^eOTo

105

91 i k r O m e g a S.

1^:

ÇyCj

I£51

PeiImluva.

tenái, kterému bnde divný titul této knížky,musíme vysvtliti, že píinou jeho jsou nynjší okol-nosti, které nám zabránily udati na titulu Jméno spi-sovatele. Jest to jeden z nejvýteenéjsích duch vbeca uznaný první spisovatel Francouz, jehožto pouhé

jméno, kdybychom je byli na titulu poznamenali, byloby zavdalo píinu protivníkm našim k pronásledo-vání této knížky, jejížto obsah, jak každý po peteníuzná, jest zcela nezávadný. Úel nás pi této prácibyl, aby obecenstvo naše seznalo alespo ponkudvýteného ducha, jenž hýbal svého asu celou Evro-pou, a z jehožto spis posud nebylo nic do eštinypeloženo.

Dodávám ostatn na dorozumní všem tém, kteíjiž pivykli všechno, co ve spojení s nížepsaným jmé-nem vyjde, bez ohledu na obsah pronásledovati, ževšechny povsti zde obsažené vyal jsem z vydáníspis tohoto spisovatele, které vyšlo ve Vídni r. 1810,tedy za absolutních as.

V Kutné Hoe ke konci záí 1851.

K. Havlíek.

w

ÍP

Obsah.

Strana.

Mikromegas. Historka filosofická ..... 1Memnon ili moudrost lidská 25Rozum na cestách 36Svt jak je. Vidní BabukoTO 45Popis cest Skarmeiiladovych 65Jeanot a Colin 77Bababek ili FAkirové 91Platonv son 97Béloch a ernoch 108Cosi^Sancta 121Hodný bramÍD 131

NIKR0IIEGA8.

Historka filosofská.

ástka první.

v jedné z planet, ježto krouží okolo hvzdySirius nazvané, nacházel se též mladý velmi dvtipný

muž, kteréhož jsem na své ceslé po našem mraveni-

šti nauil se znali^jmenovalC se Mikromcgas, kterýmžto

jménem by vlastné se všichni svéta vclikáši nazývatiméli. Výška jeho vztahovala se na šest mil; roza-

mímC pod šesti mílemi lyryadvacet tisíc krok zem-móických, každý o pll stopách.

Nkteí potái, lidé to obecenstvu vždycky pro-spšní, uchopí se a^i honem pera i shledají, že když

p. Mikromegas, obyvatel Siria, s hlavy k pate ly-ryadvacet tisíc krok má, což je stoadvacet tisíc stopnašich, a když ray pozemané sotva po péti stopáchmíváme, oni, jak pravím, ihned shledají, že koule,

z které Mikromegas pochází, následovn jedenadvacetmilion šestkráte stotisíckrát více objímali musí, nežli

naše zemika. Nic v pírod obyejnjšího. Slálkovénkterých mocná nmeckých a vlaských, ježto lzeza pl hodiny obejiti, u pirovnání k íši ruské, ture-4;ké a ínské poskytují jen mdlý obrázek všelikýchrozliností, které píroda pi všech b}tostech provedla.

1

Když J. Excelencí postava lak vysoká byla, jakjsem práv popsal, pak tuším všichni naši ezbái amalíi bez váhání piznají, že jeho pás asi na pade-

sát Usíq porynskj'ch stop obnášel, vru hodnou proporci.Duch pak jeho byl jeden z nejvzdélanéjsích, jaké

jsme zde na zemi kdy mèli: vdU mnoho mnohovécí, a nkteré z nich sám vynalezl. Již v dvésl apadesátém roce vku svého, když ješt studoval jakse tam sluší, v jesuitské koleji své planety, byl mocí

svého ohromného dvtipu již pes padesáte úloh Eu-klidesových rozešil. Tedy nejmén o osmnáct více,než Biaise Pascaly který uhodnuv jich dvatice^ jen

hravé (jak sestra jeho tvrdí), potom stal se velmi

chatrným geometrem a prašpatným metafysikem.

Když Mikromegasovi bylo clyry sta a padesátelet, totiž když byl práv vyšel z let pacholetských,rozpytval více z drobných hmyz nemajících ani docelasto stevíc (stop) v prmru a nemohoucích obyej-nými zvtšovacími sklíckami ani pozorovánu býti. Slo-

žil o tom znamenitou knihu, jenž mu ale nkolik šrtekspsobila. Mufti toho kraje, z nhož Mikromegas po-cházel, jsa náramné malicherný a nevdomý nalezl vjeho díle podezelé, kiklavé, opovážlivé, kacíské ci

alespo kacístvím páchnoucí sady i tuze ho proná-

sledovaly spor šel o to, zdali tvar blech sirijských

jest tentýž, jako hlemejž. Mikromegas zastával se

vtipn, tak že si všechny panicky na svou stranu získal.

Pe ta trvala dv sté a dvacet let. Posléze dal tnufUzatratiti tu knihu skrze právníky — kteí ji ani nebyliètli a skladatel její dostal zápove, po celých osm set

let se u dvora neukázati.

On ale toho hrub neželcl býti vypovzenu odedvora, kde bylo plno postivack a pikléu. Složiljesté uštpanou píserí proti muftimu, již si tento skoro

3

ini nepovšimnul; pak se vydal na cestu s planety na

planetu, aby si jak íkávají ducha i srdce dkladnéyzdèlal. Kdo jsou zvyklí jenom v koárkách nebo vberunkách cestovali, bezpochyby užasnou nad povozy

téch hoejších; nebot my tady na naši hroudu nepo-chopujeme nic, co pesáhá naše zvyklosti. Náš milýcestovatel znal výborné zákony tíze a také všechny

síly pitažlivé i od^trkavé. Umel jich tak vhodné po-užívati, že nékdy pomocí paprsku jindy s píležitostí n-jaké komety on i jeho družina s koule na kouli se

dostávali, zrovna jako pták s vétve na vtev skáe.V krátkém case probhl mlíní dráhu, i musím tu vy-znati, že nevidl za hvzdami, kterými ona je zasetá,

ono spanilé nebe ohnivé, jež že blÍ7;ko ped svým dale-kohledem vidl na slovo vzatý viká Derham^se chlubí.

Tím nechci nikoli tvrdili, že p. Dcrham špatné vidl.Bh zasli! ale Mikromegas nacházel se nn místechsamých i byl výborný pozorovatel a — nechci všaknikomu odmlouvati.

Mikromegas po dlouhém toulání pišel na kouli

Saturna. Jakkoliv byl zvykl nové vci spatovati,pece z poátku vida malinkost té koule a její oby*-vatel, nemohl se jako vznešenjší zdržeti pousmání,

jaké nkdy i tm nejmoudejším vyskoí. Saturn totižnení více jak devlsctkrále vtší nežli naše zem a obyva-

telé toho kroje jsou trpaslíkové, nejsoucí vlší lec asi

tisíc sáh. Z poátku se spolu se svými lidmi ovšemtrochu úsmšné nad tím pozastavoval, rovnž asi jakose vlaský hudebník pozasmje nad musikou Lulliho,když pijde do Francouz. Avšak náš Sirian, jukožtomuž velmi rozumný hnedle pochopil, že bytost myslícínemže býti proto smšnou, že má jenom šest tisícstop výšky. Tuk se brzy seznámil se Sutuniany, kteíite nad ním nemohli dost nadiviti, i vstoupil v pátel-

1*

ství s tajemníkem akademie saturnské , s mužem velmidvtipným, jenž sice sám nic nebyl vynalezl, jenžale vynálezy jiných skrz naskrz znal, a pi tom malépísniky a velké poty jakžlak skládati umél. Sdélímzde, pro potšení tená, podivnou rozprávku, jižMikromegas a p. tajemník jednoho dne spolu vedli.

ástka druhá.

Rozmluva siriana se saturanem.

Když se Jeho Excelencí byla položila a tajemníkk jeho oblieji byl pistoupil, zaal Mikromegas : Musí

se vyznali, že píroda je perozmanitá. Ano, vece

na to saturan, píroda je jako rabátko s kvtinami,

kde — I Rechte rabátko býti rabátkem! Ona je, vecetajemník dále, jako spolenost blondinek a brunetek.,

jichž ústroj .... A, co mn po vašich brunetkách !dí na to druhý. Ona jest tedy jako obrazárna, kde

tahy .... I to ne, pravím vám, píroda jest jako

píroda. Na bych hledal pro ni podobenství ? Bychse vám zalíbil, odpovdl tajemník. Mn nejde o to,rce cestovatel, abyste se mi líbil, nýbrž chce se mi

pouení. eknte mi pak, kolik smysl mají lidé navaši kouli ? Dva a sedmdesátý povdl akademik ;i litujeme každého dne, že jich máme tak málo. Našefantasie pesahá daleko široko naše poteby, i na-

cházíme že pi všech naších dva a sedmdesáti smy-

slech, pi našem kruhu a našich pli msících pedce

jsme hrub obmezeni ^ i pi vší zvdavosti a všechtch nesíslných vášních, které z našich dva a sedm-desáti smysl vznikají, pedce cítíváme dost asto

dlouhé chvíle. Milerád vám to iím, vece Mikrome-

gas, nebol na naši konli máme skoro po tisíci smy-slech, a ješte nám zbývá jakási tekavá touha, jokásinepokojnosl, jenž nám ustaviné dává na srozumènon,

y.e jsme nepatrní tvorové a že nkde bytosti musíbýti mnohem dokonalejší. Cestoval jsem již trošku,i videi jsem smrtelníky jsoucí o hodné nižší, ale zase

takové, jenž nás vysoko pedí : avšak nikdy nenašeljsem které, coby nemli více žádostí nežli pravých

poteb, a poteb více nežli možností jim vyhovení.

Snad nékdy pijdu na kraj, kde nebude nieho schá-

zeti ^ ale posavad nikdo mi nemohl o tomto kraji po-

dati bezpených zpráv.Saturnan i sirian pohroužili se v domnénky ; ale

po mnohém dvtipném i rovnž nejistém rozumovánímuseli se navrátiti ke skutenostem. Jak dlouho ži-

jete u vás ? poal sirian. Ach, velmi krátký as, od-

povdl saturnan. Pravé tak jako u nás, rce sirian :my si také na tu krátkost života vždycky stžujeme.Musíf to býti asi všeobecným zákonem pírody. Ach !

m}' býváme živi, pravil saturnan, pouze za šest set

velkých slunce pevrat. (Podle našeho poítání ob-

náší to asi patnáct tisíc let). Nahlížíte dobe že setu umírá sotva se narodí ; naše bytost jest takto pun-

tikem, naše trvání okamžením, naše koule práškem

slunením. Sotva zaali jsme se trochu uiti, hle, již

tady pro nás smrt, díve než máme jakých zkušeno-stí. Já co se mne týe netroufám si dlali jaké plány probudoucnost 5 zdam se sobe býti krpjí vody v ne-smírném moi. Vru stydím se, zvlášt ped vámi,za smšnou svou figuru.

Kd/ byste nebyl fiiosofem, odvtil mu Mikromegas,ostýchal bych se vás snad uraziti zprávou, že náš

život sedmsetkráte déle trvá, nežli váš. Avšak víleluze dobe, že když tlo teba živlm navrátiti aby

6

od pírody zaso v jiné podob oživeno bylo, ze to vy-padne najedno, jesllihychme žili jednu vécnosl anebo

toliko jeden den. Byl jsem v krajích, kde se tisíc-

kráte déle žije nežli u nás doma, a pi'edce nalezl jsem,

že tam ješlé na krátký vek reptají. Ale všude na-

potkal jsem také lidi rozumné, kteí jsouce svým po-

dílem spokojeni pvodci pírody dekují. On vystrojil

vesmír co nejrozmanilèji a zárove co nej^tejnolvár-

néji. Na píklad, všechny myslící b}tosti liší se odsebe a zase všechny vesms jsou si prvotné podobnymyslí a chtivostmi. Materie jest všude rozprostena, máale na každé kouli svéta jiné a rozliné vlastnosti.

Kolik téch rozliných vlastností poítáte ve vaši materii?

