Nebojte se myslet

V E R A F. B I R K E N B I H L

NEBOJTE SE myslet HLAVOU

portál

K A T A L O G I Z A C E V K N I Z E - N Á R O D N Í K N I H O V N A Č R

Birkenbihl, Vera F.

Nebojte se myslet hlavou / Vera F. Birkenbihl ;

[z německého originálu ... přeložila Monika Žárská].

-- Vyd. 1. - Praha : Portál, 2 0 0 2 . 2 8 0 s.

Název originálu: Das „neue" Stroh im Kopf

I S B N 8 0 - 7 1 7 8 - 6 2 0 - 9

6 1 2 . 8 2 * 159.955 * 1 5 9 . 9 5 3 . 5 * 6 1 2 . S 2 1 . 2

• mozek

• myšlení

• učení

• paměť

• populárně-naučné publikace

Pijľodní německé vydání:

Das „neue" Stroh im Kopf

vyšlo v mvg-Verlag AG & Co. KG, Landsberg am Lech

© 2 0 0 0 . mvg-Verlag AG & Co. K G , Landsberg am Lech

České vydání:

Translalkm €> Monika Zárská, 2 0 0 2

© Portál, s. r. o., Praha 2 0 0 2

ISBN 8 0 - 7 1 7 8 - 6 2 0 - 9

Obsah

Předmluva k plně přepracovanému 36. vydání 9 Členění této knihy od přepracovaného 36. vydání 15 Poděkování 19

Část I Začínáme 21

Analografie® 26

1. Grafické asociace 28 2. Slovní analogramy 32 Šest malých rad k analografování 35

FLOW® (podle Mihalyho Csikszentmihalyiho) 37

Paměť jako síť? aneb Vědomostní síť® 41

Myšlení v kategoriích® 51 Výhoda č. 1: Okamžitě vždy víte, zda jste informaci pochopili) 55 Výhoda ě. 2: Vnímáte více věcí než dříve! 56 Výhoda č. 3: Zapamatujete si daleko více věcí než dříve! 56 Výhoda ě. 4: Zlepšíte svou inteligenci a kreativitu! 56 Technika myšlení v (logických) kategoriích 59

Učit se, ale co? Vědění, nebo chování? 61

Je libo grafy učení? aneb: Co se vlastně děje při učení? 68 Učíme se vlastně vědomě, nebo podvědomě? 69 Vědět není totéž co umět 71 Exkurz: Může nám něco dát jeden den semináře? 72 Zpět ke křivce nabývání vědomostí 73 Jiná křivka učení: Chování (trénink) 75

Obsah 5

Paradox ne-já 78

Máte nějaký problém se čtením? 82 Učit se Číst? 82 Experiment: Psanf tajného písma 83 Tajné písmo: Výsledek 1 85 Experiment: Čtení tajného písma 85 Tajné písmo: Výsledek 2 86 Číst pomocí psaní 88 Důsledky pro každodenní praxi 90

Část II Jak vnímáme opakování 93

T — Trénink s oslími můstky aneb Jak si pořídit pomocná vlákna 96 Hra s oslími můstky (Trénink ve skupinkách) 101

Upravování nových informací (nové učební látky) pro náš mozek . . . 103 Příklad 1: Počítačový jazyk 107 Příklad 2: Medicína 108 Příklad 3: Základní právnické vědomosti 113 Příklad 4 až 10 000: Cokoli ze základů vzdělanosti 117

T — Vnitřní archiv® Zlepšit si paměť, inteligenci & kreativitu 118 Tréninková úloha: Založte si větší počet vědomostních abeced®! 123

T — Kreslit umí každý! 130 LA M RON A UMĚLEC 133

T - Nakreslit si dort kategorií® 146 Vědomostní kategorie 150

T — Kreativní technika: 90 vteřin navíc® 153 Ad 1: Vyptáváte se druhých 154 Ad 2: Nikdo tu není...? 156

T — Memorovací řetězce 159 Jak na memorovací slova 166 Jsou důležitější slova, nebo obrazy? 166 Přehled o technice memorovacích řetězců 169

T - NEUROBICS® (Podle Lawrence C. KATZE) 171

T - Paralelní cvičení 189 Cvičení 181

6 Nebojte se myslet hlavou

T — Pozitivní formulace 183

Naprogramované chyby při zadávání úkolů 183

Motivace 183

T - Rečnictví a zkoušky 185 Profesionální příprava: Kameny v (řečnickém) řečišti® 186 1. krok 187 2. krok 188 3. krok 189 4. krok 190 5. krok 190 Řečnické cvičení: Učíme se mluvit spontánně 194

T - Učíme se jazyky - brain-friendly metodou BIRKENBIHL* 197 Cizí jazyky postaru 197 Klasická metoda: Čtyři kroky 197 Základní rozdíly mezi metodou BIRKENBIHL® a tradičními metodami . 199 Metoda BIRKENBIHL®: Čtyři kroky učení 200

T - Superlearning aneb Metoda doktora LOZANOVA 208

T - Trénovat, ale jak? aneb Jaký trénink je brain-friendly? 211 Kdo jezdí moc rychle, toho neurony vytrestají 213 Kdo všechno dělá „doopravdy", dělá příliš 214 Kdo spěchá, neušetří čas 215

T - Televizní návyky 217 Nebezpečí č. 1: Fyzický vizuální proces 218 Nebezpečí Č. 2: Vtisky 222 Tréninková technika: Rozšiřovat bez námahy svou vědomostní síť 228

T - Casosběrná technika 233 Co je to časosběrná technika? 234

T - Na závěr: Ať si váš mozek trochu zasportuje 236 Mozková cvičení 236

Část III Dodatek I Starší látka 241

Analogicky a digitálně ve dvojitém mozku 241 Racionálně a tvořivě! 246

Obsah 7

Dodatek II Doplňky 248

Doplněk č. 1: Sociobiologie 248 Doplněk č. 2 249 Mentalita Západu a Východu 253

Doplněk č. 3 253 Doplněk č. 4 256 Doplněk č. 5 Řešení úloh 264 Doplněk č. 6 Příprava projevu (podle Natálie H. Rogers) 266 Doplněk č. 7 Tři cesty vedou do vaší paměti 268 Doplněk č. 8 Využívání DVD (ke str. 207 nn.) 276 Doplněk č. 9 Pátrání po rozebraných knihách: tři cesty vedou k úspěchu 272

Dodatek III Seznam literatury 279

8 Nebojte se myslel hlavou

Předmluva k plně přepracovanému 36. vydání

Je-li nám známo, že spisovatel nebo spisovatelka „ m á " hodně titulů, klademe si vždy otázku, do jaké míry je to „pořád to samé". Jsou autoři, kteří se soustředí na jeden relativně malý tematický „ostrůvek" (nechci jmenovat) a okolo něj se pak točí další a další jejich knihy. A jsou autoři jako Ken W I L B E R , kteří jedno ústřední téma neustále rozvíjejí a propracovávají se dál, takže každá jej ich další kniha je s ice „to samé", ale na vyšším stupni (popřípadě na hlubší rovině našeho vědomí). Nebo Isaac ASIMOV (jeden z mých spisovatelských vzorů): Jeho více než 120 knih jsou přibližně z poloviny science fiction a z druhé poloviny mají věcný základ. Ostatně vynalezl jak tři zákony robotiky, tak i pozitronický mozek pro androidy (obojí mezitím patří mezi a priori čili nezbytné poznatky v bádání o inteligenci). V jeho (a rovněž v mých) knihách jsou místa, která se tematicky a obsahově překrývají, pokud je to nutné pro porozumění čtenáře knihy. V jednom interview Asimov řekl (parafrázuji):

Alternativou by bylo odkázat vždy čtenáře na další knihu, což by se u autorů více než třiceti publikací mohlo spotřebitelům pořádně prodražit. Protože to považuji za unfair vůči lidem, kteří si zaplatili jednu určitou knihu, zkrátka se smiřuji s tím, že se některá místa překrývají.,.

Naprosto s tím souhlasím, kromě toho ta místa nebývají identická. Například j sem dlouho nemohla přepracovat Piliny v hlavě?. Mezitím jsem vyvinula nové modely myšlení a procesy, které správně využívají mozek, čili jsou brain-friendly, jako je ANALOGRAFIE®', vnitřní archiv®, dort kategorie, kreativní technika 90 vteřin navíc® atd., které jsou prezentovány v semináři Brain-Management. Vyskytují se tedy v článcích nebo knihách, které j sem mezitím napsala. Nyní, když Piliny v hlavě? zgruntu prepracovávam už potřetí, nemohu ty nové myšlenky jednoduše vynechat. Kromě toho obsahovala tato kniha, jak napsal j eden recenzent, už předtím „takové množství podnětů, že Člověk vůbec neví, kde začít". Jestliže tedy znáte tu či onu myšlenku nebo techniku už z mých přednášek, televizních pořadů, Článků nebo knih, můžete se lépe koncentrovat na j iné! Pozor: Jestliže je pro vás všechno nové, rozhodně nespěchejte! Přečtěte si vždy jen jeden oddíl srov. Členění této knihy, str. 15 nn.) a dříve než budete číst dál, něco dělejte, např.:

® Přemýšlejte, aby se přečtené pro vás „zreálnilo".

Předmluva 9

O Mluvte o tom s druhými (jak říkali už staří Římané: Učíme se, když vyučujeme).

O Hledejte další příklady. O Provádějte experimenty. O Provádějte tréninkové úlohy!

T e p r v e p o t o m se pouštějte do d a l š í h o o d d í l u . Tímto způsobem zpracujete to, co čtete, jako byste byl/a sám/sama sobě učitelem. N o t a b e n e : Č í m v í c e času n y n í v ě n u j e t e akt ivnímu č l e n í ( z p r a c o v á n í ! ) , t í m v í c e č a s u ušetř í te po z b y t e k s v é h o ž i v o t a ! Jste připraveni na to, že se na několika místech text překrývá. Můžete dobře sledovat j e h o v ý v o j , jestliže se podíváte na tento grafický analogram (- obrázek odrážející naše myšlenky,

srov. ANAWGRAFIE®, str. 26 n.):

Všechno začalo (v polovině osmdesátých let) třemi knížkami, které vyšly rychle po sobě a odpovídaly tehdejšímu brain-semináfi, který jsem vedla:

1. Uprostřed (sedící v křesle) je základ metody brain-friendly, využívající správně mozek: Piliny v hlavě? (1 . vydání 1983).

2. Jako další (vpředu vlevo) vyšla knížka Stichwort Schule: Trotz Schule lernen (Hodně se toho naučit škole navzdory), s jejíž pomocí mohou rodiče kompenzovat některé slabiny školského systému. A pak to byla (vpředu vpravo) kniha, která je

3. konkrétním příkladem učení využívajícího správně mozek, totiž Sprachen lernen leicht gemacht - die BIRKENBIHL-Methode® (Cizí jazyky snadno a rychle - metoda Birkenbihl). Zakazuje se tu biflování slovíček! ( T- Učíme se jazyky, str. 197 nn.). Později vznikly Jazykové kurzy podle metody Birkenbihl® (angličtina, francouzština, italština a španělština).


Ale vývoj jde samozřejmě dál. Mezitím sahá spektrum mých výtvorů od Článků a knížek, přes cédéčka a audiokazety (včetně jazykových kurzů) až k přednáškám na videu a tak se rodinka metody brain-friendly utěšeně rozrůstá, jen se podívejte na obrázek:

Nové přednášky na videu odrážejí zvlášť důležitou část mé práce. Jsou to totiž úvody brain-friendly do témat, která se obecně považují za těžká nebo suchá, např. úvod podle nové metody do kvantové fyziky, do komplexní teorie a do meraetiky (viry ducha). Tyto přednášky zajímají jednak všechny, kteří by o těchto tématech chtěli získat první představu. Také představují praktické příklady, které ukazují těm, kdo chtějí nějaké vědění předávat, jak se dá zacházet s „těžkými" nebo „suchými" informacemi podle metody brain-friendly. ( srov. také modul T — Jak správně zpracovat nové informace, str. 103 nn.) Jde mi tu o dvě hlavní zásady:

1. Můj tatínek vždycky říkal: Není žádná suchá teorie, suší jsou jenom teoretici, všichni ti profesoři, docenti, učitelé, spisovatelé, šéfové, rodiče...

2. V mých seminářích o komunikaci j sem vždy pro to, aby ti, kdo něco vysílají, byli za to více odpovědní, místo aby vyčítali (nemotivovaným) příjemcům, že jsou hloupí.

Bohužel se setkáváme s tím, že dobří učitelé musí bojovat se systémem, který má pořád ještě ve zvyku přesouvat na žáky a studenty odpovědnost za to, že něco neumějí. Jen se nad tím zamyslete:

Předmluva 11

1. Už sto let nám Anglosasové demonstrují, že se každé téma dá zpracovat rychle a nekomplikovaně, na základě info-tainmentu*.

2. Tento styl odpovídá tomu, jak pracuje mozek, proto jsem někdy v roce 1973 vymyslela pojem brain-friendly] Mezitím se ten pojem tak rozkřikl, že je mnoho lidí, kteří ho používají, a ani o mně nevědí. V němčině „své lidi" ovšem poznám podle toho, že ho píšou s pomlčkou: gehirn-gerechú

3. Trvalo celá desetiletí, než info-tainment (a edu-tain-menl) přestal vadit lidem, kteří nevědí, oč jde, a na všem hledají jen nedostatky. Vzpomínám si, že V I R C H O W jednou řekl jednomu kolegovi: „Musíte se odnaučit smát se věcem, které nechápete, je to h loupé ! "

4. Dokud se budeme smát těm několika málo l idem v našem okolí, kteří jsou schopni info-tainmentu, budou tím trpět oběti, totiž ti, kteří se učí! Ale myslet na děti, mládež a dospělé jako na „spotřebitele" výuky, mluví-li se o zprostředkování vědomostí, to jako by se neslušelo - „ n o kam bychom přišl i !?" říká si učitelský cech.

5. Jestliže j sme něco nepochopil i , nemůžeme si to ani zapamatovat, ani to nemůžeme aktivně používat. Proto Japonci už před tisíciletími zvolili cestu zlepšování pomocí kopírování. Jen se podívejte na budd-hismus, který se na své cestě z Indie jenom trochu pozměnil v Číně a v Japonsku se pak rozvinul jako zenový buddhismus. Ten představuje natolik svébytnou formu, že se dnes „exportuje" do celého světa (a dokonce se i „reimportuje" do Indie).

6. Nejprve kopírovat, pak zlepšovat - tak postupovali i u nás mistři uměleckých řemesel a umělci (což dříve bylo totéž). Nejprve se kopírovali velcí mistři, pak teprve vývoj postoupil dál. Proto volám do svědomí těch, kteří se ještě dnes o info-tainmentu pohrdavě vyjadřují: Dokažte, že jste schopni nabídnout „přihlouplý" info-tainment, než se pustíte do něčeho „ lepš ího" . Pozor: Suché, přednášky, vyznačující se velkou vážností, nejsou řešením!

7. Jenom kritizovat, to dokáže každý. Nevypovídá to n i c o odborné kompetenci toho, kdo kritizuje!

A tak se už dostáváme přímo k tématu. Tato kniha by vám ráda ukázala, jak a proč staré učení (anti-info-tainment) vyvolalo v milionech lidí dojem, že jsou „ b l b í " (nebo že není něco v pořádku s je j ich pamětí). Staví na fenomenálních výsledcích výzkumu mozku a paměti a ukazuje mimo jiné, proč šprtání musí být kontraproduktivní!

* Pozn. překl.: Trend ve zpravodajství, známý dnes pod názvem infozábava {propojení informací

se zábavnými prvky).

1 2 Nebojte se myslet hlanou

Je to asi tak, jako kdybyste chtěli háčkovat a navlékli si na to tlusté palčáky: pořád by vám utíkala oka, byli byste frustrovaní a usoudili byste, že háčkování (tedy tento způs o b háčkování) j e obtížné, anebo že vy na to nemáte vlohy!

Jestliže však začnete používat všech deset prstů (které přece máte!), s úžasem zjistíte, jak je to najednou snadné!

Všech deset prsta je naše metafora, která vám má přiblížit, že používat správně svůj mozek (čili všechny jeho části) znamená usnadnit si věci, které vám dříve připadaly těžké. Musím vás ovšem varovat: Čím více si myslíte, že přesně „ví te" , že je učení těžké (nebo že je těžké pro vás), tím větší" je nebezpečí, že vaše podvědomí vás bude chtít chránit před protichůdnými informacemi. Jako podle přísloví lepší starý žal než nová radost, když by něco nového po vás vyžadovalo odhodit staré názory, v nichž už jste se pěkně zabydleli. Americký lékař (a také spisovatel) Bernie SIEGEL poukázal v jednom interview na to, že se chováme jako závisli na drogách, když nám někdo chce brát nějaký starý známý názor srov.

vědomě se pustit do něčeho nového, modul T-NEUROBICS®, str. 171 nn.). Představte si teď dvě otázky:

1. Odvážíte se myslet jinak? 2. Jste ochotni aktivně se „proháčkovat" k úspěchu?

Vaším trenérem se stane tenhle zajíček!

Z v e vás, abyste pomocí tréninkových úloh objevovali, co všechno vlastně dokážete! Překvapte sami sebe! Jestliže pochopíte, že vaše minulé problémy z 9 5 procent spočívaly v systému (a nikoli v tom, že by vám scházel talent), říkejte to dál!

Čím víc lidí totiž pochopí, že metoda využívající správně mozek jde ruku v ruce s pocitem úspěšnosti (= radosti a zlepšené sebedůvěry), tím lépe. Pak se z výhrůžky, že se budeme celý život učit, stane krásný příslib.

Předmluva 13

Příslib, který nám (a našim dětem) otevře dveře do budoucnosti! A to vám všem moc přeji...

Vera F. Birkenbihl V létě 2000


Členění této knihy od přepracovaného 36. vydání

Tato nová verze Pilin v hlavě? j e založena na jednotlivých modulech, zatímco stará kniha byla ještě postavena lineárně. Očekávala, že všichni čtenáři začnou na začátku a systematicky budou knihu číst až do konce. Takto pojatá konstrukce knihy měla smysl v osmdesátých letech minulého století, protože tehdy kromě slonovinové věže vědy sotva kdo měl vědomosti z oblasti výzkumu mozku. Prováděla j sem tedy své čtenáře látkou pomocí „červené nitě" základních poznatků, podobně jako to dělám v semináři. Mezitím se situace podstatně změnila. Vyplácí se, že americký Kongres vyhlásil devadesátá léta minulého století jako desetiletí výzkumu mozku*.

To bylo v celosvětovém měřítku pro toto téma ohromným povzbuzením a projevilo se to jak mnoha „suchými" (vědeckými) publikacemi, tak i (typicky anglosasky) rostoucím počtem publikací o správném využívání mozku (brain-friendly) pro normální lidi. Stále více lidí je tedy s touto důležitou problematikou konfrontováno.

Srovnejme tedy: Když jsem koncem roku 1969 pořádala první seminář (Brain-friendly Procedures or: How to Really Use Your Head) v USA v St. Louis ve státě Missouri, musela j sem lidi k účasti na semináři doslova přemlouvat. Tehdy jsem začala nabízet záruku (Zklame-li vás seminář, dostanete peníze zpátky). Později mi mnoho účastníků říkalo: „Kdybych dopředu věděl, co mi to dá, vzal bych s sebou i přátele {pracovníky, kolegy atd.)..." Dnes je tomu úplně jinak: Část „zákazníků", kteří navštěvují mé semináře, pouštějí si moje videa nebo čtou mé články a knihy, už toho hodně ví a chce ke svým bohatým vědomostem připojit dnešní nejnovější informace. Jiní vědí méně, někteří také v podstatě nic, podle toho, zda už měli to štěstí a na tyto informace narazili (což je trochu i otázka osudu a náhody!). Proto se členění této knihy naprosto liší od posledního (druhého) obnoveného vydání: Je rozdělena do modulů.

Razení modulů představuje možné pořadí (takže můžete knihu přečíst „ o d začátku do konce") , modulární zpracování však také znamená, že s jednotlivými úseky (moduly) můžete pracovat i izolovaně. Říkám vědomě pracovat, a ne Číst, protože mnoho modulů nabízí malé experimenty sloužící k inventuře vašich vědomostí nebo úlohy a cvičení, takže se i sami

* Mezitím se i v evropských zemích včetně Německa projevuje snaha o zavedení srovnatelné de

kády mozku.

Členění této knihy ] 5

můžete přesvědčit, a je to samozřejmě přesvědčivější než mé argumenty! Pokud ovšem aktivně spolupracujete.

ČáSt 0 — Úvod (a zde se právě nacházíte): Sem patří obsah, předmluva a to, co právě čtete (Členění této knihy).

čáSt I - Základní poznatky: Z d e naleznete abecedně řazené moduly. Jde o vaše duševní schopnosti, zejména o paměť (vaše paměť je totiž základem všeho ostatního, jak ještě uvidíme). Kdo už zná starou knihu Piliny v hlavě? nebo četl j iné knihy (nebo navštěvoval seminář o paměti) a rád by hledal konkrétní body, může se řídit podle hesel, která ho zaujmou. Budete-li hledat myšlenky, které už byly ve staré knize Piliny v hlavě?, najdete je pod příslušným heslem v seznamu hesel, např. K jako Kreslení, L jako Lamron, P jako Paralelní učení. Pro učitele a lektory, kteří Piliny v hlavě? používají (někteří už dlouho) při výuce, platí:

Nejdůležitější „staré" modely myšleni, které jsou i nadále přínosem, zůstaly pn naší „inovaci" zachovány, některé musely ovšem vypadnout, bud* protože už nejsou udržitelné vzhledem k novějším výsledkům vědeckého výzkumu, nebo že musí udělat místo novým (aby se knížka nemusela nafouknout na Ó00 stran)!

Hledejte n o v é o d s t a v c e , znáte-li staré Piliny v hlavě? — objevíte pak spoustu nových věcí !

Část II - Praxe („Část T"): Tato část knihy se jmenuje „ T " (jako Trénink), a skutečnost, že praktická část je dvakrát delší než Část I, ukazuje také praktický cíl nové knihy Piliny v hlavě?. Najdete tu např. důležité rady, jak na to, aby normální dívání na televizi neškodilo našemu mozku, a nakonec i podněty, jak televizoru využít k učení (bez námahy, bezbolestně a bez investování vašeho vzácného času) ( srov. modul T - Televizní návyky, str. 2 1 7 nn.).

Nejlépe uděláte, mrknete-li do obsahu a vyberete si něco pro začátek, prostě něco, co vás zaujme. Narazíte totiž na mnoho odkazů, které vás „ p o š l o u " na jiná důležitá místa v textu, která pomohou jak na úvod, tak i jako doplnění, a pak se už opravdu pustíte do putování po knize „křížem krážem"!


Část III - Dodatky

Dodatek 1 - Ještě něco ze staré látky: Z d e našel své místo důležitý text (Analogicky a digitálně ve dvojitém mozku, str. 241 nn.) ze staré knihy Piliny v hlavě?. Je zajímavý především pro začátečníky, může se ale vynechat, chcete-li číst raději méně, zato však intenzivněji. Ústřední metaforou staré knihy Piliny v hlavě? byl totiž „rozdělený" mozek (pan Levý a paní Pravá), zatímco ústřední metaforou knihy Nebojte se myslet hlavou je vědomostní síť.

Dodatek 2 - Poznámky a doplňky: Informace pro všechny, kdo chtějí vědět více. Vlastně mě při přípravě této „ i n o v a c e " překvapilo, kolík nápadů ze starých doplňků je dnes ještě důležitých, ačkoliv j sem některé 2 nich publikovala už v roce 1982 (in Enzyklopädie Technik und Wissen-schaft, Encyklopedií techniky a vědy). Je tu samozřejmě i několik zbrusu nových doplňků, na něž jsou odkazy v textu, a tak si tam vždy můžete „odskoči t " , když se vám zachce.

Dodatek 3 - Seznam literatury: Z d e najdete jak použitou, tak doporučenou literaturu. Aby se vám těch několik málo titulů, které vám zvlášť doporučuji, dobře vyhledávalo, jsou vytištěny polotučné; jsou to knihy, které jsou vynikajícím doplněním této knihy pro všechny, kteří mají chuť začíst se do něčeho dalšího!

Dodatek 4 - Seznam hesel, abyste se kdykoli rychle dostali na určitá místa v textu.

Členění této knihy 17

Ještě na okraj*. Zjišťuji, že mám daleko více materiálu, než se do této nové knihy Piliny v hlavě? vejde, a tak už plánuji další pokračování Po Pilinách v hlavě? — xxx, přičemž „ x x x " má znamenat podtitul. Tam se s vámi jednak rozdělím o další výsledky výzkumu mozku, jednak představím další praktické techniky. Předtím však chci dokončit Das grosse ANALOGRAFíE®-Buch (pracovní titul) s mnoha příklady z denní praxe. Bude to kniha, na jakou mnoho účastníků mých seminářů už delší dobu čeká.

P. S.: Ačkol i nejsem člověk závistivý, Anglosasům občas závidět musím, protože v angličtině je daleko snazší vyjadřovat se nesexisticky: čte-nář/ka (reader), učitel/ka (teacher) atd. Stále v textu vypisovat, že myslím na obě pohlaví, na čtenáře i čtenářky, by bylo nemotorné, ale opravdu na vás, milé Čtenářky, myslím a prosím vás, abyste měly pochopení . . .


Poděkováni

Jsem povinována velkým díkem všem účastníkům mých seminářů, dosavadním čtenářům (a čtenářkám) této knihy a divákům mého televizního pořadu (ALPHA, BR 3) , je j ichž otázky a podněty byly často velmi přínosné. I můj kolega management-trainer pan Paul SMITH z Londýna mi ohromně pomohl při rozvíjení několika nápadů. Má vzácný dar, že dokáže být „vážně pošetilý" a/nebo „kreativně vážný"! Paule, tato větička je speciálně pro tebe: Thanks a lot for all great associations which happened whiíe we were thrashing ideas around, laughing our heads off and stil pro-ducing results! (Mnoho díků, za velké přátelské spojenectví, které vzniklo, když

jsme dělali pořádek ve svých myšlenkách, mnohé jsme odbývali smíchem a pomalu se dostávali k výsledkům!)

Obrovský dík patří mému otci (autoru standardního díla Train the Trai-ner), Michaelu B I R K E N B I H L O V I ( 1 9 2 1 - 1 9 9 3 ) , protože měl zvláštní schopnost předávat informace velmi srozumitelnou formou. Z toho jsem měla velký užitek, když j sem jako dítko kladla tisíce otázek (ačkoli j sem až po desetiletích pochopila, co to bylo, co jeho způsob vysvětlování činilo tak úspěšným)!

Srdečně chci poděkovat své lektorce v nakladatelství mvg, paní Sybille SCHLUMPP: její schopnost akribicky precizně pracovat, spojená s milými způsoby a velkou trpělivostí (která je občas nutná, když já na určité věci „neumím počkat"), byla pro mě od L 1. 1999 velkou pomocí . Lektor/lektorka je totiž normálně osobou, která pracuje na rozhraní mezi nakladatelstvím a autorem, vynikající lektoři však nejsou rozhraním, ale pojítkem. Díky!

Vám, milí čtenáři, přeji mnoho úspěchů a radosti jak při práci s tímto textem, tak i potom při trénování a cvičení. Potom si sami sobě budete umět dokázat, jak fenomenálně váš vlastní mozek dokáže pracovat, a na

základě toho se vám dostane pocitů úspěchu a štěstí, s jakými se jinak nesetkáte.

Poděkování 19

Část I

Začíname

Varování: Četba této knihy může vést k dramatickému zlepšení vaší paměti!

Jste ochotni zkusit malý experiment? Zakryjte teď tuto stranu (kusem papíru) tak, aby odshora až sem (včetně tohoto řádku) bylo všechno zakryto.

Teď vás požádám, abyste odpověděli na tři otázky. Předtím byste si však měli uvědomit, že nejde tolik o vaše odpovědi, jako o to, abyste vědomě sledovali svůj vnitřní proces myšlení! Zkontrolujte obsah svých odpovědí, teprve až odpovíte na všechny tři otázky a zaregistrujete, nač jste mysleli. Z d e jsou otázky*:

1. Vzpomínáte si, zda jste první (mezitím zakrytou!) větu na této stránce četli vědomě? O A n o O N e .

2. Vzpomínáte si na obsah té první věty? O A n o O N e . 3. Vzpomínáte si na vaše vlastní první asociace, když jste začali číst?

O A n o O N e . Jestliže jste odpověděli Ano, zapište je sem prosím (stačí heslovitě)

* Jsou záměrně v textu bez zvýraznění, abyste je nenašli „dopředu", protože to by mohlo změnit

vaši reakci a méně byste se toho naučili o sobě samých.

Začínáme 21

Nyní jste se dozvěděli:

• zda jste zvědavý ělověk a • zda jste ochoten experimen

tovat.

Navíc jste udělali (jestliže jste odpověděli na otázky) zkušenost, která vás připraví na následující myšlenky týkající se paměti.

Jestliže chcete z této knížky získat skutečný „profit", nestačí jen číst. Musíte aktivně přemýšlet se mnou, a to také znamená, že musíte jednat. Například musíte spolupracovat při experimentu (psát, kreslit, zakroužkovat atd.)! Proto byste měli mít na dosah tři věci:

1. Hromádku konceptního papíru (ideální j e makulatura, jako je papír potištěný z j edné strany, např. staré xerokopie, faxy apod., takovým papírem skutečně nemusíte šetřit).

2. Deník (= sešit, záznamová kniha, kroužkový blok v případě, že raději pracujete s volnými listy), do něhož budete zaznamenávat své vlastní myšlenky/zkušenosti. Tak jako si vědci vedou záznamy o svých domněnkách, asociacích, myšlenkách, o procesech a výsledcích!

3. Spoustu tužek a propisek (i barevných). Na podtrhávání a vlastní poznámky do knihy (ano, do této knihy se smí Čmárat!) i na psaní na konceptní papír a do deníku.. .


Smím vás hned pozvat na druhý experiment? Tak se tedy zvedněte a dojděte si pro něco na psaní, pokud se právě povalujete na pohovce nebo na pláži a nemáte tužku po ruce.

Myslete prosím na to, že chcete zlepšit své, vaše schopnosti; mé jsou už dobré dost, protože věci popisované v této knize už desítky let aktivně dělám! Od nuly nula pojde, ale: Kdo umí pořádně zabrat, vyplatí se mu to!

Tak, teď předpokládáme, že všichni, kdo chtějí z knížky mít nějaký užitek, mají už v ruce něco na psaní. Pak prosím uvědoměle sledujte, jaké myšlenky ve vás „vyvolá" pojem na konci této věty, a první dvě až tři myšlenky, které se vám „vynoří", si poznamenejte - co vás napadne ke slovu karavana?

Ponořili jste se na chvilku do sebe a sledovali své myšlenky? Nyní vám hodně dá tento odstavec:

Každé slovo, které slyšíte nebo čtete, ve vás probouzí asociace, většina z nich ovšem vaším vědomím prosvíští v ďábelském tempu. Máte-li některý pojem spojen s mnoha zkušenostmi, mohou to být stovky asociací.

Otázka: Víte ještě, k jakému pojmu jste si právě poznamenali několik myšlenek? Jestliže jste předtím opravdu sledovali své vlastní myšlenkové pochody, můžete teď zřejmě odpovědět na následující otázku: Napadly vás nejprve vaše vlastní asociace a pak pojem {karavana), anebo to bylo obráceně?

O Nejprve vlastní myšlenky (asociace) O Nejprve pojem

Přemýšlíte-li o tom, jak myslíte, sledujete nepatrný výsek své gigantické vědomostní sítě ( srov. Paměť jako síť?, str. 41 nn.). V našem příkladu se jedná o ten kousek sítě, v níž je karavana propojena, provázána se všemi svými asociacemi. Je přitom také jasné, že č ím více už předem o věci víte,

Začínáme 23

1. Kvalita vaší konstrukce určuje kvalitu pozdější R E K O N S T R U K C E (čili paměťového V Ý K O N U ) .

2. Chyby při K O N S T R U K C I vedou automaticky k chybám při REK O N S T R U K C I (negativně tedy mohou ovlivnit váŠ paměťový výkon).

3 . Většině lidí však vadí chyby při V Y B A V O V A N Í informace (tedy pozdější R E K O N S T R U K C I )

4. Úspěch je důsledkem toho, jak j sme uvažovali a co jsme dělali.

5. To platí samozřejmě i pro výkony naší paměti, poněvadž ty podobně jako všechny výKONy vyplývají z našeho KONání.

Nyní se však všechny výkony dají zlepšit p o m o c í tréninku. Učíme-li se zlepšit kvalitu naší konstrukce, nutně musíme dosahovat lepších výsledků. Zlepšujeme totiž automaticky svůj paměťový výkon „pos léze" , jestliže zlepšíme svou výkonnost „předt ím" (při konstruování)!

A dospějeme k tomuto lepšímu výsledku s daleko menší námahou než dříve! V žádném případě toho totiž nemusíme víc dělat, naopak méně, zato však uvědoměle a s využitím pracovní techniky, která našemu mozku vyhovuje (a tedy jej i správně využívá, je prostě brain-jriendly)\

Musíme se ovšem teprve naučit tu či onu novou pracovní techniku a natrénovat ji, takže ze začátku musíme dělat více - z čistě obchodního hlediska je to však investice do vaší budoucnosti (i kdyby vám bylo přes sedmdesát!). A vyplatí se.

1. Můžete zvýšit svůj duševní výkon a je úplně jedno, kolik je vám let. Přitom je paměť schopností, která je základem dalších (inteligence, kreativity atd.)!

2. Čím větší mozkové lenochy a nešiky z nás škola U D Ě L A L A , tím více se toho musíme PŘE-UČIT.


tí m BOHATŠÍ j sou asociace (protože je tu více vláken na spletení vědomostní sítě!).

* A obráceně: Kdo ještě nic neví, nemá vlákna, ze kterých by spletl další oěko na novou informaci!

tou svou podivností, která je popudem k zapamatování. Jestliže něco vnímáte, např. slyšíte nebo čtete, pak platí toto: Co je uvědoměle vnímáno A pochopeno, to je také dobře konstruováno. Dobře konstruováno však znamená: Tato informace může být později snadno nově konstruována (= rekonstruována)1. Můžeme to formulovat takto:

Proto se musíme učit vytvářet pomocná vlákna (oslí můstky), protože ta (jakkoli podivná) nám pomáhají právě

3. Pře-učování nám JEN zpočátku může připadat „podivné" (asi jako první kroky na chůdách).

4. Ale až budeme umět a ovládat nové chování, kolik výhod nám to přinese...?!

5 . Neexistuje Špatná paměť, pouze špatné způsoby K O N S T R U K C E (podmíněné školou a školským systémem), které musí vést ke stejně špatným výsledkům při pozdější R E K O N S T R U K C I .

6 . Změňte styl svého info-managementu a takzvaná „dobrá paměť (jako „vedlejší efekt") se dostaví jakoby sama od sebe!

7. Protože však je naše paměť základem všeho*, je ústředním bodem, kolem něhož chci rozvinout tuto knihu.

Pacienli s Alzheimerovou chorobou nám bohužel potvrzují, Že se ztrátou prvních obsahů pa

měti ztrácejí i schopnost inteligentně, kreativně ald. myslel; později ztrácejí celou svou osob

nost, neboř, jak říká titul knihy od SCHACTERA: Wir swd Gedächlnis (Jsme paměť)!

Začínáme 25

Analografie aneb co jsou to analogramyí

(Podle Birkenbihl*)

Na mých A N A L O G R A F I C K Ý C H ® technikách myšlení je krásné to, že začátečníci pochopí základy A N A L O G R A F I E ® během tří minut. Pokud jde o detaily, přináší vyzkoušení a konkrétní objevování (formou hry) velmi rychle vhled do hloubky metody. Pusťte se do toho, ať už co nejdříve sami sebe přesvědčíte o tom, co tyto techniky myšlení dokážou (co díky j i m dokážou myslící lidé!)...

Zkušenosti posledních let ukazovaly stále jednu věc: Kdo promýšlí situac e (a problémy) pomocí anatogramů (vysvětlím později, o č jde), vždy znovu sám na sobě zakusí, jak rychle tyto metody vedou k novým a překvapujícím výsledkům, které často jsou jak „inteligentnější", tak i „kreativnější", než bychom se odvážili pomyslet. Abych vás podnítila ke spolupráci, pustím se v tomto kompletně přepracovaném vydání Pilin v hlavě? dvěma cestami:

1. Nyní v tomto modulu přijde krátké vysvětlení - více zájemci naleznou v m é Velké ANÁLOGRÁFII®, Das grosse A N A L O G R A F I E ® -Buch, (knize, která je ve stadiu zrodu)** a:

2. Najdete v celé knize spoustu konkrétních příkladů.

* Poté co jsem musela strpět výtku časopisu Wirtschaftswoche, že pouze předstírám, že bych vy

nalezla pojem gehirn-gerecht/brain-friendly, snažím se nyní to, co objevím a rozvinu (a stojí za

tím Často práce trvající léta nebo i desetiletí!), zřetelněji označovat symbolem ©. Pomůže lo

i oněm kolegům a učitelům, kteří (na rozdíl od těch mnoha, kteří si všechno „vycucali z prstu")

důsledně uvádějí prameny, což nakonec působí daleko přesvědčivěji...

* * Toto píäu v zimě 2000, v období „velké inovace"' této knihy (pro 36. vydání). Velká ANALO

GRAFIE0 bude na trhu nejdříve na jaře 2 0 0 1 .


Skoro všechny kresby jsou samozřejmě grafické unalogramy a odvozeniny slov jsou slovní analogramy (jako konkrétní názorný materiál). Mnoho dalších analogramů najdete mj. také v nové knize Birkenbihl ALPHA-Buch.

Podíváme-li se krátce na umělé slovo A N A L O G R A F I E ® , je vám hned jasné, že se skládá ze dvou Částí:

1. A N A L O G jako ve slově analogický, obrazné, provázané, symbolické (spíše pravohemisférické) myšlení.

2. GRAFIE, G R A F I K A (porovnejme si s pojmy jako foto-GRAFIE, GRAFO-logie, GRAFIKA, GRAFIK a GRAFIČKA. Slovní kmen -graf j sem převzala z řeckého grafein, což původně znamenalo vyrývat Ido hliněné destičky!, tedy i psát a kreslit). Shrňme si to tedy:

® Chceme-li myslet A N A L O G I C K Y a kreativně a snažíme-li se vysledovat pomocí tužky (nebo počítače), kudy se pohybují naše myšlenky; resp. jsme nakloněni novým nápadům, znamená to, že myslíme analogra-fícky® (vytváříme tedy A N A L O G R A F I E 0 ) .

9 Ty mohou vznikat v psané a / n e b o kreslené podobě.

Pod pojmem „obraz** (kresba, skica) si představujeme každé grafické ztvárnění - od nejjednodušší čmáranice až po sofistikované O B R A Z Y . Kdo nechce kreslit, může si prvky obrazů vystříhat z předloh nebo časopisů a zhotovovat koláže (nebo počítačové složky). Důležité je toto:

AnnU>grafi£ 17

http://analogra.mil

Hledáme kreativní (K)* myšlenky a podle nich vytváříme vždy jeden kreativní analogram.

Myslíme přitom buď na slova, nebo vyjadřujeme svou myšlenku graf i c k y .

Co nás při tomto způsobu myšlení napadá, slovo & obraz, j sou vždy naše vlastní A S O C I A C E . Z vlastních vlákének tedy splétáme uzly na své vědomostní síti (viz str. 41 nn.). Vznikají první umělá slova, analogramy (přičemž A N A L O G R A F I E ® může samozřejmě obsahovat oba prvky, grafický i slovní). První příklady:

1 . Grafické asociace

Přemýšlela jsem o čtení: číst hodně, číst hodně a rychle, naučit se technikám rychločtení... Přitom se má tužka pohybovala po listu papíru.

Později jsem si všimla (jak je důležité si všímat!), jak dobře ten obrázek (čili analogram) odrážel mé myšlenky: myslela jsem sice oficiálně (ve slovech) na knihy, ale kreslila jsem i jednoduché čáry (= jednotlivé listy: např. dopisy, články, poznámky atd.)!

Protože šlo o to, jak tuto hromádku písemností vnímat zrakově, nakreslila jsem oko...

Uvědomte si prosím, že jeden z důvodů, proč Číňané už dlouho vědí, Že jeden obraz nahrazuje tisíc slov, je tento: Čtete-li popis činností (např. jak jsem před chvílí popisovala vznik analogramu), může vám připadat poměrně komplikovaný; když však činnost provedete, je to najednou jednoduché. . .

* Autorka zavádí zkratková slova KaGa® (K-kreativní, A-analografíe, G-grafická, A-asociace)

a K a W a e (K-kreativní, A-analografie, W-slovní/podle německého Wort/, A-asociace), která do

Českého textu převádím jako analogram, resp. grafický nebo slovnC analogram.


Ještě jeden grafický analogram j ako memo-obrázek. Kreslení určitého analogramu pomůže porozumět tomu, jak dalece jsme informaci, která nás má něčemu naučit, pochopili : Bez pochopení neexistují obrazy (anebo jsou Špatné), přičemž proces korektury obrazu se později stará o to, abychom si zapamatovali korektury, a tedy nový obraz. Na rozdíl od původních slovních korektur, u nichž často později v paměti přetrvává původní chyba.

V následujícím grafickém analogramu j sem si sama pro sebe zachytila nej důležitější vlastnosti topoi (= řecky místa). Připomíná mi pravidla, co všechno musí mít mnemotechnická duševní místa, aby pak „odkládání" (zapamatování) informací mělo úspěch.

V následujícím grafickém analogramu j sem pro sebe osobně zachytila nej důležitější vlastnosti topoi (= řecky místa). Připomíná mi pravidla, č ím mají být tato memotechnická duševní místa vybavena, aby pozdější „ o d kládání" (zapamatování) informací mělo úspěch.

1. (rameno): Kolik pravidel? Odpověď: osm

2. (ryba na laclu): Názornost

3. (visí na ruce): Vyloučit záměny: opravdová INDIVIDUA, žádná „dvojčata"

4. (pod rybou): F O R M A musí být jasná a dobře představitelná

5. (pod rukou): Velikost musí odpovídat našim lidským rozměrům

6. [pod VELIKOSTÍ): Vzájemné odstupy míst -vždy několik kroků

7. [pod F O R M O U ) : Osvětlení musí být dostatečné (ani moc, ani málo)

8. (váza): NEŽIVÁ místa

U tohoto originálního obrázku j sem nejprve (dole vlevo) nakreslila vázu s květinami, ačkoliv j sem napsala neživé — obrazy později „vytvářejí život". Teprve později (při dalším čtení) j sem si všimla, že j sem toto pravidlo ne-

Analogmjíe 2 9

pochopila dostatečně. Opravila j sem tedy text i obrázek, ale vždy, i když mi dnes přijde do ruky výtisk starého obrázku, okamžitě si vzpomenu na korekturu, doplňuji ji tedy pokaždé automaticky...

Příklad grafického analogramu na dalším obrázku je několik století starý a ukazuje, jak normální a běžné byly dříve takové o b rázky. Komentář nás musí upozornit na to, že se takové obrazy dříve Četly! To je důležitý znak toho druhu obrazů, které j sme začali označovat j ako K a G a ® - analogramy: Čteme j e . . .

Naše oko začíná uprostřed/nahoře, putuje svisle dolů, potom se oko pohybuje nahoru/doleva a ukončí ČTECÍ proces nahoře/napravo. Protože pro dnešní lidi chybí tehdy samozřejmé informace o ČTENI takových obrazů, musíme se do toho více ponořit. Obrazy tohoto druhu mají pomáhat naučit se určité „náboženské" obsahy, což dříve každému divákovi bylo okamžitě jasné, neboť znal symboly, např. orel, anděl, lev, býk, které se naprosto automaticky přiřazovaly jednotlivým evange

listům (asi tak jako my umíme „číst" znak nějaké firmy a „rozumíme" mu).* „Jenže," řeknete teď možná, ,já neumím kreslit." To je omyl! Kdo umí

psát, umí kreslit srov. T - Kreslit umí každý, str. 130 nn.). Z d e za

znamenejme jen toto:

Několik čar úplně stačí! Za předpokladu ovšem, že přemýšlíte o nápadech, které vystupuj í z podvědomí „nahoru". Pak si to můžete „pěkně nakreslit" nebo vyjádřit jako jednoduchý grafický analogram.

* Pramen: ASSMANN/HARTH (ed.): Mnemosyne (srov. Seznam literatury).


Verze vpravo má stejně dobrou vypovídací schopnost jako ta vlevo. Nota bene: Analogramy kreslíme pro sebe. Mají nám později pomáhat při R E KONSTRUOVÁNI našeho Po-HLED-u nebo jako „ p o m o c n á vlákna" při vplétání nových informací do naší vědomostní sítě. Nic víc!

I mé obrázky ostrovů, které se mezitím staly proslulými, jsou tak jednoduché, že je může kreslit v podstatě každý. Dělá to dnes mnoho kolegů-ve-doucích seminářů, i ti, kteří kdysi tvrdili, že neumějí kreslit...

Věnujme se nyní dalšímu druhu A N A L O G R A F I E ® :

Analografie 31

2. Slovní analogramy

U systému slovních analogramu chceme pro každé písmeno slova, pojmu nebo jména najít nejméně jeden význam, jehož první písmeno je stejné (podobně jako u křížovek). Proč je to tak nesmírně užitečné, to zjistíte nejlépe v praxi - prostě to zkuste.

První příklad: Pohrajme si se slovem slovo, ale ještě prosím neotáčejte knihu vzhůru nohama...

Navrhla j s e m Čtenářům (a čtenářkám) své písemné poradny „Birkenbih l " (informujte se na www.birkenbihlbrief.de), aby začínali se slovními analogramy jmen. Okamžité pozitivní reakce ukázaly, že je tato cesta ohromně snadno proveditelná a zábavná.

Ještě pár příkladů (abych vás trochu nalákala): Začněte se jmenným analogramem osoby, kterou dobře znáte. Může to být např. člen rodiny, rodinný přítel, soused, kolega. Napište jméno velkými písmeny (např. hodně tlustým fixem) a u každého písmene popusťte uzdu asociacím, které se vám vynoří. Důležité je , abyste j im opravdu dali volnost, doslova nevázaně abyste se pustili na dobrodružnou cestu po svém vědomí, včetně toho, co je ve vás bezděčného, podvědomého.

Třeba si ale pár vašich prvních slovních analogramu raději vyzkoušíte s křestními jmény? Zkuste své vlastní.


http://www.birkenbihlbrief.de

Vyšel vám tento analogram také tak pozitivně? Proč ne, vždyť sebedůvěra je důležitá. Zkusme nyní křestní jméno nějakého známého:

Anebo první asociace k písmenům slova telefon.

Stejně dobře si můžete vyzkoušet slovní analogram jména své firmy nebo své ulice (města/obce)! Nebo zkuste zjistit, c o vám „říká" jméno vašeho oblíbeného autora nebo jméno výrobku, který pravidelně používáte (nebo konzumujete), a zde si povšimněte zajímavé neostré hranice mezi vlastním a obecným jménem. (Exkurz do gramatiky: Podstatné jméno je v latině no-men.) My se ale c h c e m e dostat ke klíčovému slovu, o němž byste chtěli přemýšlet pravidelně. Samozřejmě se slovní analogramy mohou stát i pomocníky při zapamatování, např. u jmen osob, o nichž se něco učíme, třeba MONTESSORL

Zmiňovala j sem se j iž o kl íčových slovech, která umožňují přechod k důležitým tematickým okruhům. To je samozřejmě jedna z hlavních funkcí mých

Analografie 33

slovních analogramu: s tužkou v ruce přemýšlet, PUSTIT k sobě první asociace, PUSTIT se na objevitelskou cestu, která začíná v mém vlastním nitru. Nechtěli byste ještě chvilku „pracovat" na slovu úspěch, a teprve potom obrátit knížku vzhůru nohama a přeěíst si, co se s ním dá udělat? Jsou to dva příklady pocházející od různých osob. Ale i já bych asi slovní analogram v různých chvílích sestavila různě. Může to být jakási momentka, okamžitý záběr toho, co se Člověku právě honí hlavou...

(Více detailů, rad a triků a také konkrétní příklady najdete v mé knize Velká analografie, Grosses ANAĹOGRAFIE®-Buch)

Začínejte samozřejmě na konceptním papíře a nedivte se tomu, že budou vaše výtvory poškrtané a „nastavované" a že dobré analogramy budou vznikat „naněkolikrát".

Analogramy totiž zdaleka nevznikají jako Čisté, „ d o s p ě l é " konečné produkty, jsou to procesy, v nichž „ d o b ý v á m e " a „rozmotáváme" to, co v nás dřímá. Uvědomujeme si své podvědomé myšlenky a rozvíjíme je . Je


tomu skutečně tak, že analografické procesy myšlení odpovídají také evoluci v oblasti psychiky.

A N A L O G R A F I E ® je nástrojem myšlení, který nám pomáhá objevovat nová spojení nebo získávat nové názory (a to skutečně názorně) atd.

Důležité pojmy se v mém myšlení vynořují opakovaně a vždy se dají nově analografovat srov. modul Jak vnímáme opakování, str. 93 nn.). Tak se mi ujasňuje, c o mi tento pojem může „ ř í c i " v dnešní souvislosti. Kromě toho větší množství analogramu během času vytvoří novou, daleko hlubší rovinu porozumění.

To nepochopili lidé, kteří např. říkají: analogramy1? To jsem už dělal !" Nejde o to, zda j sme už někdy přemýšleli o nějakém pojmu, nemyslíte?! Jestliže přemýšlíte bez tužky, přemýšlíte o některých tématech přece také víckrát, ne? !

Šest malých rad k analografování

1. Jestliže se jedno písmeno vyskytne vícekrát (např. E ve slově telefon), můžete každé písmeno použít k „ukotvení" asociace jen jednou. Tuto variantu volí rádi začátečníci, protože j im myšlenky neplynou ještě m o c rychle. Je to zase jako s křížovkami: První nám mohou dát pořádně zabrat, ale pak se do nich už pouštíme úplně dobrovolně! To znamená, že později, až nám to přijde snadnější, napíšeme k jednomu písmenu možná zcela spontánně asociací více.

2. Někdy začínám vepředu nebo vzadu a postupuji písmenko po písmenku „ p o p o ř a d ě " , někdy ale skáču jak zjančený koník, to podle toho,

Analografie 35

jaké mi „ v y s k o č í " nápady. Při přeskakování se mi osvědčilo (v klidnější chvilce zamyšlení) „hotová" písmena si nějak označit, např. obkreslit žlutě (což později, budete-li si chtít dělat fotokopie analogramu, nebude vidět). Nemám-li právě po ruce žlutou tužku, označím si písmena, která „už přišla na řadu", nenápadným puntíkem.

3. Někdy mě k některému písmenu prostě nic nenapadne, pak sahám po slovníku a přejíždím zrakem po stránkách s tím písmenem a při tom mě skoro vždycky něco napadne, prostě asociace j e na světě!

4. Někdy se musí „kreativně zašvindlovat", není-li po ruce žádný slovník nebo bychom rozhodně chtěli „propašovat" do analogramu pojem, pro který tam není písmenko. Představme si, že třeba děláte ana-logram jména a chcete vyjádřit, že váš přítel Petr je blázen do závodních aut, nemáte tu však ani A jako auto, ani Z jako závodit nebo závodní. Zkusíte tedy použít T jako totální {blázen do aut); je to trochu přitažené za vlasy, ale něco to říká, že?

5 . Někdy také musíme umět smířit se s mezerou! Třeba vás něco napadne později, třeba zítra, třeba nikdy! Není tu žádné železné pravidlo, že u každého písmenka něco musí být. ANALOGRAFIE® nemá vaše myšlení ochromoval, má mu dát křídla! U některých písmen nás napadnou čtyři věci nebo i pět, u j iných nic. Každá ANALOGRAFIE®, to znamená každý analogram, popřípadě kombinace analogramu (víz dále) se má rozvíjet, a vloudí-li se někdy mezírka — co na tom? So what?

6 . Noste s sebou pořád záznamník, sešit! Vědcům, umělcům, všelijakým géniům se lépe přemýšlí s tužkou v ruce - proč ne i vám? A hlavně prosím analograficky, ano?

3 6 Nebojte se myslet hlavou

FLOW (podle Mihalyho Csikszentmihalyiho)

Výchozím bodem práce CSIKSZENTMIHALYIHO byla

PEAK-EXPERIENCE popsaná M A S L O W E M a dalšími.

Překládá se obvykle jako vrcholný nebo vrcholový zážitek.

Slovo peak se totiž vztahuje k vrcholu nějaké kvality, ale

i k vrcholu doslovnému, a proto také první skupinou lidí,

u níž byla PEAK-EXPERIENCE dokumentována, byli ho

rolezci. Jedná se o zvláštní slav, který lze těžko popsat.

Mátne k dispozici formulace jako: „V takových chvílích

jsem plni a naprosto sám sebou", „Jsem plně Tady a Ted',

„Jsem dokonale a autenticky přítomen"... CSIKSZENT-

M1HALYI začal tento fenomén zkoumal p o m o c í otázek:

® Č í m se v y z n a č u j e tento zvláštní stav?

® Co se tu v (neuro) fyziologickém ohledu odehrává?

® Jaké j s o u s p o l e č n é j m e n o v a t e l e lidí, kteří mají

podobné vrcholné zážitky (popřípadě společné jmeno

vatele takových okamžiků)?

CSIKSZENTMIHALYI vynalezl geniá ln í m e t o d u , jak

věci přijít na kloub: Nechal mnoho p o k u s n ý c h o s o b no

sit u sebe b u d í k , který pípal v nepředvídatelných oka

mžicích. Po zapípání museli kandidáti okamžitě vyplnit

dotazník . Doufal (a to právem), že je „přistihne" i při vr

cholných zážitcích a lak přijde na stopu společným jme

novatelům. Po mnoha letech uměl už fenomén vysvědit

a nazval ho FLOW®...

Dostavuje se u vás

pravidelně prožitek

FLOW°?v Znáte ten

poci t? Říká vám

něco průkopnická

koncepce americ

kého vědce maďar

ského původu Miha

lyho CSIKSZENT

MIHALYIHO? Tento

profesor psychologie

na University of Chi

cago je jedním z nej-

důležitějších bada

telů v oboru lidské

ho vědomí a vytvořil

k o n c e p c i FLOW®

(srov. rámeček).

Flow 37

Nazval lak stav, kdy „vše proudí": Fyziologicky proudí hormony v těle i neurotransmitery v mozku, zároveň dochází k duševnímu proudění, kdy vyvěrají asociace, myšlenky, ideje, tvořivé nápady...

Když CSIKSZENTMIHALYI shromažďoval popisy fenoménu FLOW® při různých činnostech, stále se mu vracely takovéto výpovědi: Cítím se absolutné dobře. Vše se mi daří. Jsem naprosto ponořen do (té či oné) Činnosti. Někdy se ocitám mimo čas...

Z CSIKSZENTMIHALYIHO výzkumů, které trvaly desítky let, dále vyplynulo, že k FLOW® prakticky nikdy nedochází při vykonávání rutinních činností (zvláště těch, které vykonáváme nesoustředěné, „ m i m o c h o d e m " ) . Zřídka dochází k FLOW® „nad hladinou získaných dovedností", protože FLO W® přichází „mezi nimi". To j sem vyjádřila v analogramu ( srov. modul ANALOGRAFIE®, str. 26 nn.):

Na obrázku vidíte nahoře oblast, v níž ještě nejsme úplně doma. Z d e se (ještě) necít íme dobře, možná d o k o n c e podléháme stresu. Naproti tomu v dolní části se nudíme. Tuto o b last zvládáme „ levou rukou", vše dokážeme zařizovat „automaticky" (např. zatímco myslíme na jiné věci ! ) . Jen v meziprostoru, mezi těmito dvěma oblastmi, dochází k FLOW®. „ N a konci toho, co v současné době umíme", jestliže jakoby překročíme hranice naší momentální úrovně, j en třeba o 1 nebo 2 milimetry, tam právě je fenomén FLOW® pravděpodobný. Někde nad naší současnou laťkou, ale ještě pod bodem, kde bychom už pociťovali stres, dochází k FLOW®* Bylo by optimální, kdybyste

si oblast FLOW® vymalovali barevně...

Pojem FLOW® se někdy chybně a účelově používá pro označení stavů uvolněnosti, ale CSIKS

ZENTMIHALYIHO FLOW® popisuje pouze ten stav, který doprovází konkrétní činnosti!


Když CSIKSZENTMIHALYI tuto věc zjistil, jasně si uvědomil, že z každé činnosti vlastně můžeme udělat činnost doprovázenou FLOW®. Ve své knížce Der Birkenbihl Power-Tag popisuji následující souvislosti: Během diskuse jdeme do kuchyně pro další konvici s kávou. Přitom dál sledujeme rozhovor, možná i zavoláme do obýváku nějaký náš příspěvek do diskuse. Platí tu, že v této chvíli jsme automatem na přinesení kávy (tento proces je řízen nevědomě a naprosto autonomně, do našeho vědomí vůbec neproniká). Nemůžeme mít tedy zážitek FLOW® spojený s chůzí, protože my vlastně nejdeme, my tu chůzi delegujeme ( „ n e c h á m e " ji probíhat). Jestliže tuto velmi jednoduchou činnost c h c e m e stoprocentně převést do našeho Vědomí, musíme ji poněkud změnit. Právě tolik, aby nemohly být použity etablované přednostní nervové dráhy (dálnice dat v mozku)! k tomu též T - NEUROBICS®, str. 171 nn.).

Floiv 3 9

Otestujte si to:

Experiment s F L O W ®

Zvolte si činnost, kterou důvěrně znáte (např. chůzi), a lehce ji obměňte tak, že ji musíte provést velmi pozorně, např. jděte pozadu. Další možností je dělat něco „nesprávnou" rukou nebo změnit pořadí úkonů při nějaké rutinní činnosti apod. Přitom jste v totálním smyslu tady a teď. Váš mozek je naprosto bdělý, protože musí hledat nebo si stavět nové nervové dráhy. Z d e může dojít k zážitku FLOW®. srov. modul T - NEUROBICS®

podle Laurence C. KATZE, str. 171 nn., pro další podnětné příklady).


Paměť jako síť? aneb Vědomostní síť®*

Nežli začneme, ráda bych vás pozvala k malému experimentu s asociacemi. Jste-li ochotni se přidat, připravte si teď prosím tužku a konceptní papír, ještě než si přečtete zadání — to proto, abyste pak mohli reagovat okamžitě a spontánně! Rozumíme si?

Prosím zaznamenejte po přečtení zadaného slova:

1. Všechna slova, která vás napadnou během 60 vteřin.

2. Všechna slova, která vás napadnou po uplynutí 6 0 vteřin (po dobu tak dlouhou, jak se vám c h c e ) . Je důležité, abyste první skupinu oddělili od druhé (např. výraznou Čárou). To slovo je nákupní taška. Začněte prosím hned. . .

Každá oblast výzkumu sama vytváří vlastní myšlenkové obrazy, metafory a přirovnání, nejinak je tomu s výzkumem paměti. Dříve se paměť považovala za jakousi obrovskou nádobu, do níž se nahází všechno možné, a s tím souvisel panický strach, že by se do ní třeba už nic dalšího nevešlo. Pak se zjistilo, jak obrovskou má kapacitu, a začala se srovnávat s telefo-

I tato kapitola obsahuje několik pasáží z Birkenbihl ALPHA-Buch (srov. vysvětlení, Předmluva,

str. 9), což je kniha ke stejnojmennému televiznímu pořadu na Bayern III (1998-1999) .

Pamět jako síi 41

nováním (kdyby každý Člověk ve velkoměstě měl telefon a všichni najednou by chtěli volat apod.). Pak přišla éra počítačových modelů mozku a dnes je moderní srovnání s internetem, který někteří lidé považují za fyzický mozek světa.

Když se výzkum mozku začal zabývat paměťovými výkony, pátrali někteří vědci v mozkové hmotě po něčem, co by poskytlo neurofyziologické důkazy pro psychologické koncepce paměti. Tak např. LASHLEY po léta zoufale hledal engram (doslova něco vyrytého), to znamená to určité místo, na němž by se měla nacházet (a dala najít) specifická vzpomínka fyziologicky v materiálním světě mozku. Bylo to tak zoufalé úsilí, že nakonec konstatoval:

„Dalo by se ... dojít k závěru, že učení vůbec není možné! 0 *

V současné době se výzkum koncentruje mj. na dvě fascinující oblasti: Za p r v é j d e o roli „vlhkosti" v mozku, tj. o mnoho různých neuropeptidů (mozkových hormonů), které mezitím byly objeveny, c o ž vedlo k zavedení pojmu „ W E T B R A I N " (= mokrý mozek) v anglosaských zemích. Dnes díky Can-dace P E R T (a dalším) víme, že v podstatě všechny procesy, které se dříve považovaly za „ s u c h é " (tj. elektrické), ve skutečnosti probíhají mokrou cestou.

Za druhé se nyní mnoho výzkumných prací z různých vysokoškolských pracovišť koncentruje na jedno strhující téma, a sice vedle neurofyziologie a výzkumu imunity jsou to i vědci, kteří pracují na problému komplexity, komunikace, umělé inteligence, počítačových věd, F U Z Z Y logiky (a dalších). Je to téma, které udává tón a spojuje nejrůznější směry bádání, a říkáme mu propojení v síti.

Je známo, že každý jednotlivý neuron může mít fyziologické napojení na tisíce j iných neuronů, takže se hovoří o propojení v mozku. No a mně se už několikrát podařilo, že jsem svými modely myšlení a metaforami předjímala vývoj nastoupený badateli anebo j sem jej postavila do světla správného využívání mozku.

Proto mě těší, že i metaforu vědomostní sítě j sem vytvořila, ještě než j sem věděla o těchto výsledcích vědeckého výzkumu. Jednu variantu, obraz informačních svazků připomínajících pavouci síť, najdete v mé knize Sprachenlernen leichtgemacht - Die Birkenbihl-Methode (Cizí řeči snadno a rychle - metoda Birkenbihl).

* ( s r o v . Doplněk č. 5, str. 257 nn.)


Informační svazek byl má kreslířská aplikace konceptu anglosaské lingvistiky [semantic net) a vypadal takto (víz obr.) Slabší místa/mezery pří kreslení čar jsou záměrem. Symbolizují či reprezentují slabá místa a mezery. Pomyslete jen na neslavně známý fenomén „počkejte, mám to na jazyku"...

Tehdy j sem znázornila každé slovo jako lakový informační svazek, neboť každé slovo je spojeno se všemi asociacemi, které dokážete aktivovat k tomuto pojmu. Blízko středu jsou usazeny první nápady, dále pozdější, a docela u kraje jsou vaše pasivní asociace, to jsou slova, kterým sice rozumíte, ale nepoužíváte je aktivně. Tak jste možná už zaregistrovali, že někdo s obl ibou říká Či píše neboť, ale vy tuto spojku máte až někde u kraje svého svazku, vy raději používáte protože, a také toto slovo máte umístěno ve středu!

Ukol navíc

Jestliže jste pracovali před chvílí, pusťte se do toho i teď...

1. . . .podívejte se, které z vašich asociací k nákupní tašce stojí ve středu vašeho informačního svazku,

2. ...zjistěte, které patří dál od středu (všechny po 61 vteřinách), a, jste-li stále ještě motivováni,

3. ...ptejte se v následujících hodinách (dnech) co největšího počtu lidí a zanášejte je j ich asociace do informačního svazku (tj. první slova do středu, pozdější mimo střed atd.),

4. . . .totéž proveďte s několika dalšími pojmy, abyste mohli srovnat, kolik myšlenek najdete ke každému slovu. Může tu být velká variabilita od nuly až po stovky (na jeden pojem).

Představíme-li si už jednotlivé slovo jako informační svazek, co se stane pak, když vidíme, že se absolutně všechno, co víme (a umíme), zapojuje do sítě? Musí to být samozřejmě obrovská síť, a tomu říkám vědomostní síť

srov. k tomu i ANALOGRAFIE®, str. 26) !

Paměi jako sít 43

Jestliže jste s námi pracovali na malé úloze s asociacemi, uvědoměle jste si zkusili, jak v nás určitý pojem vyvolává asociace. Přitom každý pojem vytváří tím více nápadů, č ím více toho už o tomto tématu víme!

Zároveň je nám jasné, že naše vědění ovlivňuje všechno, co vnímáme, neboť vnímání „ ž i j e " z toho, jak umíme věci rozeznávat. Co neznáme, nemůžeme vnímat, a rozhodně ne diferencovaně. Tak jsou pro nás slova cizího jazyka jen zvuky a cizí psací znaky jen čáry (bez významu). Čím více však víme, tím více můžeme vnímat. Připomíná to slavnou větu z bible:

Kdož má, dáno bude jemu, ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odňato.

44 Nebojte se myslet hlavou.

i

Tato věta popisuje neurofyziologický proces velmi přesně, protože všechno, co neznáme (nerozeznáme), působí jako pozadí, a proto nemůže být registrováno uvědoměle. Na to by měli myslet všichni, kdo předávají vědomosti, vedoucí kádry, Šéfové, prodavači, rodiče, velcí bratři a sestry, jestliže nám chtějí sdělit něco, k čemu oni mají ve své vědomostní síti spoustu vláken, my však, jakožto učíc í se (děti, zákazníci), je nemáme. Pak je to věta skutečně výstižná:

Kdo má (totiž informační vlákna, informační svazky, informační políčka v síti, která působí jako atrakrory čili duševní magnety, které mohou přitahovat nové vhodné informace), tomu bude dáno. (Neboli: Ten může vnímat, pochopit, zpracovat, zapamatovat si a později využít ve svých inteligentních a kreativních akcích a reakcích v běžném životě.)

