Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Lesnictví, 1. ročník
Lesnická botanika speciální
Semestrální práce
Charakteristika lesní oblasti na území města Tišnova
Floristický soupis druhů
Václav Štěpánek
30. 6. 2016
Abstrakt Dub můžeme běžně najít zejména na kyselejších lehkých půdách. Vyskytuje se jednak monokulturně,
ale také ve smíšených lesích s ostatními listnatými stromy mírného pásma. V mírně teplé klimatické
oblasti v blízkosti města Tišnova byla vybrána lesní plocha o výměře 11,71 ha. Následně zde byla
vykopána půdní sonda a byla provedena veškerá šetření potřebná k analyzování přítomné půdy.
V zájmové oblasti byl zjištěn půdní typ kambizem rubifikovaná. Tato práce navazuje na zmíněné
pedologické průzkumy, ale klade důraz především na pohled botanický. V úvodní části popisuji oblast
z hlediska základních charakteristik, následně se zabývám terénním i laboratorním zkoumáním, kde
jsou prezentovány informace zjištěné z průzkumu půdní sondy, půdních vzorků a především
údaje fytocenologické a typologické. V závěru jsou všechny zjištěné údaje uvedeny do vzájemných
souvislostí.
Klíčová slova: Botanika, floristický soupis, doubrava, kambizem
Abstract Oak we normally find especially on light acidic soils. It Appears partly in monoculture, but also in
mixed forests with other leafy trees of temperate zone. In moderately warm climatic region near the
town of Tišnov, forest land area of 11.71 hectares was chosen. Consequently, there has been excavated
soil probe and all necessary investigations were carried out to analyze the present soil. In the area of
interest, the soil type of cambisol rubified was identified. This work follow the mentioned soil
researches, but puts emphasis on the botanical view. The introduction describes the area by main
characteristics, then I follow up field and laboratory exploration, where are presented information
identified from the probe, soil samples and especially data phytocenological and typological. In the
end, all the findings are put into the context.
Key words: Botany, floristic inventory, oak forest, cambisol
2
Obsah 1. Úvod .............................................................................................................................................. 4
2. Materiál ......................................................................................................................................... 5
2.1. Lokalizace .............................................................................................................................. 5
2.2. Klimatické podmínky .......................................................................................................... 5
2.3. Geologické poměry .............................................................................................................. 6
2.4. Půdní poměry ....................................................................................................................... 7
2.5. Typologické a fytocenologické poměry ............................................................................ 8
2.6. Topografie ............................................................................................................................. 9
3. Seznam nalezených druhů ....................................................................................................... 10
3. 1. Druhy nalezené ve čtverci 20 x 20 m .............................................................................. 10
3. 2. Druhy nalezené v monokultuře Pinus sylvestris .......................................................... 11
3. 3. Druhy nalezené v monokultuře smrku .......................................................................... 12
3. 4. Druhy nalezené ve smíšeném lese s převahou listnáčů ............................................... 12
3. 5. Celkový soupis nalezených druhů ................................................................................. 14
4. Vyhodnocení zastoupení druhů zvláště chráněných dle vyhlášky 395/92, druhů
Červeného seznamu a druhů v ČR nepůvodních.......................................................................... 16
5. Výsledky terénního šetření a laboratorních rozborů půdy ................................................. 17
5. 1. Terénní šetření ................................................................................................................... 17
5. 2. Laboratorní rozbory půdy ............................................................................................... 19
6. Závěr ........................................................................................................................................... 21
7. Seznam použité literatury ........................................................................................................ 22
7. 1. Tištěné zdroje ..................................................................................................................... 22
7. 2. Elektronické zdroje ............................................................................................................ 22
3
Seznam tabulek
Tabulka 1 - Průměrné měsíční a roční úhrny srážek (v mm)
Tabulka 2 – Charakteristika půdního tělesa (popis půdní sondy)
Tabulka 3 – Fyzikální vlastnosti půdy
Tabulka 4 – Fyzikálně – chemické vlastnosti půdy
Tabulka 5 – Biochemické vlastnosti
Seznam obrázků
Obrázek č. 1- Typologická mapa s vyznačením zájmové oblasti
Obrázek č. 2- Letecká mapa s vyznačením místa výkopu sondy
Obrázek č. 3- Geologická mapa podloží zájmové oblasti
Obrázek č. 4- Letecká mapa s vyznačením zájmové oblasti
Obrázek č. 5- Půdní sonda se zvýrazněním horizontů
Obrázek č. 6- Okolí půdní sondy
4
1. Úvod Půda je dynamický přírodní útvar, tvořený minerálním a organickým materiálem,
obsahuje také živé organismy, které se podílejí na rozkladu organických zbytků a tím na
tvorbě půdy. Vzniká a vyvíjí se z povrchových zvětralin zemské kůry a ze zmíněných
organických pozůstatků působením půdotvorných faktorů, umožňuje tak život rostlinám i
živočichům na půdu vázaným (Šimek, 2003). Půda má velký vliv na výskyt a vývoj rostlin
v dané oblasti.
V této práci bych se chtěl věnovat zejména popisu flóry ve mnou vybrané oblasti
v návaznosti na již proběhlá pedologická šetření. Vybral jsem si lesní porost na kopci
Klucanina (415 m. n. m.) o celkové rozloze 11,71 ha (Obr. 4 – Letecká mapa s vyznačením
zájmové oblasti), který se nachází v blízkosti města Tišnova, kde žiji. Oblast zájmu jsem zvolil
na jižním až jihovýchodním svahu, tuto část tvoří načervenalé permské pískovce, slepence a
arkózy, svědčící o příslušnosti jižní části hory k Boskovické brázdě (Doležel et al., 2013). Dle
zjištěných informací by se na dané lokalitě měl vyskytovat půdní typ kambizem (Obr. 3 –
Geologická mapa podloží zájmové oblasti), ten byl také potvrzen a upřesněn na subtyp
kambizem rubifikovaná.
Ve vybraném území provedu floristický soupis druhů, jak celkový, tak pro vybrané území
20 x 20 metrů v nejbližším okolí půdní sondy.
