Ochrana přírody a krajiny -...

Dr. Ing. Petr Marada, Dr. Ing. Zdeněk Havlíček, Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.

Brno 2010

Ochrana přírody a krajiny

Ekosystémové služby – nový trend zemědělského podnikání

Ochrana přírody a krajiny – ekosystémové služby – nový trend zemědělského podnikání

2

Ochrana přírody a krajiny Ekosystémové služby – nový trend zemědělského podnikání

(metodická pomůcka pro zemědělskou praxi)

Autorský tým: Dr. Ing. Petr Marada – vedoucí týmu

Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. (Mendelova univerzita v Brně)

Tato publikace je výsledkem řešení výzkumného záměru MSM 6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a výsledkem řešení grantu QH 81040 „Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců“ financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV).

Lektorovali:

Ing. Marek Homola – Eko-Vin, s.r.o. Břeclav

Ing. Petr Zajíček – Oddělení environmentálního a technologického rozvoje Mze ČR

Doporučená citace: Marada, P., Havlíček, Z., Skládanka, J.: Ochrana přírody a krajiny - Ekosystémové služby, nový trend zemědělského podnikání, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 45 s., ISBN: 978-80-7375-416-7.

ISBN: 978-80-7375-416-7

Vydala Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno


3

2010

Obsah

Metodika Cíl metodiky / vlastní popis metodiky / Srovnání novosti postupů / Popis uplatnění metodiky,

Ekonomické aspekty /4/

Předmluva /5/

Úvod /6/

Předmět metodiky

/7/ Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek

/9/ Agrární politika

/12/ Ekosystém a stav zemědělských ekosystémů

/16/ Funkce ekosystémů – ekosystémové služby

/21/ Opatření pro zajištění funkcí ekosystému

// Základní pravidla ochrany přírody a krajiny v zemědělství

/33/ Dotační možnosti pro zemědělce

/37/ Závěr, kontrolní otázky

/43/ Seznam použité literatury

/44/


4

Cíl metodiky: Tato metodická pomůcka je vytvořena jako nástroj pro zemědělské poradce, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a především ochranu přírody a krajiny a kteří v této podoblasti poskytují své poradenství. Dále je určena pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu, chránit další složky životního prostředí a vytvořit atraktivní prostor pro život člověka na venkově. Vlastní popis metodiky Metodika obsahuje požadavky pro managementy (vedení) zemědělských organizace tak, aby péče o přírodu a krajinu se stala neopomíjenou, perspektivní a další možnou alternativou zemědělského podnikání. Metodika poskytuje informace o stávající Společné zemědělské politice Evropské unie, Koncepci agrární politiky ČR a vizích českého zemědělství po roce 2010. Následně je podán výklad k ekosystémovým službám. Jsou identifikovány významné ekosystémové funkce z pohledu uplatnění prostřednictvím zemědělců s tím, že jsou určeny nástroje pro jejich dosažení. Pro navržená opatření jsou definovány techniky a technologie. Následně jsou pojmenovány finanční zdroje na jejich realizaci. Součástí metodiky jsou i kontrolní otázky pro možné ověření pochopení problematiky v průběhu vzdělávání personálu. Srovnání novosti postupů: Metodika obsahuje nejnovější informace o možnostech, účinných metodách a postupech, které lze uplatnit v rámci zemědělského hospodaření zaměřeného na podporu ekosystémový služeb. Při tvorbě dokumentu autoři vycházeli z požadavků na Dobrý zemědělský a environmentální stav (GAEC), povinné požadavky na hospodaření (SMR), související platné právní předpisy zaměřené na ochranu přírody a krajiny, metodik pro provádění agroenvironmentálních opatření, dotačních programů Ministerstva životního prostředí, projektů zaměřených na ekoagropodnikání a mimoprodukční funkce agrární krajiny. Obecné zásady jsou doplněny o nejnovější poznatky výzkumu v oblasti uplatnění agroenvironmentálního managementu v zemědělství. Popis uplatnění metodiky: Metodiku lze uplatnit:

• v rámci zemědělského poradenského systému • ve všech zemědělských organizacích, které chtějí zlepšovat ekosystémové funkce a tím chránit

přírodu a krajinu. • v procesu vzdělávání

Ekonomické aspekty Předložená metodika je sestavena jako metodická podpora zemědělských poradců, kteří musí reagovat v jednotlivých zemědělských subjektech na nové situace vyplývajících z měnících se ekonomických podmínek. Jakékoli nedodržení zásady uvedené v metodice vede k porušení agroenvironmentálních principů, což může v průměrném zemědělském podniku o výměře cca 1.000 ha znamenat ztrátu 40 – 60 000,- Kč. Dodržování uvedených zásad je tedy prvním předpokladem dosažení ekonomické úspěšnosti konkrétního zemědělského podniku.


5

Motto

„Doba nízkého zájmu o životní prostředí je již minulostí a lidé více než kdykoli předtím věnují zvýšený zájem svému okolí aneb život na venkově nekončí přeškrtnutou cedulí obce, ale pokračuje dál…..“

Předmluva V době, kdy se tvořila koncepce agrární politiky České republiky na období let 2004 – 2013 se v odborných kruzích tvůrců vycházelo z poznání, že občané států Evropské unie považují za stěžejní úkol zemědělců produkci zdravotně nezávadných potravin. Dalším významným cílem zemědělských aktivit se měla stát ochrana životního prostředí. Přes tato zjištění, která byla zohledněna v příslušných právních předpisech a následně dotačních programech garantovaných především Ministerstvy zemědělství a životního prostředí, žijeme v době, kdy veřejnost se stále častěji a hlasitěji vyjadřuje ke stavu životního prostředí; bohužel, slyšet je více a více kritických slov. Ne jinak je tomu i v „prostoru“, kde klíčovou roli sehrávají zemědělci. Venkov, venkovská příroda a krajina je stále postihována významnými negativními environmentálními vlivy činností, výrobků a služeb agrárních podnikatelů, které se odehrávají pod politickým a také ekonomickým diktátem. Z důvodů předcházení a minimalizace těchto negativních důsledků environmentálních aspektů zemědělství vznikla i tato metodika, která má za cíl poskytnout v této náročné době nové informace a metody, jak pečovat o agrární krajinu, aby byly uspokojeny všechny zainteresované strany v rozvíjejícím se venkovském prostoru.

Ochrana vody, půdy a krajiny, péče o životní prostředí a dopady klimatické změny, využívání obnovitelných zdrojů energií či ekologické postupy v hospodaření jsou brány jako velmi aktuální, současné a perspektivní výzvy zemědělství.

Dr.Ing. Petr Marada vedoucí autorského kolektivu


6

Úvod Zemědělství je významný obor činnosti, který zasluhuje nepochybně pozornost. Důvodem není jenom výše částky poskytované Evropskou unií, která směřuje do oblasti rozvoje venkova, ale též skutečnost, že zemědělská a lesní půda tvoří zásadní část území České republiky. Zájmy zemědělských výrobců o rychlý zisk a též uspokojení zájmů uživatelů zemědělské půdy směřuje stále více především k produkci bez ohledu na stav výrobního prostředku – půdy a veřejného zájmu, kterým je zdravé a čisté životní prostředí. Zemědělství České republiky a jeho vliv na životní prostředí je poznamenán minulostí. Rušení krajinné infrastruktury (mezí, remízků, zatravněných údolnic, polních cest), nadměrné používání přípravků na ochranu rostlin a hnojiv v zájmu zajištění potravinové soběstačnosti v minulosti vedlo k degradaci a kontaminaci přírodních zdrojů. Bohužel, ne jinak je tomu v dnešní době. Svou roli sehrává široko záběrová těžká zemědělská technika, ekonomický diktát významných dodavatelů agrochemie, přípravků na ochranu rostlin. V posledním desetiletí došlo k částečnému snížení degradace přírodních zdrojů díky poklesu spotřeby hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, snížení počtu zejména ustájeného skotu, zatravnění nebo zalesnění orné půdy a rozvoji ekologického zemědělství. Poslední léta však signalizují opětovné navyšování těchto vstupů. Biologická rozmanitost na zemědělské půdě nedosahuje požadované úrovně, což se projevuje snížením populací původních druhů volně žijících živočichů (koroptve, zajíci, bažanti, sysli). Snižuje se také biodiverzita hospodářských zvířat a zemědělských plodin, mnohá původní plemena zvířat a odrůdy rostlin mizí. V řadě případů zemědělská půda, zvláště vyšších bonit, není dostatečně chráněna. Jsou narušené odtokové poměry, půda je zhutněna a podléhá erozi, a tím se lokálně zvyšují rizika povodní. Pro zemědělství a životní prostředí je také nepříznivá degradace zemědělské půdy a její znečištění, což se projevuje snižováním rozmanitosti půdní flóry a fauny a plošným znečištěním vod. Problémem je i ladem ležící zemědělská půda; pokud není tato půda udržována, vznikají nálety často i nepůvodních plevelných rostli. Velkochovy hospodářských zvířat představují ve většině případů velký zdroj znečištění ovzduší prostřednictvím čpavku a skleníkových plynů. Lesní ekosystémy jsou pro výskyt planě rostoucích rostlin a volně žijící živočichy ještě významnější než zemědělské, 26,5 % výměry všech lesů ČR se nachází ve zvláště chráněných územích. Mají také zásadní význam pro zlepšování životního prostředí, zejména kvalitu atmosféry a zdrojů pitné vody. Víceúčelové lesní hospodářství tak vedle funkce hospodářské (produkce dřeva) plní řadu dalších veřejně prospěšných funkcí sociálních, zdravotně hygienických, ekologických a vodohospodářských. Zdravotní stav lesů se převážně potýká s problémy vzniklými v minulosti. Je to zejména špatný zdravotní stav lesů v oblastech s vysokými imisemi, které způsobily okyselení půdy. Lesní půda je nejčastěji poškozována nešetrnými technologiemi při těžbách porostů, zejména při přibližování a odvozu dřeva. Nepříznivá je také druhová, věková a prostorová struktura lesů způsobená dřívější snahou podporovat pěstování rychleji rostoucích dřevin jako je smrk, který je dlouhodobě nejžádanějším druhem. Zdravotní stav lesů negativně ovlivňují vysoké stavy zvěře, hmyz (např.


