Občasníkovénovinky
Změna ve vedeníSkútrklubu Čezeta
SkútrsrazŘŘŘÁÁÁSSSNNNÁÁÁ 222000000888 a
další skútrakce
Nový rekordv počtu skútrů
…. a párzajímavostí
nakonec
Číslo 26 jaro/léto 2008
wwwwww..sskkuuttrrkklluubb..cczz
2
ÚVOD.Vážení čtenáři,toto 26. číslo Občasníku je zase
tak trochu zlomové, a tak úplně nejlepšíbude, když si všechno hned na začátkuvysvětlíme. Ti pozornější z vás už možnázaregistrovali změnu v hlavičceObčasníku, a to sice u odkazu nainternetovou adresu. Objevila se tamoficiální adresa stránek SkútrklubuČezeta, což znamená, že po letech sedostává Čezetářský Občasník asi tam, kdeby měl být, a to je na stránky věnovanéskútrům Čezeta. Na formě Občasníku ajeho obsahu se nebude nic měnit a vámčtenářům tedy nabízím tento„nepravidelník“ jako určitou alternativu,kde se třeba dozvíte něco navíc, popř. sipřečtete jiný názor na stejnou událost.
Nechtěl bych, aby tato změnabyla spojována se změnou ve vedeníSkútrklubu, protože tato dohoda padla uždaleko dřív s tím, že 25. číslo Občasníkubude ještě postaru z důvodu pracovníhovytížení adminů.
Další změna bude v tom, žeObčasník bude vydáván ve dvou verzích,a to v internetové (pro čtení) a ve formátupdf (pro tisk). Mnozí ze čtenářů mi říkali,
že si chtějí Občasník ukládat v tiskovépodobě, takže tímto jim vycházím vstříc.Všechna starší čísla však v podobě pdf jižexistují a na srazu v Řásné byla k dispozicina CD. (V případě vašeho zájmu je párkousků skladem, vyrobení dalších kopiínení problém).
Zatím několik posledních číselObčasníku zůstane na původní adresewww.skutr.rks.cz, podle zájmu čtenářůmohou být na stránkách skútrklubuumístěna i starší čísla ve formátu pdf.
CO SE STALO (od minule)
Pokud se budeme bavit o našemmateřském Skútrklubu Čezeta, taksamozřejmě největší změnou byla změnave vedení Skútrklubu. Nejlepší asi bude,když tady okopíruji oficiální prohlášení
Boba Rychteckého. Já vím, že jste to asivšichni četli, ale přece jen jsou tací, kteří siObčasník schovávají v tištěné podobě atřeba se jim bude tato informace někdyhodit. Z internetových stránek časem
zmizí. Takto se budu chovat i k jinýmčlánkům, které jsem třeba poslal nastránky Skútrklubu. A teď už to prohlášení:
Vzhledem k závažnémuonemocnění (akutní infarktmyokardu), následné dlouhodobéléčbě a nemožnosti se aktivněúčastnit činnosti klubu,rezignuji na funkci předsedySkútr klubu Čezeta.
Děkuji těm, kteří mi v méčinnosti pomáhali a přeji všemhodně šťastných kilometrů.Zároveň pověřuji Ing. MiroslavaGeržu řízením klubu.
Se srdečným pozdravemIng. Bohumil Rychecký
Na závěr této minikapitolky minezbývá nic jiného, než abych bývalémupředsedovi popřál brzké uzdravení aplnohodnotný návrat k činorodé práci,
3
novému předsedovi pak mnoho úspěchů(a často i hodně pevné nervy) v jeho nové
funkci.
CO JSME DĚLALITato kapitola bude, jakožto i jiné
roky v jarním čísle, nejobsáhlejší a toz důvodu konání hlavních skútrsrazů. Jakuž jsem napsal o pár řádků výše, jeObčasník jakousi alternativou k oficiálnímstránkám skútrklubu, takže se budu třeba ivíce věnovat akcím, o kterých ale už byla izmínka dříve. Tou první letošní akcí,kterou jsme absolvovali my skútristi,čezetáři a veteránisti ze západní polovinynaší země, byla Jízda historických vozidelChomutov 2008. než se však o nirozepíšu, ještě se vrátím trochu dočasnějšího jara, abych vám přiblížilněkteré zajímavosti ze dvou akcí, a toz výstavy Motocykl 2008 v Praze zAutosalonu v Lipsku.
Na úvod však nezaškodí pohleddo zahraničí, abychom se taky trochu
přiučili. Pávista Leo z Německa, který námpřivezl ukázat na 1.sraz PAvů krásný pavímodel, poslal fotku, jak on trénuje namotocyklu před sezónou, samozřejmě naBMW – jeho oblíbené značce.
Motocykl 2008 PrahaSpousta nových krásných
motocyklů, spoře oblečené hostesky, boj otitul Motocykl roku………………tak proč otom píšeme v Občasníku? Každý si tammůže vybrat pro sebe něco zajímavého. Atak kromě mnoha krásných skútrůpřevážně vyrobených na východ od nás,jsme mohli vidět sajdkáry nebo taky velicezajímavé přestavby.
