Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knihAuthor(s): MARTIN SVATOŠSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 125, No. 3/4 (2002), pp. 321-325Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23467818 .

Accessed: 10/06/2014 06:30

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXXV, 2002, 3-4, pp. 321-325

MARTIN SVATOŠ (Praha)

O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knih

Prof. Milan Kopecký v doslovu ke svému výboru z Postily Antonína Koni áše s názvem Vejtažní naučení (Brno 1995), hovoře o Koniášově seznamu Klíč kacířské bludy к rozeznání otvírající, к vykořenění zamýkající (čte mylně jako zamítající), píše (s. 166):

"Tento seznam dosavadní v Cechách vzniklé a používané knižní produk ce, sestavený podle vyhraněných protireformačních kritérií, je tak oborově

různorodý, že ho stěží mohl napsat jednotlivec... Klíč si však zaslouží nové

rozbory zvláště z hlediska autorství a aktivity jezuitské koleje v Hradci

Králové a tamní tiskárny impresorského rodu Tybelyů. Kromě toho musí

být Klíč definitivně odlišen od Indexu Bohemicorum librorum prohibito rum et corrigendorum (Praha 1770, v tiskárně J. K. Hraby), uváděného

často pod jménem Koniášovým, přestože jeho sestavovatelem byl pražský

arcibiskup Antonín Petr Příchovský."

Úvahy tohoto typu, na první pohled imponující svou novostí, nesmiřující se s dosavadními vědeckými závěry, svědčí však, dle mého názoru, více o nezna

losti rukopisných pramenů než o nápaditém a inspirujícím přístupu к vědeckým otázkám. Z archivních pramenů se totiž dozvídáme následující:

1. Antonín Koniáš již dlouho dělal evidenci zabavených knih, které spálil či odesílal pražské arcibiskupské, později královéhradecké biskupské konzistoři. V Archivu pražského arcibiskupství je dochován Koniášovou rukou psaný

Catalogus librorum haereticorum1 z července roku 1724 (na jaře toho roku

působil Koniáš jako arcibiskupský misionář v prácheňském kraji), který byl jakýmsi předstupněm jeho Klíče a svědčí o tom, že se Koniáš již delší dobu na

sepsání takovéto bibliografické příručky pro misionáře připravoval. Že byl au torem Klíče Koniáš, ostatně potvrzují jednak jeho první bibliograf, mladý jezu ita Leopold Jan Szersznik, jenž žil v Koniášově době a opíral se o svědectví

spolubratři, kteří se s Koniášem stýkali,2 jednak František Martin Pelcl.3

1 Uložen ve Státním ústředním archivu v Praze, Archiv pražského arcibiskupství (ΑΡΑ I), sign. 4/4, č. kartonu 4309. Jedná se o 3 dvojlisty a 1 jednolist rozměru cca

315 χ 210 mm, popsáno 12 stran perem, nefoliováno, nepaginováno. O tomto rukopise blíže M. Svatoš, Koniášův Catalogus librorum haereticorum z r. 1724-předchůdce jeho

Klíče, in: Tschechisches Barock / České baroko. Sprache, Literatur, Kultur / Jazyk, lite

ratura, kultura, (Hrsg.) G. Zand - J. Holý, Frankfurt/Main 1999, s. 143-161. 2 Antonius Koniass, in: Novissima supplementa ad Bibliothecam Scriptorum Soc. Jesu,

Moravský zemský archiv v Brně, Cerroniho sbírka (G 12), sign. Cerr II, 345, ff. 10 lv-104';

321

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Martin Svatoš: O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knih

2. V dubnu 1728 se misionář Koniáš osobně dostavil na královéhradeckou konzistoř a dotázal se jí mj. na to, zda má být sestaven, vytištěn a rozdáván lidu

seznam kacířských knih. Konzistoř odpověděla, že je užitečné, aby byl takový seznam vytištěn. Zápis ze zasedání hradecké konzistoře, týkající se Koniášova

návrhu, zní:

"Die 22. Aprilis 1728. Sub 5. Comparuit in consistorio P. Antonius Koniass S. J. missionarius

et consultavit: ...

4. an cathalogus librorum haereticorum concipiendus, imprimendus et

populo distribuendus sit; ...

