ČASOPIS MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ květen 2011€¦ · Dagmar Lieblová, předsedkyně TI O pět...

55ČASOPIS MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ květen 2011

Ukázka z výtvarných prací školní mládežeUkázka z výtvarných prací školní mládežepo návštěvě Terezínapo návštěvě Terezína

Kolektiv žáků 7. třídy ZŠ Buštěhrad

strana 2 květen 2011

Na paměť rodinného táboraTak jako každý rok uspořádala Terezínská iniciativa v úterý 8. března tryznu v Pinkasově synagoze. Zdi synagogy, popsané jmény těch, kteří se již nikdy nevrátili, umocňovaly pietní atmosféru. Účastníkynejdřív přivítala Dagmar Lieblová, pak vystoupil s krátkým projevem Leo Pavlát, a nakonec se pomodlilrabín Karol E. Sidon. Mezi posluchači smutného shromáždění byl i izraelský velvyslanec Jaakov Levy.

Vystoupení Leo Pavláta:

Řekne-li se „Lidice“, snadkaždý ví, k jaké události toslovo odkazuje. Řekneme-

li naproti tomu „terezínský rodin-ný tábor“, většina lidí zůstanezmatena. Během jedné noci z 8. na9. března 1944 bylo v plynovýchkomorách Osvětimi zavražděno3792 našich židovských spoluob-čanů - mužů, žen, dětí. Největšíhromadná vražda českosloven-ských občanů z období nacistickéokupace přesto jako by do českýchdějin nepatřila. Každoročně na nivzpomínají jen židovské obce: ti,kteří přežili, jejich potomci.

Primo Levi ve své knize „Po-topení a zachránění“ o šoa napsal:„Nikdy nebylo tolik lidských živo-tů zmařeno v tak krátkém čase a zapomoci tak vědomého spojenítechnologické vynalézavosti, fana-tismu a krutosti.“ A na jiném místěpřipojil: „My, kteří jsme přežili, tvořímevýjimečnou a navíc nepatrnou menšinu.(…) Díky obratnosti nebo štěstí jsme senedotkli dna. Kdo se ho dotkl, kdo spat-řil Gorgónu, se nevrátil, aby vyprávěl,nebo se vrátil němý.“

Ona dusící březnová noc v roce 1944ovšem není jen příležitostí k pietní vzpo-mínce, byť s vědomím, že není v lid-ských silách v plnosti popsat ty hodiny,tu dobu. Téměř čtyři tisíce zavražděnýchčeských Židů představovaly pozůstatkyz pětitisícového transportu, který opustilTerezín o půl roku dříve. Dalších dva-

náct a půl tisíc Židů bylo z Terezínaposláno do Osvětimi do konce května1944. Důvod? Ulehčit přelidněnémughettu, aby v něm nacisté mohli zinsce-novat divadlo pro představitele Mezi-národního výboru Červeného kříže.Vždy se přece najdou ti, kdo se násilní-ky nechají rádi klamat. Privilegovaní,neštěstím nepostižení, kteří se přičinlivěnebudou ptát a pro vlastní klid nebudoupátrat ve zmučených očích. Tak švýcar-ský delegát Maurice Rossel po návštěvěTerezína napsal: „V ghettu jsme nalezliměsto, které žije téměř normálním živo-tem“ - a navíc výslovně popřel, že byodtud s jeho obyvateli odjížděly jakéko-liv transporty.

Když se takto jeden funkcionář bla-hosklonně zapisoval do dějin šoa, v kre-matoriích Osvětimi planuly ohně takřkanepřetržitě. Podle písemného svědectvívězně, který byl nucen pracovat v blíz-kosti plynových komor, provázel smrtčeských Židů v noci z 8. na 9. března1944 zpěv: Zněl „Kde domov můj“, alei „Hatikva“, která se později stala hym-nou izraelského státu, a rovněž Interna-cionála.

Ty tři písně, poselství jdoucích nasmrt, zdá se mi jako by i předznamenalyživot českých Židů, kteří šoa přežilia kterých je dnes už jen hrstka. Domov,jak zaznívá z české národní hymny, poválce v pravém slova smyslu nenašlia i jejich rodná země zakrátko přestalabýt tou, kterou znali z dob prezidentůMasaryka a Beneše. Někteří čeští Židéuvěřili Internacionále, ale jistě ve jménujejích idejí neočekávali antisemitsképrocesy a dlouhá desetiletí nenávistikomunistického státu vůči Izraeli. Dalšíčeští Židé emigrovali. Naděje, což je čes-ký překlad hebrejského slova „Hatikva“,je provázela, když budovali svůj novýživot v židovském státě i jinde.

Ať už však byli a dnes žijí kdekoli,válečné roky jsou s nimi napořád. Pomo-ci přeživším šoa, kde je třeba, snažit sepochopit jejich zkušenost, vyvodit z nízávěry pro dnešní svět - to už je přede-vším úkol dalších generací. Nezbývá nežvěřit, že takové noci, jako byla ta z 8. na9. března 1944, budou mít pro ně svůjvýznam.

Foto: Michal Stránský

květen 2011 strana 3

Všichni jsme lidiMichaela Vidláková, foto Michal Stránský

Je krásná slunečná neděle - 17. dubna po 13. hodině. Nakraji Staroměstského náměstí se začínají scházet lidé,někteří se už znají, jiní ne. Chtějí snad manifestovat za

vyšší plat, za zaměstnanecké výhody nebo pro odstraněníneschopného politika? Shlukují se tak trochu jako včelí roj.Na čapkách pořadatelů, na transparentech, na rozdávanýchletáčcích stojí písmena ICEJ - International ChristianEmbassy Jerusalem (Mezinárodní křesťanské velvyslanectvíJerusalem). Někteří jsou tak trochu neklidní: sejde se násdost? Proč naše akce nemá širší propagandu, větší podporu?Přece heslo „Všichni jsme lidi“ nikomu neubližuje, nikohoneohrožuje.

Ale ne, žádný strach, sejdou se. Lidé přicházejí, další a dal-ší, odhadem kolem 800 účastníků nás vykročilo pod transpa-renty a vlajkami, mezi nimiž dominují vlajky Izraele. Všichni

přišli sdělit jenom to, že jsme lidi. Že je jedno jakého vyznání,nebo v Boha třeba vůbec nevěříme, že je jedno, jakým rodičůmjsme se narodili. A také, že nám není lhostejný osud malézemičky obklopené nepřátelstvím. Že konečně jednou už byměla ustat nenávist k Židům, k Izraeli. Na náměstí FranzeKafky zatroubily šofary a poprvé zazněla píseň, která pak celýprůvod provázela ulicemi bývalého pražského ghetta: „Proste

o mír pro Jeruzalém“. Na náměstí Jana Palacha se průvod nachvíli zastavil a postavy v bílém, mávající palmovými ratolest-mi, tančily v rytmu písně a pak se spolu s průvodem vydaly dáldo Valdštejnské zahrady. Nepopsatelná atmosféra zpívajícíhopochodu: pocit vzájemné sounáležitosti lidí, kteří se většinouneznají - a přece si jsou najednou blízcí. (Škoda, že to tak nenívšude a pořád!)

Ve Valdštejnské zahradě pak probíhá kulturní program.Ještě zaznívá píseň o míru, pak přivítání, proslov tradičníhopřítele této akce, Přemysla Sobotky, 1. místopředsedy SenátuPČR, poté pozdrav pražského primátora Bohuslava Svobody,Hudečkovy housle i zpěv Lenky Lichtenberg, nepatetickáa přesto velmi procítěná vzpomínka Dagmar Lieblové, před-sedkyně Terezínské iniciativy, další tradiční účastník programuJan Potměšil s velmi emotivním čtením o vyvraždění rodinné-ho tábora v Birkenau, proslov Shahara Shelefa, zástupce vel-vyslance Státu Izrael v Praze, a předsedy ICEJ MojmíraKalluse - to vše má jediný cíl: nejen teď, v tomto krásném dub-novém odpoledni, ale stále a stále a znovu a znovu bojovat kul-turou, výchovou, vzděláním proti antisemitismu, proti nená-visti člověka k člověku.

Setkání účastníků u sklenky a pohoštění v Senátu zakonči-lo úspěšnou akci. Ještě dlouho zní v uších melodie „Ša’alušelom Jerušalajim“ a hlavou táhne otázka: „Co udělat, aby násbylo ještě mnohem, mnohem víc?“

Přemysl Sobotka

Václav Hudeček Tomáš Töpfer

Bohuslav Svoboda Dagmar Lieblová

????????????Mojmír Kallus, předseda ICEJa Shahar Shelef, zástupcevelvyslance Státu Izrael v Praze


Sněm Terezínské iniciativy 7. dubna 2011 v hotelu DUO

P ředsedkyně TI Dr. Dagmar Lieblová uvítala účastníky sněmu a přednesla zprávu o činnosti (celou zprávu otiskujeme nastr. 5-6). Předtím však řekla: „Jedna členka Terezínské iniciativy, členka redakční rady Doriska Grozdanovičová, se prá-vě dnešního dne, kdy máme sněm, dožívá významného životního jubilea - Dorisko, já bych Ti za nás za všechny chtěla

moc popřát, abys do těch dalších let zůstala alespoň takhle svěží a v takhle dobrém, zdravotním stavu jako dosud.“ (Následovalpotlesk všech přítomných.)

Na zahájení vystoupily děti z Lauderových škol a potom přišla zpráva hospodáře (viz str. 7) a zpráva revizní komise (viz str. 7). Podiskusi zvolil sněm nové předsednictvo a nakonec bylo usnesení a závěr. Pak následovala volná zábava.

Večer se účastníci sněmu sešli znovu v Divadle Na Vinohradech na velmi pěkném představení Jistě, pane ministře.

Z diskuse:

Zuzana Podmelová velmi kladnězhodnotila náš časopis, vyzdvihla práciredakční rady a poděkovala předsednic-tvu za jeho dosavadní práci.

Dr. Martin Thiel nás informovalo dalším vývoji v záležitosti „ghettoren-te“. (Jeho příspěvek přinášíme na str. 9.)

Dr. Jan Munk vyslovil dík za spolu-práci s Terezínskou iniciativou a infor-moval o připravovaných akcích Památ-níku Terezín.

Dr. Michal Frankl vystoupil jmé-nem Židovského muzea a předalpozdrav jeho ředitele Dr. Leo Pavláta.Mimo jiné sdělil, že ŽM pracuje na ino-vativním vzdělávacím projektu jako holocaustu, tak o židovských dějinách20. století, a také o 70. výročí zahájení

transportů židů z českých zemí. Oba tytoprojekty budou vhodnou příležitostí pronaše společné setkávání a participaci.

Dr. Michaela Vidláková ve svémvystoupení lituje, že do plánu Židovské-ho muzea není zahrnuta rozsáhlejšívýstava o holocaustu, pro niž je k dispo-zici mnoho materiálů.

Dr. Michal Frankl reagoval na tutopřipomínku vysvětlením, že ve Španěl-ské synagóze bude nejen širší, ale i kva-litnější expozice, věnovaná tématu holo-caustu. Úloha muzeí se mění, cestyinformací též, doba není vhodná na zři-zování muzea holocaustu.

Jiří Daníček ocenil práci TI a ozná-mil, že slíbený grant umožní opravit his-torické židovské památky, sahající až doroku 1913, které se u nás nalézají.

