1. záFí 1939 britský velvyslanec Hendorson přivezl ultimatum Německu

R O Č N Í K I I Z OBSAHU: C o se d ě j e v e s v ě t ě : Chmury v Paříži a nad světem. - Amerika a Jugoslávie. - Amerika a Maďarsko. » Maďaři v útoku. - Persie. - Rakouské hospodářství. - Rusko-dánská obchodní smlouva. - Sto let svobodného obchodu. - Jsou ještě komunisté komu-nisty? - Je u nás svoboda tisku? - . . vždyť král je přece nahý.« -Pohřeb UNRRY . - K u l t u r a v e s v ě t ě i u n á s : Školská část budovatelského plánu. - Výbor českých feuilletonú. . Aldous Huxley -myšlenkový romantik. - Kniha, divadlo a film týdne.

35

OBZORY

týdeník pro politiku a kulturu

C E N A K č s 4 -

V P R A Z E D N E 31 . S R P N A 1 9 4 6

I. N e j r y c h l e j i ) br. : !«ké i e í a d i o i i u r b a - t r y s k c v ý m r - . o W e - i p f i pokusném !e:u. J. A—e-.cká k r a s o b r u i l a í k a M e r r i í o v á d o s : a 3 ! e ' e g r a m od S i a ť n a J. Ze : á k u ! : s p a ř i i s k é k s í ' e T e - c e . Ku-chaři a í i š n c p ř i p r a v u j i p ř e s - c i v í . p r o c e e g a i y . v y i e - p e r é ivofenírp míru. «. H e n r y F c r d na p n r r - j : - 3 / < ' e - y v y r o b a j e h o továrna. Mode WM. 5. M a c e - » p s t s p . t e " ě h o l á c h r a t -

n é í o í tunu, k ! e - y v y r a ' e : v A r et ice-

nání s s toho bylo 5 11" žádosti rsu mitnuto. Prozkoumáno 66.732 dotaz-níků a zahájeno trestní stíháni 7S osob pro nepravdivé odpovědi.

Celkové číslice za celou okupaci: od-straněno z úřadů 129.213 osob, žá-dostí o zaměstnáni došlo 806.4 SO, žá-dostí zamítnuto 71.1-42, dotazníků pro-zkoumáno 1.010.S30, pro nepravdivé odpovédi stiháno 1.550 osob.

Dvanáct tisíc německých horníků z Čech do Poruří

Podle dohody česk- Slovenských úřa-dů s úřady americkými bude průbě-hem příštích tři měsíců dopraveno přes americké pásmo do Póruři 12.000 německých hor.iiků ? Československa a jejich rodiny.

Tento přasun do uhelných dolů v Pun.il je organizován Američany spo-lečně s Repatriační exekutivou. Kaž-dá hornická rodina přiveze si nábytek do jedné kuchyně a jedné ložnice. Od poloviny srpna bude vyprávěn denně aspoň jed n vlak, takže celý přesun bude dokončen v posledních dnech října nebo v polovu, é 1 stopadu. Pii-praveno je už prvních sedm vlaků, které odvezou l.03.r> rodin.

100 let svobodného obchodu Letos v červnu bylo tomu 100 lot,

kdy po urputných bojich schválily oba domy britské sněmovny zákon o zrušeni cla na dovoz obili do Velké Britanie Byla to událost nedozírného významu, nejen pro Velkou Britanii, ale pro celý „svět. Politická moc byla do té doby v rukou feudálních velko-statkářů. Tito vlastnili téměř celou půdu a diktovali ceny obilí. Měli pro-to veškerý zájem, aby se do Velké Britanie nedostalo levnější obili ze zámoří. Teprve přijetí Rcpeal Actu«, umožnilo přerod Anglie ve stát prů-myslový a zahájilo století světového obchodu.

Parni stroj umožnil rozmach prů-myslu, takže se v době po napoleon-ských válkách vytvořila první prů-myslová střediska. Lid proudil z ven-kova do měst, a nastal znaěný růst populační. Anglické zemědělství už nemohlo stačili zvýšené poptávce, a ceny potravin stále stoupaly. Bída mezi průmyslovým proletariátem by-la strašlivá. Tu se v hlavách měšťan-stva prosazovala stále silněji myšlen-ka, že vysoké clo na dovoz obili se stává nesnesitelným zatížením celého národního hospodářství. Obchodníci, bankéři, průmyslníci a publicisté, usi-lující o svobodu podnikání, se sjedno-tili pod vedením Cobdena a Brighta v »Anti-Cornlaw-League« a zahájili propagandu pro odstranění cla. Re-forma volebního práva v roce 1832 zajistila liberálnímu měšťanstvu nut-ný politický vliv. Ale bylo třeba ještě rrmoha bojů, povstání Chartistů, vel-kého hladu v roce 1845 a přímluv prince Alberta, než se velký přerod stal skutečností.

V roce 1846 dostoupila kříse tako-vých rozměrů, že Axiglíe musela do-slovně volíti mezí svobodným obcho-

dem a revolucí. Ale britský * parla-mentarismus obstál v této své snad nejtěžái zkoušce. Po vášnivé rozpra-vě, a proti živelným zájmům velko-statkářů, bylo demokratickou cestou roahodnuto odstranili cla. která do té doby patřila primo k pojmové pod-statě státu suverénního. Toto roxhod-nutí sc zdálo ¿ouěasmkům trvalým vítězstvím rozumu, dobré vůle si mi-iu. 1 když se tehdy nenačalo období trvalého mnu, zavedeni svobodného obchodu, bylo jedním v, hlavních před-pokladů, pro vývoj industrializace a světového obchodu.

Svobodný obchod, odolávající dlou-ho nejtěišim ¡.ikou&itám, se ;-.řilll v r. 1931. A s mm se i (til svět do nej těžší katastrofy svých dějin. Bude na nás, abychom jej vybudovali, ne sice podle starého v zoru. ale pamět livl toho, že svobodná výměna statků mezi národy není sice jediným, ale velmi důležitým faktorem v sutižlti národů. 1 když .sociální filosofie lilie ralistft lil století je už částečně pie-konána, nesmíme /upomenouu, že vý-voj dal jí v mnohém pravdu Svo bodným obchodem dala předem oitpo \ ěď na komunistický manifest / ro ku 1H17. ve kterém Marx a Kngcla vykládali bídu anglických dělníků podle německé filosofie. A že libera-lismus měl pravdu, je nejlépe doká-záno tím, Že komunismus ne nllldy nemohl uchýlili v zenit, které Jeho zakladatelé věnovali největíii pozor nost. F. N.

Rusko-dánská obchodní smlouva

NeJvětfllm odběratelem dánských zcmědělHkých produktů vždycky by-la a dosud Je Velká Britanie. Velká Britanie má také dodávat průmyslo-vé výrobky, především textil, ale ta-ké kovové zlroží, domácí nářadí a uhlí. Přes všechnu snahu a úsilí ne-ní anglický průmysl dosud uchopen splnit dánská přáni, Přlpočtcme-li k tomuto stavu velmi ostrou brllskou cenovou politiku proti Dánům, setká-váme se s faktem, že britsko-dánské přátelské vztahy trpí lehkým ochla-zením. Angličtí nakupovačl se zdrá-hají podrobit ae zvýšeni výrobních nákladů a nabízejí i nadále nízké ce-ny. Nebylo proto divu, že Dánsko uzavřelo s Ruskem dodací smlouvy a obchodní dohodu, která na jedné straně stanoví lepší ceny dánských výrobků, na druhé straně vfiak zna-mená pro Dánsko, že z Ruska do-stane suroviny jako na příklad stavební dříví, kterého je nutně za-potřebí. Velké Britanii bylo tím na-značeno, že Dánsko, ačkoli je zcela jasné orientováno k Západu a není komunismu právě příznivé nakloně-no, neváhá jednat se, sovětským Rus-kem, vzejdou-lí rnu z toho jisté vý hody. F. L. (Kodaň)

V e l k ý stín kongresu Třebaže t.o byl tiskařský šotek,

který 22. srpna v ¿Lidové demokra-cii« v referátu o studentském kon-gresu slovíčko »marxistické« zaměnil

sa -s-naclsi ieké« a třebaže a celého kontextu bylo patrno, že jde o tisko-vou chybu, jak ji docela podle dov.na-m chápalo i vedeni kongresu, nele-nili tlumočnici, aby a vlastni Iniciati-vy íw.štřenim překladu me.-l delegá-ty aahájHi kampaň proti umíněnému listu. Byla to nejenom silomyslnost, nýbrž i bár.eň « pravdy, která í',u přičinila, že kongresovému zpravodaji -Lidově demokracie« byl íiimosini vstup na kongres a předstíráním re vise kongresového průlomu průkaz, odňat. Třebaže Šéfredaktor listu u Jistil opravou tiskové chyby a vyv.val předsednictvo, aby se s*> rukopisu pře svědčilo o pravém sněni textu, a 'žá -dal o okamžité vraceni kongresového průltaviu. byl tento vrácen až druhé ho dne Doručitel řiéfredaklorova Halu byl v Masarykově koleji, kde kon-gres zasedá, ostražitě doprovázen kustodem, snad členem kongresové závodní milice, hov, něhož nemohl uěi nit ani krok. Laskavý čtenář může konstatováním těchto skulečuoíili posoudil, jaký mrav na kongresu vládl '/. důvodu výše uvedeného ne otiskuje -Lidová demokracie, praví dělný kriticky rozbor sjezdového za sedaní, poněvadž kongresoví parla mentárl projevením piTmi o změnu .-pí avodaje projevili airaoli před prav dou. NeollNlcuJI se ani oficiální komu nlké s Ježdové lískové kanceláře, k nimž Je výhradu oprávněného po dezřeni z necellslvoatl, Vždyť nit př, z anglické řeči p min. ňkolslvl ilr. .1 Milánského, tendenčně ěl lie/, len denee, ale prošlé byl vynechán celý piissím o duchovním posláni studení nlvn, zakončený slovy: Bňh ítehnaj vafle]nu ÍIHIII a později zneužit v kam pani proti »Lidové demokracii«. Vy-jevit! Jméno, kdo ověřoval politickou orientaci čs, delegátů, bylo by ti tro ehou nadsázky příliš sensační a pro kongres smrtelnou ranou. Os. tisk měl v útoku proti >• Lidové demokra-cii neobjektivní Jednostranné Inťoj*-' mace, čímž dokázal, s Jakou povťuli-noslí sledoval kongres a až kam HO dal zavést mai xlnllekou Ideologii, řh.

Britský tiskový attaché o českém tisku

Mr. Cecil Par rot, tiskový at/taché britského velvyslanectví v Praze, uveřejnil ve »Svobodných novinách-)' velmi pozoruhodnou a politicky vý-znamnou zprávu o poměru českého tisku k Britanii, Vzdal chválu té částí nafieho tisku, která, se snaží o objektivní zpravodajství a které pravda Je víc než propaganda; záro-veň sc vfiak netajil ostrou kritikou tisku komunistického, jmenovitě ¿Rudého právu*, »Práce« a //Kultur-ní politiky«. Na citovaných dokla-dech dokazuje Par rot neseriosní, ba často i vědomé lživé zpravodajství těchto listů, které soustavně podáva-jí «kreslený obraz a výklad britských vnitropolitických í zahraničně poli-tických událostí a snaží se v očích naší veřejnosti oéernít Západ napro-sto vymyšlenými a tendenčními his-torkami. Zajímavé je, že britský tls-

/

O B Z O R Y 549

kový attaché vý.slovní- j m e n u j e Brita Comrnandera Younga, jako neserios-ního a bezvýznamného novináře, je-hož články s velkým gustem uveřej-ňovala »Práce«, co by „hlas britské-ho veřejného mínění«. Young je ko-m u n i a t a , vypuzený z Labour Party a komunistickou stranou nepřijatý za člena; byl ostatně k nám pozván neoficiálně ministerstvem zahranič-ních věci a jeho úkolem bylo napsat knihu o Československu. Doufejme jen, že po tomto odhaleni Parrotově ji už nenapíňe. Článek, britského tiskového attaché je nám' do velké míry dostluělnénírn v tom smyslu, že jame po celé ručnice nepřestali pou-kazovat právě na t.y nedostatky ve zpravodajství a komentářích českého levicového tisku, na kleié teď ote-vřené íi. odvážně poukázal linkový přlděienec velvyslanectví spřátelené žerně. O jednu ostudu a doufejme* také ponaučení vlec. Jsou ještě komunisté komunisty?

Myslím, že to i),ylo pil radotlnském případu, když i'1. X. S a l d a , postaviv se na stranu bitých, napsal; Jdi- jen o to, rozhodnout, ne bud' pro devlsu Romain Rollandovi! raději nepořá-dek než nespravedlnost nebo pro slova (loethovu: rudějl nespravedl-nost, než nepořádek, Tehdy ovšem z Iflchto slov dělali krédo pro sebe.

Slovu jak Kollandovu, tak (íoelho-vii jsou Jen kompromisem, právě ta-kovým kompromisem, Jak slovu an-glického básníku <'. I>. Lewlse: bu-deine hájit flputnó proti horflímu. Nujlepfli jistě Je pořádná spravedl-nost a spravedlivý pořádek, to Ji- ta-ké Jediné možné v nafiem hyti nu tomto svělé. Není-lí to takovéhle, jsou oprávněnůjlil slovu Kollandovu. Avílale, jsou oprávněnější n pruvdlvěj-i'ii za každého vládního systému a za každého režimu?

Komunistická stranu ohlásila m-dlouho před volbami, že má milion ěleuft. Aniž chtěla, fikala lmed prav-du: že to není milion komunistů. Ny-ní Je vyhlášenu ělMtku, která prý po-stihne uši 1.00,000 ě l en ft. .Tulto jsou určité znaky, podle kterých se pozná fuňlslu, Jsou tuké určité znaky, po-dle nichž lze poznat komunistu. Spo-lečně (od toho Je slovo komuna) nu znaeíeh komunisty jo vftlo k pravdě. A ť ta pravda postihne kohokoliv, ať třeba postihne nejvýznučnějši členy strany, |o nutno ji lak říkat, tak držet.

A drží tu pravdu Komunisté? Jde Jim spíš o lo, aby Jleh milion bylo a aby měli vňtSInu, 01 o to, aby měli členy strany.

