Mass Effect v nakladatelstvíFANTOM Print

ZjeveníVzestup

Retribution *

* Připravujeme, český název bude upřesněn

FANTOM Print2010

Copyright © 2008 BioWare Corp. Všechna práva vyhrazena.Translation © Jakub Mařík

ISBN 978-80-7398-101-3

www.fantomprint.czwww.facebook.com/fantomprint

Mass Effect: Vzestup je fi ktivní dílo. Jména, místa a udá-losti jsou buď produktem autorovy představivosti, nebo se používají k fi ktivním účelům.

MASS EFFECT © 2008 BioWare Corp. Mass Effect, Bi-oWare Corp., logo BioWare Corp., BioWare a logo Bio-Ware jsou registrované ochranné známky nebo značky BioWare Corp. v USA a dalších zemích. Všechna prá-va vyhrazena.

Microsoft, logo Microsoft Game Studios, Xbox 360 a logo Xbox 360 jsou registrované ochranné známky nebo znač-ky Microsoft Corp. v USA a dalších zemích.

Jennifer, mé ženě, bez tvé nekončící lásky a podpory

bych to nezvládl.

PROLOG

Zpravodajský přenos na obrazovce blikal v neustá-vajícím proudu záběrů smrti a zkázy, kterou Citadele způsobil Sarenův útok. Těla gethů a důstojníků C-Sec byla po bitvě rozeseta po sálech Rady. Celá oddělení Presidia byla proměněna ve spálené a zohýbané hrou-dy kovu. Roztavené zčernalé kusy trosek, které bý-valy plavidly z fl otily Citadely, bezcílně pluly oblaky Hadí mlhoviny – asteroidový pás zrozený z krveproli-tí a zkázy.

Záhadný to vše sledoval s chladnou nezaujatostí. Práce na obnovení a opravě obrovské vesmírné stani-ce už započaly, ale následky bitvy zasahovaly daleko za rozsáhlé fyzické poškození. V týdnech následují-cích po zničujícím gethském útoku převládaly v kaž-dém významnějším zpravodajství napříč galaxií živé – a dříve nemyslitelné – záběry.

Útok otřásl galaktickými velmocemi až k jejich mi-mozemskému jádru, připravil je o naivní pocit nepře-možitelnosti. Citadela, sídlo Rady a symbol její moci a neochvějného postavení, málem padla při útoku ne-přátelské fl otily. Desetitisíce životů byly zmařeny, celé území Rady truchlilo.

Přesto tam, kde ostatní viděli tragédii, on viděl pří-ležitost. Věděl, možná lépe než kdokoliv jiný, že lid-stvo může mít prospěch z toho, když si galaxie náhle uvědomila vlastní zranitelnost. Právě to ho činilo výji-mečným – byl mužem s vizí.

Kdysi býval jako ostatní. Žasl se zbytkem Země,

Drew Karpyshyn8

když na Marsu našli proteanské ruiny. Ohromeně sle-doval zprávy informující o prvním násilném kontaktu s inteligentní mimozemskou rasou. Tehdy býval prů-měrný muž s průměrnou prací a průměrným životem. Měl přátele a rodinu. Měl jméno.

To všechno již pominulo. Bylo nutné, aby se toho pro svou věc vzdal. Stal se Záhadným, opustil obyčej-ný život v honbě za vyšším cílem. Lidstvo vyklouzlo z pevných pout Země, nenašlo však tvář Boží. Místo ní objevilo prosperující galaktickou komunitu, tucty dru-hů rozptýlených po stovkách slunečních systémů a tisí-ci planetách. Nováčci vtrhli do mezihvězdné politické arény, lidská rasa se musela přizpůsobit a dál vyvíjet, pokud tu chtěla přežít.

Nemohli vložit svou důvěru v Alianci, v to nabub-řelé sdružení vládních představitelů a nesourodých vo-jenských skupin. Aliance byla nemotorný, tupý nástroj zatížený zákony, konvencemi a rozmělněnými veřej-nými zájmy. Příliš se soustředila na usmiřování a pod-lézání různým mimozemským druhům, nebyla schop-ná – nebo ochotná – učinit obtížná rozhodnutí, jež byla nezbytná k postrčení lidstva směrem k jeho osudu.

Lidé na Zemi potřebovali pro svou věc bojovníky. Potřebovali patrioty a hrdiny ochotné učinit nezbytné oběti, aby vyzdvihli lidskou rasu nad mimozemské ri-valy. Potřebovali Cerberus a Cerberus nemohl existo-vat bez Záhadného.

Coby muž s vizí tomu rozuměl. Bez Cerberu by bylo lidstvo odsouzeno k patolízalskému plazení u nohou mimozemských pánů. Přesto tu byli tací, co ho nazý-vali zločincem. Neetickým. Nemorálním. Historie ho očistí, ale do té doby bude nucen žít se svými následo-vníky v ústraní, potají budou pracovat na svých úko-lech.

Záběr na monitoru se změnil, teď zobrazoval tvář velitele Sheparda. První lidská Spektra pomohla pora-

Mass Effect: Vzestup 9

zit Sarena a jeho gethy… nebo alespoň tak to podá-vala ofi ciální prohlášení. Záhadný si nemohl pomoct a musel přemýšlet o tom, kolik toho v ofi ciálním pro-hlášení vynechali. Věděl, že za útokem zběhlé turian-ské Spektry, která proti Radě vytáhla s gethskou ar-mádou, se toho skrývá víc. Například tu byl Vládce, Sarenova úžasná vlajková loď. Ve zprávách tvrdili, že šlo o výtvor gethů, ale jen slepec nebo hlupák by mohl přijmout takové vysvětlení. Plavidlo, které dokázalo vzdorovat spojeným silám fl otil Aliance a Rady, bylo příliš vyspělé a dalece převyšovalo každou loď v gala-xii. To nemohl vytvořit žádný známý druh.

Bylo jasné, že ti nahoře nechtěli, aby se některé věci dostaly na veřejnost. Báli se, že vyvolají paniku, překrucovali fakta a komolili pravdu, zatímco začali zdlouhavý proces vyhledávání a likvidace posledních hnízd gethského odporu na území Rady. Ale Cerbe-rus měl v Alianci své lidi. Vysoce postavené lidi. Ča-sem každý utajovaný detail prosákne k Záhadnému. Může to zabrat týdny, možná měsíce, než se dozví ce-lou pravdu. Ale on uměl čekat. Byl trpělivý.