Kdo však (na určitých místech v informační síti) toho dost nemá, tomu bude odňato i to, co má. (Čili: Ten nemůže vnímat ani to, co je k dispozici, je mu to tedy jeho vlastním percepčním aparátem odejmuto, protože takové informace se jako jakési ne-informace rozplynou a přijdou vniveč.)

Proto je pro vás tak důležité, abyste svou vědomostní síť pravidelně rozšiřovali. Cím větší je tato vaše síť, tím více detailů a jemností vnímáte. Existuje jasná korelace mezi vzděláním (vzděláním všeho druhu, ne třeba jen vědomostmi získanými z knih!) a schopností vnímat. Dříve se myslelo, že jen „š lechetní" (tj. šlechtici) j sou na základě svého „vysokého zrodu" (genetika) schopni vzdělání, na rozdíl od hrubého a neotesaného normálního člověka, jehož nedostatečné vnímání mu odnímalo i pochopení, jak drsná a hrubá je jeho situace (ve srovnání se světem lepších lidí). Dnes víme, že Šlechtice nezvýhodňovalo přímo jeho zrození, ale domácí učitelé a neustálý fyzický i psychický trénink, jemuž byli šlechtici vystaveni. Samozřejmě netrénovali všichni stejně dobře, ale dělali dost na to, aby se mohla etablovat představa o lepších lidech (a aby se po mnoho staletí mohla udržet). To platí pro všechny „civi l izované" země, tj. všechny země, v nichž byly tzv. vyšší vrstvy lepších lidí, jejichž hlavní výhoda spočívala v daleko větší vědomostní síti, do níž byla na různých místech vpletená (podle naší metafory „vháčkována") velmi jemná a detailní vlákna (oblasti profesionální kompetence nebo expertizy).

Cím více je takových oblastí ve vědomostní síti, tím vzdělanější je osoba, které tato vědomostní síť „patří", čili: Tím více je v její rozsáhlé síti obrazů!

Paměť jako sít 45

Proto je nejtepŠÍ základnou pro co největší porozumění (rychle a lehce) (např. akusticky, jakožto vnímání) a pochopení a zapamatování rozsáhlá vědomostní síť.

J e d n u lehoučkou a naprosto bezbolestnou tréninkovou metodu k tomu najdete v Radě c. 5 srov. modul T - Televizní návyky, str. 217 nn.), podle motta „Čím více si myslíte, že se musíte dívat na živá vysílání soukromých stanic, tím to bude snadnější." Vzbudila j sem vaši zvědavost? ( srov. i heslo Vědomostní kazety, str. 227 nn.) Vedle metody představené na videokazetě mám tuto radu:

Využijte každou možnost k rozšíření svého horizontu (své vědomostní sítě). M á m e sklon např. k tomu, že „jiné" informace při čtení přeskakujeme (nebo při sledování televize hned přepínáme) nebo v osobních rozhovorech vypínáme pozornost nebo převádíme řeč jinam, jestliže někdo tvrdí něco, co my „vidíme jinak".

Rádi pak vysvětlujeme: To vidíte špatně! Nebo: To vidíte příliš zúženě, a vykládáme o našem pohledu (názoru) na věc . Přitom vůbec nechápeme, že druhé osobě přičítáme přesně to, čeho my nejsme schopni: konfrontujeme ho s vlákny naší sítě, která pro něho přece musí být stejně „ j i n á " jako jeho vlákna pro nás. Když pak ten druhý člověk „přepíná" na boj nebo na útěk, pohoršujeme se nad ním, jak je netolerantní...

Takové situace nám vždy znovu ukazují, že existují i jiná vlákna nežli ta, která my k určité věci už máme u sebe v naší síti. Třeba ten člověk nestydatě tvrdí, že je Z e m ě kulatá, ačkoli my naprosto přesně víme, že žijeme na ploché p lacce ! Nebo někdo dokazuje souvislost mezi špatnými televizními pořady a špatnou náladou (případně dokonce špatným smýšlením l idí) . . . Jestliže se jeho vlákno shoduje s vláknem v naší vědomostní síti, nadšeně posloucháme, přikyvujeme a obdivujeme inteligenci (nebo vzdělanost) člověka, s nímž hovoříme. V j iném případě.. .? Nuže, takové příležitosti by se mohly pro nás stát Příležitostí s velkým P, kdybychom mu poskytli třeba 1 2 0 vteřin (víc dokážeme málokdy), dříve než něco opáčíme, utneme rozhovor, a co se tak v takových situacích dělává. Stará přítelkyně naší rodiny v takových okamžicích říkávala: Téma je obecně nezajímavé, prosím změnu tématu. Vyměnili jsme si pohledy a povzdychli j sme si. Od této chvíle se s ní (o té věci) už absolutně nedalo mluvit.


Velká vědomostní síť znamená vedle enormně zlepšeného vnímání, zlepšené schopnosti chápání a zapamatování také to, že lépe dokážeme žít s různými rozpory, naučíme-li se aspekty, které se zdánlivě zcela vylučují, aspoň na chvíli postavit vedle sebe. (Toto „ n a chví l i" může ve vědeckých kruzích trvat i déle, třeba i několik století!)

To je zkoumavý postoj ducha, který potřebovali např. fyzikové tehdy, když se ukázalo, že elementární částice mají jak časticový, tak i vlnový charakter! To přimělo jednoho nositele Nobelovy ceny k tomu, aby se tázal, zda třeba v neděli, ve středu a v pátek se nechovají jako částice a po zbytek týdne jako vlny. Jiný nositel Nobelovy ceny zjistil, že svět stále vzpomíná na jednu velkou myšlenku, a v mé vědomostní síti to „ n a č a l o " j edno další vlákno:

Australští domorodci už asi tak deset tisíciletí vycházejí ze snového času, přičemž snovým časem míní materiální svět, který odlišují od vlastní skutečnosti (která se nachází za ním). Ale kdo má v síti vlákno, které mu říká, že domorodci j sou a priori „primitivní" a nevědomí, tomu by takové myšlenkové spojení připadalo absurdní. Ne že by bylo absurdní, ale on má v síti určité vlákno, na kterém je nálepka „absurdní 4 ' , protože všechno, co víme, vždy ovlivňuje i naše vnímání a pojetí skutečnosti (náš obraz světa).

Čím více tedy víme, tím více se naše síť zvětšuje, ale zároveň rozšiřujeme také základnu, na níž „stojíme", takže nám nová informace nemůže už tak snadno podtrhnout půdu pod nohama. Takto může rozšiřování vědomostní síte také zvyšovat náš pocit vlastní hodnoty neboli sebeúctu!

Nyní postoupíme s naším modelem myšlení o další krok dále. Představte si, že vaše vědomostní síť je šedá („šedé buňky" vytvářejí šedou vědomostní síť). Zkusíme si teď n ě c o namalovat: Všechny asociace, které probíhají naším duševním světem, aktivují krátkodobě určitá místa v síti! Totéž se děje, když hledáte nějaké slovo, např. když luštíte křížovku nebo při mluvení (psaní) chcete zvolit určitý pojem. Představme si tento vyhledávací proces v síti tak, že vy vědomě jakoby putujete po své síti s rozsvícenou baterkou. Je to zvláštní baterka, její sklo vepředu je červené, a proto váš vyhledávací proces zbarvuje červeně, ta místa v síti, která právě osvětlujete (= která aktivujete).

Paměť jako síí 47

Máte-li po ruce červenou pastelku, bylo by optimální, kdybyste sí vymalovali červeně puntíky (= vyhledávací místa) v síti. To pomůže, abyste zapojili obraz červeně „nasvícených" míst do své vlastni vědomostní sítě.

Ostatně:

Jako dítě jste ještě intuitivně věděli o přednostech vymalovávání, ale pak vám to zakázali...

Vidíte? Neexistuje žádná „těžká" nebo „ lehká" informace sama o sobě. Co je pro vás „těžké" nebo „lehké", to je nutno vždy posuzovat ve vztahu k vaší specifické vědomostní síti. Totéž platí pro každého člověka, kterému něco připadá (ještě) „těžké".

Tak je tedy Čínština pro nás velmi těžká, ale tříleté čínské děti jsou schopny si s ní poradit...

Proto se nám informace zdají tím snadnější, č í m více vhodných vláken se už nachází v naší síti a může působit jako magnety (atraktory) na nové, k tomu vhodné informace. Musíme-li totiž navazovat (naháčkovat) nové informace do již existující vědomostní sítě, může se to dít nesmírně rychle, jestliže tam už máme vlákna, na něž se nové věci dají „zavěsit", když KONSTRUUJEME srov. modul Začínáme, str. 21 nn.) toto vě

dění. Poněvadž teď bezpečně „v i s í " v síti, je později i R E K O N S T R U K C E (= paměťový výkon) snadná! Příklad: Znáte Korsiku a slyšeli jste už o Napoleonovi. Jestliže jste dosud nevěděli, že byl Korsičan, přečtete si nebo vyslechnete tuto informaci jen jednou. Jestliže jste informaci hned pochopil i , mohli jste okamžitě KONSTRUOVAT, a už ve vaší vědomostní síti pevně „ s e d í " ! U vhodných vědomostních vláken, která už máme (k nové věci se musí pouze vytvořil nové spojení), existuje toto pravidlo:

Co jednou projde naším vnímáním a pochopením, to si také zapamatujeme!


J

Jinak je tomu tehdy, jestliže na začátku v síti nemáme žádná vhodná vlákna. Z d e platí, že si „vyrobíme" pomocná vlákna (říká se j im také oslí můstky) a lak informaci uměle navážeme na vlákna, která k dispozici jsou, a vytvoříme tím spojení alespoň předběžně. Celá koncepce procesu využívajícího správně mozek (brain-friendly) podporuje veškeré možnosti, jak si „spíchnout" pomocná vlákna před vlastním šitím, protože zapamatování informací, které nám okamžitě „svitnou" na základě našich předběžných vědomostí (vláken, která už v síti jsou), zde vlastně ani nestojí za řeč. Ale jak navázat do sítě nové věci (srov. mj. T - Trénink s oslími mästky, str. 96 nn.), to už je umění. Dříve, když se o tom ještě nevědělo, mluvilo se také o umění paměti. Později se paměť brala jako jakési vrozené „ c o s i " , a proto si tolik lidí myslelo, že už prostě mají tu smůlu, že se na ně dostala „horš í " paměť. Přitom je proces KONSTRUOVÁNÍ, jak nám ho předává škola, dvojnásob chybný: Za prvé, protože se ve Škole (skoro) nikdy neučí, jak při učeni správně využívat mozek ( srov. i T - Upravování nových infor-macípro nás mozek, str. 103 nn.), a za druhé, protože se během výuky často stává, Že vyučující zapomínají na základní pedagogickou pravdu, totiž že nové věci se musí spojil se starými (zaháčkovat do sítě).

Proto nebohým obětem připadá učení zbytečně těžké, obtížné, namáhavé atd. Proto se miliony inteligentních lidí naprosto neprávem obávají, že jsou na učení „hloupí...

Jestliže vám toto je jasné, pak vám začne být blízký smysl technik, které patří do tohoto modulu. Uvidíte, o kolik bude snadnější „vháčkovat" či zaháčkovat nové detaily do vláken, která už máme. To využívají všechny aspekty procesu brain-friendly, které jsou v této knize představeny.

Návod na trénink a na snadné vybudování vaší vědomostní sítě najdete v páté radě k modulu T — Televizní návyky ( srov. str. 217 nn.). K r o m ě toho vám doporučuji využívat každou příležitost k budování vlastní vědomostní sítě včetně rozhovorů: můžete se v nich dozvědět něco o „ j i n ý c h " (nebo nových) vědomostních vláknech. A navíc by se ještě dalo věnovat denně 10 až 15 minut uvědomělému učení. Jestliže si myslíte, že nemáte Čas, uvědomte si:

Za prvé, že kdo se jednou za den dívá na zprávy v televizi, snadno může „získat" čas na čtení, jestliže se věnuje třetí radě v modulu T- Televizníná-vyky (str. 2 2 4 nn.)! Za druhé, že č ím větší je vaše vědomostní síť, tím více informací můžete později snadno a bez námahy pochopit a zapamatovat si a tím tedy ušetříte mnoho času.

Paměť jako síť 49

Návody, jak trénovat cí lené budování vaší vědomostní sítě — se zvláštním důrazem na zvětšováni oblastí, které permanentně zůstávají „červeně zbarvené" (a lze je tedy okamžitě aktivovat) naleznete v tréninkovém modulu T - Vnitrní archiv®, str. 118 nn. Pokud jde o optimální postup při nácviku činností, které chcete zlepšit, je tu zvláštní modul (T — Trénovat, ale jak?, od str. 211 nn.).

Ať vás trénování baví - však víte, že bez tréninku se výsledky nedostaví...


Myšlení v kategoriích aneb Paměť jakožto síto?

Už vás někdy napadlo, že vaše paměť je jako jakési s í to?* Na této metafoře je fascinující to, že vynikajícím způsobem popisuje některá neurofyziolo-gická fakta. Síto se ovšem, jak ještě uvidíte, může stát pozitivním faktorem.

Ale začneme malým pokusem, abyste se sami mohli přesvědčit — je to názornější než myšlenky druhých lidí. Proto byste měli začít aktivně spolupracovat ještě před další četbou: Jde o to, abyste roztřídili deset pojmů do tří (vědomostních) kategorií, a to tak, že hledáte vhodné nadřazené pojmy.

Můžete nákladní auto a vy-jíždku společně zařadit do jedné myšlenkové kategorie (napr. pohyb). Bylo by však z a k á z á n o použít nákladní auto jako dopravní prostředek pro vyjíždkv. Musíte tedy vytvořit tri kategorie, do nichž roztřídíte těchto deset pojmů.

* I tato pasáž se na několika místech překrývá s knihou Birkenbihl ALPHA-Buch (srov. příspě

vek Paměť jako síť?, str. 6 0 nn.), knihou doprovázející televizní pořad na kanálu Bayern III

(1998-1999) .

Myšlení v kategoriích 51

1. Nůž 2. Klobouk 3. Vyjíždka 4. Květák 5. Strom 6. Nákladní auto 7. Alkohol 8. Počítač 9. Zmrzlina

10. telefon

Udělejte si na tuto malou úlohu chvilku času, abyste pak mohli uvažovat s námi, až postoupíme o krok dál. Poznamenejte si prosím své tři kategorie (do nichž zahrnete, „zabalíte" všech deset pojmů):

Na krátkou dobu teď změníme téma a budeme se zabývat kvalitou vaší paměti. Většina lidí není s výkony své paměti spokojena. Vy také ne? Znáte starou americkou žertovnou otázku: Jak je možné, že se ryba ve vodě neutopí? Odpověď zní napoprvé možná legračně, ale je velice důležitá: Kvůli žebrám. Doslova: Ryba se neutopí, dokud jí fungují žábry. Stane-li se to (např. při nějaké chorobě), pak se ryba utopí!

Žábry tedy představují pro rybu důležitý prvek úspěšnosti: Protože má tento sofistikovaný filtrovací systém („síto"), kterým si přefiltruje, co je pro ni podstatné, je voda jejím Živlem. Říkáme sice přefiltruje, ale stejně dobře bychom mohli říci vefiltruje (nechá do sebe infiltrovať), protože ryba propouští „dovnitř" k sobě to, c o potřebuje, zatímco všechno ostatní zůstává venku. My lidé to děláme podobně. Dostalo se nám ovšem daleko komplexnějšího, inteligentnějšího, kreativnějšího mozku (a nežijeme už ve vodě).

Kolem nás proplouvají informace. M y j e potřebujeme, protože naše neurony (mozkové buňky) vyžadují neustálý proud podnětů. Proud informací j e tedy naším živlem.

Naučíme-li se budovat si v hlavě inteligentní filtrační systém, nebude ten příval informací, o němž se tolik mluví, jen naším živlem, životním prostředím, nýbrž i naším životním elixírem!

Přichází-li totiž zvnějšku příliš málo podnětů, pořizuje si mozek během několika minut podněty vlastní (halucinace jako důsledek odnětí podnětů), jak j iž prokázaly proslulé stimulačně deprivaění experimenty v padesátých letech minulého století.


N á š mozek potřebuje stálý informační tok (stejně jako ryba potřebuje vodu)!

NáŠ mozek j e neurofyziologicky predestinován (předurčen) k tomu, aby si poradil se stálým proudem informací za předpokladu, že j im nebudeme „uhýbat" a schovávat se před nimi. Právě to odlišuje člověka, který mozek jen má (a nosí ho prostě s sebou a nechává ho zapadat prachem), od toho, kdo ho používá a správně využívá a dbá tak o to, aby j e h o mozek svou úlohu (zpracování informací) plnil tak, jak to vyřešila příroda (tj. podle pracovních pravidel l idského mozku!).

Záplava informací není tedy pro nás rizikem, nýbrž velkou šanci!

To nás přivádí k otázce: Proč tolik lidí tuto šanci vnímá jako nebezpečí? Jsou pro to čtyři důvody:

1. Koho ve Škole a během studia naučili, že je zřejmě příliš „hloupý" na to, aby si poradil s informacemi, je těmito zkušenostmi (které ovšem neodpovídají pravidlům správného využívání mozku) tak zastrašen, že záplavu informací prostě zpočátku musí vnímat jako ohrožení. Bohudíky mohu říci spolu s Veronou Feldbusch: ,Jste na správném místě, zde váni bude p o m o ž e n o " ! (Jak v této knize, tak i v mé knížečce Der Birkenbihl Power-Tag najdete další kompletní cyklus cvičení na paměť, chcele-lí trénovat /ještě/ více.)

2 . K d o se jednou naučil přitloukat hřebíky, dokáže se naučit i práci s kladivem a majzlíkem. Podobně je tomu s duševními nástroji (tools): Čím lépe zvládnete techniky, které se vám nabízejí (např. v této knize), tím více Šancí růstu si vytvoříte. Jsou to šance, o nichž se nám zpočátku ani nesnilo, protože vždy vyplynou až z příštího vývojového skoku. Velmi intenzivně to prožívá ten, kdo opravdu a svědomitě začne využívat vlastní vědomostní síť ( srov. modul Paměť jako síť?, str. 4-1 nn.).

Myílenf v kategoriích 53

3. Mnoho lidí znečisťuje své filtrovací zařízení špatnými (a nebezpečnými!) televizními návyky ( r = = ^ > srov. modul T - Televizní návyky, str. 2 1 7 nn.).

4. Každý filtr funguje na základě určitého principu. U kuchyňského síta je to velikost otvoru, u informačního síta jde méně o otvory, zato spíše o duševní Šuplíky čili vědomostní kategorie. Připomíná vám to náš malý experiment? Kolik pojmů vás nyní spontánně napadne?

Účastníky mých seminářů zpravidla opět napadne (skoro) všech těch deset slov a všechny tři kategorie, a to ačkoliv se vůbec nepokoušeli si něco zapamatovat!

To je to, co jsem vám chtěla ukázat (pokud jste hráli se mnou): Nemůžete pochopit pojmy, pokud jste si je (podvědomě) „nenaš l i " na některém místě ve své vědomostní síti, protože přece rozumíme jen tomu, co už známe. Vědomé vnímání věcí, kterým rozumíme, vede k chápání, doslova tedy můžeme něco (např. O B R A Z , představu, význam) UCHOPIT. Nyní jsme se tedy informace „zmocni l i " , a proto j sme si ji také zapamatovali. To znamená:

Máte-li jasné vědomostní kategorie, resp. naučíte se jim, a tvoříte si je vědomě a kreativně [lat. creare = tvořit!}, musí vaše paměťové síto a u tomaticky správně filtrovat. Pak je uvědoměle vnímaná a „zařazená 0 informace zpravidla i informací naučenou, protože jste ji bud1 nalezli ve


své vědomostní síti, nebo jste jí pomocí vědomého procesu vnímání a myšlení do své vědomostní sítě uložili.

U mnoha informací, např. při rozhovoru se zákazníkem, při chatování na internetu nebo na konferenci to znamená:

Co je jednou vyslechnuto nebo přečteno, je i zapamatováno! Jinými slovy: Není nutno to opakovat!

Srovnejte si to se svými zkušenostmi se školním biflováním! Spatní žáci nebyli „hlupáci" , špatná byla metodika, na jejímž základě se tito nebožáci, oběti systému, měli učit! Když už je při procesu využívajícím správně mozek nutné opakování, je málo opakování inteligentního (kreativního!). Dále si musíme ujasnit, že uložení úplně nových informací trvá déle, protože teprve musí vznikat nové nervové dráhy, a proto je nenucený postup brain-friendly (je možno zapojit i bdělý intelekt), který si dopřává krátké pauzy, daleko účinnější než „ v ě č n é " opakování informací, které brain-friendly není (jako je biflování letopočtů a slovíček, popřípadě formulek, které jsme nepochopil i !) . Toto je jedna z technik, která využívá správně mozek: Jestliže se vytrénujete tak, že okamžitě přiřadíte všechny důležité informace (nebo ty, které se musíte naučit) k nějaké logické kategorii, získáváte čtyři výhody:

Výhoda č.1 : Okamžitě vždy víte, zda jste informaci pochopili!

Čemu nerozumíte, to nemůžete zařadit do žádné logické kategorie. Příklad: Do jaké myšlenkové kategorie byste zařadili MTRS, jestliže nemáte ani tušení, co to znamená?

Kategorie: Jazyk (Je to slovo?). Mohl by to být matematický výraz, chemický vzorec nebo něco takového.

Nota bene: Nemůžeme hodnotit neznámé kategorie. Chemik ví, že MTRS mu nic neříká, ale nechemikové to nevědí. Další otázka: Jestliže to je slovo, z kterého jazyka je? Odpověď: MTRS v arabštině znamená matrace. Nyní víte, odkud máme pojem a předmět. Ostatně původní význam toho slova je to, co je hozeno na zem k sezení; je spojeno s beduínskou tradicí: sedělo se na polštářích, ale spalo se velmi spartánsky. (Srovnejte pojem auto, který si okamžitě můžete zařadit, víte-li, co to je.)


Výhoda č. 2: Vnímate více věcí než dříve!

Hovořili jsme o tom už v předešlém modulu Paměť jako síť? srov. str. 41 nn.).

Výhoda č. 3: Zapamatujete si daleko více věcí než dříve!

Díky nenáročnému uvědomělému myšlenkovému procesu automatického přiřazení vnímaných informací k určité vědomostní kategorii si toho zapamatujete daleko více, než byste vůbec dříve věřili, protože nyní uvědoměle využíváte mechanismus síta ve svém mozku!

Výhoda č. 4: Zlepšíte svou inteligenci a kreativitu!

Zeptám-li se na semináři Co je to inteligence?, popisují mi ji posluchači často jako chytré myšlenkové procesy a vytváření nových spojů. V tomto smyslu vám má technika myšleni v kategoriích pomůže reagovat jak inteligentněji, tak i kreativněji, ba dokonce se vám otevře pole úplně nových souvislostí, získáte nový vhled do věcí ! A le toho je samozřejmě možno dosáhnout jen tehdy, začne-li se s tou technikou pracovat, není možné to jen teoreticky vysvětlit. (Je to trochu jako s j ízdou na kole nebo zamilováním; kdo to nezažil, nepochopí.)

Připadá-li vám ze začátku myšlení v kategoriích těžké, vězte, že myslíme stále v kategoriích, jen je to zpravidla neuvědomělé.

S neuvědomělými kategoriemi však příliš nepořídíte. Můžete využít právě vyjmenovaných výhod jen tehdy, znáte-li kategorie, z nichž vycházíte.


Dnes se však bohužel mnoho lidí ve Škole a během studia neučí samostatnému myšlení (k tomu patří např. cvičení myšlení v kategoriích). Kdo se vždy učil jen papouškovat a opakovat vše po učitelích, asi si zpočátku řekne, že myšlení v kategoriích musí být strašně těžké. A tak cvičení na začátku tohoto modulu některým účastníkům připadá velmi těžké, všichni se to pak ale rychle naučí. Proč? Protože nevědomky vždy myslíme v kategoriích, jen z toho nic nemáme. Musíme to tedy „ j e n " dělat vědomě.

Mimochodem, znáte tuhle historku: On stojí u okna bytu (ve třetím patře) a právě otvírá láhev vína... (Jestliže ji neznáte, čtěte):

O n : Podívej, tam jde ta žena, do které je tak zamilovaný Petr.

O n a : (žene se k oknu) Kde?! O n : Ted jde právě kolem pekařství, ta

s červenou šálou... O n a : Ale to je jeho žena, ty pitomče! O n : N o právě...

Podívejte se, máme v hlavě jednu kategorii, která popisuje vdané ženy. Pak máme ještě další kategorii pro ženy, které jsou milovány. A teď přichází otázka, jak m o c se obě ty kategorie překrývají, poněvadž jej ich průnik j sou právě milované manželky.


Mezitím ještě malý úkol

Vyprávějte historku několika lidem a dávejte dobrý pozor, jak budou reagovat. „Neumíte-l i" (nebo nechcete) vyprávět historky, požádejte tyto lidi, aby si ty řádky (ve vaší přítomnosti) přečetli sami, i pak můžete sledovat je j ich reakci! Nota bene: Čím je kdo udivenější, což se vyjadřuje náhlým (ostrým, krátkým) smíchem, tím menší je ten průnik (skoro vždycky je tomu tak!). Čím menší je průnik, tím větší je překvapení: to je ale podstatný prvek humoru.*

Vidíme tedy: Známe-li myšlení v kategoriích, dává nám to mnohem víc, než se účastníci semináře zprvu domnívají:

1. Myšlení v kategoriích nám ukazuje (logický) řád v naší vlastní vědomostní síti a

2. myšlení v kategoriích nám může ukázat řád ve vědomostní síti našich bližních; pomáhá nám tedy ji lépe poznat.

Jinak řečeno:

Myšlení v kategoriích nám pomáhá „vidět do hlavy" nám samým i druhým lidem, protože způsobuje, že je myšlení transparentní!

Až se pocvič íme v přiřazování menších či větších seznamů slov do kategorií, popřípadě až se naučíme rychle a spontánně kreslit dort kategorií® ( srov. tréninkový modul T - Nakreslit si dort kategorií, str. 146 nn.), zjistíte, že neuvědomělé myšlení v kategoriích provádíte vědomě! Najednou budete získávat (např. v rozhovorech) informace navíc, na které byste dříve ani nepomysleli. Už v bibli stojí, že slova jejich prozradí je. Tak mohu např. vnímat, zda mi nějaký poradce dává radu z kategorie CHCI VYDĚLAT! , nebo z kategorie CO JE D O B R É P R O Z Á K A Z N Í K A .

Pokud by někdo o těchto dvou kategoriích neměl ani potuchy, nemohl by ani „na ně slyšet". A já „s lyš ím" a „ v i d í m " stovky informací navíc, pro které jako by lidé byli slepí a hluší. To je ostatně jedna z mých kvalit, která způsobuje, že si mě někteří moji zákazníci „najímají" na celé hodiny a předkládají mi nové nápady. Často z toho, co mi sdělují, vyposlechnu pod-prahové cíle a začnu o nich mluvit a může se stát, že tyto aspekty j sou významné pro zavádění nových produktů nebo pro velkou reklamní kampaň.

Srovnejte i kapitolku „Proč je vtip vtipný?" v mé knížce Kommunikationstraining (Kniha vy

šla Česky: Uměni komunikace, Bratislava 1999), str. 160 nn.


Z toho, co slyším a čtu, dokážu daleko více vytěžit než mnozí j iní lidé, popřípadě porozumím daleko lépe nějakému rozhlasovému nebo televiznímu vysílání. Ale to vy můžete také, protože:

Kdo je zvyklý vědomě si pohrávat (žonglovat) s duševními kategoriemi, ten vidí, postřehne, slyší a čte a zapamatuje si (ve smyslu paměti) prostě daleko více než ostatní!

Technika myšlení v (logických) kategoriích

Chcete-li něco zvlášť dobře pochopit (nebo si zapamatovat), přiřaďte nej-důležitější klíčové pojmy okamžitě k některé myšlenkové kategorii! To např. dělejte:

® při důležitých rozhovorech (na konferencích, mítincích, jednáních); ® při čtení pošty, článků, knih; © při poslechu rádia (přednášky, naučného pořadu); © při sledování televize (přičemž j sou pro trénování myšlení v kategoriích

zvlášť vhodné talk-shows a diskusní pořady).

Otestujte si, jak je pro vás (pořád ještě) těžké prakticky aplikovat to, co právě bylo řečeno. Je-li to pro vás těžké, neznamená to, že byste měli nedostatečnou inteligenci (což si lidé z mých seminářů až příliš rychle pomyslí), ale jen to, že potřebujete trénink. Jestliže jste ještě nikdy neháčkovali s tuniským háčkem, musíte se tomu teprve naučit. A uvědomování nevědomých, neustále probíhajících procesů může být stejně obtížné, jako když se máme naučit nějaké nové činnosti. Tak abyste věděli: Po počátečních obtížích a práci s několika grafy srov. modul Je libo grafy učení?, str. 68 nn.) to

zvládnete!

Některé tréninkové úkoly (jako zjišťování kategorie pro slova a pojmy, které si sami volíme) se mohou cvičit jakoby mimochodem. Pomyslete jen na čas, kdy váš duch má spoustu volné kapacity (např. při „stupidních" domácích pracích, sekání trávníku, odhazování sněhu, při pochůzkách). Samozřejmě můžeme takové činnosti provádět kdykoliv i zcela vědomě (jako meditační činnost), to je už na vás. Ale v době, kdy byste rádi svého ducha vytrhli ze zahálky (např. protože vaše auto stojí v dopravní zácpě) nebo při rutinních činnostech, které vás (dnes) nudí, můžete zkrátka trénovat.


Nemusí to tedy stát žádný čas navíc, máme-li si osvojit schopnost uvědomělého myslení v kategoriích.

Můžete svůj trénink začít těmito třemi kroky (přičemž vás během Času napadnou další příklady tréninku a další aplikace, zejména při práci s neobyčejně zajímavou třetí variantou):

1. Úkoly, při nichž se třídí řada pojmů do několika málo logických kategorií srov. Začátek tohoto příspěvku, str. 51 n.).

2. Veškeré úkoly mozkového joggingu, při nichž si máme hrát s kategoriemi ( srov. knihy o mozkovém joggingu podle LEHRLA, viz Seznam literatury), např.: Co (mysli se tu: jaká kategorie) spojuje následující prvky? Nebo: Který z následujících prvku se nehodí do výčtu? A podobné úlohy.

3 . Třetí variantu naleznete v tréninkovém modulu T - Nakreslit si dort kategorie ( s r o v . str. 146 nn.).


Učit se, ale co? Vědění, nebo chování?

Jednak se učíme V Ě D O M O S T I (co se dá vyčíst z knih = informace, data, fakta, teorie), jednak C H O V A N Í (a sice často beze slov, hned se k tomu vrátíme) - ( srov. k tomu i Je libo grafy učení?, str. 68 nn.). Pojem vědomosti se má v naší souvislosti vztahovat na všechno, co se může stát předmětem učení, tedy nějaká data, fakta, informace, které jsme umístili v paměti. K tomu patří i vizuální informace (jméno a obl ičej nového kontaktu nebo zákazníka). První druh učení (získávání vědomostí) nám často jde „přes hlavu" a může být při správném využití mozku dramaticky usnadněn, přičemž v optimálním případě poznávání vede ke znalosti (= vědomosti). Vedle tohoto druhu vědomostí se však také učíme v tom smyslu, že zvětšujeme naši schopnost, naši kompetenci, náš repertoár (způsobů chování). Jde tedy o to rozšířit naši schopnost a cesta, jak se tomu naučit, j e trénink! Z d e můžeme rozlišovat mezi spíše nevědomými či podvědomými tréninkovými postupy, které se vyznačují nějakou činností (pokusy, hry, imitování), a uvědomělým tréninkem (když se někdo např. rozhodne naučit se hrát golf, srov. modul T - Trénovat, ale jak?, str. 211 nn.).

Začněme spise podvědomými tréninkovými efekty, a sice u dorůstající generace: Děti ve věku od šesti do jedenácti let se učí především své kultuře. Toto období představuje fázi zrání (označovanou také jako Lernfen-ster), v níž se malý Papuánec p o m o c í každodenního nevědomého tréninku učí chovat tak jako velcí Papuánci, popřípadě malý Berlíňan jako velcí Ber-líňané (pokud bychom ovšem zavčas nepřevezli Papuánce do Berlína!).

Mnoho rodičů se mylné domnívá^jg se děti učí chovat „správně" jen proto, že je (oni, rodiče) vychovávali. To ale vůbec není pravda. Déti_ vy

t/řiť se, ale co? 61

chováyáživot, který kolem sebe pozorují! To, co se jim říká, je přitom méně důležité než chování, které kolem sebe vidí. Představte si matku, která svému dítěti pořád vykládá, že čtení a psaní je strašně důležité, a přitom se v té rodině kromě seznamu nákupů nic nepíše a kromě televizního programu nic nečte. Co dítě přesvědčí -to, co se mu říká, co vychází z našich úst, nebo chovám, které neustále trénuje prostřednictvím nevědomého napodobování? Bohužel se „nůžky" mezi tím, co vychází z úst dospělých, a je j ich chováním rozevírají a vede to k tomu, Že se dítě identifikuje s tím, co se říká (chce být přece takové!), ale přesto neuvědoměle jedná tak, jak jednají lidé okolo něj. To je geneticky vrozený učební program, který nám zajišťuje přežití a miliony let už se stará o to, aby se mladí (lidé, l idoopi) mohli přímo učit od starých.

Jestliže myslíte, že tomu tak je skoro u všech živočichů, mýlíte se. Profesorka Susan B L A K E M O R E dokazuje, že kromě několika druhů hmyzu,,, ptáků a l idoopů neexistují zvířata, která jsou schopna učit se napodobováním, neboť to vyžaduje obrovskou kapacitu mozku (inteligenci), kterou většina živočichů nemá.

Přesto j sme však schopni i učení cestou reci (a pravidel), a tak můžeme rozumět návodům, jak se chovat (např. receptům), a prakticky je aplikovat a získávat (teoretické) vědění. Posledně jmenované může být do té míry „abstraktní" (až abstruzní), že do něj proniknou pouze zasvěcení.

Přitom musíme vědět, že tváří v tvář určitému modelu má v případě pochybností vždy přednost praktický vzor., ten totiž v naší mysli představuje jakoby obraz, který dokáže naše chování řídit úspěšněji než tisíc slov. Učební proces se prostřednictvím slov může uskutečňovat jednodušeji, hladčeji a rychleji, jestliže slovo a obraz tvoří jednotu, jestliže se tedy navzájem podporují (tak jako slova v dobrém filmu posilují dojem ze scén). Jsou-li však slova v rozporu s tím, co konkrétně vidíme, vítězí i zde vždy o b raz! V modulu T — Televizní návyky (str. 2 1 7 nn.) hovoříme o tom, že naše vědomí je natolik zaujato autobusem před kamerou, že naprosto přeslechneme slova komentátora, protože v případě pochybností mají (pohyblivé) obrazy v mozku vždy přednost.

<52 Nebojte se myslet hlavou

Tak je tomu i při učebních procesech v běžném životě. Sice slyšíme, co lidé prohlašují, co vychází z je j ich úst, a učíme se z výroků, které často slyšíme, ve smyslu získávání vědomostí. Jestliže do nás „vstoupí", pak jako přání: takovými se chceme stát, takoví c h c e m e být (čestní, pilní, úspěšní atd.). Ale přesto se chováme tak, jak to u j iných vidíme!

Ještě jednou se vraťme k dítěti, kterému matka (v rodině, kde se v podstatě ani nečte, ani nepíše) neustále říká, jak důležité j e čtení a psaní. Toto dítě se naučí obojí: To, co slyšelo, se stane vědomostí o tom, že Čtení a psaní

je DOBRE. Lidé, kteří to dělají, jsou LEPŠÍ (např. inteligentnější, vzdělanější) NEŽ JINI. A S tímto věděním se tento člověk identifikuje, takže sám sebe bude poměřovat (posuzovat či odsuzovat) podle tohoto měřítka. To vede k vnitřnímu konfliktu, který bude permanentně udržovat vnější konflikt jeho mládí. Bude totiž velmi pravděpodobně (nesetká-li se s j iným výrazným vzorem) . . .

1. . . .celoživotně nerad číst a psát, ale (na základě své identifikace se svou „výchovou") . . .

2 . . . .celoživotně mít pocity viny, protože nerad čte/píše. A bude . . . 3. ...s největší pravděpodobností svým dětem říkat to, co se říkalo jemu,

aniž by kdy pochopil diskrepanci mezi svým chováním a svými slovy.

Takové konflikty se často předávají z generace na generaci, dokud postižení neprohlédnou je j ich mechanismus. Kolik cenné energie se tímto způsobem vyplýtvá a nemůže být investováno do kreativně konstruktivní práce. . .

Shrnutí: Protože naše chování je v daleko větší míře, než j sme si dříve uvědomovali, určováno chováním našich bližních (našich vzorů!), znamená to, že č í m méně tyto vzory odpovídají našim identifikačním cílům, tím méně můžeme sami sebe „strpět" (mít rádi, akceptovat, respektovat), a tím více musíme „trpět" (role oběti, problémy sebehodnocení) ! Na druhé straně můžeme ostří problému i namířit opačným směrem: Jestliže prohlédneme souvislosti, můžeme mechanismus, který se za nimi skrývá, aktivně využít pro sebe (místo abychom pod ním trpěli). To je moderní smysl G O E T H O -V Y C H slov: „Pověz mi, s kým jdeš, a já ti povím, kdo jsi." Dovolím si z toho odvodit několik z á v ě r ů pro každodenní praxi, a přitom rozlišovat mezi učícím se a učícím:

Pro vyučující (učitele, rodiče, ale i vedoucí pracovníky):

Učit se, ale co? 63

1. A ť j e vám to milé, nebo ne, jste vždy v z o r e m . Naučte se poznávat/rozeznávat konflikty vyvolávané tím, co „falešně" říkáte (a zpravidla jste to „zdědi l i " od lidí, kteří kdy vyučovali vás).

2 . Mluvte s těmi, koho se konflikt týká (dětmi, žáky nebo spolupracovníky), o problému otevřeně. Jen tak je možné řešení konfliktu, kterým trpí zpravidla všichni. Osoby, které se učí, trpí, protože zdánlivě mnoho věcí dělají „špatně" a stále jsou kritizovány, a osoby, které vyučují, trpí tím, že mají potřebu mlít pantem za každou c e n u . . .

Pro učící se (tedy pro každého člověka!): 1. Až p o c h o p í t e , o j a k ý konfl ikt j d e , přestaňte o b v i ň o v a t : Týká se

to jak lidí, kteří ve vás konflikt vyvolali (např. vaši rodiče, učitelé nebo šéfové), sami totiž trpí (viz výše), tak i sebeobviňování. (To jsem ale b lbec ! atd.) . . .

2. Vyhledávejte si vzory, které vám poskytují přesně to. co se chcete naučit. Pamatujte: Různé nahrávky (např. audionahrávky u akustických modelů a výuky jazyků, videa/DVD u chování, které j e nutno vidět) jsou lepší než nic, ale živé modely jsou vždy lepší než „ p l o c h o s t " nahrávek.

Z d e budou v budoucnu fenomenální možnosti díky virtuální realitě, protože simulaci mozek de facto nerozezná od toho, co je „pravé" . Brzy bude práce se simulátorovými programy dostupná pro každého. První simulátory před několika desítkami let stály miliony, mezitím jsou už „ p l o c h é " PC-verze k dostání za nižší cenu, ale jsou už i hardwary, které umožňují „pravější" simulaci, např. pedály a volant (pro simulace závodních aut a letadel) nebo zvláštní sedadlo, které se „pohybuje", nebo „magie box" , zařízení, které produkuje vůně a zápachy. V budoucnosti tu budou dva trendy:

Za prvé razantné pokročí vývoj simulací doma, takže bude stále více lidí mít k dispozici stále více činností. (Je to tedy opravdová demokratizace toho, co UMÍME, poté co internet zavedl dramatickou demokratizaci toho, co VÍME.)

Za další bude existovat stále více simulačních „stanic" . Už j e nacházíme v zábavních centrech po celém světě, dnes jsou už v USA první simulační místa v shopping-centrech. Mohlo by už např. být představitelné, že si řidiči vždy na podzim „pro jedou" na simulátoru trénink jízdy v mlze, na sněhu a na ledu, aby se přechod k nej důležitějším změnám v reakcích a uvažování nemusel odehrávat až na silnici. Rovněž může trénink na si-


mulatom nabídnout potenciálně nebezpečné prvky, jako je střetnutí se zvířetem (srncem), přechod pro c h o d c e , značení před Školou aj., takže se část nehod odehraje na simulátoru. Virtuální realita dovolí projít určité děje zpomaleně, dovolí jakoby zrušit zemskou přitažlivost anebo se octnout v docela j iných velikostních poměrech.

Zpomalení: Můžete stát na kraji plaveckého bazénu a procházet si pohyby zpomaleně srov. T— Trénovat, ale jak?, str. 211 nn.), což však vyžaduje disciplínu, abychom pohyby, působící až nesnesitelně zdlouhavě, skutečně sledovali. Nebo začneme žonglovat šátky, protože ty padají k zemi pomaleji než míče . S virtuálním simulátorem můžeme jakoby plavat a přitom pociťovat tlak vody na pažích apod. Nebo žonglujeme s železnými kužely, jej ichž tíha se nemění, když je chytáme.. . Virtuální simulátory nám umožní virtuální vyzkoušení toho, co reálně (dosud) není možné. Astronauti v současné době hodně trénují pod vodou, v měsíčním virtuálním simulátoru však zažijí, že je každý z oněch proslulých „klokaních skoků" přenese o několik metrů dál, protože tak se bude pohybovat v relaci k člověku simulovaný měsíční svět (a takové programy už jsou ve vývoji).

Velikost: Možná jste viděli film (natočený podle románu Sci-fi od Isa-aka ASIMOVA), v němž se několik vědců zmenší na velikost bakterií a vydá se na fascinující cestu do nitra j ednoho člověka. (Chtějí tam odstranit krevní sraženinu a zachránit mu život). Tak našel mistrovský didakt ASI-MOV před několika desítkami let cestu, jak laikům zprostředkovat P Ř E D STAVU (čili něco, co je možno umístit před náš duševní zrak) o vnitřku těla! Virtuální svět tohoto „potrhlého" ASIMOVOVA románu přiblížil nano-technologii, která tehdy byla v zárodku, a rovněž předpověděl maličké „ p o m o c n í k y " , kteří putují po systému a zbavují jej rušivých faktorů. Dnes k tomu existují dvě praktické paralely: především roboti, kteří cestují po soustavách trubek a vedení (např. pro odpadní vody, chemikálie, radioaktivní látky), hlásí škody, resp. odstraňují je na místě, a za druhé nano-ro-boti, kteří totéž budou dělat v „systému trubek" našeho těla (krevním systému).

Stejným způsobem si dnes můžeme hrát s atomy a skládat je do molekul - to velmi působivě l íčí Howard R H E I N G O L D v knize Virtuelle Welten (Virtuální světy). Ukazuje, že učení v éře dobrých virtuálních systémů bude daleko snadnější: Představte si, že student pohybuje virtuálními barevnými, různě velkými a těžkými „ m í č i " a testuje, které se přitahují a které odpuzují. Přitom dnes už systém pracuje s protichůdnými informacemi, čili náš student pociťuje tlak při odpuzování, ale systém reaguje i na tlak, který on

Učit se, ale co? 65

vykonáva. Zatlačí-li prudce, budou se míče, které se navzájem odpuzují, podobně prudce „bránit"; zkusí-li to opatrně, ucítí jen lehký protitlak, atd.

Howard R H E I N G O L D líčí, jaký na něj tato simulace před lety udělala dojem. Přiznává především, že mu tehdy ještě celý ten povyk koleni virtuální reality připadal jako hloupost. Za druhé poukazuje na nesmírné možnosti, které se tu otvírají autonomnímu učení. Jestliže student stráví několik hodin v tomto virtuálním míčovém světě a těmito míčky (v razných barvách a velikostech) pohybuje a přitom se po několika hodinách nenásilným, způsobem naučí, které se dají navzájem spojovat a které ne (o přitom ani neví, že ty „míčky" zastupují atomy), pak má velký náskok před jiným studentem, který si to všechno musí nastudovat z tlustých učebnic! Oč rychleji ten, kdo se učí pomocí virtuální reality, pochopí vysoce komplexní souvislosti, protože se mu prezentují NÁZORNĚ! Jestliže se pak později dozví, že modré míčky znamenají vodík, oranžové dusík atd., získává náhle první OBRAZ, syntézu veškeré chemie.

Poukázali j sme srov. modul Paměť jako síť?, str. 41 nn.) na to, že je velmi snadné „zaháčkovat" či zavěsit další detailní vlákna do vědomostní sítě, kterou už máme (a prolo si máme pomáhat pomocnými vlákny / oslími můstky, jestliže k nové informaci ve své vědomostní síti ještě žádná vlákna nemáme). Ale představte si, že několik hodin v onom virtuálním míčkovém světě vytvoří prvních sto základních vláken k oblasti chemie - jen proto, Že to studenti zažili, cítili (uchopili/pochopili) a viděli!

Na základě toho řekl Howard L E V I N E * , že lidstvo vyvinulo tři směrodatné systémy učení (a chápání):

1. Indukce: VIDÍME jeden příklad a usuzujeme z něj na všechny. Vidíme, že někdo zemře po požití muchomůrky, a usoudíme, že všechny houby toho vzezření jsou jedovaté. (Někdy může ovšem z jednoho chybného úsudku vyplynout celá gigantická myšlenková konstrukce, která je postavena na písku.)

2. Dedukce: Stavíme krok za krokem celou řadu jednotlivých premis (hypotéz), z nichž můžeme vyvozovat určité závěry (formální logika). Tak VIDÍME věci, které (dosud) nemůžeme spatřit, na základě našich logických závěrů! Dedukce je už téměř součástí virtuálního světa. Tak předpokládali j iž staří Rekové, že se materie musí skládat z atomů, ačkoliv až dnes jsme schopni atomy VIDĚT!

* Howard LEVINE, bývalý programový manažer National Science Foundation, prohlásil: „Mys

lím, že se před námi rýsuje třetí revoluce ve vědeckých instrumentech myšlení."


3 . Vizuální dedukce: Počínaje naší fantazií (vrozenou virtuální realitou), přes simulace všeho druhu až k pravé virtuální realitě, jak nám ji umožňuje nová technologie, si můžeme představovat věci, které (dosud) neexistují, a tak vybavovat potřebné procesy chápání, které jsou nutné při učení.

V této souvislosti bych chtěla poznamenat, že info-tainment (nebo edu-tain-ment) úžasně zjednodušuje vytváření potřebných vnitřních obrazů pro učební proces, a právě proto je tak úspěšný! A proto laké proti těmto metodám brojí především ti lidé, kteří takového přístupu ke vzdělávání sami nejsou schopni. K němu totiž vedle velké vědomostní sítě (na „vyrábění" paralel, srovnání, metafor z nejrůznějších oblastí) patří i mnoho fantazie (= představivosti) a kreativity ( srov. Předmluva, str. 9 nn.).

A nyní se kruh uzavírá: Čím zábavněji (podle metod info-tainmentu) je vyučování postaveno, tím více se stírá hranice mezi Z N Á T (ve smyslu vědomostí) a UMET, tedy schopností, konkrétně něco dělat, resp. dělat lépe. Vidíme zde zdařilou syntézu knižního vědění (teorie), tedy toho, co předávají naše ústa, a modelů (vzorů), které můžeme napodobovat.

Jestliže se student např. při hře s míčky (atomy) bezděky naučí, které se k sobě hodí a které ne, a jestliže je mu později tatáž informace prezentována v knize, není tu pražádný konflikt mezi slovy a realitou. Tak se člověk učí nejrychleji, nejsnáze a nejúčinněji.

Když uvážíte, že se tyto nové cesty právě nyní rozvíjejí, poněvadž vědění lidstva dosahuje nového stupně komplexnosti, a když uvážíte, že virtuální cesta vede právě k lepší stravitelnosti komplexních souvislostí, musíte uznat, že je to skvělá věc, nemyslíte?

UčU se, ale co? 67

Je libo grafy učení? aneb Co se vlastně děje při učení?

Od té doby, co EBBINGHAUS na konci 19. století prováděl své proslulé učební experimenty, kreslíme křivky přijímání v ě d o m o s t í . Jak si takovou křivku představujete? Směr nahoru = více (vědomostí nebo schopností), zatímco čas probíhá doprava. Otázka zní:

Jak by mohla vypadat laková křivka přijímání vědomostí?

Zkuste (můžete klidně jen hádat!) křivku zakreslit.

Když profesor Hermann E B B I N G H A U S začal se svými dlouholetými systematickými pokusy s učením, zjistil, že lidé s rozdílnými předchozími vědomostmi dělají také rozdílné pokroky v učení. Proto přišel na nápad zajistit vědeckou měřitelnost učení a začal používat nesmyslné slabiky (např.flip — kut — duk). To by mělo zajistit, domníval se s naivitou profesionála, že pro všechny bude učební látka stejně těžká (anebo lehká).

Bohužel jeho studie obsahují (z dnešního pohledu) několik slabých míst. Američanům se opět povedlo něco nádherně výstižně vyjádřit: hindsight is 20:20 vision:* V retrospektivě všechno vidíme fenomenálně.


Respektujme tedy sto let nového výzkumu, který se od té doby udál:

1. Víme mezitím, že žádní dva lidé nemají shodný obsah paměti (ani jednovaječná dvojčata). Každý druh učební látky bude tedy narážet na rozdílné vědomostní sítě ( srov. Paměť jako sít?, str. 41 nn.) a tam se buď nesetká s žádnými vlákny, nebo se setká se slabými, silnými, nebo dokonce s mnoha silnými vlákny... V posledním případě informace určená k naučení „ n a č n e " třeba i velké množství dalších vláken v závislosti na tom, c o si ta osoba myslela (včera, před chvílí nebo právě teď). I my reagujeme velmi rozdílně na stejnou informaci v rozdílné době ( srov. modul Jak vnímáme opakování, str. 93 nn.), takže nemůžeme sami vzhledem k sobě být vždy identičtí před deseti lety, před rokem, měsícem, týdnem, dnem, hodinou nebo pozítří.

2 . Náš mozek je vynikajícím učebním orgánem. Protože má učení význam pro přežití, není tento orgán připraven na učení něčemu, c o nemá smysl (tohle kdyby věděli leckteří plánovači učebního procesu ve školství!). Nesmyslným věcem není možno dát takový výklad, který by byl pro náš organismus relevantní. To platí samozřejmě i pro informace předávané školou, které nechápeme, protože co není pochopeno, nemůže být ani uchopeno a uloženo ve vědomostní síti. Všechno, co pro nás je bez významu, je „ o d h o z e n o " do obrovského prostoru podvědomí. Odborníci se přou, zda je to tam uloženo až do konce života. Studie sice stále znovu ukazují, že se některé informace z hlubin podvědomí později, např. pod vlivem hypnózy, „vynoří". Ale za prvé se nikdy nevynoří všechny informace, za druhé j e mnoho z nich všelijak zkresleno a za třetí se vždy „vynořují" i pseudovzpomínky, které vzpomínkami vůbec nejsou.

Učíme se vlastně vědomě, nebo podvědomě?

Mezitím už víme další věc : oblast našeho bdělého vědomí je jakoby malinkatá ořechová skořápka v nesmírném oceánu podvědomí. Samozřejmě si tu můžeme vymyslet všelijaké další metafory, většina účastníků seminářů však především reaguje s velkým údivem až obavami na to, že to, co považují za svého ducha (= bdělé vědomí), by mělo být tak směšně malé. Jsou to

* Pozn. aut.: HINDSIGHT = doslova pohled zpátky, 2 0 : 2 0 (twenty-twenty) = schopnost vidění je

stanovena pro každé oko zvlášť, 20 je nejvySšf dosažitelný počet bodů. (Čeština zase jadrně'

říká, že „po bitvě je každý generálem".)

Je libo grafy učení? 69

však mylné obavy! Tento obraz vašeho ducha nijak neumenšuje, nýbrž naopak vám ukazuje nesmírnou rozlohu (oceán) všeho toho, co a čím také jste!

Někteří lidé takovým obrazům ze zásady nedůvěřují, chtějí čísla. Nuže, Tor N 0 R R E T R A N D E R S l íč í ve své fascinující knize Spure die Welt (Pociťuj svět), k jakým výsledkům vedla měření; píše o Číslech, přímo gigantických, která jsem sestavila do přehledu, který zachovává relaci mezi nimi. Ovšem že se jedná o průměrné hodnoty.

podle N 0 R R E T R A N D E R S E

Vnímání cestou rozdílných smyslových orgánů vede k rozdílným hodnotám (viz vpravo).

Smyslový orgán Oko Ucho Kůže Chuť Čich

bity/sek. 10 0 0 0 0 0 0

100 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0

1000 100 0 0 0

Přepočítala jsem tyto průměrné hodnoty tak, že můžeme říci: Na 1 5 milimetrů vědomí (skořápka) připadá 1 1 kilometrů podvědomí (oceán). N 0 R R E T R A N D E R S také ukazuje, že hlavním úkolem vědomí není (jak se l idé dříve domnívali) vnímání (registrování/ukládání) informací, ale naopak vytřídění téměř všeho! Z toho vyplývá, že nesmyslné slabiky musí vést k chybným křivkám přijímání vědomostí, protože budou vyřazeny. Přesto E B B I N G H A U S O V Y křivky po celá léta tvořily základnu pedagogického působení. Není divu, že většina učitelů dělá přesně tu chybu jako laici na semináři, když přemýšlejí o tom, jak „se d ě j e " učení — a tím se dostáváme ke křivce učení, kterou jste nakreslili podle str. 68 vy. Většina účastníků kreslí křivky, jej ichž linie probíhá více nebo méně směrem nahoru (vaše též?). To pak vypadá asi takto:

Výsledky více než 20 0 0 0 křivek zakreslených účastníky seminářů:

1 5 %


Je přitom nepodstatné, zda kreslíte „stoupání" strměji nebo méně strmě. Jen c c a 1 5 procent křivek obsahuje rovná místa (podle hesla, že někdy se člověku nedaří vůbec nic). Zbývajících 5 procent zakreslených křivek připadá na různé další možnosti (i na těch několik málo lidí, kteří V E D E T a UMĚT od sebe oddělují, což je správné a důležité, jak hned uvidíme).

Vědět není totéž co umět

První věc je , že musíme obě křivky od sebe oddělit, poněvadž křivka vědomostí se „ c h o v á " naprosto jinak než křivka pro jednám srov. í modul Učit se, ale co?, str. 61 nn.). Křivka vědomostí popisuje data, fakta, informace a zahrnuje vedle velké ěásti školských vědomostí veškeré vědomosti o souvislostech, důležitých vhledech do různých oblastí našeho života, teoriích o světě atd., tedy i vědomosti z knih (ale ne pouze j e ) . Také pojem „knižní vědomosti" se navzdory internetu a multimédiím ještě nějakou chvíli udrží, poněvadž popisuje, co se Člověk od počátků písma mohl naučit od druhých lidí, kteří nebyli přítomni. Zda je „ k n i h o u " hliněná destička, sbírka papyrů, svitek pergamenu nebo elektronická „kniha", je přitom nepodstatné. Rovněž nehraje roli, zda tato „ k n i h a " nabízí pohyblivé nebo nepohyblivé obrázky — v každém případě tu získáváme to, čemu říkáme V Z D Ě L A N Í , a s ice cestou „knižních vědomostí"!

Vývoj vědomostní křivky nám hodně řekne, je-li nám jasné, že každé z těch vláken působí jako magnet, atraktor na určitá hesla (témata) a přitahuje jakoby magickou silou nové informace ( : = = £ srov. modul Paměť jako síť?, str. 41 nn.). Proto vidí filatelista, který se dívá na novou známku, během půl vteřiny více nežli my za několik minut. Platí zde tedy, co praví lidová moudrost: Začátek je vždycky těžký! Musíme dodat: Ano, ale jen ten začátek! Můžeme také říci:

Čím více toho už víme, tím snadněji se učíme další věci.

Musíme ovšem doplnit:

Čím více toho už víme, tím snadněji se učíme další věcí. A sice k této ob

lasti vědění (k tomuto tématu)*

Proto jsou všechny křivky přijímání vědomostí vždy exponenciální: navázat první vlákna je strašně těžké, pak je to už jen trošku pracné, po

je libo grafy učení? 7 1

malu j e to docela únosné a pak jednou přijde chvíle, kdy to začne být zábava.

V mnoha předmětech ve škole většina žáků bohužel tento okamžik pravé radosti nikdy nezažila, proto si mylně myslí, že další učení musí zůstat namáhavé a otravné, tak jak to pro ně bylo na začátku křivky...

Jen u našich koníěků, zájmů nebo v oblastech, v nichž j sme získali velkou zběhlost, přesně víme, že se dnes za dvě hodiny naučíme daleko více (rychleji a snadněji!) než zpočátku za celé měsíce!

Exkurz: Může nám něco dát jeden den semináře?

Z d e narážíme najeden z nejméně pochopených „seminárních efektů": jednodenní seminář nemá účastníka dovést od nuly ke 100 procentům, to žádný seminář nedokáže. Na to potřebuje předběžnou nebo následnou péči nebo hned déle trvající kurz. Ale když si seminář lidi „přebírá" tam, kde už jsou, na určité úrovni, a odtamtud si je odvádí dál a ukáže j im určité souvislosti, které jsou pro ně nové, a pár rad, triků a grifů, jak se věci dají dělat lépe, p a k jediný takový den může člověku dát nesmírně mnoho.

Čím výše se už nalézá bod na vaší křivce učení k tématu semináře, tím větší z něj budete mít užitek.


Jestliže se tedy jednodenní seminář týká vašeho života, můžete si z něho „vzí t" daleko více. Jde-li o aspekty, které jsou takříkajíc žhavé, protože je prožíváte den co den (od rozvržení času, přes paměť až ke zdravé výživě,Jit-ness, investicím atd.), může mít takový seminář pro vás cenu zlata, ba i větší. Někteří by to rádi popřeli, přičemž kritikové v této oblasti čirou náhodou často sami nabízejí semináře několikadenní! Podobně některé psychoterapeuty velice rozruší, když někdo lidem ukazuje, jak si s určitým problémem mohou poradit bez terapeuta (autonomně a na vlastní odpovědnost). No, dobře.

Zpět ke křivce nabývání vědomostí

V každém případě musíme zdůraznit, že každá vědomostní křivka obsáhne vždy jedno téma, jednu oblast vědění, přičemž některé oblasti se mohou všelijak překrývat a máme pak výhodu „předběžných vědomostí". Několik příkladů:

Mluvíte-li anglicky a německy, máte spoustu předběžných znalostí (utajených!) pro holandštinu a všechny skandinávské jazyky. (S výjimkou finštiny: tento jazyk patří do tzv. ugrofinské jazykové větve, určitě vám

"tedy pomůže, budete-li se chtít učit maďarsky, pravděpodobně i v turečtině, možná dokonce i v japonštině, o tom se odborníci ještě dohadují.)

Mluvíte-li anglicky, úžasně rychle si poradíte s cizími slovy latinského původu, ačkoliv jste možná vůbec nevěděli, že je v angličtině latina, která vám nabízí vlákna ve vědomostní síti, která tam už má nachystána a vy na ně snadno můžete „zavěšovat" nová cizí slova.

Umíte-li anglicky číst, můžete si v krátké době udělat zkoušku ze základů latiny. Ovšem často latinu v angličtině vidíme až na druhý pohled, a to u odvozenin anglosaského kmene. Porovnejte si:

1. farmer, ale agriculture (agriculturaL atd.),

1. water, ale aqua... (s odvozeninami) nebo 3. sailor nebo seaman, ale nautic... (cosmonaut, astronaut, a nautical

seamile, aquanautics atd.).

Také proto doporučuji rodičům pořadí angličtina, a pak teprve latina. Za prvé získají žáci v angličtině lepší základy pro latinu a všechny románské jazyky! Za druhé světově rozšířený a živý jazyk (s nímž se člověk setkává denně!) děti víc baví než jazyk, kterým se mluví jen v patrně nejmenším


„státě" světa (ve Vatikánu) a jako univerzálně spojující lingua franca ho používají jeho vazalové na celém světě. Zkuste ovšem rychle najít v Keni katolického kněze, když se tam nemůžete domluvit!

Podobně j e tomu ve všech oblastech vědění: chemik se rychleji zorientuje v základech biologie než hráč na cello (ledaže by měl přírodní vědy jako své hoby). Ten, kdo často přihlížel při vaření (i kdyby to bylo jen v televizi), bude si v kurzu vaření počínat obratněji než někdo, koho celý život opečovávala maminka a kuchyň viděl zevnitř, jen když si Šel pro něco dobrého do ledničky. Osoba, která získala představu o zemědělství (i kdyby to bylo jen díky televizi, videu atd.), daleko rychleji p o c h o p í zemědělská témata (např. v rámci nějakého vzdělávání) než někdo, kdo si myslí, že mléko roste někde v supermarketu. Jestliže se vám zdá, že tohle je trochu přitažené za vlasy, zkuste se na původ mléka vyptat pěti- až sedmiletých městských dětí, jejichž rodiče znají všechna shopping centra, McDonaldy a diskotéky široko daleko. . .

Ale zpět k naší vědomostní křivce: Co znamená fakt, že všemu vědění se učíme tím snadněji, čím více ho už máme, jestliže tvrdíme, že si „ n i c " nepamatujeme? Může to znamenat trojí:

1. „Nič ím" myslíte převážně nové informace, k nimž ještě nemáte žádná vlákna. (Jinak byste trčeli někde v léčebně a sotva četli tyto řádky!)

2. Mnoho lidí si myslí, že jejich paměť je v podstatě dobrá, ale mají bohužel špatnou paměť na jména. Nota bene: Více od téhož se Člověk naučí snadno. Tady jste v začarovaného kruhu. Protože znáte příliš málo jmen, máte ve své vědomostní síti příliš málo vláken pro jména. A proto se vám jména učí tak špatně... !

3. Příliš mnoho lidí považuje paměť za něco, co pracuje jen s podstatnými jmény. Proto vždy upozorňuji na to, že vlastně bychom měli říkat, že paměťujeme, že totiž jde o činnost, o práci se slovesy. V našem kontextu (křivky přijímání vědomostí, vzpomínáte si?) musíme zdůraznit:

Paměť je způsob chování. Chování se může zlepšit pomoci tréninku.

Tak se dostáváme k druhé křivce!


Jiná křivka učení: Chování (trénink)

Jednání (chování, činnost), tomu se neučíme z knih, ale p o m o c í tréninku, a tréninkem se v tom také zdokonalujeme. Přitom jsou důležité především dva aspekty:

1. Učili jsme se a učíme se (po celý život) nesmírně mnoho cestou imitace (do značné míry nevědomé!) ( srov. modul Učit se, ale co?, str. 61 nn.). Na to zapomínají především lidé, kteří chtějí motivovat druhé. Šéf zakřičí na pracovníka, je rozčilený, až mu vystupují žíly na če le . Čemu chce asi pracovníka naučit, když křičí: Jak často vám mám opakovat, že se musíte k zákazníkům chovat příjemně! To, co si z toho pracovník odnese (Ten ale kecá, sám to neumí!), určitě není to, co šéf chtěl sdělit. Proto Američané výstižně říkají:

Tvé činy jsou tak hlasité, že neslyším, co říkáš.

2 . Má-li docházet k tělesným nebo duševním pohybům, musí probíhat neurofyziologické procesy, musí být vytvořeny takzvané preferované nervové dráhy („informační dálnice v mozku"!) . To však vyžaduje čas.

Proto je to špatně, nabízí-li se moderní vyučování jazyků pro dospělé pod heslem Za deset minut už budete plynně používat první slova. Miminko začíná od sedmého měsíce těhotenství reagovat na mateřský jazyk, ale teprve několik měsíců po narození se pokusí napodobit první hlásky! Proto platí: Čím je pro vás jazyk, který se chcete (nebo máte) naučit, novější, tím déle byste měli aktivně a pasivně poslouchat, než se pustíte do aktivního utváření hlásek. 0 to nám tu totiž jde: Křivka učení k UMET vypadá úplně jinak než k V E D E T !

Jde-li o to, jak dobře n ě c o umíme/umíme dělat (počítat, psát, číst, ( srov. modul Máte nějaký problém se čtením?, str. 82 nn.), platí jiná křivka učení. Tuto druhou cestu učení zkoumal George L E O N A R D a popsal ji skvěle v knize Der längere Atem — Die fänf Prinzipien far langfristi-gen Effolg im Leben (Delší dech — Pět zásad pro dlouhodobý úspěch v životě). Je to neobyčejně inspirující knížka (do které se každou chvíli znovu začtu), v níž jde o Zvládnutí všedního dne*. L E O N A R D byl dlouholetým učitelem a lektorem. Během druhé světové války trénoval piloty, později se

* Pozn. aul.: Ostatně jsem k této knížce vydala soubor dvou kazet Der längere Atem (Delší dech),

který mj. nabízí vynikající cvičení, která LEONARD vyvinul.


stal mistrem aíkido. Přišel na to, jak se rozvíjí křivka vedoucí k mistrovství. Představte si, že právě začínáme s novým učebním procesem:

Začíná základní linií (začínáme novou věc), jde chvilku „ r o v n ě " a potom přijde náhle skok vzhůru (skoro nás to vyleká, protože j sme přes noc dosáhli úrovně, která je překvapivá!).

Ale bezprostředně po těchto „výškách" se náš výkon poněkud sníží a stabilizuje se pak na rovném úseku, kterému se při čtení grafů říká plato, a teprve když j ím projdeme a stále při tom pokračujeme v tréninku, pak celý proces opět začne na dalším stupni našeho UMET. George L E O N A R D zdůrazňuje, Že můžeme cestou k mistrovství jít jen tehdy, dokázeme-li jednu věc:

Musíme se naučit mít plato(rovný úsek) rádi.

