Metropolitní plán Prahy jako nástroj v informační společnosti

ÚvodemPodmínkou územního plánování je porozumění. Porozumění území, jeho struktuře, členění, urbanistické formě, přírodním podmínkám, jeho fyzické stránce. Porozumění společenskému, kulturnímu, právnímu, ekonomickému a institucionálnímu prostředí. Porozumění motivacím, zájmům i nezájmům místních obyvatel a hybatelů. Porozumění procesům, které v území působí, jejich příčinám, dynamice a důsledkům. Porozumění umožňuje odhalení silných stránek i slabin.

Porozumění je klíčem k tvůrčímu, pozitivnímu ovlivnění. Jen v území, kterému rozumíme, můžeme hledat a nalézat fungující nástroje a cesty k podpoře dobrých stránek jeho rozvoje a odstranění nebo zmírnění problémů.

Územní plánování je cestou k hledání nejlepšího společného zájmu. Vyžaduje pracnou diskusi a komunikaci. Snahu o to, aby diskuse a komunikace využívala co nejsrozumitelnější formu, aby koncepční návrhy tvořily jasný, přehledný a logicky provázaný celek. Vyžaduje, aby diskutující byli vedeni především zájmem o porozumění, jeho aktivním hledáním. Porozumění neznamená souhlas. Porozumění znamená pochopení odlišností, poznání přediva vztahů a nalezení cesty.

Porozumění vede k důvěře. Bez důvěry nemá územní plánování smysl.

Východiskem nového územního plánování v Praze je obnova důvěry. Protože příčinou současné dlouhodobé NE-důvěry je především ztráta schopnosti komunikace a vůle k diskusi, špatné sdílení informací, uzavřenost a z toho vyplývající předsudky, musí územní plánování především začít pracovat zcela jiným způsobem s informacemi. Cestou je otevření dveří, zpřístupnění informací a jejich srozumitelné podání. Týká se to nejen formy, jakou promlouvá územní plán a jak jsou obecně srozumitelné jeho výkresy. Přístupné a veřejně dosažitelné musí být především maximum informací vstupujících do plánování města. Musí být zřejmé, s jakými východisky plán pracuje, kde se vzaly a jak se s nimi nakládá. Znamená to umožnění hledání vlastního názoru na možnosti rozvoje území, podporu podnětů k diskusi, to vše při zachování prostoru pro tvůrčí činnost zpracovatele plánu. Nemá smysl nabízet pro veřejnou diskusi nad plánem výstupy, které nejsou dostatečně promyšlené, prověřené a celkově zralé. Můžeme se, a musíme se, ovšem bavit o surovinách, ingrediencích a postupech, stejně jako můžeme a musíme projednávat výsledky tvůrčího úsilí.

Digitální plán jako principČeské územní plánování je hluboce zakořeněno v tradičním „papírovém“, či „analogovém“ způsobu práce. Při využívání informačních systémů pro zpracování a prezentaci zejména územně analytických podkladů a územních plánů byl za posledních dvacet let učiněn nezanedbatelný pokrok. Přesto jsou výstupy územního plánování a v první řadě územní plány, stále především účelovými kartografickými díly s textovým doprovodem, přičemž takto jsou i stále metodicky pojímány v právních předpisech. Informace o územně plánovacích regulativech je vtělena do podoby výkresů a

přizpůsobena možnostem a omezením, které vyplývají z prezentace statického jednoměřítkového obrazu. V této podobě jsou také schvalovány a nabývají své právní závaznosti.

Otázkou je, zdali nám současné technologie neumožňují účinnější způsob definování územně plánovací informace. Takový, který by tuto informaci dokázal stanovit a spravovat jako strukturovaný údaj informačního systému samu o sobě - a oddělit ji od formy jejího sdělení. Způsob, který by stávající digitalizované výkresy územních plánů posunul do podoby skutečných informačních systémů, zpřístupňující přesné informace vztahující se k jednotlivým konkrétním místům v území.

Územní plánování tradičně pracuje s mapovým podkladem, nad nímž „vymezuje“ jednotlivé prvky regulativů (vrstvy) výkresu, zejména plochy s rozdílným způsobem využití, plochy přestavby, aj. To přesně odpovídá analogovému způsobu zpracování. Do papírového mapového podkladu zakreslit hranice ploch, doplnit popiskami, kódy a dalšími prvky, včetně různých tzv. překryvných značení. Limitem je měřítko výkresu, složitost detailu a síla tužky. Tyto skici pak mohou (a nemusejí) být převedeny do digitální – výstižněji spíše digitalizované podoby, kdy základními datová struktura je řízena především nezbytnostmi grafického zpracování výsledného výkresu. V tomto režimu vznikaly mj. všechny novodobé územní plány Prahy, včetně předposledního z nich – tzv. Konceptu 09. Samozřejmě, tužku a papír postupně nahradila digitální kresba, nicméně základní metoda zůstala zachována.

Princip tvorby Metropolitního plánu je jiný. Základem je definice regulativu – jeho povahy, konstrukce a účinku pro rozhodování v území. Není přitom zásadně důležité, jak přesně bude regulativ znázorněn ve výkrese, jeho grafické vyjádření je hledáno až druhotně, v návaznosti na souběh ostatních regulativů a nezbytnosti zajištění celkové přehlednosti výstupu. Významnou vlastností regulativu je objekt (vymezená část území), který je jeho nositelem. Tyto objekty musí být pro uchopitelnost v praktickém uplatňování v maximální míře odvozovány od existujících územních struktur, zjištěných v rámci zpracování Územně analytických podkladů. Pouze v menším rozsahu mohou být hranice objektů regulativů zpracovány formou koncepčního návrhu. Základem práce je otázka „jaké společné vlastnosti má území, pro které se hodí shodný regulativ?“. Modelování těchto „shodných území“, tj. objektů, ke kterému se mají regulativy vztahovat, lze ve velké míře zajistit algoritmickým a (geo)statistickým zpracováním vybraných údajů o území. Tím se zcela mění pojetí práce urbanisty.

Výsledkem práce na návrhu regulativů je strukturovaná informace, uložená v podobě datové struktury. Strukturovaná informace regulativů přitom může mít řadu vnitřních vazeb – polohových (topologických) mezi objekty, ale také významových, hierarchických a dalších. Přinejmenším část těchto vazeb lze ve výkresové podobě vyjádřit značně obtížně, nicméně jejich srozumitelné zpřístupnění je snadno možné zajistit formou interaktivních informačních aplikací.

