SETKÁNÍ/ENCOUNTER 14.–18. 4. 2015

Hefaistos kuje 3

Zeus seslal 4

Platóni mudrovali 16

Héra dodala 17

Hádes z druhého břehu 22

Dionýsos posvětil 23

Arés na zteči 25

Aiantova jatka 26

Apollón věští 27

Hermes zpravuje 29

Afrodité zahlédla 31

Příběhy z amfor Pavola Seriše 36

MEETING POINT

25. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

ŠéfredaktorkaJiřina Hofmanová

Vedoucí redakceMichal Prax

Zástupce vedoucího redakceKateřina Uhrová

RedaktořiBernadeta Babáková, Kateřina Balíková, Nikol Boková, Jiřina Hofmanová, Nikol Jančíková, Milo Juráni, Dorota Kvapilová, Kateřina Lukáčová, Barbora Reichmanová, Markéta Rizikyová, Petra Srbová, Adam Steinbauer, Michaela Suchá, Miriam Šedá, Klára Škrobánková

PřekladateléVlasta Brzobohatá, Lenka Drbalová, Romana Juriňáková, Andrea Kušnírová, Kristína Pavlíková, Klára Škrobánková, Lada Štichová

Korektoři české verzeVeronika Badinová, Jan Krupa, Kristýna Kucharčíková, Martin Srba

Korektor anglické verzeAdrian Hundhausen

FotografovéDominick Benedikt, Zuzana Bobová, Petr Chodura, Jitka Janů, Václav Mach, Marek Novoměstský, Kateřina Zemanová

KomiksPavol Seriš

SazbaPetra Novotná

PořadatelJanáčkova akademie múzických umění v BrněDivadelní fakultaMozartova 1, 662 15 BrnoIČ: 62156462DIČ: CZ62156462

HEFAISTO

S KU

JE

3

Editorial γ

Pomalu, ale jistě mi dochází, že psát úvodníky o di-vadle není nutné, neb na dalších řádcích o něm jiní řeknou mnohé a třeba z mladistvějšího soudku. Navíc písmenková stopáž dnešního vydání téměř nezná hranic čtenářské kapacity. Takže se pověnuji dnes velmi trendy kategorii food blogerství, již jsem včera rozšafně započala, propojenou s hodnotovým žebříčkem mých stravovacích návyků. Jelikož proč plnit tak rozkošně specifickou novinářskou formu tématy bez přívalu osobních sympatií?Následný námět nesplňuje nároky ani nového, ani neočekávaného, ani kreativního, ale berme v potaz, kam až mi zběhla středeční čokoláda. Navíc tekuté zlato sytí vlasteneckou hrdost i hrdla už od dob ná-rodního obrození (vida, i závan dramatického oboru sem přeci jen zavítá), alespoň to tvrdí akademická autorita Vladimíra Macury. A ostatní zemičky se k naší tradici ochotně připojují aneb kolik zhranič-ních účatníků jste tu, podotýkám na moravské půdě, potkali se sklenkou Portugalu či Pálavy?Vlastně pivínko a jeho odnože skýtají pozoruhodný faktor ku průzkumu kulturních jinakostí a distancí. Třeba mně příliš neimponuje pít cosi s chutí notně rozleželého lógrového kafe, ale v Irsku tak činí pl-nými doušky a ani ta padlá pěna jim nevadí. Ovšem k velkolepému dobru jim nutno přiznat točený, ja-zyk laskající zkvašený jablečný mošt, jenž mi uča-roval a v obdobně úžasné lahodnosti se propracoval jenom do Polska. Český cider oplývá, jako v naší rozmilé kotlině cokoli, sic nezaměnitelnými, leč pro můj sentiment neprostupnými specifiky. Stále jsem tudíž v očekávání vůči domácím malopodni-katelům zcela nekorektního propašování cizáckých moků na náš trh.Neméně fascinujícím shledávám, že cyklisti Spolko-vé republiky Německo svým vynálezem limo-říz-pi-vo zrodili dokonalou náhradu ovocných džusů. Mír-ná hořkost totiž život proměňuje v neopakovatelnou jízdu, za níž zaostávají i tobogány v akvaparcích na daleké Krétě. Nu, inspirace nejčastěji přichází k ote-vřeným relaxujícím myslím a dovolenkující Germáni se nejspíš ukazují coby cíl více než vhodný.Jako pravý patriot samozřejmě nikdy neopustím vody našich pivovarů i pivovárků, ale bez exotických exkruzí si člověk málo cení toho, co má doma. Aniž bych se příliš snažila, došla jsem přes alkoholová deliria ku obdobnému poselství jako jedna z damác-kých hereček. Očividně genderové kvóty mění vše, sladové dýchánky přestávají být výhradně tzv. men stuff (lidově čvachty čvachty) stejně jako korigovaná erekce.