Mgr. Tomáš Fedorovič, informovalo novém webu Památníku Terezín, najehož stránkách hodlá zveřejnit informa-ce o Malé pevnosti a ghettu, jakoži webové prohlížeče osob židovskéhopůvodu, uvedené v Terezínské pamětníknize, i jména těch, které Terezínemneprošly. Žádal přítomné členy o připo-mínky. Před zveřejněním zašle Památníkkaždému žádost o vyjádření souhlasu,jak vyžaduje zákon na ochranu osobníchúdajů.

Mgr. Marta Malá za Nadační fondobětem holocaustu děkuje TI a jejímuvedení za spolupráci, zejména při nedáv-né přípravě slavnostního setkání v Sená-tu 27. ledna při příležitosti Dne holocau-stu. Zároveň pozvala přítomné naveřejné čtení jmen obětí na náměstí Míruv Praze 2, dne 2. května 2011.

Ing. Karel Sedláček z organizaceICEJ vyslovil upřímné poděkování zaúčast našich lektorů na 350 přednáškácho antisemitismu a holocaustu na školách

Michal FranklZuzana Podmelová

Jan Munk

Tomáš Fedorovič

Michaela Vidláková


Zpráva předsednictva PTI za rok 2010Dagmar Lieblová, předsedkyně TI

O pět uplynul rok, opět se scházíme na sněmu TI, kdepředsednictvo předkládá zprávu o své činnosti zauplynulé období. Současné předsednictvo bylo zvole-

no 10. dubna 2008 na tři roky, takže na tomto sněmu budemevolit předsednictvo nové.

TI má v současné době přes 500 členů, z toho více než stoje 2. generace. Je potěšitelné, že se stále ještě v nemalém počtusetkáváme, i když každým rokem řada z nás odchází. Věnujmetěm, kdo už nejsou mezi námi, tichou vzpomínku …

V minulých letech jsme několikrát blahopřáli některýmnašim členům k vyznamenáním, která jim byla udělena. Je tomutak i letos. Gratulujeme člence PTI Toničce Militké k uděleníCeny Homo auxiliaris, tedy Člověk pomáhající, kterou obdrželav Brně za svou neúnavnou sociální práci v Jihomoravském kraji.

Činnost předsednictva zůstává v posledních letech v podsta-tě stejná. Schůze PTI se konaly zpravidla každé třetí úterýv měsíci, kromě července a srpna, kdy se předsednictvoneschází. Výkonný výbor se scházel rovněž jednou měsíčně,a to i v letních měsících. Pravidelně se scházela redakční rada,výsledky její činnosti znáte, během roku jste obdrželi čtyři číslačasopisu. O činnosti komisí jste také byli informováni v časo-pise. Kromě sněmu připravuje PTI každoročně v říjnu setkánípři vzpomínce na zahájení transportů. Loni se toto setkáníkonalo potřetí na Hagiboru. S tím, že k desce u Parkhotelu kla-dou kytici jen zástupci předsednictva a případně přijde několikdalších lidí, celkem všichni souhlasí. K programu ve společen-ském sále se však pokaždé ozve nějaká kritika. Vzpomínkypamětníků považují mnozí za zbytečné, protože jsme přecevšichni prožili něco podobného a není třeba, abychom si tosami sobě připomínali. Pak jsme se pokusili uvést film, kterýnatočili studenti jedné umělecké školy, aby byl vidět výsledeknašich besed a setkávání s mladými lidmi. To také nenašloodezvu. Loni jsme se tedy rozhodli, že program bude prostý,pár slov úvodem, vhodná hudba a modlitba. Ale i to vyvolalokritiku. Prý má být ještě nějaký další program. V letošním roceto bude mít nové předsednictvo snadné, protože program k 70. výročí zahájení deportací a založení ghetta připravuje na16. října Památník Terezín. A v dalších letech si bude muset PTInějak poradit. S kritikou se setkáváme i při pořádání tryznyv březnu. Doufáme, že se v příštích letech ujme přípravy toho-to aktu někdo jiný. Dokud neexistovala Terezínská iniciativa,pořádala tuto pietní vzpomínku Židovská obec.

Na schůze předsednictva, případně na schůze výkonnéhovýboru, byli zváni představitelé institucí, se kterými je TI vestyku. Byli to např.: dr. J. Munk, J. Špringl (PT), dr. L. Pavlát(ŽM), ing. K. Sedláček (ICEJ). E. Lorencová (členka správnírady Institutu Šoa za TI), M. Malá a A. Fictumová (NFOH), dr.J. Milotová (ITI), dr. I. Rymešová (EZRA). PTI se pravidelnězabývalo záležitostmi týkajících se grantů, které TI dostává.Byly to zejména granty CC, MŠMT a NFOH, které jsme obdr-želi na podporu zájezdů českých škol do Terezína, a pak ovšemgranty CC na zdravotní fond, domácí péči a naléhavou pomoc.

za uplynulý rok. Zároveň nás pozval na akci Kultura proti antisemitismu 17. dubna ve Valdštejnské zahradě. (Re-portáž z této akce přinášíme na str. 3.)

Hana Jančíková promluvila o činnos-ti občanského sdružení Hadasa v Táboře.(Její příspěvek si přečtěte na str. 12.)

Zuzana Veselá poděkovala za vydá-vání časopisu TI. Postrádá však víceinformací o Slovensku.

Volbu nového předsednictva a revizníkomise na období 2011-2013 řídila Dr.Anna Hyndráková. Při hlasování en blocbyl předložený návrh jednomyslně schvá-

len. Dosavadní složení představenstvabylo doplněno o dvě nové členky - Bohu-milu Havránkovou a Věru Štinglovou.

Návrh usnesení přednesla Dr. Michae-la Vidláková, byl přijat jednomyslně.

ALEŠ

Marta Malá Karel Sedláček Zuzana Veselá


Granty CC a styky s touto organizací jsou vůbec pravidel-ným bodem programu schůzí PTI. Jsme CC nesmírně vděčni,že zatím stále dostáváme značné částky na pomoc všem pře-živším v ČR a doufáme, že to tak zůstane i v příštích letech.S granty je ovšem spojeno pravidelné psaní žádostí, rozpočtůa vyplňování nejednoduchých formulářů. V kontaktu jsme jed-nak s pracovníky CC přímo, a to zejména elektronickou poštoua faxem, jednak prostřednictvím pracovníků Jointu, YechielaBar Chaima a Aviho Feifra. Ti pro nás mnohdy znamenají vel-kou pomoc. Yechiel Bar Chaim se nedávno s námi rozloučil,protože bude pracovat v jiné oblasti, a představil nám svéhonástupce Maria Izcovitche. Doufejme, že bude mít pro nása naše problémy stejné pochopení.

Tím se dostávám k zahraničním stykům TI. S našimi členyv zahraničí máme kontakt hlavně prostřednictvím časopisua také při jejich občasných návštěvách a zastaveních v kance-láři TI. Kolik ještě máme členů v zahraničí, můžeme odhado-vat pouze přibližně podle toho, na kolik adres rozesíláme časo-pis, v současnosti to je asi 60 adres, ovšem někteří další si čtoučasopis na internetu.

I v loňském roce pořádala německá organizace Maximilian--Kolbe-Werk rekreaci pro bývalé vězně koncentračních táborů.Z dvanácti našich přihlášených členů strávilo deset (dva naposlední chvíli odřekli) krásné dny u Bodamského jezera, dalšískupina, kde byli také naši členové, byla v Mnichově. Maxi-milian-Kolbe-Werk plánuje rekreaci i v tomto roce, jak jsme sevšak nedávno dověděli, nemíní ji pořádat v Německu, alev České republice, prý aby to bylo pro účastníky méně nároč-né. Rekreace by se měla konat někdy v září, přesné datuma kde to bude, není zatím známo.

Samozřejmě i nadále trvají kontakty se zahraničními organi-zacemi, jako je Aktion Sühnezeichen, Braniborský spolek přátelTerezína, Room 28 či Dolnosaský spolek na podporu Terezína,jehož předseda nám napsal, že přejí našemu setkání pěkný prů-běh a doufají, že se v příštím roce našeho sněmu opět zúčastní.I v uplynulém roce byla do zahraničí zvána řada členů TI nakonference, přednášky, besedy, výstavy apod. Tak se např.

M. Vidláková zúčastnila konference pořádané Nadací Friedri-cha Eberta v Drážďanech a v Terezíně, nazvané Terezín od roku1941 dodnes, A. Hanusová a E. Hermannová jsou každoročnězvány jako členky poroty hudební soutěže do Schwerinu, D. Lieblová s dcerou byla pozvána Památníkem Neuengammedo Hamburku na konferenci Přeživší hovoří se svými dětmi, A. Hanusová a E. Merová se v Berlíně účastnily premiéry operyDěvčata z Terezína. Na TI se čas od času obracejí jednotlivcii kolektivy se žádostí o doporučení svých projektů. PTI svádoporučení, např. Česko-německému fondu budoucnosti, pečli-vě zvažuje, doposud naše doporučení přispívala ke kladnémuvyřízení žádostí. V loňském roce tak dostal podporu ČNFBspolečný projekt studentů pražského gymnázia Na Pražačcea hamburské reálky Bunawiete/Maretstraße nazvaný Dialogpravnuků a pravnuček - učit se setkáváním. Za tento projektpak mladí lidé obou škol převzali v Hamburku 27. ledna 2011Cenu Bertini-Preis. Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy tutocenu obdržel mezinárodní kolektiv. A nyní jsou oba kolektivypozvané do Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Pokud jde o tuzemské styky v uplynulém období, PTI sivelice váží trvale dobrých vztahů a spolupráce s PamátníkemTerezín, Vzdělávacím centrem Židovského muzea, Federacížidovských obcí, Židovskou obcí v Praze, agenturou EZRA,Nadačním fondem obětem holocaustu, Institutem Terezínskéiniciativy i organizací ICEJ. Chtěla bych zdůraznit, že to dove-deme ocenit, ráda bych jménem PTI za to všem poděkovalaa vyjádřila naději, že to tak zůstane i v budoucnosti.

Dnešním dnem končí činnost současného předsednictva.Uvědomujeme si, že s přibývajícími lety je práce pro každéhoz nás obtížnější a náročnější; k tomu, zda se nám přesto nějakdařilo úkoly a povinnosti plnit, byste se měli vyslovit vy všich-ni a vyjádřit své připomínky, aby si z toho mohlo příští před-sednictvo vzít ponaučení.

Závěrem bych chtěla poděkovat členům předsednictva, čle-nům komisí, redakční rady, výboru zdravotního fondu i porad-ního výboru za dosavadní práci a popřát jim a nám všem zdra-ví a svěžest i do dalšího období.

Proč se smějeme?Terezínský kabaret

Světová premiéra divadelní adaptace původního terezínského kabaretu „Zasmějte se s námi!“autorů Felixe Porgese, Vítězslava „Pidly“ Horpatzkého, Pavla Weisskopfa a Pavla Stránského.

Autorkou adaptace je americká dramatička Kira Obolensky, hra vznikla ve spolupráci s dramaturgyní Lisou Peschel, režisérkou Hayley Finn a skladatelem Craigem Harrisem.

Divadlo na půdě, Magdeburská kasárna, Terezín, 15. června 2011 v 15.00 a v 19.30 hod.Představení je v angličtině s českými titulky.Vstup zdarma, rezervace míst předem je nutná. Autobusová doprava (zdarma) z Prahy je možná na základě rezervace.Odjezdy ve 13.30 a 18.00 hod. z ulice Na Florenci, sraz vždy 15 minut před odjezdem.

Pro rezervaci lístků i pro rezervaci míst v autobuse kontaktujte Martu Jodasovou, tel. 222 310 681 nebo 607 194 610 příp. Lisu Peschel (e-mail: [email protected]).

