateli. Tato

čistička byla zřízena v roce 1970 a v současnosti potřebuje modernizaci. Důvodem je

zvyšující se koncentrace znečišťujících látek ve vodě, coţ je způsobeno rostoucím

objemem vypouštěné vody. Modernizace organické ČOV představuje investici

cca 15 mil. Kč. Anorganická ČOV slouţí k čištění odpadních vod z metalurgického

provozu, které jsou znečištěné pískovou suspenzí vznikající po čištění odlitků. Součástí

anorganické ČOV je deemulgační stanice, kde dochází k odstraňování ropných látek

z vody. Voda je po přečištění v ČOV vypouštěna do řeky Sázavy.

V průběhu 90. let a ještě krátce po roce 2000 byl v podniku trend poklesu odběru

vody z povrchových i podzemních zdrojů, coţ se přímo odráţelo i v mnoţstvích

vypouštěných odpadních vod. V letech 2004 – 2006 byl trend opačný, a to i přes to, ţe

se podařilo uvést do provozu technologie, sniţující spotřebu vody (např. chlazení u iontové

nitridace strojíren). Spotřeba vody, zejména té následně čištěné na anorganické ČOV,

je přímo úměrná objemu výroby v provozu Metalurgie a objemu kovárenských výrobků

kalených ve vodě. Objemy vypouštěných odpadních vod uvádí graf č. 3. Objemy

znečišťujících látek v těchto odpadních vodách uvádí graf č. 4.

43

Graf č. 3: Roční mnoţství čištěných odpadních vod vypouštěných do řeky Sázavy

Zdroj: www.zdas.cz

Graf č. 4: Roční mnoţství znečišťujících látek vypouštěných do řeky Sázavy

Zdroj: www.zdas.cz

44

V provozech podniku jsou stanovena přísná pravidla pro zacházení s chemickými

látkami a prostředky. Je kladen důraz na zabránění případných úniků těchto látek

na podlahu haly a je zakázáno čištění nářadí, sudů a jiných nádob vodou v blízkosti

kanalizačních vpustí. Skladované sudy s těmito látkami, ať v příručních skladech

nebo přímo ve výrobě, jsou umístěny nad záchytnými vanami.

Nejvýznamnější environmentální opatření v oblasti ochrany vod:

výstavba nové deemulgační stanice anorganické ČOV (ke zpracování řezných

a chladicích emulzí a zaolejovaných vod)

přístavba nového a rekonstrukce starého ústředního skladu hořlavin

výstavba nového emulzního hospodářství kovárny provozu Metalurgie

indikační síť hydrogeologických pozorovacích vrtů po obvodu areálu firmy

pro včasné zjištění a lokalizaci případného znečištění podzemních vod

sníţení spotřeby vody u iontové nitridace v hale č. 5 v důsledku zavedení chlazení

vzduchem místo chlazení vodou

4.4.4 Energetika

Provoz Energetika je pomocný provoz, který zajišťuje výrobu a dodávku elektřiny,

tepelné energie, zemního plynu, stlačené emulze, acetylén, kyslík, pitné a technologické

vody a stlačeného vzduchu pro ostatní provozy společnosti. Hlavní částí provozu

je teplárna, kde je umístěna technologie výroby tepla a elektřiny. Ve správě provozu jsou

i rozvody médií v areálu podniku (zemní plyn, voda, stlačený vzduch, horkovody

a parovody). Teplárna slouţí jako energetické centrum závodu pro zásobování teplem,

a to jak vlastních budov v areálu závodu, tak i pro zásobování tepelnou energií přilehlé

městské části. Hlavní surovinou je zde uhlí a zemní plyn.

Integrovaný registr znečišťování

V roce 2003 nabyl účinnosti zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci

a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované

prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Evropské komise o integrované

prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování ţivotního prostředí (IRZ). IRZ

45

je veřejně přístupný seznam nebo databáze znečišťujících látek, jejich úniků a přenosů.

