Monitorování půd · 2013. 12. 8. · Podle nadmořské výšky rozlišujeme v České republice...

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Šance pro inovace v technických oborech

Monitorování půd

Texty pro obor Průmyslová ekologie

Anotace Skripta jsou souborem základních textů o půdě a jejím monitoringu pro středoškolské studenty. Popisují vlastnosti a vznik půd, složení půd, odběry vzorků půd, základní rozbory nejdůležitějších ukazatelů půd, monitoring půd v České republice, výběr z legislativy. Poznámka Tento text neprošel odbornou ani jazykovou korekturou. Použitá a doporučená literatura: 1) Sáňka, M., Materna, J.: Indikátory kvality zemědělskýcha lesních půdČR, MŽP ČR, edice Planeta, 2004 Praha 2) Tomášek, M.: Půdy české republiky, Česká geologická služba, 2003 Praha 3) Ministerstvo životního prostředí ČR: dokumenty z www.env.cz 4) Popl, M., Fähnrich, J.: Analytická chemie životního prostředí, Vydavatelství VŠCHT, 1999 Praha 5) Kolektiv: Bazální monitoring půd 1992 – 2007, 1. a 2. díl, 2010 Brno, zdroj www.ukzuz.cz 6) Kolektiv: Výsledky agrochemického zkoušení zemědělských půd za období 2003 – 2008, 2009 Brno, zdroj www.ukzuz.cz Texty poskládal, upravil a doplnil: Marián Diviš; SPŠ Karviná posledmí úprava: 19 března 2010

Obsah 1 Půda .............................................................................................................................................................. 5

1.1 Vymezení pojmu půda............................................................................................................................. 5 1.2 Faktory a podmínky půdotvorného procesu.............................................................................................. 5

1.2.1 Půdotvorné faktory ........................................................................................................................... 6 1.2.2 Půdotvorné podmínky....................................................................................................................... 8

1.3 Půdotvorné procesy................................................................................................................................. 9 1.4 Složení půdy ......................................................................................................................................... 11

1.4.1 Kapalná fáze – půdní roztok............................................................................................................ 11 1.4.2 Plynná fáze – půdní vzduch ............................................................................................................ 11 1.4.3 Pevná fáze...................................................................................................................................... 12

2 Základní vlastnosti půdy .............................................................................................................................. 15 2.1 Barva.................................................................................................................................................... 15

2.1.1 Popis .............................................................................................................................................. 15 2.1.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 15 2.1.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 16

2.2 Struktura............................................................................................................................................... 16 2.2.1 Popis .............................................................................................................................................. 16 2.2.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 16 2.2.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 16

2.3 Textura (zrnitost) .................................................................................................................................. 16 2.3.1 Popis .............................................................................................................................................. 16 2.3.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 17 2.3.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 18

2.4 Voda v půdě.......................................................................................................................................... 18 2.4.1 Popis .............................................................................................................................................. 18 2.4.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 18 2.4.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 19

2.5 Konzistence půdy.................................................................................................................................. 19 2.5.1 Popis .............................................................................................................................................. 19 2.5.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 19 2.5.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 19

2.6 Oxidačně-redukční potenciál půdy......................................................................................................... 19 2.6.1 Popis .............................................................................................................................................. 19 2.6.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 20 2.6.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 20

2.7 Obsahy živin ......................................................................................................................................... 20 2.7.1 Popis .............................................................................................................................................. 20 2.7.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 20 2.7.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 21

2.8 Obsah humusu ...................................................................................................................................... 22 2.8.1 Popis .............................................................................................................................................. 22 2.8.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 22 2.8.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 24

2.9 Půdní reakce ......................................................................................................................................... 24 2.9.1 Popis .............................................................................................................................................. 24 2.9.2 Rozsahy, kritéria............................................................................................................................. 25 2.9.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy ............................................................................................. 26

2.10 Sorpční schopnost půdy....................................................................................................................... 26 2.10.1 Fyzikálně-chemická sorpce ........................................................................................................... 26 2.10.2 Chemická sorpce .......................................................................................................................... 26 2.10.3 Biologická sorpce ......................................................................................................................... 27 2.10.4 Význam sorpční schopnosti půdy.................................................................................................. 27 2.10.5 Ukazatele sorpčních vlastností půdy.............................................................................................. 27

2.11 Měrná a objemová hmotnost půdy ....................................................................................................... 28 2.11.1 Měrná hmotnost půdy ................................................................................................................... 28 2.11.2 Objemová hmotnost půdy ............................................................................................................. 28

2.12 Biologické vlastnosti půd .................................................................................................................... 28 2.12.1 Popis ............................................................................................................................................ 28 2.12.2 Rozsahy, kritéria........................................................................................................................... 28

2.12.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy............................................................................................ 29 3 Kontaminanty v půdách ............................................................................................................................... 30

3.1 Rozdělení kontaminantů........................................................................................................................ 30 3.2 Rizikové prvky, jejich vlastnosti a nebezpečnost .................................................................................... 31 3.3 Kontaminace půd .................................................................................................................................. 32

4 Vybrané rozbory půd ................................................................................................................................... 32 4.1 Odběr vzorků ........................................................................................................................................ 32

4.1.1 Obecný postup odběru vzorků půdy ................................................................................................ 33 4.1.2 Úprava objemu vzorku kvartací ...................................................................................................... 33

4.2 Vybrané analýzy ................................................................................................................................... 33 4.2.1 Stanovení druhu půdy (zrnitosti) makroskopicky............................................................................. 33 4.2.2 Stanovení půdní reakce (kyselosti půdy) ......................................................................................... 34 4.2.3 Stanovení obsahu uhličitanů v půdě ................................................................................................ 35 4.2.4 Stanovení kovů (rizikových prvků) ................................................................................................. 36 4.2.5 Stanovení organických kontaminantů.............................................................................................. 37 4.2.6 Stanovení radioaktivního znečištění půdy........................................................................................ 39

5 Sledování kontaminace půd v ČR................................................................................................................. 40 5.1 Bazální monitoring zemědělských půd................................................................................................... 40

5.1.1 Pozorovací plochy .......................................................................................................................... 40 5.2 Agrochemické zkoumání zemědělských půd.......................................................................................... 42

5.2.1 Vývoj systému agrochemického zkoušení zemědělských půd. ......................................................... 42 5.3 Registr kontaminovanych ploch............................................................................................................. 43

5.3.1 Cíle ................................................................................................................................................ 43 5.3.2 Způsob odběru vzorků .................................................................................................................... 44

6 Legislativa................................................................................................................................................... 44 6.1 Zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském ......................................................... 44 6.2 Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu ..................................................................................... 45 6.3 Zákon o hnojivech................................................................................................................................. 46 6.4 Vyhláška o agrochemickém zkoumání půd ............................................................................................ 47

7 Přílohy......................................................................................................................................................... 49 Příloha č. 1 ................................................................................................................................................. 49 Příloha č. 2 ................................................................................................................................................. 51 Příloha č. 3 ................................................................................................................................................. 52 Příloha č. 4 ................................................................................................................................................. 53 Příloha č. 5 ................................................................................................................................................. 62 Příloha č. 6 ................................................................................................................................................. 63

Vymezení pojmu půda

5 / 63

1 Půda

1.1 Vymezení pojmu půda Půdu lze definovat jako samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin

zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Je životním prostředím půdních organismů, stanovištěm planě rostoucí vegetace, slouží k pěstování kulturních rostlin. Je regulátorem koloběhu látek, může fungovat jako úložiště, ale i zdroj potenciálně rizikových látek.

Pedologická definice: Půda je svrchní částí pedosféry. Fyzikálně chemická definice: Půda je třísložková soustava Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém. Přežití a prosperita všech

suchozemských biologických společenstev, přirozených i umělých, závisí na tenké vrchní vrstvě Země.Půda je proto bezesporu nejcennější přírodní bohatství. Je přirozenou součástí národního bohatství každého státu. Půdu je proto nutné chránit nejen pro současnou dobu ale se značným výhledem do budoucna.

Z definice půdy vyplývá, že půdu jako dynamický systém lze podrobněji popsat jen pomocí jejich funkcí. Funkce půdy: − je základní článek potravního řetězce − je médium pro růst rostlin − je životně důležitou zásobárnou vody pro suchozemské rostliny a mikroorganismy − je filtračním čistícím prostředím, přes které voda prochází − je genetickou bankou mikroorganismů, tento faktor byl často přehlížen. Je však třeba si uvědomit, že například cyklus vody, uhlíku, dusíku, fosforu, a síry probíhá v půdě prostřednictvím interakcí mikroorganismů s fyzikální a chemickou složkou půdního prostředí. − půdní organická hmota je hlavní suchozemskou zásobárnou uhlíku, dusíku, fosforu a síry a bilance a přístupnost těchto prvků je neustále ovlivňována mikrobiální mineralizací a imobilizací. − má zásadní a nezastupitelnou roli ve stabilitě ekosystémů a v ovlivňování bilancí látek a energií. − působí jako environmentální pufrační medium, jež mimo jiné zadržuje, degraduje, ale za určitých podmínek i uvolňuje potenciálně rizikové látky. − půda poskytuje mnoho základních složek stavebních materiálů a surovin − poskytuje prostor pro umisťování staveb, pro rekreační činnost a další aktivity člověka. − je prostředím, v němž probíhá archeologický a paleontologický výzkum.

1.2 Faktory a podmínky půdotvorného procesu Půda vzniká působením půdotvorných činitelů. Mezi půdotvorné činitele řadíme

půdotvorné faktory, které působí přímo při vzniku půdy, a půdotvorné podmínky, které svým vlivem působí na půdotvorné faktory. Půdotvorné faktory jsou Půdotvorné podmínky jsou půdotvorný substrát (mateční hornina) utváření terénu (reliéf) podnebí čas (stáří půdy) biologický faktor podzemní voda vliv člověka

Faktory a podmínky půdotvorného procesu

6 / 63

1.2.1 Půdotvorné faktory

Půdotvorný substrát

Půdotvorný substrát (mateční hornina) je výchozím materiálem, ze kterého půda vzniká, a předmětem přeměn probíhajících v půdě. Petrologické složení substrátu ovlivňuje rychlost tvorby půdy (zvětrávání pevných hornin), s tím související hloubku půdy a její zrnitostní složení (texturu), na kterém závisí fyzikální, fyzikálně-chemické biologické a další půdní vlastnosti. Chemismus se při vývoji půd nejvýrazněji uplatňuje v souvislosti s obsahem bází (Ca, Mg), na jejichž množství závisí rychlost vyluhování půdy. Vedle obsahu vápníku, hořčíku a hlavních rostlinných živin – draslíku a fosforu (tzv. minerální síly substrátu) – je důležitá zejména přítomnost uhličitanů jednomocných kationů, hlavně sodíku, a lehce rozpustných solí – síranů a chloridů, které mohou způsobovat zasolení půd.

Půdotvorné substráty (matečné horniny) se třídí podle různých hledisek, z nichž nejčastější je jejich geologické stáří. To však není náplní našeho studia. Uveďme nakonec tohoto odstavce vztahy mezi substráty a půdami na nich vytvořenými: hlavní skupina substrátů hlavní skupina půd

holocenní sedimenty nivní půdy, černice, gleje, rašeliništní půdy, arenosoly

pleistocénní sedimenty černozemě, šedozemě, hnědozemě, pseudogleje

staré zvětraliny terrae calcis, lehmy zvětraliny karbonátových hornin rendziny

zvětraliny karbonátově-silikátových hornin nevyvinuté půdy, rankery, pararendziny, pelosoly, hnědé půdy, rezivé půdy, podzoly

zvětraliny silikátových hornin nevyvinuté půdy, rankery, pararendziny, pelosoly, hnědé půdy, rezivé půdy, podzoly

Klima

Klima je dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje směr, intenzitu a rychlost pochodů v půdě. Na teplotě, množství a rozložení srážek během roku závisí, zda dochází k vynášení látek vzlínající vodou (v suchém, aridním podnebí, kde převládá výpar) nebo k vyluhování (ve vlhkém, humidním podnebí, kde převládá infiltrace). Podnebí se při tvorbě půd uplatňuje určujícím způsobem.

Klima celého území České republiky je sice dáno její polohou v mírném klimatickém

pásu, přesto se však podnebné poměry jednotlivých částí území mohou podstatně lišit, což se projevuje v odlišném vývoji půd daného území. Vztahy mezi klimatem a tvorbou půd jsou značně složité, zejména s ohledem na interakci s jinými faktory a podmínkami půdotvorného procesu. Přesto lze v nejobecnější rovině s jistým omezením konstatovat, že klima teplé oblasti je (či spíše v časnějších obdobích mladších čtvrtohor bylo) příznivé černozemnímu (případně zasolovacímu) půdotvornému procesu, klima oblasti mírně teplé pochodu vnitropůdního zvětrávání a illimerizačnímu procesu, zatímco klima chladné většinou podmiňovalo uplatnění procesu podzolizačního.


7 / 63

Biologický faktor

Biologický faktor působení hlavně prostřednictvím vegetace, která je vedle účasti edafonu jediným dodavatelem organické hmoty – výchozího materiálu k tvorbě humusu. Dále se podstatně ovlivňuje mikrobiální život a tím i hospodaření s živinami, zejména s dusíkem. V našich podmínkách měly/mají rozhodující vliv na vývoj půd dva základní krajinné ekosystémy – lesy a stepi, popř. lesostepi.

Lesní porosty zpravidla vytvářejí jen malé množství hodnotného humusu (poměrně

chudý kořenový systém, opad se hromadí na povrchu půdy, je buď mineralizován nebo se mění v surový humus) a silným okyselováním působí ve směru půdního vyluhování. Původní stepní případně lesostepní porosty naopak svým bohatě rozvinutým kořenovým systémem podporují humifikaci přímo v minerální hmotě půdy a akumulací minerálních látek spolupůsobí při odolnosti vůči vyluhování. Podzemní voda

Podzemní voda spolu s vodou povrchovou ovlivňuje celkové vláhové poměry v půdě. Vysoký obsah vody vede fyzikálně-chemickým a chemickým změnám a tím k uplatnění oglejení nebo glejového procesu. Vysoká vlhkost zpomaluje rozklad organických látek a podporuje jejich hromadění (ulmifikaci-rašelinní). Jindy podzemní voda bohatá na rozpuštěné minerální látky způsobuje zasolení.

Podle stupně uplatnění ovlhčení při genezi půdy můžeme hovořit o půdách anhydromorfních, u kterých se významně ovlhčení neprojevovalo, dále o půdách semihydromorfních, u kterých šlo převážně o účinky sezónního převlhčení svrchních částí povrchovou vodou, a konečně i o půdách hydromorfních, na jejichž vzniku (i při tvorbě samotného substrátu) se významně podílela voda, a to zejména voda podzemní. Vliv člověka

Vliv člověka na půdu se projevuje různým způsobem, a to jak v příznivém, tak i

nepříznivém smyslu: − zvyšuje hloubku prohumózněné vrstvy, − způsobuje pronikavé změny ve fyzikálních, fyzikálně-chemických i biologických vlastnostech půd aj.

Na druhé straně však kultivační činnost způsobuje − úbytek humusu v proorávané vrstvě, − zhutňování půd, − vystavuje půdu zvýšeným účinkům eroze, − kontaminuje ji cizorodými látkami.


8 / 63

1.2.2 Půdotvorné podmínky Reliéf

Reliéf ovlivňuje především ostatní činitele: klima v závislosti na nadmořské výšce a expozici stanoviště, rozložení matečných substrátů, vodní režim území aj. Přímo na tvorbu půdy působí ovlivňováním intenzity infiltrace, hlavně však rušivě prostřednictvím eroze a akumulace. Stáří půdy

Stáří půdy je časový úsek, po který nerušeně působí soubor přibližně stejných půdotvorných faktorů. Stáří půd se projevuje v jejich zralosti. Čím je půda starší, tím je půdní profil zpravidla lépe vyhraněn. Zralost půdy se může opět projevovat jak v kladném, tak i v záporném směru. Při hodnocení vlivu reliéfu na půdu se berou v úvahu dvě nejvýraznější hlediska, a to nadmořská výška území a relativní výškové rozdíly. Podle nadmořské výšky rozlišujeme v České republice tyto výškové stupně:

pod 200 m nížiny 200 – 600 m pahorkatiny 600 – 900 m vrchoviny nad 900 m hornatiny

V našich podmínkách je charakteristické, že rozšíření velké části půd je určováno

právě nadmořskou výškou území. S ní úzce souvisí ráz podnebí a původní vegetační pokryv. Půdy, svým výskytem úzce spjaté s určitým výškovým pásmem (zónou), nazýváme zonálními. Do této skupiny patří velká část půd České republiky. Např. černozemě, hnědozemě, illimerizované půdy, většina hnědých půd, půdy rezivé i podzoly. Půdy, které jsou na nadmořské výšce málo závislé, nazýváme azonálními. Patří sem např. půdy aluvionů. Půdy intrazonální, jsou půdy na nadmořské výšce nezávislé, neboť jsou vázané na „extrémní“ substráty např. na vápence, bazické vyvřeliny, hadce. Podle relativní výšky, což je převýšení na vzdálenost 4 km, se půdy dělí takto:

pod 30 m roviny 30 – 150 m pahorkatiny 150 – 300 m vrchoviny 300 - 600 m hornatiny nad 600 m velehorský reliéf

Relativní výškové rozdíly a s nimi spojená svaživost terénu ovlivňuje půdní kryt

zejména prostřednictvím typu a intenzity denudace, vodní eroze a částečně i větrné eroze. U svažitosti terénu se sledují hlavně tyto vlastnosti: sklon, délka, tvar a expozice svahu vůči světovým stranám.

Půdotvorné procesy

9 / 63

1.3 Půdotvorné procesy Pod vlivem půdotvorných činitelů dochází k půdotvorným pochodům, během kterých

se z původně mrtvé horniny stává půda, svým způsobem „živý organismus“, kvalitativně odlišný od výchozího materiálu.

Při vzniku a vývoji půdy probíhají různé typy procesů v půdě, jejichž povaha je závislá především na fyzikálních a chemických vlastnostech substrátu, na klimatických faktorech a biotické složce. Každý půdotvorný proces je nepřetržitý, nekončí vznikem půdního typu, ale je jeho součástí. Jde tedy o dynamické a komplikované procesy, které se mění tak, jak se mění podmínky vývoje půd. Elementárních procesů je velké množství a jsou sdružovány do několika kategorií. Pro zjednodušení uveďme jen základní půdotvorné procesy, a to zvětrávání, humifikaci, eluviaci a iluviaci, oglejení a glejový proces a zasolování. Zvětrávání

Zvětrávání předchází vlastnímu vzniku půd a děje se i během jejich vývoje – vnitropůdní zvětrávání. Zvětráváním se rozumí fyzikální a chemické změny probíhající při rozpadu horniny. Podstatou je mechanický rozpad a chemická přeměna prvotních (primárních) minerálů v druhotné (sekundární), tvorba jílu, uvolňování bází, oxidů železa, hliníku, kyseliny křemičité atd. Zvětrávání je silně ovlivněno klimatem a biologickým faktorem. Humifikace Humifikace probíhá ve větší nebo menší míře ve všech půdách a je tím nejvlastnějším půdotvorným pochodem, který podmiňuje vznik půdy jako takové. Rozumí se jí mikrobiální a chemické procesy, při kterých se organické zbytky mění v humus. Eluviace Eluviace neboli vyplavování či ochuzování je proces, při kterém dochází k přemísťování jednotlivých půdních složek ve formě roztoků nebo koloidů prosakující vodou do spodiny. Podle intenzity pochodu můžeme eluviaci dělit na: − vyluhování: posun rozpustných solí, − degradaci: posun uhličitanu vápenatého CaCO3, − illimerizaci: posun jílu, − podzolizaci: posun sloučenin železa a hliníku, obvykle spolu s organickými složkami. Zvláštní formou vyluhování je slancování, probíhající na zasolených půdách. Iluviace

Iluviace neboli obohacování je opakem eluviace. Při iluviaci se vyluhované součásti v určité vrstvě hromadí. Oglejení a glejový proces Oglejení a glejový proces probíhají v půdách zamokřených. Oglejení při periodickém převlhčování povrchovou vodou, glejový proces při více méně trvale zvýšené hladině podzemní vody.