— Mluvíteli o vlastnostech, dí saluran, bez nichž bytato koule dle nnšeho mínní obstáti nemohla, téchpoítáme ti sta, jakož jsou: rozproslranénost, nepro-

nikanost, pohyblivost, tíha, dlitelnost ald. — Bezpo-chyby, rce sirian, vystaí malý tento poet k úelm,pro než Stvoitel toto malé bydlišt vaše zídil. Já

obdivují ve všech dílech jeho moudrost 5 vidím všude

rozdílno.4 ale všude také souhlasnou shodnost. Koule

vaše je malá, a malí jsou také její obyvatelé 5 vy

máte málo smyslu: látka vaše málo vlastností; všechno

io jest dílem Prozetelnosti. Jakou pak barvu mávaše slunce, jestli jej dobe opátrá. Do žlutá bílou,odpovédt*l saturan, a rozeberemeli jeden jeho papr-

slek najdeme, že obsahuje sedm barev. Ncše slunce

záí ervenavé, rce, sirian, i máme devèt a tidcet hlav-ních barev. Ani jedno slunce ze všech, kterým jsem

se piblížil, nemá podobu druhého, rovnž jako u vásnenajdete obhej, jenžby se pranic nerozeznával od

obliéejíi druhých.

Po více jiných podobných dotazech ptal se, kolik

poítají na Saturnu bytelné rozdílných substanci,

dovédèl se jich tidcel : totiž Boha, prostoru, hmotu,

rozsáhlé hylosli, které cílí, rozsáhlé bylosU, ježto myslí

a cítí^ myshcí b3toFti, ježto nemají žádnou roztáhlost,

bytosti pronikané a nepronikané atd. Sirian, v jehož

vlasti jich ti sta napoítali, a jenž jich ti tisíce ji-

ných nalezl na svých cestách, nemalé divení tím zp-sobil filosofovi sat'irnskému. Posléze sdlivše sobe

jeden druhému trochu toho, co vèdèli, a více toho, conevédéli, a pomudrovavšo si o revolucích sluneních,

asmyslili si udlati spolu malou cestu ûlosofickou.

ástka IelL

Cesta siriana se saturanem.

Oba naši milí filosofové byli již hotovi vyplavati

po atmosfée Saturnové s hezkou zásobou nástroj ma-tematických, tu milenka saturanova, dovédévši se o

tom, pikvapí jej slzami obmékovati a od úmyslu na

cestu odvraceti. BylaC to rozmilá brunetka, malá sice,

nebof mila jenom šest set a šedesát sáh, ale malýzrfist na ni byl nahrazen mnohými vnadami a píjem-nostmi. Ha! ukrutnice! zvolala ona, když jsem ti pat-

náct set let odolala, když jsem posléze zaala se tobé

oddávati, když jsem sotva sto let v tvojím náruí užila,

te mne zanecháš proto, že s obrem jiného svéta po-cestuješ? Jdi si, jdi, tys jen tekavý novinká, tys nikdy

nemiloval; ty ani nejsi pravý saturan, siceby si zstal

vrným. Kam pak pobehneš? co jenom pcínáš? Našemsíce nejsou tak toulavé, náš kruh neméni se tak,jako ty. Vela, již nikdy nebudu milovati. Filosof

objal svou milenku, i plakal s ni, jakkoliv byl filosofy

8

dáma sice upadla do mdlob, ale pozdji potšila se8 jedním švihákem.

Za lim oba naši zvdavci vyjeli 5 nejprve vskoilina kiöh Salurniiv» jejž nasli hrubé plochý, kteroužplochost jeden obyvatel naši kuliky docela dobeuhodnul; odtamtu pecházeli s musice na msíc. Jednakometa letla tésné okolo posledního msíce^ když setam pravé vynacházeli; i vyšvihli se na ni i se svoudružinou a se svými nástroji. Mélif již asi sto a pa-desáte mil uraženo, když se potkali s trabanty Jupi-terovými. Filosofové milí vydali se na Jupitera sa-

mého, i strávivše tam rok dovédéli se pekrásné ta-jemnosli, kteréby pišly do tisku, kd>by nebylo panuinkvisilor; oni by totiž nkteré myšlénky shledali tuzedrsnými. etl jsem rukopis toho díla v knihovn slo-vutného biskupa 5 jenž mi ukázal všechny své

knihy s laskavostí a vysokomyslností, které nelze dost

vyn a chváliti.

Ale navrafme se k našim milým pocestným. Opu-

stivše kouli Jupitorn, projeli prostoru asi sto milion

mil, z vroubili pobeží planety Maršový, klerá jak po-védomo o ptkráte menší Jest, nežli naše malá kulika;vidli též oba mpsíce této planety, ježto ušly bystrým

zrakm našich hvzdá. Vím arci, že pater Castelbude psáti a sice velmi šprýraarsky proti existenci

obou tchto msíc; ale já se strany toho vztahují naty, jenž pro obáobnost rozumují. Tito statení filo-

sofové vdí, jakby Maršoví, tak tuze vzdálenému od

slunce,, zatžko bylo obstáli, kdyby neml pi nejmen-ším alespo dva msíce. Nech si je tomu jakkoliv,naši dva panákové nalezli jej tak mahS že se obávalinenajiti tam žádného noclehu, a proto šli svou cestou

déle jako dva pocestní, kteí ošklivíce si bídnou kr-ma vesnickou, radši dále až do nejbližšího mesla po-

spíchají. Avšak siiian a jeho soiiiJnih br^y toho li-

tovali. SliC dlouho dlouho i nenašli nic. Posléze uzeli

malé kuiitavé svtýlko, byle to naše zemé; sotva asi

bylo vítané jim, kteí s Jupitera picházeli. Nicménze strachu, aby nemuseli podruhé litovati, ustanovili

se ta vystoupiti. Slexli se až na ohon komety, a na-

lezše pravé na blízku zái severní, spustili se do ni

i dostali se na zem na severním behu moe balti-ckého, dne o. ervence y r. 1737 nového letopotu.

ástka tvrtá.

Co se jim na kouli zemské namanulo.

Vypoinuvše si néjaký as, sndli k snídaní dvéhory, které jim služebníci jejich velmi zpsobné po-dali. Pak jim pišla chul poohlídnouti se po zemice,na niž se nacházeli. Prvn šli ze severu na jih.Obyejné kroky siriana a jeho lidí obnášely asi potidceti tisících porýnskych st^p : trpaslík ze Saturna

tžce pachtil se za nimi : nebof když onino jeden krokuinili, on musil jich asi dvanáct udli.ti : pedstavte

si (jestli je totiž volno dlali taková pirovnání), toho

nejmenšího podpažního pejska, jenžby chtl staili za

nkterým kapitánem královské pruské gardy.Cizinci, an hodn erstv kráeli, zvroubili ze-

mkouli za šest a tidcct hoiiin *, slunce, ovšem, ivlastn zem koná podobnou cestu za jeden den

;

avšak teba sob pomyslili, že Ui jde mnohem poho-dlnji toili se okol > své osy. nežli když se pškystupá. I pišli zase tam, odkud byli vyšli spozoro-

vavše po cest onu pro n skoro neviditelnou louži,již Stedozemním moem pezývají, a ješl jiný rybní-

10

cek jenž pod jménem velkého Oceánu toto krtište ob-kliuje. Trpaslíkovi sla voda sotva pres kotník, adruhému sotva paty omoila. Oni se pokoušeli jakmohli tam i zpátky u výši i v hloubce, aby vyskoa-mali, zdaž je koule ta obydlena ili nic. Oni se shr-

bovali, pilehali na zem, obmakávali všude 5 ale jejich

oci i ruce nejsouce ani malounko piméeny k témmalikým bytostem, které se zde plazí, nepoily pra-nic toho, coby je bylo mohlo na domnnku pivésti,že my a naši brati, druzí obyvatele této koule, mámeest býti na svélé.

Trpaslík, jenž nékdy stelil aniž nabil, soudilhned zprva, že není nikoho na zemi. První jehodvod byl ten, že on nikoho nevidl. Mikromegasdal mu zdvoile na dovtípenou, že jest tuze špatnétakové rozumování: nebof pravil mu, vy s vašima ma-lýma oima zajisté nevidíte jisté hvézdy padesáté ve-likosti, kteréž já velmi zetelné spatuji 5 sute pak,že hvézd téch ani není? Ale, dí na to trpaslík, jádobe makal. — A pece jste špatné obmakal, odpo-védél mu druhý.

Ale, vedl trpaslík svou, koule tato je tak špatné

sestavena, tak nepravidelná a její podoba tak sméšná,

i všechno tu zdá se býti v náramném zmatku: viztejen ty malé potky, jak žádný z nich netee rovné;ty rybníky nejsou ani kulaté ani tverhranné, ani oblé,

aniž mají jakou pravdivou podobu; hle všechny ty

špiaté zrnka, kterými koule tato je posetá a o než

jsem si kži na patách rozdrel! (Myslel tu vrchy).Pozorujeteliž pak také podivnou podobu celé té kule,

jak je placatá k polfím (tonám), jak se nejapné okolo

slunce toí, tak že krajiny pod tonami ležící nemo-hou vzdlané býti ? Ze tu nikdo nepebývá, myslím

11

to nejvíce proto, ponvadž se zdá. žehy lidé zdravéhorozumn nemohli clilít zde z*

12

nost Mikroraegas se nad tím zvíálkem velmi poza-

stavovaly on je skoiimal velmi trplivé, a vyskoumal

tolik, ze nelze nikoli viti, žeby v néra jaká duše

pebývala. Oba cestovatelé potom již byli svorní vmyšlení, že v našem bydlišti není pražádná bytostducba rozumného, až pomocí drobnohledu spozorovali

cosi vtšího, nežli byla velryba, kterak to po moibaltickém plavalo.

Pamatuji se, že tehdy pravé hejno filosofu na-

vracelo se od kruhu tonového, pod nímž chtli spo-

zorovati, co posud nikomu na mysl nepišlo. Noviny

hlásaly, že se lo s nimi rozkotala na pobeží Botnie,a že svj život uchrániti sotva s to byli: ale na tomtoBvété nevidí se nikdy do nejnižší karty. Chci prosté

vypraviti všechno jak se pihodilo, aniž co k lomu

svého pisadím, byt to djepisce stálo nemalého pe-máhání.

ástka pátá.

Zkusby a tívahy obou cestovatel.

Síikromegas zvolna napáhl ruku k místu, kde sepedmt ukázal a nastril dva pr^ty, jež ale ihnednazpátek vztáhl obávaje se že se mýlí

;pak je ro-

zevev a zase stisknuv zmocni] se takto velmi snadnoIodé ty pány vezoucí, i posadil* si ji ješt na nehetale tuze šetrné ze strachu, aby to nerozmakal. Hle

to zvíátko liší se znané od onoho prvního, praviltrpaslík saturnský ; sirian pdložil si to zdánlivé zví-

átko na dlarí. Pasažei a plavci, domnívajíce se, žeje néjaký náhlý orkan na jakousi skála zanesl, vši-

chni jali se pohybovati : matrosi berouce beky vína

13

házeli je na dla liikromegasoTu, pak se sami vrhaliza nimi. Geomeli vzali své kvadranty, septanly asvoje díviny laponské, i sestupovali po prstech siri-

anových dol. I tropilité tolik, že konené pocítilhnutí jakési vci, což ho do prstu zalektalo ; bylaC

to kovaná hl, jenž se mu na stevíc hluboko do uka-zovacího prstu zapustila : on soudil z toho svrbení, že

muselo nco vyjíti ze zvíátka jež on držel, ale dálese zpoátku nieho více nedomníval. Drobnohled, jenžsotva dal rozeznati velrybu a lo, nestail nikoli Fia

bytosti tak nepatrné, jako jsou lidé.

Nemám v úmyslu zde neéí marnolibost kormou-titi, ale nemohu to penésti abych samolibé hrdopyskynepoprosil, by zde semnou krátké ojímání uinili

5

že totiž my lidé, nech si naše výška obnáší okolopti stop, nedláme na zemi vélší figuru, než jakoubyna kouli deset stop objímající ped^^tavovclo zvíátko,

šestkrát sto tisícátou ást palce obsahující. Pedstavtesi te bytost, jenžby zem na dlóni držeti mohla a or-gány nošira pimené mela 5 — i je velmi možná, žebytostí takových je velký poet — : pak pochopíte, cosi ony musí mysleti o leh bitvách, které nam párvesnic získaly jež naposledy zase bylo teba vydati.

Nepochybuji, že nkterý kapitán pruských gre-nadíru, jestli tiito knihu kdy ísti bude, dá nejméno dva dobré stevíce zvýšili beranice své kompanie

5

ale pravím mu naped, že to udlá nadarmo, a že oni jeho lidé zstanon vždycky nesmírné malí.

