Metody výzkumu trhu– Mgr.Manová – KH středa 16.30-18.00, miroslavamanova@seznam.cz– zkouška – písemná, výsledky ihned– literatura – Disman M.- jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum , Šubrt J.- kolektiv autorů

– kapitoly ze sociologie veřejného mínění : teorie a výzkum (pouze 2 a 3 část), Reichel J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů

Osnova předmětu :– 1) úvod do problematiky kurzu -

– individuální zkušenost (prostorová omezenost, stereotypy,..) vědecká poznání (znaky)– vztah teorie a empirie (předmět a forma pozorování)– funkce vědy ( deskripce, explanace, hodnocení,...)

– 2) struktura metodologie - – strategie výzkumu (konfirmační, explorační, diskriminační)– základní metody ( kvantitativní a kvalitativní)– přehled technik ( techniky sběru a analýzy dat, pilotáž)– procedury výzkumu

– 3) problémová situace a druhy výzkumu -– výzkum jako nástroj řešení problému– základní a aplikovaný výzkum– výzkum jednorázový (s jednou skupinou, s více skupinami, retrospektivní) a opakovaný

( replikační, panelový, longitudinální)– 4) cíle výzkumu a pojmy související s měřením

– základní cíle (orientační, deskriptivní, explanační, sociotechnický)– validita a způsoby jejího ověřování ( souběžná, postdiktivní, prediktivní,..)– reliabilita (intersubjektivní, interpretační)m syndrom RVT– standardizace

– 5) hypotézy a proces operacionalizace a měření -– zdroje a druhy hypotéz (deskriptivní, explarační,východisková, pracovní, statistická-nulová)– operacionalizace (operačnní definice, taxativní a systémový přístup)– kvantifikace a měření, druhy znaků (nominální, ordinální, kardinální)

– 6) technika studia dokumentů -– dokument a jeho základní druhy– kritika dokumentu ( vnitřní – posouzení validity dokumentu, vnější)– kvalitativní ( rekonstrukce,ilustrace, explikace a typologie)– kvantitativní ( obsahová a sekundární analýza)

– 7) přímé techniky sběru dat – experiment a pozorování– technika experimentu (klasický experiment, kauzalita, experimentální a kontrolní skupina,

typy proměnných)– technika pozorování ( příprava,druhy, efekt)

– 8) problematika dotazování -– nepřímá technika sběru dat (výpověď respondenta,..)– druhy otázek (otevřené, uzavřené, polootevřené, filtrační, kontrolní, identifikační)– zásady formulace otázek

– 9) technika dotazování – konkrétní nástroje a jejich komparace– dotazník– rozhovor– vzájemné porovnání dotazníku a rozhovoru– anketa ( vymezení, samovýběr, návratnost)

– 10) další techniky sběru dat -– technika focus-groups– techniky tvořivého myšlení– projektivní techniky ve výzkumu trhu

– 11) organizace výběrových šetření – výběr vzorku ( !!!!!!!!!!!)– druhy šetření (vyčerpávající, výběrová)– populace, základní soubor, vzorek ( reprezentativní i nereprezentativní)– metody výběru ( náhodný= pravděpodobný, nahodilý = nepravděpodobný)– kvótní výběr (kvótní znak, stratifikační a skupinový efekt)

– 12) zpracování dat a analýza vztahů- – kvalitativní a kvantitativní analýza– základní kroky (editace, kódování, tabelace dat a pokročilá analýza)– tabelace dat (jednorozměrná, dvourozměrná)

– 13) fáze výzkumu -– základní fáze a etapy výzkumu (přípravná, realizační, závěrečná)– úvodní projekt výzkumu , harmonogram, rozpočet, závěrečná zpráva z empirických

výzkumů

pojmy -– empirie – poznání na základě zkušenosti všech lidí, kteří se s tím setkali, základem je

zkušenostní poznání a nástrojem je výzkum– teorie- měla by být podložena fakty, popisuje, nemluví o konkrétních případech, jsou to pojmy,

terminologie, hypotézy, měla by se opírat o empirii– objektivní vědecké poznání – nezkreslený pohled, odpovídá realitě– exaktní poznání – přesné vyjádření skutečností, neobsahuje chyby– deskripce- popis toho, co nás zajímá– explanace- vysvětlení, odhalujeme kauzalitu (jev, který to způsobuje – závislost)– sociotechnika- aplikace toho, co jsme zjistili do praxe s cílem vyřešit nějaký problém– validita- mírashody výsledku měření s realitou – pravdivost– reliabilita- spolehlivost měření, označuje se i jako stabilita měření– standardizace- sjednocení postupů – předem daný postup, který musí být při výzkumu dodržen– relativní četnost- podíl k celku

Poznávací proces a jeho znaky - – realizuje se prostřednictvím -individuální soc.zkušenosti, vědy

– individuální zkušenost -je omezená (časoprostorová omezenost), selektivní (z reality si vybíráme jen to,co nás zajímá), sociálně podmíněná (v jakém sociálním prostoru žijeme), rozporná, předsudky a stereotypy (soud, který je formulován předem, než se s danou věcí setkám, např.názor na etnické skupiny)

– vědecké poznání = věda - něco zkoumá = předmět, má určité metody zkoumání =metody, přináší vědecké poznání= poznatkový fond (shromažďování info) +terminologie, plní určité funkce= funkce, vytváří innstitucionální základnu (katedry, časopisy, učebnice,..)– je logické a empirické -systém obecných poznatků o realitě (pojmů, metod) uspořádaných

do konzistentního systému (vysvětlují realitu – zákonitosti fungování), vychází z ověřených empirických poznatků (faktů) a umožňuje jejich opětnou verifikaci, soustřeďuje se na pravidelnost výskytu, opakování, zákonitosti

– znaky vědeckého poznání- mělo by být :– systematické – navazování na to,co již bylo zjištěno– objektivní - odpovídá objektu v realitě– exaktní - neobsahující chyby, přesné– ověřitelné – zpětně (odkazy a citace)– diferencované – vztahuje se ke konkrétnímu objektu v čase a prostoru (kde a kdy)– kritické – na základě diskursu – dialog ve vědě, poznáním se stává až po diskursu

T– teorie a empirie- empirie je část vědy, která je realitě nejblíž, (nad empirií je teorie) E– empirie – poznání na základě zkušenosti (všech lidí, ne pouze mé), styk s realitou R

– výzkum – sběr a analýza dat a jejich zpětné teoretické vyhodnocení– styk s realitou (realita je vyjímečná a neopakovatelná, je mnohotvárná, proměnlivá) – předmět pozorování v realitě – lidé a vztahy, činnosti, produkty činností, verbání chování a

reflexe (sledování názorů a postojů obyvatelstva k určitým tématům)– cílem- zachytit jevovou rovinu -deskripce (popis toho, co mne zajímá), forma pozorování

– přímé – pozorování, bez zasahování do reality (zjevné – člověk o tom ví, skryté)– nepřímé (zprostředkováno výpovědí) – dotazování, studium dokumentů (vše, co nese

informaci o tom, co chci zkoumat – nepřímé )– experimentální (manipulace s realitou, zásah do ní) – experiment

– teorie – cílem je formulovat zákonitosti o fungování reality= explanace (vysvětlit výskyt a průběh jevů – kauzalita) , je to uspořádaný systém obecných poznatků – je tvořena obecnými zákonitostmi, hypotézy, pojmy, metody,...