Přesto nemohl popřít, že to byla zajímavá doba. V poslední dekádě tři v Radě zasedající druhy – sala-riáni, turiani a asarijky – bránily lidstvu v rozletu, za-bouchávaly jim před nosem jedny dveře za druhými. Teď ty dveře vyletěly z pantů. Jednotky Citadely byly zdecimovány gethy a fl otila Aliance se nesporně stala rozhodující silou. Dokonce i Rada, která se za posled-ních tisíc let v zásadě nezměnila, byla radikálně pře-tvořena.

Někteří věřili, že to značí konec tyranie mimozem-ského triumvirátu a začátek nezadržitelného vzestupu lidstva. Záhadný však chápal, že získat moc je něco úplně jiného než si ji udržet. Ať Aliance v blízké době získá jakoukoliv výhodu, bude i v nejlepším případě jen dočasná. Kousek po kousku sejde dopad Shepar-

Drew Karpyshyn10

dových akcí a hrdinství Aliance z kolektivní mysli ga-laxie. Obdiv a vděk mimozemských vlád pomalu ze-slábne, nahradí ho podezřívavost a zášť. Časem znovu vybudují fl otily. Ostatní rasy nevyhnutelně znovu za-čnou soupeřit o moc, budou hledat způsob, jak zesílit na úkor lidstva.

Lidstvo udělalo odvážný krok vpřed, ale cesta zda-leka nekončila. Budou muset vybojovat mnoho bitev v boji o nadvládu nad galaxií, a to na mnoha frontách. Útok na Citadelu byl jen malým kouskem větší sklá-dačky a on si to s nimi vyřídí, až nadejde ten pravý čas.

Právě teď měl mnohem bezprostřednější obavy, po-zornost musel upřít jinam. Coby muž s vizí rozuměl nezbytnosti mít víc než jeden plán. Věděl, kdy čekat a kdy se pohnout. A teď nadešel čas pohnout s jejich aktivy v projektu Vzestup.

1.Paul Grayson nikdy moc nesnil. Jako mladík bez pro-blémů prospal noc, aniž by se mu cokoli zdálo. Ale dny nevinnosti byly dávno pryč.

Letěli dvě hodiny a další dvě poletí, než dorazí k cí-li. Grayson zkontroloval stav lodních motorů a hmo-tového pohonu, pak na navigační obrazovce potvrdil kurz, už počtvrté za poslední hodinu. Nic víc pilot při hlídání trasy nepotřeboval, všechno bylo plně auto-matizované, když se plavidlo nacházelo v nadsvětel-ném letu.

Teď sice nesnil každou noc, ale skoro každou dru-hou. Možná to byl příznak pokročilého věku nebo ved-lejší efekt rudopísku, který příležitostně užíval. Nebo to byl jen pocit viny. Salariani mají úsloví – mysl plná tajemství nikdy neodpočívá.

Zdržoval, znovu a znovu kontroloval přístroje a vý-stupy, oddaloval, co muselo nevyhnutelně přijít. Uvě-domil si vlastní strach a zdráhavě si dovolil – přinutil se – postavit se situaci čelem. Vypořádat se s ní. Zhlu-boka se nadechl, aby se uklidnil, a když vstal z křesla, srdce mu v hrudi bušilo jako o závod. Nemělo smysl to oddalovat. Byl čas.

Na určité úrovni vždycky poznal, že sní. Všech-no bylo ve zvláštním oparu, za rozmazaným fi lmem, který zanechával falešnou realitu vybledlou a ztlume-nou. I přes tento ztemňující fi ltr však vnímal jisté prv-ky naprosto dokonale, detaily, které se mu nesmazatel-ně zapsaly do podvědomí. Srovnávání dodávalo jeho

Drew Karpyshyn12

snům surrealistickou povahu, přesto je to činilo živěj-šími, intenzivnějšími než bdělý svět.

Jeho nohy měkce našlapovaly na koberci v uličce, když z kokpitu zamířil na záď do kabiny pro pasažéry. Tam Pel a Keo obsadili dvě ze čtyř míst, seděli napro-ti sobě v rozích jako kočky. Pel byl mohutný muž se ši-rokými rameny a olivovou pletí. Vlasy měl zastřižené na krátké afro a po celé délce čelisti si pěstoval řídkou bradku. Na místě, kde seděl, na Graysona viděl, jak-mile vešel do kabiny. Pel se nepatrně pohupoval do-předu a dozadu v rytmu písně ve sluchátkách. Prsty lehce poklepával na stehno, dokonale zastřižené neh-ty tiše škrábaly po látce kalhot. Kolem krku měl stá-le uvázanou kravatu, ale sako si rozepnul a zrcadlovky zastrčil do pravé náprsní kapsy. Oči měl přivřené – po-klidný obrázek, který příliš neodpovídal jeho reputaci jednoho z nejlepších agentů ochranky Terry Firma.

Keo měla stejný oblek jako její společník, jen bez vázanky, ale postrádala impozantní fyzické rozměry, které by jeden u bodyguarda očekával. Byla o dobrou stopu menší než Pel a možná o polovinu lehčí, ale její šlachovité svaly napovídaly, čeho je schopna.

Bylo obtížné odhadnout její přesný věk, přesto-že Grayson věděl, že je jí nejméně čtyřicet. S pokroky ve výživě a genové terapii, které zmírňovaly následky stárnutí, bylo běžné, že lidé v padesáti vypadali stejně mladě a zdravě, jako když jim bylo třicet, a neobvyk-lý vzhled Keo ještě ztěžoval jeho snahu určit, jak sta-rá nebo mladá je. Její bledá pokožka měla barvu křídy, vypadala díky ní jako duch, a stříbrné vlasy měla za-střižené tak nakrátko, že pod nimi probleskovala jako těsto bledá kůže.

Smíšená manželství různých pozemských etnik v prů-běhu posledních dvou set let způsobila, že se alabastro-vá pleť stala vzácností, a Grayson Keo podezříval, že její vyhlazená pleť je důsledkem nedostatečné pigmen-

Mass Effect: Vzestup 13

tace, kterou se nikdy neobtěžovala zvrátit… i když bylo klidně možné, že se z kosmetických důvodů rozhodla podstoupit zesvětlení kůže. Výrazný vzhled byl konec-konců pro její práci klíčový – ať lidé ví, že jste na strá-ži, a dvakrát si rozmyslí, než udělají nějakou hloupost. Podivný vzhled Keo rozhodně zaručoval, že bude vy-čnívat z davu i navzdory své výšce.