Nemuselliž náš milý filosof sirijský velikou vprav-

nost míti, chtèlli «pátrati ty atomy, o nichž Jsem prává

mluvil ! Kd}'Ž Leuwenhock a Harlsoeker prvné vidéli Cidomnívali se vidli masu, z níž jsme my utvoeni tuvynález jejich ani zdüleka nebyl tak udivující. Jaképotéšení pocítil Mikromegas vida a pozoruje ty malé

14

mašinky jak se pohybují a cím se zamstnávají ! jakon zvolal ! jak on s radostí jeden ze svých drobno>hled podal svému soudruhovi pocestnímu ! Já je vi-dím, volali oba nalednou

5 nevidíteliž, jak oni nosí

bemena, jak se shrbují, jak se zase vztycují ? Antak mluvili, ruce chvéli se jim jednak potšením, želakové nové pedmty vidí, a jednak strachem, abyje neztratili. Saturan, jenž jak nedávno nevící v tésamé míe te byl lehkovrný, domníval se vdti, jakoni plemení, i zvolal : A, já dopadl pírodu v horkémskutku ! Ale mýlil se.

ástka šestá.

Jich píhody 8 lidmi.

Mikromegas, jsa o mnoho íepsí pozorovatel nežli

jeho trpaslík, vidl zeledln, že ti alooii spolu jenom

mluvili : i dal to pozorovali také svému soudruhovi,

jenž ale pro hanbu, že se mýlil strany plemenuí,

nechtl nikterak pipuslili, žeby si podobné titrky

moidy sdlovídi myšlenky. On byl veliký znalec ja-

zyku, rovnž jnko sirian, ale že neslyšel naše atomymluviti, stal na svém, že oni mluvili ani neumjí :

ostatek, kterak roohliby takové nepatrné byttisti míti

stroj mluvní a co mlyby sob povídati ? K mluveníje teba mysliti d alespo jakoby mysl.li 5 k myšleníale museli by cosi duši podobného v sob mílí : avšaknjakou duši tomuto robáctvu piítati, zdálo se munemoudré.

Ale, dí na to sirian, vyt sie se nedávno domní-

val, že oni provozuji dílo lásky 5 ci myslíte, žeby to

bylo možné bez myšlení a bez pronesení slova, aneb

i5

aspo bez sroziimení se ? i máte za to, že jest téžšíudlati arn;iiment nežli díté ? mn, jedno i druhé zdáse býti velikým tajemstWm. Netroufám si Již ani co

viti, ani co zapírati, ekl k íumn trpaslík, i nemámzatím žádné mínní^ musíme hledt tyto hmyzy dobijevyskoumati, pak tepi-v budeme o nich ro/.umovatL

Dobrá, schválil Mikromegas : i vytasiv se hned s nž-kami, ustríhal si nehty, a z odrízku nehtu palcového

shotovil na míst jakousi hlásnici v podjb nálevky.Hubiku té trouby stril si do ucha a v širší otvorzahrnul lo i všechno její mužstvo. Kruhovitými žil-kami nehtu vnikal i ten nejslabší hlásek a tak filosof

% hoejška svou výmyslnosti dovedl, že bzuení našich

hmyz vezdejších dokonale vnímal. Za nkolik hodinmohl již rozeznávati slova, a konen i francouskyrozumti. Trpaslíkovi se to také povedlo, ale mnohemnesnáze. Žasnutí našich cestovatel pibývalo každýmokamžením. SlyšeliC ty moly velmi rozumn rozprá-vli : což se jim zdálo híkou pírody nevyjasmtedl-nou. Uví se lehce, že sirian n jeho trpaslík s ho-roucí nedokavostí dychtili, s tmito drobochy se do-mluviti ; tento se ale obával, že hlas jeho hmotný, aobzvlášt hlas Mikromegasuv ohromil by ty moly díve,nežby co uslyšeli. Bylo tudiž teba zmírniti jeho síla.I strili si jakési šfárátko na zubi do úst, jehož velmi

špiatý konec dosahal až k samé lodi. Sirian drželtrpaslíka na klín, a lo i s mužstvem na nehln. Pakschýlil hlavu a mluvil zcela tichounko ^ takovým zp-sobem i ješt jinak se opativ jal se takto mluviti :

Hmyze neviditelný, jejž Stvoiteli zalíbilo se dátzroditi v propasti nekonen malého, já mu dkuji zamilost, že mn ráil odh&lili tajemství, ježto se zdályneproniknutelné. Na mém dvoe možná aniby si vás

16

nevšimli, ale já nikým nepohrdám i nabízím vám svojiochronu.

Méliste vidti žasnutí tch lidí na lodi, když laslova uslyšeli. Nemohlit uhodnouti, odko se ta vzaly.Knéz na lodi etl zaíkací modlitby, matrosi kleli afilosofové skládali pro to systémy 5 ale co jich nakuli,

pece nemohli se nikterak dovtípili, kdo s nimi mluvil.Trpaslík ze Saturna, jenž mél o hodné lalíldnéjší hlas,

nežli Mikromegasy dal jim nkolika slovy návští, s ja-kými bytostmi mají co dlat 5 vypravoval jim o cesléMíkromegasové do Saturna, povédél jim, kdo je ten

pan Mikromegas, a politovav je, že jsou tak malí, ptal

se jich, zdaliž se vždycky v takovém mizerném^ skoronicovatém stavu vynacházeli, co dlají na svèlé, jenž

se zdá pouze velrybám pináležeti, jsouli šfastní, jestli

se rozmnožují, jestli mají jakou duši, a na sto podob-

ných etázek.

Jeden ztcch lidí zemských rozumnjší a srdnatjší

nežli druzí, jsa dopálený tím, že se o jeho duši po-

chybovalo, zmil toho tlumoníka svými prhlednikyna kvadrantu, udélal dvé štace a pi tetí pravil tak-

to: Vy tedy, pane, myslíte, když mále s hlavy k patetisíc sáh, že jste Tisíc sáh! zvolal trpas-lík: Spravedlivá nebesa! odku pak mže védéti mojivýšku? tisíc sáhu, ani o coul se nemýlí; jakže: tento

šmolíek mé zméil? JeC to jakýs výborný mic, onzná na vlas moji velikost! a já, jenž ho jen skrze

zvtšovací sklo vidím, já ješté neznám velikost jeho!

Ano! já vás méil, rce pírodozpytec, a troufám si i

vašeho velikánského soudruha zmiti.

Navržení se pijalo*, jeho excelencí lehla si jak

dlouhá na zem, neboC kdyby byl stal zhru, hlava jeho

bylaby šáhala vysoko nad oblaky. Naši filosofové

postavili veliký strom na jisté místo jeho téla, ježby

17

doktor Swift zrovna jmenoval, kteréž já ale pro samou

šetrnost k dámám jmenovati se ostýchám. Pak troj-hranovým mením došli k poznání, že co vidéli, bylopravdu mladý muž s sto a dvacet tisíc stop králov-

ských (ili porýnských).

Tu Mikromegas ozval se takto: Te nahlížímvíce nežli kdy díve, že se nemusí nic podle své

zdánlivé velikosti posuzovali. Bože! kterýž jsi udélil

rozumného ducha bytostem, jenž se zdají tak pohr-

zenými, tobe neskonené malé stojí tak málo jako

neskonené veliké; a jestli je možná, že jest ješlé

menších bytostí jak tyto, mohou i ony míti ducha

vyššího, jak ti hrdopyšní tvorové, které jsem vidél v

nebi, jichž noha samotná zašláplaby kouli, na niž jsem

sestoupil.

Jeden z filosofu pravil mu na to, kterak mžezcela bezpené véíti, že jsou jistotné bytosti rozumnéješté o hodné menší nežli lidé. On jim vypravoval,

ne sice všechno co Virgil bájeného pravil o velách,

alebrž co Swammerdam nalezl a co Réaumitr vypyt-val. Posléze, kterak jsou tvorové, jenž jsou k velámtak velcí jako vely k lidem, jako sirian sám k temohromným tvorm, o nichž se zmínil, a co jsou tvo-rové tito k jiným ješté bytostem, jímž se snad zdají

býti atomy takovými jako my se zdáme vám. — Alálopo málu hovor stal se zajímavjším a Mikromegas vy-

pukl v tato slova :

ástka sedmá.

Ro%mlouváni s lidmi.

O Atomové s rozumem, kterýmiž se vcénó b>to.stizalíbilo svoji moudrost a mocnost osvédití, vy musíte

18

jisté užívati radostí nejdokonalejších na vašem svété,nebof majíce tak málo tlesnosti a zdajíce se celkem

býti duchoví, nemžete svj život než milováním amyšlením tráviti 5 vtom vlastné záleží pravý život du-ch. Nikde jesle nepisel jsem na pravou blaženost^ale zde u vás zajisté nechybí. — K této ei filosofovévesms zavrléli hlavou, a jeden z nich mnohem pro-stoeejší nežli druzí vyznal na svou véru, že vyjmouce

hrstku pozemcan málo vážených, ostatní jest to zberbláznu, padouch a neštastník. My máme více t-lesnosti, nežli je ji teba k uinní mnoha zlého —pakli totiž. zlé z tlesnosti pochází, — a píliš mnohoducha, — pakli zlé pochází z ducha. Víteliž na pí-klad; že práv te co s vámi mluvím, na stotisíc bláznz našeho plemene v kloboucích vraždí na sto tisíc ji-

ných tvor olurbanných, aneb jsou zabíjeni od nich,

a že se tak vodí skoro na celé zemi i od as ne-památných. Sirian celý ustrnul i tázal se : co mžebýti podntem lakových hrozných pfilek mezi tvorytak mizernými? Jednat se, odpovdl filosof, obyejnéo nkolik kopenc bláta velikých jako vaše pata.Avšak vzte, že z tchto milion lidí, co so navzájemzabíjí, ani jediný nedobývá pro sebe ani na stéblo

tchto kopenc. Jdet jenom o to vdli, máli kterýnáležeti jistému lovku, jemuž íkají sultan, anebodruhému, jejž nevíra proè nazývají Cosarem (cárem).

Ani jeden ani druhý ješt nevidli len kouteéek zem,o njž se bojuje^ a z tch zvíat, ježto se navzájemvraždí, skoro žádný neuzí nikdy to zvíe, pro nžse vraždí.

Nešfastníci! zvolal sirian rozhorlené^ muž- li pak

býti jaké svrchovanjší šílenství? Málem chtlbych

ti kroky uiniti a temi šlápjemi celé to mravenisko

smsných vražedlník rozmakati.

19

I nenamáhejte se nadarmo, odpovdlo se ma *,

oni sami dost pracují o své zkáze. Vzte že po de-

síti tlech ani stá cásl tchto bídníku na živu nez-stane^ vzte, že byf i nemli vytaseny mee proti sob,hlad, nepohodil a neslidmost skoro všechny odklízí.

A ostatek nejsou oni to, jenzby mli byli trestáni,nýbrž ti barbai v pokoji si hovící, klerí z luna svých

kabinet v as svého zažívání k vraždní milion lidírozkazy dávají, a potom se BOHU ješt slavn dkují.

Cestovatel pocítil se pohnutým lilostí pro poko-

leniko lidské, pi nmž shledal tak podivuhodné opa-kosti. Jelikož jste z té hrstky moudrých lidí, pravil

k tm pánm, a jesto nikoho pro peníze nezabíjíte,eknte mi, prosím, ím se zanášíte? Rozbíráme mou-chy, vymujeme linie, skládáme pocty, shodujeme sena dvou nebo na tech punktech, kterým rozumíme,

a hádáme se o dvou nebo o tyech tisících, kterýmnerozumíme. Siriana i saturana hned nopodla chiif vy-

ptávati se tch droboch myslících tak, aby zvdli, na

em se oni shodují. Jak daleko poítáte od psí hvzdyaž k velkému hvzdí dvojat? ptal se sirian. Dvaa-

tidcet a pl grádu, odpovdli všichni mentem. A jakdaleko odtud až k msíci. Šedesát poludiametr zem-

ských, potem kulatým eeno. Mnoho-li pak vásvzduch váží? Tím je myslel pistihnouti, ale všichni

mu jedním rázem odpovdli: že vzduch as devlsct-kráte mén váží, nežli stejná mnohota nejlehí vody;a devatenáctsetkráte mén, jak zlato dukátové. Trpaslíkze Saturna, strnulý podivením nad tmi odpovdmi, má-lem bylby za arodjníky považoval ty samé lidi, kte-

rým byl ped chvilkou duši popíral.Mikromcgas vece potom dále: Když znáte tak

dobe co krom vás jest, pak bezpochyby ješt lépeznáte, co je ve vás. Heknéle mi, co jest ta vaše

20

duše a jak si tvoíte myšlénky? Filosofové odpové-deli zase rázem jako ped tím: ale ka/dý byl jinéhomínní. Nejstarší citoval Aristotela; druhý Kartesia(Descarles), tento Mallebranclie, jiný Leibnitz-e, ješté

jiný Locke-Q. Jeden starý pcripatet«k pravil hodnéhlasité a jakoby on samotný mel dokonalé pesvd-ení: „Duše jest entelechie^ a pvod, pro který je s tobyli tím ím jest."

