OBECNÁ DIDAKTIKA – 2.10.2008DIDAKTIKA JAKO VĚDA, JEJÍ PŘEDMĚT, VÝVOJ

DIDAKTIKY, ŠKOLNÍ DIDAKTIKA JAKO SUBSYSTÉM OBECNÉ DIDAKTIKY.

PROČ JE ZNALOST OBECNÉ DIDAKTIKY POTŘEBNÁ?

Je totiž zdrojem návodů jak a proč a co dělat ve vyučovacím procesu.

Didaktika – řeckého původu, „didaskein“ znamená učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat.

KDO JAKO PRVNÍ UŽIL TERMÍN DIDAKTIKA?

Termín užit v 17.století, v té době snahy o encyklopedické vzdělávání, což ukazovalo, že zvládnout veškeré tehdejší vědění bude obtížené, slovo didaktický prvně užil W. Ratke – jako cesta k učení.

J. A. KOMENSKÝ

Význam slova didaktika vykládal J.A. Komenský jako umění vyučovat – dílo Didaktika velká – chápe v něm didaktiku jako všeobecné umění, jak naučit všechny všemu.Pojímá didaktiku velmi široce a do pojmu taky zahrnuje obecné otázky cíle a úkolů výchovy, otázky obsahu vzdělání, mravní, náboženské a tělesné výchovy, vyučovací zásady i vyučovací metody, teorii školy i organizaci školské soustavy – dnes jde vlastně o veškerou nauku o výchově, která dnes tvoří předmět pedagogika.

I. pol. 19. století. Didaktika se samostatně vyčleňuje jako část zaměřená na otázky teorie vyučování (J.J. Pestalozzi, F.W. A. Diesterweg, J.F. Herbart).

J. F. Herbart - zavedl pojem výchovné vyučování – zdůrazňuje rovněž výchovné činitele ve vyučování, u nás G. A. Lindner a O. Chlup.

Didaktiku jako teorii vzdělání chápal O. Willmann – také představitelé duchovědné pedagogiky:

H. Nohl, E. Weniger – definice didaktiky jako obecné teorie vzdělání, soustřeďuje se pozornost na obsahovou stránku.

Didaktiku jako teorii učení a vyučování chápou P. Hermann a W. Schultz

v reformním ped. hnutí ve 20.století se tento termín neobjevuje – např. daltonský plán, projektové vyučování - sice rozvíjely aspekty učení a vyučování, ale nezabývaly se teoretickými analýzami předmětu, funkcí a systémem pedagogiky.

(SKALKOVÁ, 2007)

„Obecnou didaktiku vymezujeme jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou obsahů, které se jakožto výsledky společensko-historické zkušenosti lidstva stávají v procesu vyučováním individuálním majetkem žáků. Zabývá se zároveň procesem, který charakterizuje činnost učitele a žáka a v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením“

STOUPÁ VÝZNAM VZDĚLÁVÁNÍ V SOUČASNÉ DOBĚ? DOCHÁZÍ KE VZDĚLÁNÍ JEN VE ŠKOLE?

Dle rostoucího vědeckého a technického rozvoje poznání už není vzdělání jen otázkou pro školní docházku, ale je to společenský problém, procesy učení a vyučování mají různé formy: prostřednictvím sdělovacích prostředků, rozličných kurzů, rekvalifikačního vzdělávání mládeže i dospělých, distanční studium na vysoké škole.

LZE DIDAKTIKU ODDĚLOVAT OD PEDAGOGIKY?

nelze – uplatňuje vztahy k obecné pedagogice, dějinám pedagogiky, speciální pedagogice, sociologii výchovy a vzdělávání a především teorie výchovy, ale taky se vztahuje k dalším vědním disciplínám: jako je kognitivní psychologie, klinická psychologie, také ale využívá poznatků z biologie -například výsledky výzkumu stavby a funkce mozku, využívá se i technických oborů jako je teorie komunikačních systémů, výpočetní technika apod.

VZTAH DIDAKTIKY A OBOROVÝCH DIDAKTIK TZV. METODIK

opět vzájemný vztah – didaktika poskytuje jednotlivých oborovým didaktikám teoretický základ a oborové didaktiky jsou prameny pro didaktické výzkumy.