Ohlašovací povinnost do IRZ vzniká dosaţením nebo překročením ohlašovacího prahu

znečišťující látky dle seznamu v příloze IRZ. V případě IRZ se neohlašuje za jednotlivá

zařízení produkující znečištění, ale za kaţdou provozovnu zvlášť. Společnost ŢĎAS, a. s.

má 3 integrovaná povolení na provoz Mořírna, Metalurgie a Energetika.

Provoz Energetika je zařazen do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování

ovzduší. Vypouštěné emise znečišťujících látek jsou sledovány u jednotlivých zařízení

(kotlů) měřením. Pokud by celkový instalovaný výkon kotlů byl vyšší neţ 100 MW,

musela by společnost ze zákona zavést kontinuální (nepřetrţité) měření. V současné době

je v provozu jeden plynový kotel (K7) o výkonu 18,3 MW a dva uhelné kotle (K3 a K5)

o výkonech 15,7 MW a 49,6 MW. Celkový instalovaný výkon kotlů tak představuje

83,6 MW, coţ v tomto případě znamená, ţe kontrolní měření nemusí být kontinuální,

nýbrţ je absolvováno pouze 2x ročně.

Součástí K5 je i elektrický odlučovač, K3 je napojen na dva mechanické

odlučovače s moţností připojení na elektrický odlučovač K5. Nástrojem předcházení

vzniku, anebo omezení emisí je Plán sníţení emisí zdroje kotelna, energetika.

Tab. č. 5: Vývoj spotřeb paliv a energií v letech 2003 – 2008

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Elektrická

energie

(kWh)

75 895 976 83 135 163 85 420 630 88 177 251 86 641 886 85 923 963

Zemní plyn

(tis. m3)

15 479,334 17 456,529 18 613,238 18 667,845 17 378,493 16 509,179

Acetylén

(m3)

44 416 50 284 56 818 45 090 39 928 47 845

Voda (m3) 2 195 489 2 374 006 2 554 900 2 393 129 2 553 400 2 446 914

Uhlí (t) 58 800 62 480 60 200 54 950 58 300 59 100

Zdroj: firemní dokumentace spol. ŽĎAS, a. s.

Z tabulky č. 5 je zřejmé, ţe spotřeba paliv a energií v jednotlivých letech nijak zvlášť

neroste ani neklesá. Lehce znatelné výkyvy hodnot lze zaznamenat pouze v případě

spotřeby elektrické energie a acetylénu.

46

4.5 Výhled na chystané legislativní změny

Ovzduší

novela vyhlášky č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů

a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.

Změny:

- zrušení kontinuálního měření emisí TZL a SO2 u zdrojů spalujících výhradně zemní plyn

Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.:

- ţádné; podnik pouţívá jak zemní plyn, tak i tuhá paliva (uhlí)

návrh nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách

provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.

Změny:

- změna podmínek pro provoz spalovacích zdrojů spalujících dřevotřísku, překliţku,

dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo

Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.:

- ţádné

novela zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise

skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Změny:

- začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise

skleníkových plynů.

Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.:

- ţádné

47

Odpady

novela vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky

a jejich využívání na povrchu terénu.

Změny:

- změna kritérií a postupů pro přijímání odpadů na skládky

- rozšíření a zpřísnění povinností při vyuţívání odpadů na povrchu terénu

- změna podmínek pro uloţení stabilizovaného odpadu ze zařízení pro mechanicko –

biologickou úpravu komunálních odpadů na skládku odpadů

Důsledky pro podnik ŢĎAS, a. s.:

- ţádné; dotčenými subjekty jsou v těchto případech provozovatelé skládek, provozovatelé

mechanicko – biologické úpravy komunálních odpadů a subjekty ukládající odpady

na povrch terénu, coţ společnosti ŢĎAS, a. s. není

Změny v legislativě, kterou se podnik ŢĎAS, a. s. řídí, nejsou pro tuto organizaci

nijak významné. Jedná se o novely zákonů, nařízení vlády a vyhlášek především z oblasti

ovzduší a odpadů. Hlavním důvodem všech výše zmiňovaných legislativních návrhů

je implementace směrnic Evropského parlamentu a rady ES do legislativy ČR. Ovšem

v současnosti se ţádný z návrhů podniku ŢĎAS, a. s. netýká.