Uvědomí sl ti, kteří stranu vedou, že kápue-ll se do vlna sebemenší krů-pěj oeta, je víno zkaženo? vo

Kompromitování se mstí Mužný projev ministra spravedl-

nosti dr. P, Prttny jasně kvalifikoval rušivé vystoupeni tak řečené České národní rady: »Svobodné slovo vedlo některé věcné námitky pro-

ti jejímu oprávngní vydávat se za představitelku lidu, přesto se však domníváme, že jeho závěry nevysti-hují přesně situaci. Nechceme se za-bývati skutečnou nebo domnělou kří-sí v komunistické straně, nýbrž jen Českou národní radou.

Je známo, že tato instituce byla typickou představitelkou zpáte£nic-kého rnalorriéňťáctví u nás, které ze strachu o své posice a vliv dovedlo koketovat stejné dobře s živly faál-sujícírni jako trocklstickými. Tuto tradicí potvrdilo j<-jí vystoupení loni v květnu; někteří z nás je sledovali doma, jiní již v osvobozeném světě, vracejíce se z koncentračních tábo-rů nebo zahraničního vojska. Nelze tedy dnes vytvářet klamné legendy. Jf příliš dobře známo, že tato sta-tečná instituce hodiny dvanácté mu-sila ustoupit řádné vládě republiky, že svým <íhováním zavlnila vážnou závadu v poměru obou státních ná-rodů, protož*! nebylo možno právě pro smutné hrdinství České národní rady a proto, že její jméno je tak nevítáno, vytvořit obdobu k .Sloven-ské národní radě. Trpíme tím do-dnes, Česká národní rada dobře vé-děla, proé mlčela. Jen při procesu ti tuk řečenou protektorátnl vládou se jejl mluvčí opět přičinili o znejasnění procesu svými svědeckými výpověď-mi, jež vyžadovaly dokonce veřejné-ho vysvětleni v tisku (podivná svě-dectví!), u tímto /.nejasněním přispěli k mírnému rozsudku. Jakmile se o-zvuly první protesty proti němu, vzpomněla sl Česká národní rada nu svou tradici hrdinství hodiny dva-nácté, Ačkoliv skuteční představitelé všech odbojových sil v našem národě, l. J. Čs obec legionářská, Svaz ná-rodní revoluce a Svaz osvobozených Iiollllekýeh vězňů, vydali jasné a věc-né prohlášeni, které mohl podepsat každý, nestyděla, se Česká národní rudu přijmout z řádek Rudého prá-vu. titul vrcholná národní odbojo-vá orgunlsuce , který každý odbo-jový pracovník u bývalý politický vězeň musí léto Instituci rozhofčer/ě odepřít. Ačkoliv vláda jasně a dft-Btojně uznala právoplatnost rozsud-ku Národního soudu, poskakuje Ru-dé právo kantorsky zu katedrou své stranlckosti a ukazuje rákoekou na slůvko dnesi právoplatný rozsudek. Mú pravdu. Dnes pravoplatná věc nemusí být pravoplatnou zítra, re-voluci lze jl zrušit. To jest d n e s re-volucí proti lidové a demokratické soustavě.

Za koho mluví Lid v otázce národní očisty ne-

pochybně souhlasí se svou vládou a jejím programem. Kompromitovaní to vidi a couvají. Každý ví. i e pro-jev byl odložen, že proť. dr. Albert PraiiéJt se jej piv cliuravost neúčast-nil, že projev sám byl dvojsmyslný. Každý nás jej mohl slyšet, mohl vidět početnost davů před tribuna-mi, jejich standarty, jejich nástup i rozchody. Není potíeln ani zde vy-tvářet legendy, také to není možné. Slyšíme řečníka; My nejsme žádni

\

krvežíznlvci! A vzpomínáme na sta-tečné bojovníky kmene Gimrků, kte-ří válčili po boku Spojenců: Nedovo-líte-li nám pobít německé zajatce, dovolte nám zaříznout aspoň jediné-ho. Aijpoň jediného — jak se to po-dobá dennímu heslu hrdinů poslc-aní minuty! V koncentračním táboře jsrne takovým lidem říkali šíbrovské duše, ale netušili jsme, až se vrátí-me domů, že nám Staroměstské ná-městí znesvětí tím, že z něho udělají a p e 1 p 1 a c, kam se nastupuje v se-vřených útvarech!

Čteme dopisy -rozhořčených čte-ná; ú, docházející redakcím. Pozoru-jeme, jak je lid jednotný. Člověka, který 15. března 1039 vyvěsil černý prapor a 28. řij.ia 1039 českosloven-skou státní vlajku, udali obyvatelé české vesnice v čistě českém kraji — kolík z nich nyní hlasitě vyznává, že tak řečená protektorátní vláda je vinna tím, že neudělala aspoň gesto! Gesto, za jaké sami udali rodáka. •Za koho mluví Česká národní ra-

da?« píJl nyní desítky čtenářů. A proto píšeme tento článek: Protože známe názor velké většiny našeho li-du Ministr dr. Drtina taktně uzavřel svůj projev, že chce pomoci nalézt většině našeho obyvatelstva správnou orientaci. Nuže, z dopisů širokých lidových vrstev vidíme a seznáváme z nálady mezi lidmi, že tuto správ-nou orientaci, shodnou s mužným projevem ministra dr. Drtiny, náS lid skutečně nuí 1. bp

Bez komentáře Ve spojitosti s rozsudkem nad pro-

tektorátní vládou rozhorlil sc Zdeněk Nejedli) v článku Rudého práva ze dne 3. srpna 1940, nadepsaném „Ve jménu čestného národa". Ptíe: „NáS národ byl vidy zvláště citlivý, přímý a .nesmlouvavý nejen v případech zrad]/, ale i jakéhokoli smlouvání neb sloužení nepříteli. A b;/ío to více než přirozené u národa, který tisíc let stál ve stálém bojí o svou existenci, ve stálém boji s nepřítelem, jeni ne-opomněl jedné příležitosti, jit bj/ byl mohl nás poškodit, ničit. Jen tak při nejpřísnějiím zachování národní mo-rálku v otázce odporu proti tomuto nepříteli mohl se náš národ zachovat, zachránit samu svou existenci. Proto také nároilni zradou rozumělo se u nás vidy především slouženi Něm-cům, jako nejhoršimu, nás nejvíce ohrožujícímu nepříteli."

Týž Zdeněk Nejedlý napsal 17. pro-since 103S, tedy již po mnichovské dohodě, do 1S. čísla ,.Lidové kultury": „Není pravda, co jsem teď právě četl v jednom projevu, ie je v českém lidu )ienápíst ř: německému lidu. Naopak, tisiciteté soužití naučilo českého člo-věka žít s německým lidem v nejlepši pospolitosti, jak sc ukázalo at do-jemně teď, kdy se museli rozejit. Jak přímo něžně se dívá na př. Cech zpod Orlických hor nahoru do německých hor, s nimiž staletí í i ! r tak důvěrné shodě a přátelství.' A kdo raiil nedóc-no jeitč sbratrorání čcsfcého a ně-meckého iidu: kde tu byla i jen stopa po národní záiti?" KaT.

550 O B Z O R Y

Otázka, jež by neměla býti lhostejná národu Havlíčkovu. A přece se dnes kolem ní chodí ja-ko kolem mísy s horkou kaší: pravda, jsou tu mnozí, kdož křičí, že jsme ještě nikdy neměli takovou tiskovou svobodu, a nemnozí, kteří ří-kají, jen ať někdo zkusí se o tom přesvědčit. A le nejde tu o plané polemiky v pochybném ce-chu novinářů. Bylo kdysi řečeno, že míra svobo-dy a demokracie v té či oné zemi pozná so nej-lépe podle toho, kolik projevů kritiky a nespo-kojenosti proniká do veřejnosti a za hranice stá-tu. Tam, kde jich není ani špetky, není svobody a není demokracie. Totalitní režim si nemůže do-volit přepychu kritiky, ba ani přepychu pravdi-vé informace. V tom také je jedna z jeho noj-větáích slabostí. Cesta ke spoutanému tisku — Němci maj í pro ni opravdu výstižný výraz »gleichschalten« — je asi tato: strana či rež ní, který ve státě dobude moci, zakáže nejprve vše-chny listy stran a skupin mu nepřátelských; zmocní se samotných zdrojů zpravodajství, tis-kových agentur, a obsadí nejmocnější pramen zpráv, rozhlas; zřídí ústřední úřad. který pod přímým politickým dozorem příslušného vlá Iní-ho pověřence vydává zprávy a komentáře, kte-ré se musí beze změny v novinách objevit; do redakcí dosadí censory, příliš nepoddajné novi-náře pronásleduje, k službám ochotné kunti je. Co víc, vytvoří si vlastní politické a žurnahVic-ké názvosloví, jež stálým opakováním pozbývá jakéhokoliv smyslu a programově vytváří ja-kousi atmosféru oficiálního optimismu, údajně pociťovaného vším lidem. Vzniká fantastický rozpor mezi každodenní očividnou pravdou a oficiální lží, mezi skutečností a tiskem, který ji má zrcadlit. Nám všem známá propaganda Goebbelsova je příkladem stejně hrůzným j;iko neuvěřitelným.

Obávám se, že jsme po této »usměrňovači« cestě ve formě i organisaci našeho tisku a roz-hlasu došli nebezpečně daleko a že je na čase se zastavit s dobrým heslem: odgerrnanisovat ve všem a všude, zamyslit se vážně i nad otázkou našeho zpravodajství. Všechny znaky zglajehšal-tování, jež jsem naznačil výše, jsou tu přítomny ve větší či menší míře, až na jeden: nemáme dnes přímé censury. To je nesporně velký po-krok — doufejme jen, že nikoli dočasný. V red-akcích už nesedí neoblíbený pán s červenou tuž-kou a noviny už nevycházejí s velkými bílými skvrnami jako výsměch pokroku lidského du-cha. — A le proti této jediné položce aktiv je řa-da zneklidňujících pasiv. I u nás po revolucí by-ly zakázány listy, jež se provinily kolaborací; to by bylo správné, pokud by tato zásada byla dodržena do všech důsledků a vznikly listy a re-vue nové, řízené novými lidmi a hledající své poslání v národním společenství. Místo toho však jen jedna — nejmocnější politická strana zmocnila se vybudovaného aparátu, budov a tiskáren a takřka přes noc stala se politickým

tiskovým magnátem, k němuž ostatní strany mohly než vzhlížet s obdivem ěi závisti. Tento strýček magnát vydává řadu listů, jež s umíně-ností dětskou a dětinskou ?.ú* oveú do dnešního dne předstírají svou uadstnmiekost, politickou nezaujatost a zpravodajskou objektivitu. Tak se stalo, že jediná politická strana ovládá neúměrně velkou část všeho tisku; a jo velmi «pravděpodobné, že tento nepoměr se dobou ještě zvětší zákazem noho usměrně-ním časopisů politických odpůrců. I další krok k uniformitě zpravodajství byl učiněn: hlavní pramen zpráv, z něhož ěerpá své infor-mace tisk i rozhlas, totiž »Česká tisková kance-lář' , je dnes v podstatě odnoží ministerstva in-formací, spravovaného příslušníkem té strany, jež má už takovou moc v tisku samotném. Sem se sbíhají zprávy světových agentur a zelo se z nich pořizuje výběr. Je na úřednících CTK, aby výběr byl věcně i formálně objektivní a aby ne-byli předběžnými censory v době, kdy ni neviny jen velmi nesnadno mohou opatřovat přímé zprávy z ciziny. Není zatím mnoho důkazů pro obviněni CTK ze záměrně stranického výběru zpráv; ale bude tomu tak i nadálo? Kdo to za-ručí a kdo o to bude dbát při dneřúií obecné ne-chuti k pravdě, jež se právě těm či oněm nehodí do krámu?

Strana, jež usiluje o hromadné ovlivnění man názorem, Itlerý zastává, nemůže upomenout ná-stroj nejúčinnější, rozhlas. Skutečnou!, že tm-koslovenaký rozhlas má v pověřencl minister-stva informací, v generálním řediteli, progra-movém řediteli, šéfredaktoru politického zpra-vodajství, hlavní censory (v rozhlasu se o této funkci nemluví) a řadě jiných horlivé zastán-ce téže strany, svědčí o pofozutnění pro význam rozhlasu jako politické zbraně. Zde také boj o mysl a duši českého člověka projevuje se nej-lépe: politické zpravodajství je tendenční, mísí. důvtipně zprávy H komentáři, užívá houfně zpráv agentur politicky vyhraněných, slovem, málo informuje a moc agituje. Vedení pražské-ho rozhlasu dovede vysílat v nejlepší. poslecho-vou dobu pravidelné projevy veřejně činných'li-dí, kteří ku podivu zase patří k té jedné straně, což patrně omlouvá úrqveň i vkus jejich rozhla-sové — agitace. Totéž vedení dovede vfiak zne-možnit přednášku národního umělce a vyškrt-nout z textu slova, jako »věčný« — pro je-jich . . . nevědeckost. Podle vedení rozhlasu je-diným světovým názorem je marxismus, jež ostatně nemá soupeře; přesto však pro jistotu byly znemožněny přednášky a kázání v duchu křesťanského světového názoru. Neslyšeli jsme už někdy někde něco podobného?

Učinili jsme také úctyhodný pokrok na cestě k spoutanému tisku, pokud jde o osobní svobo-du a bezpečnost nezávislého novináře; dovedli jsme jednoho bezdůvodně zavřít na celý týden, druhého zbytečně a ne právě slušně vyslýchat,

O B Z O R Y 551

P a v e l T i g r i d Je u nás svoboda t isku?

t ře t ího v y š í v a t z úřadu a na č t v r t ého po řáda t hon ičky a kampaně, hodné d i vokého západu. Za to hodné nov ináře , panečku, t y čas tu j eme funkcemi , penězi, z á j e zdy . Je j í ch l istům dovede-me opat ř i t papír, s t ro je , místnost í , va luty . N e -bí;!! také technické a distribuční možnost í p ro všechny patř í k předpok ladům svobodného t is-ku. A ten, chce-li se t a k o v ý m nazýva t , musí znát jen jednoho pána : pravd ivou in formac i . Co j iného než reakce a faš ismus je t r va l é a p rog ra -mové překrucování f ak t , předst í rané » t lumoče-ní vůle všeho Hrdu«, nakomandovaná un i fo rmi ta názorů, v z ý ván í státní moc í a lhoste jnost k člo-věku, v lastenecké t lučhubství , f anat i smus a optimismus, v y r á b ě n ý v potu t vá ř e u redakční-ho sto lu! Není to všechno v našem tisku v mí-ře, jež opravdu volá po odnac isování?