Pro oglejení je typické střídání redukčních a oxidačních pochodů v půdě při střídavém převlhčování a vysychání svrchních půdních vrstev. Při něm se uvolňují sloučeniny železa a v období vysychání dochází k jejich shlukování do nápadných konkrecí, tzv. železitých

Půdotvorné procesy

10 / 63

bročků a jiných novotvarů. Při silnějším oglejení vznikají charakteristické mramorované horizonty. Znaků oglejení do hloubky ubývá. Podstatou glejového procesu je redukce sloučenin železa, případně manganu, podmíněná nedostatkem vzduchu – anaerobní podmínky, při současném zvýšení obsahu organických látek a rozkladu prvotních minerálů vlivem vysoké půdní kyselosti. Projevem je zajílení, šedá, zelenavá nebo namodralá barva zeminy, způsobená přítomností dvojmocného železa, případně rozptýleného nerostu vivianitu. Při slabším uplatnění tohoto procesu dochází ke střídání redukčních pochodů s oxidačními a ke vzniku rezivých skvrn. Znaků glejového procesu do hloubky přibývá. Solončakování Solončakování je půdotvorný pochod, při kterém jsou do půdního profilu vnášeny lehce rozpustné soli. Jedná se o sírany, uhličitany a chloridy jednomocných kationů, hlavně sodíku. V našich podmínkách jde nejčastěji o vynášení solí vzlínáním silně mineralizované podzemní vody a aridnějším klimatu. Slancování Slancování se vyznačuje vymýváním solí z povrchových vrstev a jejich akumulací ve spodině. Je třeba si uvědomit, že v půdě probíhá zpravidla několik půdotvorných procesů. Zásadním způsobem se však projevuje jeden z nich – hlavní půdotvorný pochod. Ostatní půdotvorné procesy nazýváme vedlejšími. Dojde-li k výraznějšímu uplatnění některého z vedlejších pochodů, pak mluvíme o podřízeném půdotvorném procesu. Pedologie je mnohem přesnější v popisu půdotvorných procesů. Rozděluje je na půdotvorné mikroprocesy, speciální půdotvorné procesy a půdotvorné makroprocesy. Na pochopení problematiky vzniku půdy však postačuje výše uvedené zjednodušení. Zakončeme tento oddíl obrázkem, který ukazuje směry základních pochodů v půdě. Obrázek 1.3.1. Půdotvorné pochody

Složení půdy

11 / 63

1.4 Složení půdy 1.4.1 Kapalná fáze – půdní roztok Kapalnou fází půdy rozumíme půdní vodu a nazýváme ji půdním roztokem. Půdní

voda se dělí na gravitační vodu a kapilární vodu. Gravitační voda vsakuje póry většími než 0,2mm směrem do hloubky. Podléhá tedy

zemské gravitaci. V kypré, písčité půdě vsakuje voda až po nepropustnou vrstvu, kde může vytvářet podzemní vodu. V těžších půdách vsakuje voda pomaleji a dostává se z části i do kapilárních pórů.

Kapilární voda se udržuje v kapilárních pórech, které jsou menší než 0,2mm. Pohybuje se všemi směry, a to vždy z vlhčího místa k suššímu. Pohybuje-li se voda vzhůru, hovoříme o vzlínání. Pohybuje-li se do stran (vodorovně), hovoříme o prosakování. Čím jsou póry menší, tím výše nebo dále se jimi voda může pohybovat, ale tím pomaleji. Kapilární vodu mohou odjímat rostliny svým kořenovým systémem, protože kapilární voda je v kapilárách poutaná velmi slabě. Je tedy zdrojem živin pro rostliny.

Složení a koncentrace půdního roztoku jsou výsledkem působení řady fyzikálních, chemických, fyzikálně chemických i biologických procesů probíhajících v půdě např. úroveň hnojení, vlhkost půdy, pěstované byliny, aktivita biologické činnosti, množství vody při deštích. Typické kationty K+, Na+, NH4

+, H+, Ca2+, Fe2+, Fe3+ . Typické anionty HCO3

-, SO42-, NO3

-, H2PO4-, OH-, Cl-.

Celková mineralizace v půdního roztoku může kolísat od několika setin procenta do několika procent (zasolené půdy). Ve „zdravých půdách“ činí obsah solí v půdním roztoku asi 0,05% - 015%.

Složení i koncentrace solí se v půdním roztoku během roku mění. Ke zvýšení koncentrace solí dochází zejména − hnojením, − vysycháním půdy, − zvětráváním, − intenzívní mineralizací organických látek. Ke snížení koncentrace solí vede − zvýšení půdní vlhkosti, − odčerpání živin rostlinami i mikroorganismy, − vyplavení nebo jejich imobilizace do nerozpustných forem atd.

1.4.2 Plynná fáze – půdní vzduch Plynná fáze půdy je tvořena půdním vzduchem, který je významný pro biologické a

chemické procesy v ní probíhající. Vyplňuje póry bez vody a oproti atmosférickému vzduchu obsahuje zpravidla více CO2, méně O2 a zvýšené množství vodních par. I když mezi půdou a ovzduším dochází neustále k výměně plynných složek v závislosti na gradientu parciálních tlaků CO2 směrem z půdy a O2 z ovzduší do půdy, nedochází k plynulému vyrovnávání rozdílů. Oxid uhličitý v půdním vzduchu dosahuje v průměru 0,3%; tedy asi 10krát větší než ve vzduchu. V podmínkách nedostatečné aerace může obsah CO2 činit 1-5%. Obsah CO2 se v půdě zvyšuje v důsledku rozkladu organických látek půdními mikroorganismy, dýcháním kořeny rostlin, nedostatečným provzdušněním. Oxid uhličitý CO2 s vodou tvoří kyselinu uhličitou H2CO3, která je významným regulátorem reakce půdy (rozmezí pH 5,2-6,5) a působí přímo i při výživě rostlin uhlíkem.

Složení půdy

12 / 63

Obsah kyslíku v půdním vzduchu se pohybuje v rozmezí 10-20% a zajišťuje dýchání všech půdních organismů, slouží k oxidaci organických i minerálních látek. Nedostatek kyslíku vede k redukci zvláště Fe a Mn sloučenin Obsah dusíku ve formě NH3 je v půdním vzduchu oproti atmosférickému rovněž zvýšen. Dusík N2 se uplatňuje při volné a symbiotické fixaci a v anaerobních podmínkách je z NO3

- opět uvolňován dusík ve formě NOX případně jako elementární N2 denitrifikací. Vzduch se do půdy dostává kypřením. To se má provádět pravidelně.

1.4.3 Pevná fáze Pevná fáze je tvořena složkou anorganickou a organickou. Za základní složku se považuje anorganická část, která vzniká zvětráváním matečné horniny a v půdě převažuje. Jejím základem jsou hlinitokřemičitany. Dále to jsou nerozpustné formy uhličitanů, síranů, dusičnanů, fosforečnanů atd. Z kationtů pak železo, hořčík, vápník, mangan, sodík, draslík atd. Organická část je tvořena živou a neživou složkou. Mezi živou složku patří tzv. půdní organizmy. Mají rozličnou velikost a jsou nutnou složkou půdy, protože jsou zdrojem biologické činnosti půdy. Jejich množství podstatně ovlivňuje úrodnost půdy. Nejdůležitějšími půdními organizmy jsou mikroorganizmy a žížaly. Žížaly, patří mezi makroedafon, tvoří až 40% podílu organizmů v půdě. Na 1 ha je jich asi 1 tuna. Jejich význam je v

- provzdušňování půdy, - vytváření kapilár pro zadržování vody, - obohacování půdy o humus a minerální látky svými výkaly.

Mikroedafon půdy je z hlavní části tvořen bakteriemi. Rozkládají organickou hmotu na jednodušší látky, které dále mineralizují, a tím zajišťují živiny pro rostliny. Zajišťují tak koloběh látek.

Mezi nejdůležitější baktérie patří dusíkaté baktérie. Ty rozkládají organické dusíkaté látky až na minerální (anorganickou) formu, která je přístupná rostlinám. Např. amonizační baktérie vytvářejí amoniak (amonné ionty), nitrifikační baktérie okysličují amonné ionty na dusitany a dusičnany, které jsou zdrojem dusíku pro rostliny. Obě skupiny baktérií potřebují ke svému životu dostatek vzduchu.

Opakem nitrifikačních baktérií jsou denitrifikační baktérie, které redukují dusičnany až na volný dusík, čímž zbavují půdu dusíku.

V půdě žijí i tzv. nitrogenní baktérie, které dokáží zachytit vzdušný dusík a přeměnit jej na amonné ionty nebo až na dusičnany. Tyto baktérie žijí v symbióze s některými rostlinami. Příkladem jsou hlízkovité baktérie, které žijí na kořenech hrachovitých nebo vikvovitých.

Humus je směs organických látek v půdě v různém stupni rozkladu a látkové přeměny. Spolu s jílem zajišťuje poutání živin v půdě a jejich uvolňování pro výživu rostlin (sorpční komplex půdy). Humus je tedy neživou organickou složkou půdy vzniklou z odumřelých organizmů.

Složení humusu Nejvíce prozkoumanou složkou humusu jsou huminové kyseliny a jejich soli humáty.

Hlavní strukturní jednotkou huminové kyseliny je uhlíkatý cyklus s bočními řetězci. Na ně se váží funkční skupiny např. karboxylové, hydroxylové, fenolické, ketonické atd. Huminové kyseliny také obsahují aromatická jádra a dusíkaté heterocykly.

Složení půdy

13 / 63

Soli huminových kyselin humáty s oxidačním číslem +I (Na+, K+, NH4+) jsou ve vodě

rozpustné. Vápenaté humáty, které převládají, a hořečnaté (+II) humáty jsou nerozpustné stejně jako humáty s kationty s oxidačním číslem +III (Fe3+, Al3+).

Další rozšířenou složkou humusu jsou fulvokyseliny a jejich soli fulváty. Jedná se o vysokomolekulární organické sloučeniny, které v základních cyklech obsahují dusík. Jinak obsahují stejné funkční skupiny jako humáty. Fulváty s kationty s oxidačním číslem +II jsou narozdíl od humáty rozpustné ve vodě.

Pro úrodnost půdy je důležitý neutrální humus, který obsahuje dostatek vápníku. Nejmenší částicí půdy je micela. Jejím základem je jádro, které vytváří buď

anorganický hydratovaný oxid křemičitý (křemičitan) nebo organická huminová kyselina. Kolem jádra je tzv. nabíjecí vrstva, která určuje charakter půdní micely. Podle ní se micely rozdělují na kyselé (acidoidy), zásadité (bazoidy) a obojaké (amfolitoidy). Následuje kompenzační vrstva stálých iontů, která kompenzuje náboj nabíjecí vrstvy. Tato vrstva nevyměňuje ionty s půdním roztokem. Nejvzdálenější vrstva od jádra micely je kompenzační vrstva výměnných iontů. Tato vrstva vyměňuje ionty s půdním roztokem a je hlavním faktorem sorpční schopnosti půdy.

Acidoidy mají nabíjecí vrstvu zápornou, kompenzační vrstvy obsahují kationty, a je tedy kyselá. Bazoidy mají nabíjecí vrstvu kladnou, kompenzační vrstvy obsahují anionty, a je tedy zásaditá. V našich zeměpisných šířkách převládají acidoidy.

Složení půdy

14 / 63

Živá složka půdy – edafon – je velmi důležitou složkou půdy. Tvoří ji

- fauna např. prvoci, hlísti, červi, - součásti živých rostlin např. kořeny, hlízy, - mikroorganizmy např. baktérie, houby, řasy, plísně.

Edafon se podílí na vzniku půd při zvětrávání, humifikaci a oběhu živin. Rozděluje se podle velikosti na mikroedafon a makroedafon.

Barva

15 / 63

2 Základní vlastnosti půdy

Pro charakteristiku stanoviště, především z hlediska agronomického a ekologického, se používají soubory parametrů, které slovně nebo číselně charakterizují půdní vlastnost. Stanovují se subjektivně (v terénu) nebo objektivně laboratorními analýzami v laboratoři po odebrání vzorků.

Mezi základní skupiny charakteristik patří - morfologická charakteristika, - základní fyzikální vlastnosti půd, - chemické vlastnosti půd, - biologické vlastnosti půd.

Bez ohledu na skupiny uvádíme vybrané vlastnosti půd.

2.1 Barva 2.1.1 Popis

Barva je důležitou charakteristikou při popisu půdního profilu. Vztahuje se k individuálním diagnostickým horizontům. Rozhodujícím činitelem určujícím barvu půdy v povrchových humusových horizontech je obsah organické hmoty, v podpovrchových a substrátových horizontech je to pak přítomnost minerálů a oxido – redukční podmínky. Zjišťuje se odhadem nebo přesněji podle Munsellovy barevné škály, kde je srovnáváním se stanovenými stupnicemi určována barva (hue), sytost (chroma) a odstín (value).

2.1.2 Rozsahy, kritéria Zemědělské půdy

Zabarvení jednotlivých vrstev (horizontů) půdního profilu je důsledkem půdotvorných faktorů a u zemědělských půd významně i typem a intenzitou kultivace. Pokud má humusový horizont vyšší mocnost než je hloubka kultivace (např. černice, některé černozemě), je ornice barevně málo odlišitelná od podorničí. U většiny orných zemědělských půd vznikla ornice kultivací a homogenizací původního humusového horizontu a části hlouběji uloženého horizontu (B, E, C). Tak se vytvořil relativně ostrý barevný přechod mezi ornicí a podorničím. Orniční horizont má většinou zabarvení v odstínech mezi šedavě hnědou a černou, podle obsahu organické hmoty, barva hlubších horizontů je výsledkem pedogenetických procesů a mineralogického složení substrátu. Nečastější zastoupení barev podle Munsellovy barevné škály je v kategorii 10 Y R (od černé přes hnědou a žlutavě hnědou ke světlým šedavým odstínům). Lesní půdy

U lesních půd je tmavý až černý humusový horizont soustředěn většinou na relativně tenkou povrchovou vrstvu s akumulací humusu. Postupně, směrem do hloubky se obsah humusu snižuje, což ovlivňuje i zabarvení půdy. Profily lesních půd jsou barevně variabilnější než u půd zemědělských, kde dochází k homogenizaci svrchní orniční vrstvy kultivací. Vlastní organický horizont na povrchu půdy se barevně výrazně odlišuje od minerálních horizontů. Také povrchové vrstvy minerální půdy jsou v různé míře prosyceny humusovými látkami a podle toho vyznívá i jejich vybarvení. Zbarvení minerální půdy může zřetelně dokládat průběh půdotvorných procesů, podzolizace, vytváření slepenců, oglejení. Význam pro vybarvení, mimo humusu, mají především oxidy železa, event. manganu.

Struktura

16 / 63

2.1.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Využitelnost spočívá v použití měřítka pro odhad obsahu organické hmoty v půdě.

Současně je barva jedním z kritérií používaných v taxonomii půd a v rozlišení diagnostických horizontů.

V typologii lesních půd je barva důležitým indikátorem procesů, které v půdě probíhají a klasifikační systémy se o vybarvení profilů lesních půd opírají.

2.2 Struktura 2.2.1 Popis Hodnotí velikost, tvar, vyvinutost a stav povrchu půdních agregátů a prostory mezi

nimi. Je určována faktory fyzikálními (vysychání, zvlhčování, mrznutí, tání), chemickými (mineralogická skladba, chemické vazby, tvorby agregátů), biologickými (působení kořenů, půdních živočichů, a mikroorganismů). Stanovuje se pro jednotlivé horizonty.

2.2.2 Rozsahy, kritéria Struktura není kvantifikována. Základní typy půdní struktury uvádí tabulka Základní typy struktury půdy.

kulovitá polyedrická hranolovitá (prismatická) deskovitá hrudovitá polyedrická hrubě prismatická deskovitá hrudkovitá drobně

polyedrická prismatická destičkovitá

drobtová drobně prismatická lístkovitá jemně drobtová práškovitá

2.2.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Vzhledem k subjektivnímu charakteru určování struktury je využití této vlastnosti pro

legislativní předpisy problematické. V obecném popisu půd by však charakteristika strukturního stavu neměla chybět.

To platí i pro lesní půdy. Přesto jsou základní typy struktury dosti charakteristickou vlastností určitých typů lesních půd .

2.3 Textura (zrnitost) 2.3.1 Popis Zrnitost udává velikost a poměrné zastoupení jednotlivých půdních frakcí. Zrnitost se

velmi významně podílí na průběhu pedogenetických procesů, ale i na agronomické a ekologické charakteristice půdy. Používají se různé klasifikace zrnitosti. V ČR se doposud nejčastěji používá jednoduchá a praktická Novákova klasifikace. Přesnější klasifikace je uvedena v rámci Taxonomického klasifikačního systému půd ČR (Němeček, 2001).

Na základě výsledků laboratorních rozborů je možné půdu přesně zařadit do skupiny zrnitosti podle poměru jednotlivých frakcí. V terénu se zrnitost odhaduje prstovou zkouškou a k vyjádření se používá klasifikační stupnice zrnitosti. Zařazením půdy podle zrnitosti je dán půdní druh.

Textura (zrnitost)

17 / 63


Podle různých klasifikací je hodnoceno zastoupení jednotlivých zrnitostních tříd (frakcí). U nás se nejvíce používá Novákova klasifikace půdní zrnitosti kritéria pro hodnocení zrnitostního rozboru jsou pak dána v tabulce Novákova klasifikace půdního druhu (příloha č. 8 k vyhlášce č. 275/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

procento jílnatých částic < 0,01 mm označení půdního druhu

0 – 10 písčitá p 10 – 20 hlinitopísčitá hp lehké

20 – 30 písčitohlinitá ph 30 – 45 hlinitá h střední

45 – 60 jílovitohlinitá jh 60 – 75 jílovitá jv > 75 jíl j

těžké

Kritéria hodnocení zrnitostního rozboru.

velikost zrn název frakce způsob stanovení menší 0,001 mm jíl přímo 0,001 - 0,01 mm jemný a střední prach dopočtem menší 0,01 mm jílnaté částice přímo 0,01 - 0,05 mm hrubý prach přímo + dopočtem 0,05 - 0,25 mm jemný písek dopočtem 0,25 - 2,00 mm střední písek přímo

Většina našich půd spadá do kategorie střední, půdní druh hlinitý. Zastoupení půdních

druhů na základě pozorovacích ploch bazálního monitoringu půd udává tabulka Počty pozorovacích ploch bazálního monitoringu půd v jednotlivých kategoriích půdního druhu (Kňákal, 2000).

druh půdy horizont

p hp ph h jh jv j celkem

počet ornice 0 27 45 85 16 1 1 218 podorničí 3 23 33 72 27 8 1 214 spodina 15 16 28 52 23 8 3 188

Voda v půdě

18 / 63

Lesní půdy Pro část lesních půd má značný význam právě příměs hrubších částic - skeletu. Ten

pak velmi značně ovlivňuje jak půdotvorné procesy, tak i úrodnost půdy. V horských oblastech je možno se setkat s podklady tvořenými jen skeletem a organickým horizontem. V takovém případě jde o stanoviště mimořádně citlivá na zásahy do lesních porostů a vegetačního krytu vůbec. Podrobnější rozdělení skeletu podle ČSN 72 1001.

velikost částic v mm název 2 - 8 drobný štěrk 8 - 32 střední štěrk

32 - 128 hrubý štěrk 128 - 256 kameny nad 256 balvany

K roztřídění jemnozemě i jílovitých frakcí se používá klasifikace podle Nováka,

stejně jako pro půdy zemědělské.