Metropolitní plán je první digitální plán Prahy. Pojem „digitální plán“ znamená, že je plán od počátku navrhován tak, aby mohl sloužit jako informační systém. Aby věcně a obsahově navazoval na související vstupní informační systémy – např. informační systém katastru nemovitostí nebo informační systém o limitech využití území (Georeport), informační systém územně analytických podkladů a další. Přitom samozřejmě musí plán splňovat požadavky na strukturu, obsah i výstupy vyplývající ze

stavebního zákona a souvisejících právních předpisů1. Pojem digitální plán v pražském pojetí neznamená pouze technické zpracování výkresové části digitální technologií (geografickým informačním systémem). To je jen samozřejmá nezbytná podmínka. Hlavní změnou je koncepce informační – a návazně i datové – struktury plánu, způsob tvorby a odvozování vrstev pro udržení jejich korektní logické a polohové uspořádanosti a zejména možnost připravit novou formu výstupů, zaměřených na daleko snazší, přehlednější a srozumitelnější práci s plánem.Princip digitálního plánu vychází ze čtyř propojených východisek, které předurčují jejich charakter a směr působení.

Prvním východiskem tvorby metropolitního plánu je maximální využívání všech dostupných datových podkladů, jejich propojování a sdílení. Při tvorbě plánu jsou využívány nejen tradiční datové zdroje (např. katastr nemovitostí, ortofotomapy, aj.), ale také řada nových zdrojů (podrobné urbanistické průzkumy, digitální model povrchu, 3D model území, aj.).

Druhým východiskem tvorby metropolitního plánu je informační střídmost. Stěžejní výstup plánu – územní regulace – může a musí být jednoduše sdělitelný, aby byl pro širokou veřejnost srozumitelný. Tomu musí odpovídat i datový výstup. Z technického hlediska ho bude tvořit jen malá množina datových sad popisujících územní regulaci (a nutné související prvky) s relativně jednoduchou strukturou. Informační střídmost neznamená méně informací, ale účelnější formu komunikace. Jednoduchý datový popis (datový model) výstupu plánu omezí prostor pro chybné využívání dat a z toho vyplývající nesprávné interpretace. Usnadní také správu a aktualizaci metropolitního plánu.

Třetím východiskem tvorby metropolitního plánu je sdílení a otevření dat. Veškeré informace, které slouží k vysvětlení a odůvodnění řešení územního plánu mají být veřejně sdíleny, stejně jako mají být veřejně sdílena vstupní data všude tam, kde je to právně možné a technicky proveditelné. Data musí být k dispozici jako otevřená. Otevření dat je klíčem k tomu, aby se územní plán mohl stát přirozenou součástí informačních systémů ve všech oblastech a stal se přirozenou součástí informačního povědomí co nejširší skupiny uživatelů těchto systémů.

Čtvrtým a shrnujícím východiskem tvorby metropolitního plánu je územní plán jako informační systém. Znamená zásadní změnu práce s plánem. Cílem je změnit dosavadní přístup hledání „informace v plánu“ na snadné získání „informace z plánu“. Metropolitní plán je především strukturovaným systémem dat (a informací) o území. Data Metropolitního plánu v kombinaci s daty průběžně aktualizovaného systému dat o stavu a limitech území umožňují navrhovat a vytvářet aplikace nebo informační systémy na míru potřeb jednotlivých uživatelů. Je reálné zajistit, aby běžný uživatel – stavebník, úředník – mohl dostat k dispozici vždy aktuální, úplnou a jednoznačnou informaci o aktuálním stavu a územně plánovací regulaci v daném místě bez nutnosti zdlouhavého a komplikovaného studia všech formálních součástí dokumentu. Zcela zásadní roli přitom hraje maximální využívání technologických možností geografických informačních systémů při návrhu i prezentaci plánu.

1 Zákon č. 183/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky

MetodaZpracování Metropolitního plánu vychází z principů digitálního plánu. Jádrem práce se stalo maximální využití rozborů území provedených v rámci Územně analytických podkladů a jejich dílčí doplnění. Stejně tak byly kriticky prostudovány dostupné údaje o území, zejména jeho struktuře a využití, ale také jeho hodnotách, limitech, potenciálech a problémech. Na základě těchto zjištění byly definovány čtyři základní objekty budoucí územně plánovací regulace v území:

Plochy zastavitelného a nezastavitelného území Lokality Transformační a rozvojové plochy Podrobné plochy struktury

Současně s tím byly definovány vazby mezi těmito objekty, které mají charakter hierarchický (agregace), topologický (sdílení hranic) a významový (sdílení shodných klasifikačních schémat [číselníků hodnot]).

Pro každý objekt byla definována metodika prostorového určení s využitím dostupných digitálních podkladů. Pro vymezení ploch zastavitelného a nezastavitelného území byla základním podkladem metodika pro vymezení zastavěného území2, s ohledem na fakt, že hranice zastavitelného území je z velké části určena hranicí území zastavěného.

Zkušenosti z využívání platného územního plánu ukazují, že vymezení základních objektů regulativů pouze na základě funkčního využití území je pro regulaci rozvoje zcela nedostačující, zejména s ohledem na absenci prostorové složky území. Vymezení všech základních objektů regulace v území Metropolitního plánu je z toho důvodu odvozeno od struktury území. Využití území není opomíjeno, je však, stejně jako kapacity území a další vlastnosti, pouze jedním z parametrů při konstrukci hranic objektů. Vymezení objektů regulativů by mělo odpovídat přirozeným městským strukturám, tj. prostorovému členěním uličními prostranstvími a charakteru zástavby, jehož součástí je i způsob využití. Metropolitní plán je tedy plánem strukturálním.

Digitální mapové podkladyMapové podklady a datové podkladyVýsadní postavení v souboru podkladů pro tvorbu územních plánů mají prostorové informace. Východiskem pro digitální zpracování Metropolitního plánu tvoří tři důležité projekty digitálního mapování na území České republiky a Prahy - Digitální katastrální mapa, Digitální mapa veřejné správy hl. m. Prahy a průzkum Současného stavu využití území hl. m. Prahy.

Z právního hlediska je důležité odlišit pojem „mapový podklad“ pro zpracování územně plánovací dokumentace, od dalších mapových výstupů a prostorových informací (můžeme je nazývat datové podklady), které byly při přípravě územního plánu využity.

Mapovým podkladem, ve smyslu vyhlášky č. 500/2006 Sb. 3, je míněno kartografické dílo - polohopisný obraz území – nad kterým jsou zobrazeny tematické jevy územně plánovací dokumentace. Mapový podklad umožňuje polohovou orientaci ve výkrese, určuje vazbu mezi vymezenými jevy plánovací dokumentace a fyzickými

2 §58 zákona č. 183/2006 Sb.3 Vyhláška č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti

objekty v území a v případě územních a regulačních plánů také umožňuje návaznost na majetkoprávní vztahy v území. Mapovým podkladem Metropolitního plánu je katastrální mapa, pro území širších vztahů pak Základní mapa České republiky v měřítku 1 : 50 000.