ŠKOLNÍ DIDAKTIKA

(Kalhous, Osbt, 1998) - tvoří subsystém obecné didaktiky, chápeme ji jako vědu, které po teoretické i praktické stránce studuje procesy vzdělávání v rámci školských institucí.

CO JE PŘEDMĚTEM ŠKOLNÍ PEDAGOGIKY ?

(Kalhous, Obst, 1998) - výuka, kterou definujeme jako organizovaný proces v určitém prostoru a čase v rámci školských institucí, se systematicky vymezeným učivem a ve vzájemné interakci učitele a žáka (žáků), směřující k dosažení stanovených výukových cílů.

CO JE TO VÝUKA?

rovná se vyučování (činnost učitele) + učení (činnosti žáků).

JAK CHÁPE ŠKOLNÍ DIDAKTIKA OSOBNOST ŽÁKA?

celostně: tj. záměrně postihuje jeho rozvoj nejen v oblasti kognitivní (rozvoj schopností a dovedností), ale také v oblasti afektivní (formování postojů, volního jednání, citů, ovlivňování sklonů a zájmů, charakterových rysů osobnosti apod. a v psychomotorické, tj. vytváření pohybových dovedností, rozvoj motorických schopností za účasti ostatních psychických procesů (jedná se o jazykové dovednosti, o pracovní a sportovní činnosti apod.) – (Kalhous, Obst, 1998).

VĚDOMOST:

chápeme ji jako soustavu představ a pojmů, teorií a komplexních poznatkových struktur, které si jedinec osvojil na základě vzdělávání (Průcha, Walterová, Mareš, 1995).

DOVEDNOST:

způsobilost člověka k provádění určité činnosti (Průcha, Walterová, Mareš, 1995).

VZDĚLÁVÁNÍ (EDUKACE):

proces, ve kterém jedinec na základě vnějších podnětů a osobního cítění získává vědomosti a dovednosti, osvojuje si určité postoje, hodnoty, normy z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické.

VZDĚLÁNÍ:

vybavenost jedince vědomostmi a dovednostmi, postoji a hodnotami a normami z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické.

DVĚ KONCEPCE VZDĚLÁVÁNÍJ. A. Komenský a J. Dewey

J. A. KOMENSKÝ 1632 – Didaktika česká – předmět sám

vymezil jako umění o umění aneb o umělém vyučování mládeže v uměních, jazyku, a moudrosti a to jako by hrou.

DRAMATIZACE učiva – kdy učivo zjednodušil na podstatné vztahy a přitom zachoval osobní zážitek – Komenský byl ovlivněn encyklopedismem – úsilím pochopit vše, co člověk potřebuje vědět, všechny poznatky – pansofii, a taky, jak to žákovi předat – pampedii.

Metodicky vychází Komenský z předpokladu, že z poznání zásad, jimiž se řídí svět, lze vyvodit zásady, kterými se má řídit škola a vzdělávání

J. DEWEY

vzdělávání vybudoval na dvou idejích velmi blízkých Američanům – na ideji vědy a demokracie.

Ideu viděl nabývání zkušeností z praktické činnosti a v aktivním experimentováním. Hovořil o teorii zkušenosti - činnost podle Deweye nevzniká na základě jakékoliv zkušenosti, ale jen té, když konáme něco nového, a přece dostatečně spojeného s tím, co už umíme.

Didaktika pragmatická – při formování člověka hraje velkou roli především jeho záměrná interakce se společenským prostředím .

JAKÉ JSOU POŽADAVKY NA SOUČASNÉ ABSOLVENTY ZŠ A SŠ?

 uplatňuje se teorie kognitivně psychologická ve vztahu k organizaci a realizaci výuky - mluví se často o konstruktivistické teorii – cílem není předání a osvojování poznatků, ale jejich objevování a konstruování samotnými žáky na základě jejich dosavadních zkušeností a dovedností. Klade se důraz na žákovu aktivní tvůrčí činnost, na jeho zájem, na změnu vztahu mezi učitelem a žákem apod.