Fórum alkoholik.cz - Alkoholik.cz Vytvořeno: 22 October, 2021, 15:04 můj alko deník Vložil inka - 11/01/2020 10:42 _____________________________________ Potřebuju o tom psát a potřebuju s někým sdílet svoji cestu, na jejimž jsem začátku. V papírové formě si vedu deníky celý život ale na ty mi nikdo neodpoví, nenakopne, nevyslechne.. Proto budu s dovolením psát denník zde třeba ho někdo bude číst..třeba na něj zareaguje..díky :) Celý život mám blízko k chlastu, jsem z vesnice kde se všichni sházeli v jediné knajpě a lili. Od 15 žiju ve městě, je mi za pár dní 32 a mám 2 děti. Jsem vdaná, manžel ještě neutekl i když po včerejšku už je to zlé. Máme krásný dům, hodně zvířat, mám firmu, které se daří... manžel má hospodu..a tady to začíná.. dostupnost chlastu "zadarmo" chlastám celkem hodně, na každé párty, koncertu, pak už i jen tak, mám v sobě moc věcí které mi způsobují depky a tak když se naliju ventiluju ty sračky do okolí... dělám scény chlapovi a všem jsem k smíchu.. pak otěhotním a je klídeček, v těhotenství si občas dám malé pivo k obědu, nebo dvojku vína.. po porodu mám krizi a rozjíždím se ve velkém. zastavuje mě manžel když má dcera asi rok a půl a já mám po chlastu takové stavy, že se za mě stydí i schody do pokoje. dává mi nůž na krk, že buďto přestanu chlastat, nebo příjdu o vše co mám. V tu chvíli si začínám poprvé uvědomovat, že mám s alkoholem problém. Do té doby jsem se jen kecům o tom, že bych neměla pít směju a zlehčuju je. V tento moment je to ale jiné a já poprvé uznávám že je to fakt moc a končím s pitím. projdu dům a likviduju lahve.. uf..4 ikea tašky flašek schovaných ve skříni, v komoře, v botníku..však to znáte.. před domem mám kontejner a tak v noci když mě nikdo nevidí vše vyhodím. vydržím to asi půl roku, je mi skvěle, zlepší se mi pleť, mám radost ze života, vztah s manželem je super, už mám zase kamarády... žiju na plno, čtu knihy, pěstuju si zeleninu a ovoce, chovám slepice, jezdím na koni, děti jsou super..jezdíme na výlety a dovolené.a na Pálavu... A co chcete taky dělat když jdete do sklípku... a tak si dávám dvě deci vína i víc ale jsem v pohodě, bavíme se, nemám žádné kocoviny ani deprese, jsem vtipná, veselá a mám to pod kontrolou přece :D a s občasné dvojky na Pálavě je sedmička u filmu večer když děti usnou.. ráno jsem v pohodě tak co... a aby manžel nepindal opět tu lahev radši schovám... po čase tato "hnízda" lahví jak říká manžel nachází děti.. opět probéhá tajné vyhazování, na které se ani nezmůžu sama a posílám s tím nejstaršího syna... čekám 3. dítě, dcerka se narodí a vše je slunce zalité, deprese v 6 nedělí zapíjím vínem, dítě moc nespí, jsem vyřízená a potřebuju spát tak si dám dvojku žejo... dcerka roste a vše je super, já si pochlastávám, ale nemám žádné stavy, nejsem hnusná ani zlá, deprese nejsou, firma vzkvétá, prostě pohoda.. přece to mám pod kontrolou :) ============================================================================ Re: můj alko deník Vložil inka - 11/01/2020 10:50 1 / 106
Potřebuju o tom psát a potřebuju s někým sdílet svoji cestu, na jejimž jsem začátku. V papírové formě sivedu deníky celý život ale na ty mi nikdo neodpoví, nenakopne, nevyslechne.. Proto budu s dovolením psát denník zde třeba ho někdo bude číst..třeba na něj zareaguje..díky :) Celý život mám blízko k chlastu, jsem z vesnice kde se všichni sházeli v jediné knajpě a lili. Od 15 žijuve městě, je mi za pár dní 32 a mám 2 děti. Jsem vdaná, manžel ještě neutekl i když po včerejšku už jeto zlé. Máme krásný dům, hodně zvířat, mám firmu, které se daří... manžel má hospodu..a tady tozačíná.. dostupnost chlastu "zadarmo"
chlastám celkem hodně, na každé párty, koncertu, pak už i jen tak, mám v sobě moc věcí které mizpůsobují depky a tak když se naliju ventiluju ty sračky do okolí... dělám scény chlapovi a všem jsem ksmíchu.. pak otěhotním a je klídeček, v těhotenství si občas dám malé pivo k obědu, nebo dvojku vína.. poporodu mám krizi a rozjíždím se ve velkém. zastavuje mě manžel když má dcera asi rok a půl a já mám po chlastu takové stavy, že se za mě stydí ischody do pokoje. dává mi nůž na krk, že buďto přestanu chlastat, nebo příjdu o vše co mám. V tu chvíli si začínám poprvé uvědomovat, že mám s alkoholem problém. Do té doby jsem se jen kecůmo tom, že bych neměla pít směju a zlehčuju je. V tento moment je to ale jiné a já poprvé uznávám že jeto fakt moc a končím s pitím. projdu dům a likviduju lahve.. uf..4 ikea tašky flašek schovaných ve skříni,v komoře, v botníku..však to znáte.. před domem mám kontejner a tak v noci když mě nikdo nevidí vševyhodím.
vydržím to asi půl roku, je mi skvěle, zlepší se mi pleť, mám radost ze života, vztah s manželem je super,už mám zase kamarády... žiju na plno, čtu knihy, pěstuju si zeleninu a ovoce, chovám slepice, jezdím na koni, děti jsousuper..jezdíme na výlety a dovolené.a na Pálavu... A co chcete taky dělat když jdete do sklípku... a tak si dávám dvě deci vína i víc ale jsem v pohodě, bavíme se, nemám žádné kocoviny ani deprese,jsem vtipná, veselá a mám to pod kontrolou přece :D
a s občasné dvojky na Pálavě je sedmička u filmu večer když děti usnou.. ráno jsem v pohodě tak co...
a aby manžel nepindal opět tu lahev radši schovám...
po čase tato "hnízda" lahví jak říká manžel nachází děti.. opět probéhá tajné vyhazování, na které se aninezmůžu sama a posílám s tím nejstaršího syna...
čekám 3. dítě, dcerka se narodí a vše je slunce zalité, deprese v 6 nedělí zapíjím vínem, dítě moc nespí,jsem vyřízená a potřebuju spát tak si dám dvojku žejo...
dcerka roste a vše je super, já si pochlastávám, ale nemám žádné stavy, nejsem hnusná ani zlá,deprese nejsou, firma vzkvétá, prostě pohoda.. přece to mám pod kontrolou :)
že to pod kontrolou nemám, na to mě upozorní poslední "akce" v hospodě, kdy do sebe liju Malibuprotože z toho se přece neožeruuuu žejo.. a když ho vypiju pokračuju Jamesonem.. jsem veselá, vtipná,bavím okolí.. ráno jedu na nákup s manželem.. a celé auto je venitř od bahna.. nasraně mu říkám kohojako vezl, že mám to auto nové dva dny a už je takhle od bahna celá palubovka.. podívá se na mě ařekne: Tebe. Tebe jsem vezl.
V tu chvíli mi dochází že si z předchozího dne nepamatuju vůbec nic a píšu servírce jestli jsem dělalanějaký bordel.. ta s úsměvem odpovídá že jsem byla teda jako bomba ale veselá a v pohodě, že se nicnestalo... uvědomuju si, že mám okna a že to zase sklouzává do starých kolejí.
přesto druhý den otvírám víno už ráno a rozhodnu se malovat ložnici .. holky si hrají syn je u babičky.. jepoledne, poobědváme, lahev už hlásí dno, jdeme spát
po probuzení si říkám, že bych i vymalovala chodbu ale nemám už barvu a řeknu si že jsem přece vpohodě, že se mnou ta sedmička nic neudělala a NALOŽÍM SVÉ DĚTI DO AUTA A V TOM STAVUJEDU PRO BARVU :(((((((((((((
koupím barvu a cestou i další víno, protože jsem přece úplně střízlivá!
maluju chodbu a piju druhou láhev.. je večer, okoupu holky a dám je spát.. pouštím si film a ještě bych siklidně něco dala ale doma je jen zbytek Balantinky, nikdy jsem ji nepila, tvrdé piju jen "sladké" a nebo sito míchám s colou, nikdy ne "syrového panáka"..ale co naplat, cola doma není
a tak si naliju panáka a cucám ho.je to odporné a vůbec mi to nechutná, ve flašce je tak deci a půl takjednoho panáka nikdo nepozná pak pujdu hned spát slubuju si.
ráno se probudím a nepamatuju si nic...až v průběhu dne se mi vrací paměť a já z hrůzou zjišťuju jakájsem kráááva, že jsem byla schopna jet opilá a s dětmi v autě..ještě větší hrůza mě čeká v lednici.
svůj problém si uvědomuju opravdu hodně, jdu sem na fórum a čtu všechno co jde abych senamotivovala a jsem rozhodnuta že s chlastem je konec
přichází Silvestr ale naštěstí manžela napadne že letos můžem být v klidu doma a tak jsme, nicnepijeme takže se mi to dobře dodržuje v 9 večer spíme a já si říkám, že když jsem dala tohle tak dámcelý rok 2020 přece... na nový rok se staví bandička známých s vínem... a tak si říkám, že si teda dám tu pomyslnou poslednídvojku...
a dnes je 11.1.2020 manžel radši odjel po mém včerejším výstupu, kdy jsem mu napsala sms že se sním rozcházím (absolutně nevím proč)
včera jsem šla do čajovny na dýmku a čaj.. a pak že si s kámoškou dáme dvojku vína.. s dvojky bylasedmička ani člověk neví..nevydržela jsem to ani 10 dní začala jsem si to v hlavě ospravedlňovat, že prostě nebudu už pít doma, nebudu si kupovat lahve aplánovat cesty s kočárkem tak, abych si vždy mohla koupit.. že si prostě dám 2x do měsíce když jdu vena v pohodě.. přišel za náma pak manžel s kámošem a celou dobu čuměl do mobilu a nemluvil s námi tak jsem sezačala už !přednasírat".. a pak to bouchlo a byla scéna jako prase..
ráno mi stihl jen říct, že mám popřemýšlet, jestli budu chlastat dál a že jede radši pryč..
a mě je hrozně líto všechno...ale celých 9 dní abstinence jsem byla protivná jak prdel, zlá, výbušná, navšechny jsem jen řvala a tak jsem si říkala, že když doplním trochu alkoholu tak se zase vyklidním abude to ok.. a bylo to ještě horší :(
chci to zvládnout.. sama! jde to?
nechci přijít o svoji rodinu...je mi ze sebe strašně zle..
kdyby mi bylo aspoň blbě... ale já ani nemám kocovinu
Inko držím ti palce. Vypadá to, že máš fajn manžela, nedovol svému alkoholovému já ho ze svého životavyštvat. A pak děti. Nejmladší má rok a půl, pokud jsem dobře četla, takže takový brouček, co dáčlověku zabrat hlídání takového dítěte i za střízliva, natož za polomrtva. Když pominu hrůzostrašnéscénáře s autonehodou, tak ono stačí pád, rozbitá hlava, jak budeš zdravotníkům vysvětlovat, jak se topřihodilo po litru vína? Myslíš, že to na tobě nejde poznat? :unsure: A co ty starší děti? Jakou mášzpětnou vazbu? Psala jsi, že ti víno moc chutná a nedovedeš si představit, že už nikdy...Tak si tonepředstavuj. Když jsem pročítala tohle fórum, opakuje se tu stejná myšlenka, že buď střízlivá jen dnesa zítra taky. Neříkej si, že už nikdy nesmíš. A pak je na tom to geniální, že přijde den, kdy nebude chuť.Někdo to tu popisoval, nevím kdo, jestli Samot nebo Sochař, prostě i kdyby chtěl si dát, že není důvod,není chuť. Já to tak mám s cigaretami, svého času jsem vytáhla i dvě krabky denně. Už spoustu letnekouřím a když mě chytne chuť, stačí si čichnout ke kuřákovi a smrdí mi to, smrdí mi když někdo kouří.Přijde mi, že se mi zasteskne po jakési vzpomínce, po jiných cigaretách, ty přece tak nesmrděly. Ale anosmrděly, ale tehdy mně to vonělo. Není teď nic, co by mě na tom lákalo, přestože jsem byla vášnivýkuřák. Cigarety už nejsou součástí mých zvyků, už nemají nikde místo, kam bych je vtlačila. A tammůžeš dojít ty s vínem. Psát deník je dobrý nápad, tak piš a nepij, rodina je víc než opice B)
inka napsal: NALOŽÍM SVÉ DĚTI DO AUTA A V TOM STAVU JEDU PRO BARVU :(((((((((((((
Litas v desnem pruseru :-(. A asi Ti jeste uplne nedochazi v jak velkem podle toho jak svuj vztah kechlastu v deniku popisujes. Dobra zprava je ze se to da zvladnout a muzes dostat svuj zivot zpet.Spatna zprava je ze jsi v tom evidentne uz tak moc ze dostat se z toho muze byt ta nejtezsi vec jakou jsikdy v zivote udelala :-(.
Ptas se jestli to muzes zvladnout sama? Ano - muzes. Treba ja jsem to zvladnul sam ze sedmicky vodkydenne a pekelnych, strasnych abstaku. Ale je to velice tezke pokud mas na starosti krome sebe jesterodinu. Tady si stahni skvelou knihu Mudr. Nespora "Zustat strizlivy". Pokud ji prectes tak budes vedet vzasade vsechno co potrebujes vedet o sve situaci a co a jak delat dal. Urcite si promluv s manzelem -vysvetli mu ze mas opravdu veliky problem a chces ho resit a budes potrebovat jeho pomoc. Muzetezacit tim udelate "cistou domacnost" a domluvite se na traveni volneho casu - zadne hospody, zadne"dvojky" s kamaradkama, zadne popijeni alkoholu s navstevama. To vsechno jsou spoustece ktere tedrozhodne neustojis. Musis se smirit s tim ze prave ted jsi ve stavu kdy nejsi schopna udrzet piti podkontrolou - jedina cesta je ted 100% abstinence. Jestli navzdy (jako ze asi ano, litas v tom uz fakt hodne)nebo jen nacas a pak se vratis ke kontrolovanemu uzivani ted neres. Pises ze to chces vyresit sama -proc ne! Ale nastav si dalsi postup. Zkusis to sama, rekneme 3 pokusy. Pokud ale nedas ani na potretiaspon 100 cistych dni tak si musis priznat ze je to silnejsi a ze bude potreba odborna pomoc.
PS Jestli nejsi schopna udrzet se cista po dobu kdy jsi sama doma s detmi tak utikej pro odbornou pomoc
hned!!! Uvedom si prosim ze pokud se stane jakakoliv, i mala, nehoda nebo uraz a bude nutne volatlekare ktery zjisti ze jsi opila sama s ditetem tak ten vola okamzite policii a socialku!!! A vsechny Tvesoucasne malery budou prochazka ruzovou zahradou proti tomu co prijde.
PPS Kup si policejni Drager! Jo, je to drahy ale mas na chlast tak mas i na merak :-). A pokud nedychnes 0tak nesedej to auta!!! Pokud se stanes opila ucastnikem nehody tak pocitej s tim ze pojistovny budouplatit skody a veskere faktury budou preposilat Tobe. Nabourany kamion nebo autobus nebo draheosobni auto da lehce pul milionu/milion. I maly uraz muzou byt stovky tisic, velke urazy budou za miliony.
PPPS Najdi si tady na foru pribeh Drahoslavy... je to jeden z tech se stastnym koncem, dobra motivace.
Ahoj, děkuju za odpověď. Popravdě to rok a půl staré dítě je takový malý Buddha.. naprosto Zenovédítě.. klidné, samostatné, spí celou noc.. ale máš pravdu. všichni ji máte. To s tí autem jsem vážně posrala, jsem si toho vědoma a je mi ze sebe opravdu zle, stydím se za sebe.
Hřešila jsem vždy na to, že na mě to opravdu nejde poznat. rozhodně ne sedmička vína to mi potvrdilomraky lidí.. je to fakt štěstí a velmi velký zdvižený prst a vždy když budu mít nějakou chuť dát si sklenkusi to tady budu číst protože já sama jsem vždy odsuzovala řidiče co před jízdou pijí a pak udělámtakovou odpornou věc :(
Myslíš, že je to s alkoholem jako s cigárama? že už na něj pak nění chuť? je kritických první 10 dní více,než další dny? já kouřila od 11 let krabičku denně do 25 let..pak jsem ze dne na den řekla dost a už si nezapálila..něcose secvaklo a já zž si neměla potřebu dát. Pokud by to tak bylo i s tím chlastem, och!
děkuju za tvá slova. jo je to průser. já to opravdu vím. Jak se to povedlo tobě? zvládl jsi to napoprvé?knihu si nadělím teď k blížícím se narozeninám, už je objednaná :) trávení volného času bude trochu oříšek. Buď ho nemám žádný, protože 3 děti, lítám kolem firmy, je toobrovský záhul, zaměstnávám 6 lidí, pak máme moc zvířat a za koněm dojíždím.. a když už tohlevšechno mám pořešené, je tma, jsem doma sama s dětma.. manžel doma nebývá večer, hudební klubkterý má jede hlavně večer a on tam tráví téměř každý. Doufám, že s příchodem jara kdy se den začneprodlužovat budu moct být venku s dětmi déle a bde to lepší. příběh Drahoslavy mi lupa nenašla, pomohl bys prosím?
Ako môže vnímať manžel manželkino pitie? Prečítaj si príbeh Martina v knihe návštev. Netvrdím, že sina tom rovnako ako tá pani. Len tie myšlienkové pochody druhej strany si treba tiež uvedomiť.
Inko musis si uvedomit ze pokud se stanes alkoholickou (a ja se domnivam ze uz alkoholicka jsi podletoho co jsi o sobe napsala) tak neexistuje vyleceni :-(. Neni zadny zpusob jak se vratit zpet do casu"pred chlastem". Alkohol uz pro Tebe bude navzdy hrozba - i kdyby jsi napriklad rok abstinovala tak stacijeden jediny panak, jedina sklenice vina a realne hrozi ze se behem tydne dostanes tam kde jsi bylapred abstinenci. Pokud to chces vyhrat tak Ti nezbyva nez trvala zmena. Neboj se - jde to a neni to takhrozne. Cisty zivot je naopak desne fajn! Co se tyce abstinovani tak ja to vidim asi takto (je to tezceindividualni, ber to s rezervou):
1 mesic - pokud clovek nedosahne ani na 30 dni tak nema prilis smysl mluvit o abstinenci. A zaroven jeto posledni varovani - neudrzet mesic abstinence = opravdu maler.
3 mesice/100 dni = nadeje! Behem trech mesicu by se mel alkoholik dostat z nejhorsiho. Neni vyhrano,to ani naznakem ale clovek ma konecne cistou hlavu, ziskal aspon trochu sebevedomi a sam sobedokazal ZE TO JDE! Poprve zablesk svetla na konci tunelu a neni to svetlo prijizdejiciho rychliku :-).
6 mesicu = pomaly navrat do normalniho zivota, normalniho fungovani. Je mozne zkusit poprve opatrnestahnout zabrany - zajit si s prateli na vecirek kde ostatni piji a prijit tak do neprimeho kontaktu salkoholem, mit alkohol doma, v klidu prochazet mezi regaly s chlastem v krame apod.
1 rok = normalni fungovani, zavislost by mela byt uz z velke casti uplne pod kontrolou. Presto je nutnebyt stale v pohotovosti, mit se na pozoru a je rozumne kontakt s alkoholem omezit pokud je to mozne. Ipo roce bude zavislost v hlave vymyslet a provadet neskutecne vychytrale podrazy jak se dostat ke svedavce.
2 roky = plna kontrola, alkoholik je stale alkoholikem ale ma plnou kontrolu nad zavislosti a nad svymzivotem. Presto i po takove dobe zavislost v hlave muze zlobit - bezne jsou napriklad alkoholove sny.
V mem pripade doslo k uvedomeni si krize 09*2015. Prumerna denni spotreba byla na 0,7l vodky denne,planovani sebevrazdy bylo na dennim poradku a zil jsem s hruzou ze kazdy dalsi abstak muze byt ten
posledni. Tehdy se neco zlomilo a zacalo straslive, pekelne obdobi vstavani a nasledneho padani - 3dny cisty, 6 dni cisty, 10 dni cisty, pak sileny pad s litrem vodky behem par hodin, kruty abstak a znovu.Ale objevil jsem tohle forum, hodne jsem cetl a ucil se abych pochopil proti cemu vlastne stojim anakonec se po pul roce neco zlomilo a od 24.4.2016 jsem cisty. Mel jsem ale obrovskou velikou vyhodu- ziju a funguju sam a mam velice flexibilni praci. V okamziku kdy jsem pochopil ze budu muset uplne atotalne zmenit svuj zivotni rezim a fungovani tak s tim nebyl problem.
Domnivam se ze mas stesti s tim jak casove narocny zivot mas. Nejlepsi zpusob jak lecit alkoholika(aspon ze zacatku) je vypnout prisun chlastu a lichy den kopat jamy a sudy den je zasypavat :P . Takjak popisujes svoji rodinu a firmu a praci... to je moc, moc dobre. Spousta prace a povinnosti, rano vstata vecer strhana padnout do postele - skvela vec...
Ad Drahoslava - vyhledavani tady na foru je bohuzel dost naprd :-(. Musis si najit uzivatele Drahoslava ajeji prispevky a zapnout aby jsi videla vse a sjizdet to po case. Tady je jeji prvni prispevek.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 15/01/2020 06:31_____________________________________
Při čtení tvého deníčku mne doceka mrazí. Mrazi mbe z toho, co by bylo kdyby já nemela zaklopku asebereflexi a tolik chlastala. Holka mas problém a to velký. Možná větší, než si dokážes predstavit. Aopravdu bych nechtela byt ve tvy kuzi...ty si opravdu odstrašující příklad toho, kde dopada nezrizene pitia to ještě žena...
Jak neco takoveho muzu rici? Vim snad, jak nad tim dana osoba premysli? Treba to vubec jako problemnevnima.
Nekdo holt zavislosti propadne rychle, nekteri pomaleji, nekteri vubec (a ti si nici zdravi treba cely zivotpravidelnym popijenim, kteremu rikaji: nechlastam, piju jako kazdy druhy) a nekteri jsou nekde napomezi zavislosti, ale neprehani to do extremu (vseho dost casu).
Ja osobne mam sklony k zavislostem obecne: na sportu, na kafi, na nikotinu, na chlastu, na drogach, nacukru.
Cukr .. jidlo .. kolik lidi ma zvislost na jidle, cukru. Nakupovani. Atd. Pravda, nevyradi to lidi ze zivota - nehned a ne tak okate jako chlast a nektere drogy.
inka napsal: Myslíš, že je to s alkoholem jako s cigárama? že už na něj pak nění chuť? je kritických první 10 dní více,než další dny? já kouřila od 11 let krabičku denně do 25 let..pak jsem ze dne na den řekla dost a už si nezapálila..něcose secvaklo a já zž si neměla potřebu dát. Pokud by to tak bylo i s tím chlastem, och! Inko, myslím, že závislosti mají mnoho totožných bodů. A dokázat se z nich vymanit, chce pevnou vůli atu tys měla, nevidím důvod, proč bys to nemohla dokázat i s alkoholem. Mimochodem kde vezme 11 leté dítě krabičku denně a kdy a kde ji stihne vykouřit proboha? Pokud tedanebydlí ve slumu na východním Slovensku.
MichalB vidíš, a mě to příjde jako blbost a demotivující věta-- ta o tom, že si musím uvědomit, že zalkoholismu neexistuje vyléčení, že budu doživotní abstinující alkoholik, nikoli člověk, co se vyléčil zezávislosti. 1. myslím, že pocit že už navždy budu mít nálepku je demotivující pro spoustu lidí 2. taky o sobě neříkám, že jsem abstinující kuřák, abstinující uživatel pervitinu..dosaď si jakoukolizávislost. Prostě jsme nekuřák, ačkoli jsem kouřila 14 let denně, a jsem člověk který nefetuje ačkoli jsemkouřila hodně marihuanu a rok byla na pervitinu.. s obojím jsem sekla ze dne na den už dávno a kdybymě někdo do dnes tituloval jako abstinující huličku tak bych měla tendence uklouznout...myslím že tenpojem se prostě nějak špatně používá vstříc nám alkoholikům.
tvoji narážku na to, že jsem žena,ještě kdosi se tu do toho trefoval) si neberu osobně. Nejsem ze staréškoly, takže se neberu méněceněji nebo víceceněji než pohlaví s penisem. :) nemáme rozdělené domamužské a ženské role, oba se staráme o děti stejně, oba máme svoji firmu, oba jsme samostatní a jepodle mě naprosto stejně hnusné když chlastá ženská nebo chlap. Ale z okolí tvůj pohled znám, mnoholidí bylo vychovaných tak, že u chlapa je to jaksi tolerovatelné ale FUJ žena? ...:)
v 5 třídě mě naučila kouřit sestřenka červené Petry v lese na mechu až do pozvracení. což v tu dobunestálo ani krabičku cigaret, hezky jsem se zablila už po 3 kousku :P v 11 letech v 6. tříd na druhémstupni, kdy mi začaly růst ty prsa, a poprvé jsem to dostala jsem usoudila, že jsme dospělá a začalabafat o velkých přestávkávh, pak o malých na wc, po škole na autobusáku a rodiče chodili pozdě zpráce, doma hromada zvířat. nebyl na nás čas a tak se chodilo s partou po zastávkách a kouřilo :) takžecelkem jednoduše.. a peníze? se nechodilo na obědy, cíga stály 31 kč :) ... od 13 jsem si vydělávalaobčasnou pomocí v místní pizzerce a peníze se lehce utratily za krabičku nebo taky poprvé v tomto věkuza léhev zelené.. jsem z malé vesnice.. tam nikdo neřešil, že ti není 18... v 15 jsem odešla z domu naškolu... a tam už to ani nemusím popisovat :)
no a máme tady další den, další den kdy jsem se nenapila, i když ty pocity a omluvy toho proč je ok sidát jsou děsné. například včera. manžel dostal sedmičku vína.. byl večer, děti už byly přetažené.. a mozek mi říkal: Tyjo, tak si dej,nebudeš pít nikde jinde než doma a to jen s ním jednou za čas romantika... nikdy si nebudeš koupovatuž lahve domů, to by přece bylo v pohodě...a mezitím jsem koupala holky a synovi kontrolovala ůkoly,chystala svačinu do školy a oblečení do školky a pyžama...a muž se mě v tom všem shonu zeptal: DÁŠSI VÍNO? a já řekla rezolutní NE...ale bylo to sakra těžké!!!!!!!!!!!!!! a tak si nalil sám, ale díky bihu než jsem doběhala kolem dětí a uspala nejmenší měl sklenku vypitou apustili jsme film a usnuli... hurá říkala jsem si ráno, seš dobrá. haha.
ráno jsem jela na formu a nejmenší hlídala paní na hlídání.. práce bylo tolik, že jsem jak pes zbitá vrátilav 6 večer před chvíli domů... a hlídačka na mě : tyyyjoo vypadáš dneska fakt strhaně, nedáme sidvojku??????????????