Datové podklady jsou zjednodušeně veškerá geografická data, která byla využita při tvorbě návrhových prvků územního plánu. Vedle tematických dat průzkumu současného stavu využití území se jedná zejména o část databázových údajů informačního systému katastru nemovitostí, jmenovitě údaje o druhu pozemků. Datové podklady tvoří systém dat o stavu území, který Metropolitní plán doplňuje a rozvíjí o údaje o regulativech a možnostech rozvoje území.

Systém digitálního plánuMetropolitní plán je postaven na strukturálním pohledu na město. Právě v tom jsou nové podklady o stavu území nové, popisují město po struktuře. Zvláště byly terénním průzkumem mapovány veřejně přístupné plochy zpevněné a nezpevněné, s odlišením vstupu chodce nebo s jeho vyloučením, budovy a jejich podlažnosti, až v poslední řadě samotné využití těchto budov. Metropolitní plán těmto původním datovým podkladům (vrstvám) přidává významovou rovinu jako například rozdělení veřejně přístupných zpevněných ploch na uliční prostranství a ostatní plochy (cesty v krajině, v parcích).

Díky maximálnímu důrazu na strukturální jednoznačnost, je možné data poměrně jednoduše analyzovat. Bez strukturálních podkladů by nebylo možné automatické generování stavebních a nestavebních bloků, struktury krajinných ploch, veřejných prostranství, zastavění stavebních bloků apod. Tyto výstupy jsou přímou součástí Metropolitního plánu a ten je na nich postaven.

Editace a tvorba datNa území Prahy spíše zřídka narazíme na místa, jejichž základní územní členění nebo struktura není určena existující uliční sítí, zástavbou, železnicemi, vodními toky a dalšími prvky. Pouze v okrajových oblastech s uvažovanou expanzí zástavby do dosud nezastavěného území nebo v územích přestavbových neposkytuje stávající kostra území dostatečné vodítko pro určení nové územní struktury. Základní metodou analýzy území je tedy práce s geometrickými a popisnými daty vymezujícími strukturu a využití území, uliční síť, limity využití území a další existující územní prvky. Kombinací a selekcí4 podkladových datových vstupů – vrstev – lze odvodit pomocí geometrických operací nové prvky popisu území. Základní výhodou je, že takto vytvořené prvky jednak přesně dědí prostorové vymezení – hranice – a popisné vlastnosti podle svých rodičů, a zároveň zachovávají metodiku odvození homogenně pro celé studované území. Pro návrhovou část plánu to přináší několik velice důležitých bodů: Tvorbu nových prvků plánu lze významně usnadnit dobře zvolenou metodikou analýzy a odvození jevů v území, přitom jsou vždy zachovávány podrobné geometrické vlastnosti vstupních prvků (obvykle linií mapového podkladu). Lze tak do velké míry současně metodicky uvažovat v obecnějším měřítku odpovídajícímu potřebám celoměstské koncepce a přitom zachovat 4 Nejčastěji se jedná o skupiny operací nazývaných v obecné terminologii geografických informačních systémů Overlay operations (Operace překrytí), tj. např. Union (Sjednocení), Intersect (Průnik), Clip (Ořez), Erase (Výřez), aj. a tzv. Proximity operations (Operace v okolí), tj. zejména Buffer (obalová zóna), Near (Blízkost) a další.

územní podrobnost vymezení nových prvků v původním detailu. Možnost podrobné a relativně rychlé především strukturální analýzy v tzv. stabilizovaných územích umožňuje věnovat významně větší prostor tvůrčí návrhové činnosti pro území rozvojová a transformační. V těchto územích poskytují podklady popisující stav území jen omezenou podporu a metodika zpracování ponechává nejvíce prostoru pro urbanistický návrh autora plánu.

Podstatou Digitálního plánu jako fenoménu je tvorba relativně malého množství původních vrstev, které jsou vytvářeny „ručně“. Tyto vrstvy lze považovat za výchozí a všechny ostatní z nich vychází. Jsou jimi zejména:

- Zastavěné území- Lokality - zastavitelné území- Plochy potenciálu - transformační a rozvojové plochy a dále- Hierarchie parků

Těžištěm práce je naopak vývoj matematických algoritmů, které slouží k řízenému kombinování původních „ručně“ vytvářených vrstev s průzkumovými datovými podklady. Samostatnou částí jsou návrhy MPP, jak strukturální, tak infrastrukturální, které jsou vkládány nad tyto vrstvy.

Základní datovou vrstvou, která je vytvářena algoritmicky, je:

- vymezení podrobných ploch struktury území

Obr: Ukázka procesu generování odvozené datové vrstvy

Výhodou relativně malého množství původních dat a na nich postavených algoritmech, je možnost automatizovaných výstupů v reálném čase. Příkladem může být bilancování MPP, které probíhalo přepočítáváním kapacit v jednotlivých plochách potenciálu na celé lokality. Výstupy za hodnoty byly zobrazovány formou interaktivních infografik5, které byly kontrolovány podle typů struktur lokalit. Cílem této a podobných interaktivních infografik je sledování anomálií a jejich odůvodnění nebo eliminace. Infografika se tak nestává výstupem ale integrální součástí práce na Digitálním plánu. Podobně byly analyzovány i TR plochy a způsoby jejich regulace. Metropolitní plán lze považovat za informační systém nad vysoce strukturovanými daty. Množstvím a rozsahem prvků není možné s ohledem na rozsáhlé využívání algoritmického zpracování o kontrolu a „manuální“ správu každého jediného prvku a jeho parametrů, ale právě plošné vyhodnocování pomocí kategorizací a zjednodušených infografik, ve svém důsledku korelace odchylek od předpokládaných vlastností těchto prvků. Příkladem může být právě prostorová regulace

5 Mapových schémat, kartogramů

transformačních a rozvojových ploch, kdy může být předpokladem pro určitý typ dílčí regulace velikost. Srovnáváním jednotlivých ploch co do velikosti s odlišením uplatnění tohoto regulativu, se zobrazují anomálie, které je nutné podchytit.

Práce na Digitálním plánu sestává ze dvou základních úrovní, editorské a kontrolní. Zatímco editorů je více a každý může mít částečně odlišný přístup, je potřeba kontrolních mechanismů, aniž by byly procházeny jednotlivé prvky garantem. Pro kontrolu je výhodné používání interaktivních infografik, které umožňuje GIS prostředí s možností tvorby interaktivních grafů.

Při vytváření (editaci) geometrických objektů lokalit a rozvojových a transformačních ploch byla přednostně přejímána geometrie linií Digitální katastrální mapy, popř. Účelové katastrální mapy. Na stejném podkladě byla vymezena také hranice zastavěného území a prvky ÚSES. Tam, kde to z povahy návrhu nebylo možné (např. v transformačních plochách s parcelací dosud výrazně nezohledňující fyzickou strukturu území), byly využívány ve větší míře také linie dat současného stavu využití území či ojediněle konstruovány linie dle podrobné ortofotomapy. Pouze v nejnutnějších případech byly konstruovány nové linie dle urbanistického návrhu (rozvojové plochy) bez přímé topologické vazby na stávající polohopisný podklad.

