MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

1

www.smyslovy-pruzkumnik.cz

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

RENATA KŘIVÁNKOVÁ

E-book o tom, jak začít s Montessori.

2


AUTORKA E-BOOKU

Renata Křivánková

„Děkuji zvídavým rodičům

z Montessori pracoven

v Rodinném

a Montessori centru 4medvědi

za jejich dotazy, vedené touhou

poznat potřeby svých dětí.“

PROHLÁŠENÍ

Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv

šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu

autorky je zakázáno. Děkujeme za pochopení a

respektování tohoto sdělení. Informace obsažené v tomto

e-booku jsou pouze informace a je čistě na vás, jak je

použijete. Autorka nenese žádnou odpovědnost za jejich

použití.

3


OBSAH

Autorka e-booku .............................................................. 2

Prohlášení ........................................................................ 2

Tento e-book .................................................................... 4

Co říká Montessori o našich dětech ................................. 5

Montessori inspirace pro život ......................................... 9

Připravené prostředí ...................................................... 11

Moje cesta připraveným prostředím .............................. 14

Závěrem ......................................................................... 21

Montessori

metoda

Inspirace pro život

Připravené prostředí

???

=

U nás doma

!!!

4


TENTO E-BOOK

Tento e-book je takové první čtení pro toho, koho zaujala

montessori pedagogika. Ale ještě toho neví dost, aby v ní

měl plnou důvěru a mohl se jí nechat inspirovat pro svůj

život s dětmi. A mohl vložit Montessori do celého života

svých dětí.

Já jsem svým dvěma dětem vložila Montessori do života a

čím více (nyní jsem v mezinárodním Montessori výcviku)

toho o celé pedagogice vím, tím jsem raději. Jsem ráda, že

se necháváme Montessori inspirovat pro náš život i pro

život našich dětí.

V tomto e-booku najdete také trochu potřebné teorie z

Montessori pedagogiky. Snažila jsem se o to, aby to

nebylo moc dlouhé a obsáhlé. Je ale těžké najít to

nejpodstatnější a nejdůležitější v celém díle Marie

Montessori, obsahujícím několik knih a odborných

přednášek. Vybrala jsem tedy to, co u rodičů zažehne

zájem a chuť se ponořit hlouběji do této nadčasové

metody.

V e-booku také najdete podněty, kterými se můžete

inspirovat pro život i pro začátek s Montessori.

E-book obsahuje i můj osobní příběh o tom, jak jsme se

Montessori nechali inspirovat u nás doma.

5


CO ŘÍKÁ MONTESSORI O NAŠICH DĚTECH

Marie Montessori již před 70 lety pozorovala děti a došla

k závěru, že dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s

předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho

to dospělí učí.

Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v

souvislostech je v nás lidech zakódována přímo geneticky.

Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi

silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se

nachází.

MONTESSORI JE ROZŠÍŘENO PO CELÉM SVĚTĚ

Metoda Marie Montessori je dnes používána v jeslích,

školkách i školách po celém světě. Její teoretické závěry i

praktické použití korespondují s nejmodernějšími

Pokud dítěti od miminka

- vytvoříme vhodné (připravené) prostředí;

- nabídneme zajímavé hračky (pomůcky);

- budeme k dítěti přistupovat láskyplně a

nerepresivně;

podpoříme jeho přirozený zájem o zkoumání světa,

hledání informací, učení se novým dovednostem a

vytváření si vlastního úsudku a vlastní sebehodnoty.

6


výsledky výzkumů v oblastech neurologie, psychologie i

pedagogiky. Její metody jsou nadčasové a interkulturní.

DÍTĚ MUSÍ BÝT SVOBODNÁ BYTOST

Montessori říká, že dítě musí být svobodná bytost. Aby

bylo svobodné, musí být nezávislé. Nejde však o to, aby si

dítě mohlo dělat zcela, co se mu zlíbí a nikdo ho

neomezovat. To by vedlo pouze k tomu, že by se dítě

nedokázalo přizpůsobit ostatním, bylo sobecké a

nerespektovalo pravidla lidského soužití. Aby dítě bylo

svobodné, potřebuje naplnit své vývojové potřeby a

naplnilo svůj vnitřní rozvoj osobnosti.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA

Zní to moc teoreticky, ale připojuji příklad ze života pro

lepší pochopení. Roční dítě např. hází na pískovišti písek

po svých kamarádech. Pokud vnímáme jeho vývojové

potřeby, chápeme, že dítě písek nehází, protože je zlé a

chce ublížit druhému dítěti. Hází písek, protože je to něco

magicky zajímavého – „pohybuji rukou, já dokážu

rozhýbat malé kamínky, kamínky padají na zem, padají

vždy stejným směrem…“. Dítě vnímá mnoho detailů,

které my dospělý ani nedokážeme zachytit. Protože již

nemáme mysl malého průzkumníka. Je to Absorbující

mysl.

