N á v r h - praha-priroda.cz...stratigrafický hiát (přerušení sedimentace) mezi proterozoikem...

Plán péče

pro přírodní památku Skály v zoologické

zahradě

na období

2014-2023

2

1. Základní údaje o zvláště chráněném území

1.1 Základní identifikační údaje

kategorie ochrany: přírodní památka

název území: Skály v zoologické zahradě

1.2 Údaje o lokalizaci území

kraj: Hlavní město Praha

okres: Praha

obec s rozšířenou působností: .....

obec s pověřeným obecním úřadem: .....

obec: Městská část Prahy 7

katastrální území: Troja

Příloha č. M1: Orientační mapa s vyznačením území

http://www.mapy.cz

3

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí

Zvláště chráněné území:

Katastrální území: 730190 Troja Číslo

parcely

podle KN

Číslo

parcely

podle PK

nebo jiných

evidencí

Druh pozemku podle

KN

Způsob využití pozemku

podle KN Číslo

listu

vlastni

ctví

Výměra parcely

celková podle KN

(m2)

Výměra parcely

v ZCHÚ (m2)

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA – ZÁPADNÍ ČÁST

1564/1 ostatní plocha zeleň 885 237376 5015

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA – VÝCHODNÍ ČÁST


Celkem 17605 m2

Ochranné pásmo:

Katastrální území: 730190 Troja Číslo

parcely

podle KN

Číslo

parcely

podle PK

nebo jiných

evidencí

Druh pozemku podle

KN

Způsob využití pozemku

podle KN Číslo

listu

vlastni

ctví

Výměra parcely

celková podle KN

(m2)

Výměra parcely

v OP (m2)


Celkem 3600 m2

Poznámka k vymezení:

Přírodní památku tvoří 2 části:

západní část, kde předmětem ochrany je především výskyt chráněných a ohrožených

druhů rostlin a živočichů (bezobratlí, plazi) a hodnotná společenstva – skalní vegetace

s kostřavou sivou svazu Festucion pallentis,

východní část, která je významná po geologické stránce (odkryv sedimenty ordoviku).

Ochranné pásmo tvoří propojující prvek mezi oběma částmi a je tvořeno méně hodnotnými

porosty s výsadbami nepůvodního akátu.

4

Příloha č. M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

4 Výměra území a jeho ochranného pásma

Druh pozemku ZCHÚ plocha v ha

OP

plocha v ha

Způsob využití

pozemku ZCHÚ

plocha v ha

lesní pozemky

vodní plochy zamokřená

plocha

rybník nebo

nádrž

vodní tok

trvalé travní

porosty

5

orná půda

ostatní zemědělské

pozemky

ostatní plochy 1,7605 0,3600 neplodná půda

ostatní způsoby

využití

1,7605

zastavěné

plochy a nádvoří

plocha celkem 1,7605 0,3600

1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími

národní park: .....

chráněná krajinná oblast: .....

jiný typ chráněného území: .....

území je součástí přírodního parku Drahaň–Troja

Natura 2000

ptačí oblast: .....

evropsky významná lokalita: .....

1.6 Kategorie IUCN

III. - přírodní památka.

6

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ

1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu

1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav

Předmětem ochrany je odkryv transgresními sedimenty ordoviku, které spočívají na

zvrásněných proterozoických vrstvách ve starém nárazovém břehu Vltavy. Vedlejším

předmětem ochrany jsou stepní společenstva s početně významný výskyt plazů, zejména

ještěrky zelené.

A. ekosystémy

název ekosystému podíl plochy v

ZCHÚ (%)

popis ekosystému

T3.1 Skalní vegetace s

kostřavou sivou svazu

Festucion pallentis

6190 Panonské skalní trávníky

(Stipo-Festucetalia pallentis)

cca 30 % ojedinělé výchozy skalek, které

nestačily zarůst akátem,

dominantním druhem je nejčastěji

kostřava žlábkatá (Festuca

rupicola); nejcennější stepi se

nacházejí v západní části území

B. druhy

název druhu aktuální

početnost nebo

vitalita populace

v ZCHÚ

stupeň

ohrožení

popis biotopu druhu

Lacerta viridis

ještěrka zelená

početnější výskyt KO,

CR/EN

zasahují do areálu ZOO Praha a se

stále vyšší intenzitou pokračují po

pravém břehu Vltavy do Podhoří

7

C. útvary neživé přírody

útvar geologická charakteristika popis útvaru

geologický profil odkryv transgresními

sedimenty ordoviku, které

spočívají na zvrásněných

proterozoických vrstvách

jihozápadně orientovaný svah

tvořící vlastní přírodní památku,

odkryv ordoviku je patrný ve dvou

oddělených částech – v nižší a

střední části svahu (od výběhu

kopytníků až k doposud nepřístupné

cestě vedoucí středem svahu) a mezi

horní stanicí lanovky a expozicí

papoušků.

1.9 Cíl ochrany

Zachování významného geologického profilu - odkryvu transgresními sedimenty ordoviku,

které spočívají na zvrásněných proterozoických vrstvách. Vytvoření podmínek pro rozvoj

přirozených společenstev rostlin a živočichů, včetně zachování fragmentů stepní vegetace a

biotopů entomofauny jak v přírodní památce, tak v ochranném pásmu.

Cílem by mělo být dále zachování diverzity druhů a jejich abundancí, zejména xerotermních

organismů. Znovuzavedením zde v minulosti realizovaného hospodaření (v ideálním případě

pastva) by mělo dojít k obnově stepi s roztroušenými dřevinami. Při hospodaření je nutné

zohlednit změny v okolní krajině a management nastavit tak, aby byl co nejvíce časově a

prostorově heterogenní.

8

2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět

ochrany

2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů

Popis, obecná charakteristika

Lokalita chráněného území se nachází na území Zoologické zahrady v Praze-Troji, v

místě skalního srázu nad zbořeným starým pavilonem šelem, omezený dole svým úpatím, v

horní části nedávno zpřístupněnou vrstevnicovou cestou a po stranách výběhem paovcí

hřívnatých a zalesněnou mírnější částí svahu směrem k velké voliéře. Část profilu pokračuje i

do svahu nad vrstevnicovou cestou.

Chráněné území se nachází v severní části Prahy, na pravém břehu Vltavy v areálu

pražské zoologické zahrady. Konkrétně se jedná o příkrý svah s jihozápadním úklonem, části

tohoto svahu jsou využívány jako výběhy, část je zoologickou zahradou nevyužívána.

Významné geologické odkryvy se nachází v místech, které byly nějakým způsobem narušeny

(odtěženy a tím odkryty), ať už při stavbách cest nebo výběhů.

Nadmořská výška se pohybuje okolo 190-210 m n.m.

Geomorfologicky (sensu DEMEK & al. 1987; sec. in KUBÍKOVÁ & al. 2005) je území

zahrnuto do provincie Česká Vysočina, Poberounské soustavy, Brdské podsoustavy, celku

Pražská plošina, podcelku Kladenská tabule a zde do okrsku 5a-2b-c Turská plošina a 5a-2b-d

Zdibská tabule.

Klimaticky (E. Quitt in KUBÍKOVÁ & al. 2005) je studovaná plocha řazena do teplé

oblasti. V této oblasti se např. počet dnů se sněhovou pokrývkou pohybuje mezi 40-50,

průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více v počtu mezi 90-100, průměrným počtem

letních dnů mezi 50-60, počet jasných dnů je mezi 40-50 nebo průměrná teplota v dubnu

mezi 8-9°C. Roční úhrny srážek byl na nejbližší pražské stanici v Podbabě naměřen okolo

514 mm.

Geologie a pedologie

Území je z geologického hlediska velmi dobře známé a prozkoumané, první zprávy v

literatuře pocházejí z poloviny 20. století, kdy se tomuto geologickému profilu věnovali

Ferro Fediuk a Pavel Röhlich (DUDEK & FEDIUK 1955, FEDIUK & RÖHLICH 1960, RÖHLICH

1960).

V poslední době o tomto území psal CHLUPÁČ (1999) ve svých Vycházkách za

geologickou minulostí Prahy a okolí a také P. PECINA (1998) při svém popisu přírodovědecky

hodnotných lokalit reliktního a refugiálního charakteru na území pražské ZOO . V roce 2005

do těchto míst vedla exkurze České geologické společnosti (RÖHLICH & FEDIUK 2005). V

roce 2008 byla zpracována bakalářská práce s tématem Tektonika ordoviku severní části

Prahy v souvislosti s ražbou tunelu Blanka a která se týkala ordoviku v severní části Prahy.

Podrobný geologický průzkum byl naposledy zpracováván týmem geologů pod

vedením F. Dudíka (DUDÍK 2010) při realizaci projektu Ekologická a návštěvnická

revitalizace skalního masívu v areálu ZOO a to v souvislosti se záměrem rekonstrukce dnes

již veřejnosti přístupné cesty procházející přibližně v polovině skalnatého svahu v areálu

ZOO.

Nejnápadněji je geologický profil pozorovatelný z této cesty v areálu zoologické

zahrady. V zářezu cesty vystupují pod pleistocénními terasovými štěrky nejprve

proterozoické horniny kralupsko-zbraslavské skupiny, hlavně šedé prachovce a břidlice s

tenkými vložkami drob, místy v různém stupni prokřemenělé. Vrstvy jsou často detailně

9

zvrásněné (vrásy jsou překoceny k V a JV, převládá sklon k SZ) a porušené drobnými

dislokacemi. Horniny jsou postiženy slabou regionální metamorfózou, která se projevuje

zvláště vznikem minerálu sericitu

Vlastní sled transgresně uložených ordovických vrstev počíná asi 70 m západně od

lanovky. Na proterozoické vrstvy se zde s výraznou úhlovou diskordancí kladou příkře k JV

skloněné ordovické vrstvy. Jejich sled počíná pevným, hrubě vrstevnatým polymiktním

slepencem s nevytříděným a různorodým valounovým materiálem (žilné křemeny, nápadné

černé buližníky, zelenavé proterozoické droby, slabě metamorfované prachovce, břidlice a

vzácně i valouny kyselých žilných vyvřelin).

V nadloží spočívají hnědavé, nafialovělé a šedozelené, zřetelně tence vrstevnaté

pyroklastické horniny. Petrografický průzkum prokázal, že jde převážně o popelové tufy popř.

tufity se zrny pyroklastického křemene a úlomky rozloženého vulkanického skla. U cesty

vystupují v mocnosti kolem 5 m a jejich výchozy jsou nápadné pestrým zbarvením i

výraznou vrstevnatostí. Nadloží tvoří přes 1 m mocná poloha výrazně pevnější a ve svahu

pěkně vystupující sedimentární železné rudy, nápadné červeným zbarvením. Hlavním rudním

minerálem je zde hematit (až přes 50% Fe), který větráním přechází v limonit. Místy rudu

prostupují křemenné a karbonátové žilky a v mikroskopickém obrazu je nápadný i podíl

vulkanického materiálu (rozložených skel). Svým vznikem je ruda patrně spjatá s

vulkanickou činností a koncentraci Fe lze vysvětlit vyluhováním oxidů Fe z produktů

bazického vulkanismu (popelů a láv) v příbřežní oblasti spodnoordovického moře. Dále za

výchozem rud vystupují opět břidličnaté tufitické horniny, avšak vrstevní sled ordoviku je již

nedaleko opět ukončen tektonickou poruchou, takže dále směrem k lanové dráze vystupují u

cesty již opět proterozoické horniny.

Ordovické vrstvy, které jsou v zoologické zahradě zachovány v celkové mocnosti jen

asi 13 m, náleží nejspíše klabavskému souvrství. Synklinální stavba je výsledkem variského

vrásnění, které zde postihlo již dříve kadomsky zvrásněný proterozoický sled i transgredující

ordovik a způsobilo i dnešní příkrý sklon původně téměř horizontálně uložených

spodnoordovických vrstev. Odkryv sám je geologicky významný, neboť dokumentuje

předordovické zvrásnění proterozoických vrstev i jejich slabou metamorfózu. Zároveň

potvrzuje i předorfovické stáří kyselých žilných vyvřelin, které v severním okolí Prahy

prorážejí proterozoickými horninami a jejichž valouny jsou obsaženy již v bazálním

ordovickém slepenci. Při srovnání s profilem v Kunratickém lese je nápadná analogie v

úhlové diskordanci mezi proterozoikem a ordovikem, rozdíl je však v tom, že v Troji

transgreduje ordovik přes starší proterozoickou jednotku (kralupsko-zbraslavskou skupinu) a

stratigrafický hiát (přerušení sedimentace) mezi proterozoikem a ordovikem je zde delší

(kromě kambria chybějí i štěchovická skupina proterozoika a nejnižší ordovik – tremadok;

geologické informace byly zpracovány podle Chlupáče 1999).