2.3.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Půdní druh je důležitý parametr, který ovlivňuje i další vlastnosti půdy. Využitelnost je

především jako jedna z charakteristik úrodnosti půd a dále jako kritérium třídění pro použití diferencovaných limitů obsahů rizikových látek v půdě a obsahů živin v půdě.

Textura je též parametrem, který vstupuje do metodických postupů výpočtu zranitelnosti půd.

2.4 Voda v půdě 2.4.1 Popis Obsah vody v půdě je zásadní parametr ovlivňující růst rostlin. Aktuální zásoba vody

v půdě závisí především na srážkách a výšce hladiny podzemní vody. Důležitá je však vlastnost půdy zadržovat vodu, jež závisí především na textuře a struktuře. K popisu této charakteristiky se používají půdní hydrolimity:

– maximální vodní kapacita (maximální množství vody, které je půda schopna zadržet)

– polní vodní kapacita (obsah vody v půdě po ztrátě vody gravitační) – bod vadnutí (obsah vody při kterém již rostliny nejsou schopny překonat síly

poutající molekuly vody v půdě) – maximální kapilární vodní kapacita (schopnost půdy zadržovat vodu pro

potřeby rostlin) – retenční vodní kapacita (obsah vody zadržený v kapilárních pórech)

V terénu se vlhkost určuje pocitem, který zemina vyvolává stiskem v dlani. Používá se pětistupňová základní stupnice: 1. vyprahlá 2. suchá 3. vlahá 4 vlhká 5.mokrá. Je též důležitým doprovodným znakem pro charakteristiku barvy a konzistence.


Existují pouze orientační hodnoty rozsahů hydrolimitů. Tabulka uvádí průměrné hodnoty půd ČR pro maximální kapilární vodní kapacitu stanovovanou rozborem neporušeného půdního vzorku. Schematicky je znázorněno rozložení hydrolimitů v závislosti na vodním potenciálu na obrázku.

Konzistence půdy

19 / 63

Průměrné hodnoty maximální kapilární vodní kapacity pro jednotlivé druhy půdy. Výsledky hodnocení programu bazálního monitoringu půd (Kňákal, 2000).

druh půdy p hp ph h jh jv j

celkem horizont

maximální kapilární vodní kapacita v % ornice nd 30,73 34,87 35,24 37,77 41,26 46,48 35,07

podorničí 26,90 29,73 30,37 34,00 36,84 41,94 44,83 33,79 spodina 25,59 29,46 31,24 34,58 36,00 39,92 52,79 33,73

nd = nedefinováno (žádná plocha k dispozici) Lesní půdy

Rozložení vody a jednotlivé její formy v lesních půdách nejsou ovlivněny obděláváním, jsou dány přirozenými procesy, do jisté míry však závisí na hospodářských zásazích, druhovém složení porostů, probírkách, způsobu mýtních těžeb i na rozsáhlejších kalamitách. Schopnost lesních půd přijímat a zadržovat vodu je do značné míry ovlivněna mocností a kvalitou materiálu organického horizontu. Množství vody zadržované v silnějších vrstvách surového humusu v horských oblastech se pohybuje řádově v l02 m3 . ha-1.

2.4.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Využitelnost půdních hydrolimitů je pro praxi omezená protože se standardně

nestanovují. Důležité je uplatnění ve výzkumu a pokusnictví. V zahraniční legislativě se pro správní rozhodování nepoužívají.

2.5 Konzistence půdy 2.5.1 Popis Udává stupeň vzájemného poutání částic mezi sebou a lpění zeminy k cizím

předmětům. Klasifikuje se podle - stupně lepivosti: nelepivá → silně lepivá - stupně plasticity: neplastická → silně plastická - stupně pevnosti:kyprá → velmi tuhá

2.5.2 Rozsahy, kritéria Nejsou uváděny pro absenci kvantifikace této vlastnosti.

2.5.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Používá se pouze pro orientační hodnocení půdy v terénu. V legislativě se nepoužívá.

2.6 Oxidačně-redukční potenciál půdy 2.6.1 Popis Tato veličina charakterizuje oxidační a redukční procesy v půdě Vyjadřuje se

milivoltech (mV) jako napětí elektrického proudu (rozdíl potenciálů) mezi dvěma elektrodami umístěnými v půdě nebo v půdním roztoku. Označuje se Eh. Jeho velikost závisí na koncentraci a vzájemném poměru oxidantů (látka schopná přijmout elektron) a reduktantů (látka schopná odevzdat elektron).

Obsahy živin

20 / 63

2.6.2 Rozsahy, kritéria Rozsahy Eh jsou velmi závislé na aktuálním stavu půd, především hydromorfních

poměrech. Kritéria stanovena nejsou. Orientační rozsahy v našich půdách je možno odvodit z tabulky udávající závislost mezi sloučeninami dusíku a Eh. Závislost mezi sloučeninami dusíku a Eh (Hraško, 1988).

Eh (mV) 750-480 480-340 340-200 200-0 NOx HO3 HO3 + NO2 NO NO + N2

2.6.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Oxidačně – redukční potenciál je sice významná vlastnost, která se podílí na

ovlivňování chemických pochodů v půdě, vzhledem ke značné proměnlivosti se však jako kritérium hodnocení kvality půd neuvádí zřídka. V legislativě se nepoužívá.

2.7 Obsahy živin 2.7.1 Popis Obsahy hlavních živin a mikroelementů jsou spolu s pH základním ukazatelem pro

agrochemické hodnocení půd. Obsahy se většinou stanovují jako přijatelná forma pro rostliny a jsou uváděny v mg.kg-1 půdy nebo v procentech. Hlavními živinami z hlediska agrochemického je dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síra, železo, k agrochemicky sledovaným mikroelementům se pak řadí bór, mangan, měď, molybden, zinek.


Kritéria pro hodnocení obsahů makroelementů, mikroelementů, poměru K : Mg a obsahy uhličitanů jsou uvedeny ve vyhlášce č. 275/1998 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 400/2004 Sb.). Příloha 2 uvádí průměrné obsahy hlavních živin na základě hodnocení výsledků bazálního monitoringu zemědělských půd ČR. Podrobnější informace o agrochemických vlastnostech půd vztažené k územním jednotkám (produkční bloky, katastry, okresy) jsou dostupné v databázích agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP), které provádí ÚKZÚZ v šestiletém cyklu. Kritéria pro konkrétní hodnoty obsahů jsou stanovena z hlediska minimálních úrovní. Maximální úrovně stanoveny nejsou, avšak nadbytek živin v půdě může působit negativně jak na mikroorganismy, tak na růst rostlin.

V rámci AZZP se nestanovují hodnoty pro dusík z důvodu relativně vysoké proměnlivosti, závislosti na klimatických podmínkách a aktuálním hnojení. Příloha 2, tabulky 5 – 7 uvádějí rozsahy hodnot obsahů minerálního dusíku v zemědělských půdách ČR na základě dlouhodobých sledování ÚKZÚZ v programu bazálního monitoringu půd, polních zkoušek a lyzimetrických sledování. Lesní půdy

Závislost mezi obsahem prvků v půdě a růstem lesních porostů i jejich vitalitou je v lesních ekosystémech podstatně volnější než v zemědělských kulturách. Jednak je celková spotřeba živin lesními porosty (tj.to množství, které se lesním půdám odnímá těžbou lesních produktů) podstatně nižší než zemědělskými plodinami, jednak jsou porosty, alespoň hlavních jehličnatých dřevin a částečně i listnatých dřevin silně závislé na koloběhu látek mezi porosty a půdou. Tam je pak velmi oslabena přímá vazba mezi koncentrací určitého prvku v půdě a růstem resp. jinou reakcí určité dřeviny.

Obsahy živin

21 / 63

V lesních půdách je vždy nezbytné posuzovat odděleně obsahy biogenních i rizikových prvků v organickém horizontu (nadložním humusu) a v minerální půdě.

V organickém horizontu je především důležitý celkový obsah prvků, protože se předpokládá, že to, co je v této vrstvě obsaženo, tvoří pohotovější zásobu a dřeviny z ní také část živin běžně čerpají. Dnes je doporučeným postupem ke zjištění této zásoby analyzovat materiál lučavkou královskou. Organický horizont je bezprostředně ovlivněn i depozicí látek z ovzduší. Některé z nich (např. olovo) jsou z větší části v této vrstvě poutány a proto obsah některých rizikových prvků a látek může v nadložním humusu dosáhnout velmi vysokých koncentrací. Jejich stanovení pak podává obraz o zatížení dané lokality i s větším časovým odstupem.

V minerálních půdách nás zajímají jednak celkové zásoby biogenních prvků, jednak ta část z nich, kterou mohou dřeviny bez potíží přijímat (přístupná zásoba živin). Výsledky celkových analýz určují to, co může být využito v dlouhodobé perspektivě (tedy řádově v generacích lesa). Jsou však základem i pro bilance např. celkových ztrát působených kyselou depozicí. Určují se dnes běžně ve výluhu vzorku půdy lučavkou královskou, dříve ve výluhu 20 % kyselinou solnou. U dusíku jde v lesních půdách vždy jen o celkovou zásobu, údaje o obsazích minerálních forem dusíku jsou jen výjimečné.

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský podle zákona 156/1998, ve znění pozdějších předpisů, organizuje průzkum stavu povrchových půdních vrstev na převážné části lesů ČR podle přírodních lesních oblastí, analyzuje půdní vzorky a zpracovává výsledky. Sledují se koncentrace všech hlavních rostlinných živin i vybraných stopových prvků. Výsledky průzkumu podle jednotlivých přírodních lesních oblastí jsou však k dispozici již od roku 1993. V současnosti probíhá již druhý cyklus průzkumu. V tomto rámci se pro stanovení přístupných živin používá extrakční činidlo Mehlich III. Výsledky stanovení bazických kationtů v tomto extrakčním činidle ve větších souborech se významně neliší od stanovení výměnných bazí. jinými metodami.

Obsahy živin v lesních půdách jsou obecně velmi nízké ve srovnání se zemědělskými půdami.

2.7.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Obsahy makroelementů a mikroelementů jsou spolu s pH nejvýznamnějším

agrochemickým ukazatelem, používaným v zemědělské praxi. Hodnota pH a kategorie zásobenosti půd živinami (P, K a Mg - přijatelný obsah ve výluhu Mehlich III) jsou pro uživatele zemědělské půdy dány vyhláškou č. 275/1998 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků (ve znění vyhlášky č. 400/2004 Sb.), na základě zákona č. 156/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Uvedené kategorie zásobenosti a příslušná kritéria jsou podkladem pro sestavování plánů hnojení. Použití obsahů živin v půdě jako kritérií pro opatření v oblasti environmentální je problematické. Ve vztahu k dusíku je zakotveno ve Směrnici Rady 91/676/EEC, o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů jejíž implementací do české legislativy je Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.

Zjišťování obsahů živin v půdě je podkladem pro sestavování plánů hnojení a pro hodnocení úrodnosti půd z krátkodobého pohledu.

Obsah humusu

22 / 63

Stanovení minerálního dusíku v půdě (Nmin = N-NO3 + N-NH4) je možné použít jako diagnostický ukazatel, brzy na jaře pro zpřesnění potřeby hnojení, nebo na podzim před zámrzem pro zjištění případného nebezpečí vyplavení nitrátového dusíku a ohrožení kvality vod.

Chemismus lesních půd, obsahy živin v půdách a jejich celková úrodnost jsou důležitým kriteriem pro vymezování lesních typů.

Zjišťování koncentrací a celkových obsahů prvků v nadložním humusu a minerální půdě je i podkladem při rozhodování o obnovných cílech, pro posuzování příčin nepříznivého vývoje zdravotního stavu lesních porostů a pro rozhodování o melioraci půd a přihnojování kultur a porostů v kritických případech.

2.8 Obsah humusu 2.8.1 Popis Obsah humusu (organické hmoty) je velmi důležitým parametrem ovlivňujícím

úrodnost půdy i funkci půdy v ekosystému. Zjišťuje se stanovením oxidovatelného organického uhlíku (COX) a vynásobením přepočítacím koeficientem 1,724 na humus. Tento přepočet platí za předpokladu, že humus obsahuje 58% uhlíku.

Důležitým parametrem je kvalitativní složení humusu, které se vyjadřuje poměrem uhlíku k celkovému dusíku v půdě nebo poměrem humnových kyselin a fulvokyselin. U poměru uhlíku k celkovému dusíku (C : N) je číslo < 10 považováno za ukazatel dobré kvality humusu. Čím je číslo větší než 10, tím je humus méně kvalitní. Poměr humnových kyselin a fulvokyselin je spolehlivějším ukazatelem kvality. Např. u podzolových půd se tento poměr pohybuje do 0,5, u černozemních půd je většinou větší než 2.


Obsah humusu se vyjadřuje v % a v humusovém horizontu normálních zemědělských půd (vyjma organické půdy) se pohybuje od několika desetin procenta až po 5%, i více. Základní klasifikaci půd podle obsahu humusu udává tabulka 1 a 2.

Obsah humusu se zjišťuje v terénu odhadem (podle barvy humusového horizontu, půdního typu, erozně – akumulačních poměrů) a laboratorně stanovením oxidovatelného organického uhlíku (COX) s vynásobením přepočítacím koeficientem 1,724 na humus. Tento přepočet platí za předpokladu, že humus obsahuje 58% uhlíku. Hodnocení obsahu humusu.

Obsah humusu v % Zásoba humusu < 0.5 extrémně nízká 0,5 – 1,0 velmi nízká 1,0 – 2,0 nízká 2,0 – 3,0 střední 3,0 – 5,0 dobrá > 5,0 velmi dobrá

Obsah humusu

23 / 63

Hodnocení obsahu humusu v půdách lehkých a ostatních (Prax, 1995). Obsah humusu v půdách (% hmotnostní) Půdy lehké střední a těžké

Bezhumózní 0 0 Slabě humózní < 1 < 2 Středně humózní 1 - 2 2 – 5 Silně humózní > 2 > 5 Jako kritérium pro hodnocení ztrát organické hmoty lze použít kritéria pro hodnocení eroze. Lesní půdy

Obsah, forma a distribuce organických látek v půdním profilu patří k parametrům které nejvíce odlišují lesní půdy od zemědělských.

Výživa porostů, jejich stabilita, produkce i funkce, jsou ovlivněny množstvím a kvalitou materiálu v organickém horizontu (nadložním, povrchovém humusu ).

Pro posuzování organického horizontu je vypracována celá řada různých klasifikací. Základem je však klasické třídění na mor (surový humus), moder a mul.

Mor (surový humus) je forma humusu vznikající při zbrzděném rozkladu organické

hmoty, to se projevuje výrazným rozčleněním organického horizontu na jasně oddělené alespoň 3 vrstvy :

- hrabanku, (A00, L), tvořenou nerozloženými, nebo nepatrně rozloženými zbytky opadu, bez dalších příměsí,

- drť (A01, F) - směs polorozložených částic, často bez možnosti identifikovat výchozí materiál, zpravidla obsahuje i houbové hyfy a zbytky jemných kořínků ,

- měl (A02, H) - amorfní materiál, tvořený převážně vlastním humusem, většinou ostře oddělený od povrchu minerální půdy.

Zásoba surového humusu v porostech typických pro výskyt tohoto nadložního horizontu (smrčiny vyšších poloh) se pohybuje mezi 80 a 100 t sušiny na 1 hektar. Menší akumulace je zjišťována ve smrkových monokulturách v nižších polohách, naopak vyšší, až do více než 200 t.ha-1 na stanovištích náchylných k rašelinění. Důležité je, že podíl spalitelných látek v tomto materiálu dosahuje až 90 %.

Moder se většinou vyskytuje v listnatých porostech v příznivějších podmínkách.

Ukazuje však na poněkud zpomalený postup rozkladu ústrojných zbytků. Od moru se liší tím, že nelze od sebe oddělit vrstvu drtě a hrabanky, měl se místí s povrchem minerální půdy.

Zásoba moderu je většinou do 30 t suš. ha-1, jen ve smrkových porostech za příznivých podmínek v nižších polohách může být zásoba vyšší. Obsah spalitelných látek je cca 50 %.

Mul. Na podzim je jasně patrná hrabanka, další dva subhorizonty splývají, během

vegetační doby zpravidla je na povrchu půdy směs dosud nerozloženého opadu a drtě i měli, mísící se především činností členovců s povrchem minerální půdy. Je charakteristickou humusovou formou pro lesní půdy s nejčilejším metabolismem, pod listnatými porosty např. v lužních lesích.

Zásoba tohoto typu organického horizontu je většinou do10 t suš.ha-1 se spalitelným podílem zpravidla pod 30 %.

Půdní reakce

24 / 63

Obsah humusu v minerálních horizontech lesních půd navazuje na nadložní humus. V porostech, kde se tvoří surový humus, je zpravidla podíl humusových látek v povrchových vrstvách minerální půdy nižší, při hladkém průběhu rozkladu organických zbytků a intenzivním koloběhu látek, podíl půdního humusu stoupá.

Je nutno upozornit na dosti běžnou nepřesnost v označování. Často se povrchová vrstva organické hmoty pod lesními porosty označuje jako humusová vrstva a materiál, ze kterého se skládá jako humus. Pod jedním názvem tak vystupují dvě odlišné věci. Jednak směs různých částí biomasy z lesního ekosystému v různém stavu rozkladu, často členěná do 2 - 3 jasně oddělených vrstev a humus, jako látka vznikající činností půdních organismů a vystupující i v hlubších vrstvách minerální půdy. Při tom tato látka je zpravidla obsažena i v organickém horizontu na povrchu lesních půd. Pro odlišení je tedy vhodné v lesnické terminologii používat názvu nadložní (organický) horizont, aby se předešlo nejednotnému výkladu.

2.8.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Obsah organické hmoty je jedním z nejdůležitějších ukazatelů kvality půdy pro

zemědělské využití. Ztráty organické hmoty jsou nejvážnějším projevem degradace zemědělského půdního

fondu. Hodnocení obsahu humusu (organické hmoty) by mělo sloužit k vyhodnocení potřeb dodávek organické hmoty organickými hnojivy a též k vyhodnocení provádění protierozních opatření a k případnému vyhodnocení jejich účinnosti. Obsah organické hmoty je jedním z možných kritérií pro zpracování diferencovaných hodnot limitních obsahů rizikových prvků v půdě.

Pro hodnocení lesní půdy je rozhodující především forma nadložního humusu. Je do značné míry ovlivněna i hospodařením (druhová skladba, intenzita probírek). Je nutno zdůraznit, že jen do jisté míry. Např. ve smrčinách vyšších poloh je tvorba surového humusu přirozeným jevem.

2.9 Půdní reakce 2.9.1 Popis Půdní reakce se označuje číslem pH, které je záporným logaritmem koncentrace

vodíkových iontů. Prakticky se pH půdy stanovuje jako výměnné nebo aktivní. Výměnné pH (výměnná kyselost) charakterizuje ionty vázané sorpčním komplexem a

stanoví se výluhem neutrální solí (KCl), označuje se jako pH/KCl. Je způsobena uvolněnými ionty vodíku H+ z výměnné vrstvy micel. Stanovení v sobě zahrnuje i aktivní pH.

Aktivní pH (aktivní kyselost) je pH půdního roztoku a stanoví se vodním výluhem. Označuje se jako pH/H2O. Je to nejnebezpečnější forma pH. Je způsobena volnými oxoniovými ionty.

Pro potřeby agrochemie (výpočet dávek vápenatých hnojiv pro vápnění) a pro kategorizaci půd podle pH se používá pH výměnné. Platí, že aktivní pH má hodnotu o 0,5 až 0,6 vyšší než výměnné pH.

