Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Pedagogická fakulta
Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Ochrana životního prostředí v hodinách
přírodopisu na 2. stupni ZŠ
Vypracoval: Ing. Irena Prexlová
Vedoucí práce: Mgr. Jan Petr, Ph.D.
České Budějovice 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím
pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím
se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou
ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v
Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého
autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s
tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením
zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o
průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním
textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou
Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování
plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 11. prosince 2015 Irena Prexlová
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce Mgr. Janu Petrovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady
a vstřícný přístup při psaní této závěrečné práce.
Anotace
Tato práce je zaměřena na aktivity, při kterých se žáci druhého stupně základní
školy přes své výrobky a za pomoci získaných znalostí mohou zapojit do ochrany
přírody. Jsou to aktivity jednoduché, které lze zvládnout během hodiny, ale i
náročnější, jež se hodí naplánovat spíše jako projektový den nebo mimoškolní
činnost. V každém případě by měly vést děti k zamyšlení nad stavem naší přírody,
nad naším počínáním a možnostmi nápravy.
Abstract
This work is focused on activities in which the pupils of primary school through
its products and the knowledge can involve in nature protection. These are simple
activities that can be managed in an hour, but some of them are more difficult and
it is better to plan them as a project day or extracurricular activities. In any case,
should lead children to think about the state of our nature, of our behavior and
possible remedies.
4
Obsah
1. Úvod
2. Literární přehled
2.1. Stručná historie ekologické výchovy
2.2. Ochrana životního prostředí z hlediska RVP
2.3. Zařazení ochrany životního prostředí v učebnicích
2.4. Formy výuky v hodinách přírodopisu
3. Metodika
4. Návrh ochrany ŽP ve výuce
4.1. Ochrana hmyzu
4.1.1. Nejjednodušší příbytky
4.1.2. Včelníky
4.1.3. Čmelníky
4.1.4. Úkryty pro motýly
4.2. Ochrana ptáků
4.2.1. Zimní přikrmování
4.2.2. Hnízdní budky
4.2.3. Ochrana před úrazy na sklech
4.2.4. Výsadba vegetace
4.3. Ochrana obojživelníků
4.4. Ochrana dalších živočichů
4.4.1. Ochrana zvěře
4.4.2. Ochrana menších živočichů
4.5. Ochrana rostlin
4.5.1. Rostliny v intravilánu
4.5.2. Rostliny v krajině
4.6. Ochrana vody a půdy
5. Zhodnocení a příprava
5.1. Zhodnocení realizovaných akcí
5.2. Příprava na projekt
5
6. Závěr
7. Literatura
8. Přílohy
6
1. Úvod
Cílem této práce je vybrat takové aktivity, které žáky povedou k ochraně přírody.
Tím, že je propojíme s pracovní činností, budou o nich muset děti více přemýšlet;
o jejich smyslu, náročnosti, vhodném postupu. Tím by mělo být zajištěno, že si
získané poznatky budou i lépe pamatovat, neboť platí staré čínské rčení: „Řekni mi a
já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne udělat a já pochopím“.
Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je stručně
popsána historie ekologické výchovy a její začlenění a možnosti využití ve výuce
v současnosti. Praktická část je zaměřena na příklady aktivit, do kterých můžeme
zapojit žáky druhého stupně a které by měly přispět k tomu, že si děti uvědomí stav
naší přírody a potřebu přemýšlet o důsledcích lidské činnosti a o jejich nápravě.
7
2. Literární přehled
Tato kapitola se zabývá historií ochrany přírody z hlediska jejího začlenění do
výuky. Navazující část se týká současnosti a pozice ekologické výchovy v RVP a
v učebnicích. Zmíněny jsou také formy a metody, které lze ve výuce přírodopisu
uplatnit.
2.1. Stručná historie ekologické výchovy
Problematika ochrany životního prostředí není nijak stará. Varovné hlasy a rozvoj
ekologického myšlení se ve větší míře objevují až na konci 60. let minulého století.
Tehdy se také začíná používat pojem výchova k ochraně přírody.
Podle Máchala (2000) byl v té době jedním z prvních propagátorů ochrany
životního prostředí časopis ABC mladých techniků a přírodovědců. Redakce
připravovala soutěžní akce, které zajímavou formou vedly děti k zájmu o přírodu,
a to hlavně praktickou činností. Byl to počin významný, neboť proekologické
výchovné principy nebyly v tehdejším komunistickém Československu příliš žádoucí.
Velký vliv na děti v té době měla také organizace Junák. Jak lze zjistit na
internetových stránkách Junáka, první skautský oddíl byl u nás založen již v roce
1913. Skautské hnutí je založeno na třech principech: odpovědnost za sebe a svůj
rozvoj, spolupráce, pochopení a odpovědnost vůči druhým lidem i životnímu
prostředí a hledání duchovních hodnot, které člověka přesahují. V době normalizace
byl Junák již potřetí zrušen, činovníci a vedoucí byli nuceni buď přejít do ilegality,
nebo pracovat s dětmi pod jinou organizací. Někteří tak přechází do Pionýra, část
pracuje pod hlavičkou TISu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny. I tato organizace
ale byla v sedmdesátých letech zrušena, místo ní vzniká Český svaz ochránců
přírody. Přestože ČSOP je státem kontrolován, a tudíž není zájemci příliš
vyhledáván, časem z něj několik obětavců vytvořilo organizaci prospěšnou přírodě a
její ochraně. Důležité bylo, že k nejlépe fungujícím svazovým komisím patřila komise
8
pro práci s dětmi a mládeží, která se starala o vydávání různých metodických
materiálů.
Dalším významným krokem byla Akce Brontosaurus, která vzniká v roce 1974
jako reakce na Rok životního prostředí vyhlášeného Organizací spojených národů.
Z jednoroční kampaně vzniklo hnutí, které trvá dodnes a je členem asociace
ekologických neziskových organizací Zelený kruh a mezinárodního seskupení Youth
and Environment Europe, organizací uznanou MŠMT pro práci s dětmi a mládeží
a držitelem zvláštního ocenění Ministerstva životního prostředí.
Vznikají i další organizace a akce, jako například festival filmů o životním
prostředí Ekofilm v Ostravě nebo Prázdninová škola Lipnice.
V roce 1991 byla založena Nadace ekologické výchovy EVA jako nevládní nezisková
organizace nabízející služby všem zájemcům o oblast výchovy a životního prostředí.
Se svým projektem Národní středisko ekologické výchovy (NSEV) chtěla napomáhat
rozvoji ekologické výchovy a jejímu oficiálnímu začlenění do výchovného procesu.
Nepodařilo se, ale s potřebou vzájemně koordinovat činnost existujících středisek
bylo v roce 1996 založeno občanské sdružení s plným názvem Sdružení středisek
ekologické výchovy Pavučina.
Konečně v roce 2000 vznikl z iniciativy MŽP dokument Státní program
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), na kterém se od roku 2007
podílí i MŠMT. Jak je uvedeno na stránkách MŽP, tento dokument „posouvá pojetí
výchovně vzdělávacího procesu z roviny ekologie jako vědy o vztazích mezi
organismy a prostředím do roviny environmentální, kde jsou základem systémové
souvislosti v kontextu stále se zrychlujícího antropocentrického ovlivňování
přírodního prostředí, stanovuje cíle, nástroje a úkoly dělené dle cílových skupin.
Úkolem EVVO je vést občany k takovému myšlení a jednání, které je v souladu s
principy udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního
prostředí a k úctě k životu ve všech jeho formách“. (http://www.mzp.cz/cz/evvo)
Hlavním úkolem výchovy je systematické působení na mladou generaci (včetně dětí
předškolního věku) za účelem přijetí hodnot a jednání nezbytného pro ochranu a
9
péči o životní prostředí. Toto působení probíhá hlavně přes školicí střediska dalším
vzděláváním pedagogických pracovníků.
Dnes se s přírodovědnými předměty, a tedy i s ekologickou výchovou, žáci
setkávají po celou dobu svého vzdělávání již od předškolního věku. Podle Pavlasové
(2014) jsou v České republice přírodovědné předměty vyučovány odděleně, zatímco
v zahraničí se častěji vyučují propojeně v předmětu typu „science“. I u nás se
objevují školy s tímto přístupem. Jsou to hlavně přírodovědně zaměřené střední
školy nebo školy alternativní.