Za výběhy velehorských kopytníků, jsou patrné odkryvy s tektonicky postiženými

horninami kralupsko-zbraslavské skupiny proterozoika (blovické souvrství). V nižších

částech se nacházejí odkryvy v šedých prachovcích a břidlicích s hojnými vložkami

šedozelených drob, výše pak, v zákrutu cesty k severu, převážně břidličnaté a prachovcové

horniny svrchního proterozoika.

10

Historie území

Vývoj navrhované přírodní památky v areálu dnešní zoologické zahrady je možné sledovat

na řadě historických map:

Müllerova mapa Čech z roku 1722 (http://archivnimapy.cz). Areál dnešní zoologické

zahrady (resp. přírodní památky) se nachází na pravém břehu tehdy meandrujícího toku

Vltavy.

11

Historická mapa z tzv. 2. vojenského mapování v měřítku 1:28.800 z let 1836-52. Patrná je

cesta spojující Dolní (Zadní) Ovenec, dnešní Troju s Podbabou (procházející dnešní

zoologickou zahradou). http://www.mapy.cz.

12

Podobně je tomu na mapě stabilního katastru z roku 1840 (http://archivnimapy.cz).

13

Letecký snímek z roku 1938 (http://wgp.urhmp.cz).

14


15


16

Potenciální přirozená vegetace území

Pojem potenciální přirozená vegetace znamená vegetaci, která by pokrývala území v

případě, že by nebylo ovlivněno činností člověka. Mapovaná skladba vegetace je optimálním

cílovým stavem, který je v rovnováze s abiotickými podmínkami prostředí, proto jde o

výchozí data pro návrh druhové skladby dřevin pro přírodě blízké lesní porosty.

Rekonstrukci přirozené vegetace na území Hlavního města Prahy provedli MORAVEC,

NEUHÄUSL & al. (1991). Podle ní by se v hranicích přírodní památky včetně ochranného

pásma nacházela tolitová doubrava (Cynancho-Quercetum – CQ), což je teplomilná, edaficky

a mezoklimaticky podmíněná doubrava na slunných, strmých, často skalnatých svazích se

silikátovými půdami v pahorkatinném stupni. Ve stromovém patře převládá dub zimní

(Quercus petraea), ve vlhčích porostech bývá vtroušen habr obecný (Carpinus betulus). V

přirozených porostech bývá přimíšen i jeřáb břek (Sorbus torminalis) a lípa srdčitá (Tilia

cordata), v kulturních faciích se vyskytuje hojně borovice lesní (Pinus sylvestris), na území

Prahy často trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

Pouze při krajích chráněného území by se nacházely jiné typy vegetace – na jihu

jilmová doubrava (Ficario-Ulmetum campestris - QU). Jedná se o společenstva jilmových

doubrav a jilmových jasenin v širokých úvalech středoevropských řek na pedogeneticky

vyvinutějších a jen občas nebo výjimečně zaplavovaných nivních půdách. Jilmová doubrava

představuje většinou třípatrové společenstvo. Ve stromovém patře dominuje dub letní

(Quercus robur) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), pěstovaný často jako monokultura.

V porostech s relativně přirozeným složením nalézáme rovněž lípu srdčitou (Tilia cordata) a

jilm habrolistý (Ulmus minor), v malé příměsi též javory, ve vlhčích variantách olši lepkavou

(Alnus glutinosa) v sušších habr obecný (Carpinus betulus). Javory (mléč – Acer platanoides

a klen – A. pseudoplatanus) převládají místy v hospodářských porostech. Keřové patro

nedosahuje vysoké dominance, většinou vlivem umělého odstraňování. Kromě druhů

stromového patra se v něm častěji objevuje bez černý (Sambucus nigra). Na složení

bylinného patra se výrazně podílejí mezofilní druhy listnatých lesů. Mechové patro buď zcela

chybí nebo dosahuje jen velmi nízké pokryvnosti. Asociace je floristicky značně příbuzná se

střemchovými jaseninami, od nichž se liší absencí nebo zanedbatelným výskytem jejich

asociačních diferenciálních druhů a prvků podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, pozitivně

pak výskytem diferenciálních druhů jilmových doubrav a prvků podsvazu Ulmenion (rozrazil

břečťanolistý – Veronica hederifolia, jilm habrolistý – Ulmus minor, vaz – Ulmus laevis,

dymnivka dutá – Corydalis cava, křivatec žlutý – Gagea lutea, pupkovec pomněnkovitý –

Omphalodes scorpioides).

Na severu by přírodní památka hraničila s černýšovou dubohabřinou bikovou

(Melampyro nemorosi-Carpinetum luzuletosum – MCl). Zpravidla se jedná o dubohabrové

háje s příměsí náročnějších listnáčů (lípy srdčité, javorů, jasanů aj.) a s převahou mezofilních

druhů v bylinném patře. Černýšová dubohabřina představuje klimaxovou vegetaci na středně

vlhkých, mezo- až eutrofních půdách hnědozemního typu v nížinách a v pahorkatinném

stupni České vysočiny.

17

© MORAVEC, J., NEUHÄUSL, R. & al. (1991)

Potenciální přirozená vegetace území přírodní památky Skály v zoologické zahradě (QU –

jilmová doubrava, MCl – černýšová dubohabřiuna typická, CQ – tolitová doubrava; ostatní

typy vegetace do chráněného území nezasahují ani okrajově).

Současná vegetace a flóra chráněného území

Původní je zde pravděpodobně na mocnosti půdní vrstvy a na expozici závislá

mozaika holých skalek bez vegetace, cenóz skalních stepí svazu Festucion valesiaceae

Alysso-Festucion pallentis a teplomilných křovinných formací svazu Prunion spinosae.

Na jižně a jihozápadně orientovaných svazích jsou v současné době nejvíce rozšířeny

lesní kultury s nepůvodními dřevinami, zejména s trnovníkem akátem (Robinia

pseudoacacia), méně také s borovicí černou (Pinus nigra), pajasanem žláznatým a

druhotnými lesními porosty s jasany (Fraxinus excelsior) a javory (Acer pseudoplatanus, A.

platanoides). V případě akátů se jedná se o pozůstatek rozsáhlých výsadeb prováděných na

území Tróji už od konce 19. století z důvodu zamezení eroze, ale také pro „okrášlení“ tehdy

nevyužitých svahů. Akát se vysazoval také jako medonosný strom.

Místy jsou vyvinuty křoviny, kde se mimo akátu (Robinia pseudoacacia) uplatňují

růže (Rosa sp.), hlohy (Crataegus sp.), trnky (Prunus spinosa), ptačí zob (Ligustrum vulgare)

nebo mahalebky (Prunus mahaleb). Ze zajímavějších druhů to je skalník celokrajný

(Cotoneaster integerrimus) a dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Horní část svahu je

poznamenána výsadbou parkových keřů (Forsythia x intermedia, Symphoricarpos albus,

Physocarpus opulifolius a další).

Pouze ostrůvkovitě, na nejteplejších mírných sklonech s hlubší protorendzinou, v

18

nezapojených plochách a na místech vystupujících skalek, je možné identifikovat

společenstva úzkolistých suchých trávníků svazu Festucion valesiaceae, zastoupená as.

Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiaceae, středočeskými a severočeskými skalními stepmi

s kostřavou walliskou.

Na nejprudších svazích je v přírodní památce vytvořeno společenstvo hercynské skalní

vegetace s kostřavou sivou (svaz Alysso-Festucion pallentis), tzn. vegetace výslunných,

většinou jižně orientovaných skalních výchozů i strmých skalních stěn. Porosty jsou často

rozvolněnější a výrazně v nich dominuje kostřava sivá (Festuca pallens). Jedná se o

dlouhodobě stabilní vegetaci skalních stěn, která je velmi starého původu a obvykle

nevyžaduje žádnou ochranářskou péči, resp. nestihla zarůst všudypřítomným akátem..

Ze zajímavějších druhů roste na skalách tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis

subsp. arduinii; pouze na skalkách pod usedlostí Černohouska), sesel sivý (Seseli osseum),

vzácně radyk prutnatý (Chondrilla juncea), hojně strdivka sedmihradská (Melica

transsilvanica), kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a další.

Při aktuálním inventarizačním průzkumu v letech 2010 a 2012 (Hrčka in Hrčka 2012)

bylo nalezeno celkem 114 taxonů cévnatých rostlin, přičemž z tohoto počtu je 20 druhů

vedeno v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin (PROCHÁZKA 2001). 3 nalezené

druhy jsou zvláště chráněny podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Konkrétně se jedná o tařici skalní

Arduinovu (Aurinia saxatilis subsp. arduinii; O, C4a), bělozářku liliovitou (Anthericum

liliago; O, C3) a dub šípák (Quercus pubescens; O, C4a) v kategorii ohrožených druhů.

Území přírodní památky Skály v zoologické zahradě patří obecně – ve srovnání s

dalšími lokalitami v Trojské kotlině – k botanicky k méně významným lokalitám. Je to dáno

především silným zarůstáním akátu, který zde byl hojně vysazován „okrašlovacími spolky“ na

přelomu 19. a 20. století a potom začátkem 20. století. Botanicky nejcennější je západní cíp

navrženého chráněného území – tato část nebyla tolik ovlivněna výsadbami akátu a na

skalních výchozech se tak mohla dochovat skalní společenstva s řadou vzácných a

chráněných druhů.

Fauna chráněného území

Výslunný svah a přítomnost stepních plošek podmiňuje bohatou faunu bezobratlých.

Průzkumy na výslunných svazích a skalách v zoologické zahradě prováděli např. Hroník a

Dobrovský (1987), Pulpán 1987 (in Veselý 2002), Soustružník 1984, 1986 nebo Veselý

(2002). Aktuálně byl prováděn v letech 2011 a 2012 prováděn zoologický průzkum (Veselý

2012a, 2012b, Chochel 2012, Marhoul 2012, Dobrovský 2012, Kerouš 2012, Sládeček 2012,

Vohralík 2012, vše in Hrčka 2012).

Během průzkumu střevlíkovitých brouků (Veselý 2012a in Hrčka 2012) bylo nalezeno

51 druhů. Vzhledem ke xerotermní a výrazně svažité povaze zkoumaného území lze tento

počet považovat za poměrně vysoký. Chráněný dle vyhlášky 395/1992 Sb. byl nalezen jeden:

Brachinus crepitans (Linnaeus, 1758) – druh ohrožený (ve skutečnosti jde ovšem o hojný

eurytopní druh), druhy uvedené v Červeném seznamu (Veselý et al. 2005) nalezeny nebyly.

Zastoupení druhů v bioindikačních skupinách pro celé území je následující: 2 x R, 21 x A a

28 x E. Vysoký podíl druhů eurytopních jasně ukazuje na značné antropogenní ovlivnění

území, které je výrazné zvláště ve východní části, kde v proběhly rekonstrukční a stavební

úpravy.

Z významnějších druhů byly nalezeny Amara anthobia A. et G. B. Villa, 1833 (R).

Poprvé a na dlouhou dobu naposled byl nalezen L. Heyrovským v Praze - Olšanech v r.

1908. Jde o jeden z nejpozoruhodnějších výsledků průzkumu a jednu z atrakcí zoologické

zahrady. Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger, 1929) (A): Dříve poměrně vzácně

19

v okolí vápencových lomů, na úhorech, stepích, xerotermních mezích a na okrajích polí.

Demetrias atricapillus (Linnaeus, 1758) (E): V Praze byl nalezen poprvé v roce 2005 v

Dolních Chabrech (P. Štourač lgt.). Notiophilus rufipes Curtis, 1829 (R): eurokavkazský

druh. Lesní a lesostepní druh. V posledním desetiletí stoupá početnost populací a

pravděpodobně i počet osídlených lokalit. Ophonus diffinis (Dejean, 1829) (A): Xerofilní,

teplotně náročnější druh. V posledních letech se výrazněji rozšířil. Perigona nigriceps

(Dejean, 1831) (E): Bývá nalézán poměrně vzácně. Pseudoophonus calceatus

(Duftschmid, 1812) (E). V Praze jsou v současnosti nálezy tohoto druhu stále sporadické a

náhodné. Syntomus pallipes Dejean, 1825 (A). Recentně však byl znám jen z jednoho

naleziště pod novoměstskými hradbami na Folimance.

Na lokalitě bylo zaznamenáno pouze osm druhů rovnokřídlých (Marhoul in Hrčka

2012). Podmínky pro výskyt této skupiny jsou na lokalitě nepříznivé. Celková početnost

rovnokřídlých je na lokalitě velmi nízká. Z podstatné části se jedná o souvislé křoviny,

bezlesí, na které je vázána většina zástupců rovnokřídlých, je omezeno pouze na malé

fragmenty. Ze stepních druhů vyžadujících otevřené trávníky s velkým podílem obnaženého

substrátu se zde vyskytují saranče lesní (Chorthippus vagans), saranče modrokřídlá

(Oedipoda caerulescens) a kobylka šedá (Platycleis albopunctata), všechny však ve velmi

malých populacích. Ostatní zjištěné druhy jsou běžné a široce rozšířené.

