Materiál od ing. Pinkasové · 2011-03-09 · Materiál od ing. Pinkasové 3 osoby přepravované...

Materiál od ing. Pinkasové

1

Obchodní logistika a provoz

I. Pojetí logistiky a jeho vývoj

Definice logistiky podle Evropské logistické asociace:

" Organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a

distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky

trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích."

Logistika patří k poměrně mladým vědním disciplínám - počátky lze datovat do padesátých let

minulého století

- koncentrace výrobních kapacit, umožněná průmyslovou revolucí, předstihla možnosti

dosavadních metod distribuce hotových výrobků, kterým zatím nebyla věnována systematická

pozornost

- další významný impuls byl postupný přechod od trhu výrobce, charakteristického výrobou

omezeného sortimentu výrobků ve velkých množstvích, k trhu zákazníka, jehož důsledkem byla

potřeba rychlé inovace výrobků a nutnost vyrábět široký sortiment výrobků

- vedle silného tlaku na snižování nákladů, vyvolaného změnami ekonomického klimatu v tomto

období, bylo třeba řešit i realizaci nových požadavků marketingu - šlo zejména o potřebu prodeje

výrobků v široké škále distribučních řetězů a nutnost poskytovat zákazníkům stále širší paletu

služeb

To vše vedlo k vývoji nových, levnějších a účinnějších metod distribuce hotových výrobků a

surovin.

- Pokusy o uplatnění komplexnějšího řešení naznačených problémů naráţely na:

- nedostatek technických prostředků

- nedostatek moderních technologií

- nedostatek výpočetní techniky

Vědecké práce A50 řešily dílčí problémy řízení mat. toku, např. řízení skladů, statistické řízení

zásob apod.

Teor. práce Foresta J. W. - Industrial Dynamics A61

- podle něho rozvoj nákladových metod analýzy a metod systémového přístupu vytvořily

prostředí pro systémové řešení logistických problémů

- tato myšlenka byla ještě posílena tím, že podnikatelské subjekty si uvědomovaly, že logistické

řetězce zřídka končí změnou vlastníka distribuovaného zboží a že izolovaná činnost více

podnikatelů může vést ke vzniku více nákladů a narušení vazeb a služeb zákazníkovi.

1955 - 65 - se postupně vytváří koncept integrovaného logistického systému (je pokračováním

metody MRP1 + softwarové vybavení = zavedení systému plánování potřeb materiálu)

MRP2 - algoritmizace kapacitních propočtů


2

ÚVOD DO PROBLEMATIKY LOGISTIKY

Logistický přístup k řešení problémů

Ve vyspělém tržním hospodářství může uspět jen podnik, který - uspokojí stále náročnější

poptávku

- vše musí být k dispozici - v potřebném množství

- ve správném okamžiku

- s přiměřeným vynaložením N

Nabídka - musí být velmi pružná, aby se podnik vyrovnal konkurentům jestliže jsou služby

nebo zboží dodáváno ve srovnatelné kvalitě, pak si zákazník obyčejně vybere ten výrobek, který

bude dodán rychleji nebo spolehlivěji.

Ve vyspělých státech se uplatňují pružné technologie, umožňují rychle změnit vyráběný sortiment

zboží.

Výroba - se vzhledem ke změně charakteru poptávky (přechod z trhu prodávajícího na trh

kupujícího) individualizuje tzn. většinou se nevyrábí hotové výrobky na sklad a pak teprve se

nabízí zákazníkům. Vyrábí se jen dílčí komponenty nebo (součástky) sestavy, z nichž lze sestavit

výrobek podle přání zákazníka.

Skladování - jsou nutné pružné a flexibilní skladové systémy, rychle reagující na objednávky a

přizpůsobující se častým změnám sortimentu, množství jednotlivých skupin zboží.

V dopravě - se rozšiřují systémy přepravy, které zaručují spolehlivé provedení přepravy v

kombinaci několika druhů doprav, a to

- zvolenou rychlostí

- předem přesně stanovenou dobou přistavení dop. prostředku

Ukazuje se, že čím vyspělejší země, tím větší podíl z ceny hotových výrobků v ní produkovaných

zaujímají náklady na oběh, tzn. jiné než na vlastní výrobu.

Vývoj podílu nákladů na oběh v ceně výrobků:

Je nutné řešit a sladit veškeré hmotné a nehmotné operace v rámci výrobních a oběhových

procesů, které vznikají jako důsledek dělby práce. Tyto operace jsou navzájem provázány do

řetězců, jejichž počátkem je zjištění poptávky zákazníka a koncem dodání zboží zákazníkovi.

Logistický řetězec je sloţen z: dílčích hmotných a nehmotných toků, které se

uskutečňují mezi různými články (podsystémy)

ve výrobě, dopravě a zasilatelství, obchodě.

cesty (kanály) - po nich se pohybují a mohou

prostorově i časově oddělené.

Za články logistických řetězců se povaţují:

ve výrobě - továrny, dílny, výrobní linky, sklady, kompletační místa apod.

v dopravě a zasilatelství - terminály, stanice, přístavy, letiště apod.

v obchodě - sklady, prodejny apod.

Objekty, které probíhají logistickými řetězci, představují pasivní prvky. Jsou to:

suroviny, materiál, nedokončené i hotové výrobky apod.

obaly a přepravní prostředky při svozu k opakovanému použití

odpad vznikající při výrobě, distribuci a spotřebě výrobků


3

osoby přepravované v IDS (integrovaný dopravní systém)

informace, respektive tok peněz

Subjekty, jejichţ působením se toky pasivních prvků v logistickém řetězci realizují se

nazývají aktivní prvky.

Patří k nim:

technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, balení, skladování

a fixaci ...

technické prostředky a zařízení sloužící operacím s informacemi

pracovníci ovlivňující fungování aktivních prvků logistického systému

Charakteristika logistických řešení

Logistická řešení mají být co nejkomplexnější a provádět se má celková optimalizace, v rámci

které mohou být dílčí cíle jednotlivých útvarů částečně podřízeny cíli celkovému.

Ze základního logistického cíle, konkretizovaného podle podmínek daného podniku, se odvozují

dílčí cíle pro jednotlivé logistické podsystémy. Dílčí cíle jednotlivých úseků výrobního podniku

jsou např.:

NÁKUP

- velké nákupní dávky kvůli množstevním rabatům

- udržení zásoby materiálu a nakupovaných dílů k zabezpečení bezporuchové výroby

- dodávky v racionálních přepravních jednotkách

- informace o výrobním plánu s velkým předstihem

VÝROBA

- malý počet výrobků zhotovovaný ve velkých dávkách

- nízká frekvence technických změn na výrobcích

- málo častá přestavování výrobních zařízení

- výrobní plánování na delší období

- rovnoměrné vytěžování výrobních kapacit

SKLADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

- malý počet položek v několika málo druzích obalů

- nízký stav zásob

- stejnoměrná intenzita příjmu a výdeje

- málo spěšných zakázek

- informace o požadavcích s předstihem

PRODEJ

- vysoká pohotovost dodávky prostřednictvím zásoby hotových výrobků

- mnoho variant výrobků podle přání zákazníků

- co nejčastější provádění technických změn na výrobcích

- krátké dodací lhůty…


4

EXPEDICE

- velké dodávky do malého počtu míst

- celopaletové dodávky omezeného sortimentu

FINANCOVÁNÍ

- co nejméně oběžných prostředků vázaných v zásobách

- nízké výrobní a logistické náklady

- co nejmenší riziko neprodejnosti výrobků a nepoužitelnosti materiálu

Z výše uvedeného příkladu je jasné, že zájmy útvarů jsou protichůdné, a nemohou být vždy plně

uspokojeny. Při stanovování logistických dílčích cílů vznikají optimalizační úlohy. Kritérium

optimality v takových úlohách je součet nákladů vznikajících v celém logistickém řetězci podniků

- omezující podmínkou je dodržení požadované úrovně služeb zákazníkům. Organizační struktura

v podniku může způsobovat vyšší konfliktnost při řešení zájmů uvnitř podniku (funkcionální,

divizionální).

Harmonizace dílčích cílů cestou kompromisních řešení není logistickým řešením. Úloha

logistiky spočívá v nahrazení tříště dílčích cílů jedním společným, kooperačním cílem pro

všechny útvary podniku - tím je uspokojení potřeb zákazníků (vnější cíl), dosažitelné při

současném splnění výkonového (technického) cíle a ekonomického cíle (vnitřní cíle).

Logistický management

- logistika je neoddělitelně spjata s řízením

- logistický management můžeme chápat různě, rozlišujeme podle situace:

a) proces zavádění logistiky v podniku

- zahrnuje se sem tvorba logistické koncepce a její uvedení do praxe

- nutno rozhodnout co, kdo, kde a kdy má dělat, aby cílový obraz logistického

systému se stal ke stanovenému časovému horizontu skutečností

- je to proces dlouhodobý (5-10 let)

b) rutinní řízení logistiky

- logistický systém už je vytvořen

- tento systém je systémem "učím se", samoorganizující se systém - jedná se

o řízení logistikou

- v této rovině rutinního řízení je nutné vyřešit dva konfliktní cíle:

pohotově dodávat

snižovat kapitálovou vázanost

- společným jmenovatelem obou cílů je čas

Prostředkem ke snižování kapitálové vázanosti je podstatné zrychlení průtoku materiálu a to od

surovin po hotové výrobky a s ním spojené snížení všech zásob - nejde přitom o zrychlení

vlastních technologických operací ve výrobě, ani při zvyšování intenzity práce, ale o koordinaci,

synchronizaci a celkovou optimalizaci logistických řetězců, a to nejenom uvnitř podniku, ale

především v mezipodnikovém styku.


5

Důležitou úlohu hraje přechod k přísunu materiálu, surovin a komponentů a k dodávkám

výrobků v kratších intervalech a v menších dávkách.

Musí se změnit vztahy mezi články řetězce - dodavateli a odběrateli.

- vytváření pojistné zásoby (dod., odb.) ve snaze zajistit plynulost zásobování

- byly nutné sklady (investičně a provozně nákladné)

- je nutné vyloučit dvojí pojistné zásoby - ponechat je pouze na dodavatele a převést na něj

celkovou zodpovědnost za pružnost dodávek

- je nutné zavést kvalitní dopravu a zajistit přesnost dodávek (i za cenu vyšších nákladů)

- musí být vyloučena zbytečná manipulace s materiálem a výrobky (odstranit ruční manipulaci

a nahradit jí progresivními přepravními prostředky)

- nutno odstranit dvojí kontrolu, kterou dosud prováděl dodavatel i odběratel (za jakost ručí

dodavatel)

Při aplikaci logistiky jde v prvé řadě o takzvanou redukci fyzické redundance tj. vyloučení těch

operací, a je provádějících prvků (článků a podsystémů) a těch zásob pasivních prvků (materiálů,

surovin, nakupovaných dílů, nedokončené výroby a hotových výrobků), které nepřispívají k tržní

realizaci daného výrobku - snižují pružnost reakce na změny v poptávce a zatěžují logistické

řetězce neúměrnými náklady.

Logistický management, který vznikne tímto procesem, má zahrnovat složky:

- vyřizování objednávek kontrolu stavu zásob a řízení skladů

- řízení výroby (zaměření na činnosti logistického charakteru)

- řízení dopravy včetně optimalizace dopravních tras a využití ložné kapacity

dopravních prostředků

- vyhodnocování a prognózování prodeje, stanovní výrobní náplně, plánování výroby, alokaci

poptávky a řízení nákupu

Smyslem takto koncipovaného logistického managementu je dosáhnout co nejpružnějšího,

harmonického, plynulého toku všech pasivních prvků logistického řetězce, tak aby nedocházelo k

neúčelnému vytváření zásob nebo nežádoucímu přerušení toku.

LOGISTICKÉ TECHNOLOGIE

Při uplatňování logistických řešení je potřebné využívat progresivní technologie.

TVORBA MANIPULAČNÍCH SKUPIN

Manipulační skupiny – jsou výsledkem sdružení položek materiálu podle principu

manipulovatelnosti, skladovatelnosti, přepravitelnosti v rámci logistického řetězce vždy stejným

způsobem a shodným typem technických prostředků.

důležité pro racionalizaci práce

tvorba HS vychází z klasifikace materiálu

zjednodušuje analytické, návrhové a projektové práce při navrhování manipulační,

dopravní a skladovací techniky


6

SYSTÉM KANBAN

zaveden poprvé v Japonsku

je založen na vztahu zákazník – dodavatel do výrobního procesu

každý výrobní stupeň nebo pracoviště je zároveň zákazníkem, který předává své

požadavky na suroviny a polotovary předchozímu stupni výroby

zrovna tak je dodavatelem následujícímu stupni výroby

předávání objednávky, které plní zároveň funkci dodacích listů měli podobu kartiček

(japonsky Kanban) -> dnes počítač

jedná se o decentralizovaný systém krátkodobých funkcí

řetězec interních „výrobků“ a „dodavatelů“ je řízen samořídícími okruhy mezi sousedními

výrobci a dodavateli

původní nosič informací – kartu KANBAN předává „výrobce“ svému „dodavateli“, že ke

zpracování ve stanoveném termínu a požadované kvalitě

DŮLEŽITÉ ZÁSADY:

v „výrobce“ (zákazník) nesmí žádat ani dříve ani více kusů k dodání

„dodavatel“ nesmí dodat požadované objekty ani dříve ani více

nesmí se vyrábět na sklad

nejefektivnější tuto metodu je možné využívat v případech jednosměrného toku (zboží)

materiálu, výrobní operace lze snadno sladit a nedochází ke změnám požadavků na finální

výrobky. (tzn. Velkosériová výroba s ustáleným prodejem)

PŘEDPOKLADY:

harmonizace kapacit v celém výrobním řetězci

univerzálnost výrobních prostředků

stavebnicová konstrukce výrobků a standardizace jejich dílů a dalších komponentů

nízké procento zmetků

konstantní velikost dávek

STRATEGIE Just in Time („právě včas“)

nejznámější a nejrozšířenější logistická technologie

nejprve se používala v Japonsku, USA, Evropě

spočívá v uspokojování potřeby po určitém materiálu ve výrobě nebo po určitém

hotovém výrobku v distribučním článku jako dodání „právě včas“ tj. v přesně

dohodnutých a dodržovaných termínech podle potřeby odebírajícího článku

dodávají se:

o malá množství

o v co možná nejpozdějším okamžiku

o dodávky jsou velmi časté (i třeba několikrát za den)

správně aplikovaná a pochopená technologie JIT je účinným nástrojem pro zvýšení

produktivity a přináší řadu dalších efektů (snížení zásob, snížení rozsahu manipulace

s materiálem, zlepšení jakosti apod.)


7

vnější znak filozofie JIT je minimalizace zásob respektive jejich úplné vyloučení - ->

k tomu dojde až výsledkem soustavy promyšlených racionalizačních a koordinačních

opatření v systému podniku jako celku a rovněž u dodavatelů a odběratelů

JIT nepředstavuje uzavřený soubor jasně definovaných metod a pravidel postupů- je

to spíše filozofie, která musí být dotvářena v souladu s charakteristickými

podmínkami daného podniku do konkrétních racionalizačních opatření

Přesto lze vyvodit určité zásady:

o Minimalizace pohybu materiálu ve skladech a zároveň je uplatňován princip

řízení vícestupňového výrobního procesu tak, že výrobní jednotky jsou výlučně

a přímo řízeny aktuální potřebou odpovídajících navazujících stupňů

o Tento systém je nutné dodržovat i vůči dodavatelům a odběratelům

Důsledky zavedení JIT:

Vzrůstající nejistota

Nárůst požadavků na kvalitu

Potřeba užších partnerských vztahů -> snižování počtů partnerů, větší požadavky na

jejich spolehlivost

Zkracování objednávacích cyklů

Nárůst nejistoty

Větší zranitelnost

Quich Response (QR) rychlá odezva

Systém rychlé odezvy je strategie používaná v sektoru maloobchodu

Začala se používat v textilním a oděvním průmyslu – nyní i jinde

Je založena na zdokonalení řízení zásob a urychlení jejich toku

Plná implementace QR zahrnuje uplatnění systému JIT v rámci celého zásobovacího

řetězce

Systém využívá kombinace snímání dat pomocí čárových kódů a elektronické výměny

dat

Je prováděno průběžné sledování prodeje jednotlivých finálních produktů zákazníky a

tyto informace a z nich odvozené informace jsou v reálném čase předávány všem

zainteresovaným článkům logistického řetězce

Výsledným efektem je:

o Snížení zásob

o Zkrácení doby odezvy

o Snížení počtu případů, kdy požadované zboží není na skladě

o Snížení rozsahu manipulace

o Minimalizace rizika zastarávání výrobků

Efficient Conoumer Response (ECR) – efektivní odezva zákazníků

Je zvláštní varianta QR, vyvinutou v oblasti výroby a obchodu s potravinářským

zbožím

Zaměřuje se na hodnotovou stránku logistických řetězců a eliminuje činností, které

nepředávají hodnotu


8

Efektem je snížení zásob zboží (o 42%) -> snížení nároků na kapacity skladů-

v prodejnách maloobchodů tzn. Změnu poměru ploch ve prospěch prodejních

ploch

hlavní efekt je stabilita řetězů, daná dílčí strategií objektivního uspořádání sortimentu

výrobkových skupin

jistota v objemech zboží a smluvních vztazích umožňuje přestupovat na cenové

komponenty -> snížení cen

zavedení ECR předchází analýza hodnototvorného řetězce a vytvoření nákladových

modelů, na jejichž podkladě obchod s výrobce sjednávají sortiment a cenu, ale marži,

způsob dodávek, balení…

Výběr metod pro řešení logistických problémů

logistika je aktivní spolutvůrce strategie podniku a dostává podobu horizontálně a

vertikálně integrovaného systému

pokud uvažujeme o metodě log. Musíme nejprve zvážit, do které ze systémových

poloh patří daný problém. Hlavní skupiny systematicky orientovaných metod patří:

o metody sledování trhu

o metody rozboru využití a projektování technických prostředků a PS

o metody prostorového umístění logistických prvků

o statistické metody zpracování informací

o metody hodnotové analýzy a hodnotového inženýrství

o metody operačního výzkumu:

lineární a dynamické programování

síťová analýza

řízení zásob

teorie hromadné obsluhy

teorie obnovy

simulační metody

Předpokládané trendy v logistice

Stále více se bude uplatňovat:

zvětšování podílů logistiky na tvorbě strategie podniku

orientace na kvalitu TQM

využívání logistiky jako konkurenčního nástroje

používání technologie JIT

používání technologie OR a ECR

zvětšování průhlednosti logistických N

zdokonalovaní logistických informačních systémů

vyšší účast profesionálních logistiků v pracovních týmech

o

ZÁSOBOVACÍ LOGISTIKA

Z hlediska jednoznačného chápání pojmu zásobovací logistika je nutné si vymezit jeho vztah

k ostatním částem logistického řetězce. V tomto slova smyslu můžeme vycházet z funkcionální

organizační struktury, a to hlavně z toho důvodu, že právě zde si můžeme uvědomit, jaké


9

podnikové útvary musí útvar zásobování obstarat. Jedná se činnosti obstarávání, které jak již bylo

uvedeno, spadají do kompetence právě útvaru zásobování.