Podle dokumentu, který vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a
audiovizuální oblast v roce 2011, a který vychází z mezinárodních výzkumů TIMSS a
PISA, mohou být za efektivní a vyrovnané vzdělávací systémy v oblasti přírodních
věd považovány systémy v Belgii (německy mluvící společenství), Estonsku, Polsku,
Slovinsku, Finsku a Lichtenštejnsku. Česká republika je na spodní hranici evropského
průměru.
2.2. Ochrana životního prostředí z hlediska RVP
Rámcové vzdělávací programy představují hlavní kurikulární dokumenty.
RVP začleňuje ochranu životního prostředí mimo jiné do vzdělávací oblasti Člověk a
příroda. Zmiňuje se zde o přírodě jako o systému, jehož součásti jsou vzájemně
propojeny a ovlivňují se. Proto je nutné, aby žáci pochopili důležitost udržení
přírodní rovnováhy pro existenci živých soustav, včetně člověka. Tato oblast také
podporuje vytváření otevřeného a kritického myšlení a logického uvažování.
„…Přírodopis … svým činnostním a badatelským charakterem výuky umožňuje
žákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a tím si uvědomovat i
užitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě.“ Žáci jsou
pak schopni objektivně pozorovat a vytvářet závěry, zkoumat příčiny a důsledky
procesů a vztahy mezi nimi a hledat řešení problémů. „ … poznávají podstatné
souvislosti mezi stavem přírody a lidskou činností, především pak závislost člověka
10
na přírodních zdrojích a vlivy lidské činnosti na stav životního prostředí a na lidské
zdraví. …Učí se uvědoměle využívat své přírodovědné poznání ve prospěch ochrany
životního prostředí a principů udržitelného rozvoje.“ Podle RVP vzdělávání v dané
vzdělávací oblasti vede žáka mimo jiné k zapojování do aktivit směřujících
k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí,
k porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a životního
prostředí.
Výhodou je možnost propojení této vzdělávací oblasti s oblastí Člověk a svět
práce. Zde je cílem vytvořit u žáků pozitivní vztah k práci a odpovědnost za kvalitu
výtvoru, osvojení základních pracovních dovedností, schopnost plánovat, uplatnit
vlastní nápady. Má také podporovat u žáků sebedůvěru a schopnost vidět práci jako
možnost seberealizace. Tato podpora může být větší, pokud se žákům podaří
vytvořit výrobek účelný a důležitý, u kterého si mohou říci, že sami podpořili dobrou
věc.
Další oblastí, která ovlivňuje základní vzdělávání, jsou průřezová témata. Jsou
rozpracována do tematických okruhů a pomáhají rozvíjet hodnoty a postoje žáků.
Tematické okruhy procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a propojují je. Žáci pak
vidí danou problematiku z různých pohledů. Pro nás je podstatné průřezové téma
Environmentální výchova. U žáků rozvíjí porozumění souvislostem a vztahům
člověka a prostředí, uvědomění si ohrožení podmínek života, vlastní odpovědnosti
ve vztazích k prostředí, seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti, učí
žáky návyky pro každodenní žádoucí jednání a učí je komunikovat a obhajovat
názory týkající se životního prostředí.
2.3. Zařazení ochrany životního prostředí v učebnicích
Značná část učebnic je koncipována tak, aby odpovídala vzdělávacím obsahům
daným v RVP. Tyto obsahy jsou rozděleny následovně:
obecná biologie a genetika
11
biologie hub
biologie rostlin
biologie živočichů
biologie člověka
neživá příroda
základy ekologie
Pro výuku na druhém stupni naší školy využíváme učebnice nakladatelství
Scientia, které taktéž dodržují toto členění. V každé z těchto učebnic je vložena
samostatná kapitola týkající se ekologie a ochrany přírody, navíc i v dalších
kapitolách se objevují poznámky, které upozorňují na danou problematiku
v závislosti na právě probíraném tématu.
2.4. Formy výuky
Podle Pavlasové (2014) jsou základními formami výuky:
vyučovací hodina
praktické cvičení
exkurze, vycházka, terénní práce
projektová výuka
odborný seminář
odborná praxe
domácí úkoly, domácí příprava
Nejčastěji využívanou formou je vyučovací hodina, protože dává učiteli možnost
probrat velké množství učiva. To ale neznamená, že v přírodopisu je to forma
nejlepší. Zde je naopak žádoucí značnou část aktivit přesunout na žáka a zapojit ho
do práce s přírodninami a do pokusů. Proto je velmi vhodné začleňovat i jiné formy,
jako praktická cvičení, vycházky nebo terénní práce. Při praktických cvičeních
připravujeme žákům jednoduché pokusy, na kterých se učí pozorovat,
12
zaznamenávat průběh experimentu a vyvozovat závěry. Vycházky jsou výbornou
možností, jak seznámit žáky s přírodninami v jejich přirozeném prostředí a jak u nich
vytvořit kladný vztah k přírodě. Podle Kubicové (2009) má názornost při vyučování
biologie prvořadý význam. Bez kontaktu s přírodninami si žáci vytvoří zkreslenou
představu o jejich vlastnostech a vztazích. Je potřeba vést žáky k tomu, aby si
všímali okolí, nebyli lhostejní a snažili se vlastní aktivitou pomoci.
13
3. Metodika
V následující části jsou popsány možnosti zapojení dětí do ochrany přírody
výrobou vhodných předmětů. Při těchto aktivitách by měli žáci propojit manuální
činnost s vědomostmi o přírodě a o možnostech její ochrany. Propojením těchto
oblastí se předpokládá, že si děti uvědomí nejen potřebu chránit přírodu, ale také
cenu práce, které si začnou do budoucna více vážit. Návrhy jsou řazeny od těch
jednodušších a doplněny fotografiemi pro snazší představitelnost. Vždy by jim mělo
předcházet teoretické seznámení s problematikou, aby žáci věděli, proč to dělají a
čemu tím prospějí.
Aktivity jsou vybírány s ohledem na věk žáků a na možnosti školy a pedagoga.
Některé činnosti jsme se žáky druhého stupně ZŠ Kolinec vyzkoušeli v minulých
letech, ostatní bych ráda zařadila co nejdříve.
Tato práce by mi tedy v budoucnu měla posloužit také jako námětový materiál
do hodin.
14
4. Návrhy ochrany ŽP ve výuce
4.1. Ochrana hmyzu
V úvodu je žákům vhodné vysvětlit, že ochrana bezobratlých živočichů spočívá
především v ochraně jejich stanovišť. Mnoho druhů, a patrné je to především
u býložravých, je totiž vázáno na určité druhy rostlin. A určité druhy rostlin mají
určité požadavky na půdní, klimatické a další podmínky, nemusí růst všude. Dravý
hmyz zase loví jiné bezobratlé, a nejen on. Bezobratlí jsou jako potrava zastoupeni
u značného počtu dalších živočichů. To znamená, že je nutné chránit jak jejich
druhovou pestrost, tak dostatečnou velikost populací.
Znamená to tedy co nejméně zasahovat do lokalit s přirozenými porosty. Je
vhodné vysvětlit žákům, že ne každý kout v krajině musí být za každou cenu
upravený, posekaný, odvodněný…
Naopak je třeba taková místa chránit a rozšiřovat. Vysvětlíme, že i každá větší
zahrada může mít bezzásahové místo, kde se bude dařit různým živočichům, kteří
na „anglickém trávníku“ opravdu žít nemohou, a že i na městském balkonu lze
vytvořit místo vhodné pro život užitečného hmyzu.
Chceme-li žáky do ochrany zapojit, můžeme s nimi vytvořit různé hmyzí příbytky.
Pokud máme možnost provázat výuku přírodopisu s pracovními činnostmi, mohou
žáci vytvořit vše úplně sami. Nemáme-li tuto možnost, připravíme část komponentů
předem a se žáky zkompletujeme.
4.1.1. Nejjednodušší příbytky
Asi nejjednodušší je vytvořit příbytek pro slunéčka a zlatoočka, která jsou
zdatnými pomocníky v likvidaci mšic. Jedná se pouze o dostatečně silný špalek, který
je opatřen stříškou a hlubšími užšími otvory (obr. 1) nebo dutý špalek či plechovku
vyplněné dutými stébly (obr.2).