– vytváří se na základě faktů (data o realitě získaná výzkumem – empirie), z fakt vytvoříme teorii, pomocí abstrakce a idealizace -zachovány pouze znaky :– podstatné , časté , společné a strukturální– výsledkem- je teoretické tvrzení (vzdáleno realitě- idealizované objekty) od konkrétního

modelu (např.osobě) k obecnému– ve vědě- empirie pouze dílčí krok, v praxi – zásadní (VVM, spokojenost)– výzkum předpokládá teorii (nutno znát)

– teoretické předpoklady (poznatkový fond, pojmy) – hypotézy– metodologie – postupy, jak realizovat výzkum

– Funkce vědy- základní – poznávací a praktická – snaha o jejich propojování– poznávací – kognitivní, odpovídá na otázku, proč se něco děje, realizuje se ve formě

– popisu skutečnosti – deskripce (popis,třídění, klasifikace a příčin)– vysvětlení - explanace (vysvětlení souvislostí, podmínek a příčin)– predikce – předvídání dalšího vývoje– porozumění – postižení smyslu, komplexity

– praktická – sociotechnická – rozvinula se až ve 20. a 30. letech 20.st.(období velkých empirických výzkumů), dnes věda plní řadu expertních funkcí (analýza médií, výzkum trhu,..)– v praxi nejčastěji využívána k diagnostice a řešení problémů

– aplikace vědeckého poznání v praxi- nutné řešit – v čí prospěch? , s jakým očekáváním ?

Struktura metodologie– metodologie - logika vědeckého poznání (vědecké práce), věda o metodách, teorie o tom, jak

poznávat, jakými prostředky,...splňuje všechny znaky vědeckého poznání – strategie, metody, techniky,procedury

– strategie – postup výzkumu – konfirmace – cílem je testování hypotéz = hypotéza na začátku

– nejdříve hypotéza- pak sběr a analýza dat –potvrzení = verifikace,vyvrácení = falzifikace– postup typický pro kvantitativní výzkum

– explorace- cílem je vytváření hypotéz = hypotéza na konci– sběr a analýza dat (podrobný, hloubková) – H1,H2 (nejdřív sběr,pak formulace hypotéz) – kvalitativní výzkum

– diskriminace – cílem je výběr nejlepší hypotézy (nejpodloženější) z několika možných– na začátku stanovení hypotéz o tom, jak vypadá realita, poté seberu data a na konci

vyberu tu nejlepší hypotézu

– techniky výzkumu – konkrétní způsoby sběru dat v terénu a jejich analýzy, které se řídí pevnými pravidly – vychází ze zvolené metody výzkumu ,

– druhy technik =– podle účelu – technika sběru dat (jak získávat zkušenost- primární empirické info),

technika zpracování a analýzy dat (konkrétní návody a způsoby jak pracovat z primární informací, respektivě jak z ní udělat sekundární)– primární info – př.odpověď od respondenta v dotazníku– sekundární info – už prošla nějakým zpracováním,změnou

– podle přímosti informace – t.přímé info (info přímo z reality – na vlastní oči), t.nepřímé info (info z výpovědi, dokumentu – realitu zpětně rekonstruuji)

– podle míry standardizace - – t.standardizované – př.dotazník, předem daný postup (při studiu hromadných jevů –

př.volební průzkum, velký vzorek lidí,odstranit náhodné chyby měření,srovnatelnost dat mezi sebou => kvantitativní výzkum)

– t.nestandardizované –př.hloubkový rozhovor, narativní= vyprávěcí,volné (cílem odhalit smysl, hloubková analýza, malý vzorek => kvalitativní výzkum)

– sběru dat –– přímé – experiment, pozorování , – nepřímé -

– analýza dokumentů -– kvantitativní analýza – obsahová analýza , sekundární analýza– kvalitativní analýza – rekonstrukce, ilustrace, explikace, typologie

– dotazování – dotazník, anketa, rozhovor, focus-groups, sociometrie a testy– zpracování a analýzy dat – míry polohy, závislosti, modelování

– experiment – jsme v přímém kontaktu s jevem, který chceme zkoumat, info získáváme tak, že manipulujeme s realitou (v realitě něco měníme) a následné pozorování reakce respondenta – není moc používaná – obtížná proveditelnost v realitě, etický rozměr

– pozorování- přímý kontakt s realitou a sledování daného jevu podle předem daného plánu, – analýza dokumentů- informace získáváme z dokumentů (nepřímo), dokumentem je cokoliv,

co nese informaci (kniha, skripta, internet, zašpiněné oblečení, …),– pracuji s ním kvantitativně – číselně vyjádřen -> obsahová analýza (při analýze

komunikačního sdělení) , sekundární analýza (podruhé a dále zpracováváme již jednou vzniklý materiál)

– kvalitativně – nic se nepočítá -> rekonstrukce ( budu hledat dokumenty s cílem zrekonstruovat nějakou událost), ...

– dotazování – jedna z nejpoužívanějších technik, – dotazník – je vždy standardizovaný, podoba listinou či elektronická, odpovědi vyplňuje

sám respondent a vrací ho výzkumníkovi– anketa – jiný princip, „krátký dotazník“, písemná,elektronická i ústní podoba, sám

respondent rozhoduje o tom, zda anketu vyplní a vrátí výzkumníkovi (nižší návratnost)– rozhovor -dotazování, kde otázky čte tazatel, respondent odpovídá a tazatel jeho

odpověď zaznamenává , focus-group -skupinový rozhovor (mnoho respondentů)

– metody výzkumu – postup vědecké práce, soubor více či méně formalizovaných pravidel, který vede k získání požadované informace– vědeckost postupu – objektivnost, exaktnost, ověřitelnost– heuristická funkce -objevitelský ráz– obecné členění – (platné pro vědu)

– logicko-teoretické – dedukce, indukce, analýza,syntéza

– empirické (observační) – kvantitativní , kvalitativní

– další – biografická (studuje životopisy), historická, srovnávací, statistická, typologická

KVANTITATIVNÍ KVALITATIVNÍparadigma Objektivistické interpretativnístrategie-postuup Konfirmace- projekt Explorace - flexibilnícíl Explanace

(měření,kvantifikace)Porozumění (interpretace,význam)

Přístup k realitě Distance -objektivita Participace-vliv výzkumníkaredukce Předmětu (podstatné) Objektu (výjimečný)Výběr, vzorek Velký - reprezentativní Malý - záměrnýŠetření - nasycení Extenzivní - vzorek Intenzivní - teoretickévyhodnocování Statistické – po sběru Nestatistické – v průběhu sběruzávěry zobecňující individualizujícístandardizace silná slabávalidita nízká vysokáreliabilita vysoká nízkáLogika výzkumu dedukce indukceČasová náročnost malá-střední velká

– na začátku výzkumu -> první volíme strategie, pak metody a nakonec se volí konkrétní techniky

Problémová situace a druhy výzkumů– na prvopočátku každého výzkumu by měl stát problém, který chceme výzkumem vyřešit

– problémem může být cokoliv – př.kriminalita mládeže,...– na začátku - před realizací výzkumu – otázky :

– zda je daný problém řešitelný (jsem schopni najít potřebné respondenty? Jsou ochotni odpovídat?)

– zda už někdo před námi daný problém neřešil– byl řešen správně ?– S čím náš problém souvisí ..