Nemůžeme však nechat dítě házet písek po ostatních

dětech z mnoha důvodů. A tak necháme dítě svobodné,

ale určíme hranice jeho konání. „Můžeš házet písek, ale

např. do křoví. Dětem to vadí, když na ně házíš písek“.

Ponechali jsme dítěti jeho házení, ale nedovolili jsme mu,

aby omezoval ostatní děti.

7


Tímto způsobem tzv. „pohledem pod pokličku“ se

můžeme podívat i na další situace v každodenním životě.

Dítě chce většinou dělat věci s námi nebo podle nás. A

jen proto, že není zcela zručné a je pomalé, mu to

neumožníme. I zde můžeme dítěti dát svobodu a možnost

vnitřní rozvoj osobnosti. Činnosti mu umožníme a sami

trénujeme trpělivost, která je pro naše děti velkým

dárkem.

DÍTĚ JE SMYSLOVÝ PRŮZKUMNÍK

Děti od narození do tří let jsou tzv. „smysloví

průzkumníci“, kteří se vydávají na své objevitelské cesty.

Zpočátku se jen překulí na bok, později už i dolezou na

druhý konec domu nebo vylezou na zahradu či do lesa a

zkoumají vše, co jim přijde do ruky. Vše, co v prostoru

naleznou, si prohlíží, vnímají dotekem, čichem, někdy i

poslouchají, jaké zvuky to vydává, když s tím o něco udeří

a nakonec to ochutnávají.

Všechny tyto střípky informací přicházející do mozku

skrze smysly - utvářejí obraz o reálném světě a jeho

souvislostech. Okolní prostředí pro dítě tedy utváří jeho

obraz o světě. Dítě vnímá jemné detaily, které ho

obklopují. Mozek bere jako realitu to, co má před očima

a na co dítko zrovna myslí.

Dítěti dáváme svobodu, ale s rozumnými hranicemi.

8


A pokud chceme, aby obraz světa našeho dítěte byl např.

svět plný zeleně a vůní, pak mu právě tohle už od věku

miminka dopřávejme – a jeho mozek to skutečně přijme

jako realitu a v dospělosti to bude vyhledávat.

VTISKÁVÁNÍ VZORU

S mozkem souvisí ještě jeden proces -„vtiskávání“. Jak již

bylo řečeno, vše, co dítě obklopuje, nasává jako houba a

stejně je to i se vzory našeho chování. Děti vše

zaznamenávají, i nejjemnější detaily našeho chování: jak

mluvíme s ostatními a s dětmi samotnými, jak vypadáme,

jak se sami o sebe staráme, jak se stravujeme, jak nám

záleží na ostatních lidech, jaké máme životní hodnoty. Vše

kopírují a snaží se být jako máma a táta. Pokud se však

my sami do něčeho budeme nutit a nebudeme se před

dětmi chovat autenticky, děti to prohlédnou. A přijmou

pocit, že je potřeba předstírat. Jediné, co tedy můžeme

dělat, je chovat se s dětmi tak, jak nejlépe dovedeme.

A očekávat, že děti si vtiskávají náš vzor.

„JÁ TO DOKÁŽU SÁM“

Podněty vedoucí k samostatné aktivitě dítěte ve věku 0-3

roky zprostředkovávají pocit „Já to dokážu sám“. Tento

pocit je důležitý právě při budování sebedůvěry

a vnitřní motivace. Díky němu se dítě pouští do dalších a

stále složitějších úkolů. A opět - mozek dítěte bere jako

fakt, že „já jsem ten, kdo dokáže věci zvládnout“, pevně

si věří a vnější okolí nemá přílišný vliv na posuzování

jeho vlastních kvalit. Je to základ, na kterém se dá stavět

a o který se dítě v pozdějším věku může vždy opřít, ať ho

v životě potká cokoliv. Když se například setká na základní

Marie Montessori říkala:

„ to nejkrásnější pro ty nejmenší“.