Seděla ke Graysonovi zády, ale otočila se na seda-dle, aby ho sledovala, když vstoupil do kabiny. Vypa-dala napjatá a připravená na cokoliv – naprostý opak Pelovy uvolněnosti. Zdálo se, že na rozdíl od partne-ra není schopná relaxovat, a to ani v době absolutní-ho klidu.

„Stalo se něco?“ chtěla vědět, když přišel, a pode-zřívavě si pilota prohlížela.

Grayson ztuhl a zvedl ruce do výšky ramen. „Jen se jdu napít,“ uklidňoval ji.

Jeho tělo bylo nabité nervózním napětím, konečky prstů se mu třásly. Dal si ale záležet, aby ho hlas ani v nejmenším nezradil.

Tenhle sen znal velmi dobře. V posledních deseti le-tech snil o svém prvním zabití stokrát, ne-li tisíckrát. Byly tu samozřejmě i další úkoly, další mrtví. Ve služ-bách vyššího cíle vzal mnoho, mnoho životů. Pokud mělo lidstvo přežít – a aby triumfovalo nad ostatními rasami – musí učinit oběti. Ale ze všech těch obětí, ze všech životů, které vzal, a všech misí, jež splnil, snil o téhle mnohem častěji než o ostatních.

Spokojená, že pilot nepředstavuje bezprostřední hrozbu, se od něj Keo otočila a opřela se, i když stále vypadala připravená se po něm při sebemenší provo-kaci ohnat. Grayson za ní prošel k malé lednici v rohu kabiny pro pasažéry. Ztěžka polkl, hrdlo měl tak vy-schlé a stažené, až to bolelo. Napůl si představoval, že její uši sebou při tom zvuku škubly.

Koutkem oka zahlédl Pela, jak sundal sluchátka,

Drew Karpyshyn14

klidně je odložil na vedlejší sedadlo a vstal, aby se pro-táhl. „Za jak dlouho přistaneme?“ zeptal se, jeho slo-va zčásti zanikla v zazívání.

„Za čtyři hodiny,“ odpověděl Grayson, když otevřel ledničku a přikrčil se, aby si prohlédl její obsah. Snažil se udržovat klidný a vyrovnaný dech.

„Žádné problémy?“ zeptal se Pel, zatímco se pilot přehraboval ve vychlazeném obsahu ledničky.

„Všechno jde podle plánu,“ odpověděl Grayson, le-vou rukou vzal láhev s vodou a pravou sevřel kolem ru-kojeti nože s dlouhým zubatým ostřím, který schoval do přihrádky s ledem, než vyrazili na cestu.

Přestože věděl, že je to jen sen, nedokázal Gray-son změnit nic z toho, co se mělo stát. Tenhle příběh bude pokračovat beze změn. Byl lapen v roli pasivní-ho diváka, svědka, který je donucen vlastníma očima sledovat události, které pokračují v původním smě-ru, jeho podvědomí mu odmítalo dovolit, aby změnil vlastní minulost.

„Myslím, že půjdu zkontrolovat naši Šípkovou Rů-ženku,“ prohlásil nonšalantně Pel, kódovou frází tak Graysonovi sděloval, že může konečně začít. Už neby-lo cesty zpět.

Na palubě byl jen jeden další pasažér – Claude Menneau, jeden z nejvýše postavených představite-lů pro-lidské politické strany Terra Firma. Neskuteč-ně bohatý a mocný muž byl charismatický, i když to nezbytně neznamenalo, že je mu sympatický, ten typ muže, který si může dovolit soukromé mezihvězdné plavidlo včetně vlastního pilota a páru bodyguardů, kteří ho doprovází na jeho častých cestách a celý den se od něj nehnou.

Menneau se podle zaběhlé rutiny zamkl ve VIP kabi-ně na zádi, hned jak vzlétli. Tam bude odpočívat a při-pravovat se na nadcházející veřejné vystoupení. Podle rozvrhu měli za pár hodin dosednout na civilním kos-

Mass Effect: Vzestup 15

modromu na Shanxi, kde Menneau osloví rozvášněný dav příznivců Terra Firma.

Inez Simmonsová, bývalá předsedkyně strany, byla po skandálu s úplatky v Nashan Stellar Dynamics do-nucena odstoupit ze svého postu. Bylo jasné, že ji v če-le strany nahradí buď Menneau, nebo muž jménem Charles Saracino, a oba dva teď pořádali časté cesty na různé lidské kolonie, aby si tu zajistili podporu.

Menneau podle průzkumů veřejného mínění vedl o plné tři body. Ale situace se měla změnit. Záhadný chtěl, aby zvítězil Saracino, a Záhadný vždy dostane, co chce.

Grayson vstal od ledničky, zakryl nůž lahví s vodou pro případ, že by se Keo náhodou podívala jeho smě-rem. Ulevilo se mu, že k němu stále sedí zády, její pozor-nost se soustředila na Pelova záda. Ten si to dlouhými kroky rázoval do VIP kabiny na zádi plavidla.

Chladná rosa na lahvi s vodou ho mrazila v levé dlani. Vlhkou měl i pravou – horkou a zpocenou, jak pevně svíral rukojeť zbraně. Udělal tichý krok vpřed, od Keo ho teď dělilo jen pár palců, nabízela mu odha-lený zranitelný krk.

Pel by se k ní nikdy nedostal tak blízko, aniž by vzbu-dil její podezření a varoval ji tak. Navzdory šesti měsí-cům, kdy spolu pracovali jako Menneauovi bodyguar-di, si jako její partner stále nezískal plnou důvěru. Pel býval žoldákem, profesionálním zabijákem s temnou minulostí. Keo ho neustále po očku sledovala. Právě proto tu byl Grayson. Možná mu nevěřila – Keo nevě-řila nikomu – ale nesledovala každý jeho pohyb, jako to dělala u Pela.

