-
99
Slovensko vždy zaujímalo v plánech německého nacionálního
socia-lismu zvláštní pozici. Samostatné zkoumání slovenské
problematiky má své opodstatnění také proto, že osud Slovenska a
jeho Němců za války se podstatně odlišoval od situace v ostatních
částech Českoslo-venska. Konrád Henlein a K. H. Frank se v době
před mnichovským verdiktem snažili využít slovenské autonomisty
(kteří reprezento-vali jen menšinu Slováků) pro své zájmy – zprvu
zcela bez úspěchu a i posléze s úspěchem nevalným.1 Dr. Jozefa Tisa
(1887–1947), po Hlinkově smrti v srpnu 1938 vůdce autonomistické
Slovenské ľudo-vé strany, se německým nacionálním socialistům
podařilo zpracovat teprve po Mnichovu, protože byl odkázán na
jejich pomoc při usku-tečňování plánů na konstituování takového
Slovenska, které by au-toritářsky ovládal on sám. Tiso stál pouze o
možnost na Slovensku neomezeně vládnout – ovšem deficit takto
vznikající měla hradit Pra-ha. Myšlenka zcela samostatného
Slovenska mu proto byla cizí. Ale když už se jednou vydal Hitlerovi
do rukou jako jeho slouha, byl mu beze zbytku vydán na milost a
nemilost a pod Hitlerovým vyděrač-ským nátlakem musel 14. března
1939 vyhlásit nezávislost Sloven-ska.2 Historie tohoto údajně
samostatného, ve skutečnosti však na Berlínu zcela závislého
Slovenska3 je naplněna boji mezi křídlem ko-
5. KAPITOLA
NĚMCI NA SLOVENSKU
-
00
5. KAPITOLA
lem Tisa, zprvu předsedy vlády a od října 1939 prezidenta
republiky, a Vojtechem Tukou (1880–1946), po Tisovi do září 1944
předsedou vlády. Tiso byl zastáncem svébytného klerofašismu,
zatímco Tuka jako nepokrytý agent třetí říše propagoval jakousi
odrůdu slovenské-ho nacionálního socialismu. Hitler nemohl nikdy
zajít tak daleko, aby poměrně populárního katolického kněze Tisa
vypudil z pozice hlavy státu; Berlín ovšem při každé příležitosti,
která se naskytla, proti Ti-sovi podpořil Tuku.
SLOVENŠTÍ NĚMCI V HITLEROVÝCH PLÁNECH
Sto padesát tisíc Němců na Slovensku4 hrálo v Hitlerových
kalkulacích pochopitelně důležitou roli. Němci byli ve větším počtu
soustředěni především v Bratislavě a na jazykovém ostrůvku ve Spiši
na úpatí Vy-sokých Tater, ale němečtí havíři a rolníci žili i na
středním Slovensku. Němci na Slovensku se po roce 1918 přidali
zčásti k politickým stra-nám s ústředím v Praze (sociální
demokraté, komunisté, křesťanští sociálové), zčásti si vytvořili
vlastní formace. Samostatné uskupení tvořila Spišská německá strana
(Zipser Deutsche Partei), která roku 1929 prosadila s pomocí Maďarů
do pražského parlamentu jednoho poslance (Andor Nitsch, 1883–1976).
(Němečtí sociální demokraté měli v letech 1920–1925 po jednom na
Slovensku zvoleném poslanci a senátorovi, němečtí křesťanští
sociálové v letech 1929–1935 senáto-ra.) Spišská německá strana se
do roku 1938 úspěšně bránila nacistic-kému podřizování jednotné
linii. Německým nacionalistickým usku-pením, i když zpočátku zcela
bezvýznamným, byla Karpatoněmecká strana (Karpathendeutsche
Partei), založená roku 1929; výrazněji na sebe upozornila teprve po
roce 1933 jako slovenská filiálka Henleino-vy Fronty sudetoněmecké
domoviny (později Sudetoněmecké strany). V jejím čele stál Franz
Karmasin (1901–1970), původem z Olomouce, který byl v letech
1935–1938 jedním z Henleinových (na Moravě zvo-lených) poslanců v
parlamentu.