S láskou ke všem národůmJiřina Hofmanová

4

ZEU

S S

ESLA

L TALK TO MESlovensko, Bratislava

Autor hry: James Saunders

Jazyk uvedení: slovenština

Délka: 80 min

Režie: Jana Smokoňová

Dramaturgie: Katarína Cvečková

Kostýmy: Gabriela Timoranská

Scéna: Ema Teren

Překlad: Oliver Meres

Hudba: Richard Autner

5

Text hry, původně pojmenované After Liverpool, od britského dramatika Jamese Saunderse, je složený ze scén, které na sebe nejsou přímo vázány, a jejich pořadí se tak může proměňovat. Sledujeme šest lidí a tři vztahy. Hra tedy umožňuje několik interpretač-ních možností, a to na základě využití různého počtu herců. Slovenský tým z VŠMU využil tu nejjednoduš-ší (ne však nejhorší) možnost, tedy obsazení každé role jiným hercem.Ačkoli autor hru napsal už v roce 1971, je stále živá, protože vztahy mezi dvěma lidmi se příliš nemění. Zpočátku nevinné dotazy na druhého nakonec vyús-tí v absurdní rozhovory, ty v na první pohled nesmy-slné hádky. Přitom každé slovo, každá věta, každá výčitka má svůj prapůvod někde v  minulosti. Jsme uzavřeni v kruhu, z něhož ale nakonec cestu ven na-jdeme.Po celou dobu máme jako diváci pocit, že nahlížíme do domácnosti cizích lidí, ale ve výsledku nás napad-ne, že možná do naší vlastní. Vždyť tohle jsme už zažili všichni. Neschopnost normální komunikace, chytání za slovo i za loket. Ve vážnosti celé situace se často skrývá absurdní humor, kterému se zasmě-jí všichni okolo, ne však oni zainteresovaní. V jednu chvíli se smějeme a zároveň nás mrazí.Představení se obešlo bez jakékoli divadelní stylizace a díky tomu dosáhlo své přirozenosti. Herci jako by nehráli, ale celou hru odžili. Během pár minut doká-zali vystřídat několik emocí tak, jak se to děje během skutečných hádek. V  jejich výkonech navíc nebyly žádné propady, všechny byly vyrovnané, což u stu-dentských představení nebývá tak běžné.Jako výborná rekvizita, která oživovala celou hru, se ukázalo jablko. Symbol pokušení, touhy, ale i symbol čerstvosti vztahu na jeho počátku. Jablko, stejně jako vztah dvou lidí, očišťují, krájí, rozbíjí o stůl i podlahu.Celá hra působí střídmě, včetně režie a scénografie. Na malé scéně Divadla U stolu stálo několik beden na jablka, ty sloužily jako židle a ukládací prostor. Dále piano, dvě židle a stůl, jenž funguje buď jako bariká-da v komunikaci nebo naopak jako spojovací prvek.Závěr hry poskytuje stejnou naději, ale i otázky, jako konec jednoho vztahu. Najdu tentokrát někoho lep-šího? A stanu se já sám lepším?

Nikol Jančíková

6

Šťavnaté a nekonečné medziľudské banálno

Neschopnosť komunikácie medzi opačnými po-hlaviami je odvekým problémom a  neumierajúcou témou. Inscenácia Talk to me sa prostredníctvom striedania dialógov pokúša nájsť princípy ich fun-govania. Zoznamujeme sa s tromi pármi, ktoré jed-notlivo prichádzajú na javisko. Náhodne sa zozna-mujú,  spájajú svoje životy a užívajú si vzájomnej náklonnosti. Od zmätených začiatkov vzťahu po-stupne prechádzame problematickými pasážami všetkých troch párov a prihliadame aj ich následné-mu rozkladu. Priestor je zmenšený a hrá sa na malej polkruhovej scéne. Diváci sedia na javisku a sú chtiac nechtiac vy-stavovaní banalite rozhovorov. Zároveň sú svedkami fyzických útokov či agresivity postáv, ktoré v  krí-zových situáciách odhaľujú svoje negatívne ľudské stránky. Pre vyjadrenie zmeny prostredia  herci využívajú zadný vchod na javisku a  divácky vstup. Na scéne sa nachádza klavír, dve drevené stoličky a  množ-stvo prázdnych drevených paliet. V  zadnej časti sú naskladané drevené krabice s  jablkami. Súčasťou scénografie je aj dataprojektor, pomocou ktorého sú premietané jednotlivé repliky do angličtiny. Krátke a rýchlo striedajúce sa výstupy udržiavajú dynamiku predstavenia. Práve jablko ako symbol hriechu rámcuje inscená-ciu a  ilustruje rôzne fázy vzťahov. Keď elegantne oblečená žena prinesie nakrájané jablko v sklenenej mise a spoločne usadá k večeri so svojim partnerom klaviristom, sme svedkami stereotypu nenásytnosti muža egoistu, ktorý myslí len sám na seba a  nabe-rá si na tanier takmer celý obsah misy. Celé jablko a  jeho pohadzovanie sa im tiež stáva predohrou. Hádkou roztomile precukreného páru o  posledný kúsok jablka odkrýva vzťahovú pretvárku: úslužný chlapec núkajúci svojej priateľke aj posledný zvyšok jablka, očakávajúc od nej, že sa s  ním podelí aspoň o ten posledný zvyšok. Ona však posledný kúsok do-slova zhltne. Situácie v  predstavení sú vtipné, plné nadhľadu, nechýbajú však ani tie banálne a  senti-mentálne.Ako končí jablko v rukách troch párov? Zatiaľ, čo váš-nivosť pianistu končí prehnanou sebaľútosťou a roz-šľapávaním jednotlivých kúskov, v ďalších dvoch sú jablká „iba“ zjedené alebo rozsypané. Šesť postáv márne uniká pred vlastnými myšlienkovými stereo-typmi a k rozumnému kompromisu sa väčšinou do-pracováva na základe spoločnej náklonnosti a opus-tením nezmyselného rozhovoru. Rozchody a záver nedáva na výber, vďaka nekonečnosti vzťahových zápletiek sa tak komunikačné problémy a stereotypy budú opakovať aj naďalej. Inscenácia je konverzačnou tragikomédiou, ktorá formou jednotlivých skečov pripomína televízne se-riály. Nechýba ani spoločná znelka v úvode a závere inscenácie. Napriek častej banálnosti jednotlivých replík zrkadlí vzťahy s presnosťou, čisto a úderne.

