PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ

CZ.1.07/1.1.30/02.0024

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Oborová exkurze

BIOLOGIE

Téma: HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

Autoři: Mgr. Jiří Kout, Ph.D. Mgr. Zbyněk Houdek, Ph.D.

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

2

1 ÚVOD

Houby tvoří nedílnou a nezastupitelnou složku přírodních ekosystémů. Na území

České republiky se vyskytuje několik tisíc druhů hub vytvářejících plodnice a neznámý počet

tisíců zástupců hub netvořících plodnice; přesto mírný pás zaostává za tropickými oblastmi.

Pokud vyrazíme na houby, pak je naše pozornost většinou upřena na kloboukaté druhy,

navíc jen hřibovitého vzhledu a sleduje jen prostý cíl - jejich konzumaci. Naplánovaná

exkurze se pokusí provést zájemce příměstskými lesy v okolí Plzně a demonstrovat běžné, ale

i neobvyklé druhy hub s výkladem jejich ekologie, taxonomie, případně kuchyňské hodnoty.

2 MÍSTO EXKURZE

2.1 Bolevecké lesy

Pokud si prohlédneme mapu Plzně, pak jako jednu z nejvhodnějších oblastí, kam jít

na houby, zvolíme jistě lesy severně od Plzně, tzv. Bolevecké lesy (Obr.1).

Obr. 1 Orientační mapa Plzně s vyznačením místa exkurze (vyznačeno elipsou)

Vybraná oblast má pro přírodovědně zaměřenou exkurzi několik vhodných

předpokladů: snadná dosažitelnost městskou dopravou, vyznačené turistické trasy, pestrost

ekosystému doplněnou o vodní plochy a několik chráněných území (PR Petrovka, PR

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

3

Kamenný rybník, PP Doubí). Negativním prvkem je značná návštěvnost. Bolevecké lesy tvoří

převážně jehličnaté porosty s převahou borovice lesní, proto je také vhodnější návštěva

v době podzimu, kdy zde vrcholí maximum růstu hub.

2.2 Trasa exkurze

Naplánovaná trasa mykologické exkurze v Boleveckých lesích prochází kolem několika

významných míst celé oblasti (Obr.2). Houby jsou však značně závislé na klimatických

podmínkách, a je proto možná mírná modifikace trasy ve vztahu k růstu hub.

Obr. 2 Vyznačení navržené trasy exkurze tučnou přerušovanou čarou

Výchozím bodem bude konečná zastávka tramvaje č.4 na Košutce. Trasa nejprve

sejde z mírného kopce k Šídlovskému rybníku, kde se nachází stanoviště narušená činností

člověka, mimo jiné díky elektrickému vedení. Cesta dále bude pokračovat mimo turistické

značky k železniční zastávce Plzeň-Bolevec, mineme další dva rybníky – Nováček a

Třemošenský. Za zastávkou projdeme zahrádkářkou kolonií k okraji lesa u Seneckého

rybníka. Po opuštění obytné zástavby jdeme rovnou cestou podél arboreta Sofronka až

k rybníku Vydymáček, nad kterým se nachází PP Doubí. Naše exkurze pokračuje po okraji

přírodní památky tvořené dubovým lesem až protneme železniční trať. Podél trati se pak

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

4

obrátíme ke směru, ze kterého jsme přišli a pokračujeme až k silnici, kde přejdeme ke

Kamennému rybníku. Zde se napojíme na zelenou turistickou značku, která nás dovede k PR

Kamenný rybník a téměř celou ji obejdeme. Víceméně v přímém směru se vrátíme

k Šídlovskému rybníku.

3 OČEKÁVANÉ NÁLEZY HUB

3.1 Ekologické skupiny hub

Z pohledu ekologie se houby mimo jiné rozdělují podle způsobu zisku živin na

saprotrofy, symbionty a parazity. Na exkurzi nepochybně narazíme na každou z těchto

skupin. Saprotrofní houby se živí odumřelým materiálem, proto všechny druhy na různých

větvích nebo kmenech ležících na zemi můžeme označit za saprotrofy (výjimky se najdou).

Paraziti využívají jiný živý organismus k zisku živin a vody, hledejme proto živé stromy a

choroše na jejich kmenech, listy pokryté jakoby plísní apod. Symbionti (v pravém slova

smyslu) pak jsou všechny ostatní houby. Prokázat symbiotický vztah však v terénu není

možné. Jde o houby vytvářející vzájemně prospěšné spojení s rostlinami (mykorhiza). Zapište

si nalezené druhy s prokázanou životní strategií zisku živin do následující tabulky (Tab.1).

Tabulka 1 Rozdělení nalezených hub podle způsobu zisku živin

Saprotrofové Saprotrofové Symbionti

(mykorhiza)

Symbionti

(mykorhiza) Paraziti

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

5

3.2 Taxonomické skupiny hub

Taxonomie hub prodělala v posledních desetiletích velké změny, které často výuka na

středních školách zcela opomíjí. Pro naše potřeby si vystačíme jen s nejznámějšími

skupinami, které nám pomohou poznat biodiverzitu hub v naší přírodě.

Základní rozdělení hub, které tvoří plodnice, je založeno na útvarech zajišťujících

vznik spor. Vřeckovýtrusé houby (Ascomycota) formují ve svém výtrusorodém roušku vřecka

se sporami uvnitř. Vřecko vypadá jako protažený pytlík ukrývající spory, vznikají tedy uvnitř.