... respondetur: ...

ad 4. utile esse, ut talis cathalogus imprimatur; ..."4

Již z tohoto je jasné, že šlo o iniciativu horlivého misionáře a nikoliv králo véhradecké koleje, za niž by ostatně žádal některý z jejích představených a ne

její řadový člen. Jako biskupský misionář byl Koniáš na misiích odpovědný především královéhradeckému biskupství, a proto se na konzistoř obracel jako

biskupský misionář, nikoliv jako člen královéhradecké koleje TJ. Seznam za

kázaných knih byl psán na základě jeho misionářské praxe a pro praxi druhých, méně zkušených misionářů. Knihy uvedené v Klíči znal Koniáš z autopsie, je jich seznam nemohli napsat jezuité sídlící v koleji, kteří působili v nejlepším

případě krátkodobě na tzv. velikonočních misiích a měli nepatrnou znalost "ka

cířských" knih. Koniáš o tom hovoří mj. v dopise pražskému arcibiskupovi Danielu Josefu Mayerovi z 16. října 1732, když navrhuje nahradit velikonoční

tento Szersznikův bio-bibliografický medailon Antonína Koniáše byl publikován v článku

M. Svatoše, Antonín Koniáš S. J. von seinen Ordensmitbriidern dargestellt, in: Huma

nistica Lovaniensia. Journal of Neo-Latin Studies 43, 1994, s. 411-425 (dále Svatoš

1994); více o něm M. Svatoš, Jezuitské elogium P. Antonína Koniáše. Szersznikův bio

bibliografický medailon a jeho vliv na misionářův obraz v české literární historii, in: Lis

ty filologické 125, 2002, s. 33-51 (dále Svatoš 2002). 3 F. M, Pelzel, Boehmische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller

aus dem Orden der Jesuiten von Anfang der Gesellschaft bis aufgegenwaertige Zeit, Prag 1786, s. 184-186 (dále Pelzel 1786).

4 Státní oblastní archiv v Zámrsku, Archiv biskupské konzistoře Hradec Králové, č. 154, konzistoriální protokoly 1728, sessio 22. Aprilis. Prof. Kopecký ani nemusel znát

tento pramen z autopsie, protože jej cituje A. Neumann, Prostonárodní náboženské hnutí

dle dokladů konsistoře královéhradecké. Část první. Doba tak zvaného Temna do roku

1740, Hradec Králové 1931, s. 28: "V této době učinil důležitý krok P. Koniáš. Vida, jak mnoho lidí jest sváděno к odpadu nekatolickou četbou, umínil si vydati seznam všech

zapovězených knih, známý to 'Klíč bludy kacířské otvírající'. I tázal se hradecké konsi

stoře, má-li podobnou knihu vydati. V zasedání 22. dubna 1728 konaném se konsistoř

usnesla na vydání takové příručky, protože může přinésti mnoho užitku." Na s. 157 pak Neumann dotyčný konzistoriální zápis otiskl.

322

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

POLEMIKA - NÁZORY

misionáře, kteří mají pouze "spekulativní", nikoliv praktické znalosti, misioná ři stálými, jejichž "rozpoznání úskočného kacířství při zkoumání knih se stává

praktické a trvalé":

"...Novi et noví omni anno Missionarii fere nullam notitiam librorum ha

bent, et dum eam difficulter comparare incipiunt, ut per experientiam frau

des haereticorum in libris deprehendant, finitur tempus Paschale; altero

anno succedunt novi, aeqve sola speculativa notitia et non practica imbuti.

Ε contra Missionariis constantibus cognitio fraudulentae haereseos in ex

plorandis libris fit practica et habitualis."5

Snad jediný, kdo z jezuitů v druhé polovině dvacátých let 18. století příslu šejících do královéhradecké koleje mohl být spoluautorem prvního vydání Klí če, byl dlouholetý biskupský misionář hradeckého kraje a Koniášův kolega na misiích František Mateřovský (t 8. 5. 1732 v Hradci Králové). К tomu ale ne máme nejmenší oporu v pramenech, proto se do těchto nepodložených spekula cí nehodlám pouštět.

3. Koniáš zanechal v rukopise Seznam knih zhoubných, určených ke zničení či očištění. Leopold J. Szersznik v citovaném bio-bibliografickém medailonu Antonína Koniáše uvádí na konci svého soupisu Koniášových prací:

"Index librorum perniciosorum. abolendorum. vel repurgandorum. Opus

quadripartitum. Pars lma. continet libros Boemicos.

2da. Germanicos.

3,ia. Latinos. 4ta. Gallicos, Italicos, Anglicos, Graecos etc.