Představení se bude opakovat ještě 18. 6. v Divadle Pod Palmovkou jako součást festivalu Devět bran.


Připomínka k diskusnímu příspěvku pana Fedoroviče o novém webu Památníku Terezín, na němž majíbýt zveřejněna jména osob židovského původu.

Domníváme se, že zveřejnění jmen všech osob židovského původu uvedených v Terezínské pamětní knize, i těch,které Terezínem neprošly, na webu není vhodné ani podle zákona na ochranu osobních údajů. Je otázkou, zda takové-to zpřístupnění na tak exponované síti, komukoli dostupné, nemůže být snadno zneužito. Navzdory tomu, že bude vyža-dován individuální souhlas, uvažte, že se jedná vesměs o velmi staré lidi, kteří si nemusí dostatečně uvědomit možnýdosah takového snadno dostupného zveřejnění jména. Nikdy nevíme, zda takové seznamy nemohou být zneužity nový-mi extremisty.

ALEŠ

Jako každý rok i letos vám před-kládám stručnou informaci o hospo-daření TI v roce 2010. Naše výlohyčinily Kč 1,734.000, naše příjmy Kč1,344.000. Vzniklou ztrátu převede-me do tohoto roku a budeme hledatprostředky jak se s ní vyrovnat.

V roce 2010 jsme nejvíce penězvydali na cestovné žáků a studentůdo Terezína, a to Kč 763.844. Tentonáklad však byl pokrytý dotacíMinisterstva školství ve výši Kč560.000 a grantem Claims Confe-rence z USA. Druhý největší výdaj bylymzdy a odvody ze mzdy - Kč 461.804.Třetí nejvyšší náklad byl za náš časopis,spolu s poštovným to stálo Kč 206.731.I tento výdaj byl kryt dotací od Pražskéžidovské obce.

Následují menší ale nutné výdaje zaúčetní sestavy - Kč 66.150, nájemné Kč65.889, telefon a fax Kč 28.091, ban-kovní výlohy Kč 44.135. V loňskémroce jsme konečně vyměnili starý počí-

Judis Urbanovou, které jsou novýmičlenkami. I když v roce 2009 jsme i vetřech zvládly vše, loni se nám to nepo-dařilo a do letoška máme resty. Určitěvše dohoníme.

RK se věnuje hospodaření s finanční-mi prostředky, které TI dostává od CCna úhrady léků a zdravotních pomůcekpro přeživší. Účetnictví zpracovává fir-ma paní ing. Zoubkové, paní ZlataKopecká se o agendu vzorně stará a RK,stejně jako v minulých letech nezazna-menala vážnějších nedostatků.

Podle smlouvy mezi ŽOP a TI pro-plácí RK příslušné prostředky žadatelům

tač za modernější, k tomu se muselakoupit tiskárna a odešla nám kopírka. Tovše stálo Kč 23.753.

Díky milé pozornosti majitele hoteluDUO, v němž sněmujeme, pana plk.Horala, jsme za sněm, včetně divadelní-ho představení zaplatili pouze 17.187.Tento sál, ve kterém sedíme, máme zce-la zdarma.

Poté následovaly drobné výdaje, kte-ré neuvádím.

Dobrý den,než vás seznámím s prací revizní

komise, dovolte, abych poděkovala paníJindrové, která se s prací v RK rozlouči-la, za pomoc a spolupráci, a zároveň při-vítala paní Tamaru Pavlíčkovou a paní

Na straně příjmů to byl již zmíněnýgrant Ministerstva školství ve výši Kč 560.000. Od Federace ŽO, PŽOa NFOH jsme dostali Kč 339.470. Od

Claims Conference Kč 230.000. Odnašich členů přišlo Kč 134.000a něco málo jsme získali ve forměúroků. Dárců bylo 234, členů mámevíce než dvakrát tolik.

Předpokládám, že všichni znajíorganizaci Claims Conference againstGermany, neboli americká židovskáagentura, uplatňující nároky přeživ-ších šoa na Německu. Tato agenturasvěřuje každoročně Terezínské ini-ciativě nemalé prostředky, kteréjsou výhradně určeny pro přeživší.

CC, jak ji nazýváme, si záměrně vybralaTI jako garanta, že peníze se dostanoutěm, kterým jsou výhradně určeny. Abyse tak stalo, existuje zde i trestní odpo-vědnost. V roce 2010 nám CC poukáza-la pro zdravotní účely celkem Kč9,080.000. Z této částky rozdělila TI Kč1,116.000. Šlo o program Naléhavápomoc. Zbytek, tedy největší část, bylpřeveden na PŽO, která je rozdělila najednotlivé položky.

soc. oddělení ŽO. Vzhledem k výši pro-středků, které dostáváme od CC, je nut-né upravovat výši koeficientů, stanovenépředsednictvím TI. V roce 2010 bylypropláceny úhrady za léky, potažmozdravotní pomůcky, s účastí 75 procent,pokud vím, inspektoři, kteří provádějísupervizi, neměli žádné připomínky.

I letos paní Zlatě Kopecké patří vel-ký dík, má s námi velkou trpělivost, jábych většinou vylítla z kůže.

Děkuji a užijte si dnešní setkání.

Na sněmu fotografovalMichal Stránský

Zpráva revizní komiseDarja Lea Stillerová, předsedkyně revizní komise

Zpráva hospodáře Pavel Werner, hospodář a místopředseda TI


UsneseníÚčastníci sněmu Terezínské iniciativy, konaného dne 7. 4. 2011 v počtu 114 členů

1) berou na vědomí a schvalují zprávu o činnosti předsednictva TI, zprávu o hospodaření a zprávu revizní komise, tak jakbyly předneseny předsedkyní PhDr. D. Lieblovou, hospodářem Ing. P. Wernerem a předsedkyní revizní komise paní D. Stillerovou,

2) zvolili nové předsednictvo a revizní komisi TI v navrženém složení, 3) pověřují nově zvolené předsednictvo a revizní komisi

- aby pokračovaly v další činnosti obdobně jako v uplynulých letech, zejména tedy v grantové agendě, v sociálnícha vzdělávacích aktivitách, ve vydávání časopisu, který má stále dobrý ohlas, a v přípravě tradičních vzpomínkovýchakcí a setkání,

- aby pokračovaly a dále rozvíjely spolupráci s českými a zahraničními organizacemi, institucemi a školami,- aby podle možnosti co nejúčinněji podporovaly všechny aktivity zaměřené na boj proti antisemitismu a popírání šoa.

4) Účastníci sněmu děkují všem diskutujícím za jejich příspěvky, podněty, informace a pozvánky a žádají předsednictvo,aby je vzalo na vědomí a podle potřeby se jimi dále zabývalo.

K přednesenému návrhu nebyly vzneseny žádné námitky ani připomínky, a proto lze usnesení považovat za přijaté a platné.

Věra Andrysíková, nar 1935, bytem v Ostravě, od založení členka předsednictva TI, pracuje v sociálně zdravotní komisičeského poradního výboru přeživších

Věra Baumová, nar. 1950, bytem v Praze, členka předsednictva TI, předsedkyně zdravotně sociální komiseKateřina Bíglová, nar. 1949, bytem v Praze, členka předsednictva TI, zaměstnanec PŽO, ředitelka Lauderovy školkyAnna Hanusová, nar. 1930, bytem v Brně, od založení členka předsednictva TI, zajišťuje kulturní činnost ve spolupráci

s ŽO v BrněBohumila Havránková, nar. 1927, bytem v Praze, členka českého poradního výboru přeživších, navržena jako nová členkaEva Herrmannová, nar. 1929, bytem v Praze, členka předsednictva TI, předsedkyně kulturní komiseAnna Hyndráková, nar. 1928, bytem v Praze, místopředsedkyně TI, členka českého poradního výboru přeživšíchMarta Jodasová, nar. 1946, bytem v Praze, členka předsednictva TI, tajemnice TIFelix Kolmer, nar. 1922, bytem v Praze, od založení člen předsednictva TI, pracuje v Nadačním fondu obětem holocaustuJaroslav Kraus, nar. 1922, bytem v Praze, od založení člen předsednictva TI, místopředseda TIDagmar Lieblová, nar. 1929, bytem v Praze, od založení členka předsednictva TI, předsedkyně TI, předsedkyně českého

poradního výboru přeživšíchAnna Lorencová, nar. 1927, bytem v Praze, členka předsednictva TI, členka redakční rady TILisa Miková, nar. 1922, bytem v Praze, členka předsednictva TI, členka českého poradního výboru přeživších, pracuje

v sociálně zdravotní komisiAntonie Militká, nar. 1928, bytem v Brně, členka předsednictva TI, pracuje v sociálně zdravotní komisiMichal Stránský, nar. 1947, bytem v Praze, člen předsednictva TI, zajišťuje vydavatelskou činnost, předseda redakční rady TIMichal Salomomovič, nar. 1933, bytem v Ostravě, člen ŽO v Ostravě, navržen jako nový členVěra Štinglová, nar. 1928, bytem v Praze, členka českého poradního výboru přeživších, navržena jako nová členkaMichaela Vidláková, nar. 1936, bytem v Praze, členka předsednictva TI, předsedkyně výchovné vzdělávací komisePavel Werner, nar. 1932, bytem v Praze, místopředseda a hospodář TIRája Žádníková, nar. 1929, bytem v Praze, členka předsednictva TI

Ivana Kovanicová, nar. 1944, bytem v Praze, členka TI, pracuje v revizní komisi TITamara Pavlíčková, nar. 1948, bytem v Praze, členka TI, pracuje v revizní komisi TIZdeněk Pošusta, nar. 1939, bytem v Praze, člen TI, navržen jako nový členDarja Lea Stillerová, nar. 1959, bytem v Benešově u Prahy, členka TI, předsedkyně revizní komise TIJudis Urbanová, nar. 1940, bytem v Praze, členka TI, pracuje v revizní komisi TI

PŘEDSEDNICTVO TEREZÍNSKÉ INICIATIVY NA OBDOBÍ 2011 - 2013

REVIZNÍ KOMISE TEREZÍNSKÉ INICIATIVY NA OBDOBÍ 2011 - 2013


Informace o aktuálním stavu vyřizování žádostí o tzv. GhettorenteMartin Thiel

R ád bych na tomto místě podal zprávu o aktuálním dění v oblas-ti přiznání německých starobních důchodů za práci vykonáva-nou v době druhé světové války v bývalých židovských ghet-

tech (tzv. Ghettorente). Dle sdělení příslušné německé sociální správyv Landshutu zbývá v současné době zpracovat cca 150 českých žádo-stí. Jedná se hlavně o nároky pozůstalých a také později podané vdov-ské, resp. vdovecké žádostí. V ojedinělých případech se jedná i o žijí-cí žadatele, kteří dosud nepředložili veškeré požadované doklady.Vedle toho ve věci tzv. Ghettorente probíhá v Německu více soudníchsporů. Na tomto místě bych vás rád informoval o dvou řízeních:1) Koncem května roku 2011 lze očekávat první soudní rozhodnutí

v případě žadatelů, kterým bylo přiznání Ghettorente během roku2004 zamítnuto a proti tomuto verdiktu se tehdy neodvolali. Titopozději uznaní žadatelé dosud dostávají zpětnou úhradu pouze zadobu 5 let, nikoliv zpětně od roku 1997. Bez ohledu na aktuálníkvětnové rozhodnutí očekáváme, že se jedna ze zúčastněnýchstran odvolá k nejvyššímu sociálnímu soudu. Konečné rozhodnu-tí lze v této věci očekávat do konce roku 2011.