Nemůžete z plata spadnout dolů, jestliže pokračujete; jen kdybyste přestali, „spadnete" ! Toto plato je ohromně důležité. Jakmile jsme jednou pochopili, že po jistém prožitku úspěchu následuje malý regres a že potom přijde další plato, pak také pochopíme:

/ Každé plato je něco jako důkaz toho, že probíhá učení!

Není tomu tedy tak, jak j sme se dříve často domnívali, že se na tomto úseku „ n i c neděje". Naopak: Ve vašem mozku se zakládají nové nervové dráhy. Když jste začali s touto Činností, vytvořili jste první pěšinku; když jste pokračovali v tréninku, stala se z ní vyšlapaná cesta; z té se brzy stane silnice a z ní nakonec dálnice. V úseku plata se právě asfaltuje.

Možná se vám zalíbí tato metafora: Jste „ ř i d i č " a nacházíte se v dopravní zácpě, protože se právě „asfaltuje". Pokud byste se však jako „ ř i d i č " poku-


sil ze zácpy nějak vykličkovat, „asfaltováni"' najednou přestane! Jinými slovy: Jestliže nepokračujete ve cvičení, ukončíte plato.

Regres, návrat zpět, je bohužel daleko rychlejší (něco zničit je vždycky snadnější než vystavět), a tak se ze silnice stane cesta a pěšinku rychle zaroste plevel a vy jste si zas jednou dokázali, Že pro tuto činnost nemáte nadání („nemáte na to buňky", jste hloupí atd.).. . Škoda!

Tak tedy: V době, kdy se dálnice „asfaltuje", musíme činnost na ní za každou cenu udržet při životě dalším tréninkem. V této době postačí mírný, ale pravidelný trénink (např. deset minut denně)! Jde tu o to, aby se prorazila cesta pro fyziologické spoje mezi jednotlivými nervy, ale také mezi shluky nervů (to jsou ty kýžené nervové dráhy!).

Jestliže jsme pak p o m o c í tréninku jednoho dne získali určitý R E P E R T O Á R , pak už to vypadá snadněji. Pak cítíte nervové dráhy. Pak se jednotlivé impulzy „ší leným tempem" řítí po nové dálnici. A bude to tak, dokud budete o „dá ln ic i " svého myšlení pečovat. V modulu T - Trénovat, ale jak? naleznete konkrétní pokyny, jak dosáhnout optimálnosti tréninku (např. při hraní na nástroj, ve sportu) (str. 211 nn.).


Paradox ne-já

Za normálních okolností platí:

Jsme (v psychologickém smyslu) tím úspěšnější, čím jsme autentičtější.

Pokud je toto takzvané autentické (= skutečné) já silné (zdravé!) a my se cítíme dobře, je tomu skutečně tak. Lidé, kteří nacházejí a aktivují své nej-vlastnější vlohy*, dosahují s vynaložením menšího množství energie daleko lepších výsledků než jiní, kteří se cítí vnitřně rozervaní.

Jednoho účastníka mého semináře (1979 v USA) se jeho coach (trenér) zeptal, koho má (ve své disciplíně) jako svůj vzor; radil mu, aby přistupoval k nejbližšímu zápasu jako k divadelnímu představení a aby si p ř e d s t a v o val, že t o u o s o b o u je on sám. Během příprav na turnaj byl na mém semináři a hovořili jsme o tom, že lidé, kteří „ s e " našli (našli „svou cestu"), jsou autentičtí. Tím se dostal do konfliktu se strategickým návodem svého trenéra, který ovšem už během tréninkových zápasů vypadal velice slibně. Poradila j sem mu, aby v každém případě v té strategii pokračoval, ale po hře aby si vždy poznamenal své pocity. No, a abych tu dlouhou historku zkrátila:

1. Vyhrál turnaj, jak napsal jeden sportovní reportér, „s náměsíčnou jistotou". 2. Zjistil, že se vždy cítil tím lépe, čím více se mu dařilo zaujímat tuto po

zici „ jako b y " (jako by byl onou osobou)!

* V naší knize Meilensteinezum Erfolg (Milníky na cestě k úspěchu, Birkenbihl et al.) naleznete

v mé části podrobný návod, jak můžete najít svůj vrozený potenciál. Analýza vás stojí denně

jen několik minut (největší přípravnou část je možno absolvovat úplně mimochodem, např. při

sledování televize) a trvá několik týdnů.


Velice vyhroceně by se dalo říci:

Čím méně byl „sám sebou", tím lépe dokázal hrát. Bylo to skoro tak, jako by ho „lež" přiváděla k jakési vnitrní pravdě.

Nuže, vlastně známe tento paradox už dlouho. Pokaždé když mluvíme o tom, že někdo hrál nebo jednal nezištně*, říkáme vlastně, že „zapomněl sám na sebe".

Vyjadřuje to i výraz náměsíčná jistota, který j sem uvedla před chvílí. V knize Super Memory říkají autorky O S T R A N D E R a S C H R O E D E R (zvýraznění v textu pochází ode mne):

Představa být někým jiným je . . . znovuoživená strategie učení a paměti Navazuje na starou magickou představu, že si nasazujeme hlavu jiné osoby, ale také na buddhistickou praxi vytváření a svnitřňování mimořádné detailních obrazů guruä** v našich představách, kteří pak mají žít a působit v našem nitru. Ve Spojených státech aplikoval především Tím GALLWEY tento proces na sportovce, které vyzýval, aby si představovali, že jsou nějakou tenisovou hvězdou nebo mistrem světa v lyžování.

Doporučuji už po mnoho let GALLWEY O V U brilantní knihu Tennis — das

innere Spiel (Tenis - vnitřní hra), přičemž tenis můžete chápat reálně n e b o metaforicky. Jinými slovy:

Všechno, co děláte, se může zlepšit, jestliže se naučíte „ochromit" kritika v sobě, aby konečně mohlo hrát/jednat vaše „vlastní já".

To se kryje s výsledky výzkumu prof. H A R T L E Y E , který kritika v nás označuje jako navyklé já. V knize Super Memory autorek O S T R A N D E R a S C H R O E D E R čteme (zvýrazněno opět mnou):

Jak zjistil britský profesor dr. HARTLEY. je odpoutání se od navyklého já metodou, která umožňuje obejít zablokovaná místa. Když se pokoušel pracovat se školáky, kteří měli neustále špatné výsledky, napadla ho taktika, na kterou přišel v době, kdy sám choda do školy.

* Pozn. překl.: Doslovný překlad německého selbstvergessen (= nezištný) je ten, kdo na sebe za

pomíná.

** Pozn. aut.: Bohužel se u nás v rámci téměř už absurdní „honby na Šarlatány" mnoho věcí zby

tečně zavrhuje, a to i tisíciletá tradice učit se od mistrů; nyní se objevil staronový nápad, že je

možno sám sebe samostatně modelovat podle velkých vzorů/modelu. GURU je ostatně učitel,

který svým žákům pomáhá, aby objevovali sami sebe (tedy žádný učitel ve školském/školo

metském smyslu).

Paradox ne-já 79

Měl napsat slohovou práci, seděl a seděl nad prázdným papírem a nedokázal vymyslet žádný začátek. Nakonec začal myslet na známého rozhlasového moderátora, kterého velice obdivoval. Co ten by asi řekl? Najednou byla nerozhodnost ta tam a slova plynula jakoby sama od sebe.

I my v Evropě j sme kdysi věděli o těchto věcech, než je moderní pedagogika zavrhla jako „šarlatánství". Kam bychom přišli, kdyby se smělo pracovat s osvědčenými prostředky, když moderní věda nedokáže vysvětlit, p r o č fungují?! Ale přečteme si ještě poslední odstavec O S T R A N D E R a S C H R O E D E R :

HARTLEYprovedl se svými katastrofálně neúspěšnými žáky jednoduchý test srovnávání obrazů. „Představte si někoho, koho znáte a je velice chytrý a šikovný," řekl. „Představte si, že byste byli tou osobou. Chtěl bych, abyste test udělali tak, jak by ho udělala ta osoba." Výsledky otevřely dětem oči, protože dosáhly známek, které se mohly poměřovat se známkami nejlepŠích žáků. Představily si, že jsou chytré, a chytré byly. U některých dětí to bylo až nad jejich chápání. „To jsem ale nebyl já"

protestoval jeden chlapec. „To udělal ten Šikula X!"

Můžeme to pomoci vysvětlit ještě další myšlenkou: Mihaly CSIKSZENT-MIHALYI vytvořil velice chytrý pojem F L O W ® srov. modul FLOW®, str. 37 nn.), kterým chtěl vyjádřit stav, kdy máme pocit, že j sme součástí jakéhosi „proudění"; cítíme, jako by se otevřela stavidla, a ono nás to nese. Jednáme s podivuhodnou lehkosti, i naše myšlenky (asociace, nápady atd.) plynou nepřetržitě. A když se tento proud přeruší (přetrhne), je to důsledek našeho zablokování (např. kvůli nějaké úzkosti, nějakému sevření) nebo předem naprogramovaných zábran (,Já to nezvládnu!", „ M n ě se stejně nikdy nic nepodaří !"). Strategie, o níž zde mluvíme, nám pomůže dostat se do flow rychleji než „klasické metody" (autogenní trénink apod.). Ale teď můžete tuto strategii využít i pro sebe. Postupujte takto:

Krok 1: Identifikujte oblasti svého konání, do nichž vám pořád „mluví" váš vnitřní kritik.

Krok 2: Hledejte vzor, tedy osobu, která se už v této oblasti dokázala dostat do onoho „ p r o u d u " (FLOW®). Pozor: Tato osoba může být i „ f ikce" , tedy např. „ r o l e " z nějakého příběhu, románu, filmu nebo diva-


dělní hry. Ano, může to být dokonce úplně vymyšlená postava, jestliže si ji dokážete skutečně „reá lně" představit. Vašemu podvědomí je totiž sen nebo skutečnost šumafuk...

Krok 3: Nacvičujte ve svých představách, jak by tato osoba k té věci přistupovala (např. před usnutím).

Krok 4: Pokaždé kdy má dojít k této činnosti, postupujte jako děti,

o nichž j sem psala před chvílí (str. 80) . Krok 5: Radujte se z dosažených výsledků!

Paradox ne-já 81

Máte nějaký problém se čtením?

V tomto modulu jde o p r o b l é m y se Čtením. Je-li u vás podezření na le-gastenii, doporučuji brilantní „knihu k pos lechu" Legasthenie als Talent-signal (Legastenie, která signalizuje talent — není to nádherný titul?!) od Rona DAVISE. Trpěl legastenií značného stupně. Jeho kniha je objevná nejen pro ne-legasteniky, ale také ukazuje, jak najít cestu z pasti...!

Učit se číst?

Bohužel to zpravidla trvá nejméně d v ě až tři g e n e r a c e , než se nové poznatky (např. z výzkumu) prosadí v denní praxi! Tak dlouho ale naše děti Čekat nemohou! Nyní j sou tu průkopnické výsledky výzkumu, které nám osvětlují nejrůznější „vadné chování" při čtení, takže i dospělí mohou své čtení zlepšovat. Ale než si takové názory najdou cestu do školského systému, to trvá tuze dlouho. Ne že by mnoho učitelů a učitelek nezkoušelo všechno, co má naději na úspěch, ale skutečně progresivní učitelé narážejí na nepochopení systému i rodičů. Proto doporučuji všem zájemcům zejména čtyři videa (Lob des Fehlers) (Chvála chybování) od Reinharda KA-HLA (viz Seznam literatury), ta mohou rodičům i učitelům podstatně pomoci. Reforma musí přijít zdola!

Ale i když nemáte děti [myslím děti ve školním věku), mohli byste vy sami nebo jiné osoby v okruhu vaší rodiny nebo vašich přátel z tohoto modulu mít užitek.

82 Nebojte se myslet hlavou,

Co vám radím: Procházejte text jako na semináři, tj. obstarejte si papír na poznámky, ještě než budete číst dál, a proberte si i malá cvičení. Pouhé Čtení vám nepřinese nic! Chcete-li vyzrát na své vlastní předsudky, pomůže projít si malým procesem. Nota bene:

Poprvé je jen jednou! Potom si už nikdy ten text nebudete moci přečíst poprvé. A objevné zážitky, kterým se v literatuře říká „aha-zážitky", mohou přijít jen pn prvním procházení textu a jen když spolupracujete. Tak, už máte tužku?

Experiment: Psaní tajného písma Teď bych vás chtěla pozvat k napínavému cvičení. Na konci této kapitoly najdete předlohu tajného písma. Jde o to, abyste psali tímto tajným písmem nonstop tři minuty. Zda napíšete text víckrát, nebo s ním budete pracovat úplně pomalounku, je jen a jen na vás. Jediná věc, kterou prosím dodržte, je doba přesně tří minut. Udělejte to prosím hned.

Napište na papír své jméno a adresu. Čísla/číslice zůstanou normální, čárky a háčky napíšete prostě nad písmena tajného písma, např.:

^ V j ř D n « 5 H 25 i * -»l i

Vzpomínáte si na své úplně první týdny ve škole? Vzpomínáte si konkrétně na to, jak jste se učili číst a psát? Vzpomínáte na nácvik čtení (který trval mnohdy až do čtvrté třídy) spíše v dobrém, nebo ve zlém? Víte vůbec, že klasické pořadí čtení a pak psaní je z hlediska postupu využívajícího správně mozek chybné? Že zkrátka není brain-friendly? Jestliže vás tato otázka udivuje, čtěte prosím dál!

Máte néjaký problém se čtením? 83

Vlastně j e klasické pořadí čtení a pak psaní docela správné - pokud jsou děti dva a půl roku až tři roky staré! To byl ostatně věk, kdy se zpravidla děti „svobodných" Římanů (= vyšší třídy) začínaly učit číst. U šlechticů, se samozřejmě předpokládalo, že jsou geneticky „ l e p š í " díky své „ m o d r é " krvi. Mezitím ovšem víme o permanentním vzájemném působení genetiky a prostředí, jež M A T U R A N A a VARELA (in: Der Baum der Erkenntnis /Strom poznání/, srov. Seznam literatury) označují jako strukturální sdružování. Tedy: Kde geneticky prostě nic není, nemůže prostředí dosáhnout ničeho (snad kromě daleké budoucnosti, kdy technické nanoro-boty nebo genová terapie zařídí fyzikální kompenzaci vrozeného defektu. Ale :

Kde geneticky určitě něco je, může to prostředí b u d nechat ležet ladem (vyhladovět), nebo podněcovat a podporovat!

To např. velmi jasně vidíme při učení jazykům ( srov. tréninkový modul T - Učíme se jazyky, str. 197 nn.) a při tom, jak se učíme číst, resp. učíme někoho Číst: Postup od čtení ke psaní ve věku c c a dvou a půl až tří a půl let je správný, u dětí nad pět a půl až šest let už ale nikoli. Proč?

U dvou a půl až tří a půlletých dětí je mozek zaměřen zejména na rozeznávání tvarů. V určité fázi zrání (která se označuje také jako Lernfen-ster*) se děje učení toho aspektu, který je právě „ n a řadě", jakoby mimochodem. Proto malé děti začínají spontánně „ č í s t " , ovšem jen tehdy, jestliže j im jejich okolí dává šanci pochopit kombinaci zvuku a tvaru.

Jestliže dítě vyžaduje, a b y se mu jeden příběh četl mnohokrát za sebou, a smí se při hlasitém předčítání dívat na dostatečně velká písmena a „taky číst", začíná si brzy ukazovat v textu a samo „předčítat". Tak pochopí souvislost zvuku a obrazu samo od sebe! Jestliže se vsak dítěti místo předčítání pouštějí kazety anebo se mu jen vypráví, není dítěti tato vrozená schopnost vůbec k užitku, zůstane mu skryta.

Ve věku šesti let, kdy škola přejímá úkol seznámit dítě s jazykem psaným a spisovným, je tato cesta předznamenána ukazatelem ČÍST a teprve pak PSÁT, a dítě j e tedy nasměrováno na cestu, která u ž není optimální, protože okénko naší schopnosti rozeznávat tvary (podívat se a poznat!) se mezitím už uzavřelo! Nyní j d e o to, abyste si sami něco vyzkoušeli. Zkuste uvolněně a hravě zapsat několik písmen tajného písma. Zjistěte

* Pozn. překl.: Proces je rozfázován na jednotlivá „okénka".


prosím, kolik písmen tajného písma dokážete rekonstruovat během 90 vteřin.

Tajné písmo: Výsledek 1

Experiment: Čtení tajného písma

Jak dobře umíte číst tajné písmo? Nyní použijete abecedu oficiálně jako „taháka" a budete číst tajný text (na str. 91). Stane se to zvlášť napínavým, budete-li . . .

1. ...číst nahlas (polohlasem stačí), abyste mohli slyšet, c o vám jde dobře/Špatně. Nejste-li sami (nebo jste zrovna v kavárně a bez mobilního telefonu), mluvte subvolkálně (tvořte každé slovo uvědoměle rty a pohyby hrtanu, a mluvte „v duchu") .

2 . ...si své cvičení nahrávat, abyste pak (třeba i několikrát) vše mohli znovu slyšet.

Kdyby bylo normální pořadí (od čtení k psaní) výhodné, museli byste se nyní při tomto prvním čtecím cvičení už naučit několik písmen taj-

Máte nějaký problém se čtením? 85

ného písma. Můžete totiž číst tak dlouho, jak chcete (třeba celé hodiny!), má to ale být nejméně dvojnásobný čas (srov. psací úlohu ze str. 83) čili nejméně šest minut.

Jestliže si cvičení nahráváte , můžete se při předčítání plně soustředit na neustálé pokukování do tajné abecedy a poněkud namáhavé Čtení a výsledek si pak poslechnete v klidu (třeba i vícekrát). Může být také docela napínavé trénovat v příštích dnech a pak se na jedné straně skvěle pobavit při poslouchání, na druhé straně si uvědomit, že se čtení cvičením zlepšuje jen „ p o milimetrech". Je to stejně těžké, jako když se učíme cizí jazyk biflováním slovíček srov. modul T- Učíme se jazyky, str. 197 nn.). Takové postupy n e j s o u brain-friendly a zanechávají po sobě naprosto chybný dojem, že oběti, které je podstoupily, jsou hloupé a neschopné.

Jednou si jeden můj klient chtěl projít nácvik hlasitého čtení, když byl na cestách. Měl sice mobilní telefon, ale žádný magnetofon na nahrávání. Neváhal, namluvil cvičení na záznamník doma a potom si vše mohl poslechnout pomocí mobilního telefonu. I tak to j d e !

Čtete-li potichu, nemůžete se naučit tomu, kvůli čemu byl úkol koncipován. A to je škoda...

Nyní h n e d zachytíte druhý výsledek svého učení, a registrujte přitom prosím, že na rozdíl od předešlého není „mezi tím" žádný text ke Čtení. Smíte se hned podívat na to, co jste se učili.

Zjistěte opět, kolik písmen dokážete tentokrát tajným písmem napsat běh e m 9 0 v teř in .


Začněte teď prosím na str. 91 .

Tajné písmo: Výsledek 2

Vraťme se k té osudové okolnosti, že se školáci mají učit poznávat tvary (písmen) právě v období, kdy už odrostli zvláštní fázi ve svém vývoji, která umožňuje bez námahy uchovávat v paměti tvary! Mezi pátým a šestým rokem věku mozek uzavřel fázi fyziologického vývoje nezbytného pro holé přežití. Jedinec nyní najde cestu domů, umí rozlišovat přítele a nepřítele, zná nejnutnější věci (např. které rostliny, která zvířata jsou potravou) atd. (Nedivte se příliš a uvědomte si, že jsou tisíce a tisíce dětí ulice, které tohle všechno samy zvládnou ve věku přibližně šesti let...)

Od této doby (a po celý zbytek života!) musíme už postupovat jinak. Nyní musí vést cesta ve směru od psaní ke čtení.

Ale bohužel tohle učitelé ještě sotva vědí, proto se tatínkům a maminkám dětí, které mají problémy se čtením, pořád ještě radí, aby se dennodenně cvičily ve čtení (což je úplně špatně!).

I dospělí, kteří mají problémy se čtením, by měli pochopit, že nácvik čtení je nejnamáhavějŠí cestou, jak ke správnému čtení dojít.

Máte nejaký problém, se čtením? 87

To platí i pro cizí písma. Proto j sme právě experimentovali s tajným písmem (pokud jste aktivně spolupracovali). Uvažujte se mnou: Po celém světě studenti podstupují (často několikaletou!) trýzeň, aby se naučili číst různá písma (jako písmo arabské, hindské, čínské, azbuku atd.). Jen učitelky těsnopisu (učitelé se totiž v tomto oboru prakticky nevyskytují!) byly vždycky chytřejší: Těsnopis se učí psaním, nikoli čtením. Tak je to!

Jestliže jste podstoupili naše experimenty, mohli jste tuto zkušenost už udělat sami. Po pouhých třech minutách vymezených na psaní uměli účastníci mých seminářů psát už větší počet písmen písma, které j im předtím bylo naprosto cizí (např. arabština), číst je však uměli velice špatně.

Testovali jsme tuto skutečnost s tisícovkami pokusných osob a účastníků seminářů. Někteří směli jen číst (s katastrofálními výsledky), neklen jen psát (a nakonec zjišťovali, že se bezděky naučili číst).

I vy můžete experimentovat se svými přáteli, ale fakta jsou jasná: Psaní vede ke čtení (dokonce i kdyby člověk psal jen do vzduchu!), protože motorické průběhy pohybů jsou neuroanatomicky nutným základem pro pozdější poznávání tvarů!

Ale naše školy veškerému pohybování v podstatě zabraňují a u milionů žáků vznikají naprosto zbytečné problémy s učením ve všech možných předmětech. Kromě toho vyrůstají velice ohrožení mladí lidé, kteří např. při sebemenším zakymácení (na kolečkových bruslích, skatu nebo na kole) hned padají. Odborníci odhadují, že 30 až 40 procent takovýchto nehod jsou vlastně pády z nešikovnosti!*

Teď ale zpět k faktu, že p o m o c í psaní (a s tím spojených pohybových prvků) si zakládáme potřebné preferované nervové dráhy v mozku, které nám později dovolí poznávat tvary Čili Číst ( srov. Je libo grafy učení?, str. 68 nn.).

Číst pomocí psaní

To testoval dr. Jurgen REICHEN, geniálni ředitel a učitel působící nedaleko Basileje. V první třídě se tam všechny děti od prvního dne školy (!!) učí psát, nemají ale žádné úkoly z Čítanky, žádný nácvik ani trénink čtení, žádné čtení na doma apod. Ostatně říkám doslova, že děti se učí psát; nejsou učeny, učí se naprosto autonomně: Dr. R E I C H E N rozdá každému list,

* Pozn. překl.: Autorka si pohrává s podobností slov Unfatl (nehoda) a Umfall (pád, překocení),

resp. umfallen.


na němž je abeceda (velká i malá písmena) uspořádána do tvaru podkovy. Vedle psacích znaků vidí děti jednoduchý obrázek a také některé kombinace písmen (ei, eu nebo sch).*

Děti píšou už v prvních Školních týdnech krátké příběhy a používají při tom tuto obrázkovou abecedu jako tahák. Chce-li dítě např. napsat „In der S c h u l e . . . " (Ve škole), hledá „ i " (někdy si i polohlasně pro sebe říká „iiií"') a najde obrázek ježka (Igel) — má z tohoto úspěchu radost. Teď nakreslí písmeno (které mu říká právě tak málo jako vám před chvílí znaky tajného písma!) na papír a hledá „ n n n n " . . . Tento proces můžete sledovat na prvním (ze ětyř) videosnímků (Lob des Fehlers od Reinharda K A H L A , srov. Seznam literatury), a rozhodně to pro vás bude zážitek! Ostatně se pořad o Škole dr. REICHENA vysílal už v roce 1992 v televizi, mezitím se už připojila řada německých Škol.

Chtěla j sem svým (dospělým) účastníkům seminářů dát možnost, aby se sami přesvědčili, a tak j sem vymyslela tajné písmo. Poněvadž dámy a pánové už abecedu umějí, můžeme tajné znaky připojit na tato vlákna ve vědomostní síti ( srov. Paměť jako síť?, str. 41 nn.) ( A = ,B = [ až Z = ). Experimenty jednoznačně ukazují, že pokusné osoby, kterým jsem ponechala volnost, jak se je budou učit (podle hesla Otestujte si, jak dlouho vám bude trvat, než se naučíte číst toto písmo), se skoro všechny (křečovitě) pokoušely naučit číst pomocí čtení.

Přes 90 procent jich považovalo tento úkol za velmi obtížný, srovnatelný s učením cizího písma.

Mnoho se j ich domnívalo, že j sou „hloupí" , jen málo j ich nehledalo vinu u sebe. Ti uváděli, že na Školách/univerzitách se podobné úkoly zadávají na měsíce (nebo dokonce roky). Není prý tedy divu, že j im to jde tak pomalu.

Ostatním pokusným osobám j sem vysvětlila, že je to vlastně úkol z kreslení, a požádala j sem je, aby se učili písmo psát obkreslováním.

Za několik hodin (nejpozději druhý den) už chodily první faxy v tajném písmu... Jak jsem řekla, zkuste si to s a m ! ! * *

Nyní pojďme vyvodit praktické důsledky pro nás (naše děti, přátele atd.).

* Pozn. aut.: Vlastně má učitel jen své materiály - byla však už napsána vlastní kniha k teorii:

Hannah hat Kino im Kopf. Nakl. Otto Heinevetter, Hamburg.

** Rada zkušeného borce: Až budete faxovat dalším znalcům tajného písma, kteří se s někým dělí

o fax, ROZHODNĚ pište své j m é n o normálně; jinak z toho může býl nepříjemnost...

Máte nijaký problém se čtením? 89 •

Důsledky pro každodenní praxi

1. Učíme se Číst pomocí psaní! 2. Přitom musíme psát přesně to, co bychom rádi četli. Je-li to tis

kací písmo, musíte (nebo musí vaše děti) také psát tiskacím písmem. Na rozdíl od školy, kde se od třetí třídy většinou píše psacím písmem a pro-blémy se čtením tiskacího písma se řeší pomocí čtení tiskacího písma! To bohužel nemůže fungovat!

3. Kdo dostatečně cvičí psaní, tomu „dojde" čtení vlastně samo. Zeptejte se lidí, kteří se učili těsnopis, všichni vám to potvrdí!

4 . To platí i pro cizí jazyky! Tedy anglicky psát místo všech těch upachtených nácviků Čtení. Při psaní se nám mohou např. vtisknout (doslova vTISKnout) odchylné kombinace písmen (např. wh, th, oj, ing) cestou pohybového aparátu a tak mohou být založeny potřebné preferované nervové dráhy, abychom později tvary poznávali ( srov. modul Je libo grafy líčení?, str. 68 nn.).

5. A kdo nevěří, ať to zkusí! Vím, že metoda dr. R E I C H E N A naráží na předsudky, ale místo složitého dohadování se to přece může zkusit na vlastní kůži. Nejodmítavější jsou podle mých zkušeností ti, kdo ty dva malé experimenty z mého semináře nedělali!

Ale REICHENOVA metoda je na školách, kde ji používají, vel ice úspěšná. Po pěti týdnech umějí žáčci jakž takž psát, ne však ještě přečíst, co napsali. Samozřejmě dělají chyby, ale ty vymizí během času, protože se v psaném jazyce opakuje proces, který probíhal i v mluveném jazyce (a dosud probíhá). Možná si vzpomenete, jak rychle dítě, které se uěí mluvit, opouští chybné tvary (mrkev — kousek mrkeji), když dospělí sami mluví správně a dítě zbytečně neotravují opravováním (srov. má kniha Stichwort Schule - Trotz Schule lernen?). Ve druhé třídě už umějí všechny děti (které se psát naučily samy pomocí R E I C H E N O V Y metody) velmi pěkně Číst. Důležité je loto: Clení a psaní jsou (jako v normálním životě) pouze jedním aspektem „projektů", které děti provádějí s pocitem vlastní odpovědnosti (a rády!!). Mohu zde jen opakovat: Investujte do videa s titulem, který beru doslova, Vom Lob des Fehlers (0 chvále chybování) od Reinharda K A H L A , viz Seznam literatury! To se prostě musí vidět.. . (Jestliže se několik rodičů dá dohromady a podívají se na video společně, mohou kromě toho, že ušetří, diskutovat o svých dojmech a zkušenostech; udělejte si z toho klidně malý skupinový projekt.)


Ostatně tu průkopnické úspěchy R E I C H E N O V Ý C H dětí nejsou úplně osamoceny. Jsou totiž v n a p r o s t é m s o u l a d u se zkušenostmi Italky Marie MONTESSORI a s výsledky prof. Glenna D O M A N A (USA; obojí najdete v Seznamu literatury). Oba badatelé pracovali s postiženými dětmi a zjistili, že za pomoci „správných" opatření (a já tvrdím, že jde o to, čemu říkám brain-friendlyl) dokonce mohou těžce duševně postižené děti dosahovat lepších výsledků nežli starší normální děti. Oba to nepovažovali za důvod k chlubení (jak jsme užasně), ale ptali se:

Jak nepříznivé musí být normální vyučovací metody, jestliže duševně postižené děti mohou za pomoci našich metod o tolik lépe prospívat?

Tuto otázku si bohužel ještě se vší vážností nepoložila naše ministerstva školství, jinak by se tyto alternativní metody už dávno musely stát paradigmatem ěili vzorem pro „normální" školky a školy... Pak by mohlo být i pro nešlechtické děti „normální", že se ve třech letech naučí číst a ještě z toho budou mít radost. (S knihou prof. D O M A N A to může své dítě naučit každá matka!) Nuže:

Je-li dítěti více než pět let, vede psaní ke znalosti čtení (a to i u dospělých).

A to bych vám rodičům a vyučujícím nejraději osobně zapsala za o b ě uši!

Předloha tajného písma ke str. 83

Č í s l o v k y se nemění: 1, 2, 3. . .

Máte nejaký problém se čtením? 91

* Překlad Čtecího cvičení viz str. 286.


Jak vnímáme opakování

Kdy jste se naposledy zamysleli nad tím, do jaké míry způsob, jak vnímáte, mění vnímanou věc?

Při každém opakování platí, že opět „vytahujeme" informaci, poněvadž však dnes j sme někdo trochu jiný než včera, předevčírem, minulý týden nebo před deseti lety, nemůžeme „ t o " nikdy vnímat identicky (tedy přesně tak jako včera, před chvílí nebo tehdy kdysi).

Změnily se (nebo aspoň zčásti se změnily) nejen naše zájmy (preference, priority), ale i naše vědomá či nevědomá přání (motivy, cí le). Jinými slovy nejsme už tatáž osoba jako naposledy (předposledně atd.), když j sme tu informaci vnímali.

Tím se však mění i naše vlastní asociace, j imiž neustále „obohacuj e m e " všechno, co vnímáme. Proto tytéž věci (přednášku, článek, nahrávku, film, video, knihu atd.) v různé dny nutně různě vnímáme — nejde to jinak.

Experiment: Tento efekt si můžete snadno otestovat. Poslech

něte si nějaký nosič zvuku minimálně desetkrát, mezi jednotlivými poslechy má uplynout vždy nejméně 24 hodin (ještě lépe několik dní nebo týdnů). Poprvé, podruhé až potřetí uslyšíte pokaždé nové detaily. Počtvrté až pošesté (nebo posedmé) se většina lidí nudí.*

* Výjimky jsou vzácné; jestliže k nim patříte, přijměte kompliment!

Jak vnímáme opakování 93

Část II

Je to pocit nudy, způsobený povrchním (mělkým) posloucháním. Na rozdíl od toho existuje aktivní, přemýšlivé naslouchám (při němž se osobě, činnosti nebo myšlenkovému pochodu skutečně věnujeme). I když vám poslechy poněkolikáté připadají „ n u d n é " , pokračujte, protože po-osmé/podeváté (někdy teprve podesáté) najednou slyšíte opět úplně „nově". Vnímáte detaily, o kterých byste přísahali, že dosud nebyly slyšet. Proto také chci , abyste provedli experiment s nosičem zvuku, u něhož je jistota, že vám tam nikdo „nepropaŠoval" to, co se náhle (ve vašem vědomí) „vynořuje", když „tytéž informace" vnímáme už poixté. Část je nám nyní už natolik důvěrně známá, že nevyžaduje naši pozornost, a tak se náhle uvolňuje kapacita pro registrování dalších aspektů, které se náhle „vynoří" .

Jestliže se však v nás něco „vynoří" , musí to znamenat, Že to z určité hloubky vystoupilo na hladinu, že to tedy při prvních dosud mělkých (povrchnějších) pokusech o naslouchání ještě nemohlo být vnímáno.

Dělala j sem tento experiment před mnoha lety s přednáškou na audiokazetě, v níž i dnes pokaždé objevuji nové aspekty, když si ji i nadále pouštím každých šest až osm měsíců! Tento proces se samozřejmě nedá srovnávat nebo zaměňovat se stupidním, mechanickým opakováním (jako ve Škole), při němž ani postopatnácté nemůže „vystoupit na hladinu" nic nového, protože v hloubce prostě nic není.

Podobné je to při čtení textů, které hloubku mají. Samozřejmě je jen několik málo knih, které čteme vícekrát; já jsem některé četla už pětkrát -a velice se to vyplatilo!


Závěrem:

Jestliže narazím na opakování (přesné nebo poněkud odlišné) základní myšlenky u nějakého autora, je to pro mě často podnětem k tomu, abych myšlenky i n y n í registrovala n a p r o s t o u v ě d o m ě l e , místo abych při filtrováni (to už znáni) přehlédla (přeslechla) l e c c o s , co v tomto textu bylo pro mě ukryto. A ještě něco:

Čím důležitější se mi už tenkrát zdála některá myšlenka, tím napínavější je vždycky vidět/slyšet, co mi tato pasáž „říká" dnes.

Jak vnímáme opakování 95

T - Trénink s oslími můstky aneb Jak si pořídit pomocná vlákna

Co to ten oslí můstek vlastně j e ? Představte si úzký, hluboký příkop, který člověk snadno přeskočí; když však tou cestou jdete s naloženým oslem, který neumí přeskakovat příkopy, postavíte mu oslí můstekl Takový pomocný můstek je zpravidla jednoduchý; mohlo se stát, že ho poutník použil jen jednou. Říkává se hloupý osel, potřebuje můstek, toto je však velmi chytré zařízení.

Oslí můstky jsou účelné tehdy, když nemůžeme hned a okamžitě KONSTRUOVAT nové informace (kvalita K O N S T R U K C E totiž určuje kvalitu paměti, tj. pozdější R E K O N S T R U K C E ! ) . Jestliže se tedy pochopení „ n e d ě j e " automaticky, protože ještě scházejí potřebná vlákna ve vědomostní síti srov. Paměť jako síť?, str. 41 nn.), měli bychom na

vazovat pomocná vlákna (popřípadě oslí můstek pro rychlý přeskok překážky / rychlé překlenutí). Tento můstek si můžeme představit...

. . . jako most mezi oběma polovinami mozku nebo jako pomocné vlákno na navázání nové informace na vlákno, které už ve vědomostní síti j e . přestože se (věcně) nehodí. Oslí můs-

9ó Nebojte se myslet hlavou

tek tedy „upraví" informaci tak, aby byla pro mozek přijatelnější, „stravitelnější". Platí zde následující pravidla:

M o z k o v ý lenoch sice akceptuje oslí můstky, které se mu nabízejí, ale nikdy by ho nenapadlo, a b y sí v každodenní praxi také s á m nějaké „postavil".

Schopnost vytvářet si vlastní pomocná vlákna, na která zavěsíme novou informaci, si můžeme rychle osvojit!

Jakmile si na tento nový způsob myšlení zvykneme, bude nám záhadou, jak jsme se dříve bez oslích můstků mohli obejít!

Předvedu vám, jak j sme na seminářích přistupovali k výrazu corpus cal-Iosum* neboli „tuhé těleso". Označuje nervové pletivo mezi oběma hemisférami velkého mozku. Zamyslete se prosím nad tím, jak tento poznatek zapojit do souvislostí ve vaší vědomostní síti. Myslete zatím jen na sebe.

Zatímco oslí můstek pro obecné použití musí být postaven tak, aby pomáhal většině lidí v cílové skupině (např. většině dětí určitého věku ve formě nějaké říkanky), „soukromé" oslí můstky takovou podmínku splňovat nemusí. Váš můstek, vaše soukromé pomocné vlákno má zavěsit novou informaci jen do vaší vědomostní sítě, u pana Nováka odvedle fungovat nemusí. Proto si je vytvářejte výlučně pro své osobní použití!

Ze zvukového záznamu účastnice semináře:

Tak tedy corpus mi připomíná německé „Kórper", tedy „tělo". Nejde tu o tělo nebo těleso v obvyklém významu, ale o nervové pletivo, ale co se dá dělat... A calíosum... no ovšem, callous (angl. „tvrdý1"). Tvrdé tělo!

Vy jste možná uvažovali úplně jinak; třeba jste si vzpomněli na přítele, který se jmenuje Kalle, botanik si vzpomene na kalus nebo na kalinu, jeden účastník (z Berlína) zas na callgirl. A to už nemáme daleko k sexuálním asociacím. Na seminářích mnoho účastníků (účastnice už méně) tvrdí, že 90 procent je j ich (těch naprosto soukromých) oslích můstků nějak souvisí se sexem čili tématem, které je vždy až na prvním místě.

Čím více se učíme (a později i víme), tím snadněji dokážeme přijímat nové informace. To platí samozřejmě i o „stavění" oslích můstků, resp. „vymýšlení" pomocných vláken; to musí vždy být založeno na nějakém vědění, které už máme!

* Pozn. překl.: V naší lékařské terminologii se ovšem používá jen latinský výraz.

7*— Trénink s oslími můstky 97

Ještě jeden příklad: V arabštině j sem zpočátku měla příšerné problémy se třemi slovy, která j sem pořád zaměňovala: A M I R = PRINC (nebo vládce), A M I L = DĚLNÍK a A L I M = MOUDRÝ, mudrc. Jaké oslí můstky vás napadnou? Nejdříve se krátce zamyslete, než budete číst dál! A tady je to, co pomohlo mně:

Nesejde na tom, jak absurdně vám možná uvedené oslí můstky znějí. Hlavní věc je , že mně pomohly! Oslí můstky, které si sami postavíte, mají dvě výhody:

1. Můžete více vědomě uvažovat než při pouhém biflování. 2. Stavíte na vlastních vědomostech, které už máte!

Zvukové (fonetické) oslí můstky Obvykle si neuvědomujeme, jak zvuk a rytmus řeči silně ovlivňují naši schopnost zapamatovat si informaci:

Třikrát tři je devět, kdo bručí, je medvěd. Oslí můstky, které využívají rým, na nás působily už v období dětských říkanek. (Kolik jsme se j ich naučili ještě jako batolata...)

Oslími můstky byly vlastně i lidové pranostiky: Svatá Markyta hodila srp do žita. Svatá Anna, chladna zrána.

Často postačí, když oslí můstek napodobuje rytmus řeči nebo nabízí rým jen nedokonalý. Kdysi dávno se mi představil ředitel farmaceutické firmy

* Pozn. překl.: V bavorském dialektu „Máme již milion nezaměstnaných" (Eine Million Ar-

beitslose haben wir schon.) V Češtině by stačilo kratší vyjádření: A M I R - PRINC, AMIL -

DĚLNÍK. Nebo bychom si mohli „pohrát" s obecně známou značkou pudinkového prášku

A myl.


slovy: „ M é jméno je Schuback — Schuback jako Zwieback (suchar)." Nikdy j sem jeho jméno nezapomněla.

Někdy oslí můstek obsáhne jen jednu Část jména (nebo cizího slova nebo vzorce atd.}. Zbytek si na něj v duchu „zavěsíme'' asociací.

Některé oslí můstky používají určitý počet slabik, který mozek zvláště snadno přijímá. Budete-li někdy vědomě sledovat reklamní slogany v rozhlase nebo v televizi, ihned si toho všimnete. (A vzpomeňte si na účinek skandování!)

Dalším mechanismem, který přináší úspěch oslím můstkům, jealite-race: každé slovo věty začíná stejným písmenem (někdy se podaří, že i slabikou). A vzpomínáte si na pět T první pomoci (ticho, teplo, tekutiny, transport, tišení bolesti)? Uěinného vlivu aliterace se využívá i při autosugesci.

Oslí můstky se hodí i na lepší zvládnutí gramatických problémů.* Na nástrahy českého pravopisu už mnoho generací Školáků reagovalo obrázkem pejska na vozíčku (obojetné souhlásky be fe le me pes se veze).

K O N S T R U O V A N Í oslích můstků nebo pomocných vláken (na zavěšování nových informací do vědomostní sítě) odpovídá přirozené lidské hravosti a tvořivosti. Hlavně se nebojte začít a nenechte se odradit tím, že prvních několik pokusů může jít ztěžka. Kreativní asociace se nám při vymýšlení oslích můstků budou vybavovat tím ochotněji, čím častěji se do toho pustíme!

Z volných asociací ostatně žijí klasické kreativní techniky (jako brain--storming, metoda 6-5-3 atd.). S několika vědomostními abecedami® v hlavě můžete být nesmírně kreativní. Kromě toho to má velké výhody, když chcete/musíte spatra hovořit na nějaké téma. Z d e vám poslouží i zvláštní tréninková úloha z rétoriky ( srov. T - Rečnictví a zkoušky, str. 185 nn.). Hovořili j sme v této knize o třech možných cestách, jak KONSTRUOVAT oslí můstky / pomocná vlákna.

1. Vedomostní abecedy® (viz výše a ľ - Vnitřní archiv®, str. 118 nn.) 2. Myšlení v kategoriích® ( srov. Myšlení v kategoriích®, str. 51

nn. a ľ - Nakreslit si dort kategorii®, str. 146 nn.)

* Pozn. překl.: Autorka nabízí příklad složitějšího postupu u gramatického problému v němčině,

který někdy uvádí i rodilé mluvří do rozpaků (kdy použít als a kdy wie, obojí vyjadřuje srov

nání). Na několika stránkách rozvíjí historku motivovanou slovy, která se náhodně setkala ve

dvou paralelně postavených vědomostních abecedách: zvíře — Ameisenbär (mravenečník), po

volání — Aulomechamker, klíčové slovo — als. Čtenář nám snad odpustí, že ji v českém textu

nenajde.

T — trénink s oslími mastky 99

1. Poznamenejte si teď hned všechny oslí můstky, které vás spontánně napadnou. Vzpomeňte si, kdy jste se s nimi setkali (v dětství, v mládí, teprve nedávno?), a uvědomte si, jak se vám osvědčily.

2. Sbírejte po dobu čtyř týdnů všechny oslí můstky, které vám připadají užitečné. Ptejte se každého, koho můžete oslovit (sousedky, příjemné prodavačky, kolegy v práci), jaké oslí můstky ho napadají, a všechny odpovědi si poznamenávejte. Seznámíte se tak s nejznámějŠími oslími můstky (pomocnými vlákny), které obecně „ d o b ř e " fungují. Pokuste se zjistit, proč tomu tak je , a vezměte při tom v úvahu i výše uvedené charakteristiky (rým, rytmus atd.).

3. Tvořte si od této chvíle soustavně oslí můstky, nejdřív j en tak pro zábavu (asi jako luštění křížovek). Přijde chvíle, kdy zjistíte, že je tvoříte už skutečně dobře. Pak teprve uplatňujte tuto novou dovednost v běžných situacích, kdy opravdu potřebujete p o m o c : upravit si nějaké slovo nebo jméno tak, aby bylo lehce zapamatovatelné.

Důležité je využívat k tréninku každé možnosti: když si objednáváte knihu u svého knihkupce, hned trénujte, co by se dalo udělat s názvem (nebo jménem autora). Kdykoli se setkáte s nějakým „ s u c h ý m " pojmem, hned ho přeměňte tak, aby se dal zavěsit do vaší vědomostní sítě a mohl vám sloužit. Nota bene:

Nejsprávnějším využíváním vaší mozkové kapacity je, když převezmete kontrolu a stavíte si oslí můstky (pomocná vlákna), kdykoli chcete.

Uvidíte, že to brzy dokážete.


3. Tvorba obrazů — jedna z nej starších technik memorování ( = = = ^ > srov. T — Memowvact řetězce, str. 159 nn.), kdy přetváříme slova nebo části slov na obrazy (představy). U jména Herzmann se napr. zamyslíme nad tím, zda nám připomíná slovo H E R Z (srdce). Opravdu nám je připomíná? Nebo spíše H E R T Z ? A sami si odpovíme: „ A l e ne, Hertz přece souvisí s elektřinou.. . !" Hlavné abychom se to naučili dříve, než odešleme první dopis, a nepopletli oslovení („Milý pane Herzi..."). Brzy nám takové ujasňování půjde rychleji (a pohodlněji) než křečovité hláskování!

Jestliže se vám zdá, že to sami nezvládnete, nepotřebujete žádný nákladný seminář. Musíte si naplánovat několik „sezení " jako základní trénink, a na to potřebujete j e n o m sebe a... Podívejte se sami:

Hra s oslími můstky (Trénink ve skupinkách)

1. Utvořte malou skupinu lidí, kteří jsou ochotni nacvičovat KONSTRUOVANÍ oslích můstků, popřípadě pomocných vláken, pro jména. To je totiž nejobtížnější (jsou všelijaká „těžká" jména), a kdo to má za sebou (něco jako „základní vzdělání"!), ten později jistě snadno zvládne další druhy oslích můstků / pomocných vláken!

2. Vyberte na schůzku jen několik jmen (minimálně 7, maximálně 15). Najdete j ich spoustu v televizním programu. Pro cvičení je nepodstatné, vyberete-li jména charakteristických postav (HAMLET, Dr. JEKYLL, Dr. ŽIVAGO) nebo budete raději pracovat se jmény herců.

3. Všichni hráči si poznamenají stejná jména (možná by se j im také předem mohla rozdat fotokopie) a časový limit. Osvědčily se cca dvě minuty na jméno, tedy u sedmi jmen čtvrthodina, u deseti jmen 20 minut atd.

4 . Nyní se každý stáhne někam do ústraní a staví tolik vlastních oslích můstků / pomocných vláken, kolik mu časový limit dovolí. Přitom se pokoušíme ke každému jménu nejprve najít jedno řešení, ale ve skutečnosti se bude stavět několik oslích můstků / pomocných vláken k několika jménům a k j iným jen jeden nebo žádný, podle situace.

5. Opět se sejdete a sdělujete si výsledky svého snažení. Ten, kdo vede hru, vyvolá první (a pak další) jméno a po řadě každý nabízí plénu své výsledky. Důležité je , aby se neodbylo pět oslích můstků „jedním dechem", ale aby se každý zvlášť pečlivě promyslel, aby každý hráč mohl zjistit, jak se mu právě prezentovaný oslí můstek hodí jako pomocné vlákno do jeho vlastní vědomostní sítě. Potom teprve se obrátíte k dalšímu jménu a studujete další možné oslí můstky / pomocná vlákna...

Myslete prosím na to, že toto cvičení nemá pouze trénovat vaši schopnost „háčkovat" si vlastní pomocná vlákna na vaše vědomostní sítě, nýbrž také vaši schopnost u informace (a každé řešení prezentované vašimi spoluhráči

T — trénink s oslími můstky 101

platí jako informace) okamžitě zjišťovat, zda se hodí do vaší vědomostní sítě. Tato schopnost je důležitá, protože vám pomůže:

1. rychle a s jistotou poznat, jak dobře jste něěemu porozuměli (základ pro inteligentní kontrolní otázky v rozhovorech!);

2. rychle poznat, kdy si chcete „vyrobit" nový oslí můstek.

S trochou cvičení se naučíte (zpravidla naprosto nevědomě) na vyšší (meta)úrovni ještě něco: který druh informace by ze začátku mohl působit obtížně. Víte už přece, že žádná informace sama o sobě není těžká nebo lehká, ale že všechno, pro c o už máme v síti vlákna, lehce působí, a všechno ostatní nikoli. Přesto existují samozřejmě určité podobnosti mezi vědomostními sítěmi v různých (sub)kulturách. Tak reaguje většina fyziků na heslo relace spontánně jménem „Heisenberg", zatímco týmž l idem by heslo adipositas „ ř e k l o " stejně málo jako první pojem lékařům.

Jestliže tedy v nejširším smyslu slova vyučujete (nebo pracujete v poradenství, což bývá vlastně „předávání informací" čili přesně vzato „vyučování" zákazníků), pak je trénink zvlášť důležitý, abyste mohli:

1 . s v é m y š l e n k y od začátku „ p r i z d o b i ť ' n ě k o l i k a o s l í m i můstky a 2 . při p o c h y b o v a č n é m výrazu zákazníka o k a m ž i t ě přejít na dalš í

možnos t i , j a k navázat p o m o c n á v lákna d o j e h o v ě d o m o s t n í sítě.

V tom přesně spočívá velké umění, jak zprostředkovávat vědění: Druhého člověka si „vyzvednout" tam, kde právě stojí - tedy přizpůsobit se jeho vědomostní síti, místo abychom vyžadovali, že on musí znát tu naši.


Upravování nových informací (nové učební látky) pro náš mozek

V modulu Začínáme srov. str. 21 nn.) j sme si ujasňovali, že musíme přesně vzato vidět výkon naší paměti (vzpomínání) jako činnost (jednání!), přičemž veškeré činnosti j e možno zlepšovat tréninkem. Paměť tedy není vrozená. Ř e č i jako „ T o už j e u mě bohužel vrozené - mám modré oči a špatnou paměť" na mě vůbec neplatí.

Protože z paměti těžko můžeme vytvořit sloveso, jakkoli by se nám hodilo (měli bychom vlastně říkat paměťovat), hovořím raději o R E K O N STRUOVÁNÍ. Poněvadž však kvalita původní K O N S T R U K C E (uložení dat) určuje kvalitu pozdější R E K O N S T R U K C E (výkonu paměti), měli bychom začínat K O N S T R U K C Í : Čím lépe konstruujeme nová data, nové informace, tím pro nás v budoucnu bude snadnější tyto informace znovu vytvářet, resp. znovu konstruovat (= R E K O N S T R U K C E ) ! Vyjádřeno jinak:

Setba (původní ukládání) samozřejmě určuje, co budeme později sklízet. Lidé si však porad dokola stěžují na sklizeň (na výkon své paměti)!

Dále jsou však i v zemědělství „produkty", které se sklízejí po celý rok, jestliže se o ně řádně pečuje. Tak je tomu i s naší pamětí! 0 č e m tedy bude tato kapitola?

Jak dokážeme „přichystat" nové informace, abychom je co nejrychleji a co nejsnadněji dokázali zavěsit do naší vědomostní sítě?

Upravování nových informací \ 03

Vyjádřeno jinak:

Jak dokážeme ze své vlastní odpovědnosti upravit nové informace pro svůj mozek, jestliže nám byly nabídnuty v těžko stravitelné podobě? Jen budeme-li je umět Čistě KONSTRUOVAT, budeme je později stejně cistě umět REKONSTRUOVAT!

Už slyším, jak mnozí z vás zasténají při myšlence, že by ti, kdo se učí, měli přebírat odpovědnost; proti tomu právě já přece bojuji. Někteří zde skutečně vidí rozpor: Proč tak Často pranýřuji fakt, že mnoho vyučujících čili předavatelů vědomostí nepředkládá své informace tak, aby je mozek správným způsobem mohl převzít (srov. info-tainment, edu-trainment, str. 12 n.)?

Pomyslete na to, že kuchař dělá vídenský řízek, a ten řízek symbolizuje učební látku. Špatný kuchař dokáže zkazit i řízek z nejlepšího masa, středně dobrý kuchař vyprodukuje středně dobrý řízek, ale nejlepší kuchaři dokážou i středně dobrý kousek masa předložit v takové podobě, že se rozplývá na jazyku. Je to analogie:

Mistři v předávání vědomostí dokážou stejný materiál „upravit a pripraviť' pro váš mozek tak, že z toho máte požitek!

Je n a k o n e c j e d n o , jest l i b u d e m e říkat info-tainment ( resp . edu-trainment) n e b o správně používat mozek, efekt je stejný: I n f o r m a c e , kterou s e m á m e naučit , m á být chutně upravena.

Na druhé straně jde v tomto modulu o to, jak mají ti, kdo se učí , sami upravovat informace pro svůj mozek, když j im nebyly nabídnuty správným způsobem. Ve smyslu naší analogie: Jak mám při učení z nechutného vysušeného kousku masa dodatečně přece jen vykouzlit něco, co by mi stálo za to? Mluvím teď tedy o odpovědnosti toho, kdo se učí. Někteří l idé to považují za protimluv. Ale ty dvě myšlenky vůbec nemusí být v rozporu. Sice se nic nemění na mém názoru, že je povinnosti všech, kdo předávají vědomosti, aby své informace nabízeli tak, aby to byla nabídka férová, která má šanci na navázání do vědomostní sítě toho, kdo se učí. Ale vezměte prosím v úvahu tato fakta:

1. Jestliže pro informaci, kterou vnímáme, už m á m e ve vědomostní síti vlákna, nová informace j e jimi jakoby magicky přitahována a automaticky se tam zavěsí ( srov. Pamět jako sít?, str. 41 nn.), a tak je tedy nová informace „ l e h c e " stravitelná.

1 0 4 Nebojte se myslet hlavou

2. Jestliže naproti tomu v síti dosud nic k nové informaci nemáme, pak na nás zpočátku působí j ako „těžká" (suchá).

3. Při stavění oslích můstků ( srov. T - Trénink s oslími můstky, str. 9 6 nn.) rozlišujeme mezi všeobecnými pomocnými vlákny pro konkrétní cí lovou skupinu (která třeba učitel c h c e nabídnout třídě) a osobními oslími můstky pro soukromé potřeby, u nichž chceme navazovat pouze a výlučně na vlákna, která už máme ve své vlastní síti. Mů-žeme-li však navazovat na vlákna ve vlastní síti, informace, kterou se máme naučit, už není těžká, ale „ l e h k á " (viz bod 1).

4 . Z toho vyplývá, že aktivní pozorné přemýšlení o informaci znamená, že se jí jednak otevřeme, jednak také, že si z ní zapamatujeme tím více, č ím uvědoměleji tento proces ovlivníme!

5. Jestliže j sme schopni dobře až mistrovsky připravené informace s požitkem „pozřít4 ' (pomocí vědomého zavěšení do vlastni sítě), začne platit rovnice:

Pozorně a uvědoměle vnímáno a pochopeno = de facto zapamatováno!

6. Jestliže však dokážeme sami upravit informace tak, aby vyhovovaly našemu mozku (buď informace, které nám nabídl kuchař bří-dil, nebo ke kterým vhodný učební materiál pro začátečníky neexistuje), vlastně nás to O S V O B O Z U J E . Můžeme se učit nikoli pro všechny ty vyučující a poučující „profíky", ale j im navzdory. A to j e vysoké umění těch, kteří svůj mozek skutečně používají. Na rozdíl od těch, kteří mozek jen nosí v hlavě a pak říkají: „Látka je příliš suchá!" Nebo: „To je moc těžké!" Nebo: „Na to já jsem hloupej!" Škoda!

7 . Svou snahou upravit informaci pro přijetí naším mozkem konečně rušíme falešnou dělicí čáru mezi učením a vyučováním! V mnoha jazycích je pro oba procesy jen jedno slovo (v češtině je učit a zvratné učit se, ve spisovné němčině lehren a lernen, j sou však dialekty, kde se lernen používá v obojím významu). Koneckonců i nejlepší předa-vatelé/předkladatelé vědomostí nám mohou masíčko jen upravit (třeba i pokrájet na droboučko), ale sníst a strávit si ho už musíme sami! Každá myšlenková akce, s níž uvědoměle zavěšujeme informaci do své vědomostní sítě, totiž představuje vědomý proces autodidaktického vyučování (tedy vyučování sebe sama)!

Upravování nových informací 105

8. Už S E N E C A si uvědomoval tuto souvislost, když v j ednom dopise napsal: Homines cum docent discunt (= Lidé se učí tím, že učí.) .

9. Z toho (protože to „říkali už staří Římané") byla odvozena dvě úsloví:

a) Docendo discimus. (Učíce se učíme.) b) Docendo discitur. (Učí se učením.)

1 0 . Jestliže máte možnost si o informacích, které se máte naučit, povídat s dalšími osobami, ze začátku s nimi společně pracovat na oslích můstcích, resp. se navzájem vyučovat (čímž se věc naučíte v úplně nej kratší době), dělejte to. Takové učební skupiny mohou existovat i ve virtuální podobě a komunikují spolu po telefonu nebo internetem.. .

Následující příklady mají poskytnout jen náznaky toho, jak se dají informace upravit pro náš mozek! Samoukové musí vždy navazovat na svou vlastní vědomostní síť, na tři následující příklady (počítačový jazyk, medicína, právní věda) se tedy dívejte pouze jako na příklady; nechci, abyste se v nich obsahově „ztráceli". A berte prosím ohled na to, že písemné „náv o d y " vždy působí daleko komplikovaněji a obtížněji než aktivní činnost. Pomyslete jen na návod, jak najít „ těžkou" adresu (pro lidi, kteří ten dům musí hledat poprvé), nebo na to, jak je těžké se učit tanec podle knížky. Dívat se, postupovat společně, napodobovat (děti nám to ukazují každý den) je daleko snadnější. Nejsou to tedy v pravém smyslu slova návody, ale podněty k přemýšlení...

1 Oó Nebojte se myslet hlavou

Príklad 1: Počítačový jazyk

Představte si, že se chcete (nebo musíte) naučit počítačový jazyk a nemáte o něm ani ponětí (ve vaší vědomostní síti k tomu tedy není ani vlákenko!). Za běžných okolností byste museli někde začít a podle toho, jak by příručka správně nebo nesprávně využívala mozek, byste dělali více či méně nějaké pokroky.

Mohli byste samozřejmě jít i úplně j inou cestou a nejprve si postavit několik pomocných vláken (oslích můstků), s nimiž si později zavěsíte novou informaci do své vědomostní sítě ( r = ^ srov. Paměť jako síť?, str. 41 nn.).

Začněte s obsahem, tam najdete několik nejdůležitějšíeh slov (např. REM) tohoto nového jazyka. Pomozte tedy svému mozku, aby si zvykl na tyto nové pojmy. Hrajte si a tvořte slova, která jsou pro vás už známá (k nimž tedy už máte vlákna ve vědomostní síti). Nově utvořené pojmy o b sahují obrazy, které (jakožto pomocné vlákno) předběžně „přistěhují4 ' novou informaci na síť, např. pojem R E M by vám mohl připomínat REMuládu.

Řekněme, že jste si z R E M utvořili R E M U L Á D U , potom s tím spojte nějaký obraz (nějakou představu), č ím „absurdnější", tím lepší. Treba si představíte někoho, komu cákla R E M U L A D A do obl iče je . . .

Později se naučíte, Že R E M znamená R E M A R K (= poznámku). Tuto poznámku píšou lidé pro sebe a další lidi, ne pro počítač. Je tedy REM přesně vzato pokyn pro počítač, který říká: Teď se nedívej, to není pro tebe — a počítač si poslušně nebude všímat všeho, co bude po REM následovat (ani pravých počítačových pokynů). Je to tedy prima věc. Můžeme si tu poznamenat název programu, odkazy na copyright, možnosti update, komentáre atd.

Nežli se dostaneme k druhému příkladu (medicína), chtěla bych zdůraznit, že na tomto příkladu před-stavuji svůj pětifázový plán využíva-j íc í správně mozek, který můžete pře-nést na (téměř) každou učební látku! Proto byste si přiklad rozhodně měli pečlivě přečíst a především se nad ním zamyslet.

Nyní si spojíme tu myšlenku s R E M U L Á D O U (která té jisté osobě ještě stéká po ob l iče j i . . . ) . Představíme si třeba, že jak se diskrétně díváme stranou a celé věci vůbec nevěnujeme pozornost. . .

Upravování nových informací \ 07

Príklad 2: Mediána

Tento příklad je založen na volání SOS jednoho zákazníka, jehož manželka se chtěla nechat přeškolit na farmaceutickou referentku a dozvěděla se toto: Musí se základy nauěit sama (doma), protože první část firemního kurzu už zmeškala a druhá část (prohlubující) začne příští týden a po ní hned bude následovat třetí část (základy vlastní farmakologie). Představuji vám návod, který jsem pro tuto dámu vypracovala, pro případ, že byste chtěli studovat něco podobného, nebo jako příklad pro zvládnutí zvláště „ s u c h ý c h " informací.

Materiál: Lékařské knihy s barevnými ilustracemi a materiál pro kutily (např. polystyren, vlnitá lepenka, molitan, provázky). Nyní si projděte následující čtyři fáze:

Fáze 1: Start Začněte tím, že si informace v duchu rozčleníte, a to proto, abyste mnoho pojmů mohli rozdělovat do malého počtu kategorií ( r : : : = : : : : : í , srov. Také moduly Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn., a ľ - N a k r e s l i t si dorty kategorii®, str. 146 nn.), např. takto:

1. Kostra (systém kostí) 2. Cévy 3. Nervový systém

Možná chcete pracovat zvlášť svědomitě, a tak hned počítáte s dalšími de

taily, např.:

1. Kostra, svaly a šlachy (kosti a pohyb)

2. C é v y a orgány 3. Nervový systém atd.

Samozřejmě stále ještě některé aspekty scházejí (např. lymfatický systém),

ale u velkého penza k naučení spočívá nebezpečí právě v detailech! Nota

bene:

Je nutno nejprve vytvořit několik málo hlavních vláken a tento K O N STRUKT zavěsit do vaší vědomostní sítě, kterou už máte. To je první K O N S T R U K C E nového vědění.


Později už nám další „háčkování" detailních vláken do struktury připadá snadnější ( srov. „ V š e c h n o křivky nabývání vědomostí jsou vždy exponenciální", viz modul Je libo grafy učení?, str. 68 nn.).

Nyní si můžete vybírat z částí systému, místo abyste seděli na zadku a učili se nazpaměť nekonečné seznamy cizích jmen. Proto vám navrhuji: Naplánujte si sestavení tří maximálně jednoduchých systémů (v žádném případě se nepokoušejte všechny „vestavět" do jediného trojrozměrného modelu). Raději si každý systém (každou kategorii) založte zvlášť, např.:

1. Kostra z polystyrenu: Mohla by sestávat z polystyrénových „lišt", které ve správném vzájemném poměru nalepíte na podklad. Anebo, chcete-li ji mít pohyblivou, navrtejte dírky na oba konce každého kousku a spojujte je drátem.

2 . Cévy z plastových trubiček (červená a modrá!): Dají se snadno sehnat v různých velikostech (např. pro hlavní tepny a žíly relativně silné trubičky, tenčí pro středně velké cévy, ještě tenčí trubičky pro malé cévy a barevný drát pro kapiláry).

3. Nervy z provázků, šňůrek, kousků vlny a příze...

Projdete samozřejmě celkem pěti fázemi učení, přičemž každá z nich umožňuje tvořit, zesilovat a zajišťovat nová vlákna:

Fáze 1: Start (příprava) V prvním stadiu (viz str. 108 n.) naplánujte svůj model, tj. naplánujte, jak dvourozměrně znázornit informace. Při tom se (zatím jen povrchně) v tématu „zabydlíte".

Fáze 2: Myšlenkový model nebo modely V druhém stadiu si svůj model postavíte! (Už tím se tedy dostáváte hlouběji, než kam by vás dovedlo sebelepší biflování!)

Fáze 3: Odborné pojmy Ve třetím stadiu popíšete svůj model pomocí etiket. (Nyní prohloubíte prohloubené vědění z druhého stadia ještě jednou. To je inteligentní a kreativní Činnost!) Pozor: Nejde o to, zda rádi (nebo dokonce dobře) kutíte a sta-


víte, ani o to, co později se svým modelem provedete. (Můžete ho nakonec spálit, anebo pro něj vykopal hrobeček, jak je libo.)

Jde jen o to, abyste model stavěli naprosto uvědoměle!

Tak zakládáte ve svém mozku nezbytné preferované nervové dráhy a vytváříte pravé vědění (místo vědění, které se na vrčíme jen kvůli zkoušce). V této knize označujeme nervové dráhy v mozku téměř vždy jako (metaforická) „vlákna" v síti.

Zakládání nervových drah není záležitostí několika vteřin, čistě fyziolo-gícky to ani není možné. Proto byste neměli zbytečně spěchat.

Vaším záměrem je postavit základní model, tedy např. nejdůležitější kosti, tepny, žíly (bez kapilár) a pouze nejdůležitější nervy jakožto lešení. Vytvoříte tak kostru vědomostí ve své hlavě. A na ní si pak můžete dál háčkovat - jak se vám zachce. Detailní vlákna se už budou učit snadno, jen zakládání nových vláken je tím namáhavější, Čím méně respektujete svůj mozek.

Faxe 4: Inteligentní otázky Ve své knize The Power of Learning* Klas M E L L A N D E R navrhuje (na závěr jedné pasáže ke čtení) postup, který můžeme použít v téměř každé situaci při učení:

Přemýšlejte pět minut o různých konkrétních situacích, v nichž by nové vědění mohlo být užitečné.

Ptejte se např. na našem příkladu z medicíny, k Čemu příroda „vynalezla" všechny tyto části těla, které na svých třech modelech můžete vidět a dotýkat se j ich. Richard F E Y N M A N , jeden z nejbrilantnějších fyziků 20. století (a jeden z nejlepŠích učitelů fyziky vůbec!) , vypráví o svém dětství a o rozdílném způsobu, jak ho poučoval jeho tatínek (přirozený génius v tomto směru!) a jak poučovali své děti ostatní tatínkové. Ostatní děti uměly jména mnoha věcí, rostlin a zvířat, které viděly, odříkat a myslely si, že jsou

* Jedna z nejlepších knih, nejen k vlastnímu tématu, které je definováno v podtitulu {fostering

employee growth = podporovat růst našich spolupracovníku), nýbrž o tématu učení/učení se

vůbec.