Na úvod této kapitoly by bylo vhodné ujasnit si některé termíny, které jsou užívány ve spojitosti

se zásobovací logistikou. Mezi tyto termíny patří:

ZÁSOBOVÁNÍ – tento termín je na podnicích chápán ve smyslu hmotného obstarávání. Jedná

se tedy o poměrně obecně pojatý termín, víceméně se jedná o zajištění materiálu.

MATERIÁLOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ – tento termín v sobě zahrnuje poněkud širší oblast.

Jedná se o řízení celého materiálového toku v podniku, včetně pohybu polotovarů vlastní výroby

a hotových výrobků.

INTEGROVANÉ MATERIÁLOVÉ HOSPDÁŘSTVÍ – tento termín v sobě zahrnuje

v podstatě to, co bylo již uvedeno v předchozím termínu, s tím rozdílem, že je zde pojetí tohoto

termínu doplněno o skladování a dopravu a jejich společné řízení.

Když se zamyslíme nad úkoly, které jsou kladeny na útvar zásobování, můžeme dojít k závěru, že

je můžeme rozdělit do dvou oblastí:

A) Úkoly útvaru zásobování, které jsou orientovány na trh. V této oblasti je jasné, že se

jedná o úkoly spojené s obstaráváním určitých produktů, materiálů, surovin a podobně.

Pokud bychom měli uvést příklad některých dílčích činností, které jsou předmětem

procesu obstarávání, pak jimi mohou být např.:

- průzkum trhu dodavatelů

- cenová a hodnotová analýza

- volba nákupní strategie

- uzavírání smluv apod.

B) Úkoly spojené s vlastním tokem surovin a materiálu. Tyto úkoly jsou předmětem

zájmu zásobovací logistiky. Jako příklad konkrétních činností v této oblasti můžeme uvést

např.:

- plánování, řízení, kontrola hmotných a informačních toků

- kontrola při přejímce

- uskladnění a skladování

- doprava apod.

Výběr nákupní strategie

Ve struktuře nákladů většiny podnikatelských subjektů tvoří náklady na materiál, suroviny a další

produkty nutné k zajištění činností podniku až 50 – 90%. Proto každá úspora dosažená při nákupu

těchto produktů může znamenat poměrně značné a tedy i významné úspory materiálové, ale i

úspory v oblasti celkových nákladů.

Je velmi důležité, abychom si v rámci celého zásobovacího procesu uvědomili, jak co nejlépe a

co nejzodpovědněji postupovat při vlastním pořizování materiálů, jak by měl vlastně vypadat

vlastní nákupní proces? Domnívám se, že velmi podrobný a odpovídající realitě je rozdělení


10

nákupního procesu podle P.N.Malina, který rozděluje tento proces do osmi kroků. V následujícím

textu se pokusím tyto jednotlivé kroky identifikovat:

1) Nejprve je nutné identifikovat a co nejpřesněji stanovit potřeby organizace. To

znamená zjistit požadavky všech podnikových útvarů. Hlavním informačním zdrojem by

měl být plán zásob a přehled o stavu zásob.

2) Nalezení spektra výrobků a sluţeb, které mohou potřeby organizace specifikované

v prvním kroku uspokojit. Cílem v tomto okamžiku je zajištění co nejširší výběrové

základny pro objektivní výběr nakupovaného zboží. Mezi informace, které zjišťujeme o

nabízených produktech, nutně patří i informace: - identifikující zdroj – to znamená

informace o potenciálním dodavateli, o jeho umístění

- technické parametry, kvalita, dodací podmínky apod.

- cenové relace, možnosti slev apod.

3) Detailní formulování potřeb organizace. Zde hlavním smyslem je zúžení výběrové

základny, a to vyloučením těch výrobků a služeb, které nevyhovují specifickým

požadavkům organizace. Toto je kritický bod pro možné dodavatele, protože v tomto

okamžiku mohou vypadnout ze zájmového okruhu organizace. To znamená, že firma

upřednostní jiné dodavatele, kteří jí svou nabídkou lépe vyhovují.

4) Stanovení okruhu dodavatelů. Jak je patrné vychází se z předcházejícího bodu, kde

jsme eliminovali nebo spíše zúžili výběrovou základnu. Nyní upřesníme okruh možných

dodavatelů, kteří mohou svými výrobky a službami pokrýt potřeby podniku a můžeme

vyvolat nabídkové řízení, které u nás ještě není běžnou zvyklostí. Jde v principu o to, že

oslovíme potenciální dodavatele k nabídkovému řízení. Pak následuje další krok.

5) Analýza nabídek. V tomto kroku se provádí analýza všech nabídek dodavatelů, kteří

reagovali na výzvu. Samozřejmě než začneme provádět jakoukoli analýzu, musíme mít

nutně stanovená kriteria, na jejichž základě můžeme tuto analýzu provádět.

6) Výběr dodavatele. Ten tvoří jádro celého nákupního procesu a je to klasický případ

vícekriteriálního rozhodování a mnohdy i zdroj případných konfliktů uvnitř organizace.

Účastníci rozhodovacího procesu se nemusí shodnout na volbě konečného dodavatele,

protože každý může preferovat důležitost jiného kriteria. Kromě toho většinou žádný

dodavatel není úplně dokonalý a firma tedy hledá dodavatele, který bude co nejvíce

vyhovovat jejím požadavkům. V rámci nabídkového řízení pak s konkrétním dodavatelem

uzavírá organizace smlouvu na dodávky v delším časovém období např. půl až jeden rok.

7) Vlastní jednání s dodavatelem. Toto jednání se soustřeďuje na stanovení ceny u

uzavření hospodářské smlouvy. Při stanovení ceny je těžké stanovit přesné návody jak ji

koncipovat, protože zde působí celá řada faktorů, kterými mohou být např. konkurence,

náklady, postavení kupujícího na trhu apod. Maximální riziko pro prodávajícího

představuje pevná smluvní cena na určité období, naopak tato cena je výhodná pro

kupujícího, protože má zaručenou cenu bez inflačních vlivů. Menším rizikem pro

prodávajícího je cena, kterou lze upravit dodatečnou dohodou. Někdy je možné užít tzv.


11

indexové ceny. U nich jsou ve smlouvě stanoveny indexy, pomocí nichž lze upravovat

cenu podle skutečného vývoje vybraných nákladových položek dodavatele.

8) Trvalé hodnocení dodavatelů. Uzavřením hospodářské smlouvy a jejím plněním

nekončí vztah mezi dodavatelem a odběratelem. Pokud jsme v roli odběratele, pak

sledujeme:

- finanční zdraví dodavatelů

- perspektivnost jejich vývoje (výzkum, vývoj apod.)

- výrobní schopnost (tzn. kolik výrobních jednotek, modernizace technologii apod.)

- dodavatelské výkony (dodací cykly, dohodnutá množství apod.)

- vývoj nákladů a cen

- kvalita

Ne vždy a ve všech případech je nutné uplatňovat všech osm etap nákupního procesu. Záleží,

v jaké situaci se podnik nachází a jaké produkty nebo materiály zajišťuje pro chod podniku. Při

volbě postupu nákupu je možné vycházet z hlediska náročnosti nákupu, podle něhož lze

rozlišovat:

1. Opakované, rutinní nákupy – při nich jsou vystavovány objednávky v rámci

uzavřené smlouvy s vybraným dodavatelem. Nákupní skupinu v tomto případě

tvoří pracovník nákupní oddělení, ten zpracuje objednávku, kterou dá ke schválení

vedoucímu oddělení. Ostatní náležitosti vyřizuje sám.

2. Modifikované nákupní případy – těmito případy rozumíme situace, kdy dochází ke

změnám v potřebách organizace např. zvýšený nárok na kvalitu surovin

3. Zcela nové nákupní situace – tyto situace jsou většinou spojené s inovací

výrobního sortimentu, nebo s diverzifikací podnikatelských aktivit. V tomto

okamžiku podnik stojí před problémem vyhledávání nových dodavatelů a snahou

pokrýt nové potřeby organizace.

Zdrojové strategie ( Sourcing Strategy)

V rámci nákupu rozlišujeme různé zdrojové strategie ( zásobovací strategie):

- multiple sourcing

- double sourcing

- single sourcing

- global sourcing

- modular sourcing

- systém sourcing

Multiple sourcing

Je to klasický případ dodávaných surovin od více dodavatelů se všemi komplikacemi a těžkostmi,

které vznikají při komunikaci s mnoha partnery.

Další dvě strategie představují omezení na dva nebo jednoho dodavatele.


12

Double sourcing

Zde dochází ke snížení nákladů na komunikaci s partnery z titulu snížení počtu tzv. průřezových

míst a ke snížení nákladů na koordinaci v oblasti materiálových toků.

Single sourcing

Tato strategie znamená koncentraci všech nákupů na jednoho dodavatele, dochází k dalšímu

znásobení efektů oproti předcházejícímu případu. Nevýhodou systému je oboustranný nárůst

závislosti mezi dodavatelem a odběratelem.

Global sourcing

Jedná se o mezinárodně zaměřenou nákupní strategii, kterou praktikují multinárodní podniky a

koncerny. Cílem je dosažení efektů za využití mezinárodního obstaravatelského trhu.

Předpokladem je dlouhodobá, dostatečně výkonná porovnatelná nabídka, se zřetelným rozdílem

vzhledem k vnitrostátním cenám.

Modular sourcing

Tato strategie je založena na dodávání komplexnějších výrobkových sestav a komponentů

zpravidla na základě dokumentace dodané odběratelem. Tento způsob dodávek je často spojován

s poskytováním komplexnějších výkonů a služeb ze strany dodavatelů (montáž, vychystávání …)

s vyššími nároky na dodržování jakosti.

Systém sourcing

Ten představuje další rozšíření komplexnosti dodávek, zpravidla dodávání celých dílčích systémů

zajišťovaných dodavatelem od fáze vývoje a výzkumu, přes přípravu výroby až po logistiku, tedy

realizaci profesionálního řešení problému zadaného odběratelem. Dochází zde k dalšímu posílení

kompetentnosti dodavatele a stálosti dodavatelskoodběratelských vztahů.

NÁKUPNÍ STRATEGIE Z HLEDISKA CHARAKTERU NAKUPOVANÝCH POLOŽEK A

SÍLY PARTNERŮ

Volba nákupní strategie daného podniku závisí na druhu objednávaných položek a na relativní

síle partnerů na trhu. Nejprve je nutné klasifikovat pořizované druhy součástí a materiálů.

Kritériem významu je:

význam pro jakost finálních výrobků

dostupnost na trhu

substituční možnosti

procentuální podíl na celkových pořizovacích nákladech

Na základě této klasifikace je pak možné rozlišit následující čtyři sortimentní druhy:

STRATEGICKÉ POLOŢKY

Je jim nutno věnovat zvýšenou pozornost. U těchto položek je nutná přesná diagnóza potřeb,

vytvoření dlouhodobých vztahů s dodavateli, analýza rizik. Rozhodování o těchto položkách by

mělo být na vysoké podnikové úrovni.


13

ÚZKOPROFILOVÝ (NEDOSTATKOVÝ) SORTIMENT

Tento sortiment má slabší vliv na konečný výsledek, ale má vysoké zásobovací riziko. Proto je

nutné zajistit u tohoto sortimentu dostatečnou kvalitu, zajistit kontrolu dodavatele a vypracovat

náhradní plány, které by řešily situaci v případě nedodání materiálu. Rozhodování o tomto

sortimentu by mělo být na úrovni vedoucího útvaru.

OBČAS NEDOSTATKOVÝ SORTIMENT

U této skupiny sortimentu je nutné věnovat zvýšenou pozornost výběru dodavatelů. Dále je nutné

věnovat maximální pozornost krátkodobému a střednědobému plánování a u dodavatelů pak

vyžadovat dodržování dodacích lhůt. Rozhodování o tomto sortimentu by mělo spadat do

kompetence střední úrovně řízení tj. např. vedoucí nákupu.

BEZPROBLÉMOVÝ SORTIMENT

Tento sortiment má slabý vliv na konečný výsledek, má nízké zásobovací riziko. V oblasti tohoto

sortimentu je nutné věnovat pozornost optimalizaci a sledování množství zakázek a optimalizovat

stav zásob. Dále je vhodné mít dobrý přehled o trhu a krátkodobé prognózy potřeb jsou

předpokladem pro tuto optimalizaci. Rozhodnutí v oblasti bezproblémového sortimentu je možné

přijímat na nejnižší úrovni tj. například nákupčí.

Způsoby zásobování

Vzásadě rozlišujeme tři způsoby materiálnětechnického zásobování:

- individuální zásobování

- pořizování zásob

- zásobování synchronní s výrobou

Individuální zásobování - potřebné materiály se pořizují teprve tehdy, když se

bezprostředně potřebují

- tím se předchází vzniku nákladů spojených se skladováním

a vázáním kapitálu v zásobách

- tento způsob odpovídá výrobě na zakázku

- nevýhodou je vznik obtíží při plánování zásob a z nich

plynoucí nebezpečí dodatečných nákladů vyvolaných

pozdním přísunem materiálu

Pořizování zásob - klade si za cíl dosáhnout rozsáhlé nezávislosti zásobování na výrobě

- důsledkem je, že se výroba stává méně závislou na dodavatelích a umožňuje

čelit cenovým výkyvům na trhu zásobování

- nevýhodou je zvyšování vázanosti kapitálu v zásobách

Zásobování synchronizované s výrobou

- snaží se uvedené nevýhody odstranit

- uzavírají se dodací smlouvy na delší časové období

- skladování se pak vyskytuje pouze ve formě přechodného udržování zásob ve


14

skladech

- v rámci tohoto zásobování lze rozlišit tři základní modely:

= přímé odvolávky

= umístění dodavatele v blízkosti odběratele

= společné řízení zásob

- tento systém zásobování vychází z filosofie JIT

a) Přímé odvolávky - uskutečňuje se zadáváním konkrétních požadavků na materiál

dodavatelům v okamžiku, kdy se u odběratele vyskytnou

konkrétní objednávky od zákazníků a z nich odvozené výrobní

nebo montážní příkazy

- těmto odvolávkám jsou předřazeny dvě plánovací úrovně, tedy

celkově tři za sebou jdoucí fáze:

I. Rámcová dohoda - platnost 12 měsíců, obsahuje vymezení

předpokládaných kapacit a potřeb podle

sortimentních skupin na čtvrtletní bázi

- vymezují se pevné požadavky na jakost

II. Rámcová smlouva (kontrakt) - uzavírá se na 3 měsíce při

měsíční aktualizaci

III. Přímá odvolávka - je výsledným efektem poslední plánovací

úrovně

- závazně se stanovuje množství dodávek,

dodací lhůty a místo dodání

b) Synchronizace s blízkými dodavateli - úzká partnerská spolupráce dod. + odb.

- dodavatelský podnik je v blízkosti odběratele (km)

- dod. realizuje své dodávky na výrobní linky odb.

- vztah je založen na bázi oboustranné výhodnosti (win-win efekt)

- efekty pro odběratele - odpadnutí přejímky zboží

- zjednodušení dispozic pro MTZ

- zvýšení pružnosti dodávek

- snížení skladovacích nákladů

- efekty pro dodavatele - zjednodušení výroby - spolehlivější

informace

- odpadnutí řízení expedice procesů

odsouhlasování dodacích lhůt

- odpadnutí skladování hotových výrobků

- minimalizace nákladů na předzásobení

c) Společné řízení zásob - tento model je na bázi spedičních skladů

- cílem je mezipodniková optimalizace materiálových toků

podle nákladových kritérií a redukování mnohotvárnosti

informačního propojení

- mezi dod. a odb. se uzavírají rámcové dohody

- měly by platit následující zásady:


15

* na modelu by se měli podílet dod. a odb.