4.6 Vlastní návrhy v ochraně ţivotního prostředí společnosti

4.6.1 Posílení personálního zajištění v oblasti ekologie

V oblasti ekologie včetně nakládání s odpady působí na jednotlivých pracovištích

celkem 66 technicko - hospodářských pracovníků technických kanceláří, vrchních mistrů

a mistrů s vysokoškolským nebo úplným středoškolským vzděláním. Fyzické nakládání

s odpady, jejich přepravu a shromaţďování na vymezených místech před odvozem

k dalšímu vyuţití nebo zneškodnění zajišťuje celkem 71 pracovníků v dělnických profesích

s úplným středoškolským vzděláním, vyučených v oboru nebo se základním vzděláním.

Tito pracovníci a obecně všichni zaměstnanci ŢĎAS, a. s. (přibliţně 2300) by měli

být v rámci ekologie a nakládání s odpady řádně proškoleni.

48

Funkce ekologa společnosti zahrnuje mnohé pracovní činnosti.

Mezi ty nejdůleţitější patří:

manaţerské činnosti v oblasti EMS

spolupráce s dalšími manaţery pro oblast kvality (QMS) a bezpečnosti práce

(AMS)

spolupráce s vodohospodářem společnosti

zpracovávání dat do podnikových statistik

zpracovávání veškeré firemní dokumentace v oblasti ekologie

úvodní školení pracovníků z oblasti ochrany ţivotního prostředí

školení středního managementu (mistrů, vedoucích) o ekologii

aktualizace webových stránek o ekologii

vedení firmy takovým způsobem, aby se nedostala do kolize se zákonem

Vykonávání manaţerské funkce v oblasti EMS představuje veškeré činnosti

managementu na vrcholové a střední úrovni řízení, jako je plánování, organizování,

vedení, rozhodování, kontrola a hodnocení.

Vzhledem k širokému záběru pracovních poţadavků a povinností na funkci

ekologa, navrhuji pro efektivní a důsledné fungování EMS v této společnosti posílení

personálního zajištění v oblasti environmentálního řízení. Prakticky se jedná o přijmutí

jednoho pracovníka do hlavního pracovního poměru. Hlavní náplní činnosti tohoto

pracovníka by bylo provádění školení zaměstnanců podniku.

V současnosti jsou odborně školeni z oblasti ekologie pouze mistři a vedoucí

jednotlivých provozů, kteří by měli dále proškolovat své podřízené pracovníky. Záleţí

však na rozhodnutí a přístupu kaţdého vedoucího, jak často a zda vůbec bude školení

provádět. Většina z vedoucích dobře rozumí daným výrobním činnostem a jsou odborníky

ve svém oboru, ale ne kaţdý mistr má navíc schopnost vést a motivovat své podřízené

způsobem zvyšujícím jejich zainteresovanost v oblasti ochrany ţivotního prostředí.

Nově přijatý pracovník ŢĎAS, a. s. by v rámci své funkce školil jak nově nabrané

pracovníky, tak i proškoloval ty stávající. Stanovil by si určité školící dny, které by mohly

probíhat dvakrát do týdne, například kaţdé úterý a čtvrtek. Jelikoţ není moţné,

aby se v daný okamţik, tzn. ve školící den, uvolnili pro školení všichni pracovníci

na pracovišti, mistr daného úseku vţdy vybere alespoň část, která bude na školení tento

úsek zastupovat. Ve školící den by probíhaly dvě lekce, kaţdá o délce 90 min. a účasti

49

přibliţně 30 – 40 pracovníků. K tomuto je nutné vést patřičnou evidenci školených

zaměstnanců. Výklad školení by probíhal v učebnách, které jsou k těmto účelů k dispozici

v rámci kaţdé haly. Celý cyklus od začátku proškolování všech zaměstnanců výrobních hal

aţ po jeho ukončení by tak představoval zhruba 4 měsíční interval. Poté můţe začít další

4 měsíční cyklus, během kterého přijde na řadu druhá polovina těch pracovníků,

kteří nebyli uvolněni v cyklu prvním.

