Miloslav Topinka Probouzení Frauzení Frauzení

Miloslav Topinka Probouzení Fra

Miloslav Topinka Probouzení Fra

Utopír Krysí hnízdo Cesta do Cholupic Já je někdo jiný Trhlina Prosvítání

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR. Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2015 jako svou 156. publikaciVytiskla Tiskárna Helbich, BrnoVydání první

© Miloslav Topinka, 1969, 1970, 2003, 2015 © Éditions Fra s. r. o., 2015Photos © All rights reservedAuthor recent photo © Radek Brousil, 2015ISBN 978-80-87429-68-6

Česká poezie Miloslav Topinka Probouzení AA028

Utopír

jinudy 17

až do rána bílého 18

klinkání umíráčku 19

otesky 20

jitření ran dost blízko úst 21

a ostrévky, z jakého dřeva jsou ostrévky 22

obřad smáčení utopenců 23

zaříkání slov 24

až zase příště přijdeš 26

ovšem, za bezjitřních nocí 28

z úhrobí 29

máme společnou cestu… 31

pak začal zpívat Miodrag básník 34

a vyprávěl Miodrag básník, ještě než spustili truhlu 35

má zimouhřivá 39

na patře křížaly tiše chrupkají 40

hadohlasí 41

Slzičky, bukvice… 43

/vstříc lískání/ 44

na šlachtu 45

Navečer nakrmiv havrany 45

Prašivci pijí přes hrot nože 46

Hou, vranky chřestavé 47

Loužňáci leží ve větru 48

Vši zebou 49

hle, přicházejí 51

pláč na krajíčku chleba 52

/proč zamřelci/ 53

kikimora 54

Obsah

snopky ke spálení

miodrag

v záluní

pometlo k peci

chrti smrti

Krysí hnízdo

Krysky mi sežraly… 59

Krysí hnízdo – /environment/ 61

Bouda /text ‑obydlí/ 62

Struktura a textura krysího hnízda 64

Z cimry do cimry uvnitř krysího hnízda 65

Co čudí v krysím hnízdě, co jednou za čas čadí 68

Co se děje v krysím hnízdě 69

Kdo všechno kafrá v krysím hnízdě 71

Mimo 73

Devět měsíců… 73

Zůstat v tomto mimo-prostoru… 74

Zpod moskytiéry… 74

Krysky špulí pusu 76

Řeči, co se vedou v krysím hnízdě 77

Zde tam 79

Kostřičky 82

Krysí hnízdo – /environment/ 84

/Slova – nože/ 86

/Podušková slova/ 87

Kameny, kosti, drny a dřevo 88

Pytle, plátno, konopí 88

Čím se krmí krysky 89

Krysky tropí kravál 90

A zatím hoří krysí hnízdo 92

Co mají krysky za lubem 94

Už dohořívá 95

Provazy 96

Krysí hnízdo – /environment/ 98

Nemožnost hry 98

Archy se záznamy 98

Rozsypávání sirek 98

Figurina 99

Mimo /mezi kostmi/ 101

Prostor krysího hnízda 101

Ještě k zářečí 102

Na gotickém obraze… 103

Přástky 104 /Předení řeči/ 104

Půl pecnu chleba pod prkno 105

Pes ohryzal maso 107

Švábi v hlavě haraší 108

Písek v zubech, v uších 109

Mezi kostí a kůží zebe 110

Nehory nemory 111

Kdykam zahluchnu 112

Kamkoli zabolí 113

Kosti řeči 115

Cesta do Cholupic 119

Já je někdo jiný 129

Trhlina

kailja ljapi 143

/Až já umřu/ 145

Žebra na cestu 146

Žebřiňák sena 147

Fí, bič bolí 148

Stále ještě jsem zde 149

/v hlavě mi hoří/ /popel hlavu moří/ 152

Trhlina v obloze II. 155

Blesk trhá prostor 155

Když se rozednívá 156

Záchvěv, rozčeření 157

Na obzoru se občas 158

Ostrovy II. 159

/Vlny/ 160

Písek hoří 161