„ l e p š í " než malý Richard, jehož tatínek mnoho těch názvů neznal. Zato však stimuloval F E Y N M A N O V O nadání pomocí inteligentních otázek (které jistě přispěly k jeho pozdější Nobelově ceně), např.*:

Vidíš toho ptáčka ? ... Můžeš znát jméno toho ptáčka třeba ve všech jazycích světa, ale když se je všechna naučíš, o tom ptáčkovi nebudeš vědět absolutně nic. Naučíš se jen něco o lidech na různých místech světa a o tom, jak ti lidé toho ptáčka pojmenovali.

Tak, a my se na ptáčka podíváme a uvidíme, co dělá — a to pro nás platí. (Tak jsem se už velmi brzy dozvěděl o rozdílu mezi „znát

jméno něčeho" a „něco o tom vědět", dodává FEYNMAN.)

F E Y N M A N senior nyní klade otázky, které se k ptáčkovi vztahují: „Podívej se, pořád si ozobává pírka, pročpak to ptáci asi dělají?" a na domněnky svého synáčka reaguje dalšími otázkami.

Tok se .učíme myslet! Tázáním - nikoli před žvýkanými odpověďmi, jak nám je často servíruje škola a zaměstnání.

K našemu projektu můžeme říci:

Učte se klást závažné otázky!

Všimněte si, že vám neříkám, že máte nalézat správné otázky, ale závažné! Přitom si můžete představovat, jak tatínek nebo maminka vedou s dítětem feynmanovský dialog:

Otázka: Co je to? (Ukázat, reálně nebo v duchu)

Odpověď: To je X Y Z . (Během poslední fáze učení jste už nalepili spoustu etiket.)

Otázka: Co to dělá? (Nebo otázka na účel nebo funkci.)

Odpověď: . . .

Citováno u MELLANDERA, mnou volně přeloženo.

Upravování nových informací 1 1 1

Všimli jste si? Chtěla j sem vám nepřímo ukázat, že j d e o otázky (ne o odpovědi), a tak j sem otázky vysadila větším písmem. Tyto otázky jsou závažnější než odpovědi, protože:

1. Vymýšlení inteligentních otázek je nesmírně důležitou částí vašeho učebního tréninku (a je jedno, co se právě chcete učit).

2. Pokud jde o obsah otázky, je pro vás v tu chvíli především důležité, zda znáte odpověď a zda věříte, že by vaší odpovědi mohlo porozumět i bystré desetileté dítě. Jestliže ano, pravděpodobně jste tento detail pochopili .

Ať už si takový dialog chcete „ j e n " promyslet, nebo si udělat analogra-fické poznámky ( srov. modul ANALOGRAFIE®, str. 26 nn.), nebo si celý dialog napsat - to záleží na vašem rozhodnutí (podle toho, c o raději děláte, a podle vaší momentální nálady!).

Fáze 5: Virtuální realita Klas M E L L A N D E R k svému návrhu dodává:

Tím, že takovýmto způsobem zapojujeme svou představivost, simulujeme budoucnost a mentálně takové situace předjímáme.

I já j sem už před několika desítkami let udělala tuto zkušenost (srov. i moduly Paradox ne-já, str. 78 nn. a T - Trénovat, ale jak?, str. 211 nn.). Dozvíte se tam další věci o tom, jakou SÍLU má představivost!

Přeneseno na náš příklad to znamená toto: Dobře se teď zamyslete nad svými třemi modely a představte si, jaké praktické činnosti chcete (vy osobně, ne nějací j iní l idé!) později s těmito vědomostmi vykonávat! Jakým způsobem budete později s těmito vědomostmi pracovat, např. jako lékař, jako ošetřovatel, jako pracovník ve farmaceutické firmě nebo jako vědec?

Tento příklad j sem už několikrát použila, j ednou také pro skupinu šéflékařů. Několik těch pánů (sorry, žádná dáma mezi nimi nebyla) si se mnou o přestávce u kafe povídalo o tom, že během celého studia měli před očima vždy jen nejbližší zkoušku, ale nikdy svou pozdější každodenní práci, a vůb e c už ne ubohé pacienty! V našem semináři šlo o to, že i lékaři by se měli naučit vidět své „ o b ě t i " jako „zákazníky", které nelze prostě zaparkovat v nočních košilích do průvanu na nějaké ponuré chodbě, kde musí Čekat na vyšetření, a tak zpověď pánů lékařů není pro nás velkým překvapením, to


pro ně byl nový úhel pohledu skutečným objevem.

Na začátku jsme si ujasnili, že je možno tento příklad přenést v podstatě na každou učební látku. Nuže, čím intenzivněji budete přemýšlet o možnostech takového přenosu (např. si k tomu budete klást inteligentní otázky!), tím v á m to bude jasnější.

Následuje ještě jeden konkrétní příklad (právnická terminologie) s několika všeobecnými podněty, jak rozproudit vlastní myšlení. Teď už přece také víte 0 mnoha asociacích, které ve vaší vlastní vědomostní síti j en čekají na to, až je zaktivujete.

Příklad 3: Základní právnické vědomosti

Chci ukázat na právnické terminologii, oč jde, protože se stále tvrdí, že je to jeden z nejhoršfch oborů, pokud jde o učení. Nuže, podívejme se, zda se 1 „ t o h l e " dá pro náš mozek vhodně upravit...

Fáze 1: Start (příprava) Začněte tím, že si informace v duchu rozčleníte, a to proto, abyste mnoho pojmů mohli rozdělovat do malého poctu kategorií (=:::=::=^ srov. Také moduly Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn., a T — Nakreslit si dorty kategorií®, str. 146 nn.), např. takto:

1. Trestní zákon (srov. s detektivkami)

2. Rodinné právo 3 . Daňové právo

Samozřejmě stále ještě některé aspekty scházejí (např. hospodářské právo), ale u velkého penza k naučení spočívá nebezpečí právě v detailech! Nota bene:

Je nutno nejprve vytvořit několik málo hlavních vláken a tento K O N S T R U K T zavěsit do vaší vědomostní sítě, kterou už máte. To je první K O N S T R U K C E nového vědění. Později už nám další „ h á č kování" detailních vláken do struktury připadá snadnější. U medicíny jsme hovořili o možnosti stavět modely; ty však mohou být i duchovní povahy.


U právnických pojmů můžete použít příklady jako paradigmata pro každou kategorii zákonů.

Chceme (podobně jako u medicíny) každou kategorii ve své hlavě založit zvlášť. Přitom j e třeba spojovat nové (věci k naučení) se známým, abychom pak mohli „zaháčkovat" nové informace na vlákna, která už máme ve své vědomostní síti. Pojďme teď tedy cestou pomocných vláken a oslích můstků (viz také modul T- Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.), zkusíme si pro každou kategorii zákonů vymyslet nějaké M Í S T O .

Musí to být geografická MÍSTA? Odpověď: Ne

Možná že patříte k těm, kteří nemají dobrý orientační smysl nebo prostorovou představivost, a proto se vám nápad s místy nezamlouvá. Dobrá. Máte třeba vztah ke květinám? K poštovním známkám? K hudebním nástrojům nebo ke zvířatům? Pozorujete něco takového?

Platí, že je nutno najít v hlavě vědomostní jednotky, které už tam jsou, a ty „obložiť' novými informacemi. Nebo: Jestliže ve své vědomostní sítí najdete vlákna, která tam už jsou, a tam navážete nové informace, bude to snadné. To je totiž postup, který správně využívá mozek.

Řekněme, že máte rádi zvířata (a znáte j e ) . Pak si vždy jeden zvířecí druh vyberte jako své metafyzické „místo" . Můžete např. první myšlenkovou kategorii (trestní právo) zavěsit na velkou opič í rodinu. Pak se k vám jakoby nastěhují příbuzní, přes úzce spřízněné členy rodiny, strýčka, tetičku atd. až po vzdálenější přátele rodiny (samozřejmě jsou u vás jen v d u c h u . . . ) . Chovají se podobně jako v nekonečných rodinných seriálech typu Dallas, děje se tedy všechno možné, od krádeže, přes únos a žhářství až po vraždu! Jen se to odehrává v našem opičím klanu, takže později vždycky víte: op ice = trestní právo (anebo obráceně: trestní právo = opice) . Pro j iné právní kategorie si zvolíte j iné zvířecí druhy a přiřadíte j im všechny možné detaily. Nebo máte rádi komiksy? Vyrobte si tedy „právnický komiks" ve své vědomostní síti (může být jen v duchu, ale také nakreslený), a to tak, že např. první myšlenkovou kategorii vtělíte do Supermana, druhou do Simpsono-vých a třetí třeba do šmoulů. . . Anebo si tímto způsobem pohrajte s Hvězdnými válkami.

N a š í fantazii se nekladou hranice! Jde o pomocná vlákna, s nimiž nové věci můžete navázat na naše stará vlákna. A co je na tom nejpěknějsí: Máte cestu, jíž se vaše učení ubírá, plně pod kontrolou, jste nezávislí (autonómni), pracujete na svou vlastní odpovědnost (což posiluje počít


vlasmi hodnoty) a respektujete zásady práce svého mozku. Pritom poznáte, a to už je Šlehačka na dortu, že vás to celé ještě navíc baví!

Vraťme se k našemu príkladu právnické terminologie. Projděme si ještě naše Čtyři fáze u č e n í , tedy už zmiňovanou fázi 1:

Fáze 1: Start (příprava) V prvním stadiu plánujete své modely, tj. plánujete, jak budete integrovat informace do své vědomostní sítě, např. geografická místa, zvířata atd. Při tom se (zatím jen povrchně) v tématu „zabydlíte".

Fáze 2: Myšlenkový model nebo modely V druhém stadiu stavíte své konkrétní (myšlenkové) modely! Jdete už tedy do větší hloubky, než kam by vás mohlo zavést sebelepší biflování!

Fúze 3: (Odborné) pojmy Ve třetím stadiu se starejte o odborné pojmy, které je v tomto oboru nezbytné znát. Jde zde o jazyk specialistů, cizí slova atd. (Nyní hlubší vědění z druhého stadia prohloubíte ještě jednou. To je inteligentní a kreativní činnost!) Ostatně můžete analogicky jako při „lepení etiket" u medicínského modelu (jak jsme si už ukázali) klidně na určité aspekty své učební látky (v této chvíli mluvíme o právnické terminologii) „nalepit" p o m y s l n é e t ikety . . .

Fáze 4: Inteligentní otázky Nyní máme klást inteligentní otázky, viz příklad MEDICÍNY.

Přemýšlejte o různých konkrétních situacích, v nichž by vaše nové vědomosti mohly být užitečné.

Ptejte se např., k čemu lidé všechny ty zákony „vynalezli", i když se vám leckterá o d p o v ě ď možná nebude líbit. Přesto musíte klást i takové otázky!

Otázka: Co je to za zákon? (Ukázat, reálně nebo v duchu.)


Odpověď: To je zákon o zkráceném pracovním úvazku, dříve nařizoval mzdu 300 euro, nyní 350 euro.

Otázka: K čemu je dobrý? (Nebo: Komu prospěje?) Odpověď: Má zajistit, ž e . . . (Zde reprodukujte oficiální záměr zákonodárce.) Otázka: Je to pravděpodobné? Odpověď: Ne, postaral se o to, že máme v Německu nejtvrdsí podmínky

pro zkráceny pracovní úvazek a pro takzvaný sinali business, což, jak už prokázalo několik odborníků, posiluje tři tendence: 1. Práci na černo, protože ta se teď ještě víc vyplatí! 2. Využívání sociální záchranné sítě, protože se z lidí vytrácí podnikavost... 3. Ztrátu mladých talentů, lidí, kteří pak v zahraničí (např. v USA) podnikají, někteří j sou fantasticky úspěšní, své enormně vysoké daně však bohužel platí také v cizině. No dobře.

Fáze 5: Virtuální realita Vzpomínáte si možná na myšlenku Klase M E L L A N D E R A : Tím, Že takovýmto způsobem zapojujeme svou představivost, simulujeme budoucnost a mentálně takové situace předjímáme.

Nyní si zkuste „malovat", c o všechno později s tímto věděním budete moci provádět ve skutečném životě. Je důležité pochopit, že virtuální předjímání R E Á L N É H O v naší fantazii později podstatně může přispět k jeho úspěšnosti (virtuální realita je tedy velmi pragmatická!). Vždycky mě děsí, jak za prvé budoucí profesionálové jako lékaři (jak j sem už uvedla), právníci atd. často nemají potuchy o tom, co mohou později všechno dělat se svým namáhavě vydobytým knižním věděním! Za druhé mě děsí, jak mnoho „zaměstnaných" lidí vůbec nechápe, čemu vlastně jejich činnost slouží. Proto si ani nevšimnou, když jejich počínání prospívá jen firmě, zákazníkovi však škodí. A kdo nepochopil, že zákazník nás platí, určuje naše platy/honoráře/gáže atd., tomu ani nedojde, jak dalece tohle není v pořádku.

A tak si pohodlně sedněte nebo lehněte, proběhněte se po lese nebo projděte po obýváku, hlavně se však učte nechávat si tyto představy probíhat hlavou. Nota bene:

j Kdo si nedokáže vymalovat budoucnost, je k ní odsouzen! Kdo si ji však ' už předem virtuálně prožívá, může ji utvářet!


Také se prosím zamyslete nad tím, eo nám vzkazuje Joel B A R K E R :

„Zbytek našeho života budeme muset prožít v budoucnosti, a tak bychoníf se jí měli intenzivněji věnovali"

Správně!

Příklad 4 až 10 000: Cokoli ze základů vzdělanosti

Zhotovování modelů může probíhat reálně, v duchu nebo ve formě myšlenkových modelů. Proto v podstatě neexistuje oblast, v níž byste si těch pět fází nemohli projít podobným způsobem.

Někdy však budete chtít pozměnit pořadí fází, to ukáže konkrétní případ, a vyplyne to zcela přirozeně. Někdy může být dokonce účelné vyzkoušet nejprve praktickou aplikaci, a teprve potom se učit názvy věcí, a také by to by lo zcela v intencích Feynmanových (tatínka i syna)!

Tak např. většina budoucích automechaniků už má větší část požadovaného vědění „v hlavě", ale ještě ne „formálně" (se správnými názvy), a chybí j im ještě důležité teoretické pozadí nebo spojení mezi izolovanými prvky vědění, s nimiž se zatím setkávali, a to spíše náhodně. Ale místo abyste z toho, co dříve bavilo, udělali nyní učební torturu, raději vždy využívejte všechno, co už máte v hlavě (přesněji v síti v hlavě!), a neustále a průběžně „nechávejte běžet" paralelně fáze 4 a 5, kdykoli děláte to, co se označuje jako „studování".


T - Vnitřní archiv Zlepšit si paměť, inteligenci & kreativitu

Vnitřní archiv® je součást mého seminárního konceptu Brain-Management 2000, u něhož jde o znatelné zvýšení výkonů v oblasti paměti, inteligence a kreativity. (Ostatně jsem techniku, kterou zde představím, poprvé zveřejnila v jedné přednášce (Dům umění, Mnichov, Výstava DA VINCI & BE-U Y S ) . * Začněme malým úkolem: Poznamenejte si všechno, co vás napadne k pojmu, který stojí na konci této věty, při tom pište nonstop, dokud vám nápady nedojdou (nejméně dvě minuty). Tento pojem je Kdo obstojí v budoucnosti:

* I tato kapitola se obe as překrývá s knihou Birkenbihl ALPHA-Buch.


Obrovské výhody techniky, kterou představuji v tomto modulu, vycházejí z mého pojmu obrazu z vědomostní sítě ( srov. str. 41 nn.). Výchozí základnou této techniky je známá hra země-město-reka. Faktem je, Že č ím častěji hrajeme, tím jsme lepší. Není divu, že kdo trénuje, zlepšuje automaticky svůj repertoár. Vašemu mozku je úplně jedno, zda tomu budete říkat hra nebo trénink. Pokud jste ještě nikdy nehráli země--město-řeka, seznámím vás rychle s pravidly: Zvolí se písmeno (jsou na to různé způsoby, vždy hraje roli náhoda) a pak si všichni hráči zaznamenávají, jaká města, země atd. je k tomu písmenu napadnou. Při tom se zpravidla píše na listy papíru, které jsou rozděleny na sloupečky země-město-řeka.

Nyní se však vůbec nemusíme shromažďovat ve skupině, chceme-li provádět cvičení. M ů ž e m e hrá t sami . Při tom můžeme procházet vodorovně řadou myšlených abecedních řad (např. země, města) a dívat se: Co „ l e ž í " na B nebo co nacházíme na A atd.

Nebo pracujeme „sv is le" a prostě si vymýšlíme soubory podle abecedy. Ty hodláme nazývat vědomostní abeceda®.

T- Vnitřní archiv® 1 1 9

Jak postupovat

1. Udělejte si vědomostních abeced® co nejvíce, je to vynikající trénink pro aktivní pronikání do vaší vědomostní sítě (důležité pro inteligentní a kreativní reakce!).

2. Seřaďte tyto (svislé) abecední soubory paralelně vedle sebe tak, že vytvoří matrici, srov. obr. na str. 127. Tato matrice odráží část vaší vědomostní sítě, a sice tu, kterou jste si už díky neustálému aktivnímu tréninku „osvětlili červeně". Tato Část zůstává stále aktivní a kdykoli je vám rychle a vědomě dostupná! „Zůstává Červená" ( srov. Paměť jako síť?, stn 41) , pokud si s těmito vlákny opakovaně „hrajete" (to je efekt hry země-město)...

Na základě paralelně uspořádané vědomostní abecedy® vznikne mřížka, kterou můžete pročítat doslova křížem krážem. Tato matrice nám umožňuje jak inteligentnější, tak i kreativnější (re)akce*.

Země-město-řeka... U hry země-město-řeka se vždy požadují a rozvíjejí určité vědomostní kategorie. Lidé, kteří ěasto hrají země-město, j sou sice podstatně lepší než ti, kteří si zahrají jednou za uherský rok, ale samozřejmě jen v těch kategoriích, které trvale procvičovali (zpravidla právě země, města, řeky). Je vám však jasné, že i hráči, kteří j sou zvyklí hrát často, se musí hodně namáhat, zavede-li se najednou kategorie, k níž mají ve vědomostní síti málo asociací. Představme si, že nějaký fyzik při hraní navrhne: „A teď přijde město-zvíře-kvantová fyzika." Nuže, u města mají všichni veteráni této hry ve své vědomostní síti spoustu vláken, u zvířete také nějaká, ale co s kvantovou fyzikou? Náš fyzik možná tápe ve městech a zná málo zvířat, ale kvantová fyzika... Jistě víte, na co myslím!

Otestujte se: Jaké asociace byste věděli při hře město-zvíře-

-kvantová fyzika u A, E , H a T ? Jestli se vám c h c e , napište si j e teď, než se pustíte do dalšího čtení. Ve škole si stěžujeme, že toho málo smíme samostatně dělat — a tak, milý čtenáři, teď opravdu smíš!

* Pozn. aut.: Vysvětlení naleznete na konci tohoto modulu, str. 129.


Samozřejmě náš specialista bude ke každému písmenu vědět mnoho dalších asociací, např. ke K dokáže vychrlit kvantovou logiku, kvantové pole, kvarky atd. Vidíte, jak asociace mohou přímo proudit ( srov. k tomu FLOW®, str. 37 nn.). Nota bene:

Je extrémně snadné rychle formulovat ve vědomostní síti myšlenky, jest-líže jsou odvozeny od hesel, za nimiž se skrývá nějaké naše vědění. /

T~ Vnitřní archiv® 1 2 1

Povolání A — automechanik B - barman C - celník D - detektiv E - elektrikář F — fotbalista 6 — gynekolog H — hodinář CH — chirurg I — inženýr J — jazykovědec K - kominík L — letuška M — malíř N — novinář O — ošetřovatel P - překladatel R - rybář S — spisovatel T — traktorista U — urolog V — vědec X - xylofonista y _ *

Jestliže jste nebo byli jste dobř í hráči země-město--řeka, je vám jistě jasné, že po chvíli už máte v hlavě několik vědomostních abeced® - a s ice k tématům, s nimiž se často hraje (a zdaleka to nemusí být jen země, města, řeky, jak j sme právě viděli)! A je vám jasné,

co takové vědomostní abecedy® způsobí (bleskurychlé a četné asociace,

\ kdykoli je jich potřeba). To znamená, že jste si

ke zvoleným tematickým okruhům vytrénovali fenomenální paměť! To je však základnou pro inteligenci

•a tvořivost. Nyní už víte dost, takže

vám mohu vyzradit techniku, I o kterou mi jde, když řeknu

vnitřní archiv®:

* Pozn. překl.: Překladatelka si neví rady, její děti se tím dobře baví a radí jí napsat „yachtař"

nebo „yasnovidec".


Tréninková úloha: Založte si větší počet vědomostních abeced®!

Příklad s fyzikem nám ukázal, co se všechno může stát, když máte k důležitým tématům vaší volby v hlavě vědomostní abecedy®. Každá vědomostní abeceda® totiž aktivuje určitý areál vaší vědomostní sítě

a „zabarví" ho, podobně jako to bylo u naší metafory s baterkou ( srov. Paměť jako síť?, str. 41) červeně.

Inventurni úloha Mějte na dosah nějaké hodiny se vteřinovkou a udělejte pokus: Kolik času potřebujete na vytvoření kompletní abecedy zvířat? (A jako antilopa, B jako buvol, C jako cibetka, D jako dromedár atd.)

Třeba se rádi přidají lidé kolem vás a vy později porovnáte jednak časy, jednak detailní výsledky. (Takové hry můžete zahájit po telefonu, možná si spoluhráči budou chtít faxovat nebo mailovat, můžete hrát s přáteli na dálku, ať už přes internet, nebo bez něj.)

Ostatně, jestliže začnete trénovat opravdu vážně, můžete si později tvořit vlastní vědomostní abecedy® a věnovat se tréninkovým úlohám s nimi spojeným i při j iných činnostech, např.:

T- Vnitřní archiv® 1 2 3

na procházce, při pochůzkách, když ležíte ve vaně, Až Potom si pozna-při čištění zeleniny, ; m e n e j t e , co jste si při Žehlení v klidu promysleli.

Hráli jste s námi při zhotovování zvířecí abecedy a napsali jste si své první asociace (třeba i s několika mezerami)? Pak není nutné, abyste donekonečna hryzali konec tužky a vymýšleli, jak tyto mezery vyplnit. Teď totiž přijde fáze gestace, jak ji popisuje výzkum kreativity. V této fázi se nechají věci několik hodin nebo dní prostě „uležet". Vaše podvědomí však mezitím nelení a v mezidobí (když jste v práci, něco hrajete, díváte se na televizi a tak podobně) vykonává větší část práce.

Znamená to, že si v myšlenkách (např. zatímco čekáte na stanovišti na taxi) pomalu procházíte abecedu, přičemž většina vašich prvních rychlých a okamžitých asociací vás pokaždé znovu napadne, neboť se zde jedná o často používaná vlákna ve vaší vědomostní síti. U mezer se však teď zastavujte a vždy se do sebe „zaposlouchejte", systematicky se učte ze své vědomostní sítě něco vydobýt. A to je právě smyslem této tréninkové úlohy!

U některých (bývá j ich málo) tvrdošíjně vzdorujících mezer se zeptejte druhých lidí. Podivíte se, jak Často tyto osoby něco napadne, protože ony se přece neplaví v tomtéž „korytě" myšlenkového stereotypu jako vy. Myslete na vyplňování křížovek. Někdo se třeba zeptá na rostlinu na „G" a někdo jiný zvolá gingko. Jestliže ten, kdo se tázal, je zvyklý místo gingko říkat ji-nan, s lovo gingko by ho patrně nenapadlo. Je zřejmě součástí j e h o pasivního vědění (to znamená, že ten pojem okamžitě pozná!), za normálních okolností mu však aktivně nepřijde na mysl.


Přesně to je důvod, proč j e vytváření vašich abecedních seznamů tak hodnotné: trénujete neustále rychlé a uvědomělé sáhnutí do svého vědění (vašich vláken v síti) a toto sahání souvisí s ob-SAHEM - j e klíčem ke zvýšení vaší inteligence a kreativity. Stane-li se, že ani vaši přátelé nebudou mít k určitému pojmu žádné asociace, můžete si samozřejmě vždycky ještě zalistovat ve slovníku (jestliže nevlastníte velké slovníky a lexikony, ohromně vám pomůže internet) a tak vyplnit ve své nové vědomostní abecedě® tvrdošíjně vzdorující mezery.

Kdybyste přesto měli problémy, rozhodně se nebojte kreativně za-švindlovat! Z d e jsou dva příklady:

1. V mé zvířecí abecedě stojí u „ X " eXtinct čili dinosaurus (extinct = vyhynulý).

2. V mé VAN G O G H O V S K É abecedě stojí u „ X " pojem ušní lalůČek. Proč to? V angličtině má „ X " často význam „stříhat, vystřihovat" (asi proto, že nůžky připomínají pohyblivé „ X " ) ; z práce u počítače možná znáte pokyn vyjmout, někdy i se symbolem nůžek, který se často spouští p o m o c í klávesy „ X " . No a protože si VAN G O G H uřízl ušní lalůček (ne ucho, jak se často říká!)*, mohla j sem si takto vel ice pěkně, třebaže trochu krkolomně, „obsadi t " své X.

Pro každou vědomostní abecedu®, kterou si sestavíte, tedy platí, že buď najdete za každé písmeno n ě c o , c o (aspoň přibližně) funguje, nebo necháte v seznamu volné místo, když už se opravdu nedá nic dělat. Právě písmena „ Q " , „ X " a „ Y " skýtají velmi málo možností (což ovšem může právě aktivovat vaši tvořivost). Jestliže si s p o m o c í několika vědomostních abeced® vybudujete svůj vlastní vnitřní archiv®, budete z toho mít trojí užitek:

1. Kdykoli si budete sestavovat abecední seznam (až ho budete ovládat nazpaměť a odříkáte ho odpředu i odzadu atd.), budete trénovat i aktivní sáhnutí do své vědomostní sítě!

2. Po sestavení abecedy vždy bude ve vaší vědomostní síti větší „zastavěná plocha", větší areál, který jste pří tréninku „červeně nasvítili", a který je tedy od této chvíle ve vašem permanentním dosahu! (Tak se napí.jinan u našeho přítele, který dříve říkal jen „gingko", přestěhoval mezitím z pasivního vědění do aktivního!) Můžeme si to představit tak, že „v lákno" jinan. u něho leželo poněkud hlouběji, ale po-

* Domníváme se dnes, že trpěl silným tinnitem (šuměním či pískáním v uších).

T - Vnitřní archiv® ] 25

Jinými slovy: Zjistili j sme přece, že křivky uěení ve smyslu nabývání vědomostí exponenciálně rostou srov. Je libo grafy učení?, str. 68 nn.). Tak j e tomu i zde: Znovu proděláváte exponenciální růst — ale tentokrát se vztahuje na vědomostní areály, které dramaticky narůstají s každou další vědomostní abecedou®! Tento proces zaěíná s pouhými dvěma vědomostními abecedami® postavenými vedle sebe. Ale s každou další vědomostní abecedou® roste poěet vašich možných nápadů (asociací), neboť každý pojem v těchto seznamech přece přesně vzato nezastupuje pouze j edno jednotlivé vlákno, ale zároveň vždy i veškerá možná spojení, která ta která myšlenka má v celé vaší vědomostní síti!

Proto j sem vás na začátku tohoto modulu žádala, abyste se oddali asociování k pojmu Kdo obstojí v budoucnosti. Vaše vlastní zkušenost vám lépe než já dokáže, jakou záplavu asociací může určitý pojem vyvolat, popřípadě jak se „záplava" nedostaví, jestliže jste o tom pojmu ještě intenzivně nepřemýšleli (máte tedy v síti jen málo vláken anebo jsou slabá).

Proto byste si měli sestavovat vlastní abecedy k tématům z oblasti vašeho vědění a vašich zájmů; k oborům, v nichž se vy dobře vyznáte. To může začínat nejjednoduššími kategoriemi, jako je město, země, řeka, zvířata, povolání, rostliny, jména slavných skladatelů, spisovatelů, královen, popových hvězd atd.


Čím více vědomostních abeced® si vymyslíte, tím více se matrice zvětšuje a tím více a znatelněji bude působit na celý váš duševní život! To však může uskutečnit jen ten, kdo to praktikuje! Stále si uvědomujte, že každý pojem v seznamech zastupuje několik (dokonce i několik set!) dalších pojmů a idejí! Na některých slovech „ v i s í " dokonce tisíce idejí, které by vás napadly, kdybyste se po celý den věnovali vybavování asociací výhradně k tomuto jednomu pojmu (např. byste využívali podnětů z televize, četby, rozhovorů).

I to je vynikající trénink, který pravidelně podstupují např. někteří spisovatelé.

I když se stane, že některé pojmy na vašem seznamu jsou „ c h u d é " a o b sahují jen málo návazností, můžete vycházet z „bohatš ího" průměru, který je tím vyšší, čím aktivněji trénujete. I duševní procesy tréninkem získávají, protože při něm dochází k budování nových preferovaných nervových drah a vzájemnému propojování, opakuji pouze při tréninku ( srov. modul T - NEUROBICS®, str. 171 nn.).

T- Vnitřní archiv® 127

Shrnuji:

1. Sestavte si co možná nejvíc vědomostních abeced®, je to vynikající trénink aktivního přístupu k vědomostní síti (a je to důležité pro inteligentní a kreativní reakce!).

2. Seřadle si tyto (svisle zapisované) abecední seznamy paralelně vedle sebe, takže vznikne matrice. Ta odráží část vaší vědomostní sítě, a sice tu, kterou jste „červeně nasvítili" svým aktivním tréninkem. Nota bene: Tato část je vám neustále k dispozici, máte ji vždy v dosahu, rychle a vědomě! Zůstává „červená", dokud si s těmito vlákny nepřestanete „hrát" . . .

Tato matrice vám dovolí, abyste se stali inteligentnějšími a kreativnějšími

lidmi. Jak to?

Inteligence: Inteligentní reakce (ideje, plány, otázky) nejsou přece ničím jiným než inteligentními nápady, ty však „ b y d l í " ve vědomostní síti. Jinými slovy: Čím lépe se vám „sahá" do sítě, tím více inteligentních reakcí se vám naprosto automaticky „přihodí" .


Kreativita: Totéž platí pro vaši (natrénovanou) schopnost kreativně myslet. Devadesát pět procent všech kreativních idejí jsou kombinace známých prvků, které však jsou kombinovány nově (tedy nově propojovány). I zde se nám ujasňuje, jak je to možné, že budete brzy umět myslet kreativněji nežli dříve: protože vám matrice abecedních seznamů nabízí fascinující nové příčné asociace ( srov. modul T — Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.).

Jak už j sem řekla: První účinek pocítíte už od dvou vědomostních abeced® postavených vedle sebe; to už totiž znamená dvakrát minimálně 24 (tedy 48) pojmů, s nimiž dokážete formou hry lépe myslet.

Příklad: Řekněme, že hledáte nápad pro titulek a postavíte vedle sebe abecedu zvířat a abecedu povolání. Máte v hlavě klíčové slovo tématu, které zpracováváte, a procházíte si abecedy a díváte se, co by mohlo spojovat začáteční písmena tohoto pojmu v obou vašich seznamech.

Zpočátku můžete taková cvičení procházet ještě s psanými se-známy (a listovat si v nich), pak efekt přímo vidíte. Ale čím rychleji umíte žonglovat v hlavě s několika takovými seznamy, tím rychleji se mohou tyto efekty svědčící o inteligenci a kreativitě uplatnit v normálním běžném životě ve všech myšlenkových procesech.

Hledáte teď titulek pro reklamní inzerci (pro relaxační pomůcku. . . ) .

Asociace: Rys... Má oči jako rys. A teď rybář... Představa rybáře, který si hoví u řeky, se k pojmu relaxace vlastně výborně hodí a vás najednou napadne obraz rybáře, jak bystře hledí na splávek, a vyskočí vám k tomu i nový slogan: Relaxace zbystří vaše smysly. Vlastně se vynoří z vakua, z hloubek vašeho podvědomí, z pasivního vědění ve vaší vědomostní síti!

Rádi byste ještě jeden příklad? Tak přeskočte do modulu T - Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.

T-Vnitřní archiv® 129

T - Kreslit umí každý!

* Tato kapitola byla významně ovlivněna vynikající knihou Betty EDWARDS Garantiert Zekh-

nen lernen (Jak se zaručeně naučíte kreslit, viz Seznam literatury). Chtěla bych vám ji co nej

srdečněji doporučit.


Už jste s úkolem hotovi? Odpovězte tedy na tyto otázky!

1. Dívali jste se více na předlohu, nebo na papír, na který jste kreslili? (Většina lidí věnuje předloze mnoho krátkých kontrolních pohledů a dívá se skoro pořád jen na svůj papír!)

2. Kopie se vám podařila? (Jste spokojeni?) 3. Připadalo vám, že je to snadné?

Nyní jsou tu dvě možnosti: Buď si to, co vidíte, dokážete přenést na papír! Nebo jste „ d o b r o u " kopii udělat nedokázali. Pak tedy následující kapitolu čtěte zvlášť pozorně!

Udělejte si druhý test:

Otočte dívku vzhůru nohama a obkreslete j i ještě jednou tak, že i vaše

kresba „stojí na hlavě". A le dávejte při tom pozor na tři věci:

1. Nepřemýšlejte o tom, že „tohle je koleno, tohle jsou vlasy" apod. Místo toho se pokuste pouze vidět, jak probíhají linie kresby, jaký je vztah mezi nimi a okrajem papíru. Například: Tato čára je rovnoběžná s tamtou. Nebo: Tato čára svírá pravý úhel s okrajem papíru. Víte už přece, že vaše pravá polovina mozku (ta, která nemluví) je zodpovědná za prostorové vidění a za vzájemný vztah mezi liniemi.

2 . Vůbec se nedívejte na papír, na který kreslíte. Upřeně se dívejte na předlohu, snažte se vycítit průběh linie a vedle tedy čáru na svém papíru podle citu!

3. Dejte si na čas! Kreslete, až když cítíte, že tužka na papíře je už s vaším pohledem „zajedno". Jestliže tento kontakt ztratíte, chvíli počkejte!

Nečtěte prosím dál, dokud nedokončíte druhou kresbu!

Nyní se zamyslete nad několika věcmi:

1. Byla převrácená kresba lepší než ta normální (tj. první)? Pokud myslíte, že to lze připsat jen faktu, že to byla už druhá kresba, udělejte si cvičení s nějakou novou předlohou (např. z časopisu), a dokažte si ještě jednou, že obkreslovat převrácený obrázek je podstatně snadnější. Proč tomu tak je , to si vysvětlíme později.

T — Kreslit umí každý! 131

2. Jsou na tomto obrázku místa, která se vám podařila přímo fantasticky? Porovnávejte přesně! Většina účastníků seminářů najde taková místa už při prvním pokusu „vzhůru nohama"!

Kdo si myslí, že neumí kreslit, skoro vždy se mýlí!

Také si to otestujte!

Nakreslete:

* Č T Y Ř Ú H E L N Í K , s T R O J Ú H E L N Í K , » V L N O V K U . Napište: ^ ^ ^ ^ <3 všechna velká a $ malá písmena abecedy! Měli jste problémy? Jistěže ne! Kdo si myslí, že neumí kreslit, věří tomu, že by měl problémy s přenesením požadovaných čar na papír. Jestliže jste provedli poslední dvě malá cvičení, už víte, že:

kdo umí psát, umí přesně přenést na papír čáry, které mu tanou na mysli. Kreslení tedy není jeho problém!

„Jak to, že tedy neumím kreslit?!" zeptáte se teď jistě. Odpověď zní: Problém nespočívá v Čarách, které vedete po papíře, ale ve vidění čar! Znáte přece optické klamy! Víte, že naše oko často nevnímá to, co je skutečnost, ale to, co očekává, že bude vnímat! Pravé části mozku však přísluší vnímat linie, které by skutečně byly vidět, kdybyste je viděli! A tak se levá mozková hemisféra míchá do záležitostí, které se jí netýkají, zatímco pravá část mozku zahálí!

Kniha Betty E D W A R D S Jak se zaručeně naučíte kreslit vám na snadných cvičeních (jako naše obkreslování „vzhůru nohama") ukáže, jak můžete zaktivovat pravou polovinu mozku. Tak se i vy budete moci naučit kreslit, tj. správně se dívat! Autorka, učitelka kreslení, vytvořila na základě znalostí o obou mozkových polokoulích novou metodu, která je prostě fantastická! V tom, že se naučíte kreslit, ona vidí konečný cí l ! Já si však myslím, že to je fenomenální vedlejší produkt tréninku vašeho mozku! Tím se zvyšují vaše schopnosti před-stav, z-OBRAZ-ování, převodu digitálních informací


2. Jsou na tomto obrázku místa, která se vám podařila přímo fantasticky? Porovnávejte přesně! Většina účastníků seminářů najde taková místa už při prvním pokusu „vzhůru nohama"!

Kdo si myslí, že neumí kreslit, skoro vždy se mýlí!

na analogové atd. Doporučuji každému (kdo si dosud myslel, že neumí kreslit), aby si tuto knihu opatřil a celý trénink Betty E D W A R D S si prošel.

Nyní bych vám chtěla nabídnout pasáž ze své knihy M a c T H I N K * . Byla silně ovlivněna knihou Betty E D W A R D S , avšak i knihou Douglase

R. HOFSTADTERA Godel, Escher, Bach (viz Seznam literatury). To, že se scény odehrávají před počítačem nebo u něj, není důležité. Za prvé si můžete podněty kreslit i na papír, za druhé bychom je měli vidět svým duševním zrakem a za třetí možná podnítím některého ze čtenářů, že na kreslení na počítačové obrazovce dostane chuť.

LAMRON A UMĚLEC

Ráda bych vám představila Lamrona a umělce. Lamronovi je asi tak 39 let (plus/minus 30 let), zatímco umělec se narodil před tisícovkami let, v pravěkých jeskyních! Oba sedí před obrazovkou počítače Macintosh. Lamron právě projevil přání, že by se chtěl učit od umělce. To je vskutku vzácný případ.

PRVNÍ den Umělec: V normálních situacích vidíme před

měty. Díváme-li se na židli, vidíme židli . . .

Lamron: Nesmysl! C o bych měl vidět jiného, dívám se přece na židli!

Umělec: Mohl bys zaměřit pozornost na prostor, který předmět obklopuje.

Lamron: Myslíš, že bych měl kreslit to Nic

kolem? Umělec: Nuže, když to nakreslíš, už to nebude

Nic, že?

* MacTHINK— Increasing Intelligence and Creativity witk the Macintosh Computer, Londýn a Syd

ney, 1985, mezitím na základě prudkého technického vývoje kniha uíoul-of-date Čili vyprodána.

T — Kreslit umí každý! 1 33

Lamron: (Začíná váhavě kreslit.) T o je divný pocit... Umělec: Ale je to pravá cesta, jak vidět. Lamron: Začínám tušit, co to znamená vidět...

Umělec: Jestliže zaměříš pozornost na nové aspekty dů-věrně známé skutečnosti, ona se velmi nenápadně změní.

Lamron: Musím říci že m é pokusy nakreslit Nic jsou již lepší než mé dřívější pokusy nakreslit předmět!

Umělec: (Usmívá se.)

Lamron: Jakkoli j e snadné vidět prostor mezi předměty, j e ve skutečnosti obtížné ho vnímat, protože nemá žádné viditelné hrany...

Umělec: Nemáš náhodou po ruce prázdný rámeček na diapozitiv? Jestli ne, mohl by sis nějaký udělat...

Lamron: Moment, tady jeden mám.

Umělec: Jestliže se j ím podíváš jako okénkem, uvidíš předmět zarámovaný, takže podstatně snáze uvidíš vnější Nic .

Lamron: (Dívá se z různých vzdáleností na židli.) Ano, vidím!

Umělec: Počkej , až skutečně uvidíš, příteli... Lamron: (0 několik minut později. Mezitím pokračoval v kreslení.)

Člověče, podívej se! To bych před deseti minutami nepovažoval za možné!

Umělec: Pochopitelně — vidění podvazuje to, že pan Levý zasahuje slovy, a tím tě vtahuje do řeči levé poloviny mozku. . .

Lamron: A řeč pana Pravého?

Umělec: Ta je tak multimediální, tak rozmanitá, že bych si připadal poněkud levě a hlavně pošetile, kdybych ji měl popisovat slovy. Ale to N i c , co jsi právě nakreslil, je jedním z jejích aspektů.

Lamron: H m m m . . . A co mlčení a ticho? Umělec: Jestliže rozumíš řeči mlčení, jsi moudrý. Chápání verbální řeči to

tiž vede jenom k vědění.


DRUHÝ den Lamron: Tuto kresbu jsem našel v jedné knize. Umělec: Chceš si ji obkreslit?

Lamron: Ano, a le napřed si ji chci zarámovat. Umělec: (Spokojeněpřikyvuje.)

Lamron: Docela m ě to začíná bavit. Když už víme, na čem záleží, je to lehčí.

Umělec: A není tomu tak vždy? Lamron: (Začíná kreslit, přičemž si všímá všech možných tvarů, jednoho po

druhém, a přenáší je na papír.)

T - Kreslit umí každý! 135

Lamron: Opravdu začínám vidět. Ale obávám se, že se zítra asi zas budu dívat úplně normálně...

Umělec: To je věc zvyku. Lamron: Neměl jsem už jako dítě návyk videm, který jsem pak

ztratil...?

Umělec: Ne. Jako dítě ses teprve učil, jak vůbec vnímat. Tvé okolí pak zavedlo učební procesy na cestu běžného „koukání" místo k pravému vidění.

Lamron: A ty věříš, že když budu trénovat, má schopnost vidění bude trvalá?

Umělec: Zajisté, pokud budeš vidět pravidelně a cvičit se v tom. Lamron: Musím tedy říci, že je to skutečně snadné, a mám z toho

radost! Jsem nadšen.

(Když se obrací k umělci, vidí, že zmizel; jen jeho úsměv jako by dosud prosvětloval místnost...)

TŘETÍ den Lamron: Podívej se na tu kočku!

Chtěl bys ji nakreslit? Ano, ale nejprve si ji zarámuji. Tvary kočky se mi zdají na kreslení trochu obtížné.

Máš někde kousek průhledné fólie? Můžeš ji vlepit do rámečku a nakreslit na ni zaměřovači kříž. Vida! To je dobrý trik!

Umělec: Lamron:

Umělec:

Lamron:


Umělec: Teď už můžeš kreslit, že? Lamron: Jistě. Začnu zase prázdným prostorem, který ji obklo

puje... Ale podívej, ten tvar je úplně jiný, než jsem si původně myslel!

Umělec: Chceš říci — než myslel tvůj pan Levý.. . Lamron: Ano! Podívej se:

Umělec: (Souhlasné přikyvuje.) Lamron: (Dál se dívá na fólii v rámečku.)

Víš, pomocí tohoto rámečku se skutečně mohu naučit

pravému vidění.

Umělec: Nikoli, příteli, rámeček ti jen ukáže, jak všechno bylo snadné již dříve! Vezmi si tento obrázek zeber.. . A teď si všimni prostoru, který je obklopuje.

T - Kredit umí každý! 137

Lamron:

Umělec:

Lamron:

Umělec:

Lamron:

Umělec:

Ano, u kočky jsem se nechal svést její hlavou. Ačkoli vůbec nevyčnívá do prostoru, který ji obklopuje, já jsem si ji tam primyslel...

To ti vyslal impulz tvůj pan Levý, protože on podle svých zkušeností ví, že kočky mají hlavy... To znamená, že člověk myslí, že vidí věci, které však v té chvíli vidět nejsou! Podívej se na tento obrázek se dvěma kočkami:

A n o , už si začínáš vidění osvojovat. Je to umění, vidíme-li skutečně to, co máme před sebou, a ne to, co by před námi podle pravidel být mělo.

Tak teď nejdříve prostor, který obě kočky obklopuje...

(Pozoruje Lamrona a baví se jeho samolibým úsměvem, dokud kresba není hotova.)

jte se myslet hlavou

ČTVRTÝ den Lamron: C o budeme kreslit dnes? Umělec: Co kdybys nakreslil něco, co je vzhůru nohama? Lamron: A k Čemu to bude dobré? Umělec: Protože při tom se ještě snáze rozezná tvar předmětu. Lamron: (Vezme svůj rámeček a pozoruje novou předlohu.)

Vypadá to nějak divně-..

Umělec: No, a právě v tom se skrývá hlavní myšlenka! Lamron: (Začíná kreslit.)

Hele, jde to výborně! Linie se mi zdají nějak jasnější... VíŠ, je to úplně jiný pocit, když kreslíš něco, co stojí na

hlavě. Nedokážu to dobře vysvětlit... Chápeš, co tím myslím?

T - Kreslit umí každý! 1 39

Umělec: Přirozeně. Za tvé přání popsat za každou cenu pocit může pan Levý. Nenechávej ho, aby ti do všeho zasahoval svými impulzy! Oddej se prostě svému pocitu; není nutné, abys ho vyjadřoval slovy! Vnímej citem a kresli! Vždyť toto vnímání je úzce spjato s viděním. Vidět znamená,přesně vzato, o-HMATAT oěima. Proto také říkáme, že něco C H Á P E M E , jestliže něčemu rozumíme, že je to tak? Pochopit souvisí s uchopit.

Lamron: (Mezitím se činil a teď šťastné ukazuje svou kresbu.) N o , musím říci, Že jsem velmi spokojen!

Umělec: H m m m . . .

PÁTÝ den Lamron: Včera jsem ještě chvíli pokračoval, a přitom se objevil

nový problém.

Umělec: A c o ? Lamron: N o , prohlédni si tuto kresbu. Chtěl jsem si j i přenést na

obrazovku, ale je dlouhá a vysoká, zatímco větší rozměr obrazovky je naopak vodorovný.

Umělec: Proč ji prostě neotočíš?


Lamron: Mám ji otočit vzhůru nohama...? Á , už vidím, je více možností, jak něco otočit!

Lamron: To se povedlo, že? Tak tedy pro dnešek končíme.

SESTY den Lamron: Dneska ses pořádně opozdil, můj milý. Umělec: (Omluvně se usmívá.) Čas je doménou pana L e v é h o . . . Lamron: . . . s kterým ty se zrovna nekamarádíš. Umělec: On je samozřejmě také svým způsobem užitečný, zvláště když se

podaří ho přimět ke spolupráci. Ale když strhne vedení na sebe,

pak se z Lamrona stane normaL! Lamron: Ze mě? Umělec: No ano, přesmyčky písmen nemusí být úplně náhodné a NOMEN

EST OMEN, jak v íš . . .* Ale vidím, že jsi pokračoval v práci. Ukaž!

Lamron: Není to žádné velké umění, ale přece jen něco, co bych byl nedokázal bez rozhovoru s tebou. Tady je figura, kterou jsem chtěl nakreslit.

* Pozn. překl.: Nomen (est) ometl - Jméno je předzvěstí (osudovým znamením). Latinské úsloví,

které znamená, že podle jména lze usuzoval na vlastnosti.

T - Kresla umí každý! 1 4 1

Lamron: Nemohl jsem najít svůj rámeček, a tak jsem zkusil objevit

základní tvar jinak:

Umělec: Zajímavý nápad - přišel jsi na to sám? Lamron: Upřímně řečeno, našel jsem to v jedné příručce kreslení. Umělec: Každá běžná příručka kreslení obsahuje spoustu dobrých pod

nětů; dají se využít k tomu, co ses j iž naučil o správném vidění.

Lamron: A teď tu máme variace na jedno téma!


Umělec: Zkus otočit o b ě figury proti sobě a současně je invertuj*. Kresli jenom samotné figury, bez vnějšího obdélníku.

Lamron: Takže nejprve zachytit, pak invertovat. Ale nejdříve udělám inverzi těch malých plošek uvnitř...

...a potom, až budou celé figury barevně obráceně, je takříkajíc zinvertuji podruhé a tím bude úkol splněn.

Mezihro: No< na den sedmý Lamron: (Měl sen, že spal a že zvonil telefon.) Haló?

Umělec: To jsem já, příteli. Lamron: K d e jsi? Umělec: Tam kde vždycky. Lamron: A. . . To znamená, že...

Umělec: Opravdu jsi nevěděl, že j sem byl vždy částí tebe?

Zméň černou na bflou a naopak.

T ~ Kreslit umí každý! 143

1

Lamron: Proč jsi tedy použil telefon? Umělec: Protože si normálně nikdy nevšimneš, že ti chc i radit. S výjimkou

těchto posledních dní, kdy jsi sám hledal se mnou spojení . . . Lamron: ...protože jsem se vědomě pokoušel naučit se správné

cestě, jak vidět a kreslit?

Umělec: Ano. Ale je mnoho situací v tvém životě, kdy bych ti mohl být nápomocen, kdybys mě nechal.

Lamron: Ale ovšem! Teď, když jsem tě už konečně poznal, se mi to zdá přirozené.

Umělec: Tak hned polož sluchátko! Lamron: Ale...

Umělec: Žádné Ale ! Důvěřuj mi prosím. Lamron: (S tichým povzdechem pokládá sluchátko.)

Umělec: Lamrone? Lamron: O! Ty jsi stále ještě tady - je to tak? Umělec: A n o , a zůstanu u tebe pořád.

Příštího rána, při procitnutí, už Lamron o snu vůbec nic neví. Ani nemůže vědět, protože přesně vzato se mu nic nezdálo. Ostatně to bylo jen podobenství, které vám má pomoci objevit vašeho vlastního umělce . . .

Den SEDMY a POSLEDNÍ Lamron: Jsem rád, že j sme zase tady. Měl j sem už strach, že snad

ani nejsme! Umělec: (Tiše se usmívá.) Lamron: UŽ nikdy neodcházej, slyšíš...?

Ostatně - je tohle konec?

Umělec: Ne, je to teprve začátek... Lamron: (Usmívá se a ani o tom neví...)

Nuže, milí čtenáři, jestliže vás tohle nenavnadilo, měli byste si možná najít pro trénink pravé poloviny mozku něco j iného, např. hudbu. Budete-li si broukat, zpívat, pískat nebo hrát na nástroj nebo intenzivně poslouchat hudební skladbu, pak rovněž „telefonujete" s umělcem.


Nebo něco vyráběli?

Nebo chcete jít cestou zenu*, kdy cesta je důležitější než sám c í l ? * * To znamená, že v š e c h n o , i nejprostší činnosti, budeme dělat s plným uvědoměním, celým svým bytím (tedy oběma polovinami mozku), podobně jako je tomu při proslulém čajovém obřadu nebo při lukostřelbě. Z této tradice vychází i tento rozhovor**.

Žák: Mistře, jak dosáhnu osvícení?

Mistr: Snědl jsi už svou rýži?

Žák: Ano, Mistře. Mistr: Tak jdi a umyj po sobě misku.

* Pozři, překl.: zen, zenový buddhismus

** Podle A. W. WATTSE

T- Kreslit umí každý! 145

T - Nakreslit si dort kategorií

Předběžná poznámka - důležité upozorněni: Aby vám tato kapitola byla k užitku, musíte už znát koncepci myšlení v logických kategoriích. Jestliže jste se s touto myšlenkou ještě nikdy nesetkali, rozhodně si nejprve přečtěte modul Myšlení v katego

riích® (sir. 51 nn.), v něm je tato myšlenka představena. V kapitole, kterou nyní začínáte číst, jde o techniku, kterou j sem vyvinula já (je to varianta analogramu®, viz také str. 28 nn.), a sice o techniku kreslení myšlenkových kategorií, např. ve formě „dortu" krájeného na dílky.

1. nůž

2. klobouk

3. vyjížďka

4. květak

5. strom

6. nakláďak

7. alkohol

8. počítač

9.zmrzlina

10. telefon

V příspěvku Myšlení v kategoriích6

šlo o roztřídění těchto deseti pojmů do pouhých tří myšlenkových katego

rii.

Jestliže jste ten oddíl nečetli, na chvilku se nad tím prosím zamyslete, a teprve potom čtěte dál...


Naučte se kreslit své myšlenkové kategorie, rychle a spontánně, jako dort. Zpočátku se vůbec nestarejte o to, zda „ p ě k n ě vypadá". Důležité je pouze a j e n o m to, abyste si zvykli zviditelňovat svůj vlastní proces myšlení. Čím rychleji probíhá, tím rychleji budete kreslit/psát, prostě proto, že se vám bude rychleji pohybovat tužka.

Jestliže si vezmeme pojmy, které jsme použili (v příspěvku Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn.) pro malý experiment, mohli bychom je (např. ve skupince na semináři) roztřídit takto:

Kategorie 1: Vytvořeno člověkem 1. nůž, 2. klobouk, 6. náklaďák, 8. počítač, 9. zmrzlina, 10. telefon

Kategorie 2 : Vyskytuje se v přírodě 4. květák, 5. strom, 7. alkohol

Kategorie 3 Činnosti 3. vyjíždka

U alkoholu se ovšem střetávají názory: někteří mysleli, že se alkohol vyskytuje ve volné přírodě (kategorie 2), j iní mysleli na alkoholické nápoje vyrobené lidmi (tedy kategorie 1).

První skica dortu kategorií® vypadala asi takto, př ičemž č. 7 (alkohol) se objevi lo v o b o u kategoriích, o kterých jsme mluvili. Je důležité při diskusích (ať už diskutujeme sami se sebou, nebo s druhými) zanést, aspoň předběžně, pojem do více než jedné kategorie.

Příklad řešení z jednoho semináře (překresleno)

T - Nakreslit si dort kategorifi 1 4 7

Později se můžete rozhodovat znovu. Často se stane, že některé pojmy vědomě necháte v několika kategoriích. Jeden aspekt pojmu totiž může být zařazen do jedné kategorie a jiné aspekty do j iných kategorií.

Postoupíme k dalšímu příkladu a vy si nakreslíte svůj vlastní dort kategorií®. Zde je pro vás seznam (znovu roztřiďte maximálně do tří kategorií), ale tentokrát prosím kreslete - místo abyste si slova zapisovali do skupin, zanášejte je už do „dortu" .

Zapište potom prosím tři kategorie, které vyplynuly z vašeho rozkreslování dortu:

1. vídeňský řízek

2. termoska

3. vánoční pohlednice

4. marmeláda

5. nákupní košík

ó. bramborové lupínky

7. lahvička na léky

8. zamilovaný dopis

9. slané tyčinky

10. kázání


Samozřejmě je třídění seznamů slovíěek jen prvním a předběžným cvičením, neboť v dlouhodobém horizontu c h c e m e p o m o c í dortů kategorií® zachycovat skutečně důležité věci. Řekněme, že stojíte před důležitým rozhodováním, jako např. jeden účastník semináře, který řešil otázku, zda by měl vzít do svého sortimentu nový výrobek.

Phstoupíme-li k otázce p o m o c í dortu kategorií®, jedná se o kategorie argumentů: Co hovoří pro, co proti? Můžete si pol íčka popsat různými barvami, popřípadě je vymalovávat. V našem příkladu bylo nejprve jen pol íčko Zákazníci to chtějí! vymalováno reflexním markerem, všechno ostatní (protiargumenty) bylo bílé. Podívejte se ostatně na obrázek:

Jistě bychom ty důvody mohli psát i pod sebe, ale při kreslení toho daleko víc objevíte (mimo j iné i to, jaké pocity ve vás různé možnosti vyvolávají).

Pro našeho účastníka byl první dort podnětem, aby přemýšlel o svém rozhodování. Vysvětloval nám: „Tak tedy, kdyby můj protiargument ,Zauěit pracovníky1 mohl převzít nějaký jiný dodavatel, protože ten, co teď připadá v úvahu, je vlastně také v kategorii protiargumentů, pak by ílo..."

T - Nakreslit si dort kategorie 149

. . . (A maloval barevným fixem dál, feště než zase promluvil.) Najednou viděl, že mu narůstá plocha Zákazníci to chtějí...

Druhý den vyřešil svůj problém s dodavateli; a tak se stalo, že mu seminární úloha (Nakreslete si rozhodovací dort) pomohla vyřešit problém (srov. Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn.).

Další nesmírně důležitou kategorií je v ě d o m o s t n í k a t e g o r i e . Potřebu-jeme j i ,

abychom lépe vnímali a přijímali to, co slyšíme a Čteme a abychom rychle a bezpečné mohli zařazovat informace ( srov. i Paměť jako síť?, str. 41 nn.), neboť:

Chceme-li něco poCHOPit (čilí mít informaci na dosah, snadno ji uCHO-Pit), znamená to, ž e . . .

si můžeme vytvoř i t o b r a z srov. T— Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.) a/nebo vědět, které m y š l e n k o v é kategor ie v síti se aktivují.

Pochopit však zpravidla znamená už (téměř) uložit, neboť kvalita pozdější REKONSTRUKCE® (= rozpomenuti-) závisí na kvalitě K O N S T R U K C E

srov. Začínáme, str. 21 nn.). Tak tedy už kreslení informačního (vědomostního) dortu posiluje po

zdější rozpomínání. Nadto môže pravidelná inventura aktuálne důležitých


Vědomostní kategorie

témat (důležitých pro náš život) ve formě dortu kategorií® napomoci našemu sebepoznání.

Techniku kreslení dortu kategorií® můžeme samozřejmě přenést také na každodenní komunikaci. V jednom semináři j sem měla starší manželský pár, pán i paní přiznávali, Že spolu povětšinou Žijí jako kočka a pes. Když všichni účastníci a účastnice semináře měli nakreslený dort kategorií® se svými životními tématy (Co je v mém životě pro mě skutečně důležité?), srovnali j sme i dorty těch dvou. Nuže, v mnoha malých oblastech se j im něco překrývalo (práce na zahrádce, dobrá kuchyně, záliba v dobrém víně a základní politické přesvědčení). Některé dílčí oblasti se nepřekrývaly, ale doplňovaly se: ona vařila, on pekl. Ona se starala o praní, on (jako bývalý voják!) žehlil!

A le skutečně zajímavá byla u obou výseč nej důležitější oblasti v jejich životě. Na otázku: Co je pro vás v životě opravdu důležité? zněla j eho odpověď: lov, její: umění...

Každému z nich zbývá pro nejdůležitější téma životního partnera tak í

maličko místa, že se menší proužek už ani nedá nakreslit...

No, to nemusí být pro partnerský vztah vůbec žádný problém. On by jí mohl vyprávět o lovu (krmení zvěře v zimě, vlcích, kteří se objevili v jeho revíru, a mnoha dalších věcech) , když by si spolu sedli se skleničkou ke krbu. A ona by mu mohla vyprávět, že zrovna narazila na úplně novou a neobvyklou batikovací techniku...

T - Nakreslit si dort kategorifP 1 5 1

Co ti dva hodnotili jako zvlášť „Špatné", byl fakt, že za 60 let manželství spolu nikdy nemluvili o tom, že se oba se svým hlavním tématem cítí izolovaní... Oba byli v Šoku! Najednou pochopil i , proč tolik vzácného společného času ve svém životě promarnili hádkami.

Možná by dort kategorií®, který by se ptal na důležité životní téma, i vám pomohl v lepším poznání blízkých příbuzných, přátel? Tento druh dortu kategorií® by mohl pomoci v každé komunikační situaci, v níž se obě (nebo všechny) „strany" chtějí navzájem lépe poznat, např.:

© učitelé by mohli lépe porozumět svým Žákům, © vedoucí svým pracovníkům (a obráceně!), • lépe by si mohli porozumět kolegové,

@ sousedi a spolubydlící — ať už dočasní (např. v nemocničním pokoji), nebo trvalí.

P. S. : Důležité je , aby se všichni zúčastnili dobrovolně. Víte, Že z nej-lepšího léku se může stát jed, bere-li se ho příliš. Jestliže někdo při takovém komunikačním cvičení nechce spolupracovat, respektujte to, takže vaše pozvání k takovéto komunikační hře zůstane pozváním, které je možno odmítnout nebo 6 radostí přijmout (protože je to dobrovolné)!


T - Kreativní technika: 90 vteřin navíc

Pokud už tuto techniku znáte ze semináře nebo z mé knížky Der Birkenbihl Power-Tag, tento přepracovaný popis si přesto přečtěte a zjistěte, zda nenajdete nějaký aspekt, který „takhle" ještě neznáte — může se vám to vyplatit srov. i modul Jak vnímáme opakování, str. 93 nn.).

Chceme-li kreativně přemýšlet, máme dvě možnosti:

1. B u ď chceme HLEDAT PRVNÍ myšlenku. Začneme u nuly a lovíme ve své vědomostní síti srov. str. 41 nn.). Jinými slovy: Zaznamenáváme spontánně, rychle a NONSTOP, co nás napadne! Skoro vždy je prvních 40 až 60 (zřídka 90) vteřin nejbohatších na asociace! Nepotřebujete tedy mudrovat 20 minut, hledáte-li první nápady (asociace). A to je první krok (když se pouštíme do nového tématu).

2 . A n e b o chceme D Á L E R O Z V I N O U T JEDNU specifickou myšlenku (třeba tu, která vznikla na základě bodu 1?) . V tomto případě c h c e m e vědomě zůstat déle „u m í č e " , aby mohlo dojít k fascinujícímu procesu vývoje ěi vlastně R O Z V O J E . R O Z V I N O U T myšlenkový pochod můžeme totiž jen tehdy, když rozvineme, rozbalíme to, co „máme v sobě".

V obou případech chceme NAJÍT vlákna, která už se v naší vědomostní síti NACHÁZEJÍ . Pracujete-li sami, pak j d e o pročesávání vaší vlastní vědomostní sítě. Pomoc vám nabídnou následující kapitoly (jestliže o ni právě nestojíte, čtěte dál):

T—Kreativní technika 153

ANALOGRAFIE® (str. 26 nn.), T — Vnitřní archiv® (str. 118 nn.),

T - Myšlení v kategoriích® (str. 51 nn.) a ľ - Nakreslit si dort kategorii® (str. 146 nn.).

Každá z těchto technik pomáhá „generovat" myšlenky. Potřebujete-b' však momentálně a nezbytně podněty a N O V E I M P U L Z Y zvenčí, pak je technika 90 vteřin navíc® pro vás to pravé. Jestliže se chcete „přiživit" na vědomostních sítích druhých lidí, jsou tu opět dvě možnosti: Za prvé: V bezprostřední blízkosti se nacházejí lidé, kterých se můžete krátce vyptávat. Anebo za druhé: Jste právě sám (viz níže).

Ad 1: Vyptáváte se druhých

Znáte to: Někdo řeší křížovku a zeptá se vás: Slovo (kategorie) na (začáteční písmeno), na (tolik a tolik písmen). Třeba ještě dodá: A předposlední písmeno je „E". Váš duch okamžitě zahájí horečnou aktivitu, protože váš neviditelný pomocník* v mozku nyní svítilnou s Červeným sklem svítí na různé části vaší vědomostní sítě... Vzpomínáte si? ( srov. str. 48) . Podobně budete postupovat nyní:

Oslovujte krátce přítomné, poznámkový blok (je lepši než všechny ty minidiklafony) demonštratívne v ruce. Bucfte jednoznační: „Máte 60 vteřin č a s u ? " Vytaste se přitom s nějakým časoměřičem (hodinky se vteři-

* Některé čtenářky se teď možná ptají, proč zrovna pomocník, a ne pomocnice. Nuže, za prvé si

můžete metaforu v detailech vybavit, ĚSÍm chcete, za druhé, zkušenosti ze seminářů ukázaly, že

i ženy si rády představují mužské pomocníky, kteří pro ně posluSně a motivované pracují...

A proč ne? Možná si někteří páni tvorstva zas vymalují atraktivní pomocnici. — Pokud vaái po

mocníci, které „v duchu" máte, konají svou práci, mohou při tom hrát roli Mickey Mouse, Čer-

iíka Eertlka nebo já nevím koho. Je to poslava, kterou si vy vytváříte, a může u toho být i le

grace...

154 Nebojte se myslet- hlavou

novkou), aby ten druhý viděl, že myslíte opravdu jen jednu minutu! Řekněte pak: „Co vás napadá k...?" a stiskněte knoflík diktafonu, popřípadě se chopíte tužky (varianta s blokem).

Myslete prosím na to, že většina lidí teď zareaguje podobně, jako když se ptáte na slovo do křížovky. Ani to nejde jinak:

1. Pravé otázky (vždy!) automaticky vyvolávají myšlenkové pochody, proto mají otázky daleko větší úspěch než technika vyprávění*, což zřejmě bohužel 90 procent všech těch, kdo chtějí prodávat (radit, přesvědčovat), přes dlouholetou práci v seminářích stále ještě neví.

2 . To platí také pro dotazpyání_sania_sebe, s jehož pomocí můžeme např. vytěžit enormně mnoho z našeho podvědomí.

3. Proto začne váš partner (vaše partnerka) zpravidla nahlas myslet a nabídne své první asociace, které rozhodně musíte zaznamenat!

Po 40 až 60 vteřinách zjistíte, že tempo polevuje. Podívejte se ostentativně na časoměřič/hodinky a řekněte naprosto jasně a přesně,

1. že už je toho dost (např. „To stačí."), 2 . že jste spokojeni (např. „Výborně!") , 3. „Děkuji vám!" (Zní to banálně, je to ale důležité!)

N o a pak jdete (dál).

Je velmi důležité, abyste při takovém „lovu na myšlenky" nevedli žádné normální hovory. Právě jste někoho vytrhli z jeho myšlenek a požádali ho o 60 vteřin! Držte se za každou cenu pravidel hry, která jste navrhli, zvláště chcete-li se „priživovať ' na vědomostní síti téže osoby častěji (třeba i pravidelně). Jestliže jste se nyní vyptali tímto způsobem dvou tří osob, nasbírali jste jistě tolik myšlenek, že teď můžete krásně pokračovat sami.

Samozřejmě vás tito vaši bližní také kdykoli mohou prostě a krátce odbýt.