Aristoteles vyjaduje to takto : Entelecheja tis estikai logos .... Já ecky dobe nerozumím, dí k tomuvelikán. I já ne, odpoví na to filosofující Smolík. —Pro pak tedy citujete jakéhosi Aristotela ecky ? —Ponvadž to, cerDu se nerozumí, ovšem teba uvádtireci, která se nejmén rozuíuí.

Kartesian jal se mluvili takto : Duše jest pouhý

duch, jenž v živote své matky obdržel všechny pojmynadsmyslové který ale vyšedv odtu ucítí potebu cho-diti do školy a uiti se všechno poznovu, co ona již

uméla a co již dokonale uraéti nebude. Toby pecenestálo ani za špetku, vpadl mu do ei tvor šestimí-lový, že duše tvoje v živote matky byla tak uená,by polom tak nevdoucí byla, když se ti brada ovou-satí ? Avšak co držíš za ducha ? Na se mne to ptáte ?dí na to mudrák ^ o tom nemám žádného pontí, aleíká se, že to není žádna hmota (materie). Nuže,tedy víš aspo co jest to hmota ? — A velmi dobe !Na píklad, tento kamen je šedivý a tverhranný, máti svoje výmry, je tžký a dlitelný. Dobrá ! eklsirian, mfižešli mi pak íci, co ta vc, jenžto se ti d-litelnou, tžkou a šedivou zdá, co vlasln jest ? vidíš

arci nkteré vlastnosti, ale znášli pak pvod, jádrovci? To neznám. „Tedy též nevíš co to jest ta hmota."

Te

2í

udá ? Pranic, odpovdl stoupenec filosofa Mallebran-che, Bh délá všechno za mne, on delà všechno bezevšelikého mého pricinení. Takto bylbys, jakobys aninebyl, odpovdel mudrc sirijský. A co ty milý píteli,ptal se dále jednoho pítomného leibnitzíana, zaè ty

považuješ duši ? za rafíji, odpovdl leibnitzian, jenžmi ukazuje hodiny, kdyžto je mé tlo bije : anebojestli chcete, bije duše, kdyžto lélo hodiny ukazuje

;

duše moje jest též zrcadlem všeho míru^ a tlo moje jest

rámcem jeho : všechno to jest jasné jako den.

Hned vedle stál jakýsi maliký pívrženec Lo-

cke-a^ když na nho došlo odpovídati ekl: Já nevím,jak myslím, ale tolik vím, že nikdy nemyslívom lepodntem se sírany svojích smysl. Ze jsou nehmotnéa nerozumné bytosti, o tom nikoli nepochybuji 5 žeby

ale hmot myslnost vštípiti nemohl, o tom tuze pochy-buji. Já mám úctu k vné mohoocnosti, nepisIušíCmi ji mezo vykazovati, já nic netvrdím, i pestávám

na víe, že je více vcí možno nežli si kdo pomy-slili umí.

Tvor sirijský se usmal ; ale trpaslík ze Saturna

bylby stoupence Locke-ova skoro zobjímal_, kdyby

nebylo toho nesmírného rozdílu v jich obou velikosti

bývalo. Avšak na neštstí bylo zde též jakési ma-linké zvíátko v kvaorálu, které všem tm filosofujícímzvíátkm do ei vskocilo kouc, že ví celé to ta-jemství a kterak se toto sumou nachází ve svatém

Tomáši;pak se podíval od zhora až dolu na oba ty

nebeské obyvatele ; i posléze napadlo mu tvrditi, žeoni, jejich svty, jejich slunce, jejich hvzdy, že racn-

tem všechno na svt jest stvoeno jedin pro lovka.Pi této ei svalili se oba naši milí cestovatelé nasebe rozchechtavše se nehorázným smíchem, jakéhož

dle Homera jedin bohové mocni jsou, lopatky a bi-

cha se jim dmuly, a pi tomte otesení se spadla lo,kterou sirian na nehtu mel, do kapsy v spodkách sa-

turanových. Ti dobráci hledali je dlouho, až lo is mužstvem nalezli a zase do nejvhodaejšího stavu

vpravili. Sirian zase vynal ty malé Smolíky i hovoil

s nimi ješté velmi laskavé, akoliv ho na dnu ili v

gruntu srdce dopalovalo, že tak nesmírné drobnouctí

tvorové skoro nesmírné velikou pýchou nadutí jsou.

Pislíbil jim, že pro né složí pknou drobounce psanouknihu o filosofii, a že se z této knihy nauí znáti úelvšech vécí. I skutené dal jim knihu tu ped svýmodchodem. Kniha ta byla pinesena do Paíže aka-

demii véd 5 ale tajemník zetvírav ji, nevidl nic leholé bílé listy. Baf zvolal on, však jsem si to myslili

Memnonci li

mondrost lidská.

MemQon

bin

moudrost lidská.

Osadil jsme potu podrobeni,Ze nám predsevieli naše mení;Mnohé plány z rána hodlanéNoc co posetilslví zastane.

Memnon jednoho dne usmyslil 8ob dokonale mou-drým býti. Neníf skoro lovíka na svété, klerémubytato pošetilost aspo jedenkráte v jeho živobytí hlavoaneprojela. Memnon pravil sám k sobe: Abych bylhodné moudrým a následovné hodné šCastným, k tomu

není teba než býti bez vášní; a jak se ví, nic snad-

njšího. Za první nechci milovati žádnou ženskou;

uvidím-li njakou krásku dokonalou, pomyslím sobe :

nkdy líce tyto zvraskatrjí, krásné t}to oi dostanouervenou obrubu, klenutá tato adra splaskatjí a ochlí-

pjí. krásná íato hlava oscdiví. I nepotebuji le dí-«vati se na to již nyní téma samýma oima, kterýma

to polom vidti budu: a vru že tato hlavika mojihlavu nezavrátí.

Za druhé chci býti vždycky stízlivým; ovšem

budou mn lákati spanilé hody, rozkošná vína a svdnýpíklad spoleenstva; ale vždyf nemusím sob nežpedstaviti následky tchto prostopášností, totiž tžkou

hlavu, pokažený žaludek, ztrátu na rozumu, zdraví a

3

26

asu: i zDjisté nebudu jísti pes potebuj moje zdravízstane vždycky v stejné míre a mysl vždycky jasná

a veselá. To všechno je tak snadné, žo si to aniza žádnou zásluhu páili nebudu až to tak daleko

pivedu.

Ješté musím trochu pom3'sIiti na svj dobrý byt;chtíe moje jsou zmírnny

5jméní je u hlavního vý-

berího financí v Ninive bezpené uloženo 5 mám z ehoneodvisle živu býti: a to jest jeden z nejvtších po-

klad. Já se takto nikdy neoctnu v té ukrutné nouzi,

kdebych musel pochlebovati; já nebudu nikomu a ni-

kdo nebude mne závidti. Hle, i to je velmi snadné.Mám pálele, eil dále, ty sobe zachovám, nebof nenínic v em bychme se neshodovali. Já nebudu mítimrzutosti s nimi a oni nikdy semnou. To také [rjdebez obtíží.

Když mél tento plánek k moudrosti hotový, vy-ložil se Memnon hlavou do okna. I zoil dvé ženštinyprocházející se pod platanami podle jeho domu. Jedna

byla stará i zdála se nemysliti na nic. Druhá byla

mladá, hezká i zdála se tuze zarmoucenou. Ona vzdy-

chala, plakala i nabyla tak ješté více pvabnosti.

Náš mudrc byl dojat, nikoli krásotou té démy, (nebof

proti takové kehkosti cítil on se obrnným), alebržzkormouceností, v jaké ji vidl. I sešel dol a pi-tulil se k mladé Ninivance, by ji potšil moudrostí.

Sliná ta dívka vypravovala mu co nejprostosr-denéji a nejtklivji, co zkouší od strýce — jejž aninemela; jak ošemetné ji oloupil o jméní — které ni-kdy ji nenáleželo, a eho se ješté od jeho násilnostiobávati má. Vy se mi zdáte, pravila k néinu, mužemvelmi rozmyslným; véru kdybyste 1)yl tolik laskav,

že byste ke mné pišel a moje záležitosti blížeji zo-hlodal, jsem jista, žebyste mne vytrhl z krutých ne-

«7

snaží, v jakých se te vynacháxím. Memnon neroz-pacil se, i šel za ní, by její záležitosti moude obicdala dobrou radu ji udlil.

Zkormoucená dáma zavedla jej do komnaty vníprokadèné i nabídla mu lahodným spsoliem místo ve-

dlo sebe na široké pahovce, kde se oba nohama kí-

žem naproti sob posadili. Dáma mluvíc, sklopila oi,z nichž se chvilkami vymykaly slze, a které když je

povznesla po každé potkaly se se zraky moudrého

Memnona. Jeji xqíx b)ly plny dojímavosti, která se

pokaždé zdvojnásobnila, kdykoli na se pohledli. Memnon

bral si její záležitosti tuze k srdci a s každým okam-

žením cítil poíád vetší dychtivost pisloužiti se této

tak rozšafné a tak nešfaslné osob. Ncspozorované

pi vroucnosti hovoru stalo se, že nez>tali naproti

sobe, ani nohy již nebyly kížem. Memnon tesil Jitak zblízka a dával Ji lak laskavé rady, že ani oa

ani ona o tèclito zá!ežitO!stech více mluviti nemohli, ba

ani nevèdùli, kde jsou.

Jak mile to již tak dalece došlo, vstoupil strýc,

juk si asi každý tená naped pomyslil : byllé ozbro-jený s hlavy až k patt; ; a první co ekl b}lo, že chce

jak mu pináleží, moudrého Memnona i svou nete za-biti

^poslední co mu z úst vyskoilo, b\lo žeby mohl

odpustili : ule za hodnou sumu penèz. Memnon volky

nevolky musel všechno vydali, co mel u sebe. V teh-

dejší as byl on ještu šfaslen že z této opKtocky taklaciné vyvázly Amerika tenkráte ješlé ncb\la vyna-

lezena, a dámy zarmoucené ješté ne'byly nikoii tak

nebezpené jnkéz jsou podnes.

Memnon tak zahanbený jako bez smyslu navrátil

se domu : našel t&m lístek zvoucí ho k obed\ání s n-kolika Jeho velými pátely. Zstanuli sám duma, roz-

važoval u sebe, budu muset poad myslili na tu pre-3*

as

žlakloii píhodu, nebiidn jísti i rozstonám se ^ nejlépe,

já pjdu se svými vroucími pálely požili sUídmchoobédu. Zapomenuf v lahodné jich spolenosti zpozdilý

kousek, jejž jsem dnes ráno udlal. On jde no místopozváiií

ijeho známí vidouce ho zarmouceného nutí

ho k zapili svého zármutku. Trocha vína mírné po-

žila jest lék pro duši i pro lélo. Tak si myslí moudrýMemnon i opije se. Po jídle vybídnou ho na hru.Poádná hra mezi dobrými známými jest slušná kra

29

Iikráte zemi a vznesl svojí supliku. Jeho laskavá

Milost {»ijala jej velmi píznivé i odevzdala jeho písmo

jednomu z svých satrap k zprávé. Satrapa pitáhne si

Memnona na stranu i dí k nému s palra a s piper-nalVm usklibaníi» : JeC to podivné od vás, jednookéí,

že se díve uchyhijcte ke králi nežli ke mne, a ješté

podivnéjší jest, že se opovažujete žádali právo proti

poctivému bankrolái, jenž požívá moji ochrany a jenž

jest brafrovec komorné moji milenky, üpusfle od lé

vci, dobrý píteli, ncchcetcli pijíti ješté o oko co vámzstalo.

