Zpracovala Petra Vondrovská

Muzikoterapieslovo řecko-latinského původu, které znamená léčení

hudbouléčebně-výchovná metoda vysoce komunikativního

charakteru s mimořádnou šířkou indikačního zaměření vychází z několika vědních oborů a disciplín, které tvoří

její teoretickou a praktickou základnuhudební  (hudební pedagogika, hudební psychologie atd.) lékařské (pediatrie, psychiatrie, fyzioterapie atd.)psychologické (obecná, vývojová, pedagogická, sociální

psychologie atd.)pedagogické (metodologie obecné pedagogiky, speciální

pedagogika atd.)sociologické  (sociologie rodiny, skupin atd.)právní, technické a další

Muzikoterapiepracuje s emocionálním, etickým a estetickým

zážitkovým světem lidí všech věkových skupincílem je objektivně zlepšit či upravit celkový stav

ohrožených, postižených a narušených osobnostívychází z poznání, že poslech hudby, především oblíbené,

vyvolává v člověku určité somatické a psychické procesyhudba prokazatelně vyvolává city, nálady, afekty,

způsobuje změny chování, navíc ovlivňuje i nejdůležitější vegetativní funkce, vytváření hlasu a řeči a vyvolává vlastní hudební aktivitu

poslech vyvolává reakce v somatické sféře změnou svalového napětí a zvýšenou svalovou činnost → pohyby nohou, vyťukávání rytmu prsty, pokyvování hlavou či celým tělem

Hudbapůsobí bez ohledu na věk, vzdělání,

zaměstnání, národnost jedinceje schopná působit širokou škálou různých žánrů

a forem volně a nevtíravě, zároveň ale velmi silně

působí jako intenzivní komunikační a integrační stimul

dokáže naprosto nezáměrně vyvolat v člověku bezprostřední a hluboké reakce

umožňuje cílevědomě působit na patologicky změněné somatické a psychické stavy člověka

Škodlivé účinky hudbyu některých pacientů se muzikoterapie

nedoporučuje – hysterické neurózy, epilepsie, schizofrenie, deprese (se sklonem ke zkratovitému jednání a sebevraždám), akutní psychóza, smrtelná úzkost, maniakální reakce; děti s autismem, strachem z aktivity a úzkostnou neurózou

i samotná hudební skladba může svým charakterem (melancholický, vzrušující, vášnivý, depresivní atp.) negativně působit na posluchače – důležitý je správný výběr respektující individuální zvláštnosti jedince a jeho stavu

Dějiny muzikoterapieprvní zmínky o léčení prostřednictvím hudby

se objevují už v Bibli (David léčil deprese krále Saula hrou na harfu)

ve starém Egyptě a Řecku byla koncepce muzikoterapie zpracována i teoreticky

„znovuobjevení“ na konci 17. století – využití zejména rytmické složky, potom úpadek

polovina 20. století – propracování na základě psychoanalýzy, „boom“

Muzikoterapie v ČRuž J. A. Komenský poukazoval v Informatoriu

školy mateřské na vhodnost výchovy dětí již od narození prostřednictvím hudby (hudba je člověku nejpřirozenější)

rozvoj v 60. letech 20. stoletíprůkopníci aplikace hudby při výchově a léčení

v ČR: K. S. Amerling (děti s oligofrenií), A. Fryc (slabozraké a slepé děti), F. Bakule (tělesně postižení – Jedličkův ústav; založil Sbor Bakulových zpěváčků)

Muzikoterapie v ČR dnesorganizace:

Sekce muzikoterapie a dramaterapie (od r. 2003) při České psychoterapeutické společnosti

Česká hudební společnost – Společnost pro hudební terapii – semináře, vzdělávací akce a spolupracuje s předními odborníky v této oblasti

soukromé instituce , které se zabývají problematikou muzikoterapie:Akademie sociálního umění Tabor, atelier DÉLOS,