Michaela Suchá

7

EREKCE SRDCEČeská republika, Praha

Autor hry: kolektiv

Jazyk uvedení: čeština

Délka: 95 min

Režie: Petra Tejnorová

Dramaturgie: Ján Zaťko

Kostýmy: Adriana Černá

Scéna: Adriana Černá

Hudba: Jan Burian

Choreografie: Jaro Viňarský

8

„Co mám říct, aby se vás to dotklo?“

V  prostoru cize bezpříznakovém označeném jen rovnoběžkami kovových nosníků, připomínajících koleje našich osudů, v přirozeném osvětlení ohněm z  plechového vozíku, rozehrávají studenti Katedry alternativního a loutkového herectví na DAMU svou autorskou inscenaci Erekce srdce.Studenti, působící jako by právě odešli z vyučování v puritánské anglické škole, odkrývají pomocí pro-stého vyprávění nebo přednášky temnější zákoutí svých životů, témata, která tlačí je i nás. V prostoru rozděleném na vně nosníků a uvnitř bojují mezi se-bou o pozornost, o možnost sdělit divákům právě svůj příběh.Anděla Blažková hovoří o paradoxu v partnerském vztahu – láska znamená mít – a vášeň chtít. Nemůžu však chtít to, co mám. Jan Nedbal se zabývá zážit-kem setkání se smrtí. Ze smutného příběhu o mla-dé dívce umírající na rakovinu, se cynickým stup-ňováním stává drásavý nástroj pro mučení diváků, promluva končí výkřikem: „Co mám říct, aby se vás to dotklo?“ Pomyslnou i doslovnou svíci přebírá Petra Kosková a  konfrontuje nás s  protikladem dobra a  zla. Pavel Kozohorský přidává problém dualismu v přírodě – rozostřený, když se rodí ženy, jež se cítí být muži a naopak. Ivo Sedláček dojímá příběhem o svém mladším bratrovi, čímž se insce-nace proměňuje z buditelské a progresivní, stává se intimní až dojemnou. Jiří Šimek se zpovídá z lítos-ti, že celý život neuměl točit kruhem na bocích ani na hlavě. Sladkobolnou sdílející atmosféru nabourá Daniel Tůma a představuje problém pravdy a lži. V  té chvíli se inscenace láme, stává se pohybovou. Sára Arnstein pak rozehrává monolog o nemož-nosti poznat sama sebe simultánně překládaný do mnoha jazyků, stává se tak ale jen nesrozumitelněj-ším. Pavel Kozohorský složitým výpočtem dokáže, že čím víc lidí se vyskytuje kolem nás, tím víc jsme sami. Ve směsi pohybů souvisejících se sexem, se sdělení předchozích příběhů rozpadá na vzdále-né epizody a v  závěru zůstává na jevišti jen lesklý mastný kokon tvořený z  objímajících se lesklých lidských těl, připomínajících embryonální stádium plodu.Inscenace se v první polovině snaží vypořádat s du-alistickými principy v  dnešním světě, konfrontu-je nás s  mnohými  protiklady určujícími náš život, jehož počátkem byl oheň, který nás očišťuje. Jedná se tak svým způsobem o psychoterapii, prostřednic-tvím sdílení. Tento zážitek je pak rozbourán druhou půlkou vyznačující se především pohybem. Od sexu přes embryo až ke konci, kdy všichni odejdou, a po nás zbyde mastný flek.

Kateřina Lukáčová

9

Erekcia smer vyvrcholenie…

Autorské divadlo je hop alebo trop. Občas tvorcov pohltí natoľko, až sa zamotajú do vlastných pavučín a zadusia publikum intelektuálnymi fragmentmi, z ktorých sa preťažko doluje zmysel. Lepší prípad je, keď do týchto pavučín zamotajú divákov. Privedú ich do sveta vlastných pravidiel, ktorého konštruktérom nie je jazyk dramatika, ale výpoveď kolektívu, ktorý má čo zjaviť. Petra Tejnorová a Jaro Viňarský so štvrtákmi KALDu (Sárou Arnsteinovou, Andělou Blažkovou, Petrou Koskovou, Pavlem Kozohorským, Janem Nedbalem, Ivem Sedláčkem, Jiřím Šimekem, Danielem Tůmou) v Erekci srdce spojili dokopy jedno aj druhé a možno povedať, že ich inscenácia je po vzore názvu správne náruživá. DnO bolo vče-ra síce občas prihlboko, no ponáranie sa do nezná-mych vôd nekončilo utopením. Každý si z tematic-kej džungle mohol vysekať vlastnú cestu.Aké je ale spojivo medzi vláčikom fluktujúcich vzťa-hov, ktorý otvára inscenáciu a záverečným “moc-ným” obrazom srdca vytvoreného z masy tiel nahých hercov? Sú to v rôznych obmenách sa navracajúce témy filozofie života, lásky a existencie definitív-nej pravdy. Neotrepane s absenciou klišé, vtipne, a formou bezprostredného herectva sa glosuje téma identity, s nečakanou zvrátenosťou pitve smrť, rieši polarita dobra a zla a tisíc ďalších väčších či menších myšlienok.Množstvo tém prevýši už len množstvo prístupov k spracovaniu. Od “storytellingu”, cez pohrávanie sa s hromadnými štylizáciami až po vypilované (aj keď v kontexte najťažšie interpretovateľné) party fyzického divadla. Celok sa napriek množstvu štý-lových kľučiek ani na chvíľu formálne nerozpadne. Zjednotený kolektív klepe ako metronóm – spoločné choreografie sú presné, každá akcia na sto percent načasovaná. Slobodný duch autorského textu sa do-stáva do klietky striktnej réžie, no toto väzenie ho nezabíja.Herci sa trasú v zvláštnych rytmoch, či sa pred-vádzajú v pózach tesne na hranici javiskových do-giem, všetko s cieľom inicializovať diváka. Každý jeden hromadný akt je tak v podstate vášnivou snahou naštartovať onen povestný oheň v žilách a doviesť publikum až k finálnemu srdcovému vy-vrcholeniu (čím naozaj nemám na mysli infarkt). A čo na to emancipovaný divák? Prekrví srdce a za-potí mozog, alebo sa uzavrie do seba. Nadchne sa, alebo Erekciu odmietne, za žiadnych okolností však neodchádza chladný.

Milo Juráni

10

KÁMENPolsko, Lodž

Autor hry: Marius von Mayenburg

Jazyk uvedení: polština

Délka: 90 min

Režie: Grzegorz Wiśniewski

11

Aby byl dědeček vzorem…

Babička – dcera – vnučka. Tři různé životy prováza-né společnou minulostí. Minulostí, která začíná vy-plouvat na povrch ve chvíli, kdy se všechny tři vrací do svého bývalého domu. Děj je seskládán z výseků událostí z  let 1935, 1945, 1953, 1978 a 1993. V  podobě krátkých flashbacků odhaluje autor klíčové okamži-ky jedné rodiny, která na svoji minulost není zrovna dvakrát hrdá, a tak se ji snaží trochu poupravit k ob-razu svému. Některé události však nelze překonat pouze tím, že o nich dceři a vnučce budu vykládat jinak, než jak se ve skutečnosti stali a zapomenout se nedají nikdy. Herecký výkon Barbary Wypych, která ztvárnila roli babičky je opravdu excelentní. Přestože využívá velmi doslovné herecké prostředky (shrbená záda, špatná chůze, šišlavá mluva), působí ve své roli na-prosto věrohodně. O to působivější pak je každý její přerod do mladé, plnokrevné Němky. Stejně tak Kaja Walden v roli vnučky, jejíž postava na mě na papíře působila ploše, do ní na jevišti dokázala vnést i něco víc, než jen pubertální vzdor. Naopak Paulina Nadel jako Stefanie svoji dětskou polohu přehrává a ztě-lesňuje tak všechny stereotypy o dětských postavách hraných dospělými. S hudbou se neplýtvalo, což hodnotím jako klad celé inscenace. S čím už se šetřit dalo, byly slzy. Emoce se někdy dají ilustrovat i jinak než pláčem, nebo se ne-musí ilustrovat vůbec. Divák tak dostane trochu dů-věry ve svoji inteligenci a pocity postavy si domyslí. V některých scénách mě taky dráždila přílišná agrese mezi jednotlivými postavami. Když padají slovní fac-ky na úrovni dialogu, proč je ještě ilustrovat fyzicky? V některých hádkách se zase postavy zcela zbytečně pouští fyzického kontaktu. Děj příjemně plyne, jednotlivé sekvence na sebe bez-prostředně navazují, herci stárnou a zase mládnou v  řádech sekund, až je najednou konec. Inscenaci chybí emoční vrchol. Ve hře, která je sestavená z více událostí, které se neustále vzájemně proplétají a pře-rušují, není vyvrcholení jednoznačně určeno. Tvůrci inscenace si však mohli vybrat nějaký bod, ke které-mu by herci směřovali. Takhle jde jen o mozaiku, kte-rá, jakkoliv tvoří dohromady příběh, nijak negraduje. Přes všechny výtky bych chtěla inscenaci pochválit za její klasické zpracování, které však, díky silným he-reckým výkonům rozhodně nenudí.