Memnon, který se byl ráno odekl ženských, ho-

dovních proííiopááností, hry, všelik3*ch rozepí a jme-

novité dvoru, ten samý Memnon b}l takto v jednom

dnu ješté ped nastoupením noci od sliné dámy okla-mán a oloupen, pak opilý probral ve he, posváil se,nechal si oko vyraziti a byl u dvora, kde si z ného

stropili posmch. O.i stal jakoby ho do zemi zakopal

a sklíený žalosit navracel se domu se srdcem krvá-

cejícím. On chce vkroili do svého domu i najde tam

draby, kterak jrj ve jménu jeho vitel vyprazdo-vali. Skoro bez sebe zstal pod jedním piatanem

^

tu spatil onu slinou dámu od rána, kterak se sesvým ujcem procházela a do hlasitého smíchu vypukla

vidouc Mciiinona s nápla^lí na oku. Nastala noc;

Memnon si lehl na slámu vedle zdí svého domu. Zi-mnice jim lomcovala ; konené zdímnul a vo snu uká-zal se mu jeden nebeský duch.

Ten skvíl se celiký záí 5 mél šest kidel, osta-tek olc ani nohy ani hlavu, ani ohon, ani cos k emnpodobného. Kdo jscs? zaal Memnon na néj. Tvjdobrý genius (duch, andf 1) odpovdl mu druhý. Ná-vrat mi tedy moje oko, m(je zdraví, moje Jméní i

moji moudrost, ekl Memnon 3 i vypravoval mu jak to

30

všechno pozbyl v jednom dnu. Vida, takové avantary

86 nám nikdy nepiházejí v svte, jejž nay obýváme,rce genius. A jaký to svét obýváte? tázal se zkor-moucený. Moje vlast, odpovdl genius, leží pèt selmilion mil od slunce v jedné hvzdice u Siria, jejžtamhle uzíti mžeš. Spanilý musí to býti kraj! voláMemnon: jakže vy nemáte žádné nevstky, které ubo-hého muže podvedou, žádné srdené pátele, kteí hoo jeho peníze obehrají a nadto jesté oko mu vyraz:,žádné hankrotníky, žádné satrapy, kteí vám sprave-dlnost odeknou a nadto se vám jesle vysmjí? Ne,z toho ze všeho nic nemáme, dí obyvatel hvzdy. Odženských nebýváme oklamáni, proto že žádné nemá-me 5 nepaseme nešvary pi tabuli, ponvadž nic nejí-me^ bankrotníky uemáme proto, že u nás) není zlataani stíbra; oko nemže nám nikdo vyraziti, ponvadžnemáme žádné takové tla jako vy, a satrapové námneukivují, ponvadž jest na naši malé hvzd jedendruhému roven.

Memnon udivený tázal se na to: Milostivý paná-ku, když jste bez ženských a bez obd, ím paktrávíte cas? Bdním nad druhými svtokoulemi, jenžnám jsou sveny, dí genius 5 i prav picházím, bycht utšil. Ach, odtuší Memnon, že jsi nep šel nocpedešlou, abys mne byl zdržel od spáchání tolikazpozdiloslí? Byl jsem u Asana, tvého bratra staršího,

dí ta bytost nebeská; on jest více k politování nežlity. Jeho Milost, král indský, na jehož dvoe on máest býti, tento dobrotivý pán dal mu za njakou ne-patrnou prostoekost obé oi vypíchnouti, a on nyníleží v žump na nchou i na rukou skovaný. V ta-kový spsob dí Memnon, nic neprospje, máli kterárodina dobrého genia ili nic, když z dvou bratí je-

den pišel o jedno, druhý o obé oi, jeden leží na

31

»láme a «Iriihý ve vlhkém žalái! Osud tvj se zniení,

téšil ho nebesfan. Jednookým sice vždycky zsta-

neš^ ale krom toho budeš dosti šastným, nenama-neá-li si zase býti dokonale moudrým. Jesti to tedy

cosi docela nemožného? povzdychl si Mcmnon. Rovnžjako je nemožná vce dokonale spsobilým, dokonale sil-

ným, dokonale mocným, dokonale šCastným býti. I myjsme od té dokonalosti tuze vzdálení. Jestit arci jeden

í|yét, kde se to všechno nachází*, ale v téch statisí-

cech milionu svtu, jenž jsou v celé té prostore vesmíru

roztroušení, všechno jde stupovité. Již mén mou-drosti a pravé rozkoše, nežli v prvním, nachází se v

Bvété druhém, mén v tetím nežli v druhém a takpoád až k nejposlednjšímu, kde lidstvo je dokonalebláznovské. Mám vru strach, dí na to Memnon^ ženaše hroudovilá zemkoule jest práv tím blázincemvesmíru o nmž jste ráil se zmíniti. No docela, rcegenius^ ale nemá k nmu daleko: je teba, aby všechnobylo na svém míst. Tedy, dí Memnon, jistí básní-

kové, jistí mudrcové velmi kivé praví, %e všechno je

dobré? Oni mají úpln pravdu, dí genius, mají-li nazeteli uspoádání celého vesmíru! Ha, odvce Memnon,to neuvím le až již nebudu jednooký.

Rozum na ceslách.

kec držená na ji^tr venkovské akademii.

Rozum na cestách.

ec driená na jisté venkovské akademii.

Erasmus sepsal ? šestnáctém století chválu po-šetilosti. Vy my naizujete, abych držel chváloreérozumu. Tento Rozum ale teprva asi 200 let tomu codo vážnosti pišel po své nepítelkyni, a jsou národy,

11 kterých se posud ani nedal vidti. On byl tak ne-znám u nás za asu našich druid, že nemel ani jménal«^nkrát v na^em jazyku. Caesar jej nepinesl ani doSvýcar, ani do Aiiliinti, ani do Paíže (tehdejšího asujen rybáské vesniky), a on sám jen velmi málo jejznal. On mel tak mnoho velikých vlastností, že Ro-zum nemel již ani místa v této hromad. Tento ve-likoduchý nerozumec opustil naše krajiny zpustošené,

aby zpustošil své, a aby si zpsobil tiadvacet ran

dykových od tiadvaceti jiných vznešených zteštnc,kteí nestáli dávno za tolik co on.

Asi pét set let pozdji Sikamber Klodovik ili

Klovis vyhubil jednu ásf našeho národu a podrobildruhou pode jho. -Nebylo slušeti o právu ani v jeho

vojsku ani v našich ubohých malých méslekách, leo právu pstním. Treli jsme dlouho v tomto strašli-

vém a snižujícím barbarství. Kižácká tažení nás ne-mohla osvobodili. B>la to pošetilost zárove nejvše-

obecnjší, nejzuivjší, nejsmšnjší a nejnešfastnjší.

36

Ošklivá pošetilost obanské a svaté války, která vy-hubila v naší zemi mnoho národu, následovala po tomtodlouhém križáclví. Rozum se nevylasil nikde ani nasvéllo. Tenkrát vládla v Híme Politika, za ministry

majíc dv sestry své Šejdíství a Lakomost. Bylovidéti Nevdomost, Fanatismus, Bláznovství béhati po

Evrop pod tímto poruenstvím 5 Chudoba šla všudeza nimi 5 Rozum se musel schovat do studné s Pravdou,dcerou svou. Nikdo nevédél o této studni, a kdybyji byli vypátrali, byli by tam vlezli zaškrtit otce i s

dcerou. Když ješté Turci dobyli Cai hrad, a zdvoj-násobnili strašlivé nehody Evropy, dva nebo ti Re-

kové na útéku svém vpadli do této studné neb vlastné

do této jámy, polomrtví unavením, hladem a strachy.

Rozum je pijal velmi vlídné, a dal se jim na-jísti bez všelikého rozdílu jídel — okolnost, kterouneznsii v Konstantinopoli. Dal jim též nkolik ale

málo pouení, nebof Rozum nemiinje obšírnost. Ne-chal je táž odpísáhnout, že nikomu neprozradí jeho

skrýši. Odešlí a plšii po dalekých cestách na dvrKarla V. a Františka I. Pijali jo tam jako kome-dianty, kteí pišli rozlinými šprýmovnýrai skoky za-

bavovat dlouhé chvíle dvoanu a dám, zbývající jimmezi jejich zamüovanj'rai plclkami. Ministi dopáli

jim pozornosti své v dobách, kdežto si mohli odpoi-

nouti od toku svýh zamstnání. Sám císa a takékrál francouský pijeli je dobrotivé, a povšimli si jich

asem na ceslé ke svým maitreskúm. Ale ncjvícoprospšní byli v roenš»ch mstech, kdežto našli ještédobré méšany, u kterých se, nevíra jakým spfisobem,udrželo ješté trochu poichu od zdravého rozumu.

Tento slabý stín uhasmil v celé Evrop skrzeobanské války, které ji pustošily. Dvé neb ti jiskryrozuma nemohly osvítili svét u prosted hoících fakuli

37

a hraníc rozpálených od fanatismu po tolik let. Rozuma dcera jeho uschovali so ješté více než dív. Žáci

téchlo prvních apoštolu mleli, vyjmouc nkolik, kteí

byli tak nepováUiví, že hlásali rozurii nerozumnýmspusobem a v nepravý as : stálo je to živobytí jakoSokratesa, ale c^ikdo si toho nepovšimnul. Nic není

mrzutjší, nežli obeáenu býti ve vší tichosti. Dlouho

bylo všechno zamstnáno nocí Bartolomcjskou, krva-

vými vraždami v Irsku, popravami v Uhrích, úkladný-

mi vraždami král, tak že nezbylo ani tolik asu,

ani tolik svobody ducha, cby se mohlo myslili na

menší zloiny a na tajné bídy zaplavující svét od je-

dnoho konce k druhému.

Rozum véda o všem co se déje skrze nékteróvypovzence, kteí se byli utekli do jeho skrýše, byl

velmi dojat soucitem, akoli jinak neplatí za píliš ci-

tlivého. Dcera jeho, srdnatjší nežli on, podncovala

jej, aby šel na svét a pokusil se o Jeho nepravení.

Vyšli, mluvili : ale našli tolik darebáka odmloi^^ajících

jim z vlastního prospchu, tolik hlupáku ve sluzbé da-

rebák, tolik lhostejných zamstnaných jenom se sebou

a s nynjším okamžikem, nevšímajících si aci jichani jejich nepátel, že velm« opatrné zase se do &krýše

své navráiili. Pece nkolik semínek, které vždy pisobe mívuh a které roztrousili, zakoenilo se šfastné

v zemi.

Konené za njaký as dostali chu( vydati se doíma na pout v pestrojení a s ukrytím svého jménaz bázué ped inkvisicí. Když tam pišli obrátili sepede vsím ke kuchai papeže Ganganclli ClemenseXIV. Vdlif, že tento kucha má v Uímé nejménpráce. Mže se íci, že on byl krom vašich zpo-vdník. Pánové ! lovk, kterému dlal jeho stav nej-míú zamstnání.

3S

Tento dobrý muž podav obéma putujícím takskrovný obéd jako býval papežv, uvedl je k svatécuiiotci, kterého nasli toucího myšlénky Marc-Aurela.

Papež poznal jejich zakuklení, obcjmul je srdenébeze všech dvorních ceremonií. „Drazí návšlévníci !

— pravil — kdyby mi bylo mohlo napadnout, že jstena zemi, byl bych vám byl sám uinil první návštvu!*'

Po zdvoi^ilostech mluvilo se o dležitých vécech.

Hned druhý den vyzdvihl Ganganclli bullu .^In coenaDomini,'^ jeden z nejvtších pomník lidské pošetilosti,která již tak dávno snižovala všechny puten tuty. Denna to uzavel zrušiti spolek Garassv, Guignardv,

Garnetv, Busembaumv, Malagridv, Paulianv, Pa-touilletv, Nonoltv, a Evropa tleskala mu rukama.Den na to zmenšil dané, na které si stžoval lid.

Povzbudil orbu a všeliká umní, a získal si lásku u

všech léch, kteí posud pltitili za nepátele jeho d-stojnosti. íkalo se tenkráte v íme, že jest na celémsvété j^om jeden národ a jenom jeden zákon.

Oba poutníci, velmi se divíce ale velmi spokojení,

rozlouili se s papežem, který jim dal dar, ne rženecaneb reliquie, nýbrž dobrý koár k pokraování najejich cestách. Rozum a Pravda nebili až posudzvyklí na takové pohodlí.