Obr: Soulad hranic lokalit s parcelní kresbou katastrální mapy, podrobnost vymezení transformačních a rozvojových ploch (1:10000)

Odvozování dalších návrhových prvků plánu je založeno zejména na využití dat současného stavu využití území (údajů o způsobu využití území) a dále katastrální mapy (údajů o druhu pozemku). Při odvozování prvků plánu byl zajištěn polohový soulad hranic prvků plánu s hranicemi lokalit. Jedná se zejména o prvky struktury krajiny a uliční prostranství.

Obr: Podrobnost vymezení odvozených prvků plánu (1:10000)

Sdílená editace

Nutnost úzké kooperace mezi zpracovateli různých částí plánu (a to jak z hlediska územního, tak tematického) vyžaduje, aby všichni vycházeli ze shodných a průběžně aktualizovaných dat a podkladů. To je zajištěno s využitím nástrojů geografického informačního systému pro tzv. sdílenou spolupráci. Veškerá data jsou uložena v relační databázi s podporou geografických dat6, která umožňuje souběžný přístup prakticky neomezeného počtu uživatelů pro čtení i zápis. Editační nástroje pro konstrukční kreslení jsou navíc obohaceny o kontroly dodržení topologických pravidel v rámci editovaných vrstev Metropolitního plánu i mezi nimi (např. mezi plochami nesmí být díra ani překryv, linie souvisejících prvků musí na sobě ležet, aj.) a kontrolami správnosti a úplnosti vyplnění popisných ukazatelů. Databázové zpracování umožňuje také průběžnou aktualizaci souvisejících bilančních výpočtů Metropolitního plánu (viz. dále -> Interaktivní analytický model) a zobrazování tzv. krycích listů (viz dále -> Prezentace plánu).

Analýzy datExistence kvalitních podkladových dat umožňuje studovat území v dosud nebývalé šíři záběru. Přitom je uplatňováno několik základních metod, z nichž některé jsou v pražském územním plánování uplatňovány poprvé. Jedná se o výpočtové postupy s využitím statistických a geostatistických metod, zpracované na míru pomocí sad skriptů i sofistikovanějších nástrojů GIS software. Uvádíme zásadní soubory převážně výpočtových analýz, jejichž výsledky se rozhodujícím způsobem promítly do tvorby Metropolitního plánu.

Morfologické analýzy6 ESRI ArcGIS for Server - ArcSDE, databáze Oracle Spatial 11g (resp. 12c)

Dostupnost digitálního 3D modelu zástavby umožnila realizaci komplexní strukturální a morfologické analýzy města, která přinesla zcela nový pohled na možnosti uvažování o prostorové regulaci. Základní metodou je kvantitativní analýza prostorových a výškových poměrů zastavěného území. Pro tyto účely jsou využívány dva modely – tzv. digitální model terénu a digitální model povrchu. Oba modely si lze představit jako zborcenou plochu – plátno, položené přes celé území města. Rozdíly spočívají v tom, zdali plátno sleduje pouze rostlý terén bez zástavby (pak hovoříme o digitálním modelu terénu), nebo zachycuje také objekty na terénu (pak se hovoří o digitálním model povrchu). Matematicky jsou oba modely obvykle zpracovány do podoby rastru, jehož jednotlivé buňky obsahují informaci o maximální výšce území v daném bodě (bez zástavby nebo s ní). Tato zjednodušená forma modelu významným způsobem usnadňuje a zrychluje analytické zpracování plošných morfologických analýz ve složitých městských podmínkách při zachování vysoké přesnosti. Velikost buněk rastru modelu povrchu využitého pro analýzy Metropolitního plánu je 1x1 metr při výškové přesnosti cca 0,5 m. Digitální model povrchu pro účely urbanistických analýz byl odvozen z dat 3D modelu zástavby7.

Obr. Ukázka digitálního modelu povrchu – hypsometrie (1:30000)

Digitální model terénu je využíván především pro vyhodnocení morfologických charakteristik přírodního prostředí pražské kotliny. Toto vyhodnocení využívá sérii vzájemně provázaných analýz, zejména analýzu sklonitosti, analýzu orientace vůči světovým stranám a analýzu viditelnosti. Analýza sklonitosti terénu je používána v rámci posuzování obrazu města pro detekci výrazných svahů, vyskytujících se převážně v údolí Vltavy a bočních údolích jejích přítoků, a dále má široké uplatnění mj. při posuzování environmentálních parametrů (potenciál odtokových poměrů, aj.). Analýza orientace vůči světovým stranám umožňuje posuzovat 7 Jedná se o zjednodušený digitální model povrchu, protože nepředstavuje zcela realistický obraz skutečného stavu. Pro jiné druhy analýz je k dispozici také „pravý“ digitální model povrchu, který vznikl na základě přímého měření výškové situace povrchu území fotogrammetrickými metodami. Tento model však pro konceptuální strukturální analýzy zástavby není úplně vhodný, protože obsahuje velké množství „šumu“, tj. hodnot, které jsou pro analýzu rušivé (parkující automobily, koruny stromů a keřů, nevalidní údaje nad vodní hladinou a v zastíněných oblastech, aj.)

zejména parametry související s přirozeným osluněním resp. mikroklimatickými podmínkami. Analýza viditelnosti je využívána v kombinaci s daty významných pražských vyhlídkových bodů k posouzení vedut a pražských horizontů.

Analýzy struktury zástavby jsou prováděny s využitím digitálního modelu povrchu. Pro potřeby Metropolitního plánu je využívána široká škála analytických postupů, které jsou zejména zaměřeny na tzv. zonální statistiky. Izolujeme-li z digitálního modelu povrchu pouze buňky popisující výšky budov (zástavby), je možné spočítat řadu statistických ukazatelů charakterizujících vzorky zástavby v libovolně definovaných dílčích územních jednotkách. Tyto analýzy bývají souhrnně označovány jako tzv. zonální statistiky. Nejčastěji jsou v případě Prahy zjišťovány maximální a střední hodnoty8 výšek zástavby a souhrnné hodnoty objemů obestavěného prostoru, přičemž základní jednotkou mohou být buňky pravidelné sítě (v případě Prahy byly použity čtverce o hraně 100 m), základní sídelní jednotky, lokality a bloky. Zonální statistiky, v kombinaci s údaji o celkové zastavěné ploše v rámci popisovaných územních jednotek umožňují velice přesně a jemně kvantifikovat stávající strukturu zástavby a její prostorové kapacity. Je základem pro správné vymezení typologie zástavby jako důležité pomůcky pro stanovení srozumitelné regulace území.