Do prázdných důlků 162

Oči 162

Tudy ruce, tamtudy rty 163

Hlavu položím, oči uložím 164

Hrudky hlíny 165

Země puklá 166

/Natržený prostor/ 167

Řeč beze slov 168

Obsah

Co tam, to tam

Trhlina

Trhliny / pukliny / rány 169

Ani vítr, ani vlna, nic 170

Svírej mě, svírej 170

Co jsi ztratil? 172

Hnízda galaxií 173

Cítím v sobě obrovský vír 174

Prázdno. Jiný prostor 175

Mosty–průniky 176

Černá díra / trhlina vesmíru 177

Pád do černé díry 179

/Proměna/ 181

Nemám stání 182

Proměna J. A. Rimbauda 183

Nangá Parbat 185

Proměna Hermanna Buhla 186

Krok do prázdna 187

Hrob Hermanna Buhla 188

Hirošima / stíny lidí 189

Svítáníčko 195

/Padá hvězda/ 196

/Ranní husté světlo/ 197

/Komu tomu dám/ 198

Prosvítání

Na nebi hvězda… 207

/Pusť mě! Už svítá/ 209

/Než černé oči půjdou spát/ 210

/Noční hádka s T. S. Eliotem/ 211

/Třikrát jsi to uviděl/ 212

/Tekuté písky. Průřez trychtýřem/ 214

/Záblesk ticha/ 215

/Nepálí, nežahá/ 216

Tenká vlákna světla 217

Poznámky k Prosvítání 219

Utopír

texty z let 1964–1967

VRANKy NA PRANýŘI –

KOZEL VE VIKýŘI;

U VRAT UTOPíŘI

VRANKy NA PRANýŘI –

KOZEL VE VIKýŘI;

U VRAT UTOPíŘI

Slova jsou chromá, sláma jimčouhá z očí; /do škopku s nima!/.

16 Miloslav Topinka Probouzení

snopky ke spálení

jinudy

Nad světlou krajinoubudu si přístz viny i nevinykamenný list

Posekám srpicizůstane tříšťjíkavci přede mnouvypadnou z hnízd

Nemohu za nimibojím se krysmohou mě proměnitv rezavý kyz

Než krysí svědomízačne je hrýztvše co si spískalimusí si sníst

Snopky ke spálení Utopír 17

snopky ke spálení

jinudy

Nad světlou krajinoubudu si přístz viny i nevinykamenný list

Posekám srpicizůstane tříšťjíkavci přede mnouvypadnou z hnízd

Nemohu za nimibojím se krysmohou mě proměnitv rezavý kyz

Než krysí svědomízačne je hrýztvše co si spískalimusí si sníst

18 Miloslav Topinka Probouzení

až do rána bílého

V království heřmánkuzvon vyzváníZuzanu cikánkuzabili cikáni

Zesmutní obočízmlkne vránaoči se orosíAž do rána Až do rána

Neměli strpeníaž skončí zpěvco měsíc proměnív krev

Noc byla od světlarozedránasmrt osleplaAž do rána Až do rána

Snopky ke spálení Utopír 19

klinkání umíráčku

Zemřely stařenkyzimomřivé mřenkyvítr je zaválza hřbitovy

Verunky, Mařenkyzavřely své střenkymlčí až za práhšetří slovy

Plazí se travouk hřbitovu, při zídcebojí se teslice

Koně už hrabouuprostřed světnicezasychá třeslice

20 Miloslav Topinka Probouzení

otesky

Tam za tou tmouv hluku i v ústraníslova tak tnoudo krve poraní

Ti tam jsou psihrdlo se zadrhlohryžou a spítřou si hřbet o trdlo

Roztřísněnítrhají sítějsou na umřenípchá! ty nepřelstíte

Křížem krážemkde je? zmlk tak narázstřídá strážežene slova na mráz

Snopky ke spálení Utopír 21

jitření randost blízko úst

Jak přiznám sněhu dávný hříchkam ústa dát kam ústa dátSmím spílat prstům zemřelýchže nabízejí hlíně chlad

Či blízkost vochluje můj hladvězní uloupený hlasNač stýskání Proč bych měl lhátaž mi přijdou srazit vaz