7

lýkožrout smrkový), patogenní houby (např. václavka) a klimatické extrémy, po kterých obvykle nastupují hmyzí kalamity. Environmentální opatření v oblasti zemědělství Na základě analýzy stavu životního prostředí v oblasti zemědělství byla navržena následující opatření (Státní politika životního prostředí, Praha 2004):

• vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství, na co největší ploše, posilovat mimoprodukční funkce, vytvářet a zlepšovat možnosti využití zemědělské krajiny s ohledem na turistiku (vyšší rozmanitost druhů zvířat a zemědělských plodin, lepší prostupnost, péče o pozemky),

• podporovat komplexní pozemkové úpravy zlepšující ekologickou stabilitu krajiny, racionální hospodaření s cílem specifikovat konkrétní pozemky vhodné pro uplatnění restrukturalizace zemědělství z pohledu potřeb ochrany a tvorby životního prostředí;

• podporovat ekologicky šetrné způsoby hospodaření (ekologické zemědělství a režim integrované produkce);

• rozšířit programy pro pozemky ohrožené vodní nebo větrnou erozí a pro vyšší retenci vody v krajině;

• podporovat extenzivní a polointenzivní chov ryb; • podporovat omezení devastace pozemků vyňatých ze zemědělského půdního fondu a popř.

navrácení biologické funkce pozemkům devastovaným předchozí hospodářskou činností; • rozšiřovat sledování znečištění půdy a zemědělských plodin zvláště nebezpečnými látkami –

PCB, dioxiny, těžké kovy apod. v oblastech s možnými riziky (staré ekologické zátěže, havarijní znečištění);

• omezovat používání nebezpečných pesticidních a biocidních přípravků a nahrazovat je méně nebezpečnými přípravky;

• vyřešit problém začlenění ploch, na nichž jsou pěstovány rychle rostoucí dřeviny a případně jiné netradiční trvale rostoucí dřeviny;

• podporovat zvýšené využívání zemědělské biomasy jako obnovitelných surovin a pro energetické účely, aniž by docházelo k nežádoucímu rozšíření invazních druhů rostlin;

• podporovat programy na technické a energetické využití biologicky rozložitelných odpadů a jiných biodegradabilních látek;

• omezit plošné i bodové znečištění povrchových a podzemních vod, zejména kontrolou dodržování správné zemědělské praxe při skladování a aplikaci agrochemikálií a statkových hnojiv;

• podporovat zavádění nejlepších dostupných technik, ekologických systémů řízení, čistší produkce a dalších environmentálně šetrných postupů v sektoru zemědělství a potravinářství;

• podporovat průběžné zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesů a zalesňování, omezit poškozování mokřadů těžbou dřeva a omezit jejich vysoušení;

• zachovat a obnovovat mokřady v zemědělské krajině a v lesních ekosystémech; • zachovat a využívat genofond lesů; • podporovat obnovu lesních ekosystémů v imisně postižených oblastech; • podporovat certifikační proces v rámci systému PEFC a uplatnění šetrných technologií při

hospodaření v lesích; • podporovat maximální využívání dřevní hmoty, jako přírodního dobře zpracovatelného

materiálu a energetické suroviny z obnovitelného přírodního zdroje; • dosáhnout a následně udržovat rovnováhu mezi stavy agroekosystémů a lesních ekosystémů a

stavy zvěře


8

Pro realizaci těchto opatření jsou třeba zdroje; nejedná se jenom o infrastrukturu, absentující jsou lidské zdroje schopné tyto trendy pochopit a v postižené přírodě a krajině následně provádět. Předmět metodiky Tato metodika specifikuje požadavky na zemědělské organizace tak, aby mohly vedle zajištění a zabezpečení základní výživy obyvatel, potravinové bezpečnosti a potřebné nepotravinářské suroviny též a) realizovat aktivity směřující k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy,vody a ovzduší a k udržování osídlené a kulturní krajiny, b) provádět společnou zemědělskou politiku a politiku rozvoje venkova Evropské unie, která povede k rozvoji rozmanitých hospodářských činností a zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a pro rozvoj vesnic. Důraz je kladen na ochranu přírody a krajiny, kterou se podle platného zákona o ochraně přírody a krajiny rozumí vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se v podmínkách agroekosystémů zajišťuje zejména a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, b) ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení, c) ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů, d) ochranou dřevin rostoucích mimo les, e) péčí o zvláště chráněných území, f) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách, i) ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků,ploch a mokřadů, j) obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny, k) ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Metodika neobsahuje výklad požadavků Cross compliance (GAEC, SMR), pouze na tyto odkazuje.


9

3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek Ekosystém Funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Agrotechnická lhůta Časové vymezení pro provedení základních agrotechnických opatření pro jednotlivé druhy plodin (příprava půdy, setí, ochrana porostů, hnojení, sklizeň). Cross compliance V překladu právních požadavků se uvádí „podmíněnost“. Cross compliance je politický nástroj k většímu prosazení požadavků ochrany životního prostředí a zdraví člověka, zvířat, rostlin při zemědělském hospodaření. Jedná se o podmínění poskytování finančních podpor ze strany státu/EU na jedné straně a dodržováním vybraných právních požadavků zemědělskými podniky na straně druhé. To znamená, že hlavním významem tohoto pojmu není obsah požadavků, ale plnění těchto požadavků jako podmínky pro poskytnutí platby. GAEC (Good Agricultural and Environmental Conditions) Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu; tento termín označuje standardy hospodaření, které jsou definovány členskými státy Evropské unie v souvislosti se zachováním kvality půdy, minimální úrovní péče a ochrany vody a hospodaření s ní. SMR (Statutory Management Requirements) Povinné požadavky na hospodaření; jedná se o požadavky, které jsou uvedené ve vybraných článcích 18 aktů (směrnic a nařízení Evropského společenství) z oblasti Životního prostředí, Veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin a Dobrých životních podmínek zvířat, které jsou stanoveny platnými právními předpisy. Z nich v tomto roce platí 8 směrnic a nařízení. Jejich dodržování je ověřováno 30 kontrolními požadavky. Dokument informace a jejich podpůrné médium. Pozn. 1: Médiem může být papír, magnetický, elektronický nebo optický počítačový disk, fotografie nebo originál nebo jejich kombinace. Pozn. 2: Přejato z článku 3.7.2 ISO 9000:2000. Držitelem honitby Osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Ekologická stabilita


10

Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Environmentální aspekt Prvek činností nebo výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Pozn.:Významný environmentální aspekt má nebo může mít významný environmentální dopad. Environmentální cíl Celkový environmentální záměr, který je v souladu s agroenvironmentální politikou a jehož dosažení si organizace sama stanoví. Environmentální profil, (environmentální výkonnost) Měřitelné výsledky řízení svých environmentálních aspektů samotnou organizací. Pozn.: V kontextu systémů agroenvironmentálního managementu mohou být výsledky měřeny vůči agroenvironmentální politice, environmentálním cílům, environmentálním, cílovým hodnotám organizace a dalším požadavkům na environmentální profil. Environmentální cílová hodnota Podrobný požadavek na výkonnost, vztahující se na organizaci nebo její části, který vychází z environmentálních cílů a který musí být stanoven a splněn, aby těchto cílů bylo dosaženo. Myslivost Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkové činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Pozn.: Myslivost můžeme chápat z pohledu zemědělského podnikání jako management volně žijící zvěře. Společnost, sdružení, firma, podnik, orgán nebo instituce, nebo jejich část nebo kombinace, uvedené nebo neuvedené v rejstříku, veřejné nebo soukromé, které mají své vlastní funkce a správu. Pozn.: U organizací s více než jednou provozní jednotkou může být jako organizace definována jedna provozní jednotka. Postup Specifikovaný způsob provádění činnosti nebo procesu. Pozn.1: Postupy mohou nebo nemusí být dokumentovány. Pozn.2: Převzato z článku 3.4.5 ISO 9000:2000. Prevence znečištění, předcházení znečištění Používání procesů, praktik, technik, materiálů, výrobků, služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoli druhu znečišťující látky nebo odpadu tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Pozn.: Prevence znečištění může zahrnovat snížení nebo vyloučení využívání zdrojů, změny procesů, výrobků nebo služeb, účinné využívání zdrojů, záměny a náhrady materiálů a energií, opětné používání, rekuperaci, recyklaci, obnovu a úpravu. Uživatel pozemku


11

Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku pokud pozemek užívá sama, nebo osoba vlastnící právo užívat půdu na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem. Uživatel honitby Držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal.

Vliv činnosti organizace na životní prostředí Výsledky řízení organizace, pokud jde o environmentální aspekty.

Vlastník pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku.

Zainteresovaná strana Osoba nebo skupina, která se zajímá o environmentální profil organizace nebo je jím ovlivněna. Znečišťování a poškozování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Životní prostředí, environment Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Pozn.: V této souvislosti se “prostředí“ rozšiřuje za hranice organizace do globálního systému. Záznam Dokument, v němž jsou uvedeny dosažené výsledky nebo v němž se poskytují důkazy o provedených činnostech. Pozn.: Převzato z článku 3.7.6 ISO 9000:2000. Zvěř Volně žijící druhy zvěře na pozemcích, mimo obory, bažantnice a zvěř ve farmovém chovu. Pozn.: Pro potřeby zemědělské praxe převzato z vyhlášky č.327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků na ochranu rostlin. Pro potřeby myslivosti nutno respektovat výklad pojmu „zvěř“ definovaný v §2 odstavci b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

Seznam použitých zkratek EU Evropská unie BAT nejlepší dostupná technika ČR Česká republika ČSN česká technická norma ČIŽP Česká inspekce životního prostředí EN evropská norma


12

EUREPGAP/ GLOBAL GAP označení normy pro certifikaci zemědělských podniků ISO označení norem vydaných Mezinárodní organizací pro normalizaci MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NV nařízení vlády OŽP ochrana životního prostředí SZIF Státní zemědělský a intervenční fond ZP zemědělský podnik ŽP životní prostředí Agrární politika Zemědělské hospodaření je v současné době nejvýznamnější fenomén, který ovlivňuje jednotlivé složky životního prostředí a související ekosystémy. O vlivu zemědělství na přírodu a krajinu není třeba diskutovat. Bohužel, tato skupina činností se vyznačuje negativními vlivy, které mají stálé vzrůstající tendenci. Proto se vcelku logicky ptáme, jakým způsobem, podle jakých pravidel mají zemědělci vlastně hospodařit? Základní odpověď o tom, jak je třeba hospodařit, najdeme v zemědělské politice, kterou schvaluje a vydává Ministerstvo zemědělství. Jedná se o dlouhodobý plán, který říká „kde se naše zemědělství nachází a kam s ohledem na požadavky zainteresovaných stran směřuje….“. Zemědělská politika Základním úkolem zemědělství dle názorů spotřebitelů a daňových poplatníků je zajištění produkce zdravotně nezávadných potravin (91% občanů EU) a pozor – ochrana životního prostředí (tuto funkci zemědělství požaduje 89% občanů EU). Stávající zemědělská politika tyto požadavky zohledňuje a měla by tvořit základnu pro zachování odpovídající přírody a krajiny. Stav zemědělství Naše zemědělství se však ubírá v převažující míře úplně jiným směrem. Stále více se prosazuje zemědělská velkovýroba s odůvodněním zajištění profitability a konkurenceschopnosti zemědělců jako nutné podmínky pro „přežití“; tato velkovýroba se vyznačuje dalším scelováním pozemků, rozoráváním okrajů polních cest (včetně), mezí a remízků, gradující spotřebou přípravků na ochranu rostlin a preferováním úzkého profilu monokultur. Venkovská krajina se stává stále méně komunikačně prostupnou a tak bychom mohli pokračovat dále. Tuto krutou realitu stávajícího hospodaření a poškozování životního prostředí zemědělskou velkovýrobou můžeme prezentovat na velmi rozšířeném rozorávání okrajů polních cest (obr. č. 1 a 2), pat vodních toků a dalších významných částí krajinné infrastruktury. Význam a funkce okrajů polních cest jsou popsány s ohledem na různé zájmy v tabulce č.1.