– empirický sociologický výzkum jako systém a proces -– činnost cílevědomá, systematická (dělána soustavně dle plánu) a organizovaná (tým lidí)– získávání empirických informací o konkrétních sociálních jevech– specifickými sociologickými výzkumnými postupy– ve vztazích k jiným sociálním jevům a procesům

– vědecká činnost, jednota deskripce a explanace, řízená teorií a směřující k teorii

– druhy výzkumů – základní - problémová situace ve vědě , „vědecký“

krytí pojmu badatelský,heuristický nový fakt, poznatekhypotéza verifikační modelpřístup metodologický metoda

– badatelský – cílem je řešit nový jev, který nastává, ale společnost ho zatím nepociťuje jako problém, vytvořit o něm teorii, základní poznatky

– verifikační – cílem výzkumu je ověřit hypotézy– metodologický – teoretici, vědci si chtějí ověřit nějakou novou metodu či techniku výzkumu,

výsledkem je nová metoda, technika nebo modifikace těch starších

– aplikovaný – problémová situace realitě, v praxi , potřeba řešení

diagnóza diagnostický faktařešení operační,akčnístrategie explikační doporučení

intenzivní extenzivní komplexní parciální

– diagnostický – užíváme v případě, kdy chceme diagnostikovat danou situaci, problém,který nás zajímá

– operační, akční – cíl zjištění informací a to podrobně a rychle– explikační – výzkum nejvíce dopodrobna, nejen popisného charakteru,ale také vysvětlení

– dle stupně intenzity - – intenzivní – rozlišuje se podle rozsahu zkoumaných jednotek, zkomá se malý vzorek, ale

do hloubky , typické pro kvalitativní výzkum – extensivní – zkoumání velkého vzorku respondentů, cíl získání základních info, obvykle

výzkum reprezentativní, jednodušší techniky sběru dat (standardizovaný dotazník), typické pro kvantitativní výzkum

– podle stupně poznání objektu – komplexní – soustředění na celý problém– parciální – soustředění pouze na část problému

– dle časového hlediska - – jednorázové –

– realizován buď jen s jednou skupinou (1 člověk,1 skupina,1 rodina,..) - objekt bývá obvykle něčím atypický, to co o něm zjistím nemůže být zobecnitelné na celou populaci– obvykle mívá formu case studies – případové studie

– s více skupinami - zkoumání problému a jeho řešení na více objektech– komparativní – nejvíce užívaná, cílem srovnání výsledků u daných skupin, výzkum

musí být standardizovaný– experimentální- viz klasická technika sběru dat – experiment (musí být prováděn

minimálně na 2 skupinách– skupina experimentální a kontrolní) – validizační- pro ověření validity získaných dat (zda respondent v dotazníku nelže,

provedení druhého měření u daného respondenta) a techniku sběru dat (cíl zjistit, zda technika měří přesně to,co chceme měřit)

– opakované – výzkumy, které realizujeme více než jednou, cílem je postihnout vývoj (jak se něco mění)

– objektem lidé,co jsou zkoumáni , předmětem téma,které je zkoumáno, technika je nástroj výzkumu– replikační - objekt je jiný (ptáme se stále někoho jiného), předmět a technika stejné– panelové - předmět je jiný, objekt a technika stejné

– mluvíme o stabilním vzorku lidí – tzv. „panel“ - reprezentativní vzorek , bývá opakovaně dotazován na různá témata

– panelový efekt – problémem panelu, negativní – respondenti se pomalu profesionalizují, a neodražují věrně populaci, zkreslení situace , řešením – panel po nějaké době obměňovat

– longitudinální- objekt, předmět i technika jsou stejné , dlouhý výzkum a jeden z nejtěžších, trvají třeba 20 let (např.TVprojekt Marie Třeštíkové– Manželské etýdy), obvykle realizovány ze strany Akademie věd, důležité je udržet objekt výzkumu i tým

– retrospektivní - také pro postihnutí vývoje, jednorázový se zjištěním vývoje, otázky na minulost, pohled do minulosti, použití jen v případě, kdy je to nevyhnutelné

Druhy výzkumných činností– sonda - typ výzkumné práce – cílem je získat pouze základní popisné informace o daném

problému, zjišťuje se pouze to podstatné (ne do hloubky), zjistit základpř. máme téma - CR seniorů – ptáme se – existuje CR seniorů? Jaký má podíl na trhu? Jaké má podoby? - nic víc již zjišťovat nebudeme, to je cílem sondy

– bývá používána jako součást klasického výzkumu – v přípravné fázi, – průzkum – přináší více informací než sonda, jsou to informace popisného charakteru, které

nám pomohou lépe se zorientovat v problematice, zjistit 50%– neopíráme se o nějaký teoretický model– bývají často nereprezentativní (nezobecňuje se na celou populaci)– př. kromě charakteristik zjištěných v sondě se ptáme dále,např.- Jaké produkty seniorům

nabízejí CK? Jaké jsou CK? Je podpora v oblasti CR seniorů a jaká? – Výzkum – systematická, organizovaná, plánovitá činnost s cílem získat informace o daném

jevu , zaměřuje se nejen na popis (jak to bylo u sondy a průzkumu),ale i vysvětlení– popis musí zde být vyčerpávající– výzkum nelze udělat bez znalosti teoretického modelu – dokud není znalost daného tématu

(z knih, ..) nelze vést výzkum– zpravidla je reprezentativní– př. nejen fakta, ale i říčiny , např. Proč senioři cestují? Co je láká? Jak vypadá průměrný s.?

– Omnibus – výzkum na více témat, problematik– zadavatelem je obvykle více klientů– provádí se v rámci výzkumných agentur – agentura má objednávky od subjektů, objednávky

se shromažďují a pak se šetří za nějaký čas, v daném výzkumu je i více témat a problematik (části od sebe odděleny) – z důvodu nákladnosti výzkumů

– Etapy výzkumu - – šetření - sběr dat v terénu, např.dotazníkové šetření = etapa,kdy respondenti vyplní

dotazníky, nebo šetření na základě pozorování – pilotáž – část, kdy vybíráme konkrétní techniku sběru dat (experiment, pozorování,

dotazování,analýza dokumentů), optimalizace navrženné techniky sběru dat (vyzkoušíme, zda námi navržený např.dotazník je sestaven správně), cílem je zjistit připomínky (zda jsme to vymysleli dobře)– co může odhalit – zda jsou otázky srozumitelné, znalost použitých výrazů, zapomeneme

nějakou variantu odpovědi, zapomenutí se na něco důležitého zeptat

– předvýzkum – výzkum v malém, součást klasického výzkumu, cílem je vyzkoušet všechny navržené kroky (na malém vzorku lidí – vybereme si respondenty, sběr i analýza dat)

– fáze empirického výzkumu (kvantitativní)

zadání problém = cíle výzkumu

teoretická východiska a dostupné údaje

hypotézyoperacionalizace

volba metod a technik

tvorba výzkumného nástroje (př.dotazníku) pilotáž

určení souboru zkoumaných osob= vzorek ?

Sběr dat v terénu projekt

kontrola, kódování a nahrávání dat do PC

analýza dat

ověření hypotéz (verifikace,falzifikace)

interpretace a formulace závěrů

praktická doporučení publikace,archivace

– analýza dat – 1.stupeň třídění – frekvenční tabulka, 2 stupeň třídění – kontingenční tabulka– určení souboru zkoumaných osob - výzkum = šetření, může být realizováno jako vyčerpávající

(šetříme celou populaci) , nebo výběrové = vzorek populace, který může být :– reprezentativní – pravděpodobnostní metoda výběru– nereprezentativní – nepravděpodobnostní metoda

Cíle výzkumu a pojmy související s měřením– cíle – o cíli se rozhodujeme na základě odpovědí na 2 otázky, bilance informací -

– co známe o předmětu výzkumu a o objektu (místo nebo lidé, kde ten problém vzniká, kde může být šetřen)

– přehled – hiearchie cílů – orientační – když na obě otázky odpovím negativně – cílem je zkoumat nové jevy a má

přinést základní vstupní popisné informace, zorientovat se v problému, – průzkum, sonda

– deskriptivní – o problému byly již shromážděny některé údaje, víme o čem problematika je, víme předmět, ale objekt ne – cílem je přinést systematický popis dané problematiky na základě znalosti teorie– znalost metodiky,

– explanační – výzkum, kde existují informace jak o předmětu tak i o objektu výzkumu, cílem je odhalit kauzalitu mezi jevy (závislost, ve statistice kontingence a korelace), odhalením závislosti problém vysvětlujeme – proto název cíl vysvětlující

– nejlépe se pro tento výzkum hodí experiment, je schopen 100% potvrdit kauzalitu mezi jevy (jako jediný), pomůže nám kontingenční tabulka, navazující chí kvadrát test (srovnává reálnou situaci se situací odrážející nulovou hypotézu – výrok o nezávislosti)

– sociotechnický – známe informace o předmětu i objektu, cílem je přinést nějaké praktické doporučení, jak daný problém vyřešit, výstup bude nejen popis a vysvětlení, ale už konkrétní návod, co s tím– má se konat výzkum ?