Projeli celou Itálii a s velikým pekvapením po-zorovali všude místo machiavellismu snažení mezi kní-

žaty a republikami od Parmy až do Turina, ím bykterý mohl své poddané uiniti bohatší, spokojenjší

a šfastnéjší. „Milé díté! — pravil Rozum k Pravd—vidíš já myslím, že po našem dlouhém zajetí nyní

poíná doba našeho vladaení. Muselit nkteí z tchprorok, kteí nás v naší studni navštívili, velmi silné

slovem a skutkem psobiti, že takto zmnili obliej

zemé. Vidíš, že všechno jde pomaluj musí se pro-

89

jíti skrze, temnotu nevdomosti a povéry, nežli se pijde

do tvého poláce skvlého, z klerého té i semnou vy-

pudili ped mnoha stoletími. Dèlo se s námi tak Jakse délo s pírodou: ona byla zakryta škodlivým zá-

vojem a ce!á zohyzdéna po nesíslná století. Konenépisel Galilei, Koperník, Newton, kteí ji objevili v

prvotní kráse a vslípili lidstvu k ní lásku."

Takto rozmlouvajíce, pišli do Benátek. ehosi nejdíve povšimli, byl prokurátor Sv. Marka, jenž

s velikými nžkami sedel za stolem plným pazour,zobák a erného peí. „Ah! — zvolal Rozum —Bh ml odpust, Osvícený Pane! ale myslím, že to mátejedny z mých nžek, které jsem s sebou vzal do své

studn, když jsem se tam byl utekl se svou dcerou.

Kterak pak k nim ráila pijít Vaše Excellenci, a co

s nimi dláte ?•' — Osvícený Pane! — odpovdl muprokurátor — mže býti, že tyto nžky pocházejí odVaší Excellence, ale jistý Fra-Paolo nám je pinesljiž velmi dávno, a užíváme jich k pistíihc^^ái pa-

zour inquisice, které tuto vidíte roztroušené po stole.

Až pijdete do Paíže, najdete tam snad podobnénžky v rukou španlského ministra, který jich užíváke stejnému úelu, zaež mu bude asem siým bla-boeiti lidské pokolení.

Odtud se V} dali cestující do Nmec a vidli smnohým potšením, kterak ta(o zemé za Karla Veli-kého nic než ohromný les roztrhaný moály, nyní po-

sela byla kvetoucími a lichými msty 5 zem díve podsprávou barbarských a ubohých náelník nyní podknížaty vzdlanými a velikomyslnými^ zemé mvší zastarých dob za knze jen arodjnice obtující nahrub tesaných skalách lidi, zem pozdji zaplavenásvou vlastní krví pro rozhodnutí, jestli je skutené íw,

ann, sub, nebo není, zem, která konen pijala do

40

lna svého trojí náboženství nepátelské, divící se ve-lice tomu, kterak jest možná, žíti tak pátelsky po-

hromad! Budiž Bh pochválen! — pravil Rozum, tentonárod navrátil se konené ke mne, navzdor svému ne-rozumu !

Odtud šli do Polska. Ach otce! jaká protiva —pravila Pravda. Zdá se mi, že b^xh se do své stu-dné navrátila. Vida, co z toho pochází, když se kaž-dodenn vyhubí cásC nejužitenjší lidského pokolení,když se nakládá se vzdlavatelem zemé h nežli onse svým dobytkem. Takový chaos anarchie nemžese jinak skoniti nežli záhubou: která jest již dosti

zetelné prorokována.

Podívejme se nyní ješté na jinou zménn lepší apodivuhodnjší— pokraovala Pravda. Jdme do té ne-smírné krajiny hyperborejské, která byla ješt ped 60lety tak barbarská a nyní jest tak osvícená a nepemo-žitelná. Jdme se podívati na onu, která spsobilaonen div; nového stvoení . . . Pospíšili tam a shle-

dali, že povést nepevyšuje skutenost. Nemohli se

dost vynadiviti, kterak se svt zmnil v nkolika letech.Když pišli do Anglian ekla Pravda otci svémn:

Zdá se mi, že štstí tohoto národu nepovstalo tak.jako u jiných : on byl pošetilejší, fanalinjší, krutjší

a nešfastnéjší nežli kterýkoli jiný, a vidíme kterak

nyní má vládu výbornou, ve které se zachovalo všechnoužitené z monarchie, a všechno nevyhnutelné z repu-

bliky. On jest pední ve válce, v zákonodárství, vumní a v obchodu.

Konen pišli Rozum s Pravdou do Francouz.Objevilif se tam sice již nkolikráte díve, ale po každé

byli vyhnáni. „Pamatuješ se — pravila Pravda otcisvému — kterak jsme se za krásných dn LudvíkaXIV. tšili, že se ve Francouzích usadíme? Ale ohyzdné

41

hádky Jezovitu a Jansenisl brzy nás odtad vyplašily.

Ustaviné náky lidu nás ovsem nemohly nazpél po-volati. Nyní však slyším radostné volání dvaceti mi-

lion lidu dekujících Bohu. Jedni praví: Tato zména

Ironu (Ludvík XVI.) jest tím radoslnejši, že za ní ne-

musíme píctit. Jiní praví : Nynt jii pestane dvoji i/ra-

deni jedné výlohy v ouctech, vèechny zbytené dané a

nemírné výdelky pestanou — a ti mají pravdu. Všechnydan budou zrušeny, praví jiní, a nemají pravdu, ne-bof každý jednotlivec musí pispívati k všeobecnému

dobru. Zákony slanou se rovny. Nic není potebnjší,

ale liic také tiž k provedení. Mezi chudou pracující

tídu a zvlášt mezi chudé dstojníky rozdlí se ne-

smírné statky jistých lenoch, kteí složili slib chu-

doby. Tito lidé mrtvé ruky af nejsou sami déle t

otroctví této mrtvé ruky. Nebude již vidti celé rr-

dioy u vrat téhož kláštera, který jejich jmní pohltil,nadarmo žebrali ! — Dejž to Bh ! Nic by více neslu-šelo na krále !

Stav vojska se stane tak ctihodným, že žádný

nebude míti píinu k útku ! — vc možná ale t/ká.Malé pestupky nebudlež již tak trettány jako veliké.

Barbarský, temn sepsaný a špatn vyložený zákon,nebude již déle zvlášt nerozumné dti žhavým žele-zem neb ohnm usmrcovati, jako by byly otce nebmatku zavraždily. Statky otce rodiny nepropadnou již

konfiskaci, nebo dti nesmí pro vinu otce hlademumít). Tortura za onoho asu od loupežník vyna-lezena, aby donutili k udání pokladu schov&ného, a

nyní od nkterých národ užívaná k tomu, aby se natle silný zloinec uhájil, a nevinný na tle i na duclin

slabý zahubil, vyjdiž z užívání !

T}to reci, jaké vedli všichni zákonoznalci, zdály

se mi velmi svobodomyslné — pravila Pravda.4

42

Rozum odpovèdél: Má dcero, ly víš, že si to saméskoro, ale jesle mnoho jiného také peji. Yšechno

to potebuje cas a pemýšlaní. Vždy jsem spokojen,

když ve svém zármutku pocilím ásf té útchy, kte-rou d peji. Dnes jsem spokojen, užívejme miládcero ! téchto krásných dn ! Zstaneme zde pokudtrvají

5pijdouli zase boue, navrátíme se do své studné.

Svl jak je.

VídéDÍ Babobovo.

Od oèho «aiuého sepsKii

Svét jak je.

Vidni Bnbuk ovo.

Mezi geniemi, jiinžto jsou sveny ríse svèla, jestItiiriel jeden z nejpednjších & má pod sebou hoeníAsii. Ten sestoupil jednoho dne dflK^fíbylku skylhyBabuka, pi ece Oxiisii, i kázal jemu takto: Babuku,pošetilosti a prostopášnosti Peršanu již k hnwu náspopudily*, vera proto sešli se geniové hoení Asie,by se uradili, má-li Persepolis býti trestáiia aneb do-

cela zahlazena. Jdižiž do tuho mésta, vyskoumej tam

všechno; až se navrátíš podáš mi o všem vcrnoa

zprávu a já se pak dle ni rozhodnu, mámli hlavní m-sto Peršauu jen krátce trestati anebo doista zahladiti.

Ale, Pane, namítá Babuk pokorné, j6 ješlé nikdy ne-byl v Persii a neznám tam ani živé dušiky. Tímlépe, dí andl, alespo nebudeš stranným ; tys obdr-

žel od nebes dar soudnosti a já ti k nému pidámdar zbuzování k sobe dvry

5jdi jen, vyhlídej, vy-

slýchej a vypozoruj všechno i neboj se nieho 5 tybudeš všude vítaným hostem.

Babuk vsedl si na svého velblouda a táhl sesvou eledí jak mu bylo porueno. Po nkolika dnochesly potkal na rovinách senarských vojsko perské,jak vytáhlo do boje proti vojsku indskému. I dal se

do ei 8 jedním vojínem, jejž stranou natrefil, a ptalse ho, jaká Jest píina této vojny. Prisámbub, dí

46

voják, to já nevím. Také mne do toho nic není: mojeemeslo je-t zabíjeli a býti zabíjenu

5jest mi pak je-

dnostejno, sloužím- li tomu nebo onomu. Možná žezejtra ráno uskoím k ladfim; neboí prý oni svýmvojákm dávají dcnné o pul drachmy mèdè víc nežlimy zde v prožluklé služb perské dostáváme. Chce-teli se dovédéti, pro se tu bojuje, optejte se méhokapitána.

Babuh obdarovav vojáka, odebral se do táboru.

Seznámiv se hnedle s kapitánem, ptal se ho o pí-inu této vojny. I, odkud bych to védél? a co jemi po té pkné pícinc? Já pebývám o dve sté milod Perscpoii; uslyšev však, že je vojna prohlášena,

ihned opustil jsem svoji rodinu, i vyhledávám, dle

zvyku našeho štcstí nebo smrt, ponvadž nemám nicjiného co dlali. A což vaši soudruhové, táže seBabuk, nejsouliž oni trochu zpravenjší nežli vy? Ne-jsou, odpoví dstojník; leda nejpednjší satrapové

naši vedl, oé vlastn jde a pro se hrdlujeme.Babuk ustrnulý získal si pístup k generálm, i

brzy byl s nimi zadobrý. Jeden z nich projevil mukonené tolik : Píina vojny, jenž od dvaceti let hubíAsii, pochází prvotné z rozepe mezi komorníkem jedné

ženy padišáha (velkého krále) perského a jedním z

vrchních finanních tajemník velkého krále indského>

Jednalo se o poplatek, jenž sotva tidcélý díl jednoho

dariku obnáší. První ministr indický a náš premier-

minii^tr hájili každý náležité práva svých pán. Ro-zepe se roznítila. S obou stran postavilo se na mi-lion voják do pole. Vojsko to musí se každoronvíce jak tymi sty tisíc novák doplovati. Vraž-déní, pálení, drancování a pustošení dje se poadbastèji ; celý svét Ion vojnou trpí a rozhoenost po-ad ješlé trvá. Nás i první ministr Ind osvdují arci,

47

ze jim nejde o jiný lícel lec o blaho pokolení lidského;

ale pi každém takovém osvdení se nkteré méstorozkutá a ntkolik provincii se zpiisloší.

Druhého dne, jak mile se rozešla povést, že mírco nevidl uzaven bude. generálové perští a indstípopílili si svésti bitvu : bylaC krvavá. Babuk vidél

všechny ty poklesky a ohavnosti ; on byl svdkemvšech spádu a úkladu, jakých nejpednfjší sotrspové

proli vrchnímu veliteli užívali, by jenom porážku utrpcl.Vidél dstojníky od vlastních vojáku zabíjené : vidél

vojáky, kteí své umírající kamerády doskrcovali by

nkolik roztrhaných krví a hnisem zamazaných hadrös nich odrali. On novštivil také lazarety, kde pora-nné snášeli, jichž nie vetší díl umíral nelidskou ned-balostí toch, jimž král perský dosti draze platil by

nemocným pri^^pivali. Jsou to lidé, zvolal Uabuk, iližjsou to divá zvíata ! Ach ! již vidím, že Persepolisvezme za své. Obíraje se touto m3slcnkou vydal sedo táboru Indu ; i tam ho všude vlídné pijímali rovnžjako v táboe perském, tak jak mu pedpovédíno bylo

5

ale i zde spi)zoroval ty samé ohavnosti, z kterých mujiž byla hrü^a. O ! o ! rce on v sobe, jestli andélIluriel chce zatratiti Peršany, pak musí též andél Indôvyhubiti Ifidy. Vyptávaje se však podrobnji na

všechny píbhy c;-» se v jedné i v druhé armád pi-hodily, dovdl se o inech vysokomyslnosti, veliko-dusnosti a lidskosti, které ho podivením a radostí na~

plovali. Lidé nepochopitedlní, zvolal, kterak mžetev jednom spojovali tolik padoušství a tolik vclikoduš-nosti, tolik ctností a tolik nepravostí !