Držel zbraň připravenou k úderu, zhluboka se nadechl a pak shora bodl čepelí do měkkého místa v lebce hned za Keiným uchem. Mělo to být rychlé, čisté zabití. Ale chvilkové zaváhání ho přišlo draho, dalo Keo příležitost vycítit útok dřív, než přišel. Za-

Drew Karpyshyn16

reagovala s instinktem vybroušeným bezpočtem misí, vyskočila ze sedadla a otočila se tváří k útočníkovi, když do ní zabodl nůž. Neskutečné refl exy ji zachráni-ly před okamžitou smrtí. Místo aby jí čepel hladce za-jela přímo do mozku, zabořila se hluboko do masa na krku, kde uvízla.

Grayson cítil, jak mu rukojeť vyklouzla ze zpoce-né dlaně, když zavrávoral dozadu, pryč od zamýšlené oběti. Zastavil se, narazil do zdi poblíž malé ledničky, neměl kam jít.

Keo teď stála, sledovala ho přes sedadlo. Viděl jí v očích chladné vědomí blížící se smrti. Bez výhody překvapení nebyl žádným soupeřem jejím letům bo-jového tréninku. Už ani neměl zbraň, jeho nůž trčel z Keina krku, rukojeť se lehce chvěla.

Ignorovala pistoli na svém boku – nechtěla risko-vat střelbu uvnitř dopravního plavidla v průběhu letu – vyškubla z opasku nebezpečně vyhlížející krátký nůž a přeskočila sedadlo, které ji oddělovalo od Graysona.

To byla rozhodující chyba. Grayson zbabral snadné zabití a prozradil tak svou nezkušenost. Proto ho Keo podcenila, vrhla se na něj příliš agresivně, pokoušela se boj ukončit rychle, místo aby zůstala na místě nebo aby sedadla opatrně obešla. Její taktická chyba protiv-níkovi poskytla zlomek vteřiny, který potřeboval, aby získal zpátky výhodu.

Ve chvíli, kdy se odlepila od země, skočil Grayson vpřed. Vzduchem letící Keo se nemohla zastavit ani změnit směr a jejich těla se srazila. Grayson cítil, jak mu její nůž přejel po levém bicepsu, ale v uzavřeném prostoru kabiny nemohla žena vyvinout dostatečný švih a zranění bylo jen povrchové.

Kopla ho a snažila se odkulil, chtěla se od něj od-trhnout, aby mohla využít výhodu své rychlosti a hbi-tosti. Grayson se ji nepokoušel zastavit. Místo toho se natáhl a sáhl po rukojeti nože, který stále vězel v jejím

Mass Effect: Vzestup 17

krku. Vytrhnul ho jediným hladkým pohybem, zatímco se škrábala zpátky na nohy.

Když čepel vyklouzla ven, ze zranění vytryskl šarla-tový gejzír. Zubaté ostří otevřelo krkavici. Keo měla jen čas zaregistrovat jeho nevěřícný pohled, pak jí kvůli ná-hlé ztrátě krve mozek vypověděl službu a ona se zhrou-tila, její bezvládné tělo padlo k zemi vedle Graysona.

Kapky teplé lepkavé tekutiny se roztřískly přes jeho obličej a ruce a on se rychle se znechuceným zachr-čením vyškrábal na nohy, couval od jejího těla, dokud znovu nenarazil na zeď vedle ledničky. Krev se dál roz-lévala z rány v jejím hrdle, intenzita proudění se stup-ňovala a klesala s každým úderem stále bijícího srdce. Když to sval o pár vteřin později vzdal, pulzující proud zeslábl na pomalou, ale neustávající stružku.

Pel se ze zadní místnosti vrátil o necelou minutu později. Pozvedl jedno obočí nad krví pokrytým Gray-sonem, nic však neřekl. Klidně přistoupil ke Keině tělu, sehnul se, aby zkontroloval pulz, a opatrně překročil rozšiřující se kaluž krve, aby si nezašpinil boty. Spoko-jeně se zvedl a posadil se na stejné sedadlo, kde před-tím relaxoval.

„Dobrá práce, Zabijáku,“ řekl a lehce se pousmál. Grayson se stále opíral o zeď vedle ledničky. Bez hnutí sledoval Keo, jak z ní s krví rychle vyprchává život, byl pohledem na příšernou scénu ochromený.

„Menneau je mrtvý?“ zeptal se. Hloupá otázka, ale jeho mysl byla kvůli návalu adrenalinu z prvního zabi-tí otupěla a pomalá.

Pel přikývl. „Ani zdaleka ne tak neřádsky jako tady. Rád své mrtvoly nechávám upravené.“ Natáhl se po sluchátkách, která stále ležela na vedlejším sedadle.

„Neměli bychom uklidit krev?“„Není důvod,“ informoval ho Pel a nasadil si slu-

chátka na uši. „Jakmile se sejdeme s extrakčním tý-mem, pošleme loď do nejbližšího slunce.“

Drew Karpyshyn18

„Nezapomeň si vzít trofej,“ dodal mohutný muž, když zavřel oči, jeho tělo se znovu začalo pohybovat v rytmu hudby.

Grayson ztěžka polkl, pak se donutil k pohybu. Od-lepil se od zdi a zamířil ke Keo. Ležela napůl na boku, na pistoli na kyčli snadno dosáhl. Natáhl ke zbrani roz-třesenou ruku…

Sen vždy skončil přesně na tom samém místě. A po-každé, když se tak stalo, se Grayson vzbudil s bušícím srdcem, ztuhlými svaly a zpocenými dlaněmi, jako by jeho podvědomí ten zážitek znovu prožívalo.

Tehdy nevěděl – a nevěděl to stále – proč musel Menneau zemřít. Věděl jen, že to nějak posloužilo vyš-šímu dobru. To stačilo. Jejich věci byl oddán, byl zcela loajální Cerberu a jeho vůdci. Záhadný mu dal rozkaz a on ho bez otázek splnil.

Nehledě na chybu, že Keo přežila první útok, skon-čila Graysonova první mise naprostým úspěchem. Ex-trakční tým je vyzvedl na určeném místě a loď, spolu s těly Keo a Menneaua, byla zničena. Kolem zmizení Menneaua a jeho posádky se vyrojila různá podezření a teorie, ale bez důkazů, které by je podpořily, nestá-ly za nic. A po vyřazení hlavního rivala z boje se ve-dení strany Terra Firma ujal Charles Saracino… jak to však zapadalo do dlouhodobých plánů Záhadného, to Grayson netušil.