15
Obr. 1: Obr. 2:
http://www.zelenadomacnost.com http://images.umweltberatung.at
Stejně jednoduché je vytvořit úkryt pro škvory, kteří jsou rovněž velice užiteční
při likvidaci hmyzu sajícího na rostlinách. Místo chemických postřiků si seženeme
pouze květináč, kterým provlečeme provázek na zavěšení a vyplníme jej slámou
nebo senem. Výplň před vypadnutím zajistíme kouskem pletiva nebo síťkou.
Květináč pak můžeme zavěsit na strom a podle výskytu mšic i se škvory přemisťovat
na potřebná místa (obr. 3). Jinou možností je květináč nezavěšovat, ale nasadit
na tyčku jako na obrázku 4.
Obr. 3: Obr. 4:
http://www.poustka.estranky.cz http://www.chatar-chalupar.cz
16
4.1.2. Včelníky
Včelníky jsou příbytky pro včely samotářky. Tyto včely nežijí pospolitě. Na jaře
samička naklade vajíčka do zbudovaných chodbiček. Vytvoří zde několik buněk,
vyplní je nektarem a pylem a naklade do každé po jednom vajíčku. Buňky uzavře
a začne stavět v jiné dutině. Druhy samotářek se liší způsobem hnízdění (preferují
různé materiály pro umístění buněk, např. dřevo, písek, dutá stébla, udusanou hlínu
a podobně) i přezimování. Všechny jsou však velice důležité pro opylování rostlin.
(http://www.vcelkysamotarky.cz/)
Na včelníky je tedy dobré využít různé materiály - dřevěné špalíky, cihly
a tvárnice, vše s vyvrtanými otvory o průměru 0,4 – 0,8 mm, dutá stébla různých
rostlin, vždy na zadní straně uzavřená kolénkem, kůru a podobně. Veškerý materiál
se vyskládá do připraveného dřevěného rámu a umístí na osluněné místo. Včelníky
mohou být různě veliké (obr. 5).
Obr. 5:
http://www.civilky.cz/admin/data/image/Hmyz.jpg
17
4.1.3. Čmelníky
Dalším typem příbytku jsou čmelníky. Jsou určeny pro čmeláky, jichž nejen v naší
krajině rychle ubývá. Vysvětlíme dětem, že čmelák je výborným opylovačem rostlin,
který zasluhuje naši pozornost, neboť na rozdíl od včel má mnohem delší sosák
(až 2 cm), a proto navštěvuje i rostliny s dlouhým úzkým kalichem, do kterých včely
svým sosákem nedosáhnou, a také dokáže zvýšit svou tělesnou teplotu, a tudíž bývá
aktivní i v chladnějším počasí brzy na jaře. To je důležité pro časně kvetoucí rostliny.
V přírodě hnízdí nejčastěji v norách po hlodavcích nebo v jiných dutinách
s dostatkem teplého materiálu na stavbu hnízda.
Včelníky můžeme vyrobit dvojího typu. První je velmi jednoduchý a zvládnou jej
i menší děti. Potřebujeme pouze větší květináč, do kterého dáme rozcupovaný
materiál přírodního původu, například včelařský filc, rozstříhanou vlnu nebo suchý
mech vyhrabaný z trávníku. Tento květináč můžeme zahrabat do země v takové
hloubce, aby byl viditelný pouze otvor ve dně a shora zastínit plochým kamenem
jako na obrázku 6. Můžeme jej nechat i na povrchu. V tomto případě jej opatříme
ještě otvorem o průměru asi 2,5 cm s provlečenou hadičkou, která slouží jako
chodbička. Tento květináč je vhodné zatížit dlaždicí, která jej současně chrání před
deštěm (obr. 7).
Obr. 6: Obr. 7:
http://www.chatar-chalupar.cz http://www.vcelky.cz
18
Druhý typ je na výrobu těžší, neboť se jedná o dřevěnou budku o rozměrech 20 x
30 cm a výšce 15 cm. Uvnitř je ještě rozdělena na předsíň a hnízdiště, případně si
můžeme práci usnadnit využitím hadičky místo chodbičky (obr. 8 a 9).
Obr. 8: Obr. 9:
http://ekolist.cz http://www.eclovicek.cz
I tuto budku vyplníme rozcupovaným přírodním materiálem. Čmelníky se vždy
snažíme umístit do stínu, nejlépe pod strom nebo keř, aby se nepřehřály.
Poslední možností je nákup již hotového čmelníku, který může být obsazený
čmeláčí matkou a prvními dělnicemi. Tuto možnost nabízí například Výzkumný ústav
pícninářský v Troubsku, který se zabývá chovem našich původních čmeláků, je to
však záležitost poněkud nákladná. (http://www.ceskycmelak.cz/)
4.1.4. Úkryt pro motýly
Jak je uvedeno na stánkách www.lepidoptera.cz, „Budoucnost našich denních
motýlů je nejistá: výsledky síťového mapování z roku 2002 ukazují, že z našich 161
druhů jich vyhynulo osmnáct, tedy 11 procent, a dalším šestnácti druhům (9,9 %) se
natolik zmenšily areály rozšíření, že prakticky vymírají. V různém stupni ohrožení pak
19
je 73 druhů, tedy polovina z dosud přežívajících 143 druhů.“ Podle téhož zdroje je
příčinou úbytku motýlů ztráta jejich stanovišť zapříčiněná intenzifikací zemědělství a
lesnictví, to znamená likvidací mezí, úhorů, občas spásaných strání, květnatých luk,
světlých remízů, nadužíváním insekticidů a chemických hnojiv, meliorace nebo
zalesňování neplodných půd.
S dětmi se zaměříme na to, co můžeme ovlivnit. Můžeme se pokusit zajistit
dostatek kvetoucích rostlin, a to jednak přímo v okolí školy, které upravíme
vhodnou výsadbou rostlin nebo můžeme založit zvěřní políčka (více v kapitole 4.4.).
Další možností je vytvoření vhodných přezimovacích prostor. Motýlí domky
mohou mít jednoduchý trojúhelníkovitý tvar jako na obrázku 10. Přední stěna je
většinou v horní části seříznutá, je vyklápěcí a slouží pro umístění misek s ovocem a
sladkým nektarem, kterými motýly přikrmujeme v období chudém na květy (jaro,
pozdní léto). Ve vnitřním prostoru jsou vyskládány například kousky kůry, mezi které
se na podzim motýli schovávají. V té době přední stěnu zvedneme a celý domek
na zimu umístíme na místo chráněné před velkým mrazem a povětrnostními vlivy.
Obr. 10:
http://www.zelenadomacnost.com/data/images/3146.jpg
20
4.2. Ochrana ptáků
BirdLife International, IUCN a Evropská komise představili historicky první
červený seznam ptáků Evropy. Navzdory nezpochybnitelným ochranářským
úspěchům je v Evropské unii stále každý pátý ptačí druh ohrožen vyhynutím.
Hlavními příčinami jsou špatné praktiky v zemědělství, ztráta vhodného prostředí a
klimatické změny. (http://www.rozhlas.cz/priroda/zivotniprostredi/ _zprava/evropa
-ma-novy-cerveny-seznam-ptaku--1499442)
Spolu s dětmi můžeme ptákům pomoci několika způsoby: zimním přikrmováním,
vyvěšováním budek, ochranou před úrazy na skle a vysazováním křovin a dalších
porostů.
4.2.1. Zimní přikrmování
Značná část ptáků od nás na zimu odlétá, protože zde nemá dostatek potravy. Ti,
kteří zůstávají, mají vlivem lidské činnosti a jejím negativním dopadům mnohem
horší podmínky, než tomu bylo dříve. Ztráty na populacích jednotlivých druhů jsou
velké a my bychom se měli snažit je zmírnit.
Krmítka můžeme vytvořit několika způsoby. Pokud můžeme pracovat se dřevem,
mohou žáci vyrobit krmítka klasická, jejichž díly vyřežou z prken a sešroubují. Návod
na jedno z možných krmítek je uveden v příloze č. 1.
Krmítka můžeme vyrobit i jednodušším způsobem. Chceme-li použít přírodní
materiál, uděláme tukové krmítko v květináči. Potřebujeme menší hliněný květináč,
větvičku, která bude sloužit jako bidýlko, rozpuštěný tuk a směs semínek. Semínka
v dostatečném množství nasypeme do chladnoucího tuku. Na silnější konec větvičky
navážeme provázek, provlečeme z vnitřku otvorem ve dně a větvičku vtlačíme
do otvoru jako zátku. Chladnoucí směs semínek pak lžící vmačkáváme do květináče
a necháme zcela vystydnout (obr. 11). Podobně lze použít i skořápky z kokosových
ořechů (obr. 12) nebo lze do tukové směsi namáčet šišky (obr. 13).