5
2. Materiál V této části seminární práce se pokusím za použití zdrojů knižních a internetových popsat
území, na kterém provádím botanický průzkum. Zejména se zaměřím na poměry
geologické, pedologické, klimatické, typologické, fytocenologické, a také na topografii
zájmové oblasti.
2.1. Lokalizace
Zájmová oblast se nachází v blízkosti města Tišnova, asi 2 km JV od náměstí. Cesta k ní
vede lesními cestami, které jsou dostatečně široké, slouží k těžebním účelům, ale i jako
vycházkové trasy pro místní obyvatele. Náleží do majetku města Tišnova, začleněna je do
LHC - Lesy města Tišnova, územně se nachází v lesní oblasti 33 - Předhoří Českomoravské
vrchoviny, (URL [1]). Oblast je umístěna 400 metrů jižně od výškového bodu kopce
Klucanina. Přesné zeměpisné souřadnice půdní sondy jsou 49° 20´ 27.98´´ severní šířky a 16°
26´ 34.192´´ východní délky, nadmořská výška výkopu je 380 m. n. m. (URL [2]). Celková
rozloha zájmové oblasti, vybrané i s ohledem na zkoumání botanické, činí 11,71 ha (URL [3]).
Dle geomorfologického členění můžeme Tišnov zařadit do soustavy Česko - moravské,
podsoustavy Brněnská vrchovina, celku Boskovická brázda, podcelku Oslavanská brázda a
okrsku Tišnovská kotlina (Demek et al., 2006).
2.2. Klimatické podmínky
Tišnov leží SZ od Brna, nachází se na rozhraní mírně teplé klimatické oblasti MT11 a
mírně teplé oblasti MT7. Oblast MT11 lze v místních podmínkách považovat za konec
extrémní jižní Moravy, je charakteristická dlouhým, suchým a teplým létem a krátkou zimou
s nedlouhým trváním sněhové pokrývky. Kdežto MT7 lze chápat jako zásah chladnější
Českomoravské vrchoviny. Tímto stykem dvou klimatických oblastí vzniká specifické klima,
které je umocněno polohou města na dně kotliny, kde se poměrně často vytváří teplotní
inverze. Avšak zájmová oblast se nachází na jihovýchodním okraji města, a tudíž jí můžeme
přiřadit vlivy spíše teplejší oblasti MT11. Průměrná roční teplota vzduchu je 8,1°C , obvykle
se však pohybuje v rozmezí 7-8,5°C. Průměrné maximum v lednu, nejchladnějším měsíci
roku, je 7,0°C, v červenci, nejteplejším měsíci, je 31,4°C. Průměrné minimum v lednu je -
16,9°C, v červenci potom 6,5°C. Průměrně se zde vyskytuje 44,9 letních dnů a mrazových
dnů lze v průměru čekat 111,6. Tišnov má průměrně zhruba 53 dnů se sněhovou pokrývkou,
což ovšem skutečnosti posledních let neodpovídá. Jedním z pro pedologii nejdůležitějších
meteorologických jevů je déšť a úhrn srážek jako takový. Pokud jde o průměrný roční
srážkový úhrn, v Tišnově spadne ročně průměrně 579 mm atmosférických srážek. Pro lepší
zobrazení přikládám následující údaje zpracované v tabulce, (Tab. 1: Průměrné měsíční a
roční úhrny srážek). Z hodnot průměrných měsíčních srážkových úhrnů je patrný roční chod
atmosférických srážek. Pro porovnání jsou zde uvedeny i hodnoty nejsušší (Libědice) a
nejvlhčí (Bílý potok- U studánky) stanice v České republice. Z tabulky vyplývá, že v Tišnově
spadne nejméně srážek v únoru, pouhých 27 mm, v dalších měsících množství srážek stoupá
až k maximu v červenci, 80 mm (Doležel et al., 2013; Fic, Zacpal, 1999).
6
Tabulka 1 - Průměrné měsíční a roční úhrny srážek (v mm)
Stanice Měsíce Rok
I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
Tišnov 32 27 30 39 60 71 80 65 44 48 44 39 579
Bílý potok
165 132 114 128 111 152 175 177 121 136 143 151 1705
Libědice 24 20 24 30 44 52 56 47 35 29 27 22 410
2.3. Geologické poměry
Tišnovsko má velice pestrou geologickou stavbu. Stýká se zde hned několik geologických
jednotek: strážecké moldanubikum, svratecké krystalinikum, moravikum, brněnský masiv a
Boskovická brázda. Geologickou stavbu komplikují četné zlomy. Mladší platformní pokryvy
jsou zastoupeny mořskými miocenními usazeninami (písky, štěrky, jíly) v Brněnské a
Tišnovské kotlině a v přilehlých depresích (Fic, Zacpal, 1999)
Tišnov bývá obrazně označován „brána Českomoravské vrchoviny“, což je z hlediska jeho
pozice v široké kotlině opodstatněné. Podíváme-li se z Čebínky, významného vrchu
jihovýchodně od Tišnova, vidíme široký profil Tišnovské kotliny na pozadí právě
Českomoravské vrchoviny, který skutečně bránu připomíná.
Tišnovská kotlina je součástí geomorfologického podcelku Oslavanská brázda a
geomorfologického celku Boskovická brázda. Ta náleží k podsoustavě Brněnské vrchoviny, a
ta zase, podobně jako všechny okolní jednotky, k rozsáhlé Česko - moravské soustavě, ta se
rozkládá v celé střední části České republiky. Tišnovská kotlina je obklopena vyšším reliéfem
vrchovin, náležejících jednak ke geomorfologické podsoustavě Českomoravské vrchoviny a
jejím dílčím podjednotkám, geomorfologickým celkům Křižanovské vrchovině na západě a
Hornosvratecké vrchovině na severu a severovýchodě, jednak podsoustavě Brněnské
vrchoviny na jihu.
Boskovická brázda je sníženina protáhlého tvaru, jejíž součástí je, jak už bylo zmíněno, i
Tišnovská kotlina. Náleží k nejvýznamnějším příkopovým propadlinám Českého masivu.