O d p o v ě ď na otázku, danou v titulu, zní t edy asi tak, že svoboda i n f o r m a c e u nás j e ohrože-na vážnými nedos ta tky rázu mravn ího , politic-kého i organísačního a že to to ohrožení j e z v ý -šeno nebezpečím j e j i ch uzákonění. T i skov é pomě-ry za prvn í republ iky so tva mohly bý t z lé ; ne-ch t ě jme poukazem na ně tvrdi t , že t y dnešní so tva mohou bý t horší a nes t rke jme hlavu z chomoutu kapi ta l is t icky-stranického do želez tota l i tn í u n i f o r m i t y ! P ředevš ím je třeba doz a ' , že není svobody p ro j evu tam, kde l isty nemohou

vo lně v zn ika t a zanikat a kde není předpokladů pro nezáv is lý tisk. Zákon p o s k y t u j e mnoho mož -ností, jak zabráni t l idem m r a v n ě nebo národně v a d n ý m v nov inářské činnosti. A pak, špatné nov iny ne jsou nebezpečné svou existencí , a le t ím, že se nalezne dost špatných -lidí, kteř í j e č tou ; a ti l idé se nezmění tírn, že j im v e z m e m e j a k o děcku dumlíka. Osta tně dnes se i špatnost rnéří po l i t icky a s t ran icky — kdo má b ý t soud-cem?

Po l i t i cká s t rana? — Vš imněte si, co novin si zaved lo rubr ičky s obsahem jasně sensacech ' i -v ým, osoč i vým, ba i u d a v a č s k ý m ; a nemysKte . že j e to m o r horší, než býva la ně j aká ta ve-čern íková kachna? — Cesta ke svobodné in for -maci vede decentral isací z p ra voda j ské služby, zodborněním a odstraňičtěním rozhlasu, omeze-ním pravomoc i min is te rs tva in fo rmac í , podpo-rou opravdu nezávis lého tisku, úctou k nov inám a j e j i ch poslání v e státě, smys lem pro pravdu i názor druhých, a konečně — skutečnou vůlí ke svobodě vůbec. Bez ní není důsto jného ž ivo-ta, bez ní není p ravd i v é in f o rmace . V ě ř í m , že t y t o předpok lady u nás jsou a při trošce občan-ské odvahy i námahy se mohou uchovat . Jinak si s ta rý Hav l í ček na onom svě tě bude mus^t po-vzdychnout , že ten Bachuv absolut ismus nebyl v lastně tak z lý .

I kdyby celý svět chtěl býlí klamán, kritický rozum mil zachoval, ni nvou jasnost, neodvlslost a má provádět přesnou analysu skuleč.nostl a tyto puk seřazovat v lo-gickou řadu a nu základě ni vyvodit přesnou syntheau it posudek. Bez kritiky neobejde ne vědu, nul uměni, nato?, polom politika, která má býlí obojím, vědou 1 uměním.

V nnáom novám zřízeni usUxluJ! se jistá fakta, která J M O U oblékánu do uniformní ka/njky lidové demokra-cie*, bez zřetele na (o, zda přestrojeni íikuteěnoHtl sa-mo staří k l.omu, aby vlastni podstata a vlastni jejich smysl byl zakryl. Nechtějme být lidem z oné Ander-senovy pohádky, v niž král procházel středem svých poddaných nahý, a vňtchnl se obdivovali, Jaký má krás-ný šal," ltleřl prý jen chytří uvidí, VSlohnl chtějí být chytrými, a dokonce snad I pokrokovými, a každý prý se bál prozradil lo, co sám vidi, aby nebyl od ostatních pokládán za hloupého. Tu pojednou v tichu bylo sly-šel nevinný dětský hlásek: » . . . v ždy ť král je přece nahý.* Teprve nyní propukl vfieobecný smich a byla prý z toho tehdy veliká ostuda, jak pro krále, tak 1 pro poddané, že so víllelnnl nechali tak hanebně oklamat. Klamutelé vfiak Již prý byli pryč ,. .

7<vh\8tě dnes není nikdy dosti, aby byly ujasňovány pojmy a aby Jasný u logický rozum měl však dostatek odvahy k tomu, fakta srovnávat! a kriticky je hod-notili. Politické sírany dnes stoji v popředí našeho ve-řejného života, jsou jeho vládkyněmi. Vládnou nad Ná-rodním shromážděním, nebol' lidové zastupitelstvo siiházl se a jedná podle toho, jak se dohaduj! politické sírany, vládnou nad naši administrativou, ha dokonce noroKpakuji so vstoupit i do soudní sině, která vždy byla místem — ke cti našich neodvislých soudců kde zasedala spravedlnost se svým -ars aequl et bon!-. »mocnily se drtivě našeho hospodářství a kultura ztrá-cí svoje svobodné ěelo a sklání se před majestátem politického sekretariátu. A to vše ve jménu »lidu , »jeho nejšlršíeh práv«, ve jménu »pokroku - a ve jmé-nu »lidové demokracie«. Nezdá se to býti klamavým šatem Andersenovy pohádky V Jak dlouho ror.um ob-

D r L u d ě k F o r m a n

ěailfi bude přihlížet télo podivuhodné scéně, kdy se přestane obávat v. podezíráni nepokrokovostl a z nařče-nl z hlouposti, kdy rozum občanů vypukne v smích?-*

Victor Hugo ve své řeč! roku 1811, když nastupoval Členství Akademie francouzské jako nástupce Lemer-elera, oslavil o posici k prvnímu císařství, oslavil šest myslitelCi a básníků, kteří nesklonill svá ěeln před ma-jestátem Napoleonovým. Těchto šest duchů, popuzených proti geniovi, hrdých a vztyčených, představovalo to, co tehdy ve Franci chybělo: svobodu.

Kritický občan klade sl neodbytnou otftzku: Co je a čím je vlastně politická strana ve státě, že smělou rukou odvažuje sl sahat na samostatné principy demo-kracie, na základní práva občanská, na hospodářské děni, z něhož čerpá svoje zdroje mocí a dokonce na právní řád, samo právo a spravedlnost? 7. čeho vzni-kají rozpory, jež jsou dnes již exaktní skutečností, me-zi formou a principem demokracie?

Skutečnost, že stále častěji se objevují úvahy a ná-znaky o základním pojeti demokracie, že se píše o zá-kladních občanských právech, byť nesměle, nasvědčuje tomu, že kritický rozum mnohých probouzí se z dů-věřivého snu a tuši, že by demokracie i základní ob-čanská práva s ní spojená, mohla býti ohrožena. Kým a čím? Politickou stranou a některými jejími oligar-chy na jedné a na straně druhé nedostatkem odvahy občanů chránit tradiční českou svobodymilovnost. Je paradoxní, že politické strany, které vznikly na půdé svobody a mají býti jejími garanty, samy vnitřní svo-bodu ohrožuji. Politické strany zbytněly! Z pomocného organlsačniho článku mezi svobodným občanem a jeho lAstupccm v zákonodárném sboru vytváří se samo-účelný mocenský útvar, jenž stojí nad občanem i nad poslancem. Demokracie vyšla z politické filosofie, kte-rá se opírala o individuum a jeho nákladní práva. Po-kud tato zásada byla uznávána, by! na výši parlamen-tarismus, jako forma i princip, vzrůstající z demo-kratické půdy. V té době parlamenty ve svých zdech hostily představitele lidu. kteří se rozhodovali podle svého svědomí a svému přesvědčení dovedli dát vyraz

O B Z O R Y

„ .. vždyť král je přece nahý"

552

skvělou řečnickou formou. Parlament byl opravdu roz-hodujícím a přímým místem vši politiky, zatím co po-litická strana hrála jen pomocnou úlohu. Ve chvíli, kdy politicky liberalismus nastupoval, rostl ůsměrně i význam politicko strany. Nad osobnost tlačila so or-ganisace a jej í technika. Ve sféře hospodářsko postu-poval vývo j po podobných cestách. Podniky jednotlivců se sdružovaly, kladtv se základy k různým kartelům, koncernům, trustům a syndikátům. Hospodářsko dční bylo usměrňováno dohodou několika promyslových a finančních kapitánu. Nastala doba jakési koncentrace v politice i v hospodářství. Tam tuhá slrauická orga-nisace s mocichtivosti, zde opět kartel, trust, koncern. Tuto koncentraci politickou (kterou totalitní systém vystupňoval v jedinou obludnou organlsact 1 I hospo-dářskou podporoval nacismus i fašismus, poněvadž byla lépe řiditelná. Z podobných důvodů lepši řidltelnosU přebírá ji z velké části i naše lidová demokracie. Ko-lekiivismus pravý nebo levý zůstává přece jen koloktl-vísmem, ať už jeho ultinm ratio je stál nebo třidti. On vede buď k fašismu, totalitě nebo oligarchu, nikoli však k demokracii, i kdyby jí byla dělána sebevětší reklama.

Demokracii odporující doktrlnarlsmus některých stran způsobuje nesnadné situace. Doktrína strany je ztotožňována se zájmem státu, je to pak Um povážli-vější, když taková strana v poměru vůči všem ostat-ním je v menšině a mocensky vynucuje respekt ke své doktrinárni politice. Doktrinářská umíněnost hra-ničí pak s nesnášenlivým sektářstviin a Jestliže je nut-no volit v opravdovém zájmu státním postup, který musí jiti proti dogmatismu takové sírany, spustí se kampaň, že se jedná proti zájmům státu, proti zájmům llduc a proti zájmům demokracie«. Prosazuje-ll stra-

na své postuláty jen pro dílčí zájmy politické, hospo-dářské nebo sociální, se svou sektářskou umlněnostl a neohlíží se na zájmy ostatní, jež všechny dohromady mají bvt zladěny v celek státní politiky, podobá se její politika každému jinému sepaiatlsnui.

Pohřeb UNRRY (Od našeho londýnského dopisovatele li. C. Taussiga)

Ještě nikdy UNIiRA nezpůsobila tolik rozruchu ve světovém tisku jako právě teď, kdy je jí souzeno zajít, a její činnost nikdy nevyvolala tolik komentářů jako její hrozící konec. Je ovšem možné, že barvitý a rtuto-vitý generální ředitel UNRRY způsobil všechny ty bouře a vzrušení veřejného mínění sám, neboC ,,květinka", jak byl Fiorello La Guardia přezván, úspěšně přeměnil Ženevu na krátkou dobu v místo, k němuž lidé hledí s různou mírou očekávání nových překvapení. Za poměrně král-kou dobiL zasedání Rady UNRRY „květinka" se neoby-čejně činil. Létal po celé Evropě, ale jeho pobyl v IJraze nebyl jedním z nejokázalejších a nemůže být srovnáván s jeho pobytem v Římě, lide promluvil k Národnímu shromáždění a kde dovolil, aby bylo jeho jména použilo k výzvě, volající po „spravedlivém míru pro ¡talii". S neobyčejným úspěchem vyvolal několik hádek s vo-jenskými veliteli spojeneckých okupačních armád, ob-vinil vojenské úřady Spojených států z napomáhání reakčním živlům v táborech pro osoby bez domova, a Brity z toho, že se nesnaží řádně zabránit vykrádání zboží UNRRY v Terstu, a, „lust bul not leasl", podnikl ritok na Sověty, že rabují R.akousko a že prodávají ra-kouskou najtu do Prahy. A lak se nemůže říci, že tato malá atomová puma se nějak zvlášt vynasnažila, aby osladila poslední hodiny UNR.RY, ale je jísté, že La Guardiova napínavá činnost přispěla k všeobecnému zájmu, s nímž svět přihlíží pohřebním přípravám k vy-chování jednoho z ne jpozor uhodnějších lidských pod-niků.

Ani Velká Britanie, ani Spojené státy nejsou ochotny dát UNRRE další peníze. Je pravda, že v britském ve-řejném mínění vzrůstá politování nad tím, že lato zdravá pomocná práce bude skončena, ale úřední kruhy se stále ještě hněvají, že nelze pokladnu UNRRY dostatečné

Stojně odporuje demokracii a souhlasí s kolektlvis-tiekou theorií, jestliže politicko strany jsou centralis-ticky organlsovány. Zástup straníků, funkcionářů a poslanců jo podřízen vedeni jednoho nebo několika.

Taková jednota vsak jo hluchou a neopravdo-vou, neboť .a .ni se skrývaj í vlastni cíle politicko oligarehie. Již Havlíček odpověděl na prá'/.dné volám po svornosti, aby prý záme. nou oposiel řhyteěně vlá-du nedráždil-. Unito epigramem:

Takto svornosti to naši smysl ani: Dělej tv, co chceme my! VI mne tedy zase svornost /.nanioná: Dělejte vy, co ohol já !*

Koloktivlsmus duchovni, politický i hospodářský rpů sobll a r.puMibuJe, -V politické strany vyrosily v ne/,dra-vě mohutné mocenské útvary, které ohrožuji parlamen lární demokracii, nahrabujíce JI vládou několika, t. j. oligarchu. s napětím sleduje oliěan současné výsledky koloktlvlaUokýoh pokusů v hoapodářslvl, obává se, aby doktríně nebyly zliyločně obětovány drahocenné hos-podářské hodnoty. Kalila mluví Jasnou (vélI

Pokrok lioni dnes nic jiného, než luijlt v kolektivitami člověka a ověnčit ho základními právy lidskými M ob čunukýml .ido o mravní odpovědnost Jodn id IIveo, liliu rt se v kolektlvlsmu každého raženi y.lráei, (člověk Jo základním článkem a základní skuloěnosll Sysiém, který ho nedbá, stává se chimérou,

Dívejme se očima a poslouchejme uíUma i\ v, nopo pli iilelnyeh skutečnosti to..umem «I t vořme kritický závěr. V této době je třeba vlec hrdých a svobodných duchů, kteří ncjmui ochotni uklonil no před ninJesltUoin moci, poněvadž svoboda myňlenky |e přlllň druhá, ni ž aby byla vyměněna po vzoru panězoměneů zn pomíjí vou moc,

Pozor, uby ne Jednou neozval v mířlcm Jcdnnlnčiii Uchu nevinný dětský hlásek: . . v ždy ť král Je prcce mdlý«.

kontrolovat a tuhé proto, v jakónl vovi/nvětlltolné /»ill Uclcó machinace měly .a následek, .!:<• linuli// UN URY jsou rozdělovány způsoboví, který liudl v Avi/lU pohoř /lení, neboí některé země dostaly vir voi st potilo svých skutečných potřeb zasluhovaly, ojíněna Coukonlovoii «/co. Whitehall tod' právě jako Washington má a to, in tylo evropské zorně již mohou stáli na vltm lvích vahou a že všechny další dodávky by měly mít obchodní zá-kladnu.