13

Obr. 1 Rozorávání okrajů polních cest je pouze malá část problémů zemědělského hospodaření (foto Mze -Pozemkový úřad Vyškov)

Obr. 2 To co není rozoráno je „důsledně“ ošetřeno přípravkem na ochranu rostlin Tab.1 Funkce okrajů polí z hlediska zájmů zemědělských a ochrany životního prostředí (upraveno podle Šarapatky, 2008)


14

Cíle politiky Jak z tohoto „zcestí“ vyznačujícího se negativními vlivy na přírodu a krajinu ven, nám (a především zemědělcům) radí tzv. Společná zemědělská politika států EU, která je utvářena v podmínkách našeho státu do podoby Koncepce agrární politiky ČR pro období do roku 2013. V tomto dokumentu je zemědělství charakterizováno jako obor mnoha významů, především jako sektor, který slouží venkovským společenstvím, neboť zachovává jejich bohaté tradice a rozmanitost; jejich úkolem není jen produkovat potraviny, ale i zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde lidé žijí, pracují a která lidé navštěvují. Politiky EU i ČR se stále více zaměřují na otázku ničení životního prostředí a s ním souvisejících rizik a snaží se motivovat zemědělce, aby se více podíleli na ochraně životního prostředí a údržbě krajiny. Za účelem uplatnění této zemědělské politiky v praxi a snahy přimět zemědělce k tomu, aby hledali další způsoby, jak zlepšit svou podnikatelskou činnost v souladu se zájmy životního prostředí, Ministerstvo zemědělství jako zástupce státu podporuje příjmy zemědělců odpovídající dotační politikou. Jedná se především o poskytování příspěvků na pokrytí nákladů na aktivity v oblasti ochrany přírody (např. realizace agroenvironmentálních opatření) a podmínění vyplácení tzv. „přímých plateb“ (dotace, které zemědělci dostávají na základě obdělávané plochy zemědělské půdy) plněním právních požadavků z oblasti ochrany životního prostředí (plnění požadavků Cross compliance). Evropská unie včetně našeho státu klade důraz na podporu takových způsobů hospodaření, které pomáhají zachovat její přírodní bohatství. Jedním z opatření, kterým se naplňuje tento rámcový cíl zemědělské politiky, je realizace již veřejnosti známých biopásů (viz. obr. č. 3).

Obr. 3 Biopás v různých ročních obdobích plní velmi důležité funkce v krajině Bohužel, z různých důvodů se státem stanovená zemědělská politika, která by vedla zemědělce k aktivitám, které budou zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde lidé žijí, pracují a která lidé navštěvují, nedaří v reálné praxi naplnit. Příčin je několik; největší však spočívá v nepochopení a neznalosti těchto formulovaných a finančně podpořených požadavků zainteresovaných stran. Z tohoto důvodu by měli právě zemědělští poradci vyvinout v rámci svých aktivit takové kroky, které přinutí zemědělce ke změně svých přístupů.


15

Podmínkou pro naplnění výše uvedených aktivit je však povědomí o záměrech Ministerstva zemědělství, jak správně zemědělsky hospodařit. Za tímto účelem je třeba využít dokument Společné zemědělské politiky EU a Koncepce agrární politiky České republiky na období po vstupu do EU od roku 2004 do roku 2013 (viz http://europa.eu/pol/agr/index_cs.htm, http://mze.cz). Jedná se o nástroj použitelný k prosazování cílů a zajištění trvale udržitelného a žádaného zemědělského hospodaření i s ohledem na veřejný zájem. Vize českého zemědělství po roce 2010 V květnu roku 2010 byl zveřejněn dokument Mze nazvaný „Vize českého zemědělství po roce 2010“. Vize byly zformulovány na základě široké diskuse zúčastněných stran ve Skupině pro strategické otázky v zemědělství a jejích pracovních týmech a představují požadovaný stav, kterého má být dosaženo pro budoucnost českého zemědělství a souvisejících oborů. Koncepční materiál představuje zásadní shodu zástupců zainteresovaných stran na cílech a také návrzích opatření vedoucích k jejich dosažení, která mohou českému zemědělství a souvisejícím oborům poskytnout dlouhodobou perspektivu. Představuje také odbornou platformu pro budoucí koncepční práci v resortu zemědělství. Obecné vize mají obecnou platnost a specifické vize je dále rozvíjejí pro jednotlivé oblasti. K jejich realizaci mohou přispět všichni, kterým záleží na budoucnosti českého zemědělsko-potravinářského komplexu bez ohledu na to, zda jsou zapojeni do prvovýroby, zpracování primární produkce nebo působí v jiných oblastech. V oblasti zemědělství a jeho vztahu k životnímu prostředí a klimatické změně se očekává přístup, který bude mít za cíl:

• Zvyšovat mozaikovitost krajiny a podíl přechodných společenstev, rozvíjet proměnlivou strukturu krajiny.

• Chránit biodiverzitu - zvrátit pokles populací a počtu indikátorových druhů a degradaci cenných biotopů na zemědělské půdě.

• Zemědělskou činností učinit krajinu přitažlivou pro obyvatele venkova i pro volnočasové aktivity. • Při zavádění nových druhů plodin uplatňovat princip předběžné opatrnosti s ohledem na riziko

snížení druhové rozmanitosti ve volné přírodě. • Podpořit zemědělství, aby svoji činností přispívalo k ukládání a zadržování uhlíku v půdě a v

biomase. S ohledem na energetické a surovinové aspekty • Snižovat spotřebu energie a surovinových zdrojů v zemědělství a potravinářství díky důslednému

využívání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů. • Plně využívat kapacitu zemědělství pro produkci energie a paliv z obnovitelných zdrojů, při

zajištění rozvoje bez negativních dopadů na žvotní prostředí. • Zvýšit v co nejvyšší míře využívání surovin a meziproduktů z lokální produkce, např. produkce

proteinových plodin jako krmiv místo dovozové sóji a spotřebu místních potravin.


16

Obr. 4 Cílem společné zemědělské politiky je pestrá a pro život atraktivní příroda a krajina

Ekosystém a stav zemědělských ekosystémů Zemědělský ekosystém - agroekosystém je ekosystém vytvořený již v dobách minulých člověkem při domestikaci rostlin a zvířat - zemědělskou činností. Agroekosystém lze definovat jako funkční jednotu hospodářsky významných organismů a jejich prostředí. V ČR, obdobně jako ve většině Evropy, nejrozšířenější typ prostředí (54,2 % plochy státu). Agroekosystémy jsou často obklopeny přirozenějšími resp. přírodě blízkými ekosystémy a vazebně s nimi těsně propojeny. Druhová diverzita agroekosystémů je výrazně snížena. Široká nabídka biomasy k nim dočasně připoutává řadu primárních konzumentů i jejich predátory (velmi omezené množství). Můžeme říci, že současné agroekosystémy znamenají výraznou redukci prostorové heterogenity krajiny, což má za následek pokles druhové diverzity Z hlediska ekologické stability vykazují agroekosystémy všechny nevýhody juvenilních (nezralých) ekosystémů. (zdroj:http://ekolodzis.blog.cz/0703/zemedelstvi-a-lesnictvi, 2007). Od přirozených ekosystémů se agroekosystémy liší tím, že jsou jednodušší ve smyslu diverzity organismů a prostorové organizace svých komponent. Agroekosystémy obsahují méně druhů organismů, které jsou geneticky méně rozmanité. Toky energie a látek jsou v agroekosystému přímější, potravní řetězce jsou jednoduší, biomasa je mnohem větší než v přirozených ekosystémech. Agroekosystémy jsou také mnohem otevřenější - velká část biomasy je ve formě produktů exportována vně systému. Jedním z důsledků je, že mnohem méně biomasy vstupuje do rozkladných procesů v půdě a že se trvale snižuje zásoba živin v půdě. To vyžaduje zajistit velké vstupy živin a energie do


17

agroekosystémů, aby mohla být zachována jejich funkce. V souvislosti s cílenou ochranou plodin a chovaných zvířat před chorobami a škůdci se tak v agroekosystémech dosahuje často vyšší produkce biomasy než ve srovnatelných přirozených ekosystémech. Produktivita v minulosti a též v současnosti je hlavním cílem, pro který je agroekosystém udržován. V zemědělství to znamená zvyšování výnosů při snižování pracnosti a energetické náročnosti. K nejzávažnějšímu zvratu ve vývoji agroekosystémů přišlo v 50. létech minulého století. Bohužel, konalo se tak v době, kdy právní předpisy ukládaly vlastníkům zemědělské půdy, aby na těchto řádně hospodařili a o tyto pečovali, dále zachovávali a ochraňovali všechny přírodní krásy a umělecké památky, jakož i přirozená hnízdiště užitečného ptactva a útulky zvěře (Přídělová listina, 1950). Kolektivizace znamenala: - masivní likvidaci ekostabilizačních prvků - přeměnu tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu (70. léta) - odvodnění více jak 1 mil. ha půdy, - zornění odvodněných ploch s trvalými travními porosty, - změnu krajinné mozaiky a celkové struktury druhů pozemků. - ztrátu remízků, mezí i mokřadů jako přirozených stanovišť pro rostliny a živé organismy, která ovlivňují biodiverzitu a plní ekostabilizační funkce v krajině. - pokles retenční (zadržovací) schopnosti území a změny vodního a živinného režimu krajiny.

Obr.5 Při kolektivizaci v 50.letech minulého století se řízeně ničily krajinotvorné prvky, především rozorávání mezí bylo charakteristické (foto: http://www.kelniky.eu)


18

Obr.6 Důsledky kolektivizace prováděné v minulosti a umocněné současnou intenzifikací – minimum ekostabilizačních prvků, nízká biodiverzita, neprostupnost krajiny

Obr. 7 Aplikace širokozáběrové techniky v podmínkách významných zemědělských podnikatelů signalizuje směr hospodaření na stále větších půdních blokcích bez ohledu na potřeby přírody a krajiny (foto Magazín Horsch č. 6) Charakteristické znaky stávajících agroekosystemů představují:: - dodatečné a významné vnější energetické vstupy, - výrazně snížená biodiverzita, - umělá podpora (selekce) dominantních produkčních druhů, - juvenilní sukcesní stadia (antropogenní disklimax), - snížení až ochromení autoregulačních procesů, - výrazně snížený stupeň ekologické stability, - výskyt nevratných degradačních procesů.


19

Jedním z cílů společné zemědělské politiky je podpora biodiverzity. Biodiverzita a agroekosystémy Za základní příčinu snížení biodiverzity v agroekosystémech je považována ztráta funkce ekosystémů jejich narušením. Je to právě zemědělství, které má zájem na jednoduchých a uniformních ekosystémech (monokultury) řízených člověkem. Tím způsobuje vymizení mnoha původních druhů rostlin a živočichů, snížení druhové různorodosti společenstev a ekosystémů a změny v početnosti druhů.

Pokles biodiverzity je spojen s preventivními rostlinnolékařskými opatřeními před škůdci, kteří nacházejí v posklizňových zbytcích a následně monokulturách ideální podmínky pro svůj vývoj. Hlavním paradoxem současného zemědělství tedy je jak efektivně regulovat početnost škůdců a zároveň nepoškodit nebo dokonce podpořit biodiverzitu ostatních organismů v agroekosystémech a jejich okolí. Na podpoře biodiverzity by mělo mít zemědělství i vlastní zájem, zejména s ohledem na zvýšení početnosti opylovačů a predátorů a parazitů škůdců.

Hlavními vlivy zemědělství na ekosystémy jsou: ztráta nebo přeměna biotopů, znečištění pesticidy, introdukce nepůvodních a často exotických druhů rostlin a živočichů, přílišná exploatace půdy, odlesnění a změna travních ekosystémů, ztráta ekologické únosnosti ekosystémů a změna původní vegetace, která je spojena téměř vždy se ztrátou původního biotopu. Zemědělství ovlivňuje též vodní ekosystémy splachem půdy z erodovaných zemědělských oblastí.