Dorota Kvapilová

12

Text Maria von Mayenburga Kámen využívá prin-cipu divadelní montáže. Skrze tři časové roviny se rekonstruuje příběh tří generací jednoho rodu. Sa-mozřejmě se vytahují kostlivci ze skříní a objasňují činy předků. Rodinný dům, v němž se hra odehrá-vá, je mlčenlivým svědkem, materiálem, zašpiněný hříchy minulosti i současnosti.Za zásadní problém inscenace považuji statičnost jednotlivých situací. Jednání postav nemá zřetelný posun. Mnoho situací se řeší prostě tím, že postavy sedí u stolu a hovoří. Kvůli nedostatku herecké akce upadává divákova pozornost. Tempo přestává být monotónní jen v několika málo scénách. S mizanscénou se pracuje důsledně – vztahy mezi postavami jsou čitelné a některé obrazy velmi dy-namické. Ke scénografické složce se těžko hledá nějaký ideo-vý klíč. Jedná se zkátka o ilustraci interiéru domu. Pro divákovu vlastní interpretaci příliš prostoru nebývá. Výraznou složku rovněž inscenace tvoří hudební podkres.Herecké výkony jsou příjemně civilní, pouze před-stavitelka stařenky přechází do výrazné stylizace. V některých momentech tlačí herci na pilu tolik, že působí snaha o velké emoce křečovitě. Přechody mezi časovými rovinami vytvoří střihy. Na plátno nad scénou se promítne letopočet a herci plynule vstoupí do nové situace. Za nejproblematičtější prvky inscenace považu-ji přílišnou popisnost a temporytmus. Navíc jsou jednotlivé situace řešeny popisně, takže celkový tvar málo útočí na divákovu imaginaci. Takřka vše se mu naservíruje na stříbrném podnose. Bavila by mě důslednější práce se symboly. Na druhou stra-nu jsou herecké výkony v naprosté většině případů tedy uvěřitelné.

Adam Steinbauer

13

ABSOLUTNÍ ŠTĚSTÍ MOUCHY ANEB POSLEDNÍ MYSTIFIKACE SALVADORA DALÍČeská republika, Brno

Autor hry: Oxana Smilková

Jazyk uvedení: čeština

Délka: 90 min

Režie: Oxana Smilková

Dramaturgie: Oxana Smilková Dagmar Haladová

Kostýmy: Oxana Smilková Marta Kolocová Veronika Jurdová

Scéna/výprava: Jevgenij Kulikov

Výběr hudby: Oxana Smilková

Choreografie: Hana Halberstadt

14

Nejnovější móda – prsa na zádech!

„Já, Salvador Dalí, španělsky spasitel tužeb, mám právo na vlastní šílenství.” Tento úryvek nejlépe vy-stihuje atmosféru celého představení plného šílenos-tí, fantasmagorií, chaosu a lásky.Třepotem motýlých křídel znějících spíše jako bou-ře nesoucí se vzduchem při úplné tmě se přenášíme do španělské Katalánie, místa, kde maluje a kres-lí mladý Salvador. Na tom samém místě nalezne i svou první múzu – Galu – manželku francouzské-ho básníka Eluarda, již si na trhu vezme za ženu za doprovodu slepic, kohoutů a věrného přítele Pabla Picassa.V další etapě tohoto prapodivného snu se přesou-váme mezi postavy Dostojevského románu Idiot ztotožňující Salvadora s knížetem Myškinem, ne-vinným dítětem mluvícím jenom a jenom pravdu. Autorka scénáře, Oxana Smilková, dopřála Dalímu moc nad dějem románu, a tak jsme mohli spatřit i mrtvé postavy, či nahlédnout do jejích myslí a po-chopit jejich činy. Posledním oddílem je část života, kdy Dalí nachází svou novou múzu Amandu Lear a s ní přicházejí mezi přátele Tonina Guerry, italského scénáristy, jenž v danou chvíli odtajňuje svůj nový scénář. Divákům se otvírá nitro Salvadora promlouvajícího o vlastních dětech, které nikdy neměl. Jeho potomky nahradily vlastní obrazy – odkaz přežívající autora.Všechny čtyři umělecké aktéry spojuje nedílná sou-část jejich tvorby – hledání duše a pronikání do nitra člověka. Snažili se svými díly sami sebe po-lidšťovat a duševně rozvíjet. Zabývali se i zvířecím instinktem a pudy, jež mnohdy nemají daleko k těm lidským.Části Salvadorových snů se plynule prolínají a divák se s nimi má čas ztotožnit a pochopit sled událostí, ačkoliv nemusí chápat děj samotný. Důležité je po-chopit myšlenku a otevřít cestu k nalezení vlastního „já“.Na inscenaci oceňuji dynamickou a využívanou scé-nu sestávající se ze tří železných trubek připomína-jících tvarem buňku (jak to známe ze střední školy). Posloužily jako houpačky či rámy pro skvostné obra-zy Dalího i podobizny Nastasjy Filippovny, provazy, lana, žebříky i látky přímo vybízející k akrobatickým kouskům. Nesmím zapomenout ani na herce podá-vající vyčerpávající výkony, avšak menší zpomalení kadence slov by neuškodila nikomu.Nezbývá nic jiného než dodat: „Nebe nelze najít na-hoře, ani dole, ani vlevo, ani vpravo, nebe lze nalézt uprostřed hrudi člověka, který má víru.”