Dnešní geomorfologicky dobře patrná sníženina s nápadnými svahy se často nekryje
s boskovickou brázdou ve smyslu geologickém, která byla většinou širší a dnes přechází do
okolního, krystalickými horninami budovaného povrchu zcela nenápadně a pozvolně. Je to
způsobeno tím, že v třetihorách, či ještě dříve, byl povrch této sníženiny zarovnán
působením erozně denudačních činitelů do jedné úrovně se svým okolím a potom koncem
třetihor znovu obnoven poklesy, sice podle zlomů paralelních se starými, ale aktivovaných
vlivem vrásnění Alp a Karpat.
Tišnovská kotlina je vhloubený útvar protáhlého tvaru v severovýchodní části Oslavanské
brázdy, jeho osa má směr severozápad – jihovýchod, který je téměř kolmý ke směru ostatní
Boskovické brázdy. Odlišností od Boskovické brázdy má však více. Dno kotliny nebudují
7
pouze permské usazeniny, ale i horniny mladší a jiného původu. Načervenalý perm se
nachází pouze v jihovýchodní části (Doležel et al., 2013).
Největší část regionu je tvořena horninami svratecké klenby moravika. Svratecká klenba
se dělí na spodní autochtonní jednotku a příkrovovou jednotku. Autochtonní jednotku tvoří
předdevonské krystalinikum a devonský obal. Ve vývoji Květnice, druhého tišnovského
kopce, který leží proti Klucanině, a známé, přírodně velmi bohaté lokalitě, převládají různé
typy vápenců. V příkrovové jednotce se od podloží do nadloží objevují skupiny Bílého
potoka, skupina bítešská a skupina olešnická, ty obsahují fylity, svory, kvarcity, žuly,
metabazity, ruly, amfibolity a vzácněji i karbonátové horniny (Fic, Zacpal, 1999).
Klucanina, na níž leží oblast zájmu této práce, má podobně jako většina okolních vrchů
východní úpatí výše než západní, nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 415 metrů nad
mořem. V půdorysu má tvar nepravidelného čtyřúhelníku protáhlého tvaru, spadajícího na
jihovýchodě strmě do údolí potoka Lubě. Na nižším zaobleném vrcholu se nachází
rozhledna, v okolí níž si lze i na povrchu povšimnout rozdílné skladby půdy oproti mnou
zkoumané oblasti. Snadno si lze všimnout úlomků lesklého svoru, které dokládají, že severní
část hory budují krystalické horniny. Tu jižní, jak už bylo zmíněno, tvoří především
načervenalé permské pískovce, svědčící o příslušnosti k Boskovické brázdě. Tuto část hory
rozčleňuje rozvětvený stržový systém neobvyklé mohutnosti. Soustava strží s hloubkou roklí
až 11 metrů má jeden hlavní řád, který po trase do údolí přijímá řadu bočních ramen. Tyto
boční větve nedosahují hloubky strže hlavní, a často končí 1 – 2 m nad jejím dnem. Ve spodní
části přechází hlavní strž v úvozovou cestu a k dalšímu růstu roklí již nedochází. Tyto oblasti
jsou pokryté vzrostlým bukovým porostem, který však vlivem eroze, především vodní, a
silného větru z velké části podléhá vývratům. Jihozápadní úpatí kopce je kryto až 15 m
mocným pokryvem čtvrtohorních spraší. Spraš je prachová zemina eolického původu,
uložená větrem v chladných fázích ledových dob pleistocénu, je mimo jiné silně náchylná
k erozi tekoucí vodou. Můžeme se proto domnívat, že počátek stržového systému na tomto
kopci vznikl nejprve ve spraších při jižním úpatí hory, odkud se po odlesnění svahů ve
středověku počal šířit výše (Doležel et al., 2013).
Jak už bylo řečeno, matečnou horninou v mé zájmové oblasti jsou permské pískovce, které
mají charakteristickou načervenalou barvu, která je následně vidět i na barvě půdy, zčásti se
zde vyskytují i slepence a brekcie (Obr. 3 – Geologická mapa podloží zájmové oblasti). Na
Klucanině lze proto velmi snadno odlišit části budované těmito sedimenty a ty, budované
horninami krystalickými. S načervenalými pískovci se lze setkat nejen v místě usazení či
přesunu, ale i po celém městě Tišnově, dříve byly využívány jako kameny stavební či
obkladové. Nalézt je můžeme v celé řadě starých tišnovských staveb. Zřetelně jsou vidět na
opěrných pilířích místního kostela sv. Václava z 15. století i na obložení panských domů
v okolí náměstí.
2.4. Půdní poměry
Díky velmi pestrému geologickému podloží a rozdílným podmínkám v Tišnovské kotlině
i na samotné Klucanině, lze očekávat stejně tak variabilní výskyt typů půd. Nenalezl jsem
však žádnou literaturu, která by se zabývala výskytem půdních typů na Tišnovsku, tak lze
vycházet pouze z pedologických map a mnou provedených pedologických šetření.
8
Informace obsažené v pedologických mapách lze ovšem brát pouze jako orientační a přesné
určení půdního typu je možné jen po pedologickém výzkumu dané oblasti. V údolních
částech Tišnovské kotliny se lze setkat s fluvisoly, důvodem jejich výskytu je tok řeky
Svratky a celkem pravidelné záplavy dosti rozsáhlých území kolem ní. Na permských
sedimentech okolních vrchů se vyskytují především různé subtypy a variety kambizemě.