V červnu a červenci 2012 zde byly zjištěny tyto druhy mravenců (Vohralík in Hrčka

2012) : Temnothorax unifasciatus, Myrmica ruginodis, Lasius emarginatus, Lasius niger,

Formica cunicularia, Formica fusca a Formica rufibarbis.

Větší část zjištěných druhů motýlů patří mezi druhy všeobecně hojné a plošně všude

rozšířené. Menší skupinu tvořily druhy specializovanější, typické pro tento typ lokality –

skalnatý křovinatý svah s fragmenty skalních stepí, s jižní až jihozápadní orientací. Dá se

říci, že seznam těchto typických druhů tuto lokalitu dobře charakterizuje z hlediska její

cennosti a významu pro faunu Lepidopter regionu Prahy a okolí. Zjištěn byl i výskyt několika

druhů, které jsou zařazeny do Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky.

Při herpetologickém průzkumu (Kerouš in Hrčka 2012) byly potvrzeny následující

druhy: skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha

zelená (Pseudepidalea viridis), užovka podplamatá (Natrix tessellata), užovka obojková

(Natrix natrix), užovka hladká (Coronella austriaca), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka

zelená (Lacerta viridis). Výskyt plazů, zejména ještěrky zelené a užovky podplamaté je v

areálu ZOO Praha historický. Místní populace byly vždy považovány za stabilní, s nízkým

rizikem likvidačních změn nebo ztráty biotopů. Změny, ke kterým v letošním roce i v

posledních letech došlo je proto nutné kompenzovat kvalitním managementem.

Z ornitologického hlediska (Sládeček in Hrčka 2012) je zkoumaná lokalita pouze

menším fragmentem ve velmi specifickém prostředí zoologické zahrady, které je díky

extrémní potravní nabídce (okrasné dřeviny, zbytky potravy ve výbězích atp.) a heterogenitě

prostředí (mozaika nejrůznějších výběhů, ploch s parkovou údržbou i ploch s divokou

vegetací) pro ptáky velmi lákavé. Podmínky pro výskyt ptáků zde považuji v rámci možností

za velmi dobré.

V letech 1976 – 1984 (podle Vohralík in Hrčka 2012) se zde hojně vyskytovala

myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), méně početní byli norník rudý (Clethrionomys

glareolus) a bělozubka šedá (Crocidura suaveolens), ojediněle, nejspíš jen jako migrující se

zde během letních měsíců podařilo zastihnout myš domácí (Mus musculus). Na úpatí skalního

masivu byla také zaznamenána občasná přítomnost potkana (Rattus norvegicus).Vzhledem k

současnému charakteru toho území nelze očekávat, že by se tato druhová skladba příliš

změnila.

20

název druhu aktuální

početnost nebo

vitalita populace

v ZCHÚ

stupeň

ohrožení

popis biotopu druhu

Aurinia saxatilis

subsp. arduinii

tařice skalní

Arduinova

desítky

exemplářů na

skalách pod

usedlostí

Černohouska

O, C4a Nepřehlédnutelný druh výslunných

skalnatých svahů a skalních štěrbin

převážně v hlubokých a

kaňonovitých říčních údolích.

Anthericum liliago

bělozářka liliovitá

vitální populace,

hojně

roztroušená, větší

desítky až menší

stovky jedinců

O, C3 Západní cíp PP, výchozy skal.

Bělozářka liliovitá je evropský druh,

v České republice rozšířený pouze v

západních a středních Čechách

(kudy také probíhá východní hranice

jeho celkového areálu). Na území

přírodního parku roste roztroušeně

až dosti hojně na výslunných

křovinatých a kamenitých stráních a

na skalách (často ve skalních

zářezech a v roklích), na podkladu

starohorních břidlic.

Armeria vulgaris

trávnička obecná

větší desítky

rostlin C4a Horní část svahu v západním cípu

PP. Průvodce štěrkopískových

říčních teras, ale i písčin a

skalnatých svahů roztroušeně

rozšířený v celém přírodním parku.

Berberis vulgaris

dříšťál obecný

aktuálně

neověřen, výskyt

pravděpodobný

C4a Dřišťál obecný roste na suchých

výslunných svazích, v zářezech

mezi skalami a na okrajích lesů řady

chráněných území, ale i jinde.

Bothriochloa

ischaemum

vousatka prstnatá

vzácně C4a Horní část svahu v západním cípu

PP.

21

Campanula gentilis

zvonek jemný

aktuálně

neověřen C3 Středoevropský druh rostoucí na

skalách a sutích na velmi mělkých

půdách. Podle Květeny České

republiky (Kovanda in Slavík 2000)

došlo k rapidnímu ústupu tohoto

dříve velmi hojného druhu a např. v

oblasti dolního Povltaví roste už jen

velmi vzácně.

Cotoneaster

integerrimus

skalník celokrajný

menší populace

při krajích skal v

západní části PP

C4a Hojný druh strmých skal a

křovinatých strání ve většině

chráněných území přírodního parku,

ale i jinde na skalách.

Elytrigia intermedia

pýr prostřední

vitální populace,

větší desítky až

menší stovky

jedinců

C4a V horní části skalnatého svahu v

západním cípu PP. Sivozelená

výběžkatá tráva s listovou pochvou

na okraji štětinovitě brvitou. Na

území přírodního parku roste

roztroušeně na výslunných, často

kamenitých stráních, v křovinách

nebo na vrcholech skal.

Festuca pallens

kostřava sivá

roztroušeně až

vzácně na

skalách a

stepních stráních

C4a Charakteristický druh výslunných

kamenitých svahů, skalních stepí a

strmých skalních stěn.

Festuca valesiaca

kostřava walliská

roztroušeně až

vzácně na

skalách a

stepních stráních

C4a Charakteristický druh skalních stepí

a suchých travnatých strání. V širší

oblasti přírodního parku roste jak na

vrcholových plošinách skal, v

erozních skalních rýhách, tak i na

mírnějších, zazeměných nebo

suťových svazích.

Chondrilla juncea

radyk prutnatý

několik rostlin na

skalách v


C4a Teplomilný druh rostoucí na

výslunných kamenitých nebo

travnatých stráních, suchých

pastvinách, mezích, okrajích cest a

na pustých místech. V širší oblasti

přírodního parku roste roztroušeně

nejenom v chráněných územích.

Lactuca perennis

locika vytrvalá

desítky rostlin C3 Skalní výchozy západní části PP

22

Melica transsilvanica

strdivka

sedmihradská

velmi hojně v

travnatých

porostech při

krajích skal nebo

přímo na skalách

C4a Teplomilný druh rozšířený na území

České republiky z jihovýchodní

Evropy. V areálu přírodního parku

roste roztroušeně na suchých

výslunných svazích a příkrých

skalnatých místech.

Oxytropis pilosa

vlnice chlupatá

větší populace C3 V dolní části skály u asfaltky, v

západním cípu PP

Potentilla arenaria

mochna písečná

roztroušeně C4a skalní výchozy západní části PP

Quercus pubescens

dub šípák

jeden keř u

hlavní pěšiny v

horní části svahu

O, C4a Vysazen kolem roku 1985 původem

z karlštejnské rezervace ze školky

Správy CHKO Český kras.

Seseli osseum

sesel sivý

roztroušeně až

vzácně na

skalách a

stepních stráních,

zejména v


C4a Teplomilný druh rozšířený v areálu

přírodního parku roztroušeně na

výslunných kamenitých, často i

strmých skalnatých svazích.

Stipa capillata

kavyl vláskovitý

větší porost (až

menší stovky

jedinců)

C4a Skalnatý svah v západním cípu PP.

V širším území přírodního parku

velmi hojná tráva ve společenstvech

suchých skalních stepí a výslunných

travnatých nebo kamenitých svahů.

Thymus praecox

mateřídouška časná

roztroušeně na

skalách C4a Stanovištěm mateřídoušky časné

jsou skály, příp. i suché travnaté

svahy.

Ulmus laevis

jilm vaz

roztroušeně,

neplodné C4a Ve větší části svahu

Ulmus minor

jilm habrolistý

vitální populace,

ve větší části

svahu

C4a Dosti hojný druh jilmu. Ze všech

jilmů je nejvíce napadán grafiózou, i

když na ni hyne jen zřídka. V areálu

přírodního parku je rozšířen

všeobecně, zvláště na suchých

stanovištích jižních svahů Troji.

Veronica dillenii

rozrazil Dilleniův

několik málo

desítek rostlin C4a V horní části skalnatého svahu v


23

Iphiclides podalirius

otakárek ovocný

nelze objektivně

stanovit VU Teplé oblasti, hlavně jižní svahy

pokryté křovinami. V ČR je

vzácnější než příbuzný otakárek

fenyklový. Hojnější je v jižní

Evropě. Housenky žijí v červnu až

srpnu na trnce a také na střemchách

a ovocných stromech.

Chondrula tridens

trojzubka stepní

nelze objektivně

stanovit VU Jeden z mála našich stepních plžů.

Ve střední Evropě byl tento plž

typický pro parkovitou krajinu

starého holocénu. Vlivem zarůstání

stepních lokalit v posledních

desetiletích bohužel z naší krajiny

mizí.

Scolitantides orion

modrásek

rozchodníkový

ještě v 80. letech

20. století značně

početná populace

VU Žije na skalních stepích, jeho

housenky se vyvíjejí na

rozchodníku. Je ubývajícím a

ohroženým druhem zejména díky

nízké disperzní schopnosti imag,

specifickým nárokům na charakter

stanovišť, malému počtu a izolaci

lokalit. Jde o druh fakultativně

mymekofilní, živnou rostlinou

housenek je rozchodník velký

(Hylotelephium maximum).

Rana esculenta synkl.

skupina zelených

skokanů

značně

zredukované

stavy

SO, NT Populace pod ZOO Praha

Bufo bufo

ropucha obecná

velmi nízké

početní stavy

O, LC Okolí ZOO Praha, zimuje v děrách,

pod kameny, v dutinách v zemi, ve

skalních štěrbinách; v zájmovém

území druh nebyl potvrzen a s

ohledem na charakter lokality není

předpoklad jeho trvalého výskytu.

Bufo viridis

ropucha zelená

běžný druh SO, NT Okolí ZOO Praha; teoreticky by

mohl využívat zájmové území k

hibernaci

24

Anguis fragilis

slepýš křehký

pravidelně

potvrzován

SO, LC Oblast Podhoří a Troji, křovinaté

porosty, pod kameny, padlými

kmeny, pod mechem a v trávě s

vlhčím podkladem

Lacerta agilis

ještěrka obecná

početnější výskyt SO, NT V navigačním prostoru Vltavy od

Pelc Tyrolky po areál ZOO Praha

Lacerta viridis

ještěrka zelená

početnější výskyt KO,

CR/EN

Zasahují do areálu ZOO Praha a se

stále vyšší intenzitou pokračují po

pravém břehu Vltavy do Podhoří

Natrix natrix

užovka obojková

vzácně, nalezeny

jednotlivé

exempláře

O, LC Břehový pás Vltavy od ZOO Praha

k Podhoří, zarostlé křovinaté břehy,

podmáčené louky, svahy nad řekou;

v úpatí svahu ve skalní sloji a na

stepním svahu v západní části PP

Natrix tesselata

užovka podplamatá

vyšší desítky až

nižší stovky

KO, EN Dříve běžně pod ZOO Praha, vázána

na blízkost vod; využívá zadaného

území k hibernačnímu účelu

Coronella austriaca

užovka hladká

opakované

nálezy

SO, VU Areál Trojské kotliny s rozšířením

do Podhoří

Apus apus

rorýs obecný

Potravní zálety O Luční porosty, křoviny

Delichon urbica

jiřička obecná

Potravní zálety NT Luční porosty, křoviny

Corvus monedula

kavka obecná

Potravní zálety SO, NT Luční porosty, křoviny

Nyctalus noctula

netopýr rezavý

nelze objektivně

stanovit

SO Poražená hrušeň u pavilonu Sečuán

(pod dílčí plochou č. 3; detekováno

dne 23.11.2006), u voliéry dravců (u

dílčích ploch 2 a 3; detekováno dne

6.1.2007), autor nálezu T.

Pithartová,

u dílčí plochy č. 8 (detekováno dne

14.8.2005 a 9.8.2004), autor nálezu

E. Cepáková, J. Neckářová

Myotis daubentonii

netopýr vodní

nelze objektivně

stanovit

SO Nad potokem u pavilonu šelem (u

dílčí plochy č. 8), detekováno v

srpnu 2005, autor nálezu J. Cepák,

P. Schnitzerová

25

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v

minulosti, současnosti a blízké budoucnosti

a) ochrana přírody

Celá oblast se nachází ve starosídelní oblasti, kde člověk zasahoval do vývoje

vegetace po sedm tisíciletí. Veškeré plochy zde nějakým způsobem dlouhodobě ovlivňovala

činnost člověka – pastevce, spotřebitele dřeva i rolníka.