Graysonovo počínání na jeho nadřízené v Cerberu zapůsobilo a v průběhu další dekády vedlo k tuctům dalších nasazení. Vše ale skončilo, když Gillian přijali do projektu Vzestup.

Nelíbilo se mu, že myslí na Gillian. Ne takhle, když je sám ve svém pokoji a doráží na něj temnota. Vytla-čil její tvář z mysli a převalil se, doufal, že se mu po-daří znovu usnout. Ztuhnul, když zpoza dveří ložnice zaslechl hluk. Okamžitě nastražil uši a dokázal roze-znat hlasy vycházející z obývacího pokoje jeho malé-

Mass Effect: Vzestup 19

ho bytu. Bylo možné, že videoobrazovku jen ztlumil, než šel spát, místo aby ji vypnul. Možné, ale nepříliš pravděpodobné.

Potichu vylezl z postele, zanechal za sebou zmuch-lané pokrývky. Na sobě měl jen boxerky, jeho hube-né tělo se otřáslo v chladném vzduchu místnosti, když opatrně otevřel přihrádku nočního stolku a vytáhl pis-toli. Keinu pistoli, opravil se v duchu a na povrch zno-vu vyplavaly vzpomínky.

Ozbrojený se naboso proplížil přes ložnici a pak skr-ze pootevřené dveře na chodbu. Byt byl tmavý, i když viděl slabé světlo videoobrazovky vycházející z obý-vacího pokoje. Pokračoval v nízkém podřepu, předsta-voval tak menší cíl, kdyby se na něj vetřelec pokusil vystřelit.

„Dej tu zbraň pryč, Zabijáku,“ ozval se Pelův hlas, když se přiblížil. „To jsem jenom já.“

Grayson polohlasně zaklel, narovnal se a zamířil do obývacího pokoje, aby se setkal s nevítaným hostem.

Pel se rozvaloval na pohovce před videoobrazov-kou, sledoval zpravodajský kanál. Pořád to byl mohut-ný, silný muž, ale během uplynulých deseti let přibral na váze. Vypadal teď změkčilejší, jako muž, co si po-žitkářsky užívá života v luxusu.

„Ježíši, vypadáš příšerně,“ poznamenal Pel, když mu Grayson vstoupil do zorného pole. „Přestaň utrá-cet všechny peníze za rudopísek a kup si pro změnu pořádné jídlo.“

Zatímco mluvil, natáhl nohu a kopnul do malého kávového stolku uprostřed pokoje. Grayson byl příliš unavený, než aby po sobě před odchodem do postele uklízel – na stolku byly vidět zrcadlo, břitva a malý sá-ček s rudopískem.

„Pomáhá mi usnout,“ zabručel Grayson.„Pořád máš noční můry?“ zeptal se Pel. V jeho tónu

zaslechl náznak výsměchu.

Drew Karpyshyn20

„Sny,“ odpověděl Grayson. „O Keo.“„Také jsem o ní sníval,“ připustil Pel s pokřiveným

úsměvem. „Vždycky mě zajímalo, jak by vypadala v šatech.“

Grayson odložil zbraň vedle drogového nádobíčka a svalil se do křesla naproti pohovce. Nebyl si jistý, jestli Pel žertuje, nebo ne. U Pela nebylo nic jisté.

Podíval se na videoobrazovku. Ukazovala záběry nově opravené Citadely. Před dvěma měsíci médiím dominoval útok spolu se starostmi a obavami všech obyvatel území Rady. Nyní však šok a hrůza začínaly opadat. Vše se vracelo do normálních kolejí, pomalu, ale jistě. Mimozemšťané a lidé naběhli zpět do kaž-dodenní rutiny – práce, škola, přátelé, rodina. Oby-čejní lidé pokračovali dál.

Událost přežívala v médiích, ale teď ji přenechali vědcům a politikům, aby ji analyzovali a rozpitvávali. Grémium politických expertů – asarijská ambasador-ka, voluský diplomat a vysloužilý operativec salarián-ské tajné služby – se objevilo na obrazovce a debatova-lo o politických postojích různých lidských kandidátů zvažovaných na pozici v Radě.

„Myslíš, že má Záhadný vliv na to, koho vyberou?“ zeptal se Grayson a kývnul k obrazovce.

„Možná,“ odpověděl vyhýbavě Pel. „Nebylo by to poprvé, kdy by se zapletl s politikou.“

„Nikdy tě nezajímalo, proč chtěl Menneaua mrtvé-ho?“ Ta otázka vyšla z Graysonových úst dřív, než si uvědomil, že ji řekl.

Pel lhostejně pokrčil rameny, přestože se mu v očích objevil opatrný pohled. „Mohl to být jeden ze sta důvo-dů. Na takové věci se neptám. Ani ty bys neměl.“

„Myslíš, že mu dlužíme slepou poslušnost?“„Já si prostě řeknu, že je hotovo a nemůžu udělat

nic, abych to změnil. Lidé jako my si nemůžou dovolit žít v minulosti. To vede k nedbalosti.“

Mass Effect: Vzestup 21

„Já mám všechno pod kontrolou,“ ujistil ho Grayson.„Očividně,“ odfrknul si Pel a kývl k rudopísku na

stole.„Prostě mi řekni, proč jsi tady,“ vyzval ho unave-

ně Grayson.„Záhadný chce holku nacpat novými léky.“„Ona má jméno,“ zamumlal Grayson. „Je to Gillian.“Pel se na pohovce předklonil a opřel se rukama

o stehna, podrážděně zavrtěl hlavou. „Já její jméno znát nechci. Jména to dělají víc osobní. Když se to sta-ne osobním, dostaneš se do průšvihu. Ona není osoba, je to naše vnitřní aktivum. Bude to pak lehčí, když se Záhadný rozhodne, že je postradatelná.“

„Tohle neudělá,“ odporoval mu Grayson. „Je příliš cenná.“

„Prozatím,“ zavrčel Pel. „Ale časem by mohl ně-kdo usoudit, že se toho dozví víc, když jí otevřou lebku a pohrabou se jí v mozku. Co se stane pak, Zabijáku?“

Obraz Gillianina vykuchaného těla ležícího na lé-kařském stole vyskočil v Graysonově mysli, ale on se na Pelovu návnadu nechytil.