Barbora Reichmanová

15

„Mám právo na vlastní šílenství!“

Původní scénář Oxany Smilkové stojí, jak uvádí program k inscenaci, na principu textové koláže. V samotné realizaci se tak střídají skutečné výjevy ze života Salvadora Dalího s bizarními surrealis-tickými obrazy postrádajícími jakoukoliv ucho-pitelnost (výstup tanečnic v Picassově ateliéru či kohoutí zápasy). Salvadora Dalího lze považovat za pravého umělce, a to ve všech představitelných významových rovinách tohoto slova. V jeho osob-nosti, často pronásledované vlastními démony, se mísilo šílenství s genialitou. Jde sice o recen-zentské klišé, ale Davidu Janoškovi, jako by role umělce, jenž se stává rukojmím vlastní tvorby, byla psána přímo na tělo. Hercův projev se po ce-lou dobu vyznačuje značnou excentricitou, nachá-zí se v neustálém pohybu, šplhá po lanech či tančí vášnivé tango. Janošek mimo jiné bez problémů uhraje umělcovu rozervanost a nevyrovnanost. Ovšem i všichni další členové hereckého kolektivu předvádí skvělé a vyzrálé výkony stojící především na jejich neutuchajícím entuziasmu. Za excelentí považuji zejména scény, v nichž se herci s neuvě-řitelnou přesností stylizují do rolí drůbeže, vlků či postav Dostojevského románu Idiot. Velký důraz se v inscenaci klade na hudební slož-ku. Prakticky neustále v pozadí zní temperamentní španělské melodie, jež ještě více podporují nespou-tanou vášně tak příznačnou pro jižní národy. Dal-ším zvukovým vjemem útočícím na divákovo pod-vědomí je šelest motýlých křídel, jenž od začátku do konce provází zejména dramatické situace, napří-klad když Dalího opouští jeho múza Gala. Jedno z hlavních témat představuje hledání vlast-ní duše. To se odehrává skrze Dalího ztotožňová-ní s dalšími umělci, Tonino Guerrou a Fjodorem Michajlovičem Dostojevským. V každém z nich totiž lze najít shodné rysy s Dalího osobou. U Dostojevského například probíhá ono ztotožnění s postavou knížete Myškina, kdy ostatní aktéři dojdou ke zjištění, že právě Dalí je pravým Myškinem, protože přemýšlí jako dítě a tím pádem dítětem je. V Guerrově scénáři Lidé a vlci se zase vidí v situaci, kdy si jeden z vlků uhryže vlastní tlapu, aby se osvobodil. Jak v průběhu představení zazní, všichni jsme je-nom hosty Dalího fantasmagorie. Není tedy nutné vše pochopit, stačí pouze přihlížet jeho snu. Kdo ví, vždyť by to klidně mohl být i náš sen, naše fantas-magorie.

Kateřina Balíková

Setkání pedagogů

Nedílnou součástí SETKÁNÍ/ENCOUNTERu je se-tkání pedagogů. První oficiální setkání všech peda-gogů, kteří na festival dorazili. V úterý v 15 hodin se všichni sešli ve zkušebně Divadla na Orlí, kde je krátce přivítala doc. MgA. Blanka Chládková. Násle-dovalo krátké představení všech účastníků a chutný raut složený z nejrůznějších pochutin z restaurací Leporelo, Bohéma a U Hodného pastýře, ve kterých lze využít také slevy z off-programové pásky.

Petra Srbová

PLA

TÓN

I M

UD

RO

VALI

16

17

HÉR

A DO

DALA

Diskuze

Téma první festivalové diskuze bylo jasné – gruzín-ská inscenace Čechovových Tří sester. Z  tvůrčího týmu se na brzkou ranní hodinu dostavili režisér inscenace Giorgi Margvelashvili, produkční Sophie Kikabidze a představitel Andreje, Erekle Getsadze. Diskuzi moderovaly – a učiní tak i každé následu-jící ráno – Dagmar Haladová a Bára Chovancová, které také položily první otázky, týkající se průběhu příprav a zkoušení inscenace. Účastníci se dozvě-děli, že třífázový přípravný proces zabral tvůrčímu týmu celý rok, což výrazně kontrastovalo s britskou praxí zkoušení v  šesti týdnech, popsanou jedním z přítomných. Režisér inscenace a zároveň pedagog zdůraznil důležitost Čechova, jako dramatika vhod-ného pro studenty herectví, přestože připustil, že Tři sestry jsou asi to nejnáročnější, co s nimi zatím připravoval. Zdaleka nejčastějším námětem k deba-tě se stala jazyková bariéra, a to i přesto, že se tvůr-ci snažili festivalovému publiku ulehčit dekódování představení zkrácením délky inscenace z původních čtyř hodin na tři. Titulkovací zařízení, jež mělo ko-munikaci ještě více usnadnit, se ovšem nepodařilo zprovoznit. Velké množství jevištních akcí tak mu-sel režisér tazatelům dovysvětlit. I když se Margve-lashvili explicitně ptal, jaké momenty se publiku v  pondělní repríze nelíbily, diskutující se shodli na neobyčejné kvalitě představení, prezentujícího na jevišti málem dokonalý naturalismus. Zde však reži-sér zdůraznil, že spíše, než na přesný popis prostředí hry, se zaměřil na neurčitost scénografie, čímž chtěl divákovi umožnit, aby se mohl soustředit výhradně na komplikované vztahy mezi postavami. V závěru pak tvůrci zmí+nili, že se jedná o jejich první před-stavení v zahraničí, a že jsou rádi, že touto inscenací mohou reprezentovat svou univerzitu.