Stromy mě prostupují včasje měsíc mhlín; třeští smíchNení kam jít Nechci je zmástA na dně dlaně jizva zlých

Nač házíš písek po ptácíchnemáš kde spát, hráz pustáSnímáš srp dřív než spadne sníha ostýcháš se skrýt ústa

22 Miloslav Topinka Probouzení

a ostrévky,z jakého dřeva jsou ostrévky

Blesk sežeh ženám drsné vlasya déšť jim oči vyplavil,polím pak zažeh žitné klasy,psí vítr! popel nenavrací,palčivý smích, když suchý jílse ustavičně v řece ztrácí,listí se sype, lněné hlasyzas záblesk světla zaplašil.

Zatmívá se a stébla slámyse zaklánějí, zlomenáletní noci, jejími trámy;ozývá se stesk po mrazu.Studem stulená kolenasvírají trsy zimostrázua na dně nářku, v klíně jámykrčí se smrtka schoulená.

Sypej si popel, stínej ostřetrávu, náhrobní kameny,na sotnách spíš ti někdo prostře,prvně však ruce zpřeráží.Zbývá ti skrýt se za kmeny;křídla tam tlučou jen do tváří,a suchý skřípot dřeva zastřezarytě vyschlé prameny.

Snopky ke spálení Utopír 23

obřad smáčení utopenců

V průvodu v spřežení máry jdouzachmuřené tvářev průvodu v spřežení žalně jdoužehnají své víře

Zní hrana ostře zvonízní pohřbu nénieStesk selhává Zvon troníspusťte žaluzie

Hluboko v studni šedý plamenpálí zaváté závojevečer co večer ptáky klameláká je v záludné závěje

Děvčátka s agnustkem na krkudrásají dlaněmi kámenHra končí Chůva je za rukuodvádí k stínadlu Amen

24 Miloslav Topinka Probouzení

zaříkání slov

Rousali jsme se rosou,oba s bílýma očima,v sítinách.

Koně už dávno vypřáhlia stíny stromů naproti na svahuse prodloužily. Zvonilo k nešporám.

– Pojďme pryč – vykřik jsem;ale bylo už pozdě.Na stezce v poli klečela jedna z jezinek.

– AMAJDAM – začala tak jako včera.– Dneska si nebudem hrát na ptáčky,ani na mrtvou rybu. Nechci tě aniproměnit v kámen.Budu tě trýznit daleko záludnějc,budu ti zaříkat všechna slova.GRIAU, GRIAU, klíčem tě zakleji,AMAJDAM, nemáš v co doufat, „strunooký“!Moře tě umoří,ráno zraní,upíři upijí,AMAJDAM, není v co doufat;tešeš si stesky a hlad tě hladí,stíny tě stínají a stud studí.Budu tě trýznit, že trní se ustrne,budu ti zaříkat…

Snopky ke spálení Utopír 25

– Střez se, babo, střez,přijde na tě běs,halelujah! – zasykla Zenka jako včeraa jezinka zmizela. Kolem už zasesiváčka nebylo.

Vraceli jsme se prokřehlípodél navršených vozů obilí,po stejné stezce jako včera;beze slov.

26 Miloslav Topinka Probouzení

až zase příště přijdeš

Nedotýkej se mne,máš drsnou tvářa příliš ostré ruce,nedotýkej se mne,tříštíš mě,lstivě,raději otevři oči a vyprávěj,kdo že to zemřel, tam někde vzadu,ale nedotýkej se mne,jsem v přítmí.

Nedotýkej se mne,tráva je ostrá a zkrvené kamenytak úzce znějí,nedotýkej se mne,i stromy kolem jsou zraňující,když v únocízarůstají listím cizí hroby,lij si svým hadům čerstvé mléko,ale nedotýkej se mne,prosím tě.

Nedotýkej se mne,jejich prach se mi skřípotemzařezává do uší,nedotýkej se mne,je to jak klouzání kol v písku,jako když lámemokoralý chléb, kostinebo suchý kámen,nedotýkej se mne,je pozdě.