Dalšími vlivy ovlivňujícími formování společenstev v nových agroekosystémech jsou vysušování a utužování půdy, izolace zbytků původních okolních biotopů a fragmentace krajiny. Fragmentace krajiny vede ke ztrátě její kontinuity. Zbytkové plošky (biotopy) jsou menší a jsou od sebe více vzdáleny. Fragmentace krajiny má za následek rozdělení populací organismů a genetickou izolaci mezi populacemi. Fragmentovaná krajina je pro mnohé organismy těžko průchodná vzhledem k nepřekročitelným bariérám. Pro mnohé mnohdy invazní druhy však člověkem vytvořené koridory v krajině usnadňují jejich pohyb. Odpověď na otázku jak fragmentace ovlivňuje organismy je však velmi obtížná, protože různé druhy mohou reagovat naprosto protichůdně. Odpověď bychom tedy měli hledat podle reakce jednotlivých druhů.

Dalším problémem zemědělské praxe je znečištění prostředí v souvislosti s použitím pesticidů. Je způsobeno nekritickým používáním pesticidů v lokálním i globálním měřítku. Mnohé insekticidy, používané proti škodlivému hmyzu, zasáhly i tak zvané necílové organismy. Velký problém představuje introdukce exotických druhů společně s pěstovanými rostlinami. Tyto druhy se často stávají škůdci na původních druzích rostlin. V mnoha případech je zemědělství hlavní příčinou ohrožení některých skupin organismů.

Větší druhová pestrost v agroekosystémech a víc funkcionálních skupin odpovídá stabilnějšímu sytému. Větší diverzita a víc funkcionálních skupin znamená také víc ekologických služeb. Menší diverzita funkcionálních skupin znamená větší dodatky energie. Komplexnější systémy mají komplexnější potravní síť s větší flexibilitou se zastoupením většiny trofických vztahů. Biodiverzita podporuje ekosystémové procesy, zejména má vliv na strukturu půdy (žížaly, mravenci, termiti), na dekompozici (dříve jmenované druhy a další dekompozitoři) a na kontrolu tak zvaných škodlivých druhů (predátoři a paraziti). Velkou roli pro formování biodiverzity v agroekosystémech hraje biodiverzita v okolních biotopech.


20

Velký význam pro podporu biodiverzity má ekologické zemědělství. Ekologické nebo organické zemědělství usiluje o větší produkci tak zvaných „čistých potravin“, o zvyšování kvality krajiny včetně půdy, vody, bioty a estetických hledisek a o minimální vliv na širší okolí. Zároveň by mělo být ekonomicky životaschopné a akceptovatelné pro společnost. Charakteristikami udržitelného zemědělství je:

• začlenění přírodních procesů jako cyklus látek, fixace dusíku, vztahy škůdců a predátorů do produkčních procesů za udržení ekonomicky výhodných a vhodných produktů,

• redukce externích a nevratných vkladů s největším vlivem na životní prostředí a zdraví lidí a za minimalizování nákladů,

• zapojení farmářů a venkovského obyvatelstva do všech procesů, technologií, atd., • využití všech prostředků pro sociální únosnost obyvatel, • největší možné využití lokálních zkušeností a znalostí se současnou aplikací inovací, • harmonizace mezi produkcí a environmentálními charakteristikami včetně klimatu a krajiny, • podpora udržitelnosti produkce.

Byly určeny indikátory diverzity v zemědělství, které nám pomohou určit, zda sledovaná farma má charakter ekologické. Patří k nim zejména:

• Počet druhů rostlin používaných v regionu nebo na jednotlivých farmách • Rozdělení polí do menších částí • Velikost jednotlivých polí • Procentuální zastoupení a velikost biotopů nevyužívaných pro produkci (meze, stromořadí,

atd.) • Intenzita a frekvence vkladů (hnojení, aplikace pesticidů, sklizeň, atd.) • Diverzita nezemědělské vegetace včetně plevelů • Diverzita doprovodných rostlin • Počet farem v regionu

Pro udržitelné zemědělství má význam řada opatření, která se týkají okolní krajiny. Je vhodné zachovat určité procento neobdělávané (přirozené) nebo jen částečně udržované (polopřirozené) krajiny jako oblasti pro ekologickou kompenzaci. Přestože není zcela jasné, jak velkou plochu by měly tyto plochy v zemědělské krajině zaujímat, doporučuje se 5-10 %. Doporučuje se vytváření biotopů s podporou přírodní sukcese a podpora přírodních procesů, případně přenos (transplantace) ekosystémů v případě jejich zničení (např. pastviny, remízky, atd.). Ekologické zemědělství podporuje pěstování lokálních druhů rostlin, což je v souladu s ochranou biodiverzity. Biodiverzitu podpoří také vytvářením umělých hranic mezi agroekosystémy s neošetřovanými okraji pro kompenzaci nepřímého účinku pesticidů a permanentní málo hnojené louky. Tato opatření zvyšují hojnost (abundanci) většiny bezobratlých asi desetkrát oproti konvenčnímu stavu. Tyto druhy mohou sloužit také jako potrava jiných ohrožených druhů (např. koroptev polní).

Výsadba keřových a stromových pásů, pásů kolem vodních toků, okrajů komunikací a péče o stěny, zdi, zídky, travnaté pásy, ploty, náspy, svahy, stezky a chodníčky jsou významné pro přežití dalších i vzácných druhů v zemědělské krajině a ochranu biodiverzity.


21

Obr. 8 Výsadba typických krajových odrůd ovocných stromů na zatravněném pozemku

Funkce ekosystémů – ekosystémové služby Ekosystém je definován jako funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekonomický prospěch, který je hybnou silou současné společnosti, jde ruku v ruce se zvýšenou produkcí a konzumem. Tento trend však negativně přispívá k degradaci ekosystémů. Prosperita lidstva roste – přírody ubývá (Služby přírody, 2007). S mizejícími motýly, květinami a zvířaty – klesající biodiverzitou mizí ještě něco víc. Degradované ekosystémy ztrácí svou schopnost poskytovat služby lidem, jako např. zadržovat vodu v krajině, čistit znečištěnou vodu, chránit půdu před erozí, opylovat hospodářské plodiny či snižovat dopady přírodních katastrof. V podmínkách zemědělství – agroekosystémů chybí zatravněné údolnice a průlehy, mokřadní ekosystémy, stále více jsou rozorávány meze, ničeny soliterní stromy, remízky a jiné krajinnotvorné prvky. Je dokázáno, že s klesající biologickou rozmanitostí klesají funkce ekosystémů. Ty funkce ekosystémů, které jsou pro člověka užitečné, označujeme jako ekosystémové služby. Obvykle však považujeme ekosystémové funkce za služby teprve v okamžiku, kdy jejich nepřítomnost člověka viditelně ovlivňuje (Miko, L., Zaunbergerová, K., 2009). Mezi klíčové funkce agroekosystémů – ekosystémové služby, které jsou pro správně fungující ekosystémy charakteristické, řadíme:

• ochranu a tvorbu půdního fondu, zadržování přívalových srážek, zvyšování hladiny spodní vody;


22

• ochranu proti přírodním katastrofám – především povodním, záplavám; • čistou vodu – návrat cenných ryb do toků, ovzduší; • přirozenou regulaci škůdců – prostor pro biologické zástupce predátorů škůdců, opylování –

prostor pro opylovače kulturních plodin, produkce medu; • možnost duchovního obohacení, rekreace a estetické zkušenosti; • podporu biodiverzity; • produkci zdravotně nezávadných potravin, biomasy pro výrobu energie, bylin pro tradiční

medicínu.

Další možné ekosystémové funkce rozpoznáme až v budoucnosti. Proto pokládáme zdravé a fungující ekosystémy, podporované druhovou rozmanitostí, za základní pojistku kvality života lidí a dokonce existence lidstva jako takové (Miko, L., Zaunbergerová, K., 2009). Opatření pro zajištění funkcí ekosystému Podmínkou provádění opatření z oblasti ochrany přírody a krajiny v rámci zemědělského podnikání je existence akčního plánu - dokumentu, který má za cíl zlepšování stanovišť a zvyšování biodiverzity v zemědělském podniku. Obsah a cíle plánu ochrany přírody a krajiny (environmentální plán, též faremní plány šetrného hospodaření) musí být v souladu s trvale udržitelným zemědělstvím s cílem snížit negativní environmentální vlivy. V plánu ochrany přírody a krajiny je soupis opatření, která se musí v rámci hospodaření provádět, včetně termínů, odpovědností a požadavků na zdroje. Jedná se především o šetrnou péči v rámci stávajícího prostoru, dále péči o další potenciál krajiny, který dosud využíván nebyl (krajinné prvky…) a v neposlední řadě o opatření, která je nutno tzv. „vybudovat“ (zatravnění, zalesnění, výsadby biokoridorů a biocenter, revitalizace malých vodních ploch). Plán je vypracováván zpravidla na základě hodnocení ekosystému, v rámci kterého se zemědělské hospodaření provádí. Vypracovávají ho kompetentní zaměstnanci nebo poradci v oblasti zemědělství a ochrany přírody a krajiny za aktivní spoluúčasti managementu dotčeného zemědělského subjektu. Součástí plánů bývají identifikovány i dotační tituly, na základě kterých lze opatření financovat. Složité a nevyjasněné vlastnické vztahy k pozemkům, absentující územně plánovací dokumentace a vhodné uspořádání pozemků jsou základní charakteristiky, které brání v revitalizaci krajiny. Klíčovým nástrojem pro řešení těchto problémů a potřeb jsou pozemkové úpravy. Pokud mají být zemědělci ve svém hospodaření úspěšní, musí být iniciátory, aktivními účastníky a následně realizátory změn a opatření plynoucích z tohoto procesu. Pozemkové úpravy – přepoklad pro ekosystémové služby Hospodařit na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci pozemků tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav (odstavec 1 §3 zákona č. 334/1992,o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění). Pro zajištění ekosystémových služeb, především při plánování aktivit v oblasti krajinotvorby a ochrany přírody je nutno vhodně využívat procesu pozemkových úprav. Pozemkové úpravy jsou jedním ze zásadních faktorů pro rozvoj venkova. Prostřednictvím tohoto opatření je řešena problematika vlastnických vztahů pozemkové držby, nedostatečná zemědělská infrastruktura


23

či absence prvků ekologické stability krajiny. Prostřednictvím projektů pozemkových úprav můžeme realizovat projekty Územních systémů ekologické stability jako jedno z nosných opatření pro zlepšení životního prostředí. Pozemkové úpravy umožňují dosáhnout žádoucího stavu ve vlastnictví půdy tak, aby pozemky byly přístupné, měly jednoho vlastníka a dále například to, aby společná zařízení, kterými jsou biokoridory, biocentra, mokřadní ekosystémy, suché poldry a jiné, byly projektovány na státní (obecní) půdě. Opatření také nepřímo napomáhá rozvoji podnikání a má nesporný efekt v oblasti udržitelného rozvoje. Při provádění pozemkových úprav dochází k racionálnímu prostorovému uspořádání pozemků všech vlastníků půdy v daném katastrálním území a podle potřeby také k reálnému vytyčení těchto pozemků v terénu. Nedílnou součástí návrhu pozemkových úprav je i plán společných zařízení. Ten tvoří cestní síť a systém ekologických protierozních, hydrologických a krajinných opatření. Příklad takového plánu společných zařízení můžeme vidět na obr. 5.