Půdní reakce

25 / 63

2.9.2 Rozsahy, kritéria Zemědělské půdy Kritéria pro hodnocení půdní reakce výměnné (příloha č. 5 k vyhl. č. 275/1998, ve znění pozdějších předpisů).

hodnota pH půdní reakce < 4,5 extrémně kyselá 4,6 – 5,0 silně kyselá 5,1 – 5,5 kyselá 5,6 – 6,5 slabě kyselá 6,6 – 7,2 neutrální 7,3 – 7,7 alkalická > 7,7 silně alkalická

Lesní půdy

Lesní půdy jsou od přírody kyselejší než půdy zemědělské. Proto i celé hodnocení, pokud je posuzujeme jen z pohledu rozložení pH v lesních půdách, je proti zemědělským jasně posunuto. Kritéria pro hodnocení půdní reakce pro lesní půdy (Klimo 1992, doplněno).

rozpětí pH/KCl rozpětí pH/H2O označení pod 3 pod 3,5 extrémně kyselá 3 - 4 3,5 - 4,5 velmi silně kyselá 4 - 5 4,5 - 5,5 silně kyselá 5 - 6 5,5 - 6,5 kyselá 6 - 7,1 6,5 - 7.2 slabě kyselá - neutrální nad 7,1 nad 7,2 alkalická

Je však nutno uvést, že slabě kyselé a neutrální půdy se pod lesními porosty u nás

nevyskytují a převážná většina půd pod jehličnatými porosty spadá do kategorie velmi silně až extrémně kyselých půd (Materna 2002).

Významnější z ekologického hlediska je třídění podle pásem ústojčivosti a podle ukazatelů, na kterých jsou závislá (Ulrich 1981): rozsah pH/H2O pásmo ústojčivosti 6,2 - 8,6 neutrální dáno obsahem uhličitanů a jejich reakcemi 5,0 - 6,2 slabě kyselá reagující složkou půdy jsou primérní silikáty (živce, slída) zvětrávání silikátů a uvolňování živin 4,2 - 5,0 zóna ústojčivosti daná kationtovou výměnnou kapacitou, mírně kyselá vstupující H+ je pufrován výměnou za bazické kationty vymývání Ca a Mg 3,0 - 4,2 hliníková zóna ústojčivosti. Reagují oxidy hliníku a křemičitany silně kyselá uvolňují se anorganické sloučeniny Al do půdního roztoku pod 3,0 zóna ústojčivosti železa extrémně kyselá Vstupující H+ je pufrován oxidy železa. Vysoké koncentrace Al, Fe a H+ v půdním roztoku.

Sorpční schopnost půdy

26 / 63

Se stoupající kyselostí klesá úrodnost lesních půd a jejich vhodnost pro růst náročnějších dřevin. Pod pH = 4,2 pak se již může uplatnit toxický vliv sloučenin hliníku a železa, projevující se odumíráním jemných kořínků dřevin, narušením minerální výživy dřevin.

2.9.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Půdní reakce je jednou ze základních vlastností hodnotících stav půdy. Hodnoty pH

významně ovlivňují i další půdní charakteristiky – půdní procesy, biopřístupnost a mobilitu živin a rizikových prvků. Hodnota pH je jedním z kritérií pro zpracování diferencovaných hodnot limitních obsahů rizikových prvků v půdě. Viz také příloha.

V lesních půdách je hodnota pH jedním ze základních ukazatelů stavu půd. Je žádoucí jej respektovat při výběru vhodných dřevin pro zalesňování, při rozhodování o melioraci půd i o dalších zásazích..

2.10 Sorpční schopnost půdy Sorpční schopnost půdy je schopnost půdy vázat z půdního roztoku různé ionty a

molekula tím zadržovat živiny v půdě. Poutání živin k půdě je velmi složitý proces. Můžeme v něm vidět několik druhů sorpcí, a to fyzikálně-chemickou sorpci, chemickou sorpci a biologickou sorpci.

2.10.1 Fyzikálně-chemická sorpce Fyzikálně-chemická sorpce je schopnost koloidních částic půdy – micel – poutat ionty.

V českých půdách převažuje poutání a výměnu kationtů za kationty. Rozdělujeme ji na dvě formy.

Výměnná sorpce kationtů je výměna kationtů micely z vrstvy výměnných kationtů za kationty půdního roztoku. Hnojení podporuje tuto sorpci. Sorpce je striktně elektroneutrální. Např.

SK2--Ca2+ + 2 NH4+ → SK2--(NH4

+)2 + Ca2+ SK--H+ + K+ → SK--K + H+

SK znamená sorpční komplex půdy. Tato sorpce je ovlivňována mnoha faktory zejména pH půdního roztoku, koncentrace

měněných kationtů, vlastnosti kationtů. Je mnohem více způsobena organickými micelami než anorganickými.

Nevýměnná sorpce kationtů je jev, kdy jílovité micely nabobtnají a kationty z půdního roztoku se dostanou až do nevýměnné vrstvy micely. Tím se jejich opětovné uvolnění velmi stíží.

Síla sorpce kationtů klesá v tomto pořadí: Al3+ > H+ > Ca2+ > Mg2+ > K+ > NH4+ > Na+

2.10.2 Chemická sorpce Chemická sorpce půdy je schopnost půdy zadržovat živiny následkem chemických

reakcí, které probíhají v půdě. Při nich se mění ve vodě rozpustné sloučeniny na nerozpustné nebo málo rozpustné sloučeniny. Tím se zachytí o pevnou složku půdy a zdrží se v půdě déle, než kdyby zůstaly rozpuštěné.

Např.: vysrážení fosforečnanů z rozpustných dihydrogenfosforečnanů Ca(H2PO4)2 + 2 Ca(HCO3)2 → Ca3(PO4)2 + 4 H2CO3

Sorpční schopnost půdy

27 / 63

V kyselých půdách probíhá vysrážení fosforečnanů trojmocným hliníkem nebo železem. Jedná se nepříznivý vliv. Někdy jej způsobuje převápnění.

Ca(H2PO4)2 + 2 AlCl3 → 2 AlPO4 + CaCl2 + 4 HCl

2.10.3 Biologická sorpce Jedná se o poutání živin mikroorganizmy žijícími v půdě a kořeny rostlin. Tato sorpce

zabraňuje ztrátám živin a navíc mikroorganizmy dokáží začlenit anorganické ionty do organických sloučenin. Po odumření mikroedafonu se jejich těla zmineralizují a živiny jsou přístupné půdnímu roztoku a rostlinám.

2.10.4 Význam sorpční schopnosti půdy Hlavním „úkolem“ půdního sorpčního komplexu je zadržet živiny pro rostliny. Jeho

poznání pomáhá správně půdu hnojit (kolik hnojiva, v jaké formě atd.). Proto se sorpční komplex rozděluje na Komplex sorpčně nenasycený Jeho vlastnosti jsou: - nedostatek dvojmocných kationtů, především silný nedostatek Ca - převaha sorbovaných vodíkových iontů, reakce kyselá - humidní klima - humus ve formě pohyblivých sloučenin kyselého charakteru - nestabilní struktura půdy, snadná degradace - půdy sorpčně nenasycené Komplex sorpčně nasycený jednomocnými kationty Jeho vlastnosti jsou: - převaha jednomocných kationtů, zejména Na - výrazně alkalické prostředí s velkou zásobou rozpustných alkalických solí, - suché klima kde výpar převládá nad srážkami - typická je silná peptizace, velká pohyblivost koloidů v půdním profilu, - vytváření fyzikálně nepříznivých vrstev a rozrušení půdní struktury - půdy solné Komplex sorpčně nasycený dvojmocnými kationty Jeho vlastnosti jsou: - převaha iontů Ca, Mg - půdní reakce kolem neutrální hodnoty, vysoké pufrační schopnosti - v sušším až mírně vlhkém klimatu - humus tvořen kondenzovanými huminovými kyselinami a nepohyblivými Ca humáty - dobrá agregační schopnost půdy, vodostálá struktura, fyzikální stav - sorpčně nasycené půdy

2.10.5 Ukazatele sorpčních vlastností půdy Celková sorpční kapacita T: Největší množství kationtů v milimolech nebo chemických ekvivalentech, které může poutat jeden kilogram zeminy. Množství sorbovaných bazí S: Udává množství bazických kationtů (CA, Mg, Na, K) v jednom kilogramu zeminy. Nasycenost sorpčního komplexu v % V: Udává podíl výměnných bazických kationtů v procentech z celkové sorpční kapacity.

100*TSV =

Měrná a objemová hmotnost půdy

28 / 63

2.11 Měrná a objemová hmotnost půdy 2.11.1 Měrná hmotnost půdy Představuje hmotnost jednoho metru krychlového pevné, neporézní zeminy (pevná fáze

půdy) v tunách. Jednotka t/m3. Průměrná měrná hmotnost našich minerálních půd se pohybuje kolem 2,6 – 2,7 t/m3. U organických půd pak pod 1,5 t/m3.

2.11.2 Objemová hmotnost půdy Představuje hmotnost jednoho metru krychlového půdy v jeho přirozeném uložení.

Jednotka t/m3. Je vždy nižší než měrná hmotnost. Závisí na půdních vlastnostech: zrnitosti,struktuře, vlhkosti, pórovitosti. Objemová hmotnost minerálních půd bývá mezi 0,8 – 1,8 t/m3. U organických půd pak 0,2 – 0,3 t/m3.

2.12 Biologické vlastnosti půd 2.12.1 Popis V půdě se vyskytuje velký počet mikroorganizmů i makroorganizmů, které se

souhrnně nazývají půdní edafon. Na 1 m2 se vyskytuje 1 – 200 tisíc jedinců makrofauny a miliardy jedinců mikrofauny. Na 1 ha se nachází 2 – 10 t živé půdní hmoty, což je asi 0,05 – 0,5 % z hmoty půdy.


Pro vysokou variabilitu se rozsahy základních biologických parametrů obecně většinou neuvádějí, pokud jsou uvedeny, měly by být vztaženy k určitým podmínkám, které je zásadně ovlivňují (roční období, kultura, obsah organické hmoty, vodní režim aj.). Nejčastěji jsou jako reprezentativní mikrobiální charakteristiky uváděny uhlík mikrobiální biomasy (Cbio), C mineralizace (respirace) a N mineralizace, protože jednoznačně souvisí s množstvím labilní frakce OM a rychlostí její přeměny.

Cbio tvoří 1-5% z Corg (w/w), Nbio 1-6% z Ntot (w/w). Za optimálních laboratorních podmínek je rychlost C mineralizace 3-30 µg.g-1.d-1 v minerálních půdách a 150-800 µg.g-1.d-1 v organických vrstvách. Odpovídající N mineralizace je v rozsahu 0,3-2,5 µg.g-1.d-1

v minerálních půdách a 3,0-15 v organických vrstvách (Gregorich, 1994).

Biologické vlastnosti půd

29 / 63

Orientační informaci o rozsahu a průměrných hodnotách hlavních mikrobiologických parametrů udávají výsledky šetření bazálního monitoringu půd ÚKZÚZ . Mikrobiální parametry v půdách bazálního půdního monitoringu UKZÚZ a CHKO. Deskriptivní statistika fyzikálněchemických a mikrobiálních parametrů na 33 plochách orných půd. (Sáňka et al., 2000). parametr průměr medián minimum maximum O/TTP T (mmol/kg) 208,0 195,0 100,0 500,0 + jíl (<0,01 mm) 35,2 36,1 16,0 68,7 - Corg (mg/g) 16,1 14,6 9,5 31,2 + Ntot (mg/g) 1,69 1,63 1,11 3,28 + C/N 9,55 9,41 7,81 13,7 - pH (KCl) 6,11 6,20 4,10 7,50 + Cbio (µg/g) 205,0 182,0 92,0 669,0 + Nbio (µg/g) 56,0 50,0 16,0 143,0 + Cbio/Nbio 3,81 3,72 1,81 8,25 - Cbio/Corg (%) 1,28 1,15 0,72 2,50 + RES (µgCO2-C/(g.h)) 0,79 0,68 0,28 1,51 + qCO2(µgCO2-C/(mgCbio.d)) 101,0 95,8 38,6 197,0 + AMO (NH4

+-N/(g.d)) 4,05 3,15 1,32 9,24 + SNA (ngNO2-N/(g.h)) 481 377 19,0 1568,0 - Bakterie (n/g) 1,72.108 1,74.108 5,59.107 3,34.108 - Délka hyf (m/g) 0,39 0,35 0,06 1,21 - (T – maximální sorpční kapacita, jíl – obsah jílnatých částic v %, Corg – organický uhlík, Ntot – celkový dusík, Cbio – uhlík mikrobiální biomasy stanovený fumigačně-extrakčně, Nbio – dusík mikrobiální biomasy stanovený fumigačně-extrakčně, RES – bazální respirace, qCO2 – metabolický koeficient, AMO – anaerobní amonifikace, SNA – krátkodobá nitrifikační aktivita, bakterie – počty bakterií mikroskopicky, délka hyf – délka hyf půdních hub mikroskopicky, O/TTP – znaménko (+) indikuje parametry ve kterých se signifikantně liší orné půdy a půdy trvalých travních porostů). Lesní půdy

Neexistuje soustavný průzkum ani soustavný monitoring biologických vlastností lesních půd.

Z jednotlivých parametrů charakterizujících biologickou aktivitu, jde především o metabolismus dusíku v půdách, tedy o nitrifikaci a amonizaci N sloučenin To je důležitý ukazatel, který má bezprostřední vztah k výživě dřevin a je zajímavý i z hlediska ochrany kvality vody (obsah dusičnanů) v zalesněných povodích.

2.12.3 Možnosti využití pro hodnocení půdy Vzhledem k uvedené variabilitě a závislosti na aktuálních podmínkách stanoviště se

prozatím tyto hodnoty v legislativě neuvádějí i když jsou jako jedno ze základních kritérií kvality půdy navrhovány.

Rozdělení kontaminantů

30 / 63

3 Kontaminanty v půdách

Kontaminanty rozumíme, podobně jako v ostatních složkách životního prostředí, látky, které se v půdách nemají vyskytovat z důvodu jejich vlivu na kvalitu půdy, snižování zemědělské produkce, snižování kvality úrody, jedovatosti apod. nebo se v půdě přirozeně vyskytují, ale jejich množství by nemělo překročit určitý limit, aby se neprojevily výše nepříznivé vlastnosti.

Potenciální nebezpečnost kontaminantů se tedy posuzuje z hlediska - ekotoxikologického (působení na ostatní složky ekosystému), - humanotoxikologického (působení na organismus člověka), - ekonomického (snížení výnosovosti rostlinné produkce). Nejvýznamnějším hlediskem je humanotoxikologické. Zde je důležitý vstup

kontaminantů do lidského organizmu. Může proběhnout po těchto hlavních cestách: půda – člověk: vdechování, přímý vstup do zažívacího ústrojí, půda – potravina – člověk: vstup přes rostliny jako suroviny pro výrobu potravin, půda – krmivo – zvíře – člověk: vstup přes živočišnou výrobu, půda – voda – člověk: vstup prostřednictvím povrchových a podzemních vod. Znečištění půdy, díky charakteru půdy, je vždy lokální a nemůžeme hovořit o

globálním znečištění. Látky se totiž váží na její pevnou složku a jejich dynamika není velká.

3.1 Rozdělení kontaminantů Kontaminanty půdy můžeme dělit podle různých hledisek. Nejobecnější dělení je

podle chemického charakteru. Dělíme je na a) anorganické: sem náležejí hlavně kovy, b) organické: náležejí sem pesticidy (hlavně insekticidy a herbicidy), PAU, dioxiny,

PCB, ropné produkty, c) radioaktivní: je zastoupena hlavně izotopem plutonia 239P, které má dlouhou dobu

rozpadu

Zákonná úprava ale rozděluje kontaminanty na rizikové prvky a rizikové látky. Podle zákona o hnojivech je rizikovým prvkem prvek, který může nepříznivě ovlivni tvlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec. Rizikovou látkou je látka, která může nepříznivě ovlivnit vlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec.

Rizikové prvky a látky jsou vyjmenovány v příloze vyhlášky ministerstva zemědělství o agrochemickém zkoumání půd. Rizikové prvky jsou

As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, V, Zn, Tl. Rizikové látky jsou

PAU (stanoveny jako součet 16 individuálních uhlovodíků) chlorované uhlovodíky PCB extrahovatelný organicky vázaný chlor adsorbovatelný organicky vázaný chlor POP dioxiny tzn. PCDD a PCDF

Rizikové prvky, jejich vlastnosti a nebezpečnost

31 / 63

3.2 Rizikové prvky, jejich vlastnosti a nebezpečnost Arsen (As) je v životním prostředí široce zastoupen. Přirozeně se nachází v zemské

kůře. Zvýšené obsahy jsou často vázány na ložiska některých kovů, např. v půdě v okolí hutě na těžbu a zpracování zlata v Kanadě (Yellowknife) bylo zjištěno > 20 000 mg/kg As. Emise As jsou celosvětově odhadovány na 73 540 t/rok, s rozložením 60 : 40 mezi přirozené a antropogenní zdroje. Zvýšené obsahy nacházíme v severních Čechách kolem tepelných elektráren. Rostlinami je arzén přijímán obtížně, jeho nebezpečí spočívá především v přímém vstupu do organismu nebo v kontaminaci vod.

Arsen je karcinogenní prvek (zejména trojmocný). Je známa rovněž jeho mutagenita. Kadmium (Cd) rovněž se přirozeně vyskytuje v zemské kůře. Často v rudách provází

zinek a olovo. Do půd se dostává z kalů (čistírny odpadních vod), atmosférickou depozicí a částečně provází fosforečná hnojiva. Emise Cd jsou celosvětově odhadovány na 8 100 t/rok, z čehož 7 300 t. připadá na antropogenní zdroje. Mezi rizikovými prvky se vyznačuje relativně vysokou mobilitou jak v půdním profilu, tak v systému půda – rostlina , popř. půda – voda. Jako oblast zatížená kadmiem je známo okolí města Shipham v Anglii, kde se jeho obsahy v půdě pohybují nad 350 mg/kg. V ČR se zřídka vyskytují obsahy nad 3-4 mg/kg, např. na Příbramsku.

Mezinárodní agentura pro výskyt rakoviny (IARC) zařadila Cd do II. stupně karcinogenů.

Rtuť (Hg) je mnohem méně zastoupena v zemské kůře. V našich půdách nejsou známy

lokality s přirozeně zvýšenou pozaďovou hodnotou. Veškeré nadlimitní obsahy jsou antropogenního původu. Do půd se Hg dostává z průmyslové činnosti. Pro rostliny je rtuť velmi špatně přijatelná a také fytotoxické účinky jsou nízké. Riziko vyplývá z přímého vstupu do organismu, případně ze vstupu do rostlin přes vegetační orgány (redepozice, volatilizace).

Vysokou toxicitu pro člověka má metylnatá rtuť, která je možný karcinom. Olovo (Pb) je nejrozšířenější z těžkých kovů. Vyskytuje se v půdě, vodách i biosféře.

Zdrojem kontaminace půd olovem jsou imise z hutí, automobilový provoz, kaly z ČOV, těžba rud. U silně kontaminovaných půd olovem se v ČR pohybují obsahy tohoto prvku i v několika tisících mg/kg. Nejvíce jsou zatíženy oblasti kolem kovohutí a městské aglomerace. Fytotoxicita olova se dostavuje až při jeho extrémních obsazích v půdě, Příjem rostlinami je relativně nízký.

Při intoxikaci olovem je nejvíce postižena krvetvorba, nervový systém, trávící ústrojí a ledviny. Nejsou dostatečné důkazy o karcinogenitě.

Chrom (Cr) , Nikl (Ni) jsou jako esenciální prvky dostatečně zastoupeny téměř ve

všech půdách jako důsledek obsahu v horninách. Chrom patří k prvkům esenciálním pro živočichy, u rostlin nebyla jeho esencialita potvrzena. Nevýznamnějšími antropogenními zdroji těchto prvků je metalurgický průmysl, spalování pohonných hmot a uhlí a aplikace odpadních kalů ČOV.