Kritéria kvality zkoumání – validita, reliabilita, zobecnitelnost

validita - platnost, věrohodnost měření– vyjadřuje míru shody výsledku měření s realitou, ve výzkumu by mělo být měření 100%

validní , zahrnuje 2 aspekty -– zda měříme to, co jsme měřit chtěli – je splněn cíl– zda platí to, co jsme o realitě zjistili – získali jsme věrný obraz

– validní pojem – pokrývá věrohodně reálný stav, odpovídá realitě– validita dat – zjištěné informace odpovídají realitě (respondent nelhal)– validita techniky – technika zjišťuje to, co jsme chtěli zjistit

– empirická validita – zda data (výsledky měření) odpovídají realitě,– ověření (kontrola) validity – validita ke kritériu = nalézt kritérium , které ověří správnost

(shoda – je validní)– validita založená na členství ve známe skupině – ptáme se ve skupině, kde se vyskytuje

vlastnost, kterou chceme měřit a na skupině si budu ověřovat svůj test (dotazník) – např.rasismus – půjdu za skinheady či neonacisty,....

– prediktivní validita – k potvrzení dat dochází až v budoucnu, až v budoucnu se nám ověří, zda náš test byl validní– např.přijímací zkoušky (test) na VŠ, dívám se na pořadí studentů v testu a poté i na

jejich studijní výsledky během roka, tím můžu zjistit, zda jsou vybráni správně– postdiktivní validita – opačný princip, validita výpovědi ve vztahu k minulosti

– např. U přijímacích zkoušek na VŠ se dívám na známky ze střední školy– validita souběžná – jednu vlastnost měříme více způsoby (dotazník, pozorování,..) a

výsledky mezi sebou porovnáváme, pokud vyjdou stejně – jsou validní– např.zjišťování alkoholu v krvi – nejdříve technika dotazování, pak technika studia

dokumentů – cítí alkohol, následuje dechová zkouška a krev – celkem 4 měření– teoretická validita – ověřuji platnost teorie – obsah měřeného jevu,...

– validita založená na mínění skupiny soudců – nezávislé soudy odbborníků – shoda – ukazatel je validní

– obsahová validita – (validita testovaná výčtem obsahů) – zda měříme to, co má být měřeno, zda test (otázky) pokrývá celý jev

– zjevná validita – na základě pozorování, pravdivost vidíme hned na první pohled – pojmová – konstruktová validita – nutné mínění několika odborníků, jak označit nějaký jev

– jak ověřit validitu u dotazníku - – kombinace s další technikou = dotazník + pozorování– kontrolní otázka – ptáme se na to samé, ale jinou formulací a v jiné části dotazníku– lžiskóry – zvláštní standardizované typy otázek, které se umisťují do dotazníku a podle

odpovědi na ni jsme schopni odhalit tendenci respondenta k lhaní– např. „Lhal jste někdy ve svém životě ?“ nebo otázka na neexistující osobnost či událost

– validitu odpovědi může ovlivnit - správné porozumění otázky, zda respondent chce na otázku odpovědět, odpoví pravdivě, nepříjemné vyslovit určité slovo, záznam odpovědi

– jak ověřit validitu u techniky studia dokumentů - – autorství – je to odborník v oboru? , ...– doba vzniku– účel– autenticita – originál nebo kopie– věrohodnost obsahu – porovnat s jinými zdroji (komparace)

Reliabilita– spolehlivost, stálost v čase, stabilita měření , měření nám přináší stejné výsledky– reflektuje chyby, které mohou vzniknout při pararelním či opakovaném zkoumání téhož objektu

– předpoklad : objekt se nezměnil– pararelní měření – jeden jev je měřen více technikami či výzkumníky v jeden čas– opakované měření – měření, kdy zjišťujeme stejný jev stejnou technikou,ale v jiném čase– reliabilní měření – měření, které vychází stejně, přináší stejné výsledky, ale pouze za

předpokladu, že se objekt nezměnil– reliabilní – (spolehlivý) je postup (měření, technika,..), který opakovaně přináší shodné údaje– základem je odolnost výzkumného nástroje vůči náhodným chybám měření– náhodné chyby mohou způsobit -

– samy zkoumané osoby – únava, stres, prostředí, nezájem, nepochopení,...– výzkumník – vliv tazatele (ovlivnění pohlavím tazatele, věkem, jeho neodborností,

chováním), chyby při záznamu, vyhodnocování, nesoustředěnost, ... – měřící přístroje – konkrétní technika sběru dat – formulace a pořadí otázek (haló efekt –

formulace otázky může ovlivnit odpověď respondenta na otázku následující) , chyby softwaru, výpadek proudu,...

– pro eliminaci náhodných chyb měření užíváme standardizaci (pokyny a kritéria, návod..)– způsoby měření, ověření -

– 2 stejná měření – test, retest – korelace mezi oběma testy (měla by vyjít shoda)– interpretační reliabilita – shoda při interpetaci dat, výsledků měření

– 1 tabulka – 2 výzkumníci – stejná interpretace ???– intersubjektivní reliabilita – shoda při pozorování

– 2 pozorovatelé jednoho jevu – stejné výsledky ???

– Syndrom RVT – snaha o co nejvyšší míru reliability i validity (což je žádoucí u výzkumu), potom náš výzkum přináší pouze triviální data (trivialitu)

– Vztah mezi validitou a reliabilitou – může být ?– Nevalidní měření = reliabilní případ je pravdivý

– nepravdivá data (špatnou technikou, respondent lhal) = stejné i při u opakování (může lhát i nadále, i stále může být špatná technika)

– Nereliabilní měření = validní situace nemůže nastat– nespolehlivé měření a nestejné (ale objekt, realita se nezměnila) = pravdivé (respondent

nelže)

Zobecnitelnost - reprezentativita– závěry jsou přenositelné, zobecnitelné na celou populaci (výsledky je možné vztáhnout i na

objekty, které šetřeny nebyly)– odvíjí se od metody výběru – zobecňovat je možné u šetření -

– vyčerpávajícího ( celá populace)– na reprezentativním vzorku (pravděpodobnostní metoda)

– obvykle se vyžaduje po kvantitativních výzkumech

standardizace - – metodologický princip – je dána jednotná, předem daná forma výzkumného nástroje, výzkumné

situace (administrace, instrukce)– standardizovaný výzkum – předem daný postup, který musí být dodržen, výzkumník se nesmí

vychýlit– přispívá k zajištění objektivity (eliminuje subjekt – vliv tazatele), – zajišťuje srovnatelnost dat– umožňuje souhrnné vyhodnocení, eliminuje některé náhodné chyby měření (viz reliabilita)– příznivě ovlivňuje validitu a reliabilitu– uplatňuje se v několika rovinách -

– podmínek sběru dat – prostředí, denní doba,....– techniky – otázky (nesmí se měnit jejich pořadí, formulace,..), odpovědi , např.dotazování –

když je standardizované, má podobu dotazníku, ankety, standardizovsného rozhovoru– způsobu záznamu a vyhodnocování – křížek, bodování,..– transformace do určité podoby -např. přizpůsobení dat normálnímu rozložení– porovnávání výsledků s určitými standardy