24

Obr 9. Příklad návrhu plánu společných zařízení v části katastrálního území (komplexní pozemková úprava prováděná Pozemkovým úřadem Hodonín, 2006) Cílem pozemkových úprav je:

• zlepšení infrastruktury včetně zajištění přístupnosti pozemků, • restrukturalizace pozemků a rozvoj půdního potenciálu, • vývoj rozsahu realizovaných komplexních pozemkových úprav (KPÚ), • zvýšení konkurenceschopnosti a především, • zlepšení životního prostředí a krajiny.

Účel a cíl pozemkových úprav je stanoven v preambuli zákona č. 229/1991 Sb., o půdě v platném znění. Vlastní proces v pozemkových úpravách je upraven zákonem č. 139/2002 Sb., který upravuje řízení o pozemkových úpravách. Agroenvironmentální programy O tom, že jednou z cest pro trvale udržitelný rozvoj agropodnikání a též populací živočichů a rostlin co do početnosti a druhového zastoupení je zakládání krajinotvorných prvků a realizace různých agroenvironmentálních programů (biopásy, zatravňování orné půdy, první zalesňování orné půdy…), není pochyb. Díky realizaci pozemkové úpravy je možno prostorově a funkčně uspořádat pozemky, scelit je a zabezpečit jejich přístupnost a využití pro racionální hospodaření vlastníků půdy (viz výše). S ohledem na tyto možnosti a umístění vlastněných (pronajatých) pozemků do vhodné lokality je možno realizovat tzv. agroenvironmentální programy. Dle příslušné právní úpravy agroenvironmentální opatření zahrnují:

• postupy šetrné k životnímu prostředí, • ošetřování travních porostů, • péči o krajinu.

Tato opatření jsou dále specificky zaměřena s ohledem na způsob hospodaření, pěstovanou kulturu a příslušné stanoviště. V rámci této metodiky nebudou řešeny postupy šetrné k životnímu prostředí (ekologické zemědělství, integrovaná produkce), ošetřování travních porostů a pěstování meziplodin. S ohledem na novost a potřebnost realizace opatření se budeme věnovat pouze opatření „Biopásy“ a zatravňování orné půdy. S ohledem na prevenci škod zvěří a škod na zvěři, reálný způsob intenzivního zemědělského hospodaření, podporu pěstování plodin energeticky využitelných a praktikované filosofii tržních osevních postupů, stále větší význam sehrávají v perspektivách moderních zemědělských hospodářů tzv. biopásy jako podopatření péče o krajinu. Biopásy Současné hospodaření na rozlehlých pozemcích prostřednictvím výkonné, těžké a širokozáběrové techniky a především nekázně samotných zemědělců způsobilo likvidaci mezí, remízků, odvodňovacích příkopů apod. Používané pesticidy spolehlivě vyhubily hmyz a plevelné rostliny, kterými se může zvěř živit. Zemědělské technologické postupy využívající, např. desikaci a rychlou sklizeň polních plodin včetně následné úpravy půdy, způsobují zvěři ctící teritorium doslova „šok“.


25

Krajina již neposkytuje dostatek potravy včetně krytu a živočichové se z ní vytrácejí. Její obnova s odpovídajícími podmínkami pro život zvěře je velmi zdlouhavá. Za tímto účelem jsou podporována opatření směřující k napodobení původních příznivých podmínek, a to prostřednictvím realizace biopásů. Vytvořením biopásu:

• nabídneme zvěři dostatek jadrného a objemového krmiva dozrávajícího postupně v průběhu roku,

• zajistíme úživnou část honitby přes zimu ponecháním plodin na biopásu, • zajistíme prostor pro hnízdění a kryt pro zvěř, • poskytneme prostor hmyzu, který se na jaře stane potravou zvěře, • přispějeme k pestrosti a rozmanitosti krajiny.

Agroenvironmentální opatření tohoto typu je možno realizovat s dotační podporou i bez ní. Vzhledem k tomu, že realizace biopásů je podporována prostředky z dotačních titulů, je velmi vhodné při plánování tohoto krajinotvorného opatření zohlednit tyto dotační podmínky. Dle pravidel tohoto dotačního titulu realizátor biopásu (žadatel): a) oseje nejpozději do 31. května kalendářního roku příslušné biopásy směsí osiva. Toto osivo musí být následujícího složení a minimálního množství směsi (viz tabulka 2): Tabulka 2 Složení směsi osiv pro výsev 1 ha biopásu v rámci podopatření péče o krajinu titulu biopásy Plodina Minimální množství směsi kg/ha Jarní obilovina (oves setý, pšenice jarní, ječmen jarní – možné i ve směsi)

65

Pohanka obecná 30 Proso 15 Kapusta krmná 0,4 Lupina bílá 2 Použité osivo musí být vyseto nejdéle do 24 měsíců ode dne vydání osvědčení prokazujícího kvalitu osiva podle zvláštních právních předpisů (zákon o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin v platném znění) b) umístí vytvořené biopásy podle písmene a) o šíři 6 až 12 m při okrajích půdních bloků, popřípadě jejich dílů nebo uvnitř půdních bloků, popřípadě jejich dílů ve směru orby; vzdálenost mezi jednotlivými biopásy uvnitř půdních bloků popřípadě jejich dílů musí být minimálně 50 metrů; biopás musí být vzdálen od dálnice nebo silnice I. a II. třídy (zákon o pozemních komunikacích) minimálně 50 metrů, a to kteroukoliv svou částí, c) ponechá vytvořené biopásy podle písmene a) bez zásahu zemědělskou mechanizací a bez ošetření chemickými přípravky na ochranu rostlin do 31. března následujícího kalendářního roku a poté porost zapraví do půdy d) zajistí, aby biopásy nebyly využívány k přejezdům zemědělské techniky, ani jako souvratě. Biopásy jsou potřebným a vhodným opatřením pro tolik žádané společné zemědělské a myslivecké hospodaření a nástrojem sloužícím pro rozvoj venkova. Jejich realizaci podmiňují výše specifikované podmínky.


26

Obr. 10 Intenzivně obhospodařovaná zemědělská půda, monokultura…. – potenciální prostor pro biopásy

Zatravňování orné půdy Ochrana půdy před erozí, zadržení vody v přírodě a krajině, zvýšení estetiky a průchodnosti krajiny, to jsou jen některé ekosystémové služby, které zatravněním „vhodné“ orné půdy poskytneme.

Obr. 11 Zatravněná orná půda je významné opatření prováděné za účelem snížit erozní ohroženost

území a dále za účelem zadržení vody v přírodě krajině Pro zatravňování jsou stanoveny podmínky, které jsou závazné v případě požadavku na platbu dotací. Opatření lze realizovat s dotacemi i bez dotací. V případě požadavku získat dotace je nutné respektovat následující kritéria; do managementu může být zařazen půdní blok s kulturou orná půda, který splňuje alespoň jedno z následujících kriterií:

• více než 50% půdního bloku představují půdy mělké, písčité, podmáčené, velmi těžké, obtížně obdělávatelné, nebo


27

• půdní blok se nachází nejméně z 50% své výměry ve zranitelných oblastech dle Směrnice Rady 91/676/EHS, nebo

• půdní blok má střední svažitost vyšší než 10 stupňů. Do managementu může být zařazen půdní blok s kulturou orná půda, na kterém zemědělský podnikatel dodržuje minimálně postupy požadovaného managementu:

• Zatravnit lze celý půdní blok nebo jeho díl o minimální výměře 0,1 ha. • Zatravnění je možné provést jak čistosevem, tak formou podsevu do krycí plodiny.

Termín pro vysetí travní směsi je stanoven do 31. května. Je-li použito zatravnění formou podsevu, pak je žadatel povinen sklidit krycí plodinu nejpozději do 30. června a v tomto termínu zajistit, že na zatravňovaném pozemku bude souvislý travní porost. V prvním roce po zatravnění nebude plocha hnojena ani pasena, bude alespoň dvakrát ročně sečena (v odůvodnitelných případech sečena pouze jedenkrát ročně) a posečená hmota bude z pozemku odklizena a využita v rámci zemědělského podniku, nebo s ní bude nakládáno v souladu se zákonem o odpadech. Posečená hmota může být využita i mimo zemědělský podnik jako zdroj pro výrobu obnovitelné energie. Likvidace plevelů bude zajištěna sečením, herbicidy lze použít jen po dobu prvních dvou let, a to formou bodové aplikace (zejména v případě výskytu vytrvalých a invazních plevelů). Od druhého roku bude plocha ošetřována sečením minimálně dvakrát ročně ve stanoveném termínu, nebo pasením ve stanoveném termínu. Platí úplný zákaz aplikace hnojiv obsahujících dusík, statkových hnojiv a upravených kalů ve stanovených oblastech.

Obr. 12 Orná půda připravená k zatravnění


28

Obr. 13 Zatravněná orná půda plní i funkce, které učiní krajinu přitažlivou pro obyvatele venkova i pro volnočasové aktivity Zalesnění zemědělské půdy Zalesňování zemědělské půdy umožňuje zemědělcům, respektive vlastníkům zemědělské půdy, získat podporu na zalesnění jejich pozemků. Tímto opatřením se vytváří prostor pro diverzifikaci výroby, která by měla přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a venkova. Snižuje podíl zornění půdy, a to bez rizika zvýšení podílu neobhospodařované zemědělské půdy. Zalesňování zemědělských pozemků je důležité s ohledem na využití půdy a ochranu životního prostředí. Lesní porosty jsou nejen důležitým zdrojem obnovitelné suroviny, ale i krajinotvorným prvkem majícím vliv na vodní režim, na ochranu půdy, v menší míře mají i sanitární, rekreační, estetický a kulturní význam.

Obr. 14 Zalesňují s především obtížně obdělávatelné pozemky

Vlastník pozemků zalesněním posílí biodiverzitu krajiny rozšířením zalesněných ploch a povýší ekologickou rovnováhu krajiny. Podporováno je zejména zalesňování zemědělské půdy méně vhodné pro zemědělskou výrobu.


29

Zakládání a péče o krajinné prvky

Zemědělské aktivity musí být v současnosti chápány i jako nástroj s vlivem na utváření krajiny, její funkčnost a estetickou hodnotu. Zemědělci svým počínáním ovlivňují nejen obecný ráz našeho okolí, ale rovněž mohou a musí přispět k ochraně ekosystémů a na ně navázané rostlinné a živočišné druhy, včetně jejich přirozených stanovišť. I díky aktivitám zemědělců by měly vznikat a být udržovány krajinné prvky jako např. remízky, meze nebo terasy, které kromě estetické funkce také chrání půdu před vodní či větrnou erozí a přispívají k udržení zvěře a ptactva v zemědělsky využívané krajině. Velké půdní lány z dob minulých a současných by měly být doplněny krajinnou infrastrukturou a půdními bloky o menší výměře, které dotvářejí tradiční malebnost původní krajiny.

Argumentace zemědělců, že jejich draze nakoupená širokozáběrové technika bude znehodnocena tím, že ji nelze maximálně uplatnit na užívaném půdním fondu, zcela jistě neobstojí. Obdobné to je i u velkých „stesků“ manažerů těchto společností nad tím, že přítomnost krajinných prvků včetně biopásů bude bránit v odpovídající aplikaci přípravků na ochranu rostlin.