Toxicita se projevuje především sníženými výnosy na silně kontaminovaných půdách. Měď (Cu) je významným esenciálním prvkem pro rostliny i pro živočichy. Při

nadbytku může působit fytotoxicky a snižovat produkci biomasy. Nejvyšší antropogenně podmíněné obsahy jsou zjišťovány v okolí kovohutí a v půdách vinic ošetřovaných měďnatými fungicidy. Je též dodávána do půd a aplikací odpadních kalů.

Obsahy v půdě prakticky nejsou nebezpečné pro živočichy.

Kontaminace půd

32 / 63

Mangan (Mn), Kobalt (Co). Oba prvky patří k důležitým mikroelementům pro

živočichy a mikroorganismy, mangan i pro rostliny. Vysoké obsahy v půdě jsou většinou geogenního původu, v případech antropogenního původu je zdrojem metalurgický průmysl, případně aplikace odpadů. Extrémní obsahy působí toxicky na rostliny, u manganu především na kyselých půdách tropického klimatu.

Zinek (Zn) je velmi důležitým mikroelementem. V důsledku širokého využití

v průmyslu, dopravě a stavebnictví se dostává do prostředí ve formě emisí a odpadů. Běžné jsou zvýšené obsahy v půdách městských aglomerací. Spolu s mědí, niklem a chrómem spočívá nebezpečnost zinku v jeho fytotoxicitě - při vysokých obsazích v půdě může snižovat půdní úrodnost.

3.3 Kontaminace půd Ke znečišťování půd dochází přirozeným způsobem – přírodní vlivy a činností člověka

– antropogenní činností. Z přírodních vlivů uveďme

- vliv horninotvorného přostředí, - sopečná činnost, - přirozený spad z atmosféry (atmosférická depozice), - přenos z povrchových vod.

Mezi antropogenní vlivy patří - používání hnojiv, - používání pesticidů, - aplikace kalů z ČOV, - havárie používaných zemědělských strojů, - zavlažování.

Depozice kontaminantů z půd může probíhat odvátím z horní vrstvy, spláchnutím při

deštích (např. do řeky), difůzy vertikálním směrem (do spodních vod, do větších hloubek).

4 Vybrané rozbory půd

4.1 Odběr vzorků Zásadní podmínkou správného odběru vzorků je důkladná znalost

charakteristiky vzorkovaného pozemku. Při vlastním odběru je nutná přítomnost odborníka (majitele, vlastníka) který zná daný pozemek.

Půdní vzorky se odebírají sondovací tyčí. Jeden průměrný vzorek se skládá minimálně ze 30 vpichů. Úsek, z něhož se odebírá vzorek, prochází celou plochou a jednotlivé vpichy se umísťují v pravidelných intervalech. Jeden průměrný vzorek se odebírá z plochy jednotně obhospodařované (jedna plodina, stejné hnojení apod.). Průměrný vzorek se skládá sjednocením dílčích vpichů sondovací tyčí. Hloubka odběru a hustota vzorkování se řídí podle druhu vzorkovaných pozemků.

Vybrané analýzy

33 / 63

4.1.1 Obecný postup odběru vzorků půdy - zjištění druhu půdy (co se pěstuje, jak se hnojí, kdy se hnojilo naposledy, typ půdy, struktura půdy,…) - zjištění velikosti pozemku, plán odběru půdy (počet vpichů, rozmístění vpichů = pravidelnost, po celém pozemku nebo úhlopříčně) - příprava průměrného vzorku (jednotlivé vpichy se ukládají do stejné nádoby) - zpracování průměrného vzorku : promíchání; - vyschnutí na vzduchu v otevřených nádobách (v laboratoři); - rozdrobení hrudkovitého vzorku; - odstranění hrubších kousků půdy (kamínky, kořeny, atd.) - zmenšení objemu vzorku kvartací - příprava jemnozemě

4.1.2 Úprava objemu vzorku kvartací Vyschlý, promíchaný a hrudkovitých částic zbavený vzorek půdy se vysype na

rovnou podložku do tvaru kužele. Pak se rovnou plochou (deska) přitlačí shora tak, aby vznikl kruh (koláč). Koláč se rozdělí na čtyři díly dvěma kolmými tahy. Protilehlé čtvrtiny se odeberou a zbylé dvě čtvrtiny se promíchají. Je-li množství vzorku veliké, opakuje se tento postup tak dlouho, až dostaneme potřebné množství vzorku.

Jemnozem I dostaneme přesátím na sítě s průměrem ok od 2 mm. Používá se na všechna stanovení, kromě stanovení humusu.

Jemnozem II připravíme z jemnozemě I. Odebereme průměrný vzorek hmotnosti asi 5 g, vybereme z něj všechen zbytek rostlinného i živočišného původu a jemně ho rozetřeme v porcelánové misce, aby celý prošel přes síto s průměrem ok 0,25 mm.

4.2 Vybrané analýzy 4.2.1 Stanovení druhu půdy (zrnitosti) makroskopicky

Postup: - z jemnozemě I dáme asi 2 – 3 g na skleněnou suchou tabulku - vzorky ovlhčíme vlažnou vodou - roztíráme mezi třemi prsty - hodnocení:

Lehká půda – označení L: mezi prsty je cítit převážně zrnité části, písek Střední půda – označení S: mezi prsty je cítit převážně hlinitou část Těžká půda – označení T: mezi prsty je cítit převážně mazlavou jílovitou část

Pozn.: Je to orientační stanovení, které má vliv na některé chemické rozbory půdy. Je třeba získat zkušenosti, aby výsledky byly odpovídající.

Vybrané analýzy

34 / 63

4.2.2 Stanovení půdní reakce (kyselosti půdy) Reakce půdy se vyjadřuje koncentrací oxoniových kationtů v určitém objemu půdy,

které jsou v půdě obsaženy, nebo se snadno uvolňují. Podle toho rozdělujeme půdní kyselost na aktivní kyselost a kyselost výměnnou.

Aktivní kyselost je způsobena volnými oxoniovými (H3O+) kationty. Zjišťuje se

přímým měřením koncentrace oxoniových kationtů a vyjadřuje se hodnotou pH. Je to nejškodlivější forma půdní kyselosti.

Výměnná kyselost se projevuje ve výluhu půdy působením roztoku některé neutrální

soli na půdu, např. chloridem draselným (KCl). Tato kyselost spolu s aktivní kyselostí má velký význam pro určování a stanovení potřeby vápnění půdy. podle hodnoty pH výměnné kyselosti podle hodnoty pH aktivní kyselosti

pH označení půdy barva na mapě pH označení půdy

do 4,5 silně kyselá 7,2 – 8,5 slabě alkalická 4,6 – 5,5 kyselá červená 8,6 – 9,5 alkalická 5,6 – 6,5 slabě kyselá žlutá nad 9,5 silně alkalická 6,6 – 7,2 neutrální zelená nad 7,2 alkalická modrá Pozn.: pH aktivní kyselosti bývá vyšší než pH výměnné kyselosti. Rozdíl bývá zpravidla 0,5 pH. Čím je pH půdy blíže neutrální hodnotě (pH = 7), tím je rozdíl menší. pH se zapisuje s přesností na jedno desetinné místo. Postup stanovení pH půdy a) Stanovení aktivní kyselosti: označení pH/H2O Postup: - přivedeme destilovanou vodu k varu, krátce povaříme - do Erlenmayerovy baňky odměříme asi 20 g jemnozemě I - přilijeme 50 ml destilované vody (zbavené CO2 vařením) - chvíli necháme zchladnout a uzavřeme baňku parafilmem - promícháme kruhovým pohybem - necháme stát 24 hodin - krouživým pohybem zamícháme a měříme pH

a) indikátorovým papírkem (srovnáváme barvu se stupnicí na obalu) b) pH metrem: opatrně vložíme elektrodu do baňky tak, aby byla celá spodní část

ponořena ve výluhu; čekáme, až se hodnota pH metru ustálí (trvá to až jednu minutu!); po změření elektrodu opláchneme destilovanou vodou a vložíme opět do uchovávacího roztoku! Na elektrodě nesmí být žádný zbytek půdy! Příklad zápisu výsledku: pH/H2O = 6,5

Vybrané analýzy

35 / 63

b) Stanovení výměnné kyselosti: označení pH/KCl Postup: - připravíme 100ml roztoku KCl (chlorid draselný) o koncentraci 1 mol.dm3 - do Erlenmayerovy baňky odměříme asi 20 g jemnozemě I - přilijeme 50 ml roztoku KCl - uzavřeme baňku parafilmem - promícháme kruhovým pohybem - necháme stát přes noc - krouživým pohybem zamícháme a měříme pH

a) indikátorovým papírkem (srovnáváme barvu se stupnicí na obalu) b) pH metrem: opatrně vložíme elektrodu do baňky tak, aby byla celá spodní část

ponořena ve výluhu; čekáme, až se hodnota pH metru ustálí (trvá to až jednu minutu!); po změření elektrodu opláchneme destilovanou vodou a vložíme opět do uchovávacího roztoku! Na elektrodě nesmí být žádný zbytek půdy! Příklad zápisu výsledku: pH/KCl = 6,9

4.2.3 Stanovení obsahu uhličitanů v půdě Přítomnost uhličitanů v půdě má zásadní význam pro snižování kyselosti půdy. Jsou to hlavní látky, které snižují kyselost půdy, protože reagují přímo s kyselinami. a) Předběžné stanovení (přibližné)

Uhličitany rozkládáme zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (HCl), přičemž se uvolňuje oxid uhličitý (CO2), což se projeví šuměním. Intenzita šumění je mírou obsahu uhličitanů v půdě. Rovnice reakce CaCO3 + Mg CO3 + 4HCl → CaCl2 + MgCl2 + 2H2O + 2CO2 Postup: - připravíme si 10% roztok HCl: ke třem dílům vody H2O přidáme jeden díl HCl (36%) - do porcelánové misky (může být i skleněná) nalijeme zředěnou HCl asi 2 cm pod okraj do misky opatrně lžičkou přidáme asi 1 g jemnozemě I - sledujeme intenzitu šumění - hodnocení:

méně než 0,3% uhličitanů: – sotva znatelné nebo žádné šumění 0,3 – 1,0% uhličitanů – slabé šumění 1,0 – 5,0% uhličitanů – zřetelné a krátké šumění nad 5,0% uhličitanů – silné a dlouhé šumění

Ve vzorcích, které obsahují více než 0,3% uhličitanů, se musí jejich množství určit

přesnější zkouškou. Např. Jankovým vápnoměrem. Obsah uhličitanů nad 0,3% považujeme za dostatečnou a vápnění půdy se nevyžaduje. Jinak se vápnění vyhodnocuje podle této tabulky:

Výsledky chemických zkoušek Agrochemické hodnocení potřeby vápnění barva

Obsah CaCO3 v půdě v %

q/ha CaO vypočteno z rozboru slovy

vypočtená dávka

vápenatých hnojiv v q/ha

na 0,3% 0 žádná 0 modrá 0,3% a méně 0 malá 8 zelená 0,3% a méně 1 – 5 malá 8 zelená

0 6 – 20 střední 12 žlutá 0 nad 20 velká 20 červená

Vybrané analýzy

36 / 63

b) Přesnější stanovení Přesnějšími metodami jsou metody, které měří objem uvolněného oxidu uhličitého CO2 pomocí jednoduchého přístroje. Mezi takové přístroje patří přístroj Passonův, Pilch-Kreidlův nebo Jankův. Stanovení je rychlé, sice méně přesné ale pro praxi dostačující. Jankův vápnoměr (přístroj) se skládá ze dvou cejchovaných trubic a dvou nádobek. První (na obrázku vlevo) je rozkladná nádobka. V ní dochází k rozkladu půdního uhličitanu pomocí kyseliny chlorovodíkové HCl. Druhá (na obrázku vpravo) je zásobní a obsahuje kyselinu chlorovodíkovou. Postup - do rozkladné nádobky odvážíme 20 g jemnozemě - zvedneme zásobní nádobku ať nateče kyselina chlorovodíková HCl do trubic, - kohoutem nastavíme hladinu HCl na nule v obou trubicích, - stejnou kyselinou provedeme rozklad půdy v rozkladné nádobce, - vznikající oxid uhličitý CO2 vytěsňuje kyselinu z trubice, kterou chytáme do zásobní nádobky, - po dokončení rozkladu ustálíme hladiny na stejné výšce a odečteme procento oxidu uhličitého. U Jankova vápnoměru je výhodou dostatečná stupnice. Je kalibrována až na 5% oxidu uhličitého, a to je dostatečné pro běžná měření. c) Vážková metoda Vážková metoda je nejpřesnější z uvedených metod, ale zdlouhavá a vyžaduje preciznost ze strany laboranta. Váží se úbytek hmotnosti půdy před a po rozkladu uhličitanů kyselinou chlorovodíkovou.

4.2.4 Stanovení kovů (rizikových prvků) Těžké kovy patří k nejsledovanějším kontaminantům v půdě. Jsou zařazeny mezi

rizikové prvky. Jejich stanovení známe již z analýz vod. Rozdílný je však úvod analýzy, a to je extrakce kovů . Jejich kvantitativní převedení do roztoku, který se následně analyzuje, nyní popíšeme.

Extrakce se provádí protřepáváním vzorku půdy s extrakčním činidlem po určenou dobu. Tato doba závisí na kovu a extrakčním činidle, ale zpravidla nepřekračuje dobu jedné hodiny. Nejčastější extrakce jsou:

- kyselina tetraetylendiamintertaoctová (EDTA, chelatonIII) o koncentraci 0,05 mol.dm-3, při poměru 75 ml čidla na 15 g půdy

Vybrané analýzy

37 / 63

- kyselina octová (ethanová, CH3COOH) o koncentraci 0,5 mol.dm-3, při poměru 800 ml činidla na 20 g půdy

- kyselina dusičná (HNO3) o koncentraci 2 mol.dm-3, - lučavka královská (směs koncentrovaných kyselin chlorovodíkové a dusičné

v poměru HCl : HNO3 = 3 : 1), tato směs (zejména za horka) odpovídá stanovení veškerého obsahu daného kovu.

Poslední dvě metody extrakce jsou dány českou legislativou. Prvé dvě vycházejí z ISO

norem. Po extrakci probíhá stanovení kovů v kapalném vzorku. Nejrozšířenější metodou je atomová absorpční spektrofotometrie (AAS) s využitím plamenové nebo elektrické ionizace. Legislativa doporučuje optickou emisní spektrometrii v indukčně vázaném plazmatu. Pozn.: O AAS bylo podrobněji pojednáno v tématu instrumentální analytické metody v rámci kapitoly monitorování vod.

4.2.5 Stanovení organických kontaminantů Stanovení organických látek v půdě je principiálně stejné jako stanovení kovů. Liší se

samozřejmě extrakčním činidlem, dobou extrakce a metodou následného stanovení získaného výluhu.

Postup stanovování organických látek je přímo závislý na jejich vlastnostech. Zejména na bodu varu a polaritě. Podle nich se vybere vhodná metoda včetně vhodné extrakce. Nejpoužívanější jsou tři:

- extrakce půdy rozpouštědlem, - extrakce tekutinou v nadkritickém stavu, - uvolnění ze vzorku půdy zahřátím.

a) Extrakce vzorku půdy rozpouštědlem - volba extrakčního činidla: stanovovaná složka musí v něm být co nejlépe rozpustná, činidlo nemá rozpouštět i jiné látky, činidlo nemá narušit stabilitu stanovované složky,

- pokud je látka silně nadsorbována na pevné fázi půdy, lze pevnou fázi půdy narušit ještě před extrakcí jiným činidlem, dosahuje se tak větší výtěžnosti, - extrakce musí probíhat po dostatečně dlouhou dobu, která se jen těžko přesně stanovuje, proto se zkouší několik vzorků extrahovat různou dobu a porovnává se výtěžnost, - k urychlení extrakce jsou používány ultrazvukové lázně, - pro extrakci se velmi často používá Soxhletův extraktor, který dokáže pracovat po několik hodin bez zásahu laboranta, - při extrakci Soxhletovým extraktorem se musí kontrolovat teplota varu stanovované složky a extrakčního činidla!

Vybrané analýzy

38 / 63

b) Extrakce půdy tekutinou v nadkritickém stavu Výhodou této metody je, že používá kapalinu v nadkritickém stavu, kterou si můžeme představit jako velmi hustý plyn. Tím se sníží viskozita činidla a zvýší se jeho rozpustnost. Jako extrakční činidla se používají oxid uhličitý CO2, oxid dusný N2O, fluorid sírový SF6 a další. Aparatura se skládá s tlakové láhve, sušičky, čerpadla, termostatu se vzorkem, kohoutu a frity s činidlem. Vzorek se umístí do patrony a ta do termostatu. Kohout za termostatem je uzavřen a do vzorku se vpustí extrakční činidlo. 4erpadlo udržuje nadkritický tlak a termostat nadkritickou teplotu. Vzorek se po vhodně zvolenou dobu takto extrahuje činidlem v nadkritickém stavu. Následně se kohout uvolní, činidlo zkapalní a vyteče do nádoby s fritou, která je naplněna vhodným rozpouštědlem. Extrakční činidlo se ve formě plynu odpaří.

c) Uvolnění stanovované složky ze vzorku půdy zahřátím Tato metoda je nejméně náročná. Její použití však není všeobecné. Je vhodná jen pro určité látky, které se zahřátím nerozpadají nebo nepřeměňují. Princip metody je shodný s destilací. Vzorek se zahřívá na teplotu varu stanovované složky a plynná frakce se zachycuje ve vhodném rozpouštědle. To se následně analyzuje. Po extrakci organického kontaminantu se jeho roztok stanovuje některou z moderních chromatografií. Jedná se buď o

- vysokotlakou kapalinovou chromatografií doplněnou fluorescenčním detektorem,

- nebo plynovou chromatografií doplněnou hmotnostním detektorem.

Vybrané analýzy

39 / 63

Stanovení PAU - nacházejí se v půdách v koncentracích až stovek mg.kg-1. - nejčastěji se používá metoda extrakce (aceton, toluen, hexan + aceton), používá se Soxhletův extraktor nebo ultrazvuková lázeň, - lze použít metodu extrakce kapalinou v nadkritickém stavu (freon 22, oxid uhličitý modifikovaný methanolem), - následuje plynová chromatografie Stanovení pesticidů - jejich koncentrace jsou nízké, proto se používá postup o těchto krocích,

extrakce z půdy: vhodné rozpouštědlo (hexan + aceton), třepání nebo Soxhletův přístroj zkoncentrování extraktu: dosahuje se buď odpařením extraktu nebo extrakcí dalším činidlem

přečištění koncentrátu: provádí se na tuhém sorbentu nebo extrakcí rozpouštědlem stanovení: nejčastěji se využívá plynová chromatografie s hmotnostním detektorem - obdobně se stanovují PCB, dioxiny, chlorované uhlovodíky.

4.2.6 Stanovení radioaktivního znečištění půdy Ukazatelem tohoto znečištění je přítomnost plutonia 239Pu. Tento izotop má dlouhý

poločas rozpadu (24 100 let) a nalézáme ho tam, kde člověk pracoval s jaderným palivem. Postup

- vzorek se žíhá při 450°C a extrahuje do roztoku HCl, - odstraní se kovy vytvořením komplexů s EDTA, které se vymyjí HCl, - komplexy s plutoniem jsou méně stabilní a vymyjí se silnějším roztokem HCl - plutonium se z roztoku získá elektrochemickou cestou - měří se intenzita α záření

Bazální monitoring zemědělských půd

40 / 63

5 Sledování kontaminace půd v ČR

V České republice je monitorování půd, zejména zemědělských, již dlouhodobé. Úkolem je pověřen Ústřední zkušební a kontrolní ústav zemědělský (ÚZKÚZ, dále jen „ústav“, více v kapitole o legislativě). „Ústav“ monitoruje půdy v programu Bazální mobitoring zemědělských půd a Agrochomecké zkoušení zemědělských půd. Výsledkem získaných údajů je databáze dat o kvalitě a proměnách půd v ČR a jejich statistické zpracování, a to včetně výstupů ve formě geografických map. Databáze udává i tzv. Registr kontaminovaných ploch.