21
Obr. 11: Obr. 12: Obr. 13:
http://www.sikovny-cvrcek.cz http://www.nazeleno.cz http://www.cso.cz
Vyrobit můžeme i zásobníkové krmítko se sypaným krmivem. Na jeho výrobu
potřebujeme pet-lahev, dvě mističky pod květináč o průměru přibližně 13 a 18 cm a
drátek. Lahvi uřízneme dno a v horní třetině propálíme tři dírky. Propálíme či
vyvrtáme je rovněž do misek: do menší misky tři při horním okraji, do větší misky
jednu doprostřed dna.
Obr. 14:
http://www.moje-
rodina.cz/files/krmitko.jpg
Jako na obrázku 14 přichytíme tři drátky do dírek
na menší misce, připevníme k hrdlu lahve tak, aby
mezi hrdlem a miskou byla mezerka na propadávání
semínek, provlečeme do vnitřku lahve dírkami a
sdrátujeme. Ven z lahve vedeme již jen jeden drát,
na který navlékneme větší misku jako stříšku.
Semenožravým ptákům dáváme semínka slunečnic,
prosa, lnu, máku, konopí nebo řepky, doplnit
můžeme sekané ořechy či ovesné vločky.
Drozdovitým ptákům předkládáme plody hlohu,
šípku, jeřabin, jablka, hrušky nebo křížaly. Hmyzožraví
ptáci mají rádi hovězí nebo skopový lůj.
Krmítko umístíme alespoň 2 metry od keřů či stromů na přehledné místo, aby
nebylo snadno dostupné predátorům. Dáváme-li jej na strom, pak ne na kmen, ale
22
zavěsíme na okrajové větve. Přikrmujeme pouze od listopadu do konce března,
abychom příliš nezasahovali do životního cyklu ptáků a neovlivnili negativně
například jejich námluvy a hnízdění. (http://www.cso.cz)
4.2.2. Hnízdní budky
Vyvěšování ptačích budek je velmi důležitá věc, neboť značná část ptáků hnízdí
v dutinách stromů, které si vytesali nebo použili již dutinu existující. Problém je, že
tyto dutiny lze najít jen ve starých stromech, které z krajiny rychle mizí.
Pro všechny budky platí, že musí být bytelné, musí dobře chránit před
povětrnostními vlivy a predátory a musí být dostatečně prostorné, s vhodným
vletovým otvorem. Podle velikosti budky a tvaru vletového otvoru rozlišujeme šest
typů univerzálních budek.
Tab. 1: Doporučené rozměry hlavních typů ptačích budek
Typ budky Vletový otvor Rozměry dna Hloubka dutiny
A. Modřinka 27 - 28 mm min. 12 x 12 cm 20 - 25 cm
B. Koňadra 33 - 34 mm min. 12 x 14 cm min. 20 - 25 cm
C. Lejsek 30 x 45 (50) mm min. 14 x 14 cm min. 18 - 20 cm
D. Špaček 45 - 50 mm min. 15 x 15 min. 25 - 30 cm
E. Kavka 60 - 70 mm min. 20 x 20 cm min. 35 cm
F. Doupňák 80 - 120 mm min. 30 x 30 cm min. 40 cm
http://www.cso.cz/index.php?ID=201
Pro druhy hnízdící v otevřených dutinách se připravují takzvané polobudky. Od
klasických budek se liší velikostí vletového otvoru – ten totiž zaujímá čtvrtinu až
polovinu přední stěny, u některých druhů to může být až 90 %. Vyhledávají je
především konipasové, rehkové, lejsci či skorci.
23
Existují i speciální budky pro ptáky, kteří mají velmi specifické požadavky
na hnízdění. Jsou to například rorýsi, šoupálci nebo některé druhy sov.
Na výrobu se hodí nejlépe prkna o tloušťce 20 – 25 mm na jedné straně
ohoblovaná. Tato hladká strana u hotové budky z vnější strany zajistí větší odolnost
proti nepřízni počasí a ztíží případný přístup predátorů. Naopak vnitřní hrubá strana
umožní mláďatům vylézat. Budka by měla být otevíratelná kvůli snadnému čištění.
Plánky na některé typy budek jsou v příloze této práce (příloha 2, 3, a 4).
4.2.3. Ochrana před úrazy na sklech
Díky stavebním technologiím můžeme v domech využívat stále větší prosklené
plochy. Tato pro člověka příjemná skutečnost se ale stává velkým problémem pro
ptáky, hlavně drobné pěvce. Ti totiž ve velkých sklech vidí odraz krajiny a ve snaze
prolétnout narazí do skla, což je stojí život. Na stránkách
http://www.ochranaptaku.cz/ je uveden graf (obr. 15), který náraz do skla řadí jako
druhou nejčastější příčinu úhynu ptáků. Graf nezahrnuje nejčastější příčinu - ničení
přirozených biotopů a přetváření krajiny. Zde se počet ptáků, kteří z tohoto důvodu
hynou, nedá ani odhadnout.
Obr. 15: http://files.ochranaptaku.cz/200000055-47eea49f4b/graf%204.jpg
24
Jistě s žáky nemůžeme řešit stavební úpravy budov, ale o tomto problému by
měli vědět. Je dobré jim ukázat, že i zde existuje řešení, jako například polepy
na sklo. Klasické siluety dravců nejsou vždy účinné, neboť ptáci si na ně zvyknou a
ne každý chce mít okna takto vyzdobená. Existují však i samolepky, které odráží UV
záření. Pro člověka je samolepka téměř neviditelná ani nezamezuje vstupu světla
do místnosti, ptáci tento odraz ale zaznamenají jako překážku a vyhnou se jí. Toto
opatření dokáže údajně snížit nárazy ptáků až o 70 %, podmínkou je dostatečně
polepená plocha s mezerami maximálně 10 cm. Jak vypadají samolepky z pohledu
člověka a ptáka ukazuje obrázek č. 16.
Obr. 16:
http://files.ochranaptaku.cz/200000037-8805a89f75/pohledy.jpg
4.2.4. Výsadba vegetace
Keřové a stromové porosty jsou důležitou součástí krajiny. Slouží ptactvu jako
úkryt, zdroj potravy i hnízdních míst. Bohužel i těchto míst v naší krajině ubývá.
Jedním z důvodů je například scelování pozemků v zemědělství, kácení alejí a
starých sadů, likvidace keři zarostlých mezí a podobně. Na tuto situaci žáky
upozorníme a vysvětlíme, jak jsou i drobné lokality s keřovým či stromovým patrem
v krajině důležité. Možná řešení následují v kapitole 4.5.
25
4.3. Ochrana obojživelníků
Obojživelníci jsou jednou z nejohroženějších skupin živočichů, protože na změny
v prostředí reagují mnohem citlivěji než třeba savci. V ČR jsou za ohrožené
považovány všechny naše druhy. Obojživelníky nejvíce ohrožují likvidace tůní,
mokřadů, remízků a celkové odvodňování krajiny, zarybňování drobných stojatých
vod i potůčků a vysoké obsádky ryb v rybnících, znečišťování prostředí, doprava
na silnicích při jejich tazích, neprůchodnost krajiny díky silnicím, dálnicím a další
výstavbě i nevhodné rekultivace pískoven, lomů či výsypek. (http://www.csop.cz)
Chceme-li tedy chránit obojživelníky, musíme, jako u všech ostatních živočichů,
chránit hlavně jejich životní prostředí. To znamená prevenci ve znečišťování
prostředí, revitalizaci říčních systémů, ochranu biotopů a podobně. Toto jsou však
aktivity, které se žáky nemůžeme ovlivnit, a jsou v kompetenci hlavně různých
ekologicky zaměřených organizací s možností právního ošetření. Manipulovat
s chráněnými živočichy totiž ze zákona nemůžeme. Jsou zde ale i další aktivity, které
můžeme do výuky zařadit, i když praktické zapojení žáků není vždy možné. Je to
například odchyt migrujících obojživelníků v době jarního tahu v místech, kde jejich
trasa kříží komunikaci. Respektive je to spíše instalace zábran, protože tahy
probíhají většinou v pozdních večerních hodinách. Rovněž pohyb dětí v okolí
vozovky může být značně rizikový. Tyto akce však můžeme provádět pouze
ve spolupráci s ČSOP nebo dalšími občanskými sdruženími s příslušnou výjimkou
ze zákona.