* účast dobrovolná

* výše zásob je stanovována individuálně podle

jednotlivých dodavatelů

* speditér je odpovědný za vedení stavu zásob

* dod. a odb. hledají vhodné možnosti zjednodušené

společné kontroly

Pozn. Speditér vykonává funkci přejímky zboží, vyřizování dovozních formalit,

skladování a vedení zásob, komisionářské činnosti, dodávání podle odvolávky

a poskytování informačních služeb.

Výrobní logistika

- logistika se zabývá nevýrobními činnostmi - tedy těmi, při kterých nedochází ke

změně fyzikálních vlastností daného produktu nebo materiálu

- výrobní logistika zkoumá především přepravní, skladovací a komisionářské

(vychystávací) činnosti, které spojují ve výrobním procesu jednotlivé výrobní

kroky a činnosti organizační

- pro zabezpečení skladovacích činností výroby jsou zřizovány:

- vstupní (zásobovací sklady) - pro zajištění hladkého průběhu výroby

- sklady polotovarů - pro shromažďování mezivýrobků a zásobování subsystémů

- sklady hotových výrobků - pro předzásobování výrobků podniku a vybavování zakázek podle

přání zákazníka

- Důležitou součástí průmyslové logistiky a zejména výrobní logistiky, je prostorové

uspořádání (Layout) vnitropodnikových pracovišť - při jeho sestavování je důležité:

* respektovat charakter výroby

* vytvářet předpoklady pro bezporuchový chod

* vytvářet předpoklady pro provádění pružných změn

* minimalizovat instalační a reinstalační náklady

* minimalizovat materiálové toky a dopravní výkony

* optimalizovat vnitropodnikové dopravní sítě

* rozmístění dílčích ploch v rámci základní plochy

Řízení výroby

V současném průmyslu je snaha zpružnit cyklus vývoje a výroby. Musí být odstraněny z výroby

zbytky Taylorova systému řízení (odděloval plánování výroby od realizace). Dnešní tendence

směřují k různorodé nabídce, schopné pružně a rychle reagovat na změnu poptávky - to je

způsobeno přechodem od trhu nabídky k trhu poptávky tzn. výrobce musí vyrábět především to,

co si žádá zákazník. Za tímto účelem je vyvíjena snaha o zkracování výrobních a dodacích lhůt a

zpružnění procesů na všech úsecích, počínaje vývojem a konče expedicí finálních výrobků.

Lze rozlišovat dva základní způsoby řízení výroby:

a) tlačné systémy (push - systém) - jsou charakteristické pro ekonomiky s převisem


16

poptávky

- podniky se nemusí příliš snažit o inovaci výrobků

a přizpůsobování požadavků zákazníků

- výrobky jsou "tlačeny" podnikem na trh a odbyt

je zajištěn především proto, že se jedná o trh nedostatečně

zásobený - zákazník koupí co podnik dodá

b) tažné systémy (pull - systém) - uplatňují se v podmínkách nasyceného trhu - převis

nabídky

- zákazník koupí jen ten výrobek, který plně vyhovuje

všem jeho požadavkům

- podniky musí hledat nové výrobní technologie a

pružně reaguje na změnu požadavků zákazníků při

zajištění ekonomiky výroby

Výrobní strategie

Vývoj výrobních technologií dospěl do stadia, kdy je zaměřen na plnění

dvou základních úkolů:

- vyrábět kvalitně

- vyrábět co nejlevněji

Ideální stav by byl takový, že by nedošlo k zahájení výroby a nákupu materiálu, dokud by nepřišla

konkrétní objednávka na výrobek od zákazníka. V tomto případě jde o postup označovaný jako

výroba na zakázku.

Opakem je výroba na sklad, která vychází téměř výhradně z předpovědí budoucí poptávky a

výrobky vyrábí dopředu na sklad. V současné době se používá ve světě řada výrobních strategií.

Strategie Just in Time ve výrobě

Základní myšlenkou JIT je vyrábět jen to, co je potřebné a tak efektivně, jak je to jen možné.

Podle tohoto pojetí jsou zásoby jen signálem nějakých poruch v řízení. Eliminace zásob ovšem

problémy neodstraní, je třeba nejdřív-ve tyto problémy vyřešit a likvidace zásob je toho jen

důsledkem.

Prvotní důraz je při zavádění systému kladen na kontrolu kvality.

Dalším předpokladem je perfektní přísun materiálu k jednotlivým strojům, linkám a aparátům.

Potřebný materiál musí být dodáván v požadované kvalitě, v požadovaném množství,

v požadovaném termínu na správné místo podle operativního plánu.

Zavedením tohoto systému lze dosáhnout:

- 20 – 50 % zvýšení produktivity práce

- 80 – 90 % zkrácení průběžné doby výroby

- 20 – 40 % zvýšení využití výrobního zařízení

- 8 – 15 % snížení nákladů na nákup

- 50 – 90 % snížení stavu zásob

- 30 – 40 % zlepšení využití výrobních prostor

Negativním důsledkem tohoto systému je to:


17

o vede ke snižování komplexnosti výroby

o výrobce finálního výrobku opouští výrobu komponentů a přenechává ji

dodavatelům

o zvyšují se nároky na přepravu se všemi nepříznivými ekologickými efekty

Systémy plánování a řízení výroby (Systémy PPS)

Pod pojmem plánování výroby se rozumí:

o plánování výrobního procesu (druh a množství výrobků, termíny výroby)

o plánování potřeby (materiálu, dílů apod.)

o plánování termínů operací a kapacit (začátky a konce operací)

Řízení výroby představuje vlastně dohled nad zakázkou a vydávání dispozic týkajících se

zakázky. V době, kdy ve většině případů převažuje trh zákazníka, je ideální praktikovat systém

„výroba a nákup na zakázku“.

Opačným extrémem je výroba a distribuce na sklad. Praxe se pohybuje mezi těmito dvěma

případy.

V případě výroby a nákupu na zakázku je možné v plném rozsahu používat tzv. zpětné plánování,

při kterém se vychází z termínu potřebného doručení výrobku zákazníkovi s tím, že je potřebné

zohlednit:

o dobu přepravy od výrobce k zákazníkovi

o čas potřebný na vypravení zásilky

o průběžná doba výroby

Průběžnou dobu výroby tvoří:

o čas na technologické zpracování

o čas na mezioperační dopravu

o přestavovací časy (potřebné k seřízení strojů)

o čekací časy (čekání na uvolnění kapacit, ztrátové časy)

Rozpis úloh, plánování operací na jednotlivé stroje a ve většině případů i operativní řízení mohl

v minulosti, při velkosériové výrobě zvládnout i pracovník na nejnižší úrovni.

Nyní dochází ke zkracování výrobních cyklů a snižování sériovosti hrozí při častých změnách

dispozic prodlužování průběžných dob, zvyšování zásob nedokončené výroby, kolize při

obsazování kapacit, nedodržování termínů atd. – stává se celý proces plánování a řízení výroby

značně složitějším. Pro jeho podporu je zpravidla potřebná výpočetní technika- na softwarovém

trhu existuje řada produktů použitelných pro tyto účely. V praxi se uvádí pod zkratkou:

P P S - Production Planning Systém

o Produktivně plánovací systém

Takový systém má umět:

o plánování

o regulaci (řízení v rámci naplánovaného)

o vydávání podkladů pro zpětnou vazbu (evidence, statistika)

o schopnost plánování kapacit


18

o dokumentace v češtině

Dále jsou uvedeny stručné charakteristiky některých PPS.

Systém MRP II

Označení MRP se používá pro systémy plánování materiálových požadavků (Material

Requirement Planning – MRP I) a plánování výrobních zdrojů (Manufacturing Resource Planning

– MRP II).

MRP II - pokrývá plánování výroby a výrobních kapacit, včetně operativního řízení výroby,

řízení zásob a může být propojen s řízením nákupu, účetnictvím, kalkulacemi nákladů,

marketingem, apod.

Jedná se o systémy pracující na bázi push-principu (tlačný způsob výroby).

Hlavní vstupy pro systém MRP 2 jsou:

- plán potřeby výrobků

- kusovníky

- průběžné doby

- zmetkovitost

- velikost dávky

Výstupy jsou zpravidla:

- potřeba materiálu

- přehled o zatížení kapacit

- přehledy o plnění zakázek

- možnost zohledňování změn priorit zpracovávání zakázek

- kontrola úplnosti vstupů apod.

Plánování je prováděno pro tzv. plánovací období, jehož délka musí být minimálně rovna celkové

průběžné výrobní době.

Plánovací období je rozděleno na dílčí plánovací období, pro která je propočítávána a postupně

(klouzavě) upřesňována potřeba materiálu na bázi zpětného plánování. Znamená to, že se vychází

z potřeby finálních výrobků v daném dílčím plánovacím období a na základě vstupních údajů se

propočítává, kolik jakého materiálu na daném pracovišti má být k dispozici a kdy se má začít

s výrobu.

Délka plánovacího období i dílčích plánovacích období je v různých podnicích různá, podle

konkrétního charakteru výroby.

Mezi výhody systému je možné řadit:

- získání spolehlivé báze dat

- možnost operativního bilancování materiálových toků

- zpravidla integrace s ostatními plánovacími podsystémy

- trvalá aktualizace podnikových norem

Jako nevýhody se uvádějí centralizování, tlačný (push) systém výroby, u kterého při častějších

změnách výrobního programu může docházet ke vzniku větších (nepoužitelných) zásob

rozpracované výroby.


19

Systém směrných čísel

Tento systém je založen na vytvoření plánu jako soustavy ukazatelů, ve formě kumulovaných

součtů ve tvaru „čas – množství“ a porovnávání hodnot „plán – skutečnost“.

Potřebnými předpoklady jsou:

- opakovatelnost výroby (sériová, hromadná)

- úzké dodavatelské vztahy (např. partnerské vztahy na bázi rámcových smluv, usnadňování

dispozic ze strany odběratele v dodavatelském podniku apod.)

- kvalitní podnikové normování

Z výše uvedeného je zřejmé, že systém může být používán nejen pro interní plánování výroby, ale

i pro plánování dodávaných surovin, komponentů apod. Může být používán i v kombinaci se

systémem řízení výroby KANBAN.

OPT systém

Podstatou strategie OPT (Optimizet Produktion Technology) je podle autorů splnění zásady „

zdravého lidského rozumu“.

Kapacita každého výrobního systému je limitována kapacitou úzkých míst, proto pro plynulý tok

materiálu výrobním procesem je třeba rozvrhovat výrobu především za zohlednění úzkých míst.

Systém je založen na realizaci následujících kroků:

Sběr vstupních dat do databáze – tj. objednávky, odhady potřeby, normy, technologické

postupy, kusovníky, výrobní operace, průběžné doby

- Sestavení síťového grafu výroby a materiálních toků

- Identifikace úzkých míst – jejich klasifikace pomocí bilance kapacitních nároků

- Vytvoření předpokladů pro bezproblémový provoz na úzkých místech

- Prověření ostatních pracovišť, aby nevznikla další úzká místa + kontrola dodržení plánu

- Konfrontace výsledného rozvrhu s dodacími termíny finálních výrobků

Vytěţovací systém BOA (Belastungsorientiete Auftragsfreigabe)

Podstatou tohoto systému je uplatňování principu rozvrhovat na pracoviště jen tolik úkolů,

kolik jich je schopno v daném plánovacím intervalu splnit.

Znamená to, že na jednotlivá pracoviště jsou zakázky uvolňovány postupně, aby nedošlo

k jeho přetížení.

Důsledkem takového postupu je, že se na pracovišti nehromadí výrobní úkoly, minimalizují

se čekací doby a tím i průběžné doby výroby.

Je zřejmé, že pokud jsou kapacitní nároky na dané pracoviště větší, je třeba některé úkoly

v dané etapě zamítnou s tím, že v další etapě dostanou prioritu.

Systém pracuje se stanovením tzv. vytěžovací hranice. Při jejím stanovení se zohledňuje

maximálně přípustná zásoba rozpracované výroby na pracovišti a výkon daného zařízení.

Pro každé dílčí pracoviště se vychází ze 3 základních charakteristik:

- Výkon V h/den

- Zásoby nedokončené výroby ZNV h

- Průměrné průběžné doby výroby PDV dny


20

Mezi nimi existuje jednoduchý vztah PDV = ZNV / V

Celkový postup je možné popsat následujícími kroky:

- Zjištění kapacitních nároků na jednotlivá pracoviště

- Zohlednění zásoby nedokončené výroby

- Stanovení objemu úkolů na základě porovnání s vytěžovací hranicí

- Odložení nadkapacitních úloh (s jejich přednostním zpracováním v dalších plánovacích

periodách)

Důsledné uplatňování této metody by mělo přispět k rovnoměrnému vytížení jednotlivých kapacit

a především ke zkrácení průběžných dob výroby.

DISTRIBUČNÍ LOGISTIKA

Distribuční logistika z hlediska výrobního podniku představuje spojovací článek mezi výrobou a

zákazníkem.

Zahrnuje veškeré skladové a dopravní pohyby zboží k zákazníkovi a související informační a

kontrolní činnosti.

Cílem je dodat zboží ve správné době na správné místo, ve správném množství a kvalitě a

současně vytvořit optimální poměr mezi úrovní dodacích služeb a jí odpovídající výškou nákladů.

Současný systém distribuce (v ČR) stále ještě vykazuje vysoké náklady, které vyplývají

především z vícestupňového předzásobování, nedostatečného vybavení skladovací a vychystávací

technikou, zajišťování distribuce mezi velkým počtem výrobních a distribučních míst při

nedostatečném vytížení dopravních kapacit, nekoordinování jízd vozidel mezi výrobními a

distribučními místy a vedení agend zakázek mezi početnými distribučními organizacemi při

nedostatečném využívání informačních systémů a výpočetní techniky.

Z hlediska terminologického se někdy rozlišují pojmy distribuce a fyzická distribuce.

Fyzickou distribucí je možné chápat jako podsystém distribuce, který zahrnuje všechny úkony

související s fyzickým pohybem distribuovaného zboží včetně zajišťování a zpracování k tomu

potřebných informací.

Patří sem tedy především příslušné skladové a dopravní činnosti a k nim doplňkové úkony.

Z hlediska hierarchického lze rozlišovat 3 různé úrovně distribuce:

1) Strategická distribuce – zabývá se především návrhem distribučního systému tzn. návrh sítě

skladů, volba dopravních a manipulačních prostředků apod.

2) Taktická distribuce – má zabezpečit optimální využívání všech prvků navržených v rámci

strategického řízení distribuce pomocí střednědobého a krátkodobého plánování

3) Operativní distribuce – řeší úkoly vyplývající z odchylek od plánu

Distribuční řetězec a jeho funkce

Distribuční řetězec je možné charakterizovat uzly a úseky.

Uzly – tvoří množinu organizačních jednotek výrobce a externích zprostředkovatelů, které / kteří

se zúčastňují na procesu distribuce zboží, po úsecích se zboží přemísťuje mezi uzly.

Distribuční řetězec začíná u výrobce a končí u zákazníka. Dále ho mohou tvořit různé

velkoobchodní, maloobchodní a jiné zprostředkovatelské organizace.


21

Distribuční řetězec plní řadu funkcí:

- Skladovací – vyrovnávání rozdílů mezi nabídkou a poptávkou vznikajících následkem

nerovnoměrností v poptávce, sezónností.

- Vychystávací – kompletace zásilek pro distributory či zákazníky.

- Konsolidační – sdružování zásilek pro více zákazníků s cílem dosáhnout lepšího využití

rozvozových vozidel.

- Manipulační – nakládkové, vykládkové a jiné manipulace s distribuovaným zbožím

- Komunikační – výměna informací potřebných pro uskutečnění distribučního procesu

STRUKTURA DISTRIBUČNÍCH ŘETĚZCŮ A DISTR. STRATEGIE

Lze ji posuzovat z různých hledisek jako např.:

I. Struktura distribučních řetězců podle délky distribuce

Z tohoto pohledu se dá distribuce rozdělit na:

a) přímou distribuci – jde o dodávání výrobků zákazníkovi bez zprostředkovatele; je

vhodná, jestliže existuje omezený počet zákazníků a ti se nacházejí v blízkosti výrobce

Výhodou je přímá informovanost a kontrola distribuce výrobcem a možnost jeho rychlé reakce na

případné změny požadavků ze strany zákazníka.

Nevýhodou jsou vysoké zásoby hotových výrobků ve výrobních skladech, velký počet

individuálních zakázek a s tím spojené vysoké přepravní a distribuční náklady.

b)nepřímá distribuce – je běžněji užívaná, je vhodná při větším počtu zákazníků, nebo při

vysokých požadavcích na servis

Výhodou jsou kratší dodací doby pro zákazníky, pro výrobce nižší potřeba zásob ve výrobních

skladech, jednodušší administrativa a nižší přepravní a distribuční náklady.