KARMASINOVA STRMÁ KARIÉRA
Karmasin vystoupil do popředí teprve po mnichovském diktátu,
když Tiso, předseda vlády autonomního Slovenska v rámci zbytku
Česko-slovenska, vytvořil oplátkou za podporu z Berlína státní
sekretariát pro slovenské Němce. Šestého října 1938 ustavila
Slovenská ľudo-
-
0
NĚMCI NA SLOVENSKU
vá strana ve slovenské části republiky vládu jedné strany. Už o
dva dny později rekonstruoval Karmasin svou Karpatoněmeckou stra-nu
pod názvem „Německá strana“ (Deutsche Partei, DP), a ačkoli se jí o
to nikdo neprosil, osobovala si nárok na výlučné zastoupení
slo-venských Němců.5 To bylo v době, kdy v Čechách a na Moravě
exis-tovaly ještě zbytky demokracie. Už 12. října byl Karmasin
společně s jedním slovenským extremistou, pozdějším ministrem
zahraničí dr. Ferdinandem Ďurčanským, u Göringa; projednávali s ním
– za Ti-sovými zády – vyhlášení „samostatného“ Slovenska. „Židovský
pro-blém bude řešen podobně jako v Německu,“ zněl příslib.6
Čtrnác-tého října se Karmasin stal státním tajemníkem na
předsednictvu slovenské vlády.7 Počátkem roku 1939 si pak přisvojil
titul „vůdce národnostní skupiny“.
BERLÍN VYSÍLÁ EXPERTA
Jakmile se Hitlerovi s využitím sudetoněmecké otázky podařilo
okleš-tit Československo, uchýlil se k nové taktice, jíž hodlal
zasadit státu poslední ránu s využitím slovenské otázky. K takzvané
„ideologické“ přípravě byl v říjnu 1938, poté co ukončil činnost
„poradce“ Konráda Henleina, vyslán na Slovensko dr. Kurt Rabl (nar.
1909) ze Střediska ku podpoře německých soukmenovců (Volksdeutsche
Mittelstelle, Vo-Mi),8 jedné z organizací dirigovaných SS, jejímž
cílem bylo zneužívat německé menšiny k imperialistickým cílům.
Formálně bylo Slovensko stále ještě součástí demokratického
Československa, ve kterém od roku 1920 platila demokratická ústava.
Na to však bral Rabl ve svých memorandech z října a listopadu 1938
pramalý zřetel.9
Cílem německé politiky vůči Slovensku musí být, pravilo se v
nich, co nejrychlejší a „pokud možno úplné začlenění země do
čtyřletého plánu“, vytvoření státní mládežnické organizace „po
vzoru Hitlerju-gend“ a „rychlá arizace“ hospodářství. To všechno má
„rozhodující strategický význam“ a tento proces by měl být urychlen
zavedením norimberských rasových zákonů na Slovensku.
Z diskriminace a oloupení židů by měli mít podle Rablova soudu
prospěch výlučně Němci, v žádném případě Slováci:
Slovensko je příliš malé a příliš chudé, aby se dalo uvažovat o
tom, že by se tu v delší perspektivě mohlo připustit souběžné
uplatnění němec-kého i českého ekonomického vlivu. Ekonomická
převaha, kterou dosud
-
02
5. KAPITOLA
měla česká strana (kromě jistých maďarskožidovských vlivů), se
nyní musí přechýlit na naši stranu. Toto je navíc jediná cesta,
která umožní začlenit do našeho německého ekonomického systému také
český kapitál. Dokud si v Praze budou činit naděje, že jim zde na
Slovensku bude kynout rozvíjející se trh kapitálových investic,
nikdy se tam vážně nesmíří s myšlenkou úplného začlenění do
německého hospodářství. Právě o to však musíme usilovat […].