5.1 Bazální monitoring zemědělských půd Cíle monitoringu jsou formulovány v souladu se zákonem č. 147/2002 Sb., o

Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, ve znění pozdějších předpisů a s požadavky Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí tak, aby výsledky sloučily především jako podpora pro rozhodování na všech úrovních státní správy a pro návrhy a novely legislativních předpisů. Další oblasti využití databází monitoringu:

- Pro orgány státní správy poskytuje informace o stavu a vývoji vlastností půd. Tyto informace sloupí především jako soubor referenčních hodnot pro posuzování výsledků dalších šetření.

- V subsystému kontaminovaných ploch jsou sledována rizika přestupů rizikových prvků do zemědělské produkce.

- V rámci monitoringu (potenciálně) toxických organických látek je vyhodnocováno plošné zatížení zemědělských půd těmito sloučeninami a mocné ohrocení potravního řetězce člověka.

- Výsledky všech oblastí sledování jsou využívány jako zdroje dat pro vědecko-výzkumné projekty.

- Systém monitoringu sloupí k presentaci výsledků na mezinárodní úrovni a spolupráci se zahraničními odborníky (vazba zejména na Německo, Slovensko, Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko).

- Výsledky jsou vyhodnocovány za účelem hodnocení a validace analytických metod. - Výsledky jsou vyhodnocovány za účelem poskytování materiálů pro ročenky a

statistické přehledy.

5.1.1 Pozorovací plochy Soubor pozorovacích ploch bazálního monitoringu zemědělských půd vznikl v roce

1992, kdy také proběhly první odběry půdních vzorků v základní sítí 190 pozorovacích ploch. V roce 1995 byly odběry zopakovány za použití optimalizované metody vzorkování. O pět let později, v roce 1997, byl zalomen subsystém kontaminovaných ploch. Na lokalitách charakteristických anorganickým znečištěním jak antropogenního tak geogenního původu vzniklo 27 pozorovacích ploch. Obrázek 1 ukazuje současné rozmístění lokalit BMP.

Hlavní zásady výběru pozorovacích ploch v základním systému monitoringu: - dodržení vzájemného poměru mezi půdními typy tak, aby odpovídal plošnému výskytu půdních typů v České republice, - zastoupení kultur podle výskytu v České republice, - rovnoměrné rozložení pozorovacích míst na ploše okresu (regionu), - vystižení rozdílných výrobních podmínek regionu.

Bazální monitoring zemědělských půd

41 / 63

Nejvýznamnější podmínkou pro založení plochy v subsystému kontaminovaných ploch byly nadlimitní (ve smyslu vyhlášky č. 13/1994 Sb.) obsahy rizikových prvků.

Pozorovací plochy jsou definovány jako obdélníky o délce stran 25 x 40 m; o celkové rozloze 1000 m2. Každá plocha je charakterizovaná zeměpisnými souřadnicemi, morfologií terénu, klimatickými a půdními poměry. V těsné blízkosti každé plochy byl vykopána a popsána pedologická sonda.

V rámci celého souboru pozorovacích ploch monitoringu existují tři odběrová

schémata: - Jednorázové odběry jsou prováděny při výkopu pedologické sondy. Odebírají se

neporušené půdní vzorky, tzv. fyzikální válečky ke stanovení vybraných fyzikálních vlastností půd, a porušené půdní vzorky, ke stanovení chemických a fyzikálně-chemických vlastností půd. Tato stanovení jsou provedena na všech pozorovacích plochách sítě monitoringu.

- Základní odběry jsou prováděny v šestileté periodě. Zjišťovány jsou především (agro)chemické vlastnosti půd. Odběry v základní periodě probíhají na všech pozorovacích plochách monitoringu.

- Každoroční odběry jsou zaměřeny na sledování stavu a vývoje znečištění půd organickými polutanty, a na možnou kontaminaci potravinového řetězce prostřednictvím zemědělských plodin (odběry rostlin). Tyto odběry probíhají na vybraném souboru pozorovacích ploch.

Odběry vzorků při základních odběrech probíhají v úhlopříčkách; odebírají se vždy čtyři dílčí vzorky z ornice a podorničí; při každoročních odběrech se vzorkování provádí metodou „po lomené čáře“ viz Obrázek 3 a 4.

Vzorky orné půdy se odebírají z ornice (dle mocnosti horizontu, maximálně do 30 cm)

a podorničí (30-60 cm), v sadech a vinicích taktéž ze dvou horizontů (0-30 cm, 30-60 cm), na chmelnicích z ornice (10-40 cm) a podorničí (40-70 cm); u trvalých travních porostů ze tří horizontů (0-10 cm, 11-25 cm, 26-40 cm; vždy po odstranění svrchní drnové vrstvy).

V systému monitoringu se provádí následující analýzy: Jednorázové odběry:

- fyzikální charakteristiky půdy (momentní vlhkost, maximální kapilární vodní kapacita, specifická hmotnost, objemová hmotnost redukovaná, pórovitost, momentní vzdušnost, minimální vzdušná kapacita) - fyzikálně-chemické charakteristiky půd (potenciální a efektivní kationtová výměnná kapacita, Cox, Ntot, zrnitostní složení) - chemické parametry (Al, As, Be, Ca, Cd, Co, Cr, Cu, Fe, K, Mg, Mn, No, Ni, Pb, V, Zn po rozkladu lučavkou královskou)

Základní odběry - agrochemické parametry (aktivní a výměnná půdní reakce, obsah přístupných živin (P, K, Mg, Ca), obsah přístupných mikroelementů (Cu, Mn, Zn, Fe, B), - chemické parametry ( As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Ni, Pb, V, Zn ve výluhu 2M HNO3; Al, As, Be, Ca, Cd, Co, Cr, Cu, Fe, K, Mg, Mn, No, Ni, Pb, V, Zn po rozkladu lučavkou královskou, celkový obsah Hg).

Každoroční odběry - organické znečištění půd (PCB, PAH, organochlorové pesticidy), - obsah rizikových prvků v rostlinách, - vybrané vlastnosti mikrobiální biomasy.

Agrochemické zkoušení zemědělských půd

42 / 63

5.2 Agrochemické zkoušení zemědělských půd 5.2.1 Vývoj systému agrochemického zkoušení zemědělských půd. Pro získání všestrannějších znalostí o půdě a poznání faktorů půdní úrodnosti byl v

lednu 1961 usnesením vlády schválen komplexní průzkum zemědělských půd. Tato celostátní akce byla následně legislativně upravenazákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Komplexní průzkum půd zahrnoval dvě souběžně probíhající části:

Půdoznalecký průzkum, jako jednorázovou akci základního průzkumu půd plánovanou na deset let. Účelem bylo získat nejdůležitější poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech našich zemědělských půd, umožňující souborné řešení zúrodňování půd. Podle metodiky základního půdoznaleckého průzkumu bylo prováděno genetické třídění půd, třídění podle zrnitostního složení půd, obsah skeletu a stupeň zamokření.

Soustavné agrochemické zkoušení půd, prováděné v pětiletých cyklech za účelem agrochemické kontroly stavu přístupných živin, půdní reakce a potřeby vápnění. Tyto údaje jsou podkladem pro vypracování plánů hnojení zemědělských plodin, pro sledování vývoje půdních vlastností a prognózování potřeby hnojení. Metodika agrochemického zkoušení půd předepisovala sledování výměnné půdní reakce, obsahu uhličitanů, potřeby vápnění a stanovení přístupné P2O5 a K2O.

Prováděním základního půdoznaleckého průzkumu byla pověřena Česká akademie zemědělská - Expediční skupina pro průzkum půd v Praze - Suchdole ve spolupráci s Ústavem půdoznalství VÚRV v Praze - Ruzyni. Agrochemické zkoušení půd garantoval Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) v Praze prostřednictvím svých poboček.

Po celou dobu provozování agrochemického zkoušení půd se ÚKZÚZ, odbor agrochemie, půdy a výživy rostlin věnuje metodickému vývoji na úseku odběru půdních vzorků, chemických rozborů i způsobu hodnocení výsledků. Do roku 1980 se rozbory opakovaly v pětiletých odběrových cyklech. Výrazně se zvyšující intenzita hnojení působící rychlejší změny půdních vlastností si vyžádala zkrácení intervalu zkoušení na tři roky. Poslední tříletý interval byl uzavřen v roce 1992 a dále byla stanovena délka odběrového cyklu na šest let, což odpovídá délce zavedené v některých sousedních státech. Prodloužení cyklu úzce souvisí i s potřebou úspory státních financí.

Do roku 1983 byly stanovovány pouze základní půdní vlastnosti - půdní reakce, obsah uhličitanů, potřeba vápnění a obsah přístupného P, K a Mg. V období 1986 - 1991 byla škála základních stanovení rozšířena o mikroživiny - Cu, Zn, Mn, B a Mo. Existující rizika kontaminace půd nežádoucími látkami vyvolaly potřebu jednorázového průzkumu na obsah těžkých kovů. V půdních vzorcích odebraných v období 1990 - 1992 bylo stanoveno Cd, Cr, Pb a Hg celoplošně, lokálně i další prvky např. Zn, Cu, Ni. Tento orientační průzkum byl podkladem pro založení registru kontaminovaných ploch. Stanovení těžkých kovů pokračovalo i v dalším období, ale již pouze v lokalitách s prokázanými nadlimitními či zvýšenými obsahy.

Od roku 1999 je agrochemické zkoušení zemědělských půd prováděno podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (zákon o hnojivech). Podrobnosti, včetně chemických rozborů a kritérií hodnocení výsledků jsou uvedeny ve vyhlášce č. 275/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.(viz. kapitola Legislativa)

Základní půdní vlastnosti jsou hodnoceny samostatně pro ornou půdu, trvalé travní porosty, vinice, intenzivní sady a chmelnice. Původní kriteria pro hodnocení půdní reakce byla čtyřstupňová - reakce kyselá, slabě kyselá, neutrální a alkalická. Od roku 1981 byla tato

Registr kontaminovanych ploch

43 / 63

kriteria rozšířena o kategorie - extrémně kyselá, silně kyselá a silně alkalická. Pro hodnocení obsahu přístupných živin byla do roku 1975 používána kriteria s kategoriemi - malý, střední a dobrý obsah. Pak následovalo rozšíření o kategorie velmi malý a vysoký obsah. Od roku 1993 došlo k dalšímu rozšíření a změně terminologie na obsah velmi nízký, nízký, vyhovující, dobrý, vysoký a velmi vysoký. Při poslední změně v roce 1999 byla vypuštěna kategorie velmi nízký obsah, takže současná kriteria obsahují pět kategorií hodnocení. Kategorie nízký obsah vyjadřuje nedostatečnou zásobu živiny v půdě a potřebu jejího dosycení. Vyhovující a dobrý obsah představuje žádoucí zásobu, kterou je třeba hnojením pouze udržovat a v případě ekonomických problémů je možno hnojení krátkodobě vynechat. Obsah vysoký a velmi vysoký je nadměrný a hnojení je v těchto případech zbytečné až nežádoucí. Další postup je třeba upřesnit na základě následujícího rozboru. Výše popsaný vývoj systému zkoušení půd uvádí tabulka 1.

V období s tříletými intervaly zkoušení bylo ročně odebíráno přibližně 150 až 170 tisíc půdních vzorků. V posledním ukončeném šestiletém cyklu 1993 až 1998 činil roční odběr 55 až 60 tisíc vzorků, což odpovídalo ploše přibližně 350 až 400 tisíc hektarů. V současném cyklu zkoušení od roku 1999 je odebíráno ročně z plochy přesahující 500 tisíc hektarů více než 70 tisíc vzorků. Každý podnikatel v zemědělství, u něhož je agrochemické zkoušení provedeno, obdrží prvotní výsledky, průměry půdních vlastností podle pozemků, začlenění těchto vlastností podle kritérií hodnocení a stručnou zprávu o vývoji zásobenosti půd živinami. Na základě těchto rozborů je možno stanovit optimální dávky fosforu, draslíku, hořčíku a potřebu vápnění.

Výsledky zkoušení jsou pro zemědělce podkladem pro zpracování racionálního systému hnojení. Ministerstvu zemědělství a dalším orgánům státní správy umožňuje agrochemické zkoušení půd sledovat vývoj půdní úrodnosti v rámci celé republiky. Umožňuje posoudit vliv intenzity hnojení na půdní vlastnosti, prognózovat potřebu hnojení a v obecném pojetí ovlivňovat agrární politiku v oblasti výživy rostlin a hnojení.

5.3 Registr kontaminovanych ploch Podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivch, ve znění pozdějších předpisů, provádí

ÚKZÚZ v rámci agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP) také sledování rizikových látek a rizikových prkvů. Rozsah a způsob tohoto sledování stanovuje Ministerstvo zemědělství. Výsledky uvedeného sledování jsou vedeny v databázi „Registr kontaminovaných ploch“.

Základem databáze jsou analýzy vybraných vzorků zemědělských půd z cyklu pravidelného zkoušení půd v letech 1990-1992. V dalších letech probíhalo postupné doplňování databáze registru.

5.3.1 Cíle - vytvoření a doplňování celoplošné databáze charakterizující stav kontaminace

zemědělských půd rizikovými prvky, - na úrovni MZe a MŽP slouží výsledky jako podkladové materiály k přípravě

legislativních opatření, - poskytování referenčních dat k vyhodnocování výsledků cílených průzkumů, - databáze registru lze předávat krajským úřadům, obcím s rozšířenou působností,

referátům životního prostředí atp.; takto je umožněno využití výsledků pro správní činnost na úrovni kraje, obce s rozšířenou působností, s využitím aplikace do GIS.

Zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském

44 / 63

5.3.2 Způsob odběru vzorků Jeden vzorek v základním průzkumu AZP na orné půdě a trvalých travních porostech

reprezentuje plochu 7 – 10 ha, v závislosti na půdních podmínkách a výrobní oblasti. U chmelnic a sadů je plocha pro odběr jednoho směsného vzorku 3 ha, u vinic 2 ha. Vzorky pro základní databázi registru byly vybrány tak, aby v hlavních výrobních oblastech připadl alespoň jeden vzorek na 1 km2. Na ploše pro odběr jednoho směsného vzorku se provede minimálně 30 vpichů sondovací tyčí. Vpichy jsou rovnoměrně rozmístěny po pozemku se stejnou plodinou. Hloubka odběru vzorků

a) orná půda - 30 cm, b) trvalé travní porosty - 15 cm s odstraněním svrchní drnové vrstvy, c) chmelnice - 40 cm s odstraněním svrchní 10 cm vrstvy, d) vinice – odběr ze dvou vrstev 0-30 a 30–60 cm, e) intenzívní sady – 30 cm.

Příprava vzorků k analýzám Z na vzduchu vysušeného půdního vzorku se odstraní větší částice skeletu, rostlinné a

živočišné zbytky. Po rozdrcení na prosévačce se oddělí částice větší než 2 mm. Sledované parametry a metody analýz

- druh půdy – stanoví se podle výsledků KPP (kartogram zrnitosti, štěrkovitosti a zamokření) na kategorie lehká, střední, těžká.

- pH – výměnné pH stanovené ve výluhu KCl s měřením iontově selektivní elektrodou - rizikové prvky (As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, V, Zn) – stanoveno

metodou AAS nebo ICP ve výluhu 2M HNO3 -rtuť – analýza celkového obsahu analyzátorem TMA.

Podle dispozic MZe mohou být stanoveny další anorganické i organické kontaminanty. 6 Legislativa Legislativa týkající se půd je velmi rozsáhlá. Pro náš účel vybíráme jen ty zákony a vyhlášky, které jsou nezbytné pro studium.

6.1 Zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském

(Zákon č. 462/2004 Sb. ve znění pozdějších úprav) V tomto zákoně je definován Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

(ÚKZÚZ, budeme používat „ústav“). Je založen, řízen a kontrolován Ministerstvem zemědělství ČR. Má sídlo v Brně.

„Ústav“ - je správním úřadem, - provádí odborné a zkušební úkony, - provádí odborné činnosti.

To podrobněji řečeno znamená, že má za úkol spravovat vše na poli - vinohradnictví, - krmiv, - odrůd, osiv a sadby pěstovaných rostlin, - ochrany chmele, - hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů a agrochemického zkoušení zemědělských půd,

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu

45 / 63

- ochrany práv k odrůdám rostlin, - klasifikace těl jatečných zvířat, - evidence ovocných sadů obhospodařovaných v režimu intenzivního ovocnářství.

V rámci odborné činnost „ústav“ vykonává následující činnosti: a) ve vyvíjení a ověřování laboratorních postupů, metod zkoušení a metod provádění a vyhodnocování vegetačních a biologických zkoušek, popřípadě ve spoluúčasti na jejich vývoji nebo ověřování, a ve zpracovávání jednotných pracovních postupů provádění odborných a zkušebních úkonů a zajišťování jejich harmonizace s evropskými a mezinárodními technickými normami (dále jen "postupy a metody"), b) v metodickém vedení fyzických nebo právnických osob, které splňují podmínky pro provádění odborných a zkušebních úkonů stanovených tímto zákonem a zvláštními zákony, c) v organizování mezilaboratorních porovnávacích zkoušek pro zajištění kvality práce laboratoří Ústavu a laboratoří fyzických nebo právnických osob, které splňují podmínky pro provádění odborných a zkušebních úkonů stanovených tímto zákonem a zvláštními zákony, d) v monitoringu výskytu rizikových látek a kontaminantů v krmivech, půdě a ve vstupech do půdy ve vazbě na komplexní zajištění nezávadnosti zemědělských výrobků a potravin, e) ve vydávání odborných posudků, stanovisek nebo osvědčení na žádost organizační složky státu nebo fyzické anebo právnické osoby. Vyžaduje-li zpracování a vydání odborného posudku, stanoviska nebo osvědčení uskutečnění chemické, biochemické, mikrobiologické nebo jiné zkoušky, hradí náklady na její provedení žadatel; způsob úhrady a další podrobnosti jejího provedení dohodne se žadatelem Ústav. Organizační složka státu vydání odborného posudku, stanoviska nebo osvědčení nehradí, f) v zajišťování vzdělávání zaměstnanců pracujících v Ústavu, g) ve vedení evidencí potřebných k plnění svých úkolů, h) ve vedení Registru vinic a poskytování informací z něj podle zvláštního právního předpisu.

„Ústav“ zajišťuje bazální monitoring půd, agrochemické zkoušení půd a registr

kontaminovaných ploch. Nezajišťuje to zcela sám, ale akredituje laboratoře, které to pro něj vykonávají.

6.2 Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (Zákon č. 231/1999 Sb. ve znění pozdějších úprav)

Zákon definuje zemědělský půdní fond, a dále mimo jiné: - vyjmenovává, která půda do něj patří, - udává zásady ochrany zemědělského půdního fondu, - udává postupy při jiném využívání zemědělského půdního fondu, - udává postupy při odejímání půdy ze zemědělského půdního fondu, - definuje působnosti orgánů ochrany zemědělského půdního fondu.

Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

Zemědělský půdní fond tvoří - pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny,

Zákon o hnojivech

46 / 63

- půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není, - též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže - nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

Ze zákona vyplývají i povinnosti vlastníků a nájemců zemědělské půdy. Hospodařit na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci pozemků tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav.