A já na říkám, že ji ráda naliju ale že si nedám, že nepiju, že mám poslední dobou hrozné okna a stavy aže to nemám pod kontrolou a že radši nebudu pít vůbec, že to teď zkouším vydržet 100 dní...
A ona na mě, že mlj muž má přece v pátek obří oslavu narozenin na hospodě- 100 lidí, 2 kapely, raut,
potoky chlastu.. a já mám narozeniny pár dní po něm, proč si tech 100 dí nedám až po těchtooslavách??
a mozek zase šeptal no taaak si dej ne, ted poslední dvě oslavy A PAK UŽ BUDEŠ ČISTÁ JAKOSLOVO BOŽÍ...ospravedlňování proč bych nemohla začít až po narozeninách, že jo, dyť leju už takovýchlet tak dvě oslavy už dám..
ale ne nedám. říkám si teď a svoji oslavu rychle přesunuju do čajovny k čaji a dýmce... ale co s oslavoumanžela? mám strašný strach že to tam nezvládnu
Ten strach z toho, ze to nezvladnes, je pochopitelnej. Kdyby nebyl ten strach, nebo obavy, tak by asiclovek rychle ztratil ostazitost. Ja tu po dovoleny na Morave priznala, ze jsem si i brekla. Ne z toho, ze bych selhala, ale z toho, jakjsem se snazila abstinovat. A bylo to tak tezky. Kurna tezky!!! Ostatne po pul roku abstinence, byla Morava a cyklo vylety kolem sklipku, hodne blbej napad. Oslavy, dovoleny a vubec veskery akce co jsi mela spojeny s pijim jsou zatezkavaci zkouska. Vetsinou jsem to resila tim, ze jsem se pasovala na ridice.
no léta na Pálavě se děsím, ale to je ještě daleko :) jinak máme hospodu 20 minut pěšky.. na řízení sevymlouvat nemůžu, ale já se nebojím reakcí okolí, to já je umím odpálkovat nebo se vymluvit na "suchý
Vložil Martina - 16/01/2020 07:07_____________________________________
MichalB napsal: ... a zeny nemaji moznost byt alkoholicky nebo co to ja zvlastni pohled na svet? Zavislost si nevybira pohlavi.
Velke procento lidi jiste budou bolet zada a budou to i zeny a kaslou na cviceni a nejradsi by prasky, abybolest ustala.
To stejne u piti. Jen ty bolava zada jsou slyset jen pri stiznostech a nejsou viditelne a nedelaji z clovekasocialni/fyzickou trosku.
A rikat nekomu, ze ma vetsi problem nez si mozna mysli. Jak neco takoveho muzu rici? Vim snad, jak nad tim dana osoba premysli? Treba to vubec jako problemnevnima.
Nekdo holt zavislosti propadne rychle, nekteri pomaleji, nekteri vubec (a ti si nici zdravi treba cely zivotpravidelnym popijenim, kteremu rikaji: nechlastam, piju jako kazdy druhy) a nekteri jsou nekde napomezi zavislosti, ale neprehani to do extremu (vseho dost casu).
Ja osobne mam sklony k zavislostem obecne: na sportu, na kafi, na nikotinu, na chlastu, na drogach, nacukru.
Cukr .. jidlo .. kolik lidi ma zvislost na jidle, cukru. Nakupovani. Atd. Pravda, nevyradi to lidi ze zivota - nehned a ne tak okate jako chlast a nektere drogy.
Vidíš, sama si napsala, jak může nekdo rict, že ma vetsi probkem nez si je ochoten pripustit? No ty,holka ho máš hodně velky a dle toho, co pises ti to nedochazi. Clovek, ktery dokaze sednout za volantozraly u mne nema zlitovani, a alkoholizmus je sice nemoc ale lide si ji zpusobuji samy vymluvami nauzkosti, deprese, atd.. mam s alkacmi letile zkusenosti ale tebe vnimam sama pro sebe jako odstrasujicipriklad...jak bych nechtela dopadout, ozrala zena a matka..
Abstinujuci alkoholik znamená asi toľko, že keď sa po nejakom období nepitia napiješ budeš tam, kde siprestala piť. Nie na začiatku, kdesi v puberte. V podstate sa akoby tvoja alkokariera len prerušila počasabstinovania. To je celá podstata toho spojenia. Skôr je to len taká informácia.
Citujem z dennika: ....vydržím to asi půl roku, je mi skvěle, zlepší se mi pleť, mám radost ze života, vztahs manželem je super, už mám zase kamarády... žiju na plno, čtu knihy, pěstuju si zeleninu a ovoce, chovám slepice, jezdím na koni, děti jsousuper..jezdíme na výlety a dovolené.a na Pálavu...A co chcete taky dělat když jdete do sklípku...a tak sidávám dvě deci vína... Spomeň si, ako rýchlo trval návrat do pôvodných koľají.
Takže keď ťa niekto ponúkne poharikom, kľudne môžeš povedať, že netancuješ a že si potápač, akchceš. Povolené je všetko, čo ti pomôže zvládnuť nepiť. :woohoo:
P.S. Ja vravím, že nepijem. Bez nejakého zdôvodňovania, že prečo.
inka napsal: a mě to příjde jako blbost a demotivující věta-- ta o tom, že si musím uvědomit, že z alkoholismuneexistuje vyléčení, že budu doživotní abstinující alkoholik, nikoli člověk, co se vyléčil ze závislosti.
Samozrejme ze to je demotivujici :-(. Ale smirit se s tim, akceptovat to a zaridit se podle toho je jedinamoznost (tedy krome piti).
Tady jsou statistiky organizace Anonymnich alkoholiku. 6000 alkoholiku kteri si priznali problem,vyhledali pomoc a zacali se lecit. Vysledky jsou na strance uplne dole a neni to hezke. A cim pozdejizacne alkoholik svoji situaci resit, tim desivejsi ty statistiky jsou :-(.
Realita je takova ze pohadky s dobrym koncem nejsou u zavislych alkoholiku tim nejobvyklejsimscenarem :-(. Pokud chci proti zavislosti bojovat a vyhravat je dobre vedet proti cemu stojim. V opacnempripade totiz nutne prohraju...
Re: můj alko deníkVložil Martina - 17/01/2020 07:21_____________________________________
Eriko, nastesti zatim nejsem na tom tak, ze bych musela abstinovat. Tady na tyto stranky chodim pouzepreventivne, abych videla, co mne ceka, az budu pit vic nez dost. Chlast jsemm uz hodne omezila, nenalivam se kazdy den, i kdyz taky jsem mela obdobi, kdy jsem na muj vkus hodne pila..same vecirky,a pod. U mne je to i z nudy ze jsem si vypila, a proto se snazim zamestnavat. Uvedomuju si, jaky jealkohol svinstvo o to vic, ze muj strejda skoncil po deliriu tremens v ID, moji matku taky zabil alkohol..
Re: můj alko deníkVložil Martina - 18/01/2020 09:42_____________________________________
Erika napsal: Takze moralizujici teoretik. Me to zajimalo proto, ze pises tak nepekne. Proč moralista? Ja jsem na sebe prisna,kdybych nebyla, uz dávno bych byla tam, kde vy. Vzdy jsemmela zaklopku, to znamenalo, ze kdyz uz jsem citila, ze mam dost alkohol mi jednoduse prestal chutnat.Nerikam, par krat se mi stalo, ze jsem se poradne zlila, ale nekolikahodinove okno, jak tady nekteripopisuji, jsem nikdy nemela. Neumim si predstavit prijit do baru, dat si dva panaky a pak nevedet osobe...včera jsem si dala vino a nakonec jsem ho stejne vylila do drezu, uplne mi prestalo chutnat. Protomne fascinuje, co vsechno dokaze chlast s lidma delat a proto jsem tady.
Re: můj alko deníkVložil Maris - 18/01/2020 13:52_____________________________________
Martino a to je právě to ,že to nevíš,že nevíš jaké to je být alkoholikem.A věř mi ,že nikdo z nás se jímnechtěl stát.Pripadáš mi naštvaná na celý svět a chceš nás tady poučovat o něčem o čem nemáš anipáru. Proč?Nemáš jinou zábavu a co na práci? My se tu snažíme se podporovat v tom ,abychom zůstali střízliví a jak to udělat, aby se nám životnesesypal. Mi tyhle stránky pomohly,pomohli mi tady Ti alkoholici,kteří dokázali přestat a já se taky snažím prispětsvou radou,co pomohlo mi abych dál abstinovala a neměla z toho špatné pocity.Nějaká přísnost na sebepri alkoholismu nestačí, ono to nejde,jen být přísný ,když tě přepadne craving,nevíš o tom nic,tak tunikoho nepoučuj, neodsuzuj a nemoralizuj.Ja mám radost z každého,kdo tu přijde a začne abstinovat.Ikdyby padl,zvedne se a zkouší dál.Mě zase fascinují lidi,kteří mluví o nečem co nezažili. Hezký,pozitivní den všem :)
Martina. Závislosť funguje trochu ináč. Ľudia, ktorí si tým neprešli, povedia "však nepi, v čom jeproblém?". No je to problém. Úspešnosť liečby je vo všeobecnosti veľmi nízka. Nie že by tí ľudia neboliodhodlaní abstinovať, len je to ťažšie než si vieš predstaviť. Tak si vyberú tú ľahšiu cestu - piť ďalej.Zmeniť človeka zo závislého na abstinenta znamená prekopať od základov jeho myslenie,správanie....vlastne všetko. Nie je to ľahké.
A ešte sme každý iný. Tie naše mozgy- tvoj a môj - fungujú rozdielne. To nie je o nejakej prísnosti vočisebe alebo pevnej vôli. Závislým sa človek nestane zo dňa na deň. To treba pekne trénovať. Opíjať sado nemoty nie je nevyhnutnosť. Stačí ísť každý deň po práci na pivo... Žena napríklad stiahne domafľašu vína. O pár rokov sú tie fľaše vína dve. Tak zistí, že tie 2 fľaše vína nezaberajú(to je ten tréning),tak prejdeš na tvrdé. A už sa vezie... Niečo o mne. Ja by som si rád dal kedysi tie 2 pivá, utrel ústa a šiel domov. Len tá maja hlava zrazu potých pivách začala fungovať ináč. To sa nedá pochopiť človeku, ktorý to nezažil. Pre mňa je napríkladjednoduchšie vôbec nepiť, ako piť kontrolovane. Ja keby som dal teraz, po viac než 4 rokoch nepitia, 2poldeci, tak by sa vo mne rozvinula šialená chuť piť ďalej. Takto funguje môj mozog. Je to utrpeniechcieť vypiť a nechceš, nemôžeš... Je to peklo v tej hlave vtedy. Často resp. skoro vždy nezvládnuteľné.Aj zvládnuť silné cravingy vyžaduje veľkú silu. Buď rada, že to nemusíš prežívať. Koľko dievčat tu užbolo za tie roky, že prestanú piť. Dlhodobo z nich abstinuje pár.
Re: můj alko deníkVložil Maris - 18/01/2020 17:34_____________________________________
Jo přesně,raděj nebudu pít než si dát deci a začne to znovu ,předem prohraná bitka.I kdybych bylasebepřísnější,jakmile se mi sepnou tyto moje alkoreceptory mozek se změní ve vterině.Pro mě je úlevanepít,životní styl.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 18/01/2020 19:45_____________________________________
Provedla, ale nastesti se mi nikdynic vazneho nestalo. Par krat jsem upadla, nebo rekla nekom neco, cojsem si mohla nechat pro sebe. Asi nejvaznejsi opilecky pad byl na Silvestra roku 2005 kdy jsem upadlaze schodu. Ale to si pamatuju a bylo to spise zakopnuti, tenkrat jsem mela vino od otce který si ho sámvyrabel a bylo dost silný no jako domácí. A co ty?
krtko napsal: Martina. Závislosť funguje trochu ináč. Ľudia, ktorí si tým neprešli, povedia "však nepi, v čom jeproblém?". No je to problém. Úspešnosť liečby je vo všeobecnosti veľmi nízka. Nie že by tí ľudia neboliodhodlaní abstinovať, len je to ťažšie než si vieš predstaviť. Tak si vyberú tú ľahšiu cestu - piť ďalej.Zmeniť človeka zo závislého na abstinenta znamená prekopať od základov jeho myslenie,správanie....vlastne všetko. Nie je to ľahké.
A ešte sme každý iný. Tie naše mozgy- tvoj a môj - fungujú rozdielne. To nie je o nejakej prísnosti vočisebe alebo pevnej vôli. Závislým sa človek nestane zo dňa na deň. To treba pekne trénovať. Opíjať sado nemoty nie je nevyhnutnosť. Stačí ísť každý deň po práci na pivo... Žena napríklad stiahne domafľašu vína. O pár rokov sú tie fľaše vína dve. Tak zistí, že tie 2 fľaše vína nezaberajú(to je ten tréning),tak prejdeš na tvrdé. A už sa vezie... Niečo o mne. Ja by som si rád dal kedysi tie 2 pivá, utrel ústa a šiel domov. Len tá maja hlava zrazu potých pivách začala fungovať ináč. To sa nedá pochopiť človeku, ktorý to nezažil. Pre mňa je napríkladjednoduchšie vôbec nepiť, ako piť kontrolovane. Ja keby som dal teraz, po viac než 4 rokoch nepitia, 2poldeci, tak by sa vo mne rozvinula šialená chuť piť ďalej. Takto funguje môj mozog. Je to utrpeniechcieť vypiť a nechceš, nemôžeš... Je to peklo v tej hlave vtedy. Často resp. skoro vždy nezvládnuteľné.Aj zvládnuť silné cravingy vyžaduje veľkú silu. Buď rada, že to nemusíš prežívať. Koľko dievčat tu užbolo za tie roky, že prestanú piť. Dlhodobo z nich abstinuje pár.
Krasne napisane...niekolkokrat za sebou to citam, je v tom hlboka pravda, Krtko.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 18/01/2020 19:53_____________________________________
Maris napsal: Martino a to je právě to ,že to nevíš,že nevíš jaké to je být alkoholikem.A věř mi ,že nikdo z nás se jímnechtěl stát.Pripadáš mi naštvaná na celý svět a chceš nás tady poučovat o něčem o čem nemáš anipáru. Proč?Nemáš jinou zábavu a co na práci? My se tu snažíme se podporovat v tom ,abychom zůstali střízliví a jak to udělat, aby se nám životnesesypal. Mi tyhle stránky pomohly,pomohli mi tady Ti alkoholici,kteří dokázali přestat a já se taky snažím prispětsvou radou,co pomohlo mi abych dál abstinovala a neměla z toho špatné pocity.Nějaká přísnost na sebepri alkoholismu nestačí, ono to nejde,jen být přísný ,když tě přepadne craving,nevíš o tom nic,tak tunikoho nepoučuj, neodsuzuj a nemoralizuj.Ja mám radost z každého,kdo tu přijde a začne abstinovat.Ikdyby padl,zvedne se a zkouší dál.Mě zase fascinují lidi,kteří mluví o nečem co nezažili. Hezký,pozitivní den všem :)
Jen proto, že píšu ostře nemusím být naštvaná na celý svět. Vy alkoholici sami přece ne jednou tady nafóru píšete, ze musíte padnout až na dno, a že pokud si nepomůžete samy, nikdo vám nepomůže. Áno,lidi, co mají problém s alkoholem mame v okolí plno, sama jsem mela už namále.Jen díky určitésebediscipline a sebereflexi jsem zatim nepadla..i kdyz kdo ví...Možná ten rybnik ještě nemam vypity.
Martina, ešte jednu vec by som chcel k tebe. 1. Človek, ktorý nemá problém s alkoholom, na tieto stránky nezablúdi. 2. Človek, ktorý nemá problém s alkoholom, nedopité víno nevyleje. Odloží si pre budúcnosť.
Martino, to vis, ze stalo. Proto jsem se ptala. Parkrat jsem rekla a udelala co me pak mrzelo, ale nejhorsi bylo, ze jsem jednou v lete upadla a dostjsem si rozbila oblicej. Ale nemohla jsem k lekari, mela jsem dost upito. Nastesti bez nasledku :angry: Ale ty nepises vostre. Ty pises, jako by sis potrebovala ustriknout, vypustit paru. Ale na me to pusobi,jako by jsi tem lidem davala jeste kopanec, i kdyz jsou na zemi.
Re: můj alko deníkVložil Maris - 18/01/2020 21:54_____________________________________
Martino,nevím,jestli nejsi alkoholik,třeba se bráníš tomu pomyšlení, že jsi ,proto se hlídáš. O dnu semluví,ale každý ho má jinde.A na to ,že nejsi alkoholik jak říkáš, jsi tím až příliš zaujatá.To je jako bychlezla na stránky o pervitinu a dávala tam rady,že já drogy nechci, protože vím, že jsou svinstvo. Spíš mi připadá jako to co píše krtek.Vino se nevylívá běžné když nemám chuť.Vino se vylíva, když sebojím,že už v tom lítám.Normálně by tě v lednici nedráždilo třeba i půl roku. Čím dřív si problém pripustíš,tím líp.Proto na ty co tu píšou nemusíš být hnusná,když jsi vnitřněnevyrovnaná se svým alkoholismem.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 19/01/2020 09:39_____________________________________
Vidis, trebars si to dobre vystihol. Ale ja som to vino vyliala preto, lebo som zatku vyhodila, a nemohlasom si ho ulizit do chladnicky. Co sa tyka problemu s chlastom, mozno ho mám. Alebo nemam...neviem.nepijem kazdy den a keď uz si v piatok dam, tak len tolko aby som nemala opicu. Tj max 3 pohare. Oknaa vypadky pamati niekolkohodinove som nikdy nemala.
Martina napsal: keď uz si v piatok dam, tak len tolko aby som nemala opicu. Tj max 3 pohare. Okna a vypadky pamatiniekolkohodinove som nikdy nemala. Připomeň, proč jsi teda zde? :blink:
Martino, ani ja jsem nikdy nemela nekolika hodinova okna. Jen treba par minut a kdyz nekdo propomnelco se resilo, tak jsem si vzpomnela. A vim o sobe, ze mam problemy s alkoholem mam.
Mně to funguje, už 12 dní čistá, ale u mně je to třeba tím, že ještě jsem nebyla na tom tak jako někteřítady... Jen jsem si uvědomila, že opravdu musím omezit chlast dokud to jde vlastními silami. Ale já třebanepila denně litr tvrdyho, ale dva krát týdně s tím, že intervaly se uz začínali nebezpečně zkracovat.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 20/01/2020 19:11_____________________________________
On si dal ešte manzel a ze ja to mam dopit. Bolo aj skoda, ale vyliala som cca len deci a pol. Nebudemschovavat. V robote mam v skrinke schovane Prosecco čo som dostala na narodeniny. Vzdy nanhozabudnem :-) :-)
Re: můj alko deníkVložil Martina - 20/01/2020 19:15_____________________________________
No ja som liala isteho casu dost. V byvalej praci sa ani inak nevedeli bavit. Uz som dosť pocitovalapriznaky ze sa to vymyka kontrole a stopla to. Jedna kolegyna, hviezda vecierkov bezne na posedeniedokazala stiahnut aj dve flasky vina. Aj alkoparta v praci dokaze zavarit.
to je pohoršení nebo se porovnáváš? Ačkoliv i pohoršení je svým způsobem porovnávání, tak je neřeš, řeš sebe a jestli odpovíš, že nemáš cořešit, tak se nudíš a najdi si něco něco jiného na řešení.
Ráda bych se přidala do této diskuze, abych získala motivaci. Jsem závislá na víně, někdy vypiju litrdenně, někdy i dva. Do toho tak krabičku cigaret. Při pití funguju normálně, uklízím, vařím, peru, starámse o děti....Když vím, že budu muset řídit, jsem schopná nepít a absťáky netrpím. Pokud doma vínonemám, tak si holt nic nedám, v ledničce máme už skoro rok otevřenou lahev becherovky, toho bych senedotkla, přítel má stále doma v zásobě pivo, to si také nedám. Prostě jen to víno. Letos jsem si řekla,že už to přeháním. Tak jsem teď třetí den bez vína. A nějaká změna? No snažím se zaměstnávat ruce(přestala jsem zároveň i kouřit), takže možná úklid přeháním, ale psychicky nic moc. Sklenka vínka scigárkem mi na chvíli pomohla uvolnit se od každodenních starostí. S dětmijsem nonstop. Malá sice užchodí do školky, ale dvouleťáka mám stále doma. Nemáme babičky ani dědečky, nikoho na pohlídání.Takže k vínku mě spíš dohání stereotyp. Nevím, jak se z toho vymanit. Nechci utrácet za víno acigarety, nechci si ničit zdraví, ale teď je třetí den a nejraději bych svou abstinenci porušila, proto jsemnajela na tyto stránky...
Re: můj alko deníkVložil Maris - 21/01/2020 20:00_____________________________________
Ahoj Jaroslavo ,motivací by Ti měly být Tvoje děti. Tvoje závislost je celkem velká i když si myslíš, ženormálně funguješ a staráš se.Myslíš si ,že to tak bude pořád?Až povyrostou budou více vnímat aožralá matka jim bude příkladem do života. Později Tě budou vidět zvracející, nervózní a třeba
pochcanou. To je vývoj alkoholika a nemysli si ,že se Tě to netýká ,že to tak není.A taky zdravotní rizikajsou velká.Taková cirhóza z každodenního pití vína je taky pěkná mňamka.Co myslíš,stojí Ti budoucnostTvých děti za to ,aby ses nezměnila v ubohou trosku ? Vyhledej pomoc adiktologa a psychologa a začnihned.Jen tak muzes odvrátit hnusné dětství Tvych dětí!!!Ne tady ta diskuze,ale TVÉ DĚTI Ti mají býtmotivací!!!!
Píšeš: psychicky nic moc...teď je třetí den a nejraději bych svou abstinenci porušila, proto jsem najela....
To je absťák. Prečo si každý myslí, že absťák musí byť len nejaké potenie, trasenie atd.? Užívanímnavykovej látky sa ovplyvňuje psychika. A to sú následky. Môže to byť absťak z alkoholu, cigariet, zoboch. Netuším. Každopádne to len dokazuje, že v niečom si namočená až po krk. Ja by som asi obe veci naraz nerušil, cigarety aj alkohol.
Otázka. Aké pocity zažívaš pri pití toho vína. Vnímaš pri tom vôbec niečo alebo to len do seba naleješbez rozmýšľania? Vnímaš účinok alkoholu alebo jeho chuť? A to by ma zaujímala odpoveď aj od inýchdievčat, ktoré majú skúsenosť s domácim vínovým pitím. Zo skúsenosti viem len jedno. Nikdy to pri tom víne neostalo. Však kto by chcel piť 5 litrov vína, keďpodobný účinok má fľaša vodky....
Vino nastuju prijemne pomalu, tvrdej jde rychle. Preskoci tu hranici kdy registrujes jak nastupuje. Tak to bylo ze zacatku, pak jsem do vina toho panaka soupla, aby to melo efekt. A jeste mi vino chutna. Vic cerveny nez bily. Takze jsem ho ze zacatku pila pro chut a pak uz jen pro ten pocit co po vypiti prijde
Popravdě, víno už popíjím zhruba 15 let. Tvrdý alkohol mi prostě nechutná a nic neříká, to samé pivo.Nepiju víno proto, abych se opila, neopíjím se, prostě mám ráda tu chuť. Nebýván ožralá, nzvracím aabsťáky netrpím. Jsem z Moravy, první vínko jsem ochunala už v osmi letech. U nás na vsi bylo taknějaknormální popíjet během dne. Když vím, že budu řídit, nepiju, stejně tak, když jsem byla těhotná a kojila.Moje babička, která zemřela v 92 letech, popíjela celý život. Nikdy nebyla opilá a byla zdravá. Kdybychto víno pila pro potřebu se opít, tak do sebe můžu lupnout panáka a je to. Ale mně opravdu panáky nicneříkají, naposledy jsem měla malyho panáka slivovice když měla sestra oslavu kulatých narozenin, ccapřed dvěma lety a ani jsem ho nedopila, protože mi to prostě nechutná. Jen jsem si začala říkat, že s tím naším stylem tady to není úplně normální a že bych chtěla změnu
No právě že já nemívám žádné opice...neleju to do sebe rychle. spíš tak pomalé popíjení. Ty dva litryjsou vyjímka, když děti brzy usnou a my zůstaneme déle vzhůru u televize. Kocovinu jsem neměla ani nepamatuju
Jaroslava napsal: No právě že já nemívám žádné opice...neleju to do sebe rychle. spíš tak pomalé popíjení.
Tohle bohuzel velmi dobre znam :-(. Jen s rozdilem ze u me to nebylo vino ale michane piti (% to vyslouplne stejne). Zadne hospody ani bary, zadne popijeni s prateli, zadne ozirani se ani opilecke sceny,zadna okna ani vypadky. Jen pomale a klidne popijeni na pohodu. Je to neskutecne zakerny - vypitemnozstvi se rok za rokem pomalicku zvysuje ale clovek nevnima hrozbu. Proc taky, ze jo... vzdyt sevlastne nic hrozneho ani zasadniho nedeje. Samozrejme ze v hlave blikaji cervena svetylka,samozrejme ze clovek vnima ze mnozstvi alkoholu vypite za vikend mu jeste pred par lety stacilo natyden nebo vic... ale ono se vlastne stale nic vazneho nedeje a tak se vesele popiji na pohodu dal. A pakjednoho krasneho dne clovek zjisti ze ten vlak uz jede prilis rychle aby z nej slo jen tak snadno vyskocit:-(. Je to snadne - zkus vydrzet bez vina mesic. Vydrzis, vsechno je OK a opravdu neni zadny problem.Nevydrzis, je cas zacit tahat za zachrannou brzdu.
Já právě dávky nezvyšuju, jsem na tom stejně už zhruba deset let. Přidávám, že jaterní testy mám vpořádku. Dala jsem si z úkol alespoň půl roku bez kapky vína. Když jsem byla těhotná a pak kojila (už dvakrát),taky jsem nepila, ale mělo to důvod. Chci hlavně zjistit, jestli vydržím jak bez vína, tak bez cigaret a co mi to přinese.