Vhodnou aktivitou by mohla být příprava zimovišť. Po domluvě s příslušným
Odborem životního prostředí, ČSOP a vlastníkem vytipovaného pozemku mohou
děti vytvořit hromady složené z prořezávkového materiálu, větví, drnů a trávy, kam
se budou moci na zimu schovat obojživelníci i jiní živočichové (obr. 17).
26
Obr. 17:
http://obojzivelnici.wbs.cz/zimoviste_v_pocatku.jpg
Obr. 18:
http://obojzivelnici.wbs.cz/kopani_tuni.jpg
Větší děti snadno zvládnou
i takovou činnost, jako je tvorba
nových tůní, samozřejmě opět po
domluvě a pod kontrolou příslušných
odborníků (obr. 18).
Pro mloky a čolky je možné s dětmi provést čištění lesních potoků a tůněk,
případně jejich zvětšení. I zde je nutné spolupracovat s danými úřady. Všechny tyto
aktivity jsou časově velmi náročné, jejich zařazení do výuky je tedy vhodné provést
například formou projektového dne.
Jednou z nejdůležitějších částí ochrany je osvěta. Pokud můžeme, ukazujeme
dětem živočichy přímo v terénu nebo zajistíme návštěvu v centrech ekologické
výchovy, kde je mohou spatřit, mnoho se dozví o jejich důležitosti a
nezastupitelnosti a snad se jich někteří přestanou i bát a štítit, což je také důležité
pro jejich další ochranu. Dále je vhodné dětem vysvětlit, jak je v krajině důležitý
"stav řízeného nepořádku". Je významný pro obojživelníky i řadu dalších živočichů.
Jde v zásadě o to, že krajina nesmí být dokonale uklizená. Na podporu živočichů je
27
nutné ponechávat na různých místech hromádky větví, trávy, drnu či kamení, padlé
stromy, jílovitou zeminu z hloubení tůní, občas nějaký vývrat stromu, část
nepokosené louky, apod. (Maštera, http://www.obojzivelnici.wbs.cz/Ochrana-
obojzivelniku.html) I zde platí, že na každé větší zahradě může být bezzásahové
místo pro život mnoha organismů a mnoho zahrad může být zkrášleno mělkými
neprůtočnými jezírky nebo koupacími jezírky s mělkými břehy, která jsou hezčí než
jedovatě modré bazény bez života. Ukazujeme dětem takové možnosti a tím přes ně
ovlivňujeme alespoň částečně i jejich rodiče. Zapojení rodičů do výše zmíněných
akcí je velmi přínosné – děti v rodičích vidí dobrý vzor a rodiče do určité míry
přehodnotí své názory na ochranu přírody.
4.4. Ochrana dalších živočichů
4.4.1. Ochrana zvěře
Zvěř je nedílnou součástí přírody. Její stavy jsou ovlivněny různými faktory, jako
je například počasí a různé přírodní katastrofy, ovšem v poslední době je nejvíce
ovlivňuje člověk svou činností. Chemizace prostředí způsobuje zhoršování
zdravotního stavu jedinců i zmenšení populací, velké ztráty jsou rovněž při
zemědělské činnosti a vlivem dopravy. (Zajícová, 2007)
Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti ve své třetí části v § 8 říká:
(1) Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí,
před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími
domácími zvířaty; ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a
ochrana mysliveckých zařízení.
(2) Každý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby
nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejich
životních podmínek. (http://zakony.centrum.cz/zakon-o-myslivosti)
28
Péče o zvěř je tedy součástí výkonu práva myslivosti. Mezi činnosti myslivců
(uživatelů honitby) podle § 11 zákona o myslivosti patří mimo jiné:
- zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř
- zakládání políček pro zvěř
- provozování krmelců, slanisek, zásypů a napajedel
- zamezení strádání zvěře zvláště v zimních měsících v době nouze
Z výše uvedeného vyplývá, že v prvé řadě musíme s dětmi probrat zásady chování
v přírodě:
- na vycházkách zachovávat ticho a klid
- nenechat volně pobíhat psy
- chodit jen po běžně užívaných cestách a pěšinách, abychom nerušili klid zvěře
- nepřibližovat se příliš ke krmelcům a podobným zařízením a nepoškozovat je
Další činnost se může vázat právě k myslivcům. Nejprve vysvětlíme, kdo je,
respektive měl by být, myslivec, a že pro každého myslivce by mělo platit, že je
v prvé řadě ochráncem a chovatelem zvěře, pak teprve lovcem. (Zajícová, 2007)
Máme-li možnost spolupracovat s nějakým mysliveckým sdružením, domluvíme si
společné aktivity.
První takovou činností vhodnou hlavně pro menší děti je například sbírání plodů
vhodných pro krmení zvěře. Také děti seznámíme s tím, co vlastně do krmelce patří
a co ne. Kvalitní seno, oves, kaštany, žaludy, jablka a podobně jsou v pořádku.
Nevhodné je pečivo, které ve vlhku plesniví a způsobuje zvěři zažívací potíže.
Všechny děti rády sbírají žaludy a kaštany a rády je i nosí do krmelce. My například
máme tu výhodu, že za školou se nachází otevřený park a dále rozlehlý lesní
komplex a jeden malý krmelec je postavený poměrně blízko, takže vycházka k němu
se dá zvládnout i v rámci jedné hodiny. Větší děti mohou přispět tím, že na školním
pozemku posbírají jablka, která se předají místnímu MS k přikrmování.
29
Pro větší žáky je vhodná i další aktivita, a to je tvorba zvěřních políček. Pokud je
políčko větší, je nutná spolupráce opět nejlépe s MS, jehož členové se domluví
s majitelem pozemku a technicky zajistí i přípravu pozemku. Také zajistí osivo podle
předem připraveného osevního postupu. Plodiny mají být vysévány odděleně, aby si
vzájemně nekonkurovaly a plochu mohla využívat jak zvěř srstnatá tak pernatá (obr.
19). Vhodnými druhy jsou například topinambur hlíznatý, který současně svým
vzrůstem tvoří i vhodný úkryt, dále slunečnice, lupina, krmná kapusta, svazenka
vratičolistá, pohanka setá, lesní žito, oves setý, peluška nebo jetelotrávy (jetel luční,
bílý, červený, kostřava, lipnice, vojtěška). (http://www.myslivost.cz) Setí a sázení
plodin již zvládnou žáci sami. Rovněž mohou pomoci již v předešlé fázi při přípravě
pozemku, třeba sbíráním kamene. Tato políčka se tvoří na místech, která jsou hůře
přístupná zemědělské technice nebo jsou to malé pozemky, které se vlastníkovi
nevyplatí obdělávat, případně to jsou plochy, které mají zůstat nezalesněné,
například pozemky pod elektrovody. Většinou jsou vzdálenější od lidských sídel,
předpokládá se zde tedy větší časová náročnost jak z hlediska samotné činnosti, tak
z hlediska dopravního zajištění. Je proto asi vhodnější naplánovat tuto akci jako
projektový den nebo jako mimoškolní činnost.
Obr. 19:
http://www.ms-dvurkralove.estranky.cz/img/mid/421/img_6594.jpg
30
Máme-li možnost vytvořit malé políčko blízko školy, mohou veškeré práce
vykonat žáci například v hodinách pracovních činností. Zrytí malé plochy není pro
starší žáky nijak náročné. Na tyto plochy nebudeme sít plodiny pro zvěř srstnatou,
která tak blízko k obydlím asi nepřijde (záleží na zkušenosti), ale můžeme vysít
plodiny medonosné a po uzrání vhodné pro ptactvo. Jsou to například slunečnice,
svazenka vratičolistá, proso seté, mydlice barvířská, některé miříkovité (mrkev
zahradní, kopr vonný, petržel zahradní), brutnák lékařský, lupina bílá či žlutá,
pohanka obecná, měsíček lékařský, laskavec a jiné (obr. 20). Plodiny na zvěřním
políčku zůstávají přes zimu, úprava pozemku probíhá až na jaře.
Obr. 20:
http://regionrevue.eu
Žáci se rovněž mohou podílet na výsadbě remízků nebo osetí biopásů, pokud
nejsou příliš dlouhé. U všech těchto aktivit je nutná spolupráce s vlastníky pozemků,
zemědělci, obcí a dalšími zúčastněnými. Náklady na zajištění osiva, sazenic,
následné ochrany a podobně je možné hradit z dotací, které většinou zpracovává
subjekt na dané ploše hospodařící. V našem případě nám velmi vychází vstříc obecní
úřad, s kterým jsme se dohodli na některých aktivitách, přičemž přípravnou a
technickou část zajišťují obecní lesy, a také místní myslivecké sdružení.
