Miluju
tebe!
Po cestě kamenité
lehko se nyní kráčí,
když křídla lásky
mě nadnášejí.
Přestože nohy bolí,
boty tlačí,
moje rty
stále jen tebe
líbat chtějí.
V dešti a vichřici
se jde tak lehce,
když láska k tobě
mě žene dál.
Však vypadáš
stále tak jemně
a křehce,
že chyba by byla,
kdybych se nebál.
Ano,
já bojím se,
můj strach je větší
než všechny hory,
i nebe samo předčí.
Však věřím, drahá.
A víru nezboří
nic, co svět zplodil,
ni žádná příkoří.
Miluju,
slyšíš mě?
Miluju tebe!
iNěžn@