Norimberské protižidovské zákony – „tak důležitou a pro náš vliv
v té-to zemi rozhodující otázku“ – nelze ve stále existujícím
pražském par-lamentu prosadit. Je třeba s tím začít na
Slovensku:
Naproti tomu není vyloučeno, že slovenský příklad […] by
podnětně zapůsobil i v českých částech státu. […] Řekl bych […], že
protičeské předsudky na Slovensku jsou pro nás kapitálem tak
cenným, že by-chom neměli podnikat nic pro to, abychom ho
zmenšovali.
Ve stejném duchu byl formulován i Rablem sepsaný „návrh zákona o
právním postavení německé národnostní skupiny na Slovensku“, který
pro část státu, stále ještě demokratického, počítal mj. s
násle-dujícími opatřeními:
Každý německý státní příslušník má právo uchovávat a dále
rozvíjet sounáležitost s celkem německého národního elementu a jeho
nacionál-něsocialistickým světonázorem. Toto nerozlučné sepětí je
ve veřej-ném i soukromém životě všem Němcům dovoleno projevovat
užíváním znaků, jež je symbolizují (hákový kříž, německý pozdrav
atd.).
K politickému vedení německé národnostní skupiny […], k její
výchově v duchu občanské věrnosti a nacionálněsocialistického
německého světonázoru, k zástupné péči o její mravní, tělesné a
duchovní zdraví a o její plodnost je povolána Německá strana.
Pokud to bude zavedeno na Slovensku, praví se v komentářích,
bude se v Čechách a na Moravě něco podobného prosazovat
snadněji:
Pokud vezmeme za východisko karpatoněmecký způsob řešení, lze
otáz-ku národnostní skupiny – se všemi
zahraničněpoliticko-mocenskými možnostmi v něm tkvějícími! – dovést
tímto způsobem ku zdárnému konci na celém území Československa.
(Zvýraznil J. W. B.)
-
03
NĚMCI NA SLOVENSKU
„SAMOSTATNOST“ Z HITLEROVY MILOSTI
Dopadlo to trochu jinak: Hitler si vynutil vyhlášení
„samostatnos-ti“ Slovenska, aby tak zcela izoloval Čechy, jimž „za
trest“ nepřiznal ani onu zdánlivou nezávislost, jaká byla
přisouzena Slovensku. Ten-to vývoj, který nacionální socialisté
vydávali za „osvobození“, ne-byl mezi Slováky nijak populární;
otevřeně to vyjádřil profesor Her-mann Raschhofer, jeden z expertů
tehdejšího berlínského režimu na Slovensko:
Vůdčí slovenské osobnosti nepokrytě přiznaly, že okruh těch, kdo
byli rozhodnuti pro slovenskou nezávislost, byl zpočátku
malý.10
Hitlerovi při jeho strategických čachrech vydatně napomáhali
jeho souvěrci na Slovensku. Dvanáctého února 1939 přivedl Karmasin
k Hitlerovi slovenského extremistu Tuku, aby opět za Tisovými zády
a pochopitelně za zády pražské vlády projednali otázku slovenské
„nezávislosti“. Hitler schůzku uzavřel poznámkou příznačnou svou
fundamentální prolhaností, „že by pro něho bylo velkým uklidněním,
kdyby věděl, že Slovensko je samostatné“.
Třináctého března ministr zahraničí Ribbentrop telegraficky
vyzvalněmeckého konzula v Bratislavě, aby „všemi způsoby podporoval
čin-nost jistých míst, pokud to bez kompromitace Vašeho postavení
[…] bude možné. Platí to zejména pro používání Vašeho vozu“.11 Aby
bylo možné sevřít Slovensko do kleští, byl den nato předán
maďarskému nejvyššímu představiteli Horthymu z Berlína „podnět“,
který Horthy radostně uvítal, totiž aby maďarské jednotky okupovaly
Podkarpat-skou Rus, do té doby stále ještě v československých
rukách.12 Horthy Hitlera ujistil, že vše půjde podle přání:
Ve čtvrtek 6. t. m. dojde k pohraničnímu incidentu, po němž bude
v so-botu následovat velký výpad.