Výtěžek myšlenek odpovídá onomu okamžiku na semináři, kdy porovnáváme výsledky prvního myšlenkového kroku s našimi sousedy. Zorganizujeme burzu myšlenek. I zde cca 9 0 vteřin postačí. A i zde nemá začít žádný rozhovor, jinak všichni ztratíme „červené vlákno"; držme se tématu. Během těchto 9 0 vteřin každý člen nasbíral množství nových

* Tím myslíme pravé (zajímavé) otázky na rozdíl od pseudootázek, jimiž někteří zprostředkova

telé vědění chtějí imitovat různé (i sokratovské) učené hovory.

T - Kreativní technika 155

1

m y š l e n e k , které rozšíří (často dramaticky!) naše původní myšlení, takže každý mohl b ě h e m 90 v teř in nasbírat nejméně 10 až 15 hesel (často i daleko v íce. Nyní platí toto:

Každá z těchto myšlenek naráží na další vlákna v naší vlastní vědomostní šiti, a už můžeme velmi plodně pracovat dál sami. Nyní totiž všechny ty krásné nové asociace obohatí naše myšlení...

Ad 2: Nikdo tu není...?

Jste třeba v kanceláři, třeba na své terase - kde teď vezmete lidi, které byste mohli oslovit, nebo svou milou skupinku ze semináře? Nuže, po t e l e f o n u i internetu máme mnoho dalších přímých možností, jak kontaktovat (hledáme teď ovšem jen takové, u nichž máme b e z p r o s t ř e d n í z p ě t n o u v a z b u : čili žádné e-maily!).

Zavoláte tedy po svých prvních 60 až 90 vteřinách přemýšlení tři čtyři lidi a vyptáte se j ich krátce tak, jak j sme si právě řekli. Jednotlivé kroky jsou stejné (jen se musíte do telefonu zeptat, zda smíte natáčet). To vám také rozhodně radím, při telefonování je to lepší než zapisování.

Měli bychom ovšem už být s několika lidmi předem domluveni, že se můžeme navzájem tímto způsobem poprosit o „pomocnou ruku" na 60 vteřin.

Mám zhruba dvacet lidí, kterým mohu zavolat, když hledám nápad. (A oni se zas mohou „přiživit" na mé vědomostní síti.) V průměru zastihnu vždy ze tří osob jednu, ale za c c a deset minut mohu sehnat tolik kontaktů, abych získala asociace za dvakrát až třikrát 60 vteřin.

Důležitá jsou rovněž pravidla hry takových rozhovorů, na nichž j sme se samozřejmě také předem dohodli: vpadneme partnerům do dveří bez zdvořilostních frází (jjak se vám dnes daří?ie), jak je to popsáno na str. 154.

Jestliže partner souhlasí, uvolním klávesu „ p a u z a " na svém kazetovém magnetofonu a řeknu své téma: „Dnešní téma je...'1 Na této formulaci poznáte, Že celý postup musí být předem domluven. To je důležité.

Po dobu, kdy nám partner říká své asociace, mlčíme, protože jinak bychom narušovali jeho myšlenkový řetězec. N e m á to nakonec být žádný brain-storming (tedy společné rozvíjení myšlenek)! Je to naše prosba


o 60 vteřin na první spontánní asociace tohoto specifického partnera (pomocníka)!

Vyvolají-li myšlenky druhého nové vlastní asociace, poznamenáme si je (bez mluvení!).

Když se tempo zvolní, tedy ještě než náš pomocník začne křečovitě pátrat po dalších nápadech, řekneme, že čas vypršel, a poděkujeme.

Ani na konci nesmíme vést žádné „pravé" rozhovory. To je vel ice důležité! Za prvé, protože j sme toho druhého vytrhli z nějakých j iných myšlenek. Kratičké vyrušení na 60 vteřin může každý vydržet. Za druhé, protože přece i my chceme zůstat u tématu! Často si ještě 30 až 60 vteřin zaznamenávám další myšlenky, které ten druhý ve mně vyvolal, a teprve potom sáhnu po sluchátku a vytáčím další č ís lo. Samozřejmě se může stát, že si některý z těchto pomocníků rozhovor přeje, např.: „Rád bych s vámi mluvil,

je to dnes možné?" a domluvíme si, že si ještě zavoláme; rozhodně se tento „normální" hovor musí uskutečnit až později. Nota bene:

Jen když budeme vždy dodržovat pravidla hry, maji naši partneři záruku, že takovéto telefonáty budou ukončeny během 60 vteřin.

Co metodou „ 9 0 vteřin navíc®" získáte:

1. Kdykoli se můžete „přiživit" na myšlenkách několika partnerů. No ano, ve tři hodiny v noci byste zřejmě volali jen partnerům na druhém konci světa (což já např. činím pravidelně, protože často v noci duševně pracuji).

2. Máte v průběhu 60 vteřin možnost zaznamenat si rovněž nové asociace, které váš partner vyvolal ve vás. Natáčíte si myšlenky druhého přece na pásek, a máte pak volnost k zapisování svých vlastních.

3. Máte po krátkém telefonátu možnost najít ve svém nitru další vlastní myšlenky.

Srovnejte „usilovné přemýšlení" trvající celé hodiny s výhodami metody „ 9 0 vteřin navíc®"!

P. S.: Někdy se vyskytne otázka, proč se metoda jmenuje „ 9 0 vteřin nav íc®", když se stále mluví o 60 vteřinách?

Odpověď: Za prvé j sem dříve své partnery žádala skutečně o 90 vteřin, během let j sem ale zjistila, že většině z nich (kteří nejsou v myšlení tak cvičení) dochází dech v průměru už po 40 vteřinách; 90 vteřin je pak už jen trápením člověka, který vám c h c e vyhovět.

T — Kreativní technika ] 57

Za druhé můžete uvědoměle poznat výjimky, lidi, u nichž tryskají asociace déle než 60 vteřin (a pogratulovat j im, protože jsou abnormálně dobří!). Ale i zde byste měli po 90 vteřinách zabrzdit, jestliže jste druhého člověka vytrhli z jeho vlastních myšlenek. Nota bene:

Devadesát vteřin vynuceného přerušení každý dobře zvládne, potom je to ale pro většinu lidí už kritické, protože zas jim ujíždí jejich „myšlenkový vlak"...


T - Memorovali řetězce*

Ráda bych vás zase pozvala ke společné aktivitě: vymyslete si k těmto pěti slovům (popř. částem slov) slova, s jej ichž p o m o c í byste si tato slova (nebo části slov) dokázali dobře zapamatovat.

1.

2.

3 .

4.

5.

favorit

forma

rek

mezi

a m

Co vás napadá? Důležitá věc: Musí to být snadno představitelná slova. Možná jsou také jména, je j ichž nositele můžete dobře „ v i d ě t " (svým vnitřním zrakem).

Tak c o , co vás napadá?

Otázka: Zdál se vám úkol těžký? Víte přece, že č ím Častěji něco děláme, tím víc se v tom zlepšujeme. Trénink vede k dovednosti. Jestliže taková úloha na vás (pořád ještě) působí jako těžká, cvikem se to brzy změní. Denně několik minut (např. na procházce nebo ráno pod sprchou) přinese brzy ovoce .

* Pozn. aut.: „Memorovat" znamená „učit se nazpaměť". Pro tuto kapitolu je nutné, abyste vě

děli, jak „funguje" analogram. V případ S pochybností si prosím nejprve přečtěte kapitolu

ANAWGRAFIE® (str. 26 nn.).

T — Memorovací řetězce 159

Tato dovednost Je totiž nezbytná, chcete-li to, co přináší tento modul, převést do praxe. Čtěte sami!

Jestliže jste už listovali v tréninkové části, možná jste viděli tréninkové úlohy k vytváření obrazů. Máme-li se nyní učit nazpaměť řetězce slov, používáme běžně „prázdné" seznamy (jejichž pojmy pro vás nemají význam!). Ale já trénování s takovýmito „stupidními" seznamy slov považuji j en za něco takového, jako jsou pro hudebníka prstová cvičení; v sonátách jde o to, abychom do seznamů slov zabalili zřetězené obsahy ( srov. také T — Upravování nových informací pro náš mozek, str. 103 nn.). Představte si, že si chcete zapamatovat něco skutečně pozoruhodného (např. že banán je vlastně druh bobulí). Jesdiže vás tato myšlenka fascinuje, nepotřebujete vynakládat žádné úsilí na naučení, protože co jednou prošlo procesem našeho vnímání a pochopil i jsme to, to j sme si zapamatovali!

Jestliže si však chcete (nebo musíte) zapamatovat něco, co není natolik pozoruhodné, aby vás to bezprostředně zaujalo, musíte to „udělat brain-fri-endly", Čili nějak upravit, aby to pozoruhodné bylo. Tato technika se vám bude výborně hodit, až budete později muset o té věci přednést řeč nebo z ní složit zkoušku ( srov. i T - Rečnictví a zkoužky, str. 185 nn.). Tak např. často „zabal ím" vědomostní moduly pro určitou přednášku do me-morovacího řetězce (popřípadě do memorovacího obrazu, str. 29), který v podstatě představuje základní dispozici mé přednášky (a nahradí množství stránek psaného textu, které si řečníci na přednášky nosí!).

Při interních seminářích ráda seznam zavěšuji na jméno firmy zákazníka. Později vím, že začáteční písmena tohoto memorovacího slovního řetězce dají dohromady zákazníkovo jméno. Dovolte, abych vám tento proces na příkladu předvedla krok za krokem jako recept; takovýto popis procesu může být poněkud hůře „č i te lný" než konkrétní myšlenkový proces, který probíhá v podstatně j iném tempu.

Přísada ě . 1 : J M É N O f irmy

Řekněme, že vaše firma (která se jmenuje F I R M A ) si u mě objedná přednášku na konci interní konference, při níž různí pracovníci firmy budou (poněkud nudně) referovat o interních záležitostech. Rádo by se vidělo, aby na závěr přišlo „ n ě c o extra", co by přispělo k dobré vzpomínce na celou konferenci, však také poslední dojmy nejlépe ulpívají! To je funkce závěrečného řečníka, a já s e j í často ujímám, zvláště při zasedáních, k nimž mí zákazníci zvou své zákazníky...


Přísada č. 2: O B S A H (k naučení) Dobrá, vaše firma (která se jmenuje F I R M A ) by ráda, abych se vyjádřila k tématu K d o obstojí v budoucnosti. Dva páni z vedení byli na mém stejnojmenném jednodenním semináři a chtěli by některé vydařené momenty, na něž si zvlášť dobře pamatují, přenést do své konference. Pošlou mi faxem hlavní body, které si přejí v přednášce mít:

1. Postindustriální éra už započala, lidstvo opět překročilo důležitý přelomový bod.

2. Ti, kdo disponují informacemi, už o tom vědí a připravují se! 3 . Kvalita zboží byla rozhodující v industriálni éře, nyní už j e však jen

vstupenkou na hřiště; nyní a v budoucnu budou o úspěchu či neúspěchu rozhodovat kvalita služby.

4 . Informační éra... 5. Tri typy paradigmatu Joela B A R K E R A . . .

Udělám si první pokus, jak tyto body zabudoval do jména firmy - začnu s analogramem (srov. ANALOGRAFIE®, str. 2 6 nn.).

Okamžitě mi „přilítnou" výrazy informace či disponovat informacemi k písmenu „ I " .

Jestliže jste se zabývali analografickou technikou myšlení, víte už, že někdy musíme kreativně zašvindlovat, zvláště když je nutno zapracovat určité pojmy, pro něž (jak se zpočátku zdá) nemáme žádné písmeno. Stojíme tedy před kreativním úkolem, jak spojit hesla, která si přejeme v úloze mít, s dalšími písmeny slova „ F I R M A " .

T— Memorovací řetězce 161

Nemám tu (aspoň zatím) žádné „ P " jako postindustriální ani „ E " jako éra, nevidím ani „ K " jako kvalita nebo „ S " jako služba — písmena, na něž by se dalo přímo „zavěšovat". Takto a podobně začíná každá situace, v níž chceme dát dohromady memorovací řetězec! Dovolte abych zopakovala: Jestliže vám na základě příkladu ukazuji, jak postupují (nebo mohou postupovat) myšlenky, musíme vždy respektovat, že ve skutečnosti tento proces probíhá daleko rychleji, než jak je j mohu popsat a vy ten popis můžete číst! Je to jako ve vel ice zpomaleném filmu.

Napadá mě, že ti, kdo jsou informováni, jsou zároveň favorizováni, a tak tu mám k písmenu „ F " slovo favorit. S pojmem služby souvisí situace reklamace, nejsme-li s nějakou službou spokojeni. To by se hodilo k „ R " .

Přemýšlím-li o své přednášce dál, č ím dál v íce si uvědomuji, že přeryv dvou ér pro lidstvo představuje velkou odpovědnost. Jak zvládne toto mezidobí ( „ M " ) , z něhož někteří (právě ti informovaní) dokážou úžasně vytěžit, j iné zas postihuje?

A už mi chybí jen Joel B A R K E R se svými třemi důležitými myšlenkami o:

1. těch, kdo mění paradigmata (čili všechny dráždí, protože hrozí vybočením ze starých vyjetých myšlenkových kolejí),

2 . pionýrech paradigmat (kteří všechny dráždí, protože ze starých vyjetých myšlenkových kolejí už vybočují) a

3 . usídlencích (kterým už budoucnost mnoho nepřinese)!


Všechny poznatky o B A R K E R O V I „zavěs ím" na „ A " , protože je to americký futurolog. Pokud se divíte té „škrábanici", ráda bych vám připomněla, že zásadně začínáme vždy na KONCEPTNÍM papíře srov. Začínáme, str. 21 nn.), abychom měli plnou svobodu! Takhle vypadá originál pracovní verze — konečná verze může být daleko úhlednější!

A z této „škrábanice" vznikl seznam na začátku tohoto modulu, str. 159. Nyní vám popíšu, c o vždycky „ v i d í m " , musím ale zdůraznit, že vlastní asociace jsou vždy daleko lepší než ty, které vám někdo nabídne

srov. T — Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.). Nechcete se sami krátce zamyslet, které mentální obrazy ve vás tato slova vyvolávají, a pak teprve je srovnat s m ý m i ? . . . Jestliže jste předtím úkol vypracovali, můžete si také vytvořit malou sbírku obrazů založenou na vašich vlastních asociacích, ještě než budete pokračovat ve čtení . . .

T — Memorovací řetězce 1 0 3

1

Vidím tedy:

cykl istu, favorit mi připomněl* značku českých j ízdních kol,

který je ve výtečné formě

a dosáhl fantastického rekordu, už

v mezičase j sme slyšeli nadšené hlášení

z amplionu.

Celou scénu mám přímo před očima, mohu vám popsat trikot cyklisty, vybavují se mi i zvuky a hudba.

Někteří účastníci semináře při svých úplně prvních pokusech řeknou, že j im to připadá tak strašně těžké, že j im šprtání připadá daleko lehčí a že to vzdají. Ale to by byla strašně velká škoda! Jestliže se na základě počáteční frustrace vrátíme ke starým metodám ustrnulého biflování, máme za prvé jen málo prožitků úspěšnosti (a za druhé posílíme svůj pocit, že j sme hloupí). Za třetí tak naprosto nic neinvestujeme do své budoucnosti. Jak známo, nula od nuly pojde. Proto se ta námaha vyplatí! Ať už se budete učit „stavět" oslí můstky, nebo memorovací řetězce, myslete při tom na křížovky: první vypadají tak těžké, že to hodně lidí hned vzdá. Někteří hned „věd í " , že jsou „ n a to hloupí", j iní řeknou, že hloupá je křížovka. No dobře. Ale někteří zůstanou ve hře a pomalu to začíná být snadnější a teprve pak - opakuji: a teprve pak - je to začne bavit tolik, že to dělají dobrovolně. I lidová moudrost říká, že Kazdy začátek je těžkýl Ovšem já vždycky zdůrazním: Ano, ale jen ten začátek!

Pozn, prekl.: Přesně vzalo: připomněl to překladatelce.


Až si spíchnete svých deset prvních memorovacích řetězců, budete mít nejhorsí za sebou. A můžeme i zde využít hry ve skupině [ srov. T - Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.|!

Představme si, že popsaný přiklad by byl opravdový; ono se ve skutečném životě často stává, že dojde ke změnám. Tak např.: Další telefonát mi sdělí, že bych do přednášky mela zapracovat ještě další myšlenku ze svého původního semináře (třeba materiální a nemateriálni favorizování). S mým me-morovacím řetězcem to nepředstavuje žádný problém. Nakonec by můj ana-logramP pro firmu jménem F I R M A mohl vypadat takto:

T — Memorovaci řetězce 165

•1

Jak na memorovací slova

Převádění informací (učební látky) do memorovacích slov odpovídá tréninku stavění oslích můstků / pomocných vláken ( srov. i T — Trénink s oslími můstky, str. 96 nn.).

V tomto modulu bych vás chtěla povzbudit k tomu, abyste si z takzvaných „ n a h ý c h " dat, faktů, informací, pojmů, odborných výrazů, jmen (věcí, procesů, měst nebo lidí) vytvářeli vlastní memorovací slova, která fungují jako vaše oslí můstky/pomocná vlákna a provizorně, předběžně „zavěsí" nové informace do vaší vědomostní sítě.

Později budete mít dvě možnosti: Buď s novými informacemi pravidelně pracujete, v tomto případě se ve vaší vědomostní síti napevno „usadí" . Anebo budete potřebovat informace až později (např. když se učíte j en na jednu zkoušku). I pak se to vyplatí, protože postup, který je brain-friendly, vám dovolí, abyste si během zkoušky tyto informace „přitáhli" k sobě p o m o c í pomocných vláken.

Brain-friendly znamená, že neznásilňujete svůj mozek stupidním šprtáním. Kromě toho „zavěšené" informace drží daleko lépe než n a šprtané. Kdyby se později ukázalo, že mimo očekávání takové informace přece jen potřebujete, máte už v síti první vlákna a můžete si snadno doplnit další věci srov. i Je libo grafy učení?, str. 68 nn.).

Jsou důležitější s l o v a , nebo o b r a z y ?

Jsou lidé, kteří říkají, že by raději vycházeli ze slov nežli z O B R A Z N É představy, vlastně prý žádné obrazy nevidí. Sice všichni „ v i d í m e " obrazy ve chvíli, kdy něco pochopíme (přinejmenším podvědomě), ale samozřejmě si vždycky můžeme vybrat. Můžeme si memorovací řetězec očíslovat a každé slovo se naučit jako slovo v tomto pořadí srov. T - Vnitřní

archiv®, str. 118 nn.), nebo můžeme obrazné představy pojící se k jednotlivým slovům na něco „zavěsit" ( srov. T- Trénink s oslími můstky, str. 96 nn. a T — Upravování nových informací pro nás mozek, str. 103 nn.).

Nota bene:

Nemusíme se rozhodovat mezi slovem a obrazem, loto rozlišení je tu jen pro lidi, kteří si dělají [zbytečné) starosti, že jim schází schopnost vizualizace.

1 6 6 Nebojte se myslet klamu

Ptáte-li se, zda měly smysl řetězce, které jsem nabízela už ve „starých"* Pilinách v hlavě?, musím říci, že některé pro mě stále mají vnitrní význam. Jeden j sem si např. připravovala na přednášku, v níž j sem se zabývala tím, jak velkou m o c mají stories (srovnávání, podobenství, bajky atd.). Pod pojmem story si představuji jak fikci ve smyslu krátké vymyšlené historky, tak i l íčení skutečných událostí.

* Starými myslím do 3 5 . vydání včetně.

* * Jesllipak víte, že sfinx je vlastně rodu mužského? Jde tu o prastarou překladatelskou

chybu. V arabštině se „jí" v lidovém jazyce dokonce říká Strýček sfinga.

T - Memorovací řetězce \ 67

7. DOUTNÍK = někdo se stal otcem a podle americké tradice rozdával doutníky

8. NŮŽ = historka o vrhači nožů

9 . PENĚŽENKA = poctivý nálezce, který peněženku vrátil...

10. KOBEREC = létající koberec

11. PÁR LYŽÍ = reakce jedné dámy na semináři sensitivity-trai-ning: Jsem jenom jedna lyže (která ztratila svého partnera...)

12. TELESKOP = historka, v níž hrál klíčovou roli teleskop

Tak, a teď se pusťte do práce. Nabízím vám úkoly pro začátek:

Úloha č. 1

(Odpovídá příkladu s FIRMOU, víz výše).

1. Spočítejte si písmena svého jména. 2. Napište si seznam (svisle) přesně tolika bodů (např. témat, která j sou

pro vás důležitá, titulů vašich oblíbených knih nebo co chcete zítra nakoupit, všechno je možné!).

3. Vymyslete si k začátkům slov memorovací slova. To je cvičení kreativity.

4. Vytvořte analogram ke svému jménu a zaneste memorovací slova.

Úloha č. 2

1. Napište si seznam několika informací, které si chcete zapamatovat (mohli byste si to představit i jako přípravu na nějaký projev nebo na zkoušku). Nejlépe se hodí takzvané abstraktní pojmy, k nimž se zpravidla pojí představy, které jsou ukryty tak hluboko v našem podvědomí, že bychom byli schopni tvrdit, že žádné nemáme!


I

2. Vymyslete si pojmy, které mohou být vašimi memorovacími slovy pro

tato abstrakta. Příklad:

Chtěla bych v přednášce na j e d n o m kongresu zavěsit několik důležitých bodů na pojem repertoár, např.:

Přehled o technice memorovarich řetězců

1. Hledat ústřední klíčový pojem (zde to byl R E P E R T O Á R ) .

2. Zapsat písmena pod sebe. 3. Vytvořit klíčová slova s důležitou obsahovou náplní, která začí

nají na zapsaná písmena (srov. analografická technika), např. energetická rozvaha, potenciál.

4 . Vytvořit memorovací slova (podněcující fantazii, snadno představitelná), která začínají na ona písmena, ještě lépe na skupiny písmen.

5. Tato memorovací slova uspořádat do seznamu - a to je memorovací řetězec!

* NejdůleŽilějSí myšlenky této přednášky včetně kompletního memorovacího řetězce naleznete

v mém příspěvku v knize Meilensteine zum Erfolg (kterou jsem napsala se třemi daJSími refe

rujícími), srov. Seznam literatury.

7* — Memorovací řetězce 1 6 9

Která názorná slova by se dala vymyslet, aby nám později připomněla tyto body? Takový memorovací řetězec samozřejmě nepomáhá jen mně jako přednášející, nýbrž také účastníkům, dává j im vlastně do ruky celý obsah přednášky (jako shrnutí). V tomto případě j sem vytvořila následující memorovací slova:

Je výborné, můžeme-li řetězec vybavit i příběhem, zřetězenými obrazy, popisem určité výrazné situace, a to tak, že j e spojitost mezi slovem a jeho místem v seznamu. Usnadníme tak postup asociacím.

Po tomto kreativním a pozorném myšlenkovém postupu zjišťujeme (možná s údivem?), že j sme už memorovací seznam (téměř bezděky) „zavěsili" do své vědomostní sítě (tj. že ho už umíme nazpaměť). Potom můžeme původně nové (nebo velmi abstraktní) informace snadno na tato vlákna dál „zavěšovat". Vzpomínáte si na metaforu o háčkování na začátku knihy?

1 7 0 Nebojte se myslet hlavou.

T - NEUROBICS® (Podle Lawrence C. K A T Z E )

(Přečtěte si prosím nejprve rámeček!)

Chceme-li uvažovat o regulérním tréninku mozku, musíme rozlišovat mezi třemi značně odlišnými přístupy, které zde uvádím v tom pořadí, jak vznikaly:

1 Duševní práce, která je brain--friendly®, čili vyhovuje mozku a jeho vnitřním pravidlům (podle B I R K E N B I H L * ) .

Jde zde výlučně o upravování informací takovým způsobem, aby vyhovovaly tomu, jak mozek pracuje. Mohou to být učební materiály (chcete-li vyučovat nebo se učit jako samouk), ale samozřejmě se mů-

Tato kniha je sice postavena mo-dulárně, ale někdy přece jen jeden její prvek staví na druhém, a k tomu dochází i zde. Podívejte se prosím předem na dvě místa v textu knihy; je to nutné:

1. Modul FLOW® (str. 37 nn.). Jestliže pojem FLOW® (podle CSIKSZENTMIHALYIHO) znáte, přečtěte si aspoň předposlední stránku (str. 39).

2. Mrkněte ještě na modul Je libo grafy učení? (str. 68 nn.), zejména na metaforu pěšinky, ze které se stane

dálnice pro data v mozku.

Děkuji.

* Brain-friendly je mé původní oznaření (USA, 1969/1970), později následovaly názvy ge-

hirn-gerecht® v němčině, hersenen-vriendelijk v holandštině (1985) a cerveau-phile ve

francouzštině (1988). V Německu pojem zdomácněl, ale ne všichni, kdo ho používají, vědí, co

původně znamenal.

T - NEUROBICS® 171

Žeme pod tímlo zorným úhlem dívat na všechno, od plakátů, inzerátů a televizních reklam, přes každou stránku příruček, učebnic nebo odborných knih až po obchodní dopisy (zvláště je j ich záhlaví a údaje pod čarou (i u faxů). Doslova a do písmene všechno můžeme hodnotit podle toho, jak to je nebo není brain-friendly®. Totéž platí o každé informaci, kterou určila firma, skupina, organizace vyprodukuje (od prospektů až po návody k použití ! !*).

Vždy platí: Čím méně je materiál brain-jriendly, tím hloupější si připadá chudák jeho příjemce, anebo považuje materiál za „příliš těžký". A obráceně: Je-li brain-friendly, snadno mu lidé porozumějí a čas, který nad ním stráví, j im nepřipadá ztracený, právě naopak (např. výuka, přednášky).

2 Mozkový jogging® (podle profesora Bernda FISCHERA, dr. Wolfganga EISENHAUERA a dr. Siegfrieda L E H R L A ) : Tento druh tréninku vyvinutý v roce 1981 má lépe prokrvit mozek. Úlohy mozkového joggingu prospívají mozku podobně jako gymnastika tělu. Tyto úlohy mají rozšířit kapacitu duševní práce a zvýšit výkon inteligence. Dodatečným efektem je podpoření logického a kreativního myšlení.

3 N E U R O B I C S ® (podle KATZE): To je téma tohoto tréninkového modulu. Tento velice příhodný pojem vytvořil badatel v oblasti výzkumu mozku profesor Lawrence C. KATZ spojením slov N E U R O N Y (= mozkové buňky) a A I R O B I C S .

Americký neurobiolog (Duke University Medical Center) spolupracoval dříve mj. s nositelem Nobelovy ceny dr. Torstenem WIESELEM na R o c k e -fellerově univerzitě. Jeho hlavní přínos je soustředěn v oblasti výzkumu kortexu** savců (k tomu více než 50 odborných publikací). Společně s profesionálním spisovatelem Manningem RUBÍNEM vytvořil čtivou, pěkně ilustrovanou knížečku s charakteristickým titulem Keep Your Brain Alive

* Pozn. aut.: V současné době se Siří i při vysokých cenách softwaru zvyk, že se příručky při

kládají ke zboží už jen v elektronické podobě (takže si každý jednotlivý zákazník teoreticky

musí vytisknout slovky stránek a používat je nesvázané). Oficiální zdůvodnění: Většina uživa

telů by příručky stejně nečetla. Faktem však je, že jsou studie, které prokázaly opak (srov. Ka-

ren A. SHRIVER: Dynamics in Document Design - Creating Text for Readers). ** Pozn. překl.: kortex = mozková kůra


(Udržujte svůj mozek při životě). Knížka působí nesmírně vesele, ale její poselství je jasné: Use it or lose itl (Co nepoužíváme, to ztratíme). To platí zvláště pro mozky savců (tedy i ty naše), neboť komplexní metabolismus v mozku musí být neustále udržován, resp. nově vytvářen, aby mohl optimálně fungovat. Když použiji svou metaforu o dálnici dat v mozku ( srov. modul Je libo grafy učení?, str. 68 nn.): Jestliže se dálnice neudržují, vezmou za své nejprve bílé čáry na povrchu, potom zaěne trpět povrch vozovky, takže se po určité době dá cestovat jen pomaloučku přes hrboly a díry. Přeneseno na mozek to znamená:

Kdo používá převážně dálnice dat v mozku, které byly vytvořeny dříve, bude muset ve stáří počítat s vážnými projevy opotřebování. Dříve pa-noval názor, že mozek nutně musí v průběhu stárnutí chátrat {takzvaná stařecká demence); mezitím už víme, že přes 80 procent „chátrajících" mozků patří lidem, kteří si už dlouho nepostavili žádnou novou dálnici dat!

Proto také (od roku 1979) rozlišuji mezi těmi, kdo mozek mají (a nosí si ho s sebou v l e b c e ) , a těmi, kdo mozek používají, pro které j e fantastickým instrumentáriem v hlavě. K tomu právě patří i trénink, a vy ve všech modulech označených písmenem „ T " nacházíte mnoho podnětů a úkolů na trénování paměti a „ m o z k o v é správnosti" (ona je to ale zároveň „spravedlnost"); v tomto modulu j d e o přístup profesora KATZE. Jeho ústřední teze zní:

Zabýváme-li se tématem, které je pro nás nové nebo něčím mimořádné (a také učíme-!i se provádět novou činnost nebo nějakou činnost lehce pozměňujeme, FLOW®, str. 37 nn.), je to nejlepsí trénink, který může být, a zabírá i na Alzheimerovu chorobu. Doslova totiž udržuje náš mozek naživu!

Víme už dlouho, že většina nemocných trpících Alzheimerovou chorobou se v posledních 10 až 15 letech před propuknutím nemoci nezabývala ničím zásadně novým. Někteří lidé to sice popírali, např. jeden postižený manažer tvrdil: „Dennodenně j sem se zabýval N O V Ý M I I N F O R M A C E M I ! " , ale přesně vzato stále používal tytéž dálnice dat, na nichž ovšem jezdila stále jiná auta (= detailní informace). Trénování dobrého mozkového výkonu ve_stáří však znamená, že musíme neustále stavět nové dálnice! To, co náš mozek udržuje fit pro naši vlastní osobní budoucnost, to nejsou

T - NEUROBICS® ] 73

nové detaily ke starým tématům*, nýbrž nová témata či nové činnosti: jinak se nám ztratí schopnost vůbec „nové myšlenky myslet".

Vtip je v tom, že kdo se dlouho nezabývá skutečně novými věcmi, takže se v tomto mozku dlouho „neasfaltují" žádné nové dálnice, musí počítat s Hm, že jeho mozek nejprve začne likvidovat stavební materiál (materiál na dálnice). Vidíte, jak gigantická je naše kapacita, protože toto o d bourávání 10 až 15 let vůbec nemusíme zpozorovat! (Proto se dříve myslelo, že Alzheimerova choroba má inkubační dobu 10 až 15 let.) Když už žádný stavební materiál nezbyl, bere se ze samého povrchu dálnice, a to už začínají být procesy rozkladu nápadné...

V jedné scéně u Lewise C A R R O L L A (Alenka za zrcadlem) zvolá Alenka zděšeně: „Ale tomu nevěřím!" a Královna jí říká:

„Moc zkušeností, věru, nemáš; musíš se učit věřit v nemožností Když jsem byla tak stará jako ty, dělala jsem to každý den půl hodiny. A tak jsem někdy do snídaně uvěřila třeba v šest nemožností."

Danah Z O H A R a lan M A R S H A L L nás (ve své knize Quantum Society — Mind, Physics, and a new sociál vision) upozorňují na to, že většina z nás má sklon k tomu, že se identifikuje s Alenkou, a požadavek pravidelně věřit neuvěřitelným v ě c e m odmítá jako absurdní. Navrhují nám, abychom se naučili zaujímat stanovisko královny, neboť trochu vyostrené můžeme konstatovat, že m o z e k , který dokáže věřit jen „uvěřitelným věcem",

* 1 ty samozřejmě potřebujeme, prolože takto navazujeme nová vlákna do sítě, což usnadňuje po

chopení a zapamatování, ale v tomto modulu jde o fyziologickou svěžest ve stáří!


j e už napůl mrtvý... Není divu, že i KATZ podtrhuje: NEUROBICS® udržují náš mozek naživu. Proto bych vás ráda povzbudila, abyste se co nejčastěji trénovali v poznávání N O V Ý C H myšlenek. Při tom narazíte na všelijaké teze, které zpočátku budete považovat za „naprosto neuvěřitelné". I když nemusíte takovým neuvěřitelným věcem hned věřit, měli byste se podle mého názoru aspoň učit považovat je za teoreticky myslitelné!

Většina lidí má panický strach z toho, že by si měli myslet myšlenku, která nezapadá do jejich obrazu světa, pro niž tedy nemají ještě žádnou preferovanou nervovou dráhu (= dálnici dat); proto j im nahání strach. A čím méně cviku má někdo v tom, aby si alespoň směl pomyslet nové myšlenky (čili projít se jejich pěšinkami), tím více má strach. Proto konstatuje americký lékař Bernie SIEGEL, že lidé nesmírně propadají svým přesvědčením:

„Chcete-li někomu vymluvit jeho přesvědčení, chová se jako narkoman, kterému chtějí vzít drogu."

N E U R O B I C S ® v každodenní praxi Klíčovou myšlenkou jsou „nové věc i " : nové dálnice dat v mozku vytvořené za pomoci nových myšlenek nebo nových způsobů chování. K nim patří i smyslové vjemy, např. úplně nová vůně nebo neznámé j ídlo. Ale můžeme své smysly tříbit i jinak a stavět nové nervové dráhy tak, že např. hrajeme „ n a slepou bábu" a každodenní činnosti (jako je odemykání dveří, vkročení do dveří, usednutí do obl íbeného křesla) provádíme poslepu. Podobně funguje dětská hra, při které naplníme sáček různými běžnými předměty a pak do něj sáhneme a snažíme se (poslepu) vytáhnout tu správnou věc. Takové a mnohé další úlohy trvají vždy jen několik málo minut, dávají nám však nesmírně mnoho. Z toho jsou odvozeny tyto možnosti, ke kterým vás jistě napadne mnoho variací (KATZOVA knížka vám jich nabízí 83). Z d e jen je-jjeh přehled:

1. Nové věci pro smvsly — nové vjemy: Napijte se nápoje, který jste ještě nikdy neochutnali (šťáva z papaje?), objednejte si něco nového k jídlu (už jste zkusili suši?), pravidelně si k něčemu novému přivoňte (vůně

v nových kombinacích, např. při vstávání místo obligátní vůně kávy). 2. Nové věci pro smysly - jeden smysl převezme úlohu druhého: Když „vypnete" jeden smysl (dáte si ucpávky do uší nebo si zavážete o č i ) , nemohou být etablované nervové dráhy „normálně" využívány, přesune tedy mozek svou vjemovou činnost j inam a vy získáte nové nervové dráhy,

T-NEUROBICS® 1 7 5

a k tomu si při této hře ještě užijete mírné polechtání nervů. Snadněji už to nejde!

3. Učit se nové činnosti: Dejte se na nějakého nového koníčka nebo nový sport, naučte se hrát na hudební nástroj nebo zpívat nové písně nebo zkuste pro sebe objevit některé z činností, které pravidelně provozuje váš životní partner, to může být docela napínavé...

4. Objevovat nové aspekty na starých činnostech - vybočit z rutiny: Každá rutina, z níž vědomě vybočíte, nutí i váš mozek „vyboči t " ze starých nervových drah. Tak si např. můžete najít úplně novou cestu do práce ( srov. i str. 39 modulu FLOW®). Proto s obl ibou zdůrazňuji: Každá opravdová výzva, která nás provokuje, nás nutí opouštět staré dráhy myšlení a chování (= preferované nervové dráhy), jde o pohyb směrem venl A je to vynikající mozkový trénink.

5. Rozvíjet_(trénovat) nové varianty starých Činností: Zdokonalujte se ve svém starém hobby, určitém sportu, hře. . . Lawrence C. KATZ trénuje svůj mozek mj. muškařením.

P. S.: Nové myšlenky: KATZ se v podstatě nezabývá „myšlením nových myšlenek". Sice i on navrhuje učit se nové jazyky, protože je to dobrý trénink, ale jeho kniha je převážně zaměřena na smyslové vjemy a způsoby chování. To ukazují i názvy kapitol (např. Po práci, Na cestě do práce...). Pomáhá nám obměňovat určité denní úkony tak, že se z nich stanou trémnkové jednotky, které můžeme absolvovat bez velkého vynaložení času a námahy. A le od té doby, c o se ví o tom, že myšlenky ,,se odehrávají" neurofyziologicky jako smyslové vjemy, že tedy existují preferované nervové dráhy i pro myšlenky, platí i vybočování ze starých myšlenkových drah nebo stavění, úplné nových myšlenkových drah jako mozkový trénink. Můžete se tedy rozhodnout, zda chcete do svého tréninku začlenit kromě smyslového a tělesného cvičení N E U R O B I C S ® také cvičení duševní...


T - Paralelní cvičení

T - Paralelní cvičení ] 77

Jestliže ani na jednu otázku nemůžete jednoznačně odpovědět „ A n o " , přeskočte tuto kapitolu. Vida, přece jen čtete dál . . . Chcete se dozvědět víc! Dobře. Je nutno ujasnit si tři otázky:

1. Jak a proč vůbec funguje paralelní učeni? 2. Jaký druh informací se k tomu hodí? 3. Jak mnoho učení je účelné?

Jak mnoho učení je účelné? Začněme poslední otázkou: Jak mnoho učení je účelné? Na seminářích se často l idé ptají, zda se nedá všechno přehánět, tedy i učení. Odpověď zní: Pokud někdo chce nebo musí zvládnout více učební látky, než na co má čas, má pro něj smysl každá technika, která umožňuje efektivnější učení! Takový případ může nastat před zkouškami, a týká se to i lidí, pro něž je učení nutností (jako j iní lidé nemohou být bez sportu nebo nějakého koníčka)! Jestliže se však někdo c h c e učit jen málo (např. c h c e efektivněji dělat domácí úkoly), platí pro něj, že č ím efektivnější je technika, tím dříve zvládne stanovenou učební látku a tím_víc_e času bude mít pro jiné důležité věcij_ Takže proti paralelnímu učení nehovoří vůbec nic, že je to tak!?

Jaký druh informací se hodí pro paralelní učení?

Odpověď: Každý druh informací, který rozšiřuje vaše všeobecné vzdělání (zejména když se tuto látku učíte v kurzu), tedy informace ze vzdělávacích nebo dokumentárních pořadů v rozhlasu nebo v televizi (většinou stačí au-

diozáznam). K některým oborům vědění je možno zakoupit zajímavé audio-kazety. Kromě toho si můžete namluvit nebo nechat namluvit na kazetu dů-ležité nebo fascinující informace z učebnic nebo j iných faktografických knih či článků. A konečně se s využitím této metody můžete učit cizím jazykům nebo se zdokonalovat v přednesu ve své mateřštině. Budete-li častěji poslouchat pasáže z děl autorů, jej ichž jazyk se vám líbí, stanou se nová slova a vazby, kterým jste až dosud sice (pasivně) rozuměli, ale téměř je ne-používali, částí vašeho aktivního slovníku. Nebo jestliže si nahrajete některá místa z textů o jazyce (např. Wolf SCHNEIDER: Worter machen Leute /Slova dělají člověka/, viz Seznam literatury), zjemní se nepochybně váš cit pro ja-zykové mechanismy.

Je smutné, jak mnoho lidí, jejichž nástrojem by vlastně měl být jazyk (mají v něm myslet, sdělovat něco, úředně jednat, motivovat, rozhodovat, vyjednávat), se vyjadřuje zmateně, „páté přes deváté" a gramaticky nesprávně . . . A uvážíme-li dále, že náš jazyk je převážně ovlivňován tČmi vzory,


které často slyšíme (nebo čteme), musí nám být jasné, že pravidelné poslouchání bude tím úspěšnější, čím lepší budou „předlohy", které si zvolíte.

Pro studium cizích jazyků* platí: Čím častěji uslyšíte krátké scénkv. dialogy nebo příběhy, tím lépe, to je jasné. Nezapomínejte však, že se výborné hodí i části textů z rozhlášeného televize, kterým třeba ještě vůbec n e r o z u míte: vycítíte z nich něco z atmosféry země, jejímuž jazyku se učíte; vale pravá polovina mozhisejmde stále důvěrnějiseznamovat..s_lypickými_zvuko-vými obrazy řeči, kterou chcete zvMdnout,.a náhle si začnete uvědomovat, že určitým krátkým slovům už rozumíte. Tak tedy: Pokaždé když uslyšíte jazyk, který chcete umět, i když ještě všemu nerozumíte, je to jako byste byli v té zemi na malé dovolené!

Proč vůbec paralelní učení funguje? Odpověď: Máme-li porozumět principu, měli bychom se poučit z myšlenkového modelu levého a pravého mozku ze „staré" knihy Piliny v hlavě? (z=z=§> srov. také Dodatky, str. 241 nn.). Pan Levý pracuje lineárně, krok za krokem, detailně. Musí se koncentrovat, to znamená, Že se cele věnuje jedné věci. Avšak levá polovina mozku má na starosti i řeč. Naše vědomé myšlení není vlastně ničím jiným než monologem pana Levého. Tak dochází k nepřípustným a nebezpečným důsledkům, které nás mohou silně omezovat, protože neustále budeme chtít ospravedlňovat dobře známé neblahé proroctví, které má tendenci se samo naplňovat:

Protože člověk může slovy uvažovat vždy jen o jedné věci, vyvozujeme mylný závěr, že může také jen jednu věc provádět!

Proto zakazujeme dětem, aby poslouchaly rádio při úkolech z matematiky! Nebo se zlobíme na přítelkyni, která během hovoru s námi plete složitý vzor. Nebo nedovolíme, aby si dítě dál stavělo letadélko, když s ním c h c e m e mluvit. (Dívej se na mě, když s tebou mluvím!!).

Skutečnost j e však taková, že je velmi dobře možné dělat několik věcí současně. Jenže se to nedá úplně dobře vyjádřit slovy. Tady už totiž vehementně zasahuje pan Pravý, který se (téměř) neumí vyjadřovat řečí!

Jak presně „probíhá" paralelní učeni? Odpověď: Budete dělat dvě věci současně: bude tu HLAVNÍ ČINNOST a ČINNOST V P O Z A D Í . To neznamená, Že by činnost v pozadí měla být

* Máte-li zájem o podrobnosti, odkazuji vás na svou příručku Sprachen lernen — ieichl gemacht:

die Birkenbihl-Methode (Cizí jazyky snadno a rychle: metoda Birkenbihl) - zde je biflování slo

víček dokonce zakázáno!! (21. vydání. 1999).

T - Paralelní cvičení 1 7 9

méně důležitá, nýbrž že se soustředíte na hlavní ěinnost, nasměrujete svou koncentraci na ni, aby činnost v pozadí mohla proniknout do podvědomí. Takzvané podvědomí j e totiž z velké Části totožné s pravou polovinou mozku! Jde tedy opět o to, abychom nechali obě poloviny mozku pracovat společně. Kdybyste chtěli zároveň vědomě číst knihu a vědomě poslouchat zprávy, je velmi pravděpodobné, že byste s tím měli problémy.* Kdyby však zprávy byly v P O Z A D Í , žasli byste, kolik informací si ukládáte do paměti „bezděky" !

Pomůcky: Potřebujete kazetový magnetofon se sluchátky, která propouštějí zvuky z okolí, a kazetu s nahrávkou učební látky. Může to samozřejmě být i kazeta pro výuku cizího jazyka. Ríkám-li kazeta, myslím tím prostě nosič zvuku, je jedno, jakou moderní techniku (např. CD) použijete.

Postup: HLAVNÍ ČINNOSTÍ bude sledování napínavého televizního filmu, detektivky, thrilleru, westernu - prostě filmu, který plně zaujme vaši pozornost. Současně poběží kazeta, ovšem natolik potichu, abyste mohli sledovat dialogy ve filmu a neměli pocit, že jste rušeni. Nyní přijde jediné, zato však velmi důležité „pravidlo hry":

V žádném případě se n es míre pokoušet sledovat obsah nahrávky na kazetě! Soustředné se výlučně na hlavní činnost (v našem případě na film v televizi)!

Čtenářům, kteří jsou stále ještě skeptičtí, navrhuji tento test: Pořiďte si audiokazetu s obsahem, který pro vás bude v maximální míře nový, např. nahrávku pro školní vyučování o nějaké osobě, jejíž jméno je vám naprosto neznámé. Popsanou metodu pak vyzkoušejte a dbejte na to, aby kazeta hrála jen velice potichu. Později si tuto kazetu poslechněte „normálně" (např. y autě, v koupelně nebo při nějaké činnosti, kdy se nemluví), a co zjistíte? Ze je vám to jaksi známé. Skutečně budete mít pocit, že jste celé oddíly textu už někdy slyšeli. Na některých místech budete „vědět" , co přijde, ještě než to zazní, protože jste množství informací přijali při paralelním učení, a ani jste si toho nevšimli!

Až budete mít za sebou první experimenty, zjistíte, že hlavní Činností může být rovněž učení. Mohli byste tedy vědomě (HLAVNÍ ČINNOST) řešit matematické úlohy, zatímco v P O Z A D Í budou tiše znít lekce angličtiny.

* Výzkum v našem ústavu ovšem ukázal, že mnoho lidí může pomocí tréninku této schopnosti

dosáhnout; dokonce je možno zvládnout i tři věci současně, je-li pokusná osoba silně motivo

vána a trénuje pravidelně!

JÍ


Nebo si budete V ě d o m ě číst (HLAVNÍ ČINNOST) a v P O Z A D Í poběží informace k j inému tématu. Já si obvykle při psaní článků nebo knih pouštím video.

Jste nespokojení? Jestliže vám paralelní učení , jde na nervy", přestaňte s ním! Lidi, kterým se vždy vštěpovalo, že se v jedné chvíli může dělat jen jedna věc, někdy paralelní učení tak znervózňuje, že nedokážou vnímat informace ani pro hlavní činnost, ani z pozadí.

Pokud mezi takové lidi patříte, zřekněte se paralelního učení, ale nevymlouvejte prosím tuto metodu druhým lidem, kteří k ní (třeba intuitivně) našli cestu. Jestliže si vaše děti chtějí při domácích úkolech poslouchat hitparádu, nenapomínejte je ! Nebo když si váš partner Čte při sledování televize, nebuďte mrzutí!

Cvičení

Máte-li pocit, že by paralelní učení pro vás mohlo přicházet v úvahu, zpočátku s ním však máte problémy, můžete zvýšit svou schopnost paralelně se učit pomocí těchto cvičení:

1 Cvičení 1 - Televize: Přepínejte v pravidelných intervalech na jiný program, takže jakoby uvidíte dva televizní pořady paralelně. Toto cvičení vám ukáže, že váš mozek j e schopen sledovat dva myšlenkové řetězce současně.

2 Cvičení 2 - Rozhlas: Poslouchejte rádio (např. zprávy) a současně něco opisujte, např. jazykovou lekci nebo článek z novin. Můžete si také nahrát vysílání zpráv na audiokazetu, abyste mohli cvičit bez přerušení c c a deset minut. Kromě toho pak nebudete vázáni časem, kdy se vysílají zprávy!

3 Cvičení 3 - Hudba: Máte-li hudební nadání, pokuste se někdy zpívat

text písně na melodii j iné písně!

T — Paralelní cvičení 1 8 1

Souhrnem:

Paralelní učení využívá schopnosti mozku řešit v íce úkolů současně. Je to činnost využívající správně mozek (brain-friendly) a pomáhá nám lépe rozvíjet naše schopnosti.

Účastníci seminářů podávají zajímavé zprávy o některých aspektech, které se vyskytují zdánlivě náhodně - jako vedlejší produkt paralelního učení. Uvidíte, že se vyplatí vyzkoušet si to alespoň jednou:

1. Po prvních týdnech paralelního učení se budete umět lépe soustředit i při normální práci!

2. Dokážete si „udržet" myšlenkový pochod, jestliže budete náhle přerušeni telefonem nebo kolegou či zákazníkem, který vstoupí do místnosti!

3. Budete schopni uvažovat v několika rovinách současně, např. současně zvažovat jak praktický, tak teoretický vývoj určitého postupu.

4. Budete lepším partnerem při komunikaci, protože budete umět současně jak soustředěně naslouchat, tak i zvažovat myšlenky vyvolané tím, co řekl druhý člověk. (Zatímco většina lidí umí b u ď naslouchat, n e b o uvažovat!)


T - Pozitivní formulace

Představy jsou p o m o c í pro pochopení a zapamatování; jsou i silným nástrojem (abych přímo neřekla nebezpečnou zbraní), jde-li o ovlivňování druhých lidí. Ať už v kladném smyslu (motivace), nebo v negativním (manipulace, propaganda). Proto se vyplatí se nad tím zamyslet.

Naprogramované chyby při zadávání úkolů

Tento poznatek je rovněž důležitý, jestliže zadáváme úkoly. Předpokládejme, že sdělíte pracovníkům svého oddělení: S novou kopírkou se pracuje v podstatě jako s tou starou, jenom u ní nesmíte otáčet regulátorem velikosti kopií, dokud se vozík úplně nevrátil. Rozuměli jste? Všichni budou vážně přikyvovat, avšak nebezpečí, že už zítra se přesně tohle přihodí, je dosti velké!

Motivace

Je tohle jedním z důvodů, proč máme (nebo musíme mít) kolem sebe tak strašlivě mnoho zákazů (Vstup zakázán)? Zdá se, Že negativní formulací.ie.

T — Pozitivní formulace 183


T - Řecnictví a zkoušky

V tomto tréninkovém modulu bych vám ráda vysvetlila, že príprava na projev nebo na zkoušku, je-li brain-fŕiendly (a profesionálni), může vypadat úplně stejně! V obou případech má člověk (pokud všechno probíhá dobře) znát svůj materiál a umět ho „přednést". Zda písemně, nebo ústně - čím lépe ovládáte své téma, tím lépe se úkolu zhostíte!

Proto vám tento tréninkový modul nabízí dvě věci, na kterých můžete stavět:

1. Profesionální přípravná metoda, kterou j sem vyvinula v letech 1967 (na univerzitě v Americe) až 1980 (už jako vedoucí seminářů) v jednotlivých krocích a jí také vděčím za svou „pověs t " dobré řečnice a za členství v NSA (National Speakers Association, USA). Od té doby j sem ji stále používala, ať už k učení, nebo k přípravě řečnických „stavebních kamenů" — ano, často j sem ve chvíli, kdy jsem se něco učila, ještě vůbec nevěděla, zda o tom tématu někdy budu referovat na veřejnosti (jako v prvních pěti letech mého studia kvantové fyziky).

2. Několik málo řečnických cvičení, která pro mě patří k absolutnímu minimu pro každého, kdo by kdy chtěl řečnit spatra — na rozdíl od řečnického typu předčitatelského (přičemž mnoho lidí ani pořádně předčítat nedokáže!).

T - ŘeČniclví a zkoušky 1 85

Profesionální příprava: Kameny v (řečnickém) řečišti®

Možná jste slyšeli o l idech, kteří dokázali „chodit po v o d ě " , protože věděli, kde jsou v řece kameny. Kameny v řečišti® je má metafora (můj myšlenkový obraz) pro vědomostní moduly v přednášce, kterou si připravujete*. Kameny v řečišti® popisují informační jednotky, které j sou „překryty vod o u " (např. nové informace ve vaší přednášce či ve vašem semináři). Nyní víme, že nové věci se nám pod tlakem (třeba vlivem trémy) snadno mohou vytratit, protože nové nervové dráhy při stresu „mizejí" podobně jako cesta v mlze.

Proto vám má strategie kamenů v (řečnickém) řečišti® poskytne potřebnou jistotu, neboť budete přesně vědět, kde pod hladinou se vaše nejlepší kameny nacházejí. Proto vám tyto dobře preparované vědomostní moduly dají možnost kdykoli se bezpečně „opřít" (v řečišti vaší řeči). Čím více kamenů, tím větší jistota...

* Pozn. aut: Toto je lehce pozměněný text z mé knihy Rhetorik - Reden fur jeden Anlass (Réto

rika - řečnické umění pro každou příležitost).

1 8ó Nebojte se myslet hlavou

Mezi kameny v řece samozřejmě teče čili plyne voda. Jestliže např. právě mluvíte spatra a pěkně plynně a najednou zjistíte, že začínáte „plavat1', můžete si kdykoli vyskočit na jeden z těchto kamenů a nabýt opět j i s toty, které je vám právě zapotřebí. Totéž platí, když zjistíte, že ztrácíte nit a začínáte „ b e z b ř e z e " žvanit; spásný skok na známý kámen vám také vrátí výhled na břeh (čili rámcové téma).

Představuji l idem tuto strategii už více než dvacet let; je to má cesta. Také stále ještě prakticky denně podle ní sama postupuji- Mnoha kolegyním a kolegům to připadá těžko uvěřitelné, protože oni sami mají falešnou představu, že když se někdo jednou prosadí jako řečník a patří jako já k vyhledávaným lidem, kteří jsou dlouho dopředu zadaní a „ve l ice drazí*', že takový člověk se nikdy už nemusí namáhat. Já takový postoj nikdy nepochopím! Nota bene:

Nové informace jsou pro všechny řečníky „těžké" tak dlouho, dokud si je neosvojí. To, zda je řečník už známý, slavný nebo naprosto neznámý, nemá s problémem, že nové věci zpočátku představují námahu, na-prosto nic společného!

Proto mohu jen do omrzení opakovat: Jestliže se chcete v nějaké oblasti „ukázat" (anebo si myslíte, že musíte), rozhodněte se, do jaké míry chcete k věci přistoupit profesionálně. V následujícím textu vám představuji krok za krokem svou cestu, která vede k úspěchu a je brain-friendly. Rozhodnutí, zda to pro vás není příliš „pracná" a obtížná cesta, je na vás! Protože každým rokem prezentuji několik nových přednášek (nebo seminárních modulů), dávám si stále do svého řečiště nové kameny®, které až později „vypulíruji". Sešlo se mi tak během času kamenů velmi mnoho; vyplatí se mi to, např. když sedím v televizním studiu a v přímém přenosu musím odpovídat na otázky diváků (srov. některé mé odpovědi v knize Birkenbihl ALPHA-Buch, popřípadě v pořadech A L P H A , které jsou k dostání i na videu). Při umisťování nového kamene postupuji takto:

1 . krok

Poznamenám si první hesla základní myšlenky. Při tom samozřejmě vznikne množství analogramu ( srov. ANALOGRAFIE®, str. 26 nn.), které mi často poskytnou fascinující nové (a podnětné) vhledy do věcí, ty se pak mohou stát dalšími hesly, které zaznamenám, atd.

T - Řečnictví a zkoušky 1 8 7

V této etapě si také nachystám zajímavé citáty, které bych snad mohla citovat (nebo parafrázovat), a sbírám další materiál. Může to být všechno možné, od výstřižků nebo vytrhaných stránek z novin a ěasopisů, fotokopií stránek obsahujících zajímavá místa (která se pro mě mohou stát citáty), přes množství slovních i grafických (obrázkových) analogramů ( srov. ANALOGRAFIE®, str. 26 nn.), až po knihu o kouzelnických tricích, chci-li některý z triků použít jako c h y t r ý ú v o d n í k r o k do n o v é h o m o d u l u (= jako kámen v řečišti), apod.

Dnes se často říká info-tainment tomu, co já nazývám brain-friendly čili to, co správně využívá mozek (= vyhovuje mozku). Proto se počet útoků (zčásti velmi ošklivých) na mou zábavnou metodu, jak prezentovat vědění, pomalu snižuje. Co já jsem už všechno „didakticky" využila: od třicetimetrového lana, přes košťatka pro panenky a tisícifrankové bankovky (samozřejmě to byly švýcarské franky!), až po maňásky, a to všechno jen proto, abych mohla lépe a snadněji zapracovat nové informace do vědomostní sítě svých posluchačů!

2. krok

Nyní se usadím ke kazetovému magnetofonu (věci nashromážděné během kroku 1 mám kolem sebe) a namluvím na pásek první hrubou verzi. (S oblibou při tom sedím v posteli, kde psal knihy i C H U R -CHILL.) Na dosah mám i poěítaě pro případ, že bych přece jen chtěla už teď vytvořit nějaký text, ale na většinu příprav mi postačí tužka a papír, j sou totiž analografické!

Mluvím vždy spatra, a naléhavě vám radím, nepokoušejte se přednášku „naformulovat" písemně a pak číst z papíru, pak totiž nevyhnutelně vytvoříte „ s p i s " , ne však živou „ ř e č " . Máte-li hrubou verzi ě. 1 hotovou, neváhejte a udělejte si kopii. Nic není otravnějšího než přetržený pásek


právě na místě, kde se vám podařilo jakž takž jasně vysvětlit něco kompli

kovaného. . .

3. krok

Několikrát si tuto variantu poslechněte z nakopírované kazety, např. na procházce, v kuchyni, při cestování, při kondičním běhání atd. Při poslouchání této hrubé verze si dávejte pozor na dvě věci:

1. Co_Se vám zvlášť dobře podařilo? Která formulace je vydařená? Napadl vás spontánně nějaký pěkný příklad? Jaké asociace jste měli? Atd. Respektujte prosím, že při každém přehrávání kazety můžete mít nové asociace srov. Jak vnímáme opakování, str. 93 nn.), proto má smysl si je také rychle nadiktovat (zpravidla staěí heslovitě). Jste-li na cestách: Nové mikrofony pro telefonování hands free se dají použít také s diktafonem. Nebo mluvte do mobilního telefonu na záznamník u vás doma. Tato varianta se hodí pro všechny, kteří na veřejnosti, např. při kondičním běhání, nechtějí diktovat, nemají však zábrany telefonovat. Nikdo přitom neví, že se do mobilního telefonu s nikým nevybavujete, ale diktujete.

Rozhodně platí: Nápady, které ve vás poslech vyvolá, j e nutné za-znamenat. Je to jako se sny. Myslíme si: „To si zapamatuju," a pak si to zapamatujeme jen tehdy, poznamenáme-li si to, nadiktujeme nebo to zakotvíme ve svém vědomí metodou brain-friendly. Na

to je však nutno pásek na chvíli zastavit a informaci na něco „zavěsit", např. na seznam zvířat ( s r o v . T - Vnitřní archiv®, str. 103 nn.), nebo si „sestavit" řetězec obrazů.

Kdo už je vytrénovaný, j d e touto cestou, protože ta představuje další trénink v úpravě nových informací, aby byly brain-friendly

srov. i modul 7* — Upravování nových informací pro náš mozek, str. 103 nn.). Všem ostatním doporučuji spoléhat se prozatím na „externí paměť" poznámek či diktátů a věnovat svou koncentraci poslechu vlastní přednášky na kazetě, j inak by snadno došlo k paralelní situaci

srov. T — Paralelní cvičení, str. 177 nn.), a ta nevyhovuje každému.

2. Co_se vám (ještě) nelíbí? To zpravidla vynikne až od druhého poslechu přednášky. Při prvním poslechu jsme často ještě pod dojmem vlastní

T — Řečnictví a zkoušky 1 89

brilantnosti. Především zpočátku, když děláme toto cvičení poprvé nebo podruhé. Proto nyní poslouchejte kriticky a hledejte slabá místa. Nota bene: Co vám při druhém, třetím a čtvrtém přehrávání případne nepříjemné (např. co vás teď začíná nudit), to vašim posluchačům zpra-vidla vadí už na první poslech (což prokazují i pokusy). Proto vás tento postup učí krátit, udržet si míč a dostávat se k jádru sdělení! Myslím, že je lepší, když vás něco znudí při přípravě (a dodá vám to odvahy vy Škr-távat informace, které vám původně připadaly nezbytné), než aby se později nudili l idé, kteří si vás platí za váš výkon, co myslíte?!

4. krok

srov. krok 2 a 3) Teprve když dokážete dobře odpovědět na výše uvedené dvě otázky, má smysl namluvit na pásek další hrubou verzi. To, c o se vám doposud líbilo, zapracujete do další nahrávky (téměř automaticky) znovu, prostě protože se vám to líbilo a několikrát jste to už slyšeli. A na místech, kde to doposud bylo slabé, teď pracujte. Můžete kdykoli přetáčet zpět a namluvit určité části znovu nebo zmáčknout „pauzu", když hledáte slova. To je velice jednoduché.

A potom tolikrát, jak je to potřeba:

5. krok

krok 3 ) Dělám pro některé přednášky takových hrubých verzí několik ( ! ! ) . Investuji často čtyři až pět dní do 45minutového referátu na nějaký kongres (zejména u nového materiálu). Tím myslím Čtyři až pět pracovních dní, začínám několik týdnů předtím, protože přece chci všechny kazety s hrubými verzemi vyslechnout několikrát. Já však nepracuji jen na tomto jednom tématu. Jestliže s předstihem několika týdnů začnu s první hrubou verzí, poslouchám tuto kazetu během příštích dvou tří cest v autě a potom (doma nebo po cestě) namluvím na pásek druhou hrubou verzi, kterou si pak poslechnu na další ces tě . . . Udělám pak často Šest až sedm hrubých verzí jednotlivých, naprosto odlišných, někdy úplně nových přednášek (ve výjimečných případech dokonce více) . Počítejte se mnou: Poslechnete si každé hrubé znění nejméně dvakrát až třikrát! Když


pak později stojíte před svým publikem, procházíte vy svůj materiál už po dvacáté až pětadvacáté. Tak nikdo nepozná, že byl pro vás před nedávnem ještě nový. Přesně vzato ten materiál pro vás dnes při přednášce už není úplně nový, jste-li profesionálové...

Jde-li o věci, které jsou pro vás opravdu obtížné, najděte si partner)', s nimiž můžete hovořit, kterým (po předchozí dohodě) můžete spontánně volat. Řekněte, že už zas připravujete novou přednášku, a zeptejte se té osoby, zda teď (nebo velmi brzy) na vás má ěas. Při takových telefonátech nechávám rovněž puštěný kazetový magnetofon; představují přece další hrubou verzi.

Důležité je, abyste tohle dělali pouze s lidmi, které jste si předem vybrali a domluvili se s nimi, že vám pomohou jako „sounding board" (zkušební králíci). To znamená, že funkce těchto lidí během telefonátu spočívá v tom, že:

a) vás vyslechnou a b) přemýšlejí aktivně s vámi!

Tito lidé vám nyní nesmějí vyprávět každou svou asociaci, která j e napadne, když vás poslouchají! Výjimka: Jestliže vás toho k určitému tématu napadá příliš málo a voláte ostatním, protože hledáte nápady ( srov. také T - Kreativní technika 90 vteřin navíc®, str. 153 nn.), pak vám tito lidé mají říci první kloudnou asociaci. Ale ne tehdy, když chcete nacvičovat již vypracovanou přednášku. Tady potřebujete p o m o c j iného rázu. Potřebujete, aby vás tyto osoby pozorně vyslechly, položily otázky, jestliže něčemu neporozuměly, nebo vznesly námitky, jestliže objeví chybu nebo něco naprosto nemohou akceptovat. Tak jste třeba tvrdili, že je pro něco šest dobrých důvodů, vyjmenujete j ich pak však jen pět (nebo naopak sedm), protože jste při přípravě té verze „přeskoči l i " do jiné a nesjednotili jste všechny části svých poznámek. Pak má náš pomocník samozřejmě zareagovat okamžitě („Kde máte Šestý důvod?" nebo Proč sedmý, řekl jste přece, Že je šest důvodů..." apod.).

Tito lidé vám poskytnou příležitost, abyste vytvořili dobrou druhou verzi, při níž skutečnost, že své myšlenky přednášíte živému člověku (ne magnetofonu), může vaši přednášku dramaticky zlepšit. A protože tento člověk smí klást otázky nebo sdělovat námitky, jen nemá „ujíždět" do osobních úvah („ Tuhle se mi něco podobného taky přihodilo."), získáte cit pro to, zda některé části přednášky jsou třeba ještě daleko nejasnější, než jste si mysleli (nebo naopak!).

T - ŘeČnictví a zkoušky 1 9 1

Samozřejmě se taková porada může uskutečnit i formou o s o b n í h o setkání {face to face), ale co když bydlíme daleko od sebe . . . Kromě toho někteří lidé jsou při telefonování koncentrovanější než „ o s o b n ě " .

Bude-li váš postup důsledný a budete-li pracovat pravidelně, vytvoříte si Časem mnoho kamenů v řečišti®. Budete stále sebejistější a suverénnější, protože během času bude v řečišti (řečišti vaší řeči) stále více „kamenů", na které si kdykoli budete moci stoupnout. K d o má jen pět kamenů v (řečnickém) řečišti, má ještě relativně malý výběr, pokud znejistí a potřeboval by k tématu XY vytvořit vhodnou asociaci a přeskočit na jeden z těch pěti kamenů. Máte-li naproti tomu už 15 kamenů v řečišti, bude to pro vás už snadnější a při 1 5 5 kamenech už je sotva nějaké téma, při němž byste — pokud „ztratíte půdu pod nohama" — nemohli pohodlně vyskočit najeden, ze svých kamenů!

Všichni známe ten starý trik: Psát se člověk naučí jen Um, že píše* Platí to samozřejmě i analogicky: Řečnit se naučíme jen řečněním. Proč se Často chováme tak, jako by se sezením u psacího stolu a psaním na papír nebo do počítače dala vytvořit vynikající řeč? Víme, že to nejde.

Jestliže jste si už prošli hrubou verzi (nebo několik hrubých verzí), máte skutečnou (sebe)jistotu, jakou potřebujete, až budete na dané téma poprvé veřejně hovořit či přednášet.