Sajdkáry jsou velice zajímavákategorie, která buď někoho nadchne
nebo je pro něj přímo odpuzujícímdoplňkem motocyklu. Patřím samozřejměk té první kategorii, a tak jsem coby majitelDněpra ihned po příchodu zamířilk oficiálnímu prodejci spřátelené značkyUral. Tam už panovala veselá nálada, atak jsem se tam pozdravil s kamarády,ochutnal moravské červené, udělal párfotek a přešel k nevýznamnýmkonkurenčním značkám.
Prošel jsem celé levé křídlo, pakvstupní halu a stále nic moc zajímavého.
Tak zbývá pravé křídlo a je to tam. FirmaKobras a první of iciální představení
4
sajdkáry. Na stánku je hlavním aktéremMilan Vávra, letitý sajdkárista, pravidelnýúčastník našich srazů ve Zruči a nyní takysmluvní montovatel a připojovatel sajdkárůvšech českých značek. A kdo to tam s nímtak zaujatě diskutuje. Kdo jiný než dalšísajdkárista – předseda Sajdkár klubuNasavrky. Přecházím na protější stranuhaly, abych se podíval na tradiční českouznačku Jawa. Dozvídám se párzajímavých informací o problematiceplnění exhalačních předpisů u motocyklů az toho plynoucí nutnost výměny motoru umotocyklu Jawa 650. Prohlížím si novouJawičku se čtyřdobým dvouválcem 250,ale hlavně mě zaujme první velká sajdkára
Velorexportu, který se svou expozicí uJawy tak trochu přiživil.
V hale s přestavbami bylo takyvelice moc zajímavostí, ale ne všechny sehodí do našeho retro-občasníku. Troškujsem ty fotky přebral a zůstaly mi čtyři. Takse podívejte. přestavba čopra i s PAvem,Jawa 350 tříkolka s přídavnoupřevodovkou (myslím že značky Trabant),suprupravený pionýr – téměř jak z jinéplanety a Libor Filák alias „Jawamaniak“.Který si koupil nový vyšívací stroj, takžeteď jako jeden z mála může vyšívat odrána do večera – to je záviděníhodné.
5
Autosalon LipskoJiž poněkolikáté za sebou se mi
podařilo navštívit Autosalon v Lipsku. Nenísice tak známý nebo velký jako třebaFrankfurt, Paříž nebo Ženeva, ale tynejvětší světové novinky a samozřejměprůřez nabídkou všech významnýchsvětových výrobců tam pravidelně najdete.Já se vždycky pokouším tam také najítněco zajímavého pro vás, čtenářeČezetářského občasníku, a to se mi opět
letos povedlo. Kromě hlavní výstavynových vozidel tam byly již tradičně dalšímenší zajímavé expozice. Jedna z nichbyla přehlídka automobilů známýchosobností, druhou pak již tradiční výstavkahistorických vozidel, tentokrát zaměřenána pohon dřevoplynem. A světe div se.Víte, že dřevoplynem byly poháněny imotocykly? Já jsem to nevěděl, a tak jsemje aspoň pro vás nafotil.
Jízda historických vozidel Chomutov 2008Rok s rokem se sešel, byla tu
poslední dubnová sobota a s ní už tradičnísraz veteránů v Chomutově. Přihláškyjsme vyplnili a poslali určitě mezi prvními avšichni najednou mailem, abychom dostalistartovní čísla po sobě a mohli absolvovatcelou soutěž ve skupině. Jenomže, jak sepozději ukázalo, nebylo nám to nic platné,protože pořadatelé seřadili startovní číslapodle objemu motoru a snad i roku výroby,a tak jsme stejně museli na sebe zastartovní čarou zcela nesportovně počkat.Všechno to však bylo vyváženo krásnouspolečnou jízdou v partě sedmi motocyklů
a skútrů, dobrou zábavou a skvěleprožitým dnem.
Abych ale začal od začátku. Srazbyl u mě na chalupě před osmou hodinou(chtěl jsem napsat „jako tradičně“,jenomže druhý rok to ještě moc tradicenení). A kdo se dostavil? Libor se zcela„novou“ Druzetou (kterou vidíte napředcházejících obrázcích), Karel taky, aleu něho jsme na to už zvyklí (i kdyžvzhledem ke vzdálenosti z bydliště jipřivezl na vozíku), pak Michal s Čezetou aPAvem a Jirka s Jawou 350/634 s PAvem,o kterém si ještě něco přečtete později.
6
Společným úsilím jsme sundaliKarlovu Druzetu z vozíku, a pak jsme ještěpřed odjezdem společně zasedli k horkékávě a bábovce. Hlavně těm, co přijeli po
ose, udělala horká káva, myslím, dobře,protože po ránu zrovna moc velké horkonebylo.