Tiso byl mezitím z Prahy zbaven funkce šéfa slovenské vlády, ale
Hit-ler si ho bez ohledu na to už 13. března předvolal do
Berlína,13 aby ho „přesvědčil“ o nutnosti vyhlásit nezávislost
Slovenska. Jeho kázání vrcholilo nedvojsmyslnou hrozbou, že pokud
Slovensko bude váhat anebo se nebude chtít od Prahy odtrhnout,
„ponechá osud Sloven-ska vývoji událostí, za které už neponese
žádnou odpovědnost“ – ji-
-
04
5. KAPITOLA
nými slovy maďarskému horthyovskému režimu. Tiso se stále ještě
pokoušel nějak se ze situace vykroutit, ale kapituloval hned
násle-dujícího dne, jenž přinesl „vyhlášení nezávislosti“, kterou
si na něm vynutili.
TEN, CO S HITLEREM NEMĚL ÚDAJNĚ NIC SPOLEČNÉHO
Až do roku 1945 byl leitmotivem činnosti Franze Karmasina coby
„vůdce národnostní skupiny“14 pokus, který se roku 1942 i potom
bo-hužel nadmíru dobře vydařil, totiž dotlačit netečné Slováky na
dráhu nelidské německé protižidovské politiky. Ovšem gruppenführer
SA a hauptsturmführer Waffen-SS v záloze Franz Karmasin po válce
svékontakty s nacionálním socialismem a svou spoluvinu na „řešení“
ži-dovské otázky na Slovensku popřel dokonce pod svědeckou
přísahou. Přitom už ve stranických stanovách bylo nedvojsmyslně
formulováno to, co ve svém návrhu zákona předjímal Rabl:
Svým bytostným charakterem, svým základním postojem i svým
pů-sobením ztělesňuje Německá strana nacionálněsocialistický
německý světový názor […].15
Sedmého listopadu 1938 utvořili henleinovští členové parlamentu
ve zbytkovém Československu frakci, která nesla označení
„Parlament-ní klub německých nacionálněsocialistických poslanců a
senátorů“. Jedním z jeho osmi členů byl Franz Karmasin.16 Na
počátku března 1939 měli „vedoucí činovníci“ „Německé strany“
skládat následují-cí přísahu:
Při Bohu a na svou čest přísahám bezpodmínečnou věrnost a
posluš-nost Adolfu Hitlerovi, Vůdci sjednoceného německého národa,
a jím dosazenému vůdci naší německé národnostní skupiny […].17
(Zvý-raznil J. W. B.)
V červenci 1939 se tento Hitlerem dosazený „vůdce národnostní
sku-piny“ dal takto slyšet na téma slovenské ústavy:
Strana obdržela právo vyvíjet činnost na
nacionálněsocialistickém zá-kladě, na své zástavě má hákový kříž a
otevřeně zpívá Píseň Němců a Píseň Horsta Wessela.18
-
05
NĚMCI NA SLOVENSKU
O několik dní později přišlo uklidňující ujištění:
Německá strana na slovenském území je nyní definitivně
zbudovánadle vzoru NSDAP.19
JE POŽADOVÁN OSTŘEJŠÍ POSTUP PROTI ŽIDŮM
Karmasin byl dlouho nespokojen se slovenskou vládou, protože prý
nedostatečně stíhá židy, a tak se vydal za oberführerem SS Rudolfem
Likusem (nar. 1892, člen NSDAP od roku 1922 s nízkým členským
čís-lem 5814), kterého Ribbentrop dosadil na berlínské ministerstvo
za-hraničí jako dohližitele; v Likusově zápise z listopadu 1939 se
praví:
Státní tajemník Karmasin referoval o nárůstu komunistické a
rovněž maďarské propagandy […], dále o zesíleném úsilí čechofilních
a pan-slavistických elementů. […] V postoji vůči současné vládě […]
existuje v národě jisté rozladění, protože dosud nesplnila určité
sliby […]. Jako zvláštní příklad uvedl Karmasin neprovádění
ohlašovaných židovských zákonů. Bylo by jistě vhodné, aby z
rozhodujících německých míst bylo na vládu v pozitivním smyslu
působeno, ale vhodnou formou, protože jinak by mohla snadno povstat
nová nelibost vůči Říši pocházející z toho, že vedoucí mužové
Slovenské republiky hájí zájmy Říše.