A tak dodávky UNRHY do Evropy mají být ukověevý počátkoví roku 11)47 a dodávky do Číny o tři měníce po; dějí. To znamená, že zanikne orguninace, která ;.u vply-nuvší rok dodala ani 14,000.000 tuv jídla, šatstva, léčiv a strojního zařízení válkou zničeným evropským Hlálúvi a zemím na Dálném Východě, urganiaace, která udržo-vala zdravotní službu v mnoha oblastech zamořených nakažlivými chorobami, která, pomáhala jňi repatriaci 0 milionů osob bez domova a která no starala o další milion]/ těchto lidí po víc vož )H měničů. Jen Českoslo-vensko samo donldlo potravin za 1)11,f>(l(l.000 dolarů, šat-stva a textilií za 50,000,000 dolarů, léčiv za 23,250.000 dolarů, zemědělskou pomoc za 20,000.000 dolarů a ¡¡trojní a dopravní zařízení za 05,000.000 dolarů. Celkem tedy do července doslalo zboží za 241,025,000 dolarů.

4H států Spojených národu přispělo na UNHllU obno-sem 022,000.000 dolarů, z čehož 150,000.000 zaplatila Velká Britanie. Téměř poloviny tohoto obnosu bylo po-užilo na zásilku potravin různým zemím. Ačkoliv ne nedá říci, že již všude bylo zabráněno hladu, nebo že. do oblastí, kde může vzráknoutí hlad,, bylo dodáno víc, než čeho bylo nezbytné zapotřebí, přece jen není po-chyby o lom, že činnost UNRRY zachránila život mi-lionům a že nakažlivé choroby, jež neznají hraníc, byly v nejkrítičtější době po válce zažehnány nebo aspoň lokalizovány.

Pokud to dovolí r.vétová výroba, IJNRRA ještě stále bude vyrovnával rozd/d mezí zásobami místní výroby a minimem nezbytným pro řádnou životosprávu. Tak na

O B Z O R Y 553

Německá válka a právo mezinárodní V trestním řízení, konaném v dubnu t. r. s nejvét-

fiím nepřítelem českého národa K. H. Frankem, vy-skytla se řada mezinárodních otázek, které vňím prá-vem vzbudily zájem v právnických i politických kru-zích. Dostal ne totiž při projednávání Frankových zlo-činů do popředí z á s a d n í p r o b l é m z l o č i n e c -it é v á 1 k y, jakou Německo sc svými spojenci vedlo, a tu ólo v podstatě o otázku, zda »revoluční světové hnuti" vedlo k revolučním změnám v oblastí válečného práva mezinárodního do té míry, ž<- smetlo povrchu •zemského dosavadní mezinárodní právní normy, které upravuji vedení války. Bpoi no tu bylo, zda zůstaly v platnosLl záicony a obyčeje pozemní války, zejména ta Jejich ustanoveni, která se týkají válečné okupace.

Před mimořádným lidovým soudem bylo vážné tvrze-no, že z pojmu zločinecké války logicky plyne, jakoby Wíechny akty zločineckých okupantských orgán a proti osobám 1 proU majetku byly zločiny v právním smyslu, takže by tu byla vyloučena aplikace těch mezinárodních norem, které ne vztahuji k válečné okupaci, zejména IV. haagské úmluvy ze dne 18. října 1ÍJ07 a Jejího ftádu o zákonech a obyčejích války pozemní.

Protože tu Jde o zásadní otázku t. zv. revolučního vývoje práva mezinárodního a o správné chápáni to-ho, co bylo skutečnou vůl! naálch velkých spojenců, Jak jl vyjádřili v moskevské deklaraci ze dne 30. října lícili a v londýnské dohodě ze dne 8. srpna 1015, kte-rou byl zřízen Mezinárodní vojenský soudní dvůr, po-kládám za nulué v zájmu správného pojetí dnešního právního stavu zločinecké války vytknout! loto:

Přudevňlm nelze dosud zjistili ve vývo j ! práva mezi-národního žádného revolučního obratu, naopak právo mezinárodni, Jak Jest ostatně obecné známo, Je ve stá-lém vývoji a Jeho principy se čím dále, tím vlce vy-hntrtují, Jak toho polřeby mezinárodního právního spo-lečenství vyžaduji. Také v tom Ji- zásada e v o I u c o

příklad v Řecku velé sedmímlllimové obyvatelstvo zá-vl lil TI a UNlttllH0% HP t/vii áklaclních potravin. Do konev června bylo poutáno do Řecka a 40 milionů libvr potravin, clo Halle a •Iii milionů, do Polska za 30 millo-nú, na llíloii linu a H milionu a do Albánie za 2 tni-IIon// Uber.

Nii náhlém Východě sc netkala diutrlbucv zásob s vel-kými překážkami, neboť Chul je ro štěpena na dvě půlky. Vv Spojených idiílveli Je nitmi tendence obránit (//VfiftK, abu tam pokračovala s distribucí zásob, což je 7iii pováženou, i>omyslímv li na bídu a nouzí, které stále ještě vládnou v ,,poválečném světě". Pylo by ni prát, ab)/ Spojené státy byly tak opatrné pH rozdělováni braní Jako Jsou při rozdělování Jídla :- UNKHY v Číně. To. 1c bi/ly nedávno objeveny dalekosáhlé loupeže, zejména v Terstu, rpťlsobílo značilou kritiku administrativních schopnosti UNRRY na s(runě jedné u spojenecké vojen-ské vlády na straně druhé. A proto bude jen spravedli-vé připomenout si obrovské potíže, jim - bylo UNRRP otl samého počátku čelit. Dokonce ne: bul vypracován pro-tírám, musely být překonáni/ vážné překážky. Politická nejistota způsobila průtahy, nebylo lodního prostoru, nebylo zásob.

Přes všechny tyto nesnáze se U¡VRRF. podařilo splnit větSlnit Jejího programu a dokázala, že mezinárodni oryanisace milic býti úspěšná, jestliže všechny přistuihié národy mají dobrou váli. Vždycky se orient najdou nízké ¡živly, které podlehnou pokušení rabovat, a zku-šenost dokázala. Že asi všeho boží, převážné fo.rfiHí a poživatin, se dostalo na černý trh krádeži. Ale to je jen nepatrná dar) obrovské výpomovné akce, která za-chránila wil ionp lidí před strádáním.

visi 10.000 kvalifikovaných sil čtyřiceti sedm; národ-nosti', pracujících v třiceti devíti zemích, stale ještě udržují tento obrovský aparát, který má mi starosti zdravotní službu, péči o osoby bez domova, výstavbu průmyslu a rozdělovaní šatstva a potrarin, Jejich pomoc

zachována, pokud mezinárodní právní společenství j iž dávno volalo po sankcích, které by postihly meziná-rodní zločiny společenství to ohrožující a poškozující. Hiavné po prvé ¿světové válce nastala živá reakce ce-lého světa proti německým zločinům, páchaným nelid-sky nérneckými státními orgány v obsazených úze-mích za války, která již tehdy byla pokládána za nedo-volenou a zločinnou. Reakce ta doála svého výrazu v či. 227 a 223 mírové smlouvy s Německem. Článkem 228 si mocnosti spojené a sdružené vyhradily právo, postavit! před své vojenské soudy osoby, obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným. Mí-rová konference tu pořídila seznam 32 hlavních ně-meckých válečných zločinců. Tehdy vňak spojenci nepro-jevili dostatečnou rozhodnost, aby potrestali německé válečné zločince, což se později ukázalo osudným.

'Problém zákazu útočné války arci nepřestával za-mčstnávati odpovědné státníky před druhou světovou válkou. Tak na př. k podnětu polského delegáta So-ka la přijalo v roce 1927 VITI. shromáždění Společnosti národů významnou resolucl, podle níž byla každá útoč-ná válka zakázána. Ne j význam ně j í ím se stal ale Brland-Kellogův pakt ze dne 17. srpna 1928 o všeobec-ném zřeknutí se války (č. 126/1929 Sb.), kterým smluv-ní strany slavnostně jménem svých národů odsoudily válku jako prostředek k vyřeSení mezinárodních ne-shod a kterým se ji zřekly jako prostředku národní politiky ve svých vzájemných vztazích. Byla tu při-puit&ia toliko válka při výkonu legitimní obrany. Vadou Brland-Kelloggova paktu bylo, že byl bez sankci a že netefill tudíž problémy, spojené nutně se zákazem války.

Podle toho je útočná válka m e z i n á r o d n í m z l o č i n e m . Jaké právní důsledky vyvodilo z toho mezinárodní právní společenství? Smluvní státy tu prosté neprojevily žádné vůle, aby protiprávně vyvo-

jednotlivým zemím, a rekonstrukci svčta vůbec, nemůže býti dost dobře popsána v tomto stručném článku. Aby-ehom mohli ocenit alespoň zlomek jejich práce, je nutno nahlédnout do problémii alespoň jedné z četných zemí, kterým IINRRA pomáhá. Tak na příklad v Polsku v do-bě před pomocnou akcí UNRRY spali postiženi nakaž-livými chorobami i>o dvou na slamnících Nyní je tam 22 nemocnic po UI00 lůžcích.

To je jenom malý, náhodné vybraný přiklad s nespo-četné řady jiných.

Problémy, j imř se UNIiRA pokusila čelit, budou tu í nadále, i když tato organisace skončí svou práci. Stále tu ještČ bude svétová potravinová krisc, již nerozřeši ani sklizeň v roce 11147. Stále tu ještě bude problém osob bez domova a pak tu je v mnoha zemích nebezpečí nakažlivých chorob. Hospodářská situace ve válkou po-škozených oblastech zůstane i nadále značně neusj>o-kojivá. Abychom pravdu řekli, v mnoha případech se situace zhorši, nebof zemč, jež nemají cizích valut, si nebudou moci koupit nutné potřeby, jichž se jim až dosud dostávalo od UNRRY. Pokud sc těmto státům nepodaří si rychle opatřit cizí valuty pro dovoz, budou trpět vážnou a v některých případech přímo katastro-fální nouzi. Nebudou moc i provést osev a dokonce jim nebude možno doprarit do konsumnich středisk to málo, jež sklidi s polí. Doprava, r.onnáiní obchodní styky a průmyslová výroba jsou stále ještě daleko od normál-ního stavu a za takových okolností se člověk neubrání dojmu, že rozpustit první velkou pomocnou organisaci v dějinách je poněkud předčasné. Zdá sc, jako by se lidstvo stydělo za to. že pro změnu vytvořilo něco rozum-ného a jako by nyní spěchalo tento omyl rychle r:a-pra nit.

V této souvislosti jest litorat, í e dojemná nabídka 234 aljašských Eskymáků, kteři. ač sami byli často na pokraji hladu a kteři zaslali šek na 40 dolarů pro pomoc hladovějící Evropě, sama o sobě nikterak nepostačí k tomu. aby finančně zajistila daIři práci UNRRY.

O B Z O R Y

Prof. dr. Boh. Kučera

554

laná válka byla zbavena mezinárodních účinků a aby tu nepřišlo k platnosti p r á v o v á l e č n é . V tom einěru výslovně zdůrazni! vynikající italský interna-c:onalista B a l l a d o r e P a l l i e r i iLa Guerra, 1935, str. 104 a 105), že i n e d o v o l e n á v á l k a v y v o -l á v á v á l e č n ý s t a v a ž e s e v e d e p o d l e n o r e m v á l e č n é h o p r á v a . P o k u d p a k j d e 0 B r i a n d-K e 11 o g g ů v p a k t s p r á v n ě k o n -s t a t u j e , ž e p a k t t e n p ř i p o u š t í u r č i t é d r u h y v á l e k a ž e d o k o n c e p ř i z n á v á k v a l i f i k a c i < á 1 k y t ě m o z b r o j e n ý m a k c í m , k t e r é j s o u j e h o p o r u š e n í m.

Přesný a svědomitý výklad normotvorné vůle smluv-ních stran nemůže vésti k jinému závěru než k tomu, že dosavadní normy válečného práva podržely i po Eriand-Keiloggově paktu svou platnost. Na tomto práv-ním stavu nenastala ¿ádná změna během druhé svě-tové války. A tu jest otázkou, zda v tomto směru ne-nastala radikální změna moskevskou deklaraci ze dne 30. října 1943, pokud se týče londýnskou dohodou ze dne 8. srpna 1945 a jejím statutem Mezinárodního vo-jenského soudního dvora. Je nesporné, že smluvní vel-moci nic takového nezamýšlely. Právě ěl. ti statutu uvádí pod lit. bi válečné zločiny, které spadají pod pravomoc Soudního dvora, při čemž k válečným zlo-činům počítá zejména poruSeni zákonů války nebo vá-lečných zvyklosti. Tímto ustanovením se přímo odka-

Z dopisů redakci C t ě n á r e d a k c e ! Píši Vám z těch důvodů, že, když uveřejníte nějaký

článek ,který krltisuje dnešni poměry, Je určitou veřej-nosti brán jako reakčni a asociální.

Ale prohlašuji zde nekompromisně, že, co jste dopo-sud napsali, není zdaleka tak otevřeně podáno, jak se ve skutečnosti věci maji nebo vyví je j í .

Jsem povoláním výkonný zemědělec, vlnslnlcí usi 10 ha vlastni půdy a asi 2 ha připachtované půdy, cel-kem 12 ha roli a luk. Jsem svobodný, 1015 rozený. 4 měšť. školy, 2 roky rolnické školy n různé kursy, vše jsem proSel s velmi dobrým prospěchem, což mně umožňuje náležet! do skupiny zemědělců pokrokových, již by rádi zeměděl. pokrok provozovali a rozšiřovali, jen kdyby nám dnešní poměry vyšly lépe vstříc. Mám hos-podářství, které jsem svým přičiněním ve svých špat-ných začátcích na tolik vybudoval, že by se za něho mnohý pantáta stydětl nemusll. Hospodařím od r. 1938, kdy jsem celou usedlost přebral ve velmi ža-lostném stavu po smrti otcově. Loňského roku jsem narukoval, vlivem známých událostí jsem si přivezl známé lidi německé národnosti na zemědělské práce. Má matka byla v nemocnici, kde jí byla pravá ruka odňata. Já, jako dobrák jsem sloužil poctivě na vojně dál do měsíce září. Ačkoliv mi nižší vojenští činitelé poskytovali úlevy, přec mi upírali volnost v Iniciativě mého zemědělského programu pro hospodářství v tuk ožehavé době nad míru důležitého. Celá německá rodina sc mi starala o můj, jim jedině, poněvadž druhý jiný ne-byl, svěřený majetek tak p o c t i v ě , že jím to, co živ budu, nikdy nezapomenu.