Stejně k tomu nikdy nedojde. Gillian potřebují.„Já jsem naší věci oddaný,“ řekl nahlas, o tomhle se

s Pelem hádat nechtěl. „Udělám, co bude nezbytné.“„To rád slyším,“ odpověděl Pel. „Nelíbí se mi před-

stava, že jsi změknul.“„Opravdu jsi tady jen kvůli tomuhle?“ chtěl vědět

Grayson. „To jsi se sem táhnul až z Vnějších systémů, abys mě zkontroloval?“

„Ty už se mi dávno nezodpovídáš, Zabijáku,“ uklid-ňoval ho Pel. „Jen tudy procházím. Musím vyřídit ně-jaké záležitosti na Zemi, tak jsem se přihlásil, že ti ces-tou zpátky předám zásilku.“

Hromotluk vytáhl z kapsy kabátu malou ampulku čiré tekutiny a hodil ji Graysonovi, ten ji snadno chytil jednou rukou. Na ampulce nebyla žádná popiska, ani

Drew Karpyshyn22

náznak, co se nachází uvnitř nebo co by se tam nachá-zet mohlo. Nic nenapovídalo, odkud pochází.

Když splnil povinnost, Pel se zvedl z pohovky a oto-čil se k odchodu.

„Nahlásíš mě kvůli rudopísku?“ zavolal na něj Grayson, jakmile přišel ke dveřím.

„To se mě netýká,“ řekl, ani se neotočil. „Můžeš se sjíždět každou noc, mně je to fuk. Odcházím se se-tkat se svým kontaktem na Omeze. Zítra touhle dobou budu po prdel v emzácích.“

„Je to součást mého krytí,“ bránil se Grayson. „Sed-ne to k mojí roli. Jsem ustaraný otec.“

Pel přejel rukou před panelem dveří a ty se se zasy-čením otevřely.

„Když to říkáš, kámo. Je to tvůj úkol.“ Vyšel z by-tu na chodbu, pak se otočil, aby ho na rozloučenou va-roval.

„Nepodělej to, Zabijáku. Nesnáším, když musím uklízet cizí bordel.“

Dveře se zavřely v dokonalém načasování, hned jak domluvil, a připravily Graysona o možnost zareagovat.

„Ten zkurvysyn musí mít vždycky poslední slovo,“ zabručel.

Zvedl se z křesla a položil ampulku na stůl vedle sáčku s rudopískem, pak se váhavě vrátil do postele. Naštěstí se mu po zbytek noci zdálo jen o jeho dceři.

2.Kahlee Sandersová rychlými, sebevědomými kroky procházela chodbami Akademie Jona Grissoma. Kos-mickou stanici zbudovali před sedmi lety na orbitě lid-ské kolonie Elysium a pojmenovali po kontraadmirá-lovi Jonu Grissomovi, prvním člověku, který cestoval přes hmotový vysílač, a jednom z nejctěnějších a nej-respektovanějších žijících hrdinů lidstva.

Grissom byl také otcem Kahlee.Její boty s půl palce vysokým podpatkem tiše kla-

paly, když procházela kolem ložnic, laboratorní plášť při každém kroku lehce zašustil. Od večeře už uběh-la téměř hodina a studenti se zdržovali ve svých poko-jích, kde studovali a připravovali se na zítřejší vyučo-vání. Většina z nich se zavřela a těch pár, kteří dávali přednost otevřeným dveřím, vzhlédlo od svých e-knih a obrazovek počítačů, když jejich pozornost přilákal zvuk kroků. Někteří se na ni usmáli nebo na ni kýv-li, pár mladších nadšeně zamávalo. Každému stejným způsobem odpověděla.

Jen hrstka lidí věděla, že Jon Grissom je její otec, a jejich vztah, pokud vůbec mohla o nějakém vztahu mluvit, nijak nesouvisel s jejím působením tady v aka-demii. Svého otce často nevídala, naposledy s ním mluvila před rokem. A tehdy to jako každá návštěva skončilo hádkou. Její otec byl muž, kterého bylo těž-ké milovat.

Grissomovi táhlo na sedmdesát a na rozdíl od ostat-ních lidí v tomto věku moderní medicíny na svůj věk

Drew Karpyshyn24

i vypadal. Kahlee bylo něco málo přes čtyřicet a vypa-dala jako žena o deset let mladší. Byla průměrně vy-soká a udržovala se v dostatečně dobré kondici, aby se pohybovala s mladickou svěžestí. Pleť měla stále hladkou, s výjimkou pár drobných vrásek kolem kout-ků očí, když se smála. A její vlasy po ramena byly stá-le blond s tmavými pruhy – šedin se nemusela obávat nejméně dalších třicet let.

V porovnání s ní vypadal její otec staře. Jeho mysl – a jazyk – byly stále stejně ostré jako vždy, ale tělo pů-sobilo seschle a sešle. Pleť měl jako ztvrdlou kůži, rysy vpadlé a vytahané a tvář zvrásněnou desítkami let, kdy se musel potýkat s tlakem a stresem. Ty přišly, když se stal žijící ikonou. Grissomovy řídnoucí vlasy z vět-ší části zbělely a pohyboval se s pomalou rozvážností starce, dokonce se lehce hrbil.

Když si ho v duchu vybavila, bylo těžké představit si ho jako velkého hrdinu, jak ho vykreslovala média a historické knihy. Kahlee si nemohla pomoci a mu-sela přemýšlet, kolik z toho bylo záměrného, fasáda, již si Grissom zbudoval, aby si ostatní udržel od těla. Její otec se ke slávě otočil zády, nechtěl připustit, aby ho vystavovali jako symbol Země nebo Aliance. Od-mítl se zúčastnit otevření Akademie Jona Grissoma a v průběhu sedmi let ignoroval tucty pozvání sbo-ru ředitelů, aby stanici navštívil, a to navzdory fak-tu, že stanice obíhala planetu, která se stala jeho do-movem.

Pravděpodobně to je to nejlepší, pomyslela si Ka-hlee. Ať si veřejnost podrží vzpomínku na muže, kte-rý ztělesňoval symbol ušlechtilosti a odvahy, ne na mi-santropického starého bastarda, kterým se stal. Navíc měla na stanici dost povinností, jež ji zaměstnávaly, aniž by se musela zabývat otcem.

Odsunula myšlenky na Grissoma stranou, když do-razila k cíli. Jednou zaklepala na zavřené dveře.

Mass Effect: Vzestup 25

„Vstupte,“ ozval se zdráhavě mladý chlapecký hlas a dveře se o vteřinu později se zasyčením otevřely.