Klára Škrobánková

18

Rozhlas na jevišti

„Já vám věřím, že lístky máte,” pronáší u vstupu usměvavá uvaděčka. Její přivítání vystihuje nefor-mální, uvolněnou atmosféru sálající z učebny, kde se představení hraje. Pohodlně se usadím na gauči a pozoruji rozcvičující se herce. Hraje muzika. Scé-na – veškerá žádná, velká plocha, které dominuje rozhlasové studio. Stolek s rozházeným oblečením a  věšák, na němž visí tričko. Nad moderátorem se rozsvítí nápis ON AIR a můžeme začít.Tvůrci pracují s faktem, že se jedná o úpravu roz-hlasové hry. Postavy často popisují své pocity mimo dialog. Vtipnou smyčku vytváří fakt, že se tyto pocity u obou postav často shodují, takže oba herci proná-šejí tytéž věty s rozdílným výrazem. Případně pak stejnou větu zopakují v rámci dialogu. Jednoduchý scénář působí velmi realisticky. Klišé věty i situa-ce jsou tak nepravděpodobné, že se chování postav i celý příběh jeví vlastně uvěřitelný.Dalším odlehčujícím prvkem, dokreslujícím atmo-sféru rozhlasu, je cynický moderátor – zasahuje vždy, když hrozí, že situace na jevišti sklouzne k tele-novele. Během rozhovorů chroupe popcorn, uculuje se a občas i dění na jevišti jakoby mimoděk glosuje. Když je třeba naznačit, že v příběhu uplynul nějaký čas, odvolá herce z jeviště s tím, že přišel čas na pís-ničku či zprávy. Na konci si neuvěřitelně uvěřitelně vystřihne ženskou postavu, jež celý příběh rozmotá a vysvětlí.Co tu vlastně bylo k vysvětlování? Příběh je vcelku jednoduchý. On a ona se potkají, zamilují se, on se chová divně, ona si myslí, že ji podvádí a uteče. On jí falešně zazpívá romantický song a ona se k němu vrací. Mimochodem on oplývá pohádkovým bohat-stvím. Přemluví ji k odjezdu na dovolenou a jedno-ho dne se ztratí. Cizí lékař jí oznámí, že zemřel. Ona nechápe. Ona se potkává s ženou, o níž si myslela, že ji s ní podváděl. Ukáže se, že je to jeho lékařka, sdělí jí, že byl nevyléčitelně nemocný. A jen tak mimocho-dem jí oznámí, že se stala univerzální dědičkou.

Nikola Boková

Elfriede Jelinek – Když slunce zapadá většina lidí konečně odchází z kanceláří! Režie: Juraj Marušic. Dramaturgie: Matěj Nytra. Hrají: Agáta Kryštůfková, Jakub Urbánek, Adam Mašura.

19

Tu se měsíc způli ztratil a tiše drncal malý vůz

Režisér Jakub Liška přivedl na scénu své autorské verše v  inscenaci Měsíc způli ztracený, která je di-vadelní adaptací stejnojmenných sonetů Salonu pů-vodní tvorby. Celek, který Liška napsal v letech 2013 a  2014, tvoří čtrnáct sonetů, každý po čtrnácti ver-ších. Jejich rytmus i zvuk se mu podařilo otisknout i v divadelním představení.Měsíc z půli ztracený nám předkládá milostnou te-matiku, jež se pojí s bytostnou únavou. Lyrický sub-jekt se upíná k věčné naději, kterou bych se nebála označit za leitmotiv celého věnce sonetů. Vedle ní je z veršů cítit také strach z nečinnosti, jíž si můžeme dosadit nejen do milostného vztahu, ale třeba i do tvůrčího procesu.

já opakuji do zemdlení

že zlo je převlečený strach

že krev má každý na rukách

kdo pro pohodlí názor změní

Scénické básně Liška upravil pro tři herce. Dominik Teleky ztělesňuje lyrický subjekt, jemuž vytváří ozvě-nu Jaroslav Tomáš a Pavel Šupina. Vše se přitom podřizuje přísným pravidlům struktury sonetu. For-mou, připomínající klasiky středověku, podává běžné situace, podle nichž i volí slova. Onomatopoické verše probouzí obrazotvornost a mnohdy spolu kontrastu-jí. Krásným příkladem je motiv zvracení, jenž vzápětí střídá obraz louky kopretin.Všech čtrnáct sonetů vzájemně spojuje epanastrofa. Samotné přechody herci zvládají bravurně, zvlášť přenesení se přes třetí sonet, v němž Tomáš a Šupi-na představují jakýsi vnitřní hlas nebo spíše našep-távače, kteří se nám v  našem podvědomí vysmívají a zrazují nás od našeho přesvědčení. Znovu akcentu-je překonávání strachu.Naše cíle aluzivně označil jako touhu dojít až k pra-meni, čímž odkazuje na Baladu geniálního tvůrce francouzských sonetů Francoise Villona.Pohybové ozvláštnění přináší obraz šamanů, bě-hem nějž se Tomáš a Šupina střídají po několika verších a předvádí magický tanec těchto kouzel-ných kmetů.Text krásně vynikl ve své původní čistotě, protože nebyl ničím rušen. Projekce veršů na zeď naopak poslání slov podtrhlo, jelikož jsme si je propojili s vizuálním zážitkem.

Markéta Rizikyová

Měsíc z půli ztracený. Autor a režie: Jakub Liška. Hrají: Dominik Teleky, Jaroslav Tomáš, Pavel Šupina.

20

Kočébr – dokument Lucie Harapátové

Dokumentární film o projektu režiséra Vítězslava Větrovce, jenž vytvořil představení vycházející z českého folkloru, jako je fašanková slavnost a ma-sopustní zábava, nejdříve objížděl vesnice na Vy-sočině, ale pak se pustil do většího dobrodružství: rozhodl se harcovat po východotureckých vesni-cích, neboť setkání s úplně jinou kulturou, jakou je ta turecká, pro něj bylo výzvou stejně jako novým tvůrčím impulsem.Dokument obsahuje cílené výpovědi účastníků kočo-vání o jejich práci, o společném soužití na cestách, ponorkové nemoci, setkání s místními, postřehy a momentky z běžného provozu, stejně jako zázna-my z představení, jež vypráví příběh o životě malé vesnice na Vysočině a jedné ženské postavy od naro-zení, přes křest, svatbu, příchod potomků na svět, až po smrt a pohřeb. Tedy tématem představení je lid-ský život, ohraničený zrozením a smrtí. Námět, kte-rý je dostatečně srozumitelný pro každého člověka bez ohledu na civilizační rozdíly. Z výpovědi režiséra i členů souboru zjistíme, že představení se upravova-lo a pozměňovalo v závislosti na reakci okolí. Režisérka reflektuje konfrontaci členů souboru s no-vým prostředím, jemuž dominuje islámská kultura. Herečky komentují postavení žen, s nimiž se setkaly. Například díky společně strávenému času zjistí, že spousta starých zvyků a lidových obyčejů v Turecku i v Čechách má stejné kořeny. Úvodní slovo zprostředkovala Tereza Slámová, studentka činoherního herectví na JAMU a členka KOČÉBRu.Snímek se nezabývá pouze cestou české herecké vý-pravy do Turecka, ale hlavní myšlenkou je hledání univerzálního jazyka, kterým se dá zprostředkovat dialog mezi dvěma rozdílnými světy, jemuž ovšem rozumí publikum i herci. Také se zaměřuje na vy-mezení se vůči prostoru, v němž se dramatický kus odehrává. Jako pomyslný parket hercům sloužil kruhový koberec, ale prostor, ve kterém hráli, byla vždy celá turecká vesnice.Největší přínos filmu je dle mého to, že zobrazuje divadlo jako komunikační prostředek, fungující i mezi odlišnými kulturami.