Byli u mě celkem 14 a půl měsíce do dne 13. srpna 1946, kdy na příkaz ONV v Náchodě byli odsunuti do sběrného tábora v Meziměstí, kde do nového evakuační-ho transportu chyběli právě 2 lidé, c e l í d v a l i d é , a ti od nás pojedou až tak někdy 24.—25. srpna, t. j. za 10—11 dnů, kdy tito lidé mohli dále pracovat a mezi tím býti řádně nahrazeni. Hlavní na tom je, že celý tento aparát jak OXV, tak úřad práce byl informován, že zůstanu na celý podnik úplně sám. Márn 5 dojnic, 1 jalovici, 5 telat, 2 svině, 1 krmníka, 2 prasata, 3 koně, kozu, drůbež, kočky a psy, kteří vy j í od rána do večera, jaké to máme časy, rny, zemědělci. N a vlastní inter-venci na úřadě práce mi úředník sdělil, že jíž několi-krát telefonoval na ministerstvo, ohledně Maďarů, ale doposud odpověď a povolení nebo příkaz nemá.. Dnes, pln zoufalství nad svým nedokončeným začátkem stojím,

- uje k sňkonům a obyčejům války pozemní, t. ;(. ke IV. haagské úmluvě a jejímu Rádu. jejichž platnost byla u nás vzata. bezdůvodně v pochybnost.

Taková byla tedy normativní vůle našich spřátele-ných velmoci a proto také v obáulovneim spise, který podaly v Norimberku proti hlavním německým váleč-ným i-loůlneům dne 19 října 1915. se na jednotlivá usta-noveni IV. haagské úmluvy a jejiho řadu odvolávají. Tak sc dovolávají zejména ěhtnků: I, 6, 0, 7, -tlí, -15, tii, 55 a 50. 7. toho Jasně vyplývá, ř.o Rloělny válečné, jichž se na našem státním ů.emi dopustili němečtí oku-panti, spadají pod ustanoveni dosud platného válečného práva.

Vzhledem U tomuto objektivně zjištěnému právnímu stavu uzavírám s w poznámky takto:

Tím. že válka Němci vedená byla skutečně mezi-národním zločinem, nebyl . práva mezinárodního od-straněn Institut války. Pojem zločinecké války sáni o sobě nestačí, aby se mohla dovodili neplatnost IV. haagské úmluvy a Jejího Rádu o zákonech a obyčejích války pozemní aneb obyčejového práva, které úmluvě té a jejímu Rádu odpovídá. ,leštili",e od přijeli IV. haag-ské umluvy uplynulo téměř -10 let, není lo žádným právním argumentem proti její platnosti a z.astara-iosti, neboť u nás pluti právní normy Jetltě stniňí, na př. dvorní dekret č. U591 z roku 1784!

neviní kudy klím, zda to řešil tak, jak Již ze zouíulutví icšll tuto otázku svobodný sedlák z Českobudějovicku, wvoli vlastni smrti, aby unikl před pomalým pustošením svého, těžce vydobytého majetku, nebo ze selre udělali psanec a utéci pryč, někam daleko, aby ml lo nepil-pominulo ten strašný konec mého selského tailli v zá-niku, nebo zda mám poprosit pním uiínlrilru (V ) , aby nám již poskytl tu krásnou příležitost k založeni ko lekllvnibo choziijstva. Něco niiwilm dělat, nebo alespoň uvažoval, raději dl Iv, než bude všemu konce, Věřte ml, ctěná redukce, dnes přljill ke mně nějaký úřadu nu kontrolu, tu událost, které by se li mně odehrála, by zaujala na I celý měníc úvahu ve víiecli Časopisech, které do nás různé nemohoucnosti soukají, Plši Vám v prvé řudě za sebe, ale věřte, nejsem nám, 1'rávň v nů-ší obci jsou ještě jiné -1 případy, které maji tu samou truchlohru. Končím celý zoufalý, morálně podlomen, jen důvěru v někoho Vyššího mě udržuje na té výftl, kde dnes doposud stojím.

Jan Poskočil, rolník, ftlhov 13, Česká Mku l l c e ,

V á ž e n á r e d a k c e ! Musím připojili svůj souhlas s nedávným článkem

p. dr. Chudoby v Obzorech . Ačkoli dva vládní orgány otonovaly Jej jako projev reakce na. vzestupu' , přece jen mezi námi studenty převládá názor, že tento článek »sedl .

Všichni studující máme svůj národ rádi. Každý z nňn re snaží pomoci seč může, avňuk \'.o máme soudit! o faktu, který uveřejnil Jeden politický týdeník, že v mosteckých Stalinových závodech je 000 členů zá-vodní milice, přes to, že je továrna hlídána vojskem, Jaký směšný paradox, jestliže Jede do mosteckého dolu brigáda studentů, vytržených od své práce, a zde se 600 mladých a zdravých lidi doslova flinká. Co jest proti tomuto kvantu lidských sil 50 00.000 studentů, nemluvě o tom, jak vysoké pracovní hodnoty byly ztraceny zbytečnými demonstracemi (Plzeň, Olo-mouc), které stejně v našem demokratickém a práv-ním stálé nemohly míti účinku. Toto nemůže nahradit na nažer* í sebevětšího počtu studentů, Pro prázdninovou práci bylí studenti zajištění, ohromným »stratég!'.kým tahem", totiž odnětím stipendia po dobu prázdnin, což bylo vejmi sociální, neboť na to doplatili zas jen stu-denti chudí.

A nyní, milý studente, pil celé prázdniny pracoval na zajištěni výživy národa, ale běda TI, narodil-)! ses roku 3927 neb 192*5. Nebudeš se mocí vrátit.) k svému mílo-

O B Z O R Y 555

vánému stud i u, které Ti bylo po ňest let německými barbary odpíráno, ale: pojedeá dělat čeledína, zatím, co třeba Tvůj kolega, který měl to štěstí, že se narodil o týden dřív než Ty, bude ve studiu pokračovati.

A. tak by snad bylo nejlépe přiznat úplné barvy, ze studentů udělat uniformované létací oddíly, které by byly jiskrově povolávány tarn, kde by bylo právě něco potřeba za pár grošů odřít. Dosavadní fakulty by se zí ušily a rtáflíollly nové: fakulta řepařská, uhelná a pod. Později by také přišly nové tituly, na př. -doktor hubení kůrovce«, //inženýr dojení krav" a pod. Teď se půjde místo studia uklízet dobytek, pak napadne sníh, studetl by Jej mohli vyvážet! z pražských ulic, pak by mohli sázet na jaře řepu, oslavit nějaké to výročí, uví-tat nějakého hosta, a školní rok by byl pryč jako pára.

J. V , posluchač konservatoře, Praha.

V á ž e n á r e d a k c e ! Když před časem uveřejnila Lidová demokracie

článek, Heleny Pánkové, strhl ne v jistých kruzích po-ki Ik, že se napsalo něco, co není pravda, a sami bon-y.ivé v, IlOII v odborovém časopisu usvědčovali pisa-telku z nepravdy. Z toho lze Jen soudili, že tito páno-v.\ ač ne vydávají za jediné oprávněné tnluvči učltel-f-.vu, nejsou dokonali- obeznámeni s poměry sociální-mi, v jakých učitelstvo dnes žije. Zajisté nelze mluvit! 0 lildě učitelstva, kde učí miř/, I žena a kde si přijdou společné nu (I 7,00(1 Kčs měsíčné, mají přitom jedno nebo žádné <111,ó, a kde po případě existují I jiné pří-jmy z vedlejších zuměsLnánl, Mám zde na mysli jen ty učitelské rodiny, kde vydělává Jen muž a živl při-tom 2, .'1 nebo 1 více děli, Z,de Jsou sociální poměry 1 • t mizerné, že nelze mluvili vůbec o životě, nýbrž J ii o živoření, Co ne dnes namluví a napjfio o vysoko-školském vzděláni učitelstva, nafukují se různá velko-hubá nabubřelá slova a Iráze, ale skutečnost Je daleko jiná, Tuk učitel, který má maturitu na gymnasiu, ab-solvoval státní pedagogickou akademii tedy má J 1 7, o o o v y s o k o ň k o 1 alt é v z d é 1 á n i, o němž s- dnes tolllc mluví dále má tento učitel odbornou zkoušku pro školy 11. stupně (měšťanské) a uéí jako odborný učitel na měšťanské škole, dostane měsíčně uu ruku 8,600 Kčs, Přitom Zívl tento učitel čtyřčlennou rodinu, a je lij lot ve školní službě. To jo prosím fakt, a bude-ll se nějaký pán z ROH nad lim pozastavovali, Jsem ochoten mu to dokázali ěerné na bílém. Dokazo-val II okresní tajemník 0RO nu okresní schůzi OORU, že tajemníci OKO,1 kteří Jsou přijati do služby u ne-mají žádné potřebné vzděláni a musí proto býlí te-prve pro svůj úřad školeni a vychováváni, mají asi ,", D00 Kčs, pak top rve vynikne ona nespravedlnost, ko rá se páše nu učitelstvu (po stránce jeho soclální-b ) zabezpečeni a l životni úrovně Jeho rodin. Tento iO'tel doslal od HRO poukaz nu pracovní oděv, ale ne-může si Jej koupili, protože nemá nu to peněz, Tři čtvrtě roku má Již tento učitel podánu žádost u škol-

ních úřadů o propočítání služební doby a řádné zařa-déní do platové stupnice, ale doposud jeho žá"ost ne-byla vyřízena. Má dost — tak ať počká! Při přestupu na měšťanskou školu, po složení odborné zkoušky do-stal přestupový přídavek měsíčně 176 Kčs a za jednu přes početnou hodinu za půl roku 50 Kčs. což dělá asi za 1 hodinu 2.30 Kčs, slovy dvě koruny třicet haléřů. Prázdniny a jiné volno, ktc-rč tento učitel má. není k nlčernu, poněvadž si nemůže pomalu zajeti ani do okresního rnésta, protože na to r.emá. Jiný důvod je také ten, že je činovníkem spousty spolků na vesnicí, kde dělá všechnu kulturně-osvétovou práci zdarma Za tuto prácí se nic neplatí, proto ji nikdo nechce vzíti, tak ji musí vzítí a zadarmo dělati p. učitel. Je to sku-tečná bída, dvojnásobná bída v dnešním t, zv. socialis-tickém údobí. Každý kvalifikovaný dělník si dnes vy-dělá daleko více bez dlouhých studií a zkoušek, o živ-nostnicích a řemeslnících ani nemluvě. Nechť si ale každý dobře uvědomí, že na těchto lid- ch spočívá vý-chova naší mladé generace v době školní i poškolní. a že není možno déle již nechali tento stav pracovat! pro vybudování nového života v našem státě, s poci-tem křivdy a odstrkování. Takový je skutečný stav sociální v řadách učitelstva, a nevěří-li tomu snad ně-který pán, který zastupuje zájmy učitelstva v KRO. ať se laskavě přesvědčí u svých kolegů a pak ať te-prve píše. K. F., Vsetín.

C t ě n á r e d a k c e !

V posledním (32.) Čísle »Obzorů je článek o »Ne-dostatečných platech učitelstva , a píše se v něm, že učitel Čekatel s Šestiletou služební dobou pobírá mě-síčné 1800 Kčs Katolický farář, staropensista, s pě-tatřiceti a 4016tou služební dobou má také tolik. I«'a-rář, novopenslsta, rná jen asi o 300 Kčs měsíčné více. Mívali i před válkou katoličtí kněži z duchovní sprá-vy chudé pense, ale nebylo tehdy té hrozné drahoty, a měli tehdy kněži pénslsté většinou na dokládání ně-jaké úspory, které jsou dnes ztraceny.

a katolickými faráři v aktivní službě je to podobné Farář církve československé dostane podle mých In-

formaci plný svůj měsíční plat, který mu jeho nábo-ženská obec doplní na měsíčních G.000 Kčs.

U farářů katolických je postup opačný. Katolický farář činí každých pět let přiznání svých místních příjmů a z náboženského fondu dostane doplatek k těmto místním příjmům na zákonitou kongruu Rovná-ll se místní příjem zákonité kongrui, nedosta-ne doplatek žádný, je-lt jeho místní příjem větší než kongruu, žádá se na něm, aby přebytek odvedl nábo-ženskému fondu. I každá zahrádka se knězi na ven-kově započítává do přijmu, a výnos z ní se mu odpo-čítává od kongruy. tlčiní-ll někdo dar nebo odkaz na zlepšení příjmů místního faráře, zmenší ae tomuto právě o tolik doplatek kongruy z náboženského fondu.

M, Horák, farář v. v., Brno.