Exkurz: Rada kolegům-lektorům nebo řečníkům Nahrávejte si občas své vlastní vystoupení! Dnes už se vžilo, že si každý může nahrávat projevy (včetně řečníka samého!). Jde-li o malé skupiny, které vedete, možná byste si o tom rádi s účastníky také promluvili. Vysvětlete j im, že i vy na sobě pracujete a že si pořizujete záznam pro sebe. Zdůrazněte, že dokážete najít svá slabá místa jen tehdy, když slyšíte svou přenášku ještě dodatečně. Ptejte se, zda to skupině nevadí. Zpravidla to skupině vůbec nevadí, účastníkům to připadá naopak báječné, že i je j ich lektor, trenér, na sobě pracuje. Nemůžete k nim vyslat lepší signál.

Máte-li takové nahrávky a opět je posloucháte, např. na cestách, v autě, sbírejte i emocionální reakce. Možná při přehrávání s velkým údivem zjistíte, že jste na určitých místech sklidili potlesk, smích nebo j iné projevy toho, že jste posluchače skutečně „zasáhli". Vy sice po přednášce víte, že „některé v ě c i " byly zvlášť dobře přijaty, ale jsou-li to náhodné „trefy", po-

* Pozn. aut.: Mezitím už víme o významné výjimce: Čísl se učíme nejlépe psaním (srov. str. 82 nn.)!


zději často nevíme, které myšlenky to konkrétně byly. Je to tím důležitější, čím více pracujete stylem mluvení v duchu (srov. str. 194 nn.)!

Otestujte si na dalších přednáškách v následujících dnech a týdnech, zda příště „skl idíte" podobnou reakci. Jestliže ano, uložte si to do své řeky jako další malý kámen. Nasbíráte tak několik řečnických prvků s předvídatelnými emocionálními reakcemi! Tímto způsobem si během času vytvoříte v řece kameny různého typu: ,Junny stones", „serious stones" atd. Na ty si později kdykoli a s jistotou můžete vyskočit, podle toho, zda právě potřebujete vážné, nebo spíše lehčí ladění projevu.

Tak j sem např. ve své přednášce na videu Viry ducha (úvod metodou brain-fnendly do nové vědy memetiky) hovořila o tabuizovaných tématech v naší společnosti a viděla jsem, že přibližně tisícovka posluchačů ve velké fyzikální posluchárně byla daleko dojatější, než jsem předpokládala. Vlastně j sem chtěla ještě mluvit o největším tabu naší společnosti (o smrti), ale díky tomu, že j sem vytrénovaná uvědoměle si všímat i emocionálních reakcí, registrovala j sem dojetí a empatii v sále a přeskočila j sem dříve na další kámen (Muži a ženy myslí jinak). To je kámen, který má několik téměř kabaretních „fazet", a tak se posluchači opět mohli uchýlit na „bezpečný terén". Přitom j sem přesvědčena, že většina přítomných nezaregistrovala, že by následující myšlenka (o smrti) už na ně byla m o c , ani že j im H U M O R vnesený do přednášky p o m o c í kamene o mužích a ženách vrátil vnitřní klid.. .

V druhé části tohoto modulu bych vám chtěla nabídnout jakési minimum řečnických cvičení, totiž mluvení v duchu. Přitom se jedná o schopnost, kterou mí američtí kolegové-řečníci nazývají thinking on your toes. To znamená doslova myslet na prsty u nohou a popisuje to ideální postoj č l o věka řečnícího spatra: Stojí jako slavný japonský zenový lukostrelec: uvolněně, ale pohotově. Znamená to, že s ice stojí na celé ploše obou chodidel, ale protože vnitřně je jakoby těsně před skokem a protože skok začíná tím, že přeneseme váhu na špičky nohou (aby se paty mohly zvednout), stojí klidně, a přece jako by jeho nohy už pružily, jsou nachystané k akci. Tento postoj, dokonale flexibilní, je v souladu s flexibilitou ducha* - to všechno je obsaženo ve formulaci mých amerických přátel (thinking on your toes) — a přesně o to jde ve třech malých cvičeních, která bych vám ráda uložila a ze srdce vám je doporučuji!

* Zajímá-li vás toto téma, srov. DURCKHEIM: Hara - Die Erdmitte des Menschen, viz.. Seznam

1 ileratury.

T - Rečnictvt a zkoušky 1 93

Řečnické cvičeni: Učíme se mluvit spontánně

Při tomto řečnickém cvičení natrénujete spontánní řeč na určité téma.

Příprava: Platí, že je nutno najít metodu, jak se rychle dostat k náhodnému pojmu, s nímž pak můžeme trénovat. Máte-li možnost listovat v knize, přímo se nabízí myšlenka známá jako kreativní trik už po celá desetiletí: Knihu někde otevřít a píchnout špendlíkem (nebo špičkou tužky) naslepo (čili bez dívání) na některé místo. Pak se podívat a vzít slovo nejbližŠÍ označenému bodu. Někteří říkají, že se od toho slova má odvodit podstatné jméno (stojí-li tam např. oddaně, máme odvodit oddanost).

Jednu zvláštní možnost bych vám chtěla ukázat na slovních řadách Vnitřního archivu® srov. str. 118 nn.), kde si můžete zhotovit jed

noduché pomůcky na losování písmen od A do Z např. formou číslovaných kuliček (nebo j iných malých před

mětů, jako jsou plastikové „b lešky" ze známé hry apod.). Můžete si s nimi kdykoli nenápadně (i když je okolo vás plno lidí, třeba v plném vagonu metra!)

v kapse kabátu zahrát >,loto" (prostě naslepo vytáhnout kuličku nebo plastikovou blešku). Máte-lí už pevně

na dosah několik vědomostních abeced® (zvířata, povolání atd.), dodá vám náhodně tažené písmo pojmy na cvičení.

Zkušenosti účastníků seminářů, kteří v pilotním projektu mohli předem testovat Vnitřní archiv®, j sou velmi pozitivní. S vědomostními abecedami® můžete totiž cvičit potmě, např. před usnutím (třeba tím i odvést svou pozornost od tématu, které by vás jinak „nepust i lo" a nedalo vám usnout). Můžete ležet ve vaně a kreativně nebo řečnicky „být v provozu" nebo v šeru auta (když se nudíte jako spolujezdec, ale nemůžete si rozsvítit, protože by to řidiče rušilo) atd. Kromě toho ještě platí: Čím více budete „opravdu pracovat" s Vnitřním archivem® (tj. hrát si s ním), tím více vám to dá!

Základní verze: Platí, že máte vždy asi 6 0 vteřin volně mluvit na téma/pojem, který jste si právě vylosovali (popřípadě mluvit v duchu, nejste-li právě sami).

Ostatně dnes můžete naprosto veřejně provozovat samomluvu, tedy např. nahlas provádět nějaké řečové cvičení. Jste-li zvlášť ostýchaví, držte prostě


u ucha svůj mobil (nebo jeho atrapu), někteří lidé už používají i mimo aulo zařízení hands free, aby mohli při běhání Či kdekoli j inde něco někomu vykládat (další výhoda: nevystavujete svůj mozek vyzařování mobilu). Potřebujete tedy jen sluchátka a miniaturní mikrofon zastrčený někde za l ímcem, a už můžete nahlas mluvit, smát se a dělat všechno to, za co se lidé dříve zavírali. Nyní si každý pomyslí, že to všechno děláte „ d o mobilu". A skutečně je to fantasticky mobilní způsob, dají se tak cvičit cizojazyčné texty, herci už se nemusí uchylovat někam do sklepa nebo na lesní mýtiny, aby se tam učili texty. Stejně výhodný je nový vývoj techniky pro recitování básní a pro všechny tréninkové úlohy, při nichž je optimální hlasité (nebo polohlasné) mluvení.

Varianta pro pokročilé: Zadání úlohy opět požaduje, abyste asi 60 vteřin hovořili spatra na své téma, ale tentokrát táhněte kuliček nebo blešek, které musíte „zabudovat" do své řeči, několik. Začněte dvěma písmeny a zvyšujte je j ich počet, dokud se vánt chce . Další myšlenky:

1. Mluvení v duchu (= vnitřní „mluvení" s pohyby jazyka a hrtanu je v mozku zpracováno jako opravdové mluvení ( : = = = £ srov. men

tální trénink v modulu T - Trénovat, ale jak?, str. 211 nn.).

2. Jen 60 vteřin? Nenechte se mýlit: 60 vteřin může být daleko delší doba, než si myslíte. To zvlášť zřetelně zaregistrujete, když si zahrajete profesionální variantu cvičení. Z d e říkáte tak dlouho: „ T e ď mě nic nenapadá", dokud vás opravdu nic nenapadá, neprodukujete tedy žádné „ H m m . . . , " „ é . . . , " „ takže" apod. Prostě Žádnou vatu. Až si tato cvičení nahrajete a potom pustíte, přímo vás vyděsí, kolikrát za sebou uslyšíte „Teď mě nic nenapadá, teď mě nic nenapadá, teď mě nic nenapadáí:, než konečně uplyne 60 vteřin!

3. Více než 60 vteřin? Můžete si samozřejmě zvolit i delší časové úseky, ale dbejte při tom na toto pravidlo: Jestliže skutečně trénujete pro řečnění spatra, měli byste si vždy předem stanovit časový úsek a ten pak dodržet, protože zde zároveň trénujete svůj cit pro čas. Bohužel se to vůbec nenaučilo mnoho řečníků, kteří na kongresech přetahují čas a narušují tak časový rozvrh všech zúčastněných (přestávky na kávu, začátky dalších bloků atd.). Referující, kteří přijdou na řadu po takovém predrečníkovi, který neumí včas skončit (např. nějaký politik!), musí svůj projev Často dramaticky krátit. Proto byste vždy jedním okem měli hledět na to, kolik mále Času (anebo jedním uchem - můžete si nařídit nenápadný budíček).

T - Řečniclví a zkoušky ] 95

4. P o s l o u c h a t b u d í k ! Pro trénink doporučuji mluvící budíky v podobě pajduláků, kteří vás upozorňují na Čas. U malých časových intervalů pa-jduláci mluví průběžně, ten můj např. při poslední minutě říká: „Ještě minutu, ... ještě 50 vteřin, ... ještě 40 vteřin" atd. až k závěrečnému odpočítávání: deset - devět - o s m . . . Při nule pak zazní nastavený signál (při takových cvičeních používám automobilový „klakson1*, aby to byl zvuk, který mě nahlas a nepříjemně upozorní, že přetahuji, když se mi to právě stane). Ostatně mnoho účastníků seminářů zná tento budíč e k už ze semináře.

5. H r á t si s o s ta tn ími? Tréninkové úkoly můžete hrát také jako skupina, pro zpestření nějakého večírku (třeba při grilovací party) nebo prostě „ jen tak", např. při procházkách, v kuchyni při pečení.

6. V ž d y v e s t o j e ! Jestliže stojíte při přednášení (při vedení semináře), měli byste si aspoň některá cvičení procházet vestoje. Sice můžete trénovat t a k é vsedě v autě nebo ve vaně, ale třeba na večírcích napochodují „ ř e č n í c i " dopředu skoro automaticky, jako by to bylo doopravdy, takové cvičení je totiž p ř í p r a v o u na skutečný život.


T - Učíme se jazyky -brahi-friendly m e t o d o u B I R K E N B I H L *

Cizí jazyky postaru

Podívejme se krátce na tradiční výuku cizích jazyků. Všímejte si prosím toho, Že některé z takzvaných „ m o d e r n í c h " metod s sebou nesou stejné problémy jako klasická metoda, např. když se studentům** říká, že mají (smějí, mohou!) od začátku mluv i t (rozumí se, že v cí lovém jazyce). Proto mnoho „ m o d e r n í c h " metod (a některé jazykové kurzy prodávané na kazetách) staví studenta před tytéž obtíže jako výuka Školského typu.

Klasická metoda: Čtyři kroky

l.Krok: Učit se slovíčka P r o b l é m : Od studentů se očekává, Že vyslovují nebo si aspoň nějak mumlají nová slova, u nichž ani nevědí, jak správně znějí. Typické příklady: Němci, kteří se učí anglicky, vyslovují němá písmena, učí se k ve slově knife

* Tento příspěvek vznikl původně jako seminární příručka, * 1 9 7 0 , 1 9 8 4 , 1 9 9 3 Vera F. Birkenbihl. ** Pozn. překlad.: Studentem se zde myslí každý, kdo se učí jazyk.

T - Učíme se jazyky ] 97

nebo w ve slově write. Slova, která obsahují nové hlásky (např. „ t h " ) , jsou úplně znetvořována.

Nebezpečí: Chybná výslovnost vede k dvěma nevýhodám:

1. Až studenti později slovo uslyší, nepoznají j e (protože neznají správnou výslovnost).

2. Studenti později nebudou rozumět (na základě chybné výslovnosti).

Myslete prosím na to, že pozdější přeučování, když se nám už do mozku vloudily určité chyby, je velmi obtížné.

2. krok: Pokus (značně křečovitý) porozumět lekci Problém: Studenti se setkávají s obtížemi, protože - dokonce i když se dobře naučili slovíčka — se slova učí izolovaně (např. pat s mnoha možnými významy), zatímco v kontextu jen jedna z možností má smysl. Který překlad je tentokrát ten správný?

A když se studenti nenaučí dobře slovíčka (a to bývá pravidlem), budou si připadat bezradní, frustrovaní, ba dokonce „ h l o u p í " a vyvodí si z toho, že za prvé cizí jazyky jsou velice obtížné, a za druhé, že „na to nemají talent".

Nebezpečí: To vytváří negativní očekávání, která se později „naplňují" (proroctví, které samo sebe vyplňuje), a tak opět posilují takovéto domněnky. Opakuji:

Je těžké na takové domněnky později zapomenout, proto je daleko težSí přimět lidi k tomu, aby začali s metodou Birkenbihl, než je později donutit vytrvat v rámci staré metody. Normálně ovšem dochází k pravému opaku (lidé začínají s nadšením, které rychle vyprchává).

3. krok: Pokus mluvit (nahlas číst) Problém: Studenti mají slova od začátku správně vyslovovat. Buď během biflování slovíček, nebo během vyučování, zkrátka mluvit cílovým jazykem od samého začátku. Tato metoda se sice považuje za velice „ m o d e r n í ' n e n í však brain-friendly. Považte, že miminka poslouchají řeč po celé měsíce, a teprve potom se pokusí napodobit zvuky, zatímco od studentů cizích jazyků čekáme, že okamžitě napodobí zvuky, s nimiž ještě vůbec nejsou obeznámeni.


N e b e z p e č í : Studenti nejen že budou slova vyslovovat spalně nebo chybně, ale budou si kromě toho nepříjemnou cizost spojovat s pocity frustrace a selhání. Tyto neutěšené pocity budou úzce spojeny s cílovým jazykem (nebo s učením cizím jazykům vůbec) a vytvoří přesně ten „negativní postoj k učení", který tolik učitelů/rodiču označuje za hlavní příčinu špatných výsledků.

4. krok: Používání slov (například v gramatických úlohách) Problém: Od studentů se očekává, že j im budou působit potěšení cvičení, která nemají rádi. Všimněte si: méně než osm procent všech lidí má rádo gramatická cvičení — ani ve svém mateřském jazyce je nemají rádi.

Nebezpečí: Další zážitky vlastní neschopnosti a frustrace prohlubují odpor k cílovému jazyku (nebo k učení se cizím jazykům vůbec).

Základní rozdíly mezi metodou BIRKENBIHL® a tradičními metodami

1. Studenti se seznámí s každým jednotlivým aspektem, ještě než ho poprvé aktivně vyzkoušejí. Například budou poprvé mluvit ve čtvrtém kroku, tedy až když plně porozuměli významu slovíček (krok 1) a důkladně se obeznámili s tím, jak slova znějí (krok 2: Poslouchání aktivní a krok 3: Poslouchání pasivní).

2. Vždy se zabývají pouze jedním aspektem učení. A s ice:

v kroku 1: rozumět významu slov v souvislosti (žádná izolovaná slo

víčka),

v kroku 2 : spojit zvuk slov s je j ich významem (poslouchání aktivní),

v kroku 3 : tyto zvuky během pasivní fáze učení pevně ukotvit v podvědomí. Posloucháme malé části lekce stále znovu a děláme při tom j iné věci. Představte si to prosím: Nemáte aktivně naslouchat — pasivní naslouchání je „aktivita v pozadí", nespotřebuje ani minutu vašeho cenného Času. Pasivně poslouchat můžeme při televizi, při čtení, při práci v domácnosti a na zahradě, při procházkách atd.

T - Učíme se jazyky 1 9 9

3. Učíte se jen to, c o se učit chcete. Minimálním cílem je rozumět mluvené řeči a některým lidem to stačí (např. aby mohli sledovat programy na satelitu).

Každý student rozhoduje individuálně, které ze tří následujících dovedností ho ještě kromě toho zajímají:

m l u v e n í , čtení, psaní .

Tyto tři úkoly se budou probírat teprve ve čtvrtém kroku učení, tedy až pro nás bude jednoduché rozumět významu určitého textu (určité lekce) a rozpoznat tento text akusticky.

Metoda BIRKENBIHI®: Čtyři kroky učení

1. krok: Rozumět významu slov Jak postupovat: Úkol spočívá v překládání „s lovo od slova" (dekódování®*), přičemž překlad zapisujeme přímo pod každé slovo.

Pokud pracujete se starými jazykovými kurzy, můžete si sami dekódovat text pomocí seznamů slovíček. Protože to však mnoha lidem zabere příliš mnoho času, jsou tu od roku 1990 první jazykové kurzy, které stavějí na metodě BIRKENBIHI®: s dekódováním (= překladem „slovo od slova").

Příklad (cílový jazyk: italština, výchozí jazyk: čeština, pro srovnání ještě: němčina):

Parla italiano? Mluvíte italsky? Sprechen Sie italienisch?

Máte-li dekódované jazykové kurzy, čtěte doslovný překlad (optimální je zatrhávat si ho zvýrazňovačem), abyste získali první dojem z lekce a udělali si

* Teprve po letech od té doby, co jsem vyvinula metodu dekódování, jsem se poučila, že existo

valy podobné pokousy už v minulosti. Domnívám se, že těm lidem se dařilo podobně jako zpo

čátku mně: dekódováni pomlouvají lidé. kteří to nikdy nezkusili, protože tvrdí, že překlad musí

být vždy dobrý.


představu o obsahu (přičemž j sou do tohoto procesu učení zapojeny obě poloviny mozku). Tímto způsobem se učíte obsah lekce ve své mateřštině, dříve než se pustíte do čehokoli dalšího. Pozor na jednu věc:

Až už budete mít větší vědomosti, samozřejmě se na text v cílovém jazyce podíváte hned a zatrháte si jen ty pasáže, kterým okamžitě neporozumíte, „přeskočíte" tedy na překlad „slovo od slova" pouze na kritických místech, a přitom clete cílový jazyk, protože mu porozumíte snadno.

Ale z a č á t e č n í k se zpočátku plně soustředí na překlad „s lovo od s l o v a , protože slova v cílovém jazyce jsou pro něj v této chvíli ještě neznámá.

Výhody:

1. Okamžité porozumění vytváří pozitivní pocit. Překlad „s lovo od slova" působí, Že j e nový jazyk transparentní (ve více než jednom ohledu).

2. Větné stavbě cílového jazyka j e možno rozumět bez gramatických pravidel (analogicky k mateřskému jazyku v době, kdy jste byli ještě malí). V našem příkladu („Mluvíte italsky?") se „ b e z d ě k y " učíme, že zatímco němčina potřebuje dvě slova („sprechen Sie") , italština použije jedno: „parla". Tímto způsobem se později nikdy nedostanete do pokušení „vnucovat" cí lovému jazyku jazykovou strukturu vaší mateřštiny (což vede k typickým běžným chybám, o kterých by mohli mnoho vyprávět lidé, kteří se učili jazyky starými metodami!).

3. Překlad „s lovo od slova" je „ber l ička", jejíž smysl je pouze v tom, aby se student mohl „rozběhnout" a později ji „odhodit"*. Při tradiční výuce cizích jazyků se naproti tomu slova „při lepí" k sobě (např. stůl = table), takže je (nynější) student i po letech ještě „připoután" k překladu. S překladem „s lovo od slova" se studenti velmi brzy naučí v c ílovém jazyce myslet, takže současně s pokroky v učení rychle mohou „protějšek" v mateřském jazyce „zapomenout". Tímto způsobem se naučíte nejen rychle myslet v cí lovém jazyce. Vytvoříte si i potřebnou základnu pro pozdější dobu, kdy budete chtít v cílovém jazyce mluvit, cítit, číst a/nebo psát, a nebudete se muset stále upínat na svou mateřštinu.

* Pozn. aut.: Na tuto myšlenku jsem přišla díky Ludwigu WITTGENSTEINOVI, který mluví

o tom, Že je vlastně možno se na jazyk díval jako na žebřík, po němž se můžeme vyšplhat do

určitých výšek. Když se lam vSak dostaneme, musíme žebřík odhodit. (Traclatus logicus.) Tak

také odhodíme dekódovací jazyk, až dosáhneme bodu pochopení...

T-Učíme se jazyky 201

4. Pseudopřeklad může být dost legrační. Hlavní pravidlo zní: Buď se věta (výraz, fráze) podobá mateřštině, nebo je legrační. Z toho plyne: Když nějaká struktura vypadá zvlášť legračně, poznáte jasně, že je to struktura cílového jazyka. Tento učební proces probíhá naprosto „bezděky" , bez nějaké uvědomělé práce. Příklad:

Japonci používají určité částice, které podle určitých gramatických pravidel následují po podstatných jménech. Jestliže zapomeneme pravidla, prostě si musíme na správné postavení částic zvyknout, takže po nějakém čase budeme tato „malá s lovíčka" „c í t i t " jako Japonci. Metoda BIRKENBIHL® proto v překladu „s lovo od slova" tyto částice ponechává. Věta „Hovoř í Japonci japonsky?" pak vypadá takto:

Nihon-jin-wa nihon-go o hanashimas ka? Japonští lidé wa japonským jazykem o hovoří je tomu tak?

2. krok: Aktivní poslouchání Jak postupovat: Posloucháme text z pásku a při tom si čteme překlad „s lovo od slova" a představujeme si obsah. Jinými slovy: Čtete v této chvíli jen slova ve své mateřštině. Nebudete se tedy zároveň pokoušet vtisknout si psaní cizích slov. Čtete tedy např. „stůl", a zároveň slyšíte cizí zvuk table.

Krok 2 (aktivní poslouchání) znamená, že student poslouchá text po kouskách a zpočátku mačká podle potřeby klávesu „pause" , aby si zvuk, který právě slyšel, „vtiskl".

Opakované aktivní poslouchání je jednoduché a je doprovázeno stále narůstajícím pocitem úspěšnosti, protože velmi rychle víc a více rozumíme.

Jakmile nám jednotlivá místa textu začínají znít známě, musíme mačkat klávesu „ p a u s e " stále řidčeji, až nakonec dokážeme vyslechnout celou lekci bez přerušování. Aktivní poslouchání je „ u k o n č e n o " , když rozumíme každému slovu, a sice bez pomoci překladu „s lovo od slova".


Výhody:

1. Od této chvíle je pro studenta stejně snadné poslouchat tento text v c í lovém jazyce jako v jeho mateřštině. Toto plné porozumění je u metody BIR.KENBIHL® normální, zatímo u tradičních metod to zůstává zřídka dosažitelným nereálným cí lem. Z tohoto důvodu jsou na celém světě miliardy lidí, kteří nejsou schopni rozumět jazykům, které se údajně celá léta intenzivně učili - např. na gymnáziu (kde často po několik let investovali 6 až 14 hodin týdně).

2. Všechna slova se učí ve smysluplné souvislosti (jako kdysi v mateřštině). Jestliže se slovo put ve třetím řádku první lekce objeví v určitém významu a totéž slovo se v příští lekci vrátí, ale v j iné souvislosti, student postupně pozná všechny významy put a nemusí se pokoušet učil slovo s množstvím jeho významů mimo kontext, jako je tomu u tradičního učení (toput = posadit, položit,přivést, dát, dodat...). Jestliže vás to zajímá, můžete si put nalistovat ve slovníku; najdete celé dlouhé s loupce „překladů".

3. Je mimořádně uspokojující sledovat neustále rostoucí sebevědomí studentů. Během velmi krátké doby j sou s to stále více rozumět cílovému jazyku, a tímto způsobem se na metarovině učí, že jsou schopni učit se cizím jazykům.

Naše zkušenost ukázala, že většina studentů rychle postupuje nejen ve svém zvoleném cílovém jazyce, nýbrž že často dokonce začíná s druhým a třetím cizím jazykem, pro dobrý pocit - studenti si dokážou, že jsou dobří. Někteří naši zákazníci říkají, Že „ j e to jako droga".

3. krok: Pasivní poslouchání Jak postupovat: Pouštíme si opakovaně krátké úseky textu, ale pasivně, to znamená, že vůbec uvědoměle neposloucháme. Během této doby se zabýváme jinými aktivitami. Takové opakované pouštění se zjednodušilo díky moderním nosičům zvuku (jako jsou C D ) , dříve si naši studenti museli Části lekcí nahrávat na krátké šesti minutové kazety. Nač máte rozhodně dbát:

Kazety s látkou pro pasivní poslouchání se přehrávají v pozadí. Hlasitost může být tak malá, že kazetu sotva slyšíme (nezávisle na jiných zvucích v místnosti, jako je např. televize nebo hudba).

T - Učíme se jazyky 203

Výhody

1. Podvědomí privykne výslovnosti, protože jí je neustále vystavováno. Tento krok napodobuje tu fázi našeho dětství, kdy j sme byli pasivně obklopeni mateřštinou. Pozor: Každá fáze pasivního poslouchání se rovná minipobytu v zemi vašeho cílového jazyka. Čím více toho pasivně vyposlechneme, tím rychleji se staneme pány cílového jazyka.

2. Studenti nemusí do tohoto pasivního poslouchání investovat ani minutu svého cenného času. Mohou poslouchat při něčem jiném a vyřizovat určité rutinní povinnosti (uklízet v domácnosti, nakupovat atd.) nebo mohou aktivně konat jinou duševní práci, třeba studovat nějaký vědecký obor (v tomto případě tomu říkáme paralelní učení, = : = = : £

srov. T - Paralelní cvičeni, str. 177.) nebo mohou číst obl íbené romány nebo se dokonce dívat na krvák v televizi.

3. Přestože studenti během úseků pasivního poslouchání neposlouchají vědomě, pochytí někdy několik slov (např. v klidnějších momentech televizního filmu, na který se právě dívají). V této chvíli si všimnou, jak už na ně text působí známě, což opět posiluje důvěru v učební proces.

Tyto krátké okamžiky jsou doprovázeny intenzivními pocity radosti a sebedůvěry. Tímto způsobem jsou „staré programy" tradičního učení (,Jsem neschopný") pozvolna nahrazovány „novými programy" ( „ U m í m ! " ) , které rozkládají psychologické bloky v mozku.

Zkušenost prokázala, že tyto pocity úspěchu rozšiřují často své působení na další oblasti učení (dokonce oblasti života vůbec!), protože student postupně získává značnou sebedůvěru.

4. krok: Další učební aktivity Student nyní ovládá:

a) význam slov z kazet a b) důkladně se seznámil s jejich zvukem (dlouho před tím, než se sám po

kouší mluvit).

204 Nebojte se myslet hlavou,

Jestliže je porozumění všechno, čeho c h c e m e dosáhnout, pak první tři kroky (v každé lekci) stačí (na to, abychom např. rozuměli, oč jde v satelitních programech).

V ý h o d a :

Tento poslední (čtvrtý) krok zprostředkuje mluvení, čtení a/nebo psaní v cílovém jazyce. To závisí pouze na tom, které dovednosti se student chce naučit. Existují četné možnosti, dovolím si zmínit jen některé, např.:

Metoda sborová®

Poslouchejte lekci přes sluchátka a při tom „ s b o r o v ě " mluvte zároveň s kazetou.

Možná si vzpomenete, že dříve se sborovým odříkáváním učila ve Škole řečtina a latina! Tato metoda byla brain-friendly, byla však bohužel zrušena. Bohudík můžete dnes sborově mluvit díky moderní technice (např. s kazetami), a tak ani nepotřebujete třídu.

Nejprve nastavíme větší hlasitost přístroje, zatímco vy mluvíte zároveň s kazetou, ale potichu. Po nějaké chvíli postupně snižujete hlasitost kazety a sami s rostoucí jistotou mluvíte hlasitěji, až nakonec rodilého mluvčího na kazetě ani nepotřebujete. Ostatně bývají v tomto stadiu studenti schopni odříkat lekci nazpaměť. To znamená:

Všechno, co někdo v lekci říká (myslí si), umí náš student rovněž s a b solútni jistotou říkat (nebo si myslet!) v cílovém jazyce!

Někteří chtějí to, co říkají, nahrávat na j inou kazetu. Prosím vás, udělejte to až na konci čtvrtého učebního kroku (až budete tuto Část lekce ovládat). Je důležité nezačínat s nahráváním příliš brzy (jak se to dělá v tradiční jazykové laboratoři), protože rodilý mluvčí na kazetě musí zůstat vaším vzorem. Jestliže však učiníte vzorem své vlastní první pokusy, nacvičíte si akcent!

T — Učíme se jazyky 205

Stínové mluvení i©

Pokud se ještě neodvažujeme zkusit metodu sborovou, můžeme vyzkoušet „stínové mluvení": posloucháte kazetu a mluvíte text asi o jednu až dvě slabiky později než mluvěí, kterého slyšíte. Dávejte pozor:

Cvičte tuto techniku nejprve ve své mateřštině. Potrvá několik minut, než si na to zvyknete. Postup se podobá práci simultánního tlumočníka, který musí stále „dohánět" osobu, jejíž řeč překládá.

Tato technika „stínového mluvení" je zvlášť užitečná, když se to-nalita cílového jazyka zcela odlišuje od mateřštiny (např. když se učíte arabsky nebo čínsky).

Okopírujte si zajímavé Části lekce a přemalujte některá slova bělítkem nebo krycím fixem. Později text reprodukujte a při tom mezery doplňujte. Zkušenost ukázala, že toto cvičení vede k velice krásným pocitům úspěchu, protože (po dobré přípravě v krocích 1 až 3) je úžasně snadné!

Toto čtecí cvičení j e zpočátku stejné jako aktivní poslouchám (krok 2) , ovšem s jedním ohromným rozdílem. Chcete-li se učit číst poté, co jste se už dobře seznámili s obsahem, výslovností atd., postupujte takto: Opakujte krok 2, ale s tímto podstatným rozdílem: tehdy jste četli pouze dekódovaný text (překlad „s lovo od slova"), nyní však vědomě sledujete očima text cílového jazyka. Přitom bezděky sledujete i dekódovaný text, což zpočátku docela pomáhá.

Na začátku mačkejte klávesu „pause" , jak často chcete. Po nějaké chvíli už kazetu ani zastavovat nemusíte. Nyní umíte originální text číst zároveň s kazetou v cí lovém jazyce a potom umíte text číst už sami, bez poslouchání kazety, všemu přitom rozumíte a znáte správný zvuk slov, i když jste (do této chvíle) ještě aktivně nepromluvili jediné slovo. Když si to srovnáte se školou. . .

Čtení (v cílovém jazyce)


Psaní (v cílovém jazyce)

a) diktát: používejte na diktáty kazetu, b) vyplňování mezer (při psaní).

Průběh: Srovnejte s odstavcem Mluvení v mezerách. Nejprve budete slova často kontrolovat v originálním textu, ale brzy budete schopni výborně vyplňoval mezery. Zkušenost ukázala, že i toto cvičení vede k narůstání pocitu vlastní hodnoty, což přináší velké uspokojení.

P. S.: Srovnejte také s kapitolou Máte nějaký problém se čtením?, protože problémy se čtením v cí lovém jazyce se nejlépe vyřeší psaním (str. 82 nn.).*

Pozn. aut.: Více informací naleznete v mé knize SpracherUernen leicht gemacht a v Doplňku Č. 10, str. 307nn.

T - Učíme i« jazyky 207

T - Superlearning a n e b M e t o d a d o k t o r a L O Z A N O V A

Jde o takzvané superlearning*, kterému se říká vlastně sugestopedie a podle svého vynálezce se také označuje jako metoda dr. L O Z A N O V A . Už v šedesátých letech se dr. L O Z A N O V pokoušel podniknout něco proti nechuti k učení. Jeho metoda se pokouší prorazit začarovaný kruh starého způsobu učení ( srov. T- Učíme se jazyky, str. 197 nn.). Při tom se opírá o čtyři body:

Za p r v é se žák učí zvláštní technice uvolnění (jak se zbavit vnitřního napětí). Přitom je důležité vědět, že mozkové vlny můžeme rozdělit do čtyř kmitočtových rozsahů. Obvykle jsou mozkové vlny v rozsahu beta, avšak rozsah alfa (7—13 H z * * ) je pro učení vhodnější***. Superlearning má tedy v optimálním případě probíhat za vyšší produkce vln alfa.

Za d r u h é , L O Z A N O V zjistil, že uslyšíte-li něco fascinujícího, mimo-volně zatajíte dech. Tento jev byl původně zesilován zvláštní technikou dýchání. Proto visela v L O Z A N O V E učebně tato tabule:

* Tento prístup k učení je ve svělě znám jako superlearning podle stejnojmenné knihy OST-

RANDER a SCHROEDER.

** Pozn. pfekl.: Hz (hertz) - jednotka kmitočtu; 1 kmit za vteřinu.

* * * Ještě lepší je rozsah théta, není však snadné naučit se, jak se do tohoto rozsahu dostat. Za

tímco noví mniši (všech věkových skupin) v Japonsku nebo novicové v transcendentálni me

ditaci se nauěili za několik málo sezení vytvářel alfa-v\ny, je zapotřebí mnoha let mnohahodi

nového denního tréninku, aby člověk produkoval do určité míry spolehlivě vlny théta. Stav

théta je stav nejvyššího bdělého bytí při současném mimořádně velkém odstupu ke všemu ko

lem; zcela Zde a v Tomto Čase, a přece ničím nespoután!

208 Nebojte se myslet, hlavou

Za třeli, L O Z A N O V zjistil, že rytmus srdce 60 úderů za minutu velice podporuje učení. Dnes je známo, že hudba ovlivňuje srdeční tep. Proto je učební látka při superučení spojena s hudbou, a to se skladbami, které mají rytmus 60 dob za minutu, např. věty larga v barokní hudbě.

Za Čtvrté, L O Z A N O V ujasnil, že informace, které slyšíme, nesmějí znít monotónně, protože každý jednotvárný zvuk uspává. Proto musí přednášej ící při vyučování svůj přednes střídat: chvíli má mluvit hlasitě, chvíli tiše, chvíli s akcenty a pak zas bez nich, jednou šeptem, jindy tázavě, chvíli pomalu, chvíli rychle atd.

L O Z A N O V se původně věnoval především výuce cizích jazyků, přičemž jeho metoda byla zaměřena nejprve na učení izolovaných slovíček. Dnešní kurzy nabízejí j iž celovětné struktury (ty j sou více brain-friendly). Je však třeba předem vyzkoumat, jaký druh kurzu nebo semináře bychom si měli vybrat (nebo jakou kazetu koupit)! Novější podněty v oboru superlearning směřují i do j iných vědních oborů, např. k počítačům.

Superlearning může neuvěřitelně pomáhat, jestliže se správně využívá, protože v optimálním případě jsou při něm namáhány obě poloviny mozku. Ovšem všechno záleží na instruktorovi (nebo autorovi kurzu na audiokazetách). Proto nabádám k opatrnosti:

1. Někteří autoři knih a kurzů pro superlearning vycházejí z toho, že pravá mozková hemisféra má být zaměstnána hudbou a levá sama zodpovídá za učení jazykům. Tento názor je na základě výzkumů třeba považovat za překonaný. Pravá hemisféra by měla být vždy využita pro tvorbu obrazů, tedy představ. Hudba pomáhá pravou Část mozku aktivovat; její vlastní úlohou však není požitek z hudby, ale vytváření o b razů!

2. Některé (starší) kurzy pro superlearning obsahují v podstatě jen seznamy slovíček. Jsem rozhodně proti učení izolovaných faktů, jak ostatně jednoznačně dokazuje i text knihy, kterou máte před sebou. (Viz i mou učebnici jazyků.) Jednotlivými slovy, daty, fakty, čísly bude vždy levá část mozku přetěžována, zatímco pravá bude nevyužita. Dostaneme se tak zpátky k typickému školskému učení, které je málo efektivní, zato ale frustrující! Proto si myslím, že technika superlearning bude nejús-pěšnější tehdy, budou-li součástí výuky krátké věty nebo scénky (v prů-

T - Superlearning 209

běhu semináře nebo na kazetě), které poskytnou pravé Části mozku smysluplnou souvislost, která pomáhala už tehdy, když j sme se učili své mateřštině!

3. Pro superlearning je možno použít i normální kazety s dialogy. Nejlépe je překopírovat kazetu „ v z d u c h e m " , pomocí vnějšího mikrofonu. Nenahranou kazetu vložíme do záznamového magnetofonu a nahranou kazetu do přehrávacího magnetofonu. Tak budeme moci měnit hlasitost i přestávky. Hlasitost při přehrávání budeme na přehrávacím přístroji nastavovat jednou silněji, jednou slaběji. Rovněž budeme vkládat různě dlouhé přestávky p o m o c í klávesy „ p a u s e " (pro přerušení reprodukce). Nahrávací magnetofon poběží normálně, bez zásahů. Dosáhnete toho, že nová nahrávka bude odpovídat požadavku, že řeč nesmí být příliš jednotvárná.

P. S.: Mezitím si takto „s ložitě" pořízené audiokazety můžeme snadno nechat vypálit na C D , takže za prvé můžeme originál uložit do pol ice a za druhé má CD svou typickou výhodu, že se jednotlivé pasáže mohou „ d o nekonečna" opakovat...


T - Trénovat, ale jak? aneb Jaký trénink je brain-friendly?

V tomto modulu jde konkrétně o to, jak trénovat chovaní ( srov. Je libo grafy učení?, str. 68 nn. a Učit se, ale co?, str. 61 nn.).

Chceme-li se učit myšlenkám (ideám, teoriím atd.), tedy tomu, co j sme v modulu Křivky učení (str. 68 nn.) označili jako „knižní vědění", musíme nové informace zapojit (zaháčkovat, zavěsit; srov. P a m ě ť jako síť?, str. 41 nn.). K tomu může docházet extrémně rychle, jestliže už máme vlákna, na něž nové věci můžeme „zavěsit".

Jinak to vypadá, když se c h c e m e učit novému chování a to se dá „ u č i t " nebo zlepšovat pouze pomocí tréninku. Z d e nemůžeme něco rychle p o c h o pit a hned na základě toho začít j inak jednat, zde jde o chování, o činnosti, a proto musí být zakládány nové nervové dráhy. To je však daleko „namáhavější" než používat dráhy, které už máme, a uvědomovat si stále nová spojení (vzpomeňte si na náš příklad spojení Napoleona a Korsiky, str. 4 8 ) . Můžeme si vypomáhat také umělými pomocnými vlákny (oslími můstky), abychom mohli zacházet s novými informacemi, jako by už byly známé (pseudoznámé), a tak se je velmi rychle naučit ( srov. T — Trénink s oslími můstky, str. 96 nn. a T- Upravování nových informací pro náš mozek, str. 103 nn.). Ale u chovám tohle všechno nejde. Pro každou pohybovou interakci musí být vytvořeny přenosové dráhy, kterým se v neurofyziologii říká preferované nervové dráhy.

Můžeme tento proces urychlit a vystačit s kratší dobou tréninku na tré-ninkovou jednotku, jestliže správně využijeme zvláštností tohoto neuro-fyziologického procesu. Ale nemůžeme tuto dobu srazit na nulovou

7*- Trénovat, ale jak? 211

(nebo téměř nulovou) hodnotu, protože vytváření těchto nervových drah vyžaduje určité minimum reálného času.

Můžeme si to představit také takto: Jestliže řetěz mužů chce uhasit oheň pomocí kbelíků s vodou, musí kbelíky proputovat celou cestu odpředu dozadu, než se na druhém konci něco stane (voda se dostane do plamenů). Sehraný řetěz mužů může kbelíky předávat tempem, které sledujete se zatajeným dechem; skoro máte dojem, že se kbelík vznáší. Ale teď si představte, že máme v hasičském týmu nové muže:

1. Jsou-li úplně všichni lidé noví, potrvá to chvíli, než řetěz vůbec začne fungovat. Nikdo ještě ani neví, že kbelík musí být naplněný asi na 80 procent, má-li putovat pěkně rychle. Je-li příliš prázdný, dorazí na konec m o c málo vody, je-li příliš plný, m o c vody se vyšplíchá (ztráta vody a rušivý vliv na rytmus činnosti).

2 . Je-li jen několik lidí nových, proces učení v celé skupině bude tím snadnější, Čím více „starých borců 1 4 v ní bude.

Podobně je tomu, když se chcete učit nové pohyby (činnosti).

1. Jsou-li úplně všichni „ l idé" noví, znamená to, že ještě nic lakového nedělali; proto musí všichni ti noví „ l i d é " (neurony) vytvořit úplně nový řetěz (nervovou dráhu). To je spojeno se všemožnými omyly, zmatky a přehmaty nových procesů učení!

2 . Je-li několik „lidí" nových, znamená to něco takového, jako když se např. hráč tenisu, chce naučit squash, čili může využít část „ l i d í " (neuronů), které už má vytrénované. Mohou to být i skupiny neuronů (celé pohybové interakce).

Jestliže se však nová pohybová interakce vel ice podobá té, kterou j sme se naučili už dříve, může se přihodit, že máte několik dlouhánů vysokých 1,8 metru v řetězu nových malých hasičů (anebo obráceně), takže se rutina „starých b o r c ů " může také stát rušivým faktorem: Je to zážitek interference! Může být obtížnější naučit se (natrénovat) podobnou (i když j inou) Činnost než činnost naprosto novou.

Nyní přijde několik konkrétních rad, které se týkají tréninku a využívají zvláštností tvorby nervových drah v mozku, jsou tedy brain-friendly, protože pomáhají uživateli mozku šetřit čas a energii.


Kdo jezdí moc rychle, toho neurony vytrestají

Možná znáte jeden z mých obl íbených Enšpíglových příběhů: V lese potkal Enšpígla člověk v kočáře a když ho (šíleným tempem) míjel, křikl na něj: „Jak dlouho je to ještě do města?" EnŠpígl odpověděl: „Deset minut, jestli pojedete pomalu!" Ten milý pán procedil mezi zuby něco urážlivého a znovu práskl do koní. No, a vy to už tušíte: Když Enšpígl za hodnou chvíli zabočil do poslední zatáčky mezi lesem a městem, ležel tam kočár v příkopu — se zlomenou osou! „Tak vidíte," pravil bláznivý Enšpígl, „kdybyste jel pomaleji, už byste tam dávno byl ."

Podobně je tomu i s trénováním. Mnoho lidí nakonec potřebuje desetkrát až dvacetkrát delší dobu, než by bylo nutné, kdyby na začátku neměli tolik naspěch. To platí pro cvičení na hudební nástroje (např. na keyboard), stejně jako pro výuku nových sportů nebo pro fázi aktivního a pasivního poslouchání u cizích jazyků (srov. T — Učíme se jazyky, str. 197 nn.).

Další pohled nám pomůže spojit to nejlepŠí ze dvou světů. Zabývali jste se už někdy zenovou lukostřelbou nebo asijskými bojovými uměními? Jestliže ano, víte, že určité části učebního procesu je možno provádět čistě m e n t á l n ě .

Mezitím dospěli i západní sportovci k tomu, že praktikují „mentální" metody, např. když se před startem uvolňují a mentálně projíždějí celou trať na lyžích (nebo na bobech); přivolávají si do svého vědomí ještě jednou každou zatáčku, každou nerovnost na trati... Ale mentální trénink je užitečný n e j e n pro sportovce, měli bychom ho aplikovat už b ě h e m u č e b n í h o p r o c e s u (od prvního dne). Proti tomu se ohrazují někteří učitelé sportu a říkají: Dokud ten, kdo se učí, nezná ještě přesně celou akci, nemůže ji ani mentálně trénovat. To je sice pravda, ale jen část celé pravdy, a sice ta méně důležitá. Uvažte prosím:

Jestliže se učí te n ě j a k o u n o v o u č i n n o s t , musí váš m o z e k d v o j n á s o b p r a c o v a t : jednak musí připravovat a posléze realizovat zakládání nové nervové dráhy, a to stojí zdroje (neuropeptidy a energii) a čas. J e d n a k však musí váš mozek (přesněji kůra mozková, zadní mozek, četné svaly, šlachy atd.) k o o r d i n o v a t vaše skutečné p o h y b y , i to stojí čas a sílu! Je to podobné, jako by se naše hasičská brigáda měla učit nejen, jak se předává kbelík, ale paralelně s tím se i učit zpívat nějakou píseň.. .

P r o t o ž e se však obojí musí dít s o u č a s n ě , je část učební energie vydávána na tuto paralelnost, takže o b a podíly (stavění nervové dráhy plus

T — Trénovat, ale jak? 2 1 3

1

v y k o n á v a n í č innost i ) dají dohromady více než celek. Předpokládáme--li, že každá učební energie by vydala za 50 bodů, obě, když by byly vynakládány současně, by dohromady daly ne 100, nýbrž 130 bodů!

Proto by se učení mělo rozdělovat na velice malá sousta, která se dají trénovat modulárně, takže později j e možno sestavovat malé funkční moduly. Proto také a právě začátečníci mohou mentálním tréninkem mnoho získat, přistoupí-li k němu správně.

Připomeňme si oprávněné varování učitelů-starých praktiků: Nebezpečí, že budete špatně trénovat, protože ještě vůbec neznáte správné interakce pohybů, samozřejmě existuje. Ostatně klasická výuka jazyků ve škole právě toto varování nerespektuje, protože studenti mají vyslovovat slova, o nichž ještě vůbec nevědí, jak budou znít, až je jednou později budou umět. To se i dnes ještě stává při hlasitém čtení během vyučování ( srov. i Máte nějaký problém se čtením?, str. 82 nn.) nebo při šprtání slovíček. Není divu, že se pak trénuje úplně špatně...

Ale nyní zpět k našemu novému chování: •

Kdo všechno dělá „doopravdy", dělá příliš...

Pomineme problém špatného vzoru (při současném mentálním tréninku) a provádíme vždy jeden miniaturní postup střídavě reálně a mentálně, např.:

1. jeden pohyb nebo 2 . jednu pohybovou interakci, popřípadě 3 . jednu krátkou pasáž (např. v hudbě) apod.

Zůstaňme hned u posledního příkladu. Cvičíte na keyboardu. Zahrajte vždy jen několik málo taktů (popřípadě několik not), a s i c e "

j e d n o u R E Á L N E (zcela vědomě Z d e a N y n í ! ) a

j e d n o u M E N T Á L N Ě .

Při reálném provedení se snažte přesně registrovat, c o a jak se „ d ě j e " , tedy v našem příkladu:

1. který prst stiskne, 2. kterou klávesu, 3. s jakou silou úderu,


4. s jakým trvaním, 5. jakým pohybem, 6. se uskuteční akce dalšího prstu.

(A zde můžeme zase pokračovat od č. 1.)

Čím pomaleji a uvědoměleji to děláte, tím lépe. A n e b o si to vyjádříme jako pravidlo:

Kdo spěchá, neušetří čas...

Čím pomaleji a uvědoměleji postupujete, tím více času (reálného času!) má váš mozek na to, aby vybudoval nervová spojení pro dráhu, po které „kbelík s v o d o u " jen prosviští! V mozku se musí uskutečnit řada procesů, mj. rostou dentrity (jako svaly), to znamená, že se zahušťují části neuronů. Dále musí mozek založit množství nových synapsí (spojovacích míst mezi neurony), a tak buduje takzvané preferované (nové) nervové dráhy — nehledě na mokré programy (produkce neuropeptidů).

To všechno jsou „stavební akce", které stojí čas a sílu a mohou pokračovat jen po tu dobu, kdy jsme aktivní srov. i Je libo grafy učení?, str. 68 nn.)!

Jestliže jste už někdy viděli, jak Číňané na ulici nebo v parku provozují stínový box (tchaj-ů), máte perfektní model pro pomalost postupu! Anebo si představte zpomalený film. Vezměte si krátký úsek na videokazetě, kde někdo provádí určitou činnost (např. startuje motorku nebo nastupuje do auta) a nechte tuto sekvenci desetkrát zpomaleně proběhnout; pak získáte dobrý cit pro tempo, o němž tu mluvíme. Nota bene: Zrychlení nám pak přijde samo.

Musíme stále dbát na to, abychom pracovali po-ma-lu, brzdili tempo. Za prvé j sme totiž „priotrávení" naší kulturou, v níž všechno musí být vždycky honem honem (a slibuje se Úspěch v několika dnech a Osvícení v několika minutách, no prosím!). Za druhé vás možná pokazily zážitky ve škole a během studia, a proto si mylně myslíte, že to musí jít hodně rychle.

Porovnejte učení, které je brain-friendly, a způsob života na Dálném východě a zamyslete se:

T- Trénovat, ale jak? 2 1 5

1

Vezmeme-li si z Dálného východu mentální trénink a chceme-li, a b y nám pomohl, musíme přibrat i pomalou mentalitu, která k němu patří. Jinak to nemá smysl.

Pokud ještě máte pochybnosti (podle motta: Mentální věci nemohou zas až tak pomáhat, vždyť jsou to jenom myšlenky), pomyslete na tuto věc : V jednom rozsáhlém experimentu byly stovky pacientů s těžkými zlomeninami (lyžaři) rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina se nauěila dvakrát denně vždy deset minut mentálně (Čili v duchu) „chodit na procházku" (zde byl mentální trénink okamžitě možný, poněvadž každý věděl, co je to chodit a jak se to dělá), kontrolní skupina se to nenaučila. Jestli jste už někdy byli u toho, jak se z dlouhodobého zasádrování vyloupne atrofovaná nožička, je vám jasné, že rozklad a úbytek postupují daleko rychleji než obnova. To platí pro svaly i pro nervové dráhy v mozku! Ale u skupiny, která v duchu chodila na procházku, tomu bylo jinak:

1. Svaly prodělaly úbytek tak malý, že by odborníci přísahali, že sádra byla na noze jen deset dní, a ne (jak tomu bývá) osm až deset týdnů.*

2 . Proces hojení kosti odpovídal „normálnímu" stavu jeden až dva týdny po sejmutí sádry!

3 . Lidé se daleko rychleji naučili opět normálně chodit a sportovci se mohli po sejmutí sádry za dobu o polovinu kratší vrátit ke svým sportovním aktivitám.

Tak tedy, kdy začnete cvičit R E Á L N Ě A MENTÁLNĚ?

Studie proběhla v sedmdesátých letech, kdy byly sádry velké a těžké a zpravidla se přikládaly

na delší dobu nežli dnes...


T - Televizní návyky

Jste ochotni kriticky se zamyslet nad svým chováním u televize?*

O Ano — pak prosím čtěte dál.

O Raději ne - pak tento příspěvek rozhodně přeskočte!

Minikvíz

1. Kolik hodin týdně se díváte na televizi, když sečtete opravdu poctivě (včetně zpráv) všechno, ale opravdu všechno (!)?

Dívám se na televizi asi hodin týdně.

2. Na jaké druhy pořadů se díváte nejčastěji?

3. Na jaké pořady (konkrétní tituly!) se díváte, je-li to možné, pokaždé kdy jsou vysílány?

* Protože se jedná o důležité informace, budete mít jistě pochopení pro to, že se částečně obje

vují i v knize Birkenbihl ALPHA-Buch.

T — Televizní návyky 2 1 7

4. P r o č ? Co vám tyto pořady dávají? (Čím jsou pro vás užitečné?)

Když si jdete do lékárny koupit něco proti chřipce, dostanete sáhodlouhý příbalový leták, který vám sděluje, jaké úděsné vedlejší účinky by vás eventuálně (případně, možná) mohly postihnout. I z televize znáte varování („Obraťte se na svého lékaře nebo lékárníka'*). Naproti tomu, když si koupíte televizor, tak vás nejen nikdo nevaruje, je to ještě horší: ani váš lékař, ani lékárník (zpravidla) nemají ani nejmenší tušení o tom, jak vel ice si můžete televizí uškodit. Proto vás nyní varuji:

Existuje reálné nebezpečí, že normálním chováním u televize uškodíte svému mozku. Nemusí k tomu dojít, budete-li dodržovat několik málo pravidel.

Pak z tohoto média (včetně videa apod.) můžete „vytěžit" to nejlepší. Ale především j d e o to, abychom porozuměli smyslu těchto pravidel. Začneme otázkou: Kterým dvěma nebezpečím se s vysokou pravděpodobností vystavujete, jestliže se díváte na televizi tak často jako dosud?

Nebezpečí č. 1: Fyzický vizuální proces

Naše oko je zařízeno tak, že se neustále pohybuje. Proto můžeme vidět i věci, které se nepohybují — na rozdíl od žáby; její oko j e strnulé, proto pro ni existuje jen to, co se pohybuje. U pohybu oka zde nehovoříme o pohybech bulvy ovládaných vůlí, které provádíte, když něco sledujete pohledem; myslíme především na nevnímané minimální pohyby, k nimž dochází neustále a bez nichž bychom byli slepí. Můžeme to snadno ukázat na následujícím experimentu:

Položte dlaň zlehka na předloktí druhé ruky (vyhrňte si rukáv, je-li to potřeba) a nehýbejte pak ani dlaní, ani druhou rukou. Po krátké chvíli už svou dlaň necítíte. Teprve když jednou nebo druhou rukou opět pohnete, mohou smyslové receptory opět „něco" registrovat.


V oku je to podobné, jen jsou smyslové receptory uvnitř oka daleko menší", a proto také stačí i daleko menší pohyby. Ty jsou však pro proces vidění naprosto nezbyné, i když o nich za normálních okolností nevíme. (Tyto minimální pohyby je za normálních okolností možno zastavit jen pomocí omamných látek.)

Když se díváte „normálně do krajiny", vidíte tuto krajinu jen na základě pohybů své oční bulvy. Jdete-li do kina nebo do divadla, máte před sebou velké plátno nebo jeviště, vaše oči se tedy i zde mohou volně pohybovat. Právě tak vaše oči neustále putují nad obrazem (fotografií, kresbou atd.). Dokonce i když se chcete podívat do oč í svému „miláčkovi" , zjistíte, jak je to těžké, protože se obě va še panenky stále pohybují.

Pouze při dívání se na televizi s relativně malou obrazovkou (jakou v současné době ještě používáme) je to j iné*, zde je mozek „přelstěn", protože se obraz (na příliš malé ploše) pohybuje, normální mechanismus pohybu našeho oka do značné míry pozbývá platnosti, což se normálně přihodí jen tehdy, když „zíráme do prázdna". Proto upadáme do stavu „zírání". Upadneme tedy do podivného televizního civění, to znamená, že jsou naše oči relativně silně „fixovány" a téměř se nepohybují. Tím krátkodobě vzniká určitý druh hypnotického transu, který je však neustále přerušován permanentními náhlými střihy a změnami scény. Jinak by se trans dal vlastně meditativně využít. To je dokonce možné u „ t i c h ý c h " videofilmů: od polene hořícího v krbu, přes volnou přírodu (mraky, horská krajina, zvířata, louky) až po televizní akvárium.

Při sledování televize však vzniká jen velmi krátký pseudotrans, který je hned zas přerušen, a krátce nato do něj opět upadneme. . .

Tím je do značné míry vyšachován bdělý intelekt. Zlé jazyky tvrdí, že za tímto šílenstvím se skrývá metoda. Ještě zlejší po straně říkají, že Aldous H U X L E Y se mýlil, látku ochromující svobodnou vůli, o níž psal, nám dávkuje televize. I u nás velká část „svéprávných" občanů žije ve stavu permanentní nesvéprávnosti:

1. V tomto stavu „prosviští" většina informací kolem bdělého cenzora našeho vědomí přímou cestou do podvědomí. Tímto způsobem přijímáme mnoho informací (pustíme je do našeho nitra!), o nichž nás vědomý duch nemůže říci: „ T o je ale blbost", pro-

* Pozn. aut.: I „velké" obrazovky jsou v této souvislosti „malé". Teprve když velikost odpovídá

nejméně velikosti „malého" promítacího plátna (na promítání diapozitivů), k mechanismu,

o němž zde uvažujeme, už nedochází.


tože nemůžeme ani posoudit, ani zavrhnout myšlenku, kterou

2. Čím častěji se dobrovolně oddáváme tomuto stavu, tím výraznější je i jeho pozdější účinek, takže u někoho včerejší účinek vyústí do dnešního pseudotransu...

Mnoho lidí, kteří se tomuto stavu televizního civění vystavují velmi často, si stěžuje na problémy s usínáním a probouzením a také se soustředěním; j sou často podráždění a mají pocit stresu, j sou neklidní (jako by duch chtěl kompenzovat chybějící pohybování o č í duševním neklidem). Zkrátka, stěžují si na předrážděný psychický staví

Rada č. 1: Cíleně uhýbat pohledem! Dívejte se u televizoru pravidelně a záměrně „stranou". Jinými slovy nechte své oči přejíždět pohledem po místnosti, aby se pseudotrans „neuchytil" ve vašem mozku!

Toto cílené uhýbání pohledem vám mj. dovolí, abyste si např. u informací, které stojí za zapamatování, dělali poznámky nebo vůbec dělali něco uklidňujícího (aby ruce pořád nelovily v pytlíku nebo misce s dobrotami. . . nějaké to kreslení nebo ruční nebo kutilské práce vás neohrozí nadbytečnými kaloriemi).

Když se naučíte dívat se na obrazovku jen přibližně třetinu času (s krátkými kontrolními pohledy), stane se z televize lepší rádio.

jsme vědomě nezaregistrovali.

Dříve, když lidé při poslechu rádia pohybovali i něčím jiným než bramborovými lupínky cestou z pytlíku (např. jehlou, ať už šicí, nebo vyšívací, jehlicemi, háčkem, nůžkami nebo perličkami, které se navlékaly, atd.), dostával se jejich duch do stavu otevřenosti (přijímání, pozornosti), a také si toho daleko více zapamatovali!


Ostatně nepřerušované dívání na obrazovku má ještě další nevýhodu: Když se např. díváte na reportáž ze zahraničí, v níž se ukazují slumy s malými dětmi, a komentátor právě mluví o tom, kolik těchto dětí se nedožije pátého roku života, je velmi pravděpodobné, že se v ten okamžik n ě c o začne pohybovat, např. kameře vjede do obrazu autobus (nebo dojde k j inému pohybu, který odvede vaši pozornost od informace!).

Nyní j e ve vašem vědomí ten autobus, protože má-li mozek pochybnosti, vždy dá přednost obrazům. Znáte starou čínskou moudrost, že jeden obraz řekne více než tisíc slov. Říká, že obrazy mají v mozku přednost, protože jsou zpracovány rychleji a kompaktněji. Moderní bádání to potvrzuje:

V případě pochybností mají obrazy neurofyziologíckou přednost v jízdě, a tedy náskok před slovy. Ve chvíli, kdy vás tedy „zabaví" autobus, vlastně nic neslyšíte.

Vlastní informace komentátora tedy v podstatě neměla šanci proniknout do vašeho bdělého vědomí.

Otázka: Proč autobus ruší příjem informací všech těch snaživých diváků, kteří se dívají velmi pozorně, protože se toho chtějí velmi mnoho dozvědět a naučit?

Odpověď: Je nepsaný zákon, jehož se drží skoro všichni režiséři a střihači: Pořád se musí něco pohybovat. Proto absolvujeme (jsme k tomu donuceni!) tolik náhlých rychlých střihů (neustálých změn obrazů) po maximálně 30 vteřinách pro starší cí lové skupiny! V pořadech pro teenagery se střihy řítí i desetinásobně vyšší rychlostí! Tyto neustálé actions však naprosto „profesionálně" odvádějí pozornost od obsahu a j e to tím rušivější, ěím více obsahu se předkládá - tedy zejména u pořadů, při nichž se chceme něco naučit! Hlavně abyste, diváci, neucukli; máte zírat a zírat, i když to, co vidíte, nemůžete pořádně vnímat, protože se pořád něco pohybuje.*

* Ostatně jsem se tímto tématem krátce zabývala ve své přednášce nahrané na video Gehirn-ge-rechte Einfuhrung in die Komplexitäts-Theorie (pod heslem Hloubka a význam televizních porada).


Nebezpečí č• 2: Vtisky

Mnoho věcí se v našem životě uěíme napodobováním ( : = = = £ srov. T — Tré

novat, ale jak?, str. 211 nn.), to znamená, že přebíráme způsoby chovaní, které vidíme u druhých Udí. Většinou si toho nevšímáme uvědoměle. Děláme to jako děti i jako dospělí (po celý život) - a samozřejmě tento bezděčný proces probíhá i před televizorem. Před obrazovkou se toho učíme víc, nsž si uvědomujeme. Vezměte si třeba seriály typu Dallas. Zde se např. učíte, že:

nesmíš nikomu věřit, protože všichni jsou stejní mizerové jako ty sám; musíš s ostatními rychle (= bez dlouhého uvažování) soupeřit, jinak tě předhoní;

všichni muži chtějí tu jednu věc (pokud nechlastají tak intenzivně, že už j im to nejde); když muži chlastají, jsou to muži (dokud nevidí bílé myšky a pak skončí ve špitále), když však chlastají ženy, j sou to slabošské, bezcharakterní mrchy, které jejich manželé strčí do luxusního sanatoria; máš-li problém, musíš jít k pultu a dát si whisky, atd.

Udělejte si svůj vlastní seznam, co jste se u filmů, na které se rádi díváte, mohli naučit „mezi řádky"; je to j edno z nejnapínavějŠích cvičení, které si můžete dopřát!

Pokud vám to v tuto chvíli (ještě) připadá nevěrohodné nebo „směšné" , v klidu se prosím zamyslete nad tímto sdělením:

Američtí řidiči si ze začátku ne a ne zvyknout na bezpečnostní pásy. Pak se rozhodlo, že se musí osoby ve filmech a v televizi přípoutávat (včetně detektivů v detektivkách!). Za pár let se počet připoutaných řidičů dra-maticky zvýšil.

Totéž se stalo (v j iných letech) v Německu. Vždycky to chvíli trvá, než se americká produkce nakoupí, přeloží, synchronizuje a pak konečně vysílá.


Rada «. 2: Na co se často/pravidelně díváte? Zkoumejte prosím, na co se pravidelně díváte, protože vás, to zásadně ovlivňuje, ať se vám to líbí, nebo ne! To věděl už GOETHE, když řekl: „Jestliže vím, čím se zabýváš, vím, co z tebe bude." Kdyby pan tajný rada žil dnes, asi by řekl: „Pověz mi, kterými televizními pořady a postavami se obklopuješ..." Čím se často nebo pravidelně obklopujeme? (Porovnejte s tím, jak jste odpovídali v kvízu na str. 217.) Díváme-li se často na filmy, v nichž:

• se konflikty rozhodují (ale neřeší) pistolemi, • lidé spolu vlastně nehovoří,

• člověk, u něhož se vyskytl problém, si ze všeho nejdřív nalije skleničku,

• si lidé stále lžou a podvádějí se atd.,

vtiskne nám to určitou podobu! Proto vám radím: Vybírejte si velmi uváž l ivě , co „k sobě pustíte" (pravidelně nebo velmi často), čím se budete obklopovat! Máte-li např. rádi detektivky, dívejte se raději na Columba než na běžné detektivy, kteří během jednoho dílu seriálu použijí zbraň nejméně třikrát.

© U Columba se (bezděky) naučíte, jak se k sobě zdvořile chovat. • Ukazuje nám, jak je možno bez despektu komunikovat s urči

tou osobou, i když o ní už víme, že je vinna (a má se dostat za mnze) .

• Volá své manželce, když se někde musí nečekaně zdržet, a nebojí se, že by to ohrozilo jeho mužný zjev (který mu přiznávají dokonce i muži).

© Cotumbo pokaždé znovu dokazuje, že (a jak!!) se přemýšlením k problémům přiblížíme lépe než násilím.


1

Rada č. 3: Nedívat se na aktuální zprávy Neil POSTMAJV nás staví (ve své brilantní knize Wir amiisieren uns zu

Tode /Bavíme se k smrti/) před fascinující situaci: vidíte ve zprávách hořící sklad.

O t á z k a : Jakou zpravodajskou hodnotu má pro vás tato informace?

O d p o v ě ď : Žádnou. Toto poselství by pro vás mohlo mít zpravodajskou hodnotu, kdyby se jednalo o váš vlastní sklad, ale pak byste se to dozvěděli i bez televize!

Stejně malou informační hodnotu má pro vás příští havarované letadlo, další železniční neštěstí nebo další oběť únosu nebo znásilnění! Ale takové negativní zprávy o haváriích, neštěstích, z ločinech vás emocionálně stahují dolů! Všechno, s čím se setkáváme, působí na naše emoce. Proto platí:

Při nejlepší vůli nemůžete neustále poslouchat negativní věci a nebýt tím

zasaženi.

Pokud tomu nevěříte, vytvořte s několika přáteli seminární situaci (nepotřebujete lektora, jen někoho, kdo povede hru) a hrajte scénky, např.:


1. „ A " dvě minuly hovoří negativně o Bohu a o světě (připravte si předem papírek s body — pro mnoho lidí totiž vůbec není snadné vydržet si stěžovat, naříkat a kritizovat celých 1 2 0 vteřin).

2. „ A " bude konkrétního spoluhráče (vybrat losem!) ve skupině dvě minuty osobně napadat (kritizovat). Během těch 1 2 0 vteřin si „ o b ě ť " stále v duchu opakuje: Je to jen hra!

A v obou případech uvidíte, jak rychle půjde nálada dolů.

Pokud tomu stále ještě nevěříte, privedie si do skupinky svého lékaře, provádějte cvičení a on bude při tom lidem neustále měřit hodnoty, jej ichž měření není zvlášť náročné a drahé (krevní tlak, pulz apod.).