Blíže do údolí se vyskytují Luvisoly, nejvíce hnědozemě a luvizemě. Řídce se vyskytují
vápencové kopce s vytvořenými rendzinami [URL (4)]. V zájmové oblasti byl zjištěn po
důkladných pedologických šetřeních půdní typ kambizem rubifikovaná, což je půda
zrnitostně lehčí, značně kyselá a silně vododržná, která se vyvíjí na substrátech podobných
tomu přítomnému, tedy na pískovcích či arkózách
2.5. Typologické a fytocenologické poměry
Klucanina s rozmezím nadmořské výšky 260 – 415m. n. m. náleží do 1. dubového, 2.
bukodubového a 3. dubobukového vegetačního stupně, v hlubokých stržích pak můžeme
v menší míře nalézt i 4. bukový vegetační stupeň (URL [1]). V zájmové oblasti se dle lesnické
typologie vyskytují tyto lesní typy 2S4 (svěží buková doubrava s bikou a lipnicí hajní), 2C2
(vysýchavá buková doubrava lipnicová), 2S6 (svěží buková doubrava ochuzená), z části pak
2A2 (javorobuková doubrava strdivková, 2K4 (kyselá buková doubrava kostřavová) a 3H5
(hlinitá dubová bučina). Půdní sonda je umístěna v 2S4, což je patrné z mapy letecké a mapy
typologické. Tyto mapy jsou přílohou mé semestrální práce (Obr. 1 – Typologická mapa
s vyznačením zájmové oblasti, Obr. 2 – Letecká mapa s vyznačením místa výkopu sondy).
Jedná se zde tedy zejména o středně bohaté svěží stanoviště a stanoviště živné vysýchavé.
V podloží se vyskytují již zmíněné permské pískovce, částečně slepence a brekcie (Obr. 3 –
Geologická mapa s vyznačením zájmové oblasti), tyto horniny indikují půdy zrnitostně lehčí,
avšak s ne zcela dobrým vodním režimem (voda se rychle vsakuje, může odnášet humusové
látky, půda snadno vysychá) a s přihlédnutím na expozici svahu zde mohou nastat potíže
s nedostatkem vody. Toto však není případ půdy vyskytující se v zájmové oblasti, jak
potvrdí následující laboratorní analýzy.
Ve sledované oblasti mezi dřevinami dominuje borovice lesní (Pinus sylvestris L.), která
zaujímá asi 60% plochy, vyskytuje se ve směsi s dubem, ale i monokulturně, v místě výkopu
sondy i dále se hojně vyskytuje s asi 20% zastoupením dub zimní (Quercus petraea Matt.),
který je zde přirozenou dřevinou. Dále zde můžeme nalézt i nemalý podíl asi 10% lípy
velkolisté (Tilia platyphyllos Scop.), ta se zde v hojné míře vyskytuje i v podrostu, protože
dobře snáší zastínění a v místě výskytu je i dostatek vody. Vyskytuje se zde i asi 5% podíl
smrku ztepilého (Picea abies L.). Mezi další přimísené dřeviny, jejichž zastoupení
nepřesahuje 1%, patří buk lesní (Fagus sylvatica L.), habr obecný (Carpinus betulus L.), javor
mléč (Acer platanoides L.) a javor klen (acer pseudoplatanus L.). V patře keřovém se zde
vyskytuje teplomilný keř dřín jarní (Cornus mas L.). V okolí půdní sondy se vyskytují
rozsáhlé porosty netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC.). Nalézt zde můžeme také
trávy - válečku lesní (Brachypodium pinnatum L.) a lipnici hajní (Poa nemoralis). A také biku
bělavou (Luzula luzuloides Lam.) z čeledi sítinovitých. V brzkém jaru se v zájmové oblasti
vyskytovaly hojně sasanky hajní (Anemone nemorosa L.), jaterníky podléšky (Hepatica nobilis
Schreber) a šťavele kyselé (Oxalis acetosella L.) (Eisenreich et al., 1999). V okolí lesních cest lze
9
nalézt v hojné míře ruderální druhy svízel přítula (Galium aparine L.), kakost smrdutý
(Geranium robertianum L.), vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.), kopřiva dvoudomá
(Urtica dioica L.) či česnáček lékařský (Alliaria petiolata M. Mieb.).
Literatura také udává výskyt těchto vzácných rostlin v zájmovém území či v jeho blízkém
okolí lýkovec jedovatý (Daphne mezereum L.), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis
Wenderoth), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis Reichenb.), medovník meduňkolistý
(Melittis melissophyllum L.), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus L.), Okrotice bílá
(Cephalanthera damasonium Mill.), hlístník hnízdák (Neottia nidus – avis L.) a brambořík
nachový (Cyclamen purpurascens Mill.) (Lacina, Štolfa, 1999). Výskyt těchto nádherných
rostlin však nemohu potvrdit.
2.6. Topografie
Zájmovou oblast jsem vybral a půdní sondu vykopal na jihovýchodním svahu kopce
Klucanina asi 400 m od vrcholu. V těchto místech je však svah velmi mírný, sklon terénu je
do 15%. Sonda se nachází asi 50 m od cesty, která vede po vrstevnici s kótou 370, v blízkosti
lze nalézt dřevěné posezení a čerstvě znovuobjevenou tišnovskou šibenici v místě zvaném
Na spravedlnosti. Terén od kóty 370 začíná prudce klesat až k výšce asi 250 m. n. m.
V minulosti byly na úpatí kopce těženy spraše a sprašové hlíny, které byly ceněnou
surovinou pro výrobu cihlářského zboží (cihly plné i duté, krytina na střechy, odvodňovací
trubky) velmi dobré jakosti v nedalekých cihlárnách (Doležel et al., 2013).
10
3. Seznam nalezených druhů V zájmové oblasti, kterou jsem si vybral z důvodu její heterogenity rostlinné skladby a
zajímavé „červené“ půdy (tu jsem později charakterizoval jako kambizem rubifikovanou),
jsem provedl floristický soupis rostlin.
Jelikož se mi nepodařilo zajistit mapy porostní, uvádím soupis nalezených druhů podle
mého vizuálního hodnocení oblasti, respektive dle převládajícího zastoupení hlavní dřeviny.
Zaznamenávání nalezených druhů rostlin jsem prováděl také za pomocí škrtacího
seznamu s předem připravenými názvy bylin. Zkoumání jednotlivých částí zájmové oblasti a
nejbližšího okolí půdní sondy (20 x 20 m) jsem prováděl několikrát v časovém období od
konce února do června. A to z toho důvodu aby bylo zachyceno co nejširší spektrum rostlin,
včetně rychle mizícího jarního aspektu. Vzhledem k nedostatečným znalostem v poznávání
rostlin jsem používal k řádnému určení literaturu přímo v terénu, následně i internet
k ověření.