K U L T U R A VE S V Ě T Ě I U NÁS Školská část budovatelského plánu

Pokud so nový vládni program au-i>,\ v'A otázkami Školské politiky, děje no to Jen formoví vňooboonou a ná-znakovou, vymezujíc! sice některé u koly, nomlftujtet so však vidy o je-jich řeáoni. Vláda hodlá předložit os :ovu základního Školského zákona ke konoénému schváleni parlamentu. Návrh, tva kterém se pracovalo v mi-nisterstvu Školství jeStě za minulé vlády dosti dlouho v tajnosti, nikoliv právě chvályhodné, a který byl pak podle některých připomínek opraven ve svých celkem málo závažných ha-dech, řeSÍ úkol vybudováni nové Skol-

ské soustavy vytvořením jednotné školy čtvrt řídni, v níž se má spojit dnešní škola měšťanská a nižší střed-ní, jakožto l dosavadní vyšší třídy a ročníky škol obecných 16 , 7. a S.) Požadavek takovéto jednotné školy vyvstal jako požadavek revoluční a byl inspirován nejen některými peda-gogy zastánci jednotné školy jíž z dřívějška, ale i clsiml vzory, hlav-ně z SSSR, ačkoliv tu nikoliv zcela právem, neboť i v Sovětském svazu *Skola pionýrů«, umožňuje nadaněj-ším rychlejší postup ve vzdělávání. Brzy bvío upozorněno na nedostatky návrhu, který celkem neřeší nebez-pečí nivellsace vzdělaní, jež by mohla nastat brzděním žáků nadaných mé-

ně nadanými spolužáky. (Nehledlme-11 ovšem k tte právě šťastnému a ne-dostatečnému návrhu z t. zv. pod-půrných tříd.) Upozorni! na to i prof. Hlavatý ve Svobodných novinách« a navrhl tam rozdělení třetího a čtvr-tého ročníku na dvě větve (podle prospěchu), z nichž jedna by se při-pravovala na další studium, druhá pro život praktický. V anketě ^Svobod-ných novin získat pak tento jeho návrh největší počet hlasů, ačkoliv bylo 1 dosti těch. kteří žádali zacho-vání dosavadního stavu. Kompromisní řešení prof. Hlavatého (přes některé své nedostatky) zdá se' dnes celkem nojpřijatelnějáí. Ukázalo se totiž, a byty o tom vysloveny četné obavy

O B Z O R Y 556

(bohužel nikoli neoprávněné), že pro-sazeni školské reformy v tom smyslň, jak byla navržena, je v některých kruzích pokládáno za otázku poli-tické prestiže. Zásada jistě nepocho-pitelná pro každého, kdo má na zře-teli jen prospěch našeho školství, ne-boť škody, které by mohly unáhle-ným a ukvapeným řešením vznik-nout, jsou nedozírné. Lichá a celkem zbytečná je také námitka, í e ti, kdo nesouhlasí zcela s osnovou, ve všech bodech, by chtěli bránit rovnopráv-nosti v nároku na vzdělání. Neboť i kdyby byla zachována určitá vybě-rovost na některých školách druhého stupně (jak to žádají mnozí rodiče a převážná část středoškoláků) nebo alespoň některých jejich ročníků ( jak navrhuje prof. Hlavatý i. zaručuje už sama politická struktura našeho li-dově-demokratického státu, že jedi-ným kriteriem pro výběrovosL by byl nyní už skutečně jen a jen stupeň nadáni. Takový výběr pak naprosto nelze jistě nazvat asociálním, tak hy-by lo možno označit spiše pravý opak: totiž zbytečné brzdění žáků nadaněj-ších. Naprosto nepochopitelné jsou však hlasy, které otevřeně tvrdl Že »jednotná škola bude, ať už se to ko-mu libí či nikoliv . Jednotná škola, která zaručuje každému takové vzdě-láni, jakého je schopen svým nadá-ním dosáhnout, je správná, n každý jí jistě musí schválit. Postup, jakým tuto zásadu uskutečnit, neni však jen jediný a je věcí důkladného vyslyše-ni všech odborníku 1 přáni rodičů. Doufejme, že se tak před konečným řešením problému etane.

Ještě i jiné zásady by měly být pokládány .skoro za zákon. Je to pře-devším zvýšení hodin češtiny a větší péče o mateřský jazyk vůbec, za což už drahnou dobu se bijí naši filolo-gové. Pouze nepochopitelným opome-nutím se dá pak vysvětlit! vynechání chemie na třetím stupni v osnově zákona.

Regulace přílivu V dalším odstavci školské části bu-

dovatelského plánu je nadhozen ože-havý problém regulace přílivu žactva jednak na školy odborné, jednak vy-soké. Zvláštní pozornosti si dnes za-sluhují hlavně školy vysoké. Procen-to maturantů z války, kteří se po re-voluci rozhodli dále studovat i přes ztrátu let a jiné překážky, se letos jistě ještě zvětší. Nedávná dotazní-ková akce Akademické poradny XJ-stavu lidské práce ukázala, že z abl-turientů středních škol více než Vt ( ! ) chce pokračovat ve studiu na vy-sokých školách. Je to skutečnost sko-ro zoufalá, jistě nějakého řešení vy-žadující. Ukáže-li se nutnost umělé regulace přílivu na vysoké školy, bylo by dobře nalézt prostředky takové, které by se pokud možno nejméně dotýkaly akademické svobody. Na-skýtá se tu na příklad možnost tako-vého řešení, které by prostě zvýše-ním požadavků na školách třetího stupně, jež připravují pro vysoké školy, omezila celkový počet opráv-něných k dalšímu studiu. Toto řešení

by mělo 1 tu výhodu, že by so tím zmenšil počet administrativních sil, které zřejmě tyto školy vychovávají, i když abi\irient dále nepokračuje na škole vysťuké, a že by se dosáhlo většího zajmu o zaměstnám produk tivní.

P i i teto příležitosti je snad záhod-no upozornili na případy a univer-sity brněnské, kde nu právnické fa-kultě získali někteří posluchači tuk značné časové úlevy, že dosáhl! bě hem 12 měsíců akademického titulu tučkollv před válkou nebyli zapsaní 1. Bylo by jistě dobře, kdyby příslušná místu podala vysvětleni, neboť tako-vé případy dělají zbytečně zlou krev nejen mezí studenty ostatních oborů, ale i mezi právníky jiných fakult.

Ale ještě i jiné úkoly ěekujl v ob-lastí školské. Bud 1 nutno se důklad-ně zabývat některými otázkami uni-versitního studiu, nu přlklud dosaženi učitelské způsobilosti nu fakultách přírodovědecké a filosofické pro dneš-ní školy střední a umístěni tukových akademiků, což se vše objevuje dnes v novém světle plánovaným zřízením jednotné školy u ustavením pedago-gických fakult. Je třeba též obrátit pozornost k četným návrhům rcío rem vysokého školství, hlavně lékař skélio utišila U škol nižších stupňů, hlavně 2 u 3., se musí vyřešil pří-hodnější rozvržení Jednotlivých před rnětů a vyuCovndho éusu vůbec. K.

Nejstarší universita na evropské pevnině

Před týdnem byl v rozhlasu před-nesen proslov k uvítání studentského kongresu. Rečnik poukazoval nu sta-leté vztahy kulturní povahy českého národa k výchově a ke Školství a do-volával se také založeni Karlovy uni-versity jako nejslnrftl na evropské pevnině. Tato chronologická nepřes-nost (naše universita je nejstaršl ve střední Evropě) by nevadila, bylo-ll by jí použito nějakým řečníkem k širšímu obecenstvu k opodstatnění úctyhodnosti naší školské minulosti, Co chcete však odpověděli francouz-skému studentu, jenž se vás s úsmě-vem ptá: j>A co s naši Sorbonnkou'! Víte, než jsme odjeli do Prahy, pou-čili jsme se poněkud o historii Vaši university a Vaší žerně a můžeme Vám za dva roky blahopřát k flesll-stému výročí založeni Vaň! universi-ty. Alt: když Váš Karel IV. pomýšlel na její zřízeni, bral si za vzor naši, již tenkrát, starodávnou universitu v Paříží. A to ještě není ta nejstarňí. Tu rnáte ještě mnohem starší v Itá-lii: Neapole, P.avenna, Salemo, Pa-dua, Bologna.^ Arciže, to víme také. A tím méně seženete výmluvu za řeč-níka, který by úřadem í povoláním měl být s to se vyvarovat takové od-chylky od přesnosti, věda ke komu hovoří.

Výbor českých feuilletonú Státní nakladatelství v Praze vy.

dalo dosti, obsáhlý výbor z českých feuilletonú od jejich počátku až po nedávnou současnost pod názvem

P 8 A n o p o d ě a r o it<, \ ýbor jo práci \ dému N e » b e d y, který se jistě snaíil o výběr co nejúplněji!*, ulo \ první řadě o to. aby pro mladé ěte i áře, jtnií jo kulíku především věno-vánu, zachytil jednotlivými vyhivny nit ukázkami vývoj českého feuillolo nu po strance formální I námětové. Ve stručné, ulo výstižné ůvodní stati promlouvá o pojmu íouUMonn u J<ho posláni v novinách u uvádí tuké \\v-..uunu.a Jménu » českého světu lite-iáimho, která ae o vývoj n pěltěni této literární formy nejvíce ritiHk.lt-Mlu. Bude z.ujlniutl zjištěni, í,e první foutlloloiiy začal psát drumutlk .i. K, Tyl u, básník V. B, Nebeský, Jukni, I zakladatel české novinářské tradice K lluvliěek Borovský. NeJvělíítho roz-květu dosáhl ovšem český iVtiillctoi) třicetiletým působ.nlni Juna Nerudy v Národních listech, který sám nu pnul úžasný počet iii.HU> íeuHlotonů ěl črt,

Byl II pořadatel výboru jist ve vy běru Jmen a ukázek zlí dobu pulricl literární historii, neměl j ž dosti ob •joktlvlty, pokud Jde o výběr Žijících autorů a zuruzenl ukázek od spisová tělo Hončusných Hlurfll dolní, Je vůbec buhnlňl v zastoupeni autorů I foiillle tonů, Jak patrno již pij zběžném pro Datováni, Pokládám ovšem zu pachy In ul, že tu chybí ukázka 1'iarloloiil-sllekrt tvorby ,í K. Tyla, když pfi jej autor námjako í.akliulalele fciiille tonu" v českých novinách uvádí. /.ně) ná svůj výbor Jediným ělsleni tul K I lavllěkn-liorovského, pokračuje ně kolika typickými ukázkami z Jana Nerudy, zařazuje dvě ňrty Bv, Cechu (i. to no zdá neúměrné Jeho významu), dále (/ion in zastoupeni I('r, Horlton, V. Kosmák, ,1. V. Mládek, J, Holeček, I. Hermami, bohatfejl J, S. Mtielm)\ 10. Bass, K, Cůpek, V. ftpzftě a .Tí»n Drda, ziillm co je úplně opomenul Karel Horký, Knill Vuchok, Maru a Ladislav Klián, JejVhž podii nnfeullli tonlallcké tvorbě není jisté menši než těch, liteřl Jsou ze současnikCl zuřa zeni často í neúměrně početnými u • kázkarnl, V. 3,

Z Goebbbelsových posmrtných úspěchů u nás

Náš filmový týdeník konfrontuje, rriírriky -nepodařených«' fjrrierlckých polomů H atomovou bombou, kon»» ných ke zkáze veškerého lidstva, su snímky Dnéprostrojc vybudovar ého k blahu lidstva» Protože mezltirn p ř -ňla zpráva, že také HfJHIt chystá po-kusy s atomovou bombou, nepochy-bujeme, že při nich naše filmová kro. nika zachytí snímky mnohem velko-lepější, aby je mohla konfrontovat také s mnohem velkolepéjňímí sním ky jednoho z nejskvélejftích dél / a svété k blahu lidu, americké údolní přehrady na Tennessee,

Oeorgc V/. Gray pífa v knize ¿Véda slouží válce«- (New York 1 'AVI): »Opa-kem b a 1 a rn u t í c í t a k t i k y je taktika vysvětlující, která je nebo by rnéla být vůdčím pr ndpem demekr--tické propagandy. Diktátorova techni-

O B Z O R Y 557

ka je v n u c o v a t a nařizovat.. . Vysvětlující propaganda by z. ičila to-talitní. «tát, je to vfe.k jediný druh propagandy, která může opravdu po-hloužit d emokradl.«

Hořecování Není. již třeba mluvit o literární

úrovwl revue »Akt ív« . Když jl odsou-dil i V. Běhounek v »Prácí*, Je to vin než dostačující,

Na jejích prohláíenf mne zajímají Jen dvě opakující se upozorňováni.

1.. Aniž by sl to VAo mohl myslet, neboť dosud nic podobného neudělali, njiňťují dynamoarchisté, ž e jejich aktív není aktív tamtěch aktivistů. Ale na tomhle světě už to bývá ta-kovéhle: mluv, jak chcefi, nevldíá na to, jen to slyélň, a chceň-lí na to ví-dét, rnusíá jít před zrcadlo. A to je-jich zrcadlo — i když v něm před-stavují Kicrkegaarda s Marxem a Kngelese s Guardlnlm — je takové-hle: 2. Jsou dynamoarchlsté, élli, jak to po česku vysvětluji: jsou stavitelé závrati. Avfiak stavba závrati, to je

přece to, co po léta dělali nebo stav-věll Hitler, Mussoíinl, Franco a po-dobní spřežencí. Stavba závratí je stavba toho, co se nebude uskuteč-ňovat, o čem se jen předstírá, že se to uskuteční. Dříve nebo u lidí nepo-pletených — u těchhle tím, co pře-četli — každý, kdo tady něco chtěl, stavěl a stavěl a doufal, že druzi bu-dou mít závrať z toho, co postavil.

Vždyť í o to jde ve dvouletém plá-nu: postavíme závrať nebo budeme mít za dva roky radostnou závrať z toho, co jsme postavili. vo

RoiwmtWc obsahuje v «obé různé stupně citovosti, které so každý romanopisec snaží vylvořltl u svého čtenáře. Jo mnoho způsobů, Jak dosícl romantického účinku; každý z nich vfiak obsahuje Jisté, nezměnitelné prvky: čtenář má, nabýtl přesvědčeni, že mu autor vy-pravuje svůj vlastni životni příběh. Román se lihl po-tud, pokud se čtenáři podaří ztotožnltl so « Jednou z hlavních osob, o které so domnívá, že by ji mohl býti, kdyby mu okolnosti byly příznivější. Ten, kdo se oddá Samotářské zábavě, kterou mu poskytuje četba, vidí své možnosti, rivá dobrodružství, své zážitky, zmnožené do nekonečna. To mu způsobuje Jistý duflevní stav, za kte-rý Je potom autoru vděčen. Tato vděčnost so mnohem vlec obrací ke spisovateli, který svým dílem umožnil, a,by čtenář sám sebe viděl ve své původní podobě, než ku spisovateli, který se spokojuje Um, že Učí pouhé vnějňl dojmy.