Lesy na přístupných plochách zmizely již dávno jednak proto, že v okolí Prahy byla

velká potřeba dřeva, a pak také proto, že je přeměňoval na pole, sady, vinice a pastviny. To

vedlo posléze k úplnému odlesnění krajiny.

Historické snímky a zbytky teplomilné nelesní skalní a stepní vegetace dokazují, že

celý svah v místě dnešní zoologické zahrady byl využíván jako pastvina ještě ve druhé

polovině 19. století, resp. zejména jeho horní část. Místa nejprudších svahů nebyla zřejmě ani

v minulosti nijak využívána a v historických snímcích jsou tato místa označena jako

„neplodná půda, holé skály“. Jinak řečeno se zde trvale udržovalo bezlesí.

Ještě na začátku 20. století vedla středem území mírně stoupající vrstevnicová cesta

začínající v dnešním zákrutu okružní cesty od Gočárových domků k výběhu kulanů, která

navazovala na tzv. zakázanku. Cesta zpřístupňovala zdejší pastviny a vinice.

Už na sklonku 19. století začalo v Troji a širším okolí probíhat zalesňování svahů

trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia) a postupné zarůstání svahu je vidět i na leteckých

snímcích v průběhu 20. století.

Použitím geograficky nepůvodních dřevin spojené s nekontrolovanou přirozenou

sukcesí (a tím vznikajícímu zastínění) došlo k podstatnému snížení enkláv teplomilné

vegetace. V současné době představuje toto umělé druhotné zalesnění hlavní ohrožení území.

Zejména výsadby trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), ale i dalších nepůvodních dřevin,

jako např. borovice černé (Pinus nigra) nepříznivě ovlivňují půdu tak, že i po jejich

odstranění bude žádoucí vývoj vegetace blokován.

Tento negativní trend zarůstání se týká i geologických odkryvů, v husté vegetaci

odkryvy nejsou často vidět nebo jsou rozrušovány kořeny dřevin. Naštěstí podstatná část

odkryvů ušla sukcesi – jsou součástí výběhů nebo lemují udržované cesty.

Nesoustavné snahy o udržení stepních plošek vyvíjelo zahradnické oddělení

zoologické zahrady už přibližně od roku 1985.

g) rekreace a sport

Areál zoologické zahrady je návštěvnicky velmi exponované území. Veškeré návštěvnické

aktivity doposud směřovaly mimo vlastní část svahu. Do budoucna lze očekávat větší tlak na

toto území i s ohledem na zpřístupnění doposud neveřejné cesty mezi voliérou dravců a

restaurací u rozhledny. Z hlediska předmětu ochrany, tedy zejména výskytu plazů na ploše 1,

bude vhodné minimálně tuto plochu zcela z návštěvnických aktivit vyloučit.

2.4 Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch

číslo

dp název, lokalizace

vým. v

ha

nadm.

výška exp. sklon stanoviště

charakter

vegetace stávající péče

negativní vlivy

1 otevřený skalní ostroh

se společenstvy skal

0,48362 190-230 ZJZ 30-45 stanoviště

skalních

stepí a

křovin

T3.1,

T3.3D,

K3, X9B

bez péče, v

minulosti

redukce akátu

zarůstání akátem a

křovinami, zapojování

suchých trávníků

2 mírnější (méně

skalnatý) svah pod

cestou spojující horní

stanici lanovky a

expozici papoušků

0,25132 195-215 J 20-45 lesní

stanoviště,

po vyklučení

akátu

charakteru

paseky

X9 bez péče, při

rekonstrukci

cesty

odstraňování

akátu

zarůstání akátem

3 okolí veřejně nově

zpřístupněné cesty a

svah pod touto cestou

k voliéře pro dravé

ptáky

0,18029 185-200 J 25-40 stanoviště

skalních

stepí

zarůstající

akátem

X9B,

T3.1

bez péče, při

rekonstrukci

cesty

odstraňování

akátu


4 geologicky významné

odkryvy ordovických

hornin nad zářezem

cesty mezi expozicí

papoušků a horní

stanicí lanovky

0,05499 215-225 J 0, 90 antropogenní

stanoviště

X6 bez péče při rekonstrukci cesty

nebo při případných

dalších úpravách (i

sadovnických)

nebezpečí porušení

geologického odkryvu

5 průchozí voliéra ptáků

a navazující zasíťovaný

svah po nově

zpřístupněnou cestu

0,10051 185-215 J 20-45 stanoviště

skalních

stepí

zarůstající

akátem,

křovinami

T3.1,

X9B

bez péče,

stabilizace

svahu

zarůstání keři a akátem

27

6 skalnaté svahy s

geologicky

významnými odkryvy

ordovických hornin

mezi nově

zpřístupněnou cestou a

stanicí lanovky

0,15902 190-225 J 25-45 lesní

stanoviště,

po vyklučení

akátu

charakteru

paseky

X9B,

T3.1

bez péče, při

rekonstrukci

cesty

odstraňování

akátu


7 svah nad výběhem

paovcí hřívnatých

0,27100 200-230 JJZ 25-45 lesní

stanoviště,

po vyklučení

akátu

charakteru

paseky

X9B bez péče, při

rekonstrukci

cesty

odstraňování

akátu


8 výběh paovcí

hřívnatých s

geologicky

významnými odkryvy

ordovických hornin

0,24224 180-200 JJZ 35-50 skalnaté

stanoviště

X6 intenzivní

pastva

z pohledu geologie bez

negativních vlivů, z

pohledu botanického

nadměrná pastva

9 svah pod asfaltovou

cestou k restauraci

0,35540 205-230 JZ 15-30 lesní

stanoviště,

po vyklučení

akátu

charakteru

paseky

X9B bez péče, při

rekonstrukci

cesty

odstraňování

akátu


Plocha č. 1 (přírodní památka) – otevřený skalní ostroh se společenstvy skal

Z přírodovědného hlediska prakticky nejcennější část chráněného území se

společenstvy skalních stepí s kostřavou sivou (Festuca pallens). Mimo xerotermních druhů

cévnatých rostlin je tato část s největší frekvencí výskytu ještěrky zelené (Lacerta viridis).

Hodně zde zmlazují akáty (Robinia pseudoacacia), z keřů se objevují ještě lísky (Corylus

avellana), hlohy (Crataegus sp.) a růže (Rosa sp.) a skalník celokrajný (Cotoneaster

integerrimus).

Z nalezených druhů: Arrhenatherum elatius, Artemisia absinthium, Artemisia campestris,

Ballota nigra, Berteroa incana, Botriochloa ischaemum, Centaurea stoebe, Cerastium

arvense, Conyza canadensis, Dianthus carthusianorum, Echium vulgare, Fallopia

convolvulus, Galium glaucum, Hieracium umbellatum, Hylotelephium maximum,

Chenopodium album agg., Chondrilla juncea, Mahonia aquifolium, Melica transsilvanica,

Plantago lanceolata, Potentilla argentea, Sedum album, Senecio vulgaris, Sisymbrium

loeselii, Stachys recta, Verbascum lychnitis.

Plocha č. 2 (přírodní památka) – mírnější (méně skalnatý) svah pod cestou

spojující horní stanici lanovky a expozici papoušků

Do roku 2012 téměř souvislý porost vzrostlých akátů (Robinia pseuodoacacia) s

minimálně vyvinutým bylinným patrem. Z dalších dřevin také kleny (Acer pseudoplatanus) a

duby letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) nebo ořešák královský (Juglans

regia). Část svahu zarůstá také pajasan žláznatým (Ailanthus altissimus) a kustovnice cizí

(Lycium barbarum). V části u cesty byly vysázeny některé parkové keře, např. pustoryl

věncový (Philadelphus coronarius), skalníky (Cotoneaster sp. hort.), tis obecný (Taxus

baccata), zlatice (Forsythia x intermedia) nebo zimostráz obecný (Buxus sempervirens). I po

realizaci projektu zpřístupnění stezky stále silně zarostlá část.

Z dalších nalezených druhů: Aesculus hippocastanum, Arctium lappa, Ballota nigra,

Crataegus sp., Euonymus europaeus, Fallopia convolvulus, Galium aparine, Hedera helix,

Chelidonium majus, Chenopodium album agg., Lactuca serriola, Parthenocissus inserta,

Prunus mahaleb, Rosa sp., Sambucus nigra, Sedum album, Solanum nigrum, Stellaria media

agg.

Plocha č. 3 (přírodní památka) – okolí veřejně nově zpřístupněné cesty a

svah pod touto cestou k voliéře pro dravé ptáky

Geologické odkryvy proterozoických hornin, místy patrné jejich antiklinální

zvrásnění. Z velké části byl v roce 2012 odstraněn hustý porost jak vzrostlých akátů

(Robinia pseudoacacia), tak jeho výmladků. Pod cestou se objevuje několik málo

xerotermních druhů rostlin. Větší část svahu zarůstá kustovnice cizí (Lycium barbarum).

Z nalezených druhů: Corylus avellana, Geum urbanum, Melica transsilvanica, Sedum album,

Hylotelephium maximum, Potentilla argentea, Prunus spinosa, Rosa sp., Stachys recta,

Urtica dioica.

29

Plocha č. 4 (přírodní památka) – geologicky významné odkryvy

ordovických hornin nad zářezem cesty mezi expozicí papoušků a horní

stanicí lanovky

Jedná se o plochu s názorně vyvinutými odkryvy ordovických hornin. Nachází se

mezi expozicí papoušků, horní částí lanovky a usedlostí Černohouska. Je nejvíce ohroženým

odkryvem zoologické zahrady s ohledem na snadnou přístupnost a možné záměry na

rozšíření expozic, terénní úpravy nejrůznějšího charakteru, zahradnické úpravy apod. Z

HLEDISKA GEOLOGICKÉHO VÝZNAMU BY TENTO ODKRYV MĚL BÝT V

MAXIMÁLNÍ MOŽNÉ MÍŘE ZACHOVÁN A PŘÍPADNÉ ZÁSAHY BY MĚLY BÝT

SMĚŘOVÁNY MIMO TUTO PLOCHU. NAOPAK BY BYLO VHODNÉ UMÍSTIT DO

TĚCHTO MÍST INFORMAČNÍ PANEL A VÉST TUTO ČÁST JAKO GEOLOGICKOU

EXPOZICI BEZ DALŠÍCH STAVEBNÍCH ÚPRAV.

Mezi cestou a usedlostí Černohouska roste kustovnice cizí, pod patou svahu některé

ruderální druhy. Významný je výskyt chráněného druhu tařice skalní Arduinova (Aurinia

saxatilis subsp. arduinii) na horní hraně svahu v několika málo desítkách rostlin.

Z dalších nalezených druhů rostlin: Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Ballota nigra,

Cydonia oblonga, Hedera helix, Chenopodium album agg., Chenopodium polyspermum,

Mercurialis annua, Portulaca oleracea, Potentilla argentea, Rubus fruticosus agg., Sedum

spurium, Setaria viridis, Sisymbrium loeselii.

Plocha č. 5 (přírodní památka) – průchozí voliéra ptáků a navazující

zasíťovaný svah po nově zpřístupněnou cestu

Součástí této plochy je odkryv v průchozí voliéře ptáků, který pokračuje prudkým

zasíťovaným svahem až po nově zpřístupněnou cestu. Výmladky akátu (Robinia

pseudoacacia) byly v roce 2012 z velké části odstraněny, v některých částech se tak

rozšiřují skalní stepi s Melica transsilvanica, Festuca rupicola a s dalšími druhy. Část zarůstá

pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima).

Na výchozech skalek pod nově zpřístupněnou cestou byly nalezeny tyto druhy: Achillea

millefolium agg., Ballota nigra, Berteroa incana, Festuca rupicola, Melica transsilvanica,

Portulaca oleracea, Sedum album, Sisymbrium loeselii, Verbascum lychnitis.

Plocha č. 6 (přírodní památka) – skalnaté svahy s geologicky významnými

odkryvy ordovických hornin mezi nově zpřístupněnou cestou a stanicí

lanovky

Geologicky cenná část – nad nově zpřístupněnou cestou se nachází odkryvy

ordovických hornin – ve směru Z→V navazuje na proterozoické horniny (droby) sled

ordovických hornin klabavského souvrství: polymiktní slepence, popelové tufy a sedimentární

železné rudy.

Botanicky se jedná o méně významnou část svahu nijak nevybočující svým významem

z okolní vegetace, tzn. jedná se v převážné míře o akátem zarůstající stráň (akát byl v roce

2012 z velké části odstraněn), na otevřených skalách a podél cesty s běžnějšími

xerotermními druhy, příp. s druhy ruderálními. Z druhů červeného seznamu stojí za zmínku

30

výskyt strdivky sedmihradské (Melica transsilvanica) rozšířené jak na cestě, tak i na skalách.

U asfaltové cesty v horní části jsou vysázeny parkové keře (Syringa vulgaris, Physocarpus

opulifolius, Symphoricarpos albus, Forsythia x intermedia a další).