Vlastníci nebo nájemci pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu jsou povinni umožnit orgánům ochrany zemědělského půdního fondu vstup na pozemky za účelem dozorové a kontrolní činnosti. Zásady ochrany zemědělského půdního fondu

Musí-li však v nezbytných případech dojít k odnětí zemědělského půdního fondu, nutno zejména

- co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací,

- odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu, - při umisťování směrových a liniových staveb co nejméně ztěžovat obhospodařování

zemědělského půdního fondu, - po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést takovou terénní

úpravu, aby dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí v krajině podle schváleného plánu rekultivace.

6.3 Zákon o hnojivech (Zákon 461/2004 Sb.což je úplné znění zákona č. 156/1998 Sb. a jeho pozdější

úpravy) Úplný název zákona je Zákon o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných

rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech).

Tento zákon stanoví podmínky uvádění do oběhu, skladování a používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů, podmínky agrochemického zkoušení zemědělských půd, podmínky zjišťování půdních vlastností lesních pozemků a některé podmínky používání upravených kalů, jakož i působnost orgánů odborného dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem včetně oprávnění ukládat sankce. Tento zákon se vztahuje i na hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, určené k použití jako suroviny k dalšímu zpracování

Zákon se nevztahuje na - hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou

určeny výhradně pro vývoz a jsou takto zřetelně označeny, - hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty poskytované

v množství nezbytném pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví. Zákon definuje důležité pojmy.

Vyhláška o agrochemickém zkoumání půd

47 / 63

Hnojivem je látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce.

Pomocnou půdní látkou je látka bez účinného množství živin, která půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv.

Rizikovým prvkem nebo rizikovou látkou je prvek nebo látka, jež mohou nepříznivě ovlivnit vlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec.

Do oběhu smějí výrobci, dovozci a dodavatelé uvádět pouze hnojiva, která a) jsou registrována podle tohoto zákona, b) neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat, c) nepoškozují životní prostředí, d) splňují požadavky na jejich označování, balení a skladování, stanovené tímto

zákonem, e) nejsou znehodnocena. Výslovně je zakázáno uvádět do oběhu hnojiva neschválená, se špatným značením a

hnojiva, v nichž je obsah rizikových prvků nebo rizikových látek vyšší, než udává vyhláška. Důležitým bodem zákona je definování a popis vlastností agrochemického zkoumání

půd. Agrochemické zkoušení zemědělských půd je pravidelné zjišťování vybraných parametrů půdní úrodnosti v důsledku používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek s cílem usměrňovat jejich používání; provádí se v šestiletých intervalech a zahrnuje odběr vzorků půd, jejich chemický rozbor a vyhodnocení výsledků těchto rozborů. V případech, kdy hrozí nebezpečí poškození půdní úrodnosti, zahrnuje rovněž mikrobiologické a fyzikální rozbory.

6.4 Vyhláška o agrochemickém zkoumání půd (Vyhláška ministerstva zemědělství 275/1998 Sb. ve znění pozdějších úprav) Bližší popis agrochemického zkoumání půd udává vyhláška o agrochemickém

zkoumání půd. Z ní vyplývá, že - „ústav“ pověřuje osobu k provedení zkoumání, (jím akreditované laboratoře) - půdní vzorky zemědělských půd se odebírají v období od 1. února do 31. května a v

období od 1. července do 30. listopadu kalendářního roku, - vzorek se na zemědělské půdě odebírá výhradně sondovací tyčí, nejméně 30 vpichy

rozmístěnými rovnoměrně po ploše pozemku se stejnou plodinou a jednotným hnojením, - plocha pro odběr jednoho vzorku je v průměru a) u orné půdy v bramborářské a horské oblasti 7 ha a u orné půdy v řepařské a

kukuřičné oblasti 10 ha. Odběr vzorku se provádí vždy na hloubku ornice, nejhlouběji však do hloubky 30 cm,

b) u trvalých travních porostů v bramborářské a horské oblasti 7 ha a u travních porostů v řepařské a kukuřičné oblasti 10 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 15 cm s tím, že drnová vrstva půdy se z použité sondovací tyče odstraňuje,

c) u chmelnic 3 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 40 cm s tím, že vrchní deseticentimetrová vrstva půdy se z použité sondovací tyče odstraňuje,

d) u vinic 2 ha. Odběr vzorku se provádí odděleně z vrstev půdy do hloubky 30 cm a od 30 cm do 60 cm,

e) u intenzivních sadů 3 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 30 cm.

Vyhláška o agrochemickém zkoumání půd

48 / 63

- zjišťované agrochemické vlastnosti zemědělských půd jsou a) půdní reakce, obsah uhličitanů a potřeba vápnění, b) obsah přístupného fosforu, draslíku, hořčíku a vápníku, c) kationtová výměnná kapacita. Vyhláška také definuje agrochemické zkoušení zemědělských půd a sledování

rizikových prvků a rizikových látek, čímž zajišťuje kontrolu kontaminantů v zemědělských půdách. Dochází tak ke splynutí bazálního monitoringu půd a agrochemického zkoumání půd.

Agrochemické zkoušení zemědělských půd a sledování rizikových prvků a rizikových látek zahrnuje

a) zjišťování výsledků chemických rozborů jednotlivých zkoušených pozemků, včetně průměrných hodnot těchto výsledků,

b) agronomické zhodnocení stavu jednotlivých zkoušených pozemků, c) zhodnocení vývoje agrochemických vlastností zkoušených zemědělských půd

průběžně a za období 6 let, d) zjišťování aktuálního stavu kontaminace zemědělských půd, včetně vedení seznamu

kontaminovaných pozemků, e) zjišťování a hodnocení průběžných výsledků monitoringu zemědělských půd se

zaměřením na ochranu potravního řetězce před vstupy nežádoucích látek. Ve své příloze č. 2 vyjmenovává rizikové prvky a rizikové látky.

Rizikové prvky jsou As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, V, Zn, Tl.

Rizikové látky jsou polycyklické aromatické uhlovodíky PAU (stanoveny jako součet 16 individuálních

uhlovodíků) chlorované uhlovodíky polychlorované bifenyly PCB extrahovatelný organicky vázaný chlor adsorbovatelný organicky vázaný chlor perzistentní organické polutanty POP dioxiny tzn. polychlorované dibenzodioxiny PCDD a polychlorované dibenzodifurany

PCDF

Příloha č. 1 49 / 63

7 Přílohy Příloha č. 1 Typy půdní struktury (Převzato z Tomášek., M.: Půdy České republiky)



Příloha č. 2 Hlavní půdní typy (Převzato z Tomášek., M.: Půdy České republiky)


Příloha č. 3 Odběrová aparatura


Příloha č. 4 Zákon o ochraně zemědělského půdníhp fondu

Zákon č. 231/1999 Sb. PŘEDSEDA POSLANECKÉ SNĚMOVNY

vyhlašuje úplné znění zákona č. 334/1992 Sb.,

o ochraně zemědělského půdního fondu,

jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 10/1993 Sb. a zákonem č. 98/1999 Sb. Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

ČÁST I

ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND §1

§1 (1) Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

§1 (2) Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen "zemědělská půda") a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen "půda dočasně neobdělávaná").

§1 (3) Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

§1 (4) O tom, že jde podle odstavců 2 a 3 o součásti zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech orgán ochrany zemědělského půdního fondu.

ČÁST II ZMĚNY KULTURZEMĚDĚLSKÉ A NEZEMĚDĚLSKÉ PŮDY

A HOSPODAŘENÍ NA ZEMĚDĚLSKÉM PŮDNÍM FONDU §2

Změny kultur zemědělské a nezemědělské půdy §2 (1) Na základě rozhodnutí vydaného v řízení o využití území[1] na návrh vlastníka pozemku,

popřípadě na návrh nájemce pozemku doloženého souhlasem jeho vlastníka může být provedena přeměna nezemědělské půdy[2] na půdu zemědělskou (§1 odst. 2).

§2 (2) Změnu louky nebo pastviny na ornou půdu lze uskutečnit jen na základě souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu.

§2 (3) Orgán ochrany zemědělského půdního fondu je oprávněn z důvodu ochrany životního prostředí uložit vlastníku či nájemci zemědělské půdy změnu kultury. Rozhodnutí o uložení změny kultury zemědělské půdy opravňuje vlastníka či nájemce, aby mu orgán ochrany zemědělského půdního fondu uhradil vzniklé náklady a ztráty z této změny vyplývající. Na úhradu výdajů podle tohoto ustanovení lze použít prostředky ze Státního fondu životního prostředí České republiky.[3]

§3 Hospodaření na zemědělském půdním fondu

§3 (1) Hospodařit na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci pozemků tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů,[4] nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav.

§3 (2) Vlastníci nebo nájemci pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu jsou povinni umožnit orgánům ochrany zemědělského půdního fondu vstup na pozemky za účelem dozorové a kontrolní činnosti.

§3 (3) Jsou-li pro to závažné důvody, mohou orgány ochrany zemědělského půdního fondu uložit odstranění zjištěných závad podle odstavce 1, popřípadě rozhodnout, že pozemek kontaminovaný škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí nesmí být používán pro výrobu zemědělských výrobků vstupujících do potravního řetězce.


§3 (4) Opatření ukládaná podle odstavce 3 musí být předem projednána s vlastníky nebo nájemci pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu.

§3 (5) Po provedení opatření na základě rozhodnutí podle odstavce 3 může vlastník nebo nájemce pozemků požádat Státní fond životního prostředí České republiky[3] o poskytnutí příspěvku na zmírnění ekonomických důsledků vyplývajících z uložených opatření, jde-li o odstranění jím nezaviněných závad.

ČÁST III ZÁSADY OCHRANY ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU

§4 Pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, zejména nezastavěné a

nedostatečně využité pozemky v současně zastavěném území obce nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků[5] staveb mimo toto území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Musí-li však v nezbytných případech dojít k odnětí zemědělského půdního fondu, nutno zejména

a) co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací,

b) odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu, c) při umisťování směrových a liniových staveb co nejméně ztěžovat obhospodařování zemědělského

půdního fondu, d) po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést takovou terénní úpravu, aby

dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí v krajině podle schváleného plánu rekultivace.

ČÁST IV

OCHRANA ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU §5

Při územně plánovací činnosti §5 (1) Aby ochrana zemědělského půdního fondu byla při územně plánovací činnosti prováděné podle

zvláštních předpisů[6] zajištěna, jsou pořizovatelé a zpracovatelé územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů povinni řídit se zásadami této ochrany (§4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.

§5 (2) Návrhy územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů musí být již v období zpracování konceptů projednány s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a před schválením opatřeny jejich souhlasem.

§5 (3) Územní rozhodnutí,[7] jímž má být dotčen zemědělský půdní fond, nelze vydat, pokud nebyl dán orgánem ochrany zemědělského půdního fondu souhlas k jejímu odnětí (§9), s výjimkou případů, kdy takového souhlasu není třeba.

§6 Při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů

§6 (1) Právnické a fyzické osoby oprávněné k těžbě nerostů jsou povinny se řídit při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů podle zvláštních předpisů[8] zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (§4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond s přihlédnutím k možnostem rekultivace, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.

§6 (2) Návrhy na stanovení dobývacích prostorů musí být projednány s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a před schválením opatřeny jejich souhlasem.

§7 Při zpracování zadání staveb

§7 (1) Při zpracování zadání staveb[9] jsou investoři povinni řídit se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (§4) a navrhnout umístění stavby tak, aby z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů došlo k co nejmenším ztrátám zemědělského půdního fondu, a zároveň vyhodnotit důsledky navrhovaného řešení na tento fond. Pokud řešení není jednoznačné, je třeba navrhovat umístění stavby v alternativách.

§7 (2) Návrh na schválení zadání stavby, v němž se předpokládá odnětí zemědělského půdního fondu, musí být doložen souhlasem orgánů ochrany zemědělského půdního fondu (§9), s výjimkou případů, kdy takového souhlasu není třeba.


§7 (3) Návrh tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací,[10] celostátních drah[11] a vodních cest a jejich součástí,[12] který se zpracovává v etapě před zpracováním zadání těchto staveb, musí být projednán s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a opatřen jejich souhlasem.

§8 Při stavební, těžební a průmyslové činnosti

a při geologickém a hydrogeologickém průzkumu §8 (1) Aby bylo zabráněno škodám na zemědělském půdním fondu při stavební, těžební a průmyslové

činnosti, popřípadě, aby tyto škody byly omezeny na míru co nejmenší, jsou právnické a fyzické osoby tyto činnosti provozující, povinny řídit se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (§4), zejména

a) skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy, popřípadě i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy na celé dotčené ploše a postarat se o jejich hospodárné využití nebo řádné uskladnění pro účely rekultivace anebo zajistit na vlastní náklad jejich odvoz a rozprostření na plochy určené orgánem ochrany zemědělského půdního fondu, pokud v odůvodněných případech tento orgán neudělí výjimku z povinnosti provést skrývku uvedených zemin,

b) ukládat odklizové zeminy ve vytěžených prostorech, a není-li to možné nebo hospodářsky odůvodněné, uložit je v prvé řadě na plochách neplodných nebo na plochách horší jakosti, které byly za tím účelem odňaty ze zemědělského půdního fondu,

c) provádět vhodné povrchové úpravy dotčených ploch, aby tvarem, uložením zeminy a vodními poměry byly připraveny k rekultivaci, pokud provedení rekultivace přichází v úvahu,

d) provádět podle schválených plánů rekultivaci dotčených ploch, aby byly způsobilé k plnění dalších funkcí v krajině,

e) učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných a plynných látek poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt. §8 (2) Při geologickém a hydrogeologickém průzkumu a při budování, opravách a údržbě nadzemních a

podzemních vedení na zemědělském půdním fondu jsou provozovatelé těchto prací povinni dodržovat povinnosti uvedené v odstavci 1 a dále

a) provádět práce na pozemcích především v době vegetačního klidu a po jejich skončení uvést dotčené plochy do původního stavu,

b) provádět práce tak, aby na zemědělském půdním fondu a jeho vegetačním krytu došlo k co nejmenším škodám,

c) projednat včas zamýšlené provádění prací s vlastníkem, popřípadě s nájemcem pozemku náležejícího do zemědělského půdního fondu. §8 (3) Pokud si práce spojené s geologickým a hydrogeologickým průzkumem a s budováním, opravami

a údržbou nadzemních a podzemních vedení vyžádají odnětí zemědělského půdního fondu na dobu delší než jeden rok včetně doby potřebné k uvedení dotčených pozemků do původního stavu, jsou provozovatelé těchto prací povinni požádat orgán ochrany zemědělského půdního fondu o souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (§9).

ČÁST V

ODNĚTÍ PŮDY ZE ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU §9

§9 (1) K odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je nezbytný k vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů,[13] s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.

§9 (2) Souhlasu orgánu zemědělského půdního fondu podle odstavce 1 není třeba, má-li být ze zemědělského půdního fondu odňata půda

a) na pozemcích, které jsou 1. nezastavěnou plochou zastavěných stavebních pozemků,[14] 2. v zahrádkových osadách[15] zájmových organizací, popřípadě jiných právnických osob, 3. účelovými plochami u objektů a zařízení občanské vybavenosti[16] nebo u objektů a zařízení

zdravotnických, kulturních, osvětových a církevních, 4. v současně zastavěném území obce, jsou ve vlastnictví fyzické osoby a jejichž odnětí se má uskutečnit

v zájmu této osoby pro výstavbu garáže, zahrádkářské chaty, rekreační chaty, drobné stavby (stavby s doplňkovou funkcí ke stavbě hlavní),[17] stavby pro drobné pěstitelství nebo chovatelství a stavby vinného sklepa,

5. určeny pro stavby pro bydlení v současně zastavěném území obce,[17a] b) pro umístění

1. signálů, stabilizačních kamenů a jiných značek pro geodetické účely, stožárů nadzemních vedení, vstupních šachet podzemního vedení, pokud v jednotlivých případech nejde o plochu větší než 30 m2,


2. přečerpávacích stanic, vrtů a studní a stanic nadzemního nebo podzemního vedení, pokud v jednotlivých případech nejde o plochu větší než 55 m2, a větrných jam,

c) k nezemědělským účelům po dobu kratší než jeden rok včetně doby potřebné k uvedení půdy do původního stavu. §9 (3) Půdu lze odejmout ze zemědělského půdního fondu trvale nebo dočasně. Dočasně lze půdu

odejmout jen v případě, že po ukončení účelu jejího odnětí bude dotčená plocha rekultivována podle schváleného plánu rekultivace tak, aby mohla být vrácena do zemědělského půdního fondu.

§9 (4) Žádost o souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu podle odstavce 1 podává ten, v jehož zájmu má k tomuto odnětí dojít (dále jen "žadatel").

§9 (5) V žádosti podle odstavce 4 žadatel uvede účel zamýšleného odnětí a zdůvodní, proč je navrhované řešení z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a životního prostředí nejvýhodnější. K žádosti připojí

a) údaje katastru nemovitostí[18] o pozemcích, které jsou navrhovány k odnětí ze zemědělského půdního fondu, a dále výměry parcel nebo jejich částí a zákres navrhovaného odnětí v kopii katastrální mapy doplněné orientačním zákresem parcel z dřívější pozemkové evidence,

b) výpis z katastru nemovitostí s vyznačením vlastnických, popřípadě uživatelských vztahů k dotčeným pozemkům,

c) vyjádření vlastníků dotčených pozemků, popřípadě jejich nájemců k navrhovanému odnětí, d) výpočet odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, nejde-li o odnětí, při kterém se odvody

nepředepisují, e) plán rekultivace, má-li být půda po ukončení účelu odnětí vrácena do zemědělského půdního fondu nebo

rekultivována zalesněním (osázením dřevinami nebo keři) či zřízením vodní plochy, f) předběžnou bilanci skrývky kulturních vrstev půdy a návrh způsobu jejich hospodárného využití.

Orgán ochrany zemědělského půdního fondu může v nezbytných případech požadovat předložení dalších dokladů potřebných k posouzení žádosti.

§9 (6) Orgán ochrany zemědělského půdního fondu posoudí žádost a její přílohy, a shledá-li, že půda může být odňata ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto odnětí souhlas, ve kterém zejména

a) vymezí, kterých pozemků nebo jejich částí se tento souhlas týká, b) stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, c) schválí plán rekultivace podle odstavce 5 písm. e), popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění z

hlediska časového plnění a ukončení prací, jsou-li pro to zvláštní důvody při lomové (povrchové) těžbě uhlí nebo při geologickoprůzkumných pracích, zejména u velmi hlubokých vrtů,

d) vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.

§9 (7) Výši odvodů podle odstavce 6 písm. d) vymezí orgán ochrany zemědělského půdního fondu pouze orientačně. Konečná výše odvodů se stanoví rozhodnutím (§11 odst. 2).

§10 §10 (1) Souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu vydaný podle §9 odst. 6 je závaznou

součástí rozhodnutí, která budou ve věci vydána podle zvláštních předpisů.[6] Žadatel je povinen plnit podmínky v něm stanovené ode dne, kdy tato rozhodnutí nabyla právní moci, popřípadě ve lhůtách v nich určených. Platnost vydaného souhlasu je totožná s platností těchto rozhodnutí a prodlužuje se současně s prodloužením jejich platnosti podle zvláštních předpisů.[6]

§10 (2) Orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který vydal souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, může na návrh žadatele změnit podmínky a další skutečnosti v něm stanovené při řízení o změně rozhodnutí vydaných podle zvláštních předpisů.[6]

§10 (3) Na základě rozhodnutí vydaného podle zvláštních předpisů[19] a ohlášení vlastníka katastrální úřad provede změnu druhu pozemku[19a] v katastru nemovitostí, je-li souhlasem k odnětí dotčen pozemek uvedený v §1 odst. 2 tohoto zákona, nebo provede změnu druhu pozemku (kultury), je-li tímto souhlasem dotčena nezemědělská půda náležející do zemědělského půdního fondu (§1 odst. 3).