Nevýhodami jsou větší zásoby hotových výrobků v distribučním kanálu a pro výrobce nepřímá

informovanost a kontrola distribuce a tím i zmenšená schopnost reagovat na situaci na trhu.

c) kombinovaná distribuce – hovoříme o ní v případě, když daný podnik pro část produkce

používá distribuci přímou a pro jiné distribuci nepřímou

Struktura distribučních řetězců podle rozsahu distribuce

Podle distribuce, nebo-li podle počtu distributorů rozeznáváme:

EXTENZIVNÍ DISTRIBUCI- snahou je, aby výrobky byly prodávány ve všech prodejnách,

nebo ve všech prodejnách několika typů, nebo ve všech prodejnách jednoho typu, nebo ve všech

prodejnách v dané lokalitě

VÝBĚROVÁ DISTRIBUCE- výrobek je k dispozici zákazníkům jen ve vybraných prodejnách

EXKLUZIVNÍ DISTRIBUCE- výrobek lze distribuovat jen v jednom nebo několika málo

prodejních místech


22

Hlavním kriteriem výběru uvedených forem je především frekvence nákupu nebo prodeje.

Výrobky každodenní jednorázové spotřeby, jejíž prodej nečiní potíže, nevyžaduje zvláštní

prodejní vybavení, ani větší nároky na servis a na vybavenost prodejen a nejsou drahé, jsou

vhodné pro extenzivní distribuci.

Rovněž široká poptávka vyžaduje extenzivní distribuci (potraviny, léky apod.).

Výběrová distribuce se používá pro výrobky nakupované občas, výrobky s dlouhodobým

použitím, které jsou většinou nákladnější, vyžadují servisní služby a často speciální vybavení

prodejen a kvalifikovaný personál (elektronika, nábytek, dopravní prostředky).

Exkluzivní distribuce je používána pro výrobky výjimečné, nezastupitelné, většinou velmi drahé,

pro úzkou skupinu zboží. Tomu musí odpovídat prodejní prostředí, personál s vysokou odbornou

kvalifikací na komunikativní úrovni (automobily, šperky, značková kosmetika).

Struktura distribučních řetězců podle druhu distributorů

Rozlišujeme následující druhy distribučních organizací:

Velkoobchod – klasická velkoobchodní organizace, zabývající se dodávkami daného sortimentu

zboží pro velké množství odběratelů z oblasti maloobchodu

Velkoobchod s maloobchodní sítí – velkoobchodní organizace s vybudovanou sítí

maloobchodních velkoprodejen

Průmyslový distributor – velkoobchodní organizace distribuující výrobky, jejichž odběratelé jsou

výrobci, podniky a podnikatelé

Cash and Carry – VO prodejny sloužící pro zásobování maloobchodníků

VO s dodávkami na pult – VO s rozšířenými službami pro MO prodejny- maloobchodník platí

jen za již prodané zboží

Dodávky z vozu- způsob prodeje zpravidla výrobcem, z rozvozových vozidel bez meziskladování

ve skladech distribuční sítě – méně častý

VO shromažďující – VO shromažďuje určité produkty – často se vyskytuje ve formě výkupních

podniků různých zemědělských produktů

Prodej podle vzorků – způsob prodeje, kdy MO prodejna plní úlohu vzorkovny a zakoupené

zboží je zákazníkovi dodáváno ze skladu MO, VO, nebo z výroby (nábytek, větší elektro-

spotřebiče)

Zásilkový obchod - …

Obchodní agentura – zprostředkovatelská organizace, poskytující zpravidla služby malým

výrobcům

Aukční společnost – je společnost sdružující výrobce a prodejce, zabývající se ve velkém

zprostředkování obchodu na bázi provizí z uzavřených obchodů (zelenina, ovoce)

Makléř – osoba zabývající se zprostředkováním obchodních transakcí mezi prodávajícím a

kupujícím

Distribuční strategie

V praxi je používáno mnoho nejrůznějších systémů distribuce výrobků.

Cílem je uspokojení zákazníka. Je také potřeba respektovat technologická

Omezení. Vliv na výběr výsledné distrib. technologie má:


23

- druh výrobku

- druh zákazníka

- vzdálenost od zákazníka (umístění skladů)

- frekvence nákupu či prodeje

- nároky na služby ze strany zákazníka

- použité dopravní prostředky apod.

Výsledná varianta se má projevit volbou vhodné kombinace druhů distribuce (extenzivní –

nepřímá, výběrová – přímá….) a vhodného distributora.

Stále více se uplatňují distribuční strategie, které v praxi řeší následující 2 situace:

- zákazník je lokalizován v místě, které je stejně vzdáleno od více distribučních míst. Pak je

možné pro uspokojování jeho požadavků využívat všech míst, podle stavu zásob na

skladě, vytížení skladů apod.- velmi pružné služby

- pružné distrib. systémy se také využívají v případech, kdy při různé velikosti dodávek se

mění náklady na dodávku od různých dodavatelů

Vedle popsaných distribučních strategií někdy nazýváme technologické způsoby distribuce jako:

strategie odkladu konečných operací

strategie úplného sortimentu v omezeném počtu skladů

strategie spojování zásilek

Strategie odkladu konečných operací

Výrobní systémy nečekají vždy na konkrétní objednávku, ale vycházejí také z předpovědí

spotřeby. S tím ale souvisí riziko, že skutečné objednávky se budou lišit od předpokládaných.

Pokud lze některé výrobní, či distribuční operace odložit až do okamžiku, kdy vznikne kon-krétní

objednávka, je možné toto riziko podstatně snížit. V tomto případě je tedy vyvíjena

snaha o udržení výrobků co nejdéle ve výrobním procesu v nedokončeném stavu a konečnou

úpravu provádět až na potvrzenou zakázku od odběratele

Strategie úplného sortimentu v omezeném počtu skladů

Opakem předchozího systému je způsob, kdy v několika málo skladech je udržován plný

sortiment výrobků podle odhadu možné poptávky. Jakmile pak přijde konkrétní objednávka,

hledá systém nejlepší cestu dodávky k zákazníkovi. Systém vyžaduje rychlou komunikaci při

přenosu objednávek a rychlé formy dopravy.

Strategie spojování zásilek

Ve snaze snižovat přepravní náklady je využívána strategie spojování objednávek do větších

zásilek, s cílem snižovat jednotkové přepravní náklady a často také dosáhnout větší frekvence

zásobování.

V praxi se využívají 3 způsoby strategie:

1 – spojování dodávek dodavatelů do skupin podle segmentu trhu

- objednávky od zákazníků udaného dodavatele spojují pro určitou geografickou oblast trhu

do jediné zásilky

- participovat na nich může i více dodavatelů


24

- snahou je zajistit dostatečné množství dílčích zásilek pro danou oblast, aby tato mohla být,

pokud možno denně efektivně zásobena

- pro dopravu se mnohou najímat i třetí organizace

2 – termínové zásobování

- jednotlivé segmenty trhu jsou zásobovány jen v určitých pevně stanovených dnech, které

jsou zákazníkům předem známy a zpravidla se pravidelně opakují vždy ve stejné dny v

týdnu

3 – spojování objednávek zákazníků

jde o výpravu hromadných zásilek, které mohou provádět dopravní, spediční, obchodní a

zásilkové organizace, které provádějí sdružování individuálních zásilek svých zákazníků

ve vlastním zájmu pro snížení svých dopravních nákladů

v blízkosti větších měst mohou být za tím účelem využívána městská a oblastí centra,

která jsou stále častěji zřizována

Horizontální struktura distribučních skladů

- Je dána počtem skladů v daném vertikálním stupni skladového systému

- při jeho určování je třeba zohledňovat především:

okruh odběratelů

množství a velikost objednávek a chování zákazníků

rozmístění výrobních stanovišť

skladovací a skladové náklady a dopravní náklady mezi výrobními stanovišti a sklady

náklady na expedici zboží

- počet skladů na dané hierarchické úrovni má např. vliv na velikost těchto skladů-

těchto závislostí je celá řada

- celkově se dá říci, že fixní a variabilní náklady s počtem skladů progresivně rostou

- u dopravních nákladů je situace složitější. Rozšíření počtu expedičních skladů se snižují

dopravní náklady na expedici, protože se dosahuje větší prostorové blízkosti

k odběratelům, čímž mohou být nákladově náročné expediční jízdy podstatně příznivěji

uspořádány.

- dopravní náklady na zásobování skladů rostou – zprvu pomalu, s narůstajícím počtem

však rostou rychleji

- - horizontální úroveň expedičních skladů vyžaduje při propočtech nejvyšší pozornost,

protože je tento druh skladů početně nejvíce zastoupen a počty skladů je možné relativně

snadno podle potřeby upravovat

- naproti tomu provozní sklady se zřizují většinou při každé výrobní základně

- centrální sklady jsou početně značně omezeny, aby mohly vykonávat svůj hlavní úkol jako

centrální zásobovací místo

Vyřizování objednávek

- důležitá součást distribučního systému podniku

- proces vyřizování objednávek podnik používá k:

přijímání objednávek od zákazníků

ke kontrole stavu objednávek a následné komunikaci se zákazníky


25

samotné vyřizování objednávek a jejich dostupnosti pro zákazníky

Vyřizování objednávek iniciuje řadu dalších logistických činností:

stanovení způsobu dopravy, dopravce a pořadí nakládky

přiřazení zásob a příprava vychystávacích dokumentů

vydání zboží ze skladu a jeho balení

aktualizace databáze zásob

příprava přepravních dokladů

přeprava zboží k zákazníkovi apod.

- kvalita a rychlost informačních toků ovlivňují dodací doby, potřebné hladiny zásob, schopnost

konsolidace zásilek atd.

- Objednávka je výchozím bodem toku informací v logistickém řetězci

- měly by v ní být následující informace:

č. objednávky a datum jejího vystavení

adresa zákazníka a jeho IČO

prodejce a prodejní oblast

druh a číselné označení zboží

požadované množství a hrubá cena

prodejní podmínky

dopravní prostředek použitý při dodávce

započitatelný podíl zasílacích nákladů

adresa místa dodání zásilky

požadovaný termín dodání

Při vyřizování objednávky je třeba vyřešit:

vyhotovení objednávky u zákazníka a její doručení dodavateli – může být prováděna ručně

nebo elektronicky

zpracování objednávky před vychystáním a její transformace – představuje přizpůsobení

došlé objednávky interním požadavkům na zpracování, patří sem doplnění chybějících

informací, přezkoušení bonity zákazníka a dodržení cenových podmínek, zohlednění

podmínek souvisejících se způsobem zajištění přepravy dodávky apod.

vyhotovení dodacích dokladů včetně fakturace

doručení dodacích dokladů zákazníkovi

Trendy v distribuci

Při navrhování distribučních systémů je třeba vycházet z konkrétních podmínek, stavu techniky a

technologie a řešení průběžně přizpůsobovat měnícím se podmínkám.

Následující trendy mohou pomoci při konkrétním rozhodování:

úzká kooperace výrobních a distribučních organizací- jedná se o spolupráci na bázi win-

win


26

koncentrace skladových sítí spojená s centralizací skladů- je to prostorové soustředění

skladů z původně většího počtu rozptýlených objektů do jednoho nebo několika málo

objektů

které jsou velké

standardizace zásobovacích systémů- diversifikace podle druhu odběratelů za využití

principů a efektů specializace

nahrazování zásob informacemi – budování mezipodnikových informačních a

komunikačních systémů

Cross- Docking – spočívá v začlenění distribučního centra jako článku řetězce mezi větší

počet dodavatelů na jedné straně

a maloobchodní síť na straně druhé

Rozvoj komplexních spediterských služeb – v podstatě jde o přeměnu klasických

spedičních podniků na podniky logistické, které zpravidla v rámci zúžené specializace

jsou schopny zákazníkovi v rámci této specializace poskytovat kompletní služby od „A“

do „Z“

V rámci distribučních systémů ve vyspělých zemích dochází k posilování role a pozic

maloobchodu. V této souvislosti lze pozorovat následující tendence:

tendence k tržní dominanci – růst velikosti obchodních firem, dochází k organizační

koncentraci obchodu

tendence k diverzifikaci firem – tj. k jejich specializaci na určitý sortiment a s tím

většinou i na určitý způsob prodeje a typ maloobchodní jednotky

tendence k internacionalizaci – jedná se o zřizování vlastních provozních jednotek

v zahraničí

Tendence k mezinárodnímu obchodování se zrychluje, což má významný vliv na posilování

mezinárodního charakteru logistických distribučních řetězců, a na prodlužování vzdáleností, které

se překonávají.

PASÍVNÍ PRVKY LOGISTIKY

Základní vymezení

Souhrnným názvem pasívní prvky označujeme:

- suroviny

- základní a pomocný materiál

- nedokončené a hotové výrobky

- jejichž pohyb z místa a okamžiku jejich vzniku přes různé výrobní a distribuční články do místa

a okamžiku jejich výrobní nebo konečné spotřeby představuje podstatnou část hmotné stránky

logistických řetězců

- tyto prvky nabývají podobu manipulovatelných, přepravovaných nebo skladovaných kusů,

jednotek nebo zásilek, účelem manipulačních, přepravních, kompletačních, ložných a dalších

operací, jimž jsou pasívní prvky postupně podrobovány, překonat prostor a čas – tyto operace

mají výlučně netechnologický charakter, tzn., nemění se jejich podstata

- obaly a přepravní prostředky – podmiňují pohyb vlastních výrobků i zpětný svoz

k opakovanému použití


27

- odpad – vznikající při výrobě, distribuci a spotřebě výrobků, jestliže odvoz odpadu je též

předmětem péče výrobce o zboží

- informace – jejichž pohyb předbíhá, provází a následuje pohyb surovin, materiálu, jako nutný

předpoklad pro uskutečnění

Pohyby všech pasívních prvků v logistických systémech obstarávají aktivní prvky, což jsou různé

technické prostředky a zařízení spolu s lidmi je řídícími.

MATERIÁL. KLASIFIKACE MATERIÁLU

Materiál může být pevný, kapalný nebo plynný, přemísťován může být volně ložený,

v jednotlivých kusech nebo v podobě manipulačních nebo přepravních jednotek.

Při řešení úloh týkajících se hmotné stránky logistických řetězců se musí vždy začít řešením

otázek:

co má být manipulováno

kolik je třeba manipulovat

jak je nutno manipulovat – tj. otázky pracovních postupů

čím lze manipulovat

kde se má manipulovat – tj. otázky výchozích a koncových míst logistického řetězce,

směry, manipulační plochy, dopravní komunikace

V klasifikaci materiálu nejde o pouhé roztřídění, ale o sdružení materiálu do skupin

manipulačních, které lze manipulovat vždy stejným způsobem a stejným typem technických

prostředků.

Základním vodítkem pro uvedené seskupení je druh materiálu:

- Pevný materiál:

manipulační skupiny:

-- jednotlivé kusy (např. tyče, plechy),

-- manipulační (přepravní) jednotky (např. přepravky, paletové jednotky, kontejnery, pytle,

kartony, bedny),

-- volně ložený materiál (např. sypaný materiál);

- Kapalný materiál:


-- manipulační (přepravní jednotky (např. sudy, demižony, nádržkové kontejnery),

-- volně ložený materiál (např. kapaliny tekoucí potrubím);

- Plynný materiál:


-- manipulační (přepravní) jednotky (např. tlakové láhve, nádržkové kontejnery),

-- volně ložený materiál (např. plyny proudící potrubím).

Pro zařazení materiálu do manipulačních skupin se zpravidla považují za rozhodující znaky:

- fyzické:

-- rozměry (délka, šířka, výška),

-- hmotnost (jednotková nebo objemová)

-- nebezpečí poškození (křehkost,…),

-- škodlivost (jedovatost, výbušnost…),

-- stav (nestálost, teplota, vlhkost);

- ostatní:

-- množství (četnost, objem – celkové nebo na dávku),


28

-- časový charakter (pravidelnost, sezónnost, naléhavost,…)

-- zvláštní předpisy, normy a požadavky

Je zřejmé, že právě znaky zařazené ve skupině „ostatní“ mají z hlediska logistiky klíčový

význam.

Klasifikaci kusového materiálu je možno provést též podle zásad zpracovaných FEM

(Fédération Européen de la Manutention), a sice:

- podle tvaru materiálu:

-- geometrický tvar,

-- běžné tvary,

-- nepravidelné tvary;

- podle polohy předmětu při přemísťování a stability přemísťovaných kusů

-- poloha vůči směru přemísťování,

-- poloha těžiště vzhledem k dosedací ploše;

- podle hmotnosti přemísťované jednotky;

- podle objemu přemísťované jednotky;

- podle druhu přemísťované materiálu, který přichází do styku s

dopravníkem;

- podle dosedací plochy a jiných vlastností povrchu přemísťovaných

předmětů:

-- geometrický tvar dosedacích ploch,

-- ostatní mechanické vlastnosti dosedací plochy;

- podle dalších důležitých vlastností přemísťovaných předmětů:

-- převážně fyzikálních vlastností,

-- dalších, např. chemických vlastností;

- podle citlivosti přemísťovaného materiálu:

-- citlivosti k mechanickým účinkům,

-- citlivosti k ostatním účinkům.