K této skupině jezdců jsme sepřidali my (já s další Druzetou, dcera s ČZ125/453 a syn s ČZ 175/477). Pak násčekala cesta do Chomutova, kterátentokrát proběhla bez jakýchkoliv závadna strojích i lidech, a bez problémů jsmedojeli do Golfového klubu u Kamencovéhojezera, kde je centrum celé soutěže. Tambyl trochu problém s Jirkovým PAvem.Vezl nám všem od manželky ke svačiněkarbanátky, jenomže ve vozíku měl i
dvoulitrovou petku s rezervním benzinem.Ta bohužel cestu nevydržela, prorazila seo šroub na podlaze, takže z původněsmažených karbanátků se stalykarbanátky nakládané v nálevu směsibenzinu a oleje v poměru 1:40, což Jirkaoznačil (zřejmě po ochutnání) za zcelanepoživatelné. Všechno to skončilo v koši,od kterého pak odháněl kuřáky, aby do nějnáhodou neodhodili vajgl.
7
U prezentace měl zase trochuproblémy Karel Ullmann. Před ním se totižprezentovalo několik jezdců z Německa, atak samozřejmě i pana Ullmanna oslovilaprezentační slečna německy. Karel sevšak zachoval jako hrdina (téměř jakopartyzán), nedostala z něj ani slovo.
V deset hodin jsme se přemístilina náměstí, kde byla tradičnídvouhodinová přehlídka vozidel. My jsmese šli trochu občerstvit do přilehlérestaurace, jenomže, jak sami vidíte,
sortiment byl značně omezen. Karelovšem zůstal věrný své minerálce, což sepozději při střelbě ukázalo jako značnávýhoda. Vzhledem k dost nevhodnénabídce jídel v restauraci, jsme navštívilúplně malý prodejní stánek s párky aklobásami, a tam jsme si teprve udělalidobře. Pak už jsme se vydali prohlédnoutparkoviště závodních strojů. Nejvíce bylale obdivován motocykl BMW se sajdou,který se teprve ke stavu veteránů pomalupřibližuje. Ale těch budíků na přístrojovce,to je paráda.
.Kromě motocyklů tam byla i
autíčka, a tak jsme si mohli prohlédnoutněkteré docela zajímavé stroje. Přece jenale se nejraději dívám na ta auta, kterájsem dříve běžně vídával na našichsilnicích. A tak mě víc zaujme vkusněvytuněná Felície nebo Trabant kabrioletnež nějaký anglický sporťák.
V půl jedné začal start do vlastnísoutěže. Cestou nás čekalo 11 různětěžkých úkolů. Na obrázku např. vidíteparádní disciplínu Karla tj. střelbu ze
vzduchovky. Tady byl jasně nejlepší. Ažpozději se ukázalo, že vzduchovka takzanášela, že jedině přes odřené plexisklona brýlích, které značně zkresluje, senechalo něco trefit. Předposlednídisciplínou bylo navíjení provázku naklacíček a tím přitahování náklaďáku.Hezky jsme si vyhráli s autíčkem, alevýsledek jsme tím už nijak v náš prospěchnezvrátili, i když jsme se snažili onetradiční postupy.
8
9
Přestože v naší skupině byly třiDruzety, projeli jsme celou trať tak rychle,že jsme minuli jednu kontrolu. Trestnébody za tuto chybu nás pak bohuželodsunuly z medailových pozic, a tak jsmeopět zůstali v poli poražených. Nicméně
zcela sebekriticky musím přiznat, že z našíparty jsem byl opět nejlepší (sedmé místomezi motocykly od r. 1956), i když jedinéocenění od náměstka primátora dostaladcera jako žena – řidička.
Po vyhlášení výsledků, které setrochu protáhlo, jsme vyrazili společně nazpáteční cestu, která opět končila u mě nachalupě odpolední kávou, bábovkou apodle přání i nealkoholickým pivemz jednoho nejmenovaného pivovaru. Najelijsme celkem skoro 150 km, ti co ke mněpřijeli po ose ještě podstatně víc.
Nejsem soutěživý typ, nemámpříliš v lásce podobné veteránské soutěže,sám bych tam rozhodně nejel. Mám radšimoto nebo skútrsrazy se sobotnívyjížďkou, ale v takovéhle partě jeabsolvování podobné soutěže paráda.Doufám, že za rok pojedeme znovu.
Vrcholnou akcí retro-skútristické sezóny je tradiční skútrsraz pořádaný SkútrklubemČezeta. Ten letošní vešel do historie pod jménem:
Sraz se konal ve dnech 6.-8.června 2008 v kempu Řásná. Kdo neví,kde je Řásná, tak je třeba ji hledatseverně od Telče. Chtěl jsem původně jetna motorce, protože jsem letos neuvedl doprovozu žádného skútra sólo a s Druzetouse mi nechtělo. Jenomže nátlak zlýchkamarádů způsobil, že jsem, byl nucenDruzetu oprášit a na tuto téměřdvěstěkilometrovou trasu vyrazit s vidinou,že ani po rovině nepojedu víc než 65km/hod. Měli jsme to s dcerounaplánované dobře. Vyjeli jsme v půljedenácté s tím, že máme s kamarádysraz ve Zruči ve známém kempu V rákosí.A to jsem ještě ráno zjistil, že mi před pár
dny skončila platnost technické kontroly avyrazil jsem po ránu na STK, abych všeuvedl na pravou míru.