Hypotézy a proces operacionalizace a měření

Hypotézy– hypotéza – je domněnka o realitě, výrok o existenci nějakého jevu, o jeho příčinách, změnách,..– je vědecký (teoretický) předpoklad, výrok o existenci závislosti mezi dvěma nebo více jevy

(proměnnými= znaky)– závislost je kauzální vztah, vztah příčiny a následku, vztah mezi dvěma proměnnými, kdy

– příčina se označuje jako nezávisle proměnná, následek jako závisle proměnná– pracovní nástroj teorie (je z ní odvozována), na druhou stranu výzkum (empirie) má za úkol

hypotézy testovat (potvrdit nebo vyvrátit)– tato verifikace a falzifikace teorii dále obohacuje (F i V jsou pro teorii obě stejně cenné)

– vymezuje a popisuje problém, který chceme zkoumat (zkoumat – např.dotazovat, má být pouze to, co je vymezeno v hypotézách, dotazník by neměl obsahovat žádnou otázku navíc)

– musí být formulovány tak, aby je bylo možné ověřit v realitě (provést sběr dat – nějak se na ně zeptat, a následně analýza dat – vyjádřit číselně, abychom je mohli spočítat) – viz operacionalizace

– základní zdroje hypotéz - – teorie – největším zdrojem, nakumulované poznání - vše co bylo o daném problému zjištěno– teorie příbuzných oborů– předešlé realizované výzkumy– vlastní zkušenost– dedukce – odvozování dílčích tvrzení z tvrzeních obecných

– Základní druhy hypotéz - – východisková – (obecná, základní) má podobu obecné úvahy, ve které se shrnuje dosavadní

teoretické poznání daného problému (např.v CR se zúčastňují lidé z různých důvodů, jejichž odlišnost je dána osobnostními i ekonomickými a dalšími charakteristikami)

– pracovní – převedená východisková hypotéza na konkrétní výroky o realitě pomocí procesu operacionalizace, vyjadřují všechny důležité vztahy mezi proměnnými (znaky) a každý tento vztah jednotlivě musí být pojednán v samostatné hypotéze

– statistické – zpřesnění pracovní hypotézy na výroky, které budou na zájkladním stat.an.empir. Dat, potvrzeny nebo vyvráceny, otazník by měl obsahovat otázky k ověření statistické hypotézy (otázky na věk, pohlaví,...)

– nulová – specifický druh v rámci statistické, výrok o nezávislosti mezi jevy, vytváří se z důvodu stat.an. (test chí-kvadrátu)

– operacionalizace - (kvantifikace a měření)– přechod od jevu, který je vyjádřen v pojmech k jednotlivým empirickým a měřitelným znakům,

přechod od teorie k empirii – přechod od hypotéz až ke konkrétním otázkám v dotazníku, jež budeme pokládat

– cesta operacionalizace – pojem – vlastnost – ukazatel (indikátor) – znak (proměnná)– pojem – vymezuje, definuje konrétní sociální jev (např.CR)– vlastnost – každý sociální jev nabývá určitých vlastností (účast na CR, motivy CR)– ukazatel – ke každé vlastnosti hledáme to, co ji dokáže v realitě měřit a pozorovat (konkrétní

otázky v dotazníku – př.účastníte se CR?)– znak – symbolické označení vlastnosti, při vymýšlení znaků je nutné zvážit způsob jejich

zjišťování, znak je záznam získané info, znaky mohou mít různou podobu :– druhy znaků –nominální – vyjádřen slovně, přináší nejméně informací, info pouze o

vlastnostech daného jevu, ale nedokáže jev měřit či sestavit, využívá statistické ukazatele modus a medián, při kódování přiřazujeme číselné označení – ano=1, ne=2, číselná hodnota však nevyjadřuje o kvalitě tohoto znaku

– znaky nabývají různých hodnot (kategorií), které popisují všechny možné varianty, ke kterým může v realitě docházet

– 3 základní charakteristiky znaků (aby dobře měřily) -– rozlišitelnost – má alespoň 2 varianty – ano/ne, muž/žena,... jež nám umožní třídit

data– úplnost -musí být vymezeny všechny hodnoty, které znak může v realitě nabývat– jednoznačnost – 2 hodnoty nesmí odpovídat téže vlastnosti, např.barvy vlasů – B,H,

Č, Z, ..– kardinální – kvantitativní, vyjádřené číslem, schopny sestavit pořadí i vyjádřit rozdíl

mezi jednotlivými hodnotami toho znaku (respondenty), poskytuje nejvíce informací z hlediska statistické analýzy– příklad – otázka na věk, příjem, jak často něco dělám -5x,..

– ordinální – pořadové, vyjádřeny slovně, ale z odpovědí je možné sestavit pořadí– příklad – nevyšší ukončené vzdělání, škála spokojenosti,...

– různé vlastnosti znaků mohou být z hlediska druhů znaků měřeny různě (nomin,ord.,k.)– co se dá v realitě měřit/ zjišťovat u sociálníích jevů -

– výskyt (zda existuje), četnost (jak často), intenzita ( ve vztahu k názorům – intenzita souhlasu), čas ( koli hodin se věnuju...), prostor (jak velkou část rovin zabývá nějaké téma)

Fáze výzkumu (nebude u zkoušky, ale nepodceňovat)– rozlišujeme 3 :

– 1.fáze – přípravná , její etapy -– etapa orientační -

– zadání výzkumu (z vědy či praxe), na jeho základě se definuje problém (téma)– určení cílů výzkumu – na základě problému, obvykle budeme provádět deskripci– shromáždění teoretických informací o předmětu výzkumu– shromáždění informací o objektu výzkumu– stanovení obecných hypotéz– orientačně si zvolit metodu výzkumu, techniku výzkumu a metodu výběru vzorku– předběžné provedení harmonogramu a stanovení rozpočtu– vše je zpracováno do formy nabídky či nějakého orientačního úvodního projektu – vše předloženo zadavateli – on si na základě projektu vybírá firmu, která výzkum

udělá– etapa konkretizační (operacionalizace)

– zde se konkretizuje vše,co jsme navrhli v předchozí etapě– konkretizuje se cíl, konkretizujeme do hypotéz

– formulace problémových okruhů– zvolení konkrétní metody, techniky, popis dotazníku– třídící znaky – jsou schopni roztřídit soubor respondentů na skupiny (muži a ženy,...)

znaky nejvíce ovlivňují závislost, konkrétní výběr metody respondentů do vzorku– etapa ověřovací - slouží k ověření, zda jsou všechny navržené plány správné, v

některých výzkumech se může vynechat (pokud jsme využili nějaký standardizovaný vzor pro výzkum)– pilotáž (ověření dotazníku)– předvýzkum (ověření všeho)

– etapa projektová – sestavení úvodního projektu výzkumu – slouží zadavateli a on ho schvaluje

– podoba závisí na potřebách zadavatele – jazyk, rozsah,...– úvod -

– název, zařazení, zadavatel, zpracovatel– zadání, problém (- šíře?)– konceptualizace (stav teorie, rozpracovanosti problému?)– cíle ( závazek, explanace ?) - lepší volit deskriptivní cíl, explanace je obtížná

– výzkumná část -– objekt výzkumu, metoda výběru a organizace sběru dat– hypotézy, tématické okruhy– techniky sběru dat (operacionalizace)– způsob zpracování dat

– tým – ukazuje na kvalitu výsledku– interní, externí, kooperace– zkušenosti, reference

– harmonogram – rozpis daných kroků, termíny etap– rozpočet -mzdy – tým, mzdy – tazatelé, materiál a pomůcky, cestovné, služby