Z nalezených druhů: Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Achillea millefolium agg.,

Ailanthus altissimus, Amaranthus retroflexus, Atriplex sagittata, Ballota nigra, Berteroa

incana, Bromus sterilis, Campanula rotundifolia agg., Cirsium vulgare, Conyza canadensis,

Crataegus sp., Elytrigia repens, Erigeron annuus subsp. septentrionalis, Fallopia

convolvulus, Festuca rupicola, Galium aparine, Geum urbanum, Hieracium umbellatum,

Hypericum perforatum, Chelidonium majus, Chenopodium album agg., Lactuca serriola,

Lycium barbarum, Melica transsilvanica, Poa nemoralis, Polygonum aviculare agg.,

Portulaca oleracea, Prunus mahaleb, Quercus robur, Rosa sp., Rubus fruticosus agg.,

Sambucus nigra, Sisymbrium loeselii, Solanum nigrum, Ulmus minor, Verbascum lychnitis.

Plocha č. 7 (přírodní památka) – svah nad výběhem paovcí hřívnatých

Podobný charakter jako na sousední ploše 9, pouze v zářezu cesty jsou již nápadněji

vidět odkryvy proterozoických hornin. V roce 2012 bylo provedeno odstranění hustého

porostu trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) s bohatěji vyvinutým keřovým patrem.

Místo s výskytem pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima).

U asfaltové cesty v horní části jsou vysázeny parkové keře (Syringa vulgaris,

Physocarpus opulifolius, Symphoricarpos albus, Forsythia x intermedia a další).

Z nalezených druhů: Ailanthus altissima, Ballota nigra, Fraxinus excelsior, Humulus

lupulus, Hylotelephium maximum, Chenopodium album agg., Quercus robur juv., Rubus

fruticosus agg., Sisymbrium loeselii, Stellaria media agg.

Plocha č. 8 (přírodní památka) – výběh paovcí hřívnatých s geologicky

významnými odkryvy ordovických hornin

Výběh prakticky bez bylinného porostu. Názorně jsou v této části vidět odkryvy

ordoviku (včetně polymiktních slepenců) a proterozoických hornin.

Plocha č. 9 (ochranné pásmo) – svah pod asfaltovou cestou k restauraci

Mírná stráňka nad výběhy horských kopytníků (kamzíci, tahr himalájský), pod

asfaltovou cestou k restauraci a rozhledně. V roce 2012 zde bylo provedeno odstranění

zapojeného akátového háje, mimo trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) také s borovicí

černou (Pinus nigra). Pouze ojediněle se nad dnes již veřejnou cestou objevují odkryvy

proterozoických hornin.

U asfaltové cesty v horní části jsou vysázeny parkové keře (Syringa vulgaris,

Physocarpus opulifolius, Symphoricarpos albus, Forsythia x intermedia a další).

Z nalezených druhů: Amaranthus retroflexus, Arrhenatherum elatius, Ballota nigra, Berteroa

incana, Centaurea stoebe, Conyza canadensis, Cotoneaster sp. hort., Fallopia convolvulus,

Hieracium pilosella, Hylotelephium maximum, Chelidonium majus, Chenopodium album

agg., Poa nemoralis, Polygonum aviculare agg., Portulaca oleracea, Quercus robur juv.,

31

Rubus fruticosus agg., Senecio vulgaris, Sisymbrium loeselii

2.4.3 Základní údaje o útvarech neživé přírody

Podloží zájmového území tvoří mocný komplex mořských uloženin barrandienského

svrchního proterozoika kralupsko-zbraslavské skupiny. Tuto skupinu reprezentují břidlice

jílovité a prachovité, droby a vulkanické horniny, kdy magma pronikalo k povrchu podél

tektonických linií směru JZ–SV. Vulkanické horniny jsou soustředěny v pruzích, které se

vzájemně liší i chemismem hornin.V severozápadní části byly ověřeny vulkanity

tholeitických typů, postupně přecházející do vápenato-alkalických typů.

V zájmovém území je svrchní proterozoikum reprezentováno droby s proplástky

břidlice prachovité. Droby jsou v čerstvém stavu černé masívní horniny, jemně až středně

zrnité. Klastické součástky představují hlavně polyminerální úlomky sedimentárních i

vulkanických hornin, křemene a albitu. V klidnějším prostředí se usazovaly jílovité a

prachovité břidlice.

Proterozoikum Barrandienu bylo postiženo kadomskou i variskou orogenezí. V době

kadomské orogeneze se barrandienské proterozoikum stalo součástí kontinentálního okraje

Gondwany, případně náleželo do samostatného mikrokontinentu při severním nebo

severozápadním okraji superkontinentu Gondwany.

V období spodního ordoviku se v prostoru mezi Prahou a Plzní vytvořil tektonicky

založený sedimentační prostor protažený ve směru JZ–SV, ve kterém se po mořské transgresi

usazovaly na kadomsky zvrásněné proterozoické horniny bazální ordovické vrstvy. Východně

od Prahy se tato pánev noří do podloží české křídové pánve.

V Barrandienu je ordovik zastoupen úplným sledem od tremadoku až po kosov, který

tvoří hranici se silurem.

V navrženém chráněném území je ordovik tvořen sedimenty klabavského souvrství.

Toto souvrství je reprezentované polymiktním slepencem s nevytříděným a různorodým

valounovým materiálem (křemen, buližník, droby, prachovité břidlice, jílovité břidlice a

valouny kyselých žilných vyvřelin – ryolitů). Od stupně arenigu začala významná vulkanická

činnost komárovského komplexu. Směr erupčních center byl predisponován průběhem

kadomských tektonických linií, které procházely kose ke směru protažení sedimentační

pánve, tedy směru SV–JZ. Vulkanická činnost produkovala bazické vyvřeliny a jejich bazicita

vzrůstala od alkalických andezitů k olivinickým bazaltům. Charakteristickým znakem

komplexu je převaha pyroklastik nad samotnými výlevy. Pestře zbarvené sopečné tufy a tufity

jsou často sdružené s drobnými ložisky sedimentárních železných rud.. Rudy jsou oolitické s

minerály hematitu, berhieritu a sideritu. Horniny klabavského souvrství byly zejména v

období karbonu výrazně varisky zvrásněny.

2.4.4 Základní údaje o nelesních pozemcích

Příloha: - tabulka „Popis dílčích ploch a objektů” – příloha č. T2

32

- mapa dílčích ploch a objektů – příloha č. M3

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území

a závěry pro další postup

Nesoustavné snahy o udržení stepních plošek vyvíjelo zahradnické oddělení

zoologické zahrady už přibližně od roku 1985. V roce 1991 bylo započato oficiálně s

programem návratu ještěrek zelených (Lacerta viridis) na tuto lokalitu a prvním

předpokladem bylo obnovení charakteru skalní stepi na lokalitě. Asanační zásahy realizovala

ZO ČSOP Troja v součinnosti se zahradnickým útvarem zoologické zahrady.

Přes veškeré úsilí a přes značnou publicitu nepřinesly tyto akce očekávaný výsledek.

Časově byly situovány do období roku nevhodného pro aplikaci přípravku Roundup a i když

se několikrát opakovaly, nebyly systematické. Na řadě míst tak prosvětlený, řídký

vysokokmenný akátový porost nahradil hustý porost akátových výmladků. Tato situace

přinesla spíše zhoršení stavu, alespoň s ohledem na prostředí ještěrek a rozčarování

brigádníků ze ZO ČSOP Troja.

V letech 2012 a 2013 byl realizován projekt obnovy cesty procházející středem

svahu, který zpřístupnil tuto část zahrady návštěvníkům zoologické zahrady. Jako pozitivní je

třeba brát odstranění velké části akátin ze svahu a následné chemické ošetření, které směřuje

k potlačení akátu. Při návštěvě v roce 2013 byl zmlazující porost čerstvě ošetřen herbicidem

a svah vizuálně vypadal poměrně perspektivně vzhledem k možnosti uchycení stepních

druhů. Celkové zhodnocení zásahu ale bude možné posoudit až podle toho, zda plochy budou

i nadále ošetřovány a bude prováděno vyřezávání zmlazujícího akátu.

33

Realizované průzkumy v roce 2012 ovlivnilo plošné použití herbicidu, které mělo

dopad hlavně na úroveň trofické základny ještěrek potlačením většiny avertebratologických

skupin. Jedinci ještěrek tak byli vytlačeni do zbytků původního prostředí a do okrajových

partií území, tato refugia však nebyla dostačující svojí plochou. Plochy by tak měly být

udržovány spíše než plošným použitím herbicidu pouze selektivně na akát (pařízky) a další

části pokoseny a biomasa odstraněna.

Velmi zásadní změnu představuje stavba nového chodníku, který diagonálně probíhá

celým svahem a spojuje spodní část ZOO a horní partie. Stavba je velmi významným

zásahem, který přerušuje kontinuitu celého prostoru a tím i prostředí. Jeho samotná existence

a následný provoz jednak znemožňuje běžný pohyb exemplářů a jejich přesuny na kratší

vzdálenosti a jednak bude pohybem návštěvníků působit intenzivní rušení jedinců především

v reprodukčním období. V některých místech a úsecích tvoří chodník nepřekonatelnou

bariéru (vysoké vnější okraje a úseky visutých přesahů), což se může projevit při jarním

sestupu užovek k řece a pohybu plazů vůbec.

Velká plocha otevřených skalních výchozů je překryta bezpečnostním pletivem

zabraňujícímu uvolňování kamene a sesuvu skály. Instalované pletivo komplikuje pohybovou

aktivitu ještěrek a snižuje úspěšnost lovu. Současně došlo k překrytí několika významných

geologických odkryvů (což v zásadě nevadí, „pouze“ tyto odkryvy nejsou vidět). Je tedy

otázkou, zda neomezit drátěná pletiva pouze na místa skutečně riziková.

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize

Vzhledem k předmětu ochrany je prioritní zachování xerotermních organismů

vázaných na stepi s roztroušenými dřevinami obhospodařovaných pastvou a sečí. Tyto

zájmy, spočívající v potlačování sukcese, jsou vzhledem k charakteru okolní krajiny

prioritní a měly by být nadřazeny ochraně organismů pozdějších sukcesních stádií. V

MZCHÚ ani v jejím OP nebyly zjištěny druhy takovýchto stanovišť, které by bylo

nutné při péči o území upřednostnit.

34

3. Plán zásahů a opatření

3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ

3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání

c) péče o nelesní pozemky

Rámcová směrnice péče o nelesní plochy

Typ managementu Likvidace invazních druhů – akáty, pajasany, kustovnice cizí

Vhodný interval v případě zahájení likvidace je NUTNÉ ZÁSAHY PROVÁDĚT

OPAKOVANĚ A PRAVIDELNĚ, KAŽDÝM ROKEM

Minimální interval KAŽDOROČNĚ

Prac. nástroj / hosp. zvíře ručně – mačety, pily (motorové, ruční), pilky

Kalendář pro management v případě výmladků je nejúčinnější první postřik provést

během léta mezi červencem a srpnem a druhé opakování na

podzim

Upřesňující podmínky mimo plochy 8 (výběh paovcí hřívnatých) se tato doporučení

týkají všech ploch (ať už v PP nebo v OP)

Na trysku postřikovače nasadit např. plast. květináč k

usměrnění postřiku.

Nejdůležitějším zásahem v území je likvidace nepůvodních a invazních druhů.

Obecně se jedná o druhy, které dříve byly vysazovány na erozivní svahy pro svou

nenáročnost a odolnost vůči imisím. V současné době (zejména v případě akátu) tvoří již

souvislé porosty, které vytlačují xerotermní druhy rostlin, na které je vázána řada druhů

bezobratlých. Zarůstání svahů znamená i zmenšení biotopu pro řadu druhů plazů, zejména

ještěrky zelené.

Akát, jako každá bobovitá rostlina, váže ze vzduchu dusík a obohacuje jím okolní

půdu. Podporuje tak růst nitrofilních druhů. Navíc je celá rostlina (mimo květů) jedovatá. Do

půdy vylučuje látky, které jsou pro ostatní rostliny toxické.

Podobně působí i pajasan žláznatý – vylučuje hlavně ailanthon, který omezuje růst

ostatním rostlinám. Bylo prokázáno, že ailanthon vadí 35 druhům listnatých a 34 jehličnatých

stromů. Dlužno také podotknout, že pajasan patří mezi významné alergeny – o důvod více

proč likvidovat tuto dřevinu v návštěvnicky značně exponované zoologické zahradě.

V případě, kdy se jedná o zmlazující výmladky, je situace náročnější a vyžaduje

několikerý postřik spojený s vyřezáváním. Samozřejmostí je, že se tento postup musí

opakovat pravidelně, resp. každoročně, aby akát nestihnul zesílit. Nejúčinnější je první postřik

provést během léta mezi červencem a srpnem a druhé opakování na podzim.

NAPROSTO PRIORITNÍM CÍLEM V PRVNÍ FÁZI PÉČE O ÚZEMÍ JE

35

LIKVIDACE AKÁTU, tedy nejenom vyřezání dřevin, ale zejména následné

odstraňování výmladků. Není vyloučeno (vzhledem k objemu prací), že tyto

práce budou pokračovat i po skončení platnosti tohoto plánu péče.