3. 1. Druhy nalezené ve čtverci 20 x 20 m
Ve středu tohoto „pozemku“ byla vykopána pedologická sonda, odkud byly odebírány
vzorky k určení vlastností této půdy, z tohoto důvodu je také nutné důkladně prozkoumat a
znát pokryv čtverce.
Les se zde vyskytuje smíšený s převahou listnáčů, jedná se o charakteristickou část celé
oblasti zájmu.
D – dominantní
R – ojedinělý výskyt
Dřeviny:
Hlavní úroveň: Picea abies
Pinus sylvestris
Quercus petraea - D
Tilia platyphyllos - D
Keřové patro: Crataegus oxyacantha
Fraxinus excelsior
Quercus petraea - D
Tilia platyphyllos
Rubus idaeus
Nálet do výšky 1,3 m: Rosa canina - R
11
Byliny: Agrostis capillaris
Anemone nemorosa – D
Brachypodium sylvaticum - D
Fragaria vesca
Galium aparine
Geranium robertianum – D
Hepatica nobilis
Humulus lupulus – R
Impatiens parviflora – D
Luzula luzuloides
Melica uniflora - D
Mycelis muralis – R
Poa nemoralis – D
Urtica dioica – D
Viola reichenbachiana – D
3. 2. Druhy nalezené v monokultuře Pinus sylvestris
Jedná se o pěstované kulturní lesy. V této oblasti, na jižním až jihovýchodním svahu
kopce a na zrnitostně lehčí půdě, která bývá náchylná k vysychání, se jedná o často
vysazovaný druh. V mé zájmové oblasti se tyto monokultury vyskytují vcelku hojně.
Dřeviny:
Hlavní úroveň: Pinus sylvestris – D
Keřové patro: Rubus caesius
Rubus idaeus
Nálet do výšky 1,3 m: Quercus petraea
Rosa canina
Byliny: Agrostis capillaris
Brachypodium sylvaticum
Calamagrostis epigejos
Dryopteris filix – mas - R
12
Fragaria vesca
Galium aparine
Geranium robertianum
Humulus lupulus
Impatiens parviflora
Scrophularia nodosa
Mycelis muralis
Urtica dioica
Veronica officinalis
Viola reichenbachiana
3. 3. Druhy nalezené v monokultuře smrku
Monokultura smrku se v mé zájmové oblasti nachází ve velmi malé míře, jistě z důvodu
nevhodného stanoviště, které smrku vůbec nenapomáhá při bojích se škůdci. Tento porost je
velmi chudý zejména na bylinné a keřové patro, jednak z důvodu kyselého opadu a
nedostatečné průchodnosti slunečních paprsků.
Dřeviny:
Hlavní úroveň: Picea abies – D
Keřové patro: nezaznamenáno
Nálet do výšky 1,3 m: nezaznamenáno
Byliny: Geranium robertianum
Impatiens parviflora - D
3. 4. Druhy nalezené ve smíšeném lese s převahou listnáčů
Jedná se o pozůstatky původní dřevinné skladby v oblasti, sestávající se z dubu zimního,
která byla doplněna především výsadbou dubů, borovic, javorů, ale také lip. Z mého
pohledu se jedná o les „lahodící oku“, a to zejména velmi vysokou biodiverzitou, jak
z pohledu rostlinného, tak živočišného. V mé zájmové oblasti se jedná o převažující porost,
který je téměř shodný s porostem ve čtverci 20 x 20 m.
Dřeviny:
Hlavní úroveň: Acer platanoides - D
Acer pseudoplatanus
13
Larix decidua
Picea abies
Pinus sylvestris - D
Quercus petraea - D
Tilia platyphyllos - D
Keřové patro: Cornus mas
Fraxinus excelsior
Crataegus oxyacantha
Rubus caesius
Rubus idaeus
Nálet do výšky 1,3 m: Quercus petraea
Rosa canina
Tilia platyphyllos
Byliny: Achillea illefolium
Agrostis capillaris
Anemone nemorosa – D
Astragalus glycyphyllos
Brachypodium sylvaticum - D
Calamagrostis epigejos
Dentaria bulbifera
Digitalis grandiflora
Fragaria vesca
Galium aparine
Geranium robertianum – D
Hepatica nobilis
Hieracium murorum
Humulus lupulus – R
Hylotelephium maximum - R
14
Chelidonium majus
Impatiens parviflora – D
Luzula luzuloides
Lysimachia nummularia
Melica uniflora
Mycelis muralis – R
Plantago major
Poa nemoralis – D
Rumex obtusifolius
Scrophularia nodosa
Solidago virgaurea
Taraxacum officinale
Urtica dioica
Veronica officinalis
Viola reichenbachiana – D
3. 5. Celkový soupis nalezených druhů
Zde uvádím celkový soupis všech nalezených druhů rostlin.
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Achillea illefolium
Agrostis capillaris
Anemone nemorosa
Astragalus glycyphyllos
Brachypodium sylvaticum
Calamagrostis epigejos
Cornus mas
Crataegus oxyacantha
Dentaria bulbifera
15
Digitalis grandiflora
Dryopteris filix - mas
Fragaria vesca
Fraxinus excelsior
Galium aparine
Geranium robertianum
Hepatica nobilis
Hieracium murorum
Humulus lupulus
Hylotelephium maximum
Chelidonium majus
Impatiens parviflora
Larix decidua
Luzula luzuloides
Lysimachia nummularia
Melica uniflora
Mycelis muralis
Picea abies
Pinus sylvestris
Plantago major
Poa nemoralis
Quercus petraea
Rosa canina
Rubus caesius
Rubus idaeus
Rumex obtusifolius
Scrophularia nodosa
Solidago virgaurea
Taraxacum officinale
16
Tilia platyphyllos
Urtica dioica
Veronica officinalis
Viola reichenbachiana
4. Vyhodnocení zastoupení druhů zvláště chráněných dle
vyhlášky 395/92, druhů Červeného seznamu a druhů v ČR
nepůvodních Druhem zařazeným do červeného seznamu a vyskytujícím se v mnou vybrané zájmové
oblasti je dřín jarní (Cornus mas), který řadí mezi druhy vyžadující pozornost blízké ohrožení
(URL [7]).