9


škole s nepříjemnou učitelkou, brutálním trenérem na

fotbale, posmívajícími se spolužáky nebo šéfem, který si

na něm bude vybíjet zlost.

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

Celá teorie Marie Montessori je velmi obsáhlá. Popisuje

jednotlivé fáze vývoje dítě a jeho potřeby v daném

období. Montessori vytvořila velkou řadu speciálních

pomůcek, které dítěti umožňují poznání. Definovala tzv.

připravené prostředí pro každou fázi vývoje dítě.

Věk od narození do 3 let dítěte je tím časem, kdy se

PODLE ODBORNÍKŮ formuje a tvoří lidská osobnost. Co

do sebe v této době nasaje, to v něm už zůstane na celý

život. Proto je právě toto období ideální doba pro tvorbu

nezávislosti a sebedůvěry. To ale nedokážeme budovat

odměnami či naopak tresty. Cesta vede skrze správné

úkoly ve správnou dobu (když je dítě fyziologicky

připraveno), v přirozeném prostředí např. u nás doma a

později i ve školce. V Montessori pedagogice se hovoří o

Posílení vlastní sebe-hodnoty je nestabilnější dárek,

který dětem můžeme dát!!!

10


senzitivních obdobích a připraveném prostředí – to jen

pro informaci, až se s těmito pojmy setkáte později,

abyste věděli, že je v podstatě už znáte.

Čím více člověk proniká do tajů Montessori pedagogiky,

tím je jí více a více pohlcován a okouzlován. Podle mého

názoru, není cesta zpět.

TOUHA PŘIZPŮSOBIT SE PROSTŘEDÍ

Každá lidská bytost, a tedy i naše dítě, se rodí s velmi

silnou touhou přizpůsobit se prostředí a času, kde se

nachází. A naše děti se nachází u nás doma, s námi rodiči

a ostatními členy rodiny. Z celého svého srdce se chtějí

stát součástí naší rodiny, být jejími právoplatnými členy a

mít svá práva, ale i povinnosti. Pokud dětem dáme více

příležitostí toto naplnit, budeme sami překvapeni, co

všechno dokážou udělat a s jakou vytrvalostí a chutí se

budou zapojovat do života rodiny, do běžných dnů jejího

chodu.

ZAČNĚME U NÁS DOMA

Začít s Montessori tedy můžeme u nás doma a od prvních

dnů našeho dítěte. Pokud čtete e-book a vaše dítě není

novorozenec, nevadí. Začít se dá kdykoliv, máte-li chuť

právě v u vás doma, kde se dítě nachází každý den.

Skutečně se nachází. Zjišťuje, co dokáže, jaké je jeho

postavení ve společnosti a zkoumá a zkoumá vše ve svém

okolí.

Můžeme pro něj najít činnosti, které ho v daném období

budou naplňovat a vnitřně uspokojovat. A doma jich je

skutečně hodně. Popisuji je v e-booku Jak probudit

v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.

Ale důležité je, kde začít?

Čím se nechat inspirovat nejprve?

http://www.smyslovy-pruzkumnik.cz/co-nabizime/jak-vytvorit-montessori-domov/


11


I MIMINKO CHCE POMÁHAT

Například můžeme začít tím, že nabídneme malému

čtyřměsíčnímu miminku, aby vypínačem rozsvítilo světlo.

Bude se dychtivě sápat po vypínači, aby mohlo mamince

pomoci rozsvítit v koupelně.

Nevěříte? Tak to vyzkoušejte. Zkuste se svým miminkem

pokaždé, než jdete do koupelny, zastavit u vypínače a

pomalu (nebuďme zbytečně zrychlení) a jasně sáhněte na

vypínač, vzhlédněte vzhůru ke světlu a jemně řekněte

„rozsvítíme si světlo“. Pokud dáme miminku šanci, aby

tohle vidělo několikrát, není možné, aby to pak nechtělo

zkusit samo. A to je právě ta situace, kdy miminku

umožníme být součástí a podílet se na společném životě.

Miminko si také uvědomí „aha, já jsem to dokázal, tak to

dokážu i další věci“ a má touhu se dál učit a zkoušet další

a další…

PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ

Pokud se chceme u nás doma inspirovat Montessori

metodami potřebujeme vybudovat tzv. „připravené

prostředí“. Prostředí, kde si dítě samo najde aktivitu,

která ho rozvíjí a přirozeně navádí k dalším zajímavým

úkolům.