V případě, kdy redukce bude úspěšná, bude nutné řešit navazující péči o území. Z nahromaděných živin dojde k silnému nárůstu biomasy, zejména nitrofilních druhů,

bude třeba provádět drobnější redukci případných výmladků. Z toho důvodu bude

nutné v ideálním případě realizovat pastvu ovcí, jako tradiční management v této

oblasti (z provozních a bezpečnostních důvodů pravděpodobně nereálné, pokud

nepůjde o nějaký extenzivní! výběh kopytníků) nebo zavedení kosení spojené s

odstraňováním biomasy (tedy živin). Už spíše hypotetickou možností je vypalování, z

bezpečnostních důvodů pravděpodobně nebude realizováno, příp. na nějaké menší

plošce. Níže jsou navržené zásahy rozepsány, i když ne všechny bude reálné

realizovat. Vztahují se k návazné péči realizované v pozdějších letech po

vyřezání nepůvodních dřevin.

ZPŮSOBY PÉČE

Nejideálnějším způsobem péče by bylo zavedení tradičního způsobu hospodaření –

pastvy ovcí a koz (území bylo v minulosti nepochybně pastvinou a to i na místech, kde je v

současnosti lesní porost). Vzhledem k obtížnosti zajištění tohoto způsobu péče je

primárně u každé plochy uvedeno kosení – v případě možností je však nutné preferovat

jako vhodnější způsob péče pastvu ovcí koz podle doporučení uvedených níže.

Níže jsou dále rozvedeny další alternativní způsoby péče – zejména se jedná o

vypalování, které alespoň v některých případech může nahradit pastvu ovcí a koz.

Vhodné je kombinovat různé typy sečného využití a pastvy hospodářských zvířat.

Kosení travních porostů

Kosení provádět takovým způsobem, aby docházelo k diferenciaci sezónního vývoje

travního porostu na lokalitě (např. část posečená v květnu, část posečená v červnu, část ležící

ladem) a dlouhodobě také k rozrůznění druhové skladby rostlin.

Aby docházelo k udržení druhové rozmanitosti bezobratlých, je nutné jim zajistit pro

jejich vývoj vzrostlou vegetaci. Z toho důvodu by měla být seč prováděna mimo hlavní

vegetační sezónu (tj. mimo červen-září).

Optimální je seč provádět až po odkvětu, nejlépe po dozrání a vysypání tobolek. Píci

je vhodné před odklizením usušit přímo na místě, aby ze suché biomasy stačila vypadat

semena rostlin. Sušením a obracením pokosené hmoty na místě se semena snadněji dostanou

do půdy

Dále by bylo ideální zavést mozaikovitý systém hospodaření, tzn. seč provádět

mozaikovitě, v pásech širokých několik metrů, seč v sousedním pásu načasovat až odroste

prvně sekaný porost nebo až další rok. Tzv. živné (neposečené) pásy jsou pásy o šířce jednoho

až dvou pokosů sekačky, vzdálenost jednotlivých pásů by neměla být větší než cca 70 m. Tyto

živné pásy zůstávají nepokoseny po dobu následujících alespoň dvou měsíců. Jinak řečeno se

na louce musí vždy nacházet vzrostlá vegetace ve fázi kvetení (tato slouží k přežití druhům

bezobratlých, kteří zde prodělávají svůj vývoj). Poměr posečené části travního porostu k

neposečené by měl být zhruba 3:1. Na sušších stanovištích je lépe ponechat spíše větší díl

neobhospodařované plochy (tj. až 1/3). Pokud je to možné, měly by být ponechány nesečené

36

plochy větší než 0,5 ha. Některá místa tak mohou zůstat neposečena a sečou se až v příštím

roce po vegetační sezóně.

JERSÁKOVÁ & KINDLMANN (2004) uvádějí takto management v místech s vyvinutou

vegetací suchých trávníků, které tvoří v přírodní památce většinu nelesních ploch. Tradiční

management spočíval v jedné seči a příležitostném krátkodobém podzimním přepasení

ovcemi a kozami (méně vhodná je pastva skotu). Termín kosení je nutno stanovit dle doby

květu a vypadávání semen přítomných druhů. To může být obtížné, protože se na loukách

mohou vyskytovat druhy jak s jarní, tak s letní dobou květu. Protože příliš pozdní termín

seče již nedokáže potlačit dominantní traviny, je vhodné kosit jednu sezónu na přelomu

června a července a v další sezóně termín seče posunout až na počátek srpna.

Jinou možností je nekosit celou plochu ve stejnou dobu a ponechat neposečené

živné pásy.

Extenzivní řízená pastva

Z hlediska péče o travní porosty v chráněném území nejideálnější způsob péče

(náhrada tradičního hospodaření), samozřejmě za předpokladu určitých upřesňujících

podmínek (je třeba pečlivě volit jak systém a intenzitu pastvy, tak i druhy pasených zvířat).

Pastvě ovcí v chráněných územích se v posledních přibližně 15(-20) letech věnovala více

autorů (HEJCMAN & al. 2002, DOSTÁLEK & FRANTÍK 2007, KONVIČKA 2005, Konvička in

HÁKOVÁ & al. 2004, JERSÁKOVÁ & KINDLMANN 2004 a další). Nicméně je třeba zdůraznit, že

hlavní témata výzkumu se zaměřovala spíše do vyšších poloh a také, že období výzkumu není

z hlediska relevantních výstupů příliš dlouhé – sami autoři podotýkají, že „rozdíly jsou

statisticky neprůkazné a řada změn je oscilačního charakteru. Do jaké míry jsou však tyto

rozdíly podmíněny stanovištními podmínkami, pastvou či průběhem počasí, je obtížné

rozhodnout“ (DOSTÁLEK & FRANTÍK 2007). Proto není vyloučeno, že názor na realizaci

pastvy se může v průběhu platnosti plánu péče mírně změnit.

Význam pastva zvířat (především ovcí a koz) tkví zejména v narušení povrchu půdy,

mění konkurenční poměry mezi druhy, otvírá volné prostory nutné pro generativní obnovu,

odstraňuje přebytečnou biomasu a zabraňuje nežádoucí sukcesi společenstva, obvykle v

neprospěch širokolistých mezofilních trav jako je ovsík. Velká část ohrožených druhů v

xerotermních trávnících je konkurenčně poměrně slabých a je vázána na rozvolněné porosty

spoluvytvářené právě pastvou

Poměrně podrobný návod na vhodné zatížení pastviny v péči o chráněná území

zpracoval HEJCMAN & al. 2002. Pro zatížení pastviny vypracoval základní vzorec, který

zohledňuje jak druh zvířete, tak délku pastvy, druh travního porostu a samozřejmě také počet

zvířat. Mj. z tohoto vzorce logicky vyplývá, že čím více zvířat bude při pastvě využito, tím

kratší dobu by měl být porost vypásán.

Tento vzorec je konkrétně (PP) x (PV) / (0,04) x (ŽH) x (DP), kde PP = celková

plocha travních porostů na celou pastevní sezónu, PV = odhadovaný průměrný výnos sušiny

pastviny z 1 ha, DP = odhadnutá délka pastevní sezóny ve dnech, ŽH = odhad průměrné živé

hmotnosti paseného zvířete (u ovce 60 kg), MP = odhad maximálního počtu zvířat, která

mohou být na pastvině pasena celou pastevní sezónu. Pro plochu přibližně 5 ha je třeba

počítat celoročně s maximálním počtem 10-12 ovcí (a koz), při kratší době se tento počet

samozřejmě zvyšuje.

Množství pasoucích se zvířat a dobu (a období) pastvy je proto třeba volit s ohledem

na současné poznatky o vhodnosti pastvy a na základě konkrétních specifik (pastevec je

ochoten pást delší dobu apod.).

Pastevní systémy se obvykle rozlišují na rotační (pasení dvou a více pastvin, kde se

37

střídá doba pasení s dobou obrůstání oplůtku), kontinuální (nepřetržité pasení v jednom

oplůtku během roku nebo pastevní sezóny) a jednorázová (jednorázové krátkodobé vypasení).

Přestože území Skály v zoologické zahradě není územím s hojným výskytem vstavačovitých,

je možné v obecné rovině vycházet z doporučení péče pro suché trávníky uvedené

Jersákovou a Kindlmannem (Jersáková & Kindlmann 2004), podle kterých je pro

společenstva s výskytem vstavačovitých nejideálnějším řešením jednorázová pastva

prováděná mimo vegetační sezónu (maximálně po dobu 4-6 týdnů), rotační pouze v

případě, kdy je pastevní cyklus optimalizován dle životního cyklu vstavačovitých (je

využívána např. v CHKO Blanský les - cyklická pastva pouze na 2/3 území, vždy 1/3 v

daném roce není spásána). V každém případě je nezbytné zvířata na noc umístit mimo

vypásanou plochu do samostatného ohradníku, čímž eliminujeme vylučování exkrementů na

vypásanou část.

HEJCMAN & al. (2002) a dále JERSÁKOVÁ & KINDLMANN (2004) uvádějí, že se mylně

uvažuje o extenzivní pastvě jako o vhodném způsobu péče – extenzivní pastva vede z

dlouhodobého hlediska k silnému zaplevelení málo chutnými pastevními plevely, nízké

estetické hodnotě udržovaných pozemků nebo k selektivnímu vyžírání v dané době

nejchutnějších druhů a dále uvádějí, že pastva byla vzhledem k velkému nedostatku píce spíše

intenzivní.

Vypalování

Pastvu a seč je možno kombinovat se třetím tradičním nástrojem na údržbu travních

porostů, a tím je vypalování (vždy je nutno požádat o výjimku ze zákona obecní

úřad/městskou část, příp. orgány ochrany přírody). Přestože chybí ucelenější informace o

dopadu vypalování na faunu bezobratlých, ukazuje se, že vypalování společenstvům

bezobratlých z dlouhodobého hlediska prospívá.

Jeho význam spočívá v odstranění vrstvy stařiny, omezení výskytu houbových

patogenů, rychlejší mineralizaci surového humusu, urychlení koloběhu živin a zlepšení

světelných podmínek, což následně umožňuje klíčení semen řady druhů rostlin a podporuje

vegetativní rozrůstání.

Je vhodné provádět pouze maloplošně (popř. mozaikovitě) a nejlépe v zimních

měsících za holomrazů nebo (lépe) velmi časně zjara při prvním oschnutí nadzemní biomasy

(stařina je již dostatečně proschlá, ale půda je po zimě ještě značně zvlhlá, resp. zmrzlá), aby

nedocházelo k likvidaci bezobratlých – hmyzu, pavouků a půdní fauny. Nežádoucí je

vypalovat plochy s třtinou křovištní, která se tímto zásahem naopak velmi podpoří v šíření

pomocí podzemních orgánů.

Vypalovaná plocha by v daném roce neměla přesáhnout zhruba 1/5 celkové rozlohy

lokality a měly by být prováděna nepravidelně (v různých létech).

Vždy je nutno požádat o výjimku ze zákona příslušný orgán ochrany přírody, v tomto

případě odbor životního prostředí MHMP.

Kombinace péče

Podle možností je možné, v některých případech i vhodné, alternativy péče

kombinovat. Např. kosení doplněné v pozdější době pastvou s ponecháním nedopasků (příp.

vzhledem k úživnější jarní pastvě naopak) nebo zimní vypalování spojené s mozaikovitou

38

sečí v letním období.

Doporučení kombinace sečení a pastvy uvádí i JERSÁKOVÁ & KINDLMANN (2004) v

případě péče o orchidejová stanoviště. Důvodem je zamezení degradace výchozího typu

společenstva, udržení struktury vegetace a dodání potřebných živin (pastva vytváří

společenstva odolná vůči okusu a sešlapu, kosení odnímá množství živin a umožňuje

dostatečnou tvorbu zásobních látek). Pastva nemusí na posečení stanoviště navazovat

každoročně, ale může být prováděna v určitých intervalech. Jinou alternativou je náhrada

sečení pastvou ve vybraných letech.

d) péče o rostliny

V území jsou v současné době problémy zejména s invazivními druhy. Realizací

plánu péče se předpokládá změna tohoto stavu. Každopádně po vyřezání dřevin, které bude

spojeno s osluněním substrátu a uvolněním živin z nahromaděných sedimentů, bude vhodné

sledovat stav a vývoj vegetace. V případě rozvoje nežádoucích (nitrofilních) druhů nebo

narůstání výmladků, provést modifikaci managementu, která bude spočívat v intenzivnější

péči (vyřezávání výmladků, příp. seči).

Zásahy jsou řešeny v kapitole 3.1.1.c) Rámcová směrnice péče o nelesní plochy.

e) péče o živočichy

Pro podporu výskytu užovek a dalších druhů plazů doporučujeme vytvoření

minimálně 2 líhnišť (1 v ochranném pásmu, druhé ve vlastní přírodní památce).

