V ý b o r z b á s n i c k é h o d í l a

V ý b o r z b á s n i c k é h o d í l a

O l d ř i c h M i k u l á š e k

O l d ř i c h M i k u l á š e k

h o s t b r n o � � � �

oldřich mikulášekztracený v poezii

h o s t b r n o � � � �

oldřich mikulášekztracený v poezii

© Oldřich Mikulášek — dědicové, 2010Epilogue © Jiří Opelík, 2010© Host — vydavatelství, s. r. o., 2010

Vychází s podporou statutárního města Brna a Ministerstva kultury ČR.

ISBN 978-80-7294-357-9

HoldyI

© Oldřich Mikulášek — dědicové, 2010Epilogue © Jiří Opelík, 2010© Host — vydavatelství, s. r. o., 2010

Vychází s podporou statutárního města Brna a Ministerstva kultury ČR.

ISBN 978-80-7294-357-9

HoldyI

13

křídlovka

Ó křídla křídlovky mé,třepotáte se zlatem.A to, co poutá, smutek můj,v pohybu náhle nezajatém,v dechu, jímž všechno napřed zříme,strach, úzkost, ticho v listu svátémi lásku, když se prosmykáskrz hrdlo a říct neumíme,jako by vzlyk jej sukoval —nese se dál a to, co lká,je báseň moje — křídlovka,rozechvívaná do kovova:V bzukotu mosaz mnoucí ovád,lesk brouků, racek chechtavý,když radost stoupá do hlavy,třesknutí hvězd, třpyt, jinovatka,na drátě závrať zimy vratká,prach, který v slunci rozptýlense nespřátelí s motýlem,pel zmaru všeho, co zas vzlétánad pobořeným krovem světarozvířit drobným vzruchem nic,

13

křídlovka

Ó křídla křídlovky mé,třepotáte se zlatem.A to, co poutá, smutek můj,v pohybu náhle nezajatém,v dechu, jímž všechno napřed zříme,strach, úzkost, ticho v listu svátémi lásku, když se prosmykáskrz hrdlo a říct neumíme,jako by vzlyk jej sukoval —nese se dál a to, co lká,je báseň moje — křídlovka,rozechvívaná do kovova:V bzukotu mosaz mnoucí ovád,lesk brouků, racek chechtavý,když radost stoupá do hlavy,třesknutí hvězd, třpyt, jinovatka,na drátě závrať zimy vratká,prach, který v slunci rozptýlense nespřátelí s motýlem,pel zmaru všeho, co zas vzlétánad pobořeným krovem světarozvířit drobným vzruchem nic,

14 15

na počátek se ptám

Na počátek se ptám, jehož nebylo,nepadal sníh a bylo nebílo,vlas, tolik světla než se vznítilo,ohnout se aby vítr mohl, časv kolenou trávy, vesmír holohlavýkšticí svých komet prázdno rozevlást.

Vlas, struna strun, paprsek: dalekojak by si zastýsklo, tak tence. Hle, i nic,jež v sobě zbloudilo a bylo jablko.A spánek znavený sní v šípcích o Růžence.Tak voda tesknívá a sama, žíznějícpo naplnění svém, k rtům zvedá utopence.

vyceněný chrup slunečnica nebožtíka, jenž teď z masartu svého marně úsměv drásá,tětí, blesk, nohy ve dví, krev,plaz syčící po těle nahémv okamžiku tak neváhavém,že výkřik, nebýt smyčkou lasaobtočený, se uslyšev,zděsil by se sám sebe kdysi.Křídlovko, zvuk tvůj nemyslí si,ví jako vítr s listovíma jazyk se svou milostnicív lůžku úst dusném, jako vími já, když s ní se zapomním;ať vede svou, ať vezme řecepramennou sílu, chutná v mlécešťavnatou zeleň trav a pakopře se rýmem o bodlák.

14 15

na počátek se ptám

Na počátek se ptám, jehož nebylo,nepadal sníh a bylo nebílo,vlas, tolik světla než se vznítilo,ohnout se aby vítr mohl, časv kolenou trávy, vesmír holohlavýkšticí svých komet prázdno rozevlást.

Vlas, struna strun, paprsek: dalekojak by si zastýsklo, tak tence. Hle, i nic,jež v sobě zbloudilo a bylo jablko.A spánek znavený sní v šípcích o Růžence.Tak voda tesknívá a sama, žíznějícpo naplnění svém, k rtům zvedá utopence.

vyceněný chrup slunečnica nebožtíka, jenž teď z masartu svého marně úsměv drásá,tětí, blesk, nohy ve dví, krev,plaz syčící po těle nahémv okamžiku tak neváhavém,že výkřik, nebýt smyčkou lasaobtočený, se uslyšev,zděsil by se sám sebe kdysi.Křídlovko, zvuk tvůj nemyslí si,ví jako vítr s listovíma jazyk se svou milostnicív lůžku úst dusném, jako vími já, když s ní se zapomním;ať vede svou, ať vezme řecepramennou sílu, chutná v mlécešťavnatou zeleň trav a pakopře se rýmem o bodlák.

16 17

návštěva

Hodiny po svém nocí šly si,nocí, jíž přibývalo s hlasem,když v strachu šeptal jsem si, já jsem!Veliká, pustá, cizí ústa čísi,

čí?, ptala se však, zaslechneš-li,krok za krokem jak z lůžka vstává,těch, kteří po koberci přešli.A ticho po nich opadává.