V každodenním životě jsou to především úkoly pro dítě

spojené se sebeobsluhou. Tyto úkoly vyplývají zcela

přirozeně z běžného života. Nejsou odtržené od reality a

napomáhají pochopit koloběh celého života. Dítě také

díky nim získává potřebnou slovní zásobu. Zjišťuje a

upevňuje si rituály společného života s ostatními lidmi.

(např. jíme u stolu, ven chodíme v botech, a pod.).

12


Byla by škoda každodenní úkoly nevyužít k rozvoji

sebedůvěry a nezávislosti. Už hodně malé děti, které

teprve lezou, mohou začít s těmito úkoly.

Velmi záleží na rychlosti vývoje hrubé i jemné motoriky –

právě kvůli tomu mohou ve zvládání těchto aktivit vznikat

velké rozdíly. Některé děti v devíti měsících už chodí a

dokážou si tedy ke stolu samy přinést talířek s jídlem,

donést si plínku či vylézt na přebalovací pult, jiné teprve

začínají lézt.

Náš úkol je pak dát dítěti čas a prostor si to vše vyzkoušet.

Někdy je to pro nás těžké, čekat na dítě až se samo

oblékne. Nebo mu umožnit, aby se samo nakrmilo, když to

rozpatlává všude kolem. Ale pro dítě je to velká věc.

Pokud sebeobsluhu dítěti neumožníme z počátku, kdy o to

projeví zájem, navždy mu jeho touhu zablokujeme a

špatně se to později napravuje. Je tedy dobré využít

každého „senzitivního období“, kdy je dítě extrémně

zaměřeno na nějakou činnost a v té situaci se učí

mnohonásobně rychleji.

Úkoly spojené se sebeobsluhou jsou spojené s jídlem, s

oblékáním, s přebalováním a s hygienou. Vždy na úrovni

vývoje v daný moment. Detailně jsem jednotlivé činnosti a

jak dítěti pomoci rozepsala do e-booku Jak probudit

v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.

U miminek jsou to úkoly např. jíst lžičkou či vidličkou své

první jídlo v cca 10 měsících, postupné pomáhání a

oblékání si jednotlivých částí oděvu, první pokusy o

obouvání si botiček, podávání plínky, mytí si bříška

žínkou… V pozdějším věku jsou úkoly obdobné, ale dítě je

již zručnější a tak musíme dítěti nabídnout nové zajímavé

úkoly.



13


POHYB JE NOSIČ INFORMACE, RUKA PAK NÁSTROJ

INTELIGENCE

Pohyb je pro děti do tří let nosič informací, a proto je

naprosto nutné umožnit těmto dětem pohybovat se ve

svém domově a jeho okolí volně a bez omezení. Mám na

mysli hrubou motoriku - pohyb velkých kostí a svalů. Ale i

jemnou motoriku – pohyb ruky a prstů. Marie Montessori

nazvala ruku nástrojem inteligence. Její metoda je asi

jediná, která se vývojem ruky tak cíleně zabývá. Naším

cílem je dovednosti ruky rozvíjet, dbát na rovnoměrný

vývoj a soulad s rozvojem mozku a celého těla. Dnešní

děti mají však spíše rozvinuté mentální schopnosti – chtějí

se dívat na své okolí. Schopnosti ruky i celého těla pak ale

nejsou úměrně vyvinuty tak, jak by dítě potřebovalo –

přestože již oči touží na věci kolem sebe i sahat, tělo toho

ještě není schopno. Stává se to u dětí, které nemají

dostatek volného prostoru pro trénování pohybu, např.

jsou často sevřeny v autosedačkách. To pak může vést

k frustraci z nepodařené práce - děti mnohdy vztekle

věcmi házejí. Pokud dítě něco drží, získává informace do

mozku o vlastnostech daného předmětu a mozek zpět

vysílá signál pro vědomé pohyby svalů ruky. Celá zpětná

smyčka mezi rukou, mozkem a předáváním informací je

pak hnána dopředu lidskou vůlí.

POHYB A PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ

Děti mají vnitřní touhu jít na průzkum a zjišťovat, co je

kolem. Pokud takovéto zvědavé dítě necháme v ohrádce,

postupem času se jeho touha zkoumat zlomí a vztah

k celému světu již bude pasivní. Bezbřehé zkoumání

nezkušeného dítka může být ale nebezpečné.