Zatímco zonální analýzy umožňují přesně specifikovat vlastnosti uvnitř vymezených částí území, z hlediska urbanistické formy je velice důležité také studium rozhraní mezi územími. Změříme-li například střední výšku zástavby uličního bloku (která se dobře uplatní např. při usuzování na typický charakter zástavby a objemové kapacity), neznamená to, že stejná hodnota je současně typická pro všechny budovy tvořící uliční frontu. Ve skutečnosti tomu tak je spíše zřídka: střední výška zástavby bloku je významně ovlivněna např. povahou vnitroblokové zástavby i rozptylem výšek jednotlivých ohraničujících uličních front, apod. Zároveň charakter území z hlediska obyvatele města je dán zejména tím, co lze pozorovat z veřejného prostoru. Tím se dostáváme k analýzám uliční sítě.

8 aritmetický průměr a medián

Obr: Ukázka analýzy výšky zástavby – počty nadzemních podlaží (1:5000)

Rozbor uliční sítě

Uliční síť je pro účely analýz zpracována do podoby sítě linií, které zjednodušeně vedou osami ulic, přičemž jednotlivé úseky začínají a končí na křižovatkách ulic. Osy ulic představují schéma veřejných prostranství, která byla vymezena v rámci průzkumu současného stavu využití území. Geometrie os ulic vychází z dat Základní mapy 1 : 25 000. Ve strukturách, ve kterých tvoří ulice přirozené bloky – typicky v kompaktní městské zástavbě, ve vilové zástavbě, apod. – lze specifikovat prostorové šířkové a výškové parametry ulic, a to i s rozlišením jejich levé a pravé strany. Pro toto vyhodnocení byl zpracován vlastní algoritmus, kombinující údaje Technické mapy a Současného stavu využití území. Pro každý uliční úsek tak jsou zjištěny údaje o střední šířce (a rozptylu šířek v rámci úseku) na levé a pravé straně. Tyto údaje následně slouží pro zpracování typologie uliční sítě a zároveň jsou jedním z podkladů pro stanovení charakteru zástavby.

Obr: Ukázka analýzy šířek uliční sítě (1:10000)

Rozbory deficitů vybavenosti

Pro zhodnocení nabídky i deficitů vybavenosti Prahy je vhodné použít komplexní přístup, který zahrnuje různé aspekty městského prostředí. Analytický postup založený na složitějším rozboru datových podkladů by se neobešel bez síťových analýz, jejichž výsledkem je stanovení míry dostupnosti zařízení pěšky i dostupnosti veřejnou dopravou, na které navazovalo odborné posouzení stávající obslouženosti jednotlivými typy a kapacitní nabídkou dané vybavenosti revidované oborovými koncepcemi i znalostí podmínek a záměrů v daném území. Míra nedostatku v rámci rozsáhlejších bilančních územních celků je relativizována počtem stávajících obyvatel i odhadem budoucích obyvatel na základě demografické prognózy v dotčených obslužných územích. Pro tyto účely byly využity zpracované heatmapy dokumentující územní koncentrace obyvatelstva.

Daný postup byl použit pro posouzení stávající nabídky i deficitů parků i celé škály občanského vybavení počínaje školami, obchodem i sportovními zařízeními konče.

Obr: Ukázka rozboru deficitů základních škol

Distribuce kapacit a činností

Rozbor fyzické struktury území je hlavním klíčem k tvorbě obrazu města. Územní plán však působí nejen na tuto vizuální stránku, ale – zejména – na stránku distribuce kapacit a činností v území (zátěží). Velikost, prostorové rozmístění a charakter aktivit v území určují dynamiku mobility osob i zboží a současně vyvolávají nároky na zásobování vodou, energiemi a informacemi. Čím větší je potenciální variabilita změn v území, rozvoje nových ploch, transformace kapacit a relokace aktivit, tím větší je nutnost při zpracování plánu dokázat odhadovat dopady možných variant prostorového uspořádání a variant charakteru a objemu rozvoje na celkové kapacity území a tím poptávce po zajištění dopravní obsluhy a zásobování. Klíčem k tomuto posouzení je modelování pravděpodobných kapacit na základě stanovené formy a míry zátěže území. Základním indikátorem je odhad hrubé podlažní plochy pro jednotlivé druhy aktivit. V nejhrubším členění se vždy jedná o odhad počtu residentů a počtu pracovních příležitostí v lokalitě, což jsou ukazatele ovlivňující základní poptávku po mobilitě osob v území a poptávce po dodávce základních médií (energie, voda, kanalizace).

Pro potřeby Metropolitního plánu byl zpracován interaktivní bilanční model, který umožňuje na základě série vstupních parametrů zohledňujících prostorové charakteristiky nové zástavby, intenzitu a druh využití (zátěž), údaje o současných bilancích obyvatel a pracovních příležitostí odhadovat dopady výstavby na rozvojových a přestavbových plochách na celkové kapacity a bilance území. Model umožňuje získávat zpětnou vazbu o dopadech zamýšlených parametrů návrhu plánu na rozvojových a transformačních plochách a je základem pojetí návrhu plánu jako digitálního procesu. Výstupy z modelu jsou dále porovnávány s údaji prognózy vývoje obyvatel a pracovních příležitostí do roku 2050.

Obr: Ukázka výstupu bilanční analýzy transformačních a rozvojových ploch z hlediska počtu obyvatel a pracovních příležitostí

Systém

Metropolitní plán jako informační systémZákladem Metropolitního plánu je strukturovaná databáze informací o prvcích plánu, která je propojitelná s daty Územně analytických podkladů, Informačního systému katastru nemovitostí, Informačního systému pro podporu rozhodování v území a dalšími informačními systémy o území využívaných v hl. m. Praze. Data jsou jednotně spravována a centralizována tak, aby všechny informační systémy, které data Metropolitního plánu budou využívat, mohla vždy čerpat jednotné a aktuální údaje. Přístup k datové základně bude technicky realizován prostřednictvím standardizovaného rozhraní – webových služeb. Toto řešení umožní, aby údaje Metropolitního plánu byly využívány v nejrůznějších zařízeních a aplikacích na bázi nejrozmanitějších technologií, ale přitom aby poskytovaly vždy shodné, věrohodné a správné informace z plánu.

Databáze údajů Metropolitního plánu byla využívána a naplňována postupně a byla zdrojem údajů jak pro vstupní urbanistické analýzy, tak do ní byly ukládány průběžné stavy rozpracovaného plánu. Souběžně s tím byly nad touto databází vytvářeny prezentační

informační systémy – generátor Krycích listů, prezentace výkresů, a další. Tím bylo zajištěno, aby všichni, kteří se na zpracování plánu podíleli, využívali vždy aktuální a shodné podklady, což se jednoznačně odrazilo i v zlepšení logické i obsahové integritě všech částí plánu. Na stejném principu bude založena prezentace plánu a zpřístupnění jednotných informací pro různé uživatele.