I z tváře krev, jak po mně sahá,po známu ruka nevidomá.Na chvíli v snu mém zase doma,tak tápe po tapetách, váhá

v příbytku starém nových lásek.Hle, stůl a židle! Prostěradlojako by v smrti neuhádlosvou barvu, když doň měsíc zasek

vzplanutí

Znáš chvíli? Měsíc dorůstá a had,vztyčivší hlavu v pohnutí,naslouchá krvi, do taktu jí vpada jme. Znáš chvíli uštknutí?,

když temná hudba rozléhá se v nachté hlíny zevnitř pálené,jako by dech, jímž, Bože, na vaháchrozkolísals klid kamene

a prodlel jím též v nás, vstal z lože žila v nevýslovnu žízně méopřel se o dno pramene,až vzlykem šťav se zahrdlil.

16 17

návštěva

Hodiny po svém nocí šly si,nocí, jíž přibývalo s hlasem,když v strachu šeptal jsem si, já jsem!Veliká, pustá, cizí ústa čísi,

čí?, ptala se však, zaslechneš-li,krok za krokem jak z lůžka vstává,těch, kteří po koberci přešli.A ticho po nich opadává.

I z tváře krev, jak po mně sahá,po známu ruka nevidomá.Na chvíli v snu mém zase doma,tak tápe po tapetách, váhá

v příbytku starém nových lásek.Hle, stůl a židle! Prostěradlojako by v smrti neuhádlosvou barvu, když doň měsíc zasek

vzplanutí

Znáš chvíli? Měsíc dorůstá a had,vztyčivší hlavu v pohnutí,naslouchá krvi, do taktu jí vpada jme. Znáš chvíli uštknutí?,

když temná hudba rozléhá se v nachté hlíny zevnitř pálené,jako by dech, jímž, Bože, na vaháchrozkolísals klid kamene

a prodlel jím též v nás, vstal z lože žila v nevýslovnu žízně méopřel se o dno pramene,až vzlykem šťav se zahrdlil.

18 19

přízraky

V pokojích zhasili,vlas tvůj už nezaplá sitřpytem, tím nazlátlým,a pohasly tvé vlasy —jen krutý hřebínekse do nich zatíná,spár do nich zatíná si,ó něžné násilí.

Ó něžné násilí,hle, proudy krve tekou,s prameny mísí sea myslí na dalekoucestu po šíji tvéa úžlabinou zad.

V pokoji zhasili.Přízraky se jím vlekous námahou závojeza neustálých vád

spár krutý, zatím skříň co cenído pokoje svůj obrys rysía zuby bílé odchlíply sirty k bezmasému políbení.

18 19

přízraky

V pokojích zhasili,vlas tvůj už nezaplá sitřpytem, tím nazlátlým,a pohasly tvé vlasy —jen krutý hřebínekse do nich zatíná,spár do nich zatíná si,ó něžné násilí.

Ó něžné násilí,hle, proudy krve tekou,s prameny mísí sea myslí na dalekoucestu po šíji tvéa úžlabinou zad.

V pokoji zhasili.Přízraky se jím vlekous námahou závojeza neustálých vád

spár krutý, zatím skříň co cenído pokoje svůj obrys rysía zuby bílé odchlíply sirty k bezmasému políbení.

20 21

ladění

Jak bych spoutal tesknou chvíli,ještě dnes mi zní zpěv kroků,které tenkrát rozvlnilyzáliv milovaných boků.

Či snad potkala se vlnase svou sestrou kdesi v dália noc věčně tajuplnázradila, co pospínaly?

Jak by echo vrátilo měčasu, v němž krok nechal stopu,slýchám znova bloudit v doměpíseň hledající notu.

Nebo přešel jsem už krajetam, kde sváří dny můj spánek,a jdu dávnem kroky majeocelí hvězd podkované?

s průvanem, který hnaný,půvaby vydouváz té ukrývané strany.

Když měsíc poslézevrhl se na stěnu,k spánku tvému obrácenou čelem,třáslo se listí tami strom po těle celém,strachem a úzkostí jakoby promítán;jakoby promítán,mihl se stín a stěnouunikal chromý steno zlaté protéze,bera se nocí, nocí opuštěnou.

20 21

ladění

Jak bych spoutal tesknou chvíli,ještě dnes mi zní zpěv kroků,které tenkrát rozvlnilyzáliv milovaných boků.

Či snad potkala se vlnase svou sestrou kdesi v dália noc věčně tajuplnázradila, co pospínaly?

Jak by echo vrátilo měčasu, v němž krok nechal stopu,slýchám znova bloudit v doměpíseň hledající notu.

Nebo přešel jsem už krajetam, kde sváří dny můj spánek,a jdu dávnem kroky majeocelí hvězd podkované?

s průvanem, který hnaný,půvaby vydouváz té ukrývané strany.

Když měsíc poslézevrhl se na stěnu,k spánku tvému obrácenou čelem,třáslo se listí tami strom po těle celém,strachem a úzkostí jakoby promítán;jakoby promítán,mihl se stín a stěnouunikal chromý steno zlaté protéze,bera se nocí, nocí opuštěnou.