V domácnosti na sebe může strhnout ubrus s horkým

nápojem, zranit se o radiátor topení či rozbít sklo a

poranit se. Tomuto všemu chceme předejít a obáváme se

dítě volně „vypustit“. Přesto existuje cesta, jak dítěti

umožnit zkoumání a volný pohyb po našem domově.

Úkolem rodiče je připravit domov vždy na určité období

tak, aby se dítě podle svých schopností a potřeb mohlo

14


samo pohybovat, brát věci do ruky, později s nimi i

manipulovat a pracovat bez omezení. Tedy např. víme-li,

že dítě miluje květiny a hlínu v květináči - a nám to vadí -

odstraníme tyto květiny z dosahu dítěte. A namísto toho

mu nabídneme jinou aktivitu, kde může pracovat se

sypkým materiálem. Práce se sypkým materiálem je

vývojová potřeba dítěte a těžko jí zabráníme. Když mu

nabídneme naplnění této potřeby, není omezeno ve

volném zkoumání a rodič má klid - nemusí stále

vysvětlovat, že na hlínu u kytičky se nesahá. Malé děti

tohle stejně nikdy nedokážou pochopit. Když je za hrabání

v květináči budeme plácat přes prsty, neuvědomí si

souvislost plácání se „špatnou aktivitou“ a pouze se zlomí

jejich touha zkoumat. A my rodiče se budeme stále jen

rozčilovat. Proto je pro všechny strany užitečnější, pokud

takovéto věci odstraníme z dosahu na určité období, pak

je opět můžeme vrátit.

MOJE CESTA PŘIPRAVENÝM PROSTŘEDÍM

Do tohoto e-booku uvádím i mojí cestu připraveným

prostředím resp. cestu naší rodiny. Teorie je důležitá, ale

příběhy a reálné věci inspirují více

Věřím, že mnoho rodičů, kteří jsou nyní na počátku se

svými dětmi, by to mohlo inspirovat a pomoci na cestě a i

k výsledku

PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ U NÁS

Asi nejvíce si připraveného prostředí užil můj muž!

Několikrát do roka přestavěný nábytek, kuchyňské

potřeby dole v šuplíku a v koupelně měl zrcadlo u kolen.

Dnes, kdy obě děti máme za hranicí tří let a ještě nejsou

15


školáci, se vše tak nějak ustálilo a on vidí samostatné děti.

Děti, co si po sobě utřou vylité pití. Děti, které samy věší

vyprané prádlo. A také děti, co uklízí ze svého vnitřního

pocitu, že je to vlastně fajn! Vidí i jiné přínosy, protože

obě chodí do Montessori školky a tam je přínosů opravdu

hodně. Já ten největší přínos vidím v jejich vnitřní touze

hledat nové věci, učit se a jít si za svou vůlí. To, že dcera

v předškolním roce školky píše psacím písmem, čte a sčítá

čtyřmístná čísla, je hezké, moc hezké. Ale nejvíce se mi na

tom líbí, že to vše vzešlo z jejího vnitřního zájmu a chuti

se učit, kterou už nikdy neztratí!

PROLÍNÁ SE VŠEMI MÍSTNOSTMI

Připravené prostředí se u nás doma prolíná všemi

místnostmi. Ve všech místnostech žijeme čtyři a několik

domácích mazlíčků, počínaje velkým psem a konče

morčaty. My s mužem máme svá nedotknutelná místečka,

o kterých nemůžu říci, že jsou připravená pro útok dětí. A

ani se mi nechce vše doma přizpůsobit pouze půlce

osazenstva

Vše začalo, když byl dceři zhruba rok. Vnímala jsem její

touhu si hrát s vodou, ale nevěděla jsem, co jí na tom tak

přitahuje. Když jsem ji nechala a ona vše rozlila, postupně

se mě zmocňovala hysterie: „Je úplně mokrá a v koupelně

potopa“. Sama jsem si říkávala, že si přidělávám práci a že

jí to asi dělat nenechám. Stejné to bylo i s dalšími věcmi

v kuchyni, v obýváku i na zahradě. Cítila jsem totální

rozpor sama v sobě. Chtěla jsem jí umožnit to, o co měla

silný zájem, ale zároveň jsem nechtěla prožívat pocit

zmaru a rozčílení nad spouští, kterou pak vytvořila.

POCIT BYL MÁLO, POTŘEBOVALA JSEM INFORMACE

Měla jsem rámcový pocit, jak k dceři chci přistupovat, ale

neměla jsem techniku a nástroje, jak toho dosáhnout.