Obr: Strukturovaná databáze je základem Metropolitního plánu jako informačního systému

Informační systémy o rozvoji územíDigitální Metropolitní plán vzniká jako organická nadstavba systému informací o území, který je rozvíjen IPR v rámci projektů Územně analytických podkladů, Digitální mapy veřejné správy a Centrálního datového skladu GIS hl. m. Prahy. Toto pojetí umožňuje prezentovat Metropolitní plán v přirozeném kontextu široké škály dalších informací, což velice usnadní a zpřehlední pochopení konkrétní řešené situace v území.

Realizací Metropolitního plánu jako (informačního) systému je na základní úrovni dokončen soubor informačních systémů, které slouží k monitoringu, vyhodnocování a podpoře rozhodování o rozvoji území. Tento soubor se skládá z několika vzájemně provázaných systémů: Informační systém Digitální technické mapy, Informační systém Územně analytických podkladů, Informační systém Metropolitního plánu, Informační systém pro podporu územního rozhodování a Informační systémy sběru údajů o realizovaných stavbách.

Obr: Uzavřený systém informačních systémů o změnách v území

1. Metropolitní plán stanovuje údaje o možnostech rozvoje území formou územně plánovacích limitů a regulativů. Vedle toho přispívá sérií vysvětlujících údajů a informací.

2. Na základě územně plánovacích dokumentací a informací o stavu území (popsaných zejména v rámci Digitální technické mapy a Územně analytických podkladů) je prováděno rozhodování v území. Pro podporu této činnosti, včetně

IS Metropolitního

plánu

IS pro podporu rozhodování v

území

IS o realizovaných

stavbáchRÚIAN

IS Digitální technické

mapy

IS Územně analytických

podkladů

evidence vydaných rozhodnutí slouží informační systémy pro podporu rozhodování. V Praze je v provozu celoměstská evidence územních rozhodnutí9.

3. Fyzická realizace staveb je monitorována z největší části prostřednictvím dvou informačních systémů. Prvním z nich je Základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí, který eviduje mj. informace o budovách a jejich základních vlastnostech10.

4. Zatímco Základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí eviduje pouze budovy, které jsou předmětem zápisu do katastru nemovitostí, informační systém sběru geodetických dokumentací skutečného provedení stavby je orientován na všechny stavby, které jsou realizovány na základě stavebního řízení. Jedná se o systém zajišťující sběr aktualizačních dokumentací pro správu Technické mapy navázaný na proces stavebního řízení. Informační systém Digitální technické mapy slouží k evidenci údajů o základních povrchových i podzemních objektech v území, zejména jejich prostorové lokalizace. Technická mapa obsahuje digitální obraz fyzického stavu území, zejména zástavby, dopravních staveb, vodních toků, infrastrukturních sítí a objektů a dalších prvků, které zároveň tvoří urbanistickou náplň území.

5. Územně analytické podklady vycházejí z údajů technické mapy a významně je rozšiřují o údaje o využití území, prostorové struktuře a dalších tematických jevech – stručně o limitech a potenciálech jeho rozvoje.

Návrh plánu jako digitální procesMetodika zpracování Metropolitního plánu je od počátku založena tak, aby s maximálním využitím všech dostupných nástrojů umožnila získávání průběžné zpětné vazby z hlediska předpokládaných dopadů vznikající územní regulace na bilance, dopravu a životní prostředí. Tím se tato metodika značně odlišuje od běžné praxe zpracování územních plánů v ČR.

To mívá obvykle přímočarý postup sledující fáze: průzkum území rozbor návrh plánu vyčíslení bilančních dopadů zpracování dopadů na infrastrukturu a životní prostředí komplexní environmentální posouzení. S ohledem na časovou i technologickou náročnost posouzení především bilančních a odvozeně infrastrukturních dopadů prostorového a kapacitního řešení plánu obvykle bohužel nezbývá v termínech pro zpracování příliš velký prostor pro průběžnou validaci zvažovaných dílčích variant a parametrů návrhu. Dopravně inženýrské a environmentální modelování je většinou až „na konci potrubí“, tj. výsledky tohoto modelování až na výjimky nejsou z časových důvodů ve větší míře využity pro vyladění finálního návrhu plánu.

Interaktivní bilanční model

Metodika zpracování Metropolitního plánu se tento nedostatek pokouší potlačit využitím interaktivního analytického bilančního modelu. Jedná se o automatizovaný proces, který je přímo navázán na editační zpracování obsahu plánu a umožňuje získávat průběžný odhad dopadů navrhovaného řešení na distribuci kapacit a aktivit

9 Informační systém Proces Disponování Územím (PDÚ)10 Tzv. technicko-ekonomické atributy (TEA), např. datum dokončení, počet bytů, zastavěná plocha, druh svislé konstrukce a další.

v území, tj. míru zátěže území. Současně s tím je prováděno porovnávání bilančních charakteristik návrhu vůči současnému stavu v území a s jistými metodickými omezeními i srovnání vůči platné územně plánovací dokumentaci. Toto vyhodnocení slouží jako průběžný podklad pro korekce parametrů v návrhové části plánu a poskytuje vstupy pro navazující fáze hodnocení možných dopadů návrhu, zejména dopravního modelování. Přestože to zůstává časově náročnou disciplínou, je možné na základě výběru vhodných scénářů zpracovat dílčí ověřovací posouzení dopravních zatížení již v průběhu návrhových prací, které pomohou vyhodnotit nejkritičtější otázky návrhu. Tím je do velké míry eliminováno také riziko „nepříjemných překvapení“ v environmentálním modelování (typicky hluk a emise), které zatím zůstává finální částí návrhového procesu de facto bez možnosti interakce.

Interaktivní bilanční model má dva hlavní účely: vyhodnocení urbanistických a bilančních charakteristik lokalit vymezených v návrhu plánu a vytvoření vybraných podpůrných vrstev plánu.

Výchozími datovými vstupy modelu jsou návrhem územního plánu neměněná data současného stavu využití území, technické mapy (budovy) a katastrální mapy, dále vymezení „územních jednotek zón dopravního modelu“ a „bilančních územních celků“ a nakonec bilanční data stavu počtu obyvatel a pracovních příležitostí. Interaktivně upravovanou část dat tvoří geometrické vymezení a základní identifikační a typologické určení lokalit doplněné údaji o návrhových parametrech rozvojových a transformačních ploch. Na základě těchto údajů je automaticky odvozovány dvě série údajů: urbanistické charakteristiky současného stavu lokalit, které jsou podkladem pro určení návrhových parametrů rozvojových a transformačních ploch a dále celkové bilanční charakteristiky počtu obyvatel, pracovních příležitostí a prostorových stavebních kapacit v jednotlivých lokalitách. Doplňkově jsou dále odvozovány bilanční údaje lokalit pro potřeby návrhu technické infrastruktury, zejména zásobování vodou, odkanalizování, zásobování plynem a elektrickou energií. Využívání modelu tvoří uzavřený proces umožňující průběžnou kontrolu a optimalizaci návrhových charakteristik Metropolitního plánu.