Re: můj alko deníkVložil Double D - 22/01/2020 12:52_____________________________________
Jaroslava napsal: Moje babička, která zemřela v 92 letech, popíjela celý život. Ale Tvoja babicka sa nedozila 92 rokov vdaka popijaniu, ale napriek popijaniu. Niekto moze mat stastie,ze chlasta cely zivot, a nema z toho negativne zdravotne nasledky, ale hrat tuto loteriu mi pride dostriskantne. Je ovela vacsia sanca, ze ked si clovek pravidelne dava k veceri litrik-dva vinka, ze dopadnenie ako Tvoja babicka, ale ako moj sused z rodneho mesta - v 54ke umrie sam v byte, v kaluzi vlastnychzvratkov a okolie to zisti tak, ze rozkladajuce sa telo zaplavi spolocne priestory neznesitelnym smradom(umrel v lete pocas horucav). To je tiez jedna z cien v tej loterii - a statisticky ovela pravdepodonejsiaako ta, ktoru vyhrala Tvoja babicka. A ktovie, mozno keby nepopijala, dozila by sa 102 rokov.
Bohuzial (alebo nastastie), nikto z nas neviem, ako dopadneme. Co ale vieme s istotou je, ze takmerkazdy alkoholik si v nejakom bode svojho zivota myslel, ze prave jemu/jej sa to nemoze stat, leboon/ona ma oprate pevne v rukach a jeho/jej popijanie je uplne v poriadku.
A mimochodom, to, ci mas opicu alebo nie, vypoveda len o tom, ako rychlo vie Tvoje telo spracovavatalkohol a jeho metabolity. Napriklad mozes mat nadpriemernu hladinu enzymu aldehyddehydrogenaza,vdaka comu rychlejsie metabolizujes acetaldehyd, ktory je pre telo ovela toxickejsi ako samotny alkohola prave jeho nahromadenie je jedna (mozno hlavna) z pricin kocoviny. Len tak na okraj, disulfiram (antabus) je inhibitor aldehyddehydrogenazy a teda funguje presne na tomprincipe - "vypne" Ti ten enzym, kvoli comu telo nevie efektivne metabolizovat acetaldehyd na (relativneneskodnu) kyselinu octovu a preto je cloveku tak zle, ked skusa prepit antabus.
V kazdom pripade predstava, ze "ak nemam opicu, je moje pitie neskodne" je naivna.
Re: můj alko deníkVložil Martina - 23/01/2020 07:12_____________________________________
Kdy uz konecne napíše zakladatelka jak pokracuje v nepiti? Nebo ze by se lekla sama sebe? Jo jomožná i to je jedna z pricin alkoholizmu, clovek utika sam pred sebou...
Martina napsal: Kdy uz konecne napíše zakladatelka jak pokracuje v nepiti?
Pravidelne vedene deniky jsou obvykle dost nudne cteni. Mozna zakladatelka zjistila ze si potrebujenektere veci poradne srovnat a rozmyslet se co a jak delat dal... to nejaky cas trva, obzvlast pokud maclovek narocny profesni i rodinny zivot dohromady.
V kazdem pripade pokud to tady zakladatelka cte tak drzim palce at se dari! A pokud se nedari tak at seco nejrychleji darit zacne...
ráda bych tě ujistila, že tvé pití vína ještě není tak strašné ale sama si uznala problém a máš pravdu.Normální to není, ale na druhou stranu je první krok to, že si problém uvědomuješ.
Nedávno jsem přispívala do fóra ohledně svého otce, těžkého alkoholika, který také kdysi pil občaspivko večer u televize a kam to dopracoval. Věř, že dokud ještě můžeš přispívat na toto fórum, můžeš sesvou závislostí něco dělat.
Každý alkoholik, který je stále ještě tak nějak schopný uvažovat, by si měl uvědomit, že alkohol neničínejen osobnost, rodinu, peníze.. Ale především zdraví i když to může znít jako klišé.
Já opecovavam svého otce, který má již těžkou alkoholovou demenci-neví ani co je za den, neudržístolici a moč, má špatně výsledky jater, věčně padá takže stále nějaké úrazy , žluté belmo, má za seboui alkoholové epilepticke záchvaty, abstaky kdy se totálně klepe a doprovází je bolesti. Nebydlím s ním,věčně ho někde nahánim klidně i ve 3 v noci, on totiž ani už nevnímá, kde se nachází, nezvládá anizákladní úkony jako nabít si mobil atd.Je toho spoustu co s ním zažívám. To prosím dopracoval od tohonevinného pivka u TV. Tohle by jsi přece pro své příbuzné nechtěla.
Kazdy, kdo s pravidelným popíjením začíná, by si měl uvědomit, jak neskutečně si zahráva se zdravím.Bohužel to nejsou jen řeči doktorů. Asi si alkoholici neuvědomují, že jednou můžou skončit na postelijako lezaci, pos*avat se a být odkázáni na pomoc druhých. V takovém stádiu se už ani té své milovanéflašky nenapiji..
Zdravím všechny, zjistila jsem, že vínko mi ani zas tak nechybí...Protě míso něj si dávám domácílimnády. Spíš mi těch prvních pár dní chyběly cigarety.
tak jsem zpět. Piju samozřejmě celou dobu vydržela jsem asi dva dny tehdy.. pk karanténa v březnu, kdyvšeci začali chodit chlastat k nám na barák.. no a teď začínám znovu..
začala jsem si psát deník i online pro sebe, tak sem ronou vykopíruju poslední dva dny. acho Takový krásný den, po upršených a mrazivých dnech svítí slunce, teploměr ukazuje 10+ a já ležím skocovinou a jsem nasraná. Na sebe. Mohla jsem být teď na horách s manželem, nebo v sedle svéhokoně křižovat les. Jenže já jsem se včera zase zlila. Tolikrát jsem si říkala, že už nebudu pít. Z méhonalhávání si sešlo vždy nejpozději druhý den, kdy jsem si opět koupila láhev vína.. přesvědčovala jsemsama sebe, že už nebudu pít celou lahev, ale dám si večer jen skleničku.. nebo, že budu pít jen ovíkendu.. nebo, že jen na oslavách..že už si nekoupím domů nic..
A vždy je to stejné.. jdu jen pro chleba...5 rohlíků, něco dětem..a "ještě mi dejte lahvové víno, díky,nashle...."
Doma ho rychle schovat, aby zas manžel neměl kecy..a jen co se za ním zavřou večer dveře, hledámotvírák..
Pak křičím na děti, protože mě otravujou, nemůžu si nerušeně pochlastávat. Je mi ze sebe zle. V noci sebudím s morální kocovinou, říkám sama sobě, bože holka, ty jsi blbá! Proč to děláš? Pak se v paniceotočím a kontroluju jestli jsem vůbec uložila malou, sakra, nedala jsem ji ani pyžámko, spí v tom, v čemdošla ze školky. Alespoň jsem ji přebalila. Slíbím si, že s tímhle je konec, že to nepotřebuju, že mi to nicnepřináší.. že od zítra je konec.. a spokojená se svým super plánem, o kterém vím, že stejně nevyjde,usínám....
Ráno zjišťuju jestli jsme se třeba nepohádali s manželem, ale usmívá se na mě, takže asi ne. Uf.Projíždím facebook jestli jsem zas nepsala nějaké své chytré a vtipné příspěvky, a mažu..
Dnes mi to prošlo, neudělala jsem žádnou ostudu -hurá. Tohle už ne, musí to přestat..
"Mami, zastavíš v obchodě a koupíš nám něco dobrého?" žadoní děti...3 kindrvajíčka, chleba...asedmičku vína, díky nashle ...
Včera jsme šli po dlouhé době s manželem ven na oslavu. Bez dětí.. udělala jsem se krásná, sedli jsmesi do restaurace, dala jsem si dvojku vína, pak druhou.. vše bylo sluncem zalité, bavili jsme se.. pak sivybavuju že objímám kamarádku, vystupuju z taxíku u dalšího kamaráda, který má garden párty..anajednou je ráno, vzbudí mě šílená bolest hlavy a tuším, že bude zle. Kocoviny téměř nemívám, za tyroky co piju jsem se naučila alespoň nelít do sebe co teče, ale vybírat si kvalitní vína. Včera to trochunevyšlo. Manžel vedle mě spokojeně oddychuje.. bože, jak moc ho miluju. Tak moc bych ho chtěla
obejmout a přivonět k němu.. ale netuším, jestli jsem mu v opilosti zase něco nevyčetla..a taky sesnažím přesvědčit své tělo, že zvracet se nebude..
Manžel se začíná budit, využívám situace a pokouším se o úsměv. Opětuje mi ho-super nepohádalajsem se s ním.. Konstatuju že je mi pekelně zle, vysměje se mi a já běžím obejmout mísu.
Ruším domluvenou jízdu na koních, nadávám si, slibuju, že už nikdy nebudu pít. Manžel už mě zná.Moje sliby si nahrává na mobil, aby mi moje plané sliby nejpozději za týden pustil.
Nesnáší, když piju přes míru, tolikrát mě prosil.. pak vyhrožoval že mě opustí, snažil se mě přesvědčit,abych tolik nepila. I přes jeho úsměv vidím v jeho očích zklamání.
Mám problém. Už dlouho. Takhle chlastám už minimálně 5 let. Že mám problém si připouštím poslední 3roky. Pokaždé stejné. Při pohledu do zrcadla vidím své obří špeky, kdysi vosí pas je pryč, a jen kvůlichlastu.
Proč to píšu? Je na čase s tím opravdu začít něco dělat. Podaří se mi to?
moudřejší ustoupí DVA V JEDNOM První den bez chlastu je za mnou. Je to horší, než jsem si myslela. Když jsem v minulosti bylaskálopevně rozhodnutá, že už se nikdy nenapiju, alkohol mi začal chybět asi po týdnu. Každý dalšípokus se mi můj mozek snaží vsugerovat, že dělám z komára velblouda. Zatím nemívám velké fyzicképříznaky absťáku, ale nervní jsem teda fest. Tyhle stavy, kdy mi buší srdce, mám pocit, že mě nikdonemá rád, že nic nemá smysl, utužené až skoro agresivní náladou, se dostavují stále dříve. Odsekávámmanželovi, nic mě nebaví a jsem jen kousek od vybuchnutí. Děsí mě, že je to teprve první den bezalkoholu a už jsem v tomhle stavu. A to se blíží Vánoce, svátky kdy jsou všichni vždycky nervní už jentak z principu.
Připadám si, že jsem dvakrát. Jedno moje já má své priority srovnané, už si maluje jak začne cvičit amakat na své postavě na léto, jak si každý den přečte knihu, kterou už léta odkládalo, protože VÍNO. Jakdětem přečte pohádku a naplno je bude vnímat...haha.
Serou mě. Všichni. Děti vyluzují zvuky ze kterých šílím, pořád se na něco ptají, manžel zase neutřelpsovi z venku packy , sotva jsem sakra vytřela! Jak já bych si dala dvojku vína! Jen dvojku! Fakt!Přísahám, zbytek bych úplně s klidem zavřela do lednice. Humor mě neopustil. Každé cinknutískleniček, když syn vyndává nádobí z myčky ve mě budí pocity bažení.. Bažení po trošce vína.
Sama sebe přesvědčuju, že přestat pít ze dne na den je nesmysl, že je potřeba začít postupně, snižovatsi dávku, tak bláhová jsem. Tak slabá v kramflecích se cítím.
Je večer. Nejtěžší část dne. Unavená z práce, doma tři děti lačné po pozornosti, všude se válínepořádek, který jsem před chvíli přece uklidila. Zbytečná práce, rezignuji. Chtěla bych jim přečístpohádku, ale jsem tak unavená, že se zmůžu leda na to, strčit každému do ruky telefon.
Moje sny o tom, jak žít se mi boří jako domky z karet. A to je teprve začátek. Vím to, protože jsem sepokoušela přestat pít už tolikrát. Dnes už to zvládnu. Nemám doma díky bohu žádný alkohol. A kdybychměla? Napiju se.
Inko, nutno podotknout, že psaní Ti jde fakt dobře. :) Ale jinak je to smutné čtení. Psycho poradna? Nepřemýšlala jsi o tom? Nebo ten kořen Kudzu? Někdo si ho chválil. Magne B6 na nervy. Ale jinak je to o tom zatnout zuby. :angry: Kdyby na to existoval prášek :) , to by byla krása.
Ahoj Eriko :) díky, radši bych byla kdyby mi šlo líp abstinování. Koupila jsem si novo passit a GoodbyStress tak snad rychle zaberou, ještě by mohlo existovat něco na potlačení chuti na chlast .. už bych sidnes klidně dvojku zas nalila :/
Re: můj alko deníkVložil Ja - 08/12/2020 17:34_____________________________________
inka, píšeš: Ahoj Eriko :) díky, radši bych byla kdyby mi šlo líp abstinování. "Koupila jsem si novo passit a GoodbyStress tak snad rychle zaberou, ještě by mohlo existovat něco na potlačení chuti na chlast .. už bych sidnes klidně dvojku zas nalila" :/ Chemické riešenie (tabletky alebo rôzne zázračné elixíry) sú istou cestou do pekla... :angry:
Izolácia v psychiatrickej klinike je najschodnejšia priama cesta.
"TOTO Ti odporúčam absolvovať ako prioritu."
...na prioritu nadväzuje aktívne doliečovanie v klube abstinentov, anonymných alkoholikov alebo v inýchpodobných združeniach pre odliečených závislákov.
"Ako prvý krok si priznaj svoju závislosť!!!" Ako druhý krok: ..."navštív psychiatra ~ špecialistu na závislosť od alkoholu." (Všetko potrebné sa dozvieš TAM, práve VČAS, na mieste!)
Inka, "prajem Ti zdar a úspech!" (Čím skôr začneš, tým rýchlejšie budeš odliečená späť doma, medzi svojimi!!!) :laugh:
12-krokový program anonymných alkoholikov je výborná barlička, ktorú máš vždy a stále poruke.
Ja- novo passit je sirup -přírodní sirup, který obsahuje pouze výtažky bylinek v bezpečnémmnožství-třezalku, mučenku, kozlík... když jsem poprvé navštívila psychiatra a chtěla jsem se jenvypovídat, hned mi dal lexaurin, citalec a další antidepresiva- tolik k tvému doporučení najít si pschiatra.
izolace v psychiatrické léčebně není má cesta- jsem jediná vydělávající osoba v rodině, když manželovizavírají politici kvůli kovidu hospodu jak se jim zrovna chce. Doma 3 děti, zvířata.. to by se pak manželse mnou v té léčebně akorát vystřídal.
Nepotřebuju tady číst, že každý můj pokus snaha, hledání nečeho e špatně a jen ty víš co je pro mě nej.Jde mi pouze o to, nekazit své rodině nadcházející dny, protože všichni víme, že prvních 14 dnů jenejhorších -psychicky. Pokud mi pár bylinek pomůže v tom, nekřičet na všehny, tak je to podle měsuper. že jsem závislá jsem si přiznala, pokud jsi četla co jsem psala
No Inko, a uz jsi si ten sirup dala? :) Ty na JA kricis? :dry: Nezlob se, ale vypada to. Vsichni vime, jak tezky to je. A ty zacatky, ty stoji za to :woohoo:
Kdyz jsem byla na zacatku, na manzela jsem byla protivna, kricela jsem na nej a furt mu neco vycitala.Jednou odesel z domu. To jsem se fakt bala, ze se nevrati. Ale vratil. Vydrzel !! Mozna by nebylo od veci, kdyby tvuj manzel vedel, ze zacinas abstinovat. Myslim, ze by pak chapal itvoje nalady.
Eriko, ne, nekřičím :) jen si myslím, že každý by měl zkusit svou cestu, že není jediná srávná, a že kdyžněkdo hledá tu svou, nepomůže mu číst, že tohle co dělá je k ničemu :)
Eriko, manžel tohle moc nebere- je to složitější, neuznává ani duševní poruchy.. má pocit, že člověkkdyž chce stačí mu se rozhodnout a je po problému. Nikdy to nezažil, rozhodně se na mě nebudeohlížet. Nechápe ani mé nálady když to dostanu- můžu vysvětlovat horem dolem. Tohle je moje cesta ajsem na ni sama. Jedu sama za sebe, pokud tedy existuje něco, co mi na ty kritické začátky pomůže sezklidnit, rozhodně to použiju :)
Jooo, jak já tohle znám...3 kinder vajíčka, chleba rohlíky, jooo a víno prosím. A děti toho chtějí nejvíc,když si chci užít ten první doušek. Jooo, jak já tohle znám. Drž se , holka. Eriko a všichni tady ahoj :-)
Ano, vymýšlím si důvody, proč jít nakoupit, přemýšlím, co mi doma chybí, a po stopadesáté kupuju dalšíkilo mouky i když nepeču.. často nechám víno v kočárku když je manžel ještě doma.. Jednou jsem ležela v nemocnici po operaci.. a sehnala si láhev, přelila jsem si ji do petky a celý den vklidu popíjela
láhev jsem mívala jak kdy, někdy jsem místo snídaně otevřela rovnou víno, a do oběda bylo hotovo, pakjsem šla spát s malou a po probuzení jsem najela na druhou.. Když si načnu lahev až večer, třeba v 7 ažjsou děcka okoupané, po úkolech, po večeři, tak jsem schopná ji dát za hodinku úplně v pohodě.
Ahoj Eriko další úspěšný den za mnou.. ale teda chudák manžel :D ten to dnes fakt schytal.. ani jsemnešla do práce, musela bych všechny své zaměstnance a zákazníky poslat do háje, jak jsem na nervy..nepomáhá tomu ani blížící se MS .. takže jsem se rozhodla debordelizovat náš dům, když se dívám coje tu třeba udělat, mám před sebou hezkých 6 hodin práce bez přestávky.. takže jdu najít nějaký film ukterého nemusím přemýšlet a hurá do uklízení :)
bojím se zítřka.. vánoční večírek ve vinárně... jakožto majitelka firmy která pozvala své zaměstnance tobude hodně těžká zkouška..
Inko, jestli mas chut na uklid a pomuze ti to, tak to je fajn napad. Hlavne program. Jakej koliv. A vanocni vecirek je teda pekne zkouska. Nemuzes jet autem? A nebo jako brat Atb? Teda pokud by ti to pomohlo jako berlicka :laugh:
mě nedělá problém chlastat na ATB někde jsem se totiž dočetla, že alkohol nesnižuje účinek ATB, že senedoporučuje pít pouze z důvodu aby člověk na ab nezapomněl, nebo proto, že některá ATB jsou záhulna játra.. takže pro mě ATB nebyly nikdy přkážkou..a jet autem taky ne, za A pokud bych si dala "jentorcju" jsem schopná jet domů autem, za B ho tam klidně nechám a pojedu taxíkem :D prostě si to vždyzařídím.. Rozhodla jsem se tomu čelit, a risknu to, dám to prostě o čaji, vodní dýmce, a horké čokoládě.
Inko, ja nemyslela jen na tebe. Spis jsem myslela na ty ostatni, aby ti nenabizeli. Podari se odmitnout jednou, dva krat, ale je tonarocnejsi a narocnejsi. Jsem ridic a nebo mam Atb je pro ostatni pochopitelnejsi nez, ze dnes nebudu. :laugh:
Re: můj alko deníkVložil Michal - 10/12/2020 17:03_____________________________________
Ono třeba na hodinu posedět v restauraci na oběd nebo jedno kafe s kamarádem na půl hodinky se asizvládnout se správným nastavením dá , ale na začátku abstinence - Vánoční večírek , které víme , jakprobíhají není prostě dobrá volba :(
chapu, vím to.. už jsem jim napsala na fb skupinu ze zítra jsem o caji, cekam az se dosmejou :) a pakjim vysvetlim situaci proste, moje zástupkyne uz to vi, ta mi hned psala soukrome, at jako neblbu, ze name spolehala :) ale rekla jsem ji pravdu a plne to respektuje .. zvladnu to. musim to zvladnout proste stujco stuj..budu zitra pripojena sem a budu sem psat od cca 6h vecer:) tak na me myslete
Inko ten vecirek je strasna pitomost :-(. Pokud alkoholik zacina abstinovat tak by cista domacnost avyhybani se vsem potencionalnim krizovym situacim mela byt absolutni nutnost. Prijde den kdy ziskaszpet kontrolu na takove urovni ze podobne situace nebudou predstavovat problem - ted to ale urciteneni. Osobne bych situaci resil omluvou a absenci ale chapu ze situace muze Tvoji pritomnostvyzadovat a neda se nic delat. A ne, ne... nezlob se prosim! Ja to opravdu nemyslim jakkoliv zle anaprosto se nepokousim Te demotivovat a shazovat. Je dost mozne ze to bez problemu ustojis - ale itak je to risk. Priprav si aspon zalozni plan = co budes jist a co k piti budes mit celou dobu pred sebou apokud ucitis ze to nedas tak to zkus vyresit utekem pod nejakou zaminkou. V kazdem pripade drzimpalce!
uf. tak manžel už to ví.. u domku máme stodolu, předělanou na takovou obyvatelnou zašívárnu na grilovačky, akce.. děsila jsemse dne, kdy tam "zase něco bude" ten den je dnes- vím to hodinu, manžel mi oznámil kdo příjde a tak..a prej jestli se přidám, tak říám, žene-opět podrážděně.. a on na mě- sehnal bych ti i nějaké vínečko, pojď :) v tu chvíli jsem se rozbrečela, a šlo to všecko ven- řekla jsem mu že mám absťáky jako feťák, že setřesu, že se snažím se nenapít, že mám problém s pitím a že opravdu potřebuju aby mě na nicnelákala,, nekupoval mi to a nezval sem žádné lidi..
Gennosuke, děkuju, samozřejmě máš pravdu a vím to. ale pojistila jsem se kámoškou, dohlédne na mě,kdybych potřebovala pryč, podpoří mě, je to kromě vinárny i čajovna, mají tam fakt super čaje a horkéčokolády-cukr jím teď ve velkém, mozek má nedostatek jako prase, tak budu pít to, a dám si jakonekuřák nějaou ovocnou dýmku, příjdu tam později ostatní jdou hned po práci ve 3h.. já povezu děti nahlídání až v 5 .. dám to.. snad
Velka gratulace! Cim driv jde tohle ven tim lip! Tedy on to samozrejme uz davno vi ale takto podane apriznane je to lepsi. Az budes klidnejsi a vic v pohode a budete mit chvilku casu tak to s nim poradneprober. Zkus mu vysvetlit ze jsi opravdu moc vazne nemocna a bylo by potreba udelat nejake zmeny -napriklad cistou domacnost pokud jeste nemate a zohlednit ruzne akce a navstevy. Samozrejme ze nenaporad... tedy Ty uz to mas za "dozivoti", proste pit nesmis uz nikdy, ale casem opravdu ziskaskontrolu a zjistis ze Ti nedela problem prijit s alkoholem do kontaktu (napr. ta grilovacka) a sama nepit.Ted to ale musis fakt drzet zuby nehty. Mas evidentne fajn manzela a skvele deti a praci - byla bystrasna skoda o tohle vsechno kvuli chlastu prijit!
Eriko, jo, hned jsem pookřála, a probudila v sobě druhou stranu, v podstatě jsem byla přednasraná žemě určitě nepochopí.. příjemně překvapil :) Gennosuke- ano, určitě to s ním proberu, hned jak bude za mnou dnešní firemní večírek, máme hlídánícelý víkend, tak věřím, že bude příležitost to s ním líp probrat. Suchá domácnost u nás nehrozí- jakříkám, "party stodola" je tam naražená celoročně bečka a litry slivovice- paradoxem je, že mi pivo smrdí,nepiju ho, a v životě nikdy jsem neochutnala slivovici, příjde mi to jako mazání na kolena :D jsem faktvinař. A to se u nás už objevit nesmí, to je jasné. V noci jsem nemohla spát a pročítala tady diskuze. Narazila jsem na téma "alkohol a smrt" a bylo tohrozně silné, jak tady lidi popisují jak jim máma umírala před očima, já rozhodně nechci aby tohle o měněkdy musely psát moje vlastní děti. Dnes zatím nemám chuť se napít, jsem dnes hodně klidná a v pohodě, s dobrou náladou, hned je topoznat i doma.
Inka, horká čokoláda, mi děláš chutě :) Dej si čaj i z mateřidoušky, mají ji i sypanou v lékarně. Ja si včera koupila mevalen, to jsou kapsle s melatoninem a kozlíkem. Chrněla jsem jak mimino a bylajsem tzv. vyklidněná ))) ale každý to má jinak,mně stačí i bylinky na klid, jsem vnímavá na ty bylinky.Třeba taky zkus. K tomu hořčíku, je dobré mg kombinovat s volně prodejným quajacuranem. Je tamlepší vstřebatelnost mg, nebo jak to laicky napsat. Zas abys neplácala 5přes9 abys pak rozpoznala co jepro tebe nej. Myslím dnes na Tebe, to je celé co můžu udělat, tak se drž a mysli na sebe. Jseš v podstatě na cestěsebepoznání :)
stopko děkuji :) bylinky znám, máme zahradu u domu, jedu si v permakulutře, chovám slepice, pěstuju si zeleninu a tak:) takže mám nasušeno už- víš, co je hrozné? Sušila jsem vždy pro ostatní na barter- výměnný obchod-a nabízela bylinky a domácí vajíčka hádej za co.. VÍNO.
uf. nejsem debil? :D melanoni znám, když jsem byla před operací bederky, a nemohla bolestí spát, dopovala jsem se tímabych aspoń pár hodin opravdu spala. Hořčík mám z německa, nějaký malate, z Iherb, mívaj í tamopravdový hořčík, ne to co se u nás za to vydává-jako třeba magnosolv-fuj:) díky za podporu, jdu domů z práce, vyfiknu se, odvezu děti ze školky k babičce a hurááááá na čokoládu.musím to dát, musím musím musím
začíná to být krušné. celý den jsem v klidu, ale už jen "chystání se ven" ve mě budí známé pocity.. uf...toje mazec. hoří mi hlava, buší mi srdce. jedu pro holky do školky .. těším se až bude večer já budu sedětdoma na tomhle fóru a psát že jsem to zvládla a je to za mnou.. už chci být doma
Re: můj alko deníkVložil Michal - 11/12/2020 17:09_____________________________________
Stačí jediná věc , omluvit se , natáhnout na sebe domácí věci , vypnout telefon , udělat si čaj , pustitpěkný film a NECHODIT tam , pokud si sebou nejsi jistá , že to zvládneš- což nejsi :)
Re: můj alko deníkVložil Michal - 11/12/2020 22:29_____________________________________
Já mám nějakou sebereflexi a soudnost , já měl vždy taky svou hlavu :) , někdo mi tu do alejuja mohlpsát ať nedělám to nebo ono a stejně jsem to dělal pod svém. Teď jsem si právě až moc jistý , tak o tovětší pozor dávám ( teď už si těch rad vážím :D ) ...podle mě by už hlášení přišlo podle toho , co Inkavčera psala :) , ale SNAD se mýlím ....