31
4.4.2. Ochrana menších živočichů
Se žáky bychom se měli zaměřit i na menší živočichy, u kterých ochrana nemusí
být nijak náročná. Jak bylo řečeno již několikrát, důležitá je ochrana stanovišť.
Následující prvky můžeme se žáky vytvořit na školní zahradě, dvoře, v okolí školy,
žáci si je mohou vytvořit doma na zahradě. Důležitá je návaznost na zeleň, a to jak
bylinnou tak keřovou. Pro ještěrky a hady je vhodné na osluněných místech
vyskládat hromádky kamenů, které jim poslouží při slunění i jako úkryt. Rovněž
hromádky tlejícího materiálu jsou vhodné, a to hlavně pro jejich rozmnožování,
jelikož sem hadi i ještěrky mohou klást svá vajíčka. Zde je nutné podotknout, že
pokud máme na zahradě (i školní) kompost, je vhodné jej přehazovat, ale
ne v červnu a červenci, kdy zde právě můžeme poničit plazí snůšky.
Hromady z klestí slouží jako úkryt a zdroj potravy také pro obojživelníky, ptáky
nebo ježky. Ježci uvítají hromádky nahrabaného listí a suché trávy pro přezimování,
můžeme jim připravit i speciální úkryt. Jednou možností je dřevěná budka (obr. 21),
kterou vyrobíme podle návodu (příloha č. 5) a zahrneme listím a vyhrabaným
materiálem z trávníku jako tepelnou izolací. Tento suchý materiál dáme i dovnitř.
Obr. 21:
http://www.hobbystory.cz/content/images/5433bec45f5d8.jpg
32
Posloužit může i starý proutěný koš nebo velký poškozený květináč, opět
zahrnuté a vystlané izolačním materiálem. Pro inspiraci obrázky č. 22 a 23.
Obr. 22: Obr. 23:
http://www.zelenadomacnost.com/data/images/1018.jpg http://www.egodekor.cz/fotky/wa06.jpg
4.5. Ochrana rostlin
Ochranu rostlin můžeme rozdělit na dvě části podle místa, kde se rostliny nachází.
Mohou to být rostliny uvnitř lidských sídlišť a rostliny ve volné krajině.
4.5.1. Rostliny v intravilánu
Rostliny v intravilánu jsou velice důležité a mají mnoho funkcí. Jsou to například
funkce estetická a rekreační, které ovlivňují náš první dojem z místa. Další funkce
nejsou vidět na první pohled, o to jsou významnější. Rostliny značně ovlivňují
ovzduší ve svém okolí tím, že zachytávají prach, odebírají oxid uhličitý a zvyšují
vlhkost. V letním období dávají stín a ochlazují rozpálenou zástavbu. Rovněž tlumí
hluk způsobený dopravou a působí jako větrolamy. Jejich ekologická funkce spočívá
také v tom, že poskytují místo k životu řadě živočichů a potravu opylovačům.
Diskutujeme-li s dětmi tuto otázku, nejprve vysvětlíme, že téměř v každé
zástavbě se dá zeleň uplatnit, musíme však dbát na správný výběr vhodný pro
33
danou lokalitu. Naše škola je na vesnici, proto bych děti upozornila, že v takových
místech volíme především domácí druhy rostlin. Do úprav a výsadby zeleně
na veřejných prostranstvích sami zasahovat nemůžeme, zde je nutná domluva
s obecním úřadem. Můžeme však upravit okolí školy. Děti zvládnou připravit
záhony, můžeme si s nimi i předpěstovat sazenice. Mnoho druhů keřů a trvalek lze
získat jako odkopek, z řízků nebo ze semínek, musíme však počítat s dlouhodobou
časovou náročností. Záhony můžeme koncipovat jako bylinkové (obr. 24),
medonosné a podobně, chceme-li podpořit také druhovou pestrost hmyzu,
skládáme rostliny tak, aby postupně kvetly po většinu roku a tvořily různorodý kryt.
Snažíme se upřednostnit domácí druhy.
Obr. 24:
http://zahrada.artmama.sme.sk/sites/zahrada.artmama.sk/files/images/2013/06/20/bylinky_2.jpg
Jak bylo řečeno v předchozích kapitolách i v blízkosti školy lze založit zvěřní
políčka druhově zaměřená na hmyz a ptáky. Výhodou je, má-li škola k dispozici
pozemek. Kromě políček a pěstování zeleniny můžeme na tomto pozemku využít
kterýkoliv způsob ochrany živočichů, ukázat dětem, jak plodiny rostou a kolik práce
34
stojí jejich vypěstování, naučit je šetrně obhospodařovat půdu a vytvořit si k ní vztah
jako k jedné z nejcennějších komodit naší planety.
Nejde tedy ani tak o ochranu rostlin jako takovou, ale o snahu doplnit druhově
chudé urbanizované lokality a přiblížit přírodě lidmi přeměněnou krajinu.
Jsou-li na školních pozemcích i staré stromy, poukážeme na jejich důležitost,
jelikož značně ovlivňují mikroklima blízkého okolí, umožňují hnízdění ptákům, často
v nich jsou i hnízdní dutiny, zdržuje se na nich množství hmyzu, také ale upozorníme
na potřebu úpravy takových stromů z hlediska bezpečnosti i z hlediska prodloužení
jejich života.
4.5.2. Rostliny v krajině
Ve volné krajině se můžeme na ochranu rostlin zaměřit různými způsoby. Jedním
je likvidace nepůvodních invazních druhů, které agresivně vytlačují naše původní
rostliny a narušují tak ekosystémy. V okolí naší obce je takovou rostlinou například
křídlatka sachalinská. Tato rostlina roste především kolem toků a dále se rozšiřuje
po vodě svými úlomky, které zakořeňují. Její likvidace je velmi náročná, neboť i po
chemickém zásahu často znovu obráží. Je jasné, že děti nelze přímo zapojit
do takové činnosti, je však dobré s nimi navštívit místa jejího výskytu, ukázat její
škodlivý vliv na druhové složení a na zhoršení kvality půdy, a také vysvětlit, že
většina takových rostlin se rozšířila do volné krajiny ze zahrad, kam byly vysazeny
jako okrasné.
Dalším způsobem je naopak vysazování. Vysazovat můžeme stromky v lesních
porostech. Této činnosti by měl předcházet výklad o druhové skladbě našich lesů,
která by se měla ze smrkové monokultury alespoň na některých místech změnit
na les smíšený. Je dobré zmínit rozdíl mezi jehličnatým a listnatým opadem,
vhodnost druhové i věkové různorodosti, návaznost na výskyt dalších rostlin a
živočichů.
35
Vysazovat můžeme také aleje. Jsou významným krajinným prvkem, podle
použitých druhů dřevin dodávají určitý ráz krajině, působí jako větrolamy a zabraňují
tak větrné erozi, jsou významným biokoridorem. Přesto jich ubývá.
V obou případech je vhodná spolupráce s místním obecním úřadem, speciálně se
zaměstnanci obecních lesů, kteří mohou zajistit sazenice, nářadí a mohou děti
i dopravit na místo výsadby. Také s nimi lze vytipovat vhodná místa k osázení, neboť
mají přehled o pozemcích ve vlastnictví obce, kde lze záměr realizovat bez
problémů.
4.6. Ochrana vody a půdy
Zde se jistě uplatní obecná pravidla chování, například že neodhazujeme
odpadky, kde nás napadne, nevyléváme různé chemikálie do toků ani do půdy,
šetříme vodou v domácnostech, zahrádku zaléváme dešťovou vodou, nemyjeme
automobily u řeky a podobně. Zdůrazníme, že v půdě žije obrovské množství
mikroorganismů, které sice na první pohled nejsou vidět, ale jejich devastací vážně
ovlivníme i další organismy.