Cui operi immortuus est vir infatigabilis lraa parte absoluta, pro caeteris

nonnisi materiam fusissime congestam relinquens, justis duobus, tribusve

tomis suffecturam" (Svatoš 1994, s. 424).

Ona první část - dle Františka Martina Pelcla - "wurde nach seinem Tode

auf Befehl [!] des heutigen Prager Fiirst-Erzbischofs [Příchovský] gedruckt unter dem Titel: Index Bohemicorum librorum prohibitorum et corrigendorum

ordine alphabeti digestus. Pragae 1767. 8." (Pelzel 1786, s. 186). Pelcl by si nedovolil upřít arcibiskupovi za jeho života autorství, kdyby byl autorem se znamu českých prohibit skutečně Příchovský. Kopeckého tvrzení o autorství Příchovského vyvrací již sám titul Indexu, kde stojí: Index Bohemicorum libro rum prohibitorum et corrigendorum ordine alphabeti digestus, Reverendissi

mi, Celsissimi S. R. I. Principis... Antonii Petři... Archi-episcopi Pragensis j и s s и collectus atque editus [zdůraznil M. S.]. Byl tedy Index se brána vydán na rozkaz pražského arcibiskupa - kdyby byl Příchov

ský jeho autorem, dával by příkaz к jeho sestavení sám sobě, což by zajisté ne

5 Dopis A. Koniáše pražskému arcibiskupovi Danielu Josefu Mayerovi z Mayernu

psaný v Chvalkovicích dne 16.10. 1732 je uložen v SÚA, ΑΡΑ I, sign. Η 4/4, č. kart. 4309.

323

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Martin Svatoš: O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knih

dávalo smysl. Arcibiskup "pouze" vydal 1. července 1767 okružní list nařizují cí všem duchovním pastýřům, aby všemi prostředky odvrátili své ovečky od čet

by "škodlivých a zhoubných knih" - tento okružní list provázel encykliku pape že Klementa XIII. z 25. listopadu 1766 a byl spolu s ní přetištěn na samém úvodu

pražského Indexu, což si patrně Milan Kopecký mylně vyložil jako jakousi au torskou předmluvu.6

Jestliže Pelcl ve svém slovníku jezuitských spisovatelů potvrzuje Koniášo vo autorství Indexu, je pro mě jako pramen důvěryhodný, protože měl při sepi sování slovníku od exjezuitů zapůjčeny písemné prameny zrušeného Tovaryš

stva, dnes uložené v Cerroniho sbírce v Moravském zemském archivu v Brně,

a byv ve styku s bývalými jezuity, jako byli Szersznik, Pubička, měl od nich i ústní informace (viz Svatoš 2002). Pouze studium archivních materiálů by mohlo Pelclovo tvrzení vyvrátit. Jedním z relevantních pramenů, který by mohl

přispět к řešení této otázky, jsou protokoly zasedání pražské arcibiskupské kon zistoře, která o vydání nového seznamu zakázaných knih mohla někdy koncem

šedesátých let 18. století jednat. V konzistorních protokolech z let 1767-1770

dochovaných v Archivu pražského arcibiskupství (АРА I) ve Státním ústřed ním archivu v Praze jsem však o tom žádnou zmínku nenašel.

Na druhé straně je pravda, že struktura Indexu Bohemicorum librorum pro hibitorum et corrigendorum se liší od struktury Koniášových Klíčů: V Klíči

členil Koniáš knihy nejprve alfabeticky podle křestního jména, nikoliv příjme ní autorů (u anonymních děl pak dle prvního slova titulu), do skupin podle jed notlivých písmen abecedy; v nich pak řadil knihy podle jejich formátu (v pořadí od největšího po nejmenší rozměr: in folio, in quarto, in octavo, in duodecimo a menší) a každý pododdíl sestavený dle formátu dělil dále na skupiny dle jazy ka knihy: nejprve díla česká, pak německá, latinská, případně francouzská.