Druhá velká skupina makroskopických hub se nazývá Basidiomycota (houby stopkovýtrusé),

podle svého útvaru, na kterém vznikají spory – basidie. Zde naopak spory vznikají zvnějšku

basidie a ne uvnitř. Ze začátku může být problém tyto dvě skupiny odlišit, pokud nemáme

možnost mikroskopování. Obě skupiny vytváří morfologicky odlišné plodnice, ale ty nemusí

být vždy zřetelně tvarované, jak nám je popisují knihy. Charakteristickým tvarem plodnic pro

vřeckovýtrusé houby jsou různé mističky nebo kalíšky (Obr.3) často malých rozměrů.

Obr. 3 Mističkovitá plodnice vřeckovýtrusé houby na příkladu řasnatky (Peziza)

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

6

Stopkovýtrusé houby zahrnují vše, co sbíráme do košíku. Praktické rozdělení

Basidiomycot (i když ne zcela respektující moderní systém) spočívá na celistvosti basidií.

Primitivnější houby mají basidie dělené (vícebuněčné), to nám ale opět v terénu nepomůže.

Na druhou stranu nemalá část těchto hub vytváří typicky rosoloidní plodnice (Obr.4), tvary

můžou být různé, barvy často velmi pestré. Nejznámějším zástupcem této umělé skupiny je

krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) – Obr.5. Při prvním pohledu houbu odsunete na

základě jejího tvaru ke kuřátkům (Ramaria). Pokud se však vrátíme o dvě věty zpět –

k charakteru plodnic – z rosoloidní konzistence vyplývá nekřehkost, což je základní

makroskopický rozdíl od kuřátek. Znak budeme mít jistě možnost ukázat na čerstvých

plodnicích.

Obr. 4 Rosoloidní plodnice černorosolu bukového (Exidia glandulosa)

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

7

Obr. 5 Krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa)

Stopkovýtrusé houby s nedělenými basidiemi představují známější druhy v podobě

např. kloboukatých hub. Základní makroskopický znak v terénu pro posouzení druhové

příslušnosti je celkový tvar plodnice s typem hymenoforu. První, co nás napadne – rourky a

hřiby. Pro naše terénní určování stačí, že hřibovité houby formují dobře vymezenou skupinu

rourkovitým hymenoforem. Druhá skupina – jistě pružně odpovíme – prašivky a ty čárky, co

mají vespodu. Mykologicky řečeno houby s lupenatým hymenoforem (Obr.5). Zde se nachází

značné množství druhů a v podstatě není ani často možné přesně je určovat v terénu. Pozor

na lišky (Cantharellus), ty nemají lupenatý hymenofor, patří do zvláštní skupiny mimo

lupenaté houby. Rozdíl mezi lupenatým hymenoforem a typem u lišek si ukážeme v terénu.

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

8

Obr. 6 Lupenatý hymenofor – štítovka (Pluteus)

Ve starších systémech tvořila poslední skupina samostatný řád – houby nelupenaté

(Aphyllophorales). Šlo spíše o sběrný řád pro houby s ostatním typem hymenoforu – ostnitý,

hladký, lištnatý nebo poroidní. V jakémkoliv lese nepochybně potkáme houby s hladkým a

poroidním hymenoforem, protože se mezi nimi nachází široce rozšířené dřevní druhy. Hladký

hymenofor charakterizuje pevníky (Stereum). Pozor, i hladký hymenofor nese hymenium,

obdobné nejasnosti si vysvětlíme na konkrétních příkladech. Ostnitý hymenofor vypadá jako

posázené špičky vedle sebe, určitě budeme znát korálovce (Hericium), hojné jsou ostnatečky

(Obr.6). Poroidní hymenofor mají choroše, dřevní houby rozličných tvarů i velikostí. A

poslední uvedený příklad náleží právě liškám – lištnatý hymenofor.

Zcela odlišně utvářené plodnice, s hymeniem ukrytým uvnitř, definuje uměle

vytvořenou skupinu břichatkovitých hub (Gasteromycetes). Pod břichatky patří všechny ty

houby, které práší výtrusy po mechanickém tlaku. Běžně v lesích nacházíme rozličné druhy

pýchavek (Lycoperdon), hojně i rod pestřec (Scleroderma – obr. 8) odlišující se černým

vnitřkem plodnice na rozdíl od hnědého u pýchavek.

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

9

Obr. 7 Ostnitý hymenofor - ostnateček (Steccherinum)

Obr. 8 Kulovitá plodnice břichatkovité houby - pestřec pýchavkovitý (Scleroderma

bovista)

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

10

Tabulka 2 Rozdělení nalezených hub podle základní morfologie

Vřeckovýtrusé

houby

Stopkovýtrusé

houby

s dělenými

basidiemi

Stopkovýtrusé

houby

hřibovitého

vzhledu

Stopkovýtrusé

houby s lupeny

Ostatní

stopkovýtrusé

houby

HOUBY V NAŠEM OKOLÍ

11

4 ZÁVĚR

Po projití trasy v Boleveckých lesích potkáme celou řadu obecně rozšířených hub, na

kterých budou demonstrovány nejdůležitější znaky. Výsledkem naší exkurze by měly být

základní znalosti nejrozšířenějších druhů hub, které mohou pomoci před sběrem jedovatých

dvojníků. Ukázka neobvyklých houbových skupin pak rozšíří povědomí o variabilitě a

početnosti hub v naší přírodě.

LITERATURA

1. Baier, J., Hagara, L., Antonín, V.: Houby, Aventinum, Praha (2009).

2. Holec, J., Bielich, A., Beran, M.: Přehled hub střední Evropy, Academia, Praha (2012).

3. Kubát, K., a kol.: Botanika, Scientia, Mníšek pod Brdy (2003).

4. http://www.mapy.cz/, staženo 23. 8. 2013.