(např.tisk), pojistné (odvody), režijní náklady (spoje, software, nájmy)– 2.fáze – realizační – etapy

– sběr dat v terénu -– nábor tazatelů (budou vyhledávat respondenty, dělají rozhovory,...) - každá agentura

má tazatelskou síť - tazatelé jsou proškoleni a placeni, – počet tazatelů se odvíjí od 3 kritérií – – od času - sběr dat v terénu by měl trvat maximálně 5-10 dnů , 1 tazatel by měl za

den udělat max 5 rozhovorů, – velikost vzorku – kolik lidí má být dotazováno, u standartního výzkumu se

základními ůdaji – vzorek lidí 400-1000, podrobnější analýza – minimálně 1000, hloubková analýza – až 10 000 respondentů

– lokalizace šetření – místo, kde se budou sbírat data– kontrola sběru dat – kontrola práce tazatelů

– úprava dat pro statistické zpracování– kontrola dat – dotazníků (zda jsou celé, zda je tam vyplněno to co jsme chtěli,

kontrola kontrolních otázek a lžiskórů,..)– kódování – nahrávání dat do PC – vytvoření datového souboru, který je připraven ke statistické

analýze– 3.fáze - závěrečná (vyhodnocovací)

– statistická analýza – 1.a 2.stupeň třídění (program SPSS)– interpretace výsledků – hodnocení hypotéz , závěrečná zpráva z výzkumů– prezentace výsledků– archivace

– závěrečná zpráva - – vymezení problému – cíle výzkumu a předmět, hypotézy a postup operacionalizace,

výsledky předběžného zkoumání (materiálové studie)– metodika šetření – technika sběru dat, vzorek a jeho reprezentativita a návratnost,

výsledky předvýzkumu, použité metody zpracování dat a způsoby prezentace– výsledky výzkumu – interpretace dat v jednotlivých tématických okruzích, shrnutí závěrů,

doporučení– metodologická reflexe, heuristika– přílohy – dotazník nebo číselník, systematická třídění podle významných znaků, další

tabulky a grafy nezařazené do textu, analýza volných výpovědí respondentů, dokumentů, apod.

Technika studia dokumentů -– technika sběru a analýzy dat (nepřímá technika) – informuje o daném problému, nevidíme na

vlastní oči, ale získáváme je zpostředkovaně a to z dokumentu– základem je zpětná rekonstrukce daného jevu– technika spíše doplňková, používá se v přípravné fázi výzkumu a nebo v orientačních

výzkumech, cíle je přivést předběžné informace o problému (základní, vstupní data)– výhody –

– nahrazuje přímé pozorování – u jevů, které nejsme schopni zkoumat přímo, např.jevy v minulosti

– je levnější než terénní výzkum– přináší spontánní bezprostřední výpovědi (video, foto,..)– v případě porfesních reportáží je ten obsah přesný, profesionální (informace dobře čitelné)

– nevýhody - – může studovat neobjektivní dokument ve vztahu k realitě– nemusí být reprezentativní– dokumenty mohou být často nedostupné

– dokumentem – (inf.konzerva) – je pro potřeby výzkumu cokoliv, co zaznamenává lidskou činnost, je v něm tedy fixovaná informace o konkrétní události– př. statistiky, osobní korespondence, obsah popelnice, obrazy, filmy,...

– druhy dokumentů - – primární – byl pořízen (ve výzkumu- vyplněn dotazník) přímým účastníkem událost

(1.záznam svědka), z hlediska analýzy nejlepší dokument, ale nemusí být objektivní– sekundární – přepracovaný primární dokument (sestříhaný, přepočítaný, interpretovaný,..),

může však dojít ke zkresleným informacím (např.retušované foto), ve výzkumu – výsledná frekvenční tabulka, závěrem výzkumu je zpráva

– osobní – pro osobní spotřebu, nejde nám o objektivitu, ale o porozumění člověka, jak to vidí on (př.osobní korespondence, fotky, deníky,...)

– veřejné – (massmediální) věřejně dostupné (noviny, časopisy, Tv pořady, internet, dokumenty, výtvarné umění, DVD, CD,...)

– úřední – pro potřeby úřadu, výhodou je, že dle nějakých pokynů (má předepsanou formu), víme, co vněm najdeme (matriky, rodné listy, vysvědčení, diplomy, výkazy,...)

– zvláštní typ – materiální produkty a fyzické stopy – na základě lidské činnosti (např.vše, co vyrobil člověk, kulturní artefakty)– otisk lidské činnosti, může mít podobu -

– ubývání hmoty – chybějící strana v knize, ochozená podložka, ošoupané kliky,...– přibývání hmoty – přeplněná schránka, popelnice, zarostlá cesta,...

– dle typu fixace informací -– písemné – emaily, statistiky,...– obrazové – vizuální – fotka, film, video,..– fonetické – (zvukové) – rozhlas, hudba, výpověď– virtuální – vše na internetu– trojrozměrné – stavby, obrazy, reálně hmotně existují

– práce s dokumentem - (analýza)– obecná pravidla - zvolení metody (kvantit.či kvalit.), provést kritiku dokumentů, zdůvodnění

výběru, zhodnocení reprezentativy, oddělení fakt od subjektivního hodnocení (pracujeme s obojím v analýze, ale je nutno to rozlišit a označit)

– kritika dokumentu -posouzení věrohodnosti a použitelnosti dokumentu, 2 fáze -– vnitřní – posouzení validity dokumentu, kritéria -

– autorství – chceme získat informace o autorovi– účel – pro jaké potřeby byl vytvořen (osobní nebo úřední)– autentičnost – originál, kopie nebo podvrh– metoda pořízení a zpracování dokumentů – dle jakých pravidel vytvořen, náležitosti,...– věrohodnost – posouzení obsahu pomocí souběžné validity (porovnáme obsah s jinými

zdroji)– vnější – posouzení použitelnosti

– fyzický stav – je celý?, na jakém je nosiči, čitelnost– umíme ho použít a interpretovat

– metoda analýzy - – kvalitativní - cílem je porozumět a interpretovat obsah ve vztahu k člověku, jež dokument

vytvořil, provádí se na základě logicko-teoretických metod– vybíráme dílčí informace z různých dokumentů, které vzájemně kombinujeme a

porovnáváme s cílem porozumět a interpetovat– 4 podoby -

– rekonstrukce -cílem je zrekonstruovat z různých dokumentů nějakou událost či vývoj– ilustrace -cílem je podpořit nebo dokreslit naše závěry tím, že připojíme názorný

dokument (foto, dopis,..)– explikace -vysvětlení, obsah dokumentu je vysvětlen na základech teorie (psy teorie o

delikventní mládeži)– typologie -

– apriorní -cílem je dokument zařadit do již existující typologie– aposteriorní -cílem je na základě studia velkého množství dokumentů vytvořit

typologii– kvantitativní – cílem je obsah dokumentu kvantitativně vyjádřit (číselně) a pomocí

matematicko-statistických postupů analýzy, 2 podoby -– sekundární analýza – již jednou analýzovaný výzkumný materiál podrobujeme dalšímu

zpracování (znovu spočítáme), cílem je zjistit nové informace ze starých dat, vždy je důležité pracovat s primárním dokumentem (vyplněný dotazník), analyzuje tato data -– tvrdá data – úřední statistická data (není pro potřeby výzkumu)– měkká data – výsledky empirických výzkumů realizovány dříve– tato analýza předpokládá archivaci dat, je levná a rychlá

– obsahová analýza – využití při analýze masové komunikace a propagandy a ve výzkumu ke kategorizaci otevřených otázek

Experiment a pozorování -

– experiment – přímá technika sběru dat, postup, při kterém aktivně manipuluje s realitou prostřednictvím 1 či více řízených změn a poté sledujje účinky těchto změn na daný objekt (realitu měníme s cílem sledovat účinky změny)