Pro klasifikaci sypkých materiálů jsou podle FEM jako kritéria vhodná:

- zrnitost,soudržnost,chování během přemísťování, objemová hmotnost, teplota

MANIPULAČNÍ A PŘEPRAVNÍ JEDNOTKY

Manipulační jednotka - je jakýkoliv materiál (balený i nebalený, ložený na přepravním prostředku nebo i bez něho

apod.), který tvoří jednotku schopnou manipulace, aniž by bylo nutno ji dále upravovat,

manipuluje se s ní jako s jediným kusem

- podobně za přepravní jednotku považujeme jakýkoli materiál tvořící jednotku

způsobilou bez dalších úprav k přepravě

- přepravním prostředkem se rozumí technický prostředek (paleta, kontejner apod.), který

spoluvytváří manipulační nebo přepravní jednotku a usnadňuje manipulaci či přepravu


29

Rozdílné požadavky a podmínky v jednotlivých článcích logistických řetězců vedou k používání

ne jedné velikosti manipulačních a přepravních jednotek, ale soustav skladebných manipulačních

a přepravních jednotek.

V těchto rozměrově unifikovaných soustavách jsou z manipulačních jednotek nižších řádů

vytvářeny manipulační a přepravní jednotky:

Manipulační jednotka 1. řádu:

Určení …… základní manipulační jednotka – je přizpůsobena k ruční

manipulaci, podmínkou hospodárnosti je aby procházela

všemi navazujícími články logistického řetězce aniž by byla

dělená na menší jednotky

představuje tedy minimální objednací, odběrné a dodací

množství

Hmotnost …… maximálně 15 kg – je limitována s ohledem na ruční

manipulaci, pokud jí provádějí ženy

Přepravní prostředky …… ukládací bedny, přepravky, bývá často

vytvořena bez pomoci přepravního prostředku pouze

obalem, a to ve formě např. lepenkového kartonu,

podložky kryté smrštitelnou fólií, pytle, sudů ……

Způsob manipulace …… ruční nebo pomocí dopravníků, plošinových vozíků aj.

Manipulační (přepravní) jednotka 2. řádu:

Určení …… odvozená manipulační jednotka přizpůsobená k mechanizované, nebo

automatizované manipulaci

- k ukládání ve skladech

- k mezioperační manipulaci

- k meziobjektové a vnější přepravě

- určená výhradně k vnitroskladové manipulaci

- při její tvorbě musí být respektováno nejen hledisko

maximálního využití kapacity dopravního prostředku při

bezprostředně navazující dopravě

Hmotnost …… 250 – 1000 kg – 5000 kg, je složena z 16 – 64 jednotek

prvního řádu

Přepravní prostředky …… palety, roltejnery, přepravníky, malé

kontejnery

- v některých případech může být vytvořena i bez

přepravního prostředku – ve formě paketu tj. kompaktní,

jako celek fixované jednotky určené k mechanizované nebo

automatizované manipulaci nebo přepravě

Způsob manipulace …… nízkozdvižnými nebo vysokozdvižnými vozíky,

regálovými zakladači, stohovacími jeřáby, dopravníky pod.

o užitečné hmotnosti do 1 250 – 5 000 kg

Přepravní (manipulační) jednotka 3. řádu:

Určení …… odvozená přepravní (manipulační) jednotka sloužící výhradně


30

k dálkové vnější přepravě v kombinované železniční, silniční,

vnitrozemské, vodní a námořní dopravě, v letecké nákladní

dopravě a související mechanizované nebo automatizované

manipulaci

Hmotnost …… do 30 500 kg, je složená z 10 – 44 jednotek 2. řádu

Přepravní prostředky …… velké kontejnery (ISO řady 1 D-A, letecké

Kontejnery), výměnné nástavby

Způsob manipulace …… jeřáby, speciálními vysokozdvižnými vozíky,

portálovými (obkročnými) zdvižnými vozy, bočními překladači

apod., o užitečné hmotnosti do cca 40 000 kg, u leteckých

kontejnerů především dopravníky, speciálními vozy se

zdvižnou ložnou plochou aj.

Přepravní manipulační jednotka 4. řádu:

Určení …… odvozená přepravní (manipulační) jednotka pro dálkovou

kombinovanou vnitrozemskou vodní a námořní přepravu v

bárkových systémech, včetně související mechanizované

manipulace

Hmotnost …… 400 t – 2000 t

Přepravní prostředky …… bárky, lichtery

Způsob manipulace ……palubními portálovými jeřáby nebo zdvižnými

plošinami o užitečné hmotnosti do cca 2 700 t na námořních

nosičích nebo přímím vplouváním bárek do námořního nosiče

Rozměrová unifikace, která je podmínkou skladebnosti základních a odvozených manipulačních

a přepravních jednotek, vychází ze standardů ISO (International Oraganization for

Standardisation).

O B A L Y

Obal je prostředek nebo soubor prostředků chránící materiál před ztrátou a před poškozením,

které by během manipulace, přepravy, skladování nebo prodeje mohl utrpět nebo způsobit.

Obal zároveň spoluvytváří manipulační nebo přepravní jednotku, nese informace důležité:

pro identifikaci jeho obsahu

pro identifikaci odesílatele a příjemce

pro volbu správného způsobu manipulace, přepravy a uložení ve skladech a překladištích

informace důležité pro spotřebitele

může napomáhat prodeji a propagovat firmu

Podle toho hovoříme o ochranné, manipulační, informační a prodejní funkci obalu.

Obal zpravidla plní několik funkcí současně, v závislosti na tom, o jaký druh obalu se jedná:

a) spotřebitelský obal – slouží pro jeden výrobek, pro sadu výrobků (sdružený

obal) nebo pro malý počet kusů téhož výrobku (skupinový

obal) určených ke konečné spotřebě


31

- plní funkci ochrannou, která oddělením spotřebitelského

obalu od distribučního v MO prodejně ustupuje do pozadí

- dominující funkcí se stává funkce prodejní kombinovaná s

funkcí informační

- specifická je informační funkce využívaná v MO k identifikaci

zboží u pokladních terminálů – čárový kód

- funkce obalu jsou výrazně diferencovány podle charakteru

výrobku

- manipulační funkce je redukována

b) distribuční obal – je vnější, zpravidla skupinový, méně často sdružený obal

- představuje mezičlánek vložený mezi spotřebitelské obaly a přepravní obaly

- obsahuje jeden typ spotřebitelského balení

- obvykle mívá podobu kartonu nebo podložky kryté smrštitelnou

fólií

- mezi spotřebitelskými obaly a distribučním obalem mohou být

vnitřní (skupinové) obaly

- dominující funkce je ochranná a manipulační

- tyto obaly spoluvytvářejí základní manipulační jednotky prvního

řádu případně druhého řádu

- informační funkce je zaměřená na potřeby identifikace zboží

hlavně ve skladech, VO…

- informace jsou stále častěji kódovány ve formě čárového kódu

c) přepravní obal – je vnější obal přizpůsobený přepravě

- plní funkci ochrannou, při ložných operacích plní funkci

manipulační

- bývá vystaven déle trvajícímu a opakovanému působení mnoha

mechanických, povětrnostních a dalších vlivů a jeho konstrukce

musí být robustnější

- nejčastěji mívá podobu bedny

- spoluvytvářejí přepravní jednotku druhého řádu zpravidla na bázi palety

KONSTRUKCE OBALŮ

Řídí se vlastnostmi materiálu, způsobem a podmínkami manipulace a přepravy a rovněž

obchodními hledisky.

Zároveň bere v úvahu různá rizika, specifická podle druhu baleného materiálu.

Jsou to:

riziko poškození při manipulačních operacích nebo během přepravy

riziko škod, které mohou vzniknout během skladování

riziko škod z vlivů klimatických a kryptoklimatických (např. zkorodování)

riziko škod z chemických vlivů

riziko škod z biologických vlivů

riziko krádeže

Nároky na obal jsou tím vyšší:


32

čím delší je přepravní vzdálenost

čím rozmanitější jsou použité přepravní a manipulační prostředky

čím větší je počet manipulačních operací

čím masivnější jsou horizontální a vertikální tlaky, jimž je obal vystaven (při stohování,

při jeřábové manipulaci apod.)

čím častější a intenzivnější jsou čelní a boční rázy a vibrace

čím výraznější jsou rozdíly teplot

čím častěji připadá v úvahu aktivní spontánní zásah lidí (nekvalifikovaných) do

manipulačního procesu

čím větší je nebezpečí úmyslného poškození obalu

čím náročnější je spotřebitel na uchování užité hodnoty výrobku a na pohodlí při jeho

spotřebě

Rozměry obalů

- řídí se normami, které zaručují vzájemnou rozměrovou návaznost jednotlivých druhů obalů

včetně návaznosti na palety tak, aby byla maximálně využita ložná plocha palet

- výchozím rozměrovým modulem podle ISO je 600 * 400 mm

P Ř E P R A V N Í P R O S T Ř E D K Y

Ukládací bedny a přepravky

Ukládací bedny:

- Jsou přepravní prostředky na úrovni základních manipulačních jednotek prvního řádu určené

pro skladování materiálu a pro mezioperační manipulaci, a to jak ve výrobě a v servisních

střediscích, tak ve skladech VO.

- Jsou uzpůsobeny k ruční manipulaci (často jsou vytvarovány do úchytů nebo opatřeny držadly).

- Manipulace- mechanicky/automaticky pomocí dopravníků a regálových zakládačů.

- Nejsou určeny pro oběh zboží, tzn., že zpravidla neopouštějí skladový objekt.

- Jsou stohovatelné, má-li být zajištěna jejich větší pevnost a stohovací nosnost mají stěny

vyztužené žebry.

- Jsou většinou universální, ale je nabízena i řada speciálních provedení vyhovující specifickým

vlastnostem ukládaného materiálu.

- Pro snadnou identifikaci ve skladech jsou opatřeny rámečky pro zasunutí štítku s údaji.

Ukládací bedny se vyrábějí ve čtyřech druzích:

rovné

zkosené (se zkosenou čelní stranou umožňují ruční odběr materiálu z ukládací bedny

uložené ve stohu)

vkládací (se zkosenými všemi stranami; lze je stohovat nebo prázdné otočit o 180° a

vkládat jednu do druhé pro úsporu místa)

zásuvkové (s horním okrajem tvarovaným tak, aby ukládací bedny bylo možno zasunout

do drážek speciální palety nebo regálu)

- Jako materiál pro výrobu ukládacích beden slouží plasty – polystyren (není vhodný pro přímý

styk s potravinami) a polyetylén, hliníkový plech nebo ocelový plech.


33

- Nevystavovat déle trvajícímu působení povětrnostních vlivů a vystavovat extrémním teplotám.

Přepravky:

Jsou přepravní prostředky na úrovni základních manipulačních jednotek prvního řádu určené

k rozvozu spotřebního zboží z výrobních závodů a ze skladů VO do prodejen MO.

- Konstrukce odpovídá ruční manipulaci, jsou opatřeny otvory, úchyty nebo držadly pro snadné

uchopení a přenášení.

- Počítá se rovněž s jejich přepravou a manipulací na prostých paletách nebo na speciálních

podvozcích.

- Jsou vždy stohovatelné.

- Vyrábějí se většinou ve speciálních provedeních, přizpůsobené přepravovaným druhům

zboţí, resp. jejich spotřebitelským obalům:

Na nápoje v láhvích

Na ovoce nebo zeleninu

Na sáčkované mléko

Na tuhé mlékárenské výrobky

Na maso

Na chléb a pečivo

Na vejce

Na drůbeţ

- Jsou plnostěnné nebo se stěnami perforovanými, hladkými nebo vyztuženými žebry nebo

mřížkami, s vnitřním prostorem volným nebo děleným přepážkami nebo vložkami

- podle tvaru jsou přepravky:

- rovné (nejčastější provedení)

- zkosené

- vkládací (některá mají otočný aretační prvek blokující možnost vkládání, jsou-li

přepravky plné)

- skládací (se stěnami sklopnými nebo zasunovatelnými)

- Materiál pro výrobu přepravek je stejný jako u beden

PALETY

- jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených manipulačních jednotek 2. řádu

s určením pro mezioperační manipulaci, skladové operace, ložné operace a

meziobjektovou a vnější přepravou v téměř celém rozsahu logistických řetězců

- jednotky vytvořené na jejich bázi (paletové jednotky) jsou vhodné k vidlicovému způsobu

manipulace pomocí nízkozdvižných a vysokozdvižných vozíků, regálových zakladačů a

jiných manipulačních prostředků

- palety lze opatřit pevnými nebo snímatelnými podvozky a přemísťovat je ručně

podlahovými dopravníky nebo tahači

- paletové jednotky je možno stohovat nebo ukládat do regálů

- mohou být zhotoveny z různých materiálů

Podle provedení rozlišujeme palety:

prosté

sloupkové


34

ohradové

skříňové

speciální

- základní rozměr palet prostých podle ISO je 1000 * 1200 mm, tento rozměr je

celosvětově rozšířen

- je vhodný pro přepravu v kontejnerech ISO řady 1 (počítá se, že budoucí vývoj kontejnerů

umožní používat rozměr palet 1140 * 1140 mm)

- nejčastěji vyskytující se rozměr v Evropě je 800 * 1200 mm, tento rozměr vyhovuje pro

železniční přepravu a používá se u palet pro skladování zboží

- palety sloupkové, ohradové a skříňové se používají pro materiál, který neumožňuje

s ohledem na svůj tvar nebo křehkost přímé stohování, je nesoudržný nebo je nutno jej

chránit před zcizením

Na vratné palety prosté je moţno nasazovat nástavby, a to sloupkové, ohradové nebo

skříňové.

Zvláštním druhem jsou palety letecké, jejichž rozměry a konstrukce jsou přizpůsobeny

nákladním prostorům letadel. Tyto palety musí mít nízkou vlastní hmotnost a hladkou plochou

spodní stranu

V námořní dopravě se uplatňují palety o rozměrech 1200 * 1600 mm a 1200 * 1800 mm.

Paletizace zde však ustupuje kontejnerizaci.

Plochy pro stohování paletových jednotek musí mít pevný a trvanlivý povrch, odolný proti oděru.

Používání palet se rozšířilo po druhé sv. v. z USA a dosáhlo ve světovém měřítku ohromného

rozsahu. Již v 60. letech vyvolalo problém zajištění oběhu vratných palet. Tento problém je

moţno řešit v zásadě trojím způsobem:

Organizováním výměnného paletového společenství (poolu)

Používáním nevratných palet

Přechodem k jiným přepravním prostředkům a systémům – k paketizaci, k systémům

založeným na přepravkách nebo roltejnerech, k uložení nepatetizovaného zboží do

kontejnerů apod.

Uzavřením dohody mezi evropskými železničními správami o společném hospodaření

s výměnnými paletami vznikl EPP – Evropský paletový pool.

V jeho rámci se pouţívají:

- dřevěné palety prosté, jejichž nosnost je 1000 kg, stohovací nosnost 5000 kg a které je

možno opatřovat nástavbami i ukládat do regálů

- kovové palety ohradové (u nás ne)

Výměnné palety, tzv. Europalety, mají půdorysný rozměr 800 * 1200 mm a nesou ochranou

značku EUR v oválu spolu s označením členské ţeleznice, která je jejich vlastníkem.