Cesta ubíhala docela dobře, jenv Kolíně bylo již tradičně trochu husto, alecestu do Zruče jsme zvládli na jeden zátaha těšili se, že kamarádi brzy přijedou,naobědváme se a pojedeme dále na jih.Ale ouha, něco nefunguje. Je jednahodina, mám za sebou oběd, ve dvěsprchu, ve tři kávu se sušenkou a nic.Telefonuji, ale mobily všech tří cestovatelůjen bezútěšně vyzvánějí (asi v jejichkapse). V půl čtvrté vyjíždíme s dcerousami. Hned v první vesnici za Zručí se mirozdrnčí kapsa u vesty. Zastavuji,
10
v rychlosti se rozepínám, hledám mobil.Halóóó ………………volá Libor. Kde jste?My už jedeme. Udávám polohu a Liborříká, že jsou asi 10 km před Zručí, my asi5 km za Zručí, tak se rozhodneme na ně
počkat. Čekáme zase skoro hodinu. V půlpáté přijíždí konečně skupina dvou Druzeta jednoho sóla s Pavem a můžemespolečně jet směr Řásná.
Pak už má celý skútrsraz obvyklýa plánovaný průběh. Radost z toho, žejsme v pořádku dojeli a že se zase podlouhé době vidíme se svými přáteli,zaplatit všechny poplatky, zaparkovat,ubytovat se a honem do restaurace navečeři a vychlazený zlatavý mok, na kterýse asi každý normální chlap po takovéjízdě těší. Poznáváme místní poměryvčetně trochu (jak se druhý den ukázalo)kontroverzní číšnice. Po večeři sisesedáme k velkému stolu, abychommohli povídat v co největším kolektivu.Hanuš je veselejší než obvykle, asi muspadl kámen ze srdce, když po všech těchhodinách strávených přípravou aorganizací srazu nejednou vidí, ževšechno funguje, jak má. Obdivujeme
nová trička některých účasníků s nápisemScooterclub Brno (nebo tak nějak) aptáme se jednoho z jejich majitelů, co toznamená. Dostává se nám lakonickéodpovědi: „Když mi ho vnutili, tak jsem siho vzal, vždyť je hezké, né?“
Nicméně se tady nabízí otázka,proč jsou trička právě tak výrazněoranžová??? Mají snad svoji barvouvyjadřovat příslušnost k nějakémuspolečenství? Napadají mě tři možnosti, ato: „oranžisti“, holandští fanoušci nebosociální demokracie. Nevím, co bylovzorem, ale soudruha Paroubka si umímv tričku docela dobře představit a myslím,že by svým jemně vytříbeným jazykemclubu určitě ostudu nedělal.
Martin Balcar vyndává notebooks fotkami, nad kterými se rozproudídiskuse o tom, co kdo ví. Hlavní slovo alemá pan Mgr. Jiří Nedvěd, bývalý prvnípředseda Skútrklubu Praha. Dozvídámese spoustu zajímavostí o vzniku a
zkouškách Čezety i o konstruktérovi panuKochovi. Hodiny ubíhají a i když neradi,tak přece jen odcházíme do chatek,abychom se spánkem posilnili předsobotním hlavním programem.
11
Sobota. Vstávat, nasnídat,nastartovat. Nesmíme zapomenout narozpravu s jezdci, na které nás znovu ještěpředseda skútrklubu vítá a rozděluje cenypro všechny možné kategorie. I Kareldostává cenu jako nejstarší jezdec
v jezdeckém poli. Pravda, někdo můžeříct, že litr mléka není nic moc, ale je tocena. Na většinu se nedostává. Buďbudeme muset navrhnout vedenískútrklubu další kategorie nebo si počkat,až budeme nejstarší.
Pak vyjíždíme směr Pelhřimov,kde nás čeká ojedinělý (v rámci srazůskútrklubu) program. Jedem pod vedenímmístních skútristů, kteří s námi zajíždějí dopivovaru na nádvoří, abychom si tamudělali nějaké fotky. Neodmítáme a fotíme.
Jenomže přichází to, čeho se všichnibojíme a nikdy nevíme, kdy to přijde.Motor mojí Čezety se asi deset kilometrůpřed Pelhřimovem zastavuje a tváří se, ženeví nic o tom, že by se měl točit a vrčet.
Odstavuju stroj do trávy u silnicea začínám od začátku, tak jak to všichniznáme. Benzín – dobrý, svíčka – dobrý,
ale pozor chybí tam jiskra. V tom ale sevracejí kamarádi, aby mi pomohli. Výměnacívky a kabelu taky nepomáhá. Tak musí
12
Čezeta na bok, vyndat výfuk (ales Druzetou je to složitější), sundat kryt odzapalování a Libor odborně nalézá„kurvítko“. Kondenzátor má úplněpropálený přívodní kabel. Za pomociMichalovy mototechny umístěné v Pavuvšechno vyměňujeme. Michal si jen
vynucuje právo první noci tedy v tomtopřípadě právo prvního našlápnutí. Aopravdu se daří. Jakmile postavímesoupravu na všechna tři kola, Michalpoprvé šlápne a motor vrčí. Oddychli jsmesi a vyrážíme asi s hodinovým zpožděnímza ostatními do Pelhřimova.