Probereme se žáky, co je to vodní a větrná eroze, jak k ní dochází, jaké má
následky a jak ji můžeme eliminovat. Můžeme porovnat letecké snímky z různých
let, kde je vidět postupné scelování pozemků ve velké lány a někdy i změna
v druhovém zastoupení zemědělských plodin s převahou kukuřice a řepky. Tyto
obrovské monokulturní plochy a pojezdy těžké mechanizace jsou dalším negativním
prvkem v naší krajině. (Obr. 25 a 26 – stejná lokalita v KÚ naší obce v letech 2005 a
přibližně v padesátých letech)
36
Obr. 25: Obr. 26:
http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/
V ochraně vody můžeme zmínit každoroční úklidovou akci na řece Otavě, kterou
v Sušici organizuje firma Otavatour, a kdy se z lodí i na březích sbírají odpadky. Naši
žáci by se mohli zapojit stejným úklidem na místní říčce Ostružné, která je Otavě
přítokem. Ovšem je to akce spíše mimoškolní a ze strany rodičů nemusí být vždy
dobře přijata.
V oblasti ochrany vody a půdy se můžeme zapojit převážně teoreticky, protože
jako jednotlivci zde příliš dělat nemůžeme. Hlavní zodpovědnost je na zemědělcích,
vodohospodářích, lesnících, výše postavených institucích a podobně, kteří vodu a
půdu, naše největší bohatství, mohou svými rozhodnutími nejvíce ovlivnit. Je však
potřeba děti vzdělat i v této oblasti, neboť jen lidé s širokým okruhem vědomostí
můžou v budoucnu poukázat na některá nevhodná opatření, argumentovat a
zvrátit je.
37
5. Zhodnocení a příprava
5.1. Zhodnocení realizovaných akcí
Některé aktivity uvedené v předchozích kapitolách jsem vyzkoušela i s dětmi
v naší škole. Každoroční samozřejmostí je výroba krmítek, a to jak zásobníkových
z pet-lahví, tak lojových. Mám ji naplánovanou postupně v 6. a 7. ročníku, aby si
každý žák mohl vyrobit oba druhy krmítek. Výroba je velmi jednoduchá, děti ji
dobře zvládají a stačíme ji během jedné vyučovací hodiny. Většinou se v každé třídě
najde někdo, kdo i nadále přikrmuje. Ráda bych v příštích letech vyměnila plastové
krmítko za dřevěné a jeho výrobu zahrnula s kolegou do pracovních činností.
Se staršími žáky jsme vyráběli hnízdní budky. Děti pracovaly ve skupinkách
nejčastěji po třech, v jednotlivých činnostech se střídaly, aby si každý vše vyzkoušel.
Pracovali jsme ve školních dílnách, ale ne jako součást výuky, ale po škole, v rámci
dobrovolné činnosti. Materiál jsem z větší části zajistila sama. S vyvěšením budek
nám pomohl místní hajný, který nám je odvezl k lesu, přivezl žebřík a další nářadí a
budky umístil. Děti mu pomáhaly s drobnými dodělávkami. Sešli jsme se celkem
třikrát, vždy asi na hodinu. Vzhledem k tomu, že děti chodily dobrovolně a práce je
bavila, považuji tuto akci za úspěšnou. I do budoucna bych se výrobě budek s dětmi
chtěla věnovat, v nejbližší době to budou budky pro rorýse.
Také jsme vyráběli včelníky. Rám sešroubovali žáci osmého ročníku při
pracovních činnostech, se sedmou třídou jsme zajistili výplňový materiál. Při jedné
hodině přírodopisu jsme navrtali staré cihly a špalíky a svázali dutá stébla rákosu a
křídlatky, které si děti měly za úkol přinést. V další hodině jsme vše donesli na místo
a srovnali. Při zpětném pohledu sice děti pracovaly dobře, ale větší nadšení sklidil
fakt, že se nebudou učit, neboť hmyz nebyl jejich oblíbeným tématem.
Na úklid v okolí řeky jsem si s dětmi zatím netroufla, ale jako škola jsme se
zapojili do akce „Ukliďme si Česko“. Každá třída měla určenou lokalitu v obci a
veškeré odpadky, které děti našly, ihned třídily. Odpadu bylo poměrně hodně. Ale
bylo vidět, že si to děti uvědomují a samy z toho byly roztrpčené. Svědčí o tom nejen
38
jejich reakce, které následně sepsaly, ale i fakt, že na vycházkách komentují výskyt
odpadků a samy je i sbírají a odnáší do kontejnerů.
V loňském roce jsem začala s projektem „Aleje“. Ráda bych, aby si každý rok žáci
devátého ročníku vysadili „svoji“ alej. Tuto akci jsem zahájila přípravnou hodinou,
kdy se děti rozdělily do dvojic a pak si společně vybraly ke zpracování téma, jako
například: Historie alejí, Funkce alejí, Aleje v Čechách a v cizině, Klady a zápory alejí
nebo Údržba alejí. Zpracovaná témata pak další hodinu přednesly ostatním a spolu
s doprovodnými obrázky je vyvěsily na nástěnku. Po této přípravě jsem domluvila
termín a místo výsadby. První alej jsme vysadili u potoka mezi dvěma poli nedaleko
obce. Žáci pracovali velmi svědomitě a velmi mě tím překvapili.
5.2. Příprava na projekt
Příprava na projekt „Aleje“ začala nejprve domluvou s panem ředitelem, zda nám
jej dovolí začlenit do výuky, a pak i s panem starostou, jestli můžeme počítat
s podporou obce jednak při konzultaci a výběru vhodných pozemků a jednak
s podporou materiální. Harmonogram příprav byl následující:
Září: - domluva s panem ředitelem a panem starostou
Leden: - domluva s hajným - vybrat lokalitu
- možnost dopravy žáků
- zajištění stromků a nářadí
- předběžné vybrání termínu (vhodnost z hlediska
výsadby a vhodnost z hlediska rozvrhu)
Duben: - zadat témata žákům ke zpracování, příští hodinu přednést – dva týdny
předem
- domluvit přesný termín, zohlednit předpověď počasí (den, hodina odjezdu
od školy, pravděpodobný návrat) – týden předem
- napsat a rozdat souhlasy rodičů s akcí – týden předem
- připomenout žákům vhodné oblečení a obuv – den předem
39
- zajistit rukavice a připravit lékárničku – den předem
- vybrat souhlasy rodičů – den předem
40
6. Závěr
V této práci je zpracováno téma ochrana životního prostředí v hodinách
přírodopisu. Přestože ochranou životního prostředí se zabývají učebnice na mnoha
místech, aktivní zapojení je pro žáky mnohem přínosnější. Cílem bylo vybrat takové
aktivity, které korespondují s učivem daného ročníku nebo se dají využít i pro více
ročníků najednou. Pro učitele z toho plyne více práce, větší časová náročnost, ale
také pocit uspokojení, že s dětmi vytváří něco přínosného, co je může pozitivně
ovlivnit na celý život. Problémem těchto aktivit může být zajištění materiálu,
případně možnost zranění dětí při práci. Vždy je nutné je poučit o bezpečnosti a
v průběhu práce důsledně dohlížet na kázeň. Činnosti, které jsme již prováděli, jsou
okomentovány v kapitole „Příprava a zkušenosti“. Přínos vidím v tom, že si děti tyto
akce velmi dobře pamatují a související poznatky, které se při nich dozvěděly, se
snaží uplatnit na každé další vycházce, exkurzi i při hodině. Také jejich chování se
alespoň u některých změní do té míry, že samy upozorňují na věci, jež by zasloužily
nápravu. A to považuji za velké plus. Vychovat všímavé jedince, kterým není
lhostejný osud naší přírody.
41
7. Literatura
BENEŠ, J., KONVIČKA, M. Mapování motýlů České republiky – souhrn za rok 2013. ©
Mapování a ochrana motýlů České republiky. [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné z:
http://www.lepidoptera.cz/
DOBRÝ, Petr. Užitečný mazlík do každé zahrady, [email protected]. Včelky
samotářky. [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.vcelkysamotarky.cz/
DOBRÝ, Petr, Zuzana DOBRÁ. Ochrana ptáků. Ochrana ptáků. [online]. © 2012 [cit.
2015-11-14]. Dostupné z: http://www.ochranaptaku.cz/
JEŘÁBEK, Jaroslav a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání:
(verze platná od 1. 9. 2013) úplné znění upraveného RVPZV. [cit. 2015-10-12]
KUBEROVÁ, Kateřina. Historie skautingu. Skauting. [online]. © 2015 [cit. 2015-10-
15]. Dostupné z: http://www.skaut.cz/skauting/o-skautingu
KUBICOVÁ, Svatava, Hana PTAŠKOVÁ a Jiří PTAŠEK. Metodika výuky biologie na 2.
stupni základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe - náměty pro
začínajícího učitele. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009, 64 s. ISBN
978-80-7368-882-0.