Nick ležel na zádech na posteli a mračil se na strop. Bylo mu dvanáct, i když byl na svůj věk poměrně malý. Navzdory tomu na něm něco bylo – téměř nepo-střehnutelná aura arogance a krutosti – která ho ozna-čovala spíš jako rváče než možnou oběť.

Kahlee vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Nick se tvrdohlavě odmítal na ni podívat a vzít na vědomí její přítomnost. Jeho školní počítač stál na malém stol-ku v rohu místnosti, zavřený a ignorovaný. Bylo jas-né, že trucuje.

„Co se stalo, Nicku?“ zeptala se, přišla k němu a po-sadila se na okraj postele.

„Hendel mi dal na tři týdny domácí vězení!“ po-stěžoval si a nečekaně se posadil. Jeho výraz byl plný vzteku a pobouření. „Dokonce mě ani nenechá hrát na netu!“

O studenty na Grissomově akademii bylo dobře po-staráno, ale kvůli špatnému chování jim mohla být jistá privilegia – přístup ke hrám na extranetu, sledování ob-líbených show na videoobrazovkách v pokojích nebo poslouchání hudby – odebrána. Zvláště Nick byl s tě-mito druhy trestů velmi dobře obeznámen.

„Tři týdny jsou věčnost!“ protestoval. „To není fér!“„Tři týdny jsou dlouhá doba,“ souhlasila Kahlee

s pochmurným přikývnutím a snažila se potlačit ná-znak úsměvu, který se jí dral na rty. „Co jsi provedl?“

„Nic!“ Následovala dlouhá pauza, než pokračoval. „Já jen… trochu… postrčil Seshauna.“

Kahlee nesouhlasně zavrtěla hlavou, její nutkání k úsměvu zcela zmizelo. „Ty víš, že tohle není povole-no, Nicku,“ řekla vážně.

Všichni studenti na Grissomově akademii byli v nějakém ohledu výjimeční – matematičtí génio-vé, techničtí kouzelníci, brilantní umělci, hudebníci

Drew Karpyshyn26

světové úrovně a skladatelé. Ale Kahlee se zabývala jen studenty zapojenými do projektu Vzestup – pro-gramu, který měl dětem s biotickým nadáním pomo-ci maximalizovat jejich potenciál. Když jim do nervo-vého systému implantovali mikroskopické zesilovače, dokázali biotici využívat elektromagnetické impulzy v mozku k vytváření polí masového efektu. S roky tré-ninku mentálního soustředění se pole mohla stát dosta-tečně silnými, aby fyzicky ovlivňovala okolí. Mocný biotik dokázal zvedat a házet předměty, zastavovat je, nebo je dokonce trhat na kusy pouhou silou své mysli. S ohledem na jejich nebezpečný potenciál nebylo žád-né překvapení, že tu platila přísná pravidla v užívání schopností proti jiným studentům, pokud k tomu nedo-cházelo pod dohledem v řízeném prostředí.

„Zranil jsi ho?“„Trochu,“ přiznal neochotně Nick. „Narazil si kole-

no, když jsem ho shodil na zem. Nic vážnýho.“„To je vážné,“ zdůraznila Kahlee. „Nemůžeš na

ostatní děti používat biotiku, Nicku. To víš!“Jako všichni studenti v jeho věkové skupině v pro-

jektu Vzestup prošel Nick chirurgickou implantací před víc než rokem. Většina dětí ještě bojovala s pří-stupem k nově nabytým schopnostem, absolvovala cvi-čení a lekce, které jim měly umožnit sladit nové bio-tické zesilovače s vlastními biologickými systémy. V prvních dvou letech jich většina sotva zvedla pero pár palců nad stůl.

Ale Nick se učil rychle. Podle průběžných testů ho většina spolužáků v následujících letech určitě dožene, někteří ho možná překonají. Ale právě teď byl mno-hem silnější než ostatní vrstevníci… dost silný, aby srazil jiného dvanáctiletého kluka.

„On si začal,“ hájil se Nick. „Utahoval si z mých bot. Tak jsem ho jen postrčil. Nemůžu si pomoct, ale v biotice jsem dobrej!“

Mass Effect: Vzestup 27

Kahlee si povzdechla. Nickův přístup byl naprosto normální a naprosto nepřijatelný. Projekt Vzestup měl dva primární cíle – práci s bioticky nadanými osoba-mi se snahou maximalizovat lidský potenciál na tom-to poli a pomoc biotikům zařadit se do normální lidské společnosti, což bylo v jejích očích mnohem důležitěj-ší. Studenti tu nepodstupovali jen trénink v biotických technikách, ale také je vzdělávali ve fi lozofi i a morál-ce, aby jim pomohli pochopit odpovědnost a závazky, které vyplývaly z jejich pozoruhodného talentu.

Bylo důležité, aby děti nevyrůstaly s pocitem povin-nosti nebo ve víře, že jsou díky svým schopnostem lep-ší než ostatní. Jistě, tohle bylo často nejtěžší lekcí, kte-rou je museli naučit.

„Seshaun je větší než ty, viď?“ poznamenala Kahlee po chvilce přemýšlení.

„Všichni kluci jsou větší než já,“ zamumlal Nick a překřížil nohy. Předklonil se a položil lokty na pokrývku, pak si o ruce opřel bradu v úžasné ukázce ohebnosti, kterou oplývaly všechny mladší děti.

„Dovoloval si na tebe, než jsi dostal svoje implantá-ty? Strkal do tebe jen kvůli tomu, že je větší než ty?“

„Ne,“ odpověděl Nick a zakoulel očima, když vytu-šil blížící se lekci. „To by bylo špatné,“ dodal posluš-ně, protože věděl, že to chce žena slyšet.