Krajinné prvky v krajině vznikaly často samovolně – vynecháváním neúrodně, kamenité či podmáčené půdy, zarůstáním volných míst mezi poli aj.). Tvorba a zakládání nových krajinných prvků je samozřejmě možná. Existují publikace a metodiky tvorby krajinných prvků. Tyto činnosti jsou dokonce finančně podporovány, ať již v rámci pozemkových úprav, či některých dotačních programů Ministerstva životního prostředí. V této souvislosti je nutné zmínit pojem Územní systém ekologické stability (dále ÚSES), což je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména:

• vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu,

• zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny, • zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev

(biodiverzity).

V roce 2009 nabyla účinnosti novela zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství, která mimo jiné zavedla možnou tzv. evidenci krajinných prvků dle § 3aa. V souladu § 3p výše uvedeného zákona byla zahájena evidence krajinných prvků. Krajinné prvky jsou evidovány na místně příslušných pracovištích Agentur pro zemědělství a venkov (AZV).

Ochrana krajinných prvků je zabezpečena jednak zákonem o ochraně přírody a krajiny (zde se jedná především o tzv. významné krajinné prvky - VKP) a dále je jejich ochrana provázána s poskytováním hlavních zemědělských dotací prostřednictvím Kontrol podmíněnosti - Cross Compliance.

V této souvislosti jsou zahrnuty jak významné krajinné prvky (v rámci povinných požadavků na hospodaření - SMR), tak i krajinné prvky v zemědělské krajině (v rámci podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu – GAEC).


30

Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky podle zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje příslušný orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní porosty, naleziště nerostů a zkameněliny, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou to být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. K zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.

Krajinné prvky v zemědělské krajině, na které je možno čerpat dotace, jsou definovány v nařízení vlády č. 335/2009 Sb., o stanovení druhů krajinných prvků v souladu se zákonem o zemědělství.

Dle tohoto právního předpisu je druhem krajinného prvku: a) mez, b) terasa, c) travnatá údolnice, d) skupina dřevin, e) stromořadí, f) solitérní dřevina. Mezí se rozumí souvislý zatravněný útvar liniového typu, sloužící zejména ke snižování nebezpečí vodní, popřípadě větrné eroze, zpravidla vymezující hranici půdního bloku, popřípadě dílu půdního bloku. Součástí meze může být dřevinná vegetace, popřípadě kamenná zídka. Terasou se rozumí souvislý svažitý útvar liniového typu tvořený terasovým stupněm, sloužící ke snižování nebezpečí vodní, popřípadě větrné eroze, a zmenšující sklon části svahu půdního bloku, popřípadě dílu půdního bloku, zpravidla vymezující hranici půdního bloku, popřípadě dílu půdního bloku. Součástí terasy může být dřevinná vegetace, popřípadě kamenná zídka. Travnatou údolnicí se rozumí členitý svažitý útvar, sloužící ke snižování nebezpečí vodní, popřípadě větrné eroze, vymezující dráhu soustředěného odtoku vody z půdního bloku, popřípadě dílu půdního bloku, se zemědělskou kulturou orná půda. Součástí travnaté údolnice může být dřevinná vegetace. Skupinou dřevin se rozumí útvar neliniového typu, tvořený nejméně 2 kusy dřevinné vegetace s nejvyšší možnou výměrou 2 000 m2. Za skupinu dřevin se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice, a dřevinná vegetace, která plní funkci lesa podle § 3 lesního zákona. Stromořadím se rozumí útvar liniového typu, tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky. Za stromořadí se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice, a dřevinná vegetace, která plní funkci lesa podle § 3 lesního zákona1). Solitérní dřevinou se rozumí izolovaně rostoucí dřevina s průmětem koruny od 8 m2 vyskytující se v zemědělsky obhospodařované krajině mimo les. Za solitérní dřevinu se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice.


31

Mokřady a malé vodní plochy Malá retenční (zadržovací) schopnost české krajiny, vznik povodňových situací, řešení dopadů těchto přírodních živlů, problémy sucha, to jsou pouze některá, stále skloňovaná témata doprovázející diskuse o vodě v krajině jako nezbytné podmínce funkčního ekosystému. Díky absenci vody v krajině je nutno se tímto problémem zabývat minimálně tak, jako se zabýváme obnovou krajinotvorných prvků, protierozních opatření, zalesňováním, zatravňováním nebo jinými agroenvironmentálními programy. Opatření příznivá z hlediska ochrany přírody, mezi která je zařazena i obnova přirozeného vodního režimu krajiny, je významným cílem, jehož dosažení je v současné době velmi žádáno a podporováno. Realizace těchto aktivit je součástí naplňování cílů stanovených ve Státní politice životního prostředí 2004–2010, Státním programu ochrany přírody a krajiny ČR, Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky a Strategii udržitelného rozvoje České republiky. V zásadě se jedná především o nápravu v minulosti nevhodně upravených toků, nevhodných odvodnění a jiných zásahů negativně ovlivňujících vodní režim v krajině, malé retenční schopnosti krajiny a výskytu negativních vlivů vodní eroze a sucha.

Obr.15 V údolnici půdního bloku osetého obilninou protékal potok. Díky půdní erozi a poklesu hladiny spodní vody zanikl. Nejnižší místo údolnice, vhodné místo pro zadržení vody v krajině, potenciální mokřad Jedním ze způsobů, řešících vodní deficit v krajině zásadně, komplexně a šetrně s ohledem na trvalou udržitelnost, je obnova a budování retenčních prostor. Mezi nejjednodušší, co se náročnosti a konstrukce týče, patří mokřadní ekosystémy. Mokřad je biotop specifický výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Mokřadem označujeme tu část zemského povrchu, na které se vyskytují specifické rostliny (a potažmo i ostatní organismy), které ke svému životu potřebují přímý vliv povrchové, minimálně však podzemní vody. Řekneme-li to obráceně, tak tyto specifické rostliny a živočichové jsou již tak adaptovány na přítomnost vodního prostředí, že bez něj zastavují růst, nemohou se rozmnožovat, případně hynou; přímý vliv vodního sloupce (nadzemního nebo podzemního) musí přitom trvat po určitou minimální část sezóny (vegetačního období). Na takových místech se pak vytvářejí celé ekosystémy, jejichž „metabolismus“ přímo ovlivňuje vodní prostředí.


32

Mokřady byly v minulosti pro člověka vždy něčím spíše obtížným, bránícím v rozrůstání, v zemědělské činnosti, a snad i v životu lidí samém. Mokřady

• představují přirozenou zásobárnu vody v krajině. • mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek, • poskytují vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů. • jsou přirozeným prostředím celé řadě rostlin a živočichů pro život v mokřadech

přizpůsobených ( jeden z největších fondů biodiverzity). Podmínkou k realizaci mokřadu je vlastní nebo pronajatý pozemek. Pro mokřady se zpravidla nabízí zaplavované části půdy podél potoků či řek, plochy porostlé rákosem či pozemky, které ve většině případů nejsou intenzivně zemědělsky obhospodařovány a pokud ano, neefektivně. Při plánování a vlastní realizaci tohoto díla je nutno spolupracovat s osobu znalou projektování obdobných krajinotvorných prvků a pořídit náležitou projektovou dokumentaci pro příslušná řízení. Příklad části studie projektované kompetentním projektantem můžeme vidět na obr. 6. Plocha by měla být členěna do několika částí, pro které budou stanoveny samostatně postupy zakládání a následného managementu údržby a sledování rozvoje (vodní plocha, plocha k zatravnění, osázení dřevinami apod). Je vhodné plochu mokřadu situovat do prostrou největší rovinatosti terénu tak, aby zdržování a akumulace vod byly co možná nejpřirozenější a tedy relativně nenáročné na vlastní výstavbu. Odtěženou zeminu (většinou naplavený erozní smyv a přebytečná zemina) je vhodné následně využít pro terénní úpravy, např. terénní úpravy proti splavování ornice, obnova erodovaných půd v okolí apod. Hloubka umělého zahloubení by měla v příčném profilu kolísat tak, aby byly naplněny předpoklady úspěšného fungování mokřadních společenstev dlouhodobě ve všech ročních obdobích (hloubka by měla být taková, aby se v mokřadu držela voda co nejdéle). Při legalizaci mokřadu musíme pamatovat na to, že i na terénní úpravy se vztahuje stavební zákon. Dále je doporučováno břehy upravit tak, aby se pozvolně snižovaly z nivy do tůně, kolem celého útvaru pak založit vlhkomilnou směs travin a tuto vhodně doplnit původními dřevinami. Zapojení zeleně je důležité i s ohledem na vytvoření bariéry chránící mokřad před vlivem splavenin, různých herbicidů a pesticidů ze zemědělské výroby prováděné v okolí. Závažnou věcí je rovněž výsadba stromů do lemů- hranice mokřadu (tůně). Stromy jednak vodní plochu významně stíní (a tak nedovolují vývoj mokřadní vegetace) a rovněž značnou hmotou opadaného listí znehodnocují vodní prostředí (např. z topolového listí se mimochodem při tlení uvolňuje velké množství toxických fenolických látek).


33

Obr. 16 Příklad části studie projektovaného mokřadu (společné zařízení navržené v rámci komplexní pozemkové úpravy realizované Pozemkovým úřadem Hodonín) Podstatné pro stavbu mokřadu (terénní úpravy) je správné určení místa pro jeho realizaci. Poloha mokřadu je důležitá. Oblastí vhodnou pro mokřady se jeví říční nivy (viz obr. 15). V lokalitě určené pro mokřad by se měla nacházet vysoká hladina spodní vody, a mělo by docházet k přirozené akumulaci vody, např. v období tání sněhu, přívalových srážek apod.

Obr. 17 Výběr místa pro tvorbu mokřadu je zásadní, ideální jsou např. údolní nivy

Základní pravidla ochrany přírody a krajiny v zemědělství


34

Z pohledu zemědělských podnikatelů je třeba respektovat následující požadavky – především právních předpisů, které se vztahují k péči o krajinné prvky, ochraně rostlin, živočichů, volně žijících ptáků a zvěře. Péče o krajinné prvky Krajinné prvky i významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Ochrana rostlin a živočichů Všechny druhy rostlin a živočichů musí být chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení agroekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost. Tato ochrana se nevztahuje na zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy (např. zákon o myslivosti, zákon o veterinární péči, zákon o rostlinolékařské péči…). Ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin jsou zvláště chráněny příslušných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Fyzické a právnické osoby jsou povinny i při provádění zemědělských a lesnických prací, při vodohospodářských úpravách, dále v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li tak povinná osoba sama. Záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Záměrné rozšiřování křížence druhů rostlin či živočichů do krajiny je možné jen s povolením orgánů ochrany přírody. Ochrana volně žijících ptáků V zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí v rámci obhospodařovaného agroekosystému, je zakázáno a) jejich úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem, b) úmyslné poškozování nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd, c) sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných, d) úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích,


35

Požadavky výše se nevztahují na lov některých druhů ptáků vymezený a prováděný v souladu s předpisy o myslivosti a zákonem o ochraně přírody a krajiny. Odchylný postup při ochraně ptáků (případ lovu špačků) Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup, je-li to potřebné při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Odchylný postup může být stanoven také pro účely výzkumu a výuky, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení druhu v jeho původní oblasti rozšíření nebo pro chov v lidské péči pro tyto účely. Omezení a zákazy dané v zájmu ochrany zvěře Je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny. Rovněž je zakázáno poškozovat nebo ničit slaniska, napajedla, zařízení pro přikrmování, pozorování a lov zvěře a další myslivecká zařízení. Na žádost uživatele honitby (zpravidla mysliveckého sdružení) může orgán státní správy myslivosti, zejména v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů, nařídit přiměřené omezení nebo i zákaz vstupu do honitby nebo jejích částí, omezení jízdy koňmi a tažnými psy a omezení jiných sportovních nebo zájmových činností. Uvedená opatření se nevztahují na hospodářskou činnost vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků. Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího. Při obhospodařování pozemků, jejich ohrazování při pastvě a podobně jsou vlastníci, popřípadě nájemci pozemků povinni dbát, aby nebyla zvěř zraňována nebo usmrcována; ustanovení předpisů na ochranu zvířat proti týrání tím nejsou dotčena. Ustanovení zvláštních právních předpisů na ochranu zvěře při obhospodařování pozemků nejsou dotčena. K zabránění škodám působeným na zvěři při obhospodařování honebních pozemků jsou povinni a) vlastníci, popřípadě nájemci honebních pozemků oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době, kosení pícnin a použití chemických přípravků na ochranu rostlin, b) provozovatelé mechanizačních prostředků na kosení pícnin používat účinných plašičů zvěře, a pokud je to možné, provádět sklizňové práce tak, aby zvěř byla vytlačována od středu sklízeného pozemku k jeho okraji, c) provozovatelé silážních jam a krechtů provádět opatření proti nežádoucímu přístupu zvěře. Opatření k zábraně škod působených zvěří Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů26) ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena.