Muzika Humana, Akademie Alternativa, MAUT – Moravská asociace uměleckých terapií

na některých VŠ jako volitelný předmět, někde již jako obor v rámci celoživotního  vzdělávání – pro speciální pedagogy a  psychology ( Praha, Plzeň , Olomouc)

Rytmus terapie probíhá působením 3 prvků hudby – rytmu, melodie a

harmonieRytmus:základní dimenze hudby tvořený pravidelně se opakujícími krátkými a dlouhými impulzy tempo udává rychlost rytmického dění (např. lento – pomalu,

allegro – živě) → čím rychlejší tempo, tím větší emoční napětí hudba vyvolává

rytmus hudby silně ovlivňuje rytmy člověka (srdeční činnost, dýchání, střídání klidu a činnosti) → stimulace nebo uklidnění

hudební rytmus lze vyjádřit pohyby tělarytmickopohybová výchova příznivě ovlivňuje např. motoriku a

pomáhá při odstraňování řečových poruch

Melodiezahrnuje frekvenci (výšku tónu), barvu zvuku neboli témbr

a intenzitu (sílu, hlasitost)melodie může zesílit účinek rytmuvýznamné využití melodie – zpěv písnírůzné tóny různé barvy a výšky vyvolávají rozličné pocity a

nálady (vysoké tóny zvonkohry – veselost, vysoké tóny píšťal – nepříjemný pocit pochodování vojska)

vysoké tóny vyvolávají svalové i psychické napětí, hluboké naopak způsobují uvolnění

nadměrná hlasitost působí negativně nejen na sluchové ústrojí, ale i na jiné tělesné orgány, jako i na psychiku člověka

absolutní ticho působící delší dobu či neustálé monotónní zvuky také vyvolávají silné reakce – deprivace z nedostatku akustických podnětů → poruchy psychiky (sluchové halucinace, neschopnost koncentrace)

Harmonienejvyšší stupeň hudební komplexnosti, vzniká

současným znění nejméně dvou tónů – vytvářejí konsonanci (znějí libě), či disonanci

kritérium vnímání konsonance je do jisté míry individuální

významnou úlohu v muzikoterapii má správné využití durové a mollové tonalitydurová tonalita aktivizuje, má budivý účinekmollová tonalita zklidňuje, vyvolává

melancholickou náladu až smutek

Složky muzikoterapieaktivní (v somatopedii lze více uplatnit)

vokálníinstrumentálníverbální exprese (rytmická deklamace)pohybový projevvýtvarný a dramatický projev

receptivní psychosomatická relaxace prostřednictvím

hudby

Výhody aktivní složkysociální spolupráce a přizpůsobení se, uvolnění nadměrné

energie, probuzení zájmu, zvýšení pozornosti, osobní pocit štěstí cíl: naučit pozitivní adaptaciaktivní produkce integruje fyzické, senzorické a mentální

zážitkyvyžaduje kontrolu řečového ústrojí, koordinaci pohybů, učí

zacházet s hudebním nástrojem a umožňuje zapojení hmatu a sluchu → objevení v sobě samém něčeho užitečného, dosud neznámého

stimuluje zapojení celé osobnostimůže vést ke stabilizaci osobnosti a překonání patologicky

zaměřených postojů (např. sebehodnocení) jednotlivé způsoby a postupy činností jsou zaměřené na

resocializaci jedince prostřednictvím pozitivní dynamiky skupiny či kolektivu, na stimulaci tvořivých sil a zdravého sebevědomí

Aktivní složka: Vokální projevVokální projev = přirozený způsob spontánní psychické a

somatické aktivizace osobnosti v každém věkovém obdobívysoce stimulační a relaxační účinkyelementární skupinový zpěv – nejde o uměleckou kvalitu;

harmonizuje osobnost a umožňuje seberealizaci, společný zážitek, začlenění do skupiny, umožňuje skupinový kontakt

základem jsou lidové a zlidovělé písně, popř. oblíbené umělé písně

vhodné jsou písně rytmicky výrazné, živé, optimisticky laděné, anebo písně vážné, sentimentální, zaměřené na uvolnění

cílem je dosažení emocionálního uvolnění, dále relevantního stanoviska a chování ve skupině, regulace negativních psychosomatických napětí