Jsem tu :) živá, zdravá, střízliváááá :) vybil se mi telefon :) resp. Iphone se vypne jen co ho v ziměvyndáte z kapsy :) docela jsem se bavila, bylo to fajn, začala jsem čokoládou, dvě coly a ovocný čaj, ktomu ovocná dýmka, a fakt super, spíš ke konci jak jsem viděla v jakém stavu jsou ostatní, už jsemjakoby nevěděla co si s nima říct. zvládla jsem to!
bože, to je tak super, ráno se probudit, žádná pachuť v puse, žádné alkoholem poznamenané oči avykalený pohled! Já jsem se bála, že se nebudu bavit, že to nebudu umět bez toho chlastu, ale nasmálajsem se fakt jako nikdy :) jedu ke koníííímmm
Inka, může časem přijít i stav euforie, to bude tenký led. Kdy? To nevím , to má asi každý +- časové jinak, ale je to tak nějak po těch vydřených začátcích, kdy užTi nebude fyzicky blbě a psycho se tak nějak usadí do relativního klidu.
Stopko, už jsem o tom četla no, že to příjde a že si na to musím dávat bacha. Teď jsem přijela od koní ahádejte co- je u nás akce :dry: :angry: ve stodole zas +-20 lidí, hudba, zůstávám doma
Re: můj alko deníkVložil Michal - 12/12/2020 16:31_____________________________________
A co to je za akci? Jestli chápu , tak máte přizpůsobeny prostor na takovou akci se ?známými? ....kdyžjsi řekla manželovi o svém problémů a bojí ti nemohl najít trošku empatie a dýchánek odložit ? Nebo?
Obávám se, že v takové prostředí to bude holt děsně náročné a doporučoval bych se izolovat nanějakou dobu a zaměstnat se jiným způsobem doma, třeba papírově, cvičením, nějakou manuální pracíapod. Manžel to zvládne a určitě by vás to nějak finančně nezruinovalo, musíš být u všeho? Jsinepostradatelná?
eriko, nemáme televizi :D ale už jsem si stáhla "opustit Las Vegas" takový alko film co se tadydoporučuje, a včera se začetla do démona alkoholu od Londna, a úplně v klidu byla doma , občas jezašla pozdravit, opéct špkáček a zase jsem šla a úplně v pohodě:) od rána jedu jako fretka, nakoupeno,uvařeno upečeno, uklizeno :D dobrá nálada, perfektní :)
Michale, ano, máme dům, s velkou zahradou, lesem, na okraji města, a zrekonstruovanou stodolu- jetam kuchyň, výčep, sklípek, krb.. prostě pařící místnost. Manžel je hudebník, tak se tam slézají skapelou, rodinama, kámoši, u nás je v podstatě denně někdo, občas někdo přespí.. žijeme fakt hodněaktivně. Běžně se ty akce konaly i u nás doma, ale to jsem manežlovi vysvětlila že nééé, zároveň jejneomezuju, tak v té stodole to toleruju :)
jsem hlavně ráda, že mě to ani nelákalo se k ni připojit :)
Petře, jak říkám, zůstala jsem doma v pohodě. Začala jsem zase číst tak zítra směr knihovna :) Jinak jánas teď živím manželovi zavřela vláda svým opatřením obě hospody.. je to náročnější teď. A vždy jsemsi myslela, že jsme nepostradatelná :D jsem celý život ta co jde na akci nejvíc vidět.. a včera jsemzjistila, že NEMUSÍM .. hrozně toho ze mě spadlo :) nikdo se neposral, že jsem nenachystala hromadyjídla jako vždy, vystačili si prostě s chlebem a klobásama, nevím, proč jsem celý život v tom, že musímbýt perfektní za každou cenu a všude.
Inko, bezva! Gratulace. Ses Borka. O Londnoj jse cetla. Mel to pekne rozjety. Mam v planu si to precist. V dnesni dobe asi malo kdo neme Tv. Co na to deti? :laugh:
eriko, my nikd yneměli TV, co máme děti :) (synovi je 11) předtím jsem byla studentka, takže to se spíšpařilo. TV znám naposled od rodičů a běžely tam jen reklamy, kriminálka a bububu zprávy.. nemyslím,
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 13/12/2020 16:08_____________________________________
inko, pokud to budeš chtít vydržet a nepít...veř mi stojí to za to.....přečti si mojí cestu "Abstinence jak žítpo závislosti" je to dlouhá a bolavá cesta...drž se....
já to asi nedám.. teď na mě dolehla taková krize že jsem krok od toho jít do stodoly a nalít si dvojkučerveného, třepou se mi ruce, jsou jaoby slabé, děcka mě neskutečně serou, jsem krok od toho seřezatjim prdele, sere mě chlap, doma bordel jak v tanku, pořáád dokola nic po sobě nikdo neuklidí, co jimodpadne od prdele to zůstane kde je!!!!!! do toho všichni kolem přetvářka jak se mají na ty svátky rádi, amám dostat krámy! A do toho všeho se mi zas ozvaly hodně záda- plotýnky zasrané a dnes mi řekli ve školce že do lednazavírají bo je tam kdosi pozitivní.seru na to fakt, mám toho dost :S
Ahoj Inko, občas to tu čtu, ale nepřihlašuji se, protože si nemůžu vzpomenou na přihlašovací údaje, teďse mi to povedlo na 20. pokus. Máš to složité v tom, že máš prostě v domě "hospodu", kde máte často párty, To je jako by se pogamblerovi chtělo, ať u odvykání pracuje v herně. Co se týče krize u PMS, to chápu, při PMS mě takysere všechno a všichni. Pokus se to pro dnešek vydržet, každý den abstinence, je dobrý den. Na nervyhořčík, béčko, čokoládu, děckám vrazit do ruky mobil, jsou situace, kdy na výchovy nejsou prostě síly.Než bys je měla zabít, tak radši trochu nevýchovy. No a muže zapojovat, každý dospělý v domácnosti byse měl na chodu udržování té domácnosti podílet. Pokud neloví mamuty, pak nemá nárok si myslet, žeuklízení je jenom ženská práce.
Inko, uvař si čaj. Vypít teplej. Trochu zažene chutě. Dětem pust třeba PC nebo mobil Ale ty nikam nechoď Vydrž to!! Krize jsou a budou Máš tak krásně našlápnuto :) Nevzdávat Mensky dávají kurňa zabrat!!!
Ahojte ve spolek, čtu tady každý den, ale neměla jsem sílu přispět. Jsem asi týden čistá, ale mám strašně naloženo a užto moc nedávám. Můj tatínek (87) byl měsíc v nemocnici s Covidem. Minulý pátek ho pustili, začalrehabilitovat a v neděli ho odvezli s mrtvicí :( Je v kritickém stavu, dnes říkal doktor, že nás za nímpustí, že to vidí špatně, má krvácení do mozku. Máma za ním byla, já nemůžu, čekám na výsledky testůu syna, všechny 3 děti byly na víkend u táty, který, jak se v neděli ukázalo, je pozitivní. D toho máma nazhroucení, pořád si myslí, že tu táta bude věčně , že se jí vrátí domů. Já dělám v neděli zkoušky veškole, teda, jestli nepůjdu také do karantény. Takže Inko, zabojuj, mám taky čas, ale nejradši bych sevylila jak váza.
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 15/12/2020 18:40_____________________________________
Karolino: řekla bych, že když se to ....tak se to ....máš všeho nad hlavu, ale věř, že alkohol to neřeší,vydrž...nemáš něco jiného na uklidnění. Neurol není zrovna nejlepší, ano usneš, ale jen na chvíli . Jáberu mirtazapin, na noc, naštěstí funguje leta. A jako berličku mám lexaurin, ten ale jen v největší krizi.Máš to hodně složitý, ale bojuj...myslím na tebe.....
Kajo, na střední škole, to je asi 25 roků, jsme měli profesora, byl to starší pán. A ten tvrdil, že ženskávydrží víc než kůň. Někdy si myslím, že měl pravdu :) Vydrž!!
Já jsem to dnes zabalila a šla do posilovny. Na páse jsem si užila hodinu a půl, pak ještě cvičila 40minut. Pro odměnu jsem si dala solárko, které zbožnuji a i když jsem jela kolem mé oblíbené vinotéky,dnes jsem to projela v pohodě. Vím ale, že příjdou horší časy. Když ve čtvrtek o půlnoci posilovny opět zavřou a já budu po večerech sedět doma... No jo no, je to těžký. DRŽTE SE TADY VŠICHNI, já se budu snažit také. Karolínko, držím pěstičky ať to dopadne vše dobře. Můj známý měl také krvácení do mozku a ustál to.Sice občas mluví hodně z cesty, ale je tady mezi námi.
ahoj :( já sem jen zkopíruju text ze svého online deníku na víc nemám dnes sílu. přestávám pít DEN PRVNÍ 16.12.2020
Ruce jako by ani nepatřily mě, chvějou se, jsou slabé jako po jednom dni ve fitku, kdy se snažíte všemukázat že už tam chodíte roky. Srdce mi buší a do očí se derou slzy. Mám to dostat, nesnáším to obdbí,každý měsíc znovu, omezená vlastním tělem. Navíc mi dnes ve školce oznámili, že kvůli Covidu zavírajído ledna. Nevím, kam dám děti abych chodila do práce, nevím, kdy si odpočinu abych mohla chvíli býtjen se svými myšlenkami. Hrozně mě zase rozbolela záda, co mi chtějí říct? Naložila jsem si na svábedra moc? Mám šílenou chuť se napít, jen dvě decky... Píšu své pocity na Alkoholika.cz a dostává semi obří vlna podpory.. Beru si Doretu prášek na záda, na který když jsem se v minulosti napila, bylo mišíleně zle a vše jsem vyzvracela. Taková pojistka. Berlička, kterou lámu ve chvíli, kdy jde manžel zasevečer ven a nechává mě samotnou, ale předtím si naleje 2 dc vína. Absolutně nepochopil jak velký ámproblém s alkoholem, tolik jsem ho prosila, aby předemnou nepil, že to nezvládnu. Oznamuje mi, že byjel o víkendu na Pálavu a můj mozek láme moji pevnou vůli na malé střepy.. Jdu, vezmu longovku odpiva, a naliju si.
Koukám na tu sklenici, 4dc vína, celá se chvěju jak před důležitou zkouškou ve škole. Tohle je však všakzkouška nejtěžší.. Přičichnu si ke sklenici a někdo tam daleko ve mě křičí ze všech sil -VYLIJ TO,
Klopím do sebe sklenici s vínem, ten hlas vzadu, který mě varoval je slyšet stále méně, s dnem skleniceuž není slyšet vůbec.
Taková úleva, ten pocit opojného štěstí, plnosti. Mám přece nárok ne? Mám za sebou těžký den! Zpráce pro děti, s těmi do parku, nakoupit, uklidit uvařit, to je jasné, to chce víno. Jsem sobec. Sobec kvlastnímu Já.
Mozek přepne a jdu si nalít další, tentokrát přesně po rysku, rovný půl litr vína. Usedám ke klavíru amelancholicky hraju. Naučím se nějakou novou písničku, zakončím to Halelujah od Cohena a zahodinku koukám na dno. V tu chvíli se vrací manžel, schovávám prázdnou sklenici, a děkuju bohu, žepřišel. Určitě bych si šla nalít další, dokud bych se ráno zase neprobudila z oknem, nekontrolovala opětděti, zda spí vedle mě, nekoukala na facebook, jestli jsem tam zase nepostovala nějaké chytré kecy anezjišťovala, zda jsem se s manželem nepohádala. I tak to bylo moc. Skoro litr vína v podstatě na ex.Doreta zklamala, Ani zle mi nebylo. Celou noc jsem přemýšlela, co napsat na Alkoholika, zase jedna ztěch, co to nezvládla, morální kocovina. Napadlo mě dokonce lhát, prostě napíšu, že pohoda neasi.
Inko, proc to nevydas knizne?? Pises krasne. Jak to ctu, tak se mi ztahuje zaludek. Je to smutny cteni. Myslim, ze tady, ty tezky zacatky zna opravdu kazdy. Ale ne kazdy ma a nebo mel podporu doma. Zkus to znovu. A zkus si s manzelem promluvit. Kdyz byl nadsen z toho, ze prestanes pit, tak at neponouka. Je mi lito, ze jsi to vcera nezvladla. Ale z jedny vody na cisto, to ma malo kdo. Ty musis!! Musis, mas deti a myslim i pekny zivot. Takze, ZNOVU! A lepe. Moc si vazim toho, ze nelzes!
Ne nemusíš tam ted v začátku chodit sama bez podpory manžela. Mi přijde, že ta alkostodola v toběvyvolává pocity, které máš spojené s alkoholem. To je jasný. Jak si včera psala, že všude každý po sobě vše odhodí, no tak máš několik možností v současnosti: ...a to opět v těch začátcích, nechat to být a vyložit si nohy a uklidíš to jindy, nebo si sednout k pc, píšešhezky ))) a vypracovat vtipnej manuál pro uklid, kde zapojíš a namotivuješ všechny kolem sebe kpravidelnosti uklidu a vyvěsíš to na viditelné místo domu jako nový plán debordelizace. A budeš veletjinak a pevnějí ))) a důsledně i s odměnama a to pro všechny i manžela :)
Pořád se opakuji, že to jsou to pouze podpůrné rady, není myšleno, nebudeš mít klič a hotovoalkoholismus je vyřešen, ale to víš. Je potřeba si vytvořit do začátku chráněné zázemí pro abstinenci a ve tvém případě je to domácíchráněné zázemí. To prostě poskytuje léčebna, ale když to člověk zkouší doma, tak nezbývá, než si hovytvářet doma v začátcích, než bude na tom lépe. To samo kontrola financí a podobně. Vše je individuální v domácím prostředí, jak to kdo má. A děláš topro sebe, viz : Alkoholik musí být při léčbě „egoista“ Léčím se pro sebe. To znamená, že...více viz vedle v okénku i s odkazem.
Stopka napsal: Je potřeba si vytvořit do začátku chráněné zázemí pro abstinenci a ve tvém případě je to domácíchráněné zázemí. To prostě poskytuje léčebna, ale když to člověk zkouší doma, tak nezbývá, než si hovytvářet doma v začátcích, než bude na tom lépe.
Do kamene tesat!
To chranene prostredi je absolutni a naprosty zaklad - od urcite faze alkoholismu to bez nej proste nejde:-(. Nejsem zastancem leceben - domnivam se ze lecebna by mela byt az ta uplne posledni instanceprotoze pobyt tam predstavuje velice drasticky zasah do zivota. Ale i me samotnemu se osvedcilo(vlastne to bylo to jedine co se osvedcilo) pri samo-lecbe maximalne kopirovat rezim lecebny. Znemoznitpristup k alkoholu - cista domacnost, nakupy online nebo za stravenky (postavit se v obchode pred regals chlastem pro me tehdy znamenalo okamzite selhat) a umyslne omezeny (stizeny) pristup k financnim.Pravidelny rezim - bez nadsazky nastaveni vojenskeho drilu. Budicek na cas, na kazdy den predempripravene ukoly, plany a zalozni plany - vse proste utazene na maximum tak abych vecer padlvycerpany a okamzite jsem usinal. Zastavit se pro me tehdy znamenalo prakticky okamzite selhat.Stejne tak jsem musel i vyrazne omezit socialni vztahy - jit s kolegy na veceri po praci nebo s kamaradyo vikendu nekam sednout znamenalo okamzite selhat.
Inko uvedom si ze jsi nemocna! Tve mysleni, to jak planujes, jak uvazujes, zpusob jakym resis kontrolusebe same - TO UZ NEJSI TY!!! Ta Inka kterou jsi cely zivot znala je pryc a misto ni je nekdo jiny.Osoba ktera je beznadejne ovladnuta a plne pod kontrolou zavislosti. Muzes si klidne namlouvat ze to
tak neni, ze mas na neco vliv, ze stale drzis kontrolu - neni to tak! Myslenky ktere mas v hlave uz nepatriTobe :-(. Budes muset udelat narocne zmeny v tom jak fungujes a upravit prostredi ve kterem sepohybujes. Protoze jinak to za par let fakt muze byt houkajici zachranka, pekelny detox a poslednizbytky nadeje upinajici se na nekolika mesicni pobyt v lecebne s nejistym vysledkem (statistiky jsoutakove jake jsou :-( ).
Ahojte všichni, STOPKA: úplně jsem taky přemýšlela stejně, že by tu stodolu měla zamknout a klíče vždy odevzdatmanželovi. Doma mít sucho. S tím naprosto souhlasím...
Genn: Úplně Tvé věty hltám. Přoč mně cca před 2 lety, kdy jsem tady psala, mi to nikdo nevysvětlil jak tochodí v léčebně. O tom, že si člověk musí udělat nějaký režim bez ústupku. Genn, jsou to velice poučnévěty, které nám nepoznaným léčebnou jsou naprosto cizí...Ono je celkém jednoduché říci člověku, kt.pije a neví si rady...nepij! Nechci se bránit a já jsem Vám vděčná za každičké slovo, ani se nechci nikohozastávat, protože to prostě tak je, ale nezvládáme to, ale popravdě, vzpomeňte si v dobách, kdy jste pili,když Vám někdo řekl nepij, zda to bylo jednoduché. My bychom byli velice rádi, kdybychom byli jako Vy, abstinovat už rok, nemluvě Ti co jsou tady jakokrtek 6-tý rok nebo JÁ a Ti další a další. Jsme poctěni, že jste tady s námi. Hledali jsme Vás, protože jedině Vy nám můžete pomoci. Nešlo by se podělit i hlouběji? co Vás vytáhlo a přestali jste pít. Možná, že jste to tu už někde psali, ale těch zpráv je tady strašně spousta a například mně se lépe čte ajsem ráda, že to stihám, Ty zprávy nové a aktuální a láká mně napřímo s Vámi si psát.. Včera jsem sice nemohla spát, a tak jsem tady četla asi 4 hodiny staré zprávy, ale co když už začnuspát normálně ;) to budu ráda za přečtení zpráv nových. Ono čas letí a chtěla bych pohltit čím nejvíc Vašich informací... DĚKUJI A TĚŠÍM SE NA VAŠE SPOLEČNÉ ZPRÁVY VŠECH CO TADY JSOU...
Angelina napsal: co Vás vytáhlo a přestali jste pít.
Blizici se konec. Presneji vedomi toho ze tohle jeste neni konec ale ze uz je velice, velice blizko. Zefyzicky i psychicky kolaps uz je na dosah a pad na socialni dno bude nevratny.
Rozhodujici pro me bylo drasticke zhorseni abstaku. Kdy jsem se nemohl zastavit a chodil jsem... porada porad a porad, kilometr za kilometrem az jsem nakonec odpadnul totalnim vycerpanim. Nebo kdyzjsem lezel, nemohl jsem se pohnout, trasl jsem se, chvili se mnou mlatila zimnice a chvili mi z kazdehoporu vytekal odporne pachnouci pot a do oci me palilo svetlo. Jenze i kdyz byla noc tak jsem nemohlzhasnout protoze se tmou prisly "stiny", silene halucinace ktere se mihaly kolem me snazily se me "rvatna kusy". Nebo kdyz jsem ztratil vedomi a probral jsem se ve vlastni moci a vykalech a zjistil jsem ze
nemam silu vstat. A z toho hnusu jsem se pozvracel a zjistil jsem ze ve zvratcich je asi krev a rozbreceljsem se a prosil jsem boha o smrt, at uz me konecne zabije a at uz to vsechno skonci.
Moc rad bych Ti napsal jak jsem tehdy dostal rozum a zacal jsem to resit ale to by byla lez. Zpetne tovnimam tak ze v tom zadny rozum nefiguroval protoze rozum uz mela zavislost totalne pod svojikontrolou. Ten prvotni impuls, ta jiskra - myslim ze proste zapracoval pud preziti. To zvire ktere v sobevsichni mame schovane pod nanosy civilizace se s revem probralo k zivotu a zacalo se zurive rvat oholy preziti.
Zkus nebyt tak strasne blba jako jsem byl ja - Ty i Inka a vsichni dalsi co sem chodite s alko-problemem- zaraz to nez padnes do pekla. Ne ze by ta cesta zpet byla nemozna nebo nezvladnutelna, opravdu seto da zvladnout - ale je to neco co fakt nechces ;) .
Genn:No, já právě jsem svým pohledem už hodně nízko, dá se říct prekérně nízko. Mně právě už takéděsí, že jsem se probouzela a zjištovala, kolik hodně jsem toho vypila a co všechno udělala. A stejněpořád znova a znova. Začalo to vždy jen jednu sklenku vína si dám a ráno čumím, že jsem to stáhlavšechno anebo zůstalo na dně. TV hrála a já namol. Sám ses přihlásil do léčebny?
Re: můj alko deníkVložil Michal - 16/12/2020 17:28_____________________________________
Kolik Ti bylo Gennosuke v tom okamžiku a za jak dlouho jsi se propil do této fáze? Pil jsi asi tvrdýco....určitě zafungoval pud sebezáchovy, což je moc dobře.
Kolik Ti bylo Gennosuke v tom okamžiku a za jak dlouho jsi se propil do této fáze? Pil jsi asi tvrdýco....určitě zafungoval pud sebezáchovy, což je moc dobře.
Cca 10-12 let. Seknul jsem s tim ve 40ti. S tim ze jsem pil prakticky jen tvrdy ale nikdy ne cisty - vzdyckymichany s nejakym nealko nebo vodou. Byl jsem vzdy striktni "hladinkar" - nejake opilecke prusvihy,chlastani do nemoty, ozralecke vypadky pameti apod. jsem mel naprosto vyjimecne. Zadne bary,hospody ani spolecnost - vzdy sam. Dlouhy roky pro me byl alkohol pomocnik ktery rusil bloky,omezoval nervozitu, pomahal odpocivat a relaxovat, zbavoval stresu a depresi... proste verny aspolehlivy pritel. Nez se to urvalo z retezu...
Ja jsem to zvladnul sam - bez klinicke i ambulantni lecby. Terapeuta jsem vyhledal az vic nez rok po tomco jsem byl cisty v ramci dolecovani - vicemene ze zvedavosti protoze jsem se snazil zjistit oalkoholismu co nejvic jsem mohl. Na zaklade uvahy ze pokud chci nepritele porazit tak ho musim conejlepe poznat :-). Obrovska a velika pomoc bylo tohle forum.
Duvod odmitnuti oficialni lecby byl u me existencni - muj zamestnavatel mel dlouhe prsty a mel jsemvazne duvody se obavat ze zaznam "zavislost" by me profesne odepsal. I navstevy u terapeutky bylymimo pojistovnu.
Angelina napsal: Genn: a v kolikáti se to asi urvalo?
6 mesicu po 40tych narozeninach, podzim 2015. A trvalo 6-7 mesicu neustaleho padani a selhavani avstavani a dalsiho snazeni nez jsem se "nastartoval". Od 24. dubna 2016 jsem cisty.
Re: můj alko deníkVložil Michal - 16/12/2020 17:59_____________________________________
Gennosuke ty důvody proč pít jsme měli velmi podobné s tím rozdílem, za já doma za celý život vypilminimální množství, já se chodil opít ven, ale důvod to měl stejný, nicméně pak už přišlo to spravovánídoma. A stávalo se, že jsem byl tak mimo, že jsem nebyl ani schopný si pro něco na spravenidojít...někdy to šlo, tak rychle do obchodu, koupit, schovat se někde za roh a co nejrychleji do sebeposlat co nejvíc najednou ať se dostaví úleva, ale ono to všichni známe. Ještě dodám JSI FRAJER, žejsi to zmáknul !
Genn: Takže ses nastartoval sám. Super, toto byl Tvůj první krok. Jak to tedy v té léčebně vypadalo a první pocity až do ukončení léčebny, byl jsi tam 3 měsíce nebodéle?
Já si svou závislost uvědomila v roce 2010, kdy byl krach mého přítele a já stála před nemocnicí v autě,věděla, že mám problém a že chci za psychiatrem, ale brečela jsem tam asi hodinu v autě a pak z nějnevylezla a odjela. Takže to mám už taky silně rozjeto...
nejvíc najednou ať se dostaví úleva, ale ono to všichni známe.
Jojo, vzpominky. Sluzebni cesta, odstavit auto v garazi, cvaknout zamek a vterinu po tom do sebe litpredem pripravenou vodku s ochucenou mineralkou... chlemtat jak zvire jen aby se uz konecne prestalytrast ruce. A planovani pracovnich aktivit s ohledem na to kdy prijde abstak a ja se budu moct zase napita pokracovat dal. Brrrrr... i po tech letech beha mraz po zadech...
Angelina napsal: Genn:Tys to fakt zvládl sám??? Teď to čtu znova. Bravo, tak to jsem nečekala.
Mel jsem to hodne ulehcene tim ze ziju a funguju sam. Kdyz bylo potreba udelat nekompromisne "cistoudomacnost" a upravit nakupovani a finance tak jsem proste sel a udelal to. Kdyz jsem zjistil ze senesmim zastavit a fakt musim vecer mrtvy padat do postele tak jsem proste skoncil v 17-19hod v praci adomu jsem chodil prochazkama Prahou tak abych fakt domu dorazil treba ve 22hod totalne unaveny.Strasne moc obdivuju nektere zdejsi kolegy a kolegyne co to dokazali ukocirovat spolu se staranim se orodinu. Veliky respekt protoze ja bych to asi nedal.
Já piju, před psycholožkou jsem řekla od roku 2006 celkem pod kontrolou ten x, ale ona jak mněposlouchala, tak usoudila, že mé seznámení s alkoholem a bujaré večírky začaly v roce 2002-2003. Myslím, todle si přesně já nepamatuji, ale každý den určitě 10 let. Umíte si to představit?
inka napsal: Gennosuke, jendo velké díky.. uf.. já nevím ni co psát, je mi ze sebe na nic.
A ted vazne - myslis ze to nekdo zvladnul napoprve? Mozna ze jo - ale ja nikoho takoveho neznam.Padani a vstavani a recidivy k alkoholismu bohuzel patri :-(. Vis proc jsi selhala? A pokud ano tak jake jsiz toho vyvodila dusledky? Co planujes udelat aby jsi na stejne situaci neselhala priste? To je to co jedulezity - vzit si ze selhani ponauceni a postarat se o to aby se to priste nestalo. A ono se to moznastejne znovu stane protoze tak to proste v zavislosti chodi :-(. Dulezity je se nevzdavat a snazit se dal adal!
No nic, já myslím, že u mně je načase přestat. Myslím, že mi Genn jdeš příkladem. Pokusím se Tě tadyposlouchat na slovo, když jsi řekl, že Ti tady to fórum velice pomohlo. Co Ty Inko, jdeš do toho se mnou? Bude to velice těžké, ale za pokus to stojí. Já za celé to období, co jsem pila každý den, vydržela 1x 14 dní a to bylo na dovolené. Tenkrát, kdyžjsme jeli zpátky, tak první myšlenky byly, tak a teď si dám trošku vínka, to si přeci můžu dát, když jsem14 dní vydržela, mám to už pod kontrolou a můžu pak přestat znova. No a jela jsem v tom hned znovaaž doteď, kdy jsem se sesypala.
Re: můj alko deníkVložil Michal - 16/12/2020 18:28_____________________________________
Ange, 10 let denně je dlouhá doba no :/, ale jednou to zastavit "musíš" a ideální doba neexistuje, je jenjedna teď . Já to vždy odkládal od Nového Roku, nic....tak suchý únor a pojedu dál, nic, tak od narozeninv létě, nic, po prázdninách , nic....chápeš :)
Angelino- mám to dost podobně, s tím "vydržela jsem přece pár dní mám to pod kontrolou" .. tak naoslavu si dám.. píšu si nově deník, kdyby někdo chtěl číst i tam :) www.mujalkodenik.estranky.cz
Michale dnes je to o ničem, já nezvládám svoje stavy před a při menstruaci. Po celý den jsem měla codělat, a teď večer klasika, totální obří bušení srdce, šílené. Ale donutila jsem mamžela odnést všechno víno pryč, takže díkybohu ve stodole je jen naražená bečkaa tvrdé a to fakt bléé nepiju.
Stodola zamknout nelze, má to posuvné dveře bez zámku.
Gennosuke DĚKUJU TO CO PÍŠEŠ MI DÁVÁ HROZNĚ MOC. pro mě hodně znamená že mě tadyneukamenujete za to, že jsem to nezvládla a ještě mě podporujete. Jsi fakt borec, že jsi to ustál. netušilajsem, že i hladinkáři mohou mít tyto stavy- bezvědomí, posrat se poblít se.. myslela jsem že je todůsledek toho že se opiješ do němoty.
dnes se už jen těším až holky usnou, syn je na týden u babičky tak -1 dítě :D
Angelina napsal: GENNE A JEŠTĚ JEDNO. RODINA TI CELÁ ZŮSTALA PŘEDPOKLÁDÁM.
No jak jsem psal - ja deti nemam a v dobe kdy uz to bylo blby jsem nemel ani trvalou partnerku. Probohakdo by s takovym prasackym ozraleckym hovadem vydrzel :-) ! Sirsi rodina o mem problemu nevedela -samozrejme ze tusili ale najisto nevedeli.
Míšo: chápu naprosto přesně. Je to teď . Válka začíná. :S Bojím se až příjde nějaký špatný dennaprostého bažení, ale zkusím jít do toho. Bože můj, já už teď musím :/
Genne, ale nikdy není pozdě a poprosím Tě, nikdy se neponižuj, já to nechci slyšet. Za mně jsi super,vždyť Tys to zvládl. A teda jak píšeš, myslím, že jsi velice inteligentní a vzdělaný muž a vím, že senepletu, to jde cítit. :kiss:
Genne jen mi nejde do hlavy jak tak mladý kluk 10-12 let začne už pít, snad špatní kamarádi... Domnívala bych se, že rodiče snad začali pak podnikat a na Tebe neměli čas a Tys mněl prostor a čas...
Inko odkud vlastne jsi? Nene... neodpovidej, nevyzvidam :-) !!! Jen se ptam v souvislosti jake masmoznosti ambulantni lecby. Ted se prosim nezlob, fakt to nemyslim zle ale Tva situace tak jak jipopisujes nevypada dobre. ASI to jeste nebude primo kriticke ale uz je to urcite spatne. Hlavne vkontextu toho ze mas rodinu a tim padem musis brat i ohledy na ne. Uvedomujes si ze jsi v pruseru = toje vic nez dokaze spousta alkoholiku. Snazis se to resit coz je super protoze spousta alkoholiku rezignujia dal se topi. Ale zkus si dat termin - napriklad 3-6 mesicu od ted. Zvladnes to dostat pod kontrolu vterminu - OK! Nezvladnes a pak by to ale fakt chtelo odbornou pomoc. Nekompromisne! A pokud zjistisze Tvuj lekar Ti nevyhovuje nebo ze lecba nedava smysl tak lekare okamzite vymenit! Proto jsem se ptalna zacatku jake mas moznosti ohledne lekaru a ambulantni lecby ;) .
Angelina napsal: Genne jen mi nejde do hlavy jak tak mladý kluk 10-12 let začne už pít, snad špatní kamarádi... Domnívala bych se, že rodiče snad začali pak podnikat a na Tebe neměli čas a Tys mněl prostor a čas...
NA TO MI ALE NEMUSÍŠ VŮBEC ODPOVÍDAT
Nenenene :-) !!! Ja to asi blbe napsal jak jsem odpovidal Michalovi!
Chlastal jsem 10-12 let :-). Ja byl vzorne dite i vzorny mlady muz. Studium, povinnosti, zadne zabavy anidivociny :-). Pit jsem zacal s nastupem do nove narocne prace prave nekdy ve 28-30ti letech kdy mialkohol pomahal vse zvladat. No a ve 40ti letech jsem byl tam kde jsem byl...
Gennosuke Já to klidně napíšu :) narodila jsem se v moravsko-slezských beskydech (Jablunkovsko) na statku -hromada zvířat od mala, makačka --sušilo se seno a nic jiného než starost o zvířata neznám. Jsemvelká milovnice koní, od 4 let jezdím.. v 15 jsem odešla na intr do Zlína a už tu zůstala. (naši se běhemtoho rozvedli, vše prodali a dodnes mě trochu sere že jsem si nemohla vzít z té doby nic, nemám zdětství nic, fotky, věci.. vše se vyhodilo, neměla jsem dlouho kam vracet a doteď to tak je. A vím tady o AA, kousek, jenže- jsem docela známá u nás ve městě a manžel ještě víc..a děsím setoho, že bych tam poznala fakt někoho hodně blízkého a známého.. to by mi fakt vadilo. navíc ten Bůhtam.. já vím, že nejde typicky o toho konkrétního Boha a že každý máme tu svou podobu čemuvěřit..ale.. uf.. no a moje rodina no- nebýt dětí tak se asi dávno upiju.
inka napsal: navíc ten Bůh tam.. já vím, že nejde typicky o toho konkrétního Boha a že každý máme tu svou podobučemu věřit..
Hele v pohode :-). Treba ja jsem tak nejak od zacatku tusil ze AA proste nejsou pro me. Ale mojeterapeutka byla nekompromisni a donutila me tam jit. Ze to musim vyzkouset. No a fakt jsem se tamnecitil :-). Pritom sem chodi spousty lidi co na AA nedaji dopustit. Tohle je fakt strasne individualni akazdemu vyhovuje neco jineho. Co jednomu alkoholikovi muze pomahat a podrzi ho muze jinyho poslatke dnu a je treba si to vyzkouset.
Naruseni soukromi uplne chapu ale jen mala poznamka - pocitej s tim ze lide ve Tvem okoli uz tusi.Treba ja jsem si naivne myslel jak jsem mazanej a dumyslne svoji zavislost skryvam :-). Po nejake dobeco jsem byl cisty si me pozvala sefova na duverny rozhovor (mysleno v kancelari se vypnulo nahravani).Uplne otevrene se zeptala ze vidi ze vypadam mnohem lip a jestli povazuju svuj problem za vyreseny.Rikam ze ano a ona ze je moc rada protoze se bala ze jinak bude muset "vyresit" me.
Kdyby jsi se nakonec rozhodla vyhledat lekare a nasadit plnou ambulantni lecbu tak se fakt neboj kdyzzjistis ze si s lekarem nesedite. To je uplne normalni - seriozni lekar by to mel sam poznat a nabidnout Tizkusit to s nekym jinym. Ja jsem vystridal nakonec 3 terapeuty nez jsem "zakotvil" a mel jsem pocit zemi sezeni neco davaji.
PS 9 dni neni vubec spatnych - pokud opravdu vis proc jsi selhala a uz planujes jak tomu predejit. Ja jsemzacinal presne takhle... porad jsem padal a vstaval a zaroven jsem se nutil neustale premyslet (nakonecjsem si to psal) PROC. PROC SE TO SAKRA ZASE PODELALO. Asi po ctvrt roce jsem mel slusny
NIC TAKOVEHO!!! Inko tenhle "udel" Te rychle zlomi :-(. Takhle nesmis uvazovat. Neboj se... na tyhleplany prijde cas pozdeji - az budes zase pani ve sve vlastni hlave. Pro dnesek a mnoho dalsich dni Tistaci jedine...
...DNES NE...
A kazdy uspesny den se ohledni, poradne si rozmysli co jsi udelala dobre, co jsi mohla udelat lip avytipuj si potencionani krizove situace kteryma jsi prosla a ved si hezky seznam kde si budes delatcarky.
Já teda všem řekla, že ne, ale stejně určitě u mně lidé budou zvonit a volat na přípitek. Co dělat vtakovéto situaci, poradíte?
A další věc, za pár dnů mám narozeniny, já teda rodině řekla, že bych chtěla tento rok, aby ke mněnechodili. Dívali se, jakbych upadla na hlavu a to by pro mně byla také šílená zkouška u kt. bych mohlaupadnout a přece je pak nevyhodím. Jak znám otce, tak pokud nic nebude na stole, tak pošle pro alkohol mamku domů :/ a v této situacibabo raď. Proto jsem je taky prosila, ať tento rok ke mně nechodí.
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 16/12/2020 20:00_____________________________________
Angi jsme tady, hele co kdybys rodině řekla o svém problému, jinak to asi nepůjde. Řekni to i přátelům,pak poznáš kdo ti pomůže a kdo to neskousne. Ber to tak,že je to nemoc a nás abstinujících alkoholiků aalkoholiků jsou desetitisíce. Je to nemoc a ty se chceš vyléčit.....a fungovat...
Ahoj Holky, kluci, čtu Vás a je to síla. V tom pijáctví je algoritmus, který si jedeme všichni a v podstatě to u všech končístejně. Joo, vydržela jsem 14 dní , mám to pod kontrolou. Také důvěrně znám. Tatínek se nelepší, syn je Covid negativní, díky Bohu a zrušili mi v neděli tu zkoušku, prý až v lednu. Toto zase všechno zapomenu. Ale těším se na volno, jsem urvaná jak pes. Hrozně bych potřebovala vypadnout, ale nemůžu tu nechat mámu. ALe vlastně asi dobře, chatu mámspojenou s alkoholem, chlastaj tam všichni. Genno, i pro mně jsou Tvé řádky velice poučné, dobře se čtou. Inko, máš velký talent na psaní. Znáš knížku od Míši Duffkové Zápisník alkoholičky? Doporučuji. Angelino, Eriko a všichni tady, držte se.
Ale vždyť má rodina to ví, řekla jsem jim to už asi 10x a přez to nic...připraví mi sklenici a nalijou miji...vím, že mi tady říkali, že mi ji oni do krku nenalijou, ale to velké pokušení tam je, kt.nezvládám.
Přátel mám pár a Ti nepijou, těm to ani říkat nemusím.
Angelina napsal: já teda rodině řekla, že bych chtěla tento rok, aby ke mně nechodili
Udelala jsi to dobre! S rodinou a prateli je to moc tezky. Nekteri lide pochopi jak vazne to je a prizpusobise - budou se k Tobe chovat ohleduplne a nebo aspon nebudou situaci zhorsovat. Bohuzel hodne lidi tonepochopi. Dost dobre se na ne nemuzes zlobit - obecne povedomi o alkoholismu je v CR mizerne aspousta lidi ma sklony tyhle problemy umyslne zlehcovat. V takovem pripade proste budes musetnastavit nemilosrdne pravidla. Neber si servitky a jdi si tvrde za svym - je to Tvuj zivot a Tvoje zdraviktere je ve hre! Vcera to krasne napsala Stopka ve verejne diskuzi - bud egoisticka. Musis byt, fakthrajes o sebe...
Ahoj Genne, děkuji za Tvou odpověď. Velice mně potěšila až rozbrečela. Máš pravdu, jde o mé zdraví. Buduegoisticka. Musím! a buď to konečně pochopí nebo prostě odejdu. Třeba i z mého baráku a ať si tuvesele pijou.
No dneska to šlo, odpoledne jsem měla cizí jazyk a pak rychle fičela do posilky. Byla otevřená posledníden :/ pak něco nakoupit a jsem tady...normálně obchodák jsem proletěla a u kasy basy piv asi tak 25beden, jak jsem to viděla, i když pivo nepiju, tak se přeběhla rači na kasu další, protože nedej bože, žebych šáhla :-)
Re: můj alko deníkVložil Michal - 17/12/2020 22:06_____________________________________
Takže fajn den :), jo raději to proběhni, přijde čas, kdy budeš moci projít normálně :) a jaký jazyk se učíš? :) Dostal jsem urgentní sono, ale mám přijít v pondělí, když jsem tam osobně hned zašel, tak snadurgentně to do pondělka vydrží :D
Cítím, že zítra bude má krizovka, je pátek a já pátky miluji už od školy. V pátek jsem se neučila a vždy pařila a pak s alkoholem pátek byl můj nejlepší den, nedej bože, že mi toněkdo přerušil nebo že jsem měla někam pozdě večer jet autem a vracela jsem se po půlnoci, kdy všebylo zavřeno. Většinou jsem nakonec byla tak unavená, že jsem se už ani na benzínce nezastavila a nicnekoupila a to jsem brala za zkažený den. Chápeš jak přemýšlí alkoholik? Místo, aby byl rád, tak je mu ztoho nanic, že se nemohl ožrat... Úplně Ti závidím těch 90 dní. Jaké byly Tvé první dny?
Re: můj alko deníkVložil Michal - 17/12/2020 22:36_____________________________________
Já mám podezření na jednu věc v břiše, tak sono, z toho můžu mít zdravotní problémy. Jo je to blbý,žese tady nedá psát úplně vše. Protože nikdy nevíš. Já mám po 9 letech nemocenskou, ale ne že bychchtěl, ale musím :), e je to o to horší, jak máš moc času, tak ne to děs, takže já nevstávám. Hod mail adám třeba WhatsApp jako SOS krizovku. Jj to si pamatuju páááátek jsme řvalo už od východu že školy aněkdy Ali hned do hospody. No nic moc, záleží kdy to utneš, když po nějakém mega tahu, tak 4-5 dnítřeba úplně ko, pak se dávat pomalu dokupy. Pak přijde takové prázdno, depky, nuda - když je člověktráví po hospodách, tak je to i logické....všechny závazky jsou těžké :), ale bude to lepší ....
Re: můj alko deníkVložil Michal - 17/12/2020 22:45_____________________________________
Tak WhatsApp je apka, kde můžeš komunikovat a kdykoliv Ti vyskočí upozornění, když Ti někdo píše azároveň tam nemáš žádné osobní údaje, fotky apod, tak jsem to myslel. :)
Klidně ho do chatu hodím pro všechny, tam zmizí za den....já nikdy nevím co říct :((((((, upřímnousoustrast, snad už mu je lépe, drž se a piš, když budeš smutná, jsme tu pro Tebe.
Budu, už jen kvůli Tobě, budu na Tebe myslet. Ty se také drž a bud statečná. Nevím co psát, došly mislova. Chceš se vypovídat nebo chceš raději klid? Mohu Ti nějak pomoci?
Gennosuke máš můj hluboký obdiv. já bych na AA asi fakt nešla musela bych do jného města, což je prostě s třemidětmi pro mě nereálné. 6e to v mém okolí minimálně hodně lidí tuší vím, jenže to jsou v podstatě taky alkoholici. :D jen to o soběještě neví :D Všichni naši přátelé "vznikli" v hospodě Píšeš vyhledat lékaře- myslíš obvoďáka? Toho mám fajn, takový alternativní pošuk :) Selhala jsem se stresové situaci, a úplně nevím jak té situaci předejít příště to DNES NE mi docla pomáhá, to je fakt, že je to dosažitelnější meta :)
Angelino, Silvestr je bohužel u nás, ny nikam nechodíme, všichni chodí k nám, letos domluvených 20 lidí:/ ale paradoxně mi nevadí ty akce, nemám problém na nich nepít, nemám ani chutě. Víc mě láká napítse , jakmile mám dům pro sebe a klid
narozky mě takyn erozhážou, za měsíc a něco mi bude 33 a každý počítá s velkolepou párty, ale jáklidně budu střízlivá. Jak říkám, nejvíc mě láká se napít v tichém domě- když třeba děcka usnoukonečně, po celém dni, to mám v hlavě nastavenou jako odměnu
Karolíno- Míšu Dufkovou sjem četla ještě jako anonymku na FB, kdy neměla v plánu psát knihu- a bylato síla. knihu jsem nečetla. Ale v jejich článcích jsem se našla skoro vždy
jsem ráda, že v tom někdo jede semnou, v těch pokusech :) závidím tu posilku, tak ráda bych zamakala na postavě, vždy mě to hodně bavilo, miluju sport. ale pooperaci zad nemůžu ani blbé kardio, posilovna nepřipadá v úvahu :/ kromě chůze nemůžu v podtatě nic,i ty koně mi zakázali, ale bez nich teda žít nebhodlám takže jezdím dál. ale tak tam se postava nepeče:D hlavně ty endorfiny mi chybí, vím, že postava je ze 70% o jídle, ale nejsem typ na kalorické tabulky apodobně, ale jím zdravě. Pohyb kdy se zničím, leje ze mě-ten mi moc chybí
jinak já jsem se taky skrývala tady, nechtěla jsem o sobě moc napsat a nějak jsem dospěla do stavu žemi to nevadí a práskla jsem tu na sebe kde co, stačí to dát do googlu a všem je jasné kdo jsem :)
jen už se za to nestydím
dočítám diskuzi ve vedlejsím okně KAROLÍNO ... jakto, že táta umřel proboha? :(
držte se, přichází víkend, u nás ve stodole opět akce :/ ale to zvládnu
Inko, jsem rada, ze jsi napsala. Jsem si rikala, co s tou Holkou asi je ? :laugh: Stresy z deti davaji zabrat. Hlavne, ze jsou zdrave. Dcera ma od 3 let diabetes. Ze zacatku se to nedarilo vubec kompenzovat. Nalila jsem si vzdycky, kdyz mela vysokou glykemii. A pak i jindy. Tak jsem propila asi 25 roku. :blush:
moc Vám děkuji za podporu, je fajn vědět, že tu jste, že Vám sem můžu napsat. No nedala jsem to.Mám víno. Zítra jedu s maminkou do nemocnice pro tátovi věci a pro úmrtní list. To bude síla. Já toněják dávám, mám frmol, ale máma je tam sama, tak aspoň o Vánocích a na Silvestra jí budeme dělatspolečnost. Od neděle začínám znovu.
inka napsal: Píšeš vyhledat lékaře- myslíš obvoďáka? Toho mám fajn, takový alternativní pošuk :)
No muzes to u nej zkusit ale spis jen ve smyslu toho aby Te nasmeroval dal :-). Myslel jsem adiktologa -specialistu na lecbu zavislosti. Pokud se z nejakeho duvodu bojis mit zaznam o zavislosti ve svezdravotni dokumentaci tak nekteri doktori jsou ochotni fungovat i mimo pojistovnu. Bohuzel v tomhlerezimu neni mozna predpisova medikace ale to uz by jsi videla podle situace co a jak.
K tem krizovym situacim - pokud vis co je Tva krizova situace ktera Te spusti tak se ji proste musisvyhnout! A pokud to nejde tak pobyt v tehle krizove situaci aspon maximalne zkratit a zkusit necim prebitto puzeni se napit. Pro me takove situace byly treba pracovni schuzky kde se fest chlastalo. Prvni cca1,5-2 mesice abstinovani jsem se omlouval a nedochazel jsem tam. Pak uz to bohuzel neslo a museljsem. Ale v te dobe uz jsem mel vyzkousene ze me "tlumi" energetaky a sladke. Nakonec to bylo docelakomicke - vsichni kolegove sklenku s alkoholem a ja extra silnou cokoladu se spoustou slehacky :-).Vrchni v podniku kam jsme chodili uz me pak znala (myslim ze moc dobre vedela co se deje) a tucokoladu mi delala trojitou do obri sklenice :-). Te slehacky tam bylo asi za 1000kcal :laugh: . Kdyz jsempoprve po nekolika mesicich abstinovani musel obslouzit na vecirku zakaznici a namichat ji drink tak mibehal mraz po zadech, trasly se mi a potily ruce a musel jsem pusobit dojmem jako bych misto flaskyginu drzel bombu s VX plynem :-). Okamzite potom jsem se vzdalil a nalil do sebe pul litru Monsteru.
Muj dalsi problem byly treba zabehnute nakupovaci ritualy. To jsem nakonec vyresil tim ze jsem zacalchodit do uplne jinych obchodu abych "nahodou" nezabloudil na stare cesty vedouci k regalu s chlastem.Samozrejme nakupy za stravenky nebo s presne odpocitanou hotovosti.
Chte nechte jsem musel omezit nektere pratele - proste a jednoduse jsem v jejich pritomnosti nemelsanci to ustat a kontakty musely skoncit. Par jich velmi dobre tusilo s cim bojuju a brali to bez problemu,o nektere jsem prisel. Mimoradne desivym shledavam ze po tom co jsem po cca roce cast kontaktuobnovil (uz jsem mel po roce vic jistoty a kontroly) se na me obratilo nekolik lidi s opatrnym vyzvidanim asondovanim. Jestli bych jim nemohl poradit jak se mi povedlo "se z toho dostat" :ohmy:
Dobré ránko všichni, tak se opět hlásím, mám další noc bez alkoholu. Musím říci, že sobota byla pro mně náročnější, mělajsem šílené nutkání se napít. Nenapsala jsem Vám, že momentálně nemám úplně suchý dům, jelikožjsem musela minulý týden nakoupit mnoho vánočních balíčků, pro mé obchodní partnery. Takže ialkoholu, které jsou připraveny i na příští týden. Celý týden jsem se držela statečně, ale včera jsem měla krizi, kde mi pořád něco našeptávala, dej si toMIONETTO PROSECCO, které miluji. Asi to vše dneska někde odvezu... Každopádně jsem to zvládla a nenapila se, a to je důležité. Je sice teprve neděle, ale pokud mohu zhodnotit týden, tak jsem měla úplně eufórii z toho, že můžu sklidnou hlavou vrzy ráno vstát a sednout do auta, což jsem předtím nikdy nemohla, bála jsem se, ženafoukám a tak jsem vše plánovala na později, nejlépe okolo poledne.
Kdybych nadále minulý týden pila, určitě bych neměla vyzdobenou zahradu vánoční výzdobou jako teď. Neměla bych napečené cukroví, nakoupené dárky v 99% a zabalené!!! Neměla bych vánoční stromeček už 20.12.2020, který už doma mám!!! Jsou to jen samé +++ plus... Musím si toto vrýt do paměti, abych se nenapila...aby třeba vedle mně bylo milión prosecca a já seprostě a jednoduše té lahodné chuti jednou pro vždy vzdala...Bude to težký boj, ale naděje umíráposlední, že to dám...
Tak se mějte všichni hezky a přeji hezkou neděli. Pa
Re: můj alko deníkVložil Martina - 20/12/2020 09:14_____________________________________
Muj alko dennik sledujem teda od zaciatku. Rovnako Karolinu, Inku, a Angie. Mate a budete to mať ťažké dievcata, naviac nie som si celkom istá, či podvedome s pitim skoncitchcete. Je potreba sa chvalit i za male úspechy, ale ako vidim nielen tu v tejto diskusii, demonizovanimpopijania alkoholu si nepomahate, ale naopak skodite. Nasilne odopieranie alkoholu vedie len k jehonapitiu sa..spustaju sa bazenia, retazove myslienky. Ja mam doma tiež alkohol, vino od klientov v práci, robila som vajecny domaci konak, punc. A nelakama to. Prave to je na tom, ze viem, ze si mozem kedykolvek dat a nechcem. A je tu i urcita sebakontrola.Bez nej by som skoncila asi tak ako Inka.
Marti, a jak dlouho nepiješ? Pít skončit určitě chci, to je jasné. Napáchalo mi tolik škody, že se musím pomaličku zvedat. Hrdinskyjsem říkala muži, že mé narozeniny, kt. budou každou chvíli zvládnu i s alkoholem své rodiny, ale veskrytu duše se bojím, nechci zklamat, nechci pít, ale bojím se vlastně sama sebe...tolikrát jsemzklamala...i když si myslím, že teď je to jiné. Nechci už prohrát. Chci zvítězit, porazit toho démona. Zajímalo by mně, zda i po np. roce nepití, člověk má pořád bažení... Je tak zajímavé, že jedu třeba autem a jedu stejnou cestou jako vždy(jiná k domu není) a najednouvidím, tady jsem stavěla a kupovala si víno...tady je taky vinárna a tady taky a tady a tady. Je to šílenéza ty roky, snad všechny cesty...Bít se do hlavy, co vše jsem mozek naučila...
Martina napsal:Nasilne odopieranie alkoholu vedie len k jeho napitiu sa..spustaju sa bazenia, retazovemyslienky.
A jak to mám asi udělat, jasně, že násilně odporuju myšlenkám!!! Mně teda nejde udělat zkrat anemyslet na to, to se prostě u mně nedá. Jelikož jsem v začátcích, tak to bažení se určitě dostavuje.Snažím se odmítat, ale po takové době neúspěchu už nevěřím ani sama sobě, ALE DOUFÁM ASNAŽÍM SE...A jak říkám, naděje umírá poslední, že to tento X zvládnu...
Angelino, precti si Muj alko denik uplne ze zacatku. Nekde na prvnich strankach Martina taky psala. Az si to prectes, tak poznas, ze si z ni nemusis delat starosti. :laugh:
Tak a zase hlavně se nenudit, tak fičím něco dělat. Večer si určitě přečtu Vaše jakékoliv příspěvky nakohokoliv. Mám ráda to tady vše číst a slyšet o Vás. Hodně mi to pomáhá a dobíjí baterky. Tak si pište, a hlavně užívejte adventní neděli :kiss:
Angelina napsal: A jak to mám asi udělat, jasně, že násilně odporuju myšlenkám!!!
Domnivam se ze Martina to myslela jinak - ze jde o motivaci a presvedceni. Ony jsou totiz v zasade dveskupiny abstinujicich alkoholiku...
1. Abstinuje proto ze MUSI. MUSIM PRESTAT PIT!!! Musim protoze jinak prijdu o praci, ztratim rodinu,prijdu o zdravi, padnu na socialni dno... proste MUSIM prestat pit, jinak bude moc zle.
2. Abstinuje proto ze CHCE. Ne proto ze je k tomu nucen okolnostim, ne proto ze je pod nejakymtlakem, ne proto ze musi. Dotycnemu je na bliti z chlastu, na bliti ze sebe sameho a z toho kam se dostala uz to tak proste nechce dal. Ne kvuli okolnostem, ne kvuli zdravi, ne kvuli rodine, ne kvuli lasce - kvulisobe.
Bohuzel ti co abstinuji z donuceni - protoze museji - to velmi casto nezvladnou. Je lepsi abstinovatdobrovolne, z vlastni vule a ne pod tlakem okolnosti. Ale tohle je neco k cemu se alkoholik musidopracovat a trva to nejaky cas. Takze je uplne dobre ze to zenes na silu! Bojuj se zavislosti silou - drzse v neustale pohotovosti, rvi se o kazdy cisty den... a jak ty dny budou pribyvat tak najednou samazjistis ze to jde samo od sebe lip a lip ;) . Ze uz neni nutne byt neustale napjata, obavat se kazdehokontaktu s alkoholem a neustale kontrolovat sve myslenky.
PS Jsi sikovna jak zvladas! Drzim palce!
PPS Pises o lahodne chuti prosecca. Je spousta veci ktere chutnaji stejne dobre nebo lip :-) ! Mej je po roceneustale pripravene a az na Tebe prijde zase bazeni tak se na ne vrhni :-) !
Súhlas s Gennom. Len doplním. Chcem, musím, nesmiem, na prvý pohľad vyzerá ako hranie soslovíčkami. Ale pocitovo je to rozdiel. Abstinovanie nesmie byť trápenie. Dlhé roky som s alkoholombojoval. A prehrával. Roky som chcel prestať piť a nedarilo sa mi. Po pár mesiacoch som zlyhával. A čomi pomohlo teraz? Pokora, zmierenie, rešpekt.
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 21/12/2020 18:40_____________________________________
Souhlas s Krtkem a Genem, pokud se chce přestat, musí dojít k té pokoře a osvícení. Pro bezvěrce jakojsem já, to bylo něco mimo chápání. Přestala jsem ze dne na den, dodnes to nechápu. Souhlasím snázorem více abstinujících alkoholiků, že to NE UŽ NIKDY musí vyjít z hloubi duše. V roce 2016 a 2017jsem měla dvě náročné neurochirurgické operace. Půjčila jsem si od sestřičky knihu Andělé v mýchvlasech od Lorna Byrne. Vřele doporučuji. Je i audio. Je to kniha, která vás pohltí a donutí přemýšlet.Často si ji pouštím když nemůžu spát.
Dostal som na vianoce v práci, vo forme rôznych balíčkov, okrem iného 4 fľaše vína a jedno šampanské.Rozdám ich kolegom. Robím tak každý rok. A popravde, už sa cítim trápne s tým rozdávaním. Aj cezrok, keď som dostal odmenu, bolo tam víno. Nedokážu pochopiť, že ho doma nechcem. To že nepijem,to nejako chápu. A snažim sa nejakou okľukou dať vedeniu na vedomie, že pre mňa radšej kávu akovíno. Ale to bude asi márny boj. :laugh:
Re: můj alko deníkVložil Martina - 22/12/2020 06:47_____________________________________
Angelina napsal: Marti, a jak dlouho nepiješ? Pít skončit určitě chci, to je jasné. Napáchalo mi tolik škody, že se musím pomaličku zvedat. Hrdinskyjsem říkala muži, že mé narozeniny, kt. budou každou chvíli zvládnu i s alkoholem své rodiny, ale veskrytu duše se bojím, nechci zklamat, nechci pít, ale bojím se vlastně sama sebe...tolikrát jsemzklamala...i když si myslím, že teď je to jiné. Nechci už prohrát. Chci zvítězit, porazit toho démona. Zajímalo by mně, zda i po np. roce nepití, člověk má pořád bažení... Je tak zajímavé, že jedu třeba autem a jedu stejnou cestou jako vždy(jiná k domu není) a najednouvidím, tady jsem stavěla a kupovala si víno...tady je taky vinárna a tady taky a tady a tady. Je to šílenéza ty roky, snad všechny cesty...Bít se do hlavy, co vše jsem mozek naučila... Ao dlho nepijem? Uplne narovinu, nie som abstinent, ale ani nepijem tri styri krat tyzdenne do nemoty. Ovikendu si dam dve sklenky vina,alebo dve cierne piva a to mi staci. Hovorim si, čo je na tom. Opit sa donemoty ? K alkoholizmu mam obzvlášť blizko, lebo trpim uzkostami a tento fakt si uvedomujem, preto sas nim snazim pracovat denne.
A samozrejme bez pokory to nejde. Angie, nechcem sa ta dotknut, sme asi rovnako staré...ale na tejpokore by si mala zapracovat. Si zena velmi zamerana na vykon...a podvedome akoby si chcela stáleniečo dokazovat okoliu...a potom, keď zlyhas, ma to pre teba fatalne nasledky. (Obrazne).
Odomna nikdy nikto nic nechcel a ani neocakaval. Rodicia otec a macocha ma psychicky tyrali, to bol
Re: můj alko deníkVložil Petr Hrdlička - 28/12/2020 18:46_____________________________________
Martina napsal: Michal napsal: Inko, Angelino....?
Tak napište, ako sa vam vodilo cez sviatky. Či ste to ustali? Asi to bola velka zkuska...čo?
Svátky jsem zvládnul na suchu, ale dnes jsem selhal. Bohužel, tři dny mám silné bažení dnes jsem dosebe nalil 4 piva. Ale svátky bez chlastu byly super. Miluju abstinování.
Ahoj, nechtěla jsem sem ani jít.. už několik dní odolávám této skupině, bohužel ne vínu :/ pročetla jsem poslední příspěvky, někdo myslím Genn -psal o dvou typech alkoholiků, ti co í a ti, cochtějí. Já jsem asi propojením těch dvou .. chci a musím, ale selhávám. Znovuzrozený "den první" sejaksi protáhl... seru na to. Mám takové nervy, že mi manžel řekl, že to se mnou bylo lepší, když jsempila. Super podpora. Vím, rozhodla jsem se nepít kvůli sobě, může mi být jedno, co si myslí ostatní, aletakový zmar a bezmoc jsem dlouho necítila. Nesnáším Vánoce. Fakt je nesnáším, roky jsem si myslela,že se to zlepší.. až budu mít manžela, až budu bydlet ve svém, až příjdou děti....
Od mala si vybavuju dvě vzpomínky na Vánoce. Ta první ve mě rezonuje do teď. Šly jsme se sestrou dokuchyně pozorovat, jestli ježíšek s dárkama už letí, napínaly jsme uši, kdy už zazvoní zvoneček a my serozběhnem ke stromku obsypaném našimi nejtajnějšími sny, tak pečlivě jsem je malovala a lepila naokno..Zvonek cinká, srdce buší s očekáváním běžím natěšená a tam...
..NIC
Rodiče se dobře baví mým výbuchem vzteku, pláču a mátím pěstmi do matrace na gauči, tak strašně tobolí.. Byl to od nich jen žert, královsky se u toho baví, prý jsme zlobily tak na nás ježíšek zapomněl.Sestra stojí a tiše vše pozoruje, je ještě malinká, nebo už to taky vzdala. Můj hysterák nejde zastavit,dárky nakonec otec donese, pro mě ale Vánoce tímhle navždy končí.
Druhá má vzpomínka na ně už je jen jako v mlze, od té doby cítím každé Vánoce doma dusno,přetvářku, nesmíme se dotknout výzdoby, nesmíme si hrát abychom náhodou nerozházeli matčinuvýzdobu, stromek s ní zdobit nesmíme, co kdybychom náhodou dali dvě červené baňky vedle sebe,takový nesoulad! Nesnáším to, pokaždé se mi chce u stromku brečet.
Jeden den do zítřejších Vánoc, doma je šílený bordel, stromek nám dávno uschnul a smutně sklánísvoje větve pod plastovýma koulema, děcka prudí a věčně se perou, s manželem nemluvíme, včerajsme se aspoň hádali, dnes je tu nesnesitelné dusno. Nuceně balím dárky aspoň dětem, absolutně měto nebaví, představa že se budu drbat se salátem který nakonec vyhodíme protože ho vždy nějakouzáhadou udělám tunu, mě děsí, nic není podle mě. (jsem jako svoje matka, zděšení)
Jak by to vlastně mělo vypadat? Co chci?
Jsem nevěřící a největším zázrakem pro mne je fakt, že lidé věří v žida, který k nim příjde domů a dá jimněco zadarmo. Chtěla bych raději slavit slunovrat, na den D jít s dětmi do lesa nakrmit zvířata a pak sidoma u svařáku zapnou mé oblíbené Pelíšky a jít spát. Ale rok co rok sklouznu k tomu kýčovitémupojímání Vánoc, nakoupím tuny jídla, jako by obchody nebyly zavřené jen dva dny, ale minimálně mělapřijít zombí apoklaypsa. Tak hlavně, že děti mají radost aspoň z dárků, když po nich jejich neurotickámatka řve už týden před Štědrým dnem.
Nedávám to, samozřejmě piju, to je na tom veselí to nejsmutnější. Jsem ve stavu přesvědčení, že nemásmysl nepít, když je mi stejně všechno jedno. Je toho na mě fakt moc, koukám na ty instagramovérodiny s dokonale uklizenou domácností a nazdobenými stromy, rodinné fotky v infantilně stejnýchoblečcích, nejlépe bílo červené proužky a santa čepice, ježíšek jak cyp.
Přemýšlím kde jsem udělala chybu, že se to všecko tak posralo.
No nic, jdu zadělat na vánočku a chleba, protože do obchodu mě už nikdo nedostane, nahrnu bordelpod postel a zbytky dám vyžrat kočkám a psům, nahodím americký úsměv a s pocitem sevřeného srdceto nějak doklepu. Nazdraví
Každý konec roku mě nutí k nějaké bilanci. Leckdo by tento pomalu nadobro ztracený čas nazval nějakCovidově, ale na Covid já seru. Byl jistým milníkem věcí, které se udály ale nebyl tím hlavním.
Stalo se toho mnoho, roku 2020.
Březen- dělám si prdel z hysterie světa, nějaký čínský virus mě nerozhodí. Do doby, než manželovizavřou hospodu. Ale i přes to jsme v klidu, vydělávám dost, přátele místo hospod jezdí k nám zapařit asvět je furt v pohodě. S létem příjde svoboda, dovolená..slunce, spousta drinků, nějaký ten festival.. apak ten telefon.
16.7.2020 Posadím syna v nákupáku k čínským nudlím, jdu mrknout do obchodu na hadry, furt mi někdo volá, asizákazník.. kašlu na to, mám ještě do konce týdne dovču, je čtvrtek, čas obědu, někteří lidé fakt neví kdymají volat. Típnu hovor, zaplatím triko v "Gejtu", usedám k synovi, a chystám se ochutnat část jehosushi.. opět telefon. Zpruzená zmáčknu autoodpověď "jsem na dovolené, prosím sms" ...
a pak se mi změnil svět.
Přichází odpověď : "jde o Vaši sestru..."
v tu chvíli je mi jasné, o co jde.. panebože, umřela.. trhá mě to vevnitř na kusy, bolest chce ven a kutálími po tváří slzy jako hrachy... bože to ne...
volám na to číslo, brečím, a je mi jedno, kdo se dívá.
"dobrý den, vaše sestra se pokusila o sebevraždu, předám vám ji k telefonu"
a já jako ve zpomaleném snu poslouchám její hlas... je v Kroměříži na oddělení 10B, podřezala sižíly..."přivez mi kartáček, pastu, sprcháč..." přestávám vnímat a žalem se zalykám, ani nevím jak,všecko slíbím, nějakým způsobem to koupím, a sedím v autě na parkovišti a hystericky brečím.
Volám nejdřív mámě, je v práci, lapá po dechu, vůbec ji to nedochází... pak volám otci, jede zrovna nakole na Lysou horu.. pak jedu směr Kroměříž..
Nekonečně dlouhé čekání na ni. Brečím tam na chodbě a čekám, procházející personál se snažíusmívat aby mi bylo trochu lépe, ale já bych nejradši křičela na celé kolo. Konečně přichází Nela, mojesestra. Objímám ji a svírá se to ve mě jako nikdy, cítím hroznou úlevu, že žije.
Následující týdny ukazují, jaká jsme rodina. Kdo si myslí, že to končí happy endem, tak je na omylu.Otec navštíví sestru jen jednou, a to ještě s mým donucením. Matka tam jede asi 4x, trochu si možnáuvědomuje svou vinu, ale je to jako házet perly sviním.
Jsem tu pro ni, najednou mi docvakává vše, najednou je tu moje sestra, kterou jsem nikdy neměla, po30 letech, zlomená a nepochopená. Stojí čelem situaci, do které se sama dostala. Po několika týdnechuž vše chápu. Chodí na terapie, píšeme si, navštěvujeme se, a ona sama stává se mi terapeutkou. Tolikjsem díky ní pochopila. Tak málo ze sebe a přesto mnoho. Našla jsem ji, jako bych ji nikdy neznala.Nový člověk.
Manžel její čin odmítá, kritizuje, nechápe, vzdalujeme se, ale chápu ho. Jeho sestra umřela na rakovinu,
bylo jí 33 let. Chtěla tak moc žít a nemohla.. A moje sestra procestovala skoro celý svět a přesto serozhodla zemřít. To je jeho pohled a nemohu mu ho brát ani se na něj zlobit. Já v tom vidím mnohemvíce.
Pokus o sebevraždu mojí sestry ve mě mnohé změnil. Otevřel staré rány, o kterých jsem si myslela, žejsou zacelené, ale ony jen pospávaly, a čekaly na příležitost znovu vyplout na povrch. Společnou ranoumne a sestry bylo sexuální zneužívání v dětství. Jsem ráda že jsme to otevřely, a nechaly to skrze násprojít ven. Už to tolik nebolí. Taky tělesné tresty našich rodičů.. dávno odpuštěné ale nezapomenuté.Tehdy dělali to nejlepší co uměli. Ta možnost je pochopit mi dala mnoho, například vědomí, že svýmdětem tohle nikdy neudělám.
přicházel podzim, a sním nová vlna šílenství Covid 19, pořád mě to nějak míjelo, ale šaškárny, kterévláda činila se mě začaly dotýkat a ačkoli jsem člověk, který nečte bulvár, nemá televizi a používá selskýrozum, začala se mě situace dotýkat. Poslední roky jsem trávila hodně času na facebooku, bylo mi naněm dobře. Sledovala jsem ty, kteří mě inspirovali, pozorovala z dálky jejich životy a práci. Sdílela jsemsvé úspěchy, jak rodinné tak firemní a tiše trpěla v ústraní když se nedařilo. Užívala jsem si chvíleobdivu a pochval, a smazala spoustu těch, kdo se oddali hysterii kolem kovidu a měli potřebu denněshazovat ostatní. Základem rozvratu společnosti a našeho facebookového přátelství bylo totiž označitchytré občany za odmítače a brát jim práva, ovcím předložit lži a dát dočasné bonusy hlupákům.
A pak tu byl reálný život. V osamění a nepochopení. Pracovala jsem na 110%, z práce vyzvedla děti veškolce, cestou domů nakoupila, doma rozdělala vaření a mezitím se snažila suplovat učitelku v domácímvzdělávání. Než jsem stihla alespoň trochu uklidit to cihlové vězení, byl už večer a o nějakém času prosebe nebyla řeč a tak jsem pila. Denně.
Hltala jsem fotky z dovolených, naklizené domácnosti, upravené a čisté děti, pařby s přáteli, a závidělatu svobodu. Cítila jsem se nepotřebná a neschopná, manžel mi nedával žádnou pozitivní zpětnou vazbu,jen výčitky, proč není vyprané. Toužila jsem po normálním životě, po pokecu s přáteli, po pochopenímanžela. Po ocenění, že to, co dělám, dělám jak nejlépe umím.
Od jakživa jsem toužila po uznání, nejdřív od rodičů. Byla jsem podle mě docela schopné a samostatnédítě, jenže u nás doma se prostě nechválilo.
A tak jsem začala makat víc, v mužském světě, s mužským přístupem. Všechno zvládnu, oceněnínepotřebuju, vydržím víc, než člověk, unesu nemožné.. ženskost zadupaná do země. Dostávala jsemjednu ránu za druhou, ať už v podobě zhoršení bolestí mých zad, nebo neuznání mým manželem,nakládáním víc a víc práce..domácnost, děti, vyprat, uvařit, nakouoit, uklidit, být perfektní, štíhlá, cvičit,vypadat dobře, neustále se usmívat, mít dobrou náladu protože depka je prohra...
a přece každý ví, že JÁ to zvládnu. Tak jsem zvládla.
Jen uvnitř mě se něco pokazilo. Každá zlost, křivda, smutek..vše pečlivě schované pod kůží si začínalovybírat svou daň. Pila jsem víc a víc, abych utopila svůj smutek a žal. Začaly se ozývat záda ještě víc,přidávala se nespavost, a hádky s manželem na denním pořádku.
Mateřství, psi, kůň, kočky, zahrada, domácnost, práce, ale já to přeci všechno zvládnu. Stal se ze měnedoceněný workoholik. Manželovi stále přišlo že dělám málo, neustále měl potřebu se mnou řešit, comám v práci naplánováno, jestli si zaměstnanci moc nepovídají na směně, jestli tam ten je v prácipotřeba, proč nevydělám víc a kolik do firmy nasypal on. Už mi pomalu docházelo, že tohle nemámšanci zvládnout. Kamarádky smekaly pomyslný klobouk, protože toho měly nad hlavu i s jedním dítětemna mateřské. Tcháni a moje matka kroutí hlavou, jak je možné, že nestíhám a zapomínám anevydělám. Učitelky ve školce se diví, že nemám kostým na besídku a zase jsem nedonesla náhradní
plíny, a poslední kapkou stát se antimatkou roku je, když přivezu děti do školky v sobou. Nevím ani co jeza den. Zapomenu zaplatit DPH a daň z příjmu, soc a zdrav, dluh tam, dluh sem, autu projde technická,zimní gumy nemám už dva roky, na poště nevyzvednuté dopisy s červeným pruhem.. a já se v tomtopím. Vše leží na mých bedrech. Začínám mít stavy úzkosti, chce se mi brečet jen co ráno otevřu oči..amůj muž má pocit že to vše jen hraju, z mého neustálého sténání jak mě bolí záda a jak už nemůžu už sidávno nic nedělá.
Z práce se stává práce a radost se vytrácí. Jsem vyhořelá. Chci utéct od všeho, nechat tu manžela aděti, najít si byt kde nikdo nebude dělat bordel a budu mít ticho. S mužem se míjíme v přeplněném doměa míjíme se i v názorech. Kafe dávno pije každý ve svém koutě.
Jsem pro něj neviditelná,
Najednou nezvládám uklidit, uvařit, vyprat, uklidit, vyvenčit psy a nakrmit kočky, po dětech jen řvu. Zazády naštvaný muž, už nejsem schopna plnit svou funkci-ukliď-navař-zařiď - a buď milá.
A tak piju..a vím, že přes čáru. Ale je to můj jediný útěk od reality. Každý rok vnímám jako posunkupředu, ale letošek.. už nemohu.
Procházím kolem zrcadla a hrozím se jak vypadám. Pneumatika kolem pasu, kruhy pod očima aodevzdaný výraz... tohle se musí změnit. Je nový rok výzvou? Nevím.
Kam se poděla ta ženská co všechno zvládne? Schovala se za flašku vína. Nevím co bude, prostě to nevím
Inko, mas se rada? Ten kolotoc musi skoncit. Jak dlouho se to da vydrzet? Ja jsem prispevky od tebe cetla se zaujetim. I kdyz byly smutne A u tohoto prispevku je “smutne” slaby vyraz
Eriko, já mám svoje euforické nastavení, že jsem krásná chytrá vtipná, chlap má se mnou fakt dobrý sex:D jsem v tomhle schopná všeho, mám krásné oči, dlouhlé vlasy, vkus, nebráním mu v ničem, takžekdyž se rozhodne jet na 14 dní na Kubu týden před mým prodem, tak mu ještě smažím na cestu řízky...cítím se fakt dobře a mám se ráda.. JENŽE neumím neočekávat. a tak, když za tu mou všechnu dokonalost nezískám kýžený obdiv od svého muže, propadám beznaději,depresím a alkoholu. V lednu hned volám psychoterapeutovi a pokusím se dát si dokupy své sebehodnocení a priority..vnímám, že tam je část zakopaného psa
Dorko, moc díky, kolik já jsem se napsala dopisů a mailů svému muži.. jednou to bylo 6 A4 ..a jehoodpověď aso po týdnu, kdy "si našel čas to přečíst" byla : v tvývh mailech je hodně pravdy.
a to je vše..takže proto si píšu deník. pro sebe. a pokud jednou nevydržím a odejdu, třeba to bude imulzaby si to přečetl
ono je to težko, manžel má na hovno rodiče, neuzávají ho. přehlíží vše, co udělá, když umřela jehosestra, tak mi jeho matka při pohledu na fotky, co po ní doma má řekla: vždy zemře ten lepší. a to jsem se skoro pozvracela.
mému muži zemřela sestra před očima, a on v tu chvíli utekl z pokoje, a odehrál z kapelou zkoušku(odzpíval) aniž by na něm kdokoli poznal, že mu umřela sestra. zavřel své emoce do sebe a nikdy je nepustil je to s ní těžké, otvírám ho pomalau, rozbaluju jehoslupky.. ale on emoce nedává znát nikdy.
Inko a Ivano...přečteno vše ...je mi samotné ze sebe špatně...na co si já tak po tomhle počtení můžuvůbec stěžovat? V podstatě na nic! Na nic! A přesto je mi na pi.u ....Ty pocity se nedají vůbec popsat.
MilkyWay napsal: Inko a Ivano...přečteno vše ...je mi samotné ze sebe špatně...na co si já tak po tomhle počtení můžuvůbec stěžovat? V podstatě na nic! Na nic! A přesto je mi na pi.u ....Ty pocity se nedají vůbec popsat.Naštěstí už je tma a já můžu zalézt a doufat v pár hodin nebytí.... Nejsou malé problémy. To, že někdo má problémy jiné, ty tvé nezmenší, nemusíš si vyčítat, že ti je nanic. Máš na to právo.
Milky Way ale, prosímtě víš, kolik lidí je na tom hůř? :) tolikrát jsem tu četla příbehy, že ty naše by semohly zahrabat. Není přece důležité, kdo to měl horší, nesoutěžíme. Každý se k různým věcem staví posvém, někdo se hroutí, když v obchodě nenajde oblíbené rohlíky, a někdo až ze smrti blízkého, přitomse umí hroutit úplně stejně. Moje minulost a přítomnost nesmí být výmluvou proč je OK se napít. ja torozumově vím, a to jsem zde zdaleka nepopsala vše, teprve se odhodlávám promluvit o porodechapotratech a další věcech. Jendo je jisté, není to omluva pro pití. a přesto piju
Každodenní mantra: uvědomění si, kolik lidí je na tom mnohem, mnohem hůř úspěšně roztáčí kolotočmých výčitek, že si toho nevážím. Vím, rozumově vím, že osobní prehistorie nesmí být důvodem proč..napsala jsem tu z mé minulosti jen odvar - a fakt nemám v úmyslu někoho trumfovat - na druhou stranusi říkám, po to všem, co bylo..a co jako ještě čekám? Odpověď není zrovna naplňující, potože zní : NIC
Tam neni cast zakopaneho psa - tam je tech psu zakopanych hned nekolik!
Mas uzasny slohovy talent a skvele pises - jen z toho beha mraz po zadech. Cetl jsem to nekolikrat cojsi napsala a velice Te obdivuju. Ze pises tak jak pises. Ze jsi se jeste neprochlastala k deliriu. Zenesedis na kriminalce a nevysvetlujes ze tech dvacet bodnoreznych ran v manzelovi je proto ze si o tokoledoval :-). Promin... jsem cynicky...
A ted nevim jestli mam pokracovat... protoze Te nastvu :-(. Inko bojim se ze dokud se budes tocit vtomhle silenem kolotoci starosti, povinnosti, stresu a odpovednosti tak bude strasne moc tezkyabstinovat :-(. Bojujes na nekolika frontach naraz a zretelne nevyhravas - ono se vubec neni co divit zeTve vycerpane a ztrhane podvedomi sahlo po chlastu jako nejrychlejsi uleve :-(.
Jsi jako pretizene letadlo ktere ztraci vysku a kazdym okamzikem je bliz a bliz zemi... a zoufali pilotipretaceji rvouci motory za maximum aby to klesani zastavili. Nebud jako letadlo, bud jako balon nebovzducholod - vis co dela balon kdyz ztraci vysku? Proste odhodi zatez aby mohl zase stoupat :-). Alevazne - MUSIS zastavit ten pekelny kolotoc ve ktery se promenil Tvuj zivot! Bez ohledu na manzela arodinu a praci! Nebo Ti z toho drive nebo pozdeji hrabne, klesani se promeni ve volny pad a skoncis jakovypalena, vyhorela a vychlastana troska :-(. A to by byla strasna skoda protoze jsi evidentne zena seschopnostmi, vuli a potencialem!
Inko, zkus si precist knizku Dobra akorat napsala Barbora Šťastna . Pise se tam, ze chlap doma obcas potrebuje zenu typu “jsem krehka, potrebuju zachranit”
Inko, to co jsi psala...je mi z toho všeljak a ani nevíš, jak moc se v tom vidím... Hodně u mě dělalo takyto, že jsem od blízké osoby často slýchávala jaký jsem lůzr. Když ti to někdo tak dlouho buší do hlavy,tak se v tobě perou dvě věci. Dokázat že lůzr nejsi a když už lůzr jsi, tak pořádnej, protože najsi takovejlůzr,aby jsi byla jen malej lůzr. U mě to znamenalo jet na plný plyn a dokázat jeká jsem dobrá ...Sama sdětma, tři zaměstnání, pořád dokola jak motorová myš. A večer se zavřít, ožrat se, vybrečet, politovat(jak ten pořádnej lůzr), ráno natáhnout a znovu jet... Pár let se to takhle možná dá a já do dneška nechápu, že jsem to dala tolik let... Ale to že pak už člověk
nestíhá,otravuje ho sebemenší povinnost (já se děsila i otevřít schránku, že tam bude nějaký debilnídopis, který budu muset vyřídit), tak to je důsledek toho všeho...Já si ale myslím, že ty tohle všechno víša jsou to ode mne zbytečné kecy.
Gennosuke, jsi moudrý muž a hrozně ráda vždy čtu co mi napíšeš, umíš vystihnout podstatu věci. Psyzačnu vykopávat, čekám jen na termín abych se mohla někde duševně vyzvracet. S tím manželem jsi mě opravdu pobavil :) pravdu máš, dnes mě úplně dorazil. :/ popíšu níže nenaštval jsi mě, nejsem nasírací typ, kór když má někdo byť nepříjemnou pravdu. Vzala jsem si táslova k srdci a prvním krokem je, že jsem celou svou práci předelegovala na moji zástupknyi, v podstatě"jsem bez práce" :) tak bude víc času na sebemrskačsctví děti už jsou díky bohu v ústavech :D ooo bože to je taková paráda mít od rána do 16h čas pro sebe !!!!§to mi fakt chybělo.