Bernadeta Babáková

Prezentace dokumnetu o putování divadla KočéBR.

21

Uvolněte se a vnímejte okolí

Stanislavskij zastával názor, že roli je třeba rozebrat do nejmenších elementů a z nich sestavit celek, tedy samotnou inscenaci. Kdežto jeho kolega, Nikolaj Demidov, věřil, že všechno se děje tady a  teď, jde pouze o to vnímat a přijímat spoluhráče. To přesně se stalo náplní dnešního workshopu!Jak řekl Andrei Zagorodnikov, student čtvrtého ročníku režie na Saint-Petersburg State Theatre Arts Academy, stejně jako musí pianista denně cvi-čit a stále se vzdělávat, tak se i herec musí zdokona-lovat ve svém umění. Nejenom před představením, ale i před samotným workshopem se herci potřebo-vali rozcvičit, aby zahřáli a připravili svoje tělo. Důležitou součást metody okamžitého divadla tvo-ří psychická rozcvička doprovázená fyzickým kon-taktem se spoluhráči. Navázání očního kontaktu za chůze, pozdravení, objímání a fackování. I takto může vypadat herecký trénink!Když se herci dostali do patřičné formy, nastala poslední část čtyřhodinové seance, a to samostatné etudy podle Demidovy metody. Herci po nacviče-ní krátkého dialogu znovu vše zapomněli a snažili se vnímat daný okamžik a přítomnost spoluhráče. Pokoušeli se vžít se do situace, cítit nacvičená slo-va jako svá vlastní a nechat sebou proudit pocity, které se během etudy dostavily. Mnohdy se atmo-sféra dala krájet a každý z nás se zaposlouchal do tikajích hodin nebo dýchajících spoluhráčů. Ačko-liv se občas těžce vciťovalo do dialogu a navazovalo vlastním obsahem, věřím, že všichni účastníci se naučili něco nového a využijí to ve svých budoucích profesích.Jako perličku nakonec nesmím opomenout zmí-nit moment, kdy jsem se stala smyšlenou budoucí manželkou jednoho z herců. Reflektovalo to sku-tečnost, že, ač se nějaká osoba ve hře nenechází, neznamená to, že nemá v hlavách herců konkrétní podobu.

Barbora Reichmanová

Na cestě k okamžitému divadlu – Herecká metoda Nikolaje Demidova s Andreiem Zagorodnikovem.

HÁD

ES Z

DR

UH

ÉHO

BŘ

EHU

22

Rozhovor s Olegem Ereminem (Akademie divadelního umění, Petrohrad, Rusko)

1) Marius von Mayenburg ve své dramatické linii obvykle tematizuje problémy současné společnosti, kterou nezřídka představuje jako krutou a sadistic-kou. Nacházíte i v The Cold Child podobné motivy, jako řešenou sexuální frustraci, strach či odmítání základních lidských hodnot? Pokud ano, považujete tyto motivy za klíčové (v rámci vaší realizace)?

Ano, také taková témata jsou pro naši inscenaci klí-čová: až maniakální sexuální frustrace vedoucí k sa-domasochistickým vztahům, krutost v rodině a z ní plynoucí krutost vůči sobě navzájem. Ale také obrov-ská osamělost dnešních lidí.

2) The Cold Child je hra současného německého dramatika. Nebojíte se, že při jejím inscenování mimo německé prostředí může dojít k  jejímu ne-úplnému porozumění? Nebo chápete hru více jako univerzální?

Vždycky zkoumám hru v jejím globálním kontextu. Zajímají mě mezilidské vztahy, ne země, v níž se děj odehrává a jazyk, kterým postavy mluví.

3) Inscenoval jste již někdy nějakou jinou z Mayen-burgových her? Či jiných německých současných dramatiků? Pokud ano, co Vás na jejich práci přita-huje?

V roce 2011 jsem v Omsku režíroval hru Ošklivec. V Berlíně jsem v roce 2012 ve spolupráci se skupinou „Intergalaktische Kulture“ připravila dokumentární produkci Blokáda. Především je pro mě atraktivní typ jazyka – kompozice a absurdita až posléze. Mám ráda mikroskopické násilí, s nímž Mayenburg za-chází s jedincem a jeho vášněmi.

4) Výtvarník inscenace, Sergei Kretenchuk, obul vaše herce do bot, evokujících tradici antického divadla. Je tato asociace záměrná? Pokud ano, tak proč?

Protože je to hra, jakou postavy v příběhu hrají. A cena, která se za odstoupení ze hry platí, je velmi vysoká. Hrají si s divadlem, s životem, hrají si se vztahy.

5) Dle Vašich slov představuje The Cold Child pro studenty (se kterými jste hru zrealizoval) náročnou, leč vzrušující úlohu. V  čem spatřujete onu nároč-nost a vzrušení tohoto dramatu?

Řešit takovéto otázky bylo velmi komplexní, tudíž se to stalo tím nejvíce vzrušujícím úkolem.

Otázky připravila Petra Bruzlová.

23

DIO

NÝSO

S POSVĚTIL

β Desert Party

24

25

Arés na zteči potřetí

Po včerejší rozverné debatě v redakčním ženském kroužku – ano, žádní skuteční muži tady nejsou – na téma „ženy, orgasmus a souvislost promiskuity s roztroušenou sklerózou“ jsem byla šéfredaktorkou požádána, abych se zamyslela nad tím, kde mám Body G. Vědci totiž podle nové studie tvrdí, že není jen jeden, nýbrž čtyři.Musím se přiznat, že Bod G mám opravdu jediný, ale zato všude, respektive jsem celá takovou rozkošnou záhadou, kterou nemůže nikdo najít. Kdo tvrdí, že mě – podobně jako Bod G – objevil, buď lže, nebo ať se mi ozve. Má zřejmě kvalitní drogy. Nebylo by to ovšem Setkání/Encounter, kdyby mě takové otázky nepřivedly na mnohem zásadnější my-šlenkovou stezku. Není vlastně vůbec důležité, kde mám Bod G já nebo Iveta Bartošová (Famous czech singer, alcoholic and drug addict. Committed suicide last year at this time.), ale říkám si, kde ho mají třeba takové Gorgony, nejlépe Medusa. Je vůbec možné ji označit za ženu, když má z člověka půlku a zbytek je hadí? O plazech jako takových se samozřejmě rozepi-sovat nebudu, je to prý pohoršující. Nyní však z úplně jiného úhlu, chcete li – „zezadu“. Podívejte se na toto místo v textu.