– změna - dopředu plánovaná a řízená, musí být pozorovatelná a měřitelná, také zopakovatelná (aby se experiment mohl kdykoliv zopakovat k ověření účinků)

– cílem experimentu – explanace – potvrzení kauzality (závislosti) mezi jevy X a Y– kauzalita je potvrzena až jsou splněny 3 základní podmínky

– souběžná změna – mění se X i Y– následnost časové změny – musím vědět, který jev se změnil jako první – vyloučení všech ostatních vlivů – vylooučit intervenující proměnné

– 3 typy proměnných v klasických explanacích - – nezávisle proměnná – NP, obecné označení X, manipulace s ní (mění závisle proměnnou

Y) je to příčina změny– závisle proměnná – ZP, obecně Y , je ovlivňován, je to účinek změny– intervenující proměnná – IP, ruší nám experiment, je nežádoucí, protože neplánovaně

ovlivňuje ZP, cílem je IP eliminovat a k tomu zavádíme kontrolní skupinu– technika, která zkoumá vliv NP na ZP při vyloučení IP– př. může zkoumat vliv nového léku (NP) na zdrav.stav pacienta (ZP), vliv fyzického cvičení

(NP) na paměťový výkon studenta (ZP),...

– experiment je prováděn na 2 typech skupin (minimálně) -– experimentální skupina – ES, provádíme na ní manipulaci (změnu) – př.skupina, která

dosatne nový lék,...– kontrolní skupina – KS, nepodstupují žádnou změnu, plní pouze kontrolní funkci, pokud u

ní dochází ke změně, ukazuje to na vliv IP– rysy skupin –

– obě skupiny musí být shodné (stejný počet lidí se stejnými charakteristikami – pohlaví, vzdělání, ekonomická aktivita,...) ,

– o rozřazení lidí do těchto skupin rozhoduje výzkumník (ne samotní lidé)– metoda výběru je buď pravděpodobnostní ( náhodná, např.losování) a nebo kvótní výběr

– strategie klasického experimentu – musíme mít skupinu experimentální a kontrolní– provádíme 2 měření – pretest (měření před změnou), posttest (po změně)– např.zkoumáme vliv nového léku na zdraví pacienta, zdraví budeme měřit jeho teplotou– …...–

– základní typy experimentu - – laboratorní (in vitro) – v laboratoři, v umělých podmínkách

– výhodou – umožňuje lépe kontrolovat vlivy IP– nevýhodou – přináší umělé výsledky

– terénní, přirozený (in vivo) – v přirozených podmínkách– výhodou – přináší reálné výsledky– nevýhodou – obtížná konttrola vlivu IP

– shrnutí – technika typická pro přírodní vědy, někdy se jí říká pokus, ve společenských vědách spíše technikou okrajovou (když použití, tak v psychologii), v realitě obtížně provádíme manipulace (negativ) -– fyzická char.reality (věko, pohlaví) – nemůžu to měnit– praktická hlediska (vzdělání)– etický problém (rodinný stav, ekonomická aktivita, příjem, …)

– jevy nelze zkoumat v laboratoři (špatně kontrolován IP), technika neumožňuje zkoumat velké objekty,

– pozitivum – je to jediná ztechnika sběru dat, která dokáže ověřit kauzalitu na 100%

– pozorování – přímá technik sběru dat– založená na bezprostředním smyslovém kontaktu s realitou– záměrné, systematické a organizované sledování smyslově vnímatelných skutečností, která

probíhá dle předem daného schématu, tzn.pravidel záznamu a vyhodnocení– pravidla -

– vymezení objektu pozorování -koho, co ?– Sestavení plánu pozorování – místo, čas, kde bude umístěn pozorovatel, druh pozorování,..– najít vstup do terénu -jak se dostanu tam, kde chci pozorovat – podpora klíčové osoby– splynutí s prostředím – věkem, pohlavím, rasou, oblečením, slovníkem– způsob záznamu – (terénní poznámky) zapisují se reálná fakta, dojmy, asociace

pozorovatele, nutno rozlišit fakta od dojmů– způsob pořízení – záleží na typu pozorování, buď je pořízen během pozorování nebo až po

něm (ex post – měl by být udělán co nejrychleji – pozorovatel po určité době zapomíná a zkresluje)

– forma - – ttzv.záznamový arch – nejčastější, využití u standartních pozorování – máme přesně

dané, co budeme pozorovat a jak hodnotit– tzv.volný zápis – nestandartní pzoorování – pozorovatel zaznamenává to, co považuje za

důležité– volba technických pomůcek – slouží pro další záznam (diktafon, kamera,...), tyto prostředky

mají pouze kontrolní význam, např.při dalším vyhodnocování, nikdy nenahradí pozorovatele– etika -otázka, zda je etické někoho pozorovat?– Validita - jak si zachovat objektivitu

– halo efekt – nežádoucí, efekt prvního dojmu– adaptace - pozorovatele na prostředí, ve kterém pozoruje (ztráccí objektivitu, když se s

pozorovanou skupinou sžije), k zabránění koreční analýzy – pozorovatel musí z prostředí odejít

– reliabilita – intersubjektivní reliabilita u pozorování – shoda mezi pozorovateli (je možné jí dosáhnout pokud zavedeme standardizaci)

– základní typy pozorování - – laboratorní , terénní– standardizované (dobpředu dáno, co a jak se bude pozorovat+záznamový arch),

nestandardizované (volné+ volný zápis)– zúčastněné ( pozorovatel je součástí skupiny, podílí se na aktivitách), nezúčastněné– zjevné (skupina o mě ví, že jsem pozorovatel), skryté (skupina o mě neví)

Dotazování -– technika sběru dat – nepřímá (informace o zkoumaném problému nevidím na vlastní oči, ale

získávám je nepřímo na základě výpovědi respondenta)– nahrazuje technická pozorování při zjišťování jevů, které jsou bezprostředním smyslem

kontaktu nepřístupné (postoje, názory, hodnoty – v hlavě,mysl)– má několik forem :

– dotazník, anketa, rozhovor, focus group, testy (IQ), sociometrie

proces dotazování (obecně)

respondent otázka tazatel(nositel soc.jevu) (dotaz) (položí otázku)

výpověď záznam kódování analýza interpretace(odpoví) (odpovědi) (záznamu) (co znamená)

– respondent – nositel jevu, který chci zkoumat– z jeho strany plynou 3 problémy -

– zda chápe otázku – dodržet zásady formulace otázky– zda zná odpověď – nositelé jevu má nám k problému co říct, ví o něm, kompetentnost

respondenta (použití filtračních otázek – např.zda tam bydlí,..)– zda chce odpovědět – motivujeme ho (vysvětlení příčiny šetření), ujistíme o anonymitě,

získání jeho důvěry (profesionalita, uctivost,..)– neměl by být nucen k odpovědi, i když neodpoví, je to pro nás informace (citlivá, příště

nepoužiji)– OTÁZKA – srozumitelná (jazyk, slovník, zkratky), jasná a jednoznačná,

– logická klasifikace odpovědi (ve variantách odpovědí by se měl každý najít, souměrná škála, stejný počet variant pro ano i ne)

– filtrace nekompetentních– atraktivnost– chyby – neměla by být -

– sugestivní (vsugerovávat odpověď)– prestižní (desirabilita – tendence respondenta odpovídat společensky žádoucím

způsobem, otázka – čtete knihy? )– zkoušení znalostí– otázky zaměřené na budoucnost, hypotetické– náročné na paměť a žádající složité vysvětlení– nejasné instrukce

– chyby řazení – rozzaření otázek, pořadí– haló- efekt- zkreslení informací, na otázku následující odpovídá pod vlivem

předcházející otázky– stereotypní formulace – otázky začínají stejně, celé jsou formulovány podobně– náročný úvod

– druhy otázek - – otevřené– uzavřené jednoduché výběrové

složené (baterie) výčtové – polootevřené

– otevřená otázka – respondent sám formuluje odpověď, nedáváme mu možnosti na výběr– uzavřená otázka – nabízím varianty pro odpověď– jednoduchá – pouze 1 otázka, žádné podotázky– výběrová – respondent musí z variant vybrat pouze 1 možnost

– dichotomická otázka – existují 2 varianty, odpovědi nabízím (ano x ne)– polytomická otázka – více než 2 varianty pro odpověď výběr jen 1 varianty)

– uzavřená jednoduchá výčtová – varianty pro odpověď, ne podotázky, ale respondent může vybrat více variant odpovědí (většinou i seřazení dle oblíbenosti, důležitosti,..)