2) Během letošního roku je dále veden soudní spor ohledně právníkvalifikace slovenských táborů Sereď a Nováky a zhodnoceníněmeckého přičinění v rámci bývalého Slovenského státu. V pří-padě příznivého výsledku by mohli slovenští žadatelé internovanív uvedených táborech žádat o přiznání Ghettorente. Vzhledemk velmi komplikovaným právním aspektům celé causy nelzev tuto chvíli ani přibližně určit časový horizont rozhodnutí anijeho výsledek. Dále bych rád informoval o novinkách v otázce výplaty tzv.

Anerkennungsleistung (jednorázová dávka ve výši 2000 Euro prodosud neuznané žadatele vyplácena od roku 2008). Obecně platí, žepříjem Ghettorente a Anerkennungsleistung se vylučují a příjemciGhettorente by měli tuto jednorázovou dávku vrátit. V této věci všakaktuálně došlo k jedné změně. Žadatelé, kteří obdrželi dávku 2000

Euro a rozhodnutí o Ghettorente, kteréžadatelům přiznává doplatek nižší nežli2000 Euro, dávku Anerkennungsleistungvracet nemusejí. Toto se týká pouze žada-telů, kteří již obdrželi jak doplatekGhettorente, tak i Anerkennungsleistung. Ve všech ostatních případech je na rozhodnutí žadatele, zdali chtějí vyplatit Aner-kennungsleistung anebo doplatek Ghettorente.

Informace pro pozůstalé osobyOpakovaně bych rád informoval, že pokud si žadatel podal

v minulosti žádost o důchod a nedožil se vydání rozhodnutí, mohoudědicové dle českého práva požádat o doplatek důchodu. Zpětnáúhrada doplatku od roku 1997 se týká žádostí, které byly podányv termínu. Důchod pak může být uhrazen za období od podání žádos-ti do data úmrtí.

Advokátní kancelář Görnandt-Heinz-Thiel mě pověřila, abychvyhledal pozůstalé po zemřelých žadatelích. Z tohoto důvodu se naVás obracím s následující prosbou. Níže uvedený seznam obsahujejména žadatelů, kteří si v minulosti u zmíněné advokátní kancelářepodali žádost. Jedná se vesměs o osoby, které se odstěhovaly na jinouadresu, anebo osoby zemřelé. Prosím tímto naléhavě dědice po uve-dených žadatelích, aby mě kontaktovali: Martin Thiel, e-mail:[email protected], adresa Sudoměřská 1, 130 00 Praha 3, telefon603 178 727.

U níže uvedených osob hrozí nebezpečí, že důchodový úřadv Landshutu tyto žádosti odmítne kvůli chybějící součinnosti.

Rád bych připomněl skutečnost, že práce advokátní kancelářeGörnandt-Heinz-Thiel je zpoplatněna. Odměna činí 15 % úhradya tři přiznané měsíční důchody u žijících žadatelů a 20 % zpětnéúhrady u pozůstalých osob. Odměna je splatná pouze při pozitivnímrozhodnutí.

Příjmení Jméno Rok nar. Bydliště

Zavadská Margita 1928 Bratislava

Salnerová (Braunová) Alžběta 1929 Bratislava

Menczelová Gabriela Bratislava

Velis Ivan 1907 Brno

Zehngut Hanuš 1926 Brno

Křížová Zlatica 1919 Brno

Marchfeldová Eva 1936 Brno

Monatová Lili Brno

Řezníčková Lili 1925 Brno

Formanová Františka Čelákovice

Sendreiová Marie Černčice

Ryška Ladislav 1927 Děčín

Plochová (Ulehová) Irena 1905 Holešov

Fürth Ota 1929 Kladno

Tausk Pavel 1926 Kolešovice

Unger Alois 1923 Kroměříž

Malá (Fürthová) Eliška 1921 Ledeč n. Sázavou

Salusová Vlasta 1920 Libušín

Jokl Erich 1919 Ostrava - Poruba

Reich Robert 1930 Ostrov

Vavrušková Ludmila Praha

Wintersteinová Františka 1915 Praha

Příjmení Jméno Rok nar. Bydliště

Adlerová Hana Praha 10

Lom Jiří 1913 Praha 10

Pavlíková (Lanzerová) Gerda 1918 Praha 2

Davidová Ludmila Praha 3

Behunková (Kaufmannová) Erna 1909 Praha 4

Orlíková (Homolcová) Dagmar 1939 Praha 5

Černická Helena 1923 Praha 5

Dvořáková Věra 1921 Praha 6

Tomanová Hana 1915 Praha 7

Poláčková Zdenka 1909 Praha 7

Hirschová Blanka Praha 7

Steinerová Eva Praha 8

Fränklová Margot 1912 Praha 8

Kalenská Marie Praha 8

Kliková/Kyklová (Passerová) Markéta 1929 Praha 9

Hajný Vlastimil Přeruč

Lebedová Emilie 1934 Roztoky u Prahy

Řimanová Ljuba 1926 Teplice

Friesová Libuše 1923 Ústí nad Labem

Schick Jiří Ústí nad Labem

Houdková Boriska 1916 Zlín

Brichtová (Apperfeld) Olga 1911 Znojmo


Z činnosti Institutu Terezínské iniciativy v roce 2010Jaroslava Milotová a Tereza Štěpková

V minulém roce jsme pracovali naněkolika projektech, v nichž sedlouhodobě věnujeme připomíná-

ní obětí nacistického „konečného řešenížidovské otázky“ a vzdělávání o dějináchžidovské komunity a šoa jako prevenciproti projevům rasové nesnášenlivosti,antisemitismu a xenofobii. V rámci jižšest let trvajícího projektu Terezínskéalbum jsme pokračovali v digitalizaciarchivních dokumentů a fotografií ulože-ných ve fondu Policejního ředitelstvíPraha v Národním archivu České republi-ky k jednotlivým židovským obyvatelůmPrahy, kteří byli od roku 1941 deportová-ni do nacistických ghett, koncentračnícha vyhlazovacích táborů. V uplynulémroce se podařilo vyhledat spisové složkyk 9.500 lidem, z nich bylo k dalšímu zpra-cování, tj. k digitalizaci, vybráno cca88.000 dokumentů, mezi nimi 11.800fotografií. Jejich umisťováním do databá-ze obětí a zveřejňováním prostřednictvímvzdělávacího portálu holocaust.cz usiluje-me o důstojné připomínání památky těch-to lidí, ale také o poskytování autentic-kých a původních zdrojů informací nejenpro jejich blízké, ale i pro co nejširšíveřejnost.

Možnosti využití těchto autentickýchdokumentů ve vzdělávání nám mj. do-kládá již druhý rok prakticky používanývzdělávací projekt Terezínské album veškole, v němž mohou učitelé společně sesvými žáky sestavovat osudy konkrétníchlidí před a v době šoa a jejich prostřednic-tvím se seznamovat s obecnými dějinamidruhé světové války a důsledky nacistickérasové politiky. Výpovědní hodnota dobo-vých dokumentů - policejní zápisy a pro-tokoly dokládající postihování židov-ských obyvatel Protektorátu Čechya Morava za přestoupení diskriminačníchprotižidovských nařízení a vyhlášek -,které tvoří sice kvantitativně menší částprojektu Terezínské album ve škole, jepro výchovu dětí a mladých lidí velicedůležitá. Studiem těchto materiálů,v kombinaci s digitalizovanými vyhláška-mi (projekt „Židům vstup zakázán!“),jsou mladí lidé vedeni k zamyšlení nadporušováním lidských práv a jejich ochra-ně v současné společnosti.

Prezentací výsledků práce žáků a stu-dentů jsme tento projekt představili i širšíveřejnosti na připomínkové akci Jom ha-šoa, kterou jsme již po páté pořádali spo-lečně s Nadačním fondem obětem holo-caustu 11. dubna 2010 na náměstí Míru

v Praze. K veřejnému čtení jmen jednotli-vých obětí šoa z Českých zemí i Evropy sepřipojily osobnosti veřejného a kulturníhoživota, členové pražského diplomatickéhosboru, příbuzní i sami přeživší šoaa zástupci spřízněných organizací. Velicenáš těší každým rokem rostoucí zájem zestrany veřejnosti, zejména mladých lidía školáků. Jsme také rádi, že se pro mnohéz přítomných stala účast na akci již tradicí.

Zvýšenou pozornost jsme loni věno-vali také námi provozovanému vzděláva-címu portálu holocaust.cz. Díky finančnípodpoře ze strany Evropské unie a ve spo-lupráci se Židovským muzeem v Prazejsme v rámci projektu Mozaika pamětimohli tento portál zásadním způsobemzmodernizovat. Jelikož od svého spuštěnív roce 2001 ve své formě již značně zasta-ral, bylo nutné jej přizpůsobit současnýmstandardům, na které jsou uživatelé,zejména mladí lidé, zvyklí. Novinkou naněm je tzv. pracovní prostor pro uživatele,kteří díky tomu budou mít možnost s jed-notlivými texty nebo jejich částmi,s dokumenty, obrázky, fotografiemi, kteréjsou na stránkách dostupné, pracovat jakose stavebními kameny, z nichž budouskládat vlastní projekty, referáty, příběhynebo rodinná alba. Věříme, že nabízenémožnosti práce s dokumenty či textybudou pro uživatele atraktivní a že budouvyužívány ve školách.

Nejnovějším projektem, který jsmev roce 2010 zahájili, se obracíme více dosoučasnosti. Projekt Antisemitismusjako součást české kulturní a politickétradice je zaměřen na analýzu součas-ných projevů antisemitismu u nás. Jehocílem je vytvořit dostupný zdroj informa-cí pro učitele, kteří narážejí na protižidov-ské předsudky ve svých třídách, a projejich žáky, kteří se s nimi setkávají hlav-ně na internetu, a také rozvinout dlouho-dobou spolupráci organizací, které se sle-dováním projevů antisemitismu zabývají,a iniciovat zájem studentů vysokých školo zpracovávání těchto témat v jejich stu-dentských a vědeckých pracích. V prvnífázi jsme se soustředili na zmapováníútoků na židovské objekty a osoby, kekterým došlo po roce 1989. Ukázkumapy, která je ve své interaktivní podoběsoučástí webové aplikace na portálu holo-caust.cz, s vyznačenými vandalskýmiútoky, jsme zveřejnili v brožurce k loň-skému Jom-ha šoa. Díky spoluprácis občanským sdružením Tolerancea občanská společnost jsme provedli

monitoring zásadních krajně pravicovýcha antisemitských internetových stráneka z článků obsahujících protižidovskévýpady vytvořili databázi, která sloužíodborným pracovníkům a studentům prozpracovávání analýz různých forem proje-vů antisemitismu. Výsledkem doposudprovedené analýzy je nová sekce na por-tálu holocaust.cz obsahující úvod do dějinprotižidovských stereotypů a předsudků,zejména pak přehled a rozbor nejčastěj-ších současných protižidovských výpadů.V jednotlivých tématech a textech jsousrozumitelnou a přístupnou formou zpra-covány a vysvětleny jednotlivé teze, kterése na česky psaných internetových strán-kách objevují tak, aby jejich čtenářpochopil jejich význam v celkovém kon-textu antisemitských teorií a mohl načer-pat protiargumenty pro případnou názoro-vou konfrontaci. V projektu budemepokračovat i v letošním roce zpracovává-ním dalších i podrobnějších analýz, nava-zováním spolupráce s dalšími subjektya vytvořením metodických návodů prokonkrétní využití materiálů ve výuce.