Tak si sami potvrdíte, co už dokázaly široce založené studie o stresu: Herci netrpí jenom „ j a k o " , ale naprosto „reálně", když hrají negativní, pesimistické, deprimující scény. Pak razantně vzrůstají stresové hodnoty a zůstávají zvýšené až 30 minut poté, zatímco počet T-buněk se snižuje (T-buňky jsou důležité pro obranyschopnost našeho organismu)!

Hrají-li herci naopak pozitivní, optimistické scény, klesají je j ich stresové hodnoty a počet T-buněk se zvyšuje.

Totéž prožívají herci scének, když se učí lépe vnímat své pocity (srov. k tomu i cvičení s kolem pocitů v mé knížce Kommitnikationstraining). Proto vám radím:

Sledujte od nynějška zprávy jen na videu (čili s časovým posunem).

Díváte-li se na video, můžete p o m o c í klávesy „ F F " přeskakovat všechno, co vám nepomůže, neprospěje. Brzy si vypěstujete cit pro to, které zprávy jsou pro vás relevantní, a můžete se cí leně dívat jen na ně a v klidu. Při tom vzniká úplně jiný „televizní poci t " , protože už nejste pasivní, bezmocný televizní konzument, nýbrž opět berete svůj život sami aktivně do rukou. Dokonce i u takové „vedlejší věc i " , jako je televize, vaše podvědomí velice dobře registruje, zda jste, nebo nejste obětí těch, kdo si s lidmi pohrávají, jak se j im zachce. Například strkají reklamu doprostřed věty ve scénách, které vás citově oslovují, nebo vám v nočních hodinách přeruší pěkný film ordinérní reklamou na sex po telefonu (včetně sténání „ Z a v o l e j m i ! " a zvuků bičování, ne-li ještě něčeho horšího). To všechno působí na našeho ducha a vtiskuje se do nás; braňme se nahráním na video a klávesa „ F F " nám dá kontrolu nad našimi prožitky... Přitom kromě spousty stresových hormonů ušetříme i spoustu času. Srovnávejte:

T - Televizní návyky 225

Potřebuji v průměru na zhlédnutí záznamu původně půlhodinových zpráv jen sedm až dvanáct minut, a sice abych viděla to (málo), co opravdu vidět chci (např. jak někde ve světě uspěly mírové snahy).

Jestliže převezmete tuto strategii, ušetříte každý den c c a 20 minut - to je 20 minut, v nichž nejste zatěžováni negativními věcmi, přestože zůstáváte dobře informováni. V těchto 20 minutách denně můžete podnikat úplně j iné věci, od meditace, přes rozcvičku až po 20 minut Četby denně. Přepočítáte-li to na celý rok, získáváte pět 24hodinových dní reálného času (= daleko více osmihodinových „pracovních dní") ! A i kdybyste ten čas využili jen na meditaci a uvolnění, bylo by to pro vaše zdraví lepší než do sebe „nacpat" všechny ty negativní myšlenky...

Rada 4: Sledovat jiné pořady (včetně filmů) také v časovém posunu

U filmů můžete rychlým přetočením nejen uniknout reklamním blokům na soukromých kanálech, ale také redigovat každou nudnou nebo škodlivou filmovou scénu. Tak např. u každé bojové scény, ale i u j iných scén, které se mi nelíbí, rychle přetáčím. To je ta velká svoboda, kterou nám poskytuje video a další systémy pro záznam!

Budete-li se na filmy dívat na videu, můžete si přímo hrát na režiséra. Německé privátní vysílače se u amerických fdmů zásadně neřídí předem vyznačenými místy, kam má přijít reklama, ale přerušují většinou uprostřed věty. Kam bychom přišli, kdybychom respektovali diváky? Velmi dobře se může přihodit, že uprostřed emocionálně nabité scény s umírajícím, kdy jste možná dojati k slzám, najednou a bez varování na obrazovku vtrhne reklama (pokud možno nějaká pitomá na tampony). K filmové scéně se to hodí jako příslovečná pěst na oko, a zdrceně (čili stresem) reaguje celý váš imunitní a hormonální systém (viz str. 225), i když se do pestrých hlučných reklamních obrázků necháte „vtáhnout" a vůbec neregistrujete, jak se takové „ Z Á Ř E Z Y " zařezávají i do vašeho zdraví. Jestliže jste však film nahráli na video, můžete pak reklamní blok, který často trvá celých osm až devět minut, za pár vteřin projet klávesou „ F F " a navázat sledování opět tam, kde bylo tak neomaleně přerušeno.

Můžete si spočítat, že budete mít čas jak na své obl íbené filmy a shows, tak i na j iné důležité věci nebo na čtení knih, protože při čistě zábavných a revuálních pořadech můžete ušetřit ještě daleko více času (např. tím, že


přeskočíte každou popovou skupinu, u níž se vám nebude líbit píseň, aranžmá, hluk, nahá kůže nebo co se vám prostě nelíbí). Při tomto cvičení se mj. také naučíte daleko diferencovaněji vnímat a hodnotit. Vytváříte totiž zcela nové kategorie pozorování ( srov. Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn. a T~ NEUROBICS®, str. 171 nn.), protože v době před možností dálkového ovládání se mnoho lidí naučilo dívat na televizi jako pasivní (bezmocné) oběti. Komu by se chtělo pořád běhat k přístroji a manuálně hledat jiný vysílač (mí mladší čtenáři si to možná vůbec nedokážou představit, ale tak to před nepříliš dlouhou dobou skutečně bylo!). Polom přišly pevně nastavené vysílače a možnost volit je stiskem knoflíku, což potom vytvořilo možnost provádět tuto volbu z určité vzdálenosti. Dnes nám však moderní možnosti záznamu nabízejí Šlehačku na dortu. Můžete mít ve své režii daleko více než dřív, a to je vyšší stupeň sledování televize. Už žádný televizní konzum, nýbrž uvědomělá volba, kdy co přeskočíte, budete se dívat, nebo dokonce ještě jednou dívat nebo zastavovat („pause"), např. abychom si přečetli jméno, které příliš rychle „utek lo" ! Jména jsou na obrazovce vždy příliš králce, protože výrobce počítá jen s tím, za jak dlouho průměrný č lověk jméno přečte, nechápe však, že tento člověk podvědomě nejprve doposlechne do konce větu, než mu zrak přeskočí na jméno, ale to už je pozdě, už ho vidí jen mizet... (Jak j sem řekla, zlomyslní lidé tvrdí, Že za tímto bláznovstvím je systém!)

Shrnující úkol pro odvážné, kteří to chtějí vědět Můžete své původní údaje z kvizu na začátku kapitoly později srovnat s hodnotami, které získáte, když si po dobu jednoho týdne předem stanovíte, co všechno chcete vidět. Dále v programu tlustě podtrhněte pořady, které jste skutečně viděli (včetně těch, do nichž jste si občas jen tak „ o d skoč i l i " . . . ) . Získáte vysokou sumu časových rozdílů u privátních stanic plus další ušetřený Čas, protože p o m o c í videotechniky můžete všelicos přeskakovat (jako známého mluvku v diskusi nebo nudné scény ve f i lmu).. .

Rada č. 5: Vědomostní kazety: Být týden od týdne chytřejší

V roce 1975 jsem převedla své staré rozhlasové materiály (audiokazety) na video. Tato varianta se většině lidí v mých seminářích líbí ještě více.

T - Televizní návyky 227

Tréninková technika: Rozšiřovat bez námahy svou vědomostní síť

Poté co jsem zjistila, že všechno, co zná a umí naše hlava, závisí na paměti (Čili i naše intelektuální a kreativní výkony), ujasnila j sem si, že potřebujeme pokud možno rozsáhlou vědomostní síť. To je dnes v informačním století pravda více než kdy jindy. Ale když j sem o tom začala ve svých seminářích posluchačům „kázat" (denně se něco naučit = královská cesta ke správnému využívání mozku), musela jsem zjistit, kolik z nich si ve svých Školních letech vypěstovalo tak velký odpor (nechce se mi použít slovo strach nebo nenávist) ke knižnímu vědění všeho druhu, že došlo k tomuto paradoxu:

Čím méně vláken člověk má k dispozici, tím více profituje z rozšíření svého horizontu (své vědomostní sítě). Ale:

Čím méně vláken člověk má k dispozici, tím větší je samozřejmě fatální nechuť postiženého, a b y se něco učil (= navazoval nová vlákna do sítě), jinak by už přece měl vláken více!

Tak se tu tedy kočka honí za svým vlastním ocasem? Nuže, mohu vám ted zvěstovat dobrou zprávu: Našla jsem cestu, jak můžeme neustále rozšiřovat svou vědomostní síť a přitom se neučit.

Jinými slovy: Trvalé a bezbolestné rozšiřování vědomostní sítě bez čtení knih (učebnic, odborných knih) a učení ve smyslu našich zkušeností ze Školy, tedy zaručeně bez šprtání, biflování, strnulého učení nazpaměť atd.

Potřebujete videorekordér s možností programování. Jste-li „sluchový typ", můžete samozřejmě pracovat s audiokazetami, které můžete poslouchat kdykoli. Pramenem jsou nám pak pořady s takzvanými slovními příspěvky (od vysílání pro školy, přes určité magazíny až po rozhlasové hry). Ale ačkoli většina účastníků s oblibou tvrdí, že se prakticky „ v ů b e c " nedívá na televizi (což znamená osm až dvanáct hodin týdně!), je televizní technika zdaleka nej oblíbenější.

Nastudujte televizní program na příští týden (nejpozději o víkendu) a vyhledejte si pořady, na které byste se normálně nedívali. Přitom vybírejte pořady z těchto kategorií:

1. „ N a to bohužel absolutně nemám čas" a


2 . podle motta: „ T o m ě n u d í / l o m ě nezajímá."

Rada: Sledujte, jak se lidé chovají, když říkají: „(Toto téma) mě nudí," a zůstávají pak „trčet" přesně na tom tématu. Když se s tímto pozorováním lidem svěříte, budou na vás naštvaní.

To takzvaně nudné se totiž Často nalézá mimo vědomostní síť toho člověka. Má pocit, že se toho po něm m o c c h c e . N e c h c e Žádný duševní bungee-jumpingl

Ale vy chcete obojí: jak pořady, na které nemáte dost času, tak i takové, které vám nabídnou duševní bungee

(ovšem „bezboles tně") . Proto si nyní takovéto pořady zatrhněte (o výrobě fléten

ve středověku, o milostném životě moř

ských Šneků apod.). Nyní se (pomocí automatického naprogramování) postarejte o to, abyste

několik prázdných kazet bez námahy přeměnili na vědomostní kazety. Pamatujte si, že tu mluvíme o pořadech, které jste neviděli. Velmi zajímavé dokumentární pořady mimochodem v programu najdete mezi druhou a Šestou hodinou ranní, ale díky naprogramování to není problém. Uvažte: Ještě před několika lety byste byli potřebovali osobu, která by takové vědomostní kazety za vás obsluhovala, dnes to jde skoro samo. Musíte jen založit do přístroje správné kazety, aby vám technika dovolila další krok a vy jste mohli to, co chcete a kdy chcete, dát na „ d e s k u " a udělat si vlastní televizní program. To bude ostatně poslední stupeň před budoucností star-trek. Pak si totiž budeme odebírat už jen to, co budeme právě chtít. Nebudou pak už žádné oficiální vysílací časy.

A teď to začne být napínavé. Co můžete s vědomostními kazetami provádět? Z d e je několik prvních podnětů. Začneme s mým oblíbeným tipem,

který se u lidí z mých seminářů už setkal s velkým ohlasem. Často slyším nebo čtu, jak úspěšně ho mí „býval í " používají a co j im přinesl.

T- Televizní návyky 2 2 9

Je to šlehačka na privátním televizním dortu, jestliže se projednou chcete dívat live a využít reklamní bloky na rozšíření vědomostní sítě {např. při sportovním přenosu).

1. vedomostní kazetu do videa. 2. Dívat se na televizi až do nej'

bližší reklamy. 3. Zmáčknout klávesu „play na

videu a zároveň klávesu „start" na timeru (budík je předem nastaven na pět minut).

A. Dívat se na video, dokud nezapípá Hmer. 5. Nyní máte pořád ještě dost času, abyste si odskočili nebo si přinesli něco

dobrého atd., protože reklamní bloky trvají zpravidla něco mezi šesti a sedmi minutami (někdy dokonce devěH).

Jestliže tímto způsobem za týden sledujete jen jeden televizní pořad se třemi reklamními bloky, odpovídá to jedné hodině měsíčně, a to podle Adama RIESEHO už vydá za dvanáct hodin v roce. Srovnejte to s navštěvováním semináře: reálný Čas normálního semináře je šest hodin (bez přestávek na kávu, bez obědů atd.), odpovídá to tedy dvěma hodinám velmi informativního nonstop-semináře, úplně zadarmo a v domácím pohodlíčku (pantofle atd.). Ale většina lidí z mých seminářů tomu brzy přišla na chuť a využívá tento tip častěji, především když se dívají na televizi sami. Řekli byste, že jen při dvou takto využitých pořadech týdně vám to za rok „naskoč í " na kompletní 24hodinový den rozšiřování vědomostní sítě nonstop, tedy už čtyři dny semináře, popřípadě tři normální osmihodinové pracovní dny? A je-li vaše divácké chování relativně normální, mohli byste teoreticky tuto techniku aplikovat dokonce jednou denně po šest dní v týdnu (zejména lidé, kteří jsou hodně doma). Tak tedy, šest dní jednou denně, to bude xy hodin. Vypočítejte si to, a až potom srovnejte svůj výsledek s tabulkou, str. 2 3 1 .


Někteří lidé na semináři projevují obavy, že se tu odvádí pozornost od tématu vysílání (např. od děje filmu nebo od tématu diskusního pořadu). No, i když pominu, že jsem do této chvíle myslela hlavně na sportovní přenosy, všelijaké přehlídky, přenosy z udílení cen (např. Oskara) nebo čistě zábavné pořady, platí i u filmu, že si, pokud jde o odvedení pozornosti, vybíráte mezi množstvím reklam a jedním jediným tématem z vaší vědomostní kazety. Mnoho lidí teď s ice řekne, oni že při reklamě vždycky vypínají zvuk, ale i pak se přece často na obrazovku podívají, aby viděli, zda už zas běží pořad, a obrazy je přece ovlivňují, zvlášť když mají v mozku vždy přednost (jak j sme o tom už mluvili). Daleko častěji se zvuk jen zeslabuje, aby člověk slyšel, že už je reklama pryč. Opravdu vážně věříte tomu, že by pro váš mozek bylo toto „obtěžování" příjemnější než nějaké neutrální téma? Vědomostní kazety by neměly obsahovat žádná politicky brizantní témata, nýbrž relativně nadčasové informace, které zvětší vaši vědomostní síť a váš duševní obzor! To jsme si přece dali za cíl, není-liž pravda?

Příklady dalších možností, kdy sama pravidelně používám vědomostní kazety:

1. Při kreslení nebo nějakém vyrábění — krátké kontrolní pohledy jsou beztak lepší než civění (srov. str. 2 2 0 nn.).

2. Při pracích, které mě nudí (jako „ p o z a d í " ) . Z d e se někdy na seminářích objeví tato kritika: Co když chci jít cestou zenového huddhismu a všechno, i nudné činnosti, chci vykonávat naprosto uvědoměle? Moje odpověď: Tak se jistě budete stejně uvědoměle chtít vzdělávat a vyhradíte si na sledování vědomostních kazet nějaký čas. Zenový uvědomělý Život v žádném případě není v rozporu s vědomostními kazetami, je jen proti tomu, aby se vědění získávalo nedbale a „ m i m o c h o d e m " . . .

T- Televizní návyky 231

* Při běhání vyplňuji třetinu času výlučně pořady, které mě jako soukromou osobvi nezajímají,

o nichž v5ak musím mít ponětí, protože se mě na ně mí klienti ptají.


Zeptejte se sami sebe, zda byste některé tyto nápady nemohli použít ve svém každodenním Životě, aspoň na zkoušku. Vyzkoušejte si to, nic to nestojí! Je to nakonec váš mozek, který si zamořujete, anebo ho posilujete dobrými televizními návyky. A je to vaše vědomostní síť, která by soustavně měla růst a prospívat, jestliže o celoživotním vzdělávání nechcete jen naprázdno mluvit. Rozhodnutí je na vás:

1. Připojíte se?

2 . Kdy začnete?

T - Časosběrná technika

(Označte křížkem)

1. Jste netrpěliví, jestliže vám někdo něco vypráví zdlouhavě a rozvláčně?

• Ano • Ne 2. Je hodně lidí (přes 50 procent), kteří podle vašeho mínění mluví příliš

pomalu? • Ano • Ne 3. Mluvíte sami spíše příliš rychle?

4. K rychlosti Čtení:

a) (Jestliže víte, jak rychle Čtete): Čtete více než 3 0 0 slov za minutu?

b) (Jestliže rychlost svého čtení neznáte): Čtete rychle?

Doplněk k a) a b):

Dáváte přednost čtení sloupců (např. v novinách) před čtením dlouhých řádků (např. v knihách)?

• Ano • Ne

• Ano •Ne

• Ano • Ne

• Ano • Ne

5. Píšete relativně rychle? • Ano • Ne

T - Časosběrná technika 233

Jestliže jste na všechny otázky odpověděli záporně, pak pro vás ča-sosběrná technika pravděpodobně nebude vhodná. Přesto však můžete provést alespoň jeden pokus, než nad tím mávnete rukou.

Čím více otázek můžete odsouhlasit, tím lépe j e váš mozek na ča-sosběmou techniku j iž připraven!

Co je to časosběrná technika?

Odpověď: Je to technika, která znásobuje rychlost našeho učení! Budete se tedy moci v podstatně kratším ěase naučit v íce než dříve! Naše normální bdělé vědomí se totiž nachází v j iné časové rovině než ostatní části našeho těla a ducha. Naše normální vnímání času představuje vlastně určitý typ časové superlupy.

Dále platí: Vždy existovali lidé, kteří dovedli podstatně rychleji myslet a číst než ostatní (např. John F. K E N N E D Y ! ) . Pokusy v USA ukázaly, že všichni lidé mohou zlepšit své dnešní tempo učení a myšlení nejméně o 10 procent. A že ti, kteří již tak jako tak byli rychlejší než průměr, mohou zvýšit tempo zpravidla ještě několikanásobně!

Materiál Musíme mít možnost nechat přehrát mluvený text rychleji, než je obvyklé.

Zpočátku můžete experimentovat tak, že si přehrajete gramofonovou desku určenou pro rychlost 33 otáček za minutu rychlostí 45 otáček. Při tom zjistíte, Že se dostaví „ M i c k e y Mouse-efekt", výška hlasu se nepřirozeně zvýší (protože se s rychlostí otáčení desky zvýšil kmitočet zvuku), avšak všechno je ještě dobře srozumitelné. Nebo použijte diktafon, který má dvě rychlosti posuvu pásku: menší rychlostí text nahrajete, vyšší rychlostí ho budete přehrávat.

Budete-li však chtít časosběrnou techniku vážně využívat, budete potřebovat nový přístroj, který v USA přišel na trh již v roce 1985. Umožňuje plynulé zvyšování rychlosti prehrávky (až na dvojnásobek) bez zkreslujícího efektu Mickeyho Mouse: při regulaci se mění současně rychlost i výška tónu; tím se hlas uměle „stlačí", stane se hlubším. Tento efekt vrátí hlasu jeho kvalitu. Někdy zní ještě trochu nezvykle, ale vcelku je dobře srozumitelný.

Podobné přístroje j sou nyní na trhu i v Německu. Prodávají se pod názvem Sound-Pacer, Pastrac nebo podobně. Nedostanete-li přístroj ve svém


odborném obchodě, obraťte se na zásilkovou službu nakladatelství a dostanete zprávu, kde přístroj můžete zakoupit.

Postup Postup je velmi jednoduchý: Uěební texty přehráváte vyšší rychlostí. Pomocí výše uvedeného přístroje můžete rychlost plynule měnit, což je lepší než používání pevně zabudovaných rychlostí. Rychlost prehrávky můžete zvýšit až na dvojnásobek, ale rovněž je možné ji snížit až na 20 procent!

Začněte jednoduchými texty, které již dobře znáte. Tím si nejprve dokážete, že zvládáte dobře rozumět i rychlejší mluvě! Potom si to vyzkoušejte s učebním textem, který neznáte. Nakonec můžete dokonce spojit časo-sběrnou techniku s paralelním učením, máte-li pocit, že to zvládnete. (Asi 10 procent účastníků seminářů využilo této možnosti úspěšně.)

Zjistíte-li, že dokážete s Časosběrnou technikou dobře pracovat, pak byste měli zvážit, zda se chcete pustit do tréninku rychlého čtení. Většina lidí čte rychlostí asi 1 6 0 s lov za m i n u t u , protože náš Školní systém sice naučí, jak řadit za sebou písmena (nebo slabiky), ale nenaučí tomu, jak jediným pohledem obsáhnout celé skupiny slov!

S o u h r n e m :

Casosběrná technika ukazuje, jaké netušené (a většinou nevyužívané) možnosti v nás ještě dřímou! Účastníci, kteří používali časosběrnou techniku při učení, nám pověděli:

1. Schopnost soustředění se zvýšila. 2. Rychlost je j ich čtení se bez zvláštního tréninku zvýšila asi o 10 procent.

Účastníci, kteří využívali j a k paralelní učení, tak časosběrnou techniku (nikoli bezpodmínečně kombinovaně, ale i každé zvlášť), často mluví o tom, Že začínají tušit, že je asi možné toho zvládnout ještě víc, to znamená, že si n a j e d n o u p r o s t ě v í c v ě ř í !

Toto zlepšení sebedůvěry j d e ostatně ruku v ruce s každou technikou, kterou se naučíme ovládnout, ve sportu, v hudbě, tanci atd. Proč tedy ne při práci využívající správně mozek?

T — Casosběrná technika 235

T - Na závěr: Ať si váš mozek trochu zašportuje

Na potrénování vašich šedých buněk j sem vám pripravila několik úkolů z oboru mozkového sportu.

Curiosity killed the cat. To je anglické přísloví („Zvědavost zabila kočku! " ) . Zvědavost je symptomem dobře fungující pravé poloviny mozku, a to je mozkovým levákům vždycky podezřelé! Vynikajícím tréninkem zaměřeným na zvědavost a vytváření obrazů jsou úlohy na procvičení myšlení. Nabízím vám j ich tu pro začátek pět. Snad dostanete chuť na další sousta, pořídíte si knihy obsahující další úlohy a budete pokračovat sami nebo v kruhu přátel Či rodiny.

Cvičení 1: Náramek

Máte náramek (řetízek), který tvoří sedm kroužků. (Udělejte si sami náčrtek!) Zpozdili jste se s placením nájemného a budete moci zaplatit až za týden (za sedm dní). Pronajímatel souhlasí, požaduje však za každý den jeden kroužek vašeho krásného náramku jako zástavu. Má podmínku, že se smí

2 3 6 Nebojte se myslet hlavou.

rozříznout pouze jeden kroužek, aby škoda nebyla příliš velká. Jak budete postupovat?

Rozluštili jste úlohu dříve, než jste dočetli až sem?!* Jestliže ne, uvědomte si prosím, že č ím lehčí se vám úkol zdá, tím už jste blíže cíli. Je to zábava! A čím je to těžší, tím více toho máte zapotřebí, ne-chcete-li zůstat mozkovým lenochem! No tak, pusťte se honem do toho!

Cvičení 2: Ořechový koláč Koupili jste kulatý ořechový koláč. Původně jste očekávali šest hostů, přijde j ich však sedm, takže vás bude i s vámi osm. Rozdělte koláč pouhými třemi (!!) řezy na osm dílů! Bez představivosti (pravá polovina mozku) nebo náčrtku se to nepodaří!

Cvičení 3: Kulečníkové koule Tentokrát si prosím nedělejte žádné poznámky! Postupujte tak, že si každou větu přečtete, v krátkosti si představíte situaci a potom si přečtete další větu atd.

1. Představte si bílou kulečníkovou kouli. 2. Vlevo od bílé si představte Červenou kouli. 3. Vpravo od bílé si představte modrou kouli. 4. Vpravo od modré si představte žlutou kouli. 5. Žlutou kouli nyní v duchu přesuňte mezi červenou a bílou. 6. Na pravý konec řady nyní v duchu umístěte zelenou kouli.

Pořadí koulí zleva doprava nyní zapište (ale nečtěte si pokud možno znovu text zadání!):

Řešení najdete v Doplňku č. 7, str. 269 f'nn.

T-Na závěr 237

Cvičení 4: Rozbité schodiště Víte, že občas se pokazí výtah. Pak musí všichni chodit pěšky. Dnes však naopak není přístupné schodiště, takže všichni, kdo vejdou do domu, musí použít výtah. V přízemí je knihkupectví; v 1. patře advokátní kancelář; ve 2. patře masážní salon (jehož „masáže" však nehradí nemocenská pojišťovna); ve 3. patře je byt advokáta; ve 4. patře je opravdový masážní salon a v 5. patře je malá kavárna, kde čekají klienti na služby 1., 2. a 4. patra, pokud přišli m o c brzy. Nikdo dnes nemůže použít schody. Otázka zní: Které tlačítko ve výtahu bude dnes stisknuto nejčastěji?

Další úloha je převzata z mimořádně roztomilé knihy pro trénování myšlení s titulem Denken als Spiel (Myšlení jako hra)*. Je velmi vhodná pro všechny, kdo jsou na cestě od majitelů mozku k uživatelům mozku.** Proto bych ráda poděkovala vydavatelům knihy, která už je rozebraná, že mi dovolili vám předložit úlohu, vlastně j a z y k o v o u h á d a n k u , kterou můžete luštit s a m i nebo s přáte l i (Kdo ji vyluští první?) Může to být velice napínavé, v seminářích tomu tak bylo.

Námět k následující hře pochází z armády Spojených států, která hledala během druhé světové války jazykově nadané lidi. Chytré hlavy sestavily text v naprosto logickém umělém jazyce. Ti, kdo procházeli zkouškou, měli odhalit co nejvíce zákonitostí týkajících se smyslu a formy a s je j ich p o m o c í pak přeložit do tohoto umělého jazyka další krátké texty. Podle tohoto principu budeme i my v úloze postupovat. (Všechny skutečné živé jazyky jsou samozřejmě do určité míry nelogické — jako život, který je vyprodukoval.)

V nepřístupných horách Střední Asie sídlila prastará kultura Eboriů. Dr. Niegenug, soukromý německý učenec, jí věnoval významnou část své Ži-

* Pozn. aut.: Pramen: Wili Hochkeppel, Denken als Spiel, str. 113 ff.

** Pozn. aut.: Kniha je sice rozebrána, ale existují tři cesty, jak se k rozebraným knihám dostat

(srov. Doplněk č. 10, str. 2 7 8 nn.).

Cvičení 5: Jazyková hádanka ( p o d l e H o c h k e p p e l a )


votní práce. Během vykopávek, trvajících celá desetiletí, zajistil dost materiálu, aby mohl sestavit gramatiku a tvarosloví eborijštiny. Avšak jeho životní dílo bylo naprosto neuspořádané a náhle, při poslední expedici, ho skosil zákeřný asijský bacil.

Jeho dědicové stáli před zdánlivě neřešitelným problémem: z neuspořádané hromady jednotlivých lístků vybudovat systematiku eborijštiny — a kromě toho objasnit překlady do eborijštiny, které dr. Niegenug vypracoval (byl to lakový jeho koníěek). Nejprve se do rukou pořadatelů pozůstalosti dostaly Iři l ístky:

1. první lístek obsahoval malý katalog slov, 2. druhý některé poznámky k tvarosloví a

3. třetí pak dva řádky, které byly nepochybně pokusem o překlad.

Důvtipným pořadatelům odkazu se podařilo zjistit pomocí prvních dvou lístků, že na třetím je překlad začátku jedné německé básně.

Pomohly j im přitom dva poznatky dr. Niegenuga: za p r v é , že eborijština byla jazyk aglutinační (připojující slabiky) a za d r u h é , že znala vysoce stylizovanou a formalizovanou literární techniku, srovnatelnou s písňovou tvorbou severogermánských Skaldů.

T-Na závěr 239

A na třetím lístku stálo:

Jestliže uhodnete (či spiše rozluštíte), co tento text znamená, bytí byste kvalifikovanými správci odkazu dr. Niegenuga. (Řešení je v Dodatku, str. 266 nn.)

Vidíte, že bez představivosti a před-stavy to nejde. Jestliže však pracujeme s celým mozkem, přímo nám „spadnou šupiny z o č í " . Nebo snad nevěříte? Máte problémy? Cítíte se trochu frustrováni, protože nenacházíte řešení? Měli byste si rychle koupit pár hádankářských knih a častěji svůj mozek prohánět...

Ale zpět ke cvičením brain-joggingu podle Siegfrieda LEHRLA. Chcete-li se přidat, výběr je značný, přes sto knížek. A existuje spousta dalších knih hádanek a úloh na procvičení myšlení, takže vašemu brain-joggingu v cestě nestojí nic kromě vaší vlastní pohodlnosti. Och, nedotkla jsem se vás?


Dodatek I Starší látka

Analogicky a digitálně ve dvojitém mozku

Co se vlastně děje, než dospějeme k p o c h o p e n í nějakého slova? Dejme tomu, že slyšíte nebo čtete slovo skuli (angl. lebka). Pokud umíte anglicky, porozumíte, protože pan Levý slovo digitálně analyzuje a „zaš le" informaci panu Pravému, který začne ihned h l e d a t v a r c h i v u a zkoumá, zda již máte k tomuto pojmu o b r a z * . Jestliže ano, pak vám ho „vyš le" a vy jste pochopili:

Ústřední metaforou starých Pilin v hlavě? byla dichotomie pravé a levé Části mozku a dvou

postaviček, které je reprezentují. Mezitím výzkum pokročil, ale jako MODEL MYŠLENÍ nám

tato metafora stále ještě může být užitečná.

Dodatek I 2 4 1

Jestliže vám však ukážu slovo psané arabsky, pak velmi pravděpodobně k tomuto digitálně vyjádřenému pojmu nemáte ve svém archivu, který spravuje spolupracovník v pravé polovině mozku, žádný obraz.

Nyní nám zaěne náš specialista (vpravo) zoufale vysílat otazníky, které vnímáme při vyslání j e d n o h o pojmu s urěitou nelibostí. Pokud však vysílání obsahuje nesrozumitelných slov v íc, zahryzne se do nás už naprosto zřetelně pocit frustrace. Většinou bývají takovéto „ t ě ž k é " pojmy slova (někdy jen předpony či přípony) převzatá z latiny nebo z řečtiny. Některé jazyky mají „ j e d n o d u c h o u " jazykovou rovinu srozumitelnou všem (v češtině např. pří

jemce, podnět) a „vyšš í" jazykovou rovinu jen pro vzdělané (recipient, stimul). V románských jazycích a částečně i v angličtině se však používá k vyjádření určitého pojmu takřka shodných slov. Podívejme se na větu složenou z „mezinárodních slov", která v jazycích, které nemají románský základ, musí působit podivně:

Relativní eficience kumulovaných komunikačních substrátů bazíruje na funkcionální relaci mezí absolutní kapacitou recipientů a kvantitativním tezaurem oferovaných informací.*

Co vlastně ta podivná věta měla vyjádřit? Odpověď je prostá: Obsahuje dvě zákonitosti úspěšného umění dialogu, o nichž se rozhodně vyplatí přemýšlet. Vezměme nejprve slovo recipient (slovu příjemce bychom porozuměli hned) a představme si toho příjemce jako kuře. Nechme oba asistenty pracovat v naší hlavě jako tým a aktivujme nejprve pana Pravého: představí si kuře. Nyní se podíváme na kumulované komunikační substráty. Znamená to

* S tímto druhem „digitálního pomatení" se setkáváme především u autorů, jejichž cílem není

čtenáře informovat. Oni chtějí publikovat. A v tom je obrovský rozdíl.


nahromadené (= kumulované) zprávy, rozumí se pro tohoto příjemce. Tato sdělení má váš pan Pravý nyní před-stavit (postavit před váš duševní zrak). Nyní nám věta „ř íká" dvě věci, totiž co se děje, jestliže máme mnoho, nebo málo informací (zpráv).

mnoho informací málo informací

Čím více zrnek bude mít kuře před sebou, tím více jich pozře. Jinými slovy. Dnes nachází normální „kuře" (člověk) daleko více informací než před třiceti lety (rozhlas, televize, noviny, magazíny, časopisy). Jsme ledy daleko více informováni než kdysi v minulosti, protože máme k dispozici více „zrnek".

Čím méně zrnek je k dispozici, tím větší je pravděpodobnost pro každé z toho mála zrnek, že bude pozřeno.

Zpráva (Čím více zrnek...) mnoho lidí svádí k tomu, že chtějí ostatní přesvědčovat, zahrnují své „ o b ě t i " množstvím argumentů, ale to je nevýhodné. Tato věta totiž popisuje všeobecnou situaci: Jsme plní toho, co nás obklopuje, to platí také pro informace (zrnka), nepředstavuje to však žádnou strategii jednání, která by byla brain-friendly. Využití v praxi:

Neříkejte svému zákazníkovi hned o všech devíti výhodách vašeho výrobku, řekněte mu raději jen o třech, které ho opravdu zajímají. Tím dosáhnete vysoké pravděpodobnosti, že ty tři také „ p o z ř e " !

Nebo:

Dříve jste možná podávali svým zaměstnancům dvanáct nových informací najednou, v budoucnu raději rozdělte rozhovor do několika bloků (které oddělíte krátkými přestávkami) a nabídněte v každém časovém úseku j e n o m několik „zrníček", jestliže si přejete, aby vaše informace byly opravdu „pozřeny" (= zapamatovány a později používány!).

Dodatek l 243

Uvedená věta (na str. 242) je pro mnoho lidí kvůli cizím slovům „těžká". Ale nejsou to vždy jen latinská a řecká slova, co ztěžuje porozumění!

Kdykoli nerozumíme pojmu, protože naše pravá polovina mozku pro něj ještě nemá svou představu, bude tento pojem pro nás obtížný, i kdyby pro jiné lidi byl velmi jednoduchý. Mnoho zákazníků např. nerozumí určitým odborným nebo firemním výrazům či zkratkám, protože pro ně nemají ve své pravé části mozku ještě žádnou představu.


Nyní si přečtěte ten následující odstavec, který vystihuje váš výsledek:

A: Měl jsem problémy. Musel jsem text opakovat více než třikrát. Jestliže jste se ocitli v této kategorii, byli jste jako hodní žáčci: četli jste jednotlivá slova, tedy digitální symboly, a usilovně (a křečovitě) jste se pokoušeli uložit je do své levé poloviny mozku. Tento způsob ustrnulého biflování však způsobuje, že váš specialista napravo je vysloveně „nezaměstnaný", zatímco ten nalevo je „přet ížen" a musí se proti tomu bránit! Bojuje tedy protivník 1 s protivníkem 2. Kdybyste naproti tomu získali o b ě mozkové polokoule pro spolupráci (přímo týmovou), bylo by pro vás učení (ve starém slova smyslu, tedy usilovné křečovité učení) zbytečné. Přečtěte si prosím

ještě text B!

B: Naučil jsem se text velmi rychle. Stačilo mi přečíst si ho jednou až dvakrát. Pokud jste se dostali do této kategorie, pak jste si zřejmě vytvořili vlastní obraz, to znamená, že jste přizvali ke spoluprácí i pravého specialistu ve svém mozku. Například jste si představili člověka (dvounožce) sedícího na stoličce (trojnožka), který jí jednonoŽce (okusuje kuřecí stehýnko). Pak přijde čtvernoŽec (pes) . . . atd. Takový sled obrazů si můžete i za půl roku vybavit a rekonstruovat (jako kreslený film); to znamená, že učení (ve starém smyslu slova) je zbytečné! Vy to už umíte! Opět vidíme, že to nejde bez představy! Co je to vlastně představa? Rozeberme si to slovo doslovně: stavíme něco před duševní zrak, abychom se na to podívali.

Stavíme si něco před svůj duševní zrak, abychom se na to podívali.

Bylo by optimální, kdybyste si s oním textem o dvounožci ještě chvíli pohráli, než budete číst dál. Treba můžete hned teď zavolat několika lidem (jestliže jste sami a nemáte nablízku nikoho, s kým byste si mohli povídat). Přeříkejte všem těmto „pokusným králíkům" text o dvounožci a požádejte

Dodaiek 1 245

je, aby se ho naučili nazpaměť. Ale neprozrazujte nic o tom, že se na text mohou v duchu dívat jako na obraz! Až tento pokus provedete, budete moci (stejně jako tisíce účastníků seminářů) potvrdit tyto výsledky:

A — Většina lidí jsou mozkoví lenoši: nejsou schopni (zpočátku) zapojit do aktivní spolupráce pravou polovinu mozku! Budete j im možná muset přeříkat text pětkrát, šestkrát, nebo dokonce sedmkrát, než ho budou umět zopakovat, a poleze to z nich jako z chlupaté deky. Když j im zavoláte za tři týdny a požádáte je , aby text opět zopakovali, budou na vás naštvaní!

B — Menší Část lidí, kteří dovedou dobře využívat svůj mozek, si okamžitě a automaticky vytvoří v duchu obraz. Ti nemají potíže s učením a text znovu sestaví (zrekonstruují) i po týdnech.

V dalším odstavci se podíváme na způsob práce obou mozkových hemisfér důkladněji. Platí přitom: Rekneme-li levá, mohli bychom říci dominantní (= ta, která má převahu). Pravá polovina mozku se při výzkumech mozku často nazývá subdominanlní. Pokud se budete chtít seznámit s mozkem ještě podrobněji, jistě na tyto dva pojmy narazíte.

Racionálně a tvořivě!

NALEV0: Digitální postup, detaily, analýza!* Informace v levé polovině mozku jsou myšleny (pomocí slov), mluveny, psány, čteny, počítány, analyzovány. V této polovině se zabydlela analýza, logické úvahy, racionální postupy, „ c h l a d n ý " (střízlivý) rozum; dále tu probíhají pochody lineární, s důrazem na detail, sekvenční (= postupné, krok za krokem). Připomíná nám to hlavní činnosti ve škole:

počítání (čil i ar i tmetika - inovat ivn í a kreat ivní matemat ika patř í d o P R A V É p o l o v i n y m o z k u ) čtení psaní rozbor s l o v n í c h ú l o h ( v m a t e m a t i c e )

* S laskavým svolením nakladatelství převzato z mého Článku Gehirn und Gedachtnis (Mozek

a paměť) („Enzyklopädie ftir Naturwíssenschaft und Technik". 1983).

24Ó Nebojte se myslet hlavou

rozbor t e x t ů ( o b s a h u a f o r m y ) rozbor vě t ( g r a m a t i k a )

ustrnulé učení nazpaměť (b i f lování) i z o l o v a n ý c h i n f o r m a c í (s lov í č k a , o d b o r n é termíny, data , fakta, v z o r c e )

Nejdůležitější pojmy: přehled a syntéza (opak analýzy). Syntetické myšlení skládá dohromady informace o jednotlivých detailech, které poskytl pan Levý, a poskytuje celkový přehled o problematice (schopnost, které se na školách, včetně vysokých, dosud věnuje pramálo pozornosti). Formy a struktury nám umožňují poznávat osoby nebo věcí, které j sme j iž jednou viděli. Schopnost srovnávání nám dovoluje poznat lidi, dokonce i když j sme je neviděli celá léta (i když se mezitím velice změnili).

Nyní se podívejte na silně zjednodušený přehled:

NAPRAVO: Analogový postup, přehled a syntéza!

Dodatek I 247

Dodatek II

Doplňky

Ještě uvádím několik poznámek, které budťo prohlubují myšlenky hlavních kapitol, nebo nabízejí doplňující informace pro ětenáře, kteří dychtí po rozšíření svých vědomostí.

Jak víle, j iž dlouhá léta trvá názorový střet, zda nás více ovlivňuje a formuje prostředí, nebo geny (naše vrozené vlohy). Zastánci teorie prostředí (přívrženci SKINNERA) říkají, že chování je zcela dáno výchovou a člověk není téměř v ničem biologicky naprogramován. Jiní vědci (ve čtyřicátých letech minulého století SZONDI, několik desetiletí poté např. Richard DAWKINS aj.) více či méně tvrdí, že veškeré chování je vrozené! Uvádějí, že geny určují všechno, až po volbu partnera a povolání. Této genové teze se chopi lo v sedmdesátých letech nové vědní odvětví — sociobiologie.

Vedle toho se považuje za prokázané, Že mnohé naše vlohy jsou vrozené. Ale také toho více víme o vlivu prostředí. M A T U R A N A a VARELA označují vzájemné působení vrozeného a prostředí (in: DerBaum der Erkenntnís /Strom poznání/) jako strukturální vazbu. Můžeme tedy z dnešního pohledu říci, že teprve vlivem prostředí se potenciál rozvíjí do různých forem. Člo-


Doplněk č. 1: Sociobiologie

věk se svým vrozeným jazykovým potenciálem se nenaučí mluvit v prostředí, kde jsou samí němí l idé, to je prokázáno!

Ale tato vazba je také prostředníkem mezi geny a kulturou. Tak např. dítě mužského pohlaví lovců lebek se musí naučit určitým sociálním programům: Zabij svého prvního nepřítele dříve, než ti bude třináct let; zmenši

jeho hlavu a pověs si ji k pasu, a pak tě přijmeme mezi muže! Dítě v židov-sko-křesřanském prostředí se naproti tomu učí: Nezabiješ! (Ledaže ti vláda navlékne uniformu...) Dítě australských domorodců musí vynikajícím způsobem číst stopy, dítě z ostrova Bali ovládá nuance tradičního chrámového tance, které my sotva dokážeme vnímat, atd.

Jak vidíte, přece jen jsou věci, které hovoří pro to, že prostředí nás podstatným způsobem ovlivňuje a formuje, vidle? A přece hovoří také něco pro to, že naše geny určují naše myšlení a chování daleko více, než bychom si mysleli. Tak SZONDI např. už před několika desítkami let tvrdil, že rece-sivnf geny se navzájem vyhledávají: geny, které jsou ohroženy „vyhynutím", se postarají o to, aby člověk, k němuž patří, si vyhledal partnera, který má tentýž recesivní gen (např. pro epilepsii), takže se tomuto páru pak narodí dítě, u něhož se oba recesivní geny opět mohou prosadit.* Kdo o tom c h c e vědět víc, měl by si S Z O N D I H O přečíst (viz Seznam literatury).

Doplněk č. 2

Trochu psychologie učení

Psychologie učení rozlišuje tři druhy učení:

1. Klasické podmiňování (PAVLOV)

2 . Operační podmiňování (SKINNER) 3 . Učení úsudkem (podle K Ú H L E R A a B Ú H Ľ E R A ) .

* Pozn. překlad.: Szondiho hypotéza je přfliS vyoslfena a není obecně přijímána.

Dodatek II 249

1. Klasické podmiňování Jedná se tu o způsob učení, jak ho demonstroval ruský badatel PAVLOV, když provedl svůj proslavený pokus se psy. Je známo, že j ídlo způsobí, Že se v ústech sbíhají sliny. Ve skutečnosti se kromě slin vylučují i j iné „šťávy" (např. ze slinivky břišní). To testoval PAVLOV na psech. Když dával psovi maso, vždy zazvonil. Spojil tak maso se zvonkem, a brzy vylučoval pes sliny a další sekrety i tehdy, když se pouze zazvonilo. Hovoříme tu o podmíněném podnětu (zvonek), který vyvolal podmíněnou reakci (vylučování sekretů). Na rozdíl od nepodmíněné reakce, k níž dochází, aniž byla podmíněna (tedy bez předcházejícího učení), např. při stažení zorničky, jestliže se posvítí do oka. To je nepodmíněná (biologicky naprogramovaná) reakce.

Mnoho učebních procesů u kojenců a batolat odpovídá klasickému podmiňování. Například vždy, když má dítě hlad a křičí, přichází matka a hlad utiší. Brzy vyvolá už pohled na matku pocit blaha j ako podmíněnou reakci! Podobně, ale negativně, může klasické podmiňování vypadat ve škole: vždy, když dítě udělá v počtech chybu, je pokáráno nebo zesměšňováno před ostatními. Brzy pak začne vyvolávat všechno, co souvisí s počty, pocity frustrace, úzkost, malou sebedůvěru atd., jako podmíněnou reakci!

2. Operační podmiňování Badatel v oboru psychologie chování SKINNER je jedním z nej vášnivějších zastánců teze, že veškerému chování se učíme jen vlivem prostředí. Proslavil se svým pokusem s krysami, kdy krysa musela volit mezi dvěma páčkami, aby dostala potravu. Protože zvíře zde (na rozdíl od klasického podmiňování) musí něco provést (latinsky operare), říká se tomuto způsobu učení operační podmiňování. Odpovídá metodě pokusu a omylu a předpokládá již určitou inteligenci, avšak i primitivní organismy bez mozku mohou být podmiňovány zdvojováním podnětů (např. zábleskem světla plus elektrickým impulzem).*

* Pozn. aut.: Musíme být opatrní, ťhceme-li upírat primitivním organismům inteligenci, zvláště

od doby, kdy se zjistilo, že zřejmě i elementární Částice se umějí „rozhodovat", když např. mění

svůj spin (= směr otáčení), pokud se změnil spin jejich „dvojčete".


Pokusy s operačním podmiňováním pomůže nejlépe osvětlit starý vtip z laboratorního zákulisí, kdy stará krysa povídá nově příchozí:

My jsme si toho muže v bílém plášti dokonale vycvičily: Pokaždé když stiskneme levou páčku, musí nás nakrmit.

Jistě vám je jasné, že velká část toho, co jste se kdy naučili (zvláště takové činnosti, jako je j ízda na kole nebo řízení auta), je dána tímto způsobem učení. Je tu však ještě třetí způsob, a t o . . .

3. Učení úsudkem K O H L E R prokázal v řadě pokusů s opicemi, že jsou schopny „úsudku", tj. vyvození logicky správného závěru. Při jednom experimentu položil mimo klec banán a do klece dal dvě tyče, z nichž každá byla na přitažení banánu příliš krátká. Daly se však složit dohromady, což starší opice, která sledovala neúspěšné pokusy své družky, náhle „ p o c h o p i l a " . Jako by to byl záblesk nějakého osvícení: vyskočila, odstrčila druhou opici, zasunula tyče do sebe a přitáhla si banán. Toto náhlé aha! nazval později Kurt B U H L E R „aha-zážitek".

To je nejelegantnějŠÍ způsob učení. Každé takové aha! znamená, že j sme něco pochopil i oběma mozkovými polovinami, tedy j sme správně využili mozek. Malému dítěti můžeme stokrát říkat, že nemá běhat po silnici. Teprve až poprvé skutečně pochopí souvislosti, je tu naděje, že se naučí chovat tak, jak to vyžadujeme! Učení úsudkem je nejrychlejší cestou; je stejně efektivní jako královská cesta do paměti, totiž automatické učení informacím, které zajišťují přežití nebo jsou zajímavé. Avšak učíme-li se úsudkem, získáváme vědomosti, nikoli dovednosti! Má-li nový úsudek změnit i chování, nesmíme počítat s tím, že samotné vědomosti zaručí, že se začneme i nově chovat! To platí pro náhle vytvořený nový úsudek stejně jako pro úsudek získávaný pozvolna. Miliony lidí kouří, i když dávno vědí, že kouření je škodlivé! Totéž platí o bezpečnostních pásech v autě a tisíci dalších situací.

Dodatek II 251

P. S. k prepracovanému 3 6 . vydání :

O přestávkách v seminářích stále slýchám otázku: Proč škola tak špatně

funguje? Zde je několik dí lčích odpovědí:

1. Děti se zpravidla (stále ještě) nesmějí učit zavěšovat nové informace na vlákna ve vlastní vědomostní síti, protože je j ich vlastní asociace jako by neměly žádnou hodnotu. Další indicie: Jen zřídka se dětem dovoluje, aby se podělily se spolužáky o své nápady a porovnávaly je („Nebavte s e ! " ) .

2. Děti se tedy neučí důvěřovat vlastním silným stránkám, které v sobě mají. Důležité jako by bylo jen to, co říkají učitelé.

3 . Tímto způsobem se děti nenaučí, jak se učit, resp. bohužel dokonale zapomenou, co věděly instinktivně před nástupem do školy, totiž že je přirozené a dobré stále si zvětšovat svou vědomostní síť. Jaká to příprava na celoživotní vzdělávání... !

Klas M E L L A N D E R (srov. Seznam literatury) rovněž konstatuje:

/ S údivem zjišťujeme, že se gigantické objemy „učení" odehrávají spontánně, aniž bychom je vědomě registrovali, bez velké námahy... Znamená to, že se bez učitelů učíme snadněji? Je to kuriózní, ale zdá se, že právě tak tomu je...

Nyní ukazuje, jak odlišně lidé postupují, když dostanou za úkol něco někoho naučit: hotelový personál měl účastníkům semináře poskytnout instrukce o použití určité/pasti na myši. Instruktáž byla příšerná. Když se pak M E L L A N D E R účastníků zeptal, jestli by to doma své rodině ukazovali také tak, všichni řekli, že ne. Na otázku proč, řekli: „Tady to ale měla být výuka."

Porovnejte to také s přístupem dr. R E I C H E N A ( Máte nějaký problém se čtením?, str. 82 nn.): j eho prvňáčci se naučí sami psát (žádné frontální vyučování!) tak, že „zpracovávají" projekty, při nichž je „náhodou" potřebné psaní. V druhém roce umějí už dost dobře Číst, ačkoliv j e to n i k d o „neučil"! Stejně jako se už naučili tisíc j iných věcí autonomně, ještě než začali chodit do školy (srov. i moje kniha Stichwort Schule: Trotz Schule lernen?) To už stojí za zamyšlení, viďte?


Mentalita Západu a Východu

Angličan (a pozdějí Američan vlastní volbou) Alan W. WATTS j e uznáván jako jeden z nejlepších znalců filozofie zenového buddhismu. Ve své knize The Way of Zen (Cesta zenu) říká přibližně toto:

Západní člověk se ve svém hledání a snažení, aby poznal a pochopil vesmír, podobá vědci, který v gigantickém dómu, který představuje vesmír, s kapesní svítilnou zkoumá jednotlivé detaily a takto se pokouší v průběhu mnoha set generací sestavit celkový obraz. Naproti tomu jeho kolega z Dálného východu připevňuje na strop dómu lampu. Neuvidí sice jasné detaily, ale získá představu o celkové struktuře!

A WATTS k tomu ještě dodává: Potřebujeme o b a typy badatelů a průkopníků, ne jen toho, nebo onoho. Žádný z nich není „ lepš í " , oba se doplňují, jako jin a jangl*

Doplněk č. 3

J a z y k j a k o n á s t r o j m y š l e n i '

Čím jasnější jsou nebo budou obrazy, které vidíte nebo brzy uvidíte před svým duševním zrakem, tím bude zajímavější uvažovat o našem jazyce. Dovolte, abych se pokusila vás k podobným úvahám „nalákat":

* Pozn. p í e k l J i n a jang - navzájem se doplňující energie v Čínské filozofii.

** Srovnejte i má knížka Kommunikation fíir Kdnner schnell trainiert ä mnoha úlohami.

Dodatek U 253

1. Přece jsem se vyjádřil úplně jasně! T když vycházíme zpravidla z toho, že j sme již pověděli „ v š e c h n o " (vyslali jsme tedy 100 procent určitých infomiací), není to samozřejmě možné. Věta „Telefon v mé kanceláři má vzadu ještě zdířku na zapojení mobilu s faxovou kartou," předpokládá, že víte, co je to zdířka, mobil, faxová karta.

U abstraktních pojmů je nebezpečí, že s nimi budou mít různí lidé spjaty různé představy, ještě větší; příkladem mohou být i běžné pojmy, jako je „demokrac ie" nebo „spravedlnost". Jenom ve zvlášť jednoduchých případech se může stát, že „vyš leme" 10 až 20 procent toho, co c h c e m e sdělit, a přesto budeme pochopeni, ovšem jestliže jsou ostatní do věci zasvěceni, jak ukazuje následující příklad:

Je vás pět, sedíte v restauraci a Čekáte v družné zábavě na j ídlo. Přijde číšník. „ K u r e ? " Jeden z vás ihned řekne: „ T o j s e m j á . " (Opravdu?) Pak se číšník zeptá: „Vídeňský ř ízek?" a vy řeknete: „ T o j sem měl já ." Přirozeně jste ho ještě neměl, právě ho máte dostat! Samozřejmě jste měl na mysli: „To jsem objednal já." Je to tak?

Nemyslete si, že jsem snad bláhová nebo malicherná. Pro vylíčený případ bylo charakteristické, že partneři v hovoru byli se situací obeznámeni - šlo o běžný hovor v restauraci.

Jestliže však užíváte interní firemní zkratky (nehledě na odborné výrazy vašeho oboru nebo vašeho speciálního odvětví), pro něž příjemce (oběť) vašeho sdělení nemá dosud žádná vlákna v síti, myslíte, že to je brain-friendly?

2. Co to slovo vlastně znamená? Slovo „představa" jsme brali v některých případech „ d o s l o v a " (před-stavit); bylo to celkem nevinné. Někdy i v přenesených významech je možné odvodit význam slova z jeho základu a předpony. Například „pustit" (uvolnit) a „odpustit" (uvolnit z mysli, prominout)*.

Věnujeme-li se někdy vědomě významu slov, která používáme, a poku-síme-li se vidět „obrazy", které mají mnohá slova v sobě jakoby skryty, budeme z toho mít dvojí užitek:

a) pocvičíme se ve vytváření obrazů (což je tak jako tak částí vašeho tré

ninku) a

* Pozn. překl.: V německém originále je jako příklad uvedeno slovo Enttäuschung (zklamání):

předpona „enl-" značí zvolnění, zbavení se něčeho; Táuschung znamená „mámení, Enltäu-

schung je tedy doslova „zbavení se mámení, iluzí", ledy „zklamání".


b) naučíme se - i s pouhými slovy — vyjadřovat více brain-friendly.

To je zvláště důležité pro lidi, kteří hodně telefonují. Dokud totiž nebude mít každý z nás telefon s obrazovkou nebo fax, nemůžeme kreslit obrázky.

3. Jak gramatika ovlivňuje myšlení? B. L. W H O R F (viz Seznam literatury) poukazuje na to, že všechny indoev-ropské jazyky vyžadují podmět a přísudek. Z toho plyne, že větu „Strom poskytuje stín" přijímáme jako „správnou", ačkoli vůbec nepopisuje skutečnost) Označujeme strom za původce činnosti, ačkoliv j ím vůbec není. Japonec by mohl říci jednoduše: „Stín stromu", a věta by byla kompletní.

Kromě j iného mají indoevropské jazyky silný sklon k tomu, aby svět kolem nás nepopisovaly, ale z-wec-ňovaly. Říkáme např. pěst, blesk, pulz, vlna (podstatná jména), jako by to byly věci . Přitom ovšem zcela přehlížíme, že j sme v těchto a podobných případech vlastně písmem „pevně zafixovali". Je lo snad základ pro západní materialistické pojetí a rovněž i důvod pro to, abychom se dívali na prostředí kolem nás jako na „mrtvou v ě c " , zcela v protikladu k některým národům (které se snažíme vyhubit co možná nejrychleji), které pojímají přírodu jako živoucí, pulzující, dýchající proces? Nad tím bychom se měli zamyslet...

4. Existuje všechno, co můžeme označit slovy? W. SCHNEIDER (viz Seznam literatury) tvrdí, že naše řeč skutečnost ani tak nepopisuje, jako ji spíše rozsekává na malé kousky, které pak rádi zaměňujeme za realitu. Jako příklad uvádí: „Věříte, že Příroda stvořila plevel i obtížný hmyz?" Postoupíme-li o krok dále, můžeme se také zeptat, zda se vůbec „ p o č í t a l o " i s něčím podobným, jako je „spravedlnost"? Jestliže totiž pochopíme, že to j e ideál vytvořený lidmi, pak nebudeme tak zklamáni (viz výše poznámku o významu tohoto slova v němčině — ztrácení iluzí), když se nám nebude zdát nějaký případ „spravedlivý". Takové pochopení by mohlo vést k větší duševní rovnováze (nezaměňovat s neteř-ností!), která by nám umožnila prožívat i negativní jevy klidněji (s menším stresem)...

Budete-li se chtít dozvědět více o jazyce, doporučujeme dvě vynikající knihy:

Dodatek II 255

Wolf SCHNEIDER: Worter machen Leate (Slova dělají lidé) a Benjamin Lee W H O R F : Sprache, Denken, Wirklichkeit (Jazyk, myšlení, skutečnost). Obě knihy jsou uvedeny i v Seznamu literatury.

Trochu o výzkumu mozku**

Doplňkové informace Na jedné straně přinesl výzkum mozku . . . dosud neslýchané výsledky: pomalu začínáme rozumět tomu, jak se mozek dělí na jednotlivé části (neuro-anatomie), jak spolu jeho buňky komunikují (neurofyziologie), jaké procesy probíhají v buňkách (neurochemie). Na druhé straně se vynikající badatel v oblasti výzkumu mozku E C C L E S * * * domnívá, že ještě bude (rvat stovky let, než bude moci mozek sám sebe do větší míry pochopit ! Je zajímavé, že objem toho, co nevíme, roste rychleji než toho, co víme: Čím více toho o b jevíme, tím více si uvědomujeme, co všechno ještě neumíme obsáhnout. Proto se vytvářejí nová vědní odvětví, která by měla dlouhodobě pomáhal při objasňování mnoha problémů — je to např. molekulární neurobiologie, neurogenetiká, neurofarmakologie, neurokomunikace a neuromatematika. Jestliže se však nějaký vědní obor dělí stále více na jednotlivé disciplíny, pak hledá stále více vysoce specializovaných odborníků odpovědi na otázky, které by si „normální č l o v ě k " nikdy nepoložil. Protože se však funkce mozku týká každého jeho uživatele, neměl by být spokojen s tím, že jen někteří, jako „obyvatelé věží ze slonoviny", se zabývají těmito otázkami s vyloučením veřejnosti! Dále uvedená práce ukazuje některé aspekty velkolepé detektivní práce posledního století...

Řekneme-li „paměť", máme na mysli mechanismus nebo proces, jenž nám umožňuje „udržet" informace, které jsme přijali vnímáním. Jakkoliv nemůže být cílem této práce začít se zabývat základními filozofickými otáz-

* Všechna citovaná díla jsou uváděna v poznámkách pod čarou, aby „nezmizela" ve velkém

Seznamu literatury na konci knihy.

* * Tento Doplněk obsahuje výtahy z mého článku Gehim und Geaachtnis (Mozek a paměť) publi

kovaného v Encyklopedii přírodních věd a techniky, ročník 1983, Moderně Industrie, Lands-

berg, str. 151-154.

* * * ECCLES, J. C : The understanding ofthe brain, New York, 1973. Německy Das Gehirn des Menschen (Mozek člověka), rozSfrené vyd., Mnichov, 1975.

Doplněk č. 4*


kami, měli bychom přece jen vzít v úvahu, že teprve paměť z nás dělá „Člověka", a že tedy lepší technika pro zapamatování musí mít velký vliv na naši inteligenci, tvořivost a na naše lidské bytí vůbec. Kdyby totiž bylo možné přenést vaši paměť do j iného člověka, kde byste vy potom byli, nebo, jak to vyjádřil ROSE: „ K d y b y existoval jedinec který by měl přesně tytéž . . . zkušenosti a vzpomínky, jako mám já, potom bych to byl já sám (neboť) obsah paměti tvoří . . . nej důležitější charakteristiku každého jed i n c e . " *

Hledání stop v mozku Hledá-li justice pachatele, c h c e mu zabránit v opakování trestných činů v budoucnu. Hledají-li však vědci původce paměti, je třeba j im pomáhat, aby mohli pracovat v budoucnu ještě efektivněji. První kroky jsou v oblasti hledání stop, kdy se badatelé snaží objevit fyziologické stopy, které zanechávají v mozku „pachate lé" odpovědní za paměť.

Engram V roce 1904 prosazoval zoolog S E M O N * * slovo „engram" (vrytý), protože vycházel z toho, Že každý obsah paměti musí „vrýt" do mozku fyziologickou stopu. Později se pokoušel L A S H L E Y * * * tyto engramy prokázat empiricky. Cvičil zvířata, tj. tvořil j im nový obsah paměti a po úspěšném tréninku začal systematicky odstraňovat kortex (můru mozkovou). Očekával, že každý engram se musí nacházet ve zcela určité části buněčného pletiva. S odstraněním tohoto pletiva by se měl současně odstranit i engram a tím by měla 2mizet i část obsahu paměti s vrytou vzpomínkou. Ve skutečnosti však žádné z pokusných zvířat neztratilo obsah své paměti, dokud nebylo odstraněno přibližně 50 procent kůry mozkové! Zdálo se sice, Že vzpomínky jsou slabší a rozptýlenější, ale zůstaly zachovány. To bylo v rozporu s L A S H L E Y O V O U hypotézou „speci f ické paměti'1 a dalo mu v roce 1950

* ROSE, S.: The conscious brain (Mozek uvědomující si sám sebe), 1 9 8 1 , str. 2 3 1 .

* * Citováno 2 díla LAUSCH, E.: Manipulalion: Der Griff nach dem Gehirn (Methoden, Resultate,

Konsequenzen der Gehirnfbrschiing) (Manipulace: Sáhnutí do mozku. Metody, výsledky, dů

sledky výzkumu mozku), Reinbek, Hamburk, 1980.

* * * LASHLEY, K. S.: In Search ojthe Engramm (Hledání engramů - vrytých stop v paměti), in:

Symp. Sac. exp. bioL. 19S0, 4 , str. 4 5 4 - 4 8 2 ) .

Dodatek H 257

podnět k vyslovení j e h o slavné, zpola žertem míněné věty: „ B y l o by možno . . . učinit závěr, že učit se je zcela nemožné!" Zatímco tedy LASHLEY svou vlastní teorii vyvrátil, j iný badatel ji (téměř v téže době) naopak dokázal! P E N F I E L D * zjistil při operacích mozku pacientů v bdělém stavu, že při stimulaci určitých míst mozkového pletiva (v kortexu) elektrodou se vybaví specifická vzpomínka, např. na píseň, vůni, rozhovor, společenské setkání. Při opakované stimulaci týchž míst se vzpomínka vynoří znovu! Po léta způsoboval tento LASHLEYŮV-PENFIELDtJV paradox velké potíže. Zdálo se, že se současně potvrzují dva protikladné závěry: 1. paměť je nespecifická (LASHLEY) a 2. paměť je specifická (PENFIELD). K tomuto paradoxu se ještě vrátíme.

E C C L E S * * nyní vyslovil tezi, že paměť je dána elektrickými kmity. Toto pojetí bylo sice některými pokusy zprvu dobře prokázáno, avšak později G L E E S E M * * * vyvráceno: podchladil mozek cvičených opic na dobu 45 minut (na 18 až 19 stupňů Celsia), takže veškerá elektrická aktivita v mozku ustala. Přesto opice své znalosti neztratily. I tady se objevil paradox: Je „ d á n a " paměť elektrickými kmity, nebo ne?

Jiné pojetí pochází z neurobiochemie. Již v roce 1952 ukázaly výzkumy****, že mozky králíků, kteří v prvních deseti týdnech svého života mohli vidět, obsahovaly podstatně více R N A (ribonukleové kyseliny) než mozky králíků, kteří byli drženi ve tmě. A protože to, co viděli, králíci později opět poznávali, zdá se, že mezi pamětí a zvýšeným obsahem R N A je bezprostřední souvislost. Tato teze byla znovu potvrzena, když H Y D E N * * * * * začátkem Šedesátých let provedl tento pokus: Naučil krysy šplhat po šikmém laně (stoupajícím pod úhlem 45 stupňů), aby získaly potravu. Porovnání s krysami, které si šplháním po laně potravu opatřit neuměly, ukázalo, že cvičené krysy měly výrazně větší obsah R N A v mozku!

Téměř zároveň (v roce 1962) započal M c C O N N E L * * * * * * se svými slavnými pokusy s písečnými červy (Planaria): Jedna skupina byla cvičena, aby reagovala na záblesk světla, při němž se červi shromáždili. Tito jedinci „s novými znalostmi" pak byli zabiti a zkrmeni svými druhy, kteří takto získali „znalosti" pozřených červů. Je snad možné získat vědění p o m o c í kani-

* PENFIELD, W.: Memory Mechanismu, in: Ama arch. neuioL Psychiatr., 1952, 67, (178-

98).

** Citováno z LAUSCHE, op. cit.

* * * Citováno z LAUSCHE, op. cit.

* * * * Citováno z LAUSCHE, op. cil.

* * * * * HYDEN, H.: Activalion of Nuclear RNA an Glia in Learning (Aktivace nukleární ribonuk

leové kyseliny při učení), in: KIMBLE (ed.): Anatomy of memory, Paolo Alto, Calif.. 1965.

* * * * * * Citováno z ROSEHO, op. cit.


balismu? Pokusy se nestaly pověstnými díky tučným titulkům v neodborném tisku (Žáci budou brzy pojídat své učitele!), nýbrž proto, že ostatní výzkumníci je zprvu nedokázali opakovat! (Mezitím se zjistilo, že i j iní badatelé došli k týmž výsledkům, pokud uspořádání pokusu odpovídalo přesně tomu, jak ho popsal McCONNEL.) Současně výrazně postoupil i biochemický výzkum paměti: M c C O N N E L totiž brzy zjistil, že je možné extrahovat R N A . Zanedlouho pak bylo možné dokonce dodávat R N A (injekčné) a výsledky byly stejně fantastické! Vypadalo to tedy tak, jako by byla RNA oním „pachatelem". Důkazem by mohly být i experimenty např. JACOB-S E N A * , který přenášením R N A přenesl dokonce znalosti (obsah paměti) z křečků na krysy! Jestliže se tento postup ukázal jako možný u ostatních savců, mělo by tomu být jinak u člověka?