„Že jsi větší, silnější nebo lepší v biotice, nezname-ná, že si můžeš dělat, co se ti zlíbí,“ řekla mu Kahlee, i když věděla, že ji poslouchá jen napůl ucha. Přesto doufala, že dostatečné opakování do něj tu zprávu jed-nou protlačí. „Máš zvláštní dar, ale to neomlouvá, když ubližuješ ostatním lidem.“

„Já vím,“ uznal chlapec. „Ale tohle byla spíš neho-da. A řekl jsem, že mě to mrzí.“

„Mrzet nestačí,“ upozornila ho Kahlee. „To proto ti dal Hendel domácí vězení.“

„Ale tři týdny je taaak dlouho!“

Drew Karpyshyn28

Kahlee pokrčila rameny. „Hendel býval voják. Věří v disciplínu. Teď zkontrolujeme tvé údaje.“

Chlapec, bradu stále složenou na rukou, ještě víc předklonil hlavu, aby odhalil zátylek. Kahlee se natáh-la a jemně se ho dotkla hned nad límcem, připravila se na malou jiskru, která přeskočila ke konečku jejího prs-tu. Nick sebou lehce trhl, i když na to byl zvyklejší než ona. Biotici často vysílali slabé elektrické výboje, je-jich těla přirozeně generovala statickou elektřinu, jako by se právě ve vlněných ponožkách prošli po koberci.

Palcem a ukazováčkem levé ruky stiskla kůži na krku, zatímco pravou vytáhla tenkou jehlu z kapsy la-boratorního pláště. Na špičce jehly byl drobounký ku-lový vysílač.

„Připravený?“ zeptala se.„Připravený,“ procedil Nick mezi zaťatými zuby

a ona silným, jistým pohybem vbodla jehlu do mezery mezi dvěma obratli.

Chlapcovo tělo se napjalo a slabě zavrčel, když jeh-la vjela dovnitř, pak se uvolnil. Kahlee z další kapsy vylovila uninástroj a podívala se na údaje, aby se ujis-tila, že jsou Nickova data řádně odesílána.

„Vy jste také bývala voják?“ zeptal se Nick, hlavu stále předkloněnou.

Kahlee překvapeně zamrkala. Grissomova akade-mie byla součástí civilních zařízení Aliance. Od Ali-ance sice pocházela většina zdrojů, ale šlo spíš o inter-nátní školu než o vojenskou akademii. Rodiče své děti mohli kdykoliv svobodně navštěvovat nebo je moh-li z jakéhokoliv důvodu odhlásit ze studia. Bezpeč-nost, dohled a podpůrné služby zajišťoval jen vojenský personál v uniformách, ale většina instruktorů, vědců a akademického sboru byli civilisté. To bylo pro pro-jekt Vzestup obzvláště důležité, pomáhalo to rozptylo-vat obavy, že se tu Aliance pokouší změnit děti v bio-tické supervojáky.

Mass Effect: Vzestup 29

„Sloužila jsem v Alianci,“ připustila Kahlee. „Teď jsem ve výslužbě.“

Kahlee se coby geniální programátorka se zamě-řením na umělou inteligenci ve dvaadvaceti zapsala k Alianci krátce poté, co matka zemřela. Než se vrátila do civilního života, čtrnáct let strávila prací na různých přísně utajených projektech Aliance. Pár následujících let pracovala jako korporační poradce na volné noze, upevňovala si pozici předního experta ve svém obo-ru. Před pěti lety jí sbor ředitelů nabídl lukrativní post v projektu Vzestup na Grissomově akademii.

„Došlo mi, že jste byla voják,“ prohlásil trochu sa-molibě Nick. „Vypadáte pořád napnutá, jako byste se neustále připravovala na nějaký útok. Stejně jako Hendel.“

Kahlee to na okamžik zarazilo. Měla základní bojo-vý trénink, ten byl povinný pro veškerý personál Ali-ance. Ale nedokázala si představit, že by se v něčem podobala ostřílenému válečnému veteránovi jako Hen-del. Většinu služby strávila ve výzkumných laborato-řích obklopená počítači a vědci, ne na bitevním poli.

S výjimkou času, kdy jsi Andersonovi pomáhala za-bít kroganského bitevního mistra, rozezněla se malá část její mysli. Pokusila se tu vzpomínku zapudit. Na Sidon a vše, co po něm následovalo, vzpomínala ne-rada, ztratila tam příliš mnoho přátel. Ale se Sareno-vou tváří, která se pár posledních měsíců neustále ob-jevovala ve zprávách, bylo těžké vzpomínky potlačit. A pokaždé, když viděla záběry Vládce útočícího na Ci-tadelu, si nemohla pomoci a musela přemýšlet, jestli neexistovalo spojení mezi ilegálním výzkumem dok-tora Shu Qiana na Sidonu a obrovskou mimozemskou lodí, s níž Saren vedl útok gethů.

„Slečno Sandersová? Myslím, že už je to hotové.“Nickův hlas ji vtáhl zpátky do přítomnosti. Vysílač

v jeho krku slabě zapípal.

Drew Karpyshyn30

„Omlouvám se, Nicku,“ zamumlala a vytáhla jehlu. Nick se narovnal a mnul si zátylek.

Zastrčila jehlu do kapsy, pak na uninástroji znovu zkontrolovala výsledky, ověřila si, že jde o data, kte-rá potřebuje. Tohle bylo základem její práce v projektu Vzestup. Nejnovější biotické implantáty, souhrnně na-zývané konfi gurace L4, byly vybavené sítí mikročipů virtuální inteligence. Mikročipy VI kontrolovaly akti-vitu mozkových vln biotiků, VI se pokoušela pochopit vzory svého hostitele a přizpůsobit výkon, aby maxi-malizovala jeho biotický potenciál.

Analýzou dat, která získala z mikročipů, mohla Kahlee se svým týmem vytvářet drobná vylepšení pro-gramu VI, aby ji zkoordinovala s individuální silou bio-tika, čímž došlo k ještě výraznějším výsledkům. Zatím testy ukazovaly u devadesáti procent subjektů deseti až patnáctiprocentní nárůst biotické aktivity oproti starší konfi guraci L3, a to bez zjevných vedlejších účinků. Ale jako u většiny výzkumu na poli biotiky se teprve škrábali k vrcholu toho, co je možné.

Nick se znovu položil na postel, vyčerpaný nepří-jemným zážitkem, když mu napíchla páteř. „Sílím, co?“ řekl tiše, lehce se usmál.

„To ti z pouhého kouknutí na údaje nedokážu říct,“ odpověděla Kahlee a vyhnula se tak otázce. „Musím se vrátit do laboratoře a projít si čísla.“

„Já si myslím, že sílím,“ prohlásil sebevědomě a za-vřel oči.

Trochu vyplašená ho jemně poplácala po noze a vstala z postele. „Odpočiň si trochu, Nicku,“ řekla a nechala ho v pokoji samotného.