Zatím prohlásili mír. Náelníci obou vojsk, z

nichž žádné neodneslo vítzství, ti sami kteí pouzev svj prospch lulik krve svých krajan byli pro-plýlvali, odebrali se ke dvoru pro odmny. Mír yo-

48

lebil se všude ve veejných listech, které nic le na-vrácení na zem clnosli a blaženosti ohlašovaly. Bohuchvála ! zvolal Babuh\ Persepolis bude pib}tkem zoci-šténé nevinnosti •, msto to nebude vyvráceno, jaktomu ehlèli ti nepízniví geniové : nuže, te bez me-škání do léto stolice Asie. On vcházel do toho mèstanesmírného starým pedmstím, které svým selskýmvzezením oci nemile uráželo. Celá tato cásf mèsta pá-chla ješt dobo?}, kdy byla stavena 5 i jakkoliv mnozí vše-

chno co starého nemohou dost se vynachválili na ujmu

všeho novotneho, pedce musí se piznati, že prvnípokusy všeho druhu bývají vždycky neokrcsané.

Babuk vmísil se do zástupu lidu složeného z nej-

špinavjších a nejšerednjších osob obojího pohlaví.

Zástup tento bezsmyslné hrnul se do obšírné a za-

smušilé budovy. Ustaviný šeplot a vrtní se, které

pozoroval, peníze jež nkteí jiným dávali za právok sezení, pivedly ho na dnmínku, že se nachází n-kde na trhu, kde se prodávají slamná sedodla; alehnedle na to spozorovav, že více ženských kleklo,

jenž stavíce se jokoby upen ped se hledly zatímna mužské po oku pokukovaly, vdci hned že senachází v chrám. Hlasy chraplavé, drsné, divoké,nezvucné rozléhaly a odrážely se v tom sklepu, což

znlo zrovna lak jako hlasy lesních osl, když se

na rovinách piktavských na troubení je volající ozý-

vají. Zacpal si uší; ale bylby chuté i nos a oi za-cpal, když vidil do toho chrám» vejíti dlníky s pá-

kami a s lopatami. Ti odvalili jsden velký kámen ivyhrabali v levo i v právo prst, jenž otravné výpary

vypouštla;

pak éo toho otvoru položili mrtvého a

kamen zase pivalili. Jakže, zvolal Babuk, tito lidépochovávají své nebožtíky na tch samých místech,kde se Božstva klaní? Jak to, jejich chrámy dláž-

dcny jsou mrtvolami? Nii, te nedivím »o již nakaž-livým nemocem, kterými Pcrsepol éaslo navšUvena bývá.

Výpary mrtvých a výpary tolika živých na jednom

mí.^te hiistó shromáždných jsou s to, celou kouli zem-skou otráviti. E, toho ohavného mésta Persepole !

Nepochybné chtjí je andélc zboili, by jiné krásnjší

vystavli a sice pro obyvßtole mené neisstiitné a um-jící lépe zpívati. Prozetelnost ovšem má vždyckysvé píiny 5 nechrae ji tedy jednati!

Zatím slunce již pibližovalo se k vrchu své dráhy.

Babuk mel jíti na druhý konec mésta k dámu, které

byl od jejího manžela, díisloJHÍka ve vojsku, psaní

pinesl.

Mezitím ješlé leckdo se poohlidl po Persepoli;

vidél jiné lépe stavené a pèknèji ozdobené chrámy,

naplnné lidem vzdlaným a rozléhující se ladnou hud-

bou j uzel foíitány (vodomety) veejné, zajímající mi-

mojdoucího svou krásotou, jakkoliv byly nedobe umí-

stny^ shlídl námstí kde nejlepší králové, co nad

Pcrsií panovali, zdáli se v bronzu vtleni žíti, vidél

ješt jiné placy, kde slyšel lid volali: Kdypak zde

uhlídáme našeho zempána, jejž tak luze milujeme ?Obdivoval spanilé mosly, skvostná a pohodlná nábeží^

paláce v právo a v levo eky položené, ohromný dóm,kde na tisíce starých zmrzailých a vítzných vojínu?

každého dne Buhu válených zástup diky a úcta

vzdávali.

Koncn došel k dáme, jenž ho ve spolenostipoestných lidí na obd oekávala. Dm bNl istot-ný a pkné uo/^.dobený, jídla delikátní, dáma mladá,krásná, duchaplná, zajímavá a spolenost jí hodná^

Babuk opakoval si poad: Ten andl líuriel je jakýsipodivín, an chce vyvrátili msto tak rozmílé. Zatímspozoroval, že dáma, akoliv se zpoátku velmi srdené

Ö

50

vyptávala na svého može, pozdji ješté srdenéji 8

jedním mladým mágem (knzem) hovoila. Yidèl je-št, jak jeden rádní ve pítomností své manželky velmi

ile na vdoviku dorážel, a kterak tato dobrosrdenápanika jednou rukou držela radního okolo krku, kdyždruhou zárove poskytovala mladému, peslínému apepoestnému mèslèninovi. Paní radová však prvnívstala od tabule, by se v sousední komnat pobavilase svým rádcem, jenž príhš pozd pišel a na njžse s jídlem ekalo^ a její rádce, muž velké výmluv-nosti, mluvil k ní v komnat s takovým drazem, žedáma, když nazpátek pišla, mla oi vlhké, líce za-pálené, chod nejistý a hlas tesavý.

Te se Babuk zaal zase obávati, žeby ml ge-nius Ituriel pravdu. Nadání získati si každého dvruješté toho samého dne zasvtilo jej v tajemství dámy \ona se mu svila se svým zalíbením na mladém má-govi, i ubezpeovala ho, že po všech domech v Per-

sepoli najde všechno tak, jak to u ni shledal.

Babuk soudil, žeby takové spoleenstvo nemohlo

obstáti^ žeby žárlivost, sváry a msléní musely všechny

domy na mizinu a zkázu pivésti, a žeby slze a krevcodenné téci musely^ žeby arci všichni mužové zá-

letníky svých žen bu sami zabíti aneb od nich za-biti býti museli, a konen žeby líuriel uinil nejlépe,kdyžby jedním rázem vyvrátil msto neustále tolikaneádm a svízelm podrobené.

Ješt byl pohroužen v tyto trudné myšlénky, když

se u dveí objevil muž povážný, v erném plášti, jenžponížen prosil, by sml s tím mladým rádním pro-mluviti. Tento ani nevstal, ani se na nepodíval,alebrž s pýchou a s jakousi roztržitostí odevzdal munjaké papíry a tak jej odbyl. Babuk tázal se na

odcházejícího. Paní domácí odpovdla mu pošept-

51

rao, že jest to jeden z nejlepších v moste advokátu,

jenž jíž padesáte let se zákony se obírá. Panáektento, kterému je teprv pèt a dvacet let, který ale

dva dny již jest satrapem zákona, dal si od neboudlati výtab procesu, v nmž má zytra rozhodovati ajejž si posavad ani nevyšetil. Mladý tento vtroplach

jedná dobije, pravil Babuk, ocházíli se u staršího oradu, ale pro starec tento sám není soudcem ?To snad myslíte žertem! odpovdla mu paní, vždyfvíte, že kdo se v pracných a podízených úadech se-starali, nedocházejí žádnýcti dstojenství. Mludý tento

muž má vysoký úad, protože otec jeho je bohá, aponvadž se právo soudního zašantrouje jako njakýnájemný dvr. — O tch mrav zkažených, o bda tohoneštastného msta! tof je vrch neesti! Nebof ti co sitakovým spsobem právo soudní koupili, (i zajislé takésvé soudní výroky prodávajíc odtud nevidt le pro-paste nespravedlnosti.

Co tak své udivení a svj žal ra jevo dal, pra-vil k nému mladý vojín, jenž se byl tuho samého dnez pole navrátil: Pro nechcete, aby se místa takovákupovati smla? Vždyt já jsem sob koupil právo^abych se mohl smrti v ele dvou tisíc muž poitaviti.Ctyrycet tisíc zlatých darik stálo mne to letos bychticet nocí po sob v sarlachovcm šat na zemi spátimohl a dv notné rány šípem ulr/il, které ješt tecítím. Když já se pivádím na mi^inn za to abychmohl sloužiti perskému císai, kterého jsem nikdy ani

nezoil, nevím proby takový pan satrapa nemohl za-platili za potšení dávati audience procesujícím.

Babuk nad tím pohoršený nemohl se zdr/eii by

a svém srdci neklnul zemi, kde se dstojenství míra

i vojny pronajímají; i soudil z toho píhš kvapn, že

ae tu naprosto nic nemusí rozumti ani o vojn ani o5*

52

zákonech, a jestliže Ituríel tyto národy nevyhladí že

oni sami musí zahynouti p^rávé skrze svou ohavnou

státní správu. Jeho nedobré mínní ješte více zhor-šilo se po píchodu vytylého muže, když tento celouspolenost velmi duvérné pozdraviv, pak se k mladé-

mu dstojníkovi piblížil a jemu pravil: Nemohu vámpjiti více jak padesát tisíc darik, nebo! mi cla letosnevynesla více než ti sta tisíc. Babitk zeptal se,

kdo je^t ten muž, jenž si na svj tak malý zysk st-žuje 5 i dovdl se, že v Persepoli je clyrycet králz chátry lidu, kteí perskou íši v nájmu drží a za to

mocnái nco málo odvádjí.Po obd navštívil jeden z nejskvostnjších chrá-

mu msta; tam si usedl uprosted mezi zástupem žen-ských a mužských, jenž tam picházeli pro ukrácení

chvíle. Na vysokém lešení vyskytnul se mágus i jalse mluviti o nepravosti a o cnosti. Mágus ten roz-dlil svou e na více ástí, kdo nebylo teba žád-ného rozdlení, dokazoval všechno to melhodicky, co

bylo jako den jasné, a dával uení, jaké každý již

dávno vdl. Horlil náramn pi chladné krvi i ode-šel v potu tla a sclva dechu popadaje. Ejhle, pravil

Babuk, len muž iní se jest, by dvm neb tem stmsvých spoluoban spscbil dlouhou chvíli, nicménúmysl jeho byl dobrý, i neníf to žádná píina, proby se mla Persepol rozboiti.

Z tohoto shromáždní vedli jej k veejné slavno-sti, jakáž se každého dne odbývala v jakési basilice

(týn), v jpjíž pozadí se zrail palác. Nejslinjší

mšanky perscpolské, nejvzácnjší satrapové sedícítu v pístrojném poádku, poskytovaly podívání takkrásné, že Babuk nejprv myslil jakoby to již bylacelá ta slavnost. Ale za chvilku vyskytly se v pe-dedvoí »noho paláce dv i ti osoby zdající se býti

53

krály a královnami; jich mluva velmi lišila se od

mluvy obyejné, bylof odméená, harmonicko a vznešená.

Tu z pílomných nikdo nespal, všichni poslou-

chali skoro s ulajeným dechem, tak že povšechné

ticho jen znameními citlivostí a obdivováni rušené bý-

valo. Povinnosti král, láska k cnosti, nebezpee

vášní líily se tu píklady lak živými a pohnullivými, že

Babukovi slze z oí splývaly. On nikoli nepochybo-

val, že lito hrdinové a hrdinky, ti králové a královny,

jež pravé slyšel, jsou kazately íše, i umínil si vy-

bídnouti samého Ituriela, by je pišel poslyšeli, jakoby

byl dobe pesvden, že takové divadlo genia navždys mstem smííí.

Jak mile slavnost ta u konce byla, chtti Babuk

vidti tu nejvzácnjší královnu, co v tom spanilém

palác tak ušlccíitilou a istou mravovédu pednášela;

i dal se k Její Milosti uvésti; po ouzkých schdkáchmusel se pachtiti až do druhého poschodí, kde v po-

koji nuzné opateném nedávnou královnu zastal co žen-

štinu chatrné obleenou, která se mu slráznivé taktovyznala: Ze zamstnání toho (na divadle) mlabychsotva živobytí; od jednoho z princ, jež jste v diva-

dle vidci; nosím ovoce ohnivé milosti pod srdcem, i

ekám se již pomalu do kouta; ale mné scházejí pe-níze a bez penz nedá se dobe slehnouti. Babuk jidal sto zlatýcii darik, ka: Kdyby se nedlo nic hor-šího ve mst, mlby Iiuriel malou píinu býti taktuze rozhnvaným !