Oproti tomu jsme v minulém rocezcela ukončili projekt „Nucené prácev pobočkách koncentračních táborů naúzemí České republiky“, který finančněpodpořila nadace „Erinnerung, Verantwor-tung und Zukunft“. Hlavním výstupemz projektu je monografie s názvem vícenež výmluvným: „Die Arbeiterfrage sollmit Hilfe von KZ-Häftlingen gelöst wer-den“. Jejím autorem je německý historikAlfons Adam, který byl také řešitelemprojektu. Na téměř 400 stranách se mj.zabývá historií čtyřiceti táborů vybudova-ných na území protektorátu a sudetskéžupy, do nichž byli nahnáni váleční zajat-ci, ostarbeitři, židé a vězni koncentračníchtáborů Flossenbürg, Gross Rosen a Osvě-tim, aby zde v nelidských podmínkáchotročili pro „vítězství říše“. Vzhledemk tomu, že se jedná o vůbec první ucelenépojednání o historii nucených prací a zaří-zení budovaných za tímto účelem naúzemí okupovaných českých zemí, bude-me usilovat o to, aby práce vyšla jakv Německu, tak i u nás v českém překladu.


Nový zákon 212/2009 Sb pokračuje v diskriminaciŽidů z bývalé Podkarpatské Rusi

65 let po holocaustu, tj. po vyvraždě-ní 2/3 židovského národa v Evropěa vyvraždění skoro 90 % Českosloven-ských židů nacisty, a 21 let po pádukomunistického antisemitského režimu,byl demokratickým Českým parlamen-tem schválen po prvé za jeho působnos-ti zákon, který jednoznačně diskriminuježidovské oběti, jakož i zavražděnébojovníky proti nacismu.

V roce 2009 byl českým parlamen-tem schválen zákon č. 212/2009 Sb.,který měl zmírnit majetkové křivdyobčanů České republiky za majetekzanechaný na území Podkarpatské Rusi.Cca 20 % československých občanů

Podkarpatské Rusi v době 1918 až 1938bylo židovské národnosti. Skoro 100 %majitelů nemovitostí židovské národnos-ti bylo vyvražděno v roce 1944 a dříve,to znamená před červnem 1945. Navíctento zákon vylučuje veškeré majitele,kteří neopustili Podkarpatskou Rus dobřezna 1939, což se znovu týká skoro90 % československých občanů židovskénárodnosti. Přes tuto skutečnost (nebokvůli této skutečnosti?) byl schválenparlamentem zákon, který v § 3, odst. 1určuje jako oprávněnou osobu:

(1) Oprávněnou osobou je fyzická osoba,která splňuje následující podmínky:

a) byla státním občanem Českosloven-ské republiky ke dni 29. června 1945nebo toto občanství získala na zákla-dě souhlasu Ministerstva vnitra s opcípro československé státní občanstvípodanou ve lhůtě do 1. března 1946

b) je občanem České republiky ke dninabytí účinnosti tohoto zákona

c) zanechala v období od 5. listopadu1938 do 18. března 1939 a po dobu do23. května 1945 pozbyla na územíPodkarpatské Rusi svůj nemovitýmajetek a již se k němu do 29. června1945 nemohla vrátit, nebo zanechalaa pozbyla svůj nemovitý majetek naúzemí Podkarpatské Rusi v souvislostise smluvním postoupením tohotoúzemí Svazu sovětských socialistickýchrepublik (dále jen nemovitost x) a jeschopna tyto skutečnosti doložit způ-sobem uvedeným v § 6 tohoto zákona.

Jak je z tohoto textu zřejmé, tentozákon jednoznačně vylučuje resp. diskri-minuje naprosto bezdůvodně veškerépotomky obětí nacismu a tím praktickyvšechny československé občany židov-ské národnosti, ale také ty, kteří sicemajetek na PR zanechali, ale např. bylipopraveni nebo zemřeli. Teoreticky všaknevylučuje osoby, které se dožily roku1945 a kolaborovaly s nacisty.

Ministerstvo vnitra, jakož i ministrvnitra, byli na tyto případy upozornění,přesto cynicky a v rozporu s lidskoumorálkou píší jednotlivým žadatelůmnásledující důvod pro zamítnutí odškod-nění slovy: (týká se člena Terezínské ini-ciativy a syna majitele nemovitostiv Podkarpatské Rusi Pavla Hoffmanna.)

„Protože MUDr. Alžběta Hoffmanno-vá, roz. Keletiová, uvedenou podmínkunesplnila a v důsledku své tragické smrtiani splnit nemohla, nemůže být žadateloprávněnou osobou podle ustanovení § 3odst. 1 zákona č. 212/2009 Sb.“

S tímto zdůvodněním se spokojili pan ministr vnitra, který zamítavý roz-klad potvrdil. Bohužel musíme konstato-vat skutečnost, že ani po hrůzném osudužidovského národa ve dvou diktaturáchnezmizel dodnes v jedné z nejdemokra-tičtějších zemí, která se může pyšnitdědictvím masarykovské humanity,odsouzeníhodný antisemitismus.

Pavel Hoffmann

Kulturní akce v Terezíně v květnu a červnu 2011Terezínská tryznaNeděle 15. května 2011, Národní hřbitov v 10.00 hod. Autobus odjíždí jako vždy z ulice Na Florenci, sraz v 8.15 hod. odjezd v 8.30 hod. Přihlášky přijímá Marta Jodasová, tel.: 222 310 681

KoncertyNeděle 29. května 2011, kostel v Terezíně v 16.00 hodPořádá Gaby Flatow. Účinkuje ženský pěvecký sbor z Litoměřic a studentský symfonický orchestr z Berlína. Na programu mj. skladby G. F. Telemanna, J. Haydna, H. Krásy, I. Weberové, B. Smetany. Doprava je možná pravidelným linkovým autobusem z nádraží Holešovice.

Institut Rafaela Schächtera pořádá v neděli 12. června v 15.00 hodin v terezínském kostele Vzkříšení Páně koncert -Ludwig van Beethoven: 9. symfonie s Ódou na radost. Diriguje Murry Sidlin.


ní, ze dvou adresářů (z let 1923 a 1935)jsme zařadili seznam obchodů patřícíchobčanům židovského původu i delší texto táborské synagoze od Mgr. MarikyJanovské a článek Josefa Bednáře o ži-dovských lékařích a zdravotních sest-rách. Publikace obsahuje i seznam těch,kteří odešli s transportem do Terezína donenávratna. Co znamenala deportacevypráví Jaroslav (Jerry) Rind žijícív Austrálii. O životě židovských obyvatelv Táboře za okupace, o životě v Terezíněo jeho osvobození najdete ve volnémvyprávění mého otce Karla Goldsteina.Dále je zde několik vzpomínek, kterézpracovali studenti Střední školy obcho-du a služeb. Kniha je provázena velkýmpočtem dobových fotografií. V závěru jepopsaná procházka po židovských nemo-vitostech ve starém městě i s mapou.

Náklad publikace (500 ks) je roze-brán. Dostaly ji především všechnytáborské školy. Nejedná se o vědecká anihistorická fakta, možná se zde najdoui nepřesnosti, šlo nám hlavně o čtivosta poznávání míst a událostí, o kterýchmnozí ani nevědí nebo je znají odlišně.Podle ohlasů jsme udělali radost hlavněstarším táborským občanům a snadi usnadnili práci učitelům při vysvětlo-vání tématu holocaust.

Hana Jančíkováobč. sdružení Hadasa

„Bez paměti není identity“

Jak ubíhá čas, zapisuje stále vícepamětníků své vzpomínky na prožitýholocaust. Tak i Miloš Pick vydal v roce2010 memoárovou knížku Naděje sevzdát neumím. Jak už tento její názevnapovídá, nepopisuje, na rozdíl od

některých jiných pamětníků, jen svévlastní osobní drama a boj o přežití, svézoufalství a bezmocnost, nýbrž síluodhodlaného kolektivu mladých lidí,kteří se spolu rozhodli odporovat zlu,i když jejich možnosti byly tak mizivé.A kupodivu se jim podařilo vynutit siaspoň u kápů lepší přístup, i když vůčiSS či celkovému lágrovému režimu toovšem možné nebylo.

Autor líčí, jak jeho skupina devítikamarádů, se kterými do Osvětimi přišeluž z Terezína (bratři Jindřich a BedřichStaňkovi, Pavel Wetzler, Milan Weiner,Piži Weiner, Jožka Wallerstein, KarelWeinstein, Walter Langendorf) i tamdržela stále při sobě, jak se postavila protikápovi, který před ním zlovolně vychrstltak drahocennou polévku nebohémuvězni do obličeje a ještě mu dal facku.Jeden z devítky kápovi facku oplatil.Něco nevídaného. Další vězni ve frontěse vzchopili a podpořili ho. Ten okamžiksebevědomí působil jako zázrak. Nicpodobného se pak při výdeji polévky neo-pakovalo. Také porce byly najednou poc-tivější. I bití na bloku ustalo.

Po nějaké době byl Miloš Pick spoluse svými terezínskými kamarády odko-mandován do dalších lágrů. V knížcečteme: Všechno, co jsem zažil jinde,i když se tam zabíjelo, je se zabíjením ve vyhlazovacím táboře nesrovnatelné.Hitlerova vyhlazovací „průmyslová vel-kovýroba“ nebyla pouhým řemeslnýmvražděním doposud dostižena.

Toto je poselství Pickovy knihy, aleobsah je mnohem rozsáhlejší a důklad-nější. Po úvodu, ve kterém vysvětlujedůvody, které ho vedly po takové doběk napsání této vzpomínkové knihy,seznamuje autor čtenáře se svou rodi-nou, prostředím, ve kterém vyrostl,a s okolnostmi, které ho přivedly do řadodbojářů, a jak se utvářely jeho názory.Seznámí nás i se jmény osob, se kterýmispolupracoval v ilegální organizaci,zejména v Terezíně, kteří zůstali jehokamarády i v dalších lágrech.

Miloš a většina těchto přátel naštěstípřežili a v květnu 1945 se vrátili doPrahy. Nastal nový poválečný život.Miloš založil rodinu a začal usilovněpracovat, s důvěrou v budování lepšíhosvěta. Dnes charakterizuje tuto dobujako střídání temna a naděje.

Ale to už je jiná kapitola. My zatímuzavíráme s tím, že se Miloši Pickovipodařilo vylíčit vývoj generace lidí,které zastihla válka na začátku jejichdospělosti, že za války dozráli, a dnes,pokud žijí, bilancují.

E. Št.

Židé v TábořeV Táboře od roku 2003 existuje

občanské sdružení Hadasa, které sesnaží, aby Táborští nezapomněli na své„zmizelé sousedy“ - na více než 300člennou židovskou komunitu.

V listopadu 1942, v roce hromad-ných deportací, jich většina odešlas transportem do Terezína a nikdy senevrátila. Zbytek - 17 lidí, sice obnovilpo r. 1945 činnost ŽNO, ale ta v sedm-desátých letech skončila. Bohužel, neu-bránili táborskou synagogu, která přeži-la okupaci, ale nikoliv totalitu.

Naše sdružení tedy nemůže udržovata obnovovat židovské památky - synago-ga byla zbořena a oba hřbitovy zničilinacisté, zbyly jen pamětní desky. Snaží-me se tedy do města přinést alespoň kul-turu. Naše pravidelné akce pro veřejnostse již vžily a odbor kultury a cestovníhoruchu je nejen zařazuje do svých progra-mů, ale půjčuje nám i své prostory. Jdeo 27. leden, pietní akt mezi 7. - 9. břez-nem, se čtením jmen obětí holocaustuz táborského transportu, a v září EDŽK.