Technologicky je model začleněn do editačního prostředí digitálního zpracování Metropolitního plánu11.

11 Editační linka je realizována v prostředí ESRI ArcGIS for Desktop, model je realizován jako série automaticky spouštěných skriptů vytvořených v jazyce Python. Datové úložiště tvoří SDE geodatabáze realizovaná v databázové technologii Oracle

Prezentace plánuZpřístupnění informací Metropolitního plánu také může být velice dobře přizpůsobeno hlavním uživatelským skupinám a jejich potřebám. Tradiční (zákonem vyžadovaná) prezentace výkresové a textové části je vhodná zejména pro účely studia celkové urbanistické koncepce území a zjišťování zásadních územních vazeb a závislostí. Nicméně, pro potřeby rozhodování o umístění konkrétních záměrů v území, které se ve velké většině odehrávají v územním detailu jednotlivých pozemků či plošně nerozsáhlých území, jsou mnohem efektivnější jiné způsoby prezentace. Stěžejním výstupem Metropolitního plánu budou nově tzv. Krycí listy lokalit - ucelená souhrnná informace o možnostech rozvoje každé lokality Prahy. Pro snadné vytváření popisu lokalit všemi zpracovateli současně byla vytvořena speciální aplikace, využívající mj. i automatizovaných výstupů z mapových částí zpracovávaného plánu i dalších datových podkladů.

Na obdobném principu bude zpracována také aplikace pro prohlížení plánu pro veřejnost. Katalog informací o lokalitách, zobrazující Krycí listy, přitom může být zpracován jak tradiční tištěnou formou nebo její obdobou - PDF katalogem.

Prezentace plánu bude využívat všechny současně využívané technologie, aby plán mohl komunikovat co nejpřirozeněji se všemi hlavními skupinami uživatelů. Vedle tištěné podoby bude plán dostupný v prostředí www a počítá se také se zpracováním aplikace pro mobilní telefony a tablety.

s rozšířením Spatial.

Obr: Ukázka krycího listu

Údaje o regulativech stanovených Metropolitním plánem jsou (jako pro každý územní plán) v čase stálé a mění se pouze zákonným procesem pořizování změn. Oproti tomu údaje o stavu a právních limitech využití území jsou v čase proměnné a jsou aktualizovány průběžně s měnící se reálnou situací ve městě. Jejich souhrnné zpracování je úlohou Územně analytických podkladů hl. m. Prahy, v jejichž rámci vznikl také jeden unikátní výstup určený pro účely zjištění stavu a limitů v konkrétním (malém) území – Georeport12.

12 http://wgp.urm.cz/georeport/

Obr: Ukázka Georeportu

Pro účely rozhodování v území, přípravu investic, realitní činnost a další obdobné aktivity bude možné na základě homogenních a prostorově propojitelných dat Digitální mapy veřejné správy hl. m. Prahy, Územně analytických podkladů a Metropolitního plánu vytvářet celou řadu účelových výstupů, aplikací i informačních systémů, které umožní velice rychle nalézt a analyzovat konkrétní studovaný aspekt území. Kombinací údajů z Krycích listů lokalit s údaji Georeportu a popř. dalšími informačními zdroji a analytickými nástroji informačního systému získá uživatel velice silný, objektivní a transparentní nástroj pro své účelné rozhodování.

Podrobné poznámky k mapovým podkladůmMapový podklad pro Metropolitní plánVýběr mapových podkladů pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovacích dokumentací v Praze je zvolen s ohledem na získání co nejaktuálnějšího a skutečnosti nejbližšího obrazu území, při současném dodržení požadavků vyplývajícím z právních předpisů. Vyhláška č. 500/2006 Sb. v §3 definuje katastrální mapu, Státní mapu 1:5000, Základní mapu České republiky 1:10 000 – 1:200 000 a Mapu České republiky 1:500 000 jako mapové podklady pro zpracování územně analytických podkladů a územně plánovací dokumentace. Zároveň umožňuje využívání účelově vytvořených digitálních vektorových mapových podkladů v případě, že státní mapové dílo není v této podobě k dispozici13. Vedle toho umožňuje, aby byl tento podklad doplněn tak, aby obsahoval další skutečnosti zjištěné vlastním průzkumem území. Pro Prahu je důležité, že právní předpis výslovně umožňuje využívat jako mapový podklad pro územně plánovací činnost technickou mapu, pokud jí má pořizovatel k dispozici.

Metropolitní plán je zobrazován nad digitálním mapovým podkladem, tvořeným Digitální katastrální mapou a Účelovou katastrální mapou. Základem mapového podkladu je katastrální mapa v digitální vektorové podobě, tj. kombinace Digitální katastrální mapy a Účelové katastrální mapy. Stav katastrální mapy v Praze je v porovnání s velkou částí jiných oblastí České republiky v relativně dobré shodě s reálným stavem v území. Linie hranic parcel proto byly přednostně využívány pro tvorbu hranic prvků rozhodujících regulativů Metropolitního plánu.

Pro zobrazení výkresů širších vztahů je využívána Základní mapa České republiky 1:50 000. Data ZABAGED® , která jsou při územně plánovací činnosti v Praze rovněž široce využívána, nemají statut Státního mapového díla, proto jsou využita pouze jako datový (nikoli mapový) podklad.

Přes relativně dobrou kvalitu katastrální mapy v Praze je zřejmé, že pro účely zpracování územního plánu složitého urbanizovaného území je katastrální mapa nutným, ale nikoli postačujícím podkladem. Katastr nemovitostí neeviduje celou řadu územních prvků, které zásadním způsobem určují charakter, strukturu a faktické využití území. Jedná se především o stavby dopravní a technické infrastruktury14. Zejména mosty, tunely, tělesa dálnic, rychlostních komunikací, silnic a místních komunikací, které tvoří z velké části urbanistickou kostru území, nejsou obsahem katastrální mapy. Obsahem katastrální mapy však není ani řada dalších staveb, např. vodní díla, drobné stavby a další. Zejména mimo zastavěné území města, v příměstské krajině, je parcelace území velice často pozůstatkem historického způsobu zemědělského obhospodařování území a s tím souvisejícího majetkového uspořádání a neodráží dostatečně fyzické proměny, kterými tato část krajiny prošla v průběhu urbanizace.

13 § 3, odst. 1 „Není-li státní mapové dílo v digitální formě k dispozici, lze s využitím státního mapového díla vytvořit mapový podklad v digitální formě“14 § 9 odst. 1 zákona č. 268/2015 Sb. kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - poslední věta bodu 1): "Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku."