Tam se dozvídáme, že jsmevůbec o nic nepřišli, protože přesPelhřimov se přehnala průtrž mračen. Amy jsme opravovali úplně v suchu, takžetak trochu štěstí v neštěstí. Pak už probíháprogram podle plánu. Oběd v místnímhotelu, kde číšník neví, jestli pivo Poutníkje desítka nebo dvanáctka, pak zastávkana kávičku v cukrárně, ale začíná pršet.
Už v dešti se přemísťujeme do muzearekordů, kde nalézáme spoustuzajímavých věcí. Déšť sílí a my musímestihnout besedu s panem Nedvědemv jídelně hotelu. Tak nezbývá nic jiného,než se proběhnout v dešti. Beseda je aleopět velice zajímavá, jenomže jsmečasově omezeni.
Na náměstí zatím probíháodpoledne rekordů a zástupci agenturyDobrý den pilně počítají skútry Čezeta.Napočítali jich 59 a tím byl ustanovenrekord v počtu skútrů Čezeta v jeden časna jednom místě. Tady nemohunepřipomenout, že je to pouze obdobarekordu počtu přívěsných vozíků zamotocykly (PAvy, Motexy apod.), kterýjsem organizoval ve Zruči před třemi lety.Teď mě tak napadá, že jsem se mohlucházet po ránu o jednu z cen jako autortéto myšlenky J J J.
Kromě této oficiální soutěžeprobíhá ještě interní klubová soutěž o Miss
Čezeta. Tuto soutěž vyhrává v tajnémhlasování Liborova Čezeta s Druzetou azískává jako pravá Miss taky zlatoukorunku. Sice mu všichni závidíme, aletaky mu to přejeme. Přes zimu si opravdupořádně máknul, aby na jaře s toutofešandou vyjel. Taky jako jedinýnamontoval na Druzetu stříšku, což asiovlivnilo dost hlasujících. Více hlasujícíchvšak zřejmě ovlivnila jeho informace otom, že má v chatce lahvinku slivovičky,která v případě volebního úspěchu padnev jejich prospěch.
13
Pak nás čekalo už jen čestnékolečko kolem pelhřimovského náměstí anávrat na základnu do Řásné. Tam jsmezaparkovali, Libor poslal všem známýmSMSky, že vyhrál soutěž Miss Čezeta, aletaky vytáhl tu lahvičku z úkrytu, přidali seještě další, a tak než jsme šli na večeři, takjsme udělali všechno pro to, aby se nám
(jak říkají naši slovenští přátelé)„nechopilo“ žaludku. Odpoledne přijel takyMojmír na své Čezetě 200 OHC a HonzaHolub, jenomže ten měl nějakou latentníporuchu na svém stroji, a tak dojel doPelhřimova jen jako spolujezdec a večerse vydal pro svůj stroj s bedničkou nářadía náhradních dílů.
Obdivovali jsme krásněrenovovanou Jawu 350 z roku 1956s Velorexem 560 a taky jsme si všimli, ženení všechno tak úplně pravda, jak se říkánebo píše. O Mojmírově Čezetě vyšelv časopisu Supermoto článek Prasenekuřák, jenomže jak vidíte na přiložené
fotografii, je to trochu jinak. Čezeta sicenekouří z výfuku, ale z úplně jiného otvorukdesi u sedla, takže pan redaktor Šíma byměl asi přehodnotit název článku. Jednaknaší milovanou Čezetu nenazývat„prasetem“ a už vůbec nepsat, že jenekuřák.
14
Jinak večer probíhal celkemtradičním způsobem, diskutovalo se opřevážně o skútrech, občas padl nějakýten vtípek nebo nějaká ta historka zeživota skútristů – veteránistů, jenomslečna číšnice se pod dozorem svého šéfachovala trochu nestandardně, takženajednou jí vadila konzumace přinesenéhoalkoholu, přestože den předtím ho s námipopíjela taky. Vysvětlili jsme si tozvýšeným hlasem, slečna se uklidnila, apak už všechno probíhalo v normálu.Ráno bylo standardně trochu krušnější.Libor byl první, kdo se statečně ránoposadil na posteli, a po chvíli z něj vypadlavěta, kterou by opravdu nikdo neočekával
a která by měla vejít do historie srazůskútrklubu stejně jako ten rekord.S chraplavým hlasem prohlásil: „Ku..va,mně je na blití……….“, a pak ještě cosilamentoval na téma, co že jsme to večermíchali za alkohol a proč to vlastněděláme. Když jsem mu vysvětlil, že to takděláme každý rok a že vlastně kvůli tomuna srazy jezdíme, abychom se setkali
15
s přáteli a něco popili, tak se uklidnil a užsvůj ranní těžký úděl nesl o trochu lehčeji.Pak následovala snídaně, balení, loučenía odjezd domů. S naší partou se vracel i
Honza, kterému však ještě skútr cestouzazlobil, takže jsme se ve Zbraslavicíchroztrhli, ale nakonec jsme dojeli domůvšichni po ose.