V současné době jsou proněmecké elementy ve Slovenské republice
osamoceny, naopak živly protiněmecké větří pod tlakem antiněmecké
propagandy svěží vítr.
Situaci je prý možno ve smyslu pro Říši příznivém ještě
napravit, pokud bude přikročeno ke vhodným opatřením v politické a
ekonomické oblasti. […] Karmasin dal najevo svou ochotu dát se
spolu s DP [Německou stra-nou], kterou vede a která má aktivní
zástupce v 600 obcích na Slovensku, do služeb Říše. Byl by ochoten
podle směrnic pana říšského ministra zahraničí provádět se svou
stranou vhodná propagandistická protiopat-ření, jaká nemohou být
provedena úřady zastupujícími Říši.20
To všechno Karmasin pak přednesl Ribbentropovi osobně.21
ZAČÍNÁ ŠTVANICE NA ŽIDY
Jakmile se Karmasin vrátil na Slovensko, zahájil v šestnácti
obcích spiš-ského jazykového ostrůvku ďábelskou protižidovskou
kampaň:
-
06
5. KAPITOLA
Naše vesnice musejí být očištěny od oněch kreatur, jež především
jsou nositeli nepřátelské propagandy a štvaní proti všemu
německému. Hovo-řím o Židech. Nesmíme čekat, až židovskou otázku
vyřeší stát, musíme si ji u nás vyřešit sami. To znamená, že
nesmíme Žida […] podporovat, nesmíme u něho nic kupovat, krátce
nesmíme mu umožňovat tady vést na náš účet život vypaseného trubce.
[…] Byli jsme pověřeni v této zemi úkolem […] coby Vůdcovi vojáci
[…]. Nebyli bychom nacionál-ními socialisty […], kdybychom v sobě
necítili závazek bojovat spolu s Adolfem Hitlerem jako jeho vojáci
až do konečného vítězství.22 (Zde i v následujících citátech
zvýraznil J. W. B.)
Jenže kvůli nedostatečnému pochopení Slováků pro nelidská
opatření to šlo Karmasinovi všechno příliš pomalu, jak to vytýkal
1. května 1940:
Nejprve se musíme zasadit o to, aby naše obce byly očištěny od
židovské pohromy. […] Tuto ideu musíme […] trvale prosazovat a
dosáhnout to-ho, aby Slováci pochopili, jakým jsou Židé pro tento
stát břemenem.23
Následovala kampaň proti cikánům:
Tak jako z našich vesnic mizí Žid, musíme veškeré úsilí zaměřit
na to, abychom z našich německých vsí odstranili Cikána, neboť oba
jsou ko-neckonců rasovým problémem a úzce spolu souvisejí.24
Hitlerovy narozeniny byly Karmasinovi příležitostí k doznání, že
slo-venští Němci nemají vůči státu, jehož jsou občany, vůbec žádné
závaz-ky. Jejich úkolem je sloužit pouze Německé říši:
Máme zde za úkol prospívat, vzkvétat a nést plody pro Říši a pro
našeho Vůdce. […] Slibujeme Vůdci, že mu budeme z vděčného,
překypujícího srdce sloužit, následovat ho, vždy konat to, co od
nás bude požadovat, totiž býti ušlechtilými německými lidmi,
nacionálními socialisty, bojov-níky za německý národ, za Hnutí a
novou Evropu.25
Zcela v Karmasinově duchu se dal slyšet úvodníkář jeho orgánu,
jistý Fritz Fiala. Židé musejí být vyhubeni, jak se zcela otevřeně
vyjádřil.