Snopky ke spálení Utopír 27

Nedotýkej se mne,přinášíš mráz,vždy v stejnou dobu, odedávna,nedotýkej se mne,a zahoď ty okleštky,přece se nebudeš stále třást,to co jsem říkal jsou stesky plesky,jdi klidně spát, spát až za ráno,ale nedotýkej se mne,zatím ne.

Nedotýkej se mne,vždyť se již rozetmíváa ptáci brzy znehybní,usmířeni,ale teď už mi nevěř a dotýkej se,dotýkej, máš útlou tvář a splavné ruce,dotýkej se mne, jen hloub a dlouze,jen aby nešla můra, ne, to už zas nejsi ty,ty se mne nedotýkej,až zítra.

28 Miloslav Topinka Probouzení

ovšem, za bezjitřních nocí

Máš ústa mnohem hlubšínež stačí k návratuhlušina rtů je krušíod hrotu ke hrotu

Uštknutá, promáčelánepřehlučíš stromyshrnu ti vlasy z čelav dlani se mi zlomí

Kivizky hluše mlčínalezly ospaloukrušci slov rty mučíhýčkají vampolou

Skrz naskrz pochroumanámodlenky na očíchprý pryšec draný zránakonejší za nocí

Snopky ke spálení Utopír 29

z úhrobí

Hloubím ti hrob a říkám: „Ruce.“– „Tam. Pasou se trpce.“

Ptám se: „Snad škrábnutá?“ – Říkáš mi: „Ústa.“– Bodají. Šípek z nich vyrůstá.

Zříkáš se třísla, hořkých vlasů.Hnízdí zde supi. – „Zhořknou. Čas od času.“

Křehulky mrznou. Fičí z pasek. –„Had -měsíc se zdvíhá.“ – Nůž se zasek.

Snopy slámy, snopy slámy. – „Nač vlastně?“Za rzí. – Prosíš pod drnem. „Nedrásej dásně!“

Semo tamo plašíš stesk. –Co noha nohu. „Pryč!“ – Splavují štěrk z cest.

miodrag

„Má slova jsou střežena lidským hlasem – jen jím mohou být osvobozena“ Miodrag básník

Miloslav Topinka (1945, Nový Etynk) vystudoval psychologii na FFUK. Zúčastnil se devítiměsíční expedice Lambaréné po čtrnácti zemích Afriky. Vystoupil na Kilimandžáro, projel ce-lou Saharu. 1968–9 pracoval jako redaktor Sešitů pro literaturu a diskusi, až do zastavení časopisu. Napsal scénář k celovečer-nímu filmu o Karlu Hynku Máchovi (1969–1970), natáčení však již bylo zakázáno. Poezii a eseje mohl v letech 1970–1989 publikovat jen v zahraničí. Knižně vydal sbírky poezie Utopír (Mladá fronta 1969), Krysí hnízdo (Mladá fronta 1970, celý ná-klad zešrotován; vyšlo až 1991, v Polsku pod názvem Szczurowis-ko, Przedświt 1993) a Trhlina (Trigon 2003, Seifertova cena). Verše v autorském načtení vyšly na CD v edici Hlasy (Triáda 2015). Kromě básnických sbírek vydal monografii o J. A. Rim-baudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (Trigon 1995), text k publikaci Snad nic, snad něco – práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962–3 (Trigon 2001) a soubor esejů, článků a skic z let 1966–2006 Hadí kámen (Host 2008, Šaldova cena). Připravil antologii francouzské skupiny Vysoká hra (Torst 1993), texty Věry Linhartové (Český spisovatel 1993; Akropolis 2014; 2015), Karla Malicha (Trigon 1994; Galerie Z. Sklenář 2013), fragmenty Rogera Gilbert-Lecomta (Trigon 1996), Záznamy Jiřího Koláře (Paseka 2002), soubor esejů a studií Věry Lin-hartové z let 1962–2002 Soustředné kruhy (Torst 2010) a texty Henriho Michauxa Tvář se ztracenými ústy (Malvern 2014). Přeložil Rimbaudovy Dopisy vidoucího (Gallery 2000) a dopisy Rimbaudovy matky Vitálie dceři Isabelle (Rub 2015).

fra.cz