Podle možností pořádáme koncerty(písně v jidiš), divadlo (Brundibár),výstavy apod. Jednou ročně bývá výletza židovskými památkami a přednáškas židovskou tematikou.

V listopadu loňského roku se nám zavydatné finanční podpory města podařilovydat publikaci „Židé v Táboře“. Histo-rie táborských Židů je do roku 1938poměrně důkladně zpracována ve dvoupublikacích (K. Thier - „Staré domya rodiny táborské“ z r. 1920 a pojednáníDr. A. Kroupy ve Sborníku Hugo Golda),bohužel jsou obě přístupné jen v archivu.Existuje i Kniha o Táboře s článkemArno Paříka, ale i ta je dostupná pouzev knihovně. Do publikace jsme tedyvybrali podstatnou část z těchto pojedná-


Úspěch knihy Lotte Weissové „Meine zwei Leben“ ve Vídni

Č eská televize vysílala nedávno dvoudílný německý dokument z roku 2009 „Děti ve válce“. Je třeba konstatovat, že šlovýhradně o německé děti, jen letmá zmínka o polských děvčatech, zavlečených na německá území, doplnila svědectvílidí, kteří prožili válku jako děti většinou ve věku 13 - 17 let.

Jejich frustrace začala už tím, že otcové odešli na frontu, a malí chlapci kolem třinácti let se stali jedinou mužskou oporourodiny a zůstali jí často nadobro, když otec padl. Patnácti a šestnáctiletí příslušníci Hitlerjugend byli posléze vystaveni také bez-prostředně krizím války v přímém boji a dívky trpěly v zázemí hladem, bombardováním, nasazením do těžké práce a konečněi přímou konfrontací s mrtvými i raněnými, které ošetřovaly. Ještě horší byly potom útěky z východních území, dobývanýchRudou armádou. Strádání dětí neskončilo ani na konci války a příchodem spojeneckých armád, jejichž vítězství Němci považo-vali za svou porážku. Zima, hlad, neúplné rodiny, to vše bylo údělem většiny německých dětí až do konce čtyřicátých let.

Z obrazovky promlouvali nyní již staří lidé, kteří se svých vzpomínek na válečné dětství dodnes nemohou zbavit. Pouze jednaněmecká židovka, narozená 1927, která přežila své rodiče a koncentrační tábory, dostala příležitost hovořit o svém utrpení. Jejívyprávění bylo doplněno dokumentem o křišťálové noci v jakémsi německém městě a osvobození Osvětimi sovětskými vojáky27. ledna 1945. Víc nic.

Komentátoři filmu zdůrazňovali, že válkou nejvíce trpěly děti, a z nich nejhůře ty, které přišly o otce a matku, ale mlčí o tom,že ještě krutěji postihla tisíce židovských dětí, které připravila nejen o rodiče, ale i o holý život. O plynových komorách ani slovo.

Všichni svědci shodně prohlašovali, že byli přesvědčeni, že právo je na jejich straně. Jen jedna žena promluvila o svýchpochybnostech, když jí jeden voják, který přijel na dovolenou z východní fronty, svěřil, jaká nevídaná zvěrstva páchají Němci natěchto obsazených územích, a prohlašoval, že po porážce Německa musí za to vše přijít trest, a že se toho obává. Aspoň něco.

Eva Štichová

Vídeň 16. října 2010 - Když 86letá Lotte Weissová, stále plná života, promluvila minulou neděli před zaplněným sálem Židov-ského muzea ve Vídni, užasli všichni nad silou této výjimečné ženy.

Česká rodačka, která přežila Osvětim a dalších pět koncentračních táborů, strávila celkem 38 měsíců na otrockých pracícha v nacistických táborech smrti. Osvobození se Lotte dožila ve svých 21 letech jako jediná z osmičlenné rodiny, osamělá a plnáobav. Časem se naučila vypořádat se se svými temnými vzpomínkami, začala si budovat nový život a založila rodinu nejprve naNovém Zélandu a poté v Austrálii. Poselstvím Lotte, plným naděje a povzbuzení, je usměrňovat svoji energii pozitivním myšle-ním a brát každý den jako požehnání.

Slavnostního představení knihy ve Vídni se zúčastnilo několik členů její rodiny, včetně jejích vnoučat, Bena a Keren Weisso-vých, a 84letého Kurta Fuchse, který se do rodné Vídně vrátil poprvé po 71 letech. Přítomni byli také mnozí představitelé Nové-ho Zélandu, akademici, historici, členové rodiny a přátelé.

Rakouský prezident Dr. Heinz Fischer, který ke knize napsal předmluvu, pozval Lotte s její rodinou na návštěvu a prohlídkuprezidentského paláce. Dr. Fischer, který v roce 2008 navštívil památník Jad Vašem, prohlásil, že „příběh Lotte přispívá k upev-nění míru pro příští generace“, a poznamenal, že vydání knihy má obzvláštní význam vzhledem k výsledku nedávných voleb dovídeňského zastupitelstva, ve kterých krajně pravicová strana Svobodných získala 27 % hlasů a zaznamenala tak svůj druhý nej-vyšší výsledek od druhé světové války.

Lotte Weissová nyní žije v Sydney, a téměř každou neděli provází ve zdejším Židovském muzeu jako dobrovolná průvodky-ně. Její kniha vyšla v německém nakladatelství LIT Verlag s přispěním Margit Wolfsbergerové z Rakousko-jihopacifické asoci-ace. Přílohou knihy je DVD nazvané „Lotte Weissová - Znovuzrozený život“, které se bude distribuovat do vzdělávacích ústavův Rakousku a Německu, kde je studium holocaustu povinné.

Ben Weiss, z angličtiny přeložil Jakub Stránský

Zmínka o Friedl BrandejsovéNení tomu tak dávno, co jsme si připomínali významné jubileum Bauhausu, který tak pozoruhodně ovlivnil kulturní

svět ve 20. století. Pořádaly se výstavy, vydávaly knihy, a také média hodnotila inspirativní hodnoty této instituce, jejížpůsobení obdivujeme dodnes.

Tím víc nás může potěšit zjištění, že v katalogu výstavy Bauhausu, instalované v Muzeu moderního umění v Paříži, jeuvedeno i jméno a jeden exponát nám známé malířky Friedl Dicker (Brandejsové), která vstoupila i do života mnoha dětí,nucených žít v Terezíně.

Její památka je tedy uchována nejen v Památníku Terezín, ale její stopa zůstává i v seznamu žáků Bauhausu ve Výmaru.

E. Št.

Německý dokument o válečných strastech dětí


V sobotu 26. února zemřel v Praze ve věku 84 let spisovatel Arnošt Lustig

Pro mě je odchod blízkého člověka,jako když hodíte oblázek do vody. Zmiz-ne pod hladinou. Zůstane prázdná ruka,ve které cítíte jen otisk.

Zemřel Arnošt Lustig. Výjimečnýčlověk.

Bude chybět nejen svým blízkým, alei stovkám studentů, kteří ho osobněpoznali na besedách, tisícům čtenářůa obdivovatelů, kamarádům, přátelůma všem, kteří ho měli rádi.

Ale i nepřátelům, kteří ztratili silné-ho protihráče. Neboj se, vždycky miříkal, musíš mít nepřátele, abys bylalepší. Obdivovala jsem jeho nazíráníživota, nezdolnou sílu a vitalitu. Kamko-liv vstoupil bouchla sopka veselí, humo-

ru ale i moudrosti, kterou předal taklehce, jako by nic.

Poslední léta byl Arnošt úzce svázáns Centrem Franze Kafky. Bil se za násjako lev. Chodil k nám každý den provzkazy, poštu a v knihkupectví podepi-soval knihy.

Jedním z adresátů byl také Jiří Strán-ský. Napsal mu věnování - Stránský, tyděvko, neodvažuj se bejt lepší spisovatelnež já. Jsi na nejlepší cestě. Dej si na měpozor. S obdivem a rád Arnošt.

S Arnoštem Lustigem odchází gene-race, která ještě mohla zprostředkovatlidem obraz něčeho, co si ani ve snunemohou představit. Ztratit mámu, tátu,dědu, sourozence, celou rodinu. Zvěr-

stva nacismu. Přišel o nejkrásnější létadospívání, ale získal celoživotní témapro svou literární tvorbu.

Jedním z tajemství přitažlivostiArnošta Lustiga bylo mít rád a radovatse, i když ti zrovna není do smíchu -napsala v doslovu Marie Vodičková.

To mu vydrželo až do konce.Odešel Arnošt Lustig, spisovatel,

profesor, přítel a čestný prezident Spo-lečnosti Franze Kafky, můj kamarád.

Děkuji, Arnošte, za vše, co jsi pro násudělal.

Markéta Mališová

✡ ✡ ✡

Milý Arnošte,stojím tu dnes se smutkem v duši,

abych se s tebou rozloučil, i když biolo-gicky by to vlastně mělo být naopak.

Byl jsem tvůj první madrich v Tere-zíně, když jsi se přišel zařadit do prácemladistvých v ghettu. Pro mě ani protebe nebylo lehké vžít se do této organi-zace se všemi jejími příkazy i zákazy.Ale nakonec nám to pomohlo přežít tutonelehkou dobu ve zdraví na těle i naduši. Byl jsi dobrý „syn“ a kamarád,a v rámci svých možností jsi ze všechsvých sil pomáhal i jiným.

Nečekané bezpráví a krutost ovlivni-ly tvůj vývoj, a navzdory svému mládíjsi se stal chápavým účastníkem všeho,co se kolem nás dělo, nejen v Terezíně,ale i v dalších, daleko krutějších pod-mínkách koncentračních táborů.

Všechny své prožitky z této doby jsipozději dokázal jedinečně předat světuprostřednictvím svých knih a přednášek.Věřím, jsem přesvědčen, že se ti alespoňzčásti podařilo změnit mnoho mylnýchpředstav i citů čtenářů, ke správnémupochopení šoa. V tisíci svých knihách,vycházejících po celém světě, jsi vysvět-lil i nesprávný a nespravedlivý přístupčásti veřejnosti i politiků k Židům a Izra-eli. To zůstane i do budoucnosti a děkujiti za to!

Vážil jsem si tě i jako přítele a nemo-hu nezapomenout ani na tvou ženu Věru,ostravskou rodačku, která tě vedlak lásce k Izraeli.

Za všechno dobré, co jsi udělal, ti zesrdce děkuji a tím spíše teď truchlím povzácném člověku!

Šalom Petr Erben

Foto: Matěj Stránský


mohla vlastníma rukama ověřit např.platnost Pythagorovy věty.

V neděli pak cesta za židovskýmipamátkami: starý a nový židovský hřbi-tov - oba byly součástí městského hřbi-tova a tedy uklizené, ač na tom starém jemnoho náhrobních kamenů povalených.Dozvěděla jsem se, že židovská minu-lost ve městě (asi 70 000 obyvatel) sedatuje od 14.-15. století. Zastavili jsmese i u školy, jejíž tělocvična sloužila keshromáždění Židů před transportem doTerezína, odtud většina byla poslána dál.Z více než 300 jich přežilo 6. Pamětnídeska na škole připomíná tuto neblahouminulost. Většina místních Židů prý stih-la ještě včas emigrovat. Také na budově,která stojí na místě bývalé synagogy,vypálené v listopadu 1938, je pamětnídeska a na místě hlavní synagogy jepamětní kámen, u něhož dosud leželyvěnce, položené při nedávné vzpomín-kové slavnosti 27. ledna. Kolem všudestojí nové domy, takže synagogy by stej-ně válku nepřestály, město bylo silněponičeno bombardováním. Slabá útěcha.