– uzavřená složená (baterie) – varianty pro odpovědi, v rámci 1 otázky existují podotázky, které vyhodnocujeme jednu po druhé

– polootevřená otázka – kombinace otevřené a uzavřené, varianty pro odpověď a jeho poslední možnost šance formulovat odpověď vlastní

– specifické otázky - – filtrační otázky (výhybka) – ffiltruje kompetentní a nekompetentní respondenty, vždy

musí být pokyn (označení), od které otázky má respondent dále pokračovat pokud odpoví variantou, která ho označuje jako nekompetentního

– identifikační otázky – v dotazníku důležité – identifikace respondenta, zjišťování sociálně-demografických znaků (věk, pohlaví, rodinný stav, ekonomická aktivita – podnikatel, zaměstnanec, ekonomická neaktivita – student,senior, ) – z hlediska statistické analýzy jsou identifikační otázky označené jako otázky

zjišťující tzv.třídící znaky . Tzn.,že to nejjednodušší, co můžeme při analýze dat udělat, je rozdělit dle těchto znaků (roztřídit na muže a ženy,..) a u takto vytvořených skupin pak zjišťovat vzájemné rozdíly v opdovědích

– obvykle umístěny na konci dotazníku– kontrolní otázky - k ověření validity výpovědi respondenta, na jednu věc se zeptám ještě

jednou jinou formulací v jiné části– lži skóry – k ověření validity

– otázky – přímé – ptá se přímo na danou věc– nepřímé - identifikace s nějakou skupinou

projekce a asociace

Metody výběru -– výzkum = šetření – vyčerpávající (šetřen celý objekt = populace), výběrové (=vzorek – šetřena

pouze část populace, způsob jak vybírat = metoda výběru)– reprezentativní vzorek – umožňuje zobecnění, 2 základní podmínky reprezentativy, minimální

velikost vzorku, pravděpodobnostní metoda výěru– nereprezentativní vzorek – zobecnění není možné, nepravděpodobnostní metoda– kvazi-reprezentativní vzorek – kvótní výběr

– metoda výběru – výběrový plán – praktický postup, pak utvořit vzorek z cílové populace (rozhoduje o reprezentativním vzorku)

– pravděpodobnostní (náhodná) metoda výěru - – pevně daná pravidla – bez subjektivního úsudku– každá jednotka má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrána = reprezen.vzorek

(kvantitativní metoda)– o výěru rozhoduje – losování, generování náhodných čísel– nutná tzv.opora výběru (seznam jednotek = lidí populace)– formy -

– prostý náhodný výběr – ze seznamu se náhodně vylosuji náhodný počet jednotek)– s vracením (vylosuji a vrátím zpět), bez vracení

– stratifikovaný náhodný výběr (oblastní) – populace je rozdělena do několika vrstev kritériem rozdělení (region), vylosovat stejný počet respondentů

– výběr shluků (skupin) klastrový – populace je rozdělena do několika shluků, které by si měly být z hlediska určitých znaků podobné, náhodně vylosuji jednu a tu zkoumám

– dvoustupňový (vícestupňový výběr) - losuji a náhodně vylosuji skupinu, a ze skupiny určitý počet respondentů – to je ten vzorek

– nepravděpodobnostní (nahodilá) metoda výběru - – každá jednotka nemá stejnou šanci – nereprezentativní vzorek (kvalitativní metoda)– o výběru rozhoduje sám výzkumník na základě úsudku (vybere nejtypičtější, zvláštní, …)

– formy - – nahodilý výběr, výběr vhodné příležitosti – (kdo bude ve vzorku, rozhoduje nahodilost),

ten na koho máme kontakt (samovýběr=anketa) – anketu a její vyplnění – rozhoduje respondent

– úsudkový, záměrný výběr (focus groups, snowball metoda) – zacílím a toho vyberu (narkomani, zvláštní lidé,..), snowball – když obtížně vyhledáváme nositele daného jevu v populaci – odkazování – dát kontakt na dalšího – vzorek se tvoří postupným nabalováním

– kvótní výběr – na pomezí mezi pravděpodobností a nepravděpodobností– kvazi-reprezentativní– reprezentativní pouze z hlediska zvolených kvótních znaků– při n=2000 výsledky stejné jako u pravděpodobnostních– výběr podle kvótních znaků – (3-5 znaků) znaky, u nichž známe jejich distribuci v populaci

(ze statistik) ! - víme jakých hodnot nabývá– jsou snadno šetřitelné a jednoznačné– nejčastěji sociodemografické znaky (pohlaví, věk, vzdělání,..) i znaky jiné (firma, obor,.)

– postup - – stanovit velikost výběrového vzorku (vzorek n=1000)– stanovení kvót a jejich rozepsání do výběru (podle statistik)

kvótní znaky (KZ) obor ročník pohlavístat.popul. CR 70% 1. 30% M 10%

LD 30% 2. 40% Ž 90%3. 30%

vzorek 700 300 100 populace= studující na300 400 900 VŠ : M=20%,Ž=80%

300– úkoly pro tazatele – přidělit úkol za den – max 10 rozhovorů, 45 minut– zásady pro tazatele – nedělat výzkumy u rodiny, neopakovat se stejnými lidmi, sdílnější

jsou respondenti s pozitivním názorem – zkresluje, problém tzv.přizpůsobování kvótě– - x – 50, je mu 49 – přesto zařadím

– nežádoucí efekty - – skupinový efekt (okruh mých známých)– stratifikační efekt – z tendence tazatele vybírat tzv.čisté typy

– obecný postup při výběru - – vymezení cílové populace, základního a výběrového souboru

– cílová populace = soubor jednotek (nositelé sociálního jevu)– základní soubor – jednotky z populace, které jsou identifikovatelné, šetřitelné, – ideál – populace = základní soubor– výběrový soubor = vzorek

– určení metody výběru, nalezení opory výběru, určení velikosti vzorku– pravděpodobnostní, nepravděpodobnostní, kvótní– volba metody závisí na cílech a metodách výzkumu, při volbě shodné metody je nutné

položit 2 otázky – máme oporu výběru ? Má být výzkum reprezentativní ?– Opora výběru – seznam nebo soupis jednotek základního souboru (databáze klientů,

evidence obyvatel, seznam studentů)– velikost vzorku – u – způsob určení velikosti– statisticky – lze vypočítat pokud známe -

– rozptyl (variabilita ZS)... čím větší rozptyl, tím větší u – velikost příslušné výběrový chyby … čím nižší, tím větší u– spolehlivost odhadu …. čím větší, tím větší u

ró 2 * t 2 spolehlivost odhadu n (rozptyl) = 2 přípustková chyba

– ze zkušenosti – u = 500-1200 (v mezidobí u=700) , u ankety u=200, pro statistickou analýzu nejméně u=30

– stanovení výběrového souboru– další kroky - vlastní výběr (kontaktování, získání údajů), kontrola

–