Celý sraz měl ještě díky některýmdlouhodobě nespokojeným členům inečlenům dohru na stránkách skútrklubu,takže toto vyvolalo nejen ohlasy v řadáchmlčících a dosud pasivních skútristů, ale iohlasy ze zahraničí jmenovitě zeSlovenska. Je už asi zbytečné pitvat, kdototo způsobuje, protože kdo zná poměryve skútrklubu, ví, kdo za tím stojí, kdo
poměry nezná, nepochopil by. Asi nejlépeto vystihl Miro v jednom svém příspěvkuv diskusi na internetu, kde napsal, že to užpatří k brněnskému folklóru. Je škoda, žena Moravě, která se vždy honosila svýmifolklórními tradicemi, patří do portfoliafolklóru i tento trapný, nenávistný anechutný brněnský folklór.
9. moto- a skútrsraz ve Zruči nad SázavouTermín 13.–15.7. nebyl úplně
nejvhodnější. Opět kolidoval s termínemDněpr a Ural srazu, na který také někteříz účastníků zručského srazu jezdí, asamozřejmě byl jen jeden týden po srazuskútrklubu. Znamená to, že moje snaha conejdříve (v září předcházejícího roku)informovat organizátory srazů o termínusrazu ve Zruči se ukazuje jako úplně lichá.
Proto příští rok bude jarní sraz ve Zruči jižv květnu a jen jsem zvědav, jestli aspoňjednou dodrží vedení skútrklubu svůj slib otermínu srazu (měl by být první víkendv červnu s cílem přehrada Dlouhé stráně).Jejich čachrování s termíny anedodržování slibů v tomto smyslu se totižtáhne historicky bez ohledu na to, kterýpředseda zrovna třímá žezlo v ruce.
Ale vraťme se ke srazu. Ten bylsamozřejmě opět velice povedený. Jehoprůběh měl tradiční podobu, která vycházíz toho, že se koná na stejném místě, ve
stejné hospodě, se stejným personálemapod. Ale má to svoje kouzlo. Víme načem jsme a nepřekvapí nás takovépříhody jako s číšnicí v Řásné. V pátek se
16
sjedeme, ubytujeme a posedímev hospodě. Přijde Lojza (náš tradičnívyjížďkový vůdce), obeznámí náss plánem na sobotu, dohodneme se načase výjezdu a samozřejmě řádněprojednáme všechny novinky, které seudály přes zimu. Tak tomu bylo i tentokrát.Jedna parta tam grilovala selátko, zekterého nám bylo také dovoleno ochutnat,což vzbudilo kolektivní touhu pořídit si takéobdobné obžerství na příštím srazu.Faktem je, že jsme rokovali dlouho, a tak
jsme šli spát až hodně po půlnoci. Aleráno pod heslem: „Večer Jůra, ráno Jůra!“jsme všichni včas vstali nasnídali se a bylipřipraveni k výjezdu. Tentokrát jsme mělipřed sebou náročný den. Nejdřív návštěvakolegů motorkářů – mopedářů ve Světlénad Sázavou, kde se konal velký srazStadionů. Už cestou jsme předjíždělimopedáře ze Zruče, kteří takésamozřejmě na tomto srazu nemohlichybět.
Mopedáři ve Světlé byli asi našímpříjezdem trochu zaskočení, ale uvítali nása umožnili parkování našich strojů v jejichvyhrazeném prostoru. Myslím, že iprohlídka našich strojů byla pro místnínávštěvníky zpestřením, protože přece jentěch mopedů tam bylo sice hodně, aletaké si hodně navzájem podobných. Měli
jsme čas, tak jsme si také stroje našichhostitelů řádné prohlédli a někteříochutnali místní klobásy nebo třeba kávu.Velice jsme uvítali nabídku místníchorganizátorů, abychom s nimi po startuudělali čestné kolečko po městě, a pak užse vydali svoji vlastní cestou.
17
Stalo se tak a my jsme poabsolvování spanilé jízdy městem vyrazilisměr Haškova Lipnice. Neobešlo se to bezmalého bloudění, ale skútrista si vívždycky rady, takže jsme za chvilku jižuháněli do historického městečka.Zaparkovali jsme na dlážděném náměstípod hradem a …. (znáte to, …..všichnivyndali modlitební knížky až na jednoho,ten vyndal balíček karet a začal je před
sebou rozkládat). Tak i my. Všichni sevydali na hrad až na jednoho, ten si vyndaltrojnožku ze sajdy rozložil si ji a znaveněse na ni posadil. Když jsme viděli, že s tímnic neuděláme, učinili jsme ho hlídačem ařekli: „Nedej, ne, abys dal !!!“ (jako kdysiradili slavnému komikovi „smutnémumuži“, když hlídal lán s obilím) a odploužilijsme se tím strašným kopcem na hrad.
Je pravda, že z hradu byl mochezký výhled po okolí, ale prohlídkanaštěstí začínala až za půl hodiny, takžepo krátkém odpočinku na trávě a krátkémpřemýšlení zvítězil hlad nad zvědavostíprohlédnout si hrad Lipnice zevnitř a celáparta se rozhodla pro okamžitý přesun domístní restaurace. Ještě jsme z výškyzamávali Karlovi, aby věděl, že si jehohlídání našeho majetku vážíme. V místní
restauraci byly příjemné číšnice, dobréjídlo a vychlazené pivo (nealko pozn. red.),takže jsme ani moc nepospíchali. Pakovšem začaly probleskovat názory, žebychom ještě nemuseli hned zpátky dokempu, že by to chtělo ještě pár kilometrůnavíc, a tak rozhodl náš vyjížďkovýspecialista o změně trasy a my jeli ještěnavštívit jeden velmi podivný dálničnímost.