Náplní kaţdé lekce by měla být úvodní obecná informace o hospodářské

a ekonomické situaci podniku, shrnutí a hodnocení stávajícího stavu ochrany ţivotního

prostředí z hlediska jednotlivých úseků, případné pochvaly apod. Dále by se měl školící

pracovník věnovat novinkám v environmentálních poţadavcích na pracovníky a zopakovat

ty stávající. Školitel by měl být pro zaměstnance přirozenou autoritou, ale zároveň by měl

také zachovat ochotu a vřelý přístup v jednání s nimi.

Průběţně by také mělo docházet ke kontrole stavu jednotlivých pracovišť, sběrných

míst na odpad a jejich třídění. Toto by spadalo téţ do kompetence školitele. Tento

pracovník by byl přímým podřízeným ekologa společnosti. Z administrativních povinností

ekologa a. s. by mohl převzít například kompletní vedení a zpracovávání podnikové

statisky.

Vzhledem k poměrně vysokým poţadavkům na kvalifikaci, profesní zkušenosti,

specifické dovednosti a znalosti z oblasti personalistiky a vedení lidí by bylo vhodné

na tuto funkci přijmout vysokoškolsky vzdělaného uchazeče. Návrh jeho nástupní měsíční

mzdy je ve výši 25 000 Kč.

4.6.2 Sběrná místa na odpad

V kaţdém z jednotlivých výrobních provozů podniku je stanoven stejný systém

třídění odpadů. Jsou zde určená sběrná místa, kde by pracovníci měli vyprodukovaný

odpad shromaţďovat a následně třídit do barevně odlišených plechových sudů.

Z analýzy environmentálních opatření však vyplývá, ţe v provozech Pískovna, Výrobna

odlitků a Slévárna tato sběrná místa na odpad zcela chybí. Pracovníci pak odpad buď

netřídí vůbec, nebo ho shromaţďují a přenáší na sousední provozy. Důsledkem chybějících

sběrných míst je tak nepořádek na pracovištích těchto provozů.

Z tohoto důvodu navrhuji sběrná místa na odpad ve výše zmiňovaných provozech

zabezpečit. Veškeré zaopatření sběrných míst mají v kompetenci mistři jednotlivých

50

provozů a záleţí na jejich individuálním rozhodnutí, jak budou tato místa a nádoby

na odpad pořízena. Způsobů pořízení nádob na odpad je několik, např. dodavatelsky

nebo vlastními pracovníky. Finančně i materiálově je výhodnější vyuţít pracovní síly

vlastních zaměstnanců. Ti mohou k účelům nádob na odpad vyuţít např. plechové sudy

od jiţ spotřebovaného materiálu, jako jsou různé čistící látky na stroje, odmašťovadla,

apod. Na barevný nátěr těchto nádob lze pouţít zásoby barev ze skladů daných úseků haly.

Podnik nakupuje tyto barvy ve 4 kg plechovkách za cenu 150 Kč/kg. Odhadnuté

mnoţství spotřebované barvy na jeden sud je 0,5 kg. V kaţdém z těchto tří provozů chybí

všechny čtyři stanovené nádoby na tříděný odpad (plast, sběrový papír, komunální odpad

a hadry). Celkové vynaloţené náklady na zabezpečení sběrných míst se tak pohybují

ve výši 900 Kč.

4.6.3 Operační program ŢP

Operační program Ţivotní prostředí řídí Ministerstvo ţivotního prostředí ČR

(MŢP). Odpovídá za účinnost a správnost řízení a za celkové provádění programu.

Operativní realizaci zajišťuje Státní fond ţivotního prostředí ČR (SFŢP), který

je odpovědný zejména za příjem a hodnocení ţádostí a správu schválených projektů. Celý

program vznikl ve spolupráci s Evropskou komisí.

Operační program Ţivotní prostředí nabízí v letech 2007 - 2013 z evropských fondů

(konkrétně Fondu soudrţnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard

euro. Objemem financí, 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR, se jedná

o druhý největší český operační program.

Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality ţivotního prostředí

jako základního principu trvale udrţitelného rozvoje. Tento operační program přináší

České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech:

Prioritní osa 1: zlepšování vodohospodářské infrastruktury a sniţování rizika

povodní

Prioritní osa 2: zlepšování kvality ovzduší a sniţování emisí

Prioritní osa 3: udrţitelné vyuţívání zdrojů energie

Prioritní osa 4: zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých

ekologických zátěţí

Prioritní osa 5: omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik

51

Prioritní osa 6: zlepšování stavu přírody a krajiny

Prioritní osa 7: rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství

a osvětu

Akciová společnost ŢĎAS má moţnost čerpání prostředků na konkrétní projekt

v rámci prioritní osy 5: Oblast podpory 5.1 – Omezování průmyslového znečištění

a sniţování environmentálních rizik. Tato oblast podpory je především zaměřena

na integrovanou prevenci a omezování znečištění, nejlepší dostupné techniky a technologie

(BAT), a integrovaný registr znečišťování a sniţování environmentálních rizik.

Podpora bude poskytována formou dotace, přičemţ konkrétní výše podpory bude

stanovena na základě finanční analýzy u projektů generujících příjmy nebo v závislosti

na charakteru projektu z hlediska veřejné podpory. V případě, ţe je ţadatelem

podnikatelský subjekt, maximální výše podpory z ERDF (Evropský fond regionálního

rozvoje) nepřesáhne takové procento z celkových způsobilých výdajů, které umoţní

zachovat stanovenou míru spolufinancování, která je pro program dána ve výši maximálně

85 % z celkových veřejných výdajů. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny

na úrovni 0,5 mil. Kč. Součástí tohoto projektu je poţadavek na finanční účast příjemce

podpory na spolufinancování projektu ve výši min. 10 % z celkových způsobilých výdajů

projektu.

V rámci této oblasti podpory bude moţno podporovat projekty, zaměřené na:

vytvoření BAT center pro jednotlivé kategorie průmyslových činností v návaznosti

na zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů,

(zákon o integrované prevenci),

rekonstrukce nebo nákup technologií pro monitoring průmyslového znečištění

jednotlivých sloţek ţivotního prostředí (například vody, ovzduší, půdy),

rekonstrukce nebo nákup technologií pro omezení průmyslového znečištění

vytvoření informačních systémů prevence závaţných havárií,

výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem sníţení míry

rizika a omezování následků závaţných havárií (souvislost se zákonem č. 59/2006

Sb.),

52

vytvoření výukových a expertních center REACH (nový systém kontroly

chemikálií, který zajistí, aby se nejpozději do roku 2020 pouţívaly pouze chemické

látky se známými vlastnostmi, a to způsobem, který nepoškozuje ţivotní prostředí

a zdraví člověka),

vytvoření celostátního informačního systému sběru a hodnocení znečištění

ţivotního prostředí.

Z hlediska uvedených projektů vytváření center BAT, REACH, omezování rizik

a prevence závaţných havárií bude moţno podporovat:

rekonstrukci, dostavbu nebo přístavbu stávajících objektů center,

nákup, rekonstrukci, dostavbu, přístavbu a výstavbu objektů za účelem vzniku

nových center,

technické vybavení center investičního charakteru,

Veškeré podporované aktivity musí být realizovány dodavatelským způsobem.

Prioritní osa 5 „Omezování průmyslového znečištění a sniţování

environmentálních rizik“ má vazbu na prioritní osu 1 „Zlepšování vodohospodářské

infrastruktury a sniţování rizika povodní“. V rámci prioritní osy 5 budou podporovány

projekty na sníţení znečištění průmyslových odpadních vod pouze z průmyslových zdrojů,

které spadají pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a budou

představovat nejlepší dostupné techniky (BAT).

Prioritní osa 5 má dále vazbu na prioritní osu 2 „Zlepšování kvality ovzduší

a sniţování emisí“. V rámci prioritní osy 5 budou podporovány projekty zaměřené

na omezování emisí NOx, VOC, NH3 a prachu pouze ze zdrojů znečišťování ovzduší,

které spadají pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a budou

představovat nejlepší dostupné techniky (BAT).