Veer ztrávil chodéním po obchodnicích s dro-botinami ozdobnými. Jistý muž rozumný, s nímž se

byl seznámil, všude jej uvádl, ü jednoho z nich na-koupil Babuk co se mu líbilo, i bylo mu to prodános nejvtší zdvoilostí o nkolikrát dráže nežli za tostálo. Jeho pítel, když se dom navrátili, ukázal

54

mu na to kterak byl ošizen. Babuk práv znamenalsi do své tobolky jméno kupcovo, by jpj Itnriel v den

potrestání mésta pedevšemi jinými skáral; tu se za-

tlue na dvée ^ bylf to tentýž kupec a pinášel muméseC; jejž byl Babuk nedtpatooím na jeho kontáru

ležeti nechal.

Kterak je to možná, zvolal Babuk, že jste tak

poctivý a velkomyslný, an jste se ped chvilkou ne-ostýchal prodati mné zprosté blyskotky étyrykrát dráženežli za stály? NeniC zajisté v našem mésté obchod-níka trochu známjšího, dí na to kupec, jenžby vámnenavrátil váš méšec^ ale zmýlil vás, kdo vám ekl,že jsem vám co jste u mne vzal tyrykrát dráže pro-dal nežli to hodno jest; prodal jsem vám to deset-krát dráže, a to je tak jisto, že jestli byste ty véci

za mesic zase prodati chtél, ani desátek z toho ne-

obdržíte. Avšak nic slušnójšiho; vrtošivá chuf lidí

páí si te pravé tchto titérných vécí; skrze tu vr-tošivou chut nachází na sto pracovník u mné za-mstnání; já mám skrze ni pékný dm a držím sitaké kon ke koáru; skrze ni zbuzujc se prmysl,brousí se vkus, udržují se peníze v obhu a zbyl sešíí. U sousedních národ prodávám tyto ccpartkyješt dráže nežli vám a tím se svému státu zavd-éuji. Babuk rozmysliv se trochu, jej zase ze své to-

bolky vymázl,

Babuk jsQ v rozpacích, co má souditi o Perse-poli, umínil si navštívili ješt mágy (knézcj o literá-ty; ncbot když jedni studují moudrost a druzí nábo-

ženství troufal si, že oni vymohou milost pro ostatníobyvatele.

Hned ráno druliého dno odebral se do koleje

mág. Archimandrila piznal se mu, že dostává rocnésto tisíc tolaru dchod, proto že udlal slib chudob-

r 55nosti, a kterak mocí svého slibu pokory mocné pan-ství vykonává; potom zanechal Babuka nižšímu bra-

trovi, by ho všude provázel.

Zatím co mu tento fraler všeliké vzácnosti a spa*nilosti toho kajícního domu ukazoval, rozešla se po-vést, jakoby on byl pišel obnovy s podobnými domypedsebrati. Ve chvilce na to došly ho od každéhoz tchto ád petice, všechny asi následojíciho obsahu:Zachovejte nás a zrušte všechny ostatní. SlyšeMi je-

jich vlastní chlouby, tedy spoleností tyto všechny byly

potebný. Slyšel-li však žalování jednch na druhé,tedy vesms zasluhovaly b}ti zniveceny. On se di-vil, že žádný nebyl mezi nimi, jenžby byl* pro pe-stavení vesmíru žádal nad ním panství.

Ješté se mu pedstavil mužíek, který byl polo-viním mágem a k Babukovi takto promluvil: Vidíma neklamu se, že velké dílo bude vyvedeno, nebot

Zerdust sestoupil zase na zem. Proroknjit to mladé

panenky, když je z pedu kleštikami poštípují a odzadu metlami lupají. Ily vás ledy prosíme o vaši

ochranu proti velikému Lámovi. Jakže, zdivil se Ba-

buk, proti vrchnímu knczi a króli sidlicímu v Tibetu?

.,Ovšcm proli nému.'' Vy totiž chcete mu vypovédítiválku a sháníte armády proti nému? „To ne; ale onpraví, že lovk má býti svobodný, což my neví-me. My píšeme proli nmu knížeky, které on alenete; sotva však uslyšel o nás mluvili, dal nás zhola

odsouditi jako když njaký pán porouí, aby se stromyv jeho zahrad huusenek zbavily.

Babuk zhrozil se pošetNtví lidí, kteí moudrost

co emeslo provozovali, pikl tch, kteí byli svtnodekli, závisti vosti a rozkošnictn' jiných, kteí pokoru

a neužilost kázali; i soud>l konen, že Ituriei mádávno píin prosby celé to plemeno vyhubil.

56

Navrátiv sc domu, poslal si pro nové knihy, by

nevrlost svou zlahodil, i poprosil nkolik literát na

obd, by se s nimi pozabavil. Pišlo jích dvakrát to-lik nežli si jich žádal, jako vos na med. Bicho-páskové tito jedli i mluvili o udávení; oni chválili

pouze dv Iidy lidí, mrtvé a sebe; a ijikdy souas-né krom pana hostele. Vytasil-li se kterýs dobrýmvtipem, ostatní sklopili oci a hryzli se do pysk zlo-stí, že oni jej nepronesli. Oni umli se ménc pe-tvaovati nežli mágové, nebof nemli tak dležité ped-mty k své ctižádosti. Každý z nich dychtil býti slu-žebníkem a zárove v pové^ti velikého muže; oni siíkali do -«í ty nejurážlivjší véci a drželi je za kdoví

jak duchaplné.

ByliC se néco o vyslanství Babukovu dovdli.

Jeden tedy prosil ho pošeptmo aby zhubil jistého spi-

sovatele, který jej ped pti lety nebyl djst chválil.Jiný žádal ho o zkázu mešCana, který se pi jeho veselo-

hrách nikdy nezasmál; ješt jiný pak žádal zniení

akademie, ponvadž tam nemohl ani místecká dosíci.Po skoneném obèdè každý šel samoten dom

;

nebof v celém tom hejnu ani dva nebyli, jenžby se mo-

hli dobré snášeti anebo sptdu mluviti leda u bohá,kdo byli k tabuli pozvaní. Babuk soudil, žcby to ne-bylo náramné neštstí, kdyby hmyz tento pi povšech-ném vyhlazení spolu poten byl.

Jak mile se jich zbyl dol se do lení nkolika

knh nových. Poznal v nich ducha svých nedávnýchhost. Nejvíce nadto znechutily se mu noviny han-livé, tyto archivy špatného vkusu, jež nenávist, ni-

eemnictví a hlady vysedli; ty hanobné satyry, kde

kán šetena a hohibice rvána bývá; pak r(»mány všíobrazotvoriosli prosté, kde se nachází toLka podobi-

zen ženských, které spisovatel neznal.

íT

Ysechuy tytu daremné s(>isy zaházev do ohn,vyšel si veerem na prochá/.ku. Tu mii byl ped-staven jeden starý uenec, který nebyl pisel rozmno-

žiti poet bichopásk. Tento muž vždycky stranil86 od láje lidu, znal lidi, umel toho upotebiti a sd-loval se v spsob velmi skromný. Babuk vypravovalmu žalostivé, co byl vidl, slyšel a etl.

To jste ovsem etl knihy jen opovržení hodné,dí k nmu moudrý uenec; ale za všech aso, ve všechzemích a ve všech oborech bývá špatného prezbyl a

dobrého po rídku. Vy jste astoval práv vývrhelmlkého uenslva, nebof ve všech oborech li, co majínejmén píin vycházeli na svtlo, vtírají se obyejnés nejvtší nestydatostí. Opravdu moudí lidé jsou živiv soukromí a v pokoji mezi sebou. Ostatek jsou také

u nás ješt lidé a knihy bodni vašeho všimnutí. Vtom, když takto mluvil, pidružil se k ním jiný ue-nec. Jejich rozprávky byly lak píjemné a pouné,

tak vznáštjící se nad všeliké pedsudky a cnosli takpimené, že Babnk piznal., kterak cos podobnéhoješt nikdy neslyšel: Ejhle! to jsou lidé, pravil u

sebe zticha, ty musí andl liuricl nechat neporušeny,anebo musel by velmi nemilosrdný býti.

Usmíen s uenci, pece ješl hnval se na ostatnínárod. Vy jste cizinec, pravil k nmu rozsoudný muž,jenž s ním mluvil; špatnosti slaví se vám hromadnéped oi, kdyžío dobré jsouc skryto a pocházejíc n-kdy ze zlého užívání obyejn vám zfi

58

Nahlížím te dobe, pravil Babuk k syému uenci,že mágové, jež jsem považoval za tak tuze nebezpe-né, jsou opravdu velmi užitení, zvlásté když jim

moudrá vláda brání délati se tuze potebnými^ avšakpiznáte aspo, že vaší mladí úedníci, kteí jakmilejezdit umejí, hodnost soudcovskou sob koupí, musípi veejných soudech nejinak než všechno na krámvyložiti co má zbrklost koliv smšného, a co nespra-vedlivost má do sebe pevráceného; véru lepší bylobykdyby se tato místa zadarmo dávala tém starým zá-konoznalcum, kteí svj život strávili uvažováním všechdvodu pro i proti.

Uenec mu odpovdél : Vyt jste videi naše voj-sko než jste pišel do Persepoli; víte, kterak se naši

mladí dstojníci v bilve výborné perou, akoliv mají

svá místa koupená: snad také najdete, že naši mladí

rádní nerozsuzují špatné, tebas byli zaplatili za právo

souzení.

Druhého dne na to pivedl Babuka sseboa k vrch-

nímu soudu, kde se pravé jednalo o dležitý rozsu-

dek. Véc sama bylu každému známá. Všichni tistaí advokáti, co ji dostali do zprávy, byli viklavého

mínní; ze w^ta zákon, které uvedli, nedal se k pítom-nému pedmtu žádný potebovati; oni dívali se navéc se všech možných stran ale nikdy v pravém své-

tle. Soudcové rozhodli spíše nežli advokáti své ná-

mitky a pochybnosti pednesli; jicb rozsudek b^l skoro

souhlasný; soudilíf dobe, ponvadž sil po svtle ro-zumu a druzí kivé, ponvadž se nepotazoyalí le sesvými knihami.

Babuk rozuml z toho, že ze zneužívání astomnohé dobré vci pojdou. Toho samého dne nauilse znáti dobrou st: ánku — bohatství celních pachtýo,což ho bylo zprvu tak rozzlobilo. Nevdomky promi-

59

nul celnímu pschtyi Jeho hrabivo^t, když vlastoétnení

lakotnejši po pen?:ích nežli druzí lidé, a na mnoze

jest užitený. Vymlouval léž pošetilost lèch, jenž

všechno jmní vynaloží jenom proto, by mohli sou-diti a bojovati, ponvadž pošetilost tato spsobuje velkésoudce a hrdiny. Prominul literátm jich vzájemnoa

nenávist, proto že se mezi nimi nacházeli lidé, jenž

svét osvcovali; on se smíil s ctižádostivými a po-

(onchlými mágy, ponvadž se n nich nacházelo jcstévíce velkých cností nežli malých nepravostí. Avšak

pes to všechno jesté zbývalo mn mnoho píin k sté«žování, ale zvlášt zamilované pletky dám a neblahénásledky, které z nich pojiti musely, naplovaly mysl

jeho nepokojem a hrzou.

Chtje všechny stavy lidí co nejdkladnji pro-

skoumati, dal se vésti též k jednomu ministrovi; ale

i po cest byl poád v strachu, aby njaká žena ne-byla v jeho pítomnosti zabila od svého muže. Než

byl vpuštn k státníkovi, musel ekati v pedsíni dvéhodiny^ než jej opovdli a ješl dvé hodiny, kdyžse to bylo jíž stalo; i umínil si ministra i jeho ne-

stydaté pídvené andlu Iturielovi dx)porurili. V ped-síni bylo plno ženštin všelikých pater, mag všelikýchbarev, soudc, kupc, dstojník a školních pomoc-ník; a všichni si naíkali na ministra. Lakomec alichvá pravili o nm, že nepochybné pomýšlí o tomjakby