S kamarádkou Janou Holcovou jsme založily Rodinné

centrum 4medvědi, kde jsme organizovaly řadu seminářů

pro dospělé a s velkým zájmem je absolvovaly (např.

../../AppData/ctyrimedvedi.cz



16


Respektovat a být respektován). Postupně jsem se

seznamovala s Montessori pedagogikou. Ruku v ruce

jsme i začali v našem centru vše aplikovat ve spolupráci se

zkušenou učitelkou Evou Houdkovou, která především

stála za založením Montessori školky 4medvědů. Vše

začalo zapadat. Školka, která začala vznikat u nás centru,

ale nebyla plnou odpovědí na to, co se dělo u nás doma.

Nejde zcela vzít školku a překopírovat si ji domů. Důvodů

je mnoho.

ZJEDNODUŠIT ČINNOSTI

Postupnou cestou jsem zkoušela, jak dceru zapojit do

úkolů každého dne, tak, abych byla s ní a ona se ode mě

mohla učit „co je život“. Začaly jsme vše dělat spolu a

fungovalo to. Postupně jsem přicházela na to, jak dceři

zjednodušit některé činnosti. Často stačilo jen dávat věci

na jedno místo, kam ona dosáhla. Pak je mohla sama vzít

a donést a to jí zcela uspokojovalo. Mě pak bavilo se dívat

na naplněné dítě, které hledá další příležitosti, jak mi

znovu pomoci. Chtěla být důležitá a dělat věci jako já.

Hledala jsem informace a zkoušela rady, jak dítěti doma

vytvořit připravené prostředí, kde dítě nemusím stále

okřikovat a hlídat. Chtěla jsem doma vše připravit tak,

aby to mohla dělat sama bez mojí pomoci – protože to jí

bavilo nejvíce.

Ve 2,5 letech dcery přišlo další miminko, syn. Zhruba první

rok jsme měli v podstatě dvě na sobě nezávislá připravená

prostředí. Každý potřeboval něco jiného. Když se syn

začal více pohybovat a věci kolem sebe zkoumat, bylo

potřeba vše nově připravit. To bylo pro mne dost krušné

období - skloubit potřeby tří a půlleté holčičky a ročního

průzkumníka. A to vše tak, aby to oba stále zajímalo.

Prostředí bylo potřeba mít podnětné pro oba a přitom

téměř na tom stejném místě.

A tak jsem její aktivity dávala o trochu výše: ona se cítila

důležitá a on si na nich nezkoušel nic, co by nemohl splnit.

Pro oba jsem hledala aktivity, kde by si zakoušeli pocit

„já jsem to dokázal sám“. To si prožívali na úkolech

17


přiměřených jejich vývoji. Díky tomu pak postupovali dále

a hledali další věci.

Vnitřní motivace je hnala dopředu rychlým krokem. A mě

také. Naštěstí jsme tou dobou byli dva měsíce na chatě

v lese a tam už přirozeně bylo mnoho příležitostí pro oba.

KAM TO DÁT

Abych byla konkrétnější: například jsem se divila, proč si

po zutí venkovních bot dcera boty neuklidí. Pak mi ale

došlo, že vlastně neví, kam je má ukládat. Koupili jsme

botníček a nízký věšák a najednou jako mávnutím proutku

si botičky ukládala do botníku a bundičku věšela na věšák.

Prostě je před tím neměla kam dát. Bylo to pro mě

objevení Ameriky! Nádherný objev, který mi umožnil vidět

mou rok a půl starou holčičku zcela v jiném světle.

Toto pro mě byl zlom. Dodnes si to pamatuji. Pochopila

jsem, že když jí nábytek a vybavení velikostně

přizpůsobím, ráda je bude používat.

MAGICKÁ VODA

První místnost, kde jsem připravené prostředí začala

aplikovat, byla koupelna. Silný zájem dcery o vodu mě

k tomu navedl. Naučila jsem jí, jak se pouští voda.

Nemusela jsem vymýšlet, jak jí postavit stupátko

k umyvadlu - máme doma bidet, a tak se jednoduše stal

jejím umyvadlem, kam dosáhne ze své výšky. Hlavní úkol

byl, jak ji naučit vodu také vypínat, abychom neměli

neustále potopu. Dokola a dokola jsem jí ukazovala, jak se

vypíná. Až mi kdosi poradil, nakreslit rysky na nádoby –

aby ukazovaly, kam až se voda nalévá. Bylo pro ni tak

zajímavé si vodu sama natáčet, že i na rysku přistoupila a

fungovalo to. Měla v koupelně několik misek, naběraček,

trychtýřů, houbiček a hadříků, které používala.