Základem líhniště je vrstva kamenů nebo větví, mezi nimiž jsou vzduchové bubliny. Na ně se

klade posečená tráva, která postupně zahnívá. Vzniká tak teplo, které je ideální pro líhnutí

plazů ukryté pod biomasou.

Provést úpravy okraje chodníku na vnější straně (ke svahu), aby z něj byl možný

rychlý únik plazů a druhů s omezenou mobilitou.

Zdi, tarasy a umělé prostředí pokrýt popínavými druhy rostlin (dřevin) a co nejvíce

odclonit chodník od okolního prostředí (důvod: omezit rušivé působení návštěvníků při

provozu trasy).

Ve svahu založit soustavu stupňovitých linií kamenných tarasů – zídek o základu

(půdorysu) min. 1 x 3 metry a výšce 0,7 metru. Tarasy musí být zhotoveny z volně ložených

kamenů bez betonového lůžka – nejlépe proterozoické břidlice.

Okolí tarasů vysypat hlinito-písčitým substrátem ve vrstvě cca 0,5 metru.

Pokusit se vybudovat na 2 – 3 místech náhradní a funkční (nepromrzající) zimoviště –

využít k tomu stávajících podmínek (zbytku staré stavby, terénní deprese).

3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území

c) útvary neživé přírody

Udržovat obnažený geologický profil odstraňováním dřevin ve svahu podle instrukcí v

následující části plánu péče.

39

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu

zásahů a přehledu činností

Rozpracováno ve 3.1.1. c) Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání.

3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu

Pro vyhlášení nového chráněného území bude nutné provést geodetické zaměření a zhotovení

záznamu podrobného měření změn (jak vlastní přírodní památky, tak ochranného pásma), po

geodetickém zaměření a vyhlášení chráněného území bude třeba provést značení hranic

ZCHÚ v terénu podle vyhlášky č. 60/2008 Sb.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností

Území zoologické zahrady je návštěvnicky velmi atraktivní a tím i hojně navštěvované.

Zpřístupnění cesty napříč svahem bude znamenat i omezení klidové zóny v této časti

zahrady, resp. větší vyrušování živočichů, zejména plazů. Při průzkumu byla nacházena

ještěrka zelená mj. i na v budoucnu rekonstruované cestě. Může tak dojít ke snížení

atraktivity tohoto území pro zde se vyskytující živočichy. Z toho důvodu je doporučováno

toto zohlednit při dalším rozvoji zahrady a návštěvníky zbytečně nezavádět na nová místa,

zejména se to týká plochy 1 (přírodní památky), kde by měla být frekvence ještěrek zelených

největší.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území

Zoologická zahrada se v rámci svojí činnosti snaží využít spravované území i ke

vzdělávání – v současné době je v dolní části zahrady umístěn panel zobrazující geologický

význam území (i když z geologického hlediska v naprosto nevyhovujícím místě mezi

expozicí kamzíků a tahrem himalájským, mimo navržené chráněné území a také bez uvedení

původu vyobrazené mapky), připravuje se geologická expozice (severně od navrženého

ochranného pásma), obnova informačního panelu na nově zřístupněné cestě napříč svahem.

Po rekonstrukci cesty se podle projektu počítá s vytvořením expozice autochtonních plazů v

horní části svahu nedaleko rozhledny a restaurace.

Pestrost geologických profilů skýtá ještě mnohé další náměty na umístění

informačních panelů. Řada odkryvů se nachází přímo u cesty nebo ve výbězích a nebylo by

tím ani nutné nákladné vytváření speciálních expozic. Ideální z tohoto pohledu by byla

samostatná geologická naučná stezka doplněná dostatečným množstvím mapových podkladů,

které by zobrazovaly konkrétní profil a jeho složení, řada z nich může být návštěvnicky

atraktivní (nápadné slepence, Fe rudy).

Vhodné by bylo i zavedení geologických exkurzí vedené populárně naučnou formou.

Informace o návrhu přírodní památky byla zveřejněna také na stránkách http://salvia-

os.czhttp://salvia-os.cz, konkrétně v odkazu http://salvia-os.cz/prirodne-cenna-

uzemi/praha/60-skaly-v-zoo.

http://salvia-os.cz/



40

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území

Průběžně monitorovat vliv asanančích zásahů na vývoj vegetace a přítomnost ohrožených

druhů.

Zavést kontinuální odborné sledování vývoje plazů (i obojživelníků) na lokalitě a okolních

stanovištích, vč. břehové linie Vltavy pod ZOO od 15. 3. kalendářního roku do 31.10.

kalendářního roku

Navržený monitoring:

A. cévnaté rostliny, houby (Fungi), lišejníky (Lichenes);

B. měkkýši (Mollusca), korýši (Crustacea), mnohonožky (Diplopoda), pavouci (Araneida),

sekáči (Opilionida), kobylky (Ensifera), sarančata (Caelifera), ploštice (Heteroptera),

síťokřídlí (Neuroptera), motýli (Lepidoptera), dvoukřídlí (Diptera), blanokřídlí

(Hymenoptera), brouci (Coleoptera: Carabidae, Gyrinidae, Dytiscidae, Histeridae,

Hydrophilidae, Silphidae, Staphylinidae, Lucanidae, Scarabaeidae, Buprestidae, Elateridae,

Cantharidae, Dermestidae, Nitidulidae, Coccinelidae, Mordellidae, Tenebrionidae,

Cerambycidae, Chrysomelidae, Curculionidae);

C. obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia), ptáci (Aves), savci (Mammalia)

41

4. Závěrečné údaje

4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle

jednotlivých zásahů (druhů prací)

Druh zásahu (práce) a odhad množství (např.

plochy)

Orientační

náklady za rok

(Kč)

Orientační

náklady za období

platnosti plánu

péče (Kč)

Jednorázové a časově omezené zásahy

líhniště plazů 20.000,- 20.000,-

pruhové značení 15.000,- 15.000,-

instalace stojanů vymezujících ZCHÚ 15.000,- 15.000,-

informační stojany (zejména geologie, také

botanika, zoologie)

60.000,- 60.000,-

Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) 110.000,- 110.000,-

Opakované zásahy

vyřezávání akátu, jak vzrostlých dřevin, tak

výmladků

400.000,-* 1.500.000,-*

seč/pastva/vypalování 40.000,-** 400.000,-**

Opakované zásahy celkem (Kč) 440.000,-

N á k l a d y c e l k e m (Kč) 440.000,- 2.010.000,-

*Částku je třeba brát jako velmi orientační, ovlivňuje jí řada faktorů, jako je nabídková cena

firem a poptávka, rychlost narůstání akátu v letech po vyřezání apod. V některých částech

bude třeba i horolezecké techniky. Vzhledem k objemu prací, je zřejmé, že redukce akátu

nebude probíhat jednorázově v 1 roce, ale bude postupná a pravděpodobně nebude vyřešena

v období platnosti tohoto plánu péče. Z toho plyne, že i náklady budou postupné.

**Spíše hypotetická, příp. reálná až v následujícím období platnosti plánu péče. V první fázi

je nezbytná redukce akátu. Po odstranění akátu bude v případě vytvoření bujného porostu

nutné provádět seč spojenou s odstraňováním výmladků (v mírnějším svahu). Pastva by byla

jako bývalé tradiční hospodaření vhodná, i když v podmínkách zahrady méně reálná.

42

4.2 Použité podklady a zdroje informací

BOHÁČ, J. & MATĚJÍČEK, J., 2003: Katalog brouků Prahy. Čeleď Drabčíkovití (Staphylinidae).

Ústav ekologie krajiny AV ČR, 256 s., Praha.

BRANTLOVÁ, S., FELIX, J., KUBÁT, I., OLEXA, A., PECINA, P., REHÁK, I., ŠÍR, Š. & VELENSKÝ,

P., 1991: Návrh na obnovu zanikající stepní lokality jako refugia ještěrky zelené a dalších

xerotermních druhů a na repatriaci ještěrky zelené v pražské zoo. – Ms. [depon. in:

Zoologická zahrada, Praha]

DAMOHORSKÝ, M., 1992: Akce Lacerta. – Nika, 13, 6: 6, Praha.

DOBROVSKÝ, T., 1988: Motýli z čeledi Noctuidae (můrovití) na území pražské zoologické

zahrady. – Gazella, 15: 141–148, Praha.

DOBROVSKÝ, T., 1990: Motýli z čeledi Sphingidae (lišajovití) a Notodontidae

(hřebetozubcovití) na území pražské zoologické zahrady. – Gazella, 16: 127–133, Praha.

DOBROVSKÝ, T., 1998: Nesytkovití (Sessiidae) na území pražské zoo. – Ms. [depon. in:

Zoologická zahrada, Praha]

DOBROVSKÝ T. (2012): INVENTARIZACE MOTÝLŮ NA SKALNATÉ STRÁNI V AREÁLU

ZOOLOGICKÉ ZAHRADY. - HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM

NAVRŽENÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - MS. (DEPON. IN MAGISTRÁT

HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1). DUDEK, A. & FEDIUK, F.,

1955: Zur Altersfrage der Metamorphose im barrandienischen Proterozoikum. – Geologie

4, 4, 397–403. Berlin.

DUDÍK, F. (ed.), 2010: Ekologická a návštěvnická revitalizace skalního masívu v areálu ZOO

(dokumentace pro ohlášení stavby). – Ms. [depon. in ZOO Praha, Praha 7]

FARKAČ, J. & KRÁL, D., 2000: Návrh sledování organismů a managementu ve zvláště

chráněných územích hlavního města Prahy. – Ms., 193 p. [depon. in OOP Magistrátu hl.

m. Prahy, Praha]

FARKAČ, J., KRÁL, D. & ŠKORPÍK, M., 2005: Červený seznam ohrožených druhů České

republiky. Bezobratlí. AOPK, Praha. 758 pp.

FEDIUK, F. & RÖHLICH, P., 1960: Bazální vrstvy ordoviku v Praze Troji. – Acta Universitatis

carolinae, Geol. 1960, 1, 75–93, Praha

FUCHS, R., ŠKOPEK, J., FORMÁNEK, J. & EXNEROVÁ, A., 2002: Atlas hnízdního rozšíření

ptáků Prahy. – Consult, Praha, 320 p., 1 map.

HÁKOVÁ, A., KLAUDISOVÁ, A. & SÁDLO, J. (eds.) 2004: Zásady péče o nelesní biotopy v

rámci soustavy Natura 2000. PLANETA XII, 3/2004 – druhá část. Ministerstvo životního

prostředí, Praha.

HALEŠ, J., LOŽEK, V., KUBÍKOVÁ, J., STREJEK, J., PULPÁN, J., PÁDR, Z., SKYVA, J., KEROUŠ, K.,

FUCHS, R. & ANDĚROVÁ, R., 1987: PO živá složka – databanka IOŽP, Trojská kotlina

1987. – Ms., PÚDIS, Praha.

HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), 1988: Květena České socialistické republiky. 1. – Academia,

Praha, 557 p., 113 tab., 1 fig., 52 map., 44 photo, 1 photo color.

HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), 1990: Květena České republiky. 2. – Academia, Praha, 540 p.,

119 tab., 1 photo color.

HEJNÝ S. & SLAVÍK B. (eds.), 1992: Květena České republiky. 3. – Academia, Praha, 542 p.,

114 tab., 1 photo color.

HRČKA D. (2012): BOTANICKÝ PRŮZKUM PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - IN:

HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM NAVRŽENÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY

SKÁLY V ZOO. - MS. (DEPON. IN MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY,

JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1). HRONÍK, J. & Dobrovský, T., 1987: Denní motýli (Rhopalocera) Zoologické zahrady v Praze

a jejího okolí. – Gazella, 14: 117–131, Praha.

43

CHLUPÁČ, I., 1999: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. – Academia, Praha, 279

p.

CHOCHEL M. (2012): DOPLŇKOVÝ ENTOMOLOGICKÝ PRŮZKUM - VÝSLEDKY

ENTOMOFAUNY Z PASTI POLOŽENÉ V ZÁPADNÍ ČÁSTI NAVRŽENÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY

SKÁLY V ZOO. - IN: HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM NAVRŽENÉ

PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - MS. (DEPON. IN MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA

PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1).CHYTRÝ, M., KUČERA, T. & KOČÍ, M. (eds.),

2001: Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

CHYTRÝ, M. (ed.), 2007: Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace.

Academia, Praha.

KUBÁT, K. (ED.), 2002: KLÍČ KE KVĚTENĚ ČESKÉ REPUBLIKY. ACADEMIA, PRAHA. 928

PP.KEROUŠ, K., 1996: Studie výskytu tříd Amphibia a Reptilia v letech 1986-1993. –

Natura Pragensis, 13: 1–51, Praha.

KEROUŠ K. (2012): BATRACHOLOGICKO - HERPETOLOGICKÝ PRŮZKUM NAVRHOVANÉ

ZCHÚ V ZOO PRAHA. HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM


HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1).KUBÍKOVÁ, J., LOŽEK, V.,

ŠPRYŇAR, P. & kol., 2005: Praha. In: Mackovčin P. & Sedláček M. (eds.): Chráněná území

ČR, svazek XII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 304

pp.