Také vyhláška ministerstva životního prostředí č. 395 z roku 1992 zmiňuje dřín jarní
(Cornus mas) a řadí ho do kategorie ohrožených druhů (URL [6]).
Mezi druhy v České republice nepůvodní řadí Pyšek vyskytující se netýkavku
malokvětou (Impatiens parviflora) (URL [5]).
17
5. Výsledky terénního šetření a laboratorních rozborů půdy V této kapitole uvedu informace zjištěné pedologickým průzkumem zkoumané zájmové
oblasti, a to jak nabyté v terénu - půdní sonda, tak získané laboratorními postupy v univerzitní
laboratoři na ústavu pedologie a geologie z odebraných půdních vzorků.
5. 1. Terénní šetření
Nyní se budu zabývat vlastnostmi půdy zjištěnými z výkopu půdní sondy na zkusné
ploše v zájmové oblasti. Půdní sondu jsem vykopal na jihovýchodním svahu kopce
Klucanina na úpatí stráně, tudíž sklonitost terénu je zde do 15% a jedná se o mírný svah.
Nejbližší okolí výkopu je rovinaté povahy, směrem na sever od sondy se terén mírně zvedá.
Naopak jižnější část zájmové oblasti začíná vcelku prudce klesat a objevují se i menší strže.
Sondu jsem vykopal do hloubky asi 110 cm, dále se vyskytoval půdotvorný horizont C
tvořený již většími bloky pískovce a matečná hornina R, tedy pískovec. Šířka půdní sondy
byla 80 cm, abych mohl snáze popisovat jednotlivé horizonty. Při výskytu skeletu jsem se
snažil jej neodstraňovat a netvořit tak po něm v čele nepřirozené důlky aby byla zachována
původní skeletnatost. Níže přidávám fotografii půdní sondy se zvýrazněním jednotlivých
horizontů i hloubky sondy, která byla špatně patrná z přiloženého metru z důvodu odlesku
slunečních paprsků. (Obr. 5- Půdní sonda se zvýrazněním horizontů).
Výsledky z této činnosti jsou souhrnně uvedeny v následující tabulce [Tabulka 2 –
Charakteristika půdního tělesa (popis půdní sondy) ].
18
Tabulka 2 – Charakteristika půdního tělesa (popis půdní sondy)
Datum: 28. 4. 2016 Reliéf terénu: úpatí mírného svahu, téměř rovinatý
Expozice: jihovýchod Půdní jednotka: kambizem rubifikovaná
Humusová forma: mul Sekvence horizontů: O - Ah - Br - Br/C - C
Celková hloubka: 110 cm Fyziologická hloubka: 110 cm Genetická hloubka: 80 cm
Půdotvorný substrát: permské pískovce Inklinace: do 15%
L: 3 cm,dubový opad
F: 2 cm, částečně rozložený dubový opad, černá barva
H: nevyskytuje se
Horizont: Ah Horní hranice/ přechod: 4 cm, téměř rovnoměrný
Barva: hnědočerná Dolní hranice/ přechod: 10 - 15 cm, vlnitý
Textura: hlinito - písčitá Konzistence: velmi kyprá
Vlhkost: mírně vlhká Skeletnatost: slabě skeletnatý, hrubý písek
Edafon: - Prokořenění: silné, zejména kořeny do 2 mm
Struktura: málo pevná, drobtovitá (2-5 mm)
Horizont: Br Horní hranice/ přechod: 15 cm, vlnitý
Barva: hnědá Dolní hranice/ přechod: 70 cm, vlnitý
Textura: hlinito - písčitá Konzistence: mírně ulehlá
Vlhkost: středně vlhká Skeletnatost: slabě skeletnatý, drobný štěrk
Struktura: pevná, drobtovitá (střední a hrubá)Prokořenění: střední, nad 2 mm
Edafon: -
Horizont: Br/C Horní hranice/ přechod: 70 cm, vlnitý
Barva: hnědá Dolní hranice/ přechod: 90 cm, vlnitý
Textura: - Konzistence: -
Vlhkost: - Skeletnatost: silně skeletnatý, hrubý štěrk a kameny
Struktura: - Prokořenění: slabé
Edafon: -
Horizont: C Horní hranice/ přechod: 90 cm, vlnitý
Barva: hnědá Dolní hranice/ přechod: 110 cm, vlnitý
Textura: - Konzistence: -
Vlhkost: - Skeletnatost: silně skeletnatý, kameny,balvany
Struktura: - Prokořenění: slabé
Edafon: -
19
5. 2. Laboratorní rozbory půdy
Cílem laboratorních analýz bylo zjištění fyzikálních, fyzikálně – chemických a biologických
vlastností půdy ve vybraném zájmovém území. Tyto analýzy byly prováděny v univerzitní
laboratoři v rámci cvičení z předmětu lesnická pedologie. Mají velký vliv na celkové vlastnosti
půdy, a tedy zásadně ovlivňují vyskytující se rostliny.
Půdu nacházející se v zájmové oblasti lze charakterizovat dle fyzikálních vlastností jako
lehkou, hlinito – písčitou. Měrná hmotnost stanovená pyknometricky vyšla 2,578 g.cm-3.
Objemová hmotnost se rovná 1,22 g.cm-3, což odpovídá optimálnímu rozmezí pro lesní půdy
(pokud by se jednalo o půdu více písčitou, hodnota by se mohla vyšplhat až na 1,8 g.cm-3) a
objemová hmotnost redukovaná je 0,98 g.cm-3. Maximální kapilární vodní kapacita vychází
31,2 %, tudíž zkoumaný horizont můžeme charakterizovat jako silně vododržný, spočítaná
hodnota se nachází v optimu pro lesní půdy, do jisté míry zde platí čím vyšší, tím lepší,
pokud by ale hodnota byla extrémně vyšší, jednalo by se o půdu s nejnižší bonitou. Hodnota
maximální vodní kapacity je 43,5 % a polní vodní kapacity 35,7 %.