18
Ten most, na kterém jsme seprocházeli a pozorovali Želivku, jak vidítena fotkách, je původní most plánovaný pročeskou dálnici ve 30. letech minuléhostoletí. Tato dálnice se nikdy nerealizovalaa nová dálnice D1 postavená o několikdesetiletí později je poněkud výše, takžestarý most přemostil nový most umístěný
na rozšířených a dostavených pilířích. Přicestě po dálnici vůbec nevíte, že je podvámi druhý most, není vidět. Tentopůvodní most je aspoň využitý pro silnicinižší třídy, ale v této oblasti existují dalšímosty vedoucí odnikud nikam, kterézůstaly jako památníky zamýšlené dálnice.Tam ale vyjedeme někdy jindy.
Pak už jsme se vraceli domů – dokempu. Někteří žízniví museli cestoudoplnit pohonné hmoty, ještě jednou jsmesi prohlédli hladinu vodního díla Želivka apodiskutovali na téma, co vlastně tiPražáci doma pijou. Jeli jsme kolemodbočky na Stvořidla a kousek za ní
museli na chvilku zastavit ………pivo akáva z Lipnice se hlásily. Honza měltrochu problémy se svým novým skútrem,ale nakonec jsme do kempu dorazilivšichni, i když Honza poslední metry mělskútra poháněného jen jednou lidskousilou.
19
Libor asi zapomněl na svoupamátnou větu, kterou pronesl v Řásnéráno na posteli a z PAva vytáhl flaškuořechovky. Tak jsme si dali zase něco naposílení chuti na večeři, a pak se všichnisešli u velkého stolu v restauraci. Opětprobíhaly plamenné diskuse, ale stále vícese diskutovalo o tom selátku na příští sraz.A bylo rozhodnuto. Bude-li dost zájemců,sele bude!!! A pak už zase do postele,
ráno na snídani, zaplatit a domů. Myslím,že se všem sraz líbil a příjemná byla itrochu delší vyjížďka, která samozřejmě jevždy podmíněná dobrým počasím. To námopět až neskutečně přálo, i když někteřídojížděli v pátek v dešti a někteří (třeba já)se zase v neděli vraceli místy deštěmdomů. Ale přece nás těch pár kapekneodradí, když můžeme prožít takpříjemný víkend s přáteli.
ZÁVĚR I.Překvapil vás tento název
kapitoly? Jestli ano, tak to je dobře,protože má ukázat na jistou odlišnostv náplni toho čísla způsobenou značněvysokým datem jeho vydání. Už je létov plném proudu a já píši jarní číslo.Termíny srazů byly až v červnu, a tak chcitoto číslo vydat co nejdříve. Všechny
materiály, které jsem měl připravené dorubriky pro pávisty, sajdkáristy popř.milovníky našeho skvělého humorunechávám až pro letní číslo. Jenom zdeještě uvedu článek o počtu registrovanýchskútrů, který byl sice publikován nastránkách skútrklubu, ale jak jsem již psal,uvádím ho pro možnost jeho archivace.
Kolik nás vlastně je?
Tím zájmenem „nás“ myslím nás skútristů, čezetářů. Pokud vím,tak existuje na internetu aktivita spojená se sčítáním skútrůČezeta. Moc těmto věcem nevěřím, protože vím, že majitelé těchnejvětších sbírek neradi do světa vykřikují, kolik a jakých strojůvlastní a ještě zveřejňují jejich fotky. Na druhou stranu by takováinformace o celkovém počtu existujících skútrů byla nanejvýšzajímavá, avšak tyto dva argumenty jsou příliš protichůdné na to,aby se skamarádily. Je to škoda.
Když se koná sraz Skútrklubu, sjede se řekněme padesát skútrůČezeta. Kolik je to asi tak z celkového počtu skutečně existujícíchČezet u nás? Zamyslel se už někdo nad tím? U některých sběratelůjich stojích v garáži několik nablýskaných, pak budou nějacímajitelé, kteří se srazů nezúčastňují, dále budou nějaké zaprášenépo stodolách, na které se zapomnělo nebo je jejich majitelé nechtějíz nostalgie prodat, určitě se najdou i rozebrané v bednách, které byještě bylo možno složit.
O Čezety je ale stále zájem. Prodávají se a kupují přesinternet a bohužel se i kradou. Známe smutný příběh našeho kamaráda
20
z Ústí nad Labem, kterému byla ukradena celá jeho sbírka. Tentoměsíc jsem sháněl jednomu fandovi motor do pětsetdvojky. Mělslíbenou celou Čezetu bez motoru od kamaráda. Když jsem mu motorsehnal, kamarád mu sdělil, že mu tu bezmotorovou Čezetu ukradli zestodoly. To ale nám stále nic neříká o počtu existujících strojů.