Vědci chtěli získat jistotu ještě opačným pokusem. Věděli, Že pro tyto procesy bylo nezbytné, aby se tvořila bílkovina, a věděli rovněž, Že antibiotikum puromycin brání tvorbě bílkovin. A G R A N O F F * * tedy testoval, zda je možné zabránit příjmu nových znalostí (naučení se) vstříknutím puromy-cinu. Výsledky znamenaly přímé potvrzení domněnky: puromycin neměl na udržení nových informací v krátkodobé paměti žádný vliv, ať byl vstříknut před cvičením, nebo bezprostředně po něm. Zabraňoval však tvorbě trvalých vzpomínek (v dlouhodobé paměti)! Puromycin podaný hodinu po tréninku informace nezničil. Bylo zřejmé, že zvolená cesta je správná. A začalo být rovněž jasné, co dokázal U N G A R * * * a jeho spolupracovníci: cvičil krysy, aby se vyhýbaly temnotě, ačkoliv to je proti jejich přirozenému založení. (Elektrickými šoky ve tmě byla zvířata vedena k tomu, aby se zachraňovala útěkem do světla.) Tento získaný strach z tmy pak přenesl injekcí na necvičené krysy! Přitom zjistil, Že strach ze tmy „se neusadil" v R N A , ale v j ednom druhu peptidu, v bílkovině. (Jestliže je v řetězci spojeno více než 100 aminokyselin, hovoříme o bílkovině, pokud j ich je méně, jde o peptid.) Zmíněný peptid sestává jen z 15 aminokyselin. U N G A R ho nazval skoto-phobin (působce strachu ze tmy). Později byl jeho kolega P A R R dokonce schopen vyrobit skotophobin synteticky - to vedlo pochopitelně k tomu, že se v denním tisku hned objevily tučné titulky (Učeni pomocí pilulek?). Tak daleko se však věda ještě nedostala! V roce 1983 začali vědci hledat další peptid, když cvičili zlaté rybky, aby si zvykly na zelené světlo (dosud dávaly

* Citováno z LAUSCHE, op. cit.

* * AGRANOFF, B. W.: Agents lhat block Memory (Činidla, která blokují paměť). i n : Quarton, Melnechuck & Schmití (ed.): The nemo sciences, New York 1967, str. 756-764,

* * * UNGAR, G. & IRW1N, L. N.: Transfer ofAcquired Information by Brain Extracts (Přenos na

bytých informací pomocí mozkových výtažků, in: Nature, 1967, 2 1 4 (sir. 453-461).

Dodatek II 259

přednost červenému). L A U S C H * navrhl nazvat tento peptid chlorophilin. Vidíme, že neurochemie pokládala za hlavní „pachate le" nejdříve RNA, později však peptidy. Dnes převládá mínění, že nejdříve musí být k dispozici R N A , která pak vyrobí peptidy. Všechny dosud podané výklady se vztahují k hledání stop po nositelích pamětí v mozku, případně po engramech.

Má mořský koník paměť? (Hipokampus) Engramy se hledaly nejprve v kortexu, tj. v kůře mozkové, tedy v nejnovější části mozku, ve velkém mozku. Při pokusech na zvířatech se používají v oboru biochemie i živočichové, kteří buďto nemají vůbec žádný kortex (červi), nebo jen malý (králíci). Paměť tedy nemůže být spojena jen s kůrou velkého mozku. Pod kůrou se nachází l imbický systém, který obchvacuje talamus jako obruč. Největším „orgánem" uvnitř tohoto l imbického systému je tzv. hipokampus**. Zatím je známo, že bezprostředně s tímto orgánem souvisí schopnost přenášet informace do dlouhodobé paměti. První známky této funkce se objevily u pacientů, kterým byl hipokampus odstraněn: ztratili schopnost přenést jakoukoliv informaci do dlouhodobé paměti. Avšak jejich krátkodobá paměť zůstala nedotčena, neboť jinak by zapomněli otázky, které j im byly kladeny, dříve než by je mohli zodpovědět (Korsakof-fův syndrom)! Jeden z těchto pacientů se dozvídal denně „ jako novinku", že jeho strýc zemřel, jiný, který pobýval na klinice j iž 15 let, se denně domníval, že právě přišel.

Nedávno začalo sílit podezření, že hipokampus má hodně společného i s vnímáním Času a prostoru. Porovnáte-li větu „ . . . k d y ž dítě chytilo štěně" s větou „ . . . k d y ž štěně chytilo dítě", zjistíte, že slovosled (tedy uspořádání vzhledem k časové ose) je velmi důležitý pro porozumění***. Nebo jinak -jestliže odbočíte na ulici nejdříve V L E V O a potom V P R A V O a j indy nejdříve V P R A V O a potom V L E V O , nedojdete na totéž místo! Avšak pro naše dotazy ohledně paměti je podstatná otázka, zda je možné bez hipokampu ukládat informace do dlouhodobé paměti.

* LAUSCH, E., op. cit.

** Pozn. přek).: Označení „mořský koník" pro hipokampus se u nás v lékařství neužívá; název vy

stihuje tvar této Části mozku.

* * * Pozn. překl.: V něm. originálu je uvedena jako příklad věta: „...als Hans Liese schlug" —

„...když Honza uhodil Lízu"; vhledem k rozdílnému tvarosloví je tato věta v Češtině jedno

značně srozumitelná, proto byl zvolen pro text překladu příklad nový


Když sledujeme různé názory, jak probíhá myšlení a ukládání do paměti, chápeme, že badatelé, kteří zkoumají mozek, nalezli zatím jen některé ěásti gigantické skládanky. A přitom se ještě zdá, že některé nalezené ěásti jsou vzájemně v rozporu:

A: Paměť je nespecifická* (LASHLEY) versus B: paměť je zřejmě specifikována (PENFIELD)! A: Paměť má základ v elektrických pochodech (ECCLES) versus B: nemůže být založena na elektrických kmitech (GLEES). A: Paměť je u lidí lokalizována do kůry mozkové — kortexu (kde PENFIELD

„nalez l " pomocí elektrody dí lčí obsahy paměti) versus B: paměť „ s e uchovává" v hipokampu, protože bez hipokampu není možné

ukládání do dlouhodobé paměti.

Kdo se někdy zabýval výsledky „ m o d e r n í " fyziky — kde se j iž uskutečnila záměna paradigmat** ( K U H N * * * ) - zná i podobné paradoxy. (Je elektron jen vlněním, nebo materiální částicí?) Fyzika ještě stále hledá sjednocující teorii pole, avšak nejen fyzika!

Zajímavé aspekty z oblasti výzkumu paměti přináší tento další přístup k problému:

Paměť jako hologram?**** Různí autoři poukazují na to, že si člověk vytváří analogie pro funkci mozku vždy podle posledního stavu techniky. Když byl vynalezen telefon, přirov-

* Pozn. překl.: Není specifikována, ij. není určena místem, chemicky, elektricky nebo jinak fy

zikát n č prokazatelně.

** Pozn. překl.: Paradigma je základní vzor nebo příklad, o který se opírá vědní obor ve svém dal

ším vývoji.

* * * KUHN, T.: The Structure of ScierUific revolutions (Struktura vedeckých revolucí), Chicago,

1970; německy Die Struktur wissenschaftlicher Revolutionen, Frankfurt, 1978).

* * * * Pozn. překl.: Hologram je zvláštní druh zobrazení skutečnosti, který umožňuje „formovat"

světlo při použití laserového světelného zdroje (laser vysílá světlo koherentní, „uspořádané", na

rozdíl od běžného světla, které je dáno náhodně vyletujícími fotony např. ze slunce, z plamene

nebo žhavého vlákna žárovky). Na fotografické desce s jemnozrnnou emulzí se zachytí paprsky

laserového světla odraženého od fotografovaného předmětu současně s paprsky světla, které

z laseru vychází (pomocí zrcadla). Oba svazky paprsků spolu interferují („složí se") a v emulzi

na desce zanechají stopy v podobě nepatrných, průhledných kotoučků - vznikl hologram.

V mikroskopu by hologram připomínal sítko. Jestliže pak prosvítíme desku s hologramem opět

laserem, projde jeho světlo jednotlivými „dírkami", za deskou vzniknou polokulovité světelné

vlny, a ty se složí do výsledného obrazu. Vytvoří totéž světelné pole, jaké měl původní fotogra

fovaný předmět. Proto uvidíme vše prostorově a můžeme „obraz" pozorovat i částečně ze stran.

Dodatek II 2 6 1

nával se mozek k obrovské telefonní ústředně. S vynálezem počítačů se objevilo srovnání s těmito novými přístroji. Princip holografie byl sice objeven již G A B O R E M koncem čtyřicátých let, avšak do praxe byl uveden teprve po vynálezu laseru, takže analogie mezi mozkem a holografií na sebe dala čekat několik desítek let. Porovnáme-li fotografii s holografickým zobrazením, zjistíme určité rozdíly:

Za prvé je fotografie dvourozměrné (plošné) zobrazení, zatímco hologram je trojrozměrný (plastický). Kromě jiného můžeme hologram i částečně obcházet (jako skutečný předmět), abychom ho mohli pozorovat z různých stran! Za druhé je na různých částech fotografické desky vždy jen část celkového obrazu. Po rozlomení desky bude na každé její polovině jen polovina obrazu. Naproti tomu obsahuje každá Část holografické desky úplný obraz. I v případě, když se deska rozbije na více kusů, obsahuje každý dílek celý obraz (jen kdyby byly střepy příliš malé, bude obraz poněkud méně zřetelný, avšak bude úplný). Za třetí obsahuje fotografická deska skutečné z-obraz--ení, i když negativní (světlá místa fotografie jsou na desce s negativem tmavá). Na holografické desce naproti tomu není vidět žádný obraz skutečnosti! Je na ní jen takzvaný interferenční vzorek. Může připomínat obrysy vln, jak je vidíme na vodní hladině, jestliže hodíme do vody současně několik kamínků. Za čtvrté můžeme na holografickou desku uložit stovky až tisíce hologramů, zatímco na fotografické desce může vždy být jen jeden obraz!

Podívejme se nyní na uvedené rozdíly v souvislosti s pamětí. Začneme posledním bodem:

Ke čtvrtému bodu: Malý lidský mozek může uložit více informací než velký počítač!

Ke třetímu bodu: Zdá se, že ani mozek neobsahuje žádná z-obraz-ení; váš mozek nepřenáší sem a tam žádné obrazy lidiček, budov, maleb aj., a přece si můžete na všechno přesně vzpomenout!

Ke druhému bodu: Teď můžeme rozřešit LASHLEYŮV-PENFIELDŮV paradox: Jesdiže jsou informace uloženy ve všech částech (zúčastněných) mozkových areálů, pak odstranění jednotlivých částí kortexu u LASHLE-YHO pokusných zvířat nemohlo vést ke ztrátě informací z paměti. Vždyť tatáž informace je ve skutečnosti uložena ještě na mnoha dalších místech mozku (jako jakýsi interferenční vzorek?), takže PENFIELD mohl „nacházet" jednotlivé obsahy vzpomínek (dokonce i vícekrát za sebou)!

K prvnímu bodu: Naše vzpomínky jsou pochopitelně „plast ické", neboť jinak bychom měli pocit, že žijeme ve dvourozměrném světě. Kromě toho se

2ó2 Nebojte se myslet hlavou

nachází největší část naší „reality" v naší paměti, např. „realita" trvalého „ j á " , „ s á m " . Bez paměti bychom si asi uvědomovali jen stále rostoucí množství dojmů, přicházejících z nitra i z vnějšku. (Měli staří Hindové toto na mysli, když říkali, že vše je iluze?)

Vidíme, že analogie s hologramem může sjednotit mnohé výsledky pokusů, které si protiřečily!

Faktor marnosti a rozkoše 0 č e m jsme ještČ nehovořili, je další paradox: Vzbuzuje učení radost (nebo i rozkoš), nebo frustraci (pocit marnosti)? Již dříve jsem uvedla na j iném místě* (a rovněž i v této knize), že učení je zprvu mechanismem určeným výlučně k přežití, a tudíž je nutně spojeno s příjemným pocitem (všimněte si dětí)! Avšak soudím, že si nikdo nemůže dovolit zůstat mozkovým lenochem! Pokročilá technika nás nutí, abychom se při zaměstnání dále učili. Odborník, který dostal diplom v roce 1905, byl odborníkem asi po dobu 30 let. Vysokoškolák, který doslané diplom dnes, bude j iž za pět let „mimo obraz", jestliže se nebude průběžně dále vzdělávat! Vzhledem k tomu, že pokračující zkracování pracovní doby přináší l idem i více volného času, měl by mít skutečně každý možnost, aby se ve všech možných oborech dále vzdělával, bude-li moci spojit učení (opět) s pocitem radosti.

* Freude durch Stress (Radost prostřednictvím stresu), Landsberg, 7. vyd., 1989.

Dodatek II 263

Doplněk č. 5 Řešení úloh

Číslo 1: Náramek (ke str. 236)

Předpokládejme, že dnes je pondělí. Kroužky očíslujeme 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. Rozříznete kroužek s číslem 3, pak postupujete takto:

Pondělí č. 3 pronájemci; zůstanou vám 1 + 2, 4 + 5 + 6 + 7 Úterý č. 1 + 2 pronájemci; Č. 3 dostanete zpět Středa č. 3 pronájemci; zůstanou vám 4 + 5 + 6 + 7 Čtvrtek č. 4 + 5 + 6 + 7 pronájemci; 1 + 2, 3 zpět

Pátek č. 3 pronájemci; zůstanou vám 1 + 2 Sobota č. 1 + 2 pronájemci; 3 zpět

Neděle č. 3 pronájemci; nezůstalo vám nic Pondělí zaplatíte a dostanete všech sedm kroužků nazpátek.

Číslo 2: Ořechový koláč (ke str. 237) První krok: přeříznete rovnoběžně s deskou stolu na dvě kruhové Části —

vzniknou 2 kusy. Druhý krok: přeříznete v polovině — vzniknou 4 kusy. Nyní

položíte jednu půlku koláče na druhou a přeříznete v polovině. Dostanete

2 x 4 = 8 kusů!


Číslo 3: Kulečníkové koule (ke str. 237) Podíváte-li se na toto řešení, budete zklamáni — nic dalšího se nemůžete dozvědět! Jesdiže jste si nedokázali představit koule před svým duševním zrakem, pak si každý pokyn v úloze nakreslete!

Poznámka na okraj: VČtŠina lidí má jen malou představivost, ale i ta postačí! Představa není nikdy tak jasná jako fotografie nebo televizní film! Přesto i slabá představa v našem mozku postačí, jestliže poznáme, Že i tomuto „bledému obrazu" můžeme důvěřovat! Podobná cvičení můžete provádět sami, např. večer před usnutím. Může to být květina, pták, auto - c o koliv, co pro vás bude zajímavé - a „přesunujte" tři až pět, později až sedm těchto předmětů před svým duševním zrakem sem a tam...

Číslo 4: Rozbité schodiště (ke str. 238) Představte si znovu celou situaci a ihned vám bude jasné, oč jde ! Všichni, kdo jeli nahoru do různých poschodí, musí se po určité době vrátit zpět dolů! Představíte-li si tedy tlačítka ve výtahu, pak v duchu uvidíte, že všichni před j ízdou dolů museli stisknout tlačítko P — přízemí!

Číslo 5: Jazyková hádanka podle Hochkeppela (ke str. 238 nn.)

Dvouřádkový eborijský text budeme luštit krok za krokem! Na prvním řádku je ve dvou nejdelŠích slovech nápadný kmen wawras, „porodit" . První slovo můžeme konstruktivně rozložit p o m o c í druhého lístku (pomocí různých přípon nebo tvarů) a podobně i druhé:

wawras (porodit), nu (příčestí), ke (minulý čas), mbo (trpný rod), ro (pátý pád, oslovení) = „ j s o u c í " (byv) porozen, ó ty = ty z r o z e n ý ,

wawras (porodit), nu (příčestí), ke (minulý čas), tla (zdvořilostní Částice, projev úcty) = c t i h o d n á m a t k a .

Dále víme z prvního lístku, Že frí znamená „ j á " a grilo je „tvůj" . Analogicky

pak bude frito „ m ů j " : frito wawrasnukemboro = ty můj narozený, ty můj synu. Z prvního řádku zbývá slovo hopaske. Hopu, jak víme, znamená „ s l o v o " .

Protože koncovka as má zřejmě verbální (slovesný) charakter, mohlo by hopas znamenat „hovořit, mluvit":

hopas (mluvit), ke (minulý čas) = ř e k l a , m l u v i l a

Dodatek II 265

První řádek našeho krátkého eborijského verše tedy zní: Ty můj synu, řekla ctihodná matka.

Doplněk č. 6 Příprava projevu

(podle Natálie H. Rogers)

Tato vynikající kniha* od Natálie H. R O G E R S nabízí začátečníkovi v oboru rétoriky, který možná ještě nikdy nepronesl projev, skutečně naprosto všechno, co potřebuje vědět:**

od n á v o d u , jak se z;bavit s t rachu a t rémy, přes vlastní přípravu*** až k přednesu projevu.

Ale i profesionálovi může tato kniha říci mnoho nového, může přece první kapitoly přeskočit. Název originálu zní Talk-Power (Schopnost hovořit); teprve v podtitulu se píše How to Speak Without Fear (Jak mluvit beze strachu). Německé nakladatelství bohužel umístilo aspekt strachu už do titulu, čímž na něj nepřiměřeně obrátilo pozornost a možná to mnoho profesionálů od této knihy odradilo.

Proto bych vám ráda jako pomoc při rozhodování a orientaci stručně představila základní koncepci knihy R O G E R S :

1. Úvodní slovo: Autorka nezůstává u zjištění, Že pro upoutání pozornosti je vhodný vtip nebo anekdota, ale uvádí i několik příkladů.

2. Věta o tématu: Tato věta má nasměrovat řečníka a jeho posluchače zhruba a obecně tam, kam projev míří. Slouží posluchačům jako jakýsi ukazatel cesty9 mohla by se však také uplatnit jako nasev projevu.

* Frei reden ohne Angst und Lampenfieber (Mluvíme nenucené, beze strachu a trémy). (Viz Se

znam literatury, Dodatek) TB Ullstein 1996.

* * Srovnejte i obě mé publikace o rétorice. 1. kurz na kazetách: Rhetorik-Training (didaktická

rozhlasová hra) a 2. kniha Rhetoňk-Reden fiir jeden Anlass (Řečnictví pro každou příleíitosl).

* * * Pozn. aut.: Srovnejte T - ŘečnUtví a zkoušky (má příprava: koncepce kamenů v řečišti0),

str. 197 nn.

2ÓÓ Nebojte se myslet hlavou

3. Věta o tezi: Nyní, po větě, která uvedla téma, má přijít věta před

stavující tezi. Obsahuje ústřední myšlenku referátu. R O G E R S

říká:

Vaše veta o tezi je nejdůležitější větou vašeho projevu. Označuje myšlenku, kterou vaši posluchači mají vyslechnout a mít ji na paměti. Zahrnuje to nejnaléhavější, co chcete sdělit, ústřední výpověď vašeho projevu.

Dává posluchačům do ruky č e r v e n o u nit vinoucí se pak dále. Jestliže posluchačům povíte, kam míříte, budou vás ve vašem úmyslu podporovat.

Posluchači budou mít pocit jistoty, máte-li vy pevnou a jasnou představu o tom, c o j ím chcete říci a c o od nich očekáváte. (K člověku, který se netají svými záměry, lidé snáze pojmou důvěru.) Věta o tezi působí jako r á m e c pro v š e c h n y vaše pozdější výpovědi. Tak vzniká méně příležitostí k nedorozuměním.

Dejte si poslední výpověď do souvislosti s vědomostní sítí srov. Paměť jako síť?, str. 41 nn.): p o m o c í věty o tezi vzbudíte v posluchačích první vlastní asociace, které se nacházejí v jejich vědomostní síti. Tak budou lépe umět zařadit myšlenky, které vzápětí přijdou. Nebo to srovnejte s myšlením v kategoriích (Myšlení v kategoriích®, str. 51 nn. a T- Nakreslete si dort kategorií®, str. 146 nn.). Věta o tezi totiž definuje hlavní kategorii nebo kategorie!

Myslím, že kniha od Natálie H. R O G E R S je pro přípravu projevu velmi užitečná, zvláště proto, že mnoho řečníků se nikdy neučilo, jak dovést posluchače k hlavní části projevu! Jak by ne, naše školy takovéto dovednosti uč í jen zřídka - na rozdíl od anglosaských Škol s je j ich debatními kluby. Ostatně vítězové debatních a řečnických soutěží mají později velkou výhodu při hledání práce; je j ich umístění v soutěži platí více než dobré známky na vysvědčení. . . Proto považuji právě kapitoly věnované třem úvodním úsekům v této knize za zvlášť přínosné. I pro lidi, kteří se považují za řečnické profesionály, vlastně pro ně obzvláště!

Zbytek knihy se věnuje těmto tématům: pozadí, argumentační část, vyvrcholení a závěr projevu.

Dodatek II 267

Doplněk č. 7 Tri cesty vedou do vaší paměti

První cestu vynalezla příroda. Zapsala nám do paměti důležité informace, abychom mohli přežít! Tato cesta je velmi jednoduchá, protože majitel mozku nemusí sám vynakládat žádnou námahu, neboť se učí sám, bez vědomého přičinění. Tato cesta je nesmírně efektivní (a kdo by se tomu divi l?) ! Druhou cestu vynalezla Škola. Je zbytečně obtížná a dennodenně frustruje miliony l idí !* A třetí cesta, to je samozřejmě postup brain--friendly, který vyhovuje mozku!

Cesta <. 1: Přirozené učení Čemu se mozek uč í bez vědomého přičinění svého majitele? Zamyslete se trochu: Jak často si sednete holým zadkem do kopřiv? Aha, jen jednou. No právě!! První odpověď tedy zní: K plně automatickému učení dochází u všech informací, které souvisejí s holým přežitím. (Proto j sem se také zmínila o holém zadku.)

Stejně snadno se naučí náš mozek všemu, co nám pomáhá zabránit vzniku bolesti a nelibým pocitům (v budoucnu). Můžeme se tedy učit z chyb, protože i to je mechanismus přežití. Je tomu tedy tak, že takovéto informace sklouznou automaticky (zadními dvířky) do paměti, mimo bdělé vědomí majitele mozku, aby je nemohl nedopatřením zcenzurovat nebo zapomenout! Původně vynalezla příroda tuto královskou cestu proto, aby byla zajištěna biologická potřeba přežití.

A le nejen informace nezbytné k životu se učíme snadno. Po této královské cestě může vejít do paměti i všechno, co nás palčivě zajímá (asi jako palčivě pálí kopřivy, o kterých jsem se zmiňovala). Nebo si vzpomeňte na lidi, kteří si stěžují na špatnou paměť, ale o svém koníčku (sbírání známek, mincí, pěsto-

* Několik myšlenek k psychologii učení je uvedeno v Dodatcích (Doplněk Č. 2, sir. 249).

2Ó8 Nebojte se myslet hlavou

vání květin, sportu) toho vědí tolik, že j sou v tomto směru skutečnými experty. Jeden účastník semináře, který si zpočátku vehementně stěžoval na svou Špatnou paměť, znal např. veškerá jména obránců armádních družstev USA amerického fotbalu od roku 1950 až do konání semináře v roce 1979!

Zájem pomáhá nejen při učení, on vůbec určuje, co můžeme a budeme vnímat. Když jsem se v roce 1977 začala zajímat o obytné přívěsy, byly německé dálnice v podstatě přes noc obytnými přívěsy přímo posety. Znáte tento jev jistě také, jako by se s něčím, o čemž jsme dosud nevěděli, najednou „roztrhl pytel". Jsou slova, která jsme před týdnem slyšeli poprvé, a najednou zjišťujeme, že rozhlas a tisk jako by se spikly, a nový pojem neustále používají. Faktem j e , Že si ho nyní vědomě všímáte. Z toho vidíme, že vaše vnímání j e ovládáno vaším zájmem! Můžete si to otestovat: od této chvíle dávejte pozor, kdy se mluví o teroristech a kdy o bojovnících za svobodu. I když se nebudete snažit, neuniknete tomu a budete tyto výrazy registrovat, vědomě vnímat, kdykoli se odněkud vynoří. Chcete se vsadit?

Je nám snad jasné, že vědomé vnímání velice usnadní pozdější učení. Naopak nudné informace stěží vnímáme, a tak je i je j ich ukládání do paměti velice ztíženo. Jinak řečeno: Kdyby se ve Škole i při dalším vyučování nabízely dětem* jen informace, které by byly pro žáky mimořádně zajímavé, bylo by učení snadné a děti by bavilo. Tak tedy: Buď má informace význam pro vaše přežití, popřípadě vás mimořádně zajímá, a pak vstoupí do paměti automaticky a bez vašeho vědomého přičinění, nebo se ji musíte sami aktivně naučit.

Cesta č. 2: Učení ve škole Protože mnozí učitelé, vzdělavatelé, trenéři i autoři školních učebnic a Článků nejsou zřejmě schopni přednést svou takzvanou suchou teorii natolik zajímavě, aby bylo možno se jí snadno naučit, namlouvali nám vždycky, že opakování je jedinou metodou, jak toto N ě c o uložit do paměti. To je samozřejmě nesmysl, jak j sme j iž viděli.

Vezměme si jako příklad šprtání slovíček. Tato technika představuje strategicky nejméně moudrý postup, jestliže chceme zvládnout cizí jazyk! (Vyjádřeno soudobým jazykem: Je kontraproduktivní.) Proto je také ustrnulé

Podobně to platí i pro naše vysoké školy a rovněž pro interní Či externí firemní vzdělávání do

spělých, přičemž i Izv. semináře pro zákazníky jsou, jakkoli je to otřesné, z velké části zalo

ženy na využívání pouze jedné poloviny mozku!

Dodatek II 269

Šprtání tak „těžké" , tak neutěšené, tak frustrující a neefektivní! Máme tu jedinou záruku: Ze slovíěka téměř zaručeně nenajdeme, až je jednou později skutečně budeme potřebovat, ať už při zkoušce, nebo při pokusu využít cizí řeč při čtení nebo mluvení!

Proč tento postup není efektivní? Protože se příčí způsobu práce mozku. Uvažujte se mnou: Máte se naučit, že stůl se anglicky řekne table. Tuto informaci jste ovšem nepřijali se žhavým zájmem, neusadila se tedy někam tam, kde přistála naše informace o kopřivách. Ale vnímali jste j i . Přistát tedy někde musela - ale kde?

Odpověď zní: v krátkodobé paměti. Tam se také dostávají na chvilku telefonní čísla, když je právě vytáčíte. Tento oddíl mozku si teď prosím představte jako nějakou „kancelář" vedle vlastní paměti. Tam je u vchodu obrovský koš, nad nímž se teď právě třepetá nápis:

Jak se však dostane informace z krátkodobé paměti do paměti dlouhodobé? Zařídí to „spolupracovník" v mozku, jeho asistent. Jeho úkolem je, aby převáděl informace z koše dál. Přitom ovšem musí vylézt na žebřík a přejít můstek, aby pak odtud zadal informaci p o m o c í počítačového terminálu.

Žebřík a můstek jsou ovšem symboly: Žebřík představuje analogii k tomu, že mozek musí nyní přepnout z kmitajících elektrických obvodů (z krátkodobé paměti, jak ji postuloval ECCLES) na „vyšš í " stupeň, na biologické procesy. Můstek naproti tomu symbolizuje funkci hipokampu (jeho funkce je dosud objasněna jen částečně), bez něhož není dlouhodobá paměť možná. Věc má však ještě jeden háček. Vzpomínáte si, že jste jako majitel mozku a Šéf jeho asistenta vložil do vstupního koše zatím jen jeden lístek (stůl = table).


Jestliže váš spolupracovník stojící nahoře na můstku zjistí, že informaci má jen jednou, lístek hned odhodí ! Představte si, že je pod můstkem voda: informace se ocitne ve vodě, místo aby se dostala do paměti.

Proč to asistent dělá? Je to lajdák, nebo snad má pro své chování dobrý důvod? Nuže, důvod skutečně má. Uvažuje totiž takto:

Proto nám ve škole tvrdili, že informace, které si c h c e m e zapamatovat, se musí opakovat! Takže si mumláme (anebo píšeme) pětkrát nebo šestkrát za sebou:

stůl = table, stůl = table, stůl = table, stůl = table, stůl = table, stůl = table atd.

To znamená, že asistent teď dostane do ruky několik lístků s toutéž informací. Tento fakt působí jako příkaz majitele mozku.

Dodatek H 2 7 1

Teď to ale přijde: Jestliže se tato informace ocitne správně v dlouhodobé paměti (vedle kopřiv), pak bychom se mohli naučit všechno po několika málo opakováních. Víme však z vlastní bolestné zkušenosti, že tomu tak není! Proč? Inu, jestliže nějakou informaci asistent na můstku uloží, pak nespadne hned dovnitř do dlouhodobé paměti, ale dostane se do čekacího okruhu, jako letadlo, které čeká na povolení k přistání:

Udržet tuto informaci v čekacích okruzích mohou jen Četná další opakování majitele mozku. A tady je právě problém typického obvyklého biflování, jak je známe ze školy; Není totiž nic horšího, než muset informaci dvacetkrát nebo třicetkrát opakovat! Je to nudné a naráží to pochopitelně na vyhraněný odpor* majitele mozku. Brání se. A předčasně to vzdává!

Jakmile to učiní, informace se „zřítí" (jako letadlo!); to znamená, že zmizí. Ovšemže ne beze stopy. Čekací okruh je stopou, která tu zůstává. Proto je možné pokračovat v učení i po letech, a proto se pak zdá poměrně snadné znovu se naučit tomu, co j sme považovali za vědění již dávno zasuté časem! Slovo „ z n o v u " tu vyjadřuje, že pokračujeme v učení právě v tom místě, kde j sme učení kdysi vzdali.

Srovnejte Myšlenkový model: Kladení odporu (mozek plazů a stresové hormony) z nás dělá

hoRmo® sapiens. Viz k tomu také mou příručku Der Birkenbihl-Power-Tag.


Avšak teď a na tomto místě nám to mnoho nepomůže. V tomto okamžiku se zdá, že je informace ztracena, jestliže nejsme ochotni absolvovat potřebný poěet ustrnulého opakování! Nejpozději nyní nám už musí být jasné, proč si tolik lidí myslí, že učení je nudné, namáhavé, neúspěšné (popřípadě že jsou na učení hloupí)!

Dosud jsme hovořili o učení slovíček, a le. . .

Totéž platí pro všechny druhy učeni, jestliže se zásadně mají do paměti ukládat jednotlivé informační jednotky bez vzájemné souvislosti, jako je tomu při biflování izolovaných slovíček, odborných výrazů, cizích slov, jmen, dat, letopočtů atd.

Zazvonil vám teď v hlavě zvoneček? Doufám, že ano. Nejpozději v této chvíli se vám totiž už muselo rozsvítit, že náš asistent v modelu myšlení, který j sem uvedla před chvílí, není nikdo jiný než pan Levý. Je zodpovědný za jednotlivé detaily, vzpomínáte si? Zatímco pracovník v pravé polovině mozku myslí tak, že pojímá věci jako celek, zachovává si přehled, zapojuje detaily do celkového vědění, spojuje představy s j iž známými pojmy atd.

Největší část „of iciálního" podávání i přijímání výuky ve škole a vzdělávání však využívá jen polovinu mozku; proto se „oficiální" učitelé, i vysokoškolští, brání autorům, kteří dovedou obtížná témata zpracovat popu-lárně-vědecky (čili brain-friendly, tak jak to vyhovuje mozku)! Tady by snad už každý mohl pochopit, že není obtížná látka sama, ale že ti, kteří by ji měli zprostředkovat (a myslím toto slovo doslova), ji podávají tak „suše" . Kam bychom přišli, kdyby se každý, kdo má zájem, mohl začíst do prakticky libovolného tématu, jak tomu je v U S A ? ! ! Proto mohl Wolfgang SCHMID-B A U E R kdysi tak krásně kousavě poznamenat, že „ . . . v Německu se informace v odborném tisku spíše schovávají než zveřejňují!"

Ne a ne; raději budeme tvrdit, že Američané nemají žádnou kulturu, neboř k našim kulturním zvyklostem nepatří jednoduché a srozumitelné předkládání vědění. A v tom to všechno je . Nebo Že by autoři dokázali, že i u nás je možné připravovat informace tak, aby vyhovovaly mozku?

J ím jsme se dostali k vlastnímu jádru věci: třetí cesta do mozku je totiž jednoduchá:

Dodatek II 273

Cesta č. 3: Učení, které je brain-friendly Jestliže výše uvedený asistent byl pan Levý, který se zoufale snažil uložit do paměti izolovanou informaci, a jestliže postup brain-friendly znamená, že musíme v hlavě zapojit do práce oba pracovníky, pak nám jistě svitne, že v našem modelu myšlení musí pro digitální i analogové informace existovat dvě krátkodobé paměti! Takový model myšlení může podle mnoha zkušeností vel ice usnadnit denní praxi! Jde nám přece o praktickou p o m o c , není-Iiž pravda?

Zkusme vše shrnout: Oba pracovníci Levý & Pravý vždycky vylezou na Žebřík a zadávají informace. Funguje to, jen když pracují ve funkčním týmu (a my se pak snadno učíme!!!): zadává-li se informace simultánně na obou stranách současně, žádný z obou asistentů ji nemůže nechat spadnout do vody.

Přijde-li tedy informace pro levou polovinu (např. slovo) současně s informací pro pravou polovinu (např. obrazem čili představou pro to slovo), obě najednou se dostanou hned v přistávacím okruhu! Vezmeme-li si za základ můj novější model myšlení o vědomostní síti, můžeme říci: Nová informace je nyní napojena (zaháčkována, jak chcete) do sítě! „Přistála" tam, a my ji tedy nepotřebujeme opakovat, abychom se s ní dostali do přistávacího okruhu. A le i potom je vše snadnější: místo dvaceti až čtyřiceti hloupých opakování j ich potřebujeme jen několik málo, zato však inteligentních1. Často informace okruhem přímo prosviští a přistávají okamžitě!

K tomu ovšem musíme za prvé ovládat vytváření obrazů a za druhé musíme umět tuto techniku suverénně uplatňovat. Cvičení dělá mistra, a platí to i zde.

Proto se dříve hovořilo o umění paměti; každý umělec však potřebuje repertoár. Představuji si, že R E P E R T O Á R se přece nevznáší ve vzduchoprázdnu; potřebuje oporu, a ta se nazývá trénink.


Všechny činnosti j e možno zlepšovat tréninkem, a protože paměť je činnost a upozorňuje nás na to i pojem paměťový výhon ( srov. /RE/KONSTRUKCE, str. 49), platí to i zde.

Dále platí: Několikrát denně několik minut, někdy i „ m i m o c h o d e m " srov. T- Vnitřní archiv®,

str. 118 nn.) je lepší než občas mnoho hodin najednou1.

Tak už je to jasné?

P. S. k přepracovanému 3 6 . vydání:

Z dnešního pohledu bych ráda ještě řekla, že má metafora o vědomostní síti j e mezitím už daleko důležitější než má dřívější metafora o panu Levém/Pravém. Tu j sem dala dohromady na základě prvních výsledků výzkumu (ve smyslu upravování informací, aby byly brain-friendly). Tenkrát j sem byla nadšená, protože metafora konečně dala o d p o v ě d n a otázku, proč fungovaly už memorovací techniky starověku, a potřebovala j sem tu odpověď, abych mohla reagovat na typické „levomozkové omezence" , kteří sice léta studovali, ale nikdy se ještě nic nedozvěděli o memorovacích technikách a naprosto nedokázali pochopit, proč by si teď měli „dělat přihlouplé obrázky". Nuže, od té doby, co j sem použila metaforu o dvou malých asistentech v mozku, už muselo svitnout všem!

Dodatek II 275

Dále se mi mezitím ujasnilo, že paměť je ústřední instance, na níž všechno ostatní závisí, a proto byla stále důležitější nová metafora o vědomostní síti. Co jsou inteligentní reakce (otázky, nápady, řešení) j iného než vlastní asociace, které se „vynořují", jsou-li vzbuzovány otázkami, problémy atd.? Co je tvořivost j iného než schopnost „vytáhnout" z vědomostní sítě více asociací ve zcela nových spojitostech? I pacienti trpící Alz-heimerovou chorobou nám něco ukazují: Ztratíme-li přístup k síti (resp. svá vlákna), ztrácíme i sami sebe. Jak říká S C H A C T E R : JSME paměť!*

Doplněk č. 8 Využívání D V D (ke str. 2 0 7 nn.)

Základní myšlenka: Dívat se na film ve dvou nebo více verzích a střídat je , dokud mu nebudete v tom ěi onom jazyce výborně rozumět. Mnoha lidem z mých seminářů tato technika velice vyhovuje. Někteří to vyzkoušeli, ačkoliv je j ich znalosti ještě nepokročily dost daleko, a narazili při tom na problém.

Nyní je možno pracovat s videotechnikou i s nevelkými znalostmi jazyka, použijeme-li následující dva „trik/':

Trik č. 1: Vyhledávat scény Jestliže je pro vás zpočátku celý film „španělská vesnice", postupujte takto:

1. Pusťte si nejprve n ě m e c k o u * * verzi a poznamenejte si stav počitadla u scén, které vás (obsahově) zvláště zajímají. Například já jsem si kdysi jako startovací bod v italské verzi filmu Ĺaurence von Ambien vybrala scénu v poušti, v níž několik mužů v šejkově stanu vede zajímavou diskusi trvající asi pět minut.

* SCHACTER, D.: Wir sind Gedachtnis, srov. Seznam literatury.

** Pozn. pfekl.: Pro Čechy bude samozřejmě výchozím jazykem ČeStina.


2. Pracujte nyní s touto scénou (těmito scénami) tím způsobem, že se na ni podíváte několikrát v němčině a opakovaně se do ní pak „vposloucháte" v cí lovém jazyce, pak zpátky do německé verze atd., až budete skutečně dobře rozumět.

3. Překopírujte si nyní scénu (scény) na audiokazetu a pořád si ji pouštějte (např. při prácí v kuchyni a na zahradě, v koupelně, na cestách).

4. Až budete mít příležitost, pusťte si německý film ještě jednou celý, abyste se dobře seznámili s obsahem dalších, dosud „nezpracovaných" scén. U delších scén plných významných odmlk či bojového pokřiku můžete přece přetočit o kus dopředu!

5. A teď si poprvé pusťte celý film v cí lovém jazyce. Budete opakovaně narážet na scény, kterým na základě své „přípravné práce" už rozumíte, a ve scénách, které jsou pro vás ještě nové, toho rovněž překvapivě mnoho pochopíte na základě smyslu a souvislosti. To vás povzbudí a poskytne vám to krásné pocity úspěchu!

Trik č. 2: Začínat s filmy, kde se málo mluví Za normálních okolností neustále zdůrazňuji, že film s protahovanými napínavými bojovými nebo „ n ě m ý m i " scénami se na výuku jazyků m o c nehodí, ale jestliže jsou vaše znalosti zatím slabé, mohou vám takové filmy na začátku být k užitku.

„Zpracuj te" dialogické scény, jak bylo popsáno v oddílu Trik č. 1, a potom si „užívejte" celý film. Scény, v nichž se mluví, můžete „podmalovat" zvukem audiokazety, tu ostatně poslouchejte co nejčastěji.

Doplněk č. 9 Pátrání po rozebraných knihách:

tři cesty vedou k úspěchu

1. Přes knihkupce: Váš knihkupec vám může zařídit inzerát. Stojí to nějaký poplatek, který se však vyplatí. Máme letitou zkušenost, že takto seženeme přibližně 60 procent knih; často se sejde dokonce několik nabídek, takže je možno získat hned dva nebo tři exempláře (pro přátele a rodinu). U velmi drahých knih se může podařit, že je seženeme se slevou...

Dodatek II 277

2. Pomocí internetu: a) Existují tisíce burz na nákupy a výměny. Může se také stát, že

najdete okruh zainteresovaných lidí, v němž si výrobek (nebo knihu) můžete aspoň vypůjčit (srov. i bod 3 ) . Jestliže sami nesurfujete, v každé internetové kavárně vám poradí, jak dál. Možná znáte mladšího člověka v sousedství, který by vám to zařídil...

b) Existují Books on Demand (= knihy na přáni). Z d e se rozebrané knihy v malých nákladech přetiskují elektronicky během několika minut (!!) a o několik hodin později mohou být už dodány do o b chodu. I na to byste se měli vyptat svého knihkupce, protože je nutno mít zakoupena práva na objednávky tohoto druhu.

3. Knihovny (půjčovny knih): Mnoho lidí si to ani neuvědomuje, ale existují! A také takzvané rezervace na dálku, které vám hodný knihovník rád zařídí. Pak dostanete knihu poštou z j iného města, bude-li to potřeba. A nyní platí zákonné ustanovení, Že smíme pořizovat fotokopie rozebraných knih, aniž bychom tím porušili copyright. Ostatně některé knihovny dnes nabízejí fotokopie už hotové za náklady na kopírování.

Bírkenbihl čí st/slyšet/spatřit

Chcete se dozvědět o Věře F. Birkenbihl více?

Od podzimu 2000 na www.birkenbihl-insider.de. Naleznete zde zajímavé informace včetně kalendáře seminářů.


http://www.birkenbihl-insider.de

Preklad tajného písma ze str. 92 Diese Geheimschrift entwickelte ich fiir mein Brain-Seminar (© 1995). Sie wurde zuerst veróffentlicht in der Ravensburger Spielreihe „think"; mein Spiel heisst Gehirnpotential. Es enthält neben Spielplättchen zum Liegen von Kreuzwórtern in Geheimschrift zwei Wahrnehmungsspiele, die man auch alleine durchfuhren kann - gutes Trainíng fiirs visuelle Gedächtniss.

Toto tajné písmo jsem vytvořila pro svůj brain-seminář (© 1995). Poprvé bylo uveřejněno ve hře na procvičení duševních schopností vyráběné firmou Ravensburger. Kromě hrací desky na skládání křížovek v tajném písmu obsahuje I dvě hry, které může hrát jediný hráč. Je to dobrý trénink vizuální paměti.

Analografie 279

Dodatek III

Seznam literatury

1. AGRANOFF, B. W.: „Agents that block Memory", v: Q U A R T O N , M E L N E C H U C K &

SCHMITT (ed.): The neuro scienees. New York 1967 (a. 7 5 6 - 7 6 4 ) .

2 . ASSMANN, A . / H A R T H , D. (ed.): Mnemosyne - Formen und Funktionen der kulturellen

Erinnerung. Fischer, 2. vydání, Frankfurt 1 9 9 3 (s. 185nn).

3 . BADDELEY, A.: Your Memory. A User's Guide. Priori, London 1996 .

4 . BADDELEY, A.: So denkt der Mensch. Droemer, Miincheii 1986 .

5 . BADDELEY, A . : Die Psychologie des Gedachtnisses. KJett-Cotta, Stuttgart 1 9 7 9 .

6. BAKER, S. S.: Your Key to Creative Thinking. Bantam, 2 . vydání, New York 1 9 6 8 .

7. BATESON, G.: Ôkologie des Geistes. Suhrkamp, Frankfurt a. Main 1 9 8 1 .

8. BERCHEM, F: Noch mehr Gehirn Jogging. Mosaik, Munchen 1 9 9 4 .

9. BERGER, L./PIEPER, W.: BRAIN TECH - Das Buch. O.A. , Lohrbach 1 9 8 9

1 0 . BERT, C. B., Ph.D.: Molecules ojEmotion. Touchstone Book, New York 1997 .

11 . BIDDULPH, S.: Manner auf der Suché. Beust, 4 . vydání, MUnchen 1999 .

12 . BIDDULPH, S.: Das Geheimnis glucklicher Kinder. Beust, 12. Vydání, Munchen 1999

1 3 . BIDDULPH, S.: Weitere Geheimnisse glucklicher Kinder. Beust, Miinchen 1998 .

1 4 . BIDDULPH, S.: Jungen! Wie sie gliicklich heranwachsen, Beust, Munchen 1998 .

1 5 . BIRKENBIHL, V. F : Das Birkenbihl ALPHA-Buch. mvg, 2 . vydání, Landsberg 2 0 0 0 .

16 . BIRKENBIHL, V. F : Der Birkenbihl Power-Tag, mvg, 4 . vydání, Landsberg 2 0 0 0 .

17 . BIRKENBIHL, V. F: Freude durch Stress, mvg, 13 . vydání, Landsberg 1 9 9 9 .

1 8 . BIRKENBIHL, V. F: Signále des Kbrpers. mvg, 14 . vydání, Landsberg 1999 .

* * 1 9 . BIRKENBIHL, V. F: Erfolgstraining. mvg, 11 . vydání, Landsberg 1999 .

2 0 . BIRKENBIHL, V. F: Sprachenlemen leichlgemacht! mvg, 2 1 . vydání, Landsberg 1999 .

2 1 . BIRKENBIHL, V. F: Stichwort: Schule. mvg, 14 . vydání, Landsberg 1999 .

—• 2 2 . BIRKENBIHL, V. F: Kommunikationstraining. mvg, 2 2 . vydání, Landsberg 2 0 0 0 .

Dodatek III 2 8 1

2 3 . BIRKENBIHL, V. F.: Sprache als Instrument des Denkens. (vergriffen)

2 4 . BIRKENBIHL, V. F.: „Gegen das Tempo-Limit beim Lesen", in: Management Wissen, März 1 9 8 4 .

2 5 . BIRKENBIHL, V. F.: „Gehirn und Gedächtnis", in: Enzyklopädie Naturwissenschaft und Technik, Jahresband 1 9 8 3 , Landsberg 1 9 8 3

2 6 . BIRKENBIHL, V. F.: " W h a ť s in a Name You Can't Remember", in: Phä. Lit. Nr. 2 , St.

Louis/USA 1 9 6 9 .

2 7 . BIRKENBIHL, V. F.: „Brainstorming for One", v: Phil. Lit. Nr. 2 , St. Louis/USA 1 9 6 9 .

2 8 . BLAKEMORE, C : Mechanics of the Mind. Cambridge 1 9 7 7 .

29. BLAKESLEE, T. R.: Das rechte Gehirn. O.A., Freiburg 1 9 8 2 .

3 0 . BLOOM, H.: Global Brain. DVA, Stuttgart 1 9 9 9 .

3 1 . BLUM, D.: Sex on the Brain. Viking, Penguin Putnám Inc., New York 1 9 9 7 .

3 2 . BOCHOW, P./WAGNER, H.: Suggestopadie (Superleaming). Gabal, Speyer 1 9 8 6 .

3 3 . BORGER, R./SEABORNE, A. E. M.: The Psychology Of Learning. Penguin Books, New

York 1 9 8 2 .

3 4 . BUZAN, T.: Kopf Training. Goldmann, Munchen 1 9 8 8 .

3 5 . BUZAN, T.: Nichts vergessen. Goldmann, Mtinchen 1 9 9 5 .

3 6 . CARROLL, L. : Alice hinter den Spiegeln, Insel, Frankfurt 1 9 7 4 .

3 7 . CSIKSZENTMIH ALYT, M.: Flow: Das Geheimnis des ClUcks. Klett-Cotta, Frankfurt 1 9 9 9 .

3 8 . DAMASIO, A. R.: Descartes' Irrtum. Fiihlen. ListVerlag, Miinchen/Nurnberg 1 9 9 4 .

3 9 . DAVI5, R.: Legasthenie als Talentsignal. Hugendubel, Kreuzlingen 1 9 9 8 .

4 0 . DENNETT, D. C.: Philosophie des menschlichen Bewusstseins. Hoffmann und Campe,

Hamburg 1 9 9 4 .

4 1 . DePORTER, B./HERNACKI, M.: Quantum Learning. Unleash The Genius Within You, Piatkus, London 1 9 9 5 .

4 2 . D O M A N , G.: Wie kleine Kinder lesen lernen. Hyperion, Freiburg 1 9 6 8 .

4 3 . CALVIN, W. H./OJEMANN, G. A.: Einsicht ins Gehirn. Hanser Verlag, Mtinchen 1 9 9 5 .

4 4 . CAMPBELL, H. J.: Der Irrtum mit der Seele. O.A. Munchen 1 9 7 3 .

4 5 . C A PRA, F.: Wendezeit. Scherz, Bern 1 9 8 3 .

4 6 . CAPRA, F.: Das neue Denken. Scherz, Bern 1 9 8 7 .

4 7 . CAPRA, F.: Das Too der Physik. Scherz, Bern 1 9 8 4 .

4 8 . DELCADO, J. M. R.: Gehimschrittmacher. O.A. Frankfurt 1 9 7 1 .

4 9 . DILTS, R.B.: Einstein. Geniale Denkstrukturen & Neurolinguistisches Programmieren. Junfermann Verlag, Paderbom 1 9 9 2 .

5 0 . D U R C K H E I M , K.: Im Zeichen der grossen Erfahrung. mvg, Landsberg 1 9 9 3 .

5 1 . EBBINGHAUS, H.: Uber das Gedächtnis. Buchgesellschaft, Darmstadt 1 9 9 2 .

5 2 . ECCLES, J. C : Das Gehirn des Menschen. Piper, 6 . vydání, Mtinchen 1 9 9 0 .

5 3 . ECCLES, J. C.: The Human Mystery: The Giffbrd Ijectures. Springer, Heidelberg 1 9 7 9 .

5 4 . EDELMAN, G. M.: Gottliche Luft, vernichtendes Feuer. Piper, Mtinchen 1 9 9 5 .

5 5 . EDELMAN, G. M.: Unser Gehirn — ein dynamlsches System. Piper, Mtinchen 1 9 9 3 .

5 6 . EDWARDS, B.: Garantiert zeichnen lernen. Rowohlt, Reinbek 1 9 8 2 .

5 7 . FAIR, Ch. M.: Das fehlprogrammierte Gehirn. O.A., Milnchen 1 9 7 1 .

5 8 . FERCUSON, M.: Die sanfte Verschwôrung. O.A., 3 . vydání, Basel 1 9 8 3 .

5 9 . FERCUSON, M.: Geist und Evolution. Goldmann, Munchen 1 9 8 6 .

6 0 . GALLWEY, T.: Tennis und Psyche: das innere Spiel. O.A., 2 . vydání, Munchen 1 9 8 2 .


6 1 . GARDNER, H. : So genial wie Einstein. Klett-Cotta, Stuttgart 1 9 9 6 .

6 2 . GARDNER, H. : Abschied vom IQ. Klett-Cotta, Stuttgart 1 9 9 1 .

6 3 . GARDNER, M.: Logik unterm Galgen. O.A., 2 . vydání, Braunschweig 1980.

6 4 . GAZZAN1GA, M.: „The Split Brain in Main", v: HELD (ed.): Perceptiort, Mechanisms and Modeis. San Francisco 1 9 7 2 .

6 5 . GENEEN, H., Moscow, A.: Manager milssen managen. mi, Landsberg 1 9 8 8 .

6 6 . G E R K EN, G.: Der neue Manager. O.A., Freiburg 1 9 8 6 .

6 7 . GLEICK, J.: Richard Feynman. Droemer, MUnchen 1 9 9 3 .

6 8 . CRUNEBERG, H./MORRIS, R: Theoretkal Aspects of Memory. Routledge, 2 . vydání, Lon

don/New York 1 9 9 4 .

6 9 . CRUNEBERG, H./MORRIS, R: Aspects of Memory. Routledge, 2 . vydání, London 1 9 9 2 .

7 0 . H0CHKEPPEL, W.: Denken als Spiel, dtv, Stuttgart 1 9 7 7 .

7 1 . HOFSTADTER, D. R.: Godel, Escher, Bach. Klett-Cotta, Stuttgart 1 9 8 6 .

7 2 . HOLLER, J-: Dos neue Gehirn. Junfermann, Paderborn 1 9 9 6 .

7 3 . HOLT, J.: How Children Fail. O.A., New York 1 9 6 7 .

7 4 . HOLT, J.: The Underachieving School. O.A., New York 1 9 6 9 .

7 5 . HOOPER, J./TERESI, D.: Dos Drei-Pfund-Universum. O.A., Diisseldorf 1 9 8 6 .

7 6 . HUHOLDTJ.: Wunderland des Lernens. vfd, 1 0 . přepracované vydání, Bochum 1 9 9 5 .

7 7 . H U H N , G.: Kreativität und Schule. V W B , Berlin 1 9 9 0 .

7 8 . HUTCHIS0N, M.: Mega-Brain. O.A., Basel 1 9 8 9 .

7 9 . HUNT, M-: Dos Universum in uns. O.A., MUnchen 1984.

8 0 . HUXLEY, A.: Schbne neue Welt. Fischer, Frankfurt 1 9 9 7 .

8 1 . HYDEN, H.: „Activalion of Nuclear RNA and Glia in Learning", v: KIMBLE (ed.):

Anatomy of Memory, Palo Alto, Calif., 1 9 6 5 .

8 2 . JAMES, J.: Thinking in the Future Tense. Touchstone Book, New York 1 9 9 6 .

8 3 . JAYNES, J.: The Origin of Consciousness in the Breakdown of the Bicameral Mind. O.A.,

Boston 1976.

8 4 . JAYNES, J.: Der Ursprung des Bewusstseins durch den Zusammenbrueh der bikameralen Psyche. Rowohlt, Reinbek 1 9 8 8 .

8 5 . KAHL, R.: Vom Lob des Fehlers. Beltz, Weinheim 1 9 9 9 .

8 6 . KATZ, L. C , MANING, R.: Neurobics-fit im Kopf Mosaik, Munchen 2 0 0 0 .

8 7 . K0ESTLER, A.: Der Mensch - Irrlaufer der Evolution. Goldmann, 2 . vydání, Munchen

1 9 8 1 .

8 8 . KUHN, B.: Gedächtniskunst im Unterricht. Iudicium, Munchen 1 9 9 3 .

8 9 . KUHN, B.: Mnemo-Technik und Schriftzeichenerwerb. Groos, Heidelberg 1996.

9 0 . KUHN, T : The Structure of Scientific revolutions. Chicago 1 9 7 0 .

9 1 . LASHLEY, K. S.: „In Search of the Engramm", v: Symp. soc. exp. bioi, 1 9 5 0 , 4 .

9 2 . LEARY.T: Neuropolitik. O.A., Basel 1 9 8 1 .

9 3 . LEHRL, S./WEICKMANN, E.: Ubung macht den Gedachtnismeister. V L E S S Veriag, Ebers-

berg 1 9 9 7 .

9 4 . LEHRL, S ./FISCHER B.: Gehirn-Jogging. VLESS, Ebersberg 1 9 9 4 .

9 5 . LEONARD, G.: Der langere Atem. Integrál, 5. vydání, Wessobrunn 1 9 9 4 .

9 6 . LEVY, J.: „Psychobiological Implications of Bilateral Asymmetry", v: DIM0ND/BEAK-

MONT (ed.): Hemisphere Function in the human Brain. New York 1 9 7 4 .

9 7 . LOZANOV, G.: Suggestology and Outlines of Suggestopedy. O.A., New York 1 9 7 7 .

Literatura 283

9 8 . LURIA, A. R.: The Working Braiiu O.A. , London 1 9 7 3 .

9 9 . LUTZ, R.: Die sanfte Wende - Aujbruch ins okologische Zeitalter. O.A. , Mtinchen 1984 .

1 0 0 . MacLEAN, R: „The Lirabic System (Visceral Brain) in Relation to Central Gray and

the Reticulum of the Brain Stem", v: Psychosom. Med., 17 (1955) , S. 3 5 5 - 3 6 6 .

101. MacLEAN, P: „The Triune Brain, Emotion, and Scientific Bias", v: SCHHITT (ed.): The

Neurosciences Second Study Program, New York 1 9 7 0 .

1 0 2 . MARFELD, A . R: Kybernetik des Gehirns. Rowohlt, Reinbek 1 9 7 3 .

1 0 3 . MATURANA/VARELA: Der Baum der Erkenntnis. Goldmann, Munchen 1996 .

1 0 4 . McEvoy, J .P. /ZARATE, 0 .: Quantum Theory. Icon Books, Cambridge 1 9 9 9 .

1 0 5 . MEISTER V I T A L E , B-: Lernen kann phantastisch sein. Gabal, 6. vydání, Speyer 1 9 9 3 .

1 0 6 . MELLANDER, K.: The Power oj Learning. Irwin, New York 1 9 9 3 .

1 0 7 . METZIC, W. /SCHUSTER, M.: Lemenzu lernen. Springer, 3 . vydání, Berlin 1996 .

1 0 8 . MILLER, A.: Am Anjang war Erziehung. O.A. Frankfurt 1 9 8 1 .

1 0 9 . MONTESSORI, M.: Kinder sind anders. dtv, Munchen 1 9 9 9 .

1 1 0 . NAISB1TT, J.: Megatrends. O.A. Munchen 1 9 8 5 .

1 1 1 . N O R R E T R A N D E R S , X : Spiire die Welt. Rowohlt, Reinbek 1 9 9 7 .

1 1 2 . ORNSTEIN, R.: Die Psychologie des Bewusstseins. Suhrkamp, Frankfurt 1 9 7 6 .

1 1 3 . ORNSTEIN, RVTHOMPSON R. E : Unser Gehirn, Rowohlt, Reinbek 1 9 8 6 .

1 1 4 . OSTRANDER S . /SCHROEDER, L.: Leichter lernen ohne Stress. O.A. , Munchen 1 9 8 0 .

1 1 5 . PENFIELD, W.: The Mystery oj the Mind. O.A. , Princeton 1 9 7 5 .

1 1 6 . PENFIELD, W.: „Memory Mechanismus", v: Ama arch. neural. Psychiatr., 1 9 5 2 .

1 1 7 . PENROSE, R.: Schatten des Geistes. Spektrum Verlag, Heidelberg/Berlin 1 9 9 5 .

1 1 8 . PETERS, T. J . /WATERMANN R. H. M.: Auf der Suché nach Spitzenleistungen. mi, 3 . vy

dání, Landsberg 1 9 8 3 .

1 1 9 . P1.NKER, S.: Der Sprachinstinkt. Kindler, Munchen 1996 .

1 2 0 . POPPEL, E.: Grenzen des Bewussitseins. Insel Verlag, Frankfurt 1 9 9 7 .

1 2 1 . POPPER, K. R . /ECCLES, J. C : Das leh und sein Gehirn. Piper, MUnchen 2 0 0 0 .

122 . POSTMAN, N-: Keine Gotter mehr. Berlin Verlag, 2 . vydání, Berlin 1 9 9 5 .

123 . POUNDSTONE, W.: Im Labyrinth des Denkens. Rowohlt, Reinbek 1 9 9 5 .

124 . REICHEN, J.: Hannah hat Kino im Kopj. Otto Heinevetter, Hamburg 2 0 0 0 .

125 . R ESTA K , R. M.: The Brain - The Last Frontier. O.A. New York 1 9 7 9 .

126 . R ESTA K , R. M.: Geheimnisse des menschlichen Gehirns. mi, Landsberg 1 9 8 5 .

127 . RICO: Von der Seele schreiben. Junfermann, Paderborn 1 9 9 9 .

128. RIEGER, S.: Speichern/Merken - Die kunstliche Intelligenzen des Barock. Wilhelm Fink

Verlag, Munchen 1 9 9 7 .

129. ROGERS, N-: Frei reden ohne Angst und Lampenfieber. Universitas, Munchen 1 9 8 5 .

130. ROHRACHER, H. : Die Arbeitsweise des Gehirns und die psychischen Vorgänge. Barth,

4. vydání, 1967 .

1 3 1 . ROSE, C . / N I C H 0 L L , M . J.: Der totale Lernerfolg. mvg, Landsberg 1998 .

1 3 2 . ROSENBERG, M. B.: Nonvioleni Communication. Puddle Dancer Press, Del Mar/CA

1999 .

133. ROTH, G.: Schnittstelle Gehirn - Interface Brain. Benteli Verlag, Bern 1996 .

134. RUSSEL, B.: Das ABC der Relativitätstheorie. Rowohlt, Reinbek 1 9 7 2 .

135. RUSSEL, P.: Buch: Die erwachende Erde. Heyne, Munchen 1984 .

136. SATTLER, J. B.: Der umgeschulte Linkshclnder. Auer, Donauworth 1 9 9 6 .


1 3 7 . SCHACTER, D.: Wir sind Gedächtnis. Rowohit, Reinbek 1 9 9 6 .

1 3 8 . SCHACTER, D.: Wir sind Erinnerung. Gedächtnis und Personlichkeit. Rowohit, Reinbek

1 9 9 9 .

1 3 9 . SCHIRM, R. W./SCHOEMEN, J ./WAGNER, H.: Fúhrungserfolg durch Selbsterkenntnis. Ga-

bal 5. vydánf, Speyer 1 9 8 7 .

1 4 0 . SCHNEIDER, W.: Worter machen Ĺeute.-Rowohit, Reinbek 1 9 8 6 .

1 4 1 . SCHNEIDER, W.: Deutsch/Ur Profis. Rowohit, Reinbek 1 9 8 6 .

1 4 2 . SE GAL, L.: Das 18. Kamel oder Die Welt als Erftndung. Piper, Munchen 1988.

1 4 3 . SIMON, F. B.: Die Kunst, nicht zu lernen. Carl-Auer-Systeme, Heidelberg 1 9 9 7 .

1 4 4 . SHRIVER, K. A.: Dynamics in Document Design — Crealing Text for readers. Wiley,

New York 1 9 9 5 .

145. SMITZ, R.: Alles mit der linken Mand. Rowohit, Reinbek 1 9 9 5 .

146. SPENCE, J. D.: The Memory Paláce of Matteo Rkci. Penguin Books, New York 1 9 8 4 .

147. SPERBER, H. G.: Mnemo-Technik im Fremdsprachenerwerb. Indicium, Munchen 1 9 8 9 .

148. SPERRY, R. W.: "Hemisphere Disconnection and Unity in Conscious Awareness", v:

American Psychologist 23, 1968. 149. SPERRY, R. W./CAZZANIGA, M. S./BOGEN, J. E.: „Interhemisphere Relationship, the

Neocortical Commissures, Syndromes of Hemisphere Disconnection", in: INKEN (Ed.):

Handbook of Clinical Neurology. O.A., Amsterdam 1 9 6 9 .

1 5 0 . SPITZER, M.: Der Geist im Netz. Spektrum Verlag, Heidelberg 1 9 9 6 .

1 5 1 . SUID, M.: Démonie Memonics. Aid-Books, Torrance/ California 1 9 8 1 .

1 5 2 . TAYLOR, G. R.: Die Geburt des Geistes. O.A., Frankfurt 1 9 7 9 .

1 5 3 . TOFFLER, A. : Zukunftsschock. O.A., Miinchen 1 9 7 3 .

1 5 4 . TOFFLER, A.: Die Zukunftschance. O.A., Miinchen 1 9 8 0 .

1 5 5 . UNGAR, G./IRWIN, L. N.: "Transfer of Acquired Information by Brain Extracts", in: Ná

ture, 1 9 6 7 , 2 1 4 {s. 4 5 3 - 4 t 6 1 ) .

1 5 6 . URBAN, D.: Gestaltung van Piktogrammen. Bruckmann, Munchen 1 9 9 5 .

1 5 7 . WAGNER, H.: Personliche Arbeitstechniken. Gabal, 2 . vydání, Speyer 1 9 8 7 .

1 5 8 . WAGNER, H.: Struktogramm-Analyse. Gabal, 2.vydánf, Speyer 1 9 8 6 .

1 5 9 . WATSON, L.: Der unbewusste Mensch. mi, Landsberg 1 9 8 9 .

1 6 0 . WATTS, A. W.: Im Einklang mit der Nátur — Der Mensch in der naturlichen Welt und die Liebe van Mann und Frau. O.A., Miinchen 1 9 8 1 .

1 6 1 . WATTS, A. W : Dies ist es, und andere Essays uber Zen und spirituelle Erfahrung. Se-

hert, 2. vydání, Basel 1 9 8 1 .

1 6 2 . WATTS, A. W.: Psychotherapie und Bstliche Befreiungswege. Kose], Munchen 1 9 8 0 .

1 6 3 . WATTS, A. W : Die sanfte Befreiung. O.A., Munchen 1 9 6 8 .

1 6 4 . WATTS, A. W.: The Way of Zen. O.A. 1 9 5 7 .

1 6 5 . WATTS, A. W.: Psychotherapy East and West. O.A. 1 9 6 2 .

1 6 6 . WATZLAWICK, P./BEAVIN, J. H.ZJACKSON, D.: Menschliche Kommunikation. Hans Huber,

6. vydání, Stuttgart 1 9 8 2 .

1 6 7 . WATZLAWICK, P./BEAVIN, J. H./jACKSON, D.: Losungen. Hans Huber, Bern 1 9 7 9 .

1 6 8 . WENGER, W . / P 0 E , R.: Der Einstein-Faktor. VAK, Freiburg im Breisgau 1 9 9 6 .

1 6 9 . WILBER, K-: Eine kurze Geschichte des Kosmos. Fischer, Frankfurt 1 9 9 7 .

1 7 0 . WHORF, B.: Sprache, Denken, Wirklichkeit. Rowohit, Reinbek 1 9 8 4 .

1 7 1 . WOOLRIDGE, D.: The Machinery of the Brain. O.A., New York 1 9 6 3 .

Literatura 285

172 . WUJEC, T.: Salto Mentole. Fitness fur den Kopf. Ariston, Kreuzlingen 1998 .

173 . WURZER, J.: Realität und virtuelle Welten - Philosophie fär eine High-Tech-Gesell-schafi. Verlag Die Blaue Eule, Essen 1 9 9 7 .

174 . Z O H A R , D . / M A R S H A L L , I.: Quantum Society - Mind, Physics, and a new sociál vision. O.A.

28Ó Nebojte se myslet hlavou

Date post:	06-Mar-2015
Category:	Documents
Upload:	tominoobelton
View:	714 times
Download:	1 times

Nebojte se myslet

Documents