Jinými slovy: Je nutno, aby romanopisec lichotil jisté-mu druhu myl homanle, který každý v sobě nosíme Do-cházím» talclo k paradoxnímu stavu, který Je podsta-tou díla Aldousu Huxleyho, Sáni sl toho byl ostatně dobře vědom. »Kontrapunkt života Je románem o 600 stránkách, v nichž pouze čtyři vysvětluji autorovo sta-novisko k vhuMtiilmu (lilu. Tato skutečnost by byla dosta-čující, aby způsobila hotovou revoluci. V úvodu k fran-couzskému překladu Maiirols jasně vyzdvihuje celkový ráz tohoto románu slovy: »Je lak Inteligentní, že se stává až skoro lidský. -: Podobně popisuje Aldous Hux-U\y Jednoho ze svých hrdinů, spisovatele Phllipa Quar-lese. Nedostatek Ideového románu,-; praví Philip Quap-les, ^spočívá v tom, že Je potřeba vykreslili osobnosti, ktevé mají své vlastni mySlenky, což vlast uě vyřazuje devět sd devadesát devět Ustelu lidské rasy . Maurols vňak uzavírá svůj úvod poznámkou, že zbývající tisícina Je dostatečně zajímavá a její lidská důležitost mnohem

v větřil než důležitost početní.

Je to «cela možné, je vflak tato otázka jádrem celého problému V Podle theorle Phllipa Quarlese by romány Huxleyho nalezly ětenaie pouze ve zbylé tisícině A ko-nečné jo otázkou, zdali malý počet jednotlivců, kteří mají své vlastni mySlenky, je všeobecně přístupný ná-zorům druhých a zdali so vůbec snaží své myšlenky vyjádřili. Přiělun, pro kterou Huxleyho tvorba měla takový úspěch, mu zůstala na Štěstí skryta. Byla velmi prošlá a jednoduchá; čtenáři netrpělivě čekali na myš-lenkového romantika, A Huxley byl obdařen zvláštním davem. Nejen že jo schopen, jako všichni dobři romano-pisci, namluvltl čtenáři, áo by mohl spátl s vévodkynl De Maufrlgnousc. nýbrž dovede i vzbudit u čtenářů zdáni, že jsou inteligentní, a lo dokonce značnou měrou.

^Nojvětš! chybou Ideového románu. . pokračuje Hux-ley, >jo skutečnost, že je čímsi umělým, uspořádaným. Je to nevyhnutelné, neboť lide, kteří dovedou formulo-vat a rozvádět: své vlastni názory, nejsou tak sccla ži-vými tvory, podobají se spiše čemusi obludnému. A ko-nec konců se stane nudným žtti stale s obludami.,

Mohli bychom na to namítnout, že každé umělecké dílo jo výtvorem umělým a uspořádaným, že hrdinové literatury od Aeschyla až po Mauriaca a Huxleyho jsou

z devíti desetin jakýmisi obludami Bylo by jistě mno-hem nudnějfií žiti a Otcem Gorlotem než s Philipem Quarlesem. Theoreticky je stejně možné zajimati se o inteligenci Philipa Quarlese stejné jako o lakotu Otce Gorlota.

Není zcela jisto, zdali je správné či nesprávné, aby se spisovatel uvedl do svého vlastního románu. Tento úkaz není vlastni pouze Huxleymu, setkáváme se s nim také v -Penězokazícht Andrého Glda. >Aváak proč bychom měli mítl pouze jednoho spisovatele v románě,« praví dále Philip Quarles, .iproč ne druhého v románě první-ho? A třetího v románě druhého? A tak dále až do nekonečna.í Ano, proč ne? Je možno psáti zcela klidně romány, kde jsou lidé kresleni jako bytosti žádostivé, pyáné, rozmařilé .a pod. Aváak když Aldous Huxley chce, abychom uvěřili, že jsme velmi Inteligentní, když nás zpodobftuje v rozkvětu naSIch mozkových schop-nosti, tu se nemohu ubránit! dojmu, že nemá svědomí zcela klidné.

Je zajímavé, že zrozeni myšlenkového romantika se odehrálo právě u anglického spisovatele. Anglická vý-chova neklade Intelektuallsmus mezi věci, o nichž je sluflné hovořit!. Toto stanovisko má stále svou platnost. Není žádné vySSI kvality, která by nebyla doprovázena skromnost! a jistou zdrželivostí Nedostatek Huxleyho spočívá ve skutečnosti, že má v sobě silný koeficient, který volá po vulgarlsucl. Není -nemístné kreslití into lektuáln! osoby, aváak Huxleyho postavy jsou často pro-fesionálním! řečníky. V některých případech dokonce maniaky, zachvácenými inteligenci.

Kladným přínosem je váak poznání, že napříště je možno psáti romátrfjj které se obracej! k inteligenci a nikoli pouze k citům, které Uč! mySlenky lidských bytosti a ne pouze jejich sklony a záliby. MySlenky jsou výslednici hlavních postav. Umění potom spočívá ve způsobu, kterým jsou spojeny mySlenky a postavy. Avšak čím jsou vlastně mySlenky? Huxley jimi rozumí především názory o postaven! člověka ve společnosti. Je velký počet hledisek, Philip Quarles je vypočítává: citová, vědecká, hospodářská, náboženská, metafyaická atd. Jedná se však o postaveni člověka ve společnosti a nikoli o člověka, postaveného před nějaký problém, jako je Bůh. láska. Štěstí. Jedná se o názory, kterými vysvětluji inteligentní bytosti svůj osud ve společnosti.

Mezi těmito myšlenkovými pochody Huxleyho nalé-záme jednu hlavní myšlenku, jejímž jádrem je pozna-tek. že není nutno vysvětlit! Boha, duši, jednotlivce, nýbrž společnost 20. století. A tato zásada je bezpochy-by velkou vírou naši doby. člověk přestal nalézatt cito-vý a duchovni obsah ve slově Bůh. v systému myšlenek, dotýkajících se Boha a jednotlivcovy duše. Je nahrazeno slovem společnost, ve kterém jako by se slily city, myšlenky, úvahy. Revoluce takového rozsahu nevznikla za jediný den. Její základy se kladou do 1S. století a zvláště do myšlenkového kvasu, který předcházel roku 1S4S.

A nyní ? Bylo několik krátkých let, kdy 20. století zaplálo na svém počátku v Paříži. Londýně, Novém Yorku stejným světlem jako 1S. století na svém koř.-i.

558 O B Z O R Y

Huxley - myšlenkový romantik B e r t r a n d d e l a S a l l e

Brzy po vydání ;-Paralel lásky se stává přicházející katastrofa" takřka naprosto jistou. Tato jistota ovliv-nila velkou měrou pozdější díla Huxleyho. Ve svých velkých dílech »Ends and Means-, ;-Eyeless in Gaza«, vyslovuje se ostře proti této katastrofé. Po ideovém románě musel se vzrůstem nebezpečí nevyhnutelně ná-sledovat román citový. Hodina, kdy se pozornost obra-cela k inteligenci, odzvonila a přišlo údobí nové, údobí, ve kterém počalo býti vzýváno násilí. Malraux, Céllne, Plisnier měli otevřenou cestu. V Americe se objevila celá plejada spisovatelů, z nichž Henilngwny a Faulkner jsou nejtyplčtějši. Běh současného století dosahuje zrychlení, na které si zvykáme tíže než na rychlost nejnovějších stíhaček. Normálně si tvoři lidé svůj svě tový názor dříve, než dospěji věku 25 let. a pouze lidé, obdaření neobyčejnou duševní pružnosti, jsou schopni 1 po tomto věku opravdového obnovení. Jestliže ve: me-me na druhé straně v úvahu, že lidstvo se děli ve stoj-ném okamžiku zhruba na tři generace, dojdeme k ne-možnosti, aby se toto lidstvo utvářelo podle vzoru jed-noho století, které v průběhu pouhých deseti let tak dokonale změnilo svou tvářnost.

Společnost zítřka je v nebezpečí, že se bude skládal z mosaiky generaci a ze zlomků generaci, které ne-budou mití žádnou společnou zkušenost. Mám na mysli děti Evropy, které nemají sebemenší představu, co zna-čí slovo cukroví a žádnou možnost sl představit, děli, pro které slovo cukroví je žhaveno veškerého citového obsahu. A když cukroví konečně dostanou, nebudou již více dětmi. Je možno míli za to, že po tolika bombách, krutostech gestapa, vězeních, popravách a hladu, ti, kteří zůstali, budou chtít zapomenout. A který pramen uh.isí tuto jejich žízeň? Nikdo neví.

Hledá-lí však člověk dobře, co zůstává ) po zkáze pořádku a clvlllsace, je možno přece jen naléztl jnkóni neporušené jádro. Dpufejme, že snad objevíme plnou silu tohoto jádra v postavách Aldouxe Huxlcvho

Přeložil M. Berka.

Kniha týdne F. M. Bartoš: Co víme o Husovi nového. (Knihovna

»Národního osvobození*, č. 180, str. 130, brož. 30 Kč*.) Po Janu Sedlákovi a Václavu Novotném je F. M.

Bartoš nyní naším vedoucím badatelem o Husovi. Hlav-ní část jeho letos vydané popularlsačmí knížky, napsané koncem r. 1942, podává zprávu o Bartoňových zjlňtě-ních nových dat z Husova života a díla a ze staročeské literatury o něm. Tyto nové doplňky dosavadního vědě-ni jsou zasazeny do krátkého životopisu. Skoda, že lak, že pro čtenáře neodborného nevystupuje vždy dost jasně, co tu Bartoš přinesl nového.

Především je to dost přesné určení data. kdy se Hus narodil, nebude-li ovšem vyvrácen základ, ze kterého Bartoš dospěl ke své konjektuře. Proti starší tradici, jejíž podklad neznáme a která přijímala rok 1309 nebo 1373, dochází Bartoš k roku mezi G. prosincem 1370 a 1371. Soudí tak z poznámky před kákáním ke dnu sv. Mikuláše v rukopisném sborníku z knihovny svato-vítské kapituly, který pokládá, také podle rukopisu zmíněné poznámky, za kus z knihovny Husovy. Po-známka zní: »V roce kazatelství druhém, věku pak 31.« (Sborník byl už popsán r. 1.610 v katalogu Podla-hově a prelát dr. Čihák, správce knihovny kapitulní, umožnil autorovi prozkoumat jej podrobné.).

Objevy další zahrnují dvě nové postily. Dieta de tfjjri-poreí z r. 1407—8, založenou na kázáních Konráda Waldhausera, a postilu z let 1411—12, jakési pokračo-vání Husových Kázání betlémských; dále sbírku kázání Husových nástupců v kapli Eetlémské, když už musil pobývat mimo Prahu, s několika jeho kázáními, když se nakrátko vrátil; konečně zlomek nejstaréí sbírky jeho kázání, božítélové kázání z r. 1401, nejstaréí ká-zání bezpečně Husovi připsatelné. K těmto objevům vedla Bartošova práce na soupisu rukopisů Národního musea.

Husovi dále přikládá Bartoš komentář k výtahu z několika spisů Aristotelových, který pořídil dorníni-kán Albert z Orlamunde. Byl by z doby Husova půso-

bení na fakultě filosofické. Z doby Husova rektorátu (semestr l-ifií» -101 byla objevena jeho řeč Instalační um text: -Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených* 1 0 řeč při universitní schůzi ke čtení universitních řádů. Z té doby mile. 1 Bartoš také v Národním museu -sborník, obsahující these ke kaňdoročntiliu dlsputáčnt-iini turnaji (^Quodlibetv 1 na počátku v, ti 10. vypra-cované neznámým autorem, kvodllbotářom, nřejmě »ft účasti Husovy Byly tak vlkleťlstlekč, ř,e arcibiskup Zbyněk i-. Hasonburka, ve své funkci universitního kancléře, tento Quodlibet z.ukár.nl

Doplňkem knihy je několik drobnějších prací, mezi nimi článek o dějinách husovského svátku c, r. 11UW 1 roč autor pokládal i. UMU za vhodné znovu otisknout .svou ptáci Pravda o Husovi a husitství*, protlltlUo-HckOU polemiku z. r. 1Ď38 8 letákem stejného jména od autora u. mrtvého, jist ovšem Jednou v. hádanek, které nám někdy předkládá Jedno křidlo našeho pokro-kového tábora. Hodnoty, zn kleté bojoval linu lo jest bojoval podle názorů . těch, kdo nestojí s nim n.i křesťanském základu, ne kterého vycházel on tylo hodnoty jsou přece dnes ohromovány n Jiné strany, Snad je to ledy cvičení v bojovnosti, kterou Kulim ne radno uplatňoval jiným směrom. Ale I puk Jo Ion léto polemiky v nesouladu .•< katolickou ůčnall na bádáni o Husovi, kterou Buřtu;"' oceňuje u Inké s ochotnou po moci, které se Bartoňovi v Jeho bádáni o llusovl do slulo se strany církevní, jak sám mírnilo kvituje, K, K

Divadlo týdne Jlii Mnhen; »Mezi ddvěma bouřkami«. Uc/ie Jan ftlio»

da. Výpravu Jan Sládek. Henllntlcké divadlo, Nelze považovat zu noduslalck plely, bii právě na

opuk, označím ll poslední Muhciiovu biu zu. sluhou práci velkého brtmilku, za dílu, Jaké nechává, ilriinuillk v zásuvce, aby Je pozdějj koniiontoviil n vyzráním mvé původní drmnatlcké myšlenky, když byl domyslil vfio chny problémy v práci tobolu rázu J I M I uuillm/.cné, Ne lil pochyby, žo Mullen v letech, kdy p/ml tillo hru, měl mnoho včel nu srdci, které předjímal, která přímo ho-li Čně chtěl vyslovil ii s nimiž ne ehlěl po mužsku vy-pořádat. Kilíie společnosti, nedostatek mravní výchovy mládeže, zvláště vrslcv lépe Hltiuivaných, blížící /m ka-tastrofa válečná, která, Jak jmnn vldéli n, vidíme, JIO-byla a nonl jen kntiudrofou v hmotném nlov/i /iinynlu, ale především katastrofou mravní, opu/jlění včel «pra-vedllvé pro pohodlí a osobní výhody, lo vňcehno zttjlMté Jsou problémy, které Muhen silně pociťoval a které snad Ještě silněji a výrazněji pociťujeme dnen my, DriOH blesk Již uhodil, ule dosud žijeme v onom období im-pjelí, v atmosféře nabité ukrytými a neskrytými vý-hrůžkami, v atmosféře konferencí, které ne ukazují hýl. tak Spatnými hromosvody bouřek nu mezinárodním ne-bi. A přece ;;e nám zdá Mulu nova hra dne« luk zbavená své časovostí, tak naivní a ve svých postavách přímo papírové nepravděpodobná, že < hybu musíme hledat právě v nevyzrálostí a. na celou hru je třeba pohlížet splň jako na materiál a manifestaci Máhenova mužného postoje k problémům, než jako na celistvou a jednotnou dramatickou ptá l. Vycítíme v ní jistý půvab remíní«-cencí Mahenova anareblstlckého mládl i trochu gel In e-rovfského zklamání životem, boje za »vf-.r. spravedlivou*, víru ve společen/itvi pracujících, vítu v mravní 1 poli-tickou neomylnost dělnické třídy a je.jl «oíidarítu, ve, které Mahen vidí východisko a pevný bod y bouří ča-sů. I trochu Ibsena zde nalézáme, v onom rozkladu manželství a problému nemanželských dětí, ale Ibsena bez přísné a dokonalé dramatické stavby, ovládající dialog í akci, neboť těchto základních prvků dramatu Mahenova hra minty až únavné postrádá.