MARHOUL P. (2012): ZPRÁVA O VÝSLEDCÍCH INVENTARIZAČNÍHO PRŮZKUMU

ROVNOKŘÍDLÝCH (ORTHOPTERA) NA LOKALITÁCH SKÁLY V ZOO, VÝSLUNNÝ SVAH

V BOTANICKÉ ZAHRADĚ A STEPNÍ PLOŠKA NA LIBULI. - IN: HRČKA D. (ED.) (2012):

PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM NAVRŽENÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - MS.

(DEPON. IN MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA

1).MORAVEC, J., NEUHÄUSL, R. & al., 1991: Přirozená vegetace území hlavního města

Prahy a její rekonstrukční mapa. – Academia, Praha, 200 p.

NĚMEC, J. & kol., 1997: Chráněná území ČR 2. Praha. Consult, 154 s., Praha.

NEUHÄUSLOVÁ, Z. & al., 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. –

Academia, Praha.

PÁDR, Z., 1990: Studie výskytu žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera – Akuleata) na

území Prahy. – Natura Pragensis, 7: 1-179, Praha.

PECINA, P., 1998: Přehled přírodovědecky hodnotných lokalit reliktního a refugiálního

charakteru na území pražské ZOO. – Ms. [depon. in ZOO Praha, Praha 7]

PECINA, P., 1992: Projekt obnovy lokality a populace ještěrky zelené. – Gazella, 19: 149–154,

Praha.

PECINA, P., 1993: Opětovný výskyt ještěrky zelené (Lacerta viridis) v areálu pražské zoo. –

Gazella, 20: 117–119, Praha.

PECINA, P., 1996: Vědecké pracoviště (údaj o sledování ještěrek zelených v zoo). – Gazella,

23: 84–88, Praha.

PECINA, P., 1996: Vědecké pracoviště (údaj o sledování ještěrek zelených v zoo). – Gazella,

24: 78–82, Praha.

PETŘÍČEK, V. & kol., 1999: Péče o chráněná území. I.Nelesní společenstva. – AOPK ČR,

Praha, 1-451.

PLESNÍK, J., HANZAL, V. & BREJŠKOVÁ, L. (eds.), 2003: Červený seznam ohrožených druhů

České republiky. Obratlovci. AOPK, Praha. 183 pp.

PROCHÁZKA, F., 2001: Černý a Červený seznam ohrožených cévnatých rostlin České

republiky. Příroda, Praha.

RÖHLICH, P., 1960: Ordovik severovýchodní části Prahy. – Rozpravy Československé

44

Akademie věd, řada matematicko-přírodních věd, 70, 11, 1–64, Praha.

RÖHLICH, P. & FEDIUK, F., 2005: Ordovik a proterozoikum Trojské kotliny. – Exkurze České

geologické společnosti, 16 (podzim 2005), 1–14. Praha

SKYVA, J. & ČÍLA, P., 1993: Výsledek průzkumu vybraných čeledí motýlů v hl. m. Praze. –

Natura Pragensis, 10: 1-51, Praha.

SLÁDEČEK M. (2012): ORNITOLOGICKÝ PRŮZKUM PROJEDNÁVANÉ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY

SKÁLY V ZOO. HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM NAVRŽENÉ

PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - MS. (DEPON. IN MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA

PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1).SLAVÍK B. (ed.), 1995: Květena České republiky.

4. – Academia, Praha, 529 p., 109 tab., 33 map., 1 photo color.

SLAVÍK B. (ed.), 1997: Květena České republiky. 5. – Academia, Praha, 568 p., 126 tab., 38

map., 1 photo color.

SLAVÍK B. (ed.), 2000: Květena České republiky. 6. – Academia, Praha, 770 p., 129 tab., 60

map., 1 photo color.

SLAVÍK B. & ŠTĚPÁNKOVÁ J. (eds.), 2004: Květena České republiky. 7. – Academia, Praha,

767 p., 128 tab., 53 map., 1 photo color.

SOUSTRUŽNÍK, J., 1984: Příspěvek k poznání střevlíkovitých brouků Trojské kotliny

(Coleoptera, Carabidae). – Gazella, 3: 97–106, Praha.

SOUSTRUŽNÍK, J., 1986: Příspěvek k poznání střevlíkovitých brouků Trojské kotliny

(Coleoptera, Carabidae) II. – Gazella, 13: 149–170, Praha.

STREJČEK, J., 2001: Katalog brouků (Coleoptera) Prahy. Sv. 1, 2. s.n., 100 s., 142 s., Praha.

STREJČEK, J., 2005a: Brouci čeledí Anthribidae a Curculionidae (s. lato) na území Prahy –

opravy a doplňky k publikaci „Katalog brouků (Coleoptera) Prahy“, 2001, sv. 2. – Natura

Pragensis, 17: 25–73, Praha.

STREJČEK, J., 2005b: Významné či zajímavé nálezy brouků (Coleoptera) zjištěné na území

Prahy. – Natura Pragensis, 17: 75–93, Praha.

SVRČEK, M., 1985a: K výskytu hub v Praze. – Staletá Praha, 15: 109–120, Praha.

SVRČEK, M., 1985b: Mykoflóra Prahy a nejbližšího okolí. Agaricales. – Natura Pragensis, 4:

1–83, Praha.

ŠPRYŇAR, P., ŘEZÁČ, M., SÁDLO, J., RIEGER, M. & MANYCH, J., 1998: Příspěvek k poznání

pražské květeny. - Natura Pragensis, Praha, 14 (1997): 113–186.

VÁŇA, J., 2004: Mechorosty severozápadní části Prahy. – Natura Pragensis, 15: 5–50, Praha.

VÁVRA, J., 2004: Klasifikace zvláště chráněných území Prahy na základě rozboru jejich

motýlí fauny. – Natura Pragensis, 16: 3-185 + CD ROM, Praha.

VESELÝ, P., 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). s.n., 167 s., Praha.

Veselý P. (2012a): Výsledky průzkumu střevlíkovitých brouků (Coleoptera-

Carabidae) Přírodní památky Skály v ZOO.- In: Hrčka D. (ed.) (2012):

Přírodovědný průzkum navržené přírodní památky skály v ZOO. - Ms. (depon. In

Magistrát hlavního města Prahy, Jungmannova 35, Praha 1).

VESELÝ P. (2012B): VÝSLEDKY PRŮZKUMU PŘÍRODNÍ PAMÁTKY SKÁLY V ZOO

(OSTATNÍ SKUPINY HMYZU).- IN: HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM


HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1).VEVERKOVÁ Z., 2009: Boj s

akátem. Metodický list. – Daphne ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice, 8

p.

VOHRALÍK V. (2012): ZPRÁVA O FAUNĚ DROBNÝCH SAVCŮ A MRAVENCŮ NA

VYBRANÝCH LOKALITÁCH V TROJI, PRAHA 7 – SKALNATÝ SVAH V PRAŽSKÉ ZOO.

HRČKA D. (ED.) (2012): PŘÍRODOVĚDNÝ PRŮZKUM NAVRŽENÉ PŘÍRODNÍ

PAMÁTKY SKÁLY V ZOO. - MS. (DEPON. IN MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA

45

PRAHY, JUNGMANNOVA 35, PRAHA 1).VOŠMIK, J., 2008: Tektonika ordoviku severní

části Prahy. – Ms., bakalářská práce PřF MU Brno, 46 p. [depon. in Knihovna PřF MU,

Brno]

Další zdroje informací:

vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní

rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

http://drusop.nature.cz

http://www.cuzk.cz

http://www.mapy.cz

http://geoportal.cenia.cz

http://wgp.urhmp.cz

http://www.biomonitoring.cz

http://www.natura2000.cz

http://www.prazskestezky.cz

http://www.lesypraha.cz

4.3 Seznam použitých zkratek

AOPK – Agentura ochrany přírody a krajiny

C1 – kriticky ohrožený taxon Červeného seznamu

C2 – silně ohrožený taxon Červeného seznamu

C3 – ohrožený taxon Červeného seznamu

C4 – vzácnější taxon Červeného seznamu

CR – kriticky ohrožený druh Červeného seznamu

EN – ohrožený druh Červeného seznamu

IUCN – International Union for Conservation of Nature

KN – katastr nemovitostí

KO (§1) – kriticky ohrožený chráněný druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

LC – málo dotčený druh Červeném seznamu

LR – téměř ohrožený druh Červeném seznamu

LV – list vlastnictví

NT – téměř ohrožený druh Červeném seznamu

O (§3) – ohrožený chráněný druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

OP – ochranné pásmo

PP – přírodní památka

PR – přírodní rezervace

SO (§2) – silně ohrožený chráněný druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

VU – zranitelný druh Červeného seznamu

ZCHÚ – zvláště chráněné území

46

4.4 Plán péče zpracoval

Salvia o.s. – sdružení pro ochranu přírody

Míšovická 454/6

155 21 Praha 5

IČ: 26568578

Korespondenční adresa: Nad Štolami 469,

250 70 Odolena Voda

e-mail: [email protected]

http://salvia-os.cz

Zpracováno podle vyhlášky o plánech péče č. 60/2008 Sb. a „Osnovy plánu péče o národní

přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich

ochranná pásma“ vydané Ministerstvem životního prostředí.

Poděkování

Je mou milou povinností poděkovat jmenovitě všem, kteří se ať už přímo podíleli na

zpracování plánu péče nebo alespoň přispěli radou, krátkým doplněním nebo podklady pro

zpracování. Konkrétně bych chtěl poděkovat RNDr. Pavlu Röhlichovi, CSc., za exkurzi do

ordoviku pražské Troje a upřesnění hranic navrhovaného chráněného území, prof. Ferry

Fediukovi, DrSc., za doplňující informace a literaturu k tomuto území.

Chtěl bych také poděkovat všem těm, kteří se podíleli na zpracování dílčích průzkumů v

území a poskytli mi konzultace při přípravě plánu péče, konkrétně Petru Veselému, Martinu

Chochelovi, Pavlu Marhoulovi, Tomáši Dobrovskému, Martinu Sládečkovi, RNDr.

Vladimíru Vohralíkovi, Csc. a Karlu Keroušovi za vyčerpávající přehled možných

ochranářských opatření.

Neméně bych chtěl poděkovat také Ing. Petru Slavíkovi za podkladový materiál k

vytvoření mapových výstupů, Ing. Jiřímu Romovi z Magistrátu hl. m. Prahy a Ing. Radce

Zvonečkové za konzultace vztahující se k upřesnění významu území a jejich konečných

hranic.

mailto:[email protected]


47

Součástí plánu péče jsou dále tyto přílohy

Tabulky: Příloha T2 - Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet

plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodům 2.5.2, 2.5.3 a 2.5.4 a k bodu 3.1.2).

Mapy: Příloha M1 - Orientační mapa s vyznačením území

Příloha M2 - Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného

pásma

Příloha M3 - Mapa dílčích ploch a objektů

48

Tabulky - Vzor přílohy T2 k bodům 2.4.2, 2.4.3 a 2.4.4 a k bodu 3.1.2

Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich označení

plochy nebo

objektu

název výměra

(ha)

stručný popis charakteru plochy nebo objektu a

dlouhodobý cíl péče

doporučený zásah naléhavost termín

provedení

interval

provádění

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA

1

0,48362 otevřený skalní ostroh se společenstvy skal likvidace akátu 1!!! podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

2

0,25132 mírnější (méně skalnatý) svah pod cestou spojující

horní stanici lanovky a expozici papoušků likvidace akátu 1 podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

3

0,18029 okolí veřejně nepřístupné cesty a svah pod touto

cestou k voléře pro dravé ptáky likvidace akátu 1!!! podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

4

0,05499 geologicky významné odkryvy ordovických hornin

nad zářezem cesty mezi expozicí papoušků a horní

stanicí lanovky

–

5

0,10051 průchozí voliéra ptáků a navazující zasíťovaný

svah po neveřejnou cestu

likvidace akátu 1!!! podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

6

0,15902 skalnaté svahy s geologicky významnými odkryvy

ordovických hornin mezi veřejně nepřístupnou

cestou a stanicí lanovky

likvidace akátu 1!!! podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

49

7

0,27100 akátový háj nad výběhem paovcí hřívnatých

likvidace akátu 1 podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

8

0,24224 výběh paovcí hřívnatých s geologicky

významnými odkryvy ordovických hornin –

OCHRANNÉ PÁSMO PŘÍRODNÍ PAMÁTKY

9

0,36 akátový háj pod asfaltovou cestou k

restauraci

likvidace akátu 1 podrobně

rozpracováno

ve 3.1.1. c)

Date post:	26-Mar-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

N á v r h - praha-priroda.cz...stratigrafický hiát (přerušení sedimentace) mezi proterozoikem...

Documents