Musíme napřed přikročit k tomu, abychom definitivně vyhubili
nej-vlastnějšího, největšího a věčného nepřítele naší země,
Žida.26
-
07
NĚMCI NA SLOVENSKU
HROZBY NA ADRESU SLOVENSKÝCH NĚMCŮ
Projev, který měl Karmasin v létě 1942 na Spiši, byl směsicí
nářků nad slovenskými Němci a hrozeb na jejich adresu:
Máme v našem prostoru pověření a úkol podchytit každého Němce a
při-vést ho do našeho hnutí. […] Někteří za námi možná dodnes
nepřišli také z přesvědčení, jiní si zase mysleli, že mají ještě
čas, chtějí „vyčkat“, jak se věci vyvinou. […] Do našich řad musejí
všichni, abychom se nemuseli stydět, až budeme předstupovat před
Vůdce a budeme mu podávat hláše-ní. […] My nechceme produkovat
žádného vzorového karpatoněmeckého člověka, ale nebudeme trpět ani
žádné skupinkaření. Naším úkolem je naopak zařadit naše lidi […] do
veliké fronty Němců a napomoci při vy-tváření a uspořádávání nové
Evropy pod vedením Adolfa Hitlera.27
Výhrůžky do vlastních řad záhy ještě znatelně zesílily:
Ten okamžik, abychom na jedné straně vyjadřovali uznání a
propůjčo-vali vyznamenání, a na druhé straně abychom z chování
velmi mnoha příslušníků národního společenství vyvozovali opačné
důsledky, dosud nenadešel; každý však budiž ujištěn o tom, že ten
den přijde. Mezi naše úkoly patří vést konto každého jednotlivého
Němce.28
Na konci roku Karmasin vystupňoval hrozby málo přizpůsobivým
sou-kmenovcům, až po avízo „německonárodních29 rozsudků smrti“:
Tomu, kdo se chce vyčleňovat z naší pospolitosti […], se musí v
zájmu společenství okamžitě dostat trestu. […] Pokud to bude muset
být, ne-couvneme zde ani před německonárodním rozsudkem smrti,
který bude stát na konci škály disciplinárních opatření, jež bude
nutno zavést. […] Ať nás Vůdce povolá kamkoli, budeme dokazovat, že
chceme býti nacionálními socialisty.30
ARGUMENTY PRO FANATIKY VYSÍDLOVÁNÍ
Na přelomu roku považoval Karmasin za vhodné znovu podtrhnout
skutečnost, že ač jsou slovenští Němci slovenskými občany, nejsou
této zemi povinováni ani vnějškovou loajalitou a jsou v ní cizím
tělesem. Za-stáncům vysídlení tak zadarmo dodal vhodné argumenty až
do domu:
-
08
5. KAPITOLA
My všichni se v této hodině obracíme se srdcem naplněným vděkem
k onomu osamělému muži, jenž se vzdal rodiny, aby se dal do služeb
svému německému národu, jenž se však zato stal celému tomuto
náro-du otcem a Vůdcem. Víme, že se o nás stará, že nezapomíná na
nikoho z nás. My všichni, vojáci na frontě, muži i ženy doma,
skládáme slib, že zachováme věrnost tomu, jenž pro nás a pro naše
děti buduje novou budoucnost, našemu Vůdci Adolfu Hitlerovi.31
Za to, že žijí ve své vlasti, Němci ze Slovenska podle Karmasina
vděčí jen Hitlerovu rozhodnutí – podle této logiky pak ovšem nelze
ani nic namítat proti tomu, když se jiný mocipán rozhodne
jinak:
Nebyli jsme tu Vůdcem ponecháni proto, abychom vešli do dějin
jako posled-ní Němci v tomto prostoru, nýbrž proto, abychom plnili
naše poslání.32
Čím byla situace nacionálního socialismu zoufalejší, tím
hysteričtěji projevoval „vůdce národnostní skupiny“ Hitlerovi svou
oddanost. Ru-sové už překročili slovenské hranice a obsadili
Košice, ale Karmasin se pokoušel Němcům, které tak dlouho vodil za
nos, stále ještě naoč-kovávat důvěru ve Vůdce:
Kamarádi, druhové, pomozte nám proměnit naši národnostní skupinu