ROLTEJNERY

- jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených manipulačních jednotek 2. řádu, opatřené

čtyřkolovým podvozkem

- vyhovují pro: * mezioperační manipulaci

skladové operace

kompletační operace


35

ložné operace

meziobjektovou přepravu

vnější přepravu

- jinak lze říci, že se používají všude tam, kde nelze použít palety

- prakticky se užívají ve skladech velkoobchodu nebo expedice z potravinářských

výrobních závodů spolu s rozvozem zboží do prodejen maloobchodu včetně přímého

použití roltejnerů k prodeji zboží

- roltejnery se osvědčují také v textilním průmyslu při mezioperační manipulaci

- jsou mřížkové, drátěné nebo plnostěnné konstrukce, často jsou opatřené víkem a jako

celek fixované pryžovým nebo textilním popruhem s možností plombování

- jejich odnímatelný podvozek může být použit i samostatně v kombinaci s přepravkami

- existují i ve skládacím nebo navzájem zasunovatelném provedení

- rozměry: 600 x 800 x 1 500 mm, nosnost 300 – 500 kg

PŘEPRAVNÍKY

- jsou přepravní prostředky na úrovni přepravních jednotek 2. řádu, určené zpravidla pro

kapalný, kašovitý nebo sypký materiál

- tvoří zcela nebo z části uzavřenou jednotku pro přemísťování materiálu způsobilou

k opakovanému používání, upravenou pro pohotovou manipulaci, a to mechanizovanou

nebo automatizovanou

- používají se pro mezioperační manipulace eventuelně pro skaldové operace a jako

meziobjektová přeprava uvnitř výrobních areálů

- jsou to např. polyetylenové nebo kovové nádoby o objemu 500 – 600 l, opatřené horním

(plnícím) a dolním (vypouštěcím) otvorem případně bočním otvorem, vložené do rámu

svařeného z ocelových profilů, uzpůsobeného k manipulaci vysokozdvižnými vozíky nebo

k zavěšení na podvěsný dopravník nebo na vozík (kočku)

- jsou obvykle stohovatelné

KONTEJNERY

- je přepravné prostředek, tvořící zcela nebo z části uzavřený prostor, určený

k přemísťování materiálu

- má trvalé technické charakteristiky a dostatečné pevnosti pro opakované používání a

takou konstrukci, která usnadňuje přepravu jedním nebo několika druhy dopravy bez

překládky vlastního obsahu

- kontejner je upraven pro pohotovou manipulaci, výlučně mechanizovanou nebo

automatizovanou

- jsou vhodné k vnější (dálkové) přepravě včetně souvisejících ložných operací

- konstrukce umožňuje snadné plnění a vyprazdňování

- jsou určeny v zásadě k závěsnému nebo vidlicovému způsobu manipulace, ve zvláštních

případech i k valivému způsobu manipulace (letecké kontejnery)

Malé kontejnery

- jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních jednotek 2. řádu

- mají ložný prostor do 14 m3

a maximální brutto hmotnost do 10 000 kg

- řadíme mezi ně např. přepravní skříně, používané pro přepravu kusových zásilek


36

Velké kontejnery

- jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních jednotek 3. řádu

- mají ložný prostor větší než 14 m3 nebo jejich brutto hmotnost přesahuje 10 000 kg

- tyto kontejnery se dělí na:

univerzální – uzavřené nebo kryté, skříňového tvaru, pro předem

neurčené druhy materiálu, manipulovatelné obvyklými manipulačními

prostředky (tj. kontejnerovými jeřáby, nakladači, samoobslužnými

silničními vozidly, těžkými čelními nebo bočními vysokozdvižnými

vozíky apod.)

speciální – pro předem určené druhy materiálu, vyhovující zvláštním

podmínkám pro jejich přepravu a manipulaci

LICHTERY

- tzv. člunové kontejnery, jsou přepravní prostředky na úrovni odvozených přepravních

jednotek 4. řádu, určené k dálkové kombinované vnitrozemské vodní a námořní přepravě

a k souvisejícím ložným operacím v BC systémech (Barge Carrier Systems, bárkové

systémy)

- tvoří uzavřený prostor k přemísťování volně loženého nebo paletizovaného materiálu

- v jejich konstrukci jsou spojeny funkce člunů pro plavbu na řekách a v průplavech

s funkcemi velkých kontejnerů

- při vnitrozemské plavbě se spojují do tlačných soustav, v námořní přepravě jsou

přepravovány speciálními loděmi (nosiči)

- jsou uzpůsobeny k mechanizované nakládce a vykládce vůči námořnímu nosiči, která se

děje:

pomocí palubního portálového jeřábu na nosiči

pomocí zdvižné plošiny

přímím vplouváním do nosiče

- lichtery mají celkovou konstrukci s plochým dnem a vybavení obvyklé pro nákladní čluny

Označování pasívních prvků

- aby mohly být pasívní prvky ve stanovených místech logistického řetězce bez problémů

být identifikovány, musí být odpovídajícím způsobem označeny

Objekty – označování jsou buď výrobky, díly atd. samotné výrobky zabalené ve spotřebitelských

obalech, dále základní a odvozené manipulační a přepravní jednotky spoluvytvářené

distribučními nebo přepravními obaly

Nosičem – označení může být přímo výrobek, díl nebo obal, visačka, etiketa, magnetická páska,

štítek atd.

Označením – rozumíme záznam kódu, nápis nebo grafickou značkou např. manipulační

Rozlišujeme sledování objektů od identifikace objektů:

sledování objektů – získávají se informace týkající se struktury toku v čase

identifikace objektů – je zjišťována totožnost objektů, a to několikerým z těchto

způsobů:


37

- podle fyzických znaků např. kamerou podle tvaru nebo barvy nebo váhou apod.

- podle kódu např. laserovým snímačem podle čárového kódu

- podle nosiče dat např. snímačem radiofrekvenčního signálu odraženého nebo vyslaného

štítky umístěnými na kontejnerech

U posledního z uvedených způsobů identifikace již můžeme hovořit nejen o monologové

komunikaci tj. o čtení údajů, ale také dialogové komunikaci tj. o výměně dat mezi aktivními

programovatelnými nosiči a čtecím zařízením.

Automatická identifikace a jí odpovídající označování pasívních prvků usnadňuje:

řízení procesů, jimiž pasívní prvky procházejí

kontrolu stavů – zásoby na skladech

sběr informací – vyhledávání a čtení údajů v katalozích

provádění transakčních procesů

ČÁROVÉ KÓDY

Čárové kódy jsou nejúčelnějším, většinou nejlevnějším a proto nejrozšířenějším způsobem

označování pasívních prvků pro automatickou identifikaci na optickém principu.

Jsou založeny na rozdílných vlastnostech tmavých a světlých ploch při ozáření světelným nebo

laserovým paprskem: úzký paprsek ze zdroje pohybujícího se nad soustavou tmavých čar a

světlých mezer, spadajíc kolmo nebo pod určitým úhlem, je čarami pohlcován a mezerami

odrážen; vzhledem k rychlosti pohybu trvá pohlcování nebo odrážení paprsku déle je-li čára nebo

mezera silná.

Odražený paprsek je snímán a v analogové podobě předáván do řídící jednotky snímače, kde se

mění v digitálním signály, které podle algoritmů daného kódu umožní rozpoznání jednotlivých

znaků; ty jsou dekodérem převedeny na ASCII znaky (30), vhodné pro další přenos a zpracování.

Jednotlivé čárové kódy se liší:

- použitou metodou kódování při záznamu dat (31)

- skladbou záznamu a jeho délkou (32)

- hustotou záznamu (33)

- způsobem zabezpečení správnosti dat (34)

Nejčastěji ve světě používané čárové kódy jsou:

- číselné: UPC, EAN, 11, MSI, 2 z 5, prokládaný 2 z 5 (ITF)

- číselné se zvláštními znaky: Codabar

- alfanumerické: 39, Telepen, 93, 128

Kód EAN (European Artiele Numbering) spolu s analogickým kódem UPC (Universal Product

Code, používaným v USA a v Kanadě) jsou nejrozšířenějšími čárovými kódy.

O jejich zavedení se zasadili výrobci potravinářského spotřebního zboží a maloobchod.

Oba kódy jsou dnes považovány za schopné zajistit obecně aplikovatelnou, celosvětově

využitelnou normu pro identifikaci zboží.


38

Jsou navzájem plně kompatibilní.

Záznam v kódu EAN obecně je rozdělen do levé a pravé části, které jsou odděleny středovým

znakem se dvěma čárkami s nejmenší tloušťkou.

Na začátku a na konci každého záznamu se používá počáteční a koncovým znak, opět se dvěma

tenkými čárkami, které zároveň definují standardní šířku, tj. modul čárek a mezer.

V levé části se uvádí číselné označení systému číslování a kódové číslo výrobce, v pravé části

kódové (identifikační) číslo přidělováno národním střediskem EAN; číslo výrobku si stanoví

výrobce sám.

Kód EAN je zaveden ve dvou délkách záznamu: se 13 znaky (s předsunutou číslicí a se dvěma

polovinami záznamového pole po 6 znacích) a ve zkrácené verzi s 8 znaky (s předsunutou číslicí

a se dvěma polovinami záznamového pole.

Konkrétně pro označování spotřebitelských obalů třináctimístným kódem (EAN13) bylo českým

a slovenským účastníkům v době zapojení do IANA EAN přiděleno třímístné předčíslí (prefix)

859; na ně navazuje (zleva doprava) čtyřmístné číslo označující výrobce (uživatele) a pětimístné

číslo k označení druhu výrobku (polední vpravo je kontrolní číslice).

Tisk záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly (samolepicí etikety, visačky apod.) je možno

provést externě – s využitím služeb některé ze specializovaných obchodních tiskáren nebo

pomocí vlastní výstupní tiskárny řídícího či výpočetního systému.

Nejdůležitějšími zásadami pro tisk jsou:

- dodržení požadované šířky čárek a mezer

- respektování faktoru signálu kontrastu tisku

Umístění záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly se řídí obecným standardem IANA EAN

(41), resp. ČSN.

Striktně platí pravidlo, že jedna jednotka spotřebitelského obalu smí nést jen jeden kód. V zásadě

má být záznam umístěn:

- vlevo na spodní straně event. Na jeho zadní straně tak, aby nezasahoval do švu

- u plechovek a konzerv dole v levé části (ve směru podélné osy pláště) nebo na víčku (na

horní straně obalu)

- u kartonů a lepenkových obalů na spodní straně

- u lahví, sklenic aj. na zadní etiketě

- u sáčků při spodním okraji zadní strany

- u kelímků na zadní části etikety nebo na víčku

- u tub na spodním okraji

- u smrštitelných fólií na etiketě nalepené na boční straně vlevo dole

- u podložek vlevo dole na čelní nebo na zadní straně

- u textilního zboží na visačce, a sice na jejím levém dolním okraji

V posledních letech se čárové kódy rozšiřují i na označování distribučních a přepravních obalů.

Tyto druhy obalů, pokud je v nich zboží dodáváno do prodejen maloobchodu, začínají plnit své

funkce v logistických řetězcích v okamžiku, kdy je do nich ve výrobě vkládáno zboží balené ve


39

spotřebitelských obalech a končí v okamžiku, kdy toto zboží je z nich v zázemí prodejen

vybalováno, doplňováno do prodejních prostorů a připravováno k prodeji a kdy se začíná

uplatňovat označení na spotřebitelských obalech.

Písmo OCR

- optické rozpoznávání znaků (OCR – Optical Character Recogniton)je zhruba 30 let starý

způsob záznamu a automatické identifikace údajů

- zprvu byl používán pro kontaktní (optické, světlem určitého spektra) snímání obsahu

písemných dokladů ve formulářovém uspořádání se zápisem ve strojovém písmu-

zrychlení práce o 90%

- v 80-tých letech původní strojové písmo, které zahrnovalo číslice a několik řídících

znaků, bylo doplněno písmem psaným ručně kontrastním inkoustem nebo tužkami a bylo

rozšířeno na celou abecedu – písmo bylo normalizováno – zavádění PC

- v posledních letech jsou nabízeny snímače (scannery), které mohou snímat jak písmo

OCR, tak čárový kód a dále snímače schopné snímat jakýkoli zřetelně napsaný rukopis

Využití písma OCR:

v dopravě

v obchodě (objednávky zboží)

ve službách

pro účetní doklady…

I když ve srovnání s čárovými kódy funguje s větší chybovostí a je nákladnější, je možno

očekávat, že bude používáno ještě po dlouhou dobu, a to jak vedle čárových kódů, tak i

v kombinaci s nimi.

Radiofrekvenční kódy

Automatická identifikace na radiofrekvenčním principu se vyuţívá jako u nosičů dat

identifikačních štítků, a to buď pasivních (pouze předávajících jednou zaznamenaná data)

nebo aktivních (s moţností změny záznamů dat, tj. data přijímající, ukládající a vysílající).

Moţnost měnit data zprostředkovaná nosičem, který se pohybuje spolu s identifikovaným

objektem např. paletou, kontejnerem nebo vozidlem, je velkou výhodou.

Další předností je velká paměťová kapacita nosičů.

K vysílání radiofrekvenčních signálů k identifikačním štítkům a ke zpětnému zachycení

signálů a jejich předání snímači slouţí anténa.

Snímač řízený mikroprocesorem, pak dekóduje a zpracovává data ze štítků, doplňuje je údaji o

čase a místě a předává je hlavnímu počítači.

Pasivní štítek je tvořen plastovým pouzdrem, v němž je integrovaný čip a anténa, signál štítek

vysílá, jestliže se pohybuje kolem antény snímacího zařízení.

Aktivní štítek je napájen vestavěnou lithiovou baterií, jejíž životnost je 15 – 18 let.


40

Vyuţití:

v podmínkách kde není možno použít optického nebo jiného principu např.

v nečistém prostředí, při extrémních teplotách.

Vysoká spolehlivost se oceňuje např. ve velkých kontejnerových terminálech

v námořních přístavech, kde při tradiční identifikaci terénními pracovníky je

chybovost 30%, zatímco při tomto způsobu k chybám téměř nedochází

NÁPISY A ZNAČKY PRO MANIPULACI A UKLÁDÁNÍ

Manipulační a přepravní jednotky musí být rovněž stanoveným způsobem označeny z hlediska

správného způsobu manipulace s nimi nebo jejich uložení na ploše překladiště či ve skladu.

Zvlášť důležité je to u zásilek v mezinárodní přepravě. I tento tradiční způsob označení je

normován.

Stanoveny jsou:

- základní nápisy – označení příjemce, místa určení, resp. cílové stanice či přístavu

- identifikační označení – číselným kódem podle obchodního kontraktu

- doplňující nápisy – označení odesílatele, místa odeslání aj.

- informační nápisy – údaje o hmotnosti a rozměrech, o objemu

- výstražné značky – symbolické označení vlastností materiálu ve vztahu k bezpečnosti

manipulace a přepravy, k ochraně zdraví a života lidí, kteří se zásilkou přicházejí do

styku, k zvláštním podmínkám při přepravě a skladování

- manipulačním značky – symboly vyjadřující správný způsob manipulace

Výstražné a manipulační značky, identifikační označení, označení příjemce, místa určení, místa

překládky, hmotnosti, rozměrů a objemu, jakož i označení odesílatele a místa odeslání jsou

povinné a jednoznačně určené.

Jejich provedení ve formě čitelné okem zaručují, že budou moci být pohotově přečteny a správně

interpretovány jakýmkoliv pracovníkem na libovolném místě logistického řetězce v kterékoliv

zemi.

TVORBA A FIXACE MANIPULAČNÍCH A PŘEPRAVNÍCH JEDNOTEK

LOŢNÉ PLÁNY

Vytváření odvozených manipulačních, resp. přepravních jednotek ze základních manipulačních

jednotek se řídí principem skladebnosti a opírá se o rozměrovou unifikaci obalů, přepravních a

dopravních prostředků.

Tak např. manipulační (přepravní) jednotku na bázi prosté dřevěné palety (paletovou jednotku) je

nutno sestavit ze základních manipulačních jednotek – v souladu s normami (52) – tak, že vrstvy

základních manipulačních jednotek se proloží přířezy z hladké nebo vlnité lepenky a celek se

zpevní – fixuje – některým z následujících způsobů:


41

- poslední vrstva se překryje lepenkovým přířezem nebo se na ni položí dřevěný paletizační

rám či víko a celá paletová jednotka se přepáskuje

- na paletovou jednotku se nasadí lepenkové víko s chlopněmi a jednotka se přepáskuje

- jednotka se přebalí smrštitelnou polyetylénovou (PE) fólií

- jednotka se stáhne dvěma páskami a přebalí se smrštitelnou PE fólií

- jednotka se stáhne dvěma páskami a převine napjatou průtažnou fólií

- přes jednotku se přetáhne PE pytel a zajistí samolepící páskou či motouzem

- přes jednotku se přetáhne PE pytel a celek se přepáskuje

V zásadě lze odvozené manipulační a přepravní jednotky fixovat:

- převázáním, tj. stažením motouzem nebo drátem

- paketováním, svazkováním, tj. spojením drátem, stahovací páskou

- páskováním, tj. stažením stahovací páskou

- balením do smrštitelné nebo průtažné PE fólie

Při rozhodování o způsobu fixace se berou v úvahu tvar a vlastnosti obalů spoluvytvářejících

základní manipulační jednotky, vlastnosti materiálu a fixačních prostředků, způsob mechanizace

či automatizace při paletizaci (sestavování), depaletizaci, způsob jejich skladování a přepravy.

Přesto, že celá záležitost je detailně propracována a ošetřena normami a předpisy (54), dochází při

tvorbě manipulačních a přepravních jednotek k řadě chyb, jejichž důsledkem může být odmítnutí

převzetí zásilky dopravcem, poškození obalu či znehodnocení zboží během manipulace nebo

přepravy a jeho odmítnutí zákazníkem a tudíž vznik vícenákladů v horším případě ztráta

zákazníka.