Z tohoto důvodu budou projekty provozovatelů, kteří spadají do působnosti zákona

o integrované prevenci a lze je vyhodnotit jako zařaditelné do zmiňovaných souvisejících

os, vţdy budou projekty individuálně posouzeny příslušnými odbory MŢP.

Na společnost ŢĎAS, a. s. se působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované

prevenci vztahuje, proto má nárok na čerpání podpory tohoto operačního programu.

Vedení podniku by tak mohlo tyto prostředky vyuţít k financování organické čistírny

odpadních vod, která v současné době potřebuje modernizaci. Pouţití těchto prostředků

53

by se mohlo vztahovat také k modernizaci centrálního odsávání podniku. O přesné alokaci

finančních prostředků z operačního programu Ţivotní prostředí by mělo rozhodnout

samotné vedení společnosti ŢĎAS, a. s. a současně také zpracovat ţádost o dotaci podle

Příručky pro ţadatele a podle směrnice MŢP o předkládání ţádostí a poskytování podpory

v Závazných pokynech pro ţadatele. Tyto dokumenty jsou k dispozici na webových

stránkách www.opzp.cz. Obecně se však přijatelnost konkrétního projektu bude posuzovat

podle souladu ţádosti s aktuální výzvou OPŢP a souladu údajů uvedených v ţádosti

s relevantními doklady předkládanými k ţádosti (například projektová dokumentace).

Proces příjímání a hodnocení ţádostí OPŢP pro individuální projekty z podoblasti

5. 1 – Omezování průmyslového znečištění a sniţování environmentálních rizik

je stanoveno v následujícím časovém harmonogramu:

do konce dubna 2010: posuzování přijatelnosti a hodnocení ţádostí

květen 2010: projednání ţádostí Řídícím výborem OPŢP

červen 2010: vydání dokumentů – Registračních listů

srpen, září 2010: příjem ţádostí

říjen, listopad 2010: opětovné posuzování přijatelnosti a hodnocení ţádostí

prosinec 2010: schválení Řídícím výborem OPŢP

leden 2011: vydání dokumentů – Rozhodnutí ministra

54

5. ZÁVĚR

Environmentální management podniku je dobrovolný systém neustálého zlepšování

environmentálního profilu dané společnosti. Je to nástroj řízení, jehoţ účelem je průběţně

měnit podnikové procesy tak, aby byly sniţovány dopady na ţivotní prostředí.

Tento nástroj je aplikován na veškerou činnost podniku.

Vedoucí představitelé podniků a jejich vlastníci by si měli být dobře vědomi,

ţe pokud mají jejich podniky a výrobky obstát v konkurenčním prostředí, pak musí

do svých podnikatelských strategií a do svého plánování zahrnout také otázky ochrany

ţivotního prostředí. Výsledkem odpovědného přístupu k ţivotnímu prostředí je tak

na jedné straně příspěvek k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku, na druhé

straně postupné sniţování negativních dopadů podnikových činností, výrobků a sluţeb

na ţivotní prostředí.

Cílem bakalářské práce bylo navrhnout vhodné změny v environmentálním řízení

a ochraně ţivotního prostředí společnosti ŢĎAS, a. s. Toto bylo realizováno na základě

posouzení stávajícího stavu podniku. Tento průmyslový podnik vyrábí tvářecí stroje,

kovací lisy, zařízení na zpracování šrotu, válcovaných výrobků, odlitků, výkovků, ingotů

a nástrojů. Vedení ŢĎAS, a. s. věnuje pozornost ochraně ţivotního prostředí od počátku

70. let, kdy začalo realizovat svůj vlastní program ekologizace výroby. V květnu 2005 byl

tento systém environmentálního řízení certifikován podle normy EN ISO 14001.