Využití v somatopediizpěv působí jako odreagování, pozitivní naladění při

depresi, úzkosti, pocitech méněcennosti, strachu z budoucnosti, beznaději a apatii

Fáze dynamického odreagování:na počátku muzikoterapeutického sezení vysoká míra

deprese → písně s baladickým obsahem či citovým konfliktem (vytvoření prostoru pro hudebně slovní vyjádření, konfrontaci děje a výrazu písně s psychikou tělesně postižených)

cílem je umocnit pocity smutku, skrytého žalu, deprese na maximum → překonání → spontánní vyprávění, uvolnění, úleva

následuje fáze pozitivní stimulace – písně povzbudivé, optimistické (lidové, zlidovělé či vhodné umělé – např. osvědčená píseň John Brown – boj s těžkostmi života, odhodlání bojovat)

Aktivní s.: Instrumentální projev2 druhy: 1.Hra na tělopředchází nástrojové hřeumožňuje pociťovat vlastní tělozaložena na sladění pohybu s rytmem hudby →

rozvoj jemné i hrubé motorikyforma sebevyjádřeníformy hry na tělo: dupání, pleskání dlaněmi o

stehna či boky, tleskání rukama o sebe, luskání prsty

vhodné pro všechny věkové kategorie

Aktivní s.: Instrumentální projev2. Elementární instrumentální improvizace použití hudebních nástrojů, se kterými se snadno

manipuluje (využití tzv. Orffova instrumentáře) nástroje melodické (zvonkohra, metalofon,

xylofon, flétna) a nemelodické + klasické nástroje uzpůsobené či speciálně vyvinuté pro potřeby tělesně postižených

nejde o správné zvládnutí techniky hry na nástroj, ale využití hry k sebevyjádření a stimulace neverbální verbální komunikace → nástroje mají zprostředkovat co nejhlubší emocionální dojem

Využití bicích nástrojů Ruční bubínek

udává rytmus a tempo, stimuluje formy lokomoce (běhání, skákání apod.)

široké využití u klientů s nejrůznějšími postiženími při pohybových hrách, elementární instrumentální hře,

rytmické deklamaci, jako způsob neverbální komunikace různé způsoby hry jsou prostředkem reedukace motorických

zručností a rehabilitace zejména s oblasti somatopedieJazzový buben – obdobné využití (velmi široké)Tympány – v páru, hra paličkami

Bonga a konga podpora pozornosti, soustředění, povzbuzení, rozvoj

představ a fantazie procvičení jemné motoriky a koordinace pohybů celého těla lze dosáhnout pocitů vibrací a střídání fází napětí a uvolnění

Využití bicích nástrojůTamburína sólová či skupinová hra jako doprovod písní, při slovní expresi

jako zvukomalebný nástroj, při pohybových a tanečních kreacích, při dramatizaci příběhu či textu písní

Ozvučná dřívka rozvoj rytmického cítění, doprovod instrumentální hry, … u tělesně postižených pomáhá rozvíjet celkovou motoriku,

nácvik zručnosti nedominantní ruky v oblasti jemné motorikyDřevěné bloky vhodné využití v rytmické deklamaci (rytmus i výraz),

dramatizaci a verbální expresi postupné osvojování si diferenciace hry (od tvrdých ostrých

úderů k jemným zvukům) → symbolika – i z napohled nepoddajným materiálem se dá pracovat

Gong vyvolání emocí, dosažení stavu meditace

Využití bicích nástrojůČinely a činelky

nácvik uvolňujících pohybů zápěstí, předloktí a ramenPrstové činelky

Stimulace a koordinace jemné a hrubé motoriky Sugestivní emocionální zvuk podněcuje fantazii, představy a

kreativituTriangl

regulace svalového napětí a uvolnění prostřednictvím různých způsobů hry trénink jemné a hrubé

motoriky Vnímání zvuku trianglu vede postupně k relaxaci

Marakas harmonické střídání napětí a uvolnění svalů ramen, předloktí a

zápěstíZvonkohra, metalofon, xylofon

hra vede k navázání kontaktu a osvobození z izolace seznámení s nástrojem (začínáme se 2 kameny, postupně

přidáváme)