Následující výsledky analýz se silně dotýkají vodního režimu půd a patří jim velmi
důležité místo při jejich charakteristice. Pórovitost vyšla téměř 62 %, můžeme tedy říci, že se
jedná o půdu s vysokou pórovitostí, což při zkoumání horizontu A, který obsahuje i
nezanedbatelné množství humusových látek, odpovídá. Takto vysoká hodnota pórovitosti
může být také přičtena typu půdy, kambizemě mívají malé agregáty, mezi kterými je
dostatek volného prostoru pro humusové látky, vodu a chemické reakce. Provzdušněnost je
50 %, minimální vzdušná kapacita pak 30,78 %, horizont lze označit za silně provzdušněný.
Objemovou vlhkost jsem spočítal 11,95 % a hmotnostní vlhkost 12,2 %, jedná se o horizont
vlhký. Obsah sušiny ve vzorku vyšel 87,8 %. Při žíhání vzorku v tyglíku v muflovací peci
bylo spáleno 1,55 % hmotnosti, to odpovídá horizontu slabě humóznímu.
Z hlediska půdní reakce se jedná o půdu silně kyselou. Půdní reakce aktivní pH/H2O
vyšla 4,2 a půdní reakce potenciální výměnná pH/KCl vyšla 3,71. Takto nízké hodnoty
mohou být způsobeny blízkostí porostů borovic a smrků, které produkují velmi kyselý opad,
a ten pak může ovlivňovat pH půdy i ve vymezené ploše 20 x 20 m, kyselé látky sem mohou
být také zanášeny pomocí vody po mírném svahu. Maximální sorpční kapacitu výměnných
bazí můžeme označit za střední, s hodnotou 142,2 mmol.kg-1. Z hlediska okamžitého obsahu
výměnných bazických kationů se jedná o horizont střední, z výpočtu vyšla hodnota 94,7
mmol.kg-1. Hydrolytická acidita byla zjištěna 47,52 mmol.kg-1. Stupeň nasycenosti sorpčního
komplexu je 66,6 %, tuto lesní půdu můžeme tedy označit za nasycenou, tzv. eubazickou.
Nakonec bych chtěl zhodnotit biologickou aktivitu půdy. Aktivita půdní katalázy byla
střední, pomocí Jankova vápnoměru byla změřena hodnota vyprodukovaného kyslíku 15 ml
na 5 g za 15 minut. Při pokusu o zjištění výskytu půdních celuláz nebyl prokázán výskyt
žádný. Filtrační papírky představující běžně se v lese nalézající buňky celulózy nebyly ani
dotčeny účinky enzymů. Můžeme tedy říct, že půda nemá žádné celulázy, jelikož nenastala
žádná aktivita. Výsledek je to ovšem pouze orientační, a to z toho důvodu, že mohlo vlivem
nedostatečné závlahy vzorku dojít ke zničení či utlumení enzymů a jejich neprojevení.
Níže uvádím přehledné tabulky obsahující zjištěné hodnoty z analýz.
20
Tabulka 3 – Fyzikální vlastnosti půdy
Vlastnost Zjištěná hodnota
Měrná hmotnost 2,578 g/cm3
Objemová hmotnost 1,22 g/cm3
Objemová hmotnost redukovaná 0,98 g/cm3
Maximální kapilární vodní kapacita 31,2%
Maximální vodní kapacita 43,5%
Polní vodní kapacita 35,7%
Pórovitost 62%
Provzdušněnost 50%
Minimální vzdušná kapacita 30,78%
Objemová vlhkost 11,95%
Hmotnostní vlhkost 12,2%
Obsah sušiny 87,8%
Tabulka 4 – Fyzikálně – chemické vlastnosti půdy
Vlastnost Zjištěná hodnota
Půdní reakce aktivní 4,2
Půdní reakce potencionální 3,71
Maximální sorpční kapacita výměnných bazí 142,2 mmol/kg
Okamžitý obsah bazických výměnných kationů 94,7 mmol/kg
Hydrolytická acidita 47,52 mmol/kg
Stupeň nasycenosti sorpčního komplexu 66,6%
Tabulka 5 – Biochemické vlastnosti půdy
Vlastnost Zjištěná hodnota
Aktivita půdní katalázy 15 ml O2/5g
Aktivita půdní celulázy bez aktivity
21
6. Závěr Při pohledu do geologických map, jsem zjistil pískovcové podloží, mohl jsem tedy
očekávat zrnitostně lehčí půdy. To mi potvrdil výkop půdní sondy a následné analýzy, zde
především určení textury půdy (půdního druhu). Z pedologických map vyplýval v dané
lokalitě výskyt kambizemě, ta se vyskytuje v České republice velmi hojně na různém
geologickém podloží, především pod listnatými lesy. Já jsem její výskyt potvrdil a určil jsem
půdu jako Kambizem rubifikovanou, z důvodu rubifikace půdních horizontů. Rubifikace je
půdotvorný proces, kdy půdy získávají červenavé zbarvení.
Půdu, kterou jsem zde objevil lze z hlediska obsahu humusových látek označit za slabě
humózní a dle půdní reakce také za velmi kyselou. Podle slabé mocnosti nadložního
humusu a téměř jednotné barvy čela sondy soudím, že humusové látky jsou rovnoměrně
distribuovány půdou a využívány kořeny bylin i dřevin, nejsou zde vidět žádné horizonty
ochuzené a obohacené, a jedná se tak o celkem příznivé podmínky pro danou dřevinu. Tou
je dub zimní (Quercus petraea Matt.), který se ve vymezené ploše kolem půdní sondy
vyskytuje nejhojněji. Dub zimní je dobré pěstovat právě na takových stanovištích.