Pak jsme ovšem zastavili u místníhožidovského centra. Giessenskou židov-skou obec tvoří Židé, kteří přišli z býva-lého SSSR. Před domem stojí vůzněmecké policie. Zazvonili jsme. Panučitel Haensch je členem Společnostipro křesťansko-židovskou spolupráci. Ponaléhavém zvonění nám otevřeli a bezpotíží nás pak vpustili dovnitř. Přivítalanás členka vedení obce, pozvala nás dál.V centru právě probíhala výuka nábo-ženství, učitel z Izraele vyučoval několik

chlapců, tak jsme jen nahlédli a nechtělirušit. Stavba je architektonicky velmielegantní, v chodbě - hale je pamětnídeska se jmény zavražděných. Je tami malá košer kuchyně a jídelna.

Ovšem to hlavní bylo ve dvoře: hráz-děná synagoga. Tato modlitebna přežilav nedaleké vesnici všechny válečnépohromy a kus po kuse byla v nedáv-ných letech rozebrána a znovu postavenave dvoře židovského centra. Prý už je alepro svátky pomalu příliš malá. To jeovšem dobrá zvěst.

V pondělí jsem ráno přišla do školy.Gymnázium je velké, má přes 1200 stu-dentů. Měla jsem se setkat se 2 třídami.Jenže místo do třídy mě přivedli do veli-ké jídelny. Prý další třídy by to chtělytaké slyšet, tak snad jich přijde kolem100. Nakonec jich ale bylo přes 200. Takmi připravili mikrofon. Nakonec přichá-zely dotazy, ani na všechny nedošlo,museli jsme končit, aby mi neujel vlak.

Vlastně mě k ní přivedla souhranáhod. Na podzim 2009 jsemměla v Praze s německou skupi-

nou besedu o šoa. Představili se mi jakoLiebigovo gymnázium z Giessenu. Zmí-nila jsem se, že již léta jezdím přes Gies-sen cestou ze Siegenu, kam pravidelnějezdím v lednu v týdnu Mezinárodníhodne holocaustu a že jsem dávno chtělanavštívit známé giessenské muzeuminteraktivní matematiky, nicméně že mito nikdy jaksi nevyšlo.

Najednou na podzim 2010 mi přišele-mail od učitele (učí matematikua dějepis) z Giessenu, jestli se zasechystám do Siegenu, že bych cestoumohla tentokráte přes víkend Giessennavštívit, že mě upřímně zve. Tak jsems díky přijala a nabídla, že tedy na oplát-ku mohu ještě zase v pondělí navštívitjejich školu. To zas s radostí přijal on.

V sobotu před polednem mě vyzvedlna nádraží, provezl městem a zeptal se,co mě zajímá. Samozřejmě tedy onoMathematicum a jako chemika i Liebi-govo muzeum a také židovská minulosta přítomnost ve městě. Sobotní odpoled-ne jsme tedy věnovali vědě - ta krásnánostalgie ve starobylých chemickýchlaboratořích, kde jsem měla chuť sipohladit každou křivuli, potom tři hodi-ny s matematickými hrami, kde jsem si

Neobvyklá synagoga

Michaela Vidláková, foto Andreas Haensch

Informace o grantu Claims Conference na podporu služeb domácí péčeTerezínská iniciativa je příjemcem několika grantů od CLAIMS CONFERENCE (dále jen CC). Finanční pomoc z těchtograntů je určena výhradně pro klienty, přeživší oběti protižidovské nacistické perzekuce.

Granty na domácí péči jsou koordinovány MUDr. I. Rymešovou, ředitelkou KDP EZRA, společně se sociálními pracovní-ky židovských obcí v ČR a jsou po dohodě s CC rozdělovány pro potřebné klienty dle jasně zadaných pravidel. Pro rok 2011 byl schválen grant - GG 12 - German Government, který lze čerpat na služby pro klienty, bydlící ve vlastnímdomácím prostředí.

Konkrétně se jedná o služby poskytované v domácnosti:• asistenční služby, úklidová služba• zdravotní služby nehrazené ze zdravotního pojištění• rehabilitace doporučená a schválená lékařem a nehrazená ze zdravotního pojištění• zdravotnický materiál • kompenzační zdravotní pomůcky.

V roce 2011 se do tohoto projektu rozhodly zapojit ŽO Brno, Děčín, Liberec, Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava, Plzeňa Praha.

V případě, že potřebujete pomoci zajistit některou z výše uvedených služeb, obraťte se prosím na sociální pracovnici, sociál-ního pracovníka Židovské obce dle místa bydliště či jejímž jste členem. Poskytnou vám rádi veškeré podrobné informacea dle možností zprostředkují potřebnou pomoc či službu.

Dr. Iva Rymešová


Jeden ze 150 tisíc Terezínů

Jak mi můj táta zachránil život

MUDr. Raja Žádníková (Engländerová)

Psal se rok 1943. Tyfová epidemie zachvátila terezínské ghetto a hrozi-vě se šířila. V našem pokoji, kde nás bylo 25, onemocnělo několikdívek. Po čase jsem dostala tyfus i já. Bylo mi 14 let. Odvezli mě na

izolaci, která byla zřízena v bývalém skladišti, temné místnosti s klenutýmstropem, kde ve dne v noci svítila jen holá žárovka a pouhý pobyt se měnilv zoufalství. Tady žilo, trpělo a umíralo 50 nemocných. Kdo zemřel, byl ihnedvystřídán novou pacientkou. Nebyly léky, nebylo dost sester, nebyl nikdo,kdo by podal alespoň sklenici vody. Zbývalo jen čekání na smrt.

Měla jsem tři týdny vysoké horečky. Tělo sláblo, v rozpálené mysli se jižvystřídaly nekonečné sny, vůle žít uhasínala a nebyl nikdo, kdo by ji povzbu-dil. Svůj zápas musel bojovat každý sám. Prostředí, které jsem v záblescíchvědomí vnímala, bylo příliš hrozné, a lépe bylo se opět uchýlit do snění a roz-plynout se do nicoty.

A v této chvíli, kdy ze života zbýval pouhý záchvěv, mi sestra přinesladopis ještě páchnoucí dezinfekcí. Byl od táty. Přinutila jsem se poslednímzbytkem vůle jej přečíst. Nechápavě jsem hleděla na čísla a vzorce a snažilase porozumět obsahu dopisu. Táta psal: „Myslím, že už lenošíš dost dlouho,jistě se uzdravuješ a je nejvyšší čas se vrátit k učení, abys všechno nezapo-mněla. Posílám Ti pár matematických příkladů, vypočítej je a pošli zpět.Opravím je a pošlu ti další.“

Abych tátu nezarmoutila, přinutila jsem se všemi zbývajícími silami sou-středit na vypočítání několika jednoduchých příkladů. Zcela vyčerpaná jsemsložený papírek dala sestře k odeslání.

Za dva dny přišel další dopis s opravenými a několika dalšími příklady.Začínalo mne to bavit. Pomalu jsem opouštěla svůj snový svět a započalbolestivý návrat k životu. Ještě přicházely chvíle propadů, ale životu přibýva-ly síly a odmítal zemřít.

Slabá jako moucha, vyhublá na kost, jsem se znovu učila chodit. Až přišelden, kdy jsem se připotácela k návštěvnímu okénku a za sklem stál můj táta.Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Pak mi po tvářích začaly stékat slzy.„Proč pláčeš?“ zeptal se hlasem, který se snažil být pevný, „vždyť už ti tamatika zase docela jde, ale dalo to práci.“

Už mnozí z nás osobně poznali čin-nost německé křesťanské organizaceMaximilian Kolbe Werk, která pochopi-la, že to, co se za války stalo, už se nedánikterak změnit. Ale stanovila si úkolzpříjemnit přeživším vězňům jejichpoválečný život. Činí to již několik lets pozoruhodnou laskavostí a porozumě-ním a určitě s velkým úspěchem.

Účastníci loňského pobytu v Mni-chově se proto rozhodli, že na oplátkupozvou své milé mnichovské pečovateleHerberta Meinla a Antje Hugle do Čech.Svou návštěvu začali v Nejdku, kde seo ně postaral jeden z mnichovskýchúčastníků, Hanuš Hron, který byl iniciá-torem pozvání, když se ukázalo, že Her-bert se v Nejdku narodil.

Na další tři dny se pak přesunuli doOstravy, kde o ně pečoval účastník zmi-ňovaného zájezdu Michal Salomono-vič. Z vyprávění vím, že jim umožnilpoznat to nejlepší, co lze v Ostravěvidět a absolvovali i zájezd a prohlídkuOsvětimi.

A posléze 12. dubna přijeli doPrahy, kde jim Judis Urbanová poskytlapříjemné domácí ubytování a péči.Ještě týž den s další účastnicí zájezdu,Evou Macourkovou, vyrazili na pro-hlídku půvabně zrestaurované vily čes-kého sochaře a grafika Františka Bílka.V příjemném prostředí kavárny histo-rické Písecké brány načerpali síluk prohlídce Hradu a přilehlých paměti-hodností. Odpoledne ukončila procház-ka Nerudovou ulicí na Malostranskénáměstí. Další den byl na přání hostůvěnován židovské tematice. Začali jsmeStarým židovským hřbitovem. Hostébyli okouzleni jeho pozoruhodnoua trochu tajemnou a záhadnou atmosfé-rou a pečlivě hledali na hrobech užmnohdy těžko rozpoznatelné symboly.Navštívili jsme i výstavu v bývalé már-nici a zcela náhodně jsme tam našlivyřezávanou brož kachny a kufr s čís-lem N 162. Je to transportní číslo Hanu-še Weinsteina, nyní Hrona, mého bratraa iniciátora této německé návštěvy.Věnoval mi ji v Terezíně k 16. naroze-ninám. Pokračovali jsme přilehlýmisynagogami, Pinkasovou, Klausovou,Staronovou, Maislovou. Španělskousynagogu jsem jim vysvětlila na dálku,Jeruzalémskou bezděčně utajila, zapo-mněla jsem na ni. Byla jsem vděčná zaléta práce v Židovském muzeu, která miumožnila přiblížit důležité židovskéobjekty a artefakty.

Náš host Herbert Meinl je milovníka dokonalý znalec života a díla FranzeKafky. Přešli jsme tedy ještě na Kampudo Muzea Franze Kafky. Sama už jsemtam byla, o F. K. nevím ale ani desetinutoho co náš host, a kdybych se snažilajim něco vysvětlovat, jen bych sezesměšnila.

Skončili jsme ještě procházkou poKampě a občerstvením v kavárně.V pátek ráno 8. 4. jsme se na Hlavnímnádraží s našimi milými hosty rozloučilis pocitem, že jim u nás bylo dobře a žejsme jim alespoň částečně oplatili jejichlaskavou péči při naší loňské návště-vě Mnichova.

A. L.

Němci v Praze!


Dopis z Poličky

Dobrý den, zdravím vás z deštivéPoličky a vracím se k naší návštěvěTerezína a děkuji vám za práci a trpěli-vost s námi.