Naproti tomu pražský Index má členění pouze alfabetické, podle příjmení auto rů či titulů anonymních děl, bez zřetele na formát knihy či jazyk díla. Leccos by mohla napovědět podrobná komparace bibliografických údajů v 2. vydání Klíče a v Indexu bohemikálních knih. Srovnání Klíčů s Indexem, které provedla ve své Konkordanci Bedřiška Wiždálková,7 dokládá, že základ Indexu vskutku tvoří Koniášovy údaje, jak je známe z 2. vydání Klíče, ale že tu jsou nemalé

rozdíly - od struktury obou soupisů až po některá tvrzení, která ukazují na to, že

nějaký nám zatím neznámý editor Koniášovy podklady obsažené v rukopisném

6 F. Μ. Pelcla zase zmátlo uvedené vročení okružního listu, které mylně pokládal za rok vydání Indexu, neboť o několik stran dále je přetištěna císařská sankce z r. 1749

s poznámkou, že byla znovu publikována r. 1770. Pražsky Index tedy nemohl vyjít před rokem 1770 (o tom již B. Jedlička, Dobrovského "Geschichte" ve vývoji české literární

historie, Praha 1934, s. 23, pozn. 2). 7 B. Wižďálková, Příspěvky ke knihopisu 6-10. Konkordance Koniášových Klíčů,

Indexu, Jungmanna a Knihopisu, sv. 5, Praha 1987-1988.

324

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

POLEMIKA - NÁZORY

Indexu librorum perniciosorum, abolendorum, vel repurgandorum upravoval a Index přepracoval do tištěné podoby, jak ji známe dnes. Koniášova podstatné ho podílu na autorství vydaného v pražském Indexu si byl vědom již Josef Dob

rovský, jenž ve svých Dějinách české řeči a literatury (1792) soudí, že Prager Index libr. prohibit. vom 1767 [Pelclův omyl!] ist vorziiglic h sein [tj. Κοηίαβ] Werk... [zdůraznil M. S.].8 Podobně Jiří Kábrt ve svém přehledu čes

kých bibliografických prací 17. a 18. století má za to, že Index je česká část Koniášova Klíče vydaná

"ve zcela novém zpracování přičiněním pražského arcibiskupa Ant. Petra

Příchovského... Opravdový podíl Koniášův na tomto posledním vydání ne

byl zatím spolehlivě zjištěn. Jisto je, že se v podstatě jedná pouze o novou

další variantu původního Klíče, která se od předchozích dvou vydání liší

nejen omezením rozsahu a podstatným prohloubením obsahu [...], ale i

novou, jednodušší a danému účelu lépe vyhovující soupisovou metodou."9

Nevím, zdali domněnku o pozdější redakci Koniášova rukopisu archivní pra meny potvrdí a zdali se případně dozvíme jméno onoho upravovatele. Již dnes

však je nepochybné, že sestavovatelem pražského Indexu nebyl arcibiskup Antonín Petr Příchovský, jak proti svědectví pramenů soudí Milan Kopecký.

Snad i tento dílčí příklad dokládá důležitost pramenné heuristiky v archi vech, knihovnách a muzeích i pro literárněhistorické bádání,10 což starší genera ce historiků české literatury raného novověku - až na vzácné výjimky, jakou byl např. Antonín Škarka - dosti zanedbávala a spokojovala se s literárněhisto

rickým (literárněvědným) rozborem tištěných děl bez valné znalosti rukopis

ných pramenů, zvi. neliterární povahy. Naději vzbuzuje poslední desetiletí, kdy se mladá generace bohemistů - pod egidou prof. Alexandra Sticha - snaží při studiu literární produkce tzv. barokní doby opřít i o rukopisné prameny, jejichž výzkum cílevědomě provádí v českých muzeích a archivech, jak dokládá stáva

jící bohemistický projekt podporovaný Grantovou agenturou ČR Komplexní fi lologický výzkum jazyka a literatury 17. a 18. století ve středoevropských souvis

lostech. Rukověť literárních rukopisů Cech, Moravy a Slezska 17. a 18. století,

v jehož rámci vyjde první svazek Repertoria muzejních rukopisů 17. a 18. sto letí v Čechách, I. A-J, usp. J. Linda, A. Stich, A. Fidlerová, M. Sulcková

(v tisku).

8 J. Dobrowsky, Geschichte der bohmischen Sprache und Litteratur, Prag 1792, s.

207; zde citováno dle vydání J. Dobrovský, Dějiny české řeči a literatury, (vyd.) B. Jed

lička, Praha 1936, s. 167. 9 J. Kábrt, Česká bibliografie v době temna. Od r. 1620 až do sedmdesátých let osm

náctého století, Praha 1964, s. 104. Za upozornění na Kábrtův názor děkuji kol. V. Petr

bokovi. 10 Tato stať vznikla na základě pramenného výzkumu při řešení projektu GA А V ČR

reg. ě. A0062901, Soupis rukopisných pramenů к životu a působení Antonína Koniáše S. J.

325

This content downloaded from 91.229.229.252 on Tue, 10 Jun 2014 06:30:16 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions