Politické dějiny českých zemí 1848 - 1914

1/ Zrození moderního českého národa (1792 – 1848)

Česká národní emancipace:a)Fáze kulturní (od 70. let 18. stol. do poloviny 19. stol.)

Národní obrozeníb)Fáze rozvoje politického, hospodářského a společenského českého živlu (od

poloviny 19. stol. do 1914)

1792 - 1848

• - České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství, dědictví tereziánských a josefínských reforem,

• - stavové, zemské sněmy,• - „Dedukce o právní nepřetržitosti ústavních

práv a svobod stavů českých“ (1847), Palacký• - hlavní aktéři: historická šlechta X po roce

1861 liberální měšťanstvo

1792 - 1848

• - 1. fáze (1780 – 1810) = vlastní jazyk, etnikum,• - 2. fáze (1810 – 1830) = národní agitace,

Kramerius, Jungmann, Bolzano a tzv. bohemismus,

• - 3. fáze (1830 – 1848) = české národní hnutí, Jednota ku povzbuzení průmyslu, Matice česká, Vlastenecké muzeum atp.

2/ Revoluce 1848 - 1849

• - zahraniční revoluční události,• - březen 1848 Svatováclavský výbor, Brauner • → 1. deputace do Vídně,• → 2. deputace do Vídně (Rieger): odpověď

císaře = Kabinetní list,• - sněm ve Franfurtu X Palackého „Psaní …“• - K. Havlíček a Národní noviny

1848 - 1849

• - Svatováclavský výbor → Národní výbor• - Praha: místodržitelství, tzv. prozatímní rada

(Palacký, Rieger)• - Slovanský sjezd: rozpory, Manifest

evropským národům (Palacký, Bakunin)• - Svatodušní bouře v Praze X Windischgrätz• - říšská rada ve Vídni: Češi + ústava• - konflikt s Maďary, povstání ve Vídni →

1848 - 1849

• → Kroměříšský sněm: návrh ústavy X rozehnán 7. 3. 1849

• - nový císař František Josef I. (od 2. 12. 1848)• - v Praze výjimečný stav, zatýkání, rozpuštění

Národního výboru a prozatímní rady• - říšský sněm: říjen 1848 zrušení poddanství a

roboty,• - Praha: radikální demokraté (Sladkovský, Sabina)

+ Repeal, Lípa slovanská• - květen 1849: spiknutí v Praze X potlačeno

1848 - 1849

• - Kroměříšský sněm = návrh ústavy X císař + vláda → oktrojovaná ústava 4. 3. 1849: ano základní liberální svobody X ne autonomní moc zemských sněmů,

• - střet nastupujících idejí liberalismu X dosavadní konzervativní polofeudální pořádek

• - Čechy: převažuje liberální austrofilská (prorakouská) politika

3/ Neoabsolutismus (1850 – 1859)

• - oktrojovaná ústava (březen 1849 – konec 1851): omezení svobod tisku a shromažďování,

• - 3 silvestrovské patenty (1849) = základ neoabsolutismu: zrušení ústavy, zrušení poddanství, rovnost před zákonem, státem uznávaná náboženství, stát zasahuje do samosprávy

1850 - 1859

• - efektivní represívní aparát• - reforma správy: obec – okresní úřady

(hejtmanství), krajské úřady, místodržitelství, nezávislost justice, VŠ svoboda bádání X nižší školy monopol katolické církve

• - zakladatelské období kapitalismu

4/ Období parlamentarismu (1860 – 1871)

• - Říjnový diplom (1860) = obnova volených zemských sněmů ser zákonodárnou pravomocí + stálý zákon státu = příklon panovníka k parlamentarismu

• - Únorová (Schmerlingova) ústava (1861) = říšská rada(2 komory), zemské sněmy, volební řády preferují šlechtu a majetné (census), 3 kurie (velkostatkáři, města a OŽK, venkov)