Využití dalších nástrojůFlétna

v muzikoterapii se nepoužívá příliš často – zvládnutí hry je technicky náročnější

využití k nácviku správného dýchání, procvičení jemné motoriky prstů

Klavírhraje na něj muzikoterapeut, ostatní sluchově

zpracovávají a reagujítéměř nekonečné možnosti využití

Aktivní s.: Verbální exprese= emocionálně naplněné slovo jako druh

výrazové komunikacesugestivně emocionální působení na psychiku,

částečně patří i do receptivní složkyjejí součástí je i zvukomalbapostup od aktivity muzikoterapeuta k

samostatnému projevu klientůnapř. konkrétní neverbálně ztvárněná hudební

improvizace (podnět k bezprostřední verbální výpovědi), vyprávěné příběhy doprovázené hudbou, tzv. nedokončené příběhy

ideální jsou orchestrální skladby, především z baroka a klasicismu

Aktivní složka: Hudebně-pohybové hry a cvičenívytvářejí podněty k pozitivní (většinou

neverbální) komunikaci ve skupiněstřídání dynamické fáze napětí s uvolněnímuplatnění Orffových nástrojů a sportovního

nářadídůležitý je správný výběr hudby (řídí hru,

pohyby klientů)zahrnuje i choreoterapii = využití tance a

hudby v terapiivyužití: koordinace pohybu (hrubá motorika),

pozitivní psychické naladění, rychlost reakce, adaptace na zátěžové situace hry

Aktivní složka: Výtvarný projevvýznamné propojení arteterapie a muzikoterapie

– hudba inspiruje výtvarný projevformy:

čmárání – relaxace, uvolnění, trénink jemné motorikymuzikomalba – navození pocitu rovnováhy, psychické

a somatické uvolnění, spojení relaxace a stimulujících prvků hudby, spontánní grafické vyjádření rytmu

prstomalba – malování, nanášení a roztírání tekutých barev prsty či celou rukou; bezprostřední spontánní aktivizace, zlepšení v oblasti motoriky, zbavení se křečovitosti; muzikoterapeut nehodnotí umělecké kvality díla!

asociativní projev při hudbě – obsahové vyjádření subjektu stimulovaného hudbou

Aktivní složka: Hudební relaxaceforma pasivního vnímání hudby (ne její formu a

obsah, ale jejího celkového působení)navození stavu psychického a somatického

uvolněnívýrazně tlumící, uklidňující a harmonizující účinek

– skladby z baroka a klasicismuprobíhá v akusticky izolované místnosti, při

tlumeném osvětlení a stereofonně reprodukované hudbě

klienti leží na podložkách na zemimuzikoterapeut tichými, jednoduchými pokyny

umocňuje vyvolání pocitu postupného uvolněnípostupné zvyšování dynamiky hudby – „navrácení

do reality“, na závěr dechová cvičení

Receptivní složkasystematické a intenzivní působení hudby na

psychiku při zachování psychického kliduproces aktivního vnímání hudby smyslovými

orgányvybrané hudební skladby s terapeutickým

aspektem vyvolávají odezvu prostřednictvím psychických a somatických reakcí

hudba působí jako uvolňující a katarzická síla s následným terapeutickým efektem

vhodná kombinace přímo interpretované hudby a technicky zprostředkované hudby

největší význam má u neurotických klientů

Použité zdrojeMátejová, Z., Mašura, S. Muzikoterapia v špeciálnej a

liečebnej pedagogike. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1992. ISBN 80-08-00315-4.

Mátejová, Z. Základy teórie a praxe muzikoterapie. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1991. ISBN 80-223-0401-8.

Šimanovský, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi.  1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-264-5.

http://www.maut.cz/cz/clanek-13-2/main-top