Důleţité pro splnění cíle práce bylo provedení analýzy environmentálních opatření

v ochraně ţivotního prostředí z hlediska oblasti nakládání s odpady, ochrany ovzduší, vod

a půdy, a z oblasti energetiky. Vzhledem k podrobnému rozebrání těchto oblastí ve vztahu

k vedení podniku tak, aby nedošlo ke kolizi se zákonem, je třeba zohlednit otázky týkající

se případných legislativních změn a jejich dopadů na praktické fungování podniku.

V současné době však ţádná z chystané novely zákonů, nařízení vlády a vyhlášek nijak

neovlivní stávající činnost a aktivity společnosti.

Environmentální manaţerský systém je v podniku ŢĎAS, a. s. úspěšně zaveden

a jeho praktické uplatňování probíhá bez větších komplikací. Přesto se dá stále

co zlepšovat a zdokonalovat. Je důleţité zde však zdůraznit, ţe veškerá rozhodnutí,

nařízení a tendence vedení společnosti je do důsledku ovlivňováno lidmi, kteří tvoří

samotnou bázi podniku, a to vlastními pracovníky zejména ve výrobních provozech.

55

Podstatou návrhu na posílení personálního zajištění v oblasti ekologie je částečné

uvolnění administrativní zátěţe ekologa společnosti a také větší zaměření na samotné

pracovníky, zvyšování jejich motivace a posílení jejich povědomí o environmentálním

chování podniku. Realizaci těchto záleţitostí by uskutečnil nově přijatý pracovník formou

pravidelného školení, kontroly stavu pracovišť v rámci jednotlivých provozů

a v neposlední řadě formou přímého kontaktu s pracovníky.

Z návrhů ke zlepšení ochrany ţivotního prostředí byla také vyzdviţena nutnost

doplnit sběrná místa na odpad do provozů Pískovna, Výrobna odlitků a Slévárna. Sběrná

místa na odpad slouţí ke shromaţďování a třídění odpadů na pracovištích v druhovém

členění na plasty, sběrový papír, komunální odpad a hadry.

Současný stav podpory týkající se oblasti environmentu je výhodný spíše pro malé

a střední podniky, které hledají pomoc zejména při zavádění environmentálního systému

řízení do svého podnikání. Aktuální operační program Ţivotní prostředí však nabízí

finanční podporu bez omezení velikosti a druhu podniku. Pro společnost ŢĎAS, a. s.

to znamená moţnost vyuţití aţ 90 % vloţených investic k vybudování konkrétního

zařízení k omezování průmyslového znečištění a sniţování environmentálních rizik. Je jen

na managementu společnosti, jakou strategii zaujme a jestli se rozhodne po důkladném

nastudování všech náleţitostí a podmínek vyuţít moţností tohoto programu.

56

6. POUŽITÉ ZDROJE

BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 1. vyd. Praha:

Informatorium, 1997. 143 s. ISBN 80-86073-03-3.

DICKSON, R. P. Marketing Management. Forth Worth: The Dryden Press, 1994. 642 s.

ISBN 0-03-096847-X

HŮNOVÁ, I., JANOUŠKOVÁ, S. Úvod do problematiky znečištění venkovního ovzduší.

1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 144 s. ISBN 80-246-0796-4.

HYRŠLOVÁ, J. Vyuţití environmentálního manaţerského účetnictví na podporu

rozhodovacích procesů v podniku. Planeta, 2005, ročník 12, č. 7, strana 13.

ISSN 1213-3393

KRAMER, M., URBANIEC, M., OBRŠÁLOVÁ, I. a kol. Mezinárodní management

životního prostředí. 1. svazek, Interdisciplinární rámcové podmínky environmentálně

orientovaného řízení podniku. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 409 s. ISBN 80-7179-919-

X.

KOLÁŘOVÁ, H. Jak řídit (ministerstvo, úřad nebo firmu) s vyšší environmentální

výkonností. Zpravodaj Ministerstva ŽP, 2009, ročník 19, č. 3, strana 18 – 22. ISSN 0862-

9005

KREUZ, J., VOJÁČEK, O. Firma a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007.

264 s. ISBN 978-80-245-1254-9.