1860 - 1871

• - volební systém v Čechách: 2/3 českého obyvatelstva X 1/3 českých poslanců na zemských sněmech → frustrace a odpor (systém trvá až do 80. let, poté zlepšení, ale spravedlivý v zásadě až po 1907)

• - § 13 Schmerlingovy ústavy = vláda může vydat zákon i bez schválení říšské rady (jen dodatečná informace parlamentu)

1860 - 1871

• - od 1861 spojenectví mezi Staročechy a historickou šlechtou (Rieger / Clam-Martinic)

• - 1864 zákon o vyučování na SŠ (české a německé školy, bilingvidní přístup)

• - 1863 povstání v Polsku→ „mladočeská frakce“ v Národní straně

• - od 1861 Národní listy (Július Grégr)• - spolkový život, družstevnictví

1860 - 1871

• - hrozba dualismu X Palacký „Idea státu rakouského“

• - 1867: R-U vyrovnání (svazek dvou států) a důsledky pro české země

• - Prosincová ústava (1867): modernizace parlamentu, ústava platí až do 1918 (novely – volební řády)

• - 1868 – 1879 = bojkot českých poslanců

1860 - 1871

• - 1868 – 1874:bojkot moravských poslanců• - 1867 Pouť na Rus• - 1868 – 1871: tzv. tábory lidu• - tzv. Fundamentálky: úmluva Čechů s

Hohenwarthovou vládou

1871 - 1879

• - rozpory ve Staročeské straně → 1874 Mladočeši (Sladkovský, bři Grégrové)

• - selhání politiky pasívní rezistence vůči Vídni

5/ Taafeho vláda 1879 - 1893

• - konec jednostranně proněmecké politiky – snaha o kompromis

• - 1880 Stremayrovo jazykové nařízení: ČJ do vnějšího úřadování

• 1882 novela volebních řádů• 1884 reforma voleb do OŽK• 80. léta: 3 hl. politické proudy = německo-

nacionální, křesťansko-soc., soc.-dem.

1879 - 1893

• - od 70. let podpora ultra liberálního hospodářského řádu: min. státní zásahy, ne sociální zákonodárství a odbory X dělnické svépomocné hnutí (Chleborád), Lassalle, Marx

• - Sociálně-dem. Strana (od 1874 Rakousko), 1878 Čechy

• - 80. léta sociální zákonodárství a 11 hod. pracovní doba

1870 - 1993

• Český klub na říšské radě: 4 frakce (Staročeši, Mladočeši, Moravané a aristokraté – klíčové postavení)

• - od 80. a hlavně 90. let nacionální spory• - 1895 Badeni: tzv. punktace• - 1891 Všeobecná výstava• - 1893: Masaryk se rozchází s mladočechy

1893 - 1914

• - tzv. realisté (Masaryk, Kaizl, Kramář) → 1906 Česká strana pokroková

• - 1897: Badeniho jazyková nařízení: ČJ pro vnitřní úřadování X odpor Němců = neúspěch

• - 1890: 1. máj• - 1897 protistátoprávní ohrazení soc. dem. na

říšské radě → čeští národní socialisté (Klofáč)

1893 - 1914

• - 1906: všeobecné volební právo (muži nad 24 let alespoň 1 rok usedlí)

• - 1907: volby – vítězství soc. dem. = konec nadvlády mladočechů

• - 1906 Česká strana pokroková (Masaryk, Herben, Gruber, Drtina)

• - Česká strana lidová (1894)• - Česká agrární strana (1899) A. Švehla

1893 - 1914

• 1908: rakouská anexe Bosny a Hercegoviny• 1912 – 1913: Balkánské války (Srbsko,

Bulharsko, Černá Hora a Řecko proti Osmanské říši)

• Ekonomická emancipace českých zemí před rokem 1914 a vztah k rakouské monarchii

• Národnostní otázka zůstávala v Čechách nejožehavějším problémem