Eriko, knihu zkusím najít, já vím co tím myslíš a máš pravdu, musím se jen zpátky naučit být zase ženoua ne napůl chlapem
Simčo, díky, na tebe jsem se nějak zaměřila a hltám vše co napíšeš, jako by to psalo moje alter ego :kiss: no a jak to bylo se mnou přes svátky? Našla jsem si psychoterapeuta. Čekám na první návštěvu. Nezvládám svůj stav. Nejde jen oabstinování, ale začínám mít šílené stavy úzkosti a vyhoření. Buší mi srdce, potím se, zapomínám, chvíliobjímám děti a vzápětí po nich ječím ať vypadnou nebo je zabiju. Manžela nemůžu ani vidět, přitom se kněmu každé ráno s láskou přivinu. Jsem šíleně unavená, ale v noci nespím. Dala jsem si spoustunovoročních předsevzetí, které každý rok začínám plnit nejdřív v červnu. Manžel nerozumí mému stavua já nevím jak s ním mám o tom všem mluvit. Nesnáším lidi, dělá se mi z nich zle, představa, že se vpondělí vrátím do práce a budu muset vyřešit maily, otevřít nějaký dopis, vyřídit něco na úřadech, měděsí.
Chvílemi nevím, zda je dobré pít nebo nepít. Říkám si, že začnu spíš své dávky alkoholu snižovat, alehned se tomu můj démon zasměje. U ničeho nevydržím soustředěná. Z ničeho nemám radost.
Když jsem pila, spousta věcí bylo jednodušších, i když to byly jen berličky, kterými jsem se pomaluzabíjela. Za záchrannou brzdu táhnu asi příliš pozdě.
Vybavují se mi ty chvíle s vínem. Moje nejlepší kámoška flaška. Na cesty a výlety pečlivě namíchaná vmalé petce od minerálky, aby si každý myslel, jak vehementně dodržuju pitný režim, nakupovánízbytečností v obchodě jen aby to nebylo blbé že jdu jen pro chlast. Doma jsem si nalívala do hrnku odkafe, aby nebylo poznat, že tam je víno, vtipné to bylo hlavně v zimních měsících, to jsem do hrnku ještěfoukala, jakože mám horký čaj heh. Byla jsem přesvědčivá. Všechny cesty do nikam jsem plánovalapodvědomě tak, abych byla blízko večerky, na dovolené táhla svůj vlastní chlast, přeci nebudu utrácetjinde, když mě petka ve vinotéce vyjde na pade.
Nejhorší stavy jsem měla a mám doma, kdy na mě všechno padá, a já čekám kdy manžel už konečněvypadne ven, jako téměř každý večer, naženu děcka do vany a otevřu si ten lahodný mok. Proto je promě hodně těžké se doma nenapít, neodměnit se nebo naopak nepotrestat. Tak moc jsem se trápila, že
jsem večer na vše sama a manžel je pryč..a pak, když mě vyslyšel a zůstal doma, vadilo mi to taky. Pijuna žal, smutek, radost, úspěch, na narozeniny a svátky, dokonce jsem si udělala rituál i z ročních obdobía jaro u mě začíná výměnou Merlotu za Rulandu šedou. Důvod napít se najdu vždy. Píšu si „wish list“ cosi chci koupit, co chci dokázat, kam se posunout, kde vycestuju, co změním.. seznam se plní závratnourychlostí, Zhubnout, přestat pít, každý den jít aspoň na chvíli ven, vymalovat obývák, konečně vléztvšechny beskydské vrcholy které mě lákají- Lysá, Ondřejník, Babia gora, Smrk.., najít sipsychoterapeuta, koupit si konečně robotický vysavač než mě jebne z těch chlupů po psech a kočkách,nechat si opravit kompletně zuby, začít chodit na dentální hygienu, zkusit kalorické tabulky, cvičit,zaplatit si jídelníček, přečíst mraky knih..
A čím delší je seznam, tím větší panika mě popadá, protože JÁ to všechno chci HNED. Hrůza, že tonestihnu, že na to nemám, sebemrskačské stavy, kdy všechny tyhle moje „MUSÍM“ zapadají hluboko nadno další lahve. Jsem člověk co neumí mít žádný řád, nechám na sebe kupit tuny věcí ve snaze býtdokonalá a sama sebe přivedu vždy jen na dno.
kolotoč 50x A STÁLE POPRVÉ 4.1.2021
Můj život potřebuje řád. Snažím se ho nastavit a nespadnout při tom na hubu, jsem ten typ člověka, co sikoupí každý rok diář ve snaze zapisovat si pečlivě a úhledně vše, co se mi nevejde do hlavy, apravidelně zaplním jen první dvě strany, tím to po zbytek roku končí. Jsem chaotik, který si ani po 5letech ve vedení firmy neudělal na nic tabulky a nic nezautomatizoval. Nedávno jsem se vyhecovala kroztřízení obřího koše osamocených ponožek, spojila jednu s druhou svazkem manželským a mělaradost z dobře odvedené práce a dnes je koš těch rozvedených zase plný a děti chodí do školky a školys každou ponožkou jinou. Nedá se.
Tak se podíváme pěkně postupně, co si hodlám naložit tento rok :)
PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ-NEPÍT
S trochou selského rozumu je mi celkem jasné, že bych měla zůstat jen u toho jediného, protože kdozažil, sakra ví, jak těžké tohle je. Zvlášť po té, co jsem zase vyvedla včera. Přijela sestra, neviděly jsmese dlouho, má toho moc ve škole i v práci, nešlo to. Ví o mém démonu vše takže mi byla alespoň oporoupo síti. Jenže se to zvrhlo a já se ztřískala jako tehdy na Mikuláše. Začalo to nevinnou dvojkou vína,skončilo to dvěmi litry. Pila jsem to jako vodu, kterou objevíte v poušti naprosto vyprahlí. Když došlalahev, poslala jsem syna (!) do stodoly s džbánkem, litrovým, aby jej načepoval, když jsem pokořila i ten,šla jsem znovu pro džbán ale tohle už vím jen z vyprávění. Ráno budík v 6:15 -to mě skoro zabilo. Bylajsem zvyklá celé svátky vstávat v 9.. nevím, kdo dal na zem matrace, nevím, proč spala prostřední dcerav ložnici s manželem, při bližším ohledání pokojíčku jsem objevila nedopitý džbán s vínem, politépovlečení.. sešla jsem dolů a viděla tu zkázu. Neskutečný bordel. Všude i po zemi se válelo jídlo,nádobí, naškubané papírky na malinké kousky, roznesené po obýváku.. Klasicky kontroluju FB, Instáč azprávy.. uf, tady nic. Je mi tak zle, že nevím ani čí jsem. Žaludek překecám k pojmutí banánu, skoro tožbluňklo, když jsem polkla, tolik vína ve mě ještě bylo. V práci se trápím a nejsem schopna ani otevřítmaily. Celou dobu to tam proležím na gauči a úkoluju ostatní. Píšu sestře, že ji děkuji za připomenutítoho, proč tohle všechno musí okamžitě přestat, musím se přestat zabíjet a ničit. Achjo. Odpolednedoma prosím manžela, že to bez jeho pomoci a suché domácnosti nezvládnu, že je pro mě důležitéaspoň na nějaký čas, aby domů nedonesl víno a hlavně aby ho přede mnou doma nepil, že to sama
nedokážu a vždy se napiju, že si neumím už jen tak říct v hlavě -nepij. prosím jej aby zmizelo víno i zestodoly a aby všechny návštěvy vodil jen tam a né domů. Navrhuju nechat tam pivo a tvrdé, protože tonepiju a neláká mě to. Prosím ho aby to tak bylo aspoň první měsíc a říkám mu, že kdybych neměladěti, a nemusela chodit do práce, dala bych se nejradši zavřít do léčebny, tak zle na to jsem. A pakúplně opařená poslouchám ty kecy, že neví, jestli jako tohle dodrží, že přeci nebude vysedávat vestodole se všemi když bude zima že si třeba bude chtít dát doma sklenku vína sám, a blaaa blaaa blaaa,tma před očima z jeho sobeckosti, tudy bohužel cesta nevede, pomoz si holka sama. Absolutněnechápe, jak velký mám problém ani když mu to řeknu, ani když ho prosím o suchou domácnost. Pročby se měl omezovat on, když problém mám já.
DRUHÉ PŘIKÁZÁNÍ-ZUBY
Mám je roky v hrozném stavu. Po dětech se mi sesypaly, a ten chlast dokonal dílo zkázy. K tomupřidejte panickou hrůzu z bolesti u zubaře a výsledek je něco, za co je dobré chodit kanálama. Narentgenu vypluje na povrch rovnou 9 zkažených zubů, k tomu dvě vykažené osmičky, které ještě aninevyrostly z útrob toho kanálu, kterým mluvím a piju.. jednička mrtvá, šedá jako moje myšlenky.
Slova zubařky jsou nekompromisní, čeká mě minimálně dva roky každoměsíčního docházení apostupného opravování každého toho chudáka. Při mém strachu a neustálém rušení termínu naposlední chvíli to bude určitě mnohem delší doba. A tak si najdu kliniku, kde mi pod narkozou udělají90% zubů na jeden zátah. Hurá! Už mi pak zbyde jen ta mrtvá jednička. Termín mám už teď v lednu.První bod z mého seznamu bude splněn.
TŘETÍ PŘIKÁZÁNÍ-STERILIZACE
Moje tělo bylo těhotné celkem 9x. Vzešly z něj 3 děti. Syna jsem porodila v 21 letech a porod a přístuppersonálu v porodnici mi zanechal takové šrámy na duši, že jsem byla rozhodnutá, že mě do porodniceuž nikdo nedostane. Tehdy se ve mně začala rodit jiná JÁ.. do té doby konzumní člověk, co mocnepřemýšlel nad budoucnosti žití se po léčbě antidepresivy na základě laktační psychozy rozhodl žítjinak. Začala jsem poprvé třídit odpad :D jednou to přijít muselo. Začala jsem přemýšlet o tom, co jím, včem bydlím, co nosím… Nastal velký přerod v eko ženu J ale nejsem žádná lesana co by nosilabatikované hadry a bobra. Jen si pěstuju zeleninu, chovám slepice, maso kupuju jen od známých,oblékám se udržitelně, nosím barefoot obuv a…rodím děti doma. Ale aby to nebylo všechno jako vpohádce, přišla jsem o 6 dětí. První potrat jsem nesla těžce, umřelo mi dítě a já myslela, že se bolestízalknu. Další potraty už jsem tak zle nenesla, poděkovala jsem těm malým duším, že mě zase někamposunuly a vzala to jak to je. Na žádnou příčinu proč se to děje se nepřišlo, a já mezi potraty porodiladcerky. Jako zasloužilá trojmatka jsem cítila, že mám splněno, Tolik štěstí- hned 3 zdravé děti.Antikoncepci jsem brát nechtěla, kondom je mi odporný a tak jsem po 2 letech „dával jsem si pozor“otěhotněla znovu. Byl to šok a nejhorší ze všeho bylo vědomí, že další dítě určitě nechci. Proti bylo hnedněkolik faktorů, jsem po operaci páteře, moje tělo by jednoduše další zátěž nezvládlo, mám slušněrozjetou firmu a v této nejisté době jedinou jistotu příjmu a pak ta moje psychika- nesnesu býtnevyspaná, stává se ze mě neurotik a mívám šílené deprese, nesnáším být těhotná a dítě si užívám ažzačne aspoň chodit J A tak jsem musela podstoupit přerušení a potratila tak své deváté dítě. Sterilizaceje tudíž jediná možná volba a já se na ni popravdě šííleně teším.
ČTVRTÉ PŘIKÁZÁNÍ-MODELKA
Haha, tak určitě. Ale dolů to chce aspoň 10 kilo. Jenže sport je mi skoro zapovězen endorfiny musímhledat jinde, žádné poskoky, výskoky, rotace, plavání, kolo, běh a už vůbec ne fitko. Ale já se nevzdám,najedu na jídelníček a k vysněné postavě se projím. Pekáč buchet totiž vzniká v kuchyni J Ne, nejsemblázen a nehodlám jít do žádné diety, ale nastavit si správně svůj kalorický příjem a výdej je naprostýzáklad a já to dám! A co je taky základ vyvážené postavy? Žádný alkohol.. prázdné kalorie mám
Re: můj alko deníkVložil SAM - 04/01/2021 20:32_____________________________________
Inko, já ten Tvůj alko deník přečetla jedním dechem dřív, než jsi ho dala sem. Až na třetí přikázání všechnosedí i na mě. Jen to neumím tak hezky napsat. A v čem mám ještě opravdu výhodu je to, že přítel mipomáhá. Chvilku mu trvalo pochopit to, ale myslím, že už mu docvaklo... No, mrazí mě z toho. Po pravdě ani nevím, co na to napsat. Já se v tom plácala tolik let, že se vůbecdivím, že ještě dýchám. Nevím co se stalo, že jsem se pustila do abstinování. Navíc v úplně debilnídatum. Nesnáším svátky. Ty lidi, ten shon. Třicet let jsem byla každý Vánoce ožralá. Buď jsem nedalaten tlak, nebo výmluva na ten tlak..co já vím... Byli i Vánoce, kdy jsem se pohádala s dětma a dárky jsmesi daly až 25. Po Vánocích mám narozeniny..zase zlitá, lití celých svátků a max.jsem omezila Silvestra,páč mi nikdo nebude přikazovat,kdy mám lejt... Abstinenci jsem za několik let dala max.2 dny a byladěsná borka, jak to mám pod kontrolou, že já alkoholik nejsem. Kontrolovaný pití 2 deci (to se přecidoporučuje)...super, dala jsem to jeden,max.dva dny a pak už lila 2 litry a víc. Měla jsem toho přeci tolikna hrbu-děti, několik zaměstnání,máma a táta v jednom, chlapa dětí který byl na nic a ani neplatilalimenty.... Chtěla jsem zvládnout všechno a dopadalo to tak, že čím víc jsem chtěla, tím hůř to šlo. Pilajsem pořád a už ne ani na radost, páč sračky se kupily... Ani nevím co byl impuls sem napsat. Ani jsem nechtěla, ale už jsem asi nemohla. Byla jsem zoufalá atotál v prdeli. V prdeli z toho, že jsem každé ráno vstala s myšlenkou, že jsem neskutečná kráva, žejsem se zase nalila. S tou myšlenkou jsem vstávala i když jsem náááhodou nepila a po pravdě s nívstávám do dnes. Strašně mi vadilo že cokoliv jsem řekla dětem, nevěděla jsem, jestli jsem to řeklasprávně, protože jsem byla většinou zlitá, nebo hotová z předchozího dne. Stala se ze mě ustrašenáženská, která neměla na nic náladu a energii, jen na chlast. Nevěřila jsem si. Nevěřila jsem si doma, vpráci, v řízení autem...chtěla jsem jen být sama a chlastat. V tom jsem si věřila dokonale. Inko, fakt tohle nedopusť. Posereš si život, strašně to uteče a je to strašná škoda. Vím, že jsem žabař aabstinuju chvilku, ale když to dám já, dáš to i TY!!!
Re: můj alko deníkVložil SAM - 05/01/2021 08:33_____________________________________
Ahoj Inko, moc jsem se bránila tomu psát Ti další "chytrý kecy", ale od včerejška na to myslím a nedá mi to, tak seomlouvám... Píšeš, že jsi si našla psychoterapeuta. To je super začátek!!! Já to fakt chválím. Jen si dej opravdubacha ve výběru. Já vystřídala kdysi tři. Všichni měli velice dobré recenze. Potřebovala jsem hlavněporadit s pubertou dětí, kterou jsem nezvládala. Všichni tři byli i odborníci na alkohol. Když jsemnadhodila svoje pití, byla vždy stejná odpověď " Dyť každý si dá, já taky. A vy toho zvládáte tolik.Zvládáte práci, domácnost, nikde se neválíte ožralá...tak buďte v klidu. To by jste musela vidět jiný..." Ajá byla v klidu a pila o to víc. Dyť jsem přeci v poho. Řekl to odborník... V žádném případě Tě nechci odrazovat od odborné pomoci. Jen řekni všechno a trvej na tom, že těmimo jiné trápí i pití. Možná byla i moje chyba, že jsem o pití mluvila jen okrajově, protože jsem tonechtěla podvědomě řešit... A kdyby jsi jen trochu cítila, že Ti nevyhovuje a Tvojí situaci zlehčuje, hledejdál.
Simčo díky:) moje sestra když byla v létě v blázinci tak ji dala dokupy p. Rudolfová pomocí zážitkovéterapie a arte terapie tak neskutečným způsobem, že jsem koukala, a já u ní byla na jedné terapii taky,byl to masakr, bohužel má toho tolik, že se mě nemohla ujmout, leda že bych se nechala hospitalizovat..ale právě ona mi doporučila jednu paní ze Vsetína, co je fakt top, plus zkusím i tady ve Zlíně někoho auvidíme :)
Re: můj alko deníkVložil SAM - 05/01/2021 09:30_____________________________________
inka slimka napsal: Simčo díky:) moje sestra když byla v létě v blázinci tak ji dala dokupy p. Rudolfová pomocí zážitkovéterapie a arte terapie tak neskutečným způsobem, že jsem koukala, a já u ní byla na jedné terapii taky,byl to masakr, bohužel má toho tolik, že se mě nemohla ujmout, leda že bych se nechala hospitalizovat..ale právě ona mi doporučila jednu paní ze Vsetína, co je fakt top, plus zkusím i tady ve Zlíně někoho a
Simčo, chlap co to chápe a pomáhá je výhra. Můj manžel nechápe, že alkoholismus je nemoc, on jepřesvědčený že pevnou vůli ovládneš svět. to je pak težko no. le tak třeba když mu budu trpělivěvysvětlovat dokolečka co to se mnou dělá a jak se cítím..a jednou mu třeba pošlu odkaz na ten deník..tak snad to pak lépe pochopí. No a svátky to je kapitola sama o sobě. navíc mám zachvíli taky narozky :D manžel pár dní předemnoua hned na to mám svátek- vždy důvod se v minulosti napít. Kecy ostatních lidí že přece nejsemalkoholik, že oni mají taky okna občas, a nebo problejou víkend, že je to normální. KOntrolované pití minikdy nevydrželo, na druhou stranu když člověku vezmeš drogu, vždy se s tím lépe vyrovnává když jisnižuješ pomalu. Ale vím, není to náš případ. Tady není čas, zvoní hrana. Musím hned. Moc dík zapodporu, dáme to!
Taky bych se tak trochu přidala k tomu, že dobrý psychoterapeut se musí umět najít. Já už v zářínavštívila psychiatričku, svěřila se s problémem, odešla s antidepresivy (přestože deprese nemám)...Doktorka mi řekla: "Přece vy, inteligentní a vzdělaný člověk, nebudete pít!" Já nějak myslela, že tohle kvyléčení stačí, začla jsem brát antidepresiva... a vydržela přesně 4 dny nepít. Osobně za sebe bychřekla, že dobrá je asi skupinová terapie, je-li dobře vedená- tedy pokud ovšem člověk opravdu "jen" pijea nemá deprese. Já depresí jako takovou netrpím, mám jen občas takové divné úzkosti, paniku, aletohle nebyl důvod k pití, tyhle stavy mívám občas celý život- i v době, kdy jsem nepila. Řekla byh, že mysi tady tak trochu tu skupinovou terapii vytváříme. A už jsem to tu psala, že mně to velmi pomáhá. Nadruhou stranu tím vůbec nechci říct, že psychoterapie je k ničemu, to jistě ne. Ale třeba mně opravdumomentálně více pomáhá sdílet svoje myšlenky s vámi, kteří prožíváte nebo máte za sebou stejnéobdobí než se chodit vykecat někam k odborníkovi.
Byla jsem jen dvou sezenich. A ukoncila jsem to. Nechtela jsem nikomu otvirat svoje supliky. Jsem rada, ze je mam zavreny. Nechce se mi v nich hrabat. Ale nekomu to urcite pomuze. Vysypat, pohrabat a uklidit
inka slimka napsal: Moje nejlepší kámoška flaška. Na cesty a výlety pečlivě namíchaná v malé petce od minerálky, aby sikaždý myslel, jak vehementně dodržuju pitný režim, nakupování zbytečností v obchodě jen aby tonebylo blbé že jdu jen pro chlast. Doma jsem si nalívala do hrnku od kafe, aby nebylo poznat, že tam jevíno, vtipné to bylo hlavně v zimních měsících, to jsem do hrnku ještě foukala, jakože mám horký čajheh. Byla jsem přesvědčivá.
Opravdu mi z Tebe beha mraz po zadech :-). jako by jsi vytahovala me vzpominky a hezky jednu podruhe je obracela a ukazovala. U me byl jediny rozdil v tom ze to nebylo vino ale vodka, whisky nebo gin- vzdy namichane s necim nealko. Jinak vse stejne... vcetne toho foukani do hrnku a michani petek.
A to jak pises ze vsechno musi byt HNED... ano, mel jsem to stejne... hned, rychle, okamzite - a conejlepe at vsichni vidi jak jsem dobry! A ono to tak fungovalo - dlouhe roky. Roky ten motor pohanenychlastem slapal skvele a dokonale a bez zavad. Nez se to podelalo. Casto jsem tehdy premyslel o tomze se zabiju, ze na to kaslu a ze to proste skoncim. A vubec nejbliz sebevrazde jsem byl kdyz jsem zacalabstinovat a pomalicku jsem zacal chapat proti cemu stojim. Ze to uz NIKDY nebude jako driv. Ze jsemzmrzaceny a poznamenany do konce zivota. Trvalo mi strasne dlouho nez jsem pochopil ze tohle jeneco co nepujde HNED. Ze ten pruser je tak obrovsky ze pokud se budu snazit ho vyresit vcelku aHNED tak me to rozdrti a selzu. Ze to budu muset roztrhat na spoustu malych kousku a ty resit hezkyjeden po druhem. Kousek po kousku, den za dnem.
Zacala jsi moc dobre s temi body co mas na splneni - to je to nejlepsi co muzes udelat - nalozit si ukoly;-). Manzel casem bud pochopi jak se veci maji a nebo nepochopi ale to se neda nic delat - jen si hlidejaby kdyz uz neni napomocen aspon situaci nezhorsoval (nabizeni piti, piti pred Tebou apod.).
Edno-já jsem starý neurotik, jsem podle Hippokratova dělení typický cholerik- energická, prudká,vznětlivá, rychle vzplanu a hůř se ovládám, dřív mluvím než myslím, mám sklony vládnout, organizovat,
nesnesu podřídit se- proto dělám šéfku :D :D jsem nedůsledná, a moc ráda se nechávám poslouchat :Dtakže určitě to chci zkusit, a když mi to nic nedá, budu hledat tak dlouho, dokud se z toho buď neunavíma nedostanu sama, nebo nenajdu někoho, kdo tole všechno bude chápat. Když jsem sestře všechno teďvysypala, pousmála se a řekla, že jestli tohle vysypu na terapii, tak ten chudák co mě bude poslouchatbude sám terapii potřebovat :)
eriko- mám to opačně, otvírala bych až bych brečela, jsem schopná o sobě říct úúúplně vše a klidněcizímu člověku hrozně mě to pak odlehčí:)
Gennosuke :kiss: je to masakr, jak se tyhle věci dějí všem stejně, jako přes kopírák. Pomalu mi začínádocházet, že musím brzdit. Stále častěji se mi do toho projektují slova různých fyzioterapeutů, čínskýléčitélů a ostatních , ke kterým jsem za těch 9 let co mám problémy se zádama chodila- a to sice, žejsem si na svá bedra naložila moc, proto mě tak dlouho upozorňovala abych zvolnila, až mě zkrátkapoložily na lopatky- a já si celou dobu myslela, že toho mám moc FZICKY a odcházela od všech z očimav sloup- vždyť přeci naše babičky makaly od rána do noci na poli, ohnuté k zemi a tyto problémyneměly..a až poslední dobou mi dochází, že jsem si toho naložila moc PSYCHICKY... že na to, abychtohle vše zvládla utřídit a ukočírovat bych potřebovala na krku dvě hlavy. že ta moje honba zadokonalostí je jen můj strach ze sebe. Ozývá se ve mě malinká holka co potřebuje obejmout. Nad sebevraždou jsem občas taky přemýšlela, spíš ve smylu jaké by to bylo, kdybych tady nebyla, že bysi ostatní konečně vážili co měli, že by teprv viděli, co vše jsem zastala, až by to po mě museli dělat.kráva no :) Dnes jsem úplně v pohodě, oproti prvnímu pokusu o obstinenci, kdy každý den byl peklo, tak jsem si nachlast ani nevzpomněla dneska. Začetla jsem se do super knihy od Kratochvíla- Jak žít s neurozou, a nakaždé stránce se poznávám a docvakává mi to. uklidila jsem celý dům, obě patra, uvařila si fakt dobréjídlo, poslouchám tady Bacha na plné pecky a jsem v klidu. Díky tady všem a díky hodně Tobě!
eriko- mám to opačně, otvírala bych až bych brečela, jsem schopná o sobě říct úúúplně vše a klidněcizímu člověku hrozně mě to pak odlehčí:)
Ono to funguje tak, akoby si časť svojho trápenia hodila na druhého. A ešte k tomu vykecávaniu.Niekedy je to dobre. Občas sa človek zacyklí vo svojich myšlienkach a nevidí východisko. A potom sanájde niekto, kto mu ukáže iný smer z toho marazmu vlastných myšlienok.
Inko, psala, ze podpora partnera je skvela. Mas pravdu je to bezva. Pomohlo mi to. Mela jsem jeden cas obavu, aby nekdy az prijde rozepre, mi to nevycte. Aby mi nerekl, ze kuli tobenepiju a ted tohle.... Ale kdyz jsem to tak resila, tak jsem si rekla, ze by mi mohl casem uplne v pohode vycit, ze jsem lila.
Re: můj alko deníkVložil SAM - 05/01/2021 20:36_____________________________________
Erika napsal: Inko, psala, ze podpora partnera je skvela. Mas pravdu je to bezva. Pomohlo mi to. Mela jsem jeden cas obavu, aby nekdy az prijde rozepre, mi to nevycte. Aby mi nerekl, ze kuli tobenepiju a ted tohle.... Ale kdyz jsem to tak resila, tak jsem si rekla, ze by mi mohl casem uplne v pohode vycit, ze jsem lila. Na jednu stranu mi je trochu lito, klucina, co si vzal o 10 let starsi babu,ktera ke vsemu jeste chlasta.