Typické škodní případy, vzniklé například následkem:

- uložení pytlovaného sypkého materiálu (chemikálií apod.) na prosté dřevěné palety

v příliš velkém počtu vrstev, ve snaze o maximální využití ložné kapacity dopravního

prostředku nebo kontejneru

- uložení pytlovaného nebo v kartonech baleného materiálu na prosté dřevěné palety tak, že

přesahuje přes jejich okraj; při manipulaci (např. při ložných operacích uvnitř dopravních

prostředků nebo kontejnerů)

- nedostatečného dimenzování přepravních beden (používaných např. pro jednotlivé

rozměrné a těžké strojírenské výrobky); bedny manipulované jeřábem se při zavěšení zřítí

a rozbijí

- nedostatečné ochrany materiálu přepravním obalem před vlhkem a nerespektováním této

skutečnosti; ke znehodnocení materiálu dojde během přepravy na otevřeném dopravním

prostředku nebo uskladněním na překladišti či u příjemce pod širým nebem

- přepravy nevhodných druhů materiálu nebo materiálu v nevhodných obalech

- deformace manipulačních jednotek hutního materiálu; při závěsné manipulaci se vlastní

vahou prohýbají, materiál je poškozován tlakem

Dopravních prostředků nebo kontejnerů se využívá:

- řeziva, což je nejčastější způsob, vhodných k zajištění jak velkých a těžkých jednotek, tak

paletových jednotek, běžně uplatňovaných u námořních lodí, železničních vozů i

kontejnerů


42

- prázdných dřevěných prostých palet postavených na bok, jimiž lze vyplnit menší mezeru,

např. mezi paletovými jednotkami a dveřmi dopravního prostředku či kontejneru

- nafukovacích vaků (podušek), které se vkládají např. mezi paletové jednotky a stěny

kontejneru, nahuštěné buď plně, nebo dohušťované po ukončení ložné operace

- rozpěrných tyčí, jejichž konce zapadají do otvorů v profilovaných ocelových pásech

připevněných trvale ke stěnám dopravního prostředku (většinou se uplatňují u skříňových

silničních vozidel) nebo specializovaného kontejneru

- pryžových nebo textilních upínacích pásů; pásy mají spony a jsou opatřeny úchyty na

koncích, jimiž se zaklesnou do otvorů v profilovaných pásech na stěnách, stejných jako

pro rozpěrné tyče; používají se v nákladních letadlech, silničních vozidlech a kontejnerech

VYMEZENÍ AKTIVNÍCH PRVKŮ

Posláním aktivních prvků v logist. systémech je fyzicky realizovat logistické funkce, tj.

uskutečňovat posloupnosti netechnologických operací s pasívními prvky:

- operace balení

- tvorba rozebírání manipulačních a přepravních jednotek

- nakládka

- přeprava

- překládka

- vykládka

- uskladňování

- rozdělování

- konsolidace

- kompletace

- kontroly, sledování či identifikace

- sběr, zpracování, přenos a uchování informací

Převážná většina uvedených operací spočívá:

- ve změně místa nebo v uchování hmotných pasívních prvků, popř. V jejich úpravě pro

navazující manipulační či přepravní operace; v tomto případě aktivním prvky jsou

technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, skladování, balení a fixaci a

další pomocné prostředky a zařízení, které fungují ve spojení s potřebnými budovami,

manipulačními a skladovým plochami a dopravními komunikacemi

- ve sběru, v přenosu nebo v uchování informací, bez nichž by operace s hmotnými

pasivními prvky nemohly probíhat; k aktivním prvkům tedy řadíme i technické prostředky

a zařízení sloužící operacím s informacemi (s nosiči informací)

AKTIVNÍ PRVKY LOGISTIKY

Technologické stupně manipulace s materiálem

Technologie pohybu materiálu je závislá na druhu použitých prostředků a zařízení. Rozlišujeme

tři stupně provádění technologických procesů, kterými jsou:

a) Ruční manipulace – nepředpokládají využití žádných mechanizačních zařízení

b) Mechanizace – zabezpečuje, že část ruční práce je nahrazena prací mechanizmu. Lidská

práce zde není vyloučena, je však doplněna mechanizačními prostředky, které ji

usnadňují.


43

c) Automatizace - představuje provádění MM bez zásahu člověka. V praxi se vyskytuje jen

zřídka. Častěji se setkáváme s částečnou automatizací, kde jsou pro plnění úloh použity

aktivní, nedoprovázené pracovní prostředky, kterých řídící elementy jsou ve všech

případech obsluhovány personálem.

Skutečnosti ovlivňující volbu zařízení pro manipulaci s materiálem

Hlavní vlivy, které tuto volbu ovlivňují, jsou:

fyzikální vlastnosti manipulovaných materiálů

rozsah manipulačních operací

množství manipulovaného materiálu

druh a technické vlastnosti použitých dopravních prostředků

nároky na kvalifikaci zaměstnanců

investiční náročnost

velikost provozních nákladů posuzované technologie

požadavky na bezpečnost a hygienu práce

speciální požadavky zákazníka aj.

Zařízení pro manipulaci s materiálem

Mechanizační zařízení lze kategorizovat podle různých kritérií, např.:

- podle směru přemísťování

- podle manipulovaného materiálu

- podle způsobu působení sil na manipulovaný materiál apod.

Třídění z hlediska časové návaznosti výsledku jejich činnosti – toto třídění je vhodné, protože

takto vytvořené třídy mají stejný nebo podobný způsob výpočtu výkonnosti. Podle něj se

rozlišují:

mechanizační zařízení na přetržitou manipulaci s cyklickým provozem (cyklicky pracující

MZ)

na přetržitou manipulaci s periodickým oběžným provozem (periodicky pracující MZ)

na plynulou nepřetržitou manipulaci s kontinuálním provozem (kontinuálně pracující MZ)

Cyklicky pracující mechanizační zařízení

Tato zařízení jsou charakterizována tím, že manipulovatelný materiál přemísťují po dávkách, a to

v uzavřených pracovních cyklech, které se mohou od sebe odlišovat velikostí dávky, rychlostí

přemísťování, dráhou i časovým intervalem mezi jednotlivými dávkami.

Můžeme je rozdělit do následujících hlavních skupin:

a) dopravní vozíky- ruční, motorové – elektromotor, spalovací motor, stlačený vzduch,

tahače s plošinou pevnou nebo výklopnou, nízkozdvižné vysokozdvižné, jeřábové,

přívěsné vlečné

b) Jeřáby: * vázané na pevnou jeřábovou dráhu (mostové, kovové a polokovové, portálové,

věžové a stožárové, lanové, jednokolejnicové visuté kočky)

* vázané na dopravní cestu (silniční, železniční, plavající)

c) bagry, buldozery a lopatová rypadla

d) výtahy ( plošinové výstupníkové) a zdvihací zařízení (zvedáky, zdvižné plošiny, zdvižná

čela apod.)

e) Shrnovače a mechanické lopaty

Periodicky pracující mechanizační zařízení


44

Periodicky pracující MZ jsou zvláštním případem cyklicky pracujících MZ, když doba cyklu je

zpravidla konstantní. MZ jsou vázána na pevnou trať tok materiálu je ale přetržitý.

Tato zařízení se člení na:

a) poděsné dopravníky

b) visuté lanovky

c) podlahové vozíkové dopravníky

Kontinuálně pracující mechanizační zařízení

Tato zařízení jsou charakterizována tím, že na odběrném místě zpravidla souvislé dopravní tratě

je možné odebírat souvislý tok materiálu. Proto do této skupiny patří kromě dopravníků

s typickým nepřetržitým tokem materiálu i elevátory. Ty mají sice v některých případech tok

materiálu členěný na jednotlivé dávky, avšak odběr materiálu z nich je souvislý. Obdobně je tomu

u válečkových tratí na přepravu kusového materiálu.

Rozhodující je tu tedy výsledný efekt a možnost nasadit dané zařízení do kontinuálně pracující

dopravní linky bez nutnosti vytvoření mezizásoby a bez přerušení toku materiálu.

Zařízení lze rozdělit do následujících skupin:

a) dopravníky s tažným nosným prostředkem (pásové, článkové, elevátory

b) dopravníky s tažným vlečným prostředkem (hrabové, záchytkové redery)

c) dopravníky bez tažného prostředku (dopravní skluzy – tobogany, šnekové dopravníky,

válečkové, kladičkové…)

d) pneumatická doprava (potrubní pneumatické soustavy, soustavy na principu vzduchového

polštáře…)

e) hydraulická doprava

Doprava a přeprava

Přemísťovací proces – jeho produkt „přemístění“, se v průběhu přemísťování zároveň

spotřebovává, tzn. produkční a spotřební proces tak probíhá současně

Doprava – účelné přemísťování dopravních prostředků po dopravních cestách za účelem

přepravy. Jedná se o produkci „přemístění“.

Přeprava – účelné přemísťování věcí nebo osob pomocí dopravních prostředků. Jedná se o

„spotřebu „ přemístění.

Dopravce – provozovatel dopravy, poskytovatel přepravních služeb.

Přepravce – zákazník, ten, pro kterého se poskytují přepravní služby.

Přepravní výkon – objem přepravy vyjádřený v čistých tunokilometrech (suma součinů tun

přepraveného nákladu a přepravní vzdálenosti).

Dopravní uzel – bodová část dopravní sítě. Přepravované objekty zde mohou do sítě vstupovat

nebo zde vystupovat nebo tranzitovat. Mohou zde být tříděny nebo shromažďovány.

Terminál – dopravní uzel, ve kterém začíná nebo končí doprava alespoň v jednom dopravním

oboru.

DOPRAVA JAKO SOUČÁST IFRASTRUKURY A STÁT

„infrastruktura“ je to sk. národohosp. odvětví, kt. zajištují předpoklady pro celkoví rozvoj eko

- patří sem např:


45

o budování dopravního a spojového systému

o budování energetických zdrojů

o budování vodo hosp. zařízení

o budování bytů a škol

o budování zdravotnictví a výzkumných institucí

- dělí se na :

A) ekonomickou (doprava)

B) sociální (zdravotnictví)

Dopravní systém v podmínkách v ČR:

osobní doprava nákladní doprava

veřejná veřejná

o železniční o železniční

o silniční o silniční

o vodní o vodní

o letecká o letecká

o městská + taxislužba o

pro vlastní potřebu pro vlastní potřebu

o silniční (autobusy) o silniční

o individuální (motorismus) o individuální

o ostatní (koloběžky, in-liny, . ..) o ostatní (potrubní)

Infrastruktura:

- aby infr. pomáhala účinně eko a soc. rozvoji musí být budována v předstihu, převážně jde o

oblast státních investic, protože kapitál. Vklady do infr. jsou značné, zisky relativně malé, a

návratnost vložených investic pomalá

- to je obvykle pro soukromí sektor málo přitažlivé a často nad jeho kapitál. síly, postupně se

uplatňuje spoluúčast uživatele na financování infr.

Železniční infr:

- v ČR ve své nynější podobě byla prakticky dokončena před 1 sv. v., později docházelo

spíše k jejímu dílčímu rozšiřování a k technickým zásahům do její údržby

- důvodem k výstavbě železnič. tratí je především rozvoj průmyslu a potřeba rozšiřovat trhy

Silniční infr:

- měla určitý rozsah současně se železniční dopravou, výstavba dálnic začala na konci 60 let

- kvalita povrchu vozovek se změnila – vyžádal si to rozvoj automobilové dopravy

- umožňuje využít technických parametrů dopravních prostředků, což železničních tratě

neumožňují

Stát:

- má dominantní postavení při vytváření „pravidel hry“

- jednak se jedná o určitá pravidla uplatňovaná vůči spotřebiteli a jednak vytváří podmínky pro

chování jednotlivých dopravců

- stanoví pravidla legislativní, daň. soustavu, technic. předpisy a ekolog. podmínky pro chování

dopravních podniků


46

Přepravní trh:

- nab a pop po přemístění se střetává na PT

- na trhu se střetává nab ekonomicky a právně samostatných podnikatelských subjektů s pop

kupujících, kteří jsou omezeni pouze svými finančními možnostmi

- na PT se prodává služba, kt. se nazývá „přemístění“

- P služby jsou pro trh od nepaměti typické, dnes jsou trhy zcela místně a časově odděleny

- doprava je z tohoto úhlu pohledu jedním z rozhodujících faktorů. K. umožňuje konkurenci

diferenci místa a času

- doprava je přemísťování osob a zboží

„přepravní proces“

- je spojen s přemísťováním zásilky

- jedná se o způsob podání zásilky, uzavření přepravní smlouvy a sjednání cen, je tedy

ovlivněn požadavky zákazníka

„dopravní proces“

- znamená vl. organizaci a řízení pohybu dopravních prostředků po dopravních

cestách

- je organizován pouze vlastním dopravním podnikem

- fungování PT je ovlivňováno mnohem více než v jiných oblastech státním hosp. a soc.

politikou

Zvláštnosti a hodnocení dopravního procesu:

- fce, kt. doprava v rozvoji Národního hosp. a spol. plní, klade významné požadavky na

kvalitu přepravy

- dopravní podnikatel je zákazníkem hodnocen podle kvality přemísťování, kt. hodnotíme

podle:

a) rychlosti přemístění

- je dána technickými parametry doprav. prostředků a doprav. cest

b) bezpečnosti přemístění

- dnes neznamená jen riziko nehod, ale také neporušenost zásilky při dodání což

ovlivňuje výběr vhodného dopravního systému

c) pravidelnosti a přesnosti přemístění

- pravidelná a včasná doprava může u zákazníka nahradit vklady nebo je snížit na

minimum

- obecná charakteristika poskytuje východisko pro formulaci ekonom. zvláštností dopravních

podniků

- základní zvláštnosti přemísťování osob a zboží je neskladovatelnost přemístění

- tato zvláštnost a závažné eko důsledky, požadavky na přepravním trhu kolísají, v důsledku

povahy ročního období, zemědělských cyklů výroby, . . .

- tyto výkyvy vyžadují abychom disponovali dostatečnou kapacitou doprav. prostředků, cest.

a ostatních zařízením

- to výrazně mění strukturu kapitálu ve prospěch zákl. kap. a zvyšují podál fixních nákladů na

celkových nákladech


47

- zatím co u běžných průmysl. odvětví je poměr zákl. kap. a oběž. kap. zhruba stejný, pak

v železniční dopravě je poměr asi 20:1 a fixní N se odhadují až na 90% celk. N železnice

- povaha v technických zařízeních v dopravě naznačuje, že se v převážné většině jedná o

jednoúčelové zařízení, kt. nelze použít jinak než jako přemísťovací

- dopravní investice, stejně jako všechny infr investice vyžadují značné N a dlouhou dobu

výstavby a tím také dlouhou dobu ovlivňují vývoj Národ. hosp. a spol.

FINANCOVÁNÍ DOPRAVNÍCH PODNIKŮ

- zásady financování a hosp. dopravních podniků vycházejí ze zásad dopravní a spojové

politiky státu

- stát má určité důvody proč zasahovat do tohoto odvětví:

o vojenské účely

o podpora některých oblastí

o podpora obchodu

o sociální důvody (úpravy cen pro studenty, důchodce)

o kulturní záměry

o stát se zúčastňuje tam, kde soukromé podnikání nestačí svým kapitálem nebo tam, kde

je potřebná jednotnost a soustavnost vývoje (např. rozvoj silniční a dálniční sítě)

Přepravní a tarifní soustava:

- má v dopravě několik úkolů:

- působí na pop. po dopravních službách

- je nástrojem dělby práce mezi jednotlivými druhy doprav a mezi dopravními podniky

- realizuje záměry hospodářské a sociální politiky státu

- vytváří u uživatelů dopravní podmínky pro jejich činnost

- sjednocuje přepravní podmínky a pravidla použití určitého způsobu přemístění osob,

zboží nebo zpráv pro všechny uživatele

„přepravní soustava“ - tvoří ji pravidla + souhrn podmínek a popis povinností přepravce a

dopravce při přípravě, realizaci i po skončení každé jednotlivé přípravy

„přepravní řád“ - je základním předpisem v každé veřejné dopravě

- upravuje základní podmínky (objednávky přepravy, nakládací a vykládací

lhůty, dodací lhůty, balení zboží, nakládání zvláštních druhů zboží apod.) a

uvádí řadu doplňujících podmínek

„přepravní tarif“ - v užším slova smyslu jím rozumíme cenu za službu, v širším slova smyslu

je to souhrn podmínek, které pro použití určitého tarifu platí + způsob

výpočtu dovozného a doplňujících poplatků za další výkony související

s konkrétní přepravou

Naše tarifní soustava se skládá z desítek tarifů, které se liší podle jednotlivých druhů doprav.

Tarifní soustavy můžeme rozdělit:

- tarifní soustava vnitrostátní

- tarifní soustava mezinárodní

- tarifní soustava osobní

- tarifní soustava nákladní


48

- tarifní soustava ţelezniční

- tarifní soustava silniční

- tarifní soustava letecká

- tarifní soustava vodní

- tarifní soustava městská

Tarif železniční dopravy:

- protože se v železniční dopravě dovozné nevypočítá za skutečně ujetou vzdálenost, je

součástí tarifu tzv. „kilometrovník“, z něhož je možné určit vzdálenost mezi dvěma

stanicemi, které mají výpravní oprávnění pro vozové zásilky

Tarif silniční dopravy:

- v podstatě kopíruje zásady železničního tarifu

- obsahuje všechny náležitosti, ale se dvěma odchylkami:

a) dovozné se počítá za skutečně ujetou vzdálenost, kt. se tak stává tarifní vzdáleností

b) dovozné přihlíží k povaze přepravovaného zboží, ale tak, že je stanoveno pro některé typy

nákladních automobilů

- tarif má různé ceníky dovozného podle toho, zda se jedná o valníkové vozidlo nebo

sklápěč, podle užitné hodnoty, . . .