Z počátku jsem měla tendenci jí tvořit tácky s pomůckami,

ale nedostatek prostoru v koupelně mi to nedovolil. Také

se mi domů nechtělo kupovat několik stejných mističek a

konviček. Naučila jsem jí, že si potřebuje donést určité

18


věci, aby mohla přelévat. Moc jí bavilo si pro věci chodit a

až pak začala s věcmi pracovat.

Dnes už vím, že pohyb je pro děti do tří let informace o

tom, jak svět opravdu funguje a že to vlastně tehdy bylo

ku prospěchu. A nás k tomu navedl nedostatek prostoru a

nemožnost nakoupit několik stejných nádob. Dodnes za

dlouhých zimních večerů děti milují „omývání jídelní

židličky“. Donesou si nádobu s vodou, kápnou trochu

prostředku na nádobí, vezmou houbičku a čistí a myjí.

Koupelna se nestala pouze místem aktivit, ale dcera a

později i syn si tu začali sami mýt ruce. Mýdlo i ručník měli

tak, aby na ně dosáhli. Také měli v nízké poličce kartáček a

pastu. Často jsme si všichni najednou čistili zuby a

nápodoba fungovala perfektně. Byli rádi, že dělají věci

jako já. Jako já také např. plnili pračku, vyndávali mokré

prádlo a věšeli se mnou na sušák. Až na chatě v přírodě

mě napadlo, že vlastně můžou i věšet prádlo, když budou

mít nízkou šňůru s kolíčky. To byl také velký hit.

V KUCHYNI

V kuchyni to probíhalo podobně. To co jsem dělala, jsem

se snažila zpřístupnit i dětem. I zde vítězila voda - často

omývali zeleninu. Později i míchali a krájeli. Společné

vaření ale nebyla vždy zábava i pro mě. Často se stávalo,

že jsem z toho byla „vytočená“. Měla jsem jediné vajíčko

a děti mi ho rozlily do mouky. Nebo mouku rozsypaly po

celé kuchyni. Postupně jsem se naučila si společné vaření

dopředu promyslet a rozdělit si úkoly. Osvobodilo mě,

když jsem si uvědomila, že děti v tomto věku nechtějí tu

bramboru oloupat proto, aby skončila v polévce. Ale

zajímá je to samotné loupání. To si užívali neuvěřitelně

dlouho a já už na počátku věděla, že na tuhle bramboru

nemám čekat. Jinak bychom tu polévku měli až k večeři,

místo k obědu.

Teprve když jsem pochopila, že to nedělají s cílem jako

já, tedy to „udělat“ ale jen činnost „dělat“ - pak jsme si

to začali užívat všichni. V době, kdy s námi začal vařit i

syn, často chtěl dělat to, co jeho starší sestra. To někdy

19


bylo náročné a provázené brekem a scénkami. Naučila

jsem se, ale větu „toto je tvoje práce a toto je sestry

práce“. To syn akceptoval a každý mohl dělat to, co

vývojově zvládl. Měla jsem tendenci synovi nadržovat,

protože je přece malý a „nemá z toho ještě rozum“. Brzy

jsem pochopila, že i on pravidla s noblesou přijme a

respektuje.

VAŘENÍ NA ZEMI

Aby se mnou mohly děti pracovat na kuchyňské lince,

přistavovaly si židličku, na které pak stály. Někdy jsem

s nimi i vařila na zemi. To jsem často dělala, kdy byl syn

malinký. Užíval si hlavně osahávání zeleninových slupek,

které dcera právě oškrabala. Postupem času je také

přendával z jedné mísy do druhé.

U jídelního stolu máme dodnes rostoucí židle, díky kterým

si děti mohou sami vlézt a vylézt na židli a částečně si i

donést jídlo na stůl. Asi by bylo ideální, kdyby měly nízkou

židličku a stolek, kde si samy a pohodlně mohou protřít

stůl a donést jídlo. Také by se malý stolek hodil např. na

malování, či jiné aktivity. Bohužel jsem ale nenašla židli a

stůl, který by nebyl jen na krátké období. Ideální by byl

takový, který by dětem stále svou výškou vyhovoval - byl

pohodlný a zároveň jim vydržel alespoň pár let.