Eriko, tak na tohle musím reagovat i když to není k moc k tématu. Jsem o rok mladší než ty a můj přítelse kterým se znám 7 let je mladší o 14 let :). Nikdy jsem si neuměla představit, že bych měla stejněstarého chlapa...natož mladšího. A o tolik už vůbec ne... to už zavánělo úchylkou :) . Takže tvého klučinyTi líto být nemusí :)
dnes je 6. ledna, v tento den před měsícem přesně, jsem se poprvé rozhodla abstinovat, a porušila to po10 dnesch. Absťáky byly peklo na zemi. Uběhlo to hrozně rychle, že si dnes říkám, krávo, tohle jsi mohla
úplně v pohodě dát. Ale člověk míní... Dnes je to 3. den čistoty, zatím nemám jediný abstinenční příznak, jsem zatím úplně v pohodě, aninahoru ani dolů, ani euforie, ani depka, nic. Ze svých předsevzetí se posouvám ke splnění dalšího-jídelníček, už ho mám v ruce, vyhotovený, a dokonce v rámci "dostaň to do hlavy" přepsaný ručně.Takže oprava zubů se blíží hurááá a teď už i správně nastavené kCal na míru. Knihy mám rozečtenédvě, no já jsem spokojenááá
Díky, ono to určitě příjde, zase příjde MS za pár dní, a to se neznám, ale vydržím! musím! už jsemchlastu obětovala dost. Chodí k nám návštěvy, do stodoly nebo jako včera- domů- a všichni se stálediví- ty nepiješ?- to už jako nikdy nebudeš pít?- nebudeš pít celý rok? - s námi nepojedeš do sklípku? -proč jako nepiješ?...:D jako není tak těžké přesvědčit sebe, ale odpovídat na ty kecy druhých :) ani semnou nic nedělalo že pili všichni víno já měla vodu s citronem a pohoda, ale ráno sem preventivně řeklamuži aby odnesl ihned všechny prázdné lahve a i to co zbylo plné někam pryč a aby to nebylo vestodole protože až příjde bažení vypiju to. pochopil to nic neříkal a vše odvezl pryč. zítra zase začínákolotoč, 3 děti, školka, škola, do práce, na finančák, na poštu, zásilkovny, ppl, banka. nakoupit uvařit,děti, vyprat a večer mrtvá padnout za vlast :)
Ahoj Inko, super, že manžel už asi pomalu začal chápat...No, chlapi...Přítel na mě taky nejprve koukal jak nablázna, ale pak se k tomu postavil skvěle. No a ty návštěvy? Já bych teda s nimi vůbec neřešila co bude za týden, měsíc, rok...Navíc teď si i hlídášjídlo, tak bych to spíš podala tak - jsem na dietě, teď nebudu a hotovo.. Časem si třeba zvyknou. Drž se a dej vědět jak je :)
13. den čistá jak slovo boží nebudu lhát, občas se hlásí chuť a mozek se mě snaží přesvědčit o tom, že už jsem to přece vydrželaTAK DLOUHO, tak to mám pod kontrolou a pohoda.
Jsem vlastně vděčná za to, že jsem svůj první pokus prosrala už po 10 dnech, protože jsem mělamožnost zjistit, co mě v abstinenci čeká, co to vlastně je to bažení, a že když to vydržím a najdu si hnedjinou činnost, odezní to a zas je pár dní klid. Taky se více soustředím na spouštěče a zjišťuju, že je tím hlavním je manžel... a dalšími děti. No nedá se, co si budem...
Nahoru dolu jing a jang, černá a bílá, světlo a tma.. To je přesně ta vyrovnanost, nejde pořád žít narůžovém obláčku a pokud jo, vyměním láhev vína za růžové brýle. Jenže to nefunguje. Aby všefungovalo v symbioze a rovnováze, musí to prostě být nahoru a dolu.
To je taková další věc, kterou jsem si v abstinenci uvědomila, v honbě za dokonalým já, které neexistuje.
Jsem dokonalá jaká jsem, s depkou, když na všechny křičím, když nemám náladu, nebo jen jedny nervy,s uhrem na bradě každých 28 dní mého cyklu, se slzami v očích, když už týden prší. Pořád dokonalá já. Dost se mi ulevilo :)
Abstinence je taky taková, skvělá v tom, že člověk myslí s čistou hlavou, užije si vše úplně jinak, vnímá imaličkosti ze kterých se raduje, zjistí, že ne každé jídlo chutná stejně.. ale na druhou stranu, je to i dost nuda. Jo, nuda. Počáteční euforie, naťuknutá občasným bažením, feelstrong! křivka, která víc než nahoru a dolu ukazuje rovnu hladinu ničeho. O čem tak psát, když člověk prostě jen normálně žije.
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 17/01/2021 12:28_____________________________________
Inko: tak jsem se na to nevy....! Ale vyspala, nic se nemá žrát když je to horký...ale moc díky... Ano abstinence je trochu nuda, člověk nedělá ty blbosti a machroviny. Nejen RED BULL ti na začátkudává křídla. Drž se.....
16.den, neuvěřitelné :P :) včera manžel "oslavil" narozky... jedním pivem, a šel spát. Asi stáre :) já se zatím držím, poctivě zobu vysoké dávky magnezia, b-komplex, déčko a omega3, a jsem fakt úplněklidná, dobře spím, mám dobrou náladu...a splnila jsem si další bod z "wih listu" - mám konečněrobotický vysavač roomba, jmenuje se herbert, a už mi tu hodinu jezdí po baráku a maká mezitím co jáse válím u filmu. No není to nádhera :woohoo:
18.den KRIZE jako prase. V práci toho dneska bylo dost, mnželovi dnes příjde parta kamarádů.. nakoupeno hodně vína.. a ve měto vzbudilo totální chuť si dát. Koukám na ty 3 litry do lednice když chystám jednohubky a našeptávač jetu se mnou.. už jsem se skoro přesvědčila, že si dám, jen jednou, když jsou ty narozky.. jen trochu.. jensklenku.. a pak zas budu pokračovat v abstinenci..
je to masakr.. začínám se potit.. narvala jsem do sebe hromadu hořčíku a vypila snad na ex litr vody scitronem a jdu si číst.. uf.
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 22/01/2021 09:37_____________________________________
Ahoj Inko, super, nepodlehla jsi. Já si pamatuju, že jsem běhala okolo baráku. Asi jsem chtěla tomu hajzlovizdrhnout. A každý den jsem byla rychlejší...... :)
ZUBY jednou z věcí, kterou vám SPOLEHLIVĚ ODDĚLÁ CHLAST jsou zuby. Ty moje byly v dezolátním stavu a celé to ještě bylo podtrženo mou panickou hrůzou ze zubařů. Tedy népřímo z nich, ale z toho "čekání na bolest" .. kdy se vám vrvá v zubu a najednou to píchne a bolest vámprojede až do paty, slzy vyhrknou, zubaři ukousnete prst a jako já-se tam pak ze strachu 10 letneukážete :D znáte to ne :D
O zuby se staráte "standardně" takže je pošudláte ráno a večer a tím veškěrá péče končí. Jaképakcopak, jsem mladá, zuby mám přece cajk.
Pak přestanete pít, a začne se vám vyjasňovat mysl, díkybohu se vyjasňuje celkem rychle:
a tak si uvědomíte, že jestli se nechcete po zbytek života smát do rukávu, schovávat za rameno nebo sesmát se sevřenými rty a s rukou před ústy, je na čase s tím něco dělat. A tak jdete.
V dusnu ordinace zjistíte, že umíte číst zubařovy myšlenky, při pohledu na snímky.
V jeho hlavě lze zřetelně slyšet věci jako "to je krááva, nejradší bych ji to nechal všecko zaplatit, i to, co proplací pojišťovna..." nebo "no ty voletohle jsem tu dloiho neměl, hlavně, že už od dvěří křičí "injekce" ... a tak dále:)
pak zjistíte, kolik let chození bude trvat než se to všechno dá dokupy..kolik času a strachu a probdělýchnocí před zubařem mě čeká.. a začnete hledat jinou cestu
Předchvíli jsem přijela po narkoze domů:)
bez jediného kazu, na jeden zátah a ještě získala dentální hygienu free.
no není to paráda?! nic mě nebolí, jen jsem trcohu retardovaná zatím, točí se mi hlava a mám šílenýhlad.
Až přijdou k sobě vysekané osmičky a šití, asi budu mluvit jinak..:D
ALE JE TO ZA MNOU, další bod z Wish listu!
A cena? není to jedno? stálo mě to tolik, co dennodenní půl roční pití. Tohle považuju za nejlépeinvestované peníze.
Jak jsem jen mohla chodit s takovou pusou a nestydět se za to. Díky bohu už nemám za co.
Kdybych se nerozhodla přestat pít, nikdy bych do toho nešla, protože by mě to ani nenapadlo.
Mozna to bude i geneticky. Muj stryc, mamky bratr, nema ve svych 70 letech jediny kaz a vsech 32zubu. Ja budu mit asi rodove zuby celkem dobry. Uz mi par krat vrtali, ale vzdy vyzaduji “opichat”! :laugh:
A cena? není to jedno? stálo mě to tolik, co dennodenní půl roční pití. Tohle považuju za nejlépeinvestované peníze.
Mňa stali moje zuby 1500 eur. Svine jedne :laugh: K tomu som si kúpil autičko staršie za 4500 eur vslušnej výbave + gumy zimne a letné 500 eur. Evidentne Nemec na ňom nešetril a doprial si. Som s nímzatiaľ nadmieru spokojný. Teší ma, že si v ňom môžem v tej zime zatopiť aj pod zadkom :laugh: . Novýnotebook ma stal 600 eur. Prestal som sa obliekať už číňanov a doprajem si trochu luxusu. Veľa miniemaj na hlúposti, odmeňujem sa, že sa mi darí abstinovať. K tomu mám teraz pár tisíc na účte. Nie je toveľa, ale tak veľa miniem aj na hlúposti. To sú vecičky, ktoré by som nikdy nemal, ak by som som pil.Vtedy som žil od výlaty po výlatu, občas aj do mínusu na účte. Občas pomohla záložňa. Takžeminimálne po finančnej stránke sa oplatí abstinovať.
zítra mám narozky. Kristova noho-kristovy roky :O :D a jsem 28 dní čistá. panebože. tak dlouho jsem bez alkoholu nebyla od 15 let. to je mazec.
Jak je oslavím? ráno jdu na rehabky a masáž:) pak mě na poště čeká spousta malých radostí které jsem si v průběhuminulého týdne pořídila :) koupím si sushi, a naložím se do vany, svíčka, kniha, klid :) neskutečně se těším :) budou to sice moje 4 narozeniny za sebou co jsem střízlivá, ale nikdy to nebylo dobrovolně :) ve 30 jsem čekala své 3.dítě, takže nealko oslava, i když dvojku jsem určitě měla i tyhdy.
ve 31 jsem ležela ve špitále s výhřezem plotýny
ve 32 opět to samé, na den přesně :) a zítra to bude vědomé a dobrovolné a radostné. Jsem dobrá, fakt!
Hodně se pozoruju, takže určitě lepší pleť, nemám unavené oči, fakt dobře spím, mnohem lépe myslím,nejse vůbec nervní, hrozně jsem se vyklidnila, je mi fakt fajn!
Nekoušu si nehty! naopak si je hezky pěstuju, starám se o ně a sebe mnohhem více, čtu další knihu,včera jsem si vyšla na Lopeník:)
dnes jsem si malovala s dětmi! neuvěřitelné, vždy jsem jim stračila mobily do ruky, nalila si víno, hlavněaby už neotravovaly...achjo
a víte co? manžel si všimnul a prohlásil, že se mnou bude držet basu a pojede suchý únor :)
začal před týdnem :) už teď je to s ním k nevydržení , ale uvědomuju si, jaké mi nastavil zrcadlo, jak to bylo nesnesitelné semnou v prosinci, když jsem začínala :)
měsíc a něco za mnou :) krtko, díky za zmínku o fb skupině, ty fotky před a po jsou hodně motivační, těším se až nějakoupřidám:)
Co je u mě nového? Jsem fakt v pohodě:) je mi děsně fajn, manžel je v tom se mnou tak mě teď nic neláká, ve stodole žádnápárty : většina našich kamarádů taky jede suchý únor. Teď se divám na masakr film. S mladým trojanem- ALKOHOLIK.. asi zatím nejsilnější co jsem kdyviděla. Doporučuji všem. Doma mám neuvěřitelně uklizeno :) jako nikdy.. každý koutek, uklidilo i ve mě samotné... je to paráda!Jedu dál! Mějte se krásně:)
10.2. čistá 38 dní.. dnes mám opět začátek svých dnů, které těžce nesu. Přecitlivělost a podrážděnost osobě dává vědět několik dní dopředu. Děti to díky bohu už neodnáší, ale manžel ano. Máme to taktrochu jako na horské dráze, jsem z toho všeho zmatená a potřebuju se někomu svěřit, vykecat. Jenžepsychoterapii mi zrušili, zkurvený kovid. Našla jsem si adiktologa, který je trochu i psycholog, čekám natermín. Jenže co do té doby?
Manžel mi oznámil, že je toho na něj moc, a jede na Kostariku.S kámošem. Cože sakra? Na něj je toho moc? A co já? S manželem jsem 10 let, za tu dobu byl sám beze mě na Kubě, ve Vietnamu, párkrát v Norsku narybách... nikdy mi to nevadilo, přála jsem mu to, a příjde mi normální, že když chce někam jet, tak jede.Nevlastním ho. Pořád jsem si říkala, že je to určitě vzájemné a že až já se rozhodnu vypadnout samatak nebude problém. Pak přišly děti a odjet moc nešlo a s dětmi maximálně Chorvatsko, nevadilo mi to. Jenže děti jsou už "velké" jsou hlídatelné, oba pracujeme, a já myslím že pracuju sakra dost. Vedu firmu,a kdo zkoušel podnikat a platit lidi ví, jak těžké to je. Jet bychom mohli klidně oba. On se vyjádřil ve smyslu, že bych to s ním nezvládla, že nebudou sedět napláži, ale opravdu to procestujou.
A tak jsem mu položila otázku, aby mi upřímně odpověděl, jak by se zachoval, kdybych mu oznámila žejedu třeba na 14 dní na dovolenou sama bez dětí, zda by se postaral o všechno, od domácnosti, přesděti, škola, školka až po moji firmu, protože to samé jsem vždy dělala já když byl pryč on. A byl problém. Nevadí mi, že někam chce jet, vadí mi dvojí metr, že nemám penis tak nemám nárok.Vadí mi to nadřazené chování že on může a já bych přeci jako žena měla být doma, nebo jezdit s ním.Copak jsem to nikdy neviděla? Kdo mě zná osobně, domyslí si, jak jsem v tu chvíli vybuchla a sopečnou lávu sprostých slov valilanekontrolovatelně ven.
Pak jsem se rozplakala, a začala se třást, bušilo mi srdce a já měla tak obří chuť se napít! Vběhla jsemdo stodoly... a našla 7 lahví vína
jedna z nich byla otevřená a z poloviny plná...
sakra nepij to ty krávo, a už vůbec ne kvůli němu!!! stála jsem tam, slzy se mi kutálely po tváři, cítila jsemhroznou bezmoc, tíživou kouli u nohy, zlost a zmar, totální nasrání s rozhodnutím na truc odjet (a to takyudělám, ale ne na truc, ale protože mám taky sakra nárok)!
vzala jsem lahev do ruky a zuřivě ji vylila do dřezu. Tak, ty hajzle, mě je zle, chlap mě sere a ty, můj démone, bys mě teď chtěl ovládat? Naser si.
Zjistila jsem, že vlastně nemám komu napsat. A nakonec jsem napsala sestře. Sestra mě rozebrala do poslední součástky a dokázala mě uklidnit. Něco ve mě ve vztahu s mým mužem umřelo. Takový ten malý uzlík n šňůře života, vřed, rýha, kaluž,díra, smutek, žal.. otázky proč. Ty malé věci, co se ve vás sbírají a pak jednou pohár přeteče a začnetedruhému vyčítat, že si před vámi prdne, nebo že chodí v teplákách když vy se snažíte vypadat dobře a
vezmete si šaty a podpatky, že si po sobě neodnese talíř a nechá prázdnou ruličku od toaleťáku vdržáku, že je furt na mobilu, že tu je a přitom není, že dýchá moc nahlas... Nejsem ten typ co by hned pálil mosty po nějaké krizi.. ale na hlavu si dělat taky nenechám.
Sestra ve mě zasela semínko nejistoty, prej co jsem s ním, jsem hrozně uťáplá, mám o čem přemýšlet.
Hlavní je, že jsem se nenapila. Nemohla bych se na sebe už ani podívat do zrcadla. Tyhlety životní a vztahové kotrmelce byly vždy důvodem se napít, utopit to všechno v chlastu.
Je to sakra těžké, ale těch dní, kdy je mi dobře, je stále víc. Děkuji za to
Inko, drz se. Takove manzelske nesrovnalosti dokazou pekne rozhodit sandal. Mrzi me to. Rozhodne by jsi mela vyjet na dovolenou. Ale ne jako pomstu, ale protoze si to zaslouzis. Z osobni zkusenosti vim, ze nekdy druha strana neposloucha. Preji pevne nervy
Inko, podle tvýho deníku se mi tvůj muž jeví jako docela držák do nepohody. Úplně tě chápu, měla jsem stejnýstavy a pocity, stejnej dvojí metr se u nás konal, já si prostě nemohla dovolit od malejch dětí zmizet. Můjmanžel ale neměl čas ani chuť na děti ani když doma byl. Připadala jsem si na všechno sama (učit synyjezdit na kole, lyžovat, vozit na kroužky, prostě úplně všechno) Taky jsem chodila do práce. Nakonec měv práci okouzlil šéf, tvářil se jako dokonalej parťák k dětem no a já se nechala zblbnout. Po pár letech tobylo zas jak přes kopírák, malý synek, ředitel věčně v práci, já věčně v kole jak zblázněná veverka, takjsem byla taky protivná a výsledek? Jeho sekretářka protivná není a pán tvorstva se nechá oblažovat.Když jsem to zjistila, odešla jsem středem s igelitkou (dramatický odchody jsou nanic!) prošla sibahýnkem a peklíčkem. Teď se přátelím s tím prvním, i s jeho rodinou, a říkám si - měl chyby, (ty mákaždej) ale srdce na pravým místě.
43 dní, 4300,.kč, cca 43 litrů vína, které jsem NEVYPILA :)
43 litrů vína, to je husté číslo, za tak málo času, který abstinuji.
Docela mě to šokuje když to vidím takto napsané. A tak když jsme u těch čísel, zajímalo mě, kolik jsem ubyla na váze, kolem pasu a tak.. a je to husté!
4. ledna míry prsa 98 pas 89 zadek 102 váha 73kg
dnes 15.2. prsa 95 pas 82 zadek 100 váha 71kg
jsem bohatá! Víc peněz v peněžence..a hlavně duševně.. jedu dál a dnes si určitě nedám! :) okolí si začíná všímat, že jsem hezčí, štíhlejší, mám čistý pohled, jsem veselejší, klidnější... neexistuje žádné negativum na abstinenci!
Sedím tady a už ani nevnímám. Paralyzovaná událostmi předchozích dní. Došla slova. S dvojkou červeného koukám z okna na probouzející se přírodu, kočka na terase trhá svého poprvéuloveného ptáka. Roztátý sníh ukazuje naplno marný pokus zakrýt všechen ten bordel zametený podkoberec. Srdce mi buší, ruce se chvějí. Zklamání ze sebe sama se umocňuje s každým dalším dnem sklenky.
Zavřené školky zaryly první dráp pochybností, zda to všechno zvládnu. Doma se třemi dětmi neudržímpořádek, natož myšlenku. Roste ve mě napětí a do mysli se vkrádá ten, jehož jméno nechci znát. Hezkyčeká za rohem. Synova učitelka má pocit, že mám na starosti pouze jeho přípravu do školy, to stejné simyslí učitelka mateřské školky mojí prostřední dcery- předškolačky, které zadává spousu úkolů stermínem včera,protože předškolní rok je povinný..my chápeme, že toho máte moc, ale to my taky,píšeme nesplněno, na shledanou. Do toho tu pobíhá dvouletá, marně se dožadující pozornosti ve chvíli, kdy mám v jedné ruce propisku, vdruhé vařečku kterou míchám oběd a křičím na syna "zapni si kameru".
Do toh mi neustále vyzvání telefon z práce, ve které mám být, ale nemám hlídání, a zaplatit si honemám momentálně ani z čeho. Do výplaty daleko, manžel na Kostarice.
Démon se plíží stále blíž, cítím jeho dech za krkem. Zvedám telefon a jako ve zpomaleném filmu poslouchám ten obří průser, který se v práci momentálněodehrává. Staré zametené věci pod koberec vyplouvají na povrch. Dostihly mě v nejhorší možnou chvíli.Průser je to gigantický a potopí to nejspíš spoustu lidí a firem. Východisko by bylo zázrakem.
Není to vůbec omluva ani důvod se napít. Ani se neobhajuju. Nemám k tomu co říct. Adiktologa mám poslední den v březnu. Bude mít ze mě radost.
moje první myšlenka po přečtení tvého příspěvku Eriko byla: tak je normální? si neuvědomuje doprdele,co mi tu nabízí? kolik lidí tady zreclo a nikou to nenapsala a mě joo???? kdo se postará o 3 děti, co tanálepka okolí až tam budu, co moje firma, jediná ještě zatím funguje v téhle zkurvené době..
a pak jsem si to nechala projít hlavou bez emocí :) a jako jo, odpočinek potřebuju jako sůl. jestli v léčebně nevím. jsem nekorektní člověk, co se covidšílenství týče, nenosím respirátor, odmítám si ho koupit, roušku venku nenosím, stýkáme se tajně spřáteli, v léčebně s pravidly bych nepřežila den a rozhodně bych si tam psychicky neodpočinula.. ale napadlo mě, že bych si zažádala o lázně! mám na ně po operaci páteře totiž nárok... hmmm díky zaimpulz! takový měsíc v lázních!!!!
Re: můj alko deníkVložil Ivana - 03/03/2021 19:42_____________________________________
Inko, asi si Covida neměla. Tohle mě nadzvedne, odmítám roušku atd.... tomu říkám bezohlednost...a lázně v téhle době? Sežeň si soukromou kliniku, tam se schováš avzpamatuješ se!!! Přece to nebudou odnášet děti...
Inko, nastvat jsem te nechtela. Ale bojim se, jak to s tebou dopadne. Motas se v kruhu. Mas nalozeno,jestli si neodpocines od deti, domacnosti, prace, tak budes hledat uvolneni ve sklenicce. Mas tri deti. No a? Mas snad i manzela. By ses divila, co jsou schopny zastat, kdyz musi. A to by musel. Lazne mi nepripada jako dobrej napad. Tam ten pristup k alkoholu je. A co se rousek v dobe covidu tyka, k tomu se vyjadrovat nehodlam. Ja jen, ze ted covid mam. Po 12 dnech mam znovu horecky a za tech 12 dni chodim do sprchy, na wc ado postele.
prošla jsem si těžkým průběhem covidu v jeho začátku, s hospitalizací na kyslíku, oboustrannýmpneumotoraxem, v rodině několik úmrtí..a ti všichni dostali kovid i při dodržení všech opatření (já loni vdubnu) ostatní v průběhu roku.. A proto opravdu nevěřím tomu, že někdo nařídí nejdřív roušky šitédoma, pak musí vyprázdnit sklady s respirátory a tak nařídí že roušky už néé ale respirátory ano. já své děti a sebe budu nadále chránit tak, že je nebudu pomalu trávit oxidem uhličitým, kdy má mozekje na 1000% a snižovat odolnost těla rouškami. Ať použijeme 5 roušek nebo 3 respirátory naráz to stejněnezachrání a není to cesta! cesta je v prevenci, pobytu na čerstvém vzduchu a slunci, zvyšováním imunity a odolnosti zdravoustravou.. řešením by bylo zrušit daň na ovoce a zeleninu, lidem doporučit vitamín D, ordinovat pohyb vrámci možností ..ať jsme odolní po fyzické ne jen po psychické stránce protože to je jedna znejdůležitějších věcí .a zakázat plošné šíření paniky, katastrofy a hromady hoaxu..já jsem už chytřejšídíky tomu co jsem prožila, protože jsem byla zdravotně nalomená před tím, než semi stalo. takže siopravdu nemyslím, že když mě na jaře ochrání rouška tak o rok později mě zachrání respirátor. zázrak. takže nadále budu venku chodit bez ochrany, a v obchodě maximálně s rouškou, kterou si doma peru. aano, lázně fungují i v této době, pro plotýnkáře bežná věc.
eriko, já se nezlobím :) to jsem popsala prvotní explozi myšlenek, jsme tak zvyklá. pracuju na sobě fakt.manžel je pryč, a když tu je, hlídá děti dopoledne když jdu do práce, na koně, za kámoškou, odpolednese jdu v klidu vyspat s nejmenší, odpočívám, k večeru se sejde banda kámošů.. ale vím, nestačí to
inka napsal: Já už ale nemůžu fakt. Prostě nemůžu.
A Ty se divis? Jsi evidentne velice silna a schopna zena protoze jsi tenhle sileny dlouhy sprint vydrzelatakhle dlouho. Ale sama vidis ze je toho moc. A pochopitelne pokud jsi vycerpana, vynervovana a citisse mizerne tak Tve podvedomi bude delat vsechno proto aby se dostalo k tomu co mu poskytneokamzitou ulevu - ke chlastu.
Nezlob se prosim, nemyslim to nejak zle a nechci Te nastvat ale jak jsi se ohradila proti navrhu lecebnyod Eriky vyse... no podle toho co jsi tady o sobe napsala mi fakt nepripadas jako material pro lecebnu, tomas pravdu :-). Ale uvedom si ze pokud to vcas nestopnes tak muze za nejaky cas nastat situace kdy seta lecebna stane jedinym vychodiskem. A to by po vsem co jsi dokazala byla strasna skoda a desne mochloupy nechat to zajit takhle daleko!
Gennosuke, pravdu máš. Vím to. Na druhou stranu všude čtu, že neexistuje asi nikdo, kdo by nezrecnulkdo by vydržel napoprvé bez ztráty kytičky..někteří ani na 10 pokusů, ale pak to příjde. Nechlácholím setím, ale dnes je tedy opět den 1
edno já vím, vymlouvat se na tři děti a že toho mám moc je nesmysl, vždyť většina matek to tak má. Co se školy týká- máme fakt "blbou" píčelku- u připojení vyžaduje rodiče- což mi znemožní jít do práceprotože online začíná o pul 10, v té hodině je učitelka nervní, a jediné co udělá tak rozdá hromadu úkolů,které musí být večer odeslané na kontrolu- syn končí tedy online o půl 11 a často do 15h dělá úkoly a to má pak ještě zvlášť angličtinu, další hodka úkolů, a k tomu online klavír.. jako mám z toho už fakt hlavujako balon každopádně děkuji za ta slova. Začínám znova