36

Vlastník pozemku nebo jiná oprávněná osoba, která využívá pozemek v rámci podnikání (uživatel pozemku) a hodlá na něm používat přípravky, jsou povinni s dostatečným předstihem před aplikací těchto přípravků projednat opatření k ochraně zvěře s oprávněným uživatelem honitby. Náležitosti oznámení aplikace přípravku ohrožujícího obratlovce oprávněnému uživateli honitby jsou následující: a) identifikační údaje o b) vlastníku pozemku nebo jeho oprávněném uživateli, který hodlá přípravek použít, zahrnující

obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení, bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště, jde-li o fyzickou osobu,

c) pozemku nebo odpovídající způsob jeho místního určení, d) ošetřovateli porostu, zahrnující údaje podle požadavků na informace o vlastníkovi přiměřeně, e) informace o f) přípravku, který má být aplikován a riziku, které vyplývá z jeho použití, zahrnující alespoň název

přípravku a jeho účinné látky, charakter zvláštních rizik pro člověka, zvířata a životní prostředí a bezpečnostní pokyny pro ochranu lidí, zvířat nebo životního prostředí, podle standardních vět a informací uvedených na obalu přípravku nebo v příbalovém letáku,

g) době, kdy má být přípravek aplikován a o počtu dní trvání rizika pro zvěř, h) c) určení fyzické osoby (jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa bydliště, telefonické nebo jiné

spojení), která přijímá oznámení o případném úhynu zvěře a jedná jménem osoby uvedené pod písmenem a)

Zjistí-li uživatel honitby, že došlo k úhynu zvěře v důsledku použití přípravku, oznámí to neprodleně příslušnému orgánu Státní veterinární správy. Příslušný orgán Státní veterinární správy v součinnosti s rostlinolékařskou správou provede místní šetření; má li pochybnosti o příčině úhynu v souvislosti s použitím přípravku, zajistí odběr vzorků způsobem stanoveným právním předpisem, jejich vyšetření odborným ústavem a informování uživatele honitby o výsledku tohoto vyšetření. Záznam o výsledku místního šetření a výsledek vyšetření vzorků poskytne též rostlinolékařské správě a uživateli honitby, pokud jsou tyto osoby důsledky použití přípravků dotčené. Ochrana dřevin Dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější podle zvláštních předpisů. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem6a). Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.


37

Povolení není třeba ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. Ministerstvo životního prostředí stanoví prováděcím právním předpisem nedovolené zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky na jejich ochranu, náležitosti žádosti o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les, náležitosti oznámení o kácení dřevin a období, ve kterém se kácení dřevin zpravidla provádí.

Dotační možnosti pro zemědělce Pro zemědělce se nabízí velmi pestrá nabídka zdrojů pro realizace opatření v rámci péče o přírodu a krajinu. Mezi nejvýznamnější a zemědělci nejvíce využívané patří především:

• Program rozvoje venkova Ministerstva zemědělství, • Operační program Životní prostředí Ministerstva životního prostředí, • Program péče o krajinu Ministerstva životního prostředí, • Program obnovy přirozených funkcí krajiny Ministerstva životního prostředí.

Další dotační tituly, např. regionální operační programy, operační programy přeshraniční spolupráce, nadace a nadační fondy a dotační tituly krajů jsou využívány zemědělci ojediněle. Program rozvoje venkova Ministerstva zemědělství

Program rozvoje venkova, který zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci.

Opatření Programu rozvoje venkova přispějí k naplňování cílů Lisabonské strategie ve všech jejích oblastech:


38

• Společnost založená na znalostech • Vnitřní trh a podnikatelské prostředí • Trh práce • Udržitelný rozvoj

Göteborgská konference se promítá v Programu při zavádění opatření k trvale udržitelným systémům zemědělského hospodaření a podporou opatření, která vytváří trvale udržitelná pracovní místa.

Existence a realizace Programu rozvoje venkova ČR přispívá k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále umožňuje vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Program také podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově.

Opatření, které jsou zaměřené na zlepšování životního prostředí a krajiny, jsou součástí tzv. osy II. Jedná se o:

Platby za přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech a platby poskytované v jiných znevýhodněných oblastech (LFA) Toto opatření je zaměřeno na podporu zemědělců hospodařících v oblastech s méně příznivými podmínkami s cílem zachovat venkovskou krajinu, podpořit systémy šetrné k životnímu prostředí, přispět ke stabilizaci venkovského obyvatelstva v těchto oblastech a pomoci zajistit pro zemědělce odpovídající úroveň příjmů. Platby v rámci oblastí NATURA 2000 a Rámcové směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES (WFD) Cílem opatření je pomoci zemědělcům při řešení specifického znevýhodnění vyplývajícího z implementace evropských směrnic pro soustavu Natura 2000 a Rámcové směrnice pro vodní politiku ES. Agroenvironmentální opatření Opatření má za úkol podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Dále podporuje zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Zalesňování zemědělské půdy Posílení biodiverzity krajiny rozšířením zalesněných ploch a zlepšení ekologické rovnováhy krajiny. Stabilizace hydrologických a klimatických podmínek v krajině, ochrana půdy a ochrana vod. Zvýšení schopnosti absorpce atmosférického CO2 a tím přispět ke zmírnění klimatických změn. Platby v rámci NATURA 2000 v lesích a Opatření Lesnicko-environmentální platby Zvýšení environmentální hodnoty lesů. Trvale udržitelné využití lesní půdy a zlepšení životního prostředí a krajiny. Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů Obnova lesního potenciálu po kalamitách a/nebo zavedení preventivních opatření v lesích. Trvale udržitelné využití lesní půdy. Neproduktivní investice v lesích. Zlepšení životního prostředí a krajiny.


39

Operační program Životní prostředí

Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007 - 2013 z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj téměř 5 miliard euro. Objemem financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR - se jedná o druhý největší český operační program.

Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost.

Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech:

- Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Podporuje projekty, které směřují ke zlepšení stavu povrchových a podzemních vod, zlepšení jakosti a dodávek pitné vody a snižování rizika povodní.

- Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí Podporuje projekty, které jsou zaměřeny na zlepšení nebo udržení kvality ovzduší a omezení emisí základních znečišťujících látek do ovzduší s důrazem na využití nových, šetrných způsobů výroby energie včetně obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor.

- Udržitelné využívání zdrojů energie Podporuje projekty zaměřené na udržitelné využívání zdrojů energie, zejména obnovitelných zdrojů energie, a prosazování úspor energie. Dlouhodobým cílem programu je zvýšení využití obnovitelných zdrojů energie při výrobě elektřiny a tepla a efektivnější využití odpadního tepla.

- Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží Podporuje projekty, které se zaměřují na zkvalitnění nakládaní s odpady, snížení produkce odpadů nevhodných pro další zpracování a odstraňování starých ekologických zátěží.

- Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik Nabízí podporu formou dotací projektům zaměřeným na omezování průmyslového znečištění a s ním souvisejících rizik pro životní prostředí s důrazem na prevenci a výzkum v oblasti znečišťujících látek a jejich monitorování.

- Zlepšování stavu přírody a krajiny Podporuje projekty, které přispívají ke zpomalení či zastavení poklesu biodiverzity, ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů, zajištění ekologické stability krajiny a podporují vznik a zachování přírodních prvků v osídlených oblastech.

- Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu Nabízí podporu při budování široké sítě center environmentálního vzdělávání a informačních center zaměřených na ochranu životního prostředí ve všech krajích České republiky a na zabezpečení kvalitních odborných materiálů pro environmentální vzdělávání, včetně internetových řešení


40

Opatření, která jsou a budou využívána zemědělci, jsou součástí především tzv. osy 6, která podporuje opatření zaměřené na zlepšování stavu přírody a krajiny. Podporovány a zemědělci využívány jsou především opatření:

Podpora biodiverzity

• Opatření k ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů. • Zajišťování péče o chráněná území. • Regulace a likvidace populací invazních druhů rostlin a živočichů.

Obnova krajinných struktur

• Realizace vegetačních opatření v krajině (výsadba a obnova remízů, alejí, soliterních stromů, větrolamů, územní systém ekologické stability atd.).

• Opatření k zachování a celkovému zlepšení přírodních poměrů v lesích ve zvláště chráněných územích, územích soustavy Natura 2 000, vymezených regionálních a nadregionálních biocentrech územních systémů ekologické stability a v prioritních oblastech pásem ohrožení emisemi.

Optimalizace vodního režimu krajiny

• Podpora přirozených rozlivů v nivních plochách, budování a obnova retenčních prostor, revitalizace vodních toků a mokřadů, výstavba poldrů.

• Opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi.

Program péče o krajinu

Dotační program vyhlášený Ministerstvem životního prostředí poskytuje neinvestiční prostředky až do výše 100 % vynaložených nákladů na vlastní realizaci opatření, přičemž se předpokládá postupné naplňování a realizaci opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti. Program je zaměřen na provádění drobného managementu a dělí se na tři samostatné podprogramy lišící se vzájemně způsobem financování a rozsahem prováděných opatření:

• Podprogram pro naplňování opatření vyplývajících z plánů péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma a zajišťování opatření k podpoře předmětů ochrany ptačích oblastí a evropsky významných lokalit (PPK chráněná území)

• Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK volná krajina)

• Podprogram pro zabezpečení péče o ohrožené a handicapované živočichy (PPK handicapy)

Zemědělcům je doporučován „Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí.“


41

Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí" (PPK volná krajina), v rámci Programu péče o krajinu (PPK), slouží pro zajištění drobného managementu a dalších drobných neinvestičních jednoletých opatření. Řízení a garanci programu zajišťuje Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) a jeho realizací je pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) prostřednictvím svých krajských středisek. Jednotlivá krajská střediska posuzují všechny přijaté žádosti pro území své působnosti a následně doporučí opatření vhodná k realizaci. AOPK ČR vydá žadateli Rozhodnutí o poskytnutí finančních prostředků, nebo žádost zamítne. Žadatel obdrží písemné vyrozumění včetně zdůvodnění (v případě zamítnutí žádosti).