„MÍSTO.“

Nejste právě uprostřed rubriky Ares na zteči, máme dva a půl blogu za sebou a větší množství nás ještě čeká. Je tedy čas svléct svoji hadí kůži a odhalit svůj vnitřní latex. Oddělit den od noci, březí jehňata od sterilizovaného stáda; rozvernou, hašteřivou Miriam od dekadentní královny Šedé.Brněnský čas má vlastní pásmo. Člověk to odtuší, když se podívá na mapu. Podle tvaru poznáš město – co ale s tím, když je TO Brno. Není jako TA Unhošť nebo TEN Aš. Brno je bezpohlavní, vystupuje jako neutrální půda, kde mohou všechna pohlaví – a že jich je – podepsat příměří. Shodit zbraně, zbroje i rozbroje. Chovat se jednou zase jako privilegované vrstvy a pustit stroboskop, vytáhnout podpatky; ko-žich – nejlépe lasičky.Je to tak každý rok. S přibližující se Meeting Point Party se vždycky dostanu do nějakého rozpoložení, kterému přestávám rozumět sama. Tak mi to pro-miňte, zítra budu hodná… ale dodala bych: „Velcí jezdci si leští hřívy.“ A co? Už jste leštili?

Miriam Šedá

ARÉS N

A ZTEČI

AIAN

TOVA

JAT

KA Na následující reprízy lze v Infucentru pořídit

vstupenky pro studenty JAMU a Divadelní vědy ZDARMA:

16. 4. ve 14.30 Švýcarsko/Verscio Kniha ukradených tváří (DHnP)

17. 4. ve 16.00 Rakousko/Graz Zkrocení zlé ženy (DHnP)

26

27

Čtvrtek 16. 4. 2015

9.00–11.30 Diskuze [OFF] Chill-out

10.00–10.30 Los Srbos [OFF] Maliňák

11.30–12.30 Jóga s Dash [WS] Astorka

12.00–13.00 Švýcarsko/Verscio Kniha ukradených tváří [CP] Husa

12.30–14.00 Slovensko/Bratislava Talk to me [R] Sklep

14.00–14.30 Den, kdy se vrátí láska k nám [OFF] 401

14.30–15.30 Švýcarsko/Verscio Kniha ukradených tváří [R] Husa

14.45–15.30 Meanwhile in Budapest/Panorama nové generace divadelníků v Maďarsku se Sylvií Huszár [WS] Chill-out

16.00–17.30 Rusko/Petrohrad Chladné dítě [CP] DnO

16.00–17.30 Slovensko/Bratislava Talk to me [R] Sklep

16.00–17.00 Česká republika/Brno – Ateliér výchovné dramatiky Neslyšících Časoprostor [BONUS] Marta

17.00–17.30 Antik ZOO [OFF] Svoboďák

17.30–17.40 KINECT [OFF] 013

18.00–18.45 Prezentace Pražského Quadriennale 2015 [OFF] Chill-out

18.30–20.00 Slovensko/Bratislava Talk to me [R] Sklep

19.00–20.00 Skotsko/Glasgow Manningová [CP] HaDi

APOLLÓ

N VĚŠTÍ

28

19.15–19.25 KINECT [OFF] 013

19.30–21.00 Rusko/Petrohrad Chladné dítě [R] DnO

21.00–22.00 Skotsko/Glasgow Manningová [R] HaDi

od 21.00 γ Meeting Point Party [OFF] Kabinet

•

• • • •

•

• • •

Festivalové Infocentrum:13.–18. 4. 2015 PO–PÁ 9.00–20.00 SO 9.00–16.00

Divadelní fakulta JAMU Mozartova 1, Brno

VSTUPENKY

Vstupenky na jednotlivá představení je možné za-koupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 mi-nut před začátkem představení. V případě, že před-stavení není vyprodané, začne 15 minut před jeho začátkem doprodej vstupenek na pokladně daného divadla.

Ceny vstupenekHlavní program:Veřejnost 100 KčStudenti a senioři 80 KčStudenti a pedagogové JAMU 50 Kč

Off-programOff-programová představení jsou zdarma, je však nutné vyzvednout si svoji vstupenku v Infocentru.

Božské partyÚčastníci festivalu a držitelé off-programové pás-ky mají vstup na všechny party, kromě γ Meeting Point Party, zdarma. Pro veřejnost je vstup na β De-sert Party, δ Disco Party a ω Mega Party 50 Kč.

γ Meeting Point Party:Účastníci festivalu a držitelé ISIC JAMU: předprodej v Infocentru: 100 Kč na místě: 150 KčVeřejnost: předprodej v Infocentru: 200 Kč na místě: 250 Kč

Off-programová páskaJe k dostání v Infocentru za cenu 30 Kč a zahrnuje:

vstup na všechny Božské party (kromě γ Meeting Point Party)slevu na propagační předměty 10 %slevu na konzumaci v těchto podnicích:Čajovna Cesta čaje sleva 15 %, Novobranská 80/10Bohéma sleva 10 %, Rooseveltova 7, budova Janáčkova divadlaLeporelo sleva 10 % (nevztahuje se na polední menu), Malinovského náměstí 2, Dům umění města BrnaKabinet Múz sleva 20 %, Sukova 4Černý medvěd sleva 10 %, Jakubské náměstí 1DNO Restaurant & Cafe sleva 10 %, Orlí 19

HER

MES ZPR

AVUJE

29

FESTIVALOVÁ MÍSTA:

DIFA JAMU (Infocentrum, Chill-out Room, Dalibar, redakce, učebna 013, učebna 401), Mozartova 1

Astorka – Informační, výukové a ubytovací cent-rum, Novobranská 3

Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Orlí 19

Divadelní studio Marta, Bayerova 575/5

Divadlo Husa na provázku (Velký sál, Sklepní scéna), Zelný trh 9

HaDivadlo, Poštovská 8d

Kavárna 3Trojka, Dominikánské náměstí 5

Kabinet Múz – sleva 20 % na Kabinetní menu, Sukova 49/4

Klub Desert, Rooseveltova 11

Eleven Club, Dominikánská 11

Music Lab, Opletalova 1

Malinovského náměstí

Náměstí Svobody

30

AFRO

DITÉ ZAH

LÉDLA

31

32

33

34

35