Zvláštnosti jednotlivých přeprav:

- zaujímá v dopravním systému nejdůležitější úlohu a z hlediska objemu je nosným článkem

v přepravách vnitrostátních i mezinárodních

- železniční doprava je vnitrostátní i mezinárodní

- musí být řízena jednotně a pracovat podle jednotných předpisů

- v r. 1980 se konala konference o železnici

- zde byla vytvořena Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIF – se sídlem

v Bernu – vstoupila v platnost 1. 5. 1985

- cílem COTIFu: je vytvořit právní řád pro přepravu zboží, cestujících a zavazadel

- železnice je povinna provést přepravu podle jednotných právních předpisů

- uzavření přepravní smlouvy vzniká převzetím zboží k železniční přepravě spolu

s nákladním listem, který je opatřen razítkem odesílající stanice a datem přijetí

Nákladní list má tyto části:

Díl 1 Prvopis nákladního listu – dostane ho příjemce zboží

Díl 2 Karta – odúčtovací listina, která zůstává u železnice

Díl 3 Návěští a odběrní list – doprovází zásilku do stanice určení

Díl 4 Druhopis nákladního listu – vydává se odesílateli

Díl 5 Účetní list – zůstává odesílající stanici

Přepravné zahrnuje:

o dovozné a doplňující poplatky

- např. manipulační poplatky, skladovací poplatky

- podle COTIF zaplatí buď odesílatel, nebo příjemce podle vzájemné

dohody, což musí být v nákladním listě uvedeno

- právo změny přepravní smlouvy má odesílatel i příjemce


49

- odesílateli však toto právo zaniká, jakmile příjemce odebral zboží

- železnice odpovídá za dodací lhůty, neodpovídá však za ztrátu, poškození, překročení

dodací lhůty, pokud toto vyplívá z vady zboží nebo okolností, které železnice nemohla

odvrátit

- při zjištění škody při předání zboží je železnice povinna sepsat komerční zápis o škodě,

jejích příčinách a rozsahu

- pro jednoznačnost uplatnění reklamace je třeba svědectví úřední osoby

- kontejnerové lodě, tankery pro tekutiny

- pro přepravu z domu do domu jsou výhodné tzv. „nosiče bárek řeka-moře“

- zboží není nutné překládat v přístavu, protože říční čluny jsou připoutány ke speciálním

nosičům námořní lodi

- námořní přepravu dělíme:

a) dálková (oceánská)

b) pobřeţní

- malá kabotáţ – mezi přístavy jednoho státu

- velká kabotáţ – mezi přístavy různých států

Z hlediska způsobu zaměstnání tonáţe rozdělujeme námořní přepravu:

a) liniovou – udržuje pravidelné spojení mezi námořními přístavy předem vymezené

oblasti, přepravuje převážně kusové zboží a cena se stanovuje podle

sazeb z tarifů, které jsou předem vyhlášené

b) trampová – nemá stálé působiště, zajišťuje přepravu převážně hromadných nákladů,

všechny podmínky se individuálně sjednávají a jsou ovlivňovány vztahy

nabídky a poptávky

Námořní liniové přepravné

- je buď splatné předem, nebo je splatné v přístavu určení před vydáním zboží příjemci

- sazby jsou uváděny v námořních tarifech, které obvykle obsahují všeobecné podmínky,

jimiž jsou:

a) přepravní oblast

b) jednotky přepravného

c) určení dopravních podmínek

d) přirážky k základním sazbám

e) rabaty

f) seznamy zboží a aplikace sazeb

Při zajišťování trampovou přepravou se používá smlouva zvaná „charter“

→existují 2 typy charterů:

a) cestovní charter – tím se provozovatel (rejdař, loďař) zavazuje přepravit za odměnu

stanovený náklad v prostoru určité lodi z přístavu nalodění, do

přístavu určení

- může jít o jednu jízdu, okružní jízdu nebo o několik po sobě

následujících jízd mezi stanovenými přístavy

- jde o smlouvu o provozu dopravního prostředku


50

b) časový charter – je sjednaný na určitou dobu, většinou jde o smlouvu o provozu lodi,

kterou se dopravce zavazuje, že po sjednanou dobu bude za

odměnu přepravovat náklad dohodnutou lodí podle dispozic

objednavatele

- celkové N ve srovnání s jinými dopravami jsou nižší a devizově výhodnější

- tato přeprava se uskutečňuje ve větších partiích zboží nebo materiálu

- vzniká smlouvy mezi dopravcem a přepravcem nastává po vydání „konosamentu“ nebo

druhopisu nákladního listu odesilateli

- konosament vystavuje dopravce na podkladě nakládacího příkazu podepsané odesilatelem

zboží

- nákladní list vyhotovuje odesilatel zboží

- úhrada dopravného a vedl. poplatků se provádí v měně země podání nebo určení zásilky

- dopravce odpovídá za dodací lhůty a při nedodržení může platit pokutu, zároveň dopovídá

za neporušenost zboží

- dopravce odpovídá za ztrátu a poškození zboží od okamžiku vydání potvrzení o převzetí

zboží do okamžiku vydání zboží oprávněnému příjemci

- mezinárod. automobil. přeprava je zajišťována silničními vozidly z místa odestání do místa

určení, což spolu s rychlostí a spolehlivostí je její hlasní předností

- dokladem o uzavření smlouvy je nákl. list

- je ponecháno na dohodě obou stran o tom do zajistí nakládku a vykládku

- dopravce odpovídá za úplnou ztrátu, částečnou ztrátu nebo poškození zásilky od okamžiku

převzetí zásilky do jejího předání oprávněnému příjemci

- dopravce neodpovídá za poškození, pokud k němu došlo vadou zásilky nebo okolnostmi, kt.

nemohl odvrátit

- zásilka se považuje za ztracenou, nebyla-li vydána do 30-ti dnů po uplynutí sjednané lhůty

nebo do 60-ti dnů pakli-že lhůta nebyla sjednána

- reklamace zjevných vad musí být provedena ihned po předání, u skrytých vad do 7 dnů po

převzetí zboží

- rychlá, spolehlivá, nákladná

a) pravidelná (liniová)

- pro přepravu zboží se používají letadla pravidelných linek, přepravující osoby

b) nepravidelná

- na základě charteru se uskutečňuje přeprava najatými letadly, charter je na

určitou dobu nebo na určitý počet let, nájemce platí za celé letadlo, bez ohledu na

jeho vytížení

- základním dokladem je „letecký nákladní list“, kt. je neobchodovatelná přepravní doklad o

přepravní smlouvě v letecké přepravě mezi dopravcem a odesilatelem

- má tři originály (jeden získává dopravce, jeden odesilatel, jeden příjemce)


51

- kopie letec. náklad. listu jsou určeny pro celníky a pro letiště určení přepravní smlouvy o

přepravě zboží vzniká předáním zboží dopravci

- v letecké přepravě se provádí také sběrná služba tzv. „konsolidace“, zasílatel sdružuje

zásilky několika odesilatelů do jedné partie, kt. odesílá do místa určení svému smluvnímu

partnerovi a ten rozesílá zásilky jednotlivým příjemcům

- po 2 sv. v. došlo ke značným změnám v přepravě ropy, ropných derivátů a zemního plynu

v celosvět. měřítku, díky využitá potrubní přepravy

- má své využití i v rámci vnitropodnikové přepravy – přeprava chemikálií,…

- u zámořské přepravy zůstává jediná možnost a to prostřednictvím tankerů, ovšem do

nakládacích a vykládacích přístavů se ropa dostává zpravidla potrubní přepravou.

NEROSTNÉ ZDROJE – TĚŢEBNÍ PRŮMYSL

VÝZNAM A POSTAVENÍ VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ

- nerostné zdroje jsou součástí neživé přírody

- vytvořily se vlivem geochemických a tektonických procesů

- většinou jsou abiotického původu, některé však mají biotický původ – např. ropa, uhlí

- jejich těžbou společnost svým způsobem „parazituje“ na přírodě, neboť využívá zdroje,

které nevytvořila.

Těžební průmysl má ve světovém hospodářství klíčovou funkci, nerostné zdroje tvoří materiální

podstatu většiny produkovaných užitných hodnot, zároveň zabezpečují fungování stále širšího

komplexu služeb nezbytných pro moderní ekonomiku.

Vzhledem k tomu, že podstatnou část užitné hodnoty výrobků vytváří zpracování nerostných

zdrojů, představuje těžební průmysl relativně „malé“ odvětví světového hospodářství – podílí se

na světové hodnotě průmyslu cca 8 % a 6 % na úhrnném světovém produktu.

Rozdílný vývoj cen mezi palivy (především enormní růst cen ropy a zemního plynu) a ostatními

nerostnými surovinami se projevil v zásadní změně struktury těžebního průmyslu:

- paliva se podílejí 74 % na jeho celkové hodnotě

- rudy černých a barevných kovů 12 %

- minerální suroviny k chemickému využití 11 %

- stavební a keramické suroviny zbytek

6 báňských velmocí:

USA

Čína

Rusko

Kanada

Austrálie


52

JAR

Z více než 150 RZ polovina nemá moderní těžební průmysl a pouze 30 má těžbu některé nerostné

suroviny v rozsahu, který překračuje 3 % její světové produkce (např. Chile, Peru – měď,

Malajsie a Bolivie)

SKUTEČNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ EKONOMICKOU HODNOTU

NEROSTNÝCH ZDROJŮ

Velikost (objem) ložiska

- určuje v konkrétních podmínkách technologie těžby a úroveň spotřeby – jeho perspektiva

- hodnota velikosti ložiska může být ovlivněna obsahem hledaného prvku

- %-tuální obsah prvku, který činí z minerálu zdroj využitelný, je různý – závisí to na tom,

že čím je prvek vzácnější tím je možný nižší podíl v minerálu

- příměsi obsažené v minerálu mohou negativně nebo pozitivně ovlivňovat rentabilitu těžby

(polymetalické rudy)

Geologické podmínky

- tj. hloubka uložení, vlastnosti sousední horniny, tektonické poměry v blízkosti – mohou

výrazně ovlivnit hodnotu konkrétního zdroje

- hloubka – rozhoduje o povrchové nebo hlubinné těžbě

Dopravní dostupnost

- dopravní infrastruktura tvoří materiální základnu

- je nezbytnou podmínkou pro to, aby se zdroj využíval

- bez zpřístupnění dopravou může mít nerostný zdroje pouze teoretickou hodnotu

- technický pokrok však umožňuj zpřístupňovat stále odlehlejší oblasti

- ekonomická hodnota nerostných zdrojů je stále více ovlivňována materiály, které je zčásti

nebo úplně nahrazují

ROZMÍSTĚNÍ TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU

- těžební průmysl ??? z přírodní sféry stovky minerálů, z nichž zůstává 40 ekonomicky

využitelných a hledaných prvků (jsou jich stovky známých)

- z hlediska odlišného charakteru a rozdílného objemu světové spotřeby je možné nerostné

suroviny rozdělit:

a) paliva, jejichž těžba dosahuje několika mld. tun

b) ţelezná ruda a bauxit (desítky – 100 mil. tun)

c) polymetalické rudy – poskytují Cu, Zn, Pb jejichž spotřeba se pohybuje cca několik

mil tun, ale těží se několik 100ek mil tun (obsah kovů v rudě je několik %)

d) rudy kovů vyuţívaných v omezeném mnoţství (cín, Mb, W, Co – desítky – 100 tisíc

tun) – těží se miliony tun – obsah kovu jsou zlomky %

e) chemické suroviny – síra, draselné soli, fosforit – desítky milionů tun, stavební

suroviny mld tun


53

Umístění konkrétních zdrojů je vázáno na přírodní podmínky – lze těžit jen tam, kde byl

vytvořen.

V místě těžby jsou lokalizovány i úpravárenské objekty. Klíčovým ekonomickým momentem

jsou dopravní náklady. U těžebního průmyslu se jednoznačně uplatňuje střediskový charakter.

Mezi globálně nejvýznamnější oblasti patří:

Horská oblast USA – kamenouhelné doly, rudy barevných kovů, uranu a chemických

surovin

Pobřeží Mexického zálivu, Karibské moře, Mexiko, Venezuela – ropa, zemní plyn, síra…

Perský záliv – ropa, zemní plyn méně

Sibiř – ropa, zemní plyn, barevné kovy – rudy, nerudné suroviny (křišťál, diamanty)

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY DNEŠKA

Změny na politické mapě světa mají svůj původ v problémech dneška.

Mezi hlavní problémy dneska patří:

- rozpory mezi stát rozvojovými a státy s rozvinutou tržní ekonomickou, tzv. problematická

„Jih a Sever“

- problém ekologický, týkající se působení lidstva a přírody (znečištění životního prostředí,

odčerpávání přírodních zdrojů, možné přehřátí planety v důsledku výrobní činnosti

- problém demografický – související s neregulovaným růstem počtu obyvatelstva na Zemi

- komplex bezprostředních i vzdálených problémů vznikajících vlivem vědeckotechnického

rozvoje tj.:

problém zaměstnanosti lidstva

problém intelektuálního rozvoje člověka

problém biofyzického stavu člověka

Při posuzování změn na hospodářské a politické mapě světa lze vycházet ze 4 skutečností:

1) Vědeckotechnický prvek

2) Rozpad klasického kolonialismu + vznik a zánik sociál. Soustavy

3) Integrační a desintegrační tendence současného světa

4) Internacionalizace ekonomického a společenského života lidstva

Ad. 1 Vědeckotechnický prvek

- vývoj lidstva je spjat s vědeckotechnickým pokrokem

- ve vývoji lidstva se střídají období s rychlejšími a pomalejšími údobími přeměnami ve

výr. silách

- 18. a 19. století – průmyslové revoluce znamenaly přechod od ruční práce k velkovýrobě

- nedostatek pracovních sil v zemědělství i v průmyslu USA vedlo k rychlé realizaci všech

technických vynálezů (parní stroj, využití el. en. )

- současná VTR souvisí s přeměnou vědy v bezprostřední výrobní sílu

- hospodářský potenciál světa se bude v průběhu příštího století zvyšovat 20 x


54

- VTR výrazně ovlivňuje odvětvovou skladbu hospodářství (poměr mezi průmyslem a

zemědělstvím = 85:15)

- Vedoucí složkou materiální výroby je průmysl, ve kterém je zaměstnáno 400 mil osob –

v rozvojových zemích stoupá podíl průmyslu na celkové materiální výrobě i na úhrnném

počtu pracovníků

- Dominující postavení připadá na zpracovatelský průmysl (90 % výroby)

- Celosvětově se zmenšuje podíl klasických průmyslových odvětví (hutnictví, výroba

kovových konstrukcí, tradičních stavebních hmot)

- Dochází k výraznému snižování maximální životnosti spotřebního zboží z původních 5 -

10 let na 2 – 3 roky

- Podíl přírodních surovin a paliv na hodnotě celkové produkce se snižuje, nahrazují

syntetickými

- V posledních třech desetiletích obrovský rozvoj terciální sféry

Dřívější hodnocení eko úrovně statků bylo pomocí objemu produkce – ropy, uhlí, železa, oceli.

Nyní se tyto ukazatele nahrazují následujícími ukazateli:

- úrovní informatiky

- robotizace

- technologie

- kvalifikace

- lékařská péče

- volný čas

V současné době se zkracuje časový prostor mezi výsledky vědeckotechnického bádání s jejich

využitím v praxi. Věda se stává prvořadým výrobním faktorem.

Ad. 2 Rozpad klasickéhokolonialismu a vznik a zánik social. soustavy

- rozpad koloniálních říší začal po 2. sv. v. získáním nezávislosti některých dosavadních

závislých zemí (Indie)

- 1960 – přelomový rok – rok Afriky (velký počet zemí se osvobodil z koloniální závislosti

- země se zapojují do mezinárodní dělby práce, převážně ve sféře těžby a primárního

zpracování nerostných surovin a vývozu zemědělských produktů (pouze menší část na

vývoz)

- bipolární konfigurace světa po 2. sv. v. negativně ovlivnila světové hospodářství –

zabránila rychlejšímu rozvoji a modernizaci světového hospodářství

- neúměrný nárůst zbrojní výroby – náklady rostou

- ve světovém obchodu socialistické státy se podílely pouze 10 % (z toho 80 % připadalo na

obchod mezi nimi)

- socialistické státy měly významný podíl na světové populaci a konkurenčním průmyslu

- Západ a Východ se mezi sebou výrazně oddělily

- K vojenskému střetnutí obou bloků nedošlo a v 80-tých letech se vztahy mezi nimi začaly

zlepšovat, zejména v souvislosti s počátkem odzbrojování USA a SSSR

- Jednou z významných příčin byl rozdílný ekonomický rozvoj – v 80tých letech státy

s rozvinutou tržní ekonomikou se hospodářsky rozvíjeli a zlepšovali životní úroveň, zatím


55

co socialistické státy nedokázali udržet s tímto rozvojem krok a dostávali se do

hospodářské a politické krize

- Počátek současné etapy politicko ekonomické struktury světa můžeme datovat do roku

1989:

- rozpad sovětského mocenského bloku

- zásadní změnou byl zánik globální polarity Východ Západ

- po zrušení železné opony se svět začíná vracet do původního řádu, ale naznamená to,

že by svět nespěl k jinému rozdělení, tzv. bipolarizaci – Sever Jih

Sever – bohatší, rozvinutější a silnější ekonomika

Jih – méně rozvinutý, chudší

- předpokládá se do budoucna prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi státy

Ad 3 Integrační a desintegrační tendence současného světa

- jedná se o dvě protichůdné tendence

- integrační procesy – jsou urychlovány především ekonomickými faktory a narůstající

dělbou práce

- desintegrační procesy – jsou důsledkem snah po vlastní identitě – projevují se na politické

mapě světa (př. rozpad SSSR, Jugoslávie, ČR)

Přes všechny obtíže a řadu chybných kroků při vytváření ekonomických útvarů vytvořených

několika státy světa se projevují tendence ekonomického sdružování – nově vytvořený

integrovaný celek několika států má lepší podmínky pro celkový hospodářský rozvoj, větší

předpoklady pro překonání rozdílů v ekonomické úrovni jednotlivých jeho částí, lépe odolávají

nepříznivým vlivům.

Ad 4. Koncepce vzájemné závislosti – internacionalizace ekonomického a společenského života

Sféra řiditelnosti světa přes všechnu rozporuplnost se pomalu, ale neustále rozšiřuje. Tento proces

je k prospěchu světa, protože potřebnou dynamičnost mu může udat pouze úsilí národů.

Date post:	05-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Materiál od ing. Pinkasové · 2011-03-09 · Materiál od ing. Pinkasové 3 osoby přepravované...

Documents