Efekt se pozvolna dostavuje, až sedivím, jakou potřebu mají studentio tom, co v Terezíně viděli a slyšeli,mluvit nejen se mnou, ale i mezi seboua s ostatními spolužáky, dokonce midnes Boženka Filipová, naše deskripti-vářka, vyprávěla, jak s ní třeťáci mluvilio besedě s paní Dagmar Lieblovou. Asinejsilnější zážitek pro ně byl - člověkz masa a kostí - který je svědkem. Seseminářem pokračujeme v načatémtématu - osobnost Oskara Schindleraa čeká nás návštěva sousedních Svitav.

Uvědomuji si, jak je pro nás důležitávelkorysost Terezínské iniciativy, kteráfinančně plně hradí autobus; mohli jetúplně všichni, kteří projevili zájem,a děkuji vám za zprostředkování. V Po-ličce teď není situace vůbec jednoduchá,a tak se letos stalo i to, že z 26 žákůkvinty mohlo jet pouze 17 na lyžařskýkurs. Důvody nepřítomnosti na zmíně-ném kurzu jsou vesměs sociální.

Dívala jsem se, že další návštěvuu vás máme rezervovanou na 28. - 29. 4.2014. Kdo ví, co bude? A ještě bych projistotu poprosila o sdělení pozdějšíhotermínu, který bychom u vás měliv rezervě.

Mějte se moc pěkně a přeji vám sílua pohodu a zdraví a zachování si osob-nosti: Vaše jasné a velmi kultivovaněvedené sdělení směrem ke studentůmu nich zaznamenalo velký úspěch - jakjinak, že?

Jana Galgociová

Praha očimazahraničníhobadatele

Nakladatelství Argo vydalo pozoru-hodnou knihu francouzského historikaMichela Bernarda „Praha, město evrop-ské avantgardy“. Pozoruhodná je zejmé-na proto, že jeho pohled na Prahu jezvnějšku a tudíž nezaujatý, bez předsud-ků, ale velice důkladný a neobyčejnězasvěcený.

Obsahuje poznámkový aparát, jmen-ný rejstřík, bibliografie významnýchčeských výtvarných i literárních umělců,ale i vědců. Nechybí ani obrazová přílo-

ha s reprodukcemi děl našich nejznáměj-ších moderních malířů, od Preislera, Sla-víčka, Zrzavého, Filly, Kubišty, až keŠtýrskému, Toyen a Kupkovi, a rovněžsochařů jako byl Bílek či Gutfreund.

Snahou autora je ukázat obraz městas mnohovrstevnatou kulturou, seznámitčtenáře s pražskými umělci, s literátyčeskými i německými (včetně židov-ských), prolínání obou kultur a také kon-takty s evropským německým i fran-couzským prostředím. Nepomíjí anidůležité vnitřní i světové politické udá-losti, které ovlivňovaly vzájemné vztahy,nejvíce ovšem obě světové války. Zvlášt-ní zájem věnuje tradiční koexistenci čes-kého, německého a židovského obyva-telstva a problémům i kladům jejichspolužití ve městě a státě.

Kniha má 460 stránek, témata jsouprobírána velice zevrubně a poučeně,proto jen letmo názvy některých kapitol:Pražská společnost, Čeští a němečtí spi-sovatelé, Svět Franze Kafky, Pražští spisovatelé a umělci, Hradní křídloa kultura, Svobodné zednářství (českéi německé), Generace avantgardy, VlivPaříže. Jen těchto pár titulů dává tušit,jakou šíři dílo zabírá a jak zajímavémůže být pro zdejšího čtenáře, ale i procizince, který se chce seznámit s životema duchem i historií obyvatel tohoto jistěsvérázného a podivuhodného města.

E. Št.

Vzpomínka na holocaust

Pietní vzpomínka na oběti holocaus-tu ze známé třeboňské rodiny Metzlůproběhla v červnu minulého roku naMasarykově náměstí v Třeboni.

V rámci projektu Kameny zmizelýchbyly před bývalým domem rodinyMetzlů na Masarykově náměstí č. 96/1instalovány pamětní kameny tří bratří:Karla, Viktora a Felixe. Tyto kamenymají rozměr 10 × 10 × 10 cm, je na nichvyryto jméno oběti, rok narození, datumtransportu do koncentračního táboraa místo úmrtí. Jsou položeny do chodní-ku před dům, kde dotyčný člověk žil.Autorem projektu je německý umělecGünter Demnig. Instalace kamenův Třeboni je jednou z prvních mimo-pražských akcí tohoto druhu, která u násprobíhá od roku 2008.

Pietní vzpomínky se zúčastnil staros-ta města Třeboň, zástupci Židovské obce,kanadská velvyslankyně v ČR, zástupci

České unie židovské mládeže a členovérodiny, včetně tří potomků obětí.

Po instalaci kamenů byl v třeboň-ském kině promítnut hraný dokumentUvnitř Hanina kufříku. Film vyprávíosud Haničky, dcery třeboňského rodákaKarla Bradyho Metzla, která roku 1944zemřela v plynové komoře koncentrač-ního tábora Osvětim. Její kufřík se stalhlavním artefaktem nově vznikléhocentra evropského holocaustu v japon-ském Tokiu. Ředitelka tohoto centraFumiko Išioka se vydává na cestu napříčkontinenty hledat stopy po malé majitel-ce kufříku. Záhada Hanina kufříku jivrátí o sedmdesát let zpátky k malé dív-ce a její rodině, která žila šťastně v Čes-koslovensku, než došlo k nacistické oku-paci. Po mnoha peripetiích vypátralaFumiko přeživšího Haniččina bratraJiřího, jenž žije v kanadském Torontu,a začal se odvíjet neuvěřitelný příběh,jehož plodem je nejen tento hraný doku-ment, ale i kniha přeložená do několikadesítek světových jazyků a rozhlasovái divadelní hra.

Převzato a redakčně upraveno podlečlánku Daniela Hermana v měsíčním

zpravodaji Lázeňská Pohoda – Třeboň

ProsbaJsem studentem historie a zají-

mám se o židovskou populaci v Be-nešově u Prahy (a také blízkéhookolí, včetně Vlašimi), která zdežila až do roku 1942, než byla vystě-hována a poté odvlečena do kon-centračních táborů, odkud se téměřnikdo nevrátil. Z důvodu, že po nichnezbyly téměř žádné pramenyapod., bych se rád obrátil na všech-ny čtenáře, kteří jsou příbuznými čiznámými zdejších židovských rodina byli by mi ochotni o nich vydatjakékoliv svědectví. Uvítal bychtaké jejich fotografie, pokud by jeněkdo vlastnil. Má výzva se týkátaké těch, kteří zde žili a odstěhova-li se již před začátkem války.

Dále bych byl také vděčný zajakékoliv informace o pražskéžidovské rodině, do které se mělaprovdat herečka Eliška Pleyová(Plochová; 1910-1942).

Velmi děkuji za každou informaci.Petr Šraier - tel. č. 724 122 984,

[email protected]


Ukázka z výtvarných prací školní mládeže po návštěvě Terezína

Ondřej Wolf, 11 let, ZŠ Elišky Krásnohorské


Jom ha-šoa pod LudmilouJom ha-šoa, Den vzpomínání na oběti holocaustu, připadl tento rok na pondělí 2. května. Nadační fond obětem holocaustu

a Institut Terezínské iniciativy pořádaly opět od 14 do 17 hodin veřejné čtení jmen obětí holocaustu na pražském náměstí Míru,hned pod kostelem sv. Ludmily.

Veřejné připomínky se zúčastnili nejen pamětníci šoa, významné osobnosti veřejného a kulturního života, představitelé židov-ských i romských organizací, ale i všichni ti, kteří chtěli vzpomenout na své blízké či jen vyjádřit svůj postoj občanské odpo-vědnosti. Čtení jmen se zúčastnili například předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová, senátor Tomáš Töpfer,velvyslanec Státu Izrael J. E. Jaakov Levy, primátor Prahy Bohuslav Svoboda, vedoucí Úřadu vlády ČR Lubomír Poul, TáňaFischerová a viceprezident Mezinárodního osvětimského výboru Felix Kolmer.

A také mnoho dalších a nejen z Česka, ale i turistů ze zahraničí, kteří šli možná jen tak kolem. Konečně, dlouhá řada lidí čeka-jících s listem papíru v ruce, až na ně přijde místo u mikrofonu, je toho nejlepším důkazem.

Záštitu nad celou akcí převzal pan Václav Havel. Text i foto: mist

Jaakov Levy, velvyslanec Státu Izrael, Tomáš Töpfer, senátor, Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR,a u mikrofonu Tereza Štěpková, Institut Terezínské iniciativy.

Vydává Terezínská iniciativa, Jáchymova 3, Praha 1. Tel./fax: 222 310 681, e-mail: [email protected]ční rada: Eva Fantová, Doris Grozdanovičová, Božena Guttmannová, Anna Lorencová, Michal Stránský, Eva Štichová

Bankovní účty: v Kč: 59433011/0100, v EUR: 342781234555011/0100, v USD: 348331234555011/0100Číslo 55 vyšlo v květnu 2011. MK ČR E 10779


TEREZÍNSKÁ INICIATIVA - MEZINÁRODNÍ TEREZÍNSKÉ SDRUŽENÍ

TEREZÍN INITIATIVE - INTERNATIONAL TEREZÍN ASSOCIATION

THERESIENSTÄDTER INITIATIVE - INTERNATIONALE THERESIENSTADT-VEREINIGUNG

110 00 Praha 1, Maiselova 18 ◆ Tel/fax (+420)222310681 ◆ E-mail: [email protected] ◆ www.terezinstudies.cz

IČO: 14868393

GE Money Bank, a.s., ČSOB, Hypoteční banky, Česká spořitelna, Komerční banka, Raiffeisenbank, Poštovní spořitelna, Unicredit

Praha dne 12. 4. 2011

Vážení,

V zastoupení našich členů (Vašich klientů) přeživších holocaust, si dovolujeme Vám postoupit přiložený přípis od Conference on Jewish Material Claims Againts Germany z Izraele a upozornit na jeho poslední odstavec - bez dalšího komentáře.

Jsme přesvědčeni, že i Vaše banka se připojí k těm, kdo upustil od vybírání poplatků za tyto platby.

U nás se to týká také plateb tzv. důchodů za práce v ghettech (Ghettorente ZRGB).

Věříme, že od Vás brzy obdržíme příznivou odpověď na tuto naši výzvu, abychom o tom mohli naše členy - Vaše klienty informovat.

S díky a pozdravemZa Terezínskou iniciativu

PhDr. Dagmar Lieblová, předsedkyně TI

Bankovní poplatky

Díky Gustavu Gärtnerovi, našemu členu, jsme se od kanceláře Claims Conference v Tel Avivu dozvěděli, že banky v zahraničí nezatěžují bankovními poplatky fi nanční příspěvky CC přeživším holocaust. Zaslali jsme proto bankám v Česku níže uvedený dopis i s přípisem CC.

Zatím jsme obdrželi kladnou odpověď pouze od Raiffeisenbank. Kontaktní osobou je Ing. Petr Rögner, centrála Praha, Hvězdova 2b, 140 78 Praha 4, tel. 234 401 764, e-mail: [email protected].

Pokud tedy dostáváte platby od CC na svůj účet u této banky, obraťte se na něj. Členy TI, klienty ostatních bank, prosíme, aby tajemnici TI Martě Jodasové (tel.: 222 310 681) sdělili jméno banky, u které mají účet, a své telefonní číslo, abychom je mohli o případné kladné odpovědí jejich banky informovat.

Date post:	07-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

ČASOPIS MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ květen 2011€¦ · Dagmar Lieblová, předsedkyně TI O pět...

Documents