Obr: Ukázka katastrální mapy - situace v oblasti Počernického rybníka (1:10000)

Datové podkladyPři vytváření regulativů a informativních prvků Metropolitního plánu byla využívána (také s ohledem na danosti katastrální mapy) vedle údajů o parcelách Informačního systému katastru nemovitostí (polohové určení a druh pozemku) také data klasifikace struktury a využití území Současného stavu využití území a další data urbanistického průzkumu (zejména vymezení veřejných prostranství, výšky zástavby, atd.). Dalším rozsáhlým vstupem pro Metropolitní plán byla data limitů využití území, které jsou součástí Územně analytických podkladů hl. m. Prahy.

Urbanistický průzkum Současného stavu využití území hl. m. Prahy je výstupem podrobného terénního mapování fyzické struktury a reálného využívání území v měřítku 1:5000. Toto dílo vzniklo a je udržováno jako součást Územně analytických podkladů a je prezentováno jako hlavní součást Atlasu Praha 500015. Obsahem současného stavu využití území jsou podrobná data vymezení struktury území – např. výšky budov, střešní krajina, veřejná prostranství, partery, aj. a využití území – témata jako jsou bydlení, občanské vybavení, doprava, technická infrastruktura, krajina a řada dalších. Podrobně se tomuto podkladu a příkladům jeho využití věnuje sešit Praha/Atlas 5000. Polohopisným základem pro zpracování současného stavu využití území je Digitální technická mapa, která je součástí Digitální mapy veřejné správy hl. m. Prahy16.

Při tvorbě metodiky zpracování Metropolitního plánu byla dále využívána bohatá datová základna Územně analytických podkladů, spravovaná v rámci Centrálního datového skladu GIS hl. m. Prahy. Úplný přehled datového obsahu tohoto skladu je k dispozici v Geoportálu hl. m. Prahy17.

15 http://uap.iprpraha.cz/atlas-praha-500016 Podrobnější popis jednotlivých součástí Digitální katastrální mapy a Digitální mapy veřejné správy hl. m. Prahy je uveden na konci tohoto sešitu17 www.geoportalpraha.cz

Obr: Ukázka dat katastru nemovitostí – druhy pozemků - situace v oblasti předpolí Jiráskova mostu (1:5000)

Obr: Ukázka dat Současného stavu využití území a Technické mapy - situace v oblasti předpolí Jiráskova mostu (1:5000)

Digitální katastrální mapaDigitální katastrální mapa je elektronickou (vektorovou) podobou katastrální mapy. Je vedena Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Obsahem katastrální mapy je zobrazení stavu evidence katastru nemovitostí, tj. veřejného souboru údajů o nemovitostech a vlastnických a jiných věcných právech k nemovitostem18. Katastrální 18 §1 zákona č. 344/92 Sb. o katastru nemovitostí České republiky

mapa není zobrazením fyzického stavu území, neboť evidovaná skutečnost v katastru nemovitostí se od reálné situace v území může z mnoha důvodů odlišovat. Nicméně, katastrální mapa je jedinou mapou velkého měřítka souvisle pokrývající území celé České republiky a tvoří jednu ze součástí Státního mapového díla19. Z tohoto důvodu slouží jako základní mapové dílo pro řadu činností veřejné správy a pro tvorbu informačních systémů, mimo jiné také v oblasti územního plánování. Digitální katastrální mapa je též zdrojem údajů do Základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)20.

Polohová přesnost a obsahová podrobnost Digitální katastrální mapy není na území ČR homogenní, v Praze odpovídá cca měřítku 1:500 - 1:1000. Digitální katastrální mapa není dosud k dispozici pro celé území Prahy (k 1.8.2015 pokrývala celé území 98 katastrálních území ze 112).

Digitální mapa veřejné správy hl. m. PrahyDruhým projektem je pořízení a aktualizace základních digitálních polohopisných a výškopisných podkladů, který nese od prosince roku 2013 souhrnné označení Digitální mapa veřejné správy hl. m. Prahy. Jedná se o soubor několika základních digitálních děl nezbytných pro plánování města a obecně správu města:

Technickou mapu hl. m. Prahy, Účelovou katastrální mapu hl. m. Prahy, Ortofotomapy hl. m. Prahy, Základní mapu Prahy 1:25000 a 3D model Prahy.

Technická mapa je úplným a nejpodrobnějším obrazem skutečného stavu povrchové situace a vedení sítí technické infrastruktury s podrobností a polohovou přesností odpovídající měřítku cca 1:500.

Účelová katastrální mapa je digitálním vektorovým obrazem katastrální mapy a je udržována IPR pro katastrální území, na nichž není dosud vyhlášena státní Digitální katastrální. Podrobnost a polohová přesnost účelové katastrální mapy na území Prahy je obdobná polohové přesnosti a podrobnosti Digitální katastrální mapy.

Všechny části Digitální mapy veřejné správy hl. m. Prahy vznikaly a byly v Praze rozvíjeny víceméně evolučním způsobem již od poloviny 90 let21. Teprve v nedávné době se podařilo dosáhnout jednoznačného vyjádření poptávky města po základních mapových podkladech jako nepostradatelného východiska pro agendy a činnosti veřejné správy22.

19 §3 Nařízení vlády č. 430/2006 Sb. o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání20 Zákon č. 111/2009 Sb. o základních registrech veřejné správy21 Technická mapa byla založena na konci 80 let, první použitelné výstupy však přišly na svět až v polovině 90 let spolu s účelovou katastrální mapou (její dokončení bylo až v roce 1999). Ortofotomapy jsou systematicky pořizovány městem od roku 1996, 3D model od roku 2001. Základní mapa 1:25000 byla poprvé pořízena v roce 2010.22 Usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy 33/49 ze dne 12.12.2013 k vymezení potřeby Digitální mapy veřejné správy hl. m. Prahy

Obr: Technická mapa – mapa technického využití území (1:5000)

Digitální 3D model PrahyNaprostou novinkou v historii zpracování pražských územních plánů je možnost využití digitálního 3D modelu Prahy. Jedná se o součást Digitální mapy veřejné správy, z níž jsou pro Metropolitní plán podstatné zejména Digitální model terénu a 3D model zástavby. 3D modely měst jsou nejčastěji využívány pro prezentační a vizualizační účely, což je ostatně i klasické využití tohoto podkladu v případě Prahy (typicky ověřovací zákresy nových záměrů do pražských panoramat). Při zpracování Metropolitního plánu byl však 3D model rozsáhle využíván zcela jiným způsobem – totiž pro analytické účely. Dostupnost modelu umožnila jednak provádět morfologické analýzy reliéfu, ale zejména umožnila podrobně studovat prostorovou, výškovou a hmotovou strukturu zástavby, která se stala zásadním východiskem pro návrhovou část Metropolitního plánu.

Obr: 3D model Prahy