MÁCHAL, Aleš. Průvodce praktickou ekologickou výchovou: [metodická příručka pro
začínající učitele a pedagogické pracovníky středisek ekologické výchovy]. Brno:
Rezekvítek, 2000, 205 s. ISBN 80-902954-0-1.
MAŠTERA, Jaromír. Ochrana obojživelníků. Obojživelníci České republiky. [online].
[cit. 2015-10-30]. Dostupné z: http://www.obojzivelnici.wbs.cz/
42
PAVLASOVÁ, Lenka. Přehled didaktiky biologie. Praha: Univerzita Karlova,
Pedagogická fakulta, 2014, 58 s. ISBN 978-80-7290-643-7.
SEDLÁKOVÁ, Lenka. Myslivecké políčko, Myslivost 4/2013, str. 64. Myslivost.
[online]. 2013 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Casopis-
Myslivost/Myslivost/2013/Duben—2013/Myslivecke-policko
VOŘÍŠEK, Petr, Jaroslav, CEPÁK. Zimní přikrmování ptáků. Česká společnost
ornitologická. [online]. © Česká společnost ornitologická 2002-2015, ISSN 1803-
6791 [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://www.cso.cz/index.php?ID=42
VOTAVOVÁ, Alena. O čmelácích. Český čmelák. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné
z: http://www.ceskycmelak.cz/
ZAJÍCOVÁ, Soňa. Myslivecká péče a ochrana zvěř: bakalářská práce. Pardubice:
Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, 2007. 54 l.,5 l. příl. Vedoucí
práce Robert Baťa.
ZASADIL, Petr. Základní parametry a rozměry budek. Česká společnost ornitologická.
[online]. © Česká společnost ornitologická 2002-2015, ISSN 1803-6791 [cit. 2015-
11-14]. Dostupné z: http://www.cso.cz/index.php?ID=201
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta. . [online]. [cit. 2015-10-13].
Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/evvo
Jak se rodilo hnutí Brontosaurus. Hnutí Brontosaurus. [online]. ©1974-2015 [cit.
2015-10-5]. Dostupné z: http://www.brontosaurus.cz/o-nas/historie-brontosaura
43
Ochrana druhů. Český svaz ochránců přírody. [online]. aktualizace 27.3.2015 [cit.
2015-11-16]. Dostupné z: http://www.csop.cz/index.php?cis_menu=1&m1_id=
1002&m_id_old=1000
Příroda. Český rozhlas. [online]. © 1997-2015 Český rozhlas [cit. 2015-11-13].
Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/priroda/zivotniprostredi/_zprava/evropa-ma-
novy-cerveny-seznam-ptaku–1499442
Přírodovědné vzdělávání v Evropě, politiky jednotlivých zemí, praxe a výzkum.
Luxembourg: Publications Office, 2012. ISBN 978-92-9201-246-5.
Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/Education/eurydice
Zákon o myslivosti – č. 449/2001 Sb.. Zákony od Centrum.cz. [online] [cit. 2015-12-
02]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-myslivosti,
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-449
44
Zdroje obrázků
Obrázek 1: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/233.jpg
Obrázek 2: http://images.umweltberatung.at
Obrázek 3: http://www.poustka.estranky.cz/img/picture/167/domecek-pro-
skvory.jpg
Obrázek 4: http://www.chatar-chalupar.cz http://www.chatar-chalupar.cz/wp-
content/uploads/2012/05/hmyz-6.jpg
Obrázek 5: http://www.civilky.cz/admin/data/image/Hmyz.jpg
Obrázek 6: http://www.chatar-chalupar.cz/wp-content/uploads/2015/06/
zv%C3%AD%C5%99e-1.jpg
Obrázek 7: http://www.vcelky.cz/obrazky-hnizdiste-titulka-150p/cmelaci-budka-03-
z-kvetinace.jpg
Obrázek 8: http://ekolist.cz/aaa/img.php?src=/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10e
cf09e063cd63/cmelaci_budka_02_s_chodbickou_02_2.jpg&w=330
Obrázek 9: http://www.eclovicek.cz/photos/thumbnails/11993-cmelaci-dreveny-ul-
cmelin-s-okenkem-typ-2012.jpg
Obrázek 10: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/3146.jpg
Obrázek 11: http://www.sikovnycvrcek.cz/share/cache/image/400x400/outsidebox
/tvoreni/prirodniny/krmitka-pro-ptaky/1063.jpg
Obrázek 12: http://www.nazeleno.cz/Files/FckGallery/tukove_krmitko_2.jpg
Obrázek 13: http://www.cso.cz/wpimages/PS_22008_RTN4.jpg
Obrázek 15: http://files.ochranaptaku.cz/200000055-47eea49f4b/graf%204.jpg
Obrázek 16: http://files.ochranaptaku.cz/200000037-8805a89f75/pohledy.jpg
Obrázek 17: http://obojzivelnici.wbs.cz/zimoviste_v_pocatku.jpg
Obrázek 18: http://obojzivelnici.wbs.cz/kopani_tuni.jpg
Obrázek 19: http://www.ms-dvurkralove.estranky.cz/img/mid/421/img_6594.jpg
45
Obrázek 20: http://regionrevue.eu/cz/small.php?fotka=storage/201206180011_tub
ingenska-smes.jpg&sirka=715&vyska=715
Obrázek 21: http://www.hobbystory.cz/content/images/5433bec45f5d8.jpg
Obrázek 22: http://www.zelenadomacnost.com/data/images/1018.jpg
Obrázek 23: http://www.egodekor.cz/fotky/wa06.jpg
Obrázek 24: http://zahrada.artmama.sme.sk/sites/zahrada.artmama.sk/files/image
s/2013/06/20/bylinky_2.jpg
Obrázek 25: http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/
Obrázek 26: http://mapy.kr-plzensky.cz/gis/letecke_snimky/
Tabulky:
Tabulka 1: http://www.cso.cz/index.php?ID=201
46
8. Přílohy
Seznam příloh:
1. Dřevěné krmítko
2. Sýkorník
3. Budka pro skorce
4. Budka pro rorýse
5. Další vzorové budky
6. Budka pro ježka
47
Příloha č. 1:
48
Krok 4 není povinný, při šroubování očka se může stříška poničit.
http://www.dilna-online.cz/user/upload/clanky/jak-na-krmitko/potreba-krmitko.png
49
Příloha č. 2:
http://www.csop-strakonice.net/obsah/zoologie/pbudky/budky.jpg
50
Příloha č. 3:
Budka pro skorce
Bokorys
200
160
60
120
Čelní pohled
220
210
51
Příloha č. 4: Budka pro rorýse
Čelní pohled
17
35
300
Bokorys
190
150
190
Parametry (v mm)
síla desky 20
vletový otvor (výška
xšířka) 35 x 70, spodní okraj vletového otvoru max 1 cm nade dnem budky
šířka 300 výška 150 (vnitřní rozměr) hloubka 150 (vnitřní rozměr) výška umístění min. 5 metrů
Rozměry převzaty z www.rorysi.cz
70
190
35
52
Příloha č. 5: Další ukázky ptačích budek
http://www.cso.cz/wpimages/Votice3xx.jpg http://www.chatar-chalupar.cz/wp-
content/uploads/2010/12/budka-6.jpg
http://www.eclovicek.cz/photos/original/ http://www.zelenadomacnost.com/data/
ptaci-budka-na-zed-1mr-cervena-seda.jpg images/957.jpg
http://www.botaniknavolnenoze.cz/obrazky http://www.zelenadomacnost.com/data
/ptaci%20budka%20cervenkovnik_n.jpg /images/208.jpg
53
http://eshop.raledo.cz/fotky38867/ http://www.chatar-chalupar.cz/
fotos/_vyr_1378243517soupalek.jpg wp-content/uploads/2010/12/budka-3.jpg
http://www.zelenadomacnost.com/ http://www.zelenadomacnost.com/data/
data/images/1275.jpg images/938.jpg
54
Příloha č. 6:
Budka pro ježka
Půdorys 300 mm 250 mm 140 mm
55
Čelní pohled 360 mm 300 mm
140 mm
140 mm
300 mm
Zdroj obrázku
http://www.mezistromy.cz/userdata/fotografie/les/18b_budka%20pro%20jezka.jpg