Rostlinné zastoupení odpovídá právě zmíněným podmínkám na zrnitostně lehčích
půdách ve zbytcích původních doubrav. Bylinné patro se při zběžném pohledu nezdá
nikterak bohaté, což ovšem skutečnosti neodpovídá. Při bližším průzkumu zde nacházíme
dominující druhy z čeledi Poaceae ( Brachypodium sylvaticum, Poa nemoralis a Melica uniflora),
které se vyskytují právě v lesích s převahou listnáčů s mírným zastíněním. Ve stinných
humóznějších částech dominuje nepůvodní Impatiens parviflora spolu s Geranium robertianum.
Dále se zde nachází řada druhů, které svým vzrůstem nekonkurují travám, a proto je snadné
je přehlédnout (např. Veronica officinalis, Mycelis muralis). Určitě je zajímavé, jak se ve čtverci
20 x 20 m vyvíjel růst rostlin, i přes mohutnou jarní převahu Impatiens parviflora. Nyní je zde
biodiverzita na vysoké úrovni, jak lze vidět i z floristického soupisu.
Myslím si, že vodní režim lze dle hydrofyzikálních analýz charakterizovat jako
vyrovnaný. Z hlediska maximální kapilární vodní kapacity se jedná o horizont silně
vododržný, avšak leží v optimu, a tak vododržnost zde není na úkor bonity. Myslím si, že
daná lokalita je narušena nepřirozeným výskytem monokultur borovice lesní (Pinus sylvestris
L.), které nahradily cenné lesy tvořené listnáči výše uvedenými s převahou dubu zimního
(Quercus petraea Matt.). Z hlediska ekonomického je jistě rentabilnější pěstování borovice,
avšak biodiverzita dubových porostů je mnohonásobně vyšší. Proto nelze než doporučit
podsadbu dubu pod vzrostlé borovice a do budoucna změnu skladby sadebního materiálu.
Nyní bych chtěl napsat krátké zhodnocení celého tohoto úkolu, od prozkoumávání půdy
přes floristická pátrání a soupis druhů až po napsání semestrální práce. Při hledání
podkladů jsem zjistil mnoho zajímavých věcí o místě mého bydliště i místě mých častých
výletů do lesa. Práce při vyhledávání a poznávání rostlin byla zajímavá, i když časově i
fyzicky dosti náročná. Spolu se zkoumáním pedologickým mi ale umožnila nahlédnout do
složitosti vazeb ekosystému na půdu a snad i část těchto složitých vztahů pochopit. Samotné
psaní semestrální práce a s tím spojené požadavky určitě nepřijdou vniveč a budou se hodit
v dalším studiu.
22
7. Seznam použité literatury
7. 1. Tištěné zdroje
Demek, J. et al. (2006): Hory a nížiny – zeměpisný lexikon ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny
ČR, 582 s., ISBN 978-80-86064-99-9.
Doležel, J. et al. (2013): Tišnov – příroda – dějiny – památky - lidé. Tišnov: Město Tišnov, 628 s., ISBN 978-
80-260-5294-4.
Eisenreich, W. et al. (1999): Turistický průvodce přírodou do kapsy. Bratislava: Príroda a. s., 400 s., ISBN
80-07-01081-5.
Fic, K., Zacpal, J. (1999): Tišnovsko – Vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří. Tišnov: Bethania, 255 s., ISBN
80-238-4289-7.
Lacina, J., Štolfa, V. (1999): Květnice a příroda Tišnovska. Tišnov: Sursum, 205 s., ISBN 80-85799-56-1
Němeček, J. et al. (2011): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: ČZU, 94 s., ISBN
978-80-213-2155-7.
Šimek, M. (2003): Základy nauky o půdě 1-neživé složky půdy. České Budějovice: Jihočeská univerzita -
biologická fakulta, 131 s., ISBN 80-7040-629-1.
7. 2. Elektronické zdroje
[1]Veřejný mapový portál www.mapy.cz
(https://mapy.cz/letecka?planovani-
trasy&x=16.4426406&y=49.3409763&z=18&source=coor&id=16.442831084132195%2C49.34110
557986563&mrp={%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3}) [cit. 13. 5. 2016]
[2]Internetové stránky města Tišnova
(http://www.tisnov.cz/urad/informace/zivotni-prostredi/pece-o-lesy-mesta) [cit. 14. 5. 2016]
[3]Veřejný mapový portál ÚHUL, Brandýs nad Labem
(http://geoportal.uhul.cz/LHPOMapNew/) [cit. 14. 5. 2016]
[4]Veřejný mapový portál Národní geoportál
(https://geoportal.gov.cz/web/guest/map?wms=http://mapy.geology.cz/arcgis/services/Pudy/
pudni_typy50/MapServer/WmsServer) [cit. 14. 5. 2016]
[5] Seznam druhů v ČR nepůvodních
http://www.preslia.cz/P122Pysek.pdf [cit. 20. 6. 2016]
23
[6] Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 395
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395 [cit. 20. 6. 2016]
[7] Červený seznam cévnatých rostlin - ohrožené druhy (Vít Grulich 2012)
http://botany.cz/cs/cerveny-seznam/ [cit. 20. 6. 2016]
Seznam příloh
Příloha č. 1: Obrázek č. 1- Typologická mapa s vyznačením zájmové oblasti
Příloha č. 2: Obrázek č. 2- Letecká mapa s vyznačením místa výkopu sondy
Příloha č. 3: Obrázek č. 3- Geologická mapa podloží zájmové oblasti
Příloha č. 4: Obrázek č. 4- Letecká mapa s vyznačením zájmové oblasti
Příloha č. 5: Obrázek č. 5- Půdní sonda se zvýrazněním horizontů
Příloha č. 6: Obrázek č. 6- Okolí půdní sondy
Obrázek č. 1- Typologická mapa s vyznačením zájmové oblasti
Obrázek č. 2 - Letecká mapa s vyznačením místa výkopu sondy
Obrázek č. 3 - Geologická mapa podloží zájmové oblasti
Obrázek č. 4 - Letecká mapa s vyznačením zájmové oblasti
Obrázek č. 5- Půdní sonda se zvýrazněním horizontů, autor: Václav Štěpánek
Obrázek č. 6- Okolí půdní sondy, autor: Václav Štěpánek