Podprogram podporuje následující opatření:

o mimolesní opatření (ochrana krajiny proti erozi, udržení kulturního stavu krajiny), o realizace a péče o prvky ÚSES, o vytváření drobných přírodních prvků v krajině (obnova mezí a remízků).

Obr. 18 Podpora směřuje i do oblasti tvorby mokřadů

Program obnovy přirozených funkcí krajiny

Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK) je národní dotační program MŽP podporující investiční i neinvestiční záměry realizující adaptační opatření zmírňující dopady klimatické změny na vodní, lesní i mimolesní ekosystémy, dále Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky a správám národních parků umožňuje realizovat opatření vyplývající z plánů péče o zvláště chráněná území, ze souhrnu doporučených opatření pro ptačí oblasti, záchranných programů a programů péče pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. V neposlední řadě slouží k financování monitoringu a podkladových materiálů. Na jednoleté i víceleté realizace je poskytována dotace až do výše 100% celkových nákladů akce. V rámci programu se počítá s rozdělením řádově desítek milionů korun ročně.

Program se dělí na podprogramy, které se liší předmětem podpory a možnými žadateli:

115 162 – Zajištění povinností orgánů ochrany přírody ve vztahu k zvláště chráněným územím a zajišťování opatření k podpoře předmětů ochrany ptačích oblastí a evropsky významných lokalit


42

115 163 – Realizace a příprava záchranných programů a programů péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů

115 164 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy

115 165 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na nelesní ekosystémy

115 166 – Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na lesní ekosystémy

115 167– Zajištění podkladových materiálů pro zlepšování přírodního prostředí a monitoring krajinotvorných programů

Podprogramy 115 164 - 6 jsou žadatelsky otevřené a realizace je možná na celém území ČR. U ostatních podprogramů může být žadatelem AOPK ČR nebo správa NP a realizace je omezena na konkrétní území. Sběrnými místy pro podprogramy 115 164 - 6 jsou krajská střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která žádosti posoudí a následně MŽP doporučí opatření vhodná k realizaci.

Pro zemědělce je významný především:

Podprogram 115 164 - Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy; slouží k financování opatření zaměřených na zpomalení odtoku srážkové vody z krajiny, zlepšení infiltrace do podzemní části a na omezení negativních dopadů zvýšeného výskytu extrémních klimatických jevů. Žadatelem může být široký okruh žadatelů a maximální výše podpory v rámci podprogramu činí 1 mil. Kč.


• opatření přispívající ke zlepšování přirozených funkcí vodních toků, včetně obnovy jejich migrační prostupnosti,

• obnova nebo tvorba mokřadů a tůní, výstavba, obnova nebo rekonstrukce vodních nádrží přírodě blízkého charakteru s cílem zlepšení retenční schopnosti krajiny a podpory biodiverzity,

• zakládání a revitalizace prvků systému ekologické stability vázaných na vodní režim.

Podprogram 115 165 - Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na nelesní ekosystémy; slouží k financování opatření týkající se tvorby a obnovy ekostabilizačních prvků v krajině. Žadatelem může být široký okruh žadatelů, maximální výše podpory v rámci podprogramu činí 250 tis. Kč.


43


• obnova vegetačního krytu, • odstraňování nepovolených skládek odpadu, • péče o dřeviny, • protierozní opatření, • regulace šíření invazních druhů, • šetrné hospodaření na zemědělské půdě, • úprava stanovištních poměrů, • zachování a vytváření krajinných prvků. Obr. 11 Nově vysazené soliterní stromy

Závěr

Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem, na kterém budou zemědělci zcela jistě v budoucnosti též významným dílem participovat. Již dnes je dán zemědělcům prostřednictvím státu významný prostor tomuto perspektivnímu oboru včetně odpovídající finanční podpory. I když se všude v okolí hovoří o ekonomické krizi, nedostatku finančních prostředků, nedostatku pracovních příležitostí, příslušná ministerstva neustále, na základě aktuálních výzev, přijímají žádosti o dotace, které budou směřovat k úhradě aktivit zlepšujících stav přírody a krajiny. Pokud máte zájem založit remízek, biokoridor, vytvořit mokřad, malou vodní plochu či vysadit soliterní stromy nebo jinak chránit druhovou rozmanitost rostlin i živočichů, nabízí se i Vám, zemědělcům, prostřednictvím výše uvedených programů pro tyto účely odpovídající prostředky. Získání možné dotace je však podmíněno naplněním „jistého“ penza požadavků; z pohledu zemědělců budou zcela jistě klíčové následující:

• vlastnictví nebo nájem pozemků, na kterých je možno zvolené opatření realizovat, • tvorba a předfinancování projektové dokumentace, • tvorba žádostí o dotaci a její administrování v elektronickém prostředí, • studium projektové dokumentace a vlastní projektové řízení.


44

Pokud mají být zemědělci pevnou součástí pomyslného týmu aktérů péče o přírodu a krajinu, nesmí na výše uvedené zásadní podmínky pro získání dotace rezignovat. Naopak, dotační politika v oblasti péče o přírodu a krajinu a její realizace v praxi musí být zemědělci skutečně vnímána jako akceptovatelný, kvalitní a perspektivní nástroj pro vylepšení tolik poškozené image v očích veřejnosti. Za tímto účelem je nutné zajistit odpovídající lidské zdroje a jejich vzdělání umožňující administrovat a řídit tyto potřebné projekty.

Kontrolní otázky

• Popište svými slovy, co je to životní prostředí, aniž by jste použili definici v této metodice? • Popište svými slovy, co je to ekosystém, aniž by jste použili definici v této metodice? • Čím se vyznačuje agrární ekosystém? • Proč je po zemědělcích požadována podpora biodiverzity? • Jaké základní cíle v oblasti ochrany přírody a krajiny obsahuje společná zemědělská politika? • Jaký přístup se očekává od zemědělců dle „Vize českého zemědělství po roce 2010“ v oblasti

ochrany životního prostředí? • Stal(a) jste se zemědělským podnikatelem v oblasti poskytování ekosystémových služeb.

Můžete popsat, co to jsou ekosystémové služby a proč je provádíme? • Vyjmenujte základní dotační tituly pro ochranu přírody a krajiny využitelné v zemědělství? • Jaké opatření chránící přírodu a krajinu se mohou financovat z Programu rozvoje venkova? • Jaké opatření zaměřené na ochranu přírody a krajiny můžou zemědělci financovat z Operačního

programu Životní prostředí?

Seznam použité literatury Seznam publikací, které předcházely metodice Kotovicová, J., Ulčák, Z., Trnka, P., Knotek, J., Prudký, J., Šťastná, M., Hubačíková, V., Oppeltová, P., Toman, F., Marada, P.:Vybrané kapitoly z environmentalistiky. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 111 s. ISBN 978-80-7375-285-9. Marada, P. (2006): Vývoj a optimalizace systému agroenvironmentálního managementu pro potřeby prevence škod působených zvěří a na zvěři a pro trvale udržitelné myslivecké hospodaření v podmínkách agroekosystémů. Sborník ze semináře Předcházení škod spárkatou zvěří. ČLS Praha, ISBN 80-02-01840-0. Marada, P.(2007): Pozemkové úpravy jako nástroj správného mysliveckého hospodaření. Časopis Myslivost č.4/2007.s. 14-16. ISSN 0323-214X 46887

Marada, P. (2007): Biopásy – požadavky na tvorbu a související dotační politika. Časopis Myslivost č. 4/2007.s. 30-31. ISSN 0323-214X 46887


45

Marada, P. (2007): Mokřady a jejich využití pro myslivost. Časopis Myslivost č.11/2007. s. 28. - 30. ISSN 0323-214X 46887. Marada, P., Mareček J., Máchal, P. (2006): Expertní inženýrství. Skripta MZLU v Brně. ISBN 80-7157-924-6. 136 s. Veselý, P., Skládanka, J.: Management travních porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009. 80 s. ISBN 978-80-7375-323-8. Seznam použité související literatury Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013), Ministerstvo zemědělství ČR, ISBN 80-7084-350-0. 55 s. Miko, L., Zaunbergerová K.: Biodiverzita a změna podnebí v Evropské unii. Ochrana přírody, zvláštní číslo, ročník 64, 2009. ISSN 1210-258x. str. 20-24 Služby přírody – jak přispívá Natura 200 k zajištění ekosystémových služeb pro potřebu člověka. CEEweb for Biodiversity, 2007 Státní politika životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2004, ISBN 80-7212-283-5. 56 s. Brožura - Biopásy – agroenvironmentální dotační titul, MŽP a Agro Havlát s.r.o., Praha 2007. 8 s. ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití EUREPGAP (2005): Integrované zemědělské podniky, EUREPGAP c/o FoodPLUS GmbH,verze 2.0, vydání březen 2005 Havel, P. (2007): Co takhle selský rozum?. Zemědělec 40/2007. s.9. ISSN 1211-3816 Havránek, F., Bukovjan, K., Czudek, R. (2005): Snižování škod zvěří v lese. MZe ČR. Praha. 44 s. ISBN 80-7084-458-2. Kolektiv (2004): Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013), Ministerstvo zemědělství, Praha. Kolektiv (2006): Správná praxe v ochraně rostlin a bezpečné zacházení s přípravky, Česká společnost rostlinolékařská, Praha 2006, 63 s. Kolektiv (2004): Státní politika životního prostředí ČR, MŽP Praha. Mikulka, J., Charvát A. (2006): Metodická příručka při uplatňování náhrady škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 6 – Ruzyně.


46

Mikulka, J., Charvát A.(2006): Pravidla a postupy pro oceňování náhrady škod způsobených užíváním honitby a zvěří na honebních pozemcích, polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 6 – Ruzyně, 2006. Program rozvoje venkova. eAgri.cz [cit 2010-07-13]. Dostupné z http://eagri.cz/public/eagri/dotace/program-rozvoje-venkova-na-obdobi-2007/opatreni-osy-ii/ Operační program životní prostředí. Opzp.cz. [cit 2010-07-13].Dostupné z http://www.opzp.cz/sekce/372/prioritni-osa-6/ Program obnovy přirozených funkcí krajiny. Nature.cz. [cit 2010-07-13].Dostupné z http://www.dotace.nature.cz/popfk-programy.html Název titulu: Ochrana přírody a krajiny - Ekosystémové služby, nový trend zemědělského podnikání

Autoři: Marada, P., Havlíček, Z., Skládanka, J. Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně Sazba a tisk: Ing. Libor Klapil


47

Texty neprošly jazykovou úpravou. Autoři obrázků: Dr. Ing. Petr Marada obr. 1, 3, 5, 7 8, 10, 13, 14 doc. Ing. Miroslav Dumbrovský, CSc., obr. 9 Ing. Jaroslav Krejčí – obr. 16 Neznámý – dostupné z http://www.kelniky.eu - obr. 5 Neznámý – dostupné z http://img86.imageshack.us/img86/5038/p3310204oo0.jpg - obr. 7 Neznámý – dostupné z http://www.tubusrymarov.com/special-cz.htm - obr. 15 Vydání: první, 2010 Náklad: 200 ks ISBN: 978-80-7375-416-7

Date post:	20-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

Ochrana přírody a krajiny -...

Documents