V OBÝVACÍM POKOJI

V obývacím pokoji jsme měli u země několik aktivit na

vkládání – to děti vždy bavilo a mě vlastně také.

Procházela jsem různé obchody – ať už domácí potřeby,

OBI či IKEA a hledala, co by se kam dalo zasouvat. Děti to

vždy s nadšením přijaly. V podstatě šlo jen málo o to, jak

šikovné pak měly prstíky, hlavní bylo, jak hluboko se

dostaly ve své koncentraci a v rozvoji vůle nad těmito

úkoly.

Když byl syn miminko, měl široké zrcadlo u země, kde

jsem mu zavěšovala jednoduché origami motýlky, které

dcera synovi vymalovávala. V obývacím pokoji jsme také

stavěli překážkové dráhy v době, kdy ještě lezl a

20


potřeboval si najít hranice svého těla. V době, kdy už začal

chodit, jsme rychlé aktivity přesunuli ven. Doma jsme

neběhali.

V LOŽNICI

Ložnice jsme měli řešené tak, aby si děti samy mohly

vylézt z postele a nebyly závislé na tom, až je z postýlky

vyndáme. Syn se poměrně brzy (cca 9 měsíců) naučit lézt

z postele ven. Zajímavé bylo, že děti brzy pochopily, že

můžou z postýlky vylézt i při večerním usínání. A právě

protože věděly, že vylézt mohou, neměly potřebu to

zkoušet znovu a znovu a usínání bylo v klidu. Milovala

jsem okamžiky, kdy se syn po poledním spánku sám sebral

a přišel za námi do obývacího pokoje. Byl tak hrdý, že si

toto mohl sám zařídit! Když jsme spali u mých rodičů, kde

byla uzavřená postýlka, často po probuzení brečel. Asi i

vznikaly určité pocity frustrace, když čekal, až ho někdo

uslyší a vytáhne ho.

PRACOVITÉ DĚTI

Na našem domácím prostředí mě nejvíce bavil pohled na

děti, které chtěly dělat věci jako já. Jsem moc ráda za to,

že jsem pronikla do středu Montessori metody. Díky tomu

jsem začala dětem důvěřovat a dávat jim odpovědnost

už jako batolatům. Střed Montessori je ale tak obsáhlý,

že nyní absolvuji i mezinárodní Montessori výcvik AMI pro

děti 0-3 roky a toužím pomáhat dalším rodičům posilovat

důvěru v jejich děti.

Nově také v e-booku Jak probudit v dítěti do tří let

sebevědomí a nezávislost u nás doma, který jsem napsala

a je na stránkách Smyslového průzkumníka. Zjistila jsem

totiž, že ne všichni, které tohle téma zajímá, bydlí

v dojezdové vzdálenosti do Prahy 4 - Podolí, kde RMC

4medvědi sídlí a kde mám pro rodiče semináře. Přišlo mi

ale, že když už někdo má chuť a elán svému dítěti od

narození doma vytvořit připravené prostředí, bylo by

jednodušší mít do začátku k ruce nějaký návod. A jsem

moc vděčná, že takovýchto rodičů je opravdu hodně. Já

http://www.smyslovy-pruzkumnik.cz/jak-vytvorit-montessori-domov/

http://www.smyslovy-pruzkumnik.cz/jak-vytvorit-montessori-domov/

http://www.smyslovy-pruzkumnik.cz/

21


hledala informace všemožně a na mnoho věcí jsem přišla

po dlouhé době nebo zkoušení sama, resp. to tak nějak

vyplynulo z praxe.

ZÁVĚREM

Budu ráda, když se tento mini e-book stane alespoň

malou inspirací pro Váš rodinný život. Život plný důvěry

v sebe navzájem.

Asi se to nepovede hned a výsledky určitě nepřijdou přes

noc a tak si raději užívejte každý den s vašimi dětmi. Děti

se od nás učí nejen to, jak se věci dělají, ale také to, jak my

je děláme – s jakými emocemi k věcem přistupujeme a

jaké je naše celkové naladění a postoj ke světu a ostatním

lidem. Když jsme uspěchaní, budou i naše děti uspěchané.

22


Pokud máte chuť, budu moc ráda, když mi napíšete, co

vám tento e-book přinesl, jak se vám líbil nebo co vám v

něm chybí.

Napište prosím na e-mail: [email protected].

Děkuji.

Renata Křivánková

mailto:[email protected]

Date post:	02-Nov-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

MONTESSORI INSPIRACE PRO ŽIVOT

Documents