Už dost dlouho se zajímám o Čezety, první jsem si koupil předdvaceti lety, a tak jsem začal sbírat i informace o existujícíchstrojích. Kamarádi mi zasílali informace z technických průkazů neboštítků skútrů a já sám jsem si tyto informace iniciativně opisovalna srazech, v muzeích i na burzách (to vše do doby, dokud jsemnepotřeboval brýle na blízko, které pravidelně zapomínám). I tak semi podařilo shromáždit více či méně hodnověrné informace o zhruba250-ti Čezetách všech typů (ale poslední dobou to už trochu flákám).
Od 50-ti Čezet na startu skútrsrazu jsem se dostal na 250 kusův databázi. Jaký můžeme udělat další krok k přiblížení odhaduskutečného počtu? Už asi jen hádat. Kolik si tipnete? 500? 1000? Jási netroufnu hádat. A tak jsem šel na to z druhé strany. Asi předdvěma lety jsem oslovil ministerstvo dopravy, jestli by mi nemohliříct, kolik skútrů Čezeta je přihlášených v Centrálním registruvozidel. Odpověď byla tenkrát zamítavá, prý to číslo neznají, muselyby se vysčítat počty z jednotlivých okresů.
Ale časy se mění. Náhodou jsem narazil na informaci, žeCentrální registr vozidel je přístupný na internetu, a tak jsemneváhal a začetl jsem se do velice zajímavých statistik. A světe divse, funguje to. I když je tam napsáno, že z důvodů špatně vyplněnýchformulářů jsou v registru chyby v řádu desetin procenta (a nechajíse tam skutečně najít), jsou i tak výsledky mého bádání nanejvýšzajímavé. Už vás nebudu napínat. K 1.1.2008 bylo v České republiceregistrováno 6856 Čezet typu 501, 4318 Čezet typu 502 a 921 Čezettypu 505 – rikša.
Tak až se vás bude někdo ptát, kolik u nás existuje skútrů Čezeta,můžete odpovědět naprosto přesně: „Je to něco mezi 50-ti a 12 095-tikusy“.
ZÁVĚR II.A teď už skutečný závěr. Tak jako pokaždé vás i tentokrát zvu na jubilejní již
10. moto- a skútrsraz ve Zruči nad Sázavouve dnech 5.-7. září 2008,
který bude spojen s grilovánímselátka. Vzhledem k tomu, že početúčastníků na těchto srazech býváomezený, rozhodli jsme se platit na tentosraz zálohu ve výši 200 Kč na osobu.Všechny stálé účastníky srazů jsemobeslal mailem, kde jsou uvedenypodmínky účasti na grilování. Uzávěrkaakce je 31.7., pak je nutno sele podle
počtu zájemců objednat a žádné velkézměny už nebudou možné. Již předběžnějsme se dohodli na cíli naší vyjížďky.Pokud počasí nebude proti, pojedeme sepodívat do Vojenského muzea do Lešan,kde náš vyjížďkový vedoucí Lojza zajistípro nás nadstandardní prohlídku. On sámpro toto muzeum renovoval motocykly,takže jeho výklad bude určitě zajímavý.
Jinak vám všem přeji během letnísezóny mnoho šťastných kilometrův sedlech vašich skútrů a motocyklů.Zároveň doufám, že novinky spojené
s Občasníkem budou vyhovovat námvšem a že se i nadále bude Občasník těšitpřízni vás čtenářů.
21
P.S.Již delší dobu zveřejňujeme na
stránkách Občasníku zcela nezištně abezúplatně reklamu na renovacihliníkových odlitků. Stále trváme na tom,že to nikdo neudělá mechanicky lépe, ale………………….. všechno má své ale. Atady vyvstává otázka smysluplnostireklamy. Díky této reklamě v Občasníkuse několikanásobně zvýšil počet
zákazníků, takže Polda leští a leští anestíhá jezdit na skútrsrazy. Letošní účast= nula.
Poldo, zatím máš za letošní účastdůtku, pak to bude důtka s výstrahou (topo zářijovém srazu ve Zruči) a nakonec(jako nejvyšší trest) zrušíme uveřejňovánítéto reklamy v Občasníku !!!!!!!!!!! Poslednívarování!
…….a zcela nečekaně i ZÁVĚR III.Všechno je jinak. Kromě toho, že
se toto vydání Občasníku až neskutečnězdrželo, tak začlenění Občasníku nawebové stránky Skútrklubu Čezeta seodkládá na (zřejmě) začátek příštího roku.Stránky byly napadeny jistýmiinternetovými „přáteli“ skútrklubu, takže jebude třeba přepracovat do bezpečnějšíhoprostředí.
Vydání Občasníku se zdrželo, alejako protiváhu k tomu vám nabízím i jednudobrou zprávu. Po mnoha letech slibů apříprav byla konečně v nakladatelstvíGRADA (v edici RETRO) vydána kniha oskútrech, která se jmenuje SKÚTRČEZETA a v obchodech by měla býtk dostání za 289 Kč. Více o ní se dozvítev příštím čísle Občasníku.