Zvláště třetí jednání ne a ne «končit, dialog mezí Štěrbou a jeho nemanželským synem přeskakuje od problému k problému, od lyriky skoro k politickým hen-lŮBi a vleče r:e bez drarnatičností a bez nap Jetí. Hlavní postava hry .advokát fttérba, je postava bezradná, ni-koli lidsky, jak jej autor zarriÝňlel postavit, ale dra-maticky, a proto také je herecky velmi nevděčná, ne-

O B Z O R Y 559

bol' si nelze představit, jak by bylo možné je j vůbec hrát. Rozvíjení vlastních problému životních, ztroskota-ného manželství a nezdárného syna před lázeňskými h-ray je alespoň nevkusné a nepomůže tornu ani to, ze autor za to Štěrbu v dalčírn jednání káře slovy jeho prvního, nemanželského syna, Karel Má j se vynasnažil zahrát Stčrbovu bezradnost, rozrnéklost, snažící se 0 rozhodnutí a napravení křivd, jež nelze napravit, ale už na gestech se nedostal dál ri<̂ ž k jakémusi polo-zh.oucení postavy a omluvnému rozpínání rukou. Ne-v .; :ná úloha fíléiljova vysvítá jasnéjl, vldírne-lí ho v rozhovoru s moudrým a vyrovnaným Malou, nebo ri(,!ut( :m //nového života«, Jindrou. Vůbec hlavni x>o-Si.itvy mají v jádře jen jedinou charakter-Isaeí: bohatí jsou zlí, zkaženi u. rozrriěklí, kdežto chudí Jsou zdraví, H.ul.eéiif a bez kazu.

íiouboi iteallsllekého divadla dokázal opét, že ze v.')< ch pražských souborů má nejlepftl průměrnou úro-vi'ii, téméř vňeehny výkony Jsou dobré, až n;L neherec-kou učitelku FI. Alexandrové a křečovité toporného 8c J-kova člfinlka. V postavé lékaře, která je opét Jednou /. typických nejednotných Mahenov.ikých postav této hry, poznáváme na neénfi Realistického divadla po prvé mladého herce .1. ílllnomaza, který na sebe upozornil Již v kladenskům divadle a Jenž Jisté v Realistickém bude mlt možnost uplatnil svůj silný, nezkažený a pocti-vý herecký talent, Režie Jana fikody pomohla hře v mnohém, proto lze říci, že <Mczl dvéma bouřkami". Je alespoň dobré představeni, kdy/, už hru samotnu není 1 ožno nazvat dobrou, Pevnou scénu dobře postavil .lim Mládek, Pauper.

Film týdne f i lmový festival a jeho výsledky

V polovlné srpna byl v západočeských lázních, a to Mariánských Lázních a Karlových Varech skončen Fil-mový festival n mezinárodni ftčastl, Přinesli Jsme zprá-vu o Jeho zahájeni a dnes předkládáme čtenářům Jeho celkovou bilanci, Rozbory ťllmň, které byly na festivalu uvedeny, uveřejníme až při Jednotlivých pražských pre-miérách,

Ohllžlme-ll se dnen po festivalu zpét, vyvstanou nám před námi jasné Iři úkoly, Jež splnil nebo chtěl splnit. ,le lo především podpora lázeňského ruchu, utuženi fi l-mových styků se zahraničím a konečné porovnáni pra-covních výsledků naši produkce a cizími. Prvý úkol se podařilo splnit způsobem velmi ťispěňným, úspěšným dolconae do té míry, že pořadatelé stoupající návštěvu již aul nemohli zdolat, Jsme ovšem na začátku pravi-delných festivalů nebo žní, chcete-li, a proto rádi pro-míjíme nedostatky, které se tu a lam objevily, Letošní zkušenosti Jisté v příštích letech hodně pomohou a bude záležet na vhodně upravené spolupráci s Francii po té-to slráuee, aby se z tohoto festivalu vyvinula skutečná a hlavně hodnotící me-.lnárodnl přehlídka, Opominutím Jakýchkoliv měřítek hodnotících nebo srovnávacích, a výrazným vyjádřením uintstřai jednotlivého díla (snad proto, že byl festival příliš narychlo orgnnlsován 1 ztra-til festival mnoho na svém významu a přitažlivosti. V tomto směru je třeba učinil nápravu co nejdůklad-něji, Celkem se účastnilo (> zahraničních produkci, z nichž pochopitelně uejvěntlmu /újmu se těšil f i lm americký. Nebyl (o sice slibovaný Stelnbcekův f i lm •t> myších a lidech , nýbrž válečný film »5 Sulllvanfi«,

ale obecenstvo jej přijalo stejně vděčně, NejvěíšI záslu-ha festivalu tkvi konečně v tom, í.e konečně skončilo mlčení o amerických filmech, a po setkáni s americkým zástupe em Hormonem tra festivalu bylo rozhodnuto, aby naši zástupci odjeli již tento týden k ujednáni smlouvy do New Yorku, V tomto směru splnil tedy festival svůj tikot dokonale. Sovětská produkce rovněv

v poslední chvíli změnila svůj pro;;tam a uvedla f i lm gttuitiského režiséra Claureltho Přísah;; o budováni SSSR, Uvedla jej neotttulkovaný, takže obecenstvo, kterému by lakonický způsob Claurellho filmového vy-jádřeni stejně neležel, bylo připraveno i o možnost ob-jektivního posouzeni po stránce obsahové, \nglle se

představila bezvýznamnou komedií -Rozmarný duch«, jej íž uvedení je celkem zbytečné. Francie uvedla další dílo svého expreslonistíckého formalismu >Cáryc, jež však bylo pro svou námětovou odlehíost přijato celkem chladné. Totéž je možno říci o švédském filmu »Slovo«, j imž se nám představila nová švédská pro-dukce.'Jeho mystické filosofické z . i.ěření a zobrazení náboženského zanícení, vedoucího až k Šílenství, je sku-tečné něčím velmi neobvyklým, ba ri.užeme klidné říci, že se s něčím podobným setkáváme vůbec po prvé. Vě-nujeme mu proto mimořádnou pozornost. Znamenitým způsobem se uvedlo Švýcarsko svou >Pos! iuí příleži-tostí- , která byla přijata s opravdovým nadšením. Švý-carská produkce nám může býlí vzorem ve výrobě dobrých a levných filmů. Její přijetí v cizině, v USA a jinde jasné říká, že nákladnost cizině nelniponuje (myslím ovšem nákladnost v našich číslech). — Fil-mový festival tedy, jak vidět z uvedeného přehledu, na-vazuje styky s USA, představuje novou produkci švéd-skou a částečné 1 švýcarskou a konečně upevňuje styky s dalšími státy, SSSR, Anglií a Francií. Splnil tedy i tu svůj úkol dobře. Jen škoda, že nebylo uskutečněno hodnocení a odměnění uvedených dél. Podle souhlasné-ho úsudku, jenž se objevil i v denním tisku, zvítězil však švýcarský fi lm Poslední příležitost.-, hned na druhé místo je některými postaven švédský fi lm »Slovo«.

Významnou součástí festivalu byl cyklus přednášek odborníků a konečné zasedáni různých odborných sva-zů a sekcí. V závěru festivalu zdůraznil inž. Linhart nutnost okamžitého dobudování CH. filmové společnosti po stránce organlsační a právní, zejména jde o poměr ke Slovensku. Ministr Kopecký se zmínil o otázce ame-rických filmů a oficiálním stanovisku k ní a odmítl jakékoliv narážky, že snad hercům, l když byli z ob-vinění z kolaboranta tví očištěni, bude ve filmu znovu povolena činnost.

Tolik o všeobecném významu festivalu. Jeho výsled-ky Jsou radostné. Pěkně se vydařil experiment s »Př í-rodním kinem v Karlových Varech, které se stalo je-dinečnou atrakcí, Česká produkce se ukázala jako dobrá technicky, méně sice Jíž umělecky, ale přes to můžeme být s výsledky spokojeni. Z uvedených filmů (Kubásek: »V horách dunU, Vávra: Nezbedný bakalář« a Clkán: »Hrdinové mlčí; ) stavím nejvýše f i lm Kubáskův přes řadu výhrad, které jsem uvedl v minulém éísle. F. K.

T a k se píše . . .

Deník »Práce« v rubrice Karlovarská práce«, na sir. 13. srpna v č. 185, píše v článku »Ne-pěkné chování návštěvníků biografu : Př i jďte mezi ně, můžete položit věčné základy slavné t rad ic i . . . (Zaslala S. K. ve Z.)

v »Právo llduc: »Dva rozsudky smrti — jeden na doživotí. (Zaslal S. K.. Kladno.)

v »Lidové kultuře»: Ano, přátelé, v každém 7. nás dřlme kousek reakčního živlu, který jako chapadlo svírá kus našeho mozku a nejsme s to se je j zbavit.« (Zaslal S. K X., Praha II.>

Čtenářům, kteří nám pošlou perličky z českého tisku, vyplatíme za uveřejněnou historku 40 Kčs

OBZORY, týdeník pro politiku a kulturu. V uchází kiž-dou sobotu. Vydává Výkonný výbor čsl. strany lidové. Šéfredaktor dr. Ivo Duchdček. Odpovědný redaktor Bed-řich Partaj. Návštěvy každou středu od !'<—17 hod. Ústřední administrace: Praha 1, Ulice £$. října f. 3. Telefony: S55-S8 a S5S-15. Administrace pro Velkou Prahu: Praha II, Václavské nám. 19, telefon SZ1SS. Telefony redakce: 457-5/. 4 3 I - f t . — Předplatné na rok £00 Kčs. rid prtl roku 100 Kčs, n i čtvrt roku 52 Kčs. — Xevyžádaně rukopisy se nevracejí. — Učet poStovní spořitelny €0.300. — Tiskne Č. A. T.. Českomoravské tiskařské a vydavatelské podniku v Praze II. — Dohh'-daei pošt. úřad ¿5. — Toto čisJo vyšlo 3/. srpna 1946.

Adresa redakce: PnUia II. Karlovo náměstí 5.

O B Z O R Y 560

Ostav modern ích řečí

zapisuje do všech oddělení A N G L I C K É H O Ú S T A V U denních škol, odpoledních koleji a kursů

Ú S T A V U S L O V A N S K Ý C H J A Z Y K Ů ruSiir.a, polština, srbochorvatština, slovin-Stina, bulhar Stina, luiická srbština

Ú S T A V U R O M Á N S K Ý C H J A Z Y K Ů Španělština, francouzština, portugalština, italština, rumunština

ÚSTAVU SEVERSKÝCH A BALTIC. JAZYKŮ ¿včdiíina, holandština, dánština, norština,

finština, litevština, estonština, lotyština

VYUČOVÁNÍ dopoledne 8 odpoledne • večer školy kolejo kursy

P r o s p e k t y a I n f o r m a c e : P R A H A II, Spálená ul. 18 • Telefon 258-76

K u r s y K l u b u m o d e r n í c h f i l o l o g ů : angličtina, čeština, franština, ital., latina, ruština, srbo-chorv., španělština, pedagogika, tčsnojrís, obch. koresp., účetnictví, psáni strojem, přípravky na zkoušky, Zápis

dennó od 1C> do 18J0 hod,

v PRAZE II, Karlovo n. í, tel. 291-08. - Prospekty idnrma.

Angličtina pro uletí 4 - G let<5, školáky a studenty

příjemně prostředí, pečlivý dozor, zábavná metoda.

Ruština, angličtina a francouzština pro doapólě.

Soukr. j a z y k o v á škola A L E X . O T Á H A L O V É , Praha li, Václavské n. 41 - tel. 345 -63 .

Rusky od Kusů Anglicky od Angličanů dopolední — odpoledni — večerní kursy S p o l e k pro p o r í i n e n e n í v z d ě l á n í ,

P R A H A I , R e v o l u č n í č iní o 15 e T e l e f o n čÍHlo « 0 4 - 2 4 .

O d p o l e d n í a v e č e r n í k o r g y f r a n c o u z š t i n y .

M A T O U Š E K A H A V L Í K , H R A D E C K R Á L O V É I I .

S V Ě T O V A K O S M E T 1 K A

S E S T Ř Í B R N Ý M K Ř Í Ž E M

ONMG TELEFON: 3B5r,13

P R A H A «1, palác FÉNU. orgonlsaco podniků, psac í - počítací - rozmnožovací -svůtlo a fotokoplrovac l přístroje, vo&koró přínlu&on-stvi o potřeby, v6o pro modornl kuncolář Vzorkovna a s k l a d : Praha II, Žitná 18. - Toloíon 253-90.

D K S I N F K K C E

p l y n e m

a a m e r i c k ý m D D T 3 A N KURE!,, PRAHA XI, Dvořákova ul. č. 51.

í e lo fon 265-29 - 364-03 - 532-43.

Insertni objednávky vyřizraje inee r tn í oddělení Praha I I , Tác lavuké násaéoti éíulo 10. Teleíon dulo 431-41, 388-03.

¡zim yM ?ÚU kif tuk i dnes pouií&a}í

prozíravé hospodyně

barvy na látky Braune.

1. Generá l Čang-kaí-šek přehl íž í č ínské studenty

při návš t ě v ě v prov inc i í Yunnan. 2. Ho-Jíng-Čin, i é f

g e - e r á in ího šiábu komunist ické armády a g ene rá l

Če -g -Čan , ministr vá iky . S. Paní Čang -ka i - i eková ,

í e - a v p o z a d í č ínské po l i t iky . 4. A zatím o b y v a f e l -

i t v = strádá. Čínská pomocná akce rozdává t ep l é

Šatstvo d o v e z e n é z Amer iky . 5. V mnoha městech

j e - » d o s t a t e k v o d y , o b y v a t e l é č e k a j í v e řrontách.