MARŠÁK, J., FROLKA, P., SVOJÍTKOVÁ, M., ŠVACHULOVÁ, A., PRÁŠEK, J.,

BIKOVÁ, I., FOYTLOVÁ, M., HOKKYOVÁ, S., NEPIMACH, J., VĚTROŇOVÁ, M.

Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. II. díl. Praha:

Ministerstvo ţivotního prostředí, 2005. 68 s. ISBN 80-7212-346-7.

MOLDAN, B. Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001.

102 s. ISBN 80-246-0246-6.

MOLDAN, B. Příroda a civilizace. Životní prostředí a rozvoj lidské civilizace. 1. vyd.

Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1997. 145 s. ISBN 80-04-26434-4.

REMTOVÁ, K. Strategie podniku v péči o životní prostředí. Dobrovolné nástroje.

1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. 102 s. ISBN 80-245-1086-3.

SUCHAROVOVÁ, D., ŠENAROVÁ, M., ŠMEJKAL, V. České podnikání

a ochrana životního prostředí v čase příprav na vstup České republiky do Evropské unie.

Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2001. 77 s. ISBN 80-7212-183-9.

VEBER, J. a kol. Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce. Legislativa,

metody, systémy, praxe. 1. vyd. Praha: Management Press, 2006. 358 s. ISBN 80-7261-

146-1.

57

INTERNETOVÉ ZDROJE

EPA. Integrated Environmental Management System Partnership [online]. [cit 2010-04-

18]. Dostupný z WWW: <http://www.epa.gov/opptintr/dfe/pubs/projects/iems/index.htm>

LexDATA – Předpis 17/1992 Sb. [online]. [cit 2009-12-29]. Dostupný z WWW:

<http://abonent.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/0/C12571CC00341DF1C12566D40073C4D

7>

LexDATA – Předpis 185/2001 Sb. [online]. [cit 2009-12-29]. Dostupný z WWW:

<http://abonent.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/0/C12571CC00341DF141256A68003B96A

0>

MZP. Platná legislativa [online]. [cit 2010-03-17]. Dostupný z WWW:

<http://www.mzp.cz/__C1256E7000424AC6.nsf/Categories?OpenView>

www.justice.cz

www.opzp.cz

www.zdas.cz

58

7. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ

Obr. č. 1 Společnost ŢĎAS, a. s. .................................................................................. 28

Obr. č. 2 Lokalizace spol. ŢĎAS, a. s. v ČR ................................................................ 29

Obr. č. 3 Systém environmentálního managementu ŢĎAS, a. s. a cyklus PDCA ....... 31

Obr. č. 4 Organizační struktura společnosti ŢĎAS, a. s. .............................................. 34

Tab. č. 1 Významné rozdíly v poţadavcích normy ISO 14001 a EMAS ..................... 27

Tab. č. 2 Celkové investiční náklady na ochranu ŢP .................................................... 36

Tab. č. 3 Neinvestiční (provozní) náklady na ochranu ŢP (v tis. Kč) .......................... 37

Tab. č. 4 Podíl nákladů ochrany ŢP na HV po zdanění v letech 2006 – 2008 ............. 37

Tab. č. 5 Vývoj spotřeb paliv a energií v letech 2003 – 2008 ...................................... 45

Graf č. 1 Systém s kredity emisních povolenek ............................................................ 38

Graf č. 2 Celková produkce odpadů ve spol. ŢĎAS, a. s.

v letech 2004 – 2009 s rozdělením na odpady nebezpečné a ostatní ............. 40

Graf č. 3 Roční mnoţství čištěných odpadních vod vypouštěných do řeky Sázavy ..... 43

Graf č. 4 Roční mnoţství znečišťujících látek vypouštěných do řeky Sázavy ............. 43

59

8. PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Certifikát pro systém managementu dle EN ISO 14001 : 2004

Příloha č. 2 Formulář Základní popis odpadu

Příloha č. 3 Registr environmentálních aspektů

Příloha č. 1: Certifikát pro systém managementu dle EN ISO 14001 : 2004

Příloha č. 2: Formulář Základní popis odpadu

Příloha č. 3: Registr environmentálních aspektů