ve fanatické společenství. Dostalo se nám toho štěstí, že máme
takového Vůdce. […] Musíme na kolenou děkovat Bohu, že nám daroval
Adolfa Hitlera. […] Chceme tudíž v této hodině slíbit, že ze sebe
vydáme vše, abychom splnili, co od nás Vůdce požaduje, a my ho i v
této hodině zdra-víme naším starým bojovým pozdravem: Adolfe
Hitlere, Sieg Heil!33
Úplně přízračně to muselo vypadat v Bratislavě za posledních
březno-vých dnů roku 1945, když Karmasin přijímal přísahu jedné
standarty SS a při tom provolával:
Nastoupili jsme pod tímto hradem na prastaré německé půdě,
aby-chom složili proklamaci naší věrnosti a našeho bojového
odhodlání. V tomto přesvědčení přísaháme věrnost našemu Vůdci,
našemu ná-rodu a naší vlasti.34
Čtvrtého dubna obsadila Bratislavu sovětská armáda. Karmasin
ne-zachoval věrnost ani svému Vůdci, ani národu, ani vlasti. Nechal
ka-
-
09
NĚMCI NA SLOVENSKU
marády, své druhy, ve štychu a na velikonoční neděli 1. dubna
zmizel ze Slovenska směrem do Rakouska. Pak se vynořil pod jménem
Paul Dibak ve Spolkové republice. Roku 1952 nepovažoval už za nutné
uží-vat falešné jméno. Jako Franz Karmasin se stal členem
spolkového sněmu Sudetoněmeckého krajanského spolku (landsmanšaftu)
a pla-ceným jednatelem spolku Witiko-Bund, ve kterém se
shromažďovaly přeživší henleinovské veličiny.
VYSLANECTVÍ V RUKOU NSDAP
Nacifikaci německé diplomatické služby se nacionálním
socialistůmnepodařilo uskutečnit přes noc. Na exponovaných místech
dlouho zůstávali vyslanci a velvyslanci, kteří do NSDAP nevstoupili
ani for-málně, tedy jen proto, aby měli klid a neohrozili si
kariéru. Ale i diplo-maté, které v tomto ohledu nenaplňovaly tak
velké pochybnosti, se často poctivě snažili působit proti záměrům
režimu.
Mnohem snadnější to měli nacionální socialisté v případě nově
za-kládaných diplomatických zastoupení ve státech, které byly
vytvořeny podle Karmasina „z Vůdcovy vůle“. To platilo pro
Slovensko a Chor-vatsko. Tam byly tyto úřady tvrzemi SS –
pochopitelně to souviselo i s rolí, kterou tyto rádoby státy hrály
v Hitlerových útočných plánech. Německé vyslanectví v Bratislavě
vedl zpočátku Hans Albert Bernard (nar. 1892), jenž byl v
diplomatických službách už od roku 1920, ale přesto považoval už 1.
září 1930 za vhodné vstoupit do NSDAP. Dostal nízké členské číslo
297 956 a později se stal nositelem zlatého stranic-kého odznaku.
Jisté je, že mu dali přednost před generálním konzulem Ernstem von
Druffel (1887–1962), který byl v Bratislavě od roku 1936 a do
července 1939 fungoval jako chargé d’affaires, jen jeho členstvív
NSDAP bylo čerstvějšího data, teprve od 1. října 1934. Po poněkud
bezbarvém Bernardovi přišel roku 1940 obergruppenführer SA Man-fred
von Killinger (1886–1944), který pak sám ukončil svůj život v
Bu-kurešti, když se města zmocnila sovětská armáda. Killinger byl
„starý bojovník“ NSDAP, člen strany od 1. května 1928 (členské
číslo 97 414), roku 1933 se stal předsedou saské vlády a pak z SA
zabloudil do diplo-macie. Když pak Hitler povolal Killingera „k
vyšším úkolům“, přišel do Bratislavy jako vyslanec Hanns Elard
Ludin (1905–1947).
Ludin byl žoldák tělem i duší. Jako mladý důstojník byl roku
1930 jedním ze tří obžalovaných v ulmském procesu s důstojníky
reichs- wehru, který tehdy vzbudil značnou pozornost; proces se
konal u říš-