ČÁST VI

ODVODY ZA ODNĚTÍ PŮDY ZE ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU §11

§11 (1) Ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (§9 odst. 6), je povinen zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy tohoto zákona, je-li odnímána zemědělská půda nebo půda dočasně neobdělávaná (§1 odst. 2)

a) trvale pro účely, kterými bude provedena nevratná změna znemožňující zemědělské využití zemědělského půdního fondu; pro účely tohoto zákona se tím rozumí umístění stavby pevně spojené s pozemkem, důlního či těžebního díla (lomu, dolu, otvírky pro těžbu štěrkopísku apod.) nebo provedení terénní úpravy, která vyžaduje skrývku půdy na dotčených pozemcích,

b) dočasně (§9 odst. 3).


§11 (2) O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu podle přílohy k tomuto zákonu v návaznosti na pravomocné rozhodnutí vydané podle zvláštních předpisů.[6] Část odvodů ve výši 40 % je příjmem rozpočtu obce, v jejímž obvodu se odnímaná půda nachází, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.[3] Odvody, které jsou příjmem rozpočtu obce, mohou být použity jen pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny.

§11 (3) Odvody za trvale odnímanou půdu [odstavec 1 písm. a)] se nepředepisují, jde-li o odnětí půdy pro a) stavby zemědělské prvovýroby, pro výstavbu zemědělských účelových komunikací, pro zřizování rybníků

s chovem ryb nebo vodní drůbeže a pro uskutečňování investic do půdy za účelem zlepšení půdní úrodnosti (meliorační zařízení apod.),

b) výstavbu objektů a zařízení potřebných pro čištění odpadních vod, c) komunikace, nádvoří, zpevněné plochy a zeleň při bytové výstavbě a pro výstavbu občanského a

technického vybavení, d) účely vyjmenované v §9 odst. 2.

§11 (4) Pro účely tohoto zákona se za investice do půdy za účelem zlepšení půdní úrodnosti považují stavby a zařízení pro protierozní ochranu, optimalizaci vodního režimu a revitalizaci krajiny.

§11 (5) Odvody za dočasně odnímanou půdu [odstavec 1 písm. b)] se nepředepisují, je-li zemědělská půda odnímána pro pěstování vánočních stromků nebo dřevin pěstovaných pro energetické účely.

§11 (6) Odvody za trvalé odnětí půdy se nepředepíší též v případech odnětí pro stavby pro bydlení na plochách určených k tomuto účelu schváleným územním plánem obce nebo regulačním plánem vždy mimo současně zastavěné území obce.[17a]

§11 (7) Za stavby občanského vybavení se pro účely výpočtu odvodů za odnětí půdy považují stavby škol všech typů, mateřské školy, kina, divadla, kulturní domy, výstavní síně, nemocnice, polikliniky, zdravotní zařízení a střediska, ústavy sociální péče včetně ústavů pro mládež, jesle, dětské domovy, stavby církevní (kaple, kostely, modlitebny) a hřbitovy.

§11 (8) Za stavby zemědělské prvovýroby, pro které se nepředepíší odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, se nepovažují stavby vázané na chov zvířat, které slouží jiným účelům, např. sportovním (dostihová dráha, výcviková hala apod.).

§11 (9) Je-li půda trvale odnímána ze zemědělského půdního fondu za podmínky, že po ukončení účelu odnětí budou pozemky podle schváleného plánu rekultivovány zalesněním (osázením dřevinami nebo keři) či zřízením vodní plochy, odvody se platí jako u dočasného odnětí.

§11 (10) Odvody za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu se platí jednorázově, s výjimkou případů uvedených v odstavci 9.

§11 (11) Odvody za dočasné odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a za trvalé odnětí půdy v případech uvedených v odstavci 9 se platí každoročně až do doby ukončení rekultivace podle schváleného plánu [§9 odst. 6 písm. c)].

§12 Splatnost odvodů

§12 (1) Odvod placený jednorázově (§11 odst. 10) je splatný do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odvodu.

§12 (2) Jde-li o odvody placené každoročně (§11 odst. 11), jsou splatné nejpozději do konce každého kalendářního roku, v němž odnětí trvá.

§12 (3) Nebyl-li odvod zaplacen včas a v plné výši, vzniká povinnost platit z nezaplacených částek penále, které činí

a) u právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání[21] 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení,

b) u fyzické osoby 5 % dlužné částky ročně. Výši penále stanoví finanční orgán platebním výměrem na základě stanoviska toho orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který vydal rozhodnutí o odvodech (§11 odst. 2). Penále je splatné do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. V odůvodněných případech může Ministerstvo financí České republiky penále snížit nebo prominout, popřípadě určit orgány a vymezit jejich oprávnění k povolování této úlevy.

§12 (4) Finanční orgán[21a] vybírá a vymáhá odvody za odnětí půdy podle zvláštních předpisů.[21b] §12 (5) Jestliže výše odvodu placeného jednorázově (§11 odst. 10) nepřevyšuje celkovou částku 50 Kč,

odvod se neplatí. ČÁST VII

PŮSOBNOST ORGÁNŮ OCHRANY ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU §13

§13 (1) Orgány ochrany zemědělského půdního fondu jsou pověřené obecní úřady, okresní úřady, správy národních parků a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Na území hlavního města Prahy jsou těmito


orgány obvodní úřady, Magistrátní úřad hlavního města Prahy a Ministerstvo životního prostředí České republiky.

§13 (2) Ve vojenských újezdech[22] vykonávají funkci orgánů ochrany zemědělského půdního fondu zvláštní orgány Federálního ministerstva obrany.

§14 Pověřené obecní úřady a na území hlavního města Prahy obvodní úřady

a) rozhodují podle §1 odst. 4 v pochybnostech o tom, že jde o součásti zemědělského půdního fondu, b) ukládají podle §2 odst. 3 změnu kultury zemědělské půdy na pozemcích o výměře do 1 ha, c) ukládají podle §3 odst. 3 odstranění závad zjištěných při dozorové a kontrolní činnosti, d) udělují podle §5 odst. 2 souhlas k návrhům územně plánovací dokumentace zón nebo k návrhům územně

plánovacích podkladů, které vycházejí ze schválených územních plánů sídelních útvarů, e) udělují podle §9 odst. 6 souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, má-li být dotčena

zemědělská půda a půda dočasně neobdělávaná (§1 odst. 2) o výměře do 1 ha; přitom stanoví podmínky k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, schválí plán rekultivace, popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění a vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu,

f) vydávají podle §11 odst. 2 rozhodnutí o odvodech za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a povolují podle §12 odst. 1 odklad lhůty k úhradě těchto odvodů,

g) ukládají podle §20 pokuty. §15

Okresní úřady a na území hlavního města Prahy Magistrátní úřad hlavního města Prahy a) udělují podle §2 odst. 2 souhlas ke změně louky nebo pastviny na ornou půdu, b) ukládají podle §2 odst. 3 změnu kultury zemědělské půdy na pozemcích o výměře nad 1 ha, c) rozhodují podle §3 odst. 3 o tom, že pozemek kontaminovaný škodlivými látkami ohrožujícími zdraví

nebo život lidí nesmí být používán pro výrobu potravin, d) udělují podle §5 odst. 2 souhlas k návrhům územně plánovací dokumentace sídelních útvarů a zón a k

návrhům územně plánovacích podkladů, nejde-li o případy v působnosti pověřených obecních úřadů [§14 písm. d)], s výjimkou návrhů územně plánovací dokumentace sídelních útvarů, ve kterých je sídlo okresního úřadu (na území hlavního města Prahy s výjimkou územně plánovací dokumentace, která řeší celé toto území),

e) udělují podle §6 odst. 2 souhlas k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, je-li navrhovaným řešením dotčen zemědělský půdní fond o výměře do 10 ha,

f) udělují podle §7 odst. 3 souhlas k návrhům tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí, jejichž největší část se nachází na území příslušného okresu (hlavního města Prahy),

g) udělují podle §9 odst. 6 souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, má-li být dotčena zemědělská půda a půda dočasně neobdělávaná (§1 odst. 2) o výměře od 1 do 10 ha; přitom stanoví podmínky k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, schválí plán rekultivace, popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění a vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu,

h) usměrňují a sjednocují výkon státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, který zajišťují pověřené obecní úřady na území příslušného okresu (obvodní úřady na území hlavního města Prahy), dozírají, jak tyto orgány ochrany zemědělského půdního fondu plní své úkoly, provádějí kontrolní činnost a dávají jim podněty k tomu, aby uplatnily ve své působnosti opatření k odstranění zjištěných závad,

i) vykonávají státní správu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, není-li podle tohoto zákona příslušný jiný orgán státní správy.

§16 Správy národních parků vykonávají působnost na území těchto parků při ochraně zemědělského půdního

fondu podle zvláštního předpisu.[23] §17

Ministerstvo životního prostředí České republiky a) uděluje podle §5 odst. 2 souhlas k návrhům územně plánovací dokumentace sídelních útvarů, ve kterých je

sídlo okresního úřadu, k návrhům územně plánovací dokumentace, která řeší celé území hlavního města Prahy, a k návrhům územně plánovací dokumentace velkých územních celků,

b) uděluje podle §6 odst. 2 souhlas k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, je-li navrhovaným řešením dotčen zemědělský půdní fond o výměře nad 10 ha,

c) uděluje podle §7 odst. 3 souhlas k návrhům tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí, které se nacházejí na území dvou a více okresů, nejde-li o případy v působnosti okresních úřadů [§15 písm. f)],


d) uděluje podle §9 odst. 6 souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, má-li být dotčena zemědělská půda a půda dočasně neobdělávaná o výměře nad 10 ha; přitom stanoví podmínky k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, schválí plán rekultivace, popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění a vymezí, zda a v jaké výši budou předepsány odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu,

e) řídí výkon státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu a dozírá, jak orgány ochrany zemědělského půdního fondu základního a středního stupně na tomto úseku plní své úkoly,

f) vypracovává koncepci ochrany zemědělského půdního fondu jako složky životního prostředí a zajišťuje přípravu obecně závazných právních předpisů,

g) vypracovává výklady k ustanovením obecně závazných právních předpisů o ochraně zemědělského půdního fondu,

h) provádí kontrolní činnost a dává orgánům ochrany zemědělského půdního fondu podněty k tomu, aby uplatnily ve své působnosti opatření k odstranění zjištěných závad.

§18 Společná ustanovení o výkonu státní správy

na úseku ochrany zemědělského půdního fondu §18 (1) Návrh na zahájení řízení podle zákona podávají právnické a fyzické osoby vždy u pověřeného

obecního úřadu (na území hlavního města Prahy u obvodního úřadu), v jehož obvodu leží největší část zemědělského půdního fondu, který má být příslušným návrhem dotčen. Tento orgán ochrany zemědělského půdního fondu návrh posoudí, a není-li příslušný k jeho vyřízení, postoupí ho se svým stanoviskem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu vyššího stupně. Obdobně postupuje orgán ochrany zemědělského půdního fondu středního stupně, je-li k vyřízení návrhu příslušné Ministerstvo životního prostředí České republiky.

§18 (2) Leží-li zemědělský půdní fond dotčený podaným návrhem v územním obvodu dvou nebo více pověřených obecních úřadů nebo okresních úřadů (na území hlavního města Prahy obvodních úřadů), je k řízení ve věci příslušný ten orgán ochrany zemědělského půdního fondu, v jehož územním obvodu leží největší část dotčených pozemků, pokud k tomu má působnost podle §14 až 16.

§18 (3) Orgány ochrany zemědělského půdního fondu dozírají na dodržování ustanovení zákona a předpisů vydaných na jeho základě, soustavně kontrolují, zda jsou dodržovány podmínky a prováděna opatření jimi stanovená při řízení podle zákona, a v mezích své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad.

§18 (4) Orgány ochrany zemědělského půdního fondu spolupracují se všemi orgány státní správy, jejichž činnost se dotýká zemědělského půdního fondu, s orgány Inspekce životního prostředí České republiky, se Státním fondem životního prostředí České republiky a s Pozemkovým fondem České republiky.

ČÁST VIII ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

§19 Zjistí-li katastrální úřad při novém mapování nebo při dalších činnostech spojených s vedením katastru

nemovitostí, že v důsledku drobných pozvolných dlouhodobých posunů hranic pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu došlo k přirozené změně jejich kultur, projednají zjištěné skutečnosti s vlastníky dotčených pozemků a uvedou evidenční stav do souladu se stavem v přírodě.

ČÁST IX POKUTY

§20 §20 (1) Právnickým osobám, jakož i fyzickým osobám oprávněným k podnikání,[24] které poruší

povinnosti uvedené v odstavci 2, jsou orgány ochrany zemědělského půdního fondu oprávněny ukládat pokuty až do výše pětisetnásobku minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem.[25]

§20 (2) Pokuty se ukládají za a) odnětí půdy, která je součástí zemědělského půdního fondu, bez souhlasu orgánu ochrany zemědělského

půdního fondu, pokud nejde o případy, kdy tohoto souhlasu není třeba (§9 odst. 2), b) nedovolenou změnu kultury nebo za neprovedení uložené změny kultury (§2), c) neplnění opatření uložených orgánem státní správy, vydaných na základě tohoto zákona.

§20 (3) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán příslušný k jejímu uložení dověděl o porušení povinnosti, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

§20 (4) Uložením pokuty podle odstavce 1 zůstává nedotčena trestní odpovědnost pracovníků právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání.[24] Nedotčena zůstává i odpovědnost za škodu podle zvláštních předpisů.

§20 (5) Dojde-li k poškození nebo znehodnocení půdy, která je součástí zemědělského půdního fondu (§1) fyzickou osobou, postupuje orgán ochrany zemědělského půdního fondu podle zvláštních předpisů.[26]


§20 (6) Pokuty jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky[3] a z 50 % příjmem orgánu, který pokutu uložil. Pokutu vybírá a vymáhá finanční orgán podle zvláštních předpisů.[21b]

ČÁST X USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§21 Na řízení podle §2 odst. 2, §5 odst. 2, §6 odst. 2, §7 odst. 3 a §9 odst. 6 se nevztahují obecné předpisy o

správním řízení. §22

Ministerstvo životního prostředí České republiky vydá podrobnější úpravu a) o tom, jakými kritérii se orgány ochrany zemědělského půdního fondu řídí při udělování souhlasu se

změnou louky nebo pastviny na ornou půdu (§2 odst. 2), b) o tom, jaká kritéria jsou rozhodná pro to, aby orgány ochrany zemědělského půdního fondu mohly uložit

změnu kultury zemědělské půdy (§2 odst. 3), c) hodnot nejvýše přípustného obsahu škodlivých látek v půdě, které ohrožují zdraví nebo život lidí a

existenci živých organismů (§3 odst. 1 a 3), d) postupů k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu při zpracovávání a projednávání územně

plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů (§5), návrhů na stanovení dobývacích prostorů (§6), zadání staveb a návrhů tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, celostátních drah a vodních cest a jejich součástí (§7) a při stavební, těžební a průmyslové činnosti, geologickém a hydrogeologickém průzkumu (§8),

e) postupů při odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (§9 a 10), f) podmínek týkajících se vymezení příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností půdy (§3

odst. 1). §23

§23 (1) Rozhodnutí orgánů ochrany zemědělského půdního fondu vydaná podle zákona č. 53/1966 Sb., ve znění zákona č. 75/1976 Sb., (§1 odst. 4, §2, 3, 4, 5, §12 odst. 4, §13a, 14, 15, 19, 21 a 27) před účinností tohoto zákona zůstávají v platnosti.

§23 (2) Povinnost odstranit ekonomickou újmu, která byla stanovena v pravomocných rozhodnutích vydaných podle §13a nebo §12 odst. 4 anebo §14 zákona č. 53/1966 Sb., ve znění zákona č. 75/1976 Sb., před účinností tohoto zákona, se nevykoná.

§23 (3) V případech, že povinnost odstranit ekonomickou újmu, vzniklou zřízením ochranných pásem k ochraně zdravotní nezávadnosti nádrží povrchových vodních zdrojů pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva nebo k ochraně přírodních léčivých zdrojů, byla stanovena podle dosavadních předpisů rozhodnutím orgánu ochrany zemědělského půdního fondu vydaným před účinností tohoto zákona, se tato povinnost rovněž nevykoná.

§23 (4) Předchozí souhlas podle §13a nebo souhlas podle §12 odst. 4 zákona č. 53/1966 Sb., ve znění zákona č. 75/1976 Sb., který byl vydán před účinností tohoto zákona, nahrazuje souhlas podle §9 tohoto zákona. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který ho vydal, však upřesní, upraví nebo změní jeho části týkající se odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě v souladu se zněním §11 tohoto zákona.

§24 S působností pro Českou republiku se zrušují:

1. Zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. 2. Zákon České národní rady č. 77/1976 Sb., o působnosti orgánů ochrany zemědělského půdního fondu

České socialistické republiky. 3. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 102/1976 Sb., o odstraňování ekonomické újmy

socialistických zemědělských organizací. 4. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 39/1984 Sb., o sazbách odvodů za odnětí

zemědělské půdy zemědělské výrobě. §25

Ustanovení §2 odst. 1 písm. d) zákona České národní rady č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, se mění takto: "d) odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu ve výši 60 % jejich celkového objemu určeného orgánem ochrany zemědělského půdního fondu.[5]".

§26 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1992.

* * * Zákon č. 10/1993 Sb. ze dne 19. prosince 1992 nabyl účinnosti dne 1. ledna 1993, zákon č. 98/1999 Sb.

ze dne 29. dubna 1999 nabyl účinnosti dne 25.května 1999.


Poznámky: [1] §32 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.§7 a 10 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 55/1980 Sb. [2] Příloha k vyhlášce č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, oddíl B, ve znění pozdějších předpisů. [3] Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. [4] §5 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [5] §4 vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb. [6] Zákon č. 50/1976 Sb. [7] §39 a násl. zákona č. 50/1976 Sb. [8] Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona ČNR č. 541/1991 Sb. [9] Vyhláška č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb. [10]§1 odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 55/1984 Sb.). [11]§2 zákona č. 51/1964 Sb., o dráhách. [12]§3 a 4 zákona č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb. [13]§126 zákona č. 50/1976 Sb. [14]§4, 44, 46, 47 a 53 vyhlášky č. 83/1976 Sb. [15]§51, 52 a 58 vyhlášky č. 83/1976 Sb. [16]§59 a násl. vyhlášky č. 83/1976 Sb. [17]§3 vyhlášky č. 85/1976 Sb. [17a]§12 odst. 1 vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. [18]§5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. [19]Např. §66 a násl., §71 a násl., §82 a násl. zákona č. 50/1976 Sb. [19a]§6 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění zákona č. 89/1996 Sb. [21]Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). [21a]Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. [21b]§1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. [22]Zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech. [23]§78 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. [24]§12a až 12e zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb.Zákon č. 455/1991 Sb. [25]Nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě. [26]Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb.


Příloha č. 5 Závislost výměnného pH půdy a významných pedologických charakteristik (Schroeder, 1984).

3 4 5 6 7 8 pH(CaCl2)

humifikace

biologická aktivita

formování agregátů

migrace jílových minerálů

mobilizace Al - Fe

toxicita Al

toxicita H - OH

biopřístupnost N, S

biopřístupnost P, B

biopřístupnost Ca, Mg

biopřístupnost K

biopřístupnost Cu, Zn

biopřístupnost Fe, Mn

biopřístupnost Mo

dekompozice

VZNIK NOVÝCH MINERÁLŮ

chemické zvětrávání


Příloha č. 6 Rozmístění sledovaných ploch Bazálního monitoringu půd

Odběrové schéma vzorkování zemědělských půd v základní periodě odběrů

Date post:	17-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

Monitorování půd · 2013. 12. 8. · Podle nadmořské